'

*?

m

.%

/

%

	' Ni
i 1 '

Presented to the

LIBRARY ofthe

UNIVERSITY OF TORONTO

by

VLADIMÍR LUKEŠ

/ s/

království ceske

VI.

VÝCHODNÍ CECHY

ČÁST DRUHÁ.

POPISUJÍ :

Dr K. V. ADÁMEK,

JOSEF HANUŠ, G. J. LAŠEK, JAN NEŠPOR,

Dr. FRANT. PÁTÁ,

FRANT. K. ROSŮLEK, ANT. SVOBODA,

M. V. ŠÍMA A BOH. VANČURA.

1914. NAKLADATEL PAVEL KÓRBER V PRAZE.

VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA.

DEC 1 O 1997

VÝCHODNÍ CECHY

ČÁST DRUHÁ.

Dr. K. V. ADÁMEK:

POLIČSKO.

Okres poličský sousedí na západě s okresy hlineckým a skutečským, na severu s okresem litomyšlským a na severovýchodě, východě a jihu s markrabstvím moravským. Nejsevernějšími obcemi okresu poličského jsou Svatá Kateřina a Široký Důl. nejjižnějšími Trpín a Jobova Lhota, nejzápadnější Březiny a nejvýchovnější Polotipcccn a Brněnec.

Okres poličský má výměru 32.042 hektarů.

Poloha okresního města Poličky jest příhodná. Polička leží při místní dráze poličsko-svitavské a spojena jest se všemi částmi svého okresu silnicí aerární a silnicemi okresnímu.

Okres poličský náleží do oblasti českomoravské vysočiny.

Značné výše dosahuje půda v jihozápadní části okresu poličského, strmí tu v okolí Pusté Rybné vrchy do výše 730 m nad mořem, nad Damaškem Perníčky Damašské do výše 751 m n. m. a Spálený kopec do výše 759 m n. m. Nad výší 700 metrů nad mořem zůstává celé okolí Pusté Rybné. Nad Telecím již se níží půda pod 700 m n. m. Nejvyšším bodem této krajiny jest Lucký kopec, strmící poblíž Betléma do výše 737 m n. m., a u Telecího Matoušův kopec, 700 metrů vysoký. Na samé hranici království českého klesá výše půdy okresu poličského i pod 600 m n. m.

Jak směrem k aerární silnici, jež od Hlinská k Poličce se vine, tak i na východ k Bílému potoku snižuje se půda. Polička leží ve výši 555 metrů nad mořem. Vůkomí kopce v nejbližším okolí Poličky dosahují výše 594 m n. m. v jižní poloze u Poličky, 605 m n. m. nad Kamencem, vrch Jelínek 652 m n. tri., a ve výši nad 600 m n. m. udržuje se kopcovina, rozkládající se od Po- ličky jižním směrem k hranici zemské, místy (na př. Bezděkem nad Sedlišti do výše 689 m n. m. strmícím) vystupujíc nad průměrnou svou úroveň. Směrem k Jedlové a Modřeci klesá půda okresu poličského pod 600 m n. m., nejvyšší bod u Jedlové dosahuje 599 m n. m. a u Modřece 598 m n. m., v polohách u Limberka 599 m n. m. V severním okolí Poličky vystupuje Velký vrch do výše 603 m n. m„ Limberský kopec 616 m n. m.; je oba převyšuje výšina rozkládající se severně od Oldříše, kdež vrch Zalenda měří 652 m n. m. a po- loha poblíž Svaté Kateřiny 670 m n. m. a severnější Skalka strmí nad Svatou

2 —

Kateřinou do výše 694 m n. m. Poblíž hranic okresu skutečského udržuje se půda severní části okresu poličského ve výši nad 540 m n. m.. dosahuje pak nejvýše na pomezí okresu litomyšiského Pasekami 644 m n. m. Směrem jiho- východně od Poličky k Svojanovu půda stoupá. V okolí Bystrého dosahuje hornatina výše 610 m n. ni.

Okres poličský nemá větších vod. Rozmanité potoky a bystřiny horské sbírají jeho vody a odvádějí je z okolí Korouhve k Borovnici, z okolí Poličky Bílý potok. Jinými bystřinami tekou vody tohoto okresu pod Borovou do okresu skutečského, by sesílily Olšinku. Z jihovýchodní a východní části okresu poličského stahují se přítoky od Jedlové a Rohozné k Svojanovu a vpadají pak z leva již na moravské půdě u Letovic do Svitavky.

Rybníky jsou v okresu poličském u Poličky a j.

POLIČKA.

Z celkové plochy okresu poličského 32042 hektarů zaujímají pole 18171 hektarů (5671%), lesy si 97 ha (25-58%). Inka 3477 ha (1085%), pastvy a pláně 1088 ha (339%) a zahrady 267 ha (083% celé plochy okresu).

Obyvatelstvo okresu poličského zabývá se hlavně zamědělstvím, čá- stečně též průmyslem, zvláště tkalcovstvím a plátenictvím. V okresu poličském jsou velkostatky poličský, svojanovský. bysterský.

Průmyslový ruch soustřeďuje se hlavně v Poličce.

Lidnatost okresu poličského stoupá. Roku 1890 bylo napočteno ve 2 mě- stech. 1 městysi a 30 venkovských obcích 4999 domů s 33.063 obyvateli (15.713 muži a 17.350 ženami), roku 1900 bylo napočteno 4985 domů s 34.328 obyvateli (16592 muži a 17736 ženami). Přibylo tedy za toto desítiletí o 3'8% obyva- telstva (mužů o 15% a žen o 2'2%).

Okres poličský má převážnou většinou obyvatelstvo české národnosti. Při sčítání r. 1900 bylo napočítáno v okresu poličském z domácího obyvatel- stva 24319 osob s oboovací řečí českou a 9983 osob s obcovací řečí německou.

3

Roku 1900 bylo napočteno v okresu poličském 307S9 katolíků, 3337 evan- gelíků, 197 židů a 5 bez vyznání.

Komunikační poměry okresu poličského byly podstatně zlepšeny vy- stavěním místní dráhy poličské, jež spojuje Poličku se Skutčí a Svitavami. Tato traf počíná ve starém nádraží skutečském při trati severozápadní a vede od Skuče přes Hychmburk a Kroutili do okresu poličského, do něhož vstu- puje u Svaté Kateřiny, i postupuje dále Horovou do Poličky a dále přes Lim- berk a Květnou na Moravu k Svitavám, kdež ve svitavském nádraží se při- pojuje k trati bývalé společnosti státních drah. V okresu poličském má místní dráha poličská stanice a zastávky: Horovou. Sádck. Poličku a Limberk.

ZBYTKY MĚSTSKÝCH HRADEBjPOLICSKYCH.

Nejstarší' silniční spojení okresu poličského jest od Hlinská přes Poličku k Svitavám aerární (císařskou) silnicí, jež u Svaté Kateřiny vstupuje do okresu poličského a postupuje přes Oldřiš do Poličky a pak dále k Svitavám, též sil- niční spojeni s Litomyšlí jest opatřeno přes Lesník. Od Holičky vede Limber- kem silnice do Radiměře a další silnice přes Staršov a Rohoznou do Svojanova, kdež se rozvětvuje jedním směrem přes Hlásnici k Trpínu a druhým směrem přes Starý Svojanov k Yítéjovsi a Hménci. Z Limberka jest silniční spojení přes Haldu do Bystrého, kamž směřuje z Poličky též silnice přes Jedlovou. Jiná silnice jest z Poličky k Trhonicům, jiná zase přes Sádek. Lačnov a Telecí Březinami do okresu hlineckého k Milovům, od níž odbočuje silnice přes Kobylí a Pustou Rybnou na silnici Borovskou, jež z Borové přes Oldřiš a Kamenec do Poličky ústí.

Město POLIČKA rozkládá se v nížině, kolkolem obklopené návršími če-

skomoravského pohoří na křižovatce aerárních silnic německobrodské, svitav- ské a litomyšlské, při místní dráze poličskosvitavské, na Bílém potoku, dělí se ve Vnitřní město. Horní a Dolní předměstí.

Vnitřní město bylo obtočeno důkladnými, pevnými a vysokými hradbami s cimbuřími. Hradby byly sesíleny baštami polokruhovitč založenými se stříl- nami. Před vnitřní zdí hradební byla vnější hradba nižší a slabší, kol pak byl val. po jehož obou stranách byly příkopy, do nichž voda se napouštěla. Brány byly dvojitě, jedna ve vnějším valu sesílená baštou a druhá vždy zase proti ní ve vnitřní hradbě. Přes příkopy vedly zvoditč mosty. Byly čtyry brány: kamenecká, novohradská, Iitomyšlská a limberská, a dvě fortny (do ulic pivo- varské a novosvětské). .leště na počátku XIX. věku byly hradby kolkolem Vnitřního města se 4 branami, 19 baštami a 2 fortnami dobře zachovány. Před

DÉKANSKV KOSTEL SV. JAKUBA V POLIČCE.

bránou limberskou rozšiřovalo se při svitavské silnici až k Limberku Horní předměstí a před branou novohradskou při německobrodské silnici Dolní před- městí. V létech 1835 až 1S43 hyb' odstraněny vnější brány a dále pak měnil se starobylý ráz hradeb a opevnění, jimiž dřívější věky obdařily město pro jeho bezpečnost, nicméně dosud zachovala se veliká část starobylých hradeb a valů poličských u synského rybníka a i.

Z bran nejprv padla limberská, na konec Iitomyšlská brána.

Vnitřní město soustřeďuje se kol náměstí, / jehož rohů rozbíhají se ulice na všechny strany. Prostora u kostela spojena jest s náměstím ještě užší ulici.

Městu vévodí svými věžemi kostel děkanský a radnice.

Děkanský kostel sv. Jakuba byl založen v XIII. veku. viděl vznik města a prožil s ním stejné osudy. Ohni. jež město zachvátily, mnohdy byl poškozen. By! opravován po ohni r. 1421, zase roku 1478. pak r. 14>só stavěli v něm velkou

archu, a zas na sklonku XVI. věku na něm opravovali, znova po velikém ohni. jenž zasáhl roku 1613 Poličku.. Opět po vojně třicetileté vyžádal si kostel tento mnohou opravu. V XVIII. věku (1733. 1735. 1743, 1776. 1777) leccos v něm při- stavovali a předělávali, kryt opravovali. Roku 1845 shořel kostel tento a byl r. 1853 nově založen a r. 1865 dobudován. Co nezničily ohně, to pobořili lidé. Kostel byl hned původně zbudován slohem gotickým, měl 3 lodě, věž čtyřpa- trovou a střechu sedlovou. Výprava vnitřku, jak byla v posledních dobách před ohněm r. 1845, pocházela hlavně z XVIII. věku, hlavní oltář s obrazem Stěti sv. Jakuba byl z r. 1752, též poboční oltáře měly úpravu, již jim dal XVIII. věk. Kazatelna byla o něco starší (1738). Na věži houpal se starobylý zvon Medián, r. 1511 ulitý, jenž troufale a pravdivě o sobě hlásal svým ná- pisem, jímž jej Jiřík konvář opatřil, že nikdy nadarmo nezvoní, vždy napřed

NAMÉSTI V POLIČCE.

službě boží. K starému zvonu, jenž hlasem svým přes tři století přizvukoval veselým i smutným událostem svého domova, družilo se několik menších zvonů z XVI. až XVIII. věku. poledník z r. 1503, hodinář z r. 1557. poštiváček z r. 1793, umíráček z r. 1712 a zvon Tichého z r. 1747 byly ve věži nad ko- stelním vchodem a na zvonici byly 2 velké zvony z r. 1558 a 1711. Rozlily se pak. vyjma Mediána, roku 1845 všechny a byly nahrazeny novými. Náhrobky. jež bývaly z věnčí kolem kostela, rozbity byly r. 1838 na štěrk, a co tehdy z nich uniklo zkáze, vzalo za své při nové stavbě kostela.

Po ohni z r. 1845 bylo pracováno usilovně též o novém zařízení. Hlavni oltář byl ozdoben sochou sv. Jakuba, již sochař Vácslav Levý vytesal v Římě z kararského mramoru, a obrazy patronů českých od Jos. Hellicha. Zřízeny nově poboční oltáře, okna zasklena malovanými skly, věž obnovena, ochozem opatřena a v nejvyšším patře hlásný ubytován, by s věže ohlašoval ohně.

Není pochyby, že kostel sv. Jakuba vznikl současně s nynějším městem.

Roku 1350 byl mezi farními kostely, jež byly přiděleny do biskupství lito- myšlského. R. 1393 a j. již vyškytají se zprávy o knězích poličských a z dalších \ ěků přibývá nových a nových zpráv o kostele, faře i škole, z nichž vysvitá, že kulturní život poličský byl velmi bohatý. V řadě kněží poličských kmitne se nejednou postava i siřeji známá svým literárním snažením. V XV. věku bylo děkanství poličské osazeno kněžími pod obojí. Prvý římskokatolický kněz byl uveden do Poličky roku 1625. Roku 1658 opětně zřízeno děkanství. R. 1686 zřízeno místo prvního kaplana, r. 1767 místo druhého kaplana. Děkanství byli zbudováno nové reku 1711. obydlí kaplauské bylo přistavěno rtíku 1733.

Na Dolním předměstí stojí hřbitovní kostel sv. Michala. Poličtí zbudo- vali si jej v létech 1575 a;ž 1580 slohem gotickým a. ač na něm opravovali v létech 1658, 1885 a 1890, zachoval si celkem starobylou svou výstavnost. Hlavní oltář, z konce XVII. věku pocházející a r. 1777 obnovený, i novější oltáře poboční, P. Marie a Jana Nep., byly znova opraveny v 1880 letech, kdy 1^1 též celý vnitřek nově upraven. Věž kostelní jest na krovní vazbě a má na svém vrcholu smrt s napjatou kuší.

Zvonice hřbitovní pochází také z XVI. věku a není o mnoho mladší než kcsíel hřbitovní. Kostnici v rohu hřbitova zbudovali v létech 1770 až 1774.

Na náměstí stojí radnice. Ještě v XVII. věku bývala radnice dřevěná s věži zděnou. Roku 1677 hrom uhodil do radnice. V I. polovici XVIII. věku 11739 a 1740) byla stará radnice stržena a vybudována v létech 1740 až 1744 nová radnice v slohu barokovém s mansardovou stře- chou ; také věžní kryt byl štíhlejší a úpravnější nežli jest kryt nynější. Roku 1751 byla vysvěcena radniční kaple sv. Františka Xaver ského, ozdo- bená freskou, oslavující činnost tohoto světce. V létech 1830 a 1831 opravovali radnici. Po ohni roku 1845, jenž zachvátil též radnici, neobnovili již starý man- sardový kryt.

Na západní vnější straně radnice visí zvonek, jímž se zvonívalo na pokoj; po odzvonění musel nastati v městě večer klid. Nyní se zvoní tímto' zvonkem na poplach. Pod zvonkem jest malé okénko zazděné, bývalý pranýř. Do roku 1884 byly při této straně radnice budky pekařské. V radnici, budově jedno- patrové, v jejímž štítě jest městský znak. jsou úřady obecni a státní.

Před radnicí vybudovali na paměť moru z r. 1713 v létech 1727 až 1731 morový sloup Mariánský, jenž byl v létech 1891 a 1892 nově opraven. Na dolní části pyramidy tohoto sloupu jest balustráda se sochami sv. Josefa. Anny a Jáchyma, ve výklencích pyramidy spatřují se sochy sv. Vácslava, Floriána i Víta a výše pak na výstupcích sochy sv. Karla Boromejského. Šebestiána a Ivoclia. na středu pyramidy reliéfy Zvěstování, Nanebevzetí a Korunování I'. Mane a na vrcholu pyramidy stojí socha P. Marie.

Za starodávna býval v Poličce hrad. Stával dozajista již v XIII. věku na výšině, k níž vede ulice, směřující k Borové. V XVI. věku (1558) říkalo se léto ulici ulice k starému hradu«. A poněvadž se tu mluví již o starém

— 7 —

hradu, býval asi v Poličce též nový hrad. jenž hostí val krále nebo jeho dru- žinu, nebo byl-li název hrad starý užíván v XVI. věku v tom smyslu, že při této ulici stával za starodávna hrad, svědčí název tento, že již tehdy byli si vědomi Poličtí toho, že hrad tamní sešel před dávnými lety. Pravděpodobné jest, že tento hrad. r. 1558 starým zvaný, zašel, když r. 1421 Uhři drancovali Poličku, dojista rok 1437 nepřečkal. Dosud lidové podání tamní ví o někdejším hradu poličském.

Zašla také stará škola poličská, o níž zachovala se nejstarší zpráva z roku 147_\ Škola poličská zajisté vznikla již před tímto rokem. Četné zprávy, o ní zachované, svědci chvalné o jejím rozvoji v XV. a XVI. věku. Mezi učiteli po- ličskými byli tehdy již mnozí muži velmi vzdělaní, a někteří i literárně činní. \ letech 1620. poklesla škola tamní.

Roku 1841 zbudována bylu škola spolu s divadlem, r. 1877 škola nová. Roku 1874 vznikla Odborná škola tkalcovská, roku 1900 učitelský ústav, pro uči/ vystavěna budova za valy poblíž synského rybníka.

Střelnice stará shořela r. 1820, nová byla po ohni r. 1845 opravena, má v I. poschodí tančírnu a v přízemí střelnici, vyzdobenou mnohými terči stře- leckými, z nichž nejstarší jest z r. 1613.

Ze starobylého rázu města setřely mnoho časté ohně. mnoho zničily ne- vědomost a neproziravost lidská, zvláště v prvé polovici XIX. věku, nicméně přece se zachovaly některé zajímavé starobylé podrobnosti též na některých soukromých domech, iež svědčí, že měšťanstvo poličské bývávalo nejen zámož- ným, ale i uměnímilovným. Zvláště pozoruhodný jsou mříže okenni z domu pi- vovarského, některé gotické detaily, baroková průčelí a i. na jiných domech.

Celné památky, snesené v tamním museu, založeném r. 1881, zachovávají obraz předešlých věků života města, cechů i jednotlivých občanů poličských. Kromě musejní knižnice jest v Poličce obecní knihovna a spolky mají své biblio- téky.

O kulturních i hospodářských snahách nynějška svědčí školní budovy a ústavy dobročinné. R. 1857 byla založena nemocnice, r. 1889 a 1890 vystavěna okresní nemocnice. Chudobinec poličský se připomíná již v XV. věku. Neda- leko města zřízen byl liboháj r. 1815, při jeho restauraci r. 1831 vznikly lázně. Roku 1911 dobudována Sokolovna. Při severní straně města zřízena stanice místní dráhy, jež byla vystavena v létech 1896 a 1897 k Svitavám a ke Skuči.

K nejstaršímu průmyslovému závodu místnímu, měšťanskému pivovaru, jenž založen byl v XVII. věku (1771), přibyly v XIX. věku nové závody.

Polička má textilní závody, továrnu na hospodářské stroje, pilu parní, cementárnu, knihtiskárnu, závody na výrobu sodovky, továrnu na lepenku, ci- helnu a jiné závody, peněžní ústavy.

Obec zbudovala elektrárnu a. jsouc ode dávna majitelkou velkostatku po- ličského, přikoupila si r. 1910 velkostatek svojanovský, vykonala tím důle- žitý hospodářský i národní čin.

Polička jest sídlem samosprávného okresu i politického okresu, má uči- telský ústav, průmyslovou školu pokračovací, měšťanské a obecné školy chla- peckou a dívčí, mateřskou školku.

R. 1900 měla Polička 674 domů a 4982 obyvatel.

Lidové podání vypravuje, že v místech nynější poličské lékárny bývala za piadávných .dob kovárna, hospoda a několik chalup a vůkol lesy, a že tu pocestní, jdoucí do Moravy, nacházeli útulku, později že se v poloze nynější Poličky vyvinulo pomezní vojenské strážiště, při němž vzniklo nynější město.

Zajímavo jest, že stará tato pověst, zaznamenaná též letopiscem po- ličským MUDr. Janem N. Eiseltem, shoduje se s nejstaršími zprávami. Roku 1167 listina, jíž král Vladislav potvrdil fundaci praemonstrátského kostela lito- myšlského, připomíná Újezd lubenský se všemi loukami, jež slují Na políčkách, a lesem celým, jenž od pramene Děsné až k řece Svratce se rozkládá. Roku 1269 Přemysl Otokar potvrzoval témuž klášteru vrácení některých statků těchto, nacházejících se v krajině poličské. Když pak za Ferdinanda I. měla Polička spor o některá svá práva, místodržící čeští podali 18. května 1529 králi zprávu, v níž též uvedli, že v polovici XIII. věku vnikl nepřítel až k Bojanovu u Nasavrch, ale byl Vácslavem I. zahnán a na hranicích moravských, v poloze nynější Poličky poražen, i že tu vzniklo vojanské osazení, jež za Přemysla Otokara II. bylo r. 1265 povýšeno na město. Palacký soudí, že zde již před založením města Poličky byla osada Police, dle níž byl děkanát nazván po- Iickým, avšak přehlédl, že dosud v dialektu východočeském se říká poličky místo poličský (skutecký místo skutečský) a že tvar Policz, s nímž i po zalo- ženi města Poličky se setkáváme v listinách r. 1285 a j., jest pouhou zkomo- leninou jména Poličky. Ovšem úsudek Palackého ve věci samé jest správným, vždyť místní jméno r. 1167 vzpomenuté »Na políčkách« ukazuje neklamně, že již před r. 1167 v této- poloze píida byla vzdělána v pole a tudíž osídlena. Jako u staré Chrudimě povstalo Nové Město chrudimské, u starého Mýta Vy- soké Mýto, tak tu na důležitém přechodu pomezním povstala na místě staré 0'sady nová osada. Základní listina města Poličky nazývá město zakládané novou osadou a tím přiznává, že tu bylo již tehdy osídlení jiné, staré. Ona i jinými částmi svými dosvědčuje, že město Polička vznikalo v krajině iiž vzdělávané a tudíž obývané, zmiňuje se o dědinách již vzdělaných a o po- zemcích dosud zarostlých a nevzdělaných, jež teprv budou osívány a vzdě- lávány novými osadníky. Bylať již tehdy také osada Limjberk, v níž obdržel za- kladatel města Poličky svobodnou krému.

Dne 27. srpna 1265 král Přemysl Otokar II. zmocnil Kunráta z Limberka. by založil město Poličku i aby pozemky v obvodu města na míli se rozkláda- jícím rozprodal osadníkům. Kniulrát z Limberka, zakladatel města Poličky, ob- držel pro sebe a své mužské potomky soudnictví v městě i po vesnicích ob- vodu poličského lile práva vysokomýtského. Z důchodů rychty poličské měly připadati komoře královské dvě třetiny a rychtáři poličskému zbytek. Po- drobně vymezena byla touto zakládací listinou pravomoc městského rychtáře

poličského i rychtářů vesnických. K rychtě poličské byly dány 2 svobodné lány, 2 chlebné krámy, 2 masné krámy, 4 mlýny v okolí a svobodná krčma •v Limberku. V obvodu mílovém nemělo býti jiné krčmy vesnické. Z pozemků tohoto obvodu městského, na 800 lánův měřících, bylo 50 lánů přiměřeno k městu a držitelé jejich byli na 18 let osvobozeni ode všech platů a dávek, a zakladatel obdržel z těchto 50 lánů 5 lánů. Po těchto 18 letech mělo býti dá- váno králi z každého lánu čtvrt hřivny stříbra litomyšlské váhy a 6 korců žita a 6 korců ovsa míry litomyšlské. Noví osadníci byli osvobozeni od cel a mýt a do 2 let od povinnosti, odpovídati na soudě kromě pro dluhy. Silnice obecná měla jíti od Vysokého Mýta Poličkou k Brnu a mělo se na ní platiti za městem Poličkou mýto stejné jako ve Vysokém Mýtě. I český text pozdější dobře vystihuje tehdejší stav, mluví o novotném vzdělání a vštípení města Poličky.

Vedle hospodářských zájmů byly to zajisté důvody vojenské, proč král Přemysl Otokar budoval v těchto stranách svého království českého toto hrazené město.

Zaiisté již v XIII. věku stával při Poličce hrad královský a. poněvadž se o něm v listině zakládací zmínka neděje, dobře a důvodně lze pokládati, že stál již před založením města, r. 1265 uloženým. R. 1558 připomíná se v zápi- sech poličských tento hrad jako starý hrad a stával při ulici, jež jde do kopce k Borové. Na -hradě tom zastavoval se král nebo jeho družina, tím spíše pak po založení Poličky, když právě dle zakládací listiny byla tudy zřízena hlavní silnice od Vysokého Mýta k Brnu. V hradě tom zajisté pobývala i švábská posádka, kterou i na své věnné město Poličku přijala ovdovělá královna Eliška Polská na počátku XIV. věku.

Když pak král Václav II. svěřil pražskému biskupovi Tobiášovi Bechyni správu města Poličky a celé krajiny, slíbil Tobiáš Bechyně listem z r. 1284 rychtáři i měšťanům poličským a všem obyvatelům tamní krajiny, že je zůstaví při právech a svobodách jejich, v základní listině nového osazení města Po- ličky určených, i že ponechá poličskému rychtáři soud nad obyvatelstvem Po- ličky a jejího okolí, a prohlásil, že by, kdyby něco proti právům a svobodám jejich učinil, navrátili se pod panství královo.

Dlouho nezůstal tento biskup jako rector a capitaneus města Poličky a okol i. Dne 23. října 1285 král Vácslav II. dal dědičně Závišovi z Falkenštejna a jeho synovi Ješkovi město Poličku se všemi vesnicemi a právy k ní pa- třícími.

Polička byla mezi městy a hrady, jež král český chtěl r. 1289 směniti s markrabím míšeňským za míšeňskou zemi. K směně této nedošlo.

Od r. 1307 byla Polička královským věnným městem. Alžběta, vdova krále Rudolfa, obdržela též Poličku jako věno, a když pak rakouský vévoda Albrecht usiloval o trůn český pro svého syna Frydrycha a vtrhl do Čech, Alžběta otevřela svá věnná města posádkám jeho a přijala na zimu 1307 též do Poličky švábskou posádku.

— 10 —

Listem, v táboře u Opatovic 5. října 1307 daným, římský král Albrechti, a jeho syn Frydrych přijali Poličské do své ochrany a potvrdili jim jejich vý- sady, od králů českých obdržené, zejména stanovili rozsah soudní pravomoci podkomořího a městských přísežných i osvobodili měšťany poličské od berně, takže tito měli jen dáti sbírku nebo berni při provdávání dcer královských a jinak jen platiti úrok z dědictví.

Dne 17. srpna 1308 královna Alžběta potvrdila měšťanům poličským svo- body a práva, dané jim jejím chotěm, nebožtíkem králem Rudolfem.

Prvá zmínka o farním kostele poličském se zachovala v listě krále Jana, jímž on 25. června 1321 dal vdově králové Alžbětě právo patronátní k tomuto kostelu.

Týž král Jan povolil 5. července 1337 Poličským, že podkomoří má na své útraty do města jet k slyšení pře. kdykoliv by někdo si k němu stěžoval, a že při jmenování nového podkomořího města královská nejsou mu povinna, dávati sukna ani jiné dary. Týž list stanoví mimo jiné též způsob obnovování městské rady a soudní moc přísežných městských a o odvolání se ke králi.

Král Karel I. (IV.) povolil 27. dubna 1360 Poličským, by dláždili město a po 8 let užívali práv. jež jiným městům' byla pro dláždění povolena, a připra- vuje se k vojně proti Uhrům a Rakušanům, nařídil listem svým, v Poličce 16. září 1362 daným, městům, též Poličce, založení velkých skladů obilních i zásobování se zbraněmi k potřebě zemské. Rozkazu tohoto ihned obec Po- lička uposlechla; potvrzuje listem z 21. září 1362, mnoho-li zbraní obdržela od krále a co sama za své peníze koupila. Král opatřil 402 rozmanitých věcí. Po- lička pořídila 150 úplných odění vojenských.

Na listě tomto poprvé se zachovala stará městská pečeť, obsahující roz- půlený štít, v jehož pravé polovici stojí lev a v levé polovici polovice orla. Toho štítu užívá dosud Polička, jen dole spatřují se ještě skřížená dvě havířská kladiva a nad štítem koruna.

One 10. července 1392 král Václav IV. potvrdil poličskému rychtářovi Vácslavovi zakládací listinu města Poličky s tím doložením, že tento rychtář i dědicové jeho mají zakoupené rychtářství tamní držeti dědičně se vším pří- slušenstvím, ale bez újmy právům královy nevlastní matkv císařovny Elišky. Dne 11. června 1395 Vácslav IV. ustanovil Poličce i jiným městům královským, žt. kdyby tato města přišla opět do věnné zástavy, jako se stalo za císařovny Alžběty, podkomoří 1 rálovny má v nich konati soudy dvorské jen jednou za rok a že žádná královna nemá bez svoleni Krále dále zastavovati tato města i že má ukládati berně na ně jen tehdy, když se vybírá v městech králov- ských, a ve stejné výši; zároveň potvrdil Poličským jejich staré výsady.

Císař Zikmund jako očekanec koruny české« svolil. 10. záři 1412. že jeho bratr, král Vácslav IV. zapsal své choti Zofii nově looooo zl. na Poličce li městech vemnuli.

V těch dobách blížila se Poličce doba zlá. Roku 1421 Uhři ji vydraj , ilili a snad tehdy spustošen byl i hrad poličský. Císař Zikmund opa-

noval Poličku a ne na dlouho. Brzy pak táhl tudy Zižka na své výpravě mo- ravské a Polička od těch dob hlásila se ke straně pod obojí a zůstala utra- kvistickou až do počátku XVII. věku. V mapě Mikuláše Klaudiána Mladobole- slavského z r. 1518 vyznačen jest při Poličce kalich na znamení, že Polička jest městem pod obojí.

Král Vladislav dal 28. srpna 1454 Poličce výsadu na trh osmidenní, dnem sv. Simona a Judy počínající.

Král Vladislav II. povolil Poličce listem ze 24. prosince 1478 právo peče- titi červeným voskem, a r. 1493 dal jí trh o sv. Janu Křtiteli.

Na sklonku XV. věku Polička koupila si Makov a Újezd. V XV. a XVI. věku náležela mezi nejbohatší česká města.

V neděli Letare roku 1523 obnovil král Ludvik výsady městu Poličce, jež opětnými požáry a válečnými běhy pozbyla některé své výsadní listiny, ze- jména pnvilej na clo, i potvrdil ji artikul o tomto clu, jak byl zapsán v ma- jestátu Zikmundové.

Poliétí žádali r. 1540 královnu o slevu úroku jí placeného, by si mohli opěl zbudovati město, iež za doby krále Vladislava a nedávno před tím bylo ohněm zpustošeno.

Na sv. Stanislava roku 1542 udělil jim král Ferdinand I. výsadu na osmi- denní trh. od třetího pátku postního nepřetržité trvající. Král Matyáš v pondělí po Zvěstování P. Marie r. 1618 povolil trh bartoloméjský a čtyry koňské trhy, Ferdinand III. stvrdil jim 28. června 1637 šest trhů dobytčích.

Rola: 1545 patřily Poličce cele vesnice s dvory kmetcími Borová, Oldříš, Mi drce Nedvězí, Kamenec. Trhonice, Sedliště, Sádek. statky v Korouhvi, širo- kém Dole. Radiméři. Rybné, Makově, Oujczdě a Telecím.

V Odboji proti Ferdinandu I. byla roku 1547 obec Poličská ztrestána, pro- padla pokutě 1000 kop gr. m., 8 vesnicemi a svými statky v Korouhvi, Radiméři a Širokém Dole. Majestátem, daným v pondělí po sv. Mikuláši r. 1547, přijal Ferdinand I. Poličské na milost i v ochranu svou královskou a prominul jim jejich provinění; konfiskované statky byly Poličce zapsány deskami v pátek po sv. Michalu 1547; ale roku 1548 ustanovil v Poličce císařského rychtáře, který měl zastaviti každé podnikání proti králi čelící. Roku 1586 přikoupila si obec poličská Radiměř a díl lesa baninského, r. 1587 vyhrála spor proti vrchno- sti Bojanovské a lovčí právo ve svých všech, v nichž pán svojanovský měl platy. V témž roce byla Poličce na sněmu v pondělí po Hromicích puštěna po- lovice odúmrtí. by Poliétí město a zdi městské i silnice lépe opravovali a si na takové odůmrtí jednali střelbu a jiné válečné nástroje.

V posledních desítiletích XVI. věku. zvláště pak od roku 1587 rozmá- halo se také na Poliěsku učení evangelické.

O rozsahu a lidnatosti města svědčí, že roku 1594 bylo v hrazeném městě 154 usedlostí a na předměstích 43 usedlosti a 44 zahradníci. Polička byla stanicí celní v XVI. věku. Od r. Iňň5 až do polovice XVIII. věku měla zase úřad celní při hranici zemské.

— 12 -

Roku 1613, dne 9. října, vyhořela Polička; shořelo 166 domů, 16 stodol, 1 grunt, kotce, kdež někdy o výročních trzích sukno, kožichy a obuv byly prodávány, a 14 bašt při hradbách městských, též 3 brány i s obilím obecním. které v těch branách a na kotcích bylo sypáno. Tehdy zůstalo v městě jen 39 domů v ulici Kamenecké. kostel, fara, škola a radnice. Kotce soukenické, roku 1613 shořelé, byly později proměněny v kasárny, roku 1756 v solnici.

A jakoby oheň ten měl býti předzvěstí smutných dob, jež na město přikvačily v XVII. věku.

Polička držela se konfederace stavů českých roku 1619 zřízené, volila Bedřicha Falckého za krále českého a účastnila se vojny české proti Ferdi- nandovi II., k níž měla vypraviti ze svého statku 2 rejthary a 2 koně a ze svých 192 domů, mimo 60 domů shořelých, šestnáctého člověka počítajíc, 22, a z 335 osedlých poddaných, dvacátého člověka počítajíc, 17 osob k zemské hotovosti stavovské. Policií vypravili do pole 4 rejthary a 29 žoldnéřů pěších a z vesnic poličských 35 vojáků.

Za tuto účast byly Poličce skonfiskovány vítězem Starý Kamenec. Sádek, Oldřiš, Borová, Nedvězí. Trhonice, Modříce, Sedlišté a Makov, poličský díl vsi Telecího, 8 dvorů kmetcích v Korouhvi, dvory ktnetcí v Pusté Rybné. Širo- kém Dole a Oujezdci, plat ve vsi Radiměři bez panství na lidech Hertvíka Zehu- šického z Nestajova, 5 rybníků a les. jak to obec r. 1547 pro účastenství ve vzpouře v pokutě propadla a opět zpět nabyla. Mnoho pak zkusila vojskem. Roku 1624 táhl panstvím poličským Albrecht z Valdštýna do Slezska, 3 dny pobyl v Poličce jeho hlavní stan. Roku 1625 prapor pluku Coralissova velmi vydíral obec.

Z jara roku 1625 Fabricius Platter obnovoval radu poličskou, rychtářem císařským ustanovil svého » milého přítele« Vácslava Johanydesa, kterýž pak v městě pokořeném rozkazoval a obyvatelstvo soužil.

Roku 1626 byl do Poličky položen pluk Pregnarovský na oblomení kacířů. Poličtí marně prosili několikráte o odvolání vojska. V žádosti ze 14. května 1626 psali, že v městě jen 24 a na předměstích 17 sousedů zůstalo, kdežto ostatní měšťané, ač již katoličtí, nemohouce vojsko v městě ubytované vydržovati, město opustili, a že z obavy před vojskem měšťané téměř všichni přistoupili k náboženství katolickému, ale, ochuzeni ještě ohněm, pryč odešli a co od svých svršků zanechali, to vše od vojáků mocně rozebráno a potlučeno bylo. Mohl tedy císařský komisař, vyslaný do královských měst ku provádění protire- formace, psáti 11. března 1626 Polyxeně z Lobkovic, že jest reformace v Po- ličce provedena, a doufati, že přání jeho, by se přimluvila u císaře o vyplacení mzdy zadržené a o udělení vyznamenání, splní. Obrat byl jen zevní, vždyť ještě v letech pozdějších bylo po panstvích pátráno po praedikantech nekatolických.

Lidnatost klesala a drahota rostla v smutných těch časích. R. 1626 bylo v Poličce jen 41 usedlých měšťanů. Musel král pomýšleti na povznesení měst. Ferdinand II. potvrdil v pondělí po neděli Exaudi r. H>28 všechny svobody, maje- sitáty a práva Poličce ve všech punktech a klausulích, avšak s výminkami,

v listě Ferdinanda I., v pondělí po sv. Martinu r. 1547 daném, obsaženými, totiž aby se dotčená privilegia, svobody a obdarování toliko na katolické měšťany poličské vztahovaly i aby žádný nekatolický měštěnín nikdy nemohl jich užíti, i aby do obce nepřijímali nikoho, kdož by se s králem a s dědici jeho a budou- cími král; českými ve víře římskokatolické nesrovnával, a nekatolíky mezi se- bou nikdy netrpěli.

Podle rozkazu královské komory z r. 1630 by! vykonán r. 16.31 soupis a svod statků v Poličce na krále spadlých. Svod byl úplně teprv roku 1661 proveden. Mnohé domy byly lidem vojenským v zříceniny obráceny, so.tva

SVOJANOV.

že po ohni byly postaveny. K žádosti Poličských r. 162S byly navráceny obecní statky skonfiskované, dosud neprodané nebo nezastavené, a to přede- vším ku vychování kněží, žákovstva a chudiny. Roku 1638 Poličtí žádali za po- nechání statků po emigrantech, na královskou komoru spadlých, by mohli opraviti chrám farní s věží a zvonicí, kostel hřbitovní, faru, školu, radnici a zdi městské, a r. 1644 žádali znova.

Roku 1642, 1645, 1646 Švédové pod Torstensonem mnoho Poličce škodili. Obec se zadlužila na vychovám' lidu vojenského. Roku 1643 tudy šlo vojsko císařské k Olomouci, mnoho škod v Poličce i okolí nadělalo, v Borové dva kostely vyloupilo, jen v Makově škod neučinili, protože ta ves pustá a prázdná byla.

Na žádost Poličských z r. 1652 o úlevy podanou nařídila r. 1657 královská komora císařskému rychtáři, by dal zprávu o žádosti jejich na darování někte- rých, r. 1630 emigrantům skonfiskovaných rolí. ku vyzdviženi pohořelého mě- sta, kostelů, špitálů, fary. školy a zdí městských. Rychtář odpověděl, že mnohé statky tyto byly vráceny osobám navrátivším se a na katolickou víru prostouplým a že jen málo roliček špatných zbývá, i potvrdil pak r. 1658, že obec poličská schudla a že oba kostely jsou spustlé a deštěm mnoho trpí. jedna brána hrozí pádem, most se boří a na podporách zůstává, v městě jest více mís: pustých, v smetiště obrácených, nežli se nachází sousedů usedlých, a přimlouval se za žádost Poličských. Komora česká svolila r. 1658, by císařský rychtář postoupil a odevzdal statky emigrantské ku potřebě obecní na opravu kostelů a j. To se pak stalo r. 1659 s jistými podmínkami, komorou českou stanovenými. •

Na samém sklonku XVII. věku začal spor Poličských s vrchností jimra- movskou, jejž vyhráli. Nepřátelství vyplnila prvá léta XVIII. věku.

Ve věku XVIII. zase častokráte hořelo v Poličce, někdy blesk zapálil.' Také zase Polička vidívala ve svých zdech rozmanitá vojska, ráda vzpomínala na vojsko ruského pluku Progrovského, jež v ní od února do května 1736 tá- bořilo; nerada připomínala si pobyt Prusů a Sasů, kteří tudy r. 17-42 táhli; a i.

V I. polovici XVIII. věku začala se Polička probírati z těžkých ran zlého XVII. věku. V letech 17116 až 1710 obnovila pivovar v Kamenci, jenž vznikl na počátku XVII. věku. Zřízeny cechy a opatřeny novými výsadami. Souke- nictví, v XVI. věku proslulé, již se nevyšinulo na dřívější stupeň svého roz- voje; více plátenictví a Inářství se vyvíjelo. Roku 1756 byl založen v Poličce sklad solný, jenž tu potrval do r. 1830. Býval nejprv v přízemí tehdejších ka- sáren, pak byla zřízena na Dolním předměstí solnice, nynější skladiště hasičské.

Roku 1744 za střelby a hudby slavnostně zahájena byla zasedání měst- ské správy v nové radnici. Výsadou z 2. březm 1762 Marie Teresie povolila Poličce dva trhy na len. přízi a plátno a 7. srpna 1762 propůjčila právo me- siánské oběma předměstím poličským. R. 1787 byl nově zřízen magistrát.

Nastávala nová doba. V červnu 1782 biskup Jan Leopold May konal v Po- ličce konferenci katolíků a protestantů za účasti rady městské o tolerančním patentu. Roku 1783. 13. ledna při stvrzování privilegií poličských .losef II. zrušil některá obmezení práv nekatolíků při nabývání statku a i., příčící se pate ritu tolerančnímu.

R. 1741 byia v Poličce zřízena latinská škola ku připravování žactva pro gymnasia, později stala se z ní trojtřídní škola českoněmecká. R. 17()n vznikla hlavní škola, při ní byl do r. 1847 běli ku vzdělání učitelů pro venkovsl ské školy triviální.

Na počátku XIX. věku (180.5 a i.) zase Rolička byla účastná návště\ vojsk. i oddělení Condejských uprchlíků, r. 1805 bavorskou a francouz- skoi: iizciu, pak jiná vojska tudy šla, posléz v. 1866 Prusové. S vojenskými věcmi smi' i arciknížete Karla r. 1809 Poličkou.

Také ohni nebyla ušetřena. R. 1820 shořelo 49 domů, novohradská brána a střelnice. Opět hořelo r. 1840, 1842 a j. Největší oheň zuřil r. 1845, z 237 domů vnitřního, města zůstaly po něm 4 domy. a na Dolním předměstí zachvátil 47 domů, na Horním předměstí 7 domů a 10 stodol. Tehdy také děkanský ko- stel vyhořel.

R. 1818 bylo zřízeno v Poličce silniční komisařství. R. 1825 byl regu- lován magistrát. R. 1850 stala se Polička sídlem státních úřadů, r. 1865 okres- ního zastupitelstva.

Společenský ruch soustřeďoval se za stará v Bterátském bratrstvu, jež bylo založeno v XV. věku a mělo členy svými přední měšťany poličské, r. 1653 změnilo se dle nových artikulí r. 1656 schválených a působilo do r. 1785. Zá- bava soustřeďovala se ve sboru střeleckém. R. 1819 začalo již soustavně účin- kovati divadlo ochotnické. Z malých začátků rozvinul se život společenský, rozvrstvený nyní v mnohé spolky.

Také školství poličské, v XVI. věku proslulé, jalo se z úpadku XVII. věku probírati již v druhé polovici XVIII. veku. zvláště pak v XIX. věku. Kromě hlavní školy byla tu od r. 1814 do 1825 vojenská vychovatelna. R. 1839 až 1841 zbudována nová škola, jež po ohni r. 1845 opravena. R. 1849 byla zří- zena podreálka. r. 1855 úplná nižší reálka. Při reálné škole vzniká r. 1853 nedělil! škola pro řemeslnické tovaryše. R. 1871 otevřena škola obecná. V le- tech 1872 až 1874 byla zrušena reálka. nahrazena školou měšťanskou. Od r. 1S74 do r. 1S88 byla v Poličce odborná škola tkalcovská, od r. 1886 jest tu pokračovací skula průmyslová, od r. 1900 učitelský ústav.

Polička jest rodištěm exulanta Jana Šlerky, sochařů Dominika Oulíčka a Vojtěcha Saíía, spisovatelů Filipa Neděle, Ant. Hájka, Fr. Zákrejsa, Jos. V. luština Michla (Drašara), původce českého těsnopisu Hynka Jakuba Hegra, universitního profesora MUDr. Jana Bohumila Eiselta a j., byla působištěm spisovatelů Šebestiána Hněvkovskério, bývalého tamního purkmistra, a MUDr. Jana Nep. Eiselta a j.

Zřízením místní dráhy železné a rozvojem živností a obchodu, rozšíře- ním obecního hospodářství získáním velkostatku svojanovského zajišťuje si Po- lička podmínky k dalšímu svému rozkvětu.

Cestu okresem poličským nastupujeme při samé hranici království če- ského v Brnénci. Brněnec patříval k panství německobělskému, leží při Svitavě, má stanici státní dráhy, parní mlýn. při němž jest villa Doubkova, ozdobená malbami Fr. Zeníška. Též jest tu škola, výroba plstěného zboží, prá- delna, tkalcovská továrna a j. V I. polovici XIX. věku bývala v Brnénci pa- pírna.

K místní obci Brnénci náleží Záře čí, v němž jsou továrna na výrobu hedvábného zboží. 2 mlýny a i. Samota Prokopovy lázně bývala továrnou na sukna.

oj Zářečí vede silnice k severozápadu do Dlouhé. Dlouhá (Česká

— 16 —

Dlouhá) bývala v panství bysterském, má zastávku státní dráhy, továrnu na samety a hedvábné zboži a několik mlýnů.

Jihozápadně jest Chrast oves (Chrastovec), s níž nedaleká osada Pul pecen tvoří politickou obec Chrastovec. V Chrastovci jest kaple sv. I rojíce, vystavená roku 1867. V Pňlpeciui bývaly železité lázně. Pňlpecen leží

. ém břehu Svitavy na samé hranici zemské v malebném horském úvalu.

Od Chrastovce západně dojdeme lesem do Vítějovse. V í t ě j o v e s CVí- tejoves) patřívala k panství némeckobělskému, má kostel sv. Kateřiny, jenž býval farním, nyní jest filiálním do Německé Bělé. Kostel vítčjovský jest zbu- tíován v slohu gotickém, věž obtočena jest podsebitím a v patrech opatřena střílnami a pokryta stanovou střechou. Od kostela jest pěkný výhled, zvláště k jihu. Ve Vítějovsi jest škola. Za válek skrýval se lid v lochách, jež dosud se zachovaly v obci.

Nová Bělá (Lavičné) má kapli sv. Jana a Pavla v XVIII. věku. Král Vácsiav II. dal Novou Bělou s Banínem klášteru zbraslavskému, r. 1341 byla mu zase vrácena, r. 1420 byla připojena k panství svojanovskétnu. Při rozdě- lení tohoto panství dostala se k Bystrému, posléze stala se statkem samo- statným.

Německá Bělá jest stará osada. V Německé Bělé jest kostel Všech Svatých. Před r. 1620 byli při něm kněží pod obojí. Nejstarší matrika zacho- vána jest od r. 1670, tehdy byl zde katolický farář z řádu cyriackého, od roku 1683 po jeho odchodu byl kostel filiálním do Svojanova a spravován od admini- strátorů, jimiž byli nejprve pardubští minoritě, později moravskotřebovští fran- tiškáni. Teprv r. 1720 byla zřízena v Německé Bělé opět fara. V XVII. věku kostel sešel. Nový kostel byl vystavěn v letech 1756 až 1770 v slohu barokovém. Starobylý zvon z r. 1516 jest nejstarší památkou kostelní. V XVIII. věku byly zbudovány též fara a zámek. Od obnovení fary katolické začala se Bělá po- němčovati. V Německé Bělé jsou škola, pivovar, výroba lihovin, sodovky, tkalcovství, závod kamenický.

Odtud na sever vede silnice do Banína. Banín náležel v XIII. věku klášteru zbraslavskému, jenž tuto farní ves obdržel r. 1292 s vsí Novou Bělou od krále Václava II. Tehdy asi povstala v Baníně fara, jež pak r. 1349 vřaděna byla do biskupství litomyšlského. Král Jan Lucemburský zastavil před r. 1339 Banín a Bělou, dav klášteru za ně jinou náhradu. Roku 1341 byl Banín zase vrácen klášteru, ale byl r. 1420 zastaven se Svojanovem, při němž pak zůstal do r. 1579, kdy připadl k paství bysterskému. Fara v F^aníně zanikla v XVI. věku. Banínský kostel byl již r. 1556 filiálním k^Bystrému a teprve r. 1727 stal se zase farním. Farní kostel nynější sv. Barbory byl dle missálu tamního z roku 1488 -/budován v druhé polovici XV. věku. tehdy a v XVI. věku míval kurze pod obojí, leště v letech 1850 byl na lomenici bývalé školy, jež byla za starodávna farou, vymalován kalich. Kostel byl opravován v XVII. věku, posléze r. 1901. Povšimneme si sanktuaria, hlavního empirového' oltáře, obou pobočních starších oltářů, ozdobné kazatelny, na zvonu z roku 1669 se dočteme,

že jej pořídil Maxmilián hrabě z Martinic, syn Jaroslava hr. z 'Martinic. jenž »byi v rebelii pro náboženství římskokatolické oknem v Praze od kacířů svržen a bohem vyvolen a zachráněn, povstal neporušen. « Na návsi je sloup se sochou P. Marie z roku 1721. Škola byla vystavěna roku 1810. V Baníně provozuje se hlavně tkalcovství. Při vsi jsou panský dvůr a myslivna.

HRAD SVOJANOV.

Severozápadně od Banína rozkládá se až k samé hranici zemské rozlehlá obec Česká Radime ř. Roku 1291 obdržela některé svobody od králové Jitky, patřila k panství svojanovskému, roku 1586 byla prodána obci Poličce, k jejímuž panství pak náležela. Kostel farní sv. Anny stojí na moravské straně, jest z roku 1775. Faráře dosazuji k němu střídavě město Polička a majitel velko- statku kunštátského dle smlouvy o tom r. 1727 učiněné. Na české straně jest pouze kaple sv. Jana Nepomuckého z XVIII. věku. Roku 1792 byla zřízena

— 18 —

radiměřská škola, stavení její vzniklo v letech 1810 a 1811. V Radiměři jest mnoho mlýnů, v prvé polovici XIX. věku bylo jich na české i moravské straně 17. z nich patřilo do poličského dílu 8. Lid zaměstnává se. jak ve vůkolních obcích, rolnictvím a tkalcovstvím. V České Radiměři jsou tkalcovská fak- torství.

Z Radiměře vede horskou lesnatou krajinou silnice k Rohozné směrem jihozápadním a dále k jihu ke S vojanovu. R o h o z n á patřívala k panství svo- ianovskému. jest starobylou osadou. Její kostel sv. Erazima připomíná se roku 1350 mezi farními kostely, po r. 1620 byl filiálním do Svojanova, od roku 1874 jest zase farním. Byl vybudován v gotickém slohu v XIII. věku. Má čtyř- hrannou presbyteř, do osmihranu sklenutou. Lod měla do r. 1854 starý deskový stroji, původně modře omalovaný a zlatými hvězdami ozdobený, jenž pak byl nahrazen rákosovým stropem.

Roku 1888 byla lod jeho rozšířena a doplněna novou věží. Mnoho v něm pokazily obnovy v XIX. věku podnikané, zničily starobylé malby, jimiž byl za starodávna jeho vnitřek vyzdoben a jež byly roku 1854 objeveny. Malby tj to byly vymalovány, když kostel již delší dobu stál. Byly totiž pod nimi nalezeny pod silnými vrstvami vápna staré kříže, připomínající původní posvě- cení tohoto kostela. Fresky rohoženské značí výjevy ze života Kristova a P. Marie, zejména Zvěstování P. Marie, Narození Páně, příjezd sv. 3 králů k' Betlému spěchajících. Umučení Kristovo, Vzkříšení, Seslání Ducha svatého, též postavu sv. Jeronýma. Klenutí presbyteře bylo omalováno odznaky evan- gelistů, sluncem, měsícem a hvězdami. Rohoženský kostel má starobylé zvony, jeden z nich (umíráček čili klášterník) byl prý sem přenesen ze spustlého klá- šterního kostela od Sv. Magdaleny ,a kdo prý ním v den sv. Maří Magdaleny

. zbaví se svého tělesného* neduhu. Starý hlavní oltář, roku 1722 obno- vený, byl při opravě kostela nahrazen novým. Zázračností proslul obraz Matky Boží rohoženské, byly k němu četné poutě konány. V Rohozné bývaly panský dvůr a ovčín. Stará škola byla vystavěna .roku 1823.

K místní obci rohoženské náleží Lhota Mánova, v níž jest kaple sv. Vácslava, a Hamry.

Malebný horský úval vine se od Rohozné k jihu při Svojanovském potoku pod hrad S v o j a n o v a k stejnojmennému městečku.

Okolí Svojanova patřívalo králi. Buď Přemysl Otokar II. nebo jeho otec Václav založili nad osadou Svojanovem hrad. jenž po vesnici této byl nazván. Dle tehdejšího mravu, libujícího si v německých jménech hradů, byl také na- zýván zvláště v latinských zápisech Fůrstenberg. ale jméno toto neovládlo.

Král Přemysli Otokar zapsal hrad Svojanov věnem své manželce Kunhutě,

jež, ovdověvši, provdala se za Závise Vítkovce z Falkenštejna a zastavila um

své véno královské. Zemřela roku 1285. Závis oženil se roku 12S7 s Jitkou,

dcerou uherského Krále Ladislava, a žil s ní na Svojanově. Když meškal v Pra-

' - i)-, pozval krále Václava na krtiny svého syna, byl jat. uvězněn a od-

ouzen. Král pak statky Závišovýrni volně nakládal, roku 1289 vyjednával

— 19

s míšeňským markrabím Frydrychém o směnu některých měst a hradů vý- chodočeských a moravských za Míšeň. Mezi těmito českými hrady byl též uveden Svojanov. Směna tato nebyla provedena. Svojanov zůstával asi v moci lidí Závišových a teprv na sklonku XIII. věku dostal se do rukou králových. dozajista před rokem 1293. kdy král Václav daroval klášteru zbraslavskému Bělou a Banín. Hrad Svojanov byl pak dán v zástavu. Konečně Karel IV. vřadil jej mezi hrady, kteréž neměly býti od koruny české ani zastavovány ani zci- zovány. Za tohoto krále zůstával hrad Svojanov v nikách krále, jenž tu měl svého purkrabího Michálka z Vlašimě, kterýž se tu připomíná ještě v prvých U letech druhé polovice XIV. věku. Poz- V ději ocitl se hrad Svojanov zase v zá- stavě Oldřicha z Boskovic, nepřítele hnutí husitského, jehož odpor slábl, čím více hnuti nové mohutnělo, zvláště pak, když Zikmund otálel s pomoci tomuto Svému stoupenci a neposkytl mu ji. by OH si hradu Svojanova ubránil, když ne- přátelé pánovi více a více na hrad dolé- hali a panství svojanovské mu plenili.

Ačkoliv Zikmund nedržel tohoto hradu, zapsal iei r. 1437 s jinými statky královskýma své manželce Barboře vě- nem. Panství svoianovské drželi tehdy Ješek a Jindřich Svojanovští z Bosko- vic. Patřih tehdy k tomuto panství hrad Svojanov a vesnice Svojanov, Dlouhá, Bělá. Jansdorf, Trpín, Sázava, Rohozná, Jedlová a Korouhev vesměs S podacími a vesnice Radiměř. Hartmanice a Hlás-

nice. Jako Oldřich z Boskovic se přidal k Husitům, tak zvláště jeho syn Ješek náležel zase mezi věrné přívržence Jiřího z Poděbrad i byl pak předním pří- telem tohoto krále v míru i vojně a král Jiří svěřoval mu důležité úkoly. Po smrti krále přidržoval se Ješek jeho synů a krále Vladislava. Jiní příbuzní Ješkovi stranili uherskému králi Matyášovi. I v pozdních letech svého života měl Ješek Svojanovský z Boskovic vynikající účastenství ve veřejném životě. zejména roku 1483, kdy byl mezi radami královskými, kteří rovnali spor krále Vladislava s Pražany.

Na sklonku XV. věku byl Pavel Skalský z Jenšteina na Svojanově nejspíš jen jako •poručník nezletilých dědiců pánů z Boskovic i měli na něho Svoja- novští i Bysterští vzpomínku, neboť se přičinil jim o výsady, jichž roku 1488 obdrželi od krále. Syn Ješka Svojanovského, Jan starší z Boskovic účastnil se roku 1504 ve válce při straně falckraběte Ruprechta i jinak spolupůsobil ve

Z NÁDVOŘÍ HRADU SVOJANOVA.

veřejných jednáních, zvláště na sněme pražském roku 1509 vystupoval proti Českým bratřím.

R. 1492 byl sám již majitelem S vojanova, jejž pak s panstvím koupil od něho Ladislav z Boskovic, vynikající český velmož, vědy i umění milovný, dobrý hospodář, taktéž jako jeho předchůdce poddaným nakloněný. Ladislav z Boskovic směnil toto panství s Mikulášem Trčkou z Lípy a na Lichtenburce za jiná zboží. Po Mikulášovi Trčkovi nabyla jeho panství Jo- hana z Březovic, choť Mikuláše staršího z Lípy; a její synové Zdeněk, Jan, Jindřich, Vilém a Mikuláš. Posléze řečený nabyl též panství svojanovského, jež pak v polovici XVI. věku patřilo Zehušiokým z Nestajova. Hertvík a Jan Zehu- šičti z Nestajova se rozdělili tak, že Hertvík obdržel díl svojanovský a lim- berský, totiž zámek Svojanov s městečkem a v dílu limberském vesnice Lim- berk. Stašov, Pobožnou, Radiměř, Banín, Ctyry Dvory, Lavičnou, Zářečí, Dlou- hou, Lhotu Mánovu, Starý Svojanov, Lačnov, dvory kmetcí v Bělé a Ko- rouhvi, a Janovi připadl díl korouhevský, totiž ve vsi Korouhvi dvory kmetcí, pak dvory kmetcí v Bělé, městečko Bystré, vesnice Jiartmanice, Hlásnice, Trpín. Podměstí Svojanovské, Lhoty Přední a Zadní. Studence, Vítova, Huť a lidé v Kněževsi, Brněnec, Chrastovec, Poloupecný a platy obilné v některých vesnicích a dům nově vystavený u Bystrého, ale po smrti Janově (r. 1564) Hertvík nabyl celého panství, když se byl posoudil se svou švakrovou Johankou z Boskovic a rozepři vyhrál. Týž si přikoupil nemovitosti v Baníně, z nichž zřídil dvůr, a byl věrně oddán víře pod obojí i poručil roku 1566 své man- želce panství svojanovské (t 1578), k němuž roku 1579 patřily Svojanov hrad. městečko s předměstím a dvorem, tvrz a městečko Bystré, vsi Trpín, Hart- manice, Hlásnice, Studenec, Huti, Dolní čili Přední Lhota, Zadní čili Jobova Lhota, Korouhev, Lačnov, Rohožná, Lhota Mánova, Limberk. Staršov, Čtyry dvory, Bělá, Dlouhá s mlýny, Zářečí, Brněnec, Vítějoves (Vítova), Poloupecen. Chrastovec, Jedlová, Starý Svojanov, Banín, Nová Bělá, Radiměř, Sádek, Ka- menec, Modřec, Trhonice, Jimramov. Sedliště, Široký Důl, Telecí, Odříš. Bo- rová a Nedvězí.

Po rozmanitých sporech dědických rozdělili se o zboží veškerá Jan Bez- družický z Kolovrat, druhý manžel Bohunky z Hustiřan, Zárubová z Hustiřan a Hertvík Zejdlic ze Šenfeldu roku 1583 tak, že Jan Bezdružický z Kolovrat obdržel Bystré a Zárubová s Zejdlicem Svojanov. Tito zase se dělili tak, že Vácslav Záruba z Hustiřan dostal Banřnský dvůr, Hertvík Zejdlic vsi Lačnov, Zářečí, Radiměř a Dlouhou a Bchuslav Záruba z Hustiřan zámek Svojanov s dvorem poplužním, měst?"<\u Svojanov, vsi Starý Svojanov, Studenec. Lhoty Přední, Manovou a Zadní. Huti. Rohoznou s podacím u Sv. Magdaleny. Svn- janovské panství zůstalo v rodu Zárubů z Hustiřan do počátku XVIII. věku. Tehdy po Josefovi Antonínovi hr. /. Hustiřan nabyla Svojanova Eleonora, dcera jeho, a po ní dědil jej Karel Vincenc lir. ze Salinu. Roku 1797 koupil Svojaiwv Vácslav Ignác sv. p. Ubelli ze Siegburka, niku 1798 prodal jej Marii Rebece Ha rachové hraběnce z Hohenembsu, ale zase záhy ho nabyl. Hrad hynul, pře-

cházei dosti rychle od jednolití vlastníka na jiného, z nichž Riidiger sv. p. ze Stillfiiedu mnoho v hradě pátral po starožitnostech Roku 1842 hrad Svojanov vyhořel. Roku 1910 koupila jej obec Polička.

Hrad stoji na vysokém vrchu, chráněn ze všech stran srázy hory. jen na severovýchodě pohodlněji přístupen. Stará hradní cesta vine se do příkrého kopce, 'před dvorem stýká se s cestami, z jiných stran přicházejícími, a dvorem, jehož výstavnosti obkličují čtverhranný dvůr. vede na hrad přes hluboký pří- kop k bráně, k níž z obou stran přiléhají hradní budovy; od nich sť kol hradu táhne hradba, sesílaná baštami. Jedna bašta strmí nad plošinou (panenským' skokem), nedaleko ní jest další bašta a od této bašty pokračuje hradba nad srázem k třetí baště, nejvíce nad úval vysazené. Od ní lomí se hradba v opačný směr, v němž jest dalšíma dvěma baštama sesílena. Hrad sám jest upevněn ještě vnitřním opevněním. Od vnější brány vede cesta z přihrádku k druhé bráně, za níž vchází na nádvoří vlastního hradu, jež jest obtočeno silnou hradbou, k níž

bystři:.

přiléhají z jedné strany schody a z druhé strany dům holomči. Poblíž domu holoinčího, v jehož světnicích roku 1842 shořelých jsou krby ve skále vyte- sané, jest dům, v němž střelci obývali. Dům střelců má gotická okna a byl asi v XVI. věku zbudován. Celému nádvoří a hradu vévodí starý palác s hrubou věži. velikou hláskou okrouhlou, asi v XIII. věku z kamene důkladné vybudo- vanou, jejíž zdi na severní straně ostrý uhel tvoří. Hláska měla 4 patra, dosud zřejmá. Na hradě bývala kaple sv. Kateřiny, z ní oltářní kámen byl přenesen v XVIII. věku flo svojannvského kostela. Též se zachovala z ní stará dřevěná socha P. Marie. V paláci při kapli poblíž hlásky bylo obydlí pána hradu. Nový palác vystavěn by! na konci XVIII. věku n i starých zdech hradních. Zdi hradu byly ozdobeny rustikou, mnoho stop jest v nich po střelbě dobyvatelů hradu. Hradby mají tvar lichoběžníka s hrotem k jihu obráceným, mívaly 6 bašt polokruhových, jež jsou již značně sneseny. Při třetí baště byla vypadni branka.

Mnoho bylo v hradě kopáno. Některé přestavby byly v XVIII. věku pro- vedeny. Pátráno bylo po starožitnostech v zříceninách hradních. Na luzných

místech hradu objeveny 3 zazděné kostry. Lidové podání vypravuje, že poblíž panenského skoku jest zlatý šišák zakopán, i že tu sedávala kvílící panna prostovlasá s hrncem zlata.

Hrad Svojanov vyhořel r. 1569 a 1842, byl opravovali zejména r. 1799. 1843 a i:

Pod hradem jest statek Hradčany.

V úvale na Svojanovském potoku, jejž na Moravě jmenují Křetínka, roz- kládá se městys Svojanov. Nad ním na vyvýšeném místě stojí farní kostel sv. Petra a Pavla, vystavěný r. 1786 a vysvěcený r. 1787. Na místě kostela stá- vala kaple a opodál ní zvonička. Zařízení kostela jest z XVIII. a XIX. věku. Mezi zvony jest zvon z r. 1577. Starobylá jest křtitelnice. Monstrance pochází z r. 1698.

Fara byla zřízena r. 1777 na náměstí, později přestavěna. Škola stávala pod kostelem, r. 1833 byla nová škola vystavěna. Radnice, po ohni r. 1842 obnovená, stojí na náměstí. Svojanovská kaple Jana Nep. jest z r. 1710. Jeho socha byla r. 1718 postavena ve dvoře před hradem od neznámého' ctitele, jenž světci »srdce za dar dává a jemu pod mocnou ochranu tělo s duší poddává«.

Svojanov měl roku 1900 ve 100 domech 768 obyvatel.

Svojanov, prvotně ves. později městečko, má zachovány nejstarší výsady z XV. věku. Ješek Svojanovský z Boskovic zbavil Svojanovské r. 1484 odúmrti a povolil jim svobodné pořizování o jejich majetku. Král Vladislav II. potvrdil Svojanovu na přímluvu Pavla Skalského z Jenšteina r. 1488 výsadu na trhy. K Svojanovu patřival Starý Svojanov a Předměstí i bylo tu za stará na 200 soukenníků. R. 1589 Bohuslav Záruba z Hustiřan potvrdil artikule cechu svo- jano^ských soukenníků. R. 1681 Hertvík Bedřich Záruba z Hustiřan obnovil a potvrdil artikule téhož cechu.

Ve znaku má Svojanov českého lva bez koruny.

Za starodávna měl Svojanov trestní pravomoc. Šibeniční hora upomíná jménem svým na ni.

Svojanov trpěl mnoho ve válečných dobách. Tudy hrnula se vojska z Mo- ravy do Čech.

Roku 1608 táhl Svojanovem král Matyáš s Uhry. Rakušany a Moravany do království českého a vojsko jeho tu učinilo mnoho škody. Roku 1621 Lisov- číci se vraceli Svojanovem do Polska a vyloupili Svojanov. Roku 1624 táhl tudy Albrecht z Valdštýna do Slezska. R. 1642 a 1645 vnikli do Svojanova Švé- dové, v červnu r. 1643 vedl tudy (killas své vojsko, jež splenilo okolí Svoja- nova. Roku 1646 vpadla sem saská jízda. Pne 15. dubna 1742 pruské a saské vojsko, v Poličce tábořící, přepadlo Svojanov. V prosinci roku 1798 táhli Svoja- novem Rusové, r. 1805 a 1809 prošli tudy Francouzi, v létech 1809 až 1815 voj- ska tuzemská a ruská.

V květnu 1842 shořely ve Svojanově radnice a ls domů, té/ hrad chytl,

23

K výsadám starším obdržel Svojanov r. 1762 od Marie Terezie výsadu na páteční trhy příze, plátna, Inu a vlny. Od roku 1793 nebyly konány trhy dobytčí. Roku 1842 potvrdil Ferdinand V. Svojanovu 5 trhů výročních.

Ve Svojanově jsou továrna na hedvábné zboží, pivovar, 2 mlýny, pálenka, V I. polovici XIX. věku byla zde továrna na tuhové výrobky. Čistá tuha se vy- vážela do Anglie. Ve Svojanově lily se z tuhy sochy, vázy a j.

Na blízku Svojanova jsou ložiska tuhy.

Nad farním kostelem ukazuje se skupina skal. jež má na svém vrcholu tvar obrysu hlavy Ludvíka XIV. Jiný útvar připomíná podobu ležícího obra. S vrchu Pupka nad Svojanovem rozevírá se veliká vyhlídka po širém vůkolí až k hradům Boskovicům a Louce, na Svitavy, Bře- zovou a Olešiiici, a na se- ver ke Králickému Sněž- níku a po Orlických ho- rách.

Pěkným údolím po- blíž levého břehu Svoia- novského potoka dojde- me na rozcestí, od něhož na severovýchod dospě- ieme do Starého Svoja- nova.

Ves Starý S v o - i a n o v prozrazuje již jménem svým, že jest starší osadou než Svo- janov. Býval za staro- dávna městysem. Ještě v XIV. věku měl farní kostel. Roku 1786 byla přenesena fara do Svojanova.

Starobylý kostel sv. Mikuláše biskupa ve Starém Svojanově jest stavba gotického slohu. Býval prý původně románský. Klenba presbyteře končí svými žebry v 4 nosiče, ozdobené hlavami s čepicemi. Dle podáni jsou to hlavy zakiadatelů kostela. Čtvrtá hlava byla r. 1811 uražena zedníkem. Okna lodě jsou zbarokována. Hlavní oltář jest ze XVII. věku. Krov kostelní spočíval na kamenné římse, po způsobu románském obloučky vyzdobené, pod obloučky byly 4 kamenné sochy svatých, z nichž se jen socha jediná zachovala. Nad vchodem hřbitovním jest umístěna ve výklenku soška sv. Mikuláše. Ne- bylo lze zjistiti, nejsou-li obě tyto sochy totožný. Někteří archaeologové domní- vají se však, že tato soška jest pozdějšího původu. Kostel stojí uprostřed hřbitova. Ve zvonici jsou zvony z r. 1527 a 1739 a malý zvon bez nápisu.

Pod kostelem jest hrobka. V ní r. 1808 našli měděnou rakev, již vlastník svojanovského panství prodal vinoipaiovi Abrahamovi, jenž dal z ní udělati

RADNICE V BYSTREM.

— 24 -

kotel do pivovaru; z jiných -4 malých rakvi cínových bylý ulity svícny a lampa do kostela a druhá lampa do svojanovského kostela. R. 1826 'byla hrobka opět zpustošena. Teprv roků 1844 kosti rozházené byly uloženy do dubové rakve. Při starosvojanovském kostele měli svůj pohřeb v XVII. a XVIII. věku někteří Zárubové z Hustiřan.

Před r. 1620 byla starosvo<janovská fara utrakvistieká. Po r. 1620 admini- strovali zde pardubští minoritě, pak moravskotřebovští františkáni. Admini- strátoři tito bydleli na hradě Svojanově. Pak byli dosazováni světští knězi za administrátory, až pak od r. 1786 kostel tento stal se filiálním do Svojanova. Para starosvoianovská stávala na pěkném návrší, nyní jest na jejím místě selský statek.

Jihovýchodně od Svojanova leží Předměstí v pěkné horské poloze při Svojanovském potoce a dále na jihovýchod osady k místní obci této náležející: Dolní Lhota, Jobova Lhota, Hutě a S t u d e n e c. V Dolní Lhotě jest škola. U Hutí jest důl tuhový. V Předměstí byla v první polovici XIX. věku svoianovská továrna na tuhové výrobky, nyní jest zde faktorství bavlněných látek a provozuje se po domácku tkalcovství. Okolo zrušeného dvora vede cesta na vrch k Sv. Magdaleně a dále k Hlásnici.

S v. Magdalena nebo Majdalenka jest malá kaple na planině, jež na vrcholu výšiny se rozprostírá. Kaple tato jest při zřícenině bývalého většího kostela. Býval prý tu za starodávna panenský klášter, jejž Husité zbořili zá- roveň s klášterem tišňovským. Ještě v roce 1629 jest zpráva o podacím právu ke kostelu u sv. Magdaleny. Jeden zvon byl od Sv. Magdaleny přenesen do Rohozné a druhý do věže radnice svojanovské, v níž r. 1842 při ohni se rozlil. Kostel spustí a r. 1786 byl zrušen. Pod kaplí v lese byly dvě studánky. Bývaly tu lázně. Poustevna byla zde v XVII. věku.

R. 1655 bydlel zde poustevník svého řemesla kovář. Bullou z 16. července 1725 byly dány sedmileté odpusťky každému, kdo vykoná v den sv. Máří Magdaleny určité pobožnosti. Jmění bývalého kostela bylo užito na stavbu svojanovského kostela. R. 1827 byla U Majdalcnky postavena kaple. V den sv. Máři Magdaleny koná se u kaple pout. Trval tento pout po 14 dnů. Přicházelo sein mnoho knězi na pout, bytovali u svojanovského administrátora. Pout tento jest dosud svátkem okolí, v den ten (22. července) býval svojanovský výroční trh nahoře u této kaple. Býval to slavný pout. Ještě na počátku XIX. věku při- cházelo mnoho poutníků z Čech i Moravy. Mše od r. 1785 se v kapli neslouží, konána byla v širém poli. Jindy jest tu ticho a klid.

Hlásniee leží na výšině jihozápadně od Svojanova. Za válečných dob bývaly tu stráže. S výšiny této jest viděti daleko široko po Moravě i do Čech. V Hlásnici jest škola a kaple P. Marie.

Na nedalekém Kovářovu kopci jsou v místech, kde šla stará cesta na Moravu, zbytky valu. Stávala prý tam ves Kamenice, jež byla zničena a pole iejí pak K sousedním obcím byla přidělena.

25 -

Poblíž Hlásnice rozkládá se Hradisko, prostranná pláň na vrchu nad moravskou vesnicí Kněževsí, obtočená dvojitým valem a příkopy. Ještě na po- čátku XIX. věku byly tu zbytky zdiva. Mnoho kamení rozvezlo se odtud na stavby do vůkolí. Na Hradisku prý přebývala nějaká kněžna. Jejího syna pokřtil farář olešnický a za to dostal část lesa, nyní farní les zvanou, a ves Přední Lhotu, nynější Kněževes. Pověst tato jest velmi pravděpodobnou. Olešničtí faráři dlouho drželi Kněževes, až roku 1659 se na ní potahovali majitelé panství kunštátského. Tehdejší farář olešnický protestoval proti tomu a dovozoval, že před 300 lety od jedné pobožné královny Kuny pro spasení duše darována byla tato osada, jež dříve k Svojanovu náležela a Lhotou se jmenovala. Výtahem z kněh olešnických potvrzovali purkmistr a rada tamní, že Kněževes byla daro-

ZAMEK V BYSTREM.

vána olešnické faře od pobožné královny, kteráž u té vsi syna porodila a pak na Svojanovč ležela, a že od té doby obyvatelé vsi robotovali a desátky i úroky odváděli faráři olešnickému. Královnou Kunou byla asi Kunhuta, potomní choř Závise z Falkenštejna. a oním synkem Ješek. Jiní míní, že se jedná o druhou choť Závišovu, dceru uherského krále Jitku.

S Hradiska jest rozsáhlý rozhled, zvláště na Svojanov a jeho okolí.

Od Hlásnice vede silnice do Trpína, nejjižnější obce okresu poličského. Ves Trpín jest vzdálena K hodiny od Hradiska. Schaller vypravuje, že u Trpína byli Češi (Chrudimští) poraženi Poláky. Zpráva ta souvisí asi s lido- vým podáním, že u Hlásnice zanikla ves Kamenice (Kamenec) ve válce. Ves tato ležela v poloze u Trpína.

Trpínský kostel sv. Václava byl již r. 1.350 farním, byl do r. 1620 utra- kvistickým, pak zpustnul; nyní jest filiálním do Bystrého. Starý kostel byl shořen r. 1683, nový kostel by! teprv v 1720. letech dokončen. Jest slohu ba-

— 26 —

rokového. Zvonice má podsebití. V Trpíně byl' dvůr panský. Obec má školu. Trpín patříval k panství bysterskému.

Od Bystrého jde k Trpínu silnice přes Hartmanice, taktéž cbec bývalého panství bysterského. S kopce hartmamického od kaple jest vyhlídka po celém okolí Bystrého. Nynější kaple byla na místě staré kaple založena roku 1705 a dokončena roku 1708. Má věž osmi- bokou, dvojí řadou oken opatřenou, a chová v sobě sochy a obrazy v XVIII. a XIX. věku zhotovené. Byla vysvěcena ke cti sv. Anděla Strážce a českých patronů. Při kapli jest náhrobek Marie Rebeky hr. z Hohenembsu. V Hartma- nicích jest škola. Obyvatelstvo zaměstnává se též tkalcovstvírň.

Pěšina z Čechorodu vypravuje, že r. 1012 byla svedena západně od By- strého v zálohách lesních v poloze U kostelíčka bitva, při níž obec tato byla zpustošena a pak teprv Bystré bylo v nynější poloze zbudováno. Dosud se říká Kostelíček poloze, jež jest '/* hodiny cesty od nynějšího, bysterského ko- stela nedaleko silnice, od Nedvčzího k Jimramovu zřízené, u paty vrchu Libina při obecním lese. Lidové podání vypravuje, že tu stavěli za starodávna kostel, ale co ve dne postavili, bylo v noci rozbořeno a na místo, kde stojí nyní by- ste Tský kostel, přeneseno.

Bystré bylo v XIV. věku farní vsí. Kostel tamni sv. Jana Křtitele byl r. 1347 přidělen k biskupství litomyšlskéniu. Původní stavba jeho se nedocho- vala; byla po několika ohních opravováni. R. 1721 byl starý kostel zbořen a v letech 1722 až 1729 znova slohem barokovým vystavěn; věže byly r. 1736 dokončeny. Ze sraréfoc kostela zachoval se zvon z r. 1520. Ostatní zvony jsou novější. V XVII. věku byl kostel bysterský poutním. O zvelebení poutu tamních pečovalo bratrstvo, ale na sklonku XVIII. věku zanikly. Kostel stojí na pahorku uprostřed města na místě starého kostela a hřbitova. Po> stranách lodě jest celkem 6 kaplí. Výzdoba oltářní jest z XVIII. věku. Nápis průčelní oznamuje, že byl kostel r. 1863 opraven. Zvony má z let 1520. 1712, 1743 a 1707. Při severní straně kostela bývala stará věž, místo ní jest vystavěna věž novější. V kryptách kostelních jsou pohřbeni někteří členové rodů z Kolovrat a z Ho- henembsu a kněží.

Stará fara bývala dřevěná. Bydleli v ní utrakvističtí faráři, z nichž zvláště jesl znám spisovatel Filip Roméncc Pražský. Roku 1638 poslední utrakvistický kněz bysterský, přestoupiv na víru katolickou, stal se prvním tamním farářem katolickým.

Faru vystavěla proti kostelnímu vchodu v letech l(>()ii až 1092 Kateřina hr. z Martinic. Průčelí bylo opatřeno znaky pánů z Martinic a pánů z Bukuvky a letopočtem dovršení stavby.

Radnice, shořelá r. 1715, byla záhy zase vystavena.

Škola v Bystrém byla již v XVI. věku. Jan Bezdružický z. Kolovrat, tajin rada císaře Rudolfa II. a podkomoří mést královských, daroval Bysterským užitek na svém domu v Chrudimi na opravování školy. Škola stála pak místo lo vale kostnice. Roku 1820 stavěli opět školu.

V Bystrem bývaly tvrz a dvůr poplužní. V druhé polovici XVI. věku -ty1 vystavěn Janem Zehušickým z Nestajova východně* od města zámek, na němž také budoval pak Jan Bezdružický z Kolovrat se svou chotí Bohunkou Záru- bovou z íiustiřan. Tehdy ještě stávala stará tvrz bysterská. Teprv v polovici XVII. věku ji zbořili, když tu Maxmilián Valentin z Martinic dal vybudovati zámeček. Fr. z Hohenembsu nejvíce na zámku opravoval, nově jej vypravil a kapli opatřil. Na počátku XIX. věku byly podniknuty některě změny, byla ubourána průčelní zeď. Zámek bysterský obepíná třemi křídly dvůr. Opodál

NÁDVOŘÍ ZÁMKU BYSTERSKÉHO.

jest poplužní dvůr a k zámku přiléhá park. Původní svou výstavnost zacho- valo si křídlo severní a západní zámku, ostatní části zámku byly zvláště r. 1833 přebudovány. Kaple P. Marie nemá pozoruhodných památek. Na zámku byla obrazárna znamenitá, dosud jest v něm přes 90 obrazů. Býval v něm též modrý pokoj, určený k ubytování císaře a tak ozdobený, že, jak starý popis zámecký uvádí, »nerci-li pán a kníže, ale i také císař v něm bydlet může«.

V němčících dobách říkali zámku bysterskému též Frischberk a dvoru poplužnímu Ratina. Aug. Sedláček v tomto jméně shledává českou Radyni neb Hradyni.

Severovýchodně od zámku jest poloha Hradčany.

Při zámku bysterském byl již v dřívějších stoletích pivovar. V XVII. věku také obec Bystré měla svůj pivovar vlastní.

- 28 —

Bystré patíivalo za starodávna k panství svojaJiovskému. Ku konci XV. věku bylo iiž městečkem. Z výsad bysterských jsou známy výsady krále Vla- dislava z roku 1488 na 4 trhy. pak výsada z r. 1504 na týdenní trhy a clo, výsady Rudolfa II., Ferdinanda III. a i. V erbu má Bystré na štítě červeném myslivce, stojícího na zeleném trávníku u lesa a bodajícího zlatým oštěpem medvěda vzepjatého.

Dokud Bystré bývalo vsí. byl tu jen poplužní dvůr. Tvrz vznikla v XVI. věku. Bystré bylo odtrženo v XVI. věku od panství svojanovského. Roku 1557 dostal Jan Zeriušický z Nestajova za díl městečko Bystré s okolními vesnicemi a postavil tvrz nad Bystrým. Roku 1550 utrakvistka Kateřina Zehušická z Ne- stajova darovala kostelu farnímu v Bystrém kalich, jenž pak byl r. 1690 přelit.

Statek 'bysterský dědil po Janovi Zehušickém z Nestajova jeho bratr Hert- vik <t 1579) i připojil Bystré zase k Svojanovu. Jeho vdovou Bohunkou se dostaio Bystré druhému jejímu manželu Janovi Bezdružickému z Kolovrat (t 1604). jenž ujímal se poddaných a odkázal Bysterským peníze na vystavění jejich školy. Jan Bezdružický z Kolovrat byl dobrý hospodář a správný muž, víry pod obojí.

Po něm rozdělili se jeho synové Ludvík a Vilém Jindřich r. 1609 o- statky otecké. Vilémovi zůstal statek bysterský. Za Johanky Svihovskč ze Sloupna, jež na Bystrém hospodařila na místě jeho, bouřili se (r. 1620) poddaní tamní pro její nevlídnost, a také pak jemu samému.

Příčinou tohoto povstání bylo. že vrchnost nutila poddané k odběru piva ze svého pivovaru, kdežto poddaní mohli doaid odebrati pivo odkudkoliv, z: jména též z obecního pivovaru bysterského, i že pak roboty byly utužovány. Poddaní ozbrojili se kosami, cepy a vidlemi, nerobotovali a zle v lesích začali hospodařiti. Utábořili se mezi Bystrým a Jedlovou. Rotmistr vyslaný s vojenskou pomocí, vida, že se nedocílí se sedláky dohody, odjel s vojáky z Bystrého. Když na této cestě u Jedlové vskočil maně kůň jednoho jezdce do< selského obilí, jeden sedlák z Modrce zastřelil jezdce. Rotmistr s vojáky svými udeřil na sedláky a pronásledoval je do Bystrého, kdež jich mnoho pobili. Sedláci vrátili se do svých obcí. Vrchnost zle s nimi nakládala, takže mnozí sbíhali se statků. Nemaje dosti poddaných, nutil Vilém Jindřich Bezdružický z Kolovrat i By- sterské k robotě, vzal jim pivovar, prodej soli a vína i panský les a vnucoval jim pivo z panského pivovaru. Mnozí měšťané bysterští taktéž sběhli pryč z panství.

Vilém Jindřich Bezdružický z Kolovrat, súčastniv se boje proti Ferdinan- dovi II., byl r. 1623 odsouzen polovice svého statku, stal se však katolíkem a druhou polovici zaplatil, pročež mu Bystré zůstalo, i odkázal je r. 1642 Oldři- chovi Františkovi Libštejnskému z Kolovrat, jenž přikoupil téhož roku Banín a byl vrchnost poddaným příznivá a přející (t 165(0. vrátil Bysterským obchod soli a pečoval o zvelebení městečka. Na Bystrém vystřídali se neiprv jeho choť Lucie Otilie z Martinic, pak její bratr Jiří Adam hrabě Boíifca, z Martinic. a po jeho vdově Johanné r. 1652 Maxmilián Valentin lir. z Martinic. Po jeho choti

— 29 -

Anně Kateřině rozené z Bukuvky (t 1685) děti její prodaly r. 1686 Bystré Janovi Paviovi sv. p. z Valderode, na poddané krutému (t 1694).

Jindřich Adam Bořita hr. z Martinic udělil Bysterským právo prodeje vína a vymohl jim od Ferdinanda III. roku 1653 obnovení majestátu krále Vla- dislava z roku 14S8 a vybírání mýta od cizích a výsadu na trhy výroční a koňské. i i ! ' i

Maxmilián Valentin hr. z Martinic propustil Bysterským vybírání cla ce- lého záměnou za právo prodeje soli po vsích.

Vdova jeho založila při kostele bysterském škapuhřové bratrstvo, odpu- stila měšťanům tamním robotu, na_ně roku 1621 uvalenou, jen některé povin- nosti poddanské byly zachovány, vypomáhání při žních za stravu panskou. By- sterští měli býti v zámeckém dvoře po práci při hudbě vyčastováni. Každý den

KOROUHEV.

pracovní se dlouho do noci tančilo. Zařízeni toto potrvalo od roku 1684 do r. 1848.

Po Janu Pavlovi sv. p. z Valderode měl panství bysterské kn. z Lichten- steinu. jenž je směnil roku 1710 s Jakubem Hanibalem z Hohenembsu. Tento držel Bystré do počátku druhé polovice XVIII. věku. Roku 1762 nabyl panov- nický rod substituce n-a toto panství, jež po roce 1710 bylo svěřenským, a když pak po smrti Marie Valburgy, rozené z Hohenembsu, provdané Truchsess-Zeil- lové, nebylo nápadníků, byl ustanoven správce panství tomuto a posléz roku 1848 dostalo- se Arnoštce sv. p. z Lanquetu a po její smrti roku 1868 jako odumři přešlo na císaře a krále Františka Josefa I.

Za válečných dob trpělo Bystré pochody vojenskými, tak roku 1642 táhlo tudy a plenilo císařské vojsko, roku 1645 v říjnu Švédové tu drancovali a zase roku 1647 jezdci švédští přitrhli a purkmistra zastřelili. Roku 1736 v únoru přišlo do Bystrého ruské vojsko a pobylo 12 neděl, lidé se s Rusy neradi loučili. Roku 1742 šli tudy Sašové, roku 1748 zase kozáci, roku 1798 pluk prince Oran- ského, 1805 a 1809 Francouzi, a jindy jiní.

30

Z jiných návštěv budiž připomenuto, že před vánočními svátky roku 1617 král Matyáš, na své cestě z Prahy do Vídně, zavítal do Bystrého a v tvrzi bysterské se svým dvorem nocoval.

Bystré leží při potoku v údolí horském. Má měšťanskou školu, pivovar, iaktorství tkalcovská, mlýny, výrobu lihovin a j. Dle sčítání z roku 1900 měla místní obec Bystré v 273 domech 2087 obyvatel.

Nejvyšší vrchy v okolí jsou Kovářův vrch a Libinský kopec. S obou jest pěkná vyhlídka pomezní krajinou českomoravskou. Poblíž samé hranice zemské vine se od Bystrého na západ silnice Nedvězím k Trhonicům a dále k Sed- lišti. N e d v ě z i rozkládá se po svazích Librová kopce a Kukly až k samé

ZLATA STUDÁNKA (BALDA).

hranici zemské. Patřívalo k panství poličskému. Od počátku XVIII. věku má školu.

Místní obec T r h o n i c e sestává z Trhonic a Benátek, také patřila k pan- ství poličskému, leží při Trhouickém potoce, tekoucím od Nedvězího, a má kapli P. Marie, zbudovanou v polovici XVIII. věku. Obec poličská dobývala v tam- ním okolí vápenec a pálila z něho vápno černé. V Trhonicích jsou mlýn. pila a vápenice. Benátky leží východně od Trhonic nad vtokem Trhonického potoka do Svratcavy, jež je odděluje od moravského města Jimrainova.

Severněji leží při levém břehu Svratcavy Sed liš tě na svahu Bezděka. Ves tato patřivala k panství poličskému, má kapli Korunováni P. Marie, mlýn s pilou.

Od Sedlište vystoupíme na Bezděk, s něhož naskýtá se pohled do poříčí Svratcavy i k severu do okolí Korouhve.

— 31 —

Korouhev jest rozložena podél Korouhevského potoka směrem se- verozápadním po obou stranách silnice. Patřívala dílem k panství poličskému, dílem k panství bysterskému. Díl bysterský býval součástí panství svoja- novského ještě v XVI. věku (do roku 1583). Již v XIV. věku byla Korouhev farní vsí. Kostel korouhevský sv. Petra a Pavla byl roku 1349 připojen do biskupství litomyšlského. po roce 1623 byl přifařen k Bystrému. Roku 1783 byla zřízena v Korouhvi lokalie a roku 1856 fara. Kostel jest budova slohu gotického, uvnitř celkem novějšího zařízení, jen zvony má starožitné (z XV. vě- ku. 1532 a j.). V Korouhvi jest škola, 2 mlýny. Obec tato jest rodištěm spiso- vatele Josefa Ehrenbergra a universitního profesora MUDra. F. Michla.

KAPLI: V BALDÉ.

K místní obci Korouhvi náleží Lačnov, Kateřinky a Maksičky.

Všechny tyto tři osady patřívaly k panství bysterskému.

Maksičky jsou poblíž stoku Korouhevského potoka s Bílým potokem při silnici, jež vede od Poličky Lačnovem do moravské Borovnice.

Lačnov leží při vtoku Bílého potoka do Svratcavy, roku 1557 patřil k statku limberskému, pak k panství svojanovskému a od roku 1597 k zboží bysterskému. VLačnově jest kaple P. Marie z XVIII. věku, mlýn, vápenice a lihopalna.

Za lesem dostihneme ve východním směru nad levým břehem Svratcavy do Kateřinek a jimi zpět do Korouhve a po silnici do Jedlové.

Místní obec Jedlová (Schonbrunn) skládá se z osad Jedlové, Baldy a Ilainrů. Jedlová přináležela k panství svojanovskému, pak k bysterskému statku, vznikla prý ze 3 vesnic. Její farní kostel Navštívení P. Marie jest dle

lidového podání nejstarší na celém bysterskéni panství. Roku 1349 byl při- pojen k biskupství litomyšlskéinu. Od XV. věku do počátku XVII. věku měl utrakvistické faráře, pak byl filiálním do Limberka, později do Bystrého, od roku 1792 jest zase fanvin. Kostel jedlovský jest zbudován v gotickém sloha, byl rozšiřován v XIX. věku. Tehdy byla zrušena kostnice; když byla odklizena, nalezlo se několik tisíc lebek. Oltář hlavní jest z roku 1799. Z kostelních pa- mátek jest zajímavá socha P. Marie z XVI. věku. Na zvonici jest zvon z roku 1526. U hřbitova est kaple; kromě ní jsou v Jedlové kaple neisv. Trojice a sv. -\iiny. Při silnici k Poličce vedoucí jest starobylý kamenný kříž.

Jedlová bývala prý větší. V okolí naskytly se stopy sklepů a zdiva. Se- verně od horního konce Jedlové jsou v lese stopy dolů. Dolovalo se tu na ka- menec, roku 1837 pátralo se po uhlí. Jedlová má školu, jsou tu 2 dvory, to- várna na hedvábně zboží a mlýny.

řl a m r y u Jedlové, bývalá dominikální osada, částečně na půdách pan- ství svojanovského a částečně na půdách panství bysterského vzniklá, připo- míná jménem svým tamní zaniklé železné hamry.

U léčivého pramene v příjemném zátiší lesním severovýchodně od Jedlové jest B a 1 d a čili Zlatá Studánka uprostřed lesů. Lázně tamní byly znánu již v XVII. věku. Chrudimský fysik MUDr. Vácslav Petržilka zmiňuje se roku 1748 o těchto lázních, jež byly v tehdejších časech zvelebeny, když byl v Haldě \ ystavěn lázeňský dum dřevěnný a při něm roku 1747 zámek nákladem Fr. Ru- dolfa z Hohenembsu, majitele bysterského panství. Stavení tato potrvala takto do roku 1833. Roku 1748 byla nad pramenem vystavěna kaple P. Marie, v níž jest starý obraz Matky boží. Ze staré kaple zbyl pouze tento obraz, na němž jest vymalován lázeňský dům. kaple a znak příznivce a tehdejšího majitele lázní Fr. Rudolfa for. z Hohenembsu. Při kapli byl stálý duchovní. Všechny tyto budovy byly roku 1833 opraveny. Dům lázeňský (zámeček) byl v témž roce přestavěn. V Baldě jest zámeček s kaplí, myslivna a hostinec.

Horskou krajinou dojdeme východně od Baldy do Staršova. S t a r š o v. bývalá osada panství bysterského. má kostel farní Nanebevzetí P. Marie, jenž býval filiálním do Limberka, od roku 1788 lokálním, roku 1856 shořel a pak byl obnoven, od roku 1864 jest farním, roku 1874 nově byl zbudován. Ze starého kostela, gotickým slohem vybudovaného, zbyla jen část zařízení : zvony se rozlily. V Staršově jest škola, faktorství tkalcovské, pila s valchou na plátna.

Nedaleká obec Modřcc (Modrč, Modříce. Riegersdorf) náležela k pan- ství poličskému, má školu a kapli neisv. Trojice, na místě staré kaple v XVIII. věku zbudovanou.

Lesem iimberským vede k severu silnice do Limberka.

Líjnberk jesl jednou z nejstarších a nejrozlehlejších obcí okresu polič- ského, táhne se po obou stranách Bílého potoka až téměř k Hornímu před- městí poličskému. V zakládací listině města Poličky z roku 1205 se připomíná Kunrát z Limberka. jemuž král Přemysl Otokar II. svěřil založeni Poličky

33

a udil lil rychtu v Poličce, též jiná práva, jako že kromě svobodné krčmy lim- burské nemá býti v okolí poličském jiné krčmy. Byla-li již tehdy tvrz v Lim- berce, listinné prameny neuvádějí. Pokládá se, že tvrz. jež v Limberku na místě nynější sýpky u dvora, kdež dosud se říká zámeček, stávala, byla zbu- dována teprv v XVI. věku, snad roku 1587 Zdislavem Abdonem Bezdružickým z Kolovrat, jenž tu bydlíval. Též jeho vdova tu sídlela. Brána příjezdu jest z XVII. věku, opatřena jest znakem s letopočtem 1692. Limberk patříval k pan- ství svojanovskému, později k statku bysterskému.

LIMBERK.

Uprostřed vsi na pahorku stojí farní kostel sv. Jiří, jenž byl již roku 1350 farním, po roce 1620 filiálním do Bystrého, od roku 1727 zase farním. Roku 1748 byl tento kostel přestavěn, loď i věž ponechány, presbyteř přibudována. později také věž celá z kamene vystavěna. Škola byla založena r. 1712. Kaplička nad sousoším sv. Trojice jest z roku 1717. V Limberku jsou tkal- covská faktorství.

Bílý potok, jejž Limberk až k Poličce provází, protéká Poličkou, od jejího Dolního předměstí vine se údolím na západ a od Starého Kamence k jihu. Celé toto údol; jest osazeno osadami Novým Kamencem, Starým Kamencem a Sád- kem, jež patřívaly k panství poličskému.

K místní obci Kamenci náleží Starý Kamenec. Nový Kamenec a Jelínky.

Osada Nový Kamenec (Nová Kamenec) povstala roku 17S5 z emfy-

— 34 -

teutisovaného městského dvora poličského. Jihozápadně od Nového Kamence leží Starý Kamenec (Stará Kamenec). Tam byl r. 1706 vystavěn městky pivovar poličský. V Starém Kamenci jest též mlýn. Jižně od téže osady vede úžlabím cesta v poloze »stará ves«, kdež prý bývala ves, již Švédové poplenili a spálili. Od Poličky stromořadí královské vede do libobáje, nad ním vyniká Šibeničný vrch, na němž do roku 1765 byly konány popravy. Dále pak stáčí se k jihozápadu cesta k Mlýnskému kopci, nejvyšší poloze okolí poličského. Na svahu tohoto kopce jest osada J e 1 í n e k. Odtud vede se voda do Poličky. S Mlýnského kopce jest pěkná vyhlídka k Poličce i po okresu poličském.

Obec Sádek má prý jméno po městských rybných sádkách. Němci pře- ložili Sádek v Baumgarten, usuzují tedy, že má jméno od sadů. Obec tato, stojící na stoku Černého potoka s Bílým potokem, náležela za starodávna k pan- ství poličskému.

Nad obcí stoji uprostřed hřbitova kostel původně sv. Mikuláše, od XVII. věku nejsv. Trojice, jenž býval do roku 1900 filiálním do Poličky, nyní jest farním. Byl zbudován roku 1640, opravován na počátku XVIII. věku (1713), má kazatelnu a několik obrazů z této doby, oltáře jsou novější. Škola v Sádku jest od roku i 792. Roku 1785 byly tu zřízeny koželužna a pálenka, jsou zde faktor- ství tkalcovská, mlýny a lihopalna.

Silnice Meduje od Sádku k jihozápadu tok Bílého potoka, jenž u Lačnova vlévá se do Svrateavy, ze severozápadu přitékající od Telecího, k němuž v Lač- nové odbočuje silnice. Vyhneme se této značné zatáčce a ze Sádku od kostela tamního zaměříme přes horský hřbet lesem do Telecího.

Obec '(' e 1 e c í zaplňuje svými domy úval, jímž od severu brázdí si Te- lecký potok cestu k Svratcavě, do níž na dolním konci Telecího vpadá. Po obou stranách jest úval tento sevřen kopci, jež dosahují nejvyšší výšky (700 rr) n. m.} Matoušovým kopcem. K místní obci Telecímu náleží osada L a n d r á t y. na svahu kopce 740 m n. m. vynikajícího. Severní část Telecího přiléhá k svahům Luckého kopce 737 m vysokého.

Jdouce Telecím od Svratcavy, přijdeme nejprve k evangelickému kostelu. u něhož jest škola, evangelická fara a pod kopcem u potoka evangelický si- rotčinec, dále pak ve vsi dostihneme za katolickou farou opodál silnice borovské ke katolickému kostelu.

Kostel katolický sv. Maří Magdaleny býval před r. 1640 farním. Stavbou svou, gotickým slohem provedenou, ukazuje, že pamatuje XIV. věk. Od XV. věku měl utrakvistické faráře. As od roku 1040 byl filiálním do Poličky, od roku I7IS7 lokálním a od roku 1852 jest farním. Byl opravován r. 1583 a 1881. Stojí v hřbitově, obehnaném zdí s operami. Vyjma zvony (1478, 1508 a i.) má zařízení novějšího původu. Malebného rázu dodává mu zvonice, v XVI. věku zbudovaná. opatřená střílnami a podšebitím. Kostnice jest novější.

Protireformační snahy narážely v Telecím a okolních obcích na tuhý a houževnatý odpor a nikdy nesetkaly se tu s úplným zdarem. Zprávy z XVII. a XVIII. věku svědčí, že mnoho tajných nekatolíků žilo v malebném horském

— 35 -

úvalu Svratcavy po české i moravské straně. Není divu, že právě v této kra- jině po vydání tolerančního patentu přihlásili se četní občané k evangelickému vyznání a založili si mnohé modlitebny.

Evangelický kostel byl v Telecím zbudován v letech 1783 až 1785 a obno- vován roku 1890, tehdy doplněn věží.

Škola v Telecím byla již v XVII. věku, znova vyzdvižena na počátku XVIIÍ. věku. když již přes 100 let byla spustlá. Bývaly pak zde školy katolická a evangelická. Nyní jest společná škola v nové budově výstavné.

Teíecí patřívalo k panství poličskému. Býval tu městský dvůr, z něhož emíyteutisováním vzniklo Nové Telecí. V Telecím jest několik mlýnů.

U KOSTELA EVANV.ELIťKEHO V TELEl IM.

Pozoruhodnou památkou místní jest obrovská dutá stará lipa u Lukášova statku, v níž písmák ukrýval si staré knihy české, až teprv jednou za večera slídiči byl vypátrán, když v tajném svém úkrytu si prozpěvoval nábožné písně a žalmy.

Od Telecího stoupá k jihozápadu do příkrého kopce silnice lesem opodál vrchu Matoušova kopce, v lese dostihuje samotu Sibiř a nad Světy opouští les. Od Světů rozvírá se úchvatný rozhled po českomoravské vysočině na lesy k Perničkám a Ctyřpaličaté skále a za ní vynikají Jelení skok čili Dratmí- kova skála a jiné kopce, jež od Milov až k Světům provázejí po pravém břehu S\ ratcavu, kteráž horním tokem svým tvoři hranici mezi královstvím českým a niarkrabstvím moravským. Od Světů až k Milovám jsou po svazích horských i úvalem roztroušeny domky obce Březin. Úval tento náleží nejen mezi nej- krásnější partie okresu poličského a sousedního okresu hlineckého, nýbrž mezi nejmalebnější krajiny české vůbec, ale dosud málo jest turisty vyhledáván a

— 36 -

navštěvován, ač od Hlinská přes Svratku nebo od Poličky přes Telecí nebo ze stanice Čachnova a Borové jest pohodlné dostupný.

Březiny náležely k panství rychmburskému. Za starodávna bývalý tu hamry a hutě. V lesích vůkolních stávaly prý před třicetiletou válkou osad> Bezdékov. Děsná a Sonava. Březiny mají školu. Nedaleko ní rozkládá se opodál silnice hřbitov, na němž pohřben jest spisovatel Jos. V. Justin Michl (Drašar). Poličský divadelní spolek Tyl zřídil mu zde pomník. V Březinách jest mlýn s pilou. Obyvatelstvo této krajiny živí se zemědělstvím a tkaloovstvím, té/, pracuje v lesích velkostatku.

K místní obci Březinám přísluší osada Damašek, jenž taktéž býval v panství rychmburském a vznikl na dominikálních půdách. Z Březin od ha-

lí KATOLICKÉHO KOSTELA V TELECIM.

jovny zavede nás pěšina k lesní silnici, kteráž vede k damašské myslivně po svahu Perníček damašských, malebných skalisk, v nichž lid se ukrýval v XVII. veku před Švédy.

Damašek, jako i jiná místní jména vůkolni (Betlem a i.) upomúnaáí na doby, kdy na Hlinccku a Poliésku bývali Bratří čeští. Jest rozptýlen po úvale lesním při potoku Hlučálu, jenž se pramení v lesích u Pusté Rybné a od Da- mašku Pustou Rybnou k jihu malebným údolím k Svratcavě plyne a do ní se pod Svéty vlévá. V Damašku jest myslivna a olejna.

Pustá Iv y b n á (Pusté Rybné) patřívata dílem k panství rychmbur- skému a dílem k panství poličskému. Zaplňuje romantický lesnatý úval po obou březích potoka Hlučálu. jenž tu žene několik mlýnů. Nad jeho pravým břehem stoji pustorybenské kostely katolický a evangelický. V obci jest též škola.

Pustá Rybná jest stará osada. V XIV. veku říkali ji též Moravsko Rj lilie.

Katolicky kostel sv. Bartoloměje byl dle lidového podáni založen od sklářů

M

kteří tu v XVII. věku pracovali. Do roku 1786 byl filiálním do Poličky a od roku 1786 k Borové. Do roku 1838 byl starý dřevěný kostel. Nový kostel zděný byl vystavěn a zařízen v letech 1839 až 1842. Zvon jest z r. 1555.

Evangelický kostel a fara byly založeny r. 1784.

V XVII. věku byla v Pusté Rybné sklárna.

K místní obci Pusté Rybné náleží též osady Betlem. Blatina, Kobylí a Světy, vesměs patřívaly k panství poličskému. Světy vznikly na vymýtěné půdě panské, . Blatina propaehtováiiim panské půdy v dědičný pacht llurt- níkúni.

Kobylí leží po svazích horských mezi Pustou Rybnou a Landráty, Betle m při silnici, jež od Pusté Rybné k Telecímu a Borové vede. a na s\ ;

LUKÁŠOVA LÍPA V TELECIM.

zich Luckého kopce, a Blatina severněji od Betléma, vesměs v lesnaté kra- jině, z níž rozevírá se rozhled k severovýchodu.

Kdo chce užíti znamenité vyhlídky, neopomene vystoupiti na Lucký vrch. nejvyšší (737 m n. m.) kopec v okolí Poličky. S něho uvidí úval pustorybenský a teleeký. k severu pak přes Borovou jo okresu skutečském a litomyšlskčm až k Orlickým horám a k východu na Poličku a po osadách poličského a hli- neckého okresu a daleko do markrabství moravského.

Celá cesta z Betléma k Borové jest provázena širým výhledem k Poličce a k severu po kopcoviné k Rychmburku a Skuči a do okresu litomyšlského a zvláště po úvalu táhnoucím se od Svaté Kateřiny Botovou a Oldřiši k Poličce.

K místní obci Borové jsou připojeny Borová, Bukovina, Cerkytle a Svatá Kateřina.

Svatá Kateřina patřívala do panství poličského, litomyšlského a no-

- 38

vjjhradského; nyní náleží část její u kostela do okresu poličského, část ti silnice prosečské do okresu skutečskélio a ostatní díl do okresu litomyšlského.

Osada jest roztroušena v malebné rozloze mezi lesy, jimiž vede sem aerární silnice od Poličky k řllinsku směřující a trať místní dráhy poličsko- skutečské. Poblíž místa, kde od aerární silnice odbočují silnice okresní pusto- rybenská a borovská, stojí nádraží a za ním pila. Severozápadně od nádraží jest při silnici aerární ti samé tratě kostel sv. Kateřiny, jenž stál již v XIV. věku a dal své jméno osadě. Býval dřevěný. Roku 1660 byl přestavěn, v XIX. věku znova obnovován a o starožitný ráz svůj připraven. Jen starobylý zvon z r. 1527 jest tu zachován. Kostel tento jest filiálním do Borové. U kostela jest škola. V Svaté Kateřině byla škola zřízena v XVIII. věku. vystavěna r. 1824.

lípa v pustí'; rybnk.

Známa byla zvláště, když silnice aerární byla jedinou komunikaci krajiny, ho- spoda Na bále.

Poblíž nádraží jest samota C e r k y 1 1 e, při niž mívalo panství polič- ské mlýn.

Jižně od kostela svatokateřinskčho jest v lesích samota Bukovina. myslivna s několika familiantskými staveními. L> myshvny vystavěl poličský myslivec Jan Harrich r. 1828 kapličku Jana Nep., snad na místě starší sešlé kaple, z níž iest zvonek, ulitý v XVIII. věku. Obydli polesného zřídila v druhé polovici XVIII. věku ooec poličská.

Od nádraží borovského, jež poblíž Sv. Kateřiny jest zřízeno, táhne se podél silnice směrem jihovýchodním ves Borová. Téměř rovnoběžně se sil- nicí a Borovským čili Černým potokem postupuje po severovýchodní straně této obce trať místní dráhy k Poličce.

Borovsky kostel sv. Markéty byl již v XIV. veku farním, byl r. 1349 při- pojen k biskupství litomyšlskému. V XVI. věku byla fara utrakvistická, po

— 31 —

r. 1620 byl kostel filiálním do Poličky, od r. 1786 jest opět farním. Na pře- chodu z XVI. do XVII. věku byl přestavěn. Starý kostel byl stohu gotického. Zajímavá jest věž kostelní svým roubením. Kuželovitá. vysoká střecha osmi- hranné kostnice byla r. 1901 odstraněna. Zařízení kostelní jest novějšího původu, pouze na zvonici jsou staré zvony z r. 1500, 1529 a j.

Evangelický kostel byl založen r. 1783. nevykazuje stavebních zvláštností. Fara evangelická vznikla r. 1785.

Škola stará byla založena roku 1790.

U Borové ukazuje se zašlý starý hřbitov.

Evangelickým farářem borovským by! český spisovatel Benjamin Košut. Borová jest rodištěm universitního docenta spisovatele Jaromíra Břetislava Košuta.

Na Borovském potoce jest několik mlýnů. Druhdy bylo v této krajině značné zastoupeno plátenictví. Dosud jsou na lukách u Svaté Kateřiny a j. běli- ska pláten. Nyní obyvatelstvo přivydělává si tkalcovstvim.

Aug. Sedláček míní, že za starodávna byla Borová nazývána v latinských listech Ulrici villa po Oldřichovi, jenž ves tu vysazoval. Latinské jméno toto náleží sousední obci Oldřiši.

Oldříš (Voldříš) bývala již v XIV. věku, patřila k panství poličskému. Bydlívali v ní děkanové polic ti v létě, měli zde svoje hospodářství.

Porozhlédneme se se Stanova (Štamberka) úvalem Borovského potoka, přejdeme lesem k severu na aerární silnici, jež od Svaté Kateřiny jihovýchodním směrem k Poličce postupuje a za osamělým hostincem po severní straně silnice dostihneme Široký Důl.

Roku 1269 patřila půda, na níž Široký Důl stojí, větším dílem k hradu litomyšlskému. V letech 1347 až 1421 byl Široký Důl stolním statkem biskupa litomyšlského; druhý díl Širokého Dola náležel k Poličce. Roku 1349 byl kostel sv. Jana Křtitele v Širokém Dole farním, po r. 1620 filiálním do Sebranic. Opra- vován byl v XVII. věku. Zachoval si svůj původní ráz. Zbudován byl ve slohu gotickém. Oltář jest z r. 1675, též ostatní úprava vnitřku jest novější, až na st < robylé zvony. V Širokém Dole jest též škola. Široký Důl patřil do r. 1848 dí- lem k panství poličskému, dílem k panství litomyšlskému.

w

i

Dr. K. V. ADÁMEK.

HLINECKO.

Okres hlinecký sousedí jižní a jihovýchodní části svou s Moravou, na jiho- západě s okresem přibyslavským, na západě s okresem chotěbořským, na severozápadě a severu s nasavršským okresem, na severovýchodě a vý- chodě s okresem skutečským a na východě s okresem poličským. Nejsever- nější obcí okresu hlineckého jest Dolní Holetín. nejjižnější HeráJec, nejzápad- nější Sv. Mikuláš a nejvýchodnější Milovy.

Okres hlinecký má výměru 1747(1 hektarů.

Poloha jeho okresního města jest velmi příhodná, tezi Hlinsko při severo- západní dráze téměř uprostřed okresu, s nímž spojeno jest sítí silnic.

Celou ipIocliO'ii svou náleží okres do oblasti vysočiny českomora\ ;ké. Nejvyšší výšky dosahuje okres hlinecký v nejjižnější své části Kamenným vrchem (SOI metrů nad mořem a Šindelným vrchem 802 m. n. m.. dále pak ve své nejvýchodnější části Karlštejnem 774 m.. Zkamenělým zámkem 7()., m.. Per- ničkami 750 m. a Otavou u Svratoucha 734 m. Od těchto poloh půda snižuje se směrem jižním k údolí řeky Svratcavy, jež teče u Svratky ve výši 652 metrů a u Křižánek 643 metrů nad mořem. Tato vypímiina zasahuje z okolí Svratky a Svratoucha až k Dědové a Jeníkovu, majíc tu nejvyššími svými body Pešavův kopec 6S7 m. n. m. a Dédovský kopec 674 m. n. nu, i snižuje se jednak na jihozápad a východ, jednak na sever; na jihozápadě lemuje úval, jím/ řeka Chrudimka brázdí si cestu. Tento úval Chrudimčin jest oddělen od údolí Svrat- cavy širokým pruhem, jenž mezi Kuchyní a Svratkou dosahuje výše 636 m. až 651 metrů nad mořem. I jest úval Chrudiniky sevřen od jihu vysočinou, jež na jižní hranici okresu hlineckého dosahuje až do výše 802 metrů nad mořem a svažuje se k severu dosti značně, má u Familií nad Herálcem výšku 712 in. n. m., u Lhot již jen 692 m. n. m. a na Černé skalce nad \ ortovou 057 m.. v lese Kobylici jen 055 ni. n. m. Chrudimi, a. vznikajíc v poloze 650 ni. n. m.. splývá v Kaincničkácli na výši 628 ni. u. ni. a pod svým stokem s Vortovským potokem klesá ještě značněji; v Blatnu na 560 m. n. ni. a při svém výtoku z okresu hlineckého na 528 m. n. ni. 1'ři levém břehu Chrudimky vyniká \ od jihu nad Hllinsko zasahující, je/ vyvrcholme se nejvýše skupinou skalních temen Hradišť hlineckých, dodávajících celé Krajině charakteristického rázu.

- 41 —

Nejvyšším z této skupiny horské jest Přední Hradiště, dosahuje výše 692 metrů nad mořem. Zadní Hradiště měří 684 m. n. m., Skalka nad Hlinském 678 m. Výšina tato překáží přímému toku Chrudimky, takže Chrudimka obtéká ii. tvoříc úval k Hlinsku, jenž z opačné strany jest sevřen vypnulinou, kteráž se šíří od Kladna přes Medkovy kopce a Čertovinu nad Hlinském přímo na západ. Tato vypnulina, dosáhnuvši své nejvyšší výše Medkovými kopci (637 ni. n. m.), snižuje se nad Holetínem na 602 m., dále pak zase stoupá k Srnému do výše 651 m.. ale k severu srázně spadá směrem k hranici okresu skutečského, jak jest vidno z těchto výšek: Dědovský kopec měří 674 m. n. m.. Ranná jest ve výši 504 m. n. ni., Medkovy kopce jsou vysoký 637 m. n. m.. avšak Dolní Holetín leží v poloze jen 547 m. n. m.. pozemky severněji od této osady jsou ve výši 491 metrů nad mořem.

Západní část okresu hlineckého test lemována na své jihovýchodní straně skupinou Hradišť, jejichž svahy příkře se svažují v Podstráni pod Hlinském a u Vitanova k levému břehu Chrudimky. a na severní straně výšinou u Smého. i svažuje se jednak od silnice hlinecknrváéovské, jednak od silnice hlinedko- chlumské a tvoří zvlášť pod Stanem úval dosti rozlehlý, jenž se udržuje na výši 546 až 528 metrů nad mořem.

Většinu vod z okresu hlineckého odvádí řeka Chrudimka. Pramení se u Dědové a. proniknuvši Kanicničkami. původní její jméno Kamenice připomínají- cími, k jihu. zahýbá se u Lánu v západní směr a velikým obloukem, na němž mezi Hamry a Studnicemi napájí rozsáhlou nádrž přehrady, spěje k Hamrám a z nich k severu do Blatná a odtud na západ k Hlinsku a. prošedši Hlinském, stáčí se za Kouty k iihu u Vitanova a zase pak západním směrem pokračuje u Stanu, od Královy pily iiž směr severozápadní dodržuje a v témž směru okres hlinecký poblíž Sv. Mikuláše opouští.

Přítoky Chrudimky nejsou veliké, avšak po deštích bývají prudké. Chru- dimka pije u Lánů Krejcarský potok, jenž pramení nad Krejcarským rybníkem, dále pod Ovčínem vtéká do ni Vortovský potok, přivádějící vodu z vortov- ských lesů a rybníků. Nedaleko Vortovského potoka pramení se další přítok Chrudimky, potok Zalíbenský. Pod Jasným polem přitéká do ní Slubice, sbí- raiící vody od Chlumu. Všechny tyto potoky a bystřiny vlévají se z levé strany do Chrudimky a pramení se v lesích mezi Krejcarem. Lány, Herálcem. Vol- tovou, Kosinovém a Chlumem.

Z pravé strany přitéká do Chrudimky jen několik nepatrných bystřin, tak pod Hamry Bubenecký potok, nad Blatném Planavský potok, u Rataj Rataj- ský potok a v Hlinsku Drahtinka. největší z těchto přítoků.

Poblíž pomezi českomoravského pramení řeka Svratcava (též Svratka,' zkomoleně Svarcava zvaná), jež pak tvoří téměř celou hranici okresu hlinec- kého proti Moravě. Svratcava teče nejprv na severovýchod Herálcem ke Svratce, zvrací se pak u Cikánky na jih. od Křižánek vine se na jihovýchod a za Milovami přechází v směr severovýchodní.

Z levé strany přivádějí jí vody z okolí Svratky a Svratoucha bystřiny horské, vyvěrající v lesích u Zkamenělého zámku. Největším jejím přítokem z okresu hlineckého jest potok Svratoušský, tekoucí od Svratoucha Svratkou.

Po svazích mezi Holetínem a Dědovou sbíhá několik potoků. Holetínka, jež pramení u Holetína, odvádí vody z okolí této obce na sever do okresu nasa- vršského. Kladenský čili Rannský 'potok vyvírá z lesa kladenského a teče Vojtě- chovem pod Rannu. U Hnm perek za Dědovou sbírá svoje prameny Kronnský potok.

NA ZAMOSTÍ V HLINSKU.

Rybníků bylo za starodávna na Hlinecku veliké množství. Většina jich jest vypuštěna. Ze zbylých rybníků jsou největší rybník Starý, nyní Krejcar zvaný, poblíž Kameniček, rybníky Utopenec a Zlámanec u Vortové, Chlumský rybník a j. Nad Hamry jest zbudována na Chralimce veliká nádrž.

Z celkové plochy okresu hlineckého 17470 hektarů zabírají pole 6723 ha (38-48%), lesy 5821 ha (33-31%), luka 3401 ha (1946"M. pastvy a pláně 848 ha (485%) a zahrady 107 ha (001"« celé plochy oikresu).

Obyvatelstvo okresu hlineckého vyživuje se hlavně zemědělstvím a prů- myslem. V okresu samém není zvláštních velkostatků, avšak velkostatky rychmhurský, chrastecký, nasavršsiký a hrochovotýnecký, jejichž správy JSOU V sousedních okresech, mají v okresu hlineckém značné nemovitosti. zvláště lesy. Průmyslový ruch v okresu hlineckém jest velmi značný.

— 43 -

soustřeďuje se v Hlmsku. Zastoupeny jsou tu různé obory tkalcovství. též kožešnictví, kamenictví a j„ ve Svratce sirkařství, v Herálci a i. výroba dře- věného nádobí a náčiní, ve Svratouchu výroba plechového zboží a pilnikářství. Značná část obyvatelstva venkovského- nachází ve výrobe průmyslové ve- dlejší pramen své výživy.

Lidnatost okresu hlineckého vzrůstá. Roku 1890 bylo napočteno ve 2 mě- stech, 1 městysi a 20 venkovských obcích 3039 domů s 19207 obyvateli (9125 muži a 10082 ženami), r. 1900 bylo napočteno 3082 domů s 20125 obyvateli (9770 muži a 10355 ženami). Přibylo tedy za toto desítiletí o 4 77'' « obyvatel- stva (mužů o 706% a žen o 270%). Roku 1910 měl okres hlinecký v 3253 do- mech 21777 obyvatel.

Okres hlinecký jest okres ryze český.

Z BliTLEMA V HLINSKU.

Roku 1900 bylo napočteno 18.230 katolíků, 1771 evangelíků, 107 židů a 17 bez vyznáni.

Komunikační poměry okresu hlineckého jsou příznivé.

Severozápadní dráha prochází okresem, vstupuje do nčho pod Jasným polem, postupuje mezi Stanem a Vitanovem k Hlmsku a dále hlubokým záře- zem k Holetínu, stáčí se velikým obloukem kol Ranný do okresu skutečského. Nádraží jest v filinsku a při samé hranici okresu hlineckého poblíž Vojtěchova jest zastávka Pokřikov ve skutečském okresu.

Místní trať poličské dráhy dotýká se okresu hlineckého jen nepatrně u Cachnova, kdež má svou stanici.

Nejstarším silničním spojením jest aerární silnice, jež vede od Německého Brodu Hlinském k Poličce. Silnice tato prochází hlineckým okresem od Chlu- mu severovýchodním směrem k Hlinsku a za Hlinském nad Certovinou uhýbá se na východ ke Kladnu, za nímž opouští půdu okresu hlineckého.

44 -

Z Hlinská vede okresní silnice přes Blatno a Kamenicky, dělí se za Krejcarem k Herálci a ke Svratce, ze Svratky rozděluje se /as,- na sever ke Svratouchu a na východ k Cikánce a dále na Moravu, z níž zase odbočuje od Moravských Křižánek pas Mitavy České okresem hlineckým k Březinám do okresu poličského. Odbočka herálecká má spojení přes Moravský Herálec se Zdarem a Novým Městem na Moravě. Od okresní silnice hlinecko-svratecké odbočuje nad Blatném na jih silnice k Hamrům a Vortové, od Kameniéek na jih silnice ke Krejcaru a mezi Krejcarem a Svratkou na severovýchod silnice k Chiumětínu. Od svratoušské silnice okresní vede silnice k Cachnovu. Jižné od Hlinská jest zřízena okresní silnice k Stiulnicům. z níž jest snadné spojení

VOLŠINKY \r HLINSK.U.

po silnici po břehu nádrže hamerské jednak k Ovčínu a Hamrům, jednak k Vor- tové. Z Hlinská vede západním směrem okresní silnice ke Rváčovu, od ní odbo- čuje poblíž Hlinská k severu okresní silnice k Srnému a za Rváčovem okresní silnice k Petrkovům. Od aerární silnice odbočuje nad Hlinském poblíž okresní zimní hospodářské školy silnice okresní k Hole inu, jež jedním svým ramenem pokračuje Holetínem k Chrasti a druhým ramenem z Holetína na Rannu, v níž se s ni stýká okresní silnice, kteráž jde z Ramiy Vojtěchovem ke Kladnu a dále přes Dědovu do Kameniéek.

Mnohé soukromé silnice jsou v lesích velkostatku rychmburskélio \' okuli Lánu, Herálce. Čachnova, Karlštejna a Křižánek.

Město HLINSKO rozkládá se po obou březích řeky Chrudimky. jež z,; starodávna slula Kamenice. Od pravého břehu řeky Chrudimky siří se po obou stranách aerární silnice městská čtvrť nejrozsáhlejší a nejvýstavnější Zámostí.

Se Zámostím sousedí městská čtvrť Strana, jež rozkládá se až k nádraží. Mezi Zámostím a Sir, k pravému břehu Chrudimiky čtvrt I

Další části města jsou U kostela a Na drahách. Na levém břehu Chrudiímky jsou Volšinky, náměstí a Ulice. K Hlinsku náleží samoty Certovina při aerární silnici, Rataje nad pravým břehem Chrudimky poblíž Blatná a Lázně.

Dle sčítání lidu z r. 1900 žilo v Hlinsku v 542 domech 4132 i byva*el, dle sčítáni z r. 1910 v 622 domech 51U7 obyvatel.

Chodce, jenž od severní strany po silnici aerární od Čertoviny do Hlinská se ubírá, upoutá nejprv vkusná a rozsáhlá budova okresní zimní hospodářské školy se svým školním statkem vzorně zařízeným a velikým parkem. Skolí byla zbudována roku 1908 a jest nejrozsáhlejší a nejlépe vypravenou tohoto druhu v království českém.

i)Kiei:s\i HOSPODÁŘSKÁ ŠKOLA V HLINSKU.

Na protější straně opodál silnice stojí parní kruhová cihelna modenu za řízená.

Pěkné liliové stromořadí vede k řadě vil, ii ustupuje do Kollárovy ulice ke ko/ešiíícké továrně, jež náleží '.oni. Poblíž

teto továrny stojí Sokolovna a v jejím sousedství městský sirotčinec.

Nedále! o městského sirotčince vyniká v sousední ulici Resslově rozsáhlá dvoupatrová budova chlapecké měšťanské a obecné školy. V téže ulici jest též stravovna okresní.

Kollárova ulice ústí do Tylova náměstí před Adámkovým hostincem

! zlatého íva«. \ tomto d ěj t divadelní sál s jevišti u lelního spolku

»Pokroku«, jednoho z nejstarších i nej elnějších divadelních spolků českých. V tomto středisku společenského života městského mají své místnosti zpě- vačky spolek Svaníovít, Remeslinioká beseda a mnohé jiné spolkj místní a okresní.

V protějším domě jest úřadovna oki upité] tva.

Z Tylova náměstí vede Zámostím Zižkova třída. Povšimneme si tu sta- robylého kamenného kříže z XVIII. věku před domem é. 242. V tomto domě

— 46 —

jsou veliká knižnice přísedícího zemského výboru Karla Adámka, obsahující též spisy z XV. a XVI. věku, a obrazárna, v niž jsou zastoupeni malíři Brožík, Hynais. Mařálk, Zeníšek, Marold, Chiítusi, Kaván, Honza. Kalvoda. Kotila. Úprka, Ad. a K. Liebscherové. Špilar, Leop. Ferber, Kavánek, Mírohorský, a i. a sochaři Myslbck, Snirch, Šaloun a j. V témže domě jsou sbírky národo- pisné. archaeoLogické a historické JUDra. K. V. Adámka^ V zahradě téhož domu

jsou umístěny 2 ukázky staročeského sochařství. Zrzkova třída končí u budo- vy měšťanské a obecné dívčí školy při železném rnwstě, po němž silnice aerární přechází na levý břeh Chrudiniky na Poděbradovo náměstí.

V budově měšťanské a obecné dívčí školy jsou sbírky Musea okresu hline- ckého, jež bylo r. 1874 založeno a bohdá již v dozírné době nabude svého vlast- ního' domu. Museum okresu hlineckého obsahuje 'bohaté sbírky přírodnické, zvláště mineralogické a geologické, ná- rodopisné a technologické i odbornou knižnici, též pořádá občasné výstavy. Náměstí Poděbradovo ovládá rad- nice. Na místě radnice býval starý rat- houz a Sokolův dům. Starý rathouz byl nově vystavěn roku 1598. Byl mnohem menší, než radnice nynější. Po starém způsobu jej zbudovali, okna opatřili ko- . touči skleněnými, na střeše vyzdvihli vížku. V rathouze byla radní světnice, šenkovna, klenutá komora, též některé jiné místnosti a šatlava. Při rathouze byly maštal a kůlna, též besídka. V XVIIÍ věku rathouz vyžadoval si častých oprav, na př. r. 1762 opravovali vížku rad- ničtí;. 1767 klenutí, r. 1781 téměř celý radní dům novým krytem přikryli. Rad- nic.: stará nepostačovala. Přibylo obyvatelstva. Místnosti její byly málo pro- stranné pro schůze měšťanstva a pro všeliká úřední jednáni. Také nebylo dosti příhodných bytů pro vojenské důstojníky, kteří tudy často s vojsky svými pochodovali. Pne 24. května 1791 dala již obecni správa prohlédnouti »iistýmu zednickými] baumistrovi'« starou radnici. Hne 9. prosince 1791 bylo povoláno clo domů radního veškeré sousedstvo »v důležitosti staveni rathouzu a pora- den! . Usnesli se, že stavba nové radnice jest ^ěcí nevyhnutelně potřebnou i ■abv se stavělo tak. jak starý rathouz stál, s přivtělcnini k němu celého domu Sokolova*, i že sousedstvo »chce všemožným způsobem nějakou lásku a po- moc učintti« a kapitál obecní k tomu účelu vyzdvihnouti a některé pozemky obecní prodati. Nově bylo Jednáno 5. března 1792 o stavbě této a setrváno na

ZE ZAHRADY K. ADÁMKA V HLINSKU.

tomto původním usnesení. Roku 1793 byla nová radnice dobudována. Nová budova měLa v přízemí hostinské místnosti a byt. v prvém poschodí prostran- nou radní síň, archiv a pokojíky. Roku 1794 byl upravován dvůr a přistavo- vány hospodá&ské stavby. Až téměř do konce XVIII. věku vleklo se jednání o schválení stavby nové radnice. Vrchnostenský úřad rychmburský vytýkal, že Hlinečtí vystavěla si příliš nákladnou radnici. Hlinecký úřad vyložil r. 1798 ve své odpovědi, že bylo nutno nové prostrannější budovy, poněvadž stará radnice již nepostačovala, a pak také bylo nutno postarati se o vhodné míst- nosti pro ubytování vojenského důstojnictva v čas pochodů vojamských, i při- pomenul, že r. 1797 důkaz této potřeby se patrné spatřuje, když tudy šlo vojsko Condajské, jehož »2 páni generálové a 4 obršti spolu svýma sloužícíma.

\ MÉSTI V HLINSKU.

tohoto pak roku regimemti Yarasdiener, St. Georgi, Broder. Schroder, Kaunitz, pak Prrnz Oranien, těchto tehdy všech páni officíři v novým rathauzu své po- čestné zachránění měli. skrze Hlinský marširovali i také poslední zimní ležérní drželi. « Pak výtky umlkly.

Nyní jsou v radnici úřadovny okresního soudu a v bývalých místnostech berního úřadu expositura cejchovního úřadu. Obecní úřad jest umístěn v zad- ním křídle radnice.

Náměstí bývalo obtočeno domy s lomenicemi a podloubími. Před r. 1779 stála na něm jen socha Jana Nepomuckého a nad ní studna. Níže tekl potok a na náměstí zelenala se lípa. u kteréhosi domu též kaštan. Roku 1723 na pa- mátku korunovace Karla VI. za krále českého byla postavena socha Jana Ne- pomuckého.

Roku 1779 bylo smluveno s kameníky postaveni kříže a sochy sv. Flo- riána. V témž roce a r. 1780 byly tyto práce provedeny. Dne 20. srpna 1780 byly svěceny kříž a socha sv. Floriána na náměstí a též kříž kamenný na Zá- mostí. U masných krámů bývala ještě v XVIII. věku Boži muka. Roku 1828

postavili tu nový kříž. Přes Ghrudimku býval dřevěnný krytý, aprostřed zvý- šený most. Roku 1 7í>*J a 1770 zbudován byl kamenný most. R. 1781 byly upra- vovány sochy na velkém mostě, dělali při nich zábradlí.

Masné krámy bývaly v Hlinsku již ma poč iku XIV. věku. Beneš z Vartem-

. darovav .svému služebníku Mikulášovi soud rychtářský hlinecký, dal

mu k němu svobodnou krčmu, svobodnou lázeň, svobodné krámy chlebné

i masné. Masné krámy bývaly ještě v polovici XIX. věku při levém břehu

Chrudimíky při aerárraí silnici.

K stavbě této silnice byly na Hlinecku zaihájeny přípravy r. 1812 i sta- věna v části od Poličky do Hlinská v létech 1816 až 1819 a pak od Hlinská k Chlumu a Hlinském, kdež byl r. 1832 dostavěn nový kamenný most o 2 oke- nicích, jenž po povodni r. 1881 byl nahrazen železným mostem, r. 1911 a 1912 rozšířeným o železobetonový chodník.

Z Poděforadova náměstí vede Berkova ulice do městského parku, jenž jest v Qlšinkách na obecní louce, bývalém tu obecním rybníce, i po stráni přilehlé péčí Okrašlovacího spodku zřízen.

V ulici Berkově jest starobylé stavení jednopatrové, v novější době již přestavěné. Stavení toto dosud sluje tvrz. Hlinecká tvrz připomíná se posléze r. 1 113. Arnošt Flaška z Pardubic přijal na dědictví své. zejména na hrad Rychmburk, město Skuč, tvrz a město Hlinsko. Ceúka z Veselé aVartemberka, Střížka z Kolodi i a Vácslava Frcuchera z Paběnic.

V opačnou stranu z náměstí míří Husova ulice, jež vede ke kostelu, pře- píná u velké továrny železným mostem Chrudimku a menším mostem že-

"i Drahtinku i dospívá na Jeronýmovo náměstí pod kostelními schody. Kostelní schody pořídili teprv r. 1781; v XIX. věku je opravovali'. Dříve chodívalo se ke kostelu úvozem, nyní již zaházeným, jímž přicházívalo se m ni od nynější fary do siné pud věží kostelní a z věže do Inde.

Kostel farní Narození !P. Marie nezachoval se v původní své výstavnosti. I mi ('míhá se již r. 1350, kdy s jinými vůkolními kostely byl připojen k bisku] ství litom.všlskému. Tehdejší kostel stával napříč přes hřbitov tak, že hlavní ho o byla kolmo na usu nynějšího kostela, byl menší a asi stejného půdo- rysu a výstavnosti, jako katolicky kostel ranský, slohem gotickým vybudo- vaný. V XV. až XVII. věku byla hlinecká fara obsazována kné/ími pod teprv r. 162-1 byl opět ustanoven prvý katolický farář hlinecký. Nynější ko- stel byl zbudován v prvé polovici XVIII. věku nákladem patrona Štěpána c Vchynského a osadníků. Ze starého kostela zůstala pouze věž, jež byla li na a zvýšena. Část základů starého kostela bvki r. 1887 objevena, kdj !

bylo úpí i i .' prostranství před průčelím nynějšího kostela. Tehdy bylo zji-

le starv kostel stál po pravé straně od hlavního vchodu nyněj'šího ko-

iliíral část hřbitova, nyní již zrušeného, a Že vcházelo se do něho

d farní zahrady pod věží. V předsíni nynějšího kostela byl po pravé

KOSTE! \ HLÍN M

straně vchodu výklenek, jenž vlastně byl nejhořejší částí vchodu do lodě sta- rého kostela. Dalším šetřením zjistilo se, že stará věž kostelní nebyla sho- řena, nýbrž jen její okna byla zazděna, věž byla zvýšena. Dosud ve zvonici jsou zachována ostění starých oken věže kostelní a stopy starého lešení zvonového pod lešením nynějším.

Kostel nynější byl vystavěn v letech 1730 až 173.3. jiné práce byly v nem provedeny později. Roku 1767 a 176S usazovali nově zvony.

Nejstarší zvou byl ulit roku 152(1 kutnohorským mistrem Danie- lem »nákladem pánu celé obce hli- necké*. Drufliý zvon jest z rotou 1617 a ohlašuje svým nápisem', že volá zvukem svým pánu Bohu ke cti a jhválc jeho každého času člověka smrtedlného. Jiný zvon z r. 17_>7 byi přelit r. 1888.

Kostel nynější jest niž- ší a vyšší, než býval kostel sta- rý, má jedinou loď a zakončen

iesi polokruhovou presbyteři, k níž z leva přiléhá sakristie. Ze sakristie vstupuje se na kazatelnu. I 'o pravé straně presbyteře bývalo oratorium, jež bylo roku 1862 na památku tisíciletí příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Methoděge změněno v kapli cyrilomethodějsikow. \ teto kapli stojí starobylá křtitelnice, ulitá r. 1628.

Presbyteř má ozdobní hlavní oltář, nad ním/ v pozadí mezi sloupovím \ isi kopie starodávného obrazu Narození R Marie. Po stranách pozadí oltář- i:;ho postaveny jsou sochy sv. Vácslava a sv. Víta. Nad obrazem Narozeni P. Marie jest vymalována sv. Trojice. Vlastni oltář s celou vůkolni úpravou s nápodobeným sloupovím tvoří přiměření celek.

Ostatní oltáře jsou původu novějšího. Některé jejich součásti byly po- řízeny v XVIII. veku.

Pod rudí, ni jsou Betlem a Boži hrob, POku 1802 nové upravené. Var- hany jsou z r. 1776 a 1777.

Praporce cechovní, jež bývaly v kostelní lodi. uloženy jsou v Museu okresu hlineckého, též i starý školní praporec z r. 1814.

V presbyteři jsou 2 okna s malbami, na skle die návrhu Fr. Urbana pro- \ i děnými.

Prostranná budova kostelní nevykazuje zvláštností stavebních, vj nika vkusnou, jednoduchou úpravou svého vnitřku.

— 50 —

Poblíž kostela stojí fara, zbudovaná v prvé polovici XVIII. věku. Jedno- patrový dům její obrácen jest průčelím svým do farského dvora, obklopeného hospodářskými stavbami. Na faře uloženy jsou některé staré obrazy ko- stelní.

Za kostelem rozkládá se směrem k nádraží hřbitov obecní, na němž po- hřben jest učitel Karla Havlíčka Antonín Línek, divadelní ředitel Suk a j. Část starého hřbitova při kostele jest změněna v sád.

Před průčelím kostelním stojí ve stínu dvou rozložitých starých kaštanů kamenný kříž. Na sklonku XVIII. věku býval tu dubový kříž. Zrobili jej roku 1780.

Při cestě k faře stávala kaple sv. Anny, jež v XIX. věku byla sbořena.

Stará faira stávala blíže k městu, byla přestavěna před r. 1754. Sta- vení »Vrtilky«. k faře patřící, bylo r. 1766 prodáno zvoníkovi.

Při stavbě silnice okresní podél farské zahrady nalezeuo bylo množství starobylých kachlů vzorů XIV. až XVIII. věku a některé hliněné zlomky ka- dlubů. Prostranství pod farou poblíž železničního náspu upraveno jest v sad ve- řejný.

Poblíž schodů kostelních stávala škola.

O školství hlineckém zachovaly se nejstarší zprávy ze XVI. věku, o škole z r. 1600. V XVIII. věku přibývá zpráv o škole hlinecké. Roku 1785 bylo nově vystavěno školní stavení. Ještě r. 1872 byly některé třídy v nájmu po růz- ných domech. Roku 1871 povoleno, bylo zřízení měšťanské školy chlapecké. Roku 1873, 22. června položen byl základ budově měšťanské školy chlapecké, dne 1. října 1874 byla dvoupatrová budova její odevzdána svému účelu. Zří- zeny byly pak pokračovací škola průmyslová, dívčí měšťanská a obecná škola, zbudována nová budova pro obecnou a měšťanskou školu chlapeckou. Založena byla okresní zimní hospodářská škola se stálým letním hospodyňským během.

V Havlíčkově ulici byla zbudována synagoga.

Hlinsko vynikalo za starodávna svým hrnčířstvím. V I. polovici XIX. vě- ku bylo střediskem výroby pláten, nyní pak jsou v Hlinsku četné továrny a zá- vody tkalcovské, v nichž vyrábí se koberce, látky nábytkové, šály, plaidy, plachty nepromokavé, potřeby pro vojsko a j. V letech 1880 a 1890 byly v Hlin- sku koželužská továrna, jež vyráběla rozmanité potřeby pro vojsko bulharské, rakouskouherskou armádu a j., a továrna na výrobu nářadí a náčiní hasičského. Obě tyto továrny zanikly vzdáním se majitelů dalšího obchodu. Vznikly nove výroly průmyslové, zejména kožešnická továrna, výroba cementových sta- vebních potřeb, kamenictví, barvírny, parní pila. městská elektrárna a i.

Hlinsko má stanici severozápadní dráhy.

Město Hlinsko i celý okres hlinecký velice získávají regulací horního toku Chrudimky O úpravě řeky a její některých přítoku, též o přehradě nad Hanin zbudované, pojednáno bude při Hanireeh. Reka Chrudiimka upravuje se městem Hlinském. Práce tyto zahájeny byly v Hlinsku r. 1911. Po povodni r. 1881 byly

- 51 -

přes Chrudimku zřízeny v Husově ulici velký železný most okresní místo dvou dřevěných mostů, jež přepínaly obě ramena řeky, v místech těch ostrov tvo- íivších, a těž n,a aerární silnici železný most. Při regulování Chrudimky zřizují se most železobetonový v Olšinkách a železná lávka na Betlémě. Taktéž potok brahtinka byl zabrán v regulační úpravy a v dolní části své převeden v nové řečiště. Přes Drahtinku byl r. 1911 zbudován nový okresní most železobeto- nový. Poblíž jejího vyústění do Chrudimky jest projektován druhý most žele- zobetonový.

Dle pověsti staré hrnčíři založili Hlinsko. Jisto jest, že bohatá ložiska jílu poskytla hlavní podmínku k rozvoji starodávné hlinecké výroby průmyslové a tím i k rozvoji Hlinská, jímž od pradávna šla důležitá cesta z Chrudimská na Moravu. Hlinecké hrnčířství bylo daleko široko prosiuié a známé.

Přehližíme-li půdorys města, dvě věci jsou nám nápadný: jednak, že ná- městí stěsnáno jest nad levým břehem Chrudimky téměř při pokraji nynějšího města, jednak pak. že kostel stojí opodál města na druhém jeho konci, vzdálen od veliké většiny města, jež rozkládá se po pravém břehu Chrudimky. Povšimneme si též jmen místních čtvrtí Zámostí a Strany. Vše to, v souvislosti s nejstaršími zachovanými písemnými zprávami, objasňuje nám vývoj města Hlinská za starodávna.

V listině darovací z r. 1073, jíž král český Vratislav obdaroval klášter opatovický, připomíná se též Hlína, odlišná od druhé Hlíny, která dle téže li- stiny měla kostel (Glina quoque villam. que dicitur ad ecclesiam, ob diíferentiam alterius ville eodem nomine dicte). Jedna z těchto obcí jest Hlína u Nasavrch, za druhou považován byl Vrbatův Kostelec, avšak z listiny vysvítá, že vladyka Vrbata svého majetku dále držel, sahalo obdarování kláštera opatovického jen po Vrbatův les. Nejnověji ujímá se výklad (proí. Plačkem v Českém časopisu hi- storickém 1911 tlumočený), že ona Hlína, označená dle svého kostela »Hlína u ko- stela* nebo Hlína kostelní, jest stará osada, jež stávala v místech nynějšího Hlinská. Dosud části města mezi Betlémem a kostelem říká se: U kostela. Kdyby byl původní kostel vznikl teprv při založení města Hlinská, jež obsa- hovalo původně prostoru kol náměstí, nebyl by býval zajisté stavěn v takové vzdálenosti od města v poloze postranní a od vlastního města dvojí vodou (Chru- dimky a Drahtwiky) oddělené, nýbrž byl by zbudován, jako při jiných nových obcích, bezprostředně při náměstí, středišti města, nebo na výšině nad ním. Lze tedy i z této polohy kostela souditi, že při vzniku nynějšího Hlinská již stál a že nestál asi o samotě, nýbrž měl při sobě osadu starou, na níž vztahují jméno z oné darovací listiny kláštera opatovického. A právě tím, že tu u kostela byla už tehdy osada, lze vysvětliti, že novou osadu Hlinsko nezaložili při ko- stele, ač tu na výšině při něm bylo příhodnější a rovnější prostranství pro ná- městí než na svahu ti Chrudimky, kdež bylo náměstí Hlinsku vytýče«> a za- řízeno. Od náměstí tohoto šířilo se město směrem ke kostelu dlouhou ulicí, do polovice XIX. věku pouze Ulicí zvanou, jež nyní jest pojmenována Huso-

vou ulici. \ / toho, že za starodávna byla Ulicí nazývána jen tato ulice, plyne, že v nejstarší době pozůstávalo město jen ze staveni kol náměstí seskupených a z teto ulice.

Listinami lze doložiti, že za pravým břehem Chrudimky nebývala pů- za starodávna žádná část tehdejšího Hlinská nového. V místech, jež zaujímá nynější městská čtvrt Strana, bývala ještě v XV. věku vesnice Strana, jež r. 1392 se výslovně připomíná jako samostatná osada. V pí pisti panství rychmbufského z r. 1485 se uvádí Hlinské městečku s rych- tou a vesnicemi k tě rychtě příslušejícími, totiž Strana. Studnice. Chlum. Vi- tanov, Kouty a hamr v Přerostlém. I v lidovém podání místním zachovala se vzpomínka na doby, kdy Strana byla samostatnou osadou, v žertovném vy- pravování o Straněnských, jak chodili do města.

Jméno další čtvrtě městské Xámnstí. rozkládající se po pravém břehu Chrudimky, prozrazuje, že vzňal la tato část města později než město samo, soustředěné na mírném svahu stoup ulicím od levého břehu Chrudimky směrem jižním, takže se stanoviska tehdejší rozlohy města byla ona staveni na pra- vém břehu Chrudimky za mostem: Zámostí.

Ještě v zápisech XVII, věku rozlišuji se tyto 3 části města, z nichž ny- nější Hlinsko se vyvinulo. V paměti o ouroku obecním uvádí se. mnoho-li ourok >v městě, též Zámosti a Straně vynáší.

Prostranství mezi Zámóstím a Straním (značeno jest v katastru Josefín- ském r. 1785 jako .zelený rynk« a ještě v letech 1N70. slulo obec. Tu byly hliníky a rybníčky, též obecní Laida, na nichž dobytek občanů hlineckých býval pasen. Teprv v XIX. věku bylo toto prostranství úplně zastavěno.

Již na konci XIII. věku bylo Hlinsko vysazeno městským právem. R. 1303 Beneš zVartemberkadarotvail svému služebníku Mikulášovi v městečku svém filinsku na věčnost i potomkům jeho soud rychtářský s třetím penízem ze všech vin sudů malých i velkých, píiltřetího lánu roli svobodného, svobodnou krčmu, svobodnou lázeň, svobodné krámy masné i chlebné, dva muže svobodné k tomu soudu přináležející i ustanovil, že každý, kdo by sobě chtěl bráti ženu pod ieho oadem, mel nejprve rychtáři dáti měřici ovsa a dvě slepice. Rychtář : vybírati berni ode všech poddaných. Každý zločinec, nalezení pod ieho soudem, měl býti trestán toliko v HMnsku. K rychtě vesnic hlinec- kých náležely tehdy Vitainov, Studnice, Přerostlé ('nynější Hamry), BLatno a i s vsí před Hlinském. Dosud místní náze\ polohy mezi Hlinském a Rváčovem »ma cákané* upomíná, kde stávala hlinecká spravedlnost.

Znak městský, půlkůň stříbrný v červeném poli, npomíná na pány z Par- dubic, kteří tohoto erbu užívali. Pověst erbovní vypravuje, že, když roku 1159 někteří Čechové vnikli do Milána, tu Milánští, obávajíce se. by /.d nimi jiní nevskočili jim do města, dali spustiti mříž ve bráně. Mřiž přeťala kuně jednomu půli. fezdec, uchopiv přední půl koně. pospíšil s ní do tábora. Srdnatý ie/dee byl pasován na rytíře a erb s půlkoněm připomínal odvahu jezdcovu

— 53 —

jeho potomkům a nyní připomíná v městských znacích hlineckém a pardubském, že obě tato města mívala společnou vrchností pány z Pardubic a na Rychm- burce.

Z tohoto rodu vynikl zvláště Smil Fiaska z Pardubic, spisovatel Nové rady, jenž odevzdal r. 1392 panství ryohmburské, a v něm též Hlinsko a Skuč, Bočkovi z Poděbrad a Otě z Bergova k věrné ruce.

Hlinsko se svým okolím bývávalo za starodávna asi samostatným stat- kem. Bývala v Hlinsku tvrz, jež ještě roku 1413 jest připomínána v zápisu, jímž Arnošt Flaška z Pardubic přijal na své dědictví, totiž na zámek Rychm- burk, Skuč město a Hlinsko město a tvrz a na všechno svoje zboží, k zámku Rychmburku a k Hlinsku náležející, Čeňka z Veselé a Vartmberka, Střížka z Koloděj a Vácslava Frcuchera z Paběnic na pravý spolek. Že bývalo Hlinsko za dávných dob samostatným statkem, tomu i tento zápis nasvědčuje, když rozlišuje zboží, jež patřilo k hradu Rychimibtifkti. a zboží, jež náleželo k Hlinsku. Nejstarší majitel zboží hlineckého jest znám z r. 1303: Beneš z Vartmberka. A pak již stále celým stoletím XV. a dalšími věky uvádí se Hlinsko v panství rychmburském.

Arnošt z Pardubic a na Rychmburce prodal Hlineckým rozsáhlé panské pozemky v poloze na Balkovsku u Hlinská, ale zemřel dříve, nežli mohl jim vydati zápis na tento trh.

Roku 1425 dostalo se panství rychmburské do rukou Táborů a tito ode- vzdali je svému hejtmanovi Jiřímu Kromčšínovi z Březovic, jenž měl je pod holdem. Z pozdějších držitelů panství ryehmburského vynikl bývalý hejtman táborský. Jan Pardus z Vrátková. Za něho byli při farách na tomto panství již kněží pod obojí.

Jan Pardus z Vrátková listem daným na Rychmburce ten pondělí před sv. Vítem roku 1443 potvrdil, že lidé a obec z Hlinského požívají některakého pole panského k hradu Rychmburku příslušného1 i že byla o to půtka, kterým by obyčejem a právem toho pole k svému požitku požívali, i že byl od staro- žitných lidí z Hlinského tak v jistotě zpraven, že to pole panské, kteréž leží mezi hranicemi vojtěchovskými a blatenskými, ježto potoček je děli, po cestu kladenskou koupili ku pastvě u pana Arnošta Flašky z Pardubic a z Rychm- burku a hotovými penězi zaplatili a že jim měl listem zápisným svou pečetí to ujistiti a toho potvrditi, a v té míře smrt jej zašla i tou příhodou listu toho zápisného na svrchupsané pole obci hlinecké nedokonal jest. I proto, že on, Jan Pardus z Vrátková, jsa tak zpraven, vyznává tímto listem světle a zjevně, že s plným svým vědomím a z plné moci své se zdravým rozmyslem mocně po- tvrzuje a upevňuje, aby toho pole i s tím potůčkem k tomu poli příslušným i s tím, co jsou k tomu přikoupili, obec hlinecká užívala a držela tím vším prá- vem a obyčejem, jakož i jiných dědin svých vlastních požívají, se všemi svými budoucími a na všecky časy přišlé a budoucí. A na to jim pro budoucí příhody a nesnázky, ač by které vzniknouti mohly o věci již svrchupsané, zápis učinil.

- 54 —

Svědčili Epik z Kjucemburku, Vilém Brázda ze Srbec, Hych z Raný a Jan íiil- brant z Kamenice. A dodnes obec hlinecká většinu těchto pozemků má ve svém vlastnictví.

V rodě Jana z Vrátková Hlinsko dlouho nezůstalo. Po Vilémovi z Vrát- ková nabyla panství rychmburského a s ním Hlinská Anežka z Chlumu, jež odkázala je roku 1500 Jindřichovi z Valdštýna a na Skalách.

Jindřich z Valdštýna přál dosti Hlinsku i Skuči, udělil r. 1511 obci hlinecké právo, by si vedla vodu na obecní rybník. Listem, daným v úterý na den sv. Magdaleny roku 1511 potvrdil, že k žádosti purkmistra, konšelů a celé obce hlinecké dovolil, by do rybníčka pod městem na obci, jehož předkové jejich jsou užívali od starodávna, kdež i oni ještě užívají, vedli si vodu bez pře- kážky jeho a dědicův i budoucích jeho a bez újmy vody mlýnům a řeky jeho ku potřebě toho rybníčka, jakož pak i nějaké smlouvy předešlé byly tu mezi měšťany hlineckými a mlynáři. Měšťané hlinečtí svolili se mu z toho platiti hus živou a plece a to jmenovitě hus při sv. Martině a plece k veliké noci. Žil pak pán tento ještě 24 léta po vydáni zápisu tohoto o hlineckém rybníku, jenž býval v Qlšinkách, a vypustil svou duši v pátek tu noc na den Navštívení P. Marie roku 1535. A musel býti vrchnost dobrotivá. Sic by byl skutečský písař městský nebyl zapsal o něm: »Pán náš milostivý dokonal běh života svého. Dajž pán buoh všemohúcí odpočinutí duši jeho se všemi volenými božími. «

Jeho syn Vilém z Valdštýna a na Skalách účastnil se odboje proti králi Ferdinandovi I. r. 1547. Pro jeho účastenství v odboji bylo mu mimo jiné konfi- skováno též clo v Hlinsku vybírané.

V XVI. věku byla pak v Hlinsku královská pomezní celnice. Z toho lze seznati, že cesta Hlinském na Moravu vedoucí náležela mezi zemské cesty důležité a četně používané.

Panství rychmburské bylo roku 1552 zastaveno poručníkům dětí Zikmunda Robmhápa ze Suché a roku 1558 bylo prodáno Zdeňkovi Berkovi z Dube a Lipého, v jehož rodě zůstalo též v XVIII. věku.

V těchto dobách obdrželo Hlinsko potvrzení svých trhů výsadou krále Maximiliána. Listem daným v sobotu po Všech svatých r. 1568 potvrdil tento český král Hlinsku dva výroční trhy, jeden v první pondělí v postě a druhý na den sv. Lidmily, též znova vysadil a dal trh týhodní na každý pondělí. Toto privilegium jest nejstarší zachovanou výsadou královskou obce hlinecké. Některá pozdější privilegia tržní ztratila se za dob válečných nebo byla odňata Hlinsku vrchností, na rozvoj městský žárlivou.

Již v druhé polovici XVI. věku vrchnost ryohmburská hleděla obmezovati samosprávu obecní. Poněvadž stará registra purkrechtni byla již popsána a byly r. 1558 pořízeny pro Hlinsko a vesnice k němu náležející (Blatno, Přerostlé, Uamr v Přerostlém, Studnice a Vitanov) nové knihy zápisní. Roku 1585 nařídil Vácslav Berka z Dube, by žádné spravedlnosti nebyly zapisovány do těchto knih bez vědomí vrchnosti, sice že registra i truhlice sirotci budou vzatj na zámek rychmburský.

— 55 —

Po r. 156S obdrželo Hlinsko další výsady tržní, ale ty se ztratily. Výsa- dami těmi nastaly některé změny, neboť v privilegiu tržním krále Karla II. z 27. července 1728 se pak činí zmínka, že výroční trhy byly ve středu po sv. Vítu a po sv. Lukáši. Roku 1626 děje se zmínka o sobotních trzích týdenních. Byí tedy trh týdenní přeložen z pondělka na sobo>tu mezi roky 1568 až 1626.

Hlinsko mělo zajisté i v XVII. věku mnohé svízelné jednání o svá práva s majiteli panství rychmburského, nežli tito shodli se s obcí hlineckou o vý- sadním listě z r. 1656.

Bohuslav Ferdinand Leopold hrabě Berka z Dube a Lippého propustil obci hlinecké šenk vinný, jejž posavad vrchnost rychmburská držela k svému prospěchu. Od té doby každý, kdo chtěl víno k šenku načnonti, musel se při purkmistrovi ohlásiti a takové vino zhlídnouti, zhemovati a zkoštovati dáti. Ve výsadním listě tomto, daném 24. června 1656, jsou podrobnější ustanovení o užitcích obecních z vinného šenku. Též byly tehdy postoupeny obci platy od váhy obecní a z míst o trojích jarmarcích, taktéž i clo. Všechny tyto platy plynuly dotud do důchodu vrchnosti rychmburské. A clo nebylo nevýnosné. Připomíná se výslovně, že Skutečtí vytýkali, že při jejich městě velmi málo cla se schází, ale mnoho oprav cest mají, kdežto že po silnici skrze Hole ti n k Hlinsku téměř všichni formané z království českého do markrabství morav- ského jedou a zase z markrabství moravského touž cestou se skrze Hlinsko vracejí. Bohuslav Ferdinand Leopold hrabě Berka poukázal Hlinecké, by se Skutečskýmise dohodli a o výnos cla se podělili. Taktéž ■propustil všechny od- úmrtí a stanovil řád o projednáni pozůstalosti těch, kteří by v Hlinsku zemřeli bez kšaftování.

Tuto výsadu potvrdila pak Františka Rusalie hraběnka Kjnská. rozená Berková z Dubě a Lippého. listem z 24. srpna 1710. Snesení Hlineckých se Skutečskými o mýtě stalo se 8. února Í658.

Rychmburský hejtman Samuel Albrecht pobral Hlineckým některé knihy a písemnosti na zámek rychmburský. Stěžovali si Hlinečtí 22. října 1707, že hejtmanem Albrechtem byla jim mocně vzata též kniha vesnic hlineckých, v níž byl zápis, že obec hlinecká má sobě svěřeny dvory hamerský a lhotský k vý- sevu. klížení obilí, z mlatu přijímání a dohlížení, též také k vysoké peci k vá- žení železa surového', do forem a písku litého užívati může, a stýskají si, jak se jim »vzácné paměti a obdarování lehčejí«. I dokládali, že toho se jejich předkové nikoliv nenadali, by jakými vymýšlenými robotami jejich potomci obtěžováni byli. jinače by se v té případnosti byli zaopatřili. Vzpomínali Fran- tišce hraběnce Kinské, jak jejímu ».pamtátovi« půjčili v jedné hodině 400 kop v domě radním, když jim řekl: »Nu moji milí věrni, což nyní ode mne jako od své dědičné vrchnosti žádáte ?« tu, »nemajíce oni v ten čas ani předkové jejich žádných robot, nevědouce, co- by budoucně přijíti mohlo, ve vší náchylno- stí a listu pergamenovém pod 4 pečefma z líbezné milosti k obci se jest nakloniti a pevně ty privilegium držeti poručiti oblíbiti sobě jest ráčil, i také městský purgrecht, též vesnic hlineckých, v kterýchž se zápisy od 137 let vynacházejí,

by to úřad za accident měl.« A právě tu knihu hejtman Albrecht jim odňal. Hlinečtí žádali o její vrácení a by dle »dedicírovanč zámluvy« hraběnčiny od robotnídh lidi rozeznáni byli, jsouce pořádní řemeslníci rozdílných řemesel a majíce řády ustanovené od slavných předků, aby při těch majestátech na časy budoucí a věčné zůstávati mohli.

Františka hraběnka Kinská uznala žádost jejich spravedlivou a poručila 15. listopadu 1707 vrchnostenským úředníkům, by neopovažovali se Hlineckých přes obyčej a povinnost obtěžovati a listem ze 24. srpna 1710 potvrdila jim výsady z r. 1656.

Již na sklonku XVI. věku staly se v Hlinsku pokusy protireformační. Jezovitský kazatel, kaplan Berky z Dube, bouřil již roku 1581 proti hli- neckým nekatolíkům slovy nevybranými a nezdvořilými i vyvolal proti sobě obecnou nevůli, takže Berkovi z Dube '.podařilo se jen stěží uti- šiti toto spiknutí. Kazatel onen musel z Hlinská utéci a pán rychmbwrský jej přichránil.

Kázal tu miissionář jezovitský Mikuláš Salius se svým soudruhem Solda- nem roku 1583. ale Jezovité nedocílili žádného úspěchu: naříkali roku 15S4, že vše na Hlinecku jest zachváceno »bludem husitským« a že katolíků jest jen as 80. Roku 1584 stal se pokus zříditi v Hlinsku katolického faráře. Byl jím Sle- zan T. Medrom, jenž však již roku 1586 vzdal se tohoto beneficia, poněvadž, jak si stýská, Hlinečtí byli neposlušní farníci a do kostela mu nechodili, přijmy měl malé, ale nepřátelství s Hlineckými jakožto- »bludaři a nevěrci« velké a pří- lišné. Byli dále v Hlinsku kněz i nekatoličtí. Poslední nekatolický kněz bydlel v Hlinsku ještě roku 1624. V témže roce byl ustanoven do Hlinská první kato- lický farář. Od té doby jsou zachovány matriky.

Není pochyby, že již před r. 1558 mělo Hlinsko školu, avšak nejstarší za- chovaná zpráva jest teprv z r. 1558, kdy byl v Hlinsku rektor Jan. Mezi univer- sitními studenty vyskytují se v XVI. a XVII. věku někteří jinoši hlinečtí. Po rektorovi Janovi učil v Hlinsku bakalář Petr. jenž zemřel r. 1583. Na sklonku jeho života pobyl nějaký čas v Hlinsku při škole Adam Beran Mělnický, jenž složil »novou kantylenu na způsob motety« a ač rychmburský Vácslav Berka z Dube, znamenaje, že rektor občais do Poličky návštěvou dochází, oustní zápověd tmi dal »s tím rozumem, aby mezi Poličské od neníčka nechodil ani z městečka jednou nohou nekráčel«, přece pak Adam Beran Mělnický do Poličky se od- stěhoval. Na 'počátku XVII. věku učil tu Mikuláš Vladyka Cheznovský, ale po dvouletém působeni zaměnil svůj stav učitelský stavem duchovním a 15. dubna 1620 obětoval prvotiny kněžství v chrámu hlineckém u přítomnosti kněze Vácslava Valentynýdesa Němeekobrodského, tehdejšího hlineckého správce duchovního. A od těch dob netrhne se již řada hlineckých učitelů. Z druhé polovice XVII. věku a ještě více z XVIII. věku přibývá zpráv o hli- necké škole a hlineckých učitelích.

Mezi nejstarší a nejváženější cechy náležel hrnčířský cech. Hrnčíři hli- nečtí záhy sdružili se v samostatný pořádek, jenž řídil se řádem, jejž král

— 57 —

Vladislav II. dal r. 1488 hrnčířům Nového města Pražského. Rád cechu hlinec- kého byl obnoven roku 1652. Roku 1700 byl cech hrnčířský rozdělen na cech hlinecký a cech svratecký. Robenci a tovaryši řídili se v cechu hrnčířském podle řádu z r. 1564. Tkalci hlinečtí oddělili se ze společného cechu, jejž měli se skutečskými tkalci, roku 1567 v samostatný cech a řídili se pak pravidly, nově roku 1694 schválenými. Tovaryšský řád byl znova vydán roku 1701. Novoševci, krejčí, pekaři, kováři, koláři a j. byli v cechu společném, jenž řídil se pravidly r. 1609 obnovenými. Teprve ponenáhlu oddělovala se jednotlivá řemesla, původně v tomto cechu sdružená, v cechy zvláštní. Tak krejčí, jejíchž cech řídil se řá- dem z r. 1715, novoševci, mající artikule svého cechu z r. 1751, koláři a ko- váři sdružili se dle cechovních pravidel z r. 1609. jež jim byly nově r. 1724 stvrzeny. Pekaři, mlynáři a pemikáři hlinečtí řídili se cechovními pravidly z r. 1576, jež jim byly zejména roku 1715 potvrzeny. Cech řeznický měl řád, roku 1678 obnovený. Truhláři a sklenáři hlinečtí byli ještě v letech 1770 se sku- tečskými truhláři a sklenáři v jednotném cechu. Na sklonku XVIII. věku byly v Hlinsku cechy hrnčířský, pekařský a mlynářský, kovářský, novoševcovský, krejčovský, tesařů a zedníků, cech tkalcovský a cech společný.

V XVIII. věku obdržela obec hlinecká výsady tržní r. 1726, 1762 a 1786. Výsadou Karla II. (VI.) z 27. července 1728 byly povoleny kromě 2 trhů vý- ročních, ve středu po sv. Vítu a po sv. Lukáši konaných, a kromě týdenních trhů sobotních ještě 2 výroční trhy na středy po sv. Apoleně a po sv. Barto- loměji. Touž výsadou bylo svoleno, by při výročních trzích byly trhy na koně a dobytek a ve středu po velikonocích pátý takovýto trh koňský a dobytčí. Mane Terezie povolila 2. března 1762, aby byly v Hlinsku nedělní trhy na len, přízi, plátno a vlnu. Josef II. potvrdil výsadou z 18. května 1786 hlinecké vý- roční trhy na středy po sv. Apolonii, Vítu, Bartoloměji a Lukáši a na úterky, těmto trhům předcházející, i na středu po velikonocích trhv dobytčí a na kaž- dou neděli" týdenní trhy na len, přízi, plátno, vlnu a potraviny. Roku 1787 osla- vila hlinecká obec obdržení této výsady, dne 19. března při přivezení nových privilegií bylo sousedstvo uctěno z ohledu té obdržené nejvyšší milosti- v radnici a pro mládež bylo na památku této věci rozházeno ovoce a 21. března byla mše a Te Deum laudamus za panovníka a na poděkování za toto nejvyšší obdarování. Roku 1864 byly rozšířeny trhy novým trhem dobytčím, na úterek po sv. Eligiu povoleným, a novým výročním trhem, jenž bývá ve středu po sv. F.ligiu.

Za starodávna trpělo Hlinsko mnoho vojskem. Za třicetileté války plenili tu Švédové. Lid z vůkolí se pozdvihl a porazil u Sloupného za Hlinském voj- sko švédské.

Roku 1742 vojáci sasští byli v Hlinsku ubytováni, zapálili dům a vzali •primasa a rychtáře do zajetí, a na kolik mil je vedli v tuhé zimě až k Brnu a teprv za 400 zl. rýnských je pustili.

V druhé polovici XVIII. věku mnohdy pochodovali Hlinském vojáci, tak r. 1761, 1762, zvláště pak r. 1763 a zase přišlo r. 1766, 1767 a j. vojsko do Hlin-

— 58 —

ska na zimní byty. R. 1797 byli generálové vojska condejského ubytováni v radnici, když tudy na podzim táhli, a zas pak byly marše jiných piuků přátel- ských i nepřátelských, až poslčz r. 1866 Prusů.

Již v XVIII. veku Hlinsko jalo se usilovati o magistrát. Roku 1783 byla samospráva obce poněkud rozšířena, ale již r. 1786 muselo se Hlinsko opět dovolávati ve sporech svých s majitelem panství rychmburského ochrany svých práv a usilovati o zachování při starém výkonu právomocnosti. Roku 1788 radili se zástupcové hlinečtí s českobrodským právním zástupcem o vy- máhání magistrátu, ale rozmanitými průtahy a odklady, jež zvláště vrchno- stenský úřad rychmburský osnoval, oddáleno bylo splnění tohoto přání. Teprv roku 1820 dosáhli Hlinečtí svého cíle. Magistrát byl zřízen v Hlinsku 17. srp- nem 1821. Když pak paitrimoniální soudy byly zrušeny, zřízeny byly v Hlinsku 1. července 1850 okresní soud s expoziturou politického úřadu a berní úřad. Okresní zastupitelstvo hlinecké zahájik> svou činnost 1. října 1865.

2ivot společenský začal se také rozvíjeti. Za starodávna obmezoval se na slavnosti z podnětu úředního konané, nejčastěji na oslavu míru, na př. r. 1660. nebo r. 1814 »za obdržené vítězství hlavního města Paříže od sjednocených mocnářů evropejských«. V témže roce slaveno 501eté panování oblíbeného Filipa hraběte Kinského, majitele panství rychmburského, nebo zase jindy obnova městské rady. Dne 30. srpna 1820 oslaveno příznivé vyřízení žádosti o magi- strát, 1836 zahájení ústavu chudých, 1837 otevřeni lékárny, 1838 vítán nejvyšší purkrabí K. hr. Chotek.

Národní vědomí nezaniklo ani v nejhorších dobách germanisace. Rok 1848 způsobil i tu veliký převrat. Po něm přišla doba národních besed a národních slavností. Památným a důstojným zahájením spolkové činnosti hlinecké byla veliká slavnost svěcení práporu Svantovíta 28. srpna 1864 v Hlinsku. Nejstar- ším spolikein hlineckým jest Svantovít, založený r. 1862. R. 1866 přibyl divadelní spolek Pokrok, r. 1874 Museum okresu hlineckého, r. 1876 sbor hasičský, r. 1880 Komenský, r. 1883 Sokol, r. 1884 Řemeslnická beseda, pak Vlasta, spolek paní a dívek, a mnohé jiné spolky. Roku 1861 byla zřízena Záložna, r. 1883 Okresní hospodářská záložna, r. 1891 Občanská záložna, r. 1911 První živnostenská záložna.

Ve výrobních poměrech Hlinská i okolí nastaly zvláště od polovice XIX. věku podstatné změny. Důležitou událostí bylo pro Hlinsko a celou krajinu vy- stavění severozápadní dráhy. První projev, aby železnice libereckopardubská byla prodloužena, učinil r. 1862 Karel Adámek, jenž pak úspěšně řídil několika- leté jednání. Předběžné práce byly povoleny a provedeny roku 1865. Roku 1869, 15. srpna, počala stavba tratě severozápadní u Hlinská. Prvý vlak jel 16. května 1871. Pravidelná vozba počala 1. červnem 1871.

,Staré obory výrobní byly vytlačeny jinými. Hrnčířství, jež ještě v letech [830 bylo nejrozšířenějším druhem řemesel v Hlinsku, bylo zatlačováno výrobou nádobí plechového, až konečně v Hlinsku úplně zaniklo. Plátenicťvi utrpělo zrušením vojenských dodávek. V letech 1850. byla v Hlinsku lihovarna, při ní

- 59 —

daly se úspěšné pokusy s výrobou škrobu. V letech 1880. stal se nový pokus výroby cukru hroznového. Po zániku plátenictvi začala v Hlinsku výroba látek bavlněných. Roku 1858 vznikla tu továrna na samety a j. K ní přibyly po roce 1S7-1 nové továrny a riikodílny tkalcovské. Nověji byla zavedena další odvětví výrobní, na př. kožešnictví a j. Otevřeny žulové lomy. Zřízeny parní cihelna a parní pila. Projektován jest společenský pivovár.

Roiku 1874 byla otevřena měšťanská škola chlapecká, r. 1885 pokračovací škola průmyslová s oddělením obchodnickým; k nim přibyly měšťanská škola dívčí, kurs tkalcovský, okresní zimní hospodářská škola se stálým letním ho- spodyňským během.

Roku 1893 byla pořádána v Hlinsku velká okresní národopisná a prů- myslová výstava a prvý sjezd českých museí a musejních spolků.

Rodáky hlineckými jsou spisovatelé: přísedící zemského výboru a člen panské sněmovny Karel Adámek, člen České akademie pro vědy, slovesnost a umění Bohumil Adámek, český buditel Vácslav Fr. Hřib, kartograf Josef Homolka, JUDr. Ferdinand Pantůček, JUDr. K- V. Adámek, JUDr. Fr. Voldán, Jaroslav Adámek, Ph. Dr. Emil Sekera, JUDr. Miloš Adámek a j. V Hlinsku působili čeští spisovatelé K. V. Rais, Jan Kunstovný, Fr. Bayer, Alexander J. Dunder, Vincenc Paulus a j.

Severně od města Hlinská rozkládá se hlinecké předměstí Čert ovin a od aerární silnice k obecním hukám hlineckým. Východně od Čertoviny jest sa- mota Medkovy kopce, náležející k obci Ranně, a poblíž hlineckého obec- ního lesa samota Pláňavy.

Poblíž ohebu, v němž aerární silnice ze severovýchodního směru na vý- chod se zatáčí, vystupuje výšina, zvaná Medkovy kopce, s níž jest znamenitá vyhlídka. Pod kopcem za Rannským lesem vyniká Ranná. A dále šíří se roz- hled do skutečského okresu. Na návrší vidíme Ovčín, za ním ke Skuči a Rychmburku, dále pak Chloumek nad Luží a Košumberk a mnohé obce okresu skutečského a vysokomýtského. V právo vystupují kopce rozkládající se mezi Skučí a Poličkou. Dobře lze sledovati císařskou silnici, jak přímočárně po- stupuje ke Krouně a za ní do značné výše k Františkám. Rozhled k moravské hranici jest obmezenější, vadí mu blízké lesy, za to však rozsáhlá jest vyhlídka do Chrudimská. Sledujeme směr tratě severozápadní dráhy přes Vojtěchov a Zďárec a dál za starým skutečským nádražím k Chrasti a Slatinanňm, nad ni- miž Králové hora vyniká. Přehlédneme výšinu, zaplňující východní část okresu nazavršského, z níž vyniká štíhlá věž Včelákovského kostela. A od Slatinan vynikající poloha Tří bubnů ukazuje do nejbližšího okolí Chrudimě. Jasně vi- díme Chrudim po svahu táhlého návrší rozloženou a za ní Pardubice i Králové Hradec a celou úrodnou nížinu polabskou, v ní města, vesnice, samoty, to- várny, lány polí, ostrovy lesů jako na veliké mapě plastické. Z roviny vyniká Kunětická Hora. V modré dáli vystupují Sněžka a jiné vrchy Krkonošské a Orli- cké hory, jež na obzoru ohraničují úchvatné toto panorama.

- 60 —

Polní cestou sejdeme do Holetma, jenž na severozápadě Medkových kopců se rozkládá. Holetin jest nejdelší vesnicí okresu hlineckého, dělí se na Horní Holetin a Dolní Holetin. Za starodávna patříval několika pánům. Již ve XIV. věku náležela část této obce k panství rychmburskému. Roku 1374 vladykové Dětleb a Ješek Nepašek ze Seslávek byli společníky a hromaždníky dědictví, k němuž náležely též tři holetínské dvory kmetcí s .polnostmi. Dětleb ze Seslávek, patrně syn některého z těchto bratrů, prodal nemovitosti v Hole- tíně skutečsikému špitálu, jemuž zboží toto bylo r. 1460 vloženo do desk zem- ských. Ve druhé polovici XV. věku král Ladislav postoupil Janu Pardusovi z Vrátková též holetínské dvory kmetcí, k panství rychrnburskému patrici.

RANÁ.

Další část Holetma drželi rytíři z Holetína, kteří měli zde svou tvrz. Nejzná- mějším z nich jest Jan Rúbík z Holetína. jenž připojil svou pečeť r. 1415 na stížný list české šlechty proti koncilu kostnickému pro upálení M. Jana Husa. Marie, vdova po Holetínovi z Holetína, poručila r. 1451 svůj statek svému synovi Vácstavovi z Holetína a po něm jej měli Vaněk a Jan z Ještětic, po- sléze Jan Zájezdský. Od něho koupila toto zboží roku 1500 v pátek před \ šemi Svatými Anežka z Chlumu.

Holetin má školu. Při silnici k Ranné odbočující jest kaple a za obcí hřbi- tovy katolický a evangelický. Na Horním Holetíně jest továrna tkalcovská.

K politické obci holetínské náleží Horní a Dolní B abaky. Leží při rozsáhlých lesích velkostatku hroohovotýrteckého. V Horních Balbácích, jež vznikly ze zrušeného dvora, jest hájovna. V Dolních Dabácich jest zámek. v němž jsou sbirkj přírodopisné a i. K zámiku přiléhá park. Též jest v této osadě myslivna a zrušená kaple, jež byla zbudována na počátku XVIII. věku, když panství hnoehovotýnecké náleželo řádu praemqnsttátskénru. Nad vcho-

— 61 -

dem kaple spatřuje se jakýsi znak, prý poprsí sv. Eustacha, a písmena RS AQ a letopočet 1729. Kaple jest nyní obývána. Poblíž zrušené kaple stojí novější kaplička.

Jako v Holetíně, tak i v nedaleké Ranně bývala za starodávna tvrz. Raná (Ranná) rozkládá se na výšině a po svahu nad Ranským potokem, ná- leží mezi nejstarší osady okresu hlineckého.

Silnice, od Hole tíná vedoucí, ústí na městiště poblíž katolického kostela i sbíhá pak do úvalu k Ranskémiu potoku; od ní odbočuje silnice k Vojtěchovu, jež vede k evangelickému kostelu.

Katolický kostel sv. Jakuba většího byl původně zbudován celý ve slohu gotickém. Presbyteř klenutá zachovala nejlépe původní svou výstavnost, ač i tato zvláště za opravy stavební t. 1890 byla všelijak doplněna a pozměněna, z této doby jsou patky žeber. Hlavní vchod gotický do lodě kostelní jest věží; jí též vedou schody na kůr a zvonici. Na zvonici jsou starobylé zvony z r. 1492 a 1547. Lod. jež při některé opravě byla zbavena klenutí, jest opatřena ráko- sovým stropem. Vnitřní úprava kostela jest téměř úplně nová. Roku 1895 byl odstraněn starý hlavní oltář, nad nímž visíval obraz sv. Jakuba a po stranách byly na podstavcích, do zdi zadělaných, sochy sv. Augustina a sv. Martina biskupa, a nahrazen novým oltářem s novým obrazem sv. Jakuba. Také byly obnoveny oba poboční oltáře i kazatelna. Poblíž hlavního oltáře jest ve zdi presbyteře výklenek, železnou mřížkou uzavřený, v němž, jak kniha památní fary katolické poznamenává, bývala schránka krve Kristovy, »potřebované od českých bratří.« Nad touto schránou jest v omítce z hrubá na- značen prý zámek Rychmburk, jak před zbořením r. 1424 vyhlížel, s 2 baštami a věží hlásnou. Kostel ranský byl v XVIII. a XIX. věku častěji opravován.

Nedaleko kostela stojí katolická fara a rozkládá se katolický hřbitov a proti kostelu budova obecné školy.

V letech 1S72 až 1879 byl zbudován kostel evangelický, když byl na Ranné nově zřízen sbor evangelického vyznání reformovaného. Kostel má v průčelí vysokou věž a zbudován jest v slohu gótském. U kostela stojí evangelická fara. Opodál kostela poblíž vojtěchovské silnice rozkládá se po svahu evangelický hřbitov raníky, na němž jest pohřben český spisovatel, prvý evangelický ran- ský farář František íádek.

Vypravuje se, že na místě Raný stávalo dřevěné město, jež zničeno bylo požárem, a privilegia byla odnesena do Poličky. Za starodávna byl prý na Kre- minově zahradě pivovar. Když byly kopány základy pi'o stavení Taláckovo, obje- vily se vápenné zdi, jedna světnička, staré měděné plíšky, okuje kovářské, střepy z nádob a pod stavením nějaká chodba. Jednomu místu nedaleko kostela říká se Na fortně. Za farou mezi školou a novým hřbitovem stávala prý brána.

Raná připomíná se v zachovaných listinách poprvé r. 1350. Tehdy již měla farní kostel, jenž připojen byl k biskupství litomyšlskému. Místní název Na fortně a zpráva o bráně a nálezy upomínají patrně na ranskou tvrz.

— 62 —

Na Raně stávala ještě v XV. věku tvrz. Z držitelů ranské tvrze jest znám horlivý Husita, Hyen z Raný, purkrabí rychmburský, jenž r. 1438 byl hejtma- nem ikraje chrudimského. Roku 1431 připojili Hych z Ranný svou pečeť k listu, jímž Jan Pardus z Vrátková potvrdil Hlineckým, že koupili panská pole na Balkovsku. I v letech pozdějších setkáváme se s Hychem z Ranný. Roku 1445 v pátek po sv. Vavřinci stalo se v jeho přítomnosti přátelské smluvení a na- rovnání s Vácslavem z Prasetína v příčině peněz siroty Běty a její matky Kateřiny po Fraňkovi z Výru. Roku 1450 i v dalších letech připomíná se při rozmanitých svých i cizích právních jednáních Hych z Raný, tehdy purkrabí rychmburský, posléze r. 1460 v pátek před sv. Markétou ve vyznání, že rychtář skutečský Petr s rozkázáním páně Janovým Pardusovým a jeho purkrabí Hycha prodával roli nebožce Tomáška ve Skuiči. Hych z Raný záhy pak zemřel, r. 1461 jest připomínán již jako nebožtík. Tvrz ranská zašla v XV. věku. Ma- jitel její, snad Hych z Raný. sám, odprodal majetek k ní patřící majiteli panství ryohmbitrského. Již dříve (1392) patřila část Raný k tomuto panství. Tímto pro- dejem, jenž se stal v letech 1452 až 1485, připadla k rychmburskému panství celá Raná. Uvádí se v popisu panství tohoto z roku 1485 při něm Raná, ves celá s rychtou.

Jako k jiným kostelům tak i do Raný uvedeni byli v XV. věku kněží utrakvističtí i pobyli tu do počátku XVII. věku. Zajímavou památkou doib těch jest stříbrný', silně pozlacený kalich, opatřený nápisem českým, že byl zhoto- ven roku 1531 do kostela ranského. Kalich tento byl biskupem Dr. Doubravou získán do sbírek Musea království českého.

Z tehdejších kněží ranských vynikl 'utrakvistický kněz Vácslav Rosa, vy- svěcený r. 1516 na kněžství v italské Modeně, jenž po r. 1517 na Ranně působil a jako horlivý kališů ík v půtkách s Jednotou českobratrskou trval. Zápisky jeho byly vydány tiskem, četné jeho rukopisy jsou v dvorní knižnici vídeňské. V XVI. věku působil pak na Raně též jiný český spisovatel, kněz Valentin Polonus Pelčický, jenž nepochybně na Raně sepsal Speciálník anebo zpíváni křesťan- ská starodávná, několikráte pak vydaná a Vácslavovi Berkovi z Dube a z Lipého na Rychmburce a jeho choti Markétě Talmberkovně dedikovaná.

Po r. 1620 zanikla fara na Raně, kostel tamní byl filiálním do Skuče a teprv r. 1786 stal se farním.

V letech 1780. domáhali se nekatolíci, by tento kostel byl jim vrácen, a, když byl vyhlášen toleranční patent, bylo o to skutečně jednáno, ale tato žádost nebyla uskutečněna. Roku 1783 byl zřízen na Raně evangelický sbor refor- movaného vyznání, ale záhy vzmáhajícím se sektářstvím, zejména ariánstvím. zanikl, a teprv roku 1870 byl obnoven.

Stará fara stávala na Raně proti kostelu katolickému. Pocházela z dob, kdy byli na Ranně kněží pod obojí. Roku 1690 byla nově zbudována. Od r. 1788 až 1800 bydleli pak faráři katoličtí v této staré faře, jež v XVII. a XVIII. věku byla dvorcem skutečskébo děkana až do r. 1788. Nová katolická fara byla

- 63 —

zbudována roku 1800 a pak po ohni r. 1876 obnovena. Evangelická fara jest z roku 1871. Kostel evangelický byl založen 7. května 1872 a dokončen roku 1875.

Nejstarší zpráva o škole ranské jest zachována z roku 1677. Do r. 1792 bylo učeno v najaté světnici. Roku 1792 bylo vystavěno1 školní stavení. Nynější budova školní jest z let 1879 a 1880.

Obec Raná obdržela r. 1851 právo ke konání 4 trhů výročních, jež r. 1868 byly obnoveny, ale v novější době se nekonají.

Pěkným úvalem vede okresní silnice z Ranný do Vojtěchova.

Vojtěchov uvádí se již v seznamu obcí panství rychmburskébo z r. 1392. Roku 1401 Smil z Rychmburka prodal na svých dědinách Vojtěchově a Ranně plat roční Niclinovi z Ořecha a tento zase Matyáši Reyskitlovi, mě- šťanu pražskému, a jeho dědicům. Arnošt Flaška z Pardubic pojistil věno manželce své Elišce z Hradce na Vojtěchově, Pokřikově, Ranně, Miřetíně a Perálci. Po jejím úmrtí zapsal císař Zikmund roku 1437 všecko právo k 500 kop věna tohoto, na krále spadlého, Menhartovi z Hradce za jeho služby. V těchto zápisech jsou nejstarší zprávy o Vojtěchovu. Vojtěchov náležel stále k panství rychmburskému až do r. 1848, přifařen a přiškolen jest do Ranný.

U Vojtěchova jest břidlicový lom.

Silnice pokračuje Vojtěchovem přes trať severozápadní dráhy a dále ke Kladnu a Dědové.

Kladno leží při křižovatce aerární silnice a okresní silnice. Od sta- rodávna patřívalo k panství rychmburskému, r. 1485 již mělo svou rychtu. Do r. 1799 bylo přiškoleuo do Ranný, pak do Dědové, od r. 1876 mělo exposi- turu školní, jež r. 1885 změněna v samostatnou školu.

Malebný jest úval u Kladenského mostu při císařské silnici.

Dědova rozkrádá se na vysokém hřbetu horském a částečně v úvalu. Taktéž patřívala k panství rychmburskému již v XIV. věku. Má školu. V neda- lekém Filipově, náležejícím k politické obci Dědové, býval dvůr panský, jenž byl v XVIII. věku zrušen a r. 1788 rozparcelován a rozprodán. Osada, na jeho místě vzniklá, nazvána byla na počest tehdejšího vlastníka panství rychin- burského, Filipa hraběte Kinského Filipovem. V Humperkách u Dědové bývala olejna. Na samotě Ovčíně, taktéž k politické obci Dědové patřící, býval panský ovčín. Dědova vynikla svou výrobou dřevěných hraček. Daleko široko po trzích českých i moravských byly rozváženy tyto výrobky dědov- ské. Před několika léty tato výroba zanikla. Taktéž jest Dědova známa v dě- jinách lidového hnutí náboženského, že ještě v XIX. věku bydleli v ní někteří adamité. Pověstné jsou dědovské závěje sněhu, jenž tam leží někdy dlouho do jara.

V I. polovici XIX. věku byla dolována v okolí Kladna a Dědové ruda železná. Stopy po tomto dolování vyskytují se v lese poblíž kladenského mostu aerární silnice a na jiných místech. Roku 1832 bylo dalšího kutání zanecháno.

- 64 -

Obecním lesem hlineckým zavede nás stezka od Dědové k Ratajům. R a- t a j e leží na výšině nad pravým břehem Chrudimky, náleží k městu Hlinsku. Ratajský potok dělí Rataje od Blatná. V Ratajích jest mlýn. Samota tato vznikla asi z obydlí oráčů (ratajů), jež zde majitel panství ryehmburského měl dříve, než Balkovská pole, od Rataj k Certovině se táhnoucí, obec hlinecká si koupila a sama svými lidmi jala se je vzdělávati.

B 1 a t n o rozkládá se od Rataj po výšině nad pravým břehem Chrudimky, jež tu veliký oblouk tvoří. Většina domů blatenských jest zbudována při okresní silnici, jež od Hlinská vede Blatném ke Svratce. U Blatná jsou přes řeku Chru- dimku 2 veliké železné mosty. Blat no připomíná se mezi obcemi panství rychm- burského již r. 1392. Patřívalo v XV. věku k rychtě kameničovské (rejchlovo- kamenické), pak k rychtě vsí hlineckých a konečně obdrželo svou rychtu. Škola byla zřízena roku 1784. Nynější budova školní byla vystavěna r. 1879 poblíž silnice, od níž jest oddělena školní zahradou. Na protější straně silnice jest kaple. Blatno má 2 tnlýny a pilu; jest výletním místem oblíbeným. V osadě H a m ř í k u, náležející k politické obci Blatnu, býval v XVI. věku hamr na tlučení rudy železné. Roku 1596 připomíná se, že žil v Hamříku kosař. V ma- lebné poloze u této osady býval mlýn, rázovitá staročeská stavba, jenž však zašel a r. 1912 vyhořel.

Nad zadním mostem blatenským vystupuje příkře úvoz na Blatenský kopec. S kopce toho jest pěkný rozhled na Hlinsko a okolí.

Od téhož mostu naskýtá se příležitost k prohlídce regulačních prací, pro- vedených r. 1910 a 1911 na Chrudimoe.

Silnice vystupuje k lesu Bubenči přes Plaňavský potok, jenž jest jako horská bystřina upraven a vydlážděn.

Pod lesem odbočuje od silnice svratecké silnice hamerská, při níž ohrazen jest Bubeuecký potok. Z mostu silničního u BubeneckéhO' potoka lze přehléd- nouti část regulovaného toku Chrudimky mezi Hamry a Hamříkem. S kopce nad Bubeneckým 'potokem rozvírá se malebná vyhlídka po horním toku Chru- diinky k Blatnu a Hlinsku, na les Bubeneč, po okolí Hamrů a Jeníkova.

Nad lesem Bubenčem dostupuje silnice po svahu Jeníkovského kopce nad Jeníkov. S místa, na němž tato silnice dosahuje nejvyšší své výše, naskýtá se úchvatný pohled na pomezní hory českomoravské vysočiny. V dáli po pravé straně vyniká Žákova hora (837 metrů nad mořem), lesy nad Herálcem, te- mena Devíti skal a vrchy nad Svratkou a Chlumětínem, pod nimi modrají se lesy mezi Krejcarem a Lány, před tímto lesním pásmem leskne se hladina ryb- níka Krejcara. Nejblíže pak rozkládá se v stínu košatých stromů obec J e- it i k o v. Statky a chalupy této osady táhnou se podél silnice. Malebného rázu návsi, obklíčené dvěma řadami vesnických staveb, dodávala starobylá dřevěná zvonice, od podvalu až k makovici šindelem pobitá. Sešlá zvonice byla od- straněna, místo ní postavili doluji na návsi zděnou kapličku se skladištěm hasič- ského nářadí. Mnohými ohni utrpěl nemálo starobylý ráz této obce. Zanikly staré selské grunty Adámkův (zvaný OtIov), Bartůňkův a j.

— es -

Jeníkov náleží mezi nejstarší obce okresu hlineckého, od starodávna patřil k panství rychmburskému. V XVIII. věku jednalo se o zřízení školy v Je- níkově. Když však při kostele v Kameničkách byla zřízena lokalie, byl Jení- kov přiškolen i přifařen do Kamenicek.

Pod osadou nad silnicí rozkládá se hřbitov. Silnice sbíhá od něho po svahu k zádušnímu lesu kameničovskému a za ním dostihuje záhy Kamenicek, do nichž prochází mezi školou a farou, nedaleko fary dostihuje ke kostelu.

Kostel Nejsv. Trojice býval za starodávna dřevěný. Roku 1763 sbořili starý kostel. Dříví z rozbořeného kostela dostal učitel, postavil si z něho v témž roce školní stavení, jež pak roku 1782 od něho vrchnost rychmburská odkoupila. V letech 1764 až 1766 vystavěli na místě starého kostela nový ko- stel. Roku 1829 strhli starou věž, jež mívala dvě báně, lucernu a nahoře ko-

'E SVRATCE

houta a byla šindelem krytá, a vystavěli roku 1830 novou věž taškami krytou. Tak ze starších dob nezbylo skoro nic, jen dva starožitné zvony, jeden se znakem orlice, ulitý v polovici XV. věku. a druhý velký z roku 1600. Vnitřek kostela byl v 2. polovici XIX. věku nově upraven; ze starší doby jest lavice s nápisem z r. 1775. Kostel jest obtočen zdí hřbitovní.

Když byla zřízena lokalie v Kameničkách, bydlel lokalista nejprv v sou- kromých staveních, pak v kaplance. Roku 1831 byla vystavěna nová lokalie, jež r. 1!S80 byla zvýšena o prvé poschodí.

Kostel tamní uvádí se r. 1350 mezi kostely, jež byly připojeny do lito- myšlského biskupství. V těch dobách byl zde plebán Aleš. Ve věku XV. byl zde farář utrakvistický. Roku 1582 bylo v tomto kostele malováno. Po r. 1620 byly Kamenicky po nějakou dobu bez duchovní správy, pak byly připojeny k Hlinsku. Nejstarší matriky hlinecké z r. 1624 jsou společný pro kolatury hli- neckou, svrateckou, včelákovskou a kameničovskou. V popisu z r. 1677 se při- pomíná, že Kamenicky mají kostel malý. úzký a zašlý. Roku 1786 byla zří- zena lokalie v Kameničkách, r. 1855 fara. Prvním farářem byl P. Josef Pardus, muž vysoce vzdělaný, jenž jest tam pochován.

- 66 —

V polovici XIX. věku bylo vyučováno v Karneničkách v najatých místno- stech, r. 1872 a 1873 byla zbudována nynější škola.

Kamenicky náležely od starodávna k panství rychmburskému, jíž v XV. věku měly svou rychtu. V XIV. věku jmenovala se tato obec Kamenice, v XV. i ještě v XVII. věku Rejchlova Kamenice.

Dějištěm K- V. Raisova Západu jsou Kamenicky. Nedostižně dovedně za- chytil svým štětcem mnohé partie z Kameniček a jejich okolí malíř Antonín Slavíček, jenž skvostnými svými malbami velice zpopnlarisoval jejich jméno a ukázal na zviáštní ráz malebných horských úvalů a strání této části česko-

KOSTEL VE SVRATCE.

moravské vysočiny. Slavíček pobýval několik let v Karneničkách a za ním sem přišla celá družina malířů a jeho žáků.

Ke Kameničkám náleží samota Lány, položená v malebném údolí lesním při řece Chrudimce. V Lánech býval v XVIII. věku panský ovčín, nyní jest tam myslivna a 2 mlýny.

Poblíž rybníka Krejcara jest samota Krejcar . Sestává z hostince, ha- lenky a několika stavení. Krejcar jest rodištěm malíře V. Anderle, jenž svými illuistraceini přispíval do Světozora, Zlaté Prahy a chorvatských a j. ča- sopisů.

Za Krejcarem odbočuje od silnice svratecké silnice k Ghlumětínu. C h 1 u- rnětíai zaujímá svah Chlumčtínského kopce, býval přiškolen do Svratky, od r. 1825 má svou školu. Druhdy patříval ke kolatuře kameničovskč, nyní jest přifařen do> Svratky. V okolí Cliluniétina bylo dolováno na železnou rudu.

Severně od Clilumětína jest samota Na pasekách.

- 67 -

Při obecním lese svrateckém rozděluje se okresní silnice na jih k Herálci a na východ ke Svratce. Jdeme ke Svratce. Za obecním lesem mladé stromo- řadí směřuje k tomuto městu.

Svratka rozkládá se opodál levého břehu řeky Svratcavy do mír-

NA SVRATOUŠSKÉM POTOCE VE SVRATCE

něho návrší, šíří pak se směrem severním ke Svratouchu a směrem jižním k Cikánce. Oval, v němž Svratka leží, jest obklíčen lesnatými vrchy. Z jihu ohraničuje jej výšina, jež nejvýše vyniká Devíti skalami, na západě a severo- západně obecní lesy, na východě pásmo horské, postupující od Cachnova a Svra- toueha přes Karlštejn k Cikánce a vynikající Zkamenělým zámkem. Průsekem lesním shlíží do úvalu svrateckého nedaleký lovecký zámek Karlštejn.

US

Původně zaujímala Svratka prostranství kol náměstí a svah k němu přilehlý ke kostelu. Na náměstí dosti rozsáhlém jest radnice, uprostřed pak kašna a v horni části náměstí socha sv. Vácslava zbudovaná na památku pový- šení Svratky na město. Z náměstí vede ulice ke škole, proti níž zvonici jest vchod ke kostelu, jenž stojí poblíž fary. Opačným směrem pokračuje z ná- městí ulice do> podměstí, v němž na pokraji města jest sirkárna. V podměstí jsou též některé jiné průmyslové závody, výroba kamen, dílny hrnčířské a j. Kostel sv. Jana Křtitele byl zbudován původně v slohu románském, byl menší a nižší než kostel nynější. Nad starým kostelíkem, jenž byl více kapli podoben a z XII. nebo XIII. věku pocházel, zbudovali v XVIII. věku kruchtu; starou loď r. 1788 zbořili a vystavěli novou vyšší loď i presbyteř při poboční straně staré presbyteře, kterouž průlomem poboční zdi spojili s touto novo- stavbou, tak že stará presbyteř stala se předsíni nového kostela. Dosud za- chován jest starobylý ráz této nejstarší části kostela i dvojice malých původně románským slohem zbudovaných oken. Ty- to změny byly provedeny hlav- ně po r. 1783, ač již r. 1750 ně- které opravy stavební byly podniknuty. Nová loď a nová presbyteř byly zbudovány v le- tech 1787 až 1789, tehdy také byla hořejší část zvonice, o sa- motě stojící, přestavěna. Vnitř- ní úprava kostela byla poříze- na v I. polovici XIX. věku. ze- jména r. 1823 byl opatřen pro hlavní oltář obraz Narození sv. Jana Křtitele i byla odstraněna socha téhož světce, jež na jeho místě stávala, byvši sem r. 1814 z kaple, jež na náměstí bývala, přenesena. Starobylá kropenka kamenná, ozdobená znakem, bývala za starodávna křtitelnicí. V dřevěné zvonici, jejíhož přízemku zděného užívá se za márnici a hřbitovní bránu, visí zvony z r. 1480 a 1561, třetí zvon byl r. 1872 přelit.

O škole svratecké jsou nejstarší zprávy zachovány z r. 1735. Školní sta- vem stávalo lid rohu farní zahrady. Teprv r. 1759 byla vystavěna škola na místě, kdež i nynější škola stojí. Nynější budova školní stojí proti zvonici, byla vystavena r. 1840 a 1841 a rozšířena r. 1878.

Starý dům kázně byl vystavěn roku 1799 a přestavován roku 1S44. Nynější radnice, původně vížkou opatřená, byla zbudována roku 1865, v přízemí jejím jest hostinec a v prvém poschodí jsou úřadovna obecní a sál divadelní.

Svratka iest starobylá osada. Již v XIV. věku se připomíná, tehdy byla farní osadou. Kostel byl připojen roku 1350 k biskupství litomyšlskému. Svrat-

8YRATOUSSKÝ KOSTEL EVANGELICKÝ.

69

ka náležela k panství rychmburskému, byla městečkem. V soupisu obcí tohoto panství z r. 1485 připomíná se městečko Svratka s rychtou. Svratečtí v reversu, vydaném 17. ledna 1729 vrchnosti rychrnbureké, vzpomínají toho, že obec Svratka »bývala v městském stavu před dávnými časy, ale stav ten beze

NA KECE SVRATCAVE.

snadu skrze vojenské vpády k zrušení jest přišel« a Svratečtí, nemohouce žádných privilegií proukázati, za sedláky a chalupníky držáni býti museli. «

Jako na jiné vůkolní fary, tak i na faru svrateckou uvedeni byli \ XV. veku faráři utrakvističtí. Po r. 1620 byl kostel svratecký filiálním do Hlinská. R. 1624 byl ustanoven prvý společný farář katolický. Roku 1737 stal se kostel svratecký opět farním. Roku 1837 byla zřízena kaplánka.

70 -

Svratečtí domáhali se již na počátku XVIII. věku výsad tržních, o něž ve válečných dobách XVII. věku přišli. Žádali, aby jim byly potvrzeny trhy, i obdrželi roku 1728 výsadu tržní. Touto výsadou ze 7. července 1728 potvrdil král Karel II. (VI.) Svratce starodávnou svobodu tržní a postavil Svratku opět

HRADČANY VE SVRATCE.

na roven jiným městečkům a místům tržním i povolil, aby konaly se ve Svratce .■i výroční trhy: po sv. Fabiánu a Setoestiánn .a po velikonocích a po Navštívení P. Marie a týdenní trhy středeční. Dvorním dekretem z 27. listopadu 1834 byly Svratce povoleny 4 trhy výroční a 4 dobytčí trhy. Na žádost z 15. prosince 1865 byla Svratka povýšena nejvyšším rozhodnutím z 6. července 1867 z mě- st.\ se na město.

Ve znaku má v levé zlaté polovici hnědou ostrev (větev se 4 suky) a v pravé stříbrné polovicí lípu zelenou hnědého pně.

Řemeslníci svratečtí bývali v ceších hlineckých. Roku 1706 byl hrnčíř- ský cech hlinecký rozdělen v cech hlinecký a cech svratecký. Ostatní řemesla svratecká sdružila se v XVIII. věku v cech společný, jenž se řídil pravidly, 27. února 1751 obnovenými.

Hrnčířstvím a kamnářstvím proslula Svratka velice. Říkává se, že duše z rozbitých hrnců putují do Svratky. V nynější době výroba hrnčířská se obme- zuje, nicméně ještě značné množství nádobí hliněného a kachlů se rozveze ze Svratky ročně. Z jiných oborů průmyslu jsou zastoupeny ve Svratce sirkařství, výroba plechového nádobí a obuvnictví.

ZKAMENĚL"? ZÁMEK (SE STRANY KARLŠTYNSKÉ).

Rodáky svrateckými jsou bývalý purkmistr pražský, architekt Čeněk Gregor a spisovatel JUDr. Fr. Gregor. Ve Svratce působili spisovatelé knězi P. Jos. V. Kašpar a P. V. Simek a učitel Karel Steinich.

Svratka měla roku 1900 ve 194 domech 1409 obyvatel.

Severně od Svratky rozkládá se při Svratoušském potoku ves Svra- t o u c h. Ve Svratouchu byl zřízen nejprvnější evangelický sbor vyznání refor- movaného v celé krajině. Sbor vznikl roku 1781. Kostel evangelický byl zbudo- ván r. 1783 a 1784, stojí ve hřbitově opodál silnice nedaleko evangelické fary a 'bývalé evangelické školy. Roku 1911 přibudovali mu věž. Uprostřed kostela jest stůl Páně, opatřený nápisy, obsahujícími výňatky z Písma, jež psal a ma- loval r. 1822 učitel Karel Gregor. Poblíž štola jest kazatelna.

Evangelická škola byla vystavena roku 1784 a po ohni roku 1863 znovu zbudována. Roku 1S77 byla spojena s katolickou školou, jež byla založena roku 1832 po odškoleni Svratoucha od Svratky a zřízena roku 1836. V novější době byla škola přestavěna. V bývalé evangelické škole jest umístěna jedna třída.

ZKAMENĚLA VEZ NA ZKAMENĚLÉM ZÁMKU.

Svratouch patříval k rychtě svratecké, později nabyl své rychty. V XVII. a XVIII. věku bývala ve Svratouchu sklárna. Připomínají se tato huť i skláři r. 1659, 1660, 1663, 1698, posléze ještě roku 1713. Nyní jest ve Svratouchu roz- šířena výroba plechového nádobí.

Ve Svratouchu působí hudební skladatel, učitel František Baleár.

K politické obci svratoušskč náleží Cikánka, Karlštejn a Olejna.

Samota Olejna má jméno po výrobě oleje, jenž v ní byl vyráběn. Do nedávná bylo lze si tam prohlédnouti úplné zařízeni olejny. Leží pod lesem Koudelkou při čachnovské cestě.

Cachnov jest roztroušen údolím lesním, má stanici místní dráhy polič- ské. Huť, r. 1733 v Cachnov ě zřízená, zanikla v I. polovici XIX. věku. Od lesa na východ stoupá od okresní silnice cesta do návrší kaštanovým stromořadím k myslivně čachnovské, jež bývala v XVIII. věku loveckým zámkem. Byla vy- stavěna v letech 1770. Do r. 1827 byla při tomto zámku střelnice a obora pro srnce la jeleny. Pěkný rozhled jest od bývalé panské zahrady čachnovské do o- kresů skutečského a poličského.

V Okolí Cachnova byla dobývána ruda železná. Dosud jsou pozůstatky šachet zachovány mezi Cachnovem a Rudou. U Rudy dobývala se ruda že- lezná do r. 1834. Ruda náleží k politické obci Cachnovu. Obě obce patřivaly do panství rychmburského.

Od Cachnova a Rudy rozkládají se rozsáhlé lesy velkostatku lychmbur- ského směrem ke Karlštejnu, Cikánce a Křižánkám, zabírají východní a jiho- východní část okresu hlineckého a šíří se dále sousedními okresy skutečským a poličským.

Na vysokém návrší mezi lesy stojí K a r 1 š t ýn. Ve 2. polovici XVIII. věku Filip hr. Kinský zbudoval si tam lovecký zámek, v němž často pobýval, když si vy- jížděl na hony do sousedních velikých svých lesů. Roku 1787 v srpnu bylo tu slavnostní uvítání vrchnosti. Při zámku tomto, jenž jest nyní myslivnou, jest kaple sv. Jiljí. Tato kaple asi vznikla dříve než zámeček, oltář její byl posvěcen již r. 1708 opatem kláštera hradišťského. V sále zámeckém byla kamna s Tur- kem, jež nyní jsou uložena ve sbírkách Průmyslového musea pro východní Cechy v Chrudimi. Do roku 1825 byla zde obora. Pod zámkem jest vesnička Karlštýn. Od ni i ze zámku jest rozsáhlá vyhlídka poříčím Svratcavy i po okresu hlineckém.

Poblíž Karlštýna jest na kopci 764 m. vysokém hradiště Zkamenělý zámek, obtočené dvojím příkopem, jenž na straně východní jest nejširším. Valy tohoto hradiště jsou sesileny skupinami skalními, jež na temeni kopce se nacházejí a byly za starodávna opatřeny sruby. Zkamenělý zámek nebyl tvrzí, jak se Aug. Sedláček*) mylně domnívá, nýbrž byl jedním ze staroslovan-

*) V mapě dílu I. Sedláčkových Hradů a zámků jest hradiště toto mylně zakresleno do okresu poličského. Zd. Wirth zmiňuje se v Soupisu památek okresu poličského o Starém Katřštejnu (I), ač v okresu poličském Starý Katřštejn není a žádná poloha ani v okresu poličském ani v okresu hlineckém se tak nejmenovala a nejmenuje.

— 75 —

ských opevnění zemské hranice české proti Moravě. Výzkumnými pracemi, jež jsme na Zkamenělém zámku r. 1887, 1889 a 1890 podnikali, jsme zjistili množství úlomků nádob, železné šipky, kadluby, mlat a jiné památky po dávných oby- vatelích tohoto hradiště. V dobách pozdějších, zvláště v XVII. věku, vůkolní lid skrýval se ve skalách na Zkamenělém zámku i na nedalekých Perníčkách před nepřítelem.

Zkamenělý zámek byl bezpochyby již za časů neolitických osídlen a později znova osazen. Valy jsou zřejmý proti severovýchodu a jihu, severozá- padní část jejich jest zavalena spoustou balvanů, jež se skal, v hradišti strmí- cích, se tu i v západní části hradiště nakupily. Po r. 1890 sesula se veliká část Zkamenělé věže, nejvyššího skaliska hradištního, na jehož temeni jsme na- lezli stopy sroubené chýže. V západní části jeho prostory strmí největší sku- pina rozervaných skal jako trosky nějakého starého hradu. Zběžný pohled na tyto skály patrně zavdal podnět k nesprávné domněnce, že tam bývala tvrz. Tato skupina skalisk postupuje od jihu k severu a jest nejvyšší v nejsevernější své části, zvané Zkamenělou věží. Menší skupina skalní jest na jihovýchodě. Okolo východní strany této skupiny vine se vnitřní příkop, jenž svažuje se na sever a obtáčí se kol severovýchodní strany malé skalky i uzavírá pro- stranství hradištní, jež se od jihu k severu a k východu značně svažuje.

Od Zkamenělého zámku lze viděti k Hradištím hlineckým a Perničkám křižáneckým a do poříčí Svratcavy.

Po svahu hradištního vrchu sestupujeme rozsáhlým bukovým lesem k lesní cestě, od níž odbočuje cesta k Perničkám. Cesta tato zavede nás pod strmý sráz Perníček křižáneckých. Perníčky jsou památný obětními ka- ' měny, jež na vrcholcích jejich se nacházejí. V jméně samém shledávají někteří vzpomínku na Peruna, jako zase Moráň připomíná Moranu, Radhošť pohan- ského boha Radhoště a j. Jiní domnívali se, že hluboké mísy na temenech Per- níček vznikly, když prý si tam vůkolní lid za války třicetileté mlel obilí. Kdo viděl temena Perníček, jež vysoko nad lesem vynikají a jsou z daleka patrný, musí se pousmáti této domněnce o původu oněch mís. Lid, na lesy před Švédy uprchlý, byl by se nepříteli prozradil, kdyby byl na temenech Perniček chtěl drtiti obilí. Starodávný původ kamenů s mísami jest nesporný po výsledcích vý- zkumných našich prací na nedalekém staroslovanském hradišti Zkamenělém zámku podniknutých.

Od lesní silnice jsou Perníčky těžce dostupný. Oklikou z opačné strany do- stoupíme jejich temene, s něhož rozevírá se úchvatný rozhled po vrcholech hor, jež obkličují úval Svratcavin a střeží českomoravské pomezí. Nejmalebnější pohled jest přes lesy Milov&ké na Ctyřpaličaté skály. Za pravým břehem Svrat- cavy již na moravské straně strmí Jelení skok, Malinová skála, Devět skal a j. V opačnou stranu šíří se rozhled k lesům cikáneckým.

Cikánka leží při pomezí českomoravském poblíž Zkamenělého zámku, k němuž z ní od okresní silnice odbočuje lesní soukromá silnice velkostatku rychmburského. V XVIII. věku byly v Cikánce železné hamry a poblíž osady

— 79 —

kosíma. R. 1801 byla změněna huf v papírnu, v níž byl vyráběn rukodílný papír. V papírně pracovalo se do r. 1896, tehdy shořela a přestavěna byla v pilnikárnu. Osada při huti vznikla z panských chalup; ještě r. 1779 zmiňují se panské chalupy Cikánka u Svratky. V lesním zátiší jest mlýn cikánečky.

V Cikánce narodil se známý lesník, pozdější okresní starosta smíchov- ský, lidumil Petr Fišer, budovatel vyšehradského Slavína.

Od Cikánky teče Svratcava lesním údolím kol Fixová mlýna do Kfi- žánek.

Fixů v mlýn leží v malebném úvale, obklíčeném lesy. Nad nimi vyniká na vysokém kopci průsekem lesním Karlstýn se svým zámkem.

TEMENO PERNÍČEK KftlZÁNECKÝCH S OBĚTNÍMI KAMENY.

Jako Cikánka, tak i Křižánky a Milovy jsou rozděleny na českou a moravskou obec.

Na místě Křižánek byly již v XIV. věku dvorce, později ves tato spustla. Popis panství rychmburskéh© zmiňuje se. že k panství patří »v Křižánkově polovice« (totiž česká) »vsi pusté«. Později zbudován byl v Křižánkách pan- ský dvůr, na němž byla deska, z níž jen ostrve Berků z Dube jsou zřejmý. V XVII. věku byla při křižáneckém dvoře huf sklenná. Jsou o ní zprávy z let 1656 a 1660. V popisu panství rychmburského z r. 1698 jest zapsán panský dvůr na Křižánkách, ale o huti není zmínky, snad tehdy již nebyla. Nyní v Kři- žánkách jest zastoupeno pilnikářství.

Po silnici moravské nebo českým lesem přijdeme do Milov.

PERNÍČKY U KRI2ANEK.

— 81 —

M i I o v y leží v malebné horské krajině pod Ctyřtpaliiéatými skalami, náleží k politické obci Křižánkám, mají mlýn a myslivnu. Roku 1835 byla zřízena sklárna v Milovech. v ní 14. listopadu téhož roku byla zahájena výroba dutého skla. Při huti byly vystavěny dělnické domky a brusírna. Záhy prosluly vý- robky sklárny milevské, byly rozváženy po tuzemsku i cizozemsku, až do

NIA WVCť, SVRATCAVÉ U CIKÁNJO

Itálie a Španěl. Nesnadná a nákladná doprava do vzdálené stanice hlinecké a zdražení dříví stížily a konečně znemožnily sklárně milevské soutěž s jinými závody. V letech 1880 zanikla výroba skla v Milovech a r. 1893 a 1894 byla hui rozbořena. Dokud pracovala v Milovech sklárna, měly Milovy svou tovární školu. Nyní jsou Milovy i Křižánky přiškoleny do Moravských Křižánek.

Z Milov a Křižánek lze přijíti lesy při Devíti Skalách do Českého Herálce po moravské straně. Z Cikánky vede stezník lukama a lesem po levém břehu Svratcavy pod Svratkou do Herálce.

POHLED S PERNÍČEK K CTYRPALICATYM SKALÁM.

83

Herálec, zvaný též Českým Herálcem na rozdíl od Moravského Herál- ce, od něhož jej pouze řeka Svratcava dělí, jest podél levého břehu jejího při samé hranici zemské u okresní silnice. O Herálci jest zachována nejstarší zpráva v listině z r. 1368, v níž se určují hranice mezi lesy žďárskými a novoměst- skými. V popisu panství rychmburského z r. 1392 není o Herálci zmínky, snad že na české straně dosud nebyla osada, ale v popisu z r. 1485 již jest zapsán »Herarec ves, což po řeku Švarcavu«.

V okolí Herálce i na české straně, zvláště však na moravské straně v le- sích u stříbrné studánky pod Žákovou horou čili Zákovicí jsou četné stopy po dolech. U 2ákovice kutali horníci kláštera žďárského stříbro. Jinde zase bylo

MILOVY.

pátráno po železné rudé. Též v lidovém podání jsou četné vzpomínky na zašle doly této krajiny.

Jako na celém pomezí českomoravském, tak i v Herálci udržovali se tajně nekatolíci. Stýskal si děkan Meziříčský ve své zprávě roku 1662, že jeden sedlák na hranicích v Herálci vydržoval tehdy nekatolického učitele pro 6 až 7 chlapců. Na konci XVIII. věku bylo vyučováno po několik let v rychtě česko- herálecké. Roku 1788 byl Český Herálec přiškolen do Moravského Herálce a poměr tento zůstal do r. 1873. Škola v Českém Herálci byla vystavěna roku 1875.

Již Balbín zmiňuje se pochvalně o výrobcích sklárny herálecké, jež jest v zápisech XVII. věku častěji připomínána. Nynější huf byla založena v XVIII. věku a nově upravena roku 1895. V XIX. věku vyrábělo se v ní tabulové sklo, nyní též duté sklo.

Herálec jest přifařen do Moravského Herálce, Huf a Kuchyň do Svratky.

- 84 —

Od pradávna stával nad Moravským Herálcem poblíž hranice zemské dřevený kostelík sv. Kateřiny. V letech 1786 až 1790 vystavěn byl nynější kostel.

U Českého Herálce býval panský dvůr. jenž byl po r. 1785 emifytenti- sován. Na nudách panských vznikly u zrušeného dvora Fa mílie.

Přes Familie vede cesta do Hutě. H u f byla vystavěna v lesích mezi He- rálcem a Vortovou v letech 1727 a 1728. obnovena r. 1745 a opravena r. 1895 a 1896.

K poiitické obci herálecké náleží též nedaleká osada Kuchyň, myslivna a mlýn. R. 1754 se jmenuje mlýn u heráleckého lesa Votroka. r. 1784 již Kuchyň.

Od Hutě rozsáhlým lesem dospějeme kol Staré huti do údolí k Vortové.

Poloha Stará huť připomíná zaniklou vortovskou huf.

Vor to v á patřívala v XVII. věku k panství rychmmirskému. R. 1596 koupila Markéta z Lípy od Jindřicha Střely z Rokyc Chlum a Vortovou. Ještě r. 1639 ve výkazu o sklizni uvádí se Vortová mezi osadami panství rychm- burského. Před r. 1655 byla získána k statku chrasteckému a splynula s pan- stvím chrasteckým. V XVII. věku byly ve Vortové rychta, mlýn, panská ho- spoda a panská pila. Stavení hutě, v XVIII. věku zaniklé, byla připojena k této osadě.

Správou duchovní náležela Vortová ke Krucemburku. od r. 1787 ke Ka- meničkám. R. 1881 a 1882 byla vystavěna ve Vortové kaple Nanebevzetí P. Marie.

Škola byla vystavěna r. 1863 a rozšířena r. 1890.

Biskup Dr. .1. Doubrava zbudoval poblíž Vortové letní své sídlo místo bý- valé myslivny v malebném lesním zátiší. Ve ville této jest též kaple.

Kol vortovského hřbitova vede cesta na výšinu ke Lhotám. Lhoty nále- žely k panství rychmburskému a k rychtě kameničkovské. Ještě roku 1783 by! tu panský dvůr Lhoty a panský ovčín. Dvůr byl roku 1798 emfyteutisován. Lhoty tvoří s Vortovou společnou politickou obec.

Pěknou lesnatou krajinou postupuje silnice od Vortové nad Ovčínem k Hamrům.

Hamry rozkládají se po obou březích Chrudimky. jejíž břehy byly v obci této r. 1911 regulovány a velikým železobetonovým mostem spojeny. Nad Hamry na návrší býval panský dvůr. jenž r. 1783 byi emfyteutisován.

Hamry slulv v XIV. věku Přerostlé. Tak uvádějí se v popisu pan- ství ryelimburského z roku 1392. V hlineckých zápisech z roku 1558 jmenuji se ves Přerostlý a Hamr železný v Přerostlém, k němuž náležely mlýn a krčma. R. 1587 byl kovářskj hamr nově vystaven. R. 1485 náleželo Přerostlé k rychtě kameničkovské, ale Hamr v Přerostlém patřil k rychtě vsí hlineckých, k níž v XVII. věku již náležely celé Hamry. Ještě v XVII. věku (1681) i v XVIII. věku (179(1) vyškytá se název Přerostlé Hamry, pak již jen Hamry.

R. 1440 uvádí se v zápisu o sjezde čáslavském na mír zemský krajů chru- dimského ;i čáslavského též Michálek z Přerostlého'.

Hamerníci byli lidé zámožní a jakožto »homici minerálního kovu« účastni

85 —

svobod horních. V zápisních knihách hlineckých z XVI. věku jsou mnohé zprávy o hamru v Přerostlém. Na sklonku XVI. věku drželi jej Samon hamerník a Vác- slav a Samuel synové Hoškovi. K hamru byl mlýn. Samon hamerník měl v Přerostlém krčmu. Rod Hoškův zůstával na hamru v Přerostlém ještě v I. po~ lovici XVII. věku. R. 1620 přijala Kateřina Hoškova, hamernice v Přerostlém, manžela Vácslava Šiklovského hamerníka do živnosti. Týž pak před r. 1674 prodal hamry vrchnosti rychmburské. Pracovalo se tu ještě v XVIII. věku. V popsání poddaných panství rychmburského z r. 1710 jsou zapsáni v Hamrech Přerostlých 1 puchéř, 1 vyhřivač, 8 kovářů, 1 mistr na vysoké pece, 1 mistr v horním hamře, 1 nadavač u vysoké pece, 1 kholmistr v hamřích, a pacholata v huti a v dolním hamře. Obec hlinecká dohlížela k vysoké peci, k vážení že-

PRriHKAIU CHRUDUVUO NAD HLINSKÉM.

leza surového do forem a písku litého. Stěžovali si Hlinečtí r. 1707 vrchnosti rychmburské, že zámecký hejtman Samuel Albrecht mocné jim odňal knihu vesnic hlineckých, v níž byla tato práva zapsána.

Škola hamerská byla vystavena roku 1 7S5. Nynější budova jest z roku 1S62.

V Hamrech jsou 2 mlýny. Třetí mlýn Stupník, upomínajíeí svým jmé- nem na stoupy, jež byly tam za starodávna k hamrům zřízeny, jest v pěkném úvalu lesním při levém břehu Chrudimky mezi Hamry a Blatném.

Asi čtvrt hodiny cesty od Hamrů jsou Lázně, roztroušené po lučinatém svahu při hranicích hlineckých, náleží k politické obci hamerské, několika sta- veními k Hlinsku. V Lázních pod kapličkou sv. Jana Nepomuckého- vyviní pramen znamenité vody. Lázně byly již v XVII. věku. V XVIII. věku byly oblí- beny. Roku 1772 na poručení vrchnosti byla nesena voda od kapličky sv. Jana ve 2 báních na zámek rychmburský. Toho roku 2. června byl rychmburský direktor v Lázních, jezdíval sem i později. Roku 1781 Hlinečtí vozili do Lázní těchto chrudimského syndika za rychmburským direktorem, s nímž měl jednati

86

o získání panovníkova schválení hlineckých výsad. Ještě na počátku XIX. věku bylo příjemné zátiší Lázní vyhledáváno letními hosty cizími. Dr. Antonín Junsí- mann v popisu českých vod minerálních a lázní (v Časopisu Českého Musea 1831) připomíná, že tato voda jest uzdravitelná. V polovici XIX. věku lázně tamní zašly. Jen o svatojánstkém poutě bývá u kapličky na lukách a v lese ve- selo a živo poutníky, kteří sem z Hlinská a okolí přicházejí. A jindy jest zase ticho. Byly pak zase při hostinci tamním zřízeny lázně. Roku 1912 hostinec s lázněmi shořel a nebyl obnoven.

Přes Lázně jest z Hlinská nejkratší cesta k hamerské přehradě Chru- dimky.

Rozsáhlá přehrada tato zbudována byla v letech 1907 až 1912 nad Hlin- ském mezi Hamry a Studnicemi a může pojmouti 3,250.000 m3 vody. Nad le- vým břehem Chrudimky stojí u ní obydlí pro hlídače přehrady a na ní nad vy-

KAMENIČKY.

ústenun Chrudimky do tunelu vedoucím strojovna se stroji k upravování toku vody. Mezi obydlím hlídače a strojovnou jest přepad stupňovitý, ve skále vyte- saný. Pod přehradou od ústí tunelu a přepadu jest zbudován po obou březích řeky žulový taras k velikému jezu a veliký jez. Opodál levého břehu Chru- dimky jest vystavěna silnice od Studnic přes Zalíbenský potok podél lesa Kobylice k Ovčínu, u něhož přechází železným mostem Chrudimku.

Samota Ovčín patří k politické obci Hamrám. Vznikla z bývalého pan- ského ovčína.

Poblíž přehrady na svahu Hradišť stojí při okresní silnici Studnice. Nejstarší zprávy o Studnicích jsou zachovány z XIV. věku. Roku 1485 náležely Studnice k rychtě vesnic hlineckých, později měly svou rychtu. Škola byla zří- zena v Studnicích roku 1787. Nynější budova školní z r. 1861 byla roku 1884 rozšířena.

K této politické obci náleží Zalíbené, ves vzniklá z cmfytcutisovaného panského dvoira. Ještě roku 1783 býval tam dvůr Libeňský. Zalíbené piv jméno

od Filipa hr. Kinského. za něhož dvůr byl zrušen, dostalo proto, že se mu po- loha tamní zalíbila.

Polními cestami mezi lesy dojdeme dále do Kosinová. K o š i n o v býval původně samotou. Osada nynější povstala z XVIII. věku z emfyteutisovaného dvora. Košinov patříval k Vortové. Nazývá se někdy též Podčerné (Podčerný). V josefínském katastru jest při Vortové zapsána panská pila a mlýn pod Čer- ným rybníkem a dvůr Košinov. Ještě roku 1784 by! dvůr tento. Roku 1798 byli již na Kosinově familianti. Košinov. připomínající jménem svým králové- hradeckého biskupa V. Fr. Karla Košinského z Košína, náleží k politické obci Chlumu, s ní patřil k chrasteckému panství.

Chlum rozkládá se při aerární silnici. Od ní rozšiřuje se do kopce ke kostelu. Chlum s Vortovou býval zvláštním statkem, jenž byl v XVI. věku vlast-

KOSTEL V CHLUME.

nictvím Střelů z Rokyc. Roku 1558 rozdělili se David a Jindřich Střelové z Ro- kyc o svoje statky. Jindřich Střela z Rokyc obdržel vsi Chlum. Vortovu a Studenec. R. 1580 jmenuje se při Chlume Stepán z Rokyc. Markéta z Lípy kou- pila r. 1596 od Jindřicha Střeh- z Rokyc Chlum a Vortovu. Po smrti Vácslava Berky z Dube a na Rychmburce byl r. 16(11 připsán statek chrastecký jeho vdově Markétě Berkové z Lípy a na Rychmburce, jež provdala se pak za Ferdinanda z Donína a r. 1615 za Jiřího z Talmberka. Isabela Marie postoupila roku 1650 svůj díl sestře Johaně, vlastně švagru Janovi ze Svamberka. Po smrti těchto man- želů obdržela Chlum a Vortovu Anna Eusebie ze Svamberka provdaná z Har- rachu. Jest pravděpodobno, že již před rokem 1600 patříval Chlum aspoň čá- stečně k panství rychmburskému, uvádí se roku 1485 v rychtě hlineckých vesnic. V I. polovici XVII. věku opět náležel k panství tomuto, ale již roku 1656 s Vortovou byl přikoupen se statkem chrasteckým pro biskupství králové- hradecké. Anna Eusebie z Harrachu prodala roku 1656 statek chrastecký, k ně-

— 88 —

muž Chlum a Vortová byly mezi r. 1639 až 1655 získány, kardinálovi z Har- rachu, od něhož Ferdinand III. převzal celý statek k nadání nového biskupství královéhradeckého. Při tomto panství zůstával Chlum s Vortovou do roku 1848.

V Chlumu býval již v XVIII. věku biskupský zámek a pod nim pivovar. Pivovar byl před několika lety zbořen. V zámku, v němž bývala ikaple, jest umístěna školní třída.

Nedaleko zámečku stojí škola. R. 1793 vystavěna byla v Chlumu škola. Nynější budova, pocházející z roku 1830, byla roku 1877 rozšířena.

Poblíž školy rest kostel sv. Petra a Pavla, zbudovaný za biskupa J. Fr. z Talmberka v II. polovici XVIII. věku. Do roku 1682 byl kostel chlumský fili- álním do Hlinská, pak zde kněží žďárští přisluhovali a od r. 1695 byl filiálním do Knicembirrka. Roku 1894 byla zřízena v Chlume expositura.

Kostel chlumský má klenutou presbyteř s hlavním oltářem sv. Petra a Pavla, k ní přiléhají loď dosti prostranná, malá předsíň a na jihovýchodní straně sakristie. Zařízení kostelní jest z XVIII. a XIX. věku. U vchodu z presbyteře do sakristie visí zvonek s ruským nápisem z r. 1802. Byl prý koupen chlum- skými povozníky r. 1813 od kteréhosi Rusa. Ostatní zvony visí na dřevěné zvonici, jež jest sroubena poblíž kostelního průčelí, jsou z r. 1750, 1835 a 1875. Před vchodem kostelním stojí kamenný kříž z r. 1835.

Rodákem chlumským jest profesor techniky a spisovatel Kristián Petrlík.

Od Chlumu vede silnice přes Slubici k samotě a hostinci Veselce. V e- selka jest na svahu hlineckých Hradišť. Nedaleko ní jest samota Pondě- líčkova chalupa.

Svahy Hradišť ohraničují na jižní straně úval. jímž Chrudimka teče od Koutů k V i táno v u a Stanu.

Kouty s mlýnem V podstráni náleží k nedaleké politické obci V i- tanovu, jež již r. 1392 se připomíná mezi vesnicemi panství rychmburského.

Mnohá malebná zátiší z okolí Hradišť zvěčnil svými malbami vynikající česky krajinář František Kavan. jenž žije ve Vitauově.

S t a n náležel se Srným, jež severněji při okresní silnici leží, v XIV. věku k panství podlažického kláštera, v XVI. věku k Včelákovským Horám, jež Bo- huše Kostka z Posfcupič prodal roku 1539 Vácslavovi Okrouhlickému z Kněnic na Botovniei, spolu i celé vesnice Stan a Srny, jež pak přešly na Talácky z Je- štětic. Ve vlastnictví jejich zůstaly do konce XVII. věku. Ferdinand Taláctoo z Ještětic prodal toto zboží roku 1699 Barboře Zárubové z Husťiřau. totiž Pře- stavlky tvrz i ves Srny se dvorem a ves Stan. Tento přestavlcký statek pře- šel roku 1747 koupí na Kateřinu z Airersperjrů.

Škola ve Stanu byla zřízena roku 181)6. nynější škola vznikla roku 1837 a byla rozšířena roku 1881. Kapli vystavěli roku 1868.

Pod Stanem u s,amot\ K r ál.o v y pil y vtéká do Chriidimky Slubice. Při tomto potoku nabyli roku 1242 němečtí rytíři od Zbraslavovcc les Slubický. V této krajině vznikla obec Všcradov. později též Milezhnov a Jasné pole.

- 89 —

Všeradov patříval s Rváčovem v XV. věku mezi obce panství žum- berského, jehož majiteli byli zprvu páni z Boskovic, později Kavalcové z 2nm- berka, odjinud z Lipoltic. pak Mikuláš Bochovec z Buchova. Mikuláš z Hol o- hlav, po nich Trčkové z Lípy, Haugvicové z Bišku.pic, Janovští ze Soutic a jiní. Změnila se tedy vrchnost dosti často, nežli Všeradov byl připojen k panství nazavršskému. při němž pa'k do roku 1848 zůstával.

Jasné pole čili, jak lid též říká, Paseiky zadní byly založeny v XVIII. věku od Jos. Fr. hr. ze Schónfeldu, náležejí Ik politické obci Všeradovu, jako i nedaleký M i le z i m o v čili Paseky přední, jež založil v XVIII. věku J. V. Ca- retto z Milesima na pasece lesní.

Severněji od Milezimova na výšině poblíž Chrudimky stojí Svatý Mi- kuláš, patřící k politické obci Rváčovu, druhdy větší obec, nyní samota, jež sestává z několika stavení a filiálního kostela sv. Mikuláše. Tento kostel, pú-

ŠV. MILULAŠ u RVÁČOVA.

vodně slohu románského, v XIX. věku nevhodně gotisovaný a rozšířený, byl roku 1350 připojen k biskupství litomyšlskému. Na evangelijní straně byla ve věžní prostoře sakristie klenutá s jediným vchodem z presbyteře. Věž ka- menná, šindelem krytá, měla 3 zvony; roku 1838 při opravách kostelních ji zbourali a postavili menší dřevěnou věž nad presbyteriem, roiku 1886 zbudovali věž nad průčelím kostelním a v ní visí 2 zvony starobylé, nyní nedostupné. Pod návrším, na němž kostel, hřbitovem obtočený, stojí, ukazuje se veliký balvan, na dva díly pravidelně rozštípený, jejž dle pověsti tam čert upustil, když kamení, k stavbě 'kostela svezené, odnášel na protější kopec a cd sv. Mikuláše přistižen byl. Světec prý, jak fal po čertovi, kámen rozsekl.

Od kostela jest rozhled poříčím Chrudimky k Veselému kopci, Dřevíkovu a Svobodným Hamrům, v opačném směru na Rváčovský les a k Rváčovu.

R v á č o v patříval v XIV. věku ik zboží kláštera podlažickéhO', z něhož se Všeradovem a jinými vůkolními obcemi přešel do panství žumberského. Roku 1510 Jan Janovský ze Soutic prodal hrad Zumberk a s ním vsi Rváčov, Vše-

- 90 -

radov a j. Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy, ale trh tento byl zrušen a, když pak roku 1529 dělili se Janovští ze Soutic o panství, nechali si Karel a Hynek Janovští ze Soutic za svůj díl hrad Zumberk a vsi Rváčov s podacím, Všeradov a j. Po roku 1534 různí vlastníci se vystřídali, až posléze Marie Maxmiliána Zárubová z Lisova odkázala své panství svému synovi Rudolfovi Josefovi z Li- sova, jenž prodal panství žumberské Josefovi Fr. hr. ze Schónfeldu. majiteli zboží nasavršského. 'Při panství nasavršském zůstal Rváčov do roku 1848.

Kostel sv. Mikuláše byl po roce 1620 filiálním do Zumberka do roku 1710, pak k Trhové Kamenici. V XVIII. věku pomýšlelo se na zřízení fary a školy ve Sv. Mikuláši. Nedošlo k tomu. Byla zřízena roku 1710 fara v Trhové Kame- nici. Vyučování počalo ve Rváčově roku 17.93. Nynější škola byla vystavěna v letech 1883 a 1884.

K politické obci Rváčovu náleží Petr kov (Petrkovy), vesnička roztrou- šená v malebném lesním zátiší při silnici rváčovsikovratiovské.

í^g^>

Dr. K. V. ADÁMEK:

SKUTEČSKO.

Okres skutečský sousedí ma jihozápadní straně s okresem hlineckým, na zá- padě s naeavršským okresem, na severozápadní straně s okresem chru- dimským, na severu s vysokomýtským okresem, na východní straně s okresem htomyšlským a na jihovýchodě s poličským okresem. Nejsevernější obcí okresu skiiteěského jsou Jainovičky, nejjižnější Pustá Kamenice, nejzá- padnější Praisetín a nejvýchodnéjši obcí jsou Nové Hrady.

Okres skutečský má výměru 18568 hektarů.

Poloha okresního města Skuče, jež leží přítiš blízko při severozápadní hranici okresní, není dosti schůdná. Nevýhody, jež z této polohy i z přílišné vzdálenosti města Skuče od tamního nádraží severozápadní dráhy plynou, byly v novější době odčiněny nebo aspoň zmenšeny doplněním silniční sítě a zbu- dováním místní dráhy poKskoskutedsíké, při níž jest zřízena stanice u samého města.

Okres skutečský náleží do oblasti českomoravské vysočiny. Od jižní hra- nice okresní svažuje se půda směrem od Ranný (5(14 m nad mořem) a Vojtě- chova k VoJdřeticům a 2dárci (404 m n. m.) .a dále pak úvalem Zejbra, jež omývá patu vypnuliny, kteráž klesá od Mrákotína (529 m nad mořem) k Mo- krejšovu (426 m n. m.), a ještě více k Louce (383 m n. m.) a Kostelci Vrba- tovu (365 m n. m.). V těchto polohách dosahuje tato kopcovina výše nejvyšší Volankou (438 m n. m.). Cejřovským kopcem (432 m n. m.) a poblíž Kvasejna Zárubkou (447 m n. ni.). Pod Vrbatovým Kostelcem zapadá Zejbro v rokli, jejíž stráně strmí nad Podskalím u Skály do výše 411 m n. m. a na opačné straně poblíž Vrbatova Kostelce do výše 432 m n. m. Výšina tato táhne se od Vrba- tova Kostelce k Přibylovu, příkrými svahy klesá prudce k jihu, dosahuje nad Vrbatovým Kostelcem výše 432 m n. m., nad Skutíčkem 427 m n. m. a u Při- bylova 398 m n. m. Tu prorvána fl'est úvatem Svatoannenským, jímž Svato- anneuský potok prodírá si cestu, spadaje z výše 349 m n. m. (pod Štěpánovem naměřené) na výši 310 m n. m. (pod Roubovicemi). Za úvalem Svatoannenským pokračuje vypnmlina dál k Štěpánovu, zasahuje odtud na jihovýchod ke Zbož- novu do výše 444 metrů n. m., dále pak sleduje Krounský potok po jeho levém břehu až k Dolům, tvoříc tu západní ohraničená malebného úvalu. Směrem se-

— 92 —

vernírn vypnu linu mezi Skálou a Přibyiloveni i výšina mezi Štápánovem a Lhotou se rozkládající spadají mírněji než k straně jižní. Skuč sama leží nad úvalem po marném svata kopce do výše 416 m. n. m. ve stími Humperek, strmících do výše 492 metrů n. m. Půda stoupá ik Lažanům i k Dolívcc, odtud palk pod Ovčínem dosti sráaně klesá k pravému břehu Zejbra. dále pak na východ až k Rychmburku udržuje se ve výši nad 430 m. n. m., pouze Kroun- ský potok pod Rychniburkem vytvořil koryto, jímž půda klesá na 380 m. n. m. a pod Lhotou na 345 ni. n. m. Rychmburk leží ve výši 437 metrů nad mořem.

Sledujeme-lii horopisné poměry v jižní a jihovýchodní části skutečského okresu, pozorujeme, že u jižní hraníce tohoto' okresu dostupuje půda výše přes 600 m. n. m., u Humiperek 632 m. n. m.. Kořennýni kopcem u Krouny do výše 666 m. n. m., klesá pak ke krounské silnici dosti značně, u Voldříše na 579 m. n. m. a u Krouny na 543 m. n. m. V této výši setrvává i v polohách se- vernějších mezi Zejbrem a Krounským potokem, dosahujíc tu nejvyšších bodů ve výši 531 m. n. ni. u Otradova a u Miřetína a 509 m. u Perálce, avšak pod Kutříneni klesá na 435 m. n. m. a dále pak směrem k Luži a Vysokému Mýtu se svažuje značně. V polohách, jež se rozkládají východně a severovýchodně od Krouny. dosahuje půda okresu skutečského do výše 550 m. n. m. Cesko- rybenským kopcem, v některých místech u Rychnova až do výše 610 m. n. m., kdežto směrem severovýchodním k Proseči klesá, na východ však stoupá. Proseč jest ve výši 524 m. n. ni., avšak polohy východnější u Martěnic 620 ni. u. ni., na Františkách 666 m. n. m., u Pusté Kamenice 681 m.. u Sv. Ka- teřiny 694 m. n. m., na Pasekách 709 m. n. m.

Na skutečském okresu jest nejdůležitější vodou potok Novohradka čili Olšíiika. sbírá vody u Proseče a u Kroumy. Pod Novými Hrady přijímá Pro- sečslký potok, dále teče směrem severozápadním, sesiluje se pod Doly Kroun- ským potokem. Kroumský potok vyvěrá v lesích krounských a dodržuje cel- kem severní směr, pod Kutřínem přijímá z pravé strany Martinieký potok. Olšinka plyne od Dolů na severozápad k Luži a sesiiluje se pod. ní potokem Štěpánovským (Svatoaiiiieiiskýin). jenž z okresu skutečského pod Sv. Annou na sever vychází. Potok Zejbro odvádí okresem skutečským vody Rannského potoka a Voldříšského potoka k Leštince a pod ni vystupuje z okresu.

Rybníky některé jsou v okresu skutečském ti Rychmburka a j. Za staro- dávna býval v okolí Skuče větší počet rybníků.

Z celkové plochy okresu skutečského 18568 hektarů zabírají pole 8840 hektarů (4761%), lesy 5667 ha (3052%), Inka 2507 ha (1350%), pastvy a pláně 693 ha (373%) a zahrady 215 ha (115%) celé plochy okresu.

Obyvatelstvo okresu skutečského vyživuje se hlavně zemědělstvím a prů- myslem. V okresu skutečském jsou velkostatky rychniburský a košumberský. Skuteeský špitál má deskový statek holetínský. Průmyslový ruch soustře- dím' s< hlavně ve Skuči. jež vyniká svou výrobou obuvi. Ve vesnicích, poblíž hranice okresu hlineckého', se tkalci. V okolí Skuče jsou lomy, z nichž tě/í se

- 93 —

zvláště žula. Výroba dřevěného nádobí a j. jest zastoupena v Krouné a j. Rychtn- burk má pivovár. Jiných továren v okresu není.

Lidnatost okresu skutečského stoupla. R. 1890 bylo napočteno v 1 městě, 3 méstysech a 28 venkovských obcích 3390 domů s 20201 obyvateli (9535 muži a !0rt66 ženami), r. 1900 bylo napočteno 3326 domů s 21 230 obyvateli (10186 muži a 11044 ženami). Přibylo tedy za toto desítiletí o 509% obyvatelstva (mužů o 6.82% a žen o 354%). Roku 1910 bylo napočteno v 3397 domech 21.530 oby- vatel.

Okres skutečský jest ryze český.

Roku 1910 bylo napočteno 16499 katolíků, 4648 evangelíků, 78 židů a 5 bez vyznání.

Komunikační poměry Okresu skutečského jsou příznivé.

NAMÉSTI VE SKUCl.

Severozápadní dráha vchází do okresu skutečského u Pokřikova, poblíž něho jest zastávka, a vine se ke Žďárei, u něhož jest stanice Skuč, z této sta- nice postupuje k Ceiřovu a záhy pak u Leštinky opouští půdu okresu sku- tečského.

Ze starého nádraží skutečského. od města Skuče značně vzdáleného, vede místní dráha poličskoskuteéskú. jež jest zbudována Žďároam a dále po svata Humperek ke Skuči, u níž jest nové nádraží skutečské v bezprostřední blíz- kosti města. Místní dráha tato pokračuje od Skuče přes Lažany k Rychm- buiku a dále přes Krounu a Čachnov k Sv. Kateřině, u niž vstupuje do okresu poličského. V okresu skutečském jsou při této místní dráze stanice ve Skuči, Rychmburku. Krouně a Cacbnově.

Silniční spojení bylo za starodávna soustředěno v nynějším okresu sku- tečském v Rychmburku, sídle úřadu vrchnostenského, tak z Rychmburka vede

- 94 —

silnice k Daletiíckému dvoru, Dolívce, Ovčínu a dále okresem hlineckým přes Rannu a Ho letím k Hlinsku, jiná sitoice jde z Rychmburka přes Lažany a Skuč k Chrasti, jiná přes Zderaz k Prasečí a k Novým Hradům, jiná ke Krou ne a dál !k Svratouehu a Svratce. V novější době bylla doplněna síť Okresních silnic okresu skutečstcého silnicemi, vycházejícímu ze Skuěe jednak přes Zďárec k Ovčínu, jednak k Vrbatovu Kostelci, jednak přes Štěpánov k Luži. Od Pro- seče jest zřízena okresní silnice přes Rychnov do Pusté Kamenice, jiná k Borové.

Aerární (císařská) silnice vchází do okresu skutečského za Kladnem / okresu hlineckého a vine se přímočármě ke Kroumě, nedotýkajíc se žádné osady, a za Krounou zase přímočárně směřuje k Svaté Kateřině.

ŠKOLA A MOST, JI 2 ZBOŘENÉ, VE SKUCl.

Město SKUC rozMádá se po svahu kopce v zahradách a sadech na ma- lém potoku Jordánku. Větší část města jest soustředěna kol náměstí, od něho šíří se zvláště podél silnice chrasteckč.

Náměstí jest prostranné a úhledné. V horní jeho části stojí stará budova školní. Místo ní bývalo sTkofaí staveni, jehož podloubími chodilo se na most. kterýž býval směrem ke kostelu nad Jordánkem zřízen. Nyní již ncui mostu toho, jen výstupek u 'protějšího domu upomíná ma bývalou úpravu této části města. Potok jest odveden do stoky. Na mostě bývala od r. 1747 socha Jana Nepomuckého.

Na dolní straně náměstí vyniká okresní dům, v němž jsou okresní soud a berní úřad umístěny. Byl vystavěn roku 1852 na místě staré radnice. Za sta- rodávna úřadovalo se i ve Skuči v soukromém domě. Nebyla radnice. Nejstarší zpráva o rychtě skutečské jest z toku 1463. V první polovici XVI. věku rychta zašla, pozemky její byly rozprodány. Tehdy Skuč měla ji/ radnici, koupil si

v úterý před sv. Martinem roku 1506 dům k obci od Jiříka Hříha a vyzdvihli roku 1507 dům ten za raťhúz. V pozdějších letech přestavovali radnici, až ko- nečně byla jednopatrová budova s 'průčelím ozdobným a vysokou věží báňo- vitou. Tato radnice ustoupila okresnímu domu. Úřad obecni byl pak v špitálu a odtud přestěhoval se do soukromého domu.

Třetí budovou veřejnou na náměstí jest dům okresního zastupitelstva, v je- hož přízemí jest hostinec. Výstavná budova tato stojí při Lažanské udici. V témž pořadí jsou 2 památné domy, rodný clům spisovatele Antoní- na Rybičky a obydelní dům spisovatele Františka J. Rube- še. Vůkol pak jest náměstí o- hraničeno řadami domů soukro- mých. Uprostřed náměstí vy- budovaii roku 1816 sochu Na- nebevzetí P. Marie a před hor- ní školou roku 1863 na památku lOOOletóho pokřestém Slovanů železný kříž.

Na všechny strany rozbí- hají se z náměstí ulice, jedna směřuje k Lažanům a Rychm- burku, jiná ke Zďárei, dolů pak ulice mezi okresním domem a lékárnou k špitálu. Poblíž staré horní školy vedou, z náměstí schody ke kostelu děkanské- mu. Děkanský 'kostel Nanebe- vzetí P. Marie ovládá mohut- nou svou věží celé město. Věž kostelní mívala velikou báň, nad ní byla na lucerně malá báň s křížem. Posud je zachována rytina, na níž spaitřuiie se tato stará úprava věžního krytu. Hlavní vchod do Kostela býval levou poboční zdí věže. V horní

Částí věže vynikají krakorce. na nichž bývaly nějaké sošky, i též spatřují se na věži vytesány odznaky cechovní. Roku 1850 při bouři shořela věž. Blesk ji zapálil. Roku 1852 nově ji pokryli nynějším vysokým jehLaneovitým krytem.

Děkanský kostel skutečský jest starobylá budova,, zbudovaná slohem gótským-. K presbyteři druží se sakristie. Loď jest poněkud stísněna, průčelí iejí hájí vysoká kostelnu věž. Cely kostel jest sklenut. Klenba lodní jest opřena

DĚKANSKÝ KOSTEL VE SKUČI.

na pilíře vnější. Na štíhlých sloupech spočívá ochoz kůrový, jenž se tří stran obtáčí loď a zasahuje až k presbyteři.

Vnitřek kostela byl za starodávna vymalovali1. V letech 1870 byly obje- veny zbytky starobylých těch maleb i rozmanité biblické nápisy z XVI. věku. Nad vchodem do sakristie bylo vymalováno 12 apoštolů v zelených a červených rouchách na oranžové půdě v červeném orámování. V průčelním oblouku pres- byteře byl vymalován sedící stařec, napomínající tři dcery, na pravé straně presbyteře proti kazatelně bylo na zelené půdě vymalováno úmrtní lože s umí- rajícím, u jeho hlavy stála osoba, k němu skloněná, a u nohou kněz, za nímž byJ anděl s váhami. V těžší misce ván seděl člověk, s kalichem v ruce, a na lehčí misce diblík, na něhož dábel v pozadí čekal s otevřeným náručím. Nad sanktuariern byl vymalován Ukřižovaný a anděl klečící u jeho nohou a držící kalich s hostií. Mezi okny presbyteria proti vchodu do sakristie objevila se pod vrstvou pozdější malby postava muže s korunou, se šípy, zahalená pláštěm, a u ní byly znaky Malovců a Rožmberků. A jiné malby zaplňovaly ostatní zdi presbyteře. V různých -dobách bylo v kostele malováno. Nově kostel byl v XIX. věku vymalováni a freskami vyzdoben.

Z památek kostelních jest zvláště zajímavá starobylá ozdobná kamenná kazatelna, jež stojí mezi vchodem sakristie a lodí na silném sloupu, z předu za- krytém sochou Mojžíše, držícího kamenné desatero přikázání. Za jeho hlavou jest vytesán výňatek z Písma, značí účel této sochy božího řečníka lidu izrael- ského pod tímto řečništěm. Na ostění kazatelny jsou vytesány postavy evange- listů s jejich odznaky a jmény a ostění schodiště, jež vede z, presbyteře na ka- zatelnu, jest zaplněno reliéfem Obrácení na vénui sv. Pavla. Dlouhý nápis, z Písma vyňatý, jest vytesán pod horním okrajem kazatelny a zábradlí scho- diště, jak Bůh řekl Mojžíšovi, že proroka jim vzbudí z prostředka bratří jejich a vloží slova svá v ústa jeho a ten bude mluviti k nim všecko, což mu při- káže, a že bude neposlušné těchto slov jeho trestati jako mstitel. Na opačně straně vchodu do sakristie jest v presbyteři poblíž hlavního oltáře starobylé saniktnarium. Při kazatelně stojí starožitná křtitelnice cínová z roku 1518. Oltář hlavní, nově upravený, má starší obraz Nanebevzetí P. Marie. Poboční oltáře pocházejí ve své nynější úpravě z XVIII. věku. Jsou ětyry. Na jednom ukazují obraz P. Marie Skutečské, jejž pověst pokládala za zázračný. Starší jsou oltáře sv. Anny a sv. Františka Serafínského. Oba ostatní poboční oltáře P. Marie a Jana Nepomuckého daília zříditi Johanka z Rousinova v letech 1761 a 1769.

Z ostatního zařízení kostelního jsou nejstaršími zvony. Byly ulity v le- tech 1556, 1558 a 1628, sanktusnik roku 1627. Z náhrobků se zachoval nálnob- ník Jana Felixe Chuchelského z Nestajova z r. 1732.

Bratrstvo literácké mívalo ještě v XVII. věku mnohé gradtnily a zpěv- níky. Nezachovaly se.

U kostela stojí jednopatrové děkanství. V něm jsou uloženy podobizny duchovních správců skuteěských od roku 1650.

Poblíž děkanství nalezneme nedaleko Sokolovny rodný dům skladatele Vácslava Tomáška. Táž ulice zavede nás ke špitálnímu kostelu a špitálu.

Kostel špitálský i špitál byly založeny roku 1391. Tehdy Smil Flaška z Pardubic smluvil s Peškem Parléřem, měšťanem Nového města pražského, tuto stavbu. Dosud zachoval si kostel tento starobylou svou gotickou výstav- nost. Roku 1499 připomíná se v starém zápisu skutečském kostel skutečský sv. Mikuláše. Nelze určití, byl-li tehdy farní kostel nebo špitální kostel zasvěcen tomuto světci. Nyní jest špitální kostel Božího těla. V některých místních listech vyskytla se zpráva, že byl na ko- stele špitálním zjištěn na klenutí letopočet 968 a z toho bylo usu- zováno, že dříve, než byl zbudo- ván špitál, byla tu kaple, ale všechny takové kombinace isou bazpadístatné. ()bjevil-li se na kle- nutí letopočet, objevitel četl jej chybné, a četl snad 'letopočet 1468 nebo 1668. značící nějakou opravu kostelní, za 968.

V kostele špitálském je hlav- ní oltář Božího těla a poboční ol- táře Dvanácti pomocníků a P. Ma- rie, vesmés upravené na počátku XIX. věku. V lodi visí starobylá archa s obrazem Narození Páně. Na levém křídle jest vymalo- ván sv. Jan Miláček, na pra- vém křídle sv. Šimon. Deska, pod archou přidělaná, prozrazuje, že tuto archu maloval roku 1596 Jan

Míčů Skutečský na svůj groš a odevzdal ji na památku pro ozdobu tohoto chrá- mu. Ve zdech kostela jsou zazděny náhrohníky Johanky z Borovská, rozené Trčkovny z Lípy (t 1598). a Marie Magdaleny Mezeřičské z Lomnice ("f 1593) a Anny Zejdvicovny ze Zejdvic i+ 1598).

Ke kostelu přiléhá špitál. Nezachoval se ani v podobě, již mu dal v XIV. věku pražský stavitel, ani v podobě, již měl v XVIII. věku. Dle zachované ry- tiny města Sk uče byl špitál v XVIII. věku jen přízemni a byl pokryt střechou mansardovou. Roku 1815 byl špitál, jak pamětní deska na něm zasazená hlásá. z gruntu přestaven na svůj vlastní náklad. V jednopatrové jeho budově jsou byty pro 7 špitálníkň a 6 špitálnic.

U špitálu zřídili roku 1816 sochu sv. Antonína Paduánského.

Na špitálské zahradě býval hřbitov. Nyní jest hřbitov za městem. Mezi

^■■Im^HRí

ŠPITÁLSKÝ KOSTEL BOŽÍHO TÉLA VE SKUCl.

-

pomníky jeho nalezneme hroby humoristy Františka Jaromíra Rubeše a histo- rika Bohumila V. Konečného.

Robili špitálu stoji dolní budova školní, roku 1 S97 vystavěná. Při náměstí jest zbudována nová škola. Skuč má těž museum. Čily jest spolkový život.

N štěvou obuvnických továren a městské elektrárny zakončujeme pro- hlídku města, jehož rozvoji nemá - eni místní dráhy po skutečské. jež. vycházejíc ze starého nádraží skineěského severozápadní dráhy. má ve Skuči stanici a sprostředkuje spojeni Skuče s Poličkou a Svitavami.

Skuč měia dle sčítáni z roku 1900 v 448 domech 3969 obyvatel, rok:; 1910 . 522 .lomech -4.;-i;

Skutečskými rodáky jsou čeští spisovatelé Ml Pr. Jan Melichar. Antoniu Rybička. Jos ~ ek, Karel Štěpánek. Bohumil V. K nečný, Petr Jehlička.

Vilibald Hug S ;. Karel Zástěra a i., hudební skladatel Vácslav Tomá-

František Jaiomír Rubeš. Rozsáhlá vyhlídka po okolí skuiečském naskýtá ss s Hutnperek. Vrch Htimperky vyniká nad Skuči a jest nejvyšším bodem této krajiny, již svými lysými temeny o\

erky mívaly zajisté původně české jme . rve později ustou-

pilo tomuto zněmčenému a zkomolenému jménu. .'. . á Radyně zněm-

!ychmburk. I ono jméno německé (Humpcrky. ttutberge) na- ie, že tu bývalo strážiště při pomez a a Chrudimská. Živá

obraznost některých Vlastimilů vykouzlila na počátku XIX. věku mnohé hrady po kopcích českých: tak i domněnka, že na Humperkách stávalo v dávné mi-

aprv na počátku XIX. věku. Sama stará pa- mětní kniha skutečská neodvozuje mylnou tuto báji o někdejším hradě bumper- ském ani z lidového podání, ani ze starých zápisů, nýbrž z Pelclovy Kroniky.

dem místního jména, vztahujícího se na horu skou. položil schůzku Přemysla Otakara I. s pražským biskupem Ondře- roku 122' na kopec tento nad Skuči. Pozdější dějepisci dokázali, že schůzka tato ani v království českém nebyla.

- uč jest starobylé město. Původní osada vyvinula se pod tímto strá- žištěm a byla onou starou Skuči. o níž lidové podání vypra . -lávala

jinde nežli město nynější. Skuč prý stávala dříve také v poloze Na dolcich a nyní již stojí na třetím miste. Archaeolosrický výzkum nejbližšího okol Skuče nebyl pro\ há zpráva lidového podáni byla již výzkumem ar-

- - ' m potvrzena. Zde zůstává ještě značné pole vyhrazeno budoucímu bádáni.

zachovaná listinná zpráva o Skuči jest z roku 1350. Tehdj vřaděn do Mtomyšlského biskupství. (>d nejstarších známých dob náležela Skuč do panství rychmburského a v něm ju roku 1848 \ nejstarším zachovaném seznamu obci tohoto

panství z roku 1392 jmenuje se již město Skuč.

Zajisté již před rokem 1392 stala se Skuč mě tem a obdržela svůj znak. Na starých p Seti h mi ba akuči pafcřuje se štíl kolmo rozpoltěný, jenž upo- mííná na erb pánů z Vartmberka a připouští tedy, že Skuč obdržela městsky svůj znak za těchto pánů, Kteří na počátku XIV. věku se na panství ryehmfouir- Ském připomínají. Na novějších pečetích městských objevuje se již v měst- ském znaku hradba s dvěma věžema Tento

Blízkost Skuče i sídlu panskému působila, /< Skuč přicházela do užších a častějších styků s hradem I em, jehož panstvo v době. Kdy Před-

hradí rychmburské byfo nepatrné, o si hlavně v blízké Skuéi mnohé

svoje potřeby. Skuč, ležíc v úrodnější části panství, 'požívala slušného blaho- bytu, ač nelze popříti, že zase za let válečných mnohé svízele doléhaly nejvíce na Skuč a podlamovaly rozvoj její i ochuzovaly pějí obyvatelstvo.

Zprávy o Skuči z XIV. věku jsou chudé a málomfliuvné. N iest smlouva Šimla Flašky z Pardubic, iiž ujednal roku 1391 v .i neděli po Laetare s Peškem, bratrem zedníka Ondřeje Loutky, stavbu špitálu a špitálního i skutečského za 48 kop grošů. Všechnj potřeby, vyjma pracovníky a nástroje, měl opatřiti K této stavbě rychmbiirský pán sám. Od druhé polovice XV. veku přibývalo zpráv o tomto městě a hlavním zpravodajem o tehdejších poměrech skutečských fest nejstarší zachovaná zápisní Kniha z roku 1457.

V XV. věku Skutcétí pečovali chvalitebné o opatření chudých svých sou- sedu. Špitál sKuteésKý mél iiž v prvé polovici XV. veku některé důchody a lidí ouročné. Purkmistr, konšelé i celá obec skuté pili pak pro tento

špitál statek hostinský a v frasetíné vkulycké zboží. Připomíná se v staré Knize skuteéské. / .ním a rozl tle Fiřího a úředníka nejvyš-

šího Milosti královy, pana Michalce z Boleslavi stalo se v dsky vložení lidi Holetíně ke špitálu skutečskému roku 1460 v pondělí na sv. Kedrutn k pra- vému panství dědičně a budoucně a věčně«. .liž za vladyky Váeslava z Pra- setína měl špil skutečskj v Prasettně 2 kopy platu ©úročního. Když pak Bernart z Cerhoníc, ienž mél v Prasetínč tvrz s příslušenstvím veškerým po tomto vkidykovi, zemřel, prodal .lan z Chlumu a Košumbcrka. mocný poruč- níik syna Bernarta z Cerhomic, jménem tohoto sirotka Bernarta mladšího z Cer- hontc ;i vdovy Anny dědictví jejich v Prasetíne s povolením krále Jiřího Zdeň- kovi Kostkovi z I na Litomyšli k záduší špitálu skutečského, a toho jsou byli správce konšelé skirtečtí. A to se jim v dsky vložilo s tím veškerým právem a příslušenstvím, íakž mél od Vácsíaiva / Prasetína a sám držel. Tento prodej stal se před rokem I4S4. Bernart z Cerhoníc poděkoval se roikti 1484, došed let spravedllivých, pianu Janovi z Chlumu a Košumberka z poručenství jeho ia.ko svému věrnému poručníku a slíbil nesahati nižádným právem nia tuto prodanou majetnost i že, jestli by kdo potomně na to zboží sáhl, má a slibuje to vysvoboditi a zjistiti před sebou i před svými budoucími tak, jakož jest toho řád a obyčej v zemi této.

Též v XV. věku odkazovali někteří dobrodinci odkazy tomuto špitálu. Vrchnost rychmburská činila nároky na některý majetek špitálský, ale vše zase

— 100 —

se obrátilo k dobru chudině i špitálu, když purkmistr, rychtář, konšelé a obecni í farái / městečka Skuče požádali Zdeňka z Postupic. mincmistra království českého, tehdy mocného poručníka sirotků nebožce Pardusa z Vrátková, někdej- šího držitele panství rychniiburského, aby jim povolil, by mohli krámy dva masné znova vystavěti ku požitku chudiny k záduši špitálskému a k tomu aby jilm navrátil špitálský dvůr a zahradu podle špitálu, jakož prvé ik tomu špitálu byla. Pán jim vyhověl listem, v pondělí před sv. Jiřím roku 1466 daným, a ty dva krámy masné znova vystavěné i dvůr a zahradu špitální navrátil a dal k záduši špitálskému k věčnému držení a používání, ale vrchnostenské krámy měly býti nejprve osazovány a teprv po jich osazení masné krámy špitálské.

V tomto Mstě se zachovala nejstarší zpráva o faráři skutečském. Byl jím kněz Kříž. muž rozšafný.

V XV. i XVI. věku byla fara skutečská spravována kněžítni utrakvi- stickými.

Spory náboženské ovládaly i veřejný život skutečský, zvláště když pak do Skuče proniklo také českobratrské učení. Z Českých bratří vynikl Ambrož Skutečský (t 1520 v Mladé Boleslavi). Netee určitě pověděti, byla-li Skuč jeho rodištěm nebo jeho bydlištěm.

Když byl v kostele skuteěském čten list M. Jana Rokycany proti pík- hartům. někteří tamní Bratři čeští odmlouvali veřejně v kostele listu tomu. Ambrož Havránek a jiní čtyři bratři čeští ze Skuče byli pak uvěznění roku 1468 na Rychmburce. Čtyry z nich umořili; na hradě hladem1. Jediný zůstal na živu. V »Psaní starých bratři v úzkostech postavených za krále Jiřího, kteréž úči- nní všem vůbec« vzpomínají těchto svých skutečských íTiučenmíkň. Český bratr Tůma Přeloučský ve svém Sepsání připomíná roku 1502 Albrechtovi ze Štern- berka a na Lúkově. jak jeho strýc Zdeněk Kostka z Postupic bratřím, se pro- tivil a ie divně trápil, častým před sebou stáváním, vězněním i jinak, a že čtyry v Rychmburce umořil, a více toho činiti se chystal, ale že nedopustil mu toho pán Bůh všemohúcí a jemu tuto zvůli u Zvolie zaplatil. Tam pan Zdeněk na výpravě do Moravy roku 1468 zemřel.

Z této příhody skutečské jest zřejrao>, že' Čeští bratři skutečtí neměli svého sborn při nynějším děkanském kostele. Správci duchovními byli při tomto kostele utrakvisté ještě v XVI. věku. na př. po roce 1532 Vácslav Řezník, spi- mi\ atiei! český, veliký nepřítel Jednoty českobratrské, jenž již dříve a zajisté i ve Skuči potýkal se stále s Bratřími. Po jeho odchodu (roku 1538) za děkana do Kutné Hory byli Skutečtí dlouhý čas bez faráře, teprv roku 1541 opět hýla fara obsazena.

Stará škola bývala poblíž kostela. Nejstarším známým učitelem skuteč- ským jest rektor Matěj. Žlutá zápisní kniha skutečská připomíná tohoto rektora při roce 1457 poprvé Po něm byl Mikuláš (1475), jenž učinil roku 1476 nadání při farním kostele na opatřování českých knih mešních, jako graduálu. "inti- Eonan a i. Tento rektor zemřel roku 1479 morem. Ve věku XVI. přibývá zpráv ■ i školie tamní.

— 101 —

Z obdarování, jichž dostalo se Skuči, zachovala se výsada Anežky z Chlu- mu a Košumberka a na Rychmihurce. jež listem, daným na Rychmburce v so- botu po sv. Havle 1500, dala Skutečským výsadu solní a tak vyhověla žádosti jejich, by jim učinila jistoto, by mohli sůl k 'Obci budoucně a věčně kupovati beze vší překážky její a její budoucích, aby jediný groš český z každé bečky při- jímali, prodávajíce.

Roku 1532 v pátek po sv. Valentinu dal Jindřich z Valdštýna purkmistru a konšelům skutečským právo, by v pozůstalostním řízení vybírali si poplatky i též za vložení kšaftů do knih a od pečeti k listům zachovacím.

I za Berků z Dube obdržela Skuč některé výsady. Vácslav, nejstarší Berka z Dube sprostil Skuč Jistém v sobotu po sv. Jiijí roku 1594 daným povin- nosti postavovati rejthara při válečných taženích. Tento polní maršálek nad lidem válečným království českého převzal tuto povinnost na sebe, dědice a budoucí své, držitele panství rychmburského. Dotud musela Skuč, kdykoliv tažení vojenské pro obranu království českého a zemí k němu příslušejících vzniklo, koně dobrého a pachoJka se vší zbrojí a s jinšími potřebami do pole vypraviti a jej na svůj groš v témž tažení vychovati. Za to, že této povinnosti byli sprošténi, měli Skutcčtí platiti vrchnosti ouroku stálého ročního 3 kopy grošů českých ročně. Pán se zavázal »pod hněvem a pokutou Boží«, takovou vojenskou vejpravu na Skutečských již nikdy nepožadovati.

Vrchnost potvrzovala a dávala výsady cechům. Z těchto výsad zacho- valy se artikule cechu novoševcovského, jež Jindřich Šťastný z Valdštýna a na Rychmburce dal tu středu v den sv. Jana miláčka a křtitele božího tomuto skutečskému cechu. Rád cechu pekařů, mlynářů a pernikářů vydal roku 1576 Vácslav Berka z Dube. Řezníci skutečtí obdrželi řád na přímluvu Lva Buriana Berky z Dube a Lipého od Rudolfa II. majestátem v soboto po sv. Janu Křtiteli roku 1610 daným. Tento řád jim král Matyáš potvrdil majestátem z roku 1613. Cechu hrnčířskému nově potvrdil artikule Bohuslav Ferdinand Leopold hrabě Berka z Dube a Lipého roku 1652. Cech tkalcovský, původně společný, byl rozdělen po roce 1567 v cech hlinecký a cech skutečský. Roku 1567 dal Zdeněk Berka z Dube artikule tomuto ceohu. List o rozdělení cechu byl sepsán roku 1694. Zachovány jsou ještě některé výsady cechů skutečských z XVIII. věku.

Privilegia tržní nejsou všechna zachována. Známe výsadu Ferdinandovu danou v pátek u vigilii sv. Jana Křtitele roku 1564, výsady Berky z Dube z 26. března 1680, Karla II. (VI.) z 27. července 1728, Marie Terezie z 2. března 1762, Františka z 20. září 1795 a jiné.

Veliký převrat nastal i v poměrech skutečských po roce 1620. Nekatolíci byli pronásledováni. Vojsky město trpělo. Roku 1624 byl uveden do Skuče prvý katolický kněz. Poněvadž byl nedostatek kněží, byl zároveň farářem hlineckým i skutečským a ještě některé farnosti byly jeho správě svěřeny. Leopold Bo- huslav Ferdinand Berka z Dube vyžádal povýšení fary skutečské na děkanství. Roku 1655 bylo zřízeno děkanství. Tehdy již nebyly spojeny společnou správou farnosti hlinecká a skutečská, ale přece ještě zůstávaly připojeny ke Skuči ko-

— 102

Latiny perálecká. lažanská. ranská, štěpánovská. janovičská a i. V XVIII. věku obvod tento velmi rozsáhlý se zmenšil zřízením nových far.

Skutečtí usilovali o úlevy v stísněných hospodářských poměrech po vojně třicetileté, ale vrchnost jim málokdy vyhověla. Roku 1656 žádali, by jim byla dána polovice cla, jež bylo v Minsku při silnici vybíráno. Odůvodňovali žádost svou velikými náklady na opravu cest a malými příjmy z nich. Dohodli se 6. února 1658 s Hlineckými o ponechaná části cla hlineckého Skuči.

Vrchnost přitužila povinnosti Skutečským. Museli kupovati sůl z vrchno- stenského důchodu, vybývati peněžité platy i obilní dávky, k záduší z krav

LÁZNĚ U SV. ANNY.

železných, duchovenstvu desátek, úroky vrchnostenské svatojirské a svato- havelské, přísti ročně pro vrchnost 300 štuk panského přediva, hrabati seno s panské louky dlouhé, vysílati honce k panské honbě.

Skutečtí přičiňovali se, by byl ve Skuči zřízen magistrát. Roku 1792 do- cílili zřízení magistrátu. Roku 1794 byly dlouholeté spory s vrchnosti skončeny narovnáním, jímž byl úrok urbáiwv snížen, prodej soli obci ponechán. Skutečtí Sproštěmi povinnosti hrabání a sušení sena na dlouhé louce u Ryehmhurka. Vrehnosi odpustila řeznickému cechu různé platy zadrželé a darovala obci masné krámy na stavbu školy. Obec skutečská i hostinští tamní se zai čepovati jen pivo rychmburské.

Po zrušeni patriimoniáliního soudnictví byl zřízen ve Skuči okresní úřad. okresní soud. Město Skuč stalo se při zřízeni okresní samosprávj sídlem ného okresu skirtečského.

íoa

Rozvoj výroby, zvláště průmyslu obuvnického v době značných dodávek vojenských, přivedl do města značný blahobyt zvláště v polovici XIX. věku.

Společenský život začal se rozvíjeti a též národní uvědomění probouzeti. Město Skuč náleželo v 1840 letech mezi nejpokročilejší města česká. Rozvíjena tu (pozoruhodná kulturní činnost.

Častými požáry utrpělo město Skuč, zvláště pak velkými požáry, jimiž bylo stiženo 7. května 1862 a 16. srpna 1867, jež zničily valnou část jeho. Krutá rána stihla výrobu tamní zrušením dodávek vojsku; ale zase vyvinula se vý- roba obuvnická a přibyly nové obory průmyslu, zvláště když v nejbližším okollí města Skuče byly otevřeny mnohé žulové lomy.

Skuč získala zřízením severozápadní dráhy a nověji místní dráhou poliiič- skoskutečskou.

ŠTĚPÁNOV.

Společenský život vzpružen zřízením Sokola, odboru Severočeské jednoty a j. Ve Stolici jsou Občanská záložna, Nová občanská záložna, Okresní hospo- dářská záložna a Spořitelna.

Oblíbeným místem výletním jsou Lázně u sv. Anny v pěkném lesním zátiší na Svatoannenskčm potoku v soutésce mezi výšinou, jež na severu od Skuče se rozkládá od Zbožnova k Štěpánovu, a kopcem Přiibylovským, jenž též sluje Stračín. Od Lázní vine se potok na sever k B ě 1 é.

Na místě Lázní stávala u Zlaté studánky kaplička. K ni roku 1831 z vý- těžku veřejné sbírky vystavěli nynější kapli. V jejím sousedství jest výletní hostinec s lázněmi. Jest tu železitý pramen.

Na příkrém kopci nad pravým břehem potoka Svatoannenskáho jsou Hanušovy zámky. Toto hradiště jest chráněno proti údolí scáznýmii svahy i obtočeno jest valy dobře zachovanými. Hanušovy zámky byly jedním z opevnění, jimiž byla chráněna hranice mezi Vraclavskem a Chrudimském,

a střežily soutěsku. jité prodral si Svatoannenský potok. S valů jest pěkná vy- hlídka po úvalu i širém vůkolí.

Lázně sv. Anny náležejí Ik politické obci Štěpánovu.

Štěpánov rozkládá se za lesem východně od Hanušových zámků na samém pokraji výšiny, jež k jita spadá do údolí pod Skuč příkrým svahem. Od Skuče vede do Štěpánovu okresní silnice, jež pak od štěpánovského ko^- stela míří vsí k Zdi slavě a Luži. Daleko široko jest viděti z věže ko- stelní.

Kostel sv. Matouše ve Štěpánově stál již na počátku XIV. věku. Prvá zmínka o něm jest zachována z r. 1350. Po r. 1620 byl filiálním do Skuče. Zbudován byl původně slohem gotickým. Býval kratší. V XVIII. věku rozšířili loď, přt- stavěli kůr a v letech 1785 a 1786 v průčelí kostelním nynější věž. Při těchto přestavbách rozšířili také okna v presbyteři a lodi a přestavěli sakristii. V pres- byteři jest starobylé samktuairiurn, v jehož horní části jest vytesán štít s dvěma klíči. Hlavní oltář jest z XVIII. věku. Taktéž poboční oltáře jsou nové. Pod věží jsou zachovány zbytky starého oltáře z roku 1652 s obrazem sv. Matouše. Zařízení kostelní jest ze XVII. a XVIII. věku. Zvony jsou z let 1556 a 1580 a dva starobylé zvony bez letopočtu.

K politické obci Štěpánovu náleží též Zbožnov. Má školu.

Nad levým břehem potoka Svatoannenského stojí na kopci Přibylo v, patřící ku Skuoi a známý svými lomy. Od Skuče vede k Přibylovu silnice na Chrast. Odbočíme od této silnice k západu do Skutíčka.

Obec Skut íčko (Skntéčko) leží v pádoJu pod Skučí. Patřívalo, jako Štěpánov ii Zbožnov, od starodávna k panství rychmburskému a se Zďárcem. Račicemi, Leštinlkou a Maliinným k rychtě skutečské. Ve Skutíčku jest škola.

Jihozápadně od Skuče jsou rozsáhlé lomy žulové v skutečském lese Hor- kách. K nim vede odbočka místní dráhy skutečskopolíičské. Též po jižní straně této výšiny jsou Lomy a pak v okolí Leštinky, do níž za Horkami svažuje polní cesta.

Ves Le stinka rozkládá se v úzkém úvalu pod Cejřovským hradištéin. Patřívala již ve XIV. věku k panství rychmtmrskému. Jest rodištěm českého spisovatele profesora Fr. Hromádky.

Také u nedalekého Prasetíua jsou žulové lomy.

P r a s e t i n míval ještě v XV. věku tvrz. Připomíná se již v XIV. věku Anna z Prasetína, dcera Před bojová, jež musela se roku 1378 stavěti před úřadem arcibiskupským pro nošení mužských šatů a mravy mužské. Bylo jí to zakázáno pod pokutou 10 kop grošů na stavbu kostela pražského a slíbil s ní její bratr Mikuláš. Není určitě známo, zda-li psali se dle této osady. V XIV. věku patřívala tvrz prase tínská Vácslavovi z Prasetína, jenž připomíná se roku 1452 a pak několikráte. Dle soupisu úroků k špitálu skutečskému z roku 1452 byl Vácslav z Prasetína povinován tomuto špitálu 2 kopy roční. Roku 1458 rovnal Jan Pardus z Vrátková a na Rychnuburce jeho rozepři s konšely sku- tečskými o zasezelé úroky i urovnali ji v pátek před sv. Šimonem a Judou tak,

- lOň -

že VácsJíav z Prasetína postoupili jim v zasazalých 5 kopách grošů svého člo- věka Jánka z Malého Prasetínka i s úrokem ročním, i měl Vácslav z Prasetína chystati ■konšelům jistinu nebo se s nimi znova umluviti. Vácslav z Prasetína prodal své zboží Bernartovi z Cerhonic, jenž byl již roku 1460 nebožtíkem. Poručník jeho manželky a jeho syna Bernarta, Jan z Chlumu a Košumberka prodal dědictví jejich v Prasetíně za 160 kop grošů s povolením krále Jiřího Zdeňkovi Kostkovi z Postupic a na Litomyšli k záduší špitálu skutečského, i vložil jim zboží toto v desky zemské s veškerým právem, platem, lesy, Inkami, rybníky, potoky a krčmou a se vším tak, jakž měl od Vácslava z Prasetína.

KATOLICKÝ KOSTEL V KROUNE.

A ibuje si pán, že skutečtí konšelé jim »zaplatili úplně jako dobří lidé«. A po- ručník vydal pani Anně z Cerhonic věno jeji 125 kop grošů a ona měla zpraviti, jestliže by kdo na ni sáhli, věnem svým ; pakliže by kdo na pány skutečské sáhl, tehdy Jan z Košumberka měl býti správcem třetinou výše.

Jan Bernart z Cerhonic. došed let spravedlivých, poděkoval listem, da- ným na Košumberce po sv. Vácslavu 1484 svému poručníku z poručenství a slíbil, že ani sám and jeho budoucí nebudou skutečskému špitálu sahati na toto zboží, ale že, když nejprv desky zemské budou otevřeny, dá dědictví toto se všemi případnostiuii a plným panstvím vložiti Skutečským v desky zemské.

Na někdejším tvrzišti stojí nyní škola.

K místní obci Prasetínu náleží Prasetín Horní, Prasetín Dolní a Mo- kr e j š o v.

— 106

U tratě severozápadní dráhy, jež poblíž Prase tina se vine od Vrbato KostUce db skutečské stanice u Zdáorce, jest skladiště kostek žulových.

Na návrší nad stanicí touto rozkládá se M a 1 i n n é, patřící k politické obci Žďárci.

Zďárec táhne se od stanice při silnici, jež v této obci rozvětvuje se ke Sktiči a k Panně. Patříval již ve XIV. věku k panství ryclimburskému. Ve Žďárci jest škoda. U stanice stojí hostinec.

Jihozápadně od Žďárce vede přes MaMnné cesta do Mrákotína. K této místní obci náleží O f 1 e n d a. Mrákotin připomíná se již roku 1392 při panství rychmburském, míval1 rychtu a zůstal v něm do roku 1850, jako i ne- daleké obce Račice a V oí d ř e t i c e.

V Mrákotiné míval nějaké deskové nemovitosti Jan ze Zájezdee,, jenž ipřed rokem 1500 prodal je Anežce z Chlumu a na Rychmburee.

Kolem těchto obcí vine se ze stanice skutečské trať severozápadní dráhy k za- stávce Pokřikovu.

Z Pokřikova přejdeme silnicí V o 1- d ř i š í ke K rouně.

Městys K r o u n a rozkládá se na Krouuském potoku na křižovatce silnic. Od západu k východu půlí obec aerární silnice hliineckopoilijčská. Od jihu vine se okresní silnice od Svratky a pokračuje Krounon k Rychmburku a Skuči. Krama miá stanici místní dráhy poličskoskutečské. Nad osadou vymdká dvojice kostelů, poblíž stanice kostel katolický a u silnice svratecké kostel evangelický.

Od Krounského potoka příkře vystu- pme cesta ke katolické faře a kostelu ka- tolickému. Bývala, krounská fara utrakvistickou jako všechny fary na panství ryehm- burském, k němuž Krouna již ve XIV. věku náležela. Po roce 1620 byli knězi nekatoličtí vyptizeni. Krouna byla pak přifařena do Skuée. nějaký čas též do Hlinská. Roku 17.57 byla /řízena v Kronné fara katolická.

Staří kosul knuniský. připomínaný již ve XIV. věku mezi farními ko- stely, byl ímiK a částečně dřevěný. Nynější barokní budova katolického kostela archanděla sv. Michala byla vystavěna v letech 1770 až 1773 na místě starého kostela, jenž byl zbudován v slohu gótském a byl již velnut sešlý. Starý kostel byl zbourán roku 1768, pouze věž jeho zůstala zachována. K ni přistavěli loď nynějšího kostela, jenž s vyvýšené své polohy ovládá severní část obce. Do

EVANGEL. KOSTEL V KROUNÉ.

- 107 -

roku 1844 mívala věž dřevěnné podsebití, v témž roce bylo odstraněno a věž byla zcela vyzděua. Na štítní zdi kostelní zavěšena jest pěticípá veliká železná konina, o níž se vypravuje, že jest krále Vladislava.

Hlavní oltář sv. Michala i poboční oltáře P. Marie, sv. Vácslava a Jana Nepomuckého jsou novějšího původu. Talké ostatní zařízení kostelní jest z XVIII. věku.

Nejstaršími památkami katolického kostela krounského jsou zvony. Jeden zvon byl uroben roku 1529 ke cti a chvále boží a svatému Janu mistrem1 Jiří- kem v Litomyšli. Praví nápis: Já mistr Jiřík konvař to jsem dílo dokonal za pana Jana Kostky a pana Bohuše, bratra jeho. Má znak pánů z Postuipic. Druhý zvon z roku 1618 s obšírnou českou průpovídkou byl ulit za Lva Buryana Berky z Dubč a Líného a pána na Rychmburce, Budišově, Novém Veselí a Vladyckýoh Rosicích. Připojen jest erb Berků z Dube. Třetí zvon bez nápisu byl ulit v XV. věku.

Při kostele jest náhrobník z roku 1811, zbudovaný tamnímu faráři hli- neckému rodáku P. Prokopovi, hromem zabitému.

Fara jest z roku 1737, má podobiznu Filipa hraběte Kinského, jenž zbu- doval nový kostel.

Krouna byla jedním z hlavních středisk tajných nekatolíků. Připomíná roku 1752 rychmburský purkrabí Jiří Tadeáš Král o krounských sedlácích, že za jeho 25 let úřadování luteránští praedikanti k nim přicházívali a, vypůjčíce si kalich z kostela, pod obojím přijíniávali, a že kraunští poddaní, když vyšly ro- botili patenty, se bouřili a krajským úřadem »jakožto protivníci slušně a zaslou- žMe« byli trestáni veřejně a -i později, odpírajíce plnění povinností všech, větším dílem čas po lesích než doma při svých živnostech strávili. Roku 1780 poddaní krounšti a vůkoluí vypravila se na faru krounskou pro zabavené knihy a i v sel- ských bouřích nescházeli krounšti sedláoi někteří v čele lidu o zlepšení svých poměrů usilujícího.

Když pak 14. června 1782 bylo na vrchnostenském kanceláři v Rychm- burce jednáno o stavbě kostelů evangelických na panství rychmburském, -při- hlásilo se v Krouně 107 rodin k evangelické víře, nejvíce na celém panství. Krounšti a vůkolní rychtáři a sousedé žádali, poněvadž v Krouně a okolních vesnicích jest více nekatolíků nežli katolíků a za starodávna kostel krounský od jejich starých Bratrů vyzdvižen a vystaven byl, aby císař jim dovolil, by tento kostel byl jim pro evangelickou bohoslužbu postoupen. Přání toto nebylo splněno.

Roku 1783 Filip hrabě Kjnský žádal superintendenta zátisského kraje, by mu na panství posílal evangelické duchovní. Mezi jinými byl vyslán František Kováč, jenž měl v září roku 1783 na Rychmburku na zkoušku kázání, byl pak superintendentem a působil při zřizování evangelického sboru krounského.

Roku 1784 byla zbudována v Krouně evangelická modlitebna. Když zanikl v XVIII. věku evangelický sbor krounský, byli evangelíci z Ramny a okolí při- pojeni ke sboru krounskému. Spojení toto potrvalo do roku 1870. Opravná bu-

- 108 —

dova nynějšího evangelického kostela krounského byla zbudována v letech 1871 až 1878.

Fara evangelická bylia v letech 1900 přestavěna.

V Krouně působili vynikající kazatel, český spisovatel, evangelický farář Antonín Košut.

Dle sčítáni z roku 1900 měla Krouma ve 254 domech 1558 obyvatel. Krosna má školu a poštu.

Obyvatelstvo živí se zemědělstvím a tkalcovstvím, též výrobou hraček a špiček a dřevěného nádobí.

V Krouně býval panský dvůr, jenž byl v XVIII. věku emfyteutisován. Byl tento dvůr již v XVII. věku (1698) a dojista i dříve.

Roku 1455 svědčili na soudě pražském staří pamětníci, že Olbram z Po- ličky, jenž mě! koupeny Bilany u Ghirudiímě, stěhoval se do Krouny (Gruna) a tu bydlel ale manželka jeno> s jejich synem Matějem1 pobývala na tvrzi zaje- čieké, i že Olbram z Poličky byl v Krouně živ »z lehká půl léta a tu umřel v (iruně«. Ale zpráva tato nemůže býti vykládána tak, že Olbram z Poličky měl v Krouně nějakou tvrz a zboží. Z výpovědí různých starých pamětníků tehdy vyslýchaných plyne jasně, že Olbram byl poličským měštěnínem a po do- bytí Poličky, když json je z Poličky rozehnali, uchýlil se na panství rychmbur- ské a tu smrti se dožš, .a že po jeho smrti manželka jeho se synem brala se pod Pychmiburk a tam byli u Michala střelce, »až obehnati chtěli hradu«, čas dobře veliký a z kraje, bouřemi válečnými stíhaného, braili se pak do Brna.

S věže krounského kostela katolického jest vyhlídka do okresu hlineckého ke Kladnu a po lesích svratoušských a čachnovských a dále po kopcích na Poličsko a k severu po 'dědinách k Rychmburku se rozkládajících, zejména na Otradov a jeho okolí.

Za starodávna říkali Krouně Horní Krouna a Otradovu Dolní Krouna

Otradov soustřeďuje se severovýchodně od Krouny při Krounském potoce při starobylém kostele sv. Bartoloměje.

Kostel otradovský byl prý vystavěn hutníky, kteří v Kablaři pracovali. Kablář jest lesnatá stráň od kostela tohoto směrem ke Kutřínu. Před rokem 1620 bývali v Otradově knězi utrakvističtí. Po roce 1620 zašla fara. Otradov byl filiálním do Hlinská, později do Skuče, roku 1737 byl přifařen do Krouny.

Kostel jest zbudován slohem gotickým. V XVIII. i XIX. věku byly pro- váděny některé stavební opravy. Loď bývala dřevěnná. Ve věku XVIII. vy- stavěli ji z kamene a zbudovali při mí zvonici. Ve věži jsou 3 zvony. Starobylý zvon, ulitý asi v XV. věku, českým nápisem vyprošuje od Boha pokoje. Druhý zvon jest z roku 1563 a třetí z roku 1770. Oltář sv. Bartoloměje jest novější, obraz jeho dle některých pochází z roku 1757, dle jiných z r. 1842. V pmaslbs - teři jest starobylé sanktuarium s kovanou mříží. V sakristii stoji gotická křtitel- nice pískovcová.

V obci jest škola.

- 109 —

Pod kostelem býval panský dvůr. V Kroutiě i Otradově byly rychty. Obé obce patřily od starodávna až do XIX. věku k panství ryehmfourskému

Od Otradova plyne Krounský potok k severu mezi M í ř e t í n e m a C e s k o u R y b m o u na sever ke K u t ř í m u.

Česká Rybná leží na Ceskorybenském potoce, připomíná se již roku 1392. měla rychtu. Má školu. Zvána jest Českou na rozdíl od Pusté Rybné, jež v XIV. věku byla jmenována někdy také Rybnou Moravskou.

Z Otradova při Rychnovském potoku přes Rychnov, jenž míval rychtu a má skotu, přijdeme samotou Pecí do Pusté Kamenice. Pec připomíná, že bý- vala tu huť. V huti a roušírně (kovadlině) pracovalo se v letech 1733 až 1801.

Pustá Kamenice leží v horském zátiší v blízkosti rozsáhlých lesů velkostatku rychmiburskébo, jež z okresu hlineckého od Cachnova a Rudy pře- padají jižním cípem okresu skutečského na Poličsko.

Pustá Kamenice slula v XIV. věku Pustá Kamenická a patřila od dob těch k panství rychmburskému. Mela svou rychtu. Již v XIV. věku bylla farní osa- dou. Její kostel byl připojeu roku 1350 do biskupství itomyšlského. Pověst vypravuje, že těmito kostel byl založen hutníky. Po roce 1620 byl filiálním do Hlinská, od r. 1737 do Krouny. Roku 1785 byla v Pusté Kamenici zřízena lo- kalie, roku 1857 fara.

Starý kostel sv. Anny byl sbořen v druhé polovici XVII. věku. Byl již velmi sešlý, takže viisitační zpráva z roku 1677 připomíná, že hanba jest, jej popisovati. Neměi zasklených oken, ani nebylo dlažby. Do kostela se chumelilo na chudobný oltář. František Berka z Dube zbudoval nový kostel. Znak Ber- kovský nad portálem a začáteční písmena připomínají tohoto budovatele a jeho choť Leopoklinu Annu. Filip hrabe Kinský dal kostel nově vystavěti roku 1763. Opětně v letech 1880 byly prováděny opravy některé v tomto kostele. Nynější kostel jest zbudován v slohu renaisančním. Ze starších památek za- choval se obraz na hlavním oltáři umístěný, pocházející ze XVII. věku, svícny cínové z téže doby a zvony z XV. a XVII. věku. Vnitřek kostelní byl nově poly- chromován.

V Pusté Kamenici jest škola. Staré stavení šfcofaí bylo vystavěno' roku 1827. Nyní jest při této obci též zastávka místní dráhy skutečské.

K Pusté Kamenici náleží myslivna Bukovina a osady Hradčany, Ko- pec, Pec a Plotník.

Polní cesta příjemnou lesnatou krajinou dostihuje ve směru severový- chodním na Františky. S kopce poblíž aerární silnice, jež od západu z Krouny přimočárně sem stoupá, jest rozsáhlý rozhled po okresech skutečském i vy- sokomýtském. Za jasného dne lze viděti až k Pardubicům i na Krkonoše.

Obec Františky byla založena za Františka Antonína Berky z Dube a Lipého v lesích, jak druhé její jméno Paseky připomíná. V obci jest škola.

Rozsáhlým lesem razí si cestu od František silnice k Svaté Kateřině, u má přechází trať místní dráhy, jež tudy se vine od Pusté Kamenice k Poličce. Některá stavení ve Svaté Kateřině náležejí do okresu skutečského k místní

- 110 -

obci Záboři. Část osady Svaté Kateřiny i kostel patří k Borové do okresu po- ličského.

K místní obci Záboři jsou připsány též osady M a r í é n i c e a P a s e k y. V Záboři i Marténicích jsou školy.

Mnohá místní jména osad i poloh v této krajině nasvědčuji, že byla za starodávna zalesněna a teiprv v lesích těchto vznikaly osady, tak Paseky, Pose- kanec, Záboří, Proseč, Bor. Východní hranice okresu skutečského postupuje od Svaté Kateřiny na sever samými lesy. Lesnatá krajina v okolí Proseče a No- vých Hradů jest již dosti vyhledávána turisty a 'letními hosty. Obě obce jsou vhodnými východisky jak do malebných zátiší Budislavských skal, tak i k ná- vštěvě vůfcolních památných míst okresu skutečského a vysokoiinýtskébo

Městys Proseč rozkládá se na Prosečském potoce, s celým svým oko- lím paiříval v XIV. věku k zboží opatství podliažického s Božím Domem, jenž stával na místě nynějších Nových Hradů.

Po ztroskotání kláštera podlažického byly bývalé statky klášterní při- psány roku 1436 Janovi Pardusovi z Vrátková. Po něm nabyl podlažického zboží Zdeněk Kostka z Postupic a jim jeho rod. Páni Kostkové z Postupic vystavěli si při Božím Domě Nový hrad, a, ač se ještě nějaký čas mluvilo a psalo o hradu při Božím domě, přece brzy Nový hrad vytlačil z Jistin Boží dům a panství zváno již jen novohradským.

Proseč zůstávala v panství novohradském za Kostků z Postupe i po nich. Kostkové z Postupic střídali se na tomto panství až do počátku XVI. věku, až přešlo Novohradsko ve vlastnictví Bohuše Kostky z Postupic. Tento pán sňčast- niJ se odboje stavovského proti králi Ferdinandovi. Vítězný král potrestal Bohuše Kostku z Postupic skonfiskováním statků, zboží novohradské ponechal mu v zástavě. Po smrti Bohuše nabyl tohoto panství Jan Zatecký z Vejkrštorfu. Když mu byl roku 1559 vkládán do desk zemských postup na toto panství, náležely k tomuto panství Nový Hrad zámek s dvorem poplužním. též mě- stečko Proseč a vesnice rychty prosečské, totiž vsi Předměstí, Zderaz, Bor a Záboří, i mnohé vesnice vůkolní. patřící k rychtám chotovické, řepnické, le- štinské a džbánovské. V jeho rodě zůstalo panství novohradské a s ním i Proseč až do provdání se Anny z Vejkrštorfu za Ferdinanda Svihovského z Ryzem- lurkii, jenž od své manželky nabyl polovice panství tohoto, jež celé pak po její smrti postoupil Mikulášovi z Lobkovic. Po něm přešlo Novohradsko na jeho děti a z nich na Pavla Sixta z Trautsohnu. Ve vojně české byly Nové Hrady jeho rodu odňaty, ale po roce 1620 vrátily se zase starým vlastníkům a zůstaly jim až do polovice XVIII. věku.

Roku 1750 uvádí se v panství novohradském též městečko Proseč, ves- nice Podměstí, Bor a Záboří, Zderaz, Nová ves, Podbořany, ves u Svaté Ka- teřiny, Martinicc a Paseky. Tehdy koupila Anna Barbora hraběnka Harbuva- lová ze Chamarč toto panství, jež po ní zdědil její syn Jan Antonín Harbuvul z Chamarč. V tomto rodě setrvávala Proseč ještě v XIX. věku.

Proseč má tržní výsady z roku 1729 a 1751.

- 111 -

Ve znaku má v stříbrném poli tři vrchy černé, na prostředním kráčí černý kohout, v levo obrácený, a nad štítem' jest půl jelena.

Roku 1868 velmi utrpěla Proseč požárem.

Z budov prosečských jest nejstarobylejší kostel katolický sv. Mikuláše. jenž byl již roku 1350 farním, v pobělohorské době byl filiálním do Nových Hradů, od roku 1754 jest zase farním.

Zbudován byl v slohu gotickém na sklonku XIII. věku. V XVII. věku byla rozšířena loď a přistavěna nynější sakristie. Zařízení kostelní, až na některé kusy náčiní, jest z XVIII. věku i z doby pozdější. Stará dřevěná zvonice na- hrazena byla novou, v ní visí zvony z roku 1610 s obšírným nápisem, že byl zhotoven nákladem Pavla Sixta Trautsolma hraběte z Folknštejna, svobodného pána na Šprechenštejně a Srofenštejně a na Nových Hradech, dědičného mar- šálka knížecího hrabství tyrolského, J.M.C, tajné rady a komorníka, také krále u- herského tajné rady a nižší země rakouské sfathaltera, a paní Zuzany Veroniky Trautsohnové hrabinky z Folk enš tejna. Druhý zvon, původně roku 1513 ulitý, za Jana Antonína hr. z Harbuval a Chamaré a na Nových Hradech a Potštejne byl roku 1785 přelit. Ostatní 3 zvony jsou novější.

Fara byla vystavěna roku 1754.

Evangelický kostel byl zbudován roku 1784. Fara evangelická bvla po- stavena roku 1822.

Na náměstí stojí sousoší nejsv. Trojice z roku 1751.

Kromě školy katolické měla Proseč též školu evangelickou.

Proseč má školu obecnou a školu průmyslovou pokračovací a poštu. Dle sčítání lidu z roku 1900 měla v 156 domech 1099 obyvatel.

V Proseči jest zastoupena zvláště výroba obuvi, pletařstvá a dýmkářství.

Spisovatelka Tereza Nováková zvolila si Proseč za své bydliště. Rodá- kem z Podměstí u Proseče jest spisovatel Josef Soukal.

Proseč jest na křižovatce silnic. K severu vede přes 15 o r silnice k No- vým Hradům, na východ silnice přes Budislav k Litomyšli, na jih silnice k Bo- rové, na jihozápad Rychnovem ke Krouně a na severozápad Podměstím a Pe- rálcem k Rychmburku.

Krajina mezi Proseči, Novými Hrady, Rychmburkem a Košumberkem ná- leží k nejmalebnějším částem okresu skutečského. Malebnost její zvyšují horská údolí a úvaly, jež jednak směrem severním od Rrouny při Krounském potoce se rozkládají, jednak pak od jihovýchodu k severozápadu tok Novohradky k Luži provázejí. Nejromantičtějším úvalům těmto vévodí zachovaný hrad Rychmburk a rozlehlé trosky hradu Košumberka.

Od Proseče vydáme se na Ryclnmburk. Cesta vede Podměstím, dál pták na severozápad pod Zde raz a od této vesnice na západ k Perálci a Hněve ticům.

Perálec jest starobylá obec. Při opravě kostela byl nalezen roku 1731 tehdejším peráleckým administrátorem Janem Martinem Donhammerem perga- men v oltáři s nápisem latinským:, že pražský biskup Jan roku 1321 posvětil

— 112 —

tento oltář a jaké ostatky svatých do něho vtožil. Roku 1350 byl perálecký kostel farním a měl své faráře do roku 1620, pak byl filiálním do roku 1737 do Sknče a od roku 1737 do Rychniiburka.

Kostel byl zbudován v slohu gotickém. Starobylý ráz stavební zachovala nejlépe presbyteř klenutá, jejíž klenbová žebra zakončují konsolami, ozdobe- nými hlavami lidskými a j. Lod byla později opravována, okna její rozšířena a siobem barokovým provedena. Při lodi stávala do roku 1764 zvonice dře- věimá. Na místě jejím vystavěli zděnou věž hranolovitou.

V presbyteři jest zachováno samktuariuím, z pískovce vytesané. Hlavní oltář byl zřízen v XVIII. věku a opatřen obrazem sv. Jana Křtitele. Roku 1653

	r
■ šf'ČÍk
B*VJt5*g
	Jíiiimii m m. ' ' ' m	ts	111	v
		fc&>.		•■*^fJ
B^^^HI	■

HRAD RYCHMBURK.

by] vyzdvižen pobočný oltář sv. Vácslava. Roku 1784 byl sem též přenesen z hluboeké kaple oltář sv. Kříže. Oba oltáře tyto- byly roku 1888 odklizeny. Ostatní zařízení kostelní jest z XVIII. věku, starší jest socha P. Marie.

Ve věži visí zvon z roku 1577 za Vácslava Berky z Dube a Lipého po- řízený s obšírným citátem z Písma a zvon z roku 1485. Třetí zvon z roku 1578 byl přelit roku 1854.

Severovýchoduě od kostela stávala do roku 1620 fara. Na počátku XIX. věku ji rozbourali a zbudovali na jejím miste hospodářské stavební usedlosti č. 22. V základech byly nalezeny popelnice s popelem a veliký klíč starodávný. Klíč zazdili do nového stavení a popelnice rozbili.

Škola peralecká byla zřízena roku 1788. Stará škola byla vystavěna roku 1821. Též bývaila v Perálca rychta.

- 113 -

K místní obci Perálci náleží Ku tří n, k obci Hněvěticům Bořek a Zhoř. Hněvětice připomínají se v panství rychmtmrském již roku 1392. Mezi Hněvěticemi a Perálcem byli roku 1648 poraženi Švédové.

Z dáli již hlásí se mohutnou věží svého hradu Rychmburk.

Přes půl tisíciletí byl střediskem jednoho z největších východočeských panství.

Dle staré pověsti stávala tu za dávných dob tvrz Radyně. Na místě jejím zbudovali pevný hrad. jejž podle tehdejšího zvyku obdařili zněmčeným jménem Rychmburk.

V starých popisech panství rychmburského bylo psáváno o Děpolticích jako pánech tohoto hradu, i že pak na počátku XIII. věku vládli tu Berkové z Dube. až prý konečně král Jan Lucemburský prodal Rychmburk pánům z Par- dubic, ale zprávy tyto nejsou věrohodné.

Teprv ve XIV. věku dovídáme se o hradu Rychmburku spolehlivých zpráv, z nichž lze souditi, že na počátku XIV. věku a snad již v XIII. věku byli tu páni z Vartenberka. Beneš z Vartcnberka dal svému služebníku Mikulášovi a jeho potomkům roku 1303 soud rychtářský v Hlinsku.

Na několik let mizí stopa o osudech hradu. Teprv při roce 1325 vyškytá se Tas z Rychmburka ve zprávě, jak Heřman z Mrdiic rozdělil se se svými syny. Dal Ctiborovi a Heřmanovi v jejich díl peníze, jež měl u Tasa z Ryclnnburka na hradě Ryclmiburce a veškerém zboží a příslušenství tohoto hradu. Roku 1328 Tas z Rychmburka měl některá jednání s kapitolou vyšehradskou. Man- želka Tasova slula Ludmila.

Nic pak již v souvěkých zprávách nevyskytá se o RýchmSburkui, dokud nestal se vlastnictvím pánů z Pardubic. Z nich měl hrad Vilém z Pardubic, otec Smila Flašky z Pardubic a na Rychmburce. Tento jeho syn pobýval v mla- dosti své při dvoře svého příbuzného Arnošta z Pardubic, arcibiskupa praž- ského, i měl tak hojnou příležitost k důkladnému vzdělání i častým a čilým sty- kům s předními velmoži, zvláště s králevicein Vácslavem. Sinil Flaška z Pardu- bic věnoval králevici svou Novou radu, později však se s ním znepřátelil. Snad tu také příčinou byl spor. jejž měl s královskou komorou o Pardubice, na něž král se táhl. Roku 1390. když Smil Flaška po svém otci přejal statky, musel Pardubice králi vyplatiti. Roku 1392 postoupil k věrné ruce Otě z Běliny a Bočkovi z Poděbrad rychmburské panství i dědiny na Pardubsku. O zvelebení svého panství dbal. Účastnil se též horlivě života veřejného. Byl pak do roku 1398 a opět od roku 1400 do 1402 nejvyšším písařem desk zemských. Stál mezi předními členy jednoty panské proti Vácslavovi IV. Padl roku 1403 v bitce u Kutné Hory.

Dědic jeho Arnošt Flaška z Pardubic přál hnutí husitskému a účastnil se protestu šlechty české proti upálení M. Jana Husa, aile později změnil se a přál Zikmundovi. Roku 1421 udeřil na Husity u Přelouče a u Chotěboře. Mnozí Husité byli tehdy upáleni a někteří do kutnohorských dolů vmetáni. Husité ne- zapomenuli Arnoštovi Flaškoví z Pardubic jeho nepřátelství. Dobyv Chrudimě

a rozbořiv klášter podlažický, táhl .lan 2ižka z Trocnova s vojskem svým na Rychmtmrk, položil se na kopci, dosud 2ižkovoni skálou zvaném, proti hradu a dobýval hradu. V rybník Spalivec byl vržen popel upáleného podlažického opata. Od obléhání bylo upuštěno*, poněvadž nemohli se Husité roku 1424 delší dobu zdržovati na svém pochodu, ale již o masopustě roku 1425 přitrhli Táboři a Sirotci, vedeni Prokopem, Koudelníkem a jinými vůdci svýmSi, k Rychmburku a dobyli i pobořili hrad a usadili tu svého hejtmana Jiříka Kroměšína z Bře- zovic, jenž tu hejtmani! několik let.

Ještě v listě na smlouvu se Slezany, vydaném od biskupa vratislavského Konráda, roku 1432 čteme mezi vůdci táborskými Jiříka Kroměšína z Březovic a na Ryctomburce. Jiřík psal se původně po rodné tvrzi Březovicích, jež bý- vala u Chroustovic. patříval k orebskému bratrstvu, pak k Sirotkům a horlivě účastnil se výprav husitských.

Král Albrecht daroval hrad Rychmburk jako odúmrf Kašparovi Šlikovi z Holiče a Haškovi z Válštejiraa. S nimi měli věřitelé Jana Flašky z Pardubic rozmíšky. Roku 1443 byl hrad Rychmburk v držení husitského hejtmana Jana Pardusa z Vrátková, jenž sice také zakusil sporů o toto panství, zvláště s Arno- štem z Humpolce, poručuíkem sirot Jana z Hradce, ale vysoudil tuto při a byl zveden na panství.

Jan Pardus z Vrátková byl z nejznamenitějších pánů rychmburských. Pro- žil pohnutý život. Hlavně od let 1430 vyškytá se jméno jeho při různých ve- řejných jednáních. Roku 1432 byl vyslán sněmem kutnohorským' s Vilémem Kostkou z Postupic a jinýma na basilejský sněm církevní. Společně s Mikulá- šem z Padařova vladařem, purkmistrem, raddou i obcí obce hory Tábor učinil Jan Pardus z Vrátková hejtman, kněz Rrokop správce i s vojskem obcí Tábor- ských polních a jinými v září 1433 příměří s Oldřichem z Rožmberka. Vypravil se s Bedřichem ze Strážnice do Uher, pronikl až k Ostřihomu. S hojnou kořistí vrátili se slavně v červnu roku 1433 do vlasti. V témž roce na rozkaz Prokopa Velikého vypravili se voje husitské k Plzni. Pardus z Vrátková s Janem z Bez- dědic vyjel na spížování přes lesy do Bavor. Krutě byl poražen od Bavorů na návratu, ztratil celý obvoz. Pro tutoi tuhou porážku upadl v nelásku Táborňv. Veliké rozčílení vzniklo proti němu v husitském ležení před Plzní. Jen vlivem Prokopa byl uchráněn na živu. Bojoval též u Lipan. V prosinci 1434 v rozepři s knížaty a městy slezskými o vězně kněze Bedřicha i Petra Poláka a zámky Oíraoohov, Němčí i Vrbno přichází mocně na Alše z Risenburka, správce krá- lovství českého. To již Jan Pardus z Vraťkova seděl na hradě Rychmburce. Roku 1435 tito vězňové byli propuštěni.

Smířiv se se Zikmundem, podporoval ho a dostal od něho zboží opatství podlažického do šesti let. Roku 1436 v úterý po Všech svatých z rozkázání cí- sařova přitáhl Jan Pardus z \ ratkova s Vilémem Kostkou z Postupic ke Hradci do Vysoké vojensky s vozy s jedné strany a Diviš z Miictinka s druhé strany, ale Hradečané udeřili na ně a Kostku zabili. V t&ohže místech u Opaitováic na tom brodu proti Vysolte utopili se mu r. 1437 Čert. jeho služebník, a jiných _'_' lidí

— 115 -

Pardusových. V listopadu roku téhož dobyl s Jeníkem mladším z Mečkova města Litovle, byli pak Olomučany zajati. Pardus z Vrátková byl vybaven ze zajetí teprv v dubnu r. 1440, když pustil Svitavy olomúckému biskupovi. Téhož roku súčastnil se sjezdu čáslavského krajů kouřimského, čáslavského, chrudimského a hradeckého i byl volen k radě hejtmanovi chrudimského kraje Bohuši z Po- stupic spolu s Vaňkem z Miletínka, Tristramem z Barohova a Divišem z Košuni- berka. Roku 1443 potvrdil Hlinsku kup Balkovských pozemků.

Již za Arnošta z Pardubic šířilo se husitství na panství rycbmbursikém. Jan Pardus z Vrátková toto' hnutí tu dokonal.

Když roku 1448 počala jednota Poděoradova sbírat se v poli u Kutné Hory, nescházel Jan Pardus z Vrátková Po sjezdu kutnohorském roku 1449 vy- pravil se s hejtmanem Zdeňkem Kostkou z Postupic v čele kraje chrudimského na pomoc kraji hradeckému na Koldu k Cernilovu, uhodili mu na Cernikovice a přiměli zbujného pána k příměří. Část lidu vojenského pod Janem Pardusem z Vrátková táhla na pomoc Zdeňkovi Konopištskému ze Šternberka, ale na svém návratu byli napadeni z Kolína od lidu kněze Bedřicha a bojovali tuze s citelnými ztrátami. Mezi pány jednoty Jiříkovy účastnil se rychmburský pán roku 1449 sněmu jihlavského a roku 1452 pomáhal voliti Jiřího za správce krá- lovství českého. Roku 1454 obdržel Jan Pardus z Vrátková od krále Vladislava zápis na panství rychmburské, nejprve na to, což tam .příslušelo králi, a po několika měsících i na to, což tam míval Hynek Krušina z Lichtcnburka. Když roku 1456 byl spor o Rychmburk příznivě rozhodnut pro Jana Parduisa z Vrát- ková, uvedli jej 8. listopadu úřednici dvorští na panství. Asi roku 1465 skonal Jan Pardus z Vrátková.

Poručníkem sirotkův jeho byl Zdeněk Kostka z Postupic (t 1468), nepřítel Jednoty českobratrské. Za něho byli na Rychmibnrce Bratři vězněni a někteří umořeni.

Ze synů Jana Pardusa měl Rychrnburk Vilém Pardus z Vrátková. Po- stoupil panství rychmlburské Anežce z Qhfamiu a Košumiberka, jež pak v pátek před hodem Všech Svatých roku 1500 odkázala Rychmburk synu svému Jindři- chovi z Valdštejna a na Skalách, jenž měl dcerám jejím Markétě a Mandaléně vydati z tohoto statku po 2000 kopách grošů českých širokých. Též dala synu tomuto své zboží mrákotínské a holetínské s vinicemi i příslušenstvím a na- řídila, by pan Jindřich a dědicové jeho na všech zbožích rychmburských jinač 7. lidí úroku nebrali, než na míšeňský groš.

Jindřich z Valdštýna dbal o své panství, přál Hlinsku i Skuči. Potvrdil též některé cechovní výsady. Sedával také v letech 1520 v soudě zemském. Začal opravovati pobořený hrad Rychmburk, ale smrt jej překvapila v plné činnosti. Teprv roku 1539 dostavěl jeho dědic, Vilém Šťastný z Valdštýna Rychrnburk.

Vilém z Valdštýna byl hejtmanem kraje chrudimského. Účastnil se roku 1547 odboje proti králi Ferdinandovi I. Králi musel za trest postoupiti zámek Rvchmburk s předhradím. městečkem a mlýnem náchlebním, též Hlinsko', Skuč

a Svratku, četné vesnice a dvory panství rychmburského i cla ve Hlinsku a Skuči a podací na celém tomto- panství. Podrželi jen matou část svého panství s povinností manskou.

Roku 1552 bylo panství Rychmburskč zastaveno králem poručníkům děti nebožtíka Zikmunda Robinhápa ze Suohé. Roku 1554 přešlo panství' rychm- burské na Berky z Dube. Koupil totiž Zdeněk Berka z Dube a z Lipého Ryelim- burk. Přimluvil se roku 1568 Hlinsku u krále Miaximiliiana o výsady tržní a Skuči sám potvrdil výsady cechovní. Panství zůstavil tento nejvyšší sudí království českého svému nestaršímu synu Vácslavovi (t 1600), nejvyššímu komorníku království českého a dobrému hospodáři, jenž roku 1584 vystavěl hospodářská stavení nová na Rychmburce, avšak samosprávě městské přílišně nepřál. Jako nejvyšší mustrlier při mustruňeích liidu vojanského po přehlídce vojska, sbírajícího se do turecké vojny, náhle v Chrudimi skonal. Rozhojněná zboží rodová zdědil po něm jeho nezletilý syn Lev Burian Eusebius Berka z Dubě, za jehož nezletiiosti spravovala tyto statky paní Markéta, rozená Trčko- vrnia z Lípy. Přikoupila panství chrastecké a Lev Eusebius přikoupil roku 1614 statek rosický a úřetiícký a roku 1623 zboží slatinanské. Král Ferdinand II. po- výšil jej do stavu hraběcího. Lev Burján Eusebius Berka z Dube zřídil roku 1625 ze svých statků svěřenství pro katolické potomky a ustanovil prvým dědicem svého syna Matyáše Ferdinanda tor. Berku z Dube, jenž pak roku 1644 umřel bezdětek.

Jak Lev Burján Eusebius Berka z Dube. tak i pozdější majitelé Rychm- bmrka přičiňovali se o pokatoličtění irychmburskéhoi panství.

Roku 1644 stali se pánem na Rychmburce Bohuslav Ferdinand Berka z Dube. Po něm nabyla tohoto panství Františka Rosalie hraběnka Kinská, je- jímž dědicem byl Vácslav Albrecht z Vrbna. Roku 1718 koupil Rychmburk Vácslav Norbert Oktavián ze Vchynic.

Jako již v XVII. věku, tak zvláště pak v XVIÍI. věku opětovaly se bouře selské na panství rychmburském. Roku 1738 bylla bouře taková potlačena, ale zase chystala se bouře nová. Lid bouřil se pro neutěšené hospodářské poměry i odporoval snahám protřreiormačním. Na panství rychmburské přicházeli tajně kazatelé nekatoličtí. Emissaři šířili knihy evangelické. V červnu roku 1752 bylo vybíráno po dědinách na poselstvo selské, do Vídně chystané. Poddaní přestali robotovati. Původci tohoto odporu byli potrestáni, ale roku 1775 vypukla opět selská vojna. I na panství rychmburském lid se bouřil, hromadně přišel na zámek rychmburský pro patent o své svobodě. Za krátkou dobu oves ouročuí stal se heslem k novému pozdvižení. Všude mezi lidem vřelo. Přeskakovaly zprávy, že, »jak slavné regimenty do lágru odtáhnou, panství Lanškrounské a Iitomyšlské povstanou ;i také přijdou pni rychmburské poddané«. Vojna s pruským králem Bedřichem obmezMa další přípravy. Roku 1780 opět bouřilo se panství, takže bylo na Ryclimbnrk vojsko povoláno. K novým nepokojům pro oves ouročuí došlo zvláště v únoru roku 1783. Dne 13. února 1783 shromáždilo se na zániku rychmburském přes 600 sedláků, jimž vrchní stěží se vyprostil. Vůdcové linuti

tohoto byli zatčeni. Vojsko na panství položeno, dne 14. února 1783 srazilo se u Rychmburka při bezděčském ovčíně s lidem, jehož shromáždilo se z celého panství velké množství. Pomocí vojenskou bylo panství rychmbuTské utišeno. Vůdcové poddaného lidu byli odsouzeni. Občas opět vyšlehla nespokojenost poddaných, zvláště roku 1797 působila veliký rozruch chasa vesnická, jež uprchlá na lesy před odvodem. Vykonány prohlídky rozsáhlých lesů mezi Hlinském, Jimramovem, Novými Hrady a Poličkou. Přes 1500 lidí se účastnilo této pro- hlídky, ale ani' jeden zbouřenec nebyl chycen. Zbůjníoi zdržovali se v pomezních lesích mezi Hlinském a Poličkou. Roku 1797 bylo vysláno několik set vojáků na panství rychmburské. A bylo mnoho práce se zbůjníky. Zaznamenal si starý písmák v Damašku: »Mnoho lidu bylo bito a souženo a bylo o málo, že měli být všichni lidé reíormitskéno náboženství jedné noci zmordováni tak, jako za Asvera krále. «

V těch dobách měli panství Kinští. Po Štěpánovi Kinském, bývalém vy- slanci při dvoře francouzském (t 1749), a po Františkovi1 Josefovi Kinském ob- držela panství Marie Augustina, jež poručila je svému příbuznému a snoubenci Filipovi hr. Kinskému.

Nový majitel Rychmburka obnovil a opravil značným nákladem Ryohm- buiik, vystavěl si nad Svratkou Jovecký zámek Karlštejn, snažil se o povzne- sení průmyslu, zvláště železářství a hutnicí ví na svém panství, ulevil podda- ným. Za jeho doby byl vydán toleranční patent. Filip hr. Kinský zajímal se značné o zřizování evangelických sborů na svém panství i o získání řádných duchovních evangelických. V září roku 1783 bylo konáno na Rychmburce první kázání evangelického duchovního. Kazatelem byl František Kováč, pozdější fa- rář krounský. Lidumilným svým jednáním zajistil si Filip hr. Kinský vděč:iou památku. Veliká slavnost padesátiletého jeho držení panství rychrntourského byla konána roku 1M4 u Rychmburka. U silnice při lese štěpánovském by! po- stavem památník s nápisem, že »dne 25. srpna 1 S 1 4 Jejích Excellens vysvce uro- zený P. P. Filip s. ř. ř. hrabě Kinský z Chynie a Tetavy přijal tuto po šťastně prošlém padesátiletém panování slavnou poctu a obnovení přísahy věrnosti od Jemu docela oddaného lidu Richmburského v kraji Chrudimském. «

Roku 1823 prodal Filip hr. Kinský panství rychmburské Karlu Alexandru z Thurnu a Taxisu. Roku 1824 byla uspořádána na Rychmburce slavnost celého panství, slavnost »veřejné domluvy otcovského vrchnostování a dětinské po- sluhy«, při níž byly vypraveny venkovské svadby s hudbami, ukázány rozma- nité výrobky z panství tohoto a prováděny všeliké zábavy. Každá obec měla své stanoviště, zvlášť vrchnost, úřednictvo a duchovenstvo. U velkém rozjaření slavnost tato končila.

Rok 1848 způsobil ve veřejných poměrech veliké změny. Pronikavě po- cítil tyto změny i Rychmhurk a jeho starobylý hrad. Zrušením patrimoniálního soudnictví a zrušením roboty přestal býti v polovici XIX. věku Rychmburk střediskem rozsáhlé části východních Cech. Střediska správy veřejné přenesla

118

se do Hlinská a Skuče. Zmizel rušný život ze starého hradu a jeho předhradí. Majitel velkostatku rycliiiiburs'kého bydlí stále na bavorských statcích.

K hradu Pychmburku přiléhá předhradí prostranné, obtočené silnými hradbami, v nepravidelný šestiúhelník seskupeným*, jejichž nároží jsou sesílena baštami. Bašty i hradby jsou dobře zachovány. Vnější brána bývala poblíž ny- nějšího lesního úřadu. Druhá brána stávala mezd pivovarem a lihovarem poblíž hradního příkopu. Pivovar byl již v XVI. věku při hradě; nynější pivovar byl založen roku 1686 a rozšířen rotou 1708.

Z předhradí chodilo se do hradu posvoditém mostě. Nyní vede zděný most

do zámku, jenž od předhradí jest od- dělen hlubokým příkopem. Hluboký pří- kop ten býval dobrou obranou hradu, nyní jest změněn v zahradu.

S mostu i terasy zahradní jest krás- ný výhled do hlubokého divokého ma- lebného údolí, jež svírá z jedné strany slkála hradní a z protější strany strmé zalesněné srázy. Po svahu hradního vrchu sestupuje z prostranství před předhradím se rozkládajícím silnice dolů do úvalu, překročme mlýnský potok a zase pracně se dere po příkrém úbočí protějších srázů.

Hrad sám strmí na úzkém návrší. Na třech stranách, zvláště k severu a východu jest chráněn výborně srázy, řež příkře se svažují v hluboký úval. Proti předhradí byl chráněn hlubokým příkopem, z něhož dosud lze se do hradu dostati jen fortnou. Most chráněn byl za starodávna vě žovitou bránou, jejíž místo na- značuje výstupek průčelí hradního proti mostu. Obrana tato byla vydatně stup- ňována mohutnou hláskou. V XIV. věku míval hrad ještě dvě jiné věže, jež byly pobořeny snad v XV. věku při dobývání jeho.

Průčelí hradu jest obráceno k straně jihovýchodní i bylo v XVIII. věku upraveno v nynější stav svůj. Severní křídlo hradní, mírně lomené, bylo na vý- chodním konci opatřeno arkýřem. Uprostřed východního křídla spatřuje se pří- stavek, jenž usnadňoval obranu posádky hradní proti útoku z úvalu. Nádvoří hradní jest obtočeno ze tří stran budovami hradními, z nichž nejstarší částí jest veliká hláska. Znaky Šťastných z Valdštýna, zachované v nádvoří, připomínají opravy a stavby, jež v XVI. věku prováděli Vilém Šťastný z Valdštýna. když

HLÁSKA HRADU RYCttMBURKA.

hrad pobořený přestavoval. A když pak v XVIII. věku hrad měnil se vůčihledě v rudnu, nový zvelebitel vzešel hradu starodávnému a památnému ve Filipovi hraběti Kioskem, jenž ujal se hynoucího hradu a v letech 1794 až 1797 jej dů- kladně obnovil. Věžovité přístavby nádvo>rní a některé jiiné opravy byly pro- vedeny v letech 1890., ale opravy ty nesetřely již ráz, jejž XVIII. věk hradu dal.

Hláska má v svých hrubých a mohutných zdech pět pater. Vystavěli ji ve XIV. věku. Za starodáv- na bývala mnohem vyšší. V XVIII. věku ji ubouraM až po byt hlásného, ale i tak poskytuje dosud roz- sáhlý výhled po širém vů- kolí. V nejdolejší části hlásky bývala lidomorna. Nad komorou prvého pa- tra jest hradní kapie Po- výšení sv. kříže, oprave- ná v XVII. věku. V letech 1737 až 1753 byly v ní slouženy mše. Ještě v XIX. věku byly v ní ulo- tženy některé starožitno- sti, též dvě přilby z iažan- ské hrobky Berků z Dube. Již tam ukazují jen kosti po zazděné slečně Berko- vé; ostatní parnátiiiosti od- vezl nynější majitel hradu do Rezna.

Latinský chronogram oznamuje, že Filip hr. Kin- ský obnovil' roku 1797 ka- pli zámeckou.

V hořejších dvou patrech hlásky jsou uloženy rozmanité předměty z patro- nárních kostelů. Zdí schodiště vystupuje se do pátého patra, v němž byl byt hlásného, obtočený ochozem ve zdi zbudovaným.

Na hradě jsou úřadovny knížecího dňchodenského úřadu a byty někte- rých úředníků.

V průčelním křídle hradním jsou pokoje knížecí.

Němě a jaksi udiveně shlížejí lvi z erbů Šťastných z Valdštýna dolů na chodce a nemohou si zvyknouti na klid a ticho>. jež obestírají památný hrad, a

NÁDVOŘÍ HRADU RYCHMBURKA.

120

nemohou zapomenouti těch dávných dob, kdy hlučný život bývával v tomto starém sídle českých velmožů domovem.

Na prostranství před hradbami předhradí rozlévá se u lesriho úřadu ryb- ník. Podél něho přicházíme nedaleko školy do sadu. Býval pečlivě pěstěn tento panský ipark a v době rokoka ukrýval ve svém stínu letní divadlo. Nyní jen vábí sem turistu chrámek řecký s kopulí, nesenou štíhlým: sloupy, jejž tu vděčné dominium vybudovalo roku 1818 Filipovi hr. Kinskému z Vchynic a Tetova. postavivši mu tu jeho poprsí.

Stromořadí vroubí cestu ke kostelu.

ČÁST NÁDVOŘÍ HRA IU: RVCHMBURSKřHO.

Farní kostel P. Marie Sedmibolestné stoji na hřbitove. Roku 17.iT byla zřízena reální administratwra na Ryehnvburce a roku 1854 fara. Kostci byl za- ložen roku 1752 a vysvěcen roku 1753. Roku 1894 iej opravovali a uvnitř vy- zdobili freskami. Původně byla u kostela jen dřevěná zvonice, do ní roku 1808 přestěhovali z Janovlček zvony. Teprv roku 1816 vystavěli na západním prů- čelí věž zděnou. Kostel nevyniká svou stavbou, ani nemá pozoruhodnějších pa- mátek. Zařízeni kostelní jest 7 XVIII. věku. většinou z XIX. věku. Nejstaroby- lejšími památkami kostelními jsou zvony. Dva jsou ze XIV. věku se stručnými latinskými nápisy zbožnými, třetí z roku 1600, s erby Berků a Trčky, mnoho- mluvné oznamuje, že slit byl, když Markyta Berková Trčkovna z Lípy, pozůstalá vdova po dobré a slavné Jeho milosti paměti, urozeném panu Vácslavovi nejstar- ším Berkovi z Dtíbé a Ldppého a na Rychmburce, nejvyšším komorníku králov-

ství českého, a Lev Buryan Euzebius Berka z Duibé a Lippého. jejich syn, na ten čas léta nemající, měli toto panství, i že svrchuipsaný Vácslav nejstarší Berka z Dube 10. července právě roku 1600 život svůj dokonal.

KOSTEL V RYCHMBURCE.

Na hřbitově zajímá nápis náhrobku Jiřiho Tadyáše Krále, známého ryohmbuTSkéiio purkrabího a pak direktora, jenž řídil panství v pohnutých do- bách selských bouří a zemřel, jak nápis ten hlásá. »loho času, jak poddanost a víra svobodu činila.«

RODNÝ DIM AD. HEYDUKA V RYCHMBURCE.

Při hřbitovní zdi jsou 4 kaple evangelistů.

Ulice od kostela vede k panskému dvoru. Brána jeho jest opatřena znaky Berků z Dube a Trčků z Lípy a deskami s nápisy, že Vácslav Berka z Dube a Lippého dal to dilo dělati roku 1584. Druhá deska připomíná jeho manželku Markétu. A další deska oznamuje, že Vácslav Berka založil a František Antonín

- 122

hrabě Berka pak po ohni lidem způsobeném roku 1681 znova vystavěl tento dvůr. Na budově samé jest nápis: Václav Berka 1586.

Ulice ostře zahýbá se do městečka1, jež z původního předhradí rozšířilo se ■po výšině i dolů v podzámčí a časem vyměnilo staré své jméno Předhradí za Rychmburk.

Na rozcestí u hostince Na Sklenářce povšimneme si sousoší z roku 1737. Vyhledáme ještě nedaleký rodný dům básníka Adolfa Heyduka a jsme s pro- hlídkou Rychmbiwka hotovi.

Znak méstyse Rychrníburka jest modrý štít s městečkem ohrazeným, za nímž jest kostel a hrad.

RYCHMBURK-

Na náměstí jest socha sv. Tadeáše.

Dle sčítání lidu z roku 1900 měl Rýcnrnlbutk v 152 domech 1071 oby- vatel.

K místní obci Rychmburku náleží Dalletice, Dolívka, Lešaniy a Lažany.

Lešany rozkládají se jižně od Ryclnnburka poblíž místní tratě poličsko- skutcéské. jež má u Ryclmiburka nedaleko DaJetiokého dvora nádraží. U Lešan jsou při Hesinském lese čili Spálené sasec samota liesiny. též ovčin Ochoz a myslivna Vochůzka.

Dal etice stávaly již v XIV. věku. Ves zašla v době pobělohorské. Vrchnost rychmtoarrská přesídlila poddané daletické jinam, usedlosti zbořila a ves změnila roku 1651 v panský dvůr. Roku 1698 připomínají se tu jen dvůr, panská hospoda a kovář na Dolivce. Dosud v polích poblíž silnice se ukazuje, kde bývaly sklepy jednotlivých statku zaniklé vesnice.

123 -

K Daleticům pa>třiilla hospoda D o 1 i v k a. pojmenovaná prý odtud, že ro^ botníci, když rozváželi rycbmbursiké pivo, upili ze sudů a dolívali tu sudy vodou.

Silnice obtáčí rozsáhlý sad panského dvora, ohraničený živým pilotem. Stinné stromořadí vede od ní k rozsáhlému dvoru. Když hrad rychmbursiký byl pobořen, bydlívali úředníci panští v daletickém dvoře.

A dál běží silnice na pokraj výšiny k samotě O v č i n u, nazvané po pan- ském ovčinu. Také larn bývala ještě v XIV. věku osada Bezděcí. Registra si-

POD RYCHMBURKEM.

rotčí z roku 169b připomínají Bezdéčí, ale byl to jíž jen ovčín, bydlelo tam kromě starého vrátného 5 podruhů, z nichž jeden byl ovčákem. Od bezděčského Ovčína svažuje silnice topolovým stromořadím po příkrém svahu v úvaJ a ztrácí se v polích k Raně. Od Ovčína jest značná vyhlídka k jihozápadu.

Pod rychmburským hostincem Sklenářkou blýští se hladina rybníka Spá- livce, do něhož byl Husity vmeten popel opata podlažického, jejž na poli Ohmel- ništi upálili. Pří rybníku běží silnice k Lažanům mimo kapličku sv. Josefa.

Lažany jsou památná a starobylá vesnice. Jménem svým připomíná obyvatele lázu, jenž mezi Vraelavskern a Chrudimském se rozkládal, jako zase nedaleké obce Podlažice obyvatele pod lázem a Z a lažany obyvatele za tázein tímto usedlé. Nejstarší zpráva o Lažanech jest zachována z roku 1392. V tětíh dobách i pak nepřetržitě až do XIX. věku byla obec tato v panství ryohm-

U DOLO.

burském. <> starobylosti Lažan svědčí i kostel jejich, jenž byl původně /bu- dován ve slohu románském. Stojí tento starobylý kostel sv. Vácslava na ko- pečku nad dědinou, obklíčen silnou zdí svého hřbitova, němý svědek staletých dějů, výmluvný svými památkami.

K presbyteři přiléhá sakristie, stará to kaple. Lidové podání vypravuje, že sakristie jest starým kostelem a že nynější kostel teprv později byl k ni při-

stavěn. Jisto jest. že ze starého kostelíka, když již nepostačoval, povstalia sakri- stie, jež byla slohové přizpůsobena novému kostelu, na počátku XIV. věku slohem gotickým vystavěnému. V sakristii zachován jest úpravný náhrobník z roku 1601, hlásající, že v této kapli leží sedmero dítek, 3 synové a 4 dcery, všeckno v mladém věku skrze smrt z tohoto světa sňatých, urozeného pána Vácslava Berky z Dube. Touto kaplí býval vchod dlo hrobky Berkovské, ale byl v XIX. věku zazděn. Ve zdi presbyteře jest zasazen jiný památník, vý- borného sochařského díla, na němž spatřuje se v červenavém mramoru vyte- saný reliéf rytíře, hledícího v právo k oltáři na kříž. Obšírný nápis uvádí, že tento pomník Zdeňkovi Berkovi z Duibé, z Liippého a na Rychmburce, někdy

KRAJINA U DOLD.

soudci zemskému, panu otci svému milému, jenž jest umřel 23. září 1572, učiniti jsou dali synové jeho, Vácslav Berka z Dubě a na Ryohmburce, nejvyšší ko- morník království českého, Zbyněk Berka, arcibiskup pražský, Zdeněk Berka z Dube a na Meziříčí, císaře Rudolfa II. radda váleční, Ladislav Beťka z Dube a na Meziříčí a Jaroslavicích, nejvyšší komorník moravského markrabství, a že tu jest pochován se svým synem Heymanem a dcerami Kateřinou a Annou. Před oltářem hlavním sv. Vácslava plíseň povléká řadu náhrobníků -pánů rychmburskýcb z rodu Šťastných z Valdštýna a na Skalách. Pochováni tu byli Jindřich, jeho choť Markéta z Vartemberka, pak Vilém Šťastný z Valdštýna a jeho dcery Anežka a Kateřina, též Karel Šťastný z Valdštýna.

Při pobočních oltářích sv. Jana a sv. Víta jest vykládaná dřevěná kaza- telna ze XVII. věku.

Vchod z kruchty do velké věžní komory jest opatřen znakem Berků z Du- bě a nápisem, že Vácslav nejstarší Berka z Dubě dal roku 1599 tuto komoru zříditi. Klenba jest pomalována a na zdech jest 6 erbů šlechtických. Dle lido- vého podání byly prý ve věži této zbrojnice a pokladnice pánů rychmburských po dobytí Rycbmburka Sirotky.

V kostele ještě zasluhuje povšimnutí starobylé sanktuaTdum a rozmanité kousoly žeber.

Hlavní oltář má obraz sv. Vácslava ze XVII. věku

Věž končila roubením devítibokým, na němž týčil se vysoký krov věže. Pokrývali ji roku 1769. Dřevěný srub její byl roku 1836 odstraněn. Ve věži jest zvon z roku 1600 s obšírným nápisem, že byl slit za držení panství rychmbur-

RABOUŇSKÝ KOPEC S VALY.

stého Markétou, vdovou Vácslava nejstaršího Berky z Dube. a jejich nezletilého syna Lva Buryána Berky z Dubě i že Vácslav Berka z Dube 10. července 1600 dokonal svůj život. Druhé zvony jsou z let 1481. 1666 a 1S65. Umíráček nemá nápisu.

Lažanský kostel býval farním, připomíná se již roku 1350. V XVII. věku stal se filiálním do Skuče. Sakristie jeho jest z XIII. věku. loď a presbyteř jsou ze XIV. věku, předsíň ze XVI. věku, brána hřbitovní se soškami sv. Vác- slava, Josefa a Jana Nep. z druhé polovice XVIII. věku.

Malebný jest úval při Rycfmiburskéin čili Krounském potoce od úpatí vrchu, na němž stojí ryobmburský zámek, dále na sever k Dolům. Snadno jest přístupný silnici od Lažan k Bílému koni. Rada osad provází toto údolí, rozklá- dajíc se při něm nebo na stráních kopců, jež je svírají. Mezi nejstarobylejší obce v této části oíkresu skutečského náleží místní obec Hněve tice, k níž patří li o rek a Z hoř. Na opačné straně úvalu jsou místní obce Lhota a U 1 u-

— 127 —

boká. K Hluboké náleží Střítež. Hluboká patřívala do panství rychmbur- skébo, košumberského a hrochovotýneokého. V košumberskč části její býval dvůr s kaplí. Dvůr zrušili v XVIII. věku. Oltář z této kaple přenesli r. 1784 do peráleckého kostela.

Doly jsou severněji roztroušeny v klínu, jejž tvoří Krounský potok a Novohradka. K Dodům náleží Brdo, Dolany, Hlubočice, Chlum, Rabouň a Rvasice.

Dolany jsou v úvalu Novohradky. Poblíž Dolau ukazují se v pískov- cových skalách sluje Pivnice čili miaštale Zižkovy, v nichž prý se skrývali lidé před šiky Čížkovými a i v pozdějších 'dobách válečných. Severně od Dotan rozkládá se na návrší Chlum. Pod kopcem při mlýně jsou ChlUmčice. V úvale leží Hlubočice. Rabouň, na výšině zbudovaná, památná jest svými rozsáhlými valy, jež lidové podání spojilo s východočeskou výpravou Zižkovou. Na Rabouňském kopci za těmito valy prý se hájili lidé z vůkolí před husitským vojskem a. pro- tože se ubránili, říká se Rabouň nedobytná. Neda- leko té osady ukazuje se u Bílého koně Zižkův stůl. nasypaný pahrbek, kdež prý Zižka tábořil.

Jižně od Raboimč poblíž pravého břehu po- toku Krounskélio stojí na návrší Brdo, jež má

školu, a severovýchodně v úvalu téhož potoka Doly se svým mlýnem. V Do- ieuh býval panský dvůr. jenž byl v XVIII. věku zrušen. Doly mají školu. Vět- šina těchto osad připomíná se již rotou 1392 v panství rychmburském.

Zvláště u Dolů jest úval malebný. Vněm Novonradka přijímá Krounský potok pod samotou Janovičkami.

J a n o v i č k y patří ke Košumberku. Na pokraji lesů stojí na výšině opo- dál levého břehu Krounského potoka janovičský kostel Zvěstování P. Marie. Býval v XIV. věku farním kostelem. Fara zanikla asi v XV. věku. Pak byly Ja- novičky filiálními do Skuče. Ještě v XVII. věku stával severněji od nynějšího kostela starý kostel v slohu románském. František Antonín Berka z Dube na- řídil dědici svému v závěti roku 1706 stavbu nového kostela. Štěpán hr. Kiuský dal v letech 1741 až 1746 zbudovati nový kostel. Zbytky stavby starého ko- stela a kryptu jeho objevili roku 1847, když bourali dřevěnnou zvonici. Ze sta- rého kostela zachovaly se pouze křtitelnice, hlavice sloupu a svorník. Hlavní oltář nynějšího kostela pochází z roku 1753. opatřen jest obrazem Zvěstování P. Marie, malovaným r. 1748 a opraveným roku 1S29. Starší jest postranní

(VIČKÁCH.

L28

oltář skládací s obrazem P. Maric a na křídlech s obrazy sv. Jana Ev. a sv. Vácslava. Rychrnburský licjtniau Jan Vrochyně z Reptu pořídil roku 1649 tento oltář. V kostele jest několik podobizen jezovitň chloumeckých.

Liidiové podání vypravuje, že jedna šlechtična z rodu Berkův oblíbila si chudého pastýře nebo panoše a byla za to dána svým otcem do kláštera, ko- nečné palk za živa zazděna v kryptě pod tímto kostelem. Když pak se na Rychm- bmrk doneslo, že dobří liidé dávali jí tam skulinou jídla, dal prý ji otec zazdíti na hiadě Rychmburku. Dle jiné pověsti dala prý se sama za pokání zazdíti a

KOŠUMBERK OD LUZE.

odkázala své dědictví kostelu v Janovičkách a chudině. Až do roku 1784 byla chudým vystrojována vždy v den Zvěstováni P. Marie hostina v Janovičkách nákladem vrchnosti rychmburské. Úředníci panští rychmburští a duchovní skutečtí sami přisluhovali tu chudině a častovali ji polévkou, hrachem, krupkami. masem a bochníky. A zpívala se za starodávna na panství rychmburském písnička: »Z vysokého rodu byla ta první slečna Berková, v rozkoši jsouc vy- chována a v žalosti pochována«. Roku 1784 tato fundace byla dána milosrdným bratřím do Prahy, by za to léčili 4 chudé nemocné z panství rychmbUTSkého zdarma.

Jedoucím od Dolů k Střemošnici objeví se průlinou, již údolí Novohradky tu tvoři, na ráz na vysokém chlumu toraid K o š u ni b e r k.

Poblíž hradu Košumberka ukazuje se vršek ohrazeny valem, Na komárce. Tam prý stává! hrad, nežli byl vystaven Košiiiuberk. Dle jiné pověsti býval prý Na komárce panensky klášter.

— 129 —

Nejstarší zachovaná zpráva o hradě Košumberku jest z roku 1318. Tehdy seděl tu Ojíř z Košuimberka. Jeho vdově pak, jež bydlela se svými sirotky na Košumberce, Bohunek z Popovce uchvátili hrad. Pravděpodobně hrad zůstal v jeho držení a přešel na jeho dědice. Nasvědčuje tomu zpráva, že roku 1372 od Diviše z Popovce koupili hrad Košumberk, městečko Luži a celé panství košumberské Diviš, Msfclav, Je šek a Slavaita z Chlumu.

Rod Slavatovský byl majetníkem hradu Košumberka po mnohá staletí. Po Divišovi z Chlumu nabyl panství košurnberského Jindřich Lacembok z Chlu- mu a Košumberka. Roku 1406 seděl na tomto hra- dě Jan z Chlumu. Na po- čátku XV. věku patřil Ko- šumberk Lacembofcovým synům Janovi, Vilémovi, Divišovi a Benešovi z Chlumu, kteří všichni při- lnulí k husitství.

Jan z Chlumu a Ko- šumiberka byl věrným pří- telem Mistra Jana Husa, provázel ho do Kostnice a byl svědkem jeho smrti. Není divno tedy, že Jan z Chlumu byl mezi přední- mi účastníky památného pražského sněmu svato- jirského roku 1415 i že súčastnil se protestu če- ské šlechty proti upálení M. J. Husa. K němu přidružili se oba bratři Vi- lém a Diviš z Košumberka. Tiiito oba bratři obdrželi při rozdělování statků rodo- vých zboží košumberské, jež zvláštní přízní a štěd- rostí krále Vácslava IV. bylo již roku 1411 rozhojněno některými vesnicemi, jež s Popovcem jako od úmrť po Ješíkovi připadly na krále. Roku 1417 byly králem některé vesnice manské, jež patřívaly Ješíkovi z Popovce s manstvím a služ- bou k hradu Vyšehradu, svobodně vloženy v zemské desky Vilémovi a Divišovi z Chlumu. Při rozdílu statků patřily k hradu Košumberku dvůr košumberský. městečko Luze, vsi Voletice, Zdislav, Štěnec, Jenšovice, Martimice, Ostrov. Svářen, Domoradice, Poipovec, Mentour a jiné.

NA KOŠUMBERCE.

- 130 -

Ve vojnách husitských působil Vilém z Chlumu a na Košumberce. v tedy bráti za bernou minci vypravování, že Zižka rozbořil Košuimibeťk. \ ilém

z Chlumu byl roku 1422 \ poselstvu knížete Rorybuta, jež listem ze -4. listopadu 1422 osvědčilo ochotu markrabímu braniborskému Frydryohovi, uzavříti pří- měří. Roku 1423 zapsal Vilém věno své manželce Markétě ze Stráže a na Ko- šumberce na svých statcích. Zemřel pak roku 1434 za moru. Vdova jeho žila svá léta vdovská se svými syny Slavatou a Jenem na Košumberce.

Diviš z Chlumu, horlivý stramiík Jiřího Poděbradského, přežil svého bra- tra Viléma, jehož syn Slavata stál za jedno se svým strýcem Divišem.

Když rod Viléma z Chlumu vymřel v jedné své větvi tímto Slavatou a druhou větví přenesl se na jiné statky, hrad Košumberk s celým panstvím zů- stával v rodě Divišově, jehož syn Jan z Chfanu, pán vcimi rozšafný a práv znalý, držel Košumberk na konci XV. věku i bojovali při straně Jiřího Podé- i radsikóhO', pobyl nějaký čas v zajetí brněnském, ale roku 147n. když veřejná

ost byla nařízena k obhájení království, byl vyslán s lanem Kostkou z Po- stupk a jinými k zřízení tohoto pote.

Po něm nabyl Košumibeťka jeho synovec Slavata z Chlumu, jenž též v komorním soudě a úéasťníval se při různých právních jednáních.

Zůstavil panství košumberské svému synovi Divišovi z Chlumu, horlivému přívrženci fednoty českobratrské. Diviš byl sice v odboji itavi otikráh'

Ferdinandovi I. mezi direktory, ale přijat byl na milost, nicméně přece musei postoupiti králi hrad i panství Kostelec a i. a uvésti statky Košumberk a Chlum v manství. Roku 15n7 byl na sněme ustanoven mustrherem vojenského lidu proti Turkovi a také hejtmanil kraci chrudimskému. Král Maximilián vybavi1 mu pan- ství košumberské z manství.

Když 18. července 157.1 hrom uhodil do starožitného hradu Košumberka a vypálil, Diviš z Chlumu vystavěl nákladné a okázale zařídil nový zámek, v němž vyhradil Jednotě bratrské ipokoj bratrský a škálu. Práce veřejné zabíraly i mnoho času pánovi, takže pro své hospodářství si zařídil nově zvláštního úřed- níka čili hejtmana zámeckého a jemni podřídil hradní úřad hospodářský. Diviš Slavata z Chlumu a Košumberka dokonal roku 1575 a byl pochován ve středu po sv. Bartoloměji v městečku Luži v kostele. A Bratři Boleslavští jej pochovali ■ /Hatili v něm horlivého přívržence a mocného ochrance.

Mnoho lidu na košumberské m. podlažiekém a ohroustovidcém panství se hlásilo k Jednotě bratrské. Z Chrasti chodíval jeden ze si uších bratří každou neděli na zámek Košumberk a řídil tam duchovní cvičeni.

Po smrti Divišově rozdělili si' jeho synové Vdám, Jindřich. Albrecht a Za- :haryáš o statky- rodové. Jindřich obdržel KošuimbeTlk. Matka jejich žila se svými dcerami na tomto hradě.

Jindřich Slavata z Chlumu a Košumberka byl horlivým příznivcem Jed noty bratrské. Vzal též svého poručence, potomního válečníka Albrechta z Va!d- štýna k sobě na Košumberk a tu jej dal vzdělávati \ učení českobraitrsl uměl 'iiirm též si synem svého poručnúlka Divišem Laoembokem Sla

131 -

z Chliiirou a bratrancem Divišovým Vilémem Slavatou z Chlumu a K-i >umberka; Albrecht i Vilém odpadli 'později od viry c-tcovské.

Po smrti Jindřicha Slaivaty spravovala panství košumberské jeho vdova Kuňka Slavatova, rozená Černčická z Kaoova, se spofaporučniikem Albrechtem Slavatou z Chlumu za svého syna Diviše Lacemiboka z Chlumu, jemuž Jindřich byl památnou závětí svou roku 1597 zůstavil toto' panství.

Diviš Lacembok daroval Lužským radnici a veškeré její příslušenství, též krámy pekařské v náměstí, obchod solí a železem, vinný šenk a platy z vín, z váhy obecní a j. i potvrdil jim v pondělí den sv. Antonína roku 1605 jejich výsady, zejména dání majestátu, jejž jim král Maximlián byl na přímluvu Jim-

BRÁNA NA KOŠUMBERCE.

dřicha Slavaty dal. Diviš Lacembok opevnil, dostavěl a ozdobil hrad Košům - berk. Lnžští vzpomínal rádi vlídného pána pak v dobách pobělohorských, jak on a jeho předkové přáli Luži a mívali z toho potěšení, když městečko kvetlo a z toho také do mu košumberskému netoliko čest. ale také užitek všemu panství a okolí pocházel, neboť mnozí se sem jako do komory utíkali.

Za účastenství ve vojně české byl Diviš Lacemibok z Chlumu v květnu roku 1623 odsouzen a bylo mu též panství košumberské skoníiskováno. Dříve nežli byl rozsudek vyřešen, zemřel pan Diviš. Pochovali jej v bratrském kostele hížském. Teprv po jeho smrti přišel královský komisař Jáchym Slavata z Chlu- mu na Košumberk. Vy chovanec košumberský, Vilém Slavata z Chlumu vyžádal si postup panství košumberského, by nevyšilo z jeho rodu. Roku 1623 kýlo mu panství toto postoupeno. Slíbil sice poddaným, že bude jim »milostivým pánem a ochráncem a, nerci-li pánem, ale otcem « a že je při starobylých povinnostech

132 —

zanechá, ale brzy skutky vyvrátil tyto sliby. Sotva že měl panství několik ne- děl, rozkázal košumbcrskémM hejtmanovi, by poddaní přestoupili ke katolictví. Jezovity na panství posílal, kteří vystupovali neobyčejně příkře. Vilém Slavata žalářováním hleděl n poddaných přivoditi změnu víry. Všichni konečně poslechli, jen čtyři ještě váhali, totiž Ziikrnund Hrušovský, Mikuláš Sárovec, Jan Aksamit a Vavřinec Karlík. Byli pak mnoho neděl zimou a pak hladem trápeni a zámecký purkrabí s jezoví tou hrozil jim trápením ještě těžším. Aksamita dále věznili, Šárovce zavřeli do smrduté místnosti a Hrušovského do komína. Karlík skonal ve vězeni a ostatni po trápení, více než dvacítinedělním, byii pokutováni a do

Polska vypuizeni. Též jiní z panství muselii pro- víru opustiti panství a odebrat se do exilu. Zámecký hejt- man přísně hrozil podda- ným, by chodili ve svátky církve katodické k zpově- di a přijímání pod jednou způsobou. Neobešlo se to bez odporu a dlouhého zdráhání.

Vilém Slavata odňal Luži veškeré výsady a teprv zase roku 1631 vy- mohl jim na Ferdinandu II. výsadu celní a mýtní a také poddaným vesni- ckým ulevil.

Panství košumbcrské mnoho trpělo tehdy voj- sky. Nový majitel, Jindř. Vilém Slavata z Chlu- mu napomáhal povznesení živností a obchodů v Luži. V těch dobách bylo zase konání soudů přeneseno z hradu Košumberka na rad- nici lužskou, jak bývalo za starodávna. Sond trestní zůstal v Luži do roku 1765. Ovdověv, oženil se Jindřich roku 1650 s Marií MaximiHánou Evou ze Žďáru, jež, když choí její roku 1654 a dcera její, jeho> dědička, roku 1657 ze- mřeli, nabyla košumberského panství. Znova provdala se roku 1656 za Fran- tiška Kryštofa svob. p. Hieserla z Chodův, záhy však ovdověla pobožná tato paní. Chytří rádci její dovedli využitkovati jejího náboženského citu a man- želského neštěstí. Roku 1667 založila kapld na Chloumku. Roku 1669 přišli na zámek košumberský dva jezovité královéhradecké koleje a trvale již zůstali. Oni i jejich nástupce P. Had dovedli horlivé pracovati pro svůj řád. Maric Eva

NÁDVOŘÍ KOŠUMBERKA.

— 133 —

Hieseriová dala zříditi kol kaple chloumecké 8 kapliček a ambity, roku 1678 zaiožila při ní residenci jezovitskou. Založení bylo konáno u přítomnosti arci- biskupa pražského okázale a slavnostně. R. 1678 darovala jezovitům tuto kapli, některé nemovitosti i zajistila jim na panství košumberskčm značný peněžitý obnos. Roku 1682 na podzim byla residence již dostavěna. Zase konána veliká slavnost. Roku 1683. dne 9. července, odstěhovali se jezovité z Košumberka do residence. Roku 1684 v únoru opustila Marie Eva Hieseriová hrad Košum- berk a přestěhovala se do »domečka« poblíž chloumecké kaple a po smrti své jedmé dcery Františky darovala jezovitům hrad Košumberk. Luži, veškeré dvory panské á vsi tohoto panství a založila roku 1690 na Chloumku ve- lJký kostel. Téhož roku skonala, ne- dočkala se dokončení stavby. Jezo- ^í>-; ci- víte slavně pochovali svou dobrodi- telku obětavou.

Stavše se majiteli panstva, tím větší činnost protireformační vyvíjeli v něm. Všemožné úsilí věnovali zve- lebení návštěvy Chloumku a vyvi- nuli činnost velnri dobře promyšle- nou a rozvětvenou, jež neminula se s kýženým výsledkem a splnila přání a tužby jejich řádu. Roku 1696 dobu- dovali kostel na Chloumku. Chlou- mek stal se vyhledávaným a oblíbe- ným místem poutním.

Bullou papeže K Limem:; \l\ . byl reku 1773 zrušen řád jezovitský. Také byla zrušena residence na Chloumku. Statky řádové obdržel fond studijní.

Roku 1807 Leopold svob. pán de Laing koupil panství košumberské, jež pak roku 1826 bylo prodáno Karlu Maximilianu z Thurn-Taxisů.

Příkrou cestou po stráni vystupujeme k rozvalinám památného hradu. Po- hodlnější přístup jest od Luze poblíž budov královského zemského sanatoria.

Při hradě býval dvůr, jenž byl v XVIII. věku zrušen. Tehdy byla u hradu zřízena ves Košumberk dle soustavy Raabovy. Na předhradí jest pivovár a hospodářské budovy. Na nádvoří roste lňiduše, dobře známá četným návštěv- níkům košumberským.

Rozmanité nápisy vlastenecké upomínaií v předhradí na památný zaká- zaný tábor, chystaný na 5. červenec 1868.

Cesta zahýbá do příkrého kopce k vlastnímn hradu stavením, jež bylo asi v XVII. věku vystavěno. Budova tato byia ozdobena rustikou. má v severo-

\f:X HRADU KOÍVMi^RKA.

134

západním průčelí nad dvojitými okny úpravný štít ve slohu renaisančním. Na Korouhvičce střešní spatřuje se vysekaný zuaik Slavatovský. Zajímavý jest též starobylý chrlíc na této budově.

Brána vítá chodíce znaky Slavatův a Zerotínův a začáteční písmena na ní vytesaná připomínají mu, že Diviš Lacembok Slavata z Chlumu aKošumberka a jeho chof Veronilka Slavatova ze Zerotína zvelebili toto své starodávné sídlo.

Podjezd uvádí v malé nádvoří, jež při prvém poschodí staveni předního jest obtočeno pavlačí, z níž vcházelo se do sálu a hostinských místností a malou brankou do vlastního hradního' nádvoří. Hradba odděluje od tohoto dvora vlastní nádvoří hradní. Po levé straně vjezdu hradního šklebí se v této zdi střílna, jíž zajisté nejednou dostalo se nezvanému hostu uvítání nemilého.

, ÉĚSĚá

VÝHLED Z KOŠUMBERKA NA SANATORIUM A CHLOUMEK U LUZE.

Od hlavního vchodu hradního rozkládá se náhradí, jež lemují vůkol samé zříceniny.

Hrad Košurnberk byl založen před rokem 1318. Tento starý hrad byl vybudován na vrcholu čedičového chlumu. Na jilio-západě chránila jej silná věžo- vitá stavba. Od ní na severozápad1 se rozkládaly stavby hradní, důkladnou zdí opevněné. Na jin a východ od vlastního hradu bývalo nádvoří, snad starobylé píedhnadí, obtočené hradbou, již bašty sesilovaily. Nejpříkřeji svažuje se ch!um k západu a jihu.

Brzy po roce 1560 Divíš Slavata z Chlumu a Košumberka jal se přesta- vovati hrad. Po ohni. jenž v červenci roku 1573 za hromobití zničil Košumberk. by! celý hrad znova opraven a rozšířen rozsáhlým novým zámkem, jenž by! již roku 1623, zaujal severní, severovýchodní a severozápadní část chlumu hrad- ního, připojoval se k severní straně starého bradu a. rozkládaje se k severo- západu, mířil volným nárožím k severu. Bylo to důkladné, v nádvorni straně loggiemii opatřené stavení. Celé náhradí bylp opevněno zdmi a baštami. Dosud s'ojí v jižní části hradu pevná ve/ vodárna. Při ni býval hospodářský úřad.

Na Kcšuniiberce bylo v XVI. věkii mnoho pokojů a siní panských, vyzdobe- ných obrazy a koberci, zařízených úpravným nábytkem a nářadím, jak se na sídlo bohatého českého velmože slušelo a patřilo. V komorách ložních stávala lože s nebesy. V skříních bylo plno skvostných šatů choděcích, kožichy sobolem a kunami ipodšité, pláště aksamitové, kabátce zlatohlavové, brnění rozmanitá, zlacené třmeny, praporce válečné. Pán košumberský choval tu v XVII. věku také praporec bílý a žluitý s křížem červeným, pod nímž táhl a bojoval v ne- šťastné české vojně lid stavovský chrudimského kraje. V pevných komnatách a skiepeníoh velikých bylo tu dosti vhodného úkrytu pro< věci a klenoty vůkolni šlechty za vpádů nepřátelských a bouří domácích. V sirotčím sklepě byly bez- pečně uloženy majestáty Slavatovské a věci sirotků poddaných. Na hradě kc- šumberském žilo s panstvem četné komonstvo. V kuchyni panské vařilo se na

POD LINDUŠ1 NA K03UMBf:RCh\

fj velkých a 6 menších kotlích a ve velkém kotli, na řetěze nad ohněm visícím, pro obyvatelstvo hradní. V stáji panské stálo vždy pohotově mnoho koní pan- ských a kočovských, vozy komorní a kočárky. Ve zbrojnici se napočítalo mnoho zbrojí rejtharsikých a vyzbrojil pro pěší, různé plechovnice, šurce, kyrysy, piechy zadní, oštěpy, pistolu í holstry, hákovnioe, sedla, rystunky, kůly stanové a jiné potřeby. A mezi pokoji nádherně zařízenými byl pokoj » škola « a prostý, jednoduchý pokoj bratrský. Tehdy byl Košumberk střediskem úředním i hospo- dářským celého vůkolí. K pánu hradnímu sjíždívala se vůkolni šlechta. Dostatek čeledě hradní i zbrojencň byl tu k obsluze a hájení hradu. Přicházívali mě- šťané lužšti a lid vesnický na zámek za různými svými záležitostmi.

Ticho mrtvé sídlí v rozpadávajících se troskách hynoucího hradu. S prů- čelní zdi veliký nápis NA ZDAR! vítá návštěvníky, připomíná mu památný za- kázaný tábor košumberský. Z celého východu českého chystal se lid na tento tábor. Veliké množství občanů z okresů vysokomýtského, skutečského, hli-

138

neckého. poličského; litoiuyšlského, chrudimského a jiných shromáždilo se pod hradem Košumlberkem dne 5. července 1868 na tábor k úřadě o zvelebení ná- rodního blahobytu. Zakázaný tábor, jenž měl býti pod hradem na lukách Ha- dinoi, byl nahrazen produkcí zpěváckých spolků, jež se vyvinula ve skvělý projev lidu východočeského, hlásícího se k činnosti veřejné a o svá stará, ne- zadatelná práva.

Nadšení tehdejší tlumočí též na budovách v pře ďh radí zachované nápisy: Kdo do pout jímá otroky, sám jest otrok. — Lepší žalář a okovy, nežli volnost otrocká. — U nás jde vše ráz na ráz. — Svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou.

Roku 1900, dne 2. září, pořádali jsme tu tábor východočeského lidu, jenž v četných tisících shromáždil se v polích při lužské straně košumberského chlu- mu. Mohutnými slovanskými prápory pozdravoval omšelý, opuštěný památný hrad slavného českého rodu novou dobu českého lidu.

T

Ur. K. V. ADÁMEK:

CHRUDIMSKO.

Okres chrudimský náleží mezi největší a nejúrodnější okresy české. Na jihu sousedí s okresem nazavršským, na západě s čáslavským okresem. na severu s okresy přeloučským, pardubským a holickým, na severovýchodě s vysokomýtským okresem a na jihovýchodě s okresem skutečským. Nejse- vernějšími obcenii okresu chrudiniského jsou Bláto a Dubany, nejjižnějšími lirbokov a Skála, nejvýchodnějším Radim ia nejzápadnějšími obcemi Slouko- viíce a Licomělice.

Okres chrudimský má výměru 30.733 hektarů.

Poloha okresního města jeho jest velmi výhodná. Ačkoliv Chrudim lež: blíže hranici severní svého okresu, přece jednak železniční spojení, jednak hojná silniční síť umožňují snadné a rychlé spojení jednotlivých obcí okresu chrudim- ského s okresním městem.

Většina plochy okresu chrudimského naleží do nížiny polabské, jen v jižní část jeho zasahuje českomoravská vysočina svými výběžky. Nejvyšších výšek dosahuje půda okresu chrudimského právě v jižní části jeho, zvláště Hrbo- kovským vrchem, jenž jest vysoký 565 m n. m.. a Kobylou nad Prachoviccmii Jo výše 535 m n. m. vynikající. Odtud klesá v západní části okresu půda ve směru k severu na výši 400 až 360 m n. m. V části této vynikají kopce Smrt u Pohledu do výše 459 m n. m. a Palác u Heřmanova Městec do výše 381 m n. m. V nejbližším okoJí Chrudimě jest nejvyšší polohou Králové hora, měřící

386 m n. m. a Tři bubny, ležící ve výši 302 m n, m., poloha Na Skřivankách 309 m n. in. a Pumberky 300 ni n. ni.

Značně klesá půda v okolí Chrudimě a Heřmanova Městce. Heřmanův Městec leží ve výši 275 ni n. ni. V téže výšce udržují se polohy u Morašic a k východu přes Stolany a Sobětuchy k Markovicůni .a pak při samé jižní hranici přes Škrtaný a Kunčí a dále k severovýchodu -nad Vorlí a Vlčnovem až ipod Tři bubny a dále k Honbieům ,a pak jižně od Zaječic k Chrasti a Cha- eholieům. Nové rměsto Chrudimské má průměrnou výši 270 m n. m. Od Lhoty Rabštýnské zasahuje k severu úzký pruh do výše přes 300 m, jenž nad Sobě- tuchy dostupuje na 307 m ň. m. a Na Skřivankách poblíž Chrudimě na 309 m. Jiihovýchodně od Chrudimě dosahuje potahá U tří bubnů 302 m n. m. Pum- berky u Chrudimě jsou 300 m n. m. K severu klesá terrain pod 270 m, u Klešie

CHRUDIM.

a Bylan, Dřenic a Medlešic. Údolí Chrudimky směrem severovýchodním od Chrudimě přichází s výše 238 m u Kalouskova nad Tuněchody ipři stoku Chrudimky s Novohradkou na 220 m. Od hranice okresu s poloh mezi Sliati- nany a Chrastí snižuje se půda na sever a k severovýchodu. Směr přítoků Novohradky, od jihu přitékajících, naznačuje toto klesání terrainu. Chrast leží ve výši 265 m n. m.. Hrochův Týnec již jen 248 m, Kočí 230 m, Tuněchody 227 m n. m.

Hlavní vodou okresu chrudimského jest řeka Chrudimka. Teče celkem směrem severním, do okresu chrudimského přichází pod Svidinicí, úrodnými lány proniká u Slatinan, volně plyne k Chrudimi a za Chrudimí zahýbá na se- serovýchod k Tuněchodům, pod nčmi opouští půdu okresu chrudimského, jejž rozpolfuje ve dva díly. Z východní části okresu přivádí jí nejvíce vod Novo- hradka, jež pod Chroustovicemi vtéká do okresu tohoto a teče západním smě- rem a u Hrochova Týnce zahýbá se v severozápadní směr, jejž dodržuje až k svému vyústění u Lhoty tiřetiícké. Novohradka sbírá přítoky od jihu, z nich největší jest Zejbro, jež divokým úvalem razí si cestu od Kostelce Vrbatova

- 138 -

Podskalím k Chacholicům a, přijavši v Podlažicich potok Horečky, k severu pflyme pod Chrastí k Košicům a nad Hrochovým Týncem do Novohradky vtéká. Téměř souběžně s Zeúbrem teče Ležák, jenž v horním toku nad BLtovany sluje Holetíuka. Nad Zaječicemi vpadá do chrudimského okresu, u Restok obrací se k severu a pod Hrochovým Týncem vffévá se do Novohradky. Ostatní přítoky její jsou ještě Ježděnka a Kočský potok. Z levé strany vtékají do Chru- ďimlky Lhotský potok a nad Chrudimí nepatrný Jordánek.

Ze západní části okresu chrudimského sbírají se vody v Bylanku. do níž ústí potok Markovický. isesífený Stolanským (potokem. Okolím Heřmanova Městce tekou potoky Rozhovický, KJeškký a Načešický. Do Klešickčho potoka přitékají potoky Podolský a ZdechovJcký.

Rybníky jsou v okresu chrudimském u Podtažic. Kunčího, Heřmanova Městce, Chrudimě, Nabočau, Pochobrad, Stolan, Lánů a Lhoty.

Z celkové plochy okresu chrudimského 30733 hektarů zaujímají pole 20.1 7s hektarů (6565%), lesy 5904 hektarů (1921%), taká 1760 hektarů (572%), pastvy a pláně 597 hektarů vl 94%) a zahrady 948 hektarů (308%).

Obyvatelstvo okresu chrudimského zabývá se hlavně zemědělstvím. V Chrudimi, Chrasti, Hrochovu Týnci. Slatiinanech, Medlešicích. Heřmanovu Městci a j. jsou továrny, zejména v Chrudáiii cukrovar, pivovar, lihovar, to- várna na obuv, slévárna a j., v Slatinanech a Hrochovu Týnci cukrovary, v Medllešieíóh pivovar, v Heřmanovu Městci výroba obuvi a i. V okresu jsou velkostaitky slatinanský, heřmanoměstecký, meďlešický. hrotihovoitýnecký, ro- sický, chrastecký, přestavlcký.

Lidnatost okresu chrudimského stoupá. Roku 1S90 bylo ve 4 městech n 46 venkovských obcích 5655 domů s 48.445 obyvateli (22.945 mužů a 25.500 ženami), roku 1900 bylo napočteno 6026 domů s 50.130 obyvateli (23.791 muži a 26.339 ženami). Přibylo za toto desítiletí o 347% obyvatelstva (mužů o 3'68% a žen o 329%). Roku 1910 bylo napočteno v 6550 domech 53.089 obyvatel.

Okres chrudimský jest ryze český.

Roku 1900 bylo napočteno v okresu chrudimském 48.145 katolíků, 1220 evangelíků. 751 židů, 14 jiných vyznání.

Komunikační poměry json příznivé. Okresem vede trať severozápadní dráhy, jež vstupuje do něho u Podskalí a má v okresu chrudimském stanice Chrast. Zaječice, Slatinany. Chrudim a Medlešice. Z chrasteckého nádraží od- bočuje místní trať, jež má stanice v Chrasti. Rosicích a Hrochovu Týne!. Tarto trať iest odbočkou místní dráhy ebrudimskoheflické. kteráž vstupuje do okresu ii Boříc a má stanici v Hrochovu Týnci. I 'řeticich. Chrudimi, Bylameáh, Kle- ricích a Heřmanovu Městci. Od Přelouče vede místní trať podolská Heřma- novým Městcem k Prachovicům a Podolu.

Nejstarší silnicí jest silnice od Vysokého Mýta, iež u Holešovic vstupuje do okresu a Hrochovým Týncem vede do Chrudimě a dál k Heřmanovu Městci. Od Pardubic Medlešicemi vede silnice jiná k Chrudimi a dál k Slatinanům a I.iikavictim. Silniční spojení má Chrudim přes Vestec k Tuněehodům, přes [opol

- 139

k Úřeticům, přes Vlčnov a Vorel k Chrasti a přes Lhotu Rabštýnskou k Seči. Mezi těmito hlavními směry jsou spojovací silnice, jež ve východní části okresu vybíhají z Chrasti Podlažieemi ke Skuči a k Luži, Rosicemi k Hrochovu Týnci a dál k Moravanům, Restokami k Přestavlkům, přes Horku na Žumberk. Ze Zaječic vede silnice k severu přes Nabočany do Vejvanovie, od ní odbočuje silnice přes Kočí k Topoli. Ze Zaječic k jihu vede silnice k Bitovanimi, Ze sla- tinaské sillnice jest spojení Kunčím k Vodí a dál ke Kočímu. Jiná silnice od Kočího vede přímo k Slatinanůni. V západní části okresu vede silnice ze Slati- nan k MarkO'VÍcům, od ní odbočuje u Pochobrad silnice přes Sobětuchy na Stolany a Morašice, odtud Janovicemi k Zbližňovicům a přes Pohled k Lhotě.

CHRUDIM.

Morašice jsou spojeny silncí s Novým Dvorem u Heřmanova Městce, od něhož jest silniční spojení na severovýchod k Rozhovicům, na sever přes Klešice k Jeztořicům a jiné přes Nákle do Svinčan, na západ silnice do Stojic, jiná do Licomělic, k jihozápadu přes Vižice do Sloukovic, na jih jednak přes Kostelec k Prachovicům a přes Nový Dvůr k Podolu a Hrbokovu. Od Nového dvora jest silniční spojeni přes Rozhovice do Duban, v Čepech odbočuje silnice k Dře- nicům a dál přes Medlešicc k Mlkulovicům a 'k Vestci.

Město CHRUDIM rozkládá se na návrší nad řekou Chrudimkou i v nížině po obou březích této řeky. Vnitřní město jest nejstarší částí Chrudimě. K němu pojí se Nové město a pod návrším předměstí Janské a Kateřinské. K místní obci Chrudimi náleží ještě camoty Presy, Vlčí Hora. V Lindách. Pišfovy, Pod- hůra, Říšf, Markovice. Na Vrchách a Pumberky.

Vnitřní město jest vybudováno na nejkrajnějším výběžku, jimž výšina od Tří bubnů a Vlčnova proniká směrem severozápadním a západním k Chru-

140 -

dimce, a bylo ochráněno jednak svahy dosti příkrými tohoto návrší, jež obtéká Chrudimka, rozlévající se v Chrudimi v několik ramen, a opevněno hradbami městskými, jež byly sesíleny četnými věžemi. Dosud se valná část hradeb a některé bašty zachovaly. Z věží zvláště vynikal vysoký, válcovitý, nahoře súžený cytadel, jenž pobMž FilišťJnské ulice sešitová! fortenskou stranu hradeb. Z předměstí vystupovalo se do Vnitřního města buď touto pardubskou fortnou nebo fortnou tmavou, na velkou podsíň do ulice Štěpánkovy ústící, a pak z Jan- ského- předměstí vozní cestou přes most poblíž nynější musejní budovy bránou.

jež sestávala ze 3 věží za sebou po svahu stojí- cích. Při bráně byla bran- ka, jíž se vcházelo od ko- želužského mlýna. Od No- vého města bylo Vnitřní město odděleno také valy s hlubokým příkopem, jenž se rozkládal po Dláž- děném kopci (Na scho- dech) a odtud při horní chlapecké škole staré směřoval přes nynější Resslovo náměstí těsně za kostelem do nynější dě- kanské zahrady, v níž nejdéle se udržel a teprv při stavbě průmyslové školy a nynější arciděkan- ské budovy byl úplně za- sypán. Tento příkop byl na zevní své straně sesí- len nižším valem. Okrová Má bašta prachárna, na valech u zahrady klášter- ní zachovaná, a též menší bašta za děkanstvími jsou zbytky tohoto opevnění, iímž vcházelo se na Nové město Zižkovou věží. V nynější ulici Břetislavově bý- valy za bránou >-v dlážděui« tři brány, z nichž první byla spojena s někdejším hradem chrudimským a poslední byla osazena vysokou čtyřhrannou hláskou, jiež se r. 1717 sřítila. Z Kateřinského předměstí přicházelo se v tato místa po Dlážděném kopci (nynějších Širokých schodech). Celé Nové město bývalo opev- něno. Bašty a hradby nad Kateřinskou čtvrtí a val, položený zaihradami novo- městskými při cestě, jež od Tejneckia k silnici Topolské vede, jsou zbytky tohoto opevnění. Chrudimští opravovali často své hradby. Před vpádem uherského krále Matyáše byla opevněna podměsti chrudimská. Roku 1619 byly brány městské

ARCIDRKANSKÝ KOSTEL V CHRUDIMI.

— 141 —

opevněny i věže nad nimi a nad pardubskou fortnou nově vzdělány a hradby spravovány. Věk XIX. nebyl hradbám a bránám městským ipřízniV. Byly zbo- řeny r. 1801 horní brána, r. 1803 menší horní brána, r. 1847 Zižkova věž s bránou a později části hradeb, překážející novým stavbám.

Arciděkanský kostel Nanebevzetí P. Marie stál pří hradbách v bezpro- středním sousedství hradních budov. Pod jeho presbyteři byly ipři restauro- vání jeho objeveny stopy širokého a hlubokého, již zasypaného příkopu, jenž byl v témž směru jako podzemní vyklenutá chodba pod kostelem od oratoře k sakristii. Mezi tímto příkopem a oním zasypaným a zastavěným příkopem stávali hrad, kdež stojí bývalá chlapecká škola. Bezprostředně vedlie zasypaného příkopu byl proti hradu val a pahorek nyní již dávno odstraněný, na němž býval kostelníkův domek. Tento pahorek byl posledním zbytkem tohoto valu, při němž stávaly Zižkova věž a brána mezi touto věží a kostelem arciděkan- ským. Četné nálezy v okolí tohoto kostela svědčí, že na místě Vnitřního města bývalo starodávné hrad sté a sídliště. Pod stopami křesťanského hřbitova, jenž býval okolo nynějšího arcidékanského kostela, byly nalezeny střepiny popelnic, bronzové památky a j. ,

Nynější arciděkanský kostel byl původně hradní kaplí, jež pak byla pře- stavována a rozšiřována. Nejstarší částí tohoto kostela, z druhé polovice XIII. věku pocházející, byla podklenuta podjezdem* jímž se mohlo procházet a pře- jet na valy, takže kostel vynikal částečné presbyteři do prostory hlavní hradby a sliti kostelem P. Marie v hradbě. V XIV. věku byl beneficiem kláštera břev- novského, jemuž jej potvrdil r. 1379 biskup litomyšlský Albrecht ze Štern- berka a r. 1395 král Vácslav IV. Od r. 1350 náležel tento kostel s oběma dru- hými tehdejšími kostely tamními (sv. Kříže a dominikánským) k biskupství liíomyšlskému, r. 1416 byl nově posvěcen. V XV. věku stavěna byla k děkanské- mu kostelu loď, k níž pak byly přřbudovány dvě poboční lodě a pak velká sakristie a oratoř, a v XVII. věku hlavní průčelí s parapetem. Dříve míval kostel každou věž jinou, ona (hvězdárně bližší) slula černá nebo trubačka, druhá věží bílou. Po ohni c 1850, jímž též kostel byl poškozen, zahájeny přípravy k opravě a obnově kostela, jenž pak v létech 1857 až 1880 byl obnovován. Od r. 1894 jest v Chrudimi arciděkanství.

Arciděkanský kostel čelí průčelím do náměstí hlavního, z něhož vede k němu schodiště. Parapet v letech 1727 a 1728 zřízený byl při obnově ko- stelní odstraněn. Nad vchodem hlavním jest tympanon. Střední loď vyniká nad poboční lodě a od průčelí k presbyterii stoupá a rozšiřuje se. Poboční lodě jsou od ní odděleny řadou pilířů a mají poboční vchody s předsíňkami. Oratoř, přistavěná k presbyteři, jest přístupna z presbyteře i z venku. Na protější straně presbyteře jsou síň, sakristie a stříbrná komora pro náčiní kostelní.

Po levé straně předsíně průčelní jest kaple pro Boží hrob a po pravé straně schodiště na kruchtu.

Hlavní oltář bohatě upravený ozdoben jest obrazem Nanebevzetí P. Marie, malovaným na sklonku XVII. věku nebo na počátku XVIII. věku. Dříve

tu stávala archa ozdobné vyřezávaná s výjevy ze života P. Marie. Na hlav- ním oltáři jest umístěn obraz sv. Salvátora, pocházející prý ize sbírek Ru- dolfa II., r. 1648 švédskými vojáky v Chrudimi potupený, o němž století XVII. vytvořilo legendu zázračnosti, jež jest v předsíni kostelní znázorněna dvěma malbama. Za hlavním oltářem jest sanktuarium starobylé a u oratoře náhrob- ník kněze .lana. děkana chrudimského a opata kláštera slovanského, a křtitel- nice z r. 1462. reliéfy 14 světců a ukřižování Kristova okrášlená.

V síni u sakristie jest epitaf Samuela Fontyna Klatovského z XVII. věku, v oratoři jsou tabulový obraz P. Marie z XVI. věku a jiné obrazy z XVII. a XVIII. věku. pohřební štíty, deska členů spolku literátského a j.

ČÁST NÁMĚSTÍ V CHRUDIMI.

Z oltářů pobočních vyniká v jižní lodi znamenitá památka staročeského řezbářství, archa s výjevy ze života P. Marie, pořízená na hlavní oltář v letech 1512 až 152°, po r. 1646 přenesená do kostela sv. Michala a v XIX. věku opět do hlavního kostela vrácená. Při rozebíráni staré tuirfflby byla r. 1896 nale- zena vosková schrána s olověnou deskou a relikviemi z polovice XIV. veku. Obrazy, jež bývaly na zadních plochách křídel tohoto oltáře, jsou sřízimty a zavěšeny v lodi při postranním vchodu. V této lodi jest též nový oltář Jana Nepu ti inckého s ostatky sv. Vilktorina, v úpravě z r. 1772. V severní lodi po- boční jest starý oltář P. Marie, sestavený z nižných kusů, pořízených v XV. a XVI. věku. zejména s obrazem Madonny a soškami P. Marie a sv. Markéty, a novj oltář s .Jcnncweinovým obrazem sv. Františka z Assissi, též epitafy

- 143 -

Samuela Lagarina (t 1630), Tomáše Lvíka Domažlického a Matěji; Cyrila z Heinberka. Zbytků gotické kazatelny z XV. věku použito bylo r. 1869 k úpravě nové kazatelny. Vnitřek kostela arciděkanského jest oolychromován. Soupisy z XV. a XVI. věku svědčí, že 'kostel měl hojnost cenného náčiní a nádobí, jež odkazy zámožných Chrudimauů bylo rozhojňováno. R. 16.30 dal děkan Cichovský ulíti z četných kalichů »bludařských« velikou monstranci. V XVIII. věku získány byly klenotnici kostelní mnohé nové kalichy a j. Mezi kostelními zvony jest velký zvon Domiukán. pocházející (dle zprávy Som- mierovy) z někdejšího dominikánského Mastera chrudimského. Ve vnější zdi kostelní jsou zazděny některé zlomky stavební, jež při obnově kostela bylý

'■*■'' '— "" ' " '"-■'; -^ ■■■■"■■*!

SSS

r '" _~~7

VŠEHRDDV POMNÍK V CHRUDIMI

nalezeny, a náhrobky knězi Jakuba Chrudimského (1513), děkana Pavla Žáka (1666) a j.

Před arciděkanským kostelem uprostřed hlavního náměstí stojí sousoší se sloupem, zasvěceným památce Početí P. Marie, opatřené po stranách po- bočních a proti kostelu kašnami a na straně k poště oltářem se sochou P.Marie, umístěnou ve výklenku dolní částí pomníku, v jehož ostatních 3 výklencích jsou sochy sv. Šebestiána, Kateřiny a Michala a na nárožích mezi výklenky sochy sv. Dominika, Aloisa, Vincence a Jana Nepomuckého. Z kopulovité části sousoší vyniká vysoký oblačný sloup, ozdobený čtyřmi sochami světců, výše pak sochami Isaiáše, Mojžíše a Krista, nad nimi pak andělí a holubicí a nejvýš sochou Boha ctce. Tato část veliké skupiny znázorňuje Proměnění Kristovo. Celé dílo vzniklo v létech 1724 až 1732.

Na náměstí stojí stará radnice s ozdobným průčelím, na jehož barokovém štítu po stranách věže jsou sochy Justitia a Canitas. Průčelní nápis domu ozna- muje latinsky, že tento dům nenávidí nepravých, miluje pokoj, trestá zločiny, zachovává práva, cti šlechetné. Z chronogramu nápisu nadprůčelního: CHRU- DIMENAE CIVITATIS ROBVR ET INSIQNE vychází letopočet 1721. Tehdy byla radnice upravována, ale zbudována byla již v polovici XVI. věku, jak arkáda nádvorní a zachované zprávy svědčí. Věž jest z r. 1S07. Nyní jest v bu- dově této okresní soud.

V Chrudimi byl r 1765 zřízen kriminální soud, r. 1792 začala stavba trest- nice, r. 1857 a 1858 budován krajský soud, při němž jest starý vězeňský dům a kaple sv. Filipa a Jakuba. Na staveništi krajského soudu a v jeho sousedství byly nalezeny památky z rozbořeného kláštera dominikánského. Před kraj- ským soudem jest pomník chrudimského krajana Viktorina Kornela ze Všehrd.

Městský úřad jest umístěn na náměstí v budově Občanské záložny.

Na počátku Břetislavovy ulice jest na náměstí Rozvodovský dům s malou podsíní, s průčelím slohu empirového, uvnitř se stopami slohu gotického. Po- blíž tohoto domu již v ulici Břetislavově stojí proslulý dům Mydlářovský, zbu- dovaný Matějem Mydlářem v letech 1573 až 1576 slohem renaissančním, má v průčelí tři galerie nad sebou do uilice otevřené, reliéfy vyzdobené. Nad vchodem domovním nápis hlásá: Má láska jest, kdo přebývá v lásce, v Bohu přebývá i Bůh v něm. Léta Páně 1573.« Ve štítku jsou začáteční písmena za- kladatelova: M. M. Nad zadním dílem do mm vypíná se pětipatrový přístavek »hvězdárna«, jež vybíhá ve vysokou kulatou stepilou věž a malou čtyřhrannou věžičku, skytá na všechny strany rozhled po širém okolí města i po městě a jeho předměstích.

Jdouce z Břetislavovy ulice po širokém schodišti na Resslovo náměstí, povšimneme si po levé straně školy staré, jež stojí na místě starého hradu chrudimského, a zbytků dvou hlavic sloupových, do její zdi zazděných. Po pravé straně jest budova dívčí školy, v níž bývalo nižší gymnasium. Upro- střed nad terasem schodiště stojí socha Kalliopy, získaná po požáru Národního divadla pražského. Mezi školami a kostelem arciděkanským jest park, za nímž stojí arciděkanství, odborná škola pro průmysl dřevařský a klášter kapucínský s kostelem sv. Josefa.

Arciděkanství jest v Chrudimi od roku 1894. Nynější budova stojí na místě starého děkanství v XVII. věku zbudovaného.

Klášter kapucínský byl založen roku 1656 a do roku 1665 vystavěn, roku 1669 krypta dokončena. Před průčelím kostela jsou sochy Ecoe homo a P. Marie bolestná, na průčelí kostelním sooha sv. Josefa, vesměs z počátku XVIII. věku. Oltář hlavní jest opatřen pěkným obrazem Útěku sv. rodiny do Egypta. Jsou tu dva poboční barokní oltáře, v kapii loretánské malby Jos. Ceregeťtiho ze života P. Marie, v modlitebně za hlavním oltářem obraz sv. Trojice, v refektáři Poslední večeře Páně a j. Většina obrazů jest z XVIII.

- 14:,

věku. Pod kostelem jest Boži hrob v XIX. věku částečně přestavěný. Klášterní i arciděkanská zahrady sahají až k valům, v nichž zachovala se prachárna. Za klášterem jest na Novém městě Sokolovna a okresní dům. Mezi okres- ním domem a akademií obchodní stojí v starém hřbitově, nynějším parku kostel sv. Michala. V ulici za tímto kostelem jest novoměstská obecná a mě- šťanská škola.

DUM MYDLAROVSKY V CHRUDIMI.

Koste! sv. Michala byl zbudován na počátku XVI. věku (okolo roku 1520), roku 1610 byl požárem poškozen. Loď kostelní má v průčelí nad otevřenou předsíňkou veliké, částečně zazděné gotické okno s pěknou kružbou a na zá- věrečném kamenu kalich. Průčelí vrcholí v cimbuřovitý štít. Při poboční zdi, směřující proti budově akademie obchodní, jest zevní kryté schodiště kůrové

- 146 —

s obrubou kružbami gotickými vyzdobenou. Sakristie přiléhá z téže strany k presbytéři.

Za starodávna bývala v kostele místo hlavního oltáře archa z hlavního kostela, teprv roku 1760 pořízen oltář nynější s Ceregettibo obrazem sv: Mi- chala. Poboční citaře jsou sv. Rusalie a sv. Vácslava z XVII. věku. Kazatelna z roku 1682 spočívá na vztýčeném lvu. Kruchta má starobylé pažení z XVII. věku. Zevní strana zdí kostelních jest obtočena četnými náhrobníky z XVI. a XVII. věku, v průčelí jest památní deska chrudimského děkana Josefa Libo- slava Zieglera. V kostele jest epitaf Vácslava Lípy (t 1587), Marty Bole- slavské z Kočic (z r. 1610) a j.

Opodál předměstí kateřinského stojí za tratí severozápadní dráhy na návrší kostel sv. Kříže. Nálezy svědčí, že tu pohanské žároviště zaujato bylo křesťanským hřbitovem. Připoniínajií někteří spisovatelé, že na skládacím oltáři tamním byl nalezen nápis,, že kostel sv. Kříže byl stavěn roku 1291. První bezpečná zpráva zachována jest o něm z roku 1350. Tehdy Chrudim měla kostel farní (horní), klášter dominikánský a kostel sv. Kříže. Kostel sv. Kříže byl obnoven po válce třicetileté, posléz roku 1S64 a 1865. Na hřbitově byly nalezeny mince z XI. a XII. věku. Ke kostelu chodívalo se od města brá- nou hřbitovní, jež se spatřuje zazděná nad samou trati železniční. Do roku 1665 byla tu veliká vrata a trojí vchod gotického slohu, z nichž dva průchody byJy již tehdy nesohůdny. Dosud patrný jsou na zdi památky starého vchodu, výklenek s krucifixem, hořejšek stoupu Božích muk a znamení sladovnická. Z náhrobníkú starších jsou zazděny některé z XVI. a XVII. věku při kostele. Mezi novějšími hroby jsou hroby českých spisovatelů Antonína Rybičky, dra. J. Frejlacha a Ani. Hoška, purkmistra Jana Martiuiho a j.

Do kostela jest vstup předsíňkou, v XVII. věku vystavěnou, při jejíž levé straně bývala kazatelna. Na průčelí kostelním jest vyzděn veliký kříž. Původně byla jen presbyteř sklenula, loď mívala prkenný strop pomalovaný. Nad triumfálním obloukem byla lišta s nápisem, že tento kostel byl obnoven roku 1675. Sakristie byla roku 1774 vystavěna. V kostele bývaly dvě starobylé archy z XVI. věku, jedna byla přenesena do děkanského kostela, druhá iest uložena v chrudimském průmyslovém museu.

Dle mínění některých spisovatelů býval kostel sv. Kříže farním kostelem ještě v dobách, kdy již z hradní kaple chrudimské se vyvinul horní farní kostel. i dovolávají se na zprávu z roku 1421, dle níž prodal Matěj Košík svůj dům se zahradou a městištěm za rybářskou čtvrtí na podměstí a na tom domě a zahradě byl též ourok faráři od sv. Kříže.

O kostele sv. Kateřiny jsou první zprávy z XV. věku. Zmiihiji-li se zápisy chrudimské k rokům 1508, 1511, 1516 o odkazech, jež byly učiněny pro ten případ, kdyby se kostel tento stavěl, šlo tu zajisté jen o přestavbu kostelíka, nebo kaple, jež v letech 1530 až 1536 byla provedena, neboť již v 2. polovici XV. věku byly časté oďkaizy k dolnímu kostelu, jímž byl koste! sv. Kateřiny.

Býval těmto kostel farním, již roku 1461 připomíná se kněz u sv. Kateřiny. Sousední nárožní dům dosud sluje fara.

Nejstarší částí kostela sv. Kateřiny jest presbyteř. Loď byla dostavěna roku 1539 a rozdělena štíhlými sloupy ve 3 díly. Při průčelí kostelním zřídili prostrannou kruchtu, vybíhající v poboční díly lodě svými křídly a opatřenou ohradou, jež jest vyzdobena reliéfy patriarchů, proroků a apoštolů a štítem s českým lvem a chrudimskou orlicí. Ve svornících jsou kalichy, lev a odznaky různých řemesel Římsa nad hlavním vchodem pod velikým průčelním oknem spočívá na štíhlých slou- pech s velikými lupenový- i mi hlavicemi. Věž mívala podsehití, jež po ohni z r 1850. bylo nahrazeno zdi- vem. Ve věži jest sakri- stie. Loď byla kryta stře- chou, ve dva jehlany vy- bíhající. Presbyteř mívala skládací oltář z počátku XVI. věku se soškou. Jiná archa byla přenesena do špitální kaple. Různě pa- mátnosti zmizely při ob- novovacích pracech v 1850. letech. U hlavního oltáře jest sanktuarium s ozdobnýma dvířky. Při ko- stele byl pohřben chru- dimský děkan Vácslav Agrioofa (t 1606).

Kolem kostela sv. Kateřiny býval hřbitov až k řece, přes níž tu býval dřevinný most krytý. r. 1723 odplavený. Na hřbi- tově se po dlouhá léta nepochovávalo, kronikář píše, že »lidé, židé, dobytek volně tam chodili.'-

Na kateřinském předměstí jest dvorec děkanský, jejž Adam Jindřich 'Palacko z Ještětic odkázal roku 1658 k zadusí Nanebevzetí P. Marie.

Poblíž něho jest postavena budova okresní hospodyňské školy. V téže ulici stával parní mlýn, změněný nyní v továrnu na prádlo, dále pak opodá! s\ atokateřinského předměstí stojí městský pivovár. Nedaleko kos'eIa sv. Kříže jest evangelický hřbitov.

Na Svatokateřinském předměstí již v XV. věku byl špitál. Nynější bu-

PRŮMYSLOVÉ MUSEUM V CHRUDIMI.

- 148 -

ibva špitálu vznikla v letech 1856 až 1858. Kaple špitálská sv. Jana má pěkný tabulový obraz z XVI. věku.

Poblíž špitálu jest veřejná nemocnice, zbudovaná v letech 1861 až 1S63.

Od ní kol budovy lycea, v níž dříve bývala střední hospodářská škola, a kol zimní hospodářské školy přicházíme na předměstí Janské, pojmenované po kostek sv. Jana Křtitele, jenž stával již v XV. věku, byl pak v XVII. věku obnoven, r. 1787 zrušen, r. 1850 změněn v divadlo, jež r. 1854 bylo nově upra- veno. Konají se přípravy k stavbě nového divadla.

Janskému předměstí vévodí budova Průmyslového musea pro východní Cechy, vystavěná v letech 1897 až 1901, obsahující ve svém renaisančním křídle bohaté sbírky, velkou knižnici, tržnici a v barokové hlavní střední bu- dově veliký sál a menší sál, v druhém křídle, s divadelní budovou sousedícím, jsou místnosti pro schůze spolkové.

Povšimneme si na tomto předměstí ještě výstavné budovy okresního hejtmanství. Předměstí Janské obklíčeno jest řadou budov školních, z nichž nejstarší jest při rozsáhlém městském parku budova vyššího gymnasia. U sil- nice medilešické chystá se stavba zimní hospodářské školy nedaleko budovy královské zemské střední školy hospodářské, jež s vzorným školním statkem a rozsáhlým parkem a školkou stojí v krásné poloze na místě bývalých kasá- ren. Na Vrchách jest dívčí paedagogium kongregace školských sester. Proti gymnasiu jest evangelický kostel s farou.

Z průmyslových závodů sluší uvésti továrnu na, stroje, továrnu na sukna, továrnu na obuv, cukrovar, lihovar, pivovar, sladovnu, plynárnu, elek- trárnu, továrnu na ženské obleky, vápenku a j. Většina těchto závodů jest na předměstí Janském poblíž nádraží místní dráhy chrudimskoholické.

Kol továren plyne Chrudimka podél srázů návrší k Střelnici, jež byla r. 1822 zřízena a bývala před zřízením parku výletištěm nejčetněji navštěvova- ným. Na protějším břehu byla r. 1608 vystavěna Červená studánka, při níž byla lázeň pod Pumberkami.

Pumberky i jiná návrší okolí chrudimského byly zarostly vinicemi, jež v XVI. věku byly tu velice rozšířeny, později zašly. V XIX. věku založeny vinice nad mlýnem Janderovem.

Pod Pumberkami jest mlýn Májov. Na výšině ipumbereckč jsou stopy rozsáhlých starodávných valů, jimž říká se též švédské šance. Název tento upomíná, že valů těchto použilo švédské vojsko v XVII. věku, ale nálezy tu vykopané potvrzují, že valy tyto jsou o mnoho století staršími.

Místní obec Chrudim sestává z Vnitřního města, Nového města. Novo- městských presů, Vlčí hory, V lindách. Kateřinské čtvrti, Pišfov, Podhňry, PJště, Janské čtvrti, Markovic, Vrchů a Pumberek, měla r. 1900 v 998 do- mech 13045 obyvatel, niku 1910 v 1202 domech 14384 obyvatel.

Chrudim jest sídlem krajského soudu, okresního soudu, okresního hejt- manství, okresního zastupitelstva, okresního finančního ředitelství, hlavního berního úřadu, evidence katastru daně pozemkové, okresní školní rady. velitel-

- 149 -

■ :ví Cctuického odděleni, správy kontrolního okresu finanční stráže, erárního poštovního úřadu, cejchovního úřadu a j., reálního a vyššího gymnasia, krá- lovské zemské střední hospodářské školy, zimní hospodářské školy, zahrad- nické školy, okresní hospodyňské školy, odborné školy průmyslové pro zpra- cování dřeva, obchodní akademie, pokračovací školy průmyslové, kupecké školy pokračovací, měšťanských a obecných škol chlapeckých a dívčích, ústavu ku vzděláváni učitelek. Chrudim jest městem úřadů a škol.

Chrudim od starodávna byla střediskem kraje, po ni chrudimským jme- novaného. I když pokládáme zprávu, že Ohrad, vůdce Hostivítův, založil i. 888 Chrudim, i další zprávu, že Boleslav II. daroval r. 993 břevnovským Be- nediktinům tržné desátého trhu a desetinu soudních příjmů z hradu chrudim- ského, za pochybné, nutno přece uznati, že Chrudim stará stála již před ro- kem 1000. O tom svědčí nálezy památek starobylých.

Stará Chrudim stála prý poblíž stejnojmenného župního hradu kol kostela sv. Kříže. Dle jiné povésti bylo za starodávna město na Pumbercích, kdež dosud rozlehlé valy jsou zachovány. Nepochybně tu i tam byly za starodávna osady. Osada u sv. Kříže zašla na sklonku XIV. věku nebo na počátku XV. věku. Stará Chrudim, vybudovaná za časů knížecích, stávala v obvodu vnitř- ního města nynější Chrudimě, hlavně v prostoře mez: náměstími hlavním, Všehrdovým a Resslovým a částečné do nich zasahovala, majíc svůj hrad v mí- stech staré obecné školy chlapecké, jež byla na jeho základech a částečně z jeho zdiva v bezprostředním sousedství arciděkanského kostela vystavěna.

O nejstarší době Chrudimě staré svědčí nálezy památek, právě při stavbě krajského soudu a při obnovování arciděkanského kostela objevených.

Nejstarší zachovaná zpráva o Chrudimi jest z r. 1055 u Kosmy. Kníže Břetislav, chystaje výpravu na Uhry. vyjel před vojskem svým na hrad Chru- dim, kdež, čekaje na \ojsko. byl zachvácen prudkou nemocí a tu 10. ledna 1055 skonal. Dalimil vzpomíná jeho smrti slovy: »V tom městě snide česká hrdina; pro jeho smrt by všiej zemi smutná hodina. Navštěvujíc nova jeho. každý pla- káše jako otce svého«.

V Chrudimi vydal kníže Břetislav zákon o stařešinství. dle něhož na- stoupil Spytihněv, jenž ujav se vlády, vyhnal ze země Němce a, chtěje uspo- řádati poměry moravské, poslal rozkaz předním mužům země moravské a vyzval jich 300 ze všech hradů, aby mu přijeli naproti do hradu Chrudimě pod ztrátou hlavy. Uposlechli, ale přijeli jen za bránu zemskou v pole hrútov- ská u Litomyšle. Kníže rozhněval se. že nepřijeli na hrad Chrudim, dal je uvězniti po jednotlivých hradech, a jel z Chrudimě do Moravy.

Roku 1075 Chrudim vyhořela. R. 1134 vtrhli do Polska též Chrudimští.

Při hradě chrudimském vyvinula se osada slovanská. Když pak počala vznikati po způsobu západním města hrazená a panovníci čeští, aby sesílili moc svou v zemi a nabyli nových příjmů, zakládali města na právu cizím a usa- zovali v nich. též cizozemce, vzniklo u staré Chrudimě Nové město Chru- dimské.

- 150 —

Dle základní listiny, vydané před r. 1278, svolí král (nejspíše Přemysl Otakar II.), by v naprosté blízkosti staré Chrudimě bylo zbudováno Nové město chrudimské, jehož měšťané měli se říditi právem jihlavským, a měli) na 100 lánů, k městu tomuto přiměřených, zaplatiti 100 hřiven stříbra ve 4 lhů- tách, avšak po 2 léta neplatiti úroků, jež jiná města platila do královské ko- mory. Zakladatel Nového města chrudimského' Kunrát byl zřízen za dědič- ného rychtáře a měl k rychtě dva svobodné lány, jedno městiště, dva masné krámy, dva chlebné 'krámy a lázeň, král si vyhradil jeden mlýn v okolí chru- dimském.

Původní osada slovanská splynula s novými osadníky v jednu obec, při níž starý hrad se udržel i v dalších věcích, skytaje útulek českým králům na jich moravských cestách.

Ze starších návštěv Chrudimě uvádí se při r. 1108 návštěva knížete Sva- topluka, jenž táhl na Moravu proti králi uherskému, tam vpadnuvšímu, ale, přišed na honě o oko, vrátil se do města Chrudimě a, když se zhojil, ihned do Uher se vzbrojil.

Od r. 1289 zprávy listinné o Chrudimi jsou četnější. R. 1307 hostila ve svých zdech krále Rudolfa, jehož otec Albrecht, král římský, vtrhl pak po jeho smrti do království českého a byl podporován ovdovělou královnou Eliškou Polskou, kteráž i do Chrudimě přijala na zimu r. 1307 švábské vojsko. Dne 5. října 1307 přijali římský král Albrecht I. a jeho syn vojvoda Frydrych Chru- dimany do své ochrany a potvrdili jim všechna privilegia a práva. Chrudim měLa Eliška za věno v zástavu od Rudolfa I. s jinými městy, s nimiž pak od té doby Chrudim sluje královským věnným městem.

Trpce stýská si Dalimil na tehdejší Chrudimany, Hradecké, Mýfany, Byd- žovany a Poličany, že pustili Šváby na svá města. Cechové zdvihli se proti Švábům a mnoho jich na rozličných cestách pobili a tak také, když Švábi z Chrudimě se sebrali a do Mýta šli a po krajině pustošili, porazili je a pobili Cechové mezi vesnicemi Turovcm a Opočnem.

Králové z rodu lucemburského rozmnožili práva a výsady Chrudimě. Král Jan ustanovil výsadou, danou na zej t ř í den sv. Prokopa vyznavatele r. 1333, by podkomoří jezdili příště do Chrudimě a jiných měst královských na svou ztrátu a na svůj náklad k přem a že měšťané nemají jim dávati sukna a dary dosud obvyklé, i ustanovil též o obsazování rady městské a platech městských a majestátem, jejž společné s markrabím Karlem vydal ve středil před sv. Vítem r. 13-11. ulevil těmto městům v herních. Karel IV. obnovil zá- pis královských věnných měst své choti Alžbětě ;i ustanoví, že tato města nemají býti od české koruny odtržena, roku 1348 pustil Chrudimským všeliké jmění zločincův, jehož Chrudimští diobyli nebo by ještě dobyli, v pokojné uží- vání a dědičné držení, protože Chrudim stalte podniká vedle svých možností velké nákkuh k vykořenění zlých lidi, kteří se nestrachují překážeti lidem dobrým skrze krádeže, lup a násilí. Počátkem záři r. 1348 Karel IV. osvo- bodil přísežné ;i měšťany Chrudimě od placeni cla a jiných dávek v panských,

— 151 —

rytířských neb klášterských městečkách trhových z věcí na trh vezených, leč by vrchnost obdržela královské povolení na vybírání takových platů, a r. 1352 nařídil, aby městským synům tamním nebylo hájeno v provozování tkalcovství a suken a aby řemeslníci byli radě městské poslušní, i upravil dalšími ustanoveními výsady této poměr mezi radou městskou a řemeslníky tamními, r. 1359 stvrdil darování Mariána Pragera, jenž všechno své jmění po- ručil špitálu chrudimskému, r. 1363 v září zastavil Chrudim své choti Alžbětě Pomořanské u věně a nařídil, by Chrudimští složili ji slib věrnosti, r. 1372 udělil chrudimské obci právo k neobme-zenému dávání, prodávání, odkazování a poručování veškerého jmění, veškerých dědictví, vlastnictví, popluží, platů a i., avšak za určitých podmínek. Král Karel IV. byl v březnu 1353 v Chrudimi. Král Vácslav IV.. potvrdil 11. června 1395 výsady chrudimské. Chrudim měla již v XIV. věku ve znaku orla se vztýčeným zobcem.

Roku 1350 byla Chrudim, město ohrazené (oppidum muratum), připojena k litomyšlskému biskupství, měla farní kostel, dominikánský klášter a kostel sv. Kříže. Na počátku hnuti husitského nepřáli Chrudimané tomuto hnutí. Když r. 1421 Horníci dobyli Qhotěboře, již Hromádko hejtmanil, slíbil sice Jan Opo- čenský jemu i posádce, že budou zachováni při životě, ale pak přece byli zjí- máni, na 700" jich upálili ve stodolách a Hromádku samého pátého odpravili 3. února 1421 v Chrudimi veřejně se dvěma kněžimi husitskými. Jan Žižka z Trocnova obrátil se na obranu kalicha do východních Cech, spojil se v ten den po sv. Marku s Pražany, kteří dobyli Kutnou Horu, u Chrudimě, jíž Jan Městečky z Opočna velel. Třetí den po sv. Marku r. 1421 přirazili Husité k Chrudimi, obklíčili nazejtři den sv. Vitališe město kolem dokola a přilnuli až k příkopům městským. Dne 28. dubna 1421 vzdal se Jan z Opočna, vydal město Žilžkovi, »vešel v mír, pokořil se Bohu před nejsvětějši svátostí, prose pokorně, aby jemu odpustili, že byl odpůrcem pravdy«. Zižka ztroskotal klá- šter dominikánský a svěřil Chrudim Divišovi Bořkovi z Miletínka. Chrudimští domin ikáni byli upáleni na tamním namésti. Diviš Bořek z Miletínka osadil obé fary chrudimské kněžstvem husitským. Chrudimští stáli od r. 1421 věrně ke kalichu, téhož roku vytrhli z města s vozy a puškami ke klášteru sv. Jakuba u St radova a dobyli a zapálili klášter ten, pak r. 1428 po veliké noci s Hra- deckými táhli do Slezska nia pomoc vojskám a, vypálivše Ricliby. táhii spolu k Sobotce i dobývali pak mést mnohých a. veliký plen zajavše a loupeže plné vozy našpehovavše, vrátil se do Cech; ještě roku 1437 náleželi k táborské straně husitské.

Nemálo o rozvoj utrakvismu v Chrudimi a okolí se zasloužil též chrudim- ský farář Martin Lupáč, vynikající bohoslovec, jenž provázel Žižku na jeho východočeské výpravě a později byl v poselstvu českém ke koncilu basilej- skému a r. 1435 byl zvolen s farářem vysokomýtským Vácslavem za sufra- gána arcibiskupovi Rokycanovi. Lupáč zjednal při škole chrudimské platnosti češtině.

Roku 1435 svolili listem, v úterý před sv. Havlem daným, purkmistr a

- 152 -

onšelé Pražských měst starého a no\ ého Chrudimským >pro jich věrnost, upřím- nost a stálost, kterouž Chrudimští ku pánu Bohu a k městu Pražskému měli. mají a míti budou«, by obecni trh na bod Nanebevzetí Matky Boží měli, neboť bylo nahlédnuto, že činili a činí na výjezdy, sněmy obecné a opravování města značné náklady, aby tedy měli nějakých užitků. Pražané dovolávají se v listě svém, by budoucí král český potvrdil tuto výsadu.

Chrudimští přijali čtyry artikule pražské a po dlouhém zdráhání uznali ;. 1436 králem Zikmunda, jenž pak r. 1436 ve středu před sv. Vácslavem jim tento výroční trh potvrdil a r. 1437 se svolením sněmu zapsal královně Barboře věno českých královen, tedy i Chrudim. Královna Barbora navštívila r. 1441 Chrudim a slíbila r. 1446 Chrudimským, že do své smrti nikdy svá poddaná města a poddané své, jako byla činila, v zástavu za své diuhy nezapíše.

Dne 22. ledna 143S byl v Chrudimi sjezd krajů hradeckého, chrudimského a čáslavského, jenž odepřel přistoupiti k úmluvám pražským o přijetí Albrechta za krále.

R. 1448 Chrudimští pomáhati Jiřímu z Poděbrad při dobytí Prahy a v boji proti králi Matyášovi a bylo na mále. že by král uherský by! býval jejich zajatcem, když, přitrhnuv r. 1469 do Cech, od Hrochova Týnce vyjížděl až k Chrudimi. Po srážce s chrudimskou posádkou královskou hnul se král Matyáš se svým vojskem k Heřmanovu Městci, marně se pokusiv dříve o uo- bytí Chrudimě.

Když r. 1460 král Jiří Poděbradský se vracel z Moravy do Prahy a v ostatní úterý masopustní přijel do Chrudimě, přijeli sem k němu páni ra- kouští a žalovali mu na císaře Prydírycha pro falešnou minci a chtěli s tímto začíti válku, ale Jiří jim nesvolil. a »byi tento císař pokojný, jakž mohl nejvíce«. Téhož roku královna Johanna za svého pobytu v Chrudimi učinila listem, v pá- tek, druhý den po sv. Valentinu daným, obdarován! k špitálům tamním ze svého úroku. Král Jrří potvrdil listem v úterý po hodu sv. Ducha danými r. 1459 nadání její z r. 1459 a 2S. října 1459 potvrdil výsady a práva Chrudimským a upravil zároveň plat podkomořím a úředníkům k sázení nových konšelů do- jíždějícím.

Král Vladislav povolil roku 1472. 28. srpna, obci chrudimské, by peče- tila červeným voskem. Roku 1476, 13. února, obdrželi Chrudimští výsadu na trh svatojirský, roku 1486 potvrzeny výsady o clu z nákladů soli. vína. z hna- ného dobytka a i., roka 1543 ve čtvrtek Božího těla Ferdinand I. dal jim třetí trh na den sv. Barbory.

V XV. a XVI. veku Chrudim rozkvétala. Obec nabyla mnohých statků, i. 1511 a 151-1 zboží tuměchodské, r. 1525 zboží slatinanskc a i. Měšťanstvo bo- hatlo, pamatovalo štědře na úkoly kulturní a humánní, zvelebilo se školství chrudimské, jehož správa byla řízena muži učenými. Nákladné stavby ko- stelů, zvláště novostavba kostela sv. Michala, bohaté inventáře kostelní, zvláště dva velké kancionály, dosvědčuji, že tehdejší Climdimaué byli též umění (iiilovní.

- 153 -

Pro účastenství v odfcoji roku 1547 ztrestá] král Ferdinand I. i Chrudim,

skoniiskoval jí zboži slatinanské. krchlebské a rabštejnské. totiž zámek Rab- štejnek s dvorem poplužním, Slat naiiv tvrz. vesnici a dvůr pophižní, ves Krchleby s tvrzí a dvorem poplužním, pak vsi se dvory Škrovád. Trpišov a Srnojedy, i s tím, což od Vysokého lidé poplatní platili, Habřinku. Kccha- novice. Týnec (Smrkové). Lipinu. Lhotu, Sobětitcliy, Mmětiíce, Cejkovicc. Po- hled, Rozhovice, Vóstřešany, Synčany, Lipec. Topol, dvory kmetci s platem v Chrbokové. Štětině, Přemících a Vejvanovicích s krčmou vejsadní, též vsi zápisné Kotčí, Vcstec. Vlčnov s krčmami vejsadnimi, dů- chody z předměstí sv. Kateřiny, rybníky Rohlík a Okrouhlík, vrchy Kostnice a Pomiberk, les řečený Hora, Labe s ostrovy, cly a s přívozem. Roku 1552 Chrudim doložila ještě Synčany s několika dvory kmetcími. Obec byla tak ochuzena, že sám král Ferdinand I. již roku 1547 nařídil, aby zabavené platy zádušní ke kostelům a špitálům byly vydány k účelu původnímu, a pak dalším listem z 24. záři 1547 vrátil Chrudimi »jakožto král křesfansk\'« některé svo- body a výsady a stanovil o úřadě rychtářském, jejž byl při obci chrudimské zřídil i že apipelaee nemají iíti do Starého města pražského, nýbrž před krále a za jeho nepřítomnosti před rady aipipelačná na hradě Pražském; dále pak listem, daným ve čtvrtek, ochtáb Božího těla roku 1562, povolil Chrudimi pod- poru z důchodů panství chlumeckého na vydržováni' kněžstva, žákovstva a chudých lidí v špitálích a na opravování zdi městských. O této podpoře ob- drželi Chrudimští potvrzení krále Maxmiliána ze dne sv. Doroty roku 1565 a krále Rudolfa II. z pondělí no sv. Matěji z r. 1577. Král Rudolf II. potvrdí' ve středu po hodu svatodušním roku 1584 Chrudimi staré výsady, jež Ma\- uflian II. jim potvrdil. Dalším potvrzením Ferdinand III. Chrudimi roku 1637 stvrdil trhy.

V XVI. věku bylo chrudimské kněžstvo kališnicke. ale pirotestanrství

již vnikalo do Chrudimě i měli konšelé rozmíšky s některými kněžími. že měnili obřady, na př. roku 1533 usneslo se shromážděn! společné všech rad. by žádný bludův nehájil, nýbrž je přetrhoval. Roku 1549 žalováno bylo u konsistoře utrakvistické, že v bohoslužbě novoty byly zaváděny, i zjed- nána náprava, ale v 1580. letech již Chrudim byla značnou měrou protestant- ská a děkanové tamní hlásili se zřejmé k luíeránstvi nebo kalviustvt.

Roku 1538 v pátek před nedělí dražebnou oheň zuřil v Chrudimí na Novém městě i na podméstíeli, shořelo Nové město až na několik domů, i na puši shořelo okolo kostela sv. Michala všecko, také podměstí, kde Holubův dvůr stál. i putrkas až pod tu stezku, která do Pardubic chodí. Roku 1502 byl velký mor. Roku 1589 v úterý po Rozeslání apoštolu byla veliká povodeň, roku 1590 zemětřesení.

Za vojny české Chrudim byla na straně krále Frydrycha Falckého, jehož zvolení za krále českého bylo ukázale měšťanstvem chrudimským oslaveno 10. Iistopadiu 1619. Neméně slavnostně lni 24. prosince 1619 uvítán Chrudimanj

- 154 -

místodržící a purkrabí karlštejnský Jindřich Ota z Losu při svém příjezdu k obnovování rady městské.

Po bitvě bělohorské byla Chrudim potrestána za účastenství ve vojně české konfiskací Pouchobrad dvora poplužního a vsí Pohledu a Topole, Vestce, Kotčího s 2 krčmami výsadními, kusu lesa za Pohledem, platů ve Vlčnově, dvoru kmctcího v Hr bokově, s pila tem, krčmou výsadní a s kolaturou sv. Vácsla- va. pustiště Kočic, lesa Hůry Králové, vrchu Kostnice, pustiště při Pumberku a důchodů z předměstí svatokateřinskčho k obci a špitálům sv. Kateřiny a sv. Jana plynoucích '^ vsi Vlčnova s krčmou výsadní, s dědinami a šlejíeruou. Statky tyto byly jí roku 1629 vráceny, by měla příjmů na vydržování kněží. žákův a lidí chudých v špitálech, ale obec chrudimská, by mohla uhraditi ně- které své povinnosti, musela pak prodati dvůr kinetcí ve vsi Hrbokově a dvůr pophržní pochobradský s polovicí kostelního podání a s poplmžíni. Město hynulo, mnoho trpělo vojskem. Mnozí měšťané, a to právě četní zámožní a přední občané, vystěhovali se do ciziny. Opuštěno bylo 120 domu a ještě roku 1630 bylo v Chrudimi pusto emiftrantských 34 statků a gruntů.

V listopadu 1620 přijeli do Chrudimě pacifikační komisaři, roku 1622 uve- den byl první katolický děkan. Škola chrudimská, v XVI. věku vynikající, po- klesla velice v XVII. věku. Roku 1625 byli měšťané nuceni vojskem, by posí- lali děti do této školy, ve správu jezovitskou dané. Roku 1626 bylo položeno do domů nekatolíků vojsko. Ku zdlaru díla protiireformačniho zavedeny byly chru- dimské pouty k obrazu sv. Salvátora, o němž byly vydávány spisky. líčící jeho zázraěnost, i založen byl roku 1656 klášter kapucínský v Chrudimi, konány ínissle, pátráno po nekatolických spisech a tyto páleny.

Roku 1639 prosekali se Švédové horní bránou do Chrudimě, roku 1643 a 1648 se tu opět objevili. Za válečných dob XVIII. věku byla Chrudim často navštívena vojskem domácím i nepřátelským, tak roku 1741 přitrhlo vojsko pruské, před vánoci pluk anhaltský, o vánocích vojáci polští a saští, kteříž pobyla až do jara 1742. V dubnu 1742 přitáhl pruský král Frydrych se svým vojskem, jehož soustředil značné množství v polohách mezi Slatinany a Medle- šioemJ. Městské rady, jej vítající, valně si nepovšiml, jen ji stručně odpověděl, že je dobře, a vystoupil na nedalekou hromadu hnoje, by lépe s povýšeného tohoto stanoviska viděl své pochodující pluky. Evangelický dvorní kazatel jeho konal bohoslužbu v kapli, jež byla na ryohlo v radnici zřízena. Na Skřivankách konána veliká přehlídka vojska. Když pak od židů špehujících se dověděl král Frydrych, že za ním Karel Lotrinský postupuje, hnul se v noci 15. května k Čáslavi. Roku 1744 přišli do okolí Chrudimě Prusové opět, couvli však před rakouskými husary. Roku 1778 Josef II. přijel do Chrudimě dvaikrát se svou družinou, když prohlížel vňikotní polohy a dal Tři bubny opevňovati. Roku 1799 táhli tudy Rusové proti Francouzům.

Jak Chrudim v XVII. věku poklesla, bylo by lze mnohými příklady do- kázati, na př.: roku 1586 bylo v Chrudimi 135 domů v městě, 342 ve ětvrteeh ostatních, tedy s 5 mlýny celkem 482 domů, avšak po roce Kó4 bylo v městě

jun asi 10H domů obydleno a 52 rozbořeno a v předměstích jen asi 165 domů obydlených a 83 domů pustých a pobořených. Ohradím utrpěla též ohni. Roku 1641 shořela radnice, kotce a 52 domů.

Roku 1658, dne 11. ledna, potvrdil král Leopold výsady, Chrudimi r. 1652 Ferdinandem III. stvrzené. Privilegiem z 11. listopadu 1757 povolila Marie Te- rezie Chrudimi další sedmý dobytčí trh a sobotní trhy obilní přeložila na čtvrtky. Josef II. potvrdil roku 1788 výsady dosavadní a rozšířil platnost jich, pokud byly dány jen ku prospěchu katolíků, též na ostatní vyznání tolerovaná, pozměniv tak výsady krále Ferdinanda III. z roku 1637 o odúmrtích. trzích a clech, i zamýšlel roku 1784 přenésti z Králové Hradce sídlo biskupské do> Chrudimě, ale úmyslu tohoto pro mnohé překážky neprovedl. Listem ze 6. čer- vence 1839 povolii'1 Ferdinand V. Chrudimi pátý trh výroční a osmý trh koňský.

Ve správě veřejné staly se v XVIII. věku některé změny. Roku 1781 byl zřízen v Chrudimi magistrát. V kriminálním soude chrudimském soustředěno bylo trestní soudnictví, dosud i v jiných městech kraje chrudimského vy- konávané.

Roku 1632 byla obnovena škola, ale nedosáhla rozkvětu, jímž vynikla škola chrudimská v XVI. věku. Roku 1762 byla zřízena nová škola latinská, jež brzo zanikla. Roku 1847 Chrudim mela skulu triviální s elementárkou, později přibyla hlavní škola, jež byla spojena roku 1S49 s nižší reálkou. Roku 1862 byla založena hospodářská škola, z níž se vyvinula královská zemská střední škola hospodářská. Původní kursy hospodyňský a zahradnický byly změněny v samostatné školy. Roku 1864 bylo otevřeno reálné gymnasium, iež bylo do- plněno na vyšší gymnasium. Přibyly pak školy odborné: akademie obchodní a odborná škola průmyslová, i rozmnoženy školy obecné a měšťanské a j.

Změny nastalé v správě veřejné v XIX. věku, zejména zřízení krajského soudu a okresního hejtmanství v Chrudimi, utvoření samosprávného okresu chrudimského, rozvoj školství a ruch národohospodářský, rozvíjející se zvláště od druhé polovice XIX. věku zřízením některých továren a závodů průmyslo- vých v Chrudlmii, i připojení její k síti železniční nemálo přispěly a přispívají k rozvoji tohoto starobylého krajského města.

Chrudim jest rodištěm právníka Vikrtoíima Kornela ze Všehrd, malíře Ma- touše Radouše. vynálezce Josefa Ressla, dramatika Jana Nep. Štěpánka, spiso- vatele a politika Josefa Benonlho a j.. působištěm českých spisovatelů Jos. Li- boslava ZiegLera, Ant. Rybičky Skutečského, M. Lůssnera, Fr. Sobka,, Jos. Bernharda. Dra. Karla Piippicha, Ant. Solty. Dra. J. Frejlacha, Adolfa Eckerta, Roberta Beera, Jaroslava Adámka. Josefa Poslftoa, J. Klímy, Rudolfa Soukupa, J. Le radia a j.

Pod svahem Pumberek poblíž mlýna Májová přejdeme trať místní dráhy chrudimskoholieké, jež pokračuje od Chrudimě dál Hyxovým peklem k Tuněchodům. Příjemná cesta vede z Chrudimě k této obci lučinatou nížinou při Chrudimce. jež pod. Věštcem plyne k mlýnu Kalouskovu a za Kalousko-

vam pod Habrovém zahýbá se ze severovýchodního směru k severu clo Tu- něchod.

Tuně chody leží po levém břehu Chrudimky v nížině při chrudimské silnici, jež tu rozvětvuje se na tři strany. Naci obcí vyniká význačná věž sta- robylého místního kostela.

> "y-^ryft^ESnfr

KOSTEL V KOČÍM

Nedaleko kostela jsou zachovány při stodole dvora č. 21 stopy valů a za nitmi výstavnosti hospodářské z bývalé tvrze. Jiná tvrz fcwněchodská bývaHa v místech ě. 34. Obě tvrze stály již v XIV. věku a byly tehdy majetkem Jana Heníka z Tunéehod. jenž spolčil se roto 1371 se Zbyňkem Odháje ze Slatinám. .leště bylo několik panoších dvorů v Tuněchodech, nepatřily k tvrzím; na jednom tomto choře seděi roku 1372 Čeněk z Tuněchod. Po nějakou dobu bvío

— 157 —

k tuněchodské tvrzi zboží slatinanské drženo, když rod Zbyňka ze Slatinan vymřel, ale zase pak za nedlouho bylo zboží tuněchodské a slatinanské roz- děleno mezi nápadníky z rodu uinéchodského. Mezi nimi a Zdislavem z Roud- nice byly spory o tvrz tuněchodskou, než rod z Poběžovic nabyl Tnněchod. v nichž byla již jen jedna tvrz. Z rodu tohoto Jan a Diviš Tunéchodští z Po- běžovic sůčastnili se r. 1440 sněmu čáslavského. V XV. veku byly Tuuechody rozděleny ve tři díly. Obec chrudimská koupila roku 1509 jeden díl od sirotků po Janovi Tuněehodském z Poběžovic, pak roku 1514 druhý díti od Diviše Tuně- chodského z Poběžovic skrz Pavla Gholtiekého, posléze £ třetí díl, ale již roku 1547 byly jí Tuněchody skonfiskovány a Janovi z Pernštýna kiálem prodány. Tehdy byla tvrz již spustlá a páni z Pernštýna vystavěli na jejím místě dvůr popluižní, jenž dosud částečně v č. 1. se zachoval.

U tohoto dvora proti škole jest na návsi kostel sv. Jana Křtitele; již v XIV. věku byl farním, ale v XVII. věku stal se filiálním. Nynější budova jeho- jest slohu gotického a vznikla hlavně v druhé polovici XV. věku nákladem Mikuláše Zikmunda z Poběžovic, roku 1690 a opět v XIX. věku byla opravována. Z pa- mátek tohoto kostela vynikají zvony, z nichž zvláště zvon velký jest pozoru- hodným dílem kovolitectví českého. Ulit byl roku 1593 kutnohorským zvoiiařcm Danielem. Ostatní zvony jsou z let 1586 a 1500. Neméně zajímavou pa- mátkou starého litectví českého jest taiěohodslká křtitelnice, ulita nákla- dem obce tuněchodské roku 1611 Petrem Bořanovskýiii, konvářem / By- tišky. Oltáře byly obnoveny při poslední obnově kostelní. Starobylé sauktu- arium jest u hlavního oltáře. Svorníky jsou ozdobeny znakem Pohěžovických z Tnněchod. jelenem, hvězdou a i. I' věže jest vezdén starobylý náhrobník.

Místní obec Tuměchoďy sestává z Tuněchod a Vestce.

Na Habrovské stráni nad pravým břehem Chrudimky stávala tvrz Hab- rov, sídlo Habrovců z Habrová. Petr z Habrová súčastnil se roku 1415 pro- testu proti upálení M. Jana H'U50 a r. 1440 čáslavského sněmu. Tvrz habrovská zašla v XV. věku. Vladykové Habrovcové z Habrová a Hyndráci z Habrová bydleli pak v Chrudimi, v XV. a XVI. věku se tam vyprodali a byíi pak na Li- kuucích. Samota Habrov zdědila jmeno tvrze, patří k Tunčchodům.

Hyxovýrn peklem k jihu dospějeme do Topole, u niž na Pumberkách za- chovány jsou zbytky mohutných valu. s nich jest rozsáhlá vyhlídka po okolí Chrudimě k VIčnovu, Slatinamim, Hrochovu Týnci, Markovicíim a Tuněohoďům. Místní obec Topol stoií na mírné výšině při silnici, jež od Ouřetic svažuje se k chrudimské vodárně, roku 1885 zřízené, a za ní dospívá k silnici od Chru- dimě ke Kočímu vedoucí. Topol patřila od XIV. \ éku k Chrudimi. V Toboli byly též některé statky jiných majitelů. Připomíná se roku 1411 Hroch z Topole, 1461 potomci Rynartovi.

Kočí jest starobylá osada. Větši díl této obce .patříval městu Chrudimi. V XIV. a XV. věku bylo v ní, mimo rychtu svobodnou a dvory kmetcí, sídlo ze- n.anské a dvůr poplužni, v němž seděl r. 1440 Bartoš z Kočího, později Jiřík z Kočího, kterýž pak ještě před shořením desk zemských prodal své dědiny

— 158 —

obci chrudimské, již bylo roku 1547 Kočí skonfiiskováno králem, ale zase Ferdi- nand I. vrátil Chrudimi vsi Kočí a Vlčnov, pusté místo Kočiee a některé jiné dědiny.

Památným svou stavbou jest kostel sv. Bartoloměje v Kočím, založený r. 1397 .královnou Zofii, chotí krále Vácslava IV. Kostel tento filiální do Chrudimě, stojí uprostřed osady na prostranství, obklopeném příkopem a kládovým srou- bemým plotem hřbitovním. Když v červmi 1505 Filip, biskup sidonský světil na kněžství v Chrudimi, vysvětlili kočský hřbitov. Před věží jest srouben přes příkop dlouhý rázovitý dřevěný most s vysokým prkenným bedněním a stře- chou sedlovou, jenž dle nápisu průčelní záklopy byl vystavěn roku 1721. Věž kostelní jest celá dřevěná, ze silných trámů dluhových sroubená a vysokou jehlanovitou střechou .pokrytá. Na jednom trámu jest letopočet 1666 a v neda- lekém pískovcovém opěradle zdi kostelní čte se nápis o velké povodni z roku 1689, kdy voda mohla býti z mostu kostelního, dosažena. Ve věži json 3 zvony, z nich Bartoloměj z roku 1496 s latinským nápisem a Vavřinec z roku 1563 s českým nápisem a třetí starobylý zvon s nápisem: pane + bozye + day + swobodu + tyem + ktoz + tye + mylugy + kuchyňka + pan + wladarz.

Do lodě vede jediný vohodi, uzavíraný vraty, pomalovanými vybledlými již hlavičkami andělů. K lodi, nízkými nevelikými okny osvětlené, přiléhá presbyteř sklenutá a k ní sakristie s malým okénkem gotického slohu. Hlavní Oltář v XVII. věku obnovený byl později předělán. U něho ve zdi jest ozdobné sanktuarium. Loď bývala asi též klenuta, při obnově po roce 1670 opatřili ji prkenným stropem květy v r. 1677 pomalovaným, jenž při obnově v XIX. věku byl restaurován a náleží k nejzajímavějším památkám tohoto druhu. Z téže doby jsou též obě kruchty nad sebou umístěné, a malovanými kyticemi, vy- zdobené, i lavice, na jichž post ranících spatřuji se kromě odznaků IHS a Ma- riánského pestré květy.

V kostele objeveny byly roku. 1899 při poslední obnově fresky, jichž jedna část dle objeveného letopočtu vznikla v XVI. věku. Mezi nejstarší . fresky náleží cyklus z života sv. Jiřího. Roku 1743 byly na zabílených starých freskách vymalovány obrazy světic Ludmily, Magdaleny, Rosalie a j. Zachovány jsou tabulové obrazy Korunování P. Marie a Posledního soudu, jež jsou z XVI. věku a bývaly původně na oltářích.

V Kočím jest škola.

U samoty Tuiryuč odbočuje od aeráírní silnice k severu silnice přes Bczdékov k Vejvanoviciim a k jihu do Nabočan.

Bez deko v býval v XV. věku sídlem vladyčím, v XVI. věku náležel k zboží slepotickéiii-ii.

Od r. 1548 byl samostatným statkem Markvarta Slepotického ze SuMc (t 1569), jenž tu postavil tvrz. Jeho dcerou Kateřinou přešla tvrz na Lukavecké z Luikavic, z nichž Jan starší prodal Bczdékov r. 1584 Mikuláši z Lobkovic k panství týneckémiu. Tvrz bczdékov ská zašla po roce 1623.

- 159 —

Severně od Bezděkova leží V e j v a n o v i c ě při potoce Bezděkovském. jenž tu do Volšinky vtéká.

Obec tato slula původně Ivanoviei, Ejvanovice. a připomíná se již r. 1167, kdy náležela klášteru litomyšlskému, a mela již v XV. věku farní kostel Na- nebevzetí P. Marie, jehož fara od válek husitských byla osazována kněžími

VNITŘEK KOSTELA V KOčlM.

husitskými, ťeprv v pobělohorské době stal se filiálním do Chrasti a teprv Adam Vratislav z Mitrovic obnovil faru ve Vejvanovidch r. 1702. Nejstarší částí tohoto kostela jest presbyteř, gotickým slohem provedená, s hlavním oltářem Nanebevzetí P. Marie. Lod nynější byla zbudována na počátku XVIII. věku. Kromě oltáře hlavního jsou tu poboční oltáře ^v. Barbory a sv. Antonína Pa- duanského. V dřevěné /vonici jsou zvony z XVII. a XVIII. věku. Kostel vy- hořel v XVIII. věku.

- 160 -

Ycivanovicc patřívalyv XIV. věku k Rvehmbiirkii. Snnl Flaška z Par- dubic a z Rychmburka prodal díl jejich r. 1396 Jeníkovi z Vcjvanovic a dalsi dí! r. 1397 Světišovi. Bylo tu pak několik vladyckých statků. Na sklonku XVI. věku patřila část Vcjvanovic zase k Rychmbwrku, část k zboži slepotickému. v XVII. věku Taláckňm z Ještětic, posléze k panství rosickému, k němuž byl těž bývalý diíl ryetimburský připojen, r. 1714 byl již také třetí díl Vejvanovic při statku rosickém.

Dle lidového podání stávalo na Červené Hůrce u Vcjvanovic město, jež zašlo za starodávna úplně.

Vejvainovice náieží k místní obci Úřeticům.

Oře ti-ce (Ouřetice) leží na potoku Volšince při silnici, jež od Vejvanovic k Tuněchodům směřuije.a při místní diráze chrudimské mají svou stanici. Do r. 1387 patřívaly k panství pardubskému, pak k panství rychmburskému, v XVI. věku k zboží síepotickéiinu, v XVII. věku k statku chrasteckému a v XVIII. věku k panství rosickému. Berkové z Dubě vystavěli v Úřeticích zámek, jenž pak r. 1807 shořel, Ořetice prosluly svým cihlářstvím. V nejbližším okolí objeveno praehistorickč pohřebiště.

Východně od tlřetic rozkládají se D v a k a čo v i c é nad pravým břehem Voíširtky na výšině při lese. Nad osadu vyniká evangelický kostel.

Za starodávna bydleli v Dvakačovicích vladykové. Štěpán z Dvakačo\ c účastnil se roku 1415 protestu proti upálení M. J^ana Husa. Část vsi, vladykům náležející, prodal r. 1446 Dětteb ze Seslavec Janoivi Rendlíkoví z Ejvanovic.

V XVI. věku náležely Dvakačovice Slepotickým ze Sulic. Na sklonku téhož věku byly majetkem Berků z Dube, z nichž Vácslav Berka z Dubě věnoval r. 1586 manželce své Markétě z Lípy 6250 kop na Dvakačovicích. Vejvanovicích, Zasadí i s lesem Borem a na poplužním dvoře úřetickém. V XVIII. věku byly v panství rosickém spolu s Úřeticemi. Část vsi, jež byla duchovní, dostala se s vejvanovickým statkem a pak i část vladycká dvaka- oovieká k panství rosickému.

K místní obci Dvakačovicúm náleží též S t i č a n y, jihovýchodně od Dva- kačovlc ležící, jež za starodávna byly majetkem podlažického kláštera, od r. 1539 náležely k zboží hrochovotvneckému. Roku 1615 připomíná se tu Al- brecht Krupý z Probluze. Od XVII. věku do r. 1850 byly Stičany při statku přestavlckém.

Od Stičan zatáčí se místní trať obloukem k Boncůni.

Boříce bývaly v XIV. a XV. věku sídlem vladyk. r. 1382 Vácslava /. Boříc, r. 1403 Petra z Boříc, r. 1417 Hynka z Bořic. r. 1429 Petra Skály z Ne- lechova, r. 1440 Martina z Boříc. Od polovice XV. věku náležela tvrz bořická .lanoví Hrochovi z Mezilcsic, majiteli statku hrocliovotýneckého. pak ku konci téhož věku přešly na Bořické z Hostovic. a od .lana Bořického / HostOi\ ic koupi] je r. 155S Vácslav Lukavecký z Lukavic, od něho Jiřík Adlspaeh z Damisdorfu a od něho r. 1591 nabyla i cli Markéta Berková / Lípy k panství chrasteekémm.

— 161 —

Z tvrze bořické stala se myslivna. posléz hostinec, jenž dosud svou výstavností upomíná na starobylý původ.

V Bořicích jest zastávka místní dráhy chrudimské. K místní obci Bořicům náleží osada Pod bor, u níž jest hájovna. Od ní k jihu vede silnice do Hro- chova Týnce.

Město HROCHŮV TÝNEC leží na Novohradce, do níž tu vtéká potok Ležák, a na křižovatce silnic. Od starodávna prochází Hrochovým Týncem silnice z Chrudimě k Vysokému Mýtu. Od ní tu odbočuji k jihu okresní silnice trojovická a přestavlcka. k severu silnice k Bořicům a na severozápad k Úře- ticům. Z nádraží hrochovotyneckého rozvětvuje se místní trať chrudimská jed- ním ramenem k Moravanům a druhým k Chrasti.

Hrochův Týnce zabírá dvojí návrší; na jihozápadní nižší výšině stojí zámek s dvorem a na severovýchodním návrši a jeho svazích město kol ná- městí, nad nímž vyniká nedaleko kostela a fary škola. Dle mínění některých

HROCHŮV TÝNEC.

stávala prý tvrz na miste nynější školy. Lidové podání však sděluje, že bašto- vitá stavba a výstupek věžovitý jsou zbytky bývalé kaple mariánské a že v baštovité polokruhové stavbě byly ambity a v tomto čtverhranném výstupku sakristie. Byla v těchto místech skutečně vystavěna v XVIII. věku kaple pro- stranná, když panství týnecké náleželo řádu praemonstrátskému; není však vy- loučeno, že při stavbě této bylo použito zdiva staré tvrze. Též se vypravuje, že tvrz týnecká bývala na levém břehu Ležáku na vyvýšenině, kdež jest beč- várna. a že poslední zbytky valu byly před neminohý-mi lety rozvezeny i že při této práci nalezena byla zlatá mince byzantská ze VI. věku po Kristu. Af již stávala tvrz týnecká kdekoliv, to jest jisto, že byla v XIII. věku. Z tehdejších majitelů její se jmenují r. 1265 Zumrak z Týnce. r. 1368 Hereš z Týnce, pak Petr a Přibík z Týnce.

Přídavku »Hrochů\ nabyl Týnec po Janovi Hrochovi z Mczilesic jenž měl týnecké zboží v polovici XV. věku a psával se pak také po Týnci. Týnečtí

zvláště pak z jeho nástupců vzpomínali Mikuláše Hrocha z Mezilesic, jenž jim r. 1504 věnoval pastviny u městečka. Za doby Hrochů z Mezilesic stal se Hro- chův Týnec městysem i zůstával až do r. 1550 při tomto rodě, až Petr Hamza ze Zábědbvk koupil tvrz týneckou s veškerým příslušenstvím. Zboží týnecké přešlo pak jeho manželkou Johanou na Štítné ze Štítného, z nichž Prokop roz- šířil zboží toto, mě! již také městečko Hrochův Týnec, jež ještě Petrovi Ham- zovi ze Zábědovic nenáleželo. Po Štítných ze Štítného měli statek týneckj Mutrplosové z Tedražic, od r. 1583 Mikuláš z Lobkovic, jenž připojil k tomuto statku tvrz bezděkovskom. Na počátku XVII. věku náležel tento statek Janovi Bezdružickému z Kolovrat a po něm od r. 1604 Ludvíkovi Bezdruižiekému z Kolovrat, jenž účastnil se české vojny na straně stavovské i byl pak r. 1623 odsouzen k manství. Ohlásil, že již žádných dědičných statků nemá, neboť v postě téhož roku prodaj Hrochův Týnec, tvrz s poiplužním dvorem a městečko s dvorem poplúžním a vsi Repníky, Zádolí, Třemošnou, Liběci/nu a Střítež s pří- slušenstvím i díly vsi Hluboké a Cankovic Kašparovi Cellerovi z Rozentálu. jehož rod pak vystřídán byl Flajšmany z Tumpachu a Pucharty Voděradskými z Voděrad, než zase po druhé rod jeho nabyl panství týneckého, k němuž Jan Vácslav Celler z Rozentálu připojil Trojovice. Týž pán odkázal r. 1705 hrochovo- týnecké panství moravskémoi klášteru hradišťskému, jemuž potrvalo do r. 1784. Tehdy patřily k tomuto panství městečko Hrochův Týnec a vsi Cankovice. Liběcina, Hluboká, Střítež. Bezdčkov, Trojovice, Repníky, Střemošice, Svářen. Zádolí, Hlina a les babácký. Inspektor řádový bydlel s kooperatorem v zámku Celerových, jenž byl vystavěn po zániku tvrze v místě nynějšího zámku, ale záhy praemonstráti hradišťští začali stavěti nové stavení s věží. R. 1784 bylo toto panství skonfiskováno pro moravský fond náboženský i bylo až do r. 1824 spravováno královskou administrací, načež přešlo v soukromé vlastnictví nejprv r. 1829 Jiřího Prokopa z Lilienvvaldn, r. 1844 Vojtěcha rytíře z Eisensteina. r. 1845 Šlechtu z Hrochova a j. R. 1912 náleží tento velkostatek H. Balthazaru z Babakdolu.

Rodáky hrochovotýneckými byli spisovatelé Jan Hromádko a Fr. JeKmek.

Hrochův Týnec obdržel výsady tržní v letech 1694, 1698, 1748, 1788. 1817 a j. R. 1469 byl vypálen uherskými králem Matyášem. Před tím i později táhla tudy vojska, na př. r. 1799 a 1800 Rusové a po vystavění nynější silnice chrudimské, r. 1813 a 1814 zbudované, zase šlo mnoho vojska Hrochovým Týn- cem. Hospodářský život povznesl se /řízením cukrovaru r. 1871 a pak zbu- dováním místní dráhy chrudimské.

Ve znaku má Hrochův Týnec v červeném štítě sv. Martina, na koni je- doucího.

Dle sčítáni z r. 1900 měl Hrochův Týnec v 177 domech 1274 obyvatel.

V okolí Hrochova Týnce nyl nalezen mamutí kel, uložený nyní v Průmy- slovém museu pro východní Cechy v Chrudimi.

O osudech (vrze hroohovotýnecké jsme se již zmínili.

Jihovýchodní část města zabírá nynější zámek s parkem. Ji/ /a Cellerů

— 163 —

z Rozentálu bylo po zkáze tvrze vybudováno zde panské obydlí, jež ipraemon- strátský řád na počátku XVIII. věku přestavěl. Mitra a berla opatská i soška P. Marie na bráně zámecké upotnínaji na tuto dobu a letopočet 1717 na ní umístěný oznamuje, kdy nový zámek byl dostavěTi. V zámku jest kaple P. Marie. Roku 1878 byl zámek důkladně obnoven a dvůr přestavěn. Poblíž zámku jest pivovár. Při cestě od zámku k městu jest socha Jana Nep., postavená o ně- kolik tet dříve, nežli by! za svatého prohlášen.

Na horním konci náměstí jest škola. V Hrochovu Týnci byl již v XVII. věku kantor, ale nebyla škola. Teprv v XVIII. věku bylo školní staveni vysta- věno mezi potokem a hostincem »U zlatého kříže«, po ohni r. 1765 vystavěno na jiném místě, r. 1837 nynější škola vystavěna na místě bývalé kaple mari- ánské. V novější době byla škola opravena.

Poblíž školy a fary stojí na návrší fairni kostel sv. Martina biskuoa. Kosrel byl již ve XIV. věku farním. Na .počátku- XVI. věku byly sem přifařeny Bližňo- vice, Skalice, Blansko, Cankovi- ce, Bařice a Zásady. Před válkou třicetiletou bývali v Týnci Hro- chovu kněží utrakvističtí, poslé- ze evangeličtí. Bohoslužbu pak konali v XVII. veku knězi z Da- šic a Chroustovic, též z Trojo- vic, až konečné byla farnost tý- necká přifařena k Trojovicňm. kamž kostel zůstal do r. 1701 fi- liálním. Roku 1689 byla zřízena v Hrochově Týnci fara, r. 1704 jmenován byl prvý farář tamní. jímž stal se poslední farář trojo- vický. Kostel týnecký vyhořel r. 1643. Zvony poškozené byly teprv r. 1653 obnoveny. Kostel

nynější byl v prvé polovici XVIII. veku zbudován neb aspoň přestavěn, v dru- hé polovici XIX. věku opravován. V podstatě své pochází nynější presby- teř, zvonice a sakristie z roku 1723, kdy též byl obraz pro hlavní oltář sv. Mar- tina vymalován a poboční oltáře sv. Jana a sv. Josefa zřízeny. Při presbyteři dala Anna Božena Cellerová z Rozentálu zbudovati na konci XVII. věku kapli Zvěstování P. Maric s hrobkou svého rodu. Nad vchodem kaple jest její znak s letopočtem 1680. Proti této kapli byla roku 1725 vystavěna kaple sv. Kříže s dušičkovým oltářem z roku 175-4.

ZÁMEK V HROCHOVÉ TÝNCI.

Nedaleko kostela jest hrobka rodů Jiřího Prokopa z Lilicnwaldu a Petra Šlechty z Hrochova z r. 1831, jejíž průčelí spočívá na dorských sloupech. V kapli této hrobky bývá Boží hrob. Fara jest z XVIII. věku.

Na miste nynější školy stávala před r. 1718 kaplička dřevěnná. Opat konventu hradišťského Robert Saineius Umlauf dal na jejím místě zbudovati zděnou kaplí P. Marie, podobnou spíše kostelu. Ozdobné schody vedly k ni. kolem byly ambity, nad nimi byty pro členy kláštera pmaemonstrátského hra- dišťského. Říkalo se tu »v novém zámku «. R. 1725 byla kaple vysvěcena a zří- zeno při ní bratrstvo věřících i konány pak na zvelebení pobožnosti při této kapli čtyry výroční slavnosti na sv. Barboru, sv. Josefa, na Přenesení sv. Norberta a nejhlučnější na den Jména P. Marie. Tato slavnost trvala po celý týden a byla navštěvována četnými poutníky. Měsíčně sloužil v této kapli chrudimský kapucín, řádem praemonstrátským odměňovaný, slavnou mši. Tato kaple byla r. 1785 zrušena, zařízení rozprodáno. Kaple spuisíla, chtěli z ní udě- lati masné krámy. R. 1787 obec koupila kapli se zdí kulatou, jež tvořila před- dvoří kaple, a s přilehlým krámem kupeckým i mohla jí užíti k čemukoliv, jen ne za kapli. Měla z ní býti radnice, ale r. 1788 ji upravili za byty pro servusa a hlásného a na půdu skládali seno a jiné potřeby obecní.

Opodál školy jest hřbitov z r. 1831 s kaplí sv. Anny, v letech 1832 a 1833 vystavěnou.

Od Hrochova Týnce postupuje silnice na Vysokomýtsko přes Čanko- vice, jež bývaly r. 1293 sídlem Markvarta z Cankovic, r. 1318 Radslava z Canlkovic. V XV. věku zde bydleli r. 1430 až 1437 Hylbrant z Cankovic, 1440 Vaněk a Jan. R. 1486 měl tuto část vsi Vácslav ze Zámrsku. Druhou část držel od dávna klášter sezemieký. V XVI. věku 'připomínají se na tvrzi čankovické Přibkové z Otaslavic, z nichž poslední Petr byl r. 1623 odsouzen k ztrátě svého zboží. Cankovice byly r. 1625 prodány Vilémovi Jindřichovi z Kolovrat a drženy do r. 1660 k Bystrému, pak je koupila Kateřina Myšková ze Zábědovic, cd nií Jaroslav Vilém Hubryk z Hemrštorfu (t 1691), pak Kryštof Vácslav z No- stie. Posléze patřily dilem k panství rosickému, dílem k panství hrochovotý- neckému.

Východně od Cankovic jsou Holešovice. K místní obci této náleží Hole- šovice Staré, Holešovice Nové, Lipec a Březovice.

Březovice leží nad pravým břehem Novohradky čili Volšiwky mezi Hrochovým Týncem a Starými Holešovicemi. Mívaly tvrz již v XIV. věku; patřívala r. 1378 Rubínoví z Březovic, v letech 1382 až 1400 Zdeňkovi z Bře- zoviic Odtud pocházel známý hejtman husitský Jiří Kroměšín z Březovic. též Jakub z Březovic, jenž r. 1420 vypálit klášter Hradiště, a Jan Kroiněšin z Bře- zovic. Tito Kroměšíuové často se připomínají mezi předními hejtmany husit- skými. Příbek Kroměšín z Březovic účastnil se s Jindřichem z Březovic r. 1440 Miéuui čáslavského a pomáhal pak r. 144s Jiřímu / Poděbrad u Prahy. V XVI. věku byli v Březovicíoh Přítokové z Otaslavic. ()d počátku XVII. věku byl

— 165 -

statek březovický rozdvojen. Jeden díl tvořily Březovice se Lhotou a druhý Honbice s podacím a ves Nabočany s tvrzištěm. Vácslav Haugvic z Bískupic zdědil před r. 1649 dolní díl a jeho manželka Lucie fíaugvicová z Nedabylic koupila od Anny Mandaleny Vrochyňové ze Sulevic díil horní. Haugvicům z Bi- skupic patřily do XVIII. věku Březovice, jež pak byly přikoupeny k rosickému panství. Jedna tvrz jest dosud patrná při dvoře břczovickčm svou starou okrouhlou věží. Tvrz i věž byly nově upraveny. Tvrz pozdější byla severněji a zmizela v hospodářských stavbách.

Severněji položeny jsou osady Lipec a Nové Holešovice.

NAMÉSTI V HROCHOVĚ TÝNCI.

Staré Holešovice mívaly tvrz, v níž seděli vladykové z Holešovic r. 1318 Štědrou, na sklonku XIV. věku Hynek, r. 1440 Buzek. Od r. 1454 pa- třily Holešovice Staré Příbkovi z Březovic, od r. 1496 Mikulášovi Trčkovi z Lípy, v XVI. věku Příbkům z Otaslavic, kteří rozdělili je v díly, z nichž jeden patřil k Březovicům a druhý obdržel novou tvrz a byl Adamem Příbkem z Ota- slavic prodán r. 1616 Anně Marii Kapounové z Damsdorfu i náležel do r. 1663 k statku zaječickému. Posléze od r. 1699 drženy byly Staré Holešovice k pan- ství chroustoviokému.

Východně od Březovic dospívá Novohradka k Bližňovicům, k nimž náleží osady Skalice a Blansko i mlýn Psotnov.

Osady tyto náležely k panství rosickému. Blížňovioe mají školu.

- 166 -

Od Skalice přechází přes trať místní dráhy chrudimskoohrastecké šidnace na jih k Přestavlkům, jež se rozkládají při potoku Ležáku, tudy odl Restok k Hrochovu Týnci tekoucím. Potok tento odděluje Přestavlky od nedale- kých Trojovic

V Přestavlcích jest zámek, za starodávna byla tam tvrz. Na počátku XIV. věku Přestavlky náležely Ctiborovi z Přestavlk. na počátku XV. věku připo- míná se Aleš z Přestavlk. Tehdy již byla tvrz. držel ji Jan Bošín z Přestavlk. Bošínové potrvali na Přestavlcích přes polovici XV. věku, ještě r. 1464 se tu jejich rod připomíná. R. 1493 bylý majetkem Matyáše Libáka z Radovesie, r. 1539 koupil je od Buriana a Zikmunda Andělů z Romovce Jam Lukavský z Lu- kavice, po jeho bratřích měl Přestavlky Petr Puchart z Voděrad a po něm Taláckové z Ještětic. V XVI. věku byla vystavěna nová tvrz přestavlcká, .na níž ještě v XVII. věku seděli Taláckové z Ještětic. K statku přestavlckému patřily tehdy Přestavlky s tvrzí a dvorem poplužním, divůr Mířetlce s pivová- rem a 2 mdýny, vesnice čekov, Dachov, Srny, Stan s mlýnem la dvorem po- plužním, díl Bosova, dvůr Stičany, dí! Bitovan s dvorem. Od Maxmiliána Ta- lácka z Ještětic koupila Barbora Lidmila hr. Zárubová z Hustiřan Přestavlky. vsi Dachov, Čekov, Bošov, Stan, Srny s dvorem a Stičany s dvorem r. 1699. načež v letech 1703 až 1717 byl statek přestavlcký k Chronstovicům. od r. 1717 do r. 1829 k Nasavrchům, od té doby jest samostatným statkem.

Také Trojovic e bývaly sídlem vladyčím. Roku 1244 držel je Jan z Trojovic, syn Svéslavův. V XIV. věku připomínají se tu Jindřich a Budislav. Tato obec byla rniezi farními obcemi biskupstVí liitomyšlského. Tehdy patřila několika pánům. R. 1402 měli dvůr poplužný trojovický Frenclin a Jan z Trojovic, část obce patřila klášteru Hájku u Tržku, později k panství kuněti- ckému a část ke zboží tuněchodskému. Také majitelé hradu Strádova měli tu v XV. věku větší díl vsi. Snad vojsko uherského krále Matyáše vypálilo r. 1469 tvrz trojovickou. R. 1538 byla tvrz již připomínána pustá. Tehdy Řehoř z Pou- chobrad prodal ji s dvorem poplužným a pozemky i s podacím Mikulášovi Pu- chartovi z Voděrad, jehož syn Petr obdržel pak Trojovice na nedlouhý čas. Vystřídali ho Taláckové z Ještětic na jednom dílu statku trojoviekého, kdežto druhý díl měl Prokop Štítný ze Štítného a na Morašicích, nabyv jej po Regině ze Sulic, jež jej měla koupen od Jana Lukavského z Lukaviíce, i směniv jej pak r. 1558 s Petrem Hrochem z Mezilesic za Hrochův Týnec. Později nabyl po Jindřichovi jeho bratr Jan Talácko z Ještětic vsi Trojovice. Zájezdec, Ko- stelec, Cejřov. Louku a Habrovec a dvůr Týn a asi vystavěl na tvrzišti novou tvrz. Konečně r. 1604 Marjana BerbiiSitorfova z Ještětic prodala Janovi Benedovi z Nectili Trojovice sídlo a tvrz se stavením v téže tvrzi a dvůr poplužný se vsí a ves Hlínu. R. 1616 koupil vše to Viktorin Hradecký z Bukovna. Díl Ští- tenských, jejž r. 1570 opět Prokop ze Štítného nabyl od Jiřího ze Slepotic. mě! r. 1583 Mikuláš z Lobkovic.

Po r. 1616 Viktorin Hradecký z Bukovna spojil v rukách svých Trojovice a nedaleký Zájezdec, jejž po své choti zdědil. Po Hradeckých z Bukovna nabyl

- 167 -

jejich statku Kašpar Ceiler z Rozentálu. jenž již měl dvůr trojovický, druhdy štítenský, a takto nabyl celých Trojovic k panství hrochovotýneckému.

Kostel trojovický sv. Michala archanděla byl do r. 1704 farním, načež stal se filiálním k Hrochovu Týnci, znova byl v druhé polovici XVIII. věku zbu- dován za praemonstrátského opata Pavla Václavíka. Nasvědčuje tomu znak nad vchodem kostelním zasazený, nad nímž spatřují se infule a klobouk pre- látsíký a začáteční písmena P. W. A. G. (Paulns Waclawík abbas gradicensis). Nad průčelím jest věž se zvony z r. 1762 a 1859. Výzdoba a zařízeni kostelní pochází z XVIII. věku. Hlavní oltář má obraz sv. Michala a sochy sv. Petra a Pavla, na pobočním oltáři jest Ceregeťtiho obraz sv. Vojtěcha,

Za Jana Vácslava Cellera z Rozentálu byl vystavěn pivovár r. 1681. V Trojovieích jest škola.

Na protějším břehu Ležáku jest obec Zá jezdec. Nejstarší zpráva o ní jest z r. 1318. Tehdy patřila několika zemanům, později klášteru v Tržku, jehož majetek zdejší byl r. 1421 zabrán světskými osobami a připojen k zboží podla- žickému. R. 1539 byl Zájezdec připojen k Hrochovu Týnci. V XVII. věku byl samostatným statkem v držení Hradeckých z Bukovna. po r. 1616 připadl k panství chrastéckénru.

Úvalem poblíž pravého břehu Ležáku vede polmí cesta k jihozápadu do Restok.

Re stoky (Zestoky) jsou starobylá osada. Již v XII. věku měly faru. Asi r. 1100 Vladislav dal kostel řestocký s celým zadusím a třemi Újezdy klá- šteru kladrubskému. Před r. 1167 Břetislav dal praemonstrátům litomyšlským kováře Mučka v Rcstokách se syny a dcerami jeho. Již v XIV. věku byla zde tvrz, na ní připomíná se r. 1318 Nykvart ze Zestok, pak Štěpán ze Zestok a Jan Tichava ze Zestok. R. 1417 seděl na dvoře žestockém Mikuláš Pysk ze Zestok, jenž odkázal tento dvůr svému bratru Janovi Těehlovci z Do- bříkova »ke chlebu a ku pivu«. Od něho dostal jeho zboží řestoeké Jetřich ze Zestok a ze Zumberka. r. 144(1 připomínaný, ale r. 1457 byl dvůr již pustý, tehdy patřil Soběslavovi z Miletínka.

Díl Restok náležel klášteru podlažickému. Druhý dvůr tamní míval v prvé polovici XV. věku Jan Oslice ze Zestok a pak od r. 1454 Jan Zaječický ze Šternberka.

R. 1470 byl na Restokách pánem Hertvík z Rušinova, na počátku XVI. věku Jiří z Kunčího a na Zestocích, r. 1532 Jan Lukavský z Lukavic. Matěj z Tryskovic prodal ku konci XVI. věku tvrz Restoky s dvorem poplužním, vsí a podacím Vácslavovi Taláckovi z Ještětic, jehož rod tu pobyl do počátku XVII. věku, načež Zestoky přešly na Gerštorfy z Gerštorfu, z nichž Bernartovi byla r. 1623 třetina jeho statku skonfiskována. Lev Burjan Berka z Dube a na RychmbuTce koupil téhož roku od komory královské Zestoky téměř celé k panství rosickému, jen několik usedlostí bylo přikoupeno k panství cbrou- stovickému.

- tó8 -

Kostel sv. Václava stojí u vesnice, od XVII. věku byl filiálním, zprvu ke Skuči, nyní k Chrasti. Vystavěn byl v slohu románském, v XIII. vělku zbudovali jej slohem gotickým. K. sklenuté presbyteři přilehá loď s rákosovým stropem. Hlavní oltář jest opatřen obrazem sv. Vácslava, vymalovaným v XVIII. věku.

V presbyteři jest sanktiiarium. Kostel byl za starodávna vyzdoben freskami.

V XVII. věku se pohřbívali zde Taláckové z Ještětic. Ve věži visí tři zvony, jeden z r. 1492, ostatní bez nápisu.

Nad osadou vyniká veliký špejcharovitý dvůr.

Od Restok k východu leží Kosice v úvalu po obou březích potoka 2ej- bra na křižovatce několika silnic při místní dráze chrudimskochrastecké, jež tu má stanici. K místní obci Rosicům náleží Seslávky, Synčany a Brčekoly. Seslávky sousedí se severním koncem Rosic. Pod nimi plyne severovýchodním směrem potok Zejbro k Synčanům lučinatým údolíni a dál pak k severu skrze Brčekoly k Bližňovicům.

Rosice sluly též Rosicemi Vladyokými. Mívaly tvrz, jež stávala v lukách při cestě, ze zámku 'do kostela vedoucí, v polohách »na dvořištk. V XVI. věku byla vystavěna v Rosicích nová tvrz, z niž pak byl upraven starý zámek, jenž pak byl rozšířen novější1 budovou zámeckou.

Na počátku XIV. věku seděli na Rosicích bujní a loupeživí vladykovt Těšislav, Pechan, Ondřej, Lucek, Bonec, Dymitr a .lan z Rosic. Na sklonku téhož věku Rosice připadly jako léno na krále. Protestu proti upálení M. J. Husa súčastnii se r. 1415 též Jan z Rosic. Při straně Jiřího z Poděbrad byl pak Ja- koubek Larva z Rosic ještě r. 1450, ale jemu nepatřilo celé zboží rosické. Při- pomíná se tu v polovici XV. věku též Mikuláš Celák z Rosic, jenž pak r. 1451 zastavil celý statek tento Janovi z Mrdic a Chrasti. Po Markétě Celákové ze Seslavic byli na Rosicích Zdeněk z Rosic a pak Vilém z Chlebová, jenž vy- střídán byl Talácky z Ještětic, z nichž první tu byl Vaněk (1483.), pak Jindřich, po něm jeho syn Vácslav Talácko z Ještětic (t 155S). Taláckové měli větší díl Rosic s tvrzí a dvorem poplužním,, Seslavce s dvorem poplužním, Nabočany a Libanice. Synové jeho rozdělili se o majetek rodový tak, že Vácslav dostal Rosice, Jan Trojovice, Jindřich Synčany, Hynek Přestavlky a Adam Restoky. Konečně r. 1611 Júndřich Talácko z Ještětic prodal Lvovi Burianovi Berkovi z Dube na Rychmburce Rosice s tvrzí a dvorem poplužním, Včelákov s dvorem poplužním, Horní a Dolní Seslávky, Kvasiny, Dřeveš, Střítež, Vyhnanov, By- střici a Pušici. Po Bercích z Dube měl panství rosické, jimi zvětšené, Bedřich Rudolf hr. z Furstenberka. zase Berkové z Dube a po nich r. 1714 Vácslav Voj- těch hr. z Vrbna a z Bruntálu, jenž prodal panství rosické Vácslavovi Norber- tovi Oktaviánovi Vchynskéniu z Vchynie, jehož rodu dosud velkostatek rosický náleží. V XVIII. věku náležely k tomuto panství Rosice se zámkem a pivovárem, Bliižňovice, Blansko, Seslavce, Skalice, Synčany, Radim, Nová ves. Restoky. Vrbětice, Střítež, Dřeveš, Kvasín, Vyhnanov, Včelákov, Tisovec, Bystřice, Dva^ kačovice, Ořetice s tvrzí, část Bělé, Zásad, Cankovie a Vejvanovic.

Roku 1848 patřil díl Rosic k panství chrasteckému.

Rosice měly již v XIV. věku faru. Od XV. do XVII. věku působili při farním kostele rosickém faráři utrakvističtí, později evangeličtí. Po bitvě bě- lohorské byla zřízena iara katolická, byla jen do r. 1664, pak byla přenesena do Chrasti a dosud jest kostel rosický filiálním k Chrasti. Kostel srv. Váeslava zachoval se v úpravě, již nabyl v XVIII. věku, jest zbudován v slohu baro- kovém. Z té doby jest zařízení vnitřní. Hlavní oltář má obraz Zavraždění sv. Váeslava, pocházející asi z počátku XIX. věku. Obrazy pobočních oltářů jsou z XVIII. věku, obraz P. Marie na kůru asá z polovice XVII. věku. Ko- stelní budova obklíčena 'jest zevně náhrobníky, též uvnitř jsou některé ná- hrobní kameny, hlavně tli pochováni byli v XVI. a XVII. věku někteří Ta- iáckové z Ještětic' a jejich manželky. Též ve zdi hřbitovní jest zasazeno ně- kolik starobylých náhrobníků. Poblíž kosiek; stoji zvonice, v níž jsou 3 zvony, z nich největší zvon Doubrava ulitý r. 1591 byl prý zakopán v nedalekém háji Doubravě. Další zvony jsou z let 1515 a 1557.

Kostel stojí v někdejší části chrastecké. V dílu Rosic, jenž náležel k pan- ství rosickému, jest zámek s ií/dárnou a velikou zahradou a pivovár.

Zámek rosický vznikl za Berků z Dnbé, kteří vystavěli renaissančnini slohem část zámeckou poblíž nynějšího dvora hospodářského. Znak Berkovský a začáteční písmena nad nim umístěná připomínají Bohuslava Ferdinanda hr. Berku z Dube a umožňuji přesnější určená této stavby do prvých let druhé polovice XVII. věku (1650 až 1653). Této části zámecké užívá se za sýpku a hostinec. Také jízdárna bývalá, jež nyní jest skladištěm cukru a stoji za parkem zámeckým, vznikla za Berků z Dube. Svědčí nápis nad Jejím vchodem, že ji vystavěl František Antonín hrabě Berka r. 1678.

Štěpán Vilém hr. Kinský přistavěl r. 1728 k starému zámku nové křídlo, v němž též jest kaple neisv. Svátosti oltářní. Zachovaný nápis v teto kapli po- tvrzuje, že Štěpán Vilém hr. Kinský i tuto kapli r. 1728 založil. Hlavní oltář má obraz P. Brandlňv Večeře Páně. Na pobočních oltářích jsou obrazy Stéti sv. Barbory a Kamenování sv. Štěpána, malované v XVIII. věku. U hlavního oltáře visí obraz P. Marie z XVII. věku.

V Rosicích jest škola.

Se slávky byly r. 1131 statkem biskupství oilomúckého, v XIV. věku statkem viadyků. kteří psali se po nich. r. 1374 Dětleba a Ješka ze SesJavec. Roku 1382 Pesík, Velík a .lešek ze Seslíavec se připomínají, r. 1406 Matěj,, r. 1415 Jan a Mikuláš, r. 1440 Havel, Mikuláš, Janek a Vaněk, r. 1448 až 1460 Dětleb ze Seslavec, v XV. věku též Celákové ze Seslavec. Od XVI. věku náležely Seslávky k panství rosickému,

K místní obci Rosircům náleží kromě Seslávek vsi Synčany a Brče- k o 1 y.

Přes polohy Za rájem a U mrtvých vede od Rosic silnice k jihovýchodu do Dobrkova. D o b r k o v leží na Dobrkovském kopci, jenž jest nejvyšší

- 170

(345 m ti. m.) polohou mezi Chrastí a Luží a skytá rozhled po Sirém okolí. Obec tato patřívate k panství chrasteckému.

Po svahu jihovýchodním Dobrkovského kopce naid úvalem Arménského iK>toka sestupuje silnice do Radime, jež po obou březích tohoto potoka se v údolí při silnici lužskoehroustovické rozkládá. Radim patřívala do panství rosického.

Malebný jest pohled se strání Dobrkovské výšiny na Luži, nad níž vy- niká poutní kostel na Chloumku a v pozadí zříceniny hradu Košumiberka. K jihu výšina Dobrkovská sahá nad Roubovice.

Roubovice, původně Hruboviice nebo Grubovice, jsou osada staro- bylá. Nejstarší zachovaná zpráva o nich jest z r. 1167, kdy tu u Roubovického potoka opat litomyšltský koupil kus lesa od opata opatovského. V XV. a XVI. věku platřla část Roubovic k domanickému zboží a část druhá k pod- lažickému klášternímu statku, po r. 1420 Janovi Pardusovi z Vrátková, pak Kostkům z Postupie, až konečně r. 1539 ji od Bohuše III. Kostky z Po- stupie koupil Mikuláš ze Zásmuk. V XVII. věku patřily, Roubovice k Přesta- vlkům Taláckům z Ještětic. Roku 1664 koupila Marie Maximiliana Hysrlová z Ghodů Roubovice. Roku 1694 měl je Norbert Leopold Litošteinský z Ko- lovrat, jenž je r. 1700 prodal Adamovi Bedřichovi Údrekému, r. 1757 byly při- koupeny k panství chrasteckému.

V Roubovic ích jest modlitebna židovská.

K místní obci Roubovicům náležejí osady Ghacholioe, Nová Ves, Skála a Podlažice.

Nová Ves jest v jihovýhodním cípu okresu chrudimského na vypnu- lině nad úvalem' svatoannenským v lesnaté krajině. Od ní na západ po vypnu- lině, jež příkrýma svahy spadá nad Skutíčketm do okresu skutečského, rozklá- dají se lesy, jež zabírají rozsáhlé prostranství mezi Roubovicemi, Novou Vsi, Skálou a Ghacholioemi téměř zcela a sahají na západě a jihozápadě k rokli již si při srázech této vypnuliny probrázdilo k severu Zejbro, utvořivši jedno z nejmalebnějších úvalů východočeských. Levý břeh Zejbra provází trať seve- rozápadní dráhy, z níž lze pohodlně celou tuto rokli přehlédnouti.

Na strmých stráních, jež kolmo spadají do údolí u Podskalí, jsou rozho- zeny domky osady Skály. Skála patřila, jako i Nová Ves. k panství rosi- ckému. Srázná cesta sestupuje do Podskalí, v němž jest starobylý kostel sv. Jana Křtitele, založený v XII. věku viadykou blahosl. Vrbatou, zaklada- telem a příznivcem kláštera podlažického. V XVI. věku slul tento koste! ko- stelem sv. Vrbaty. Dosud lid tu říká kostel u sv. Vrbaty. Kostel tento býl pů- vodně slohu románského, r. 1696 byl opraven Františkem z Tahniberka. K polo- kruhové apsidě přiléhá loď obdélníková, vybíhající v průčelní část pětiúhelní- kového půdorysu. Po obou stranách této průčelní části jsou šestihranné věže, jež původně byly zajisté též slohu románského^. Na hlavním oltáři jest nový obraz sv. Jana Křtitele, na pobočních oltářích jsou obrazy sv. Váoslava a

- 171 -

Floriana, malované Antonínem Maohkem, rodákem podlažickým na počátku XIX. věku.

Osada Skála patřívala k statku podlažickému, od XVII. věku k panství chrasteckému, jako i osady Chacholiice a Podlažice. Poblíž kostelíka jsou lázně u hostince, k němuž od kostelíka vede stinné stromořadí.

V lese nad potokem Zejbrem jest mezi Skálou a severnějšírni Chacholii- cemi skupina balvanů, z nichž nejvyšší balvan opatřen jest vtesaným nápisem německým, jenž vzletně vzpomíná, že toto místo nedostupné obšťastnila dne 28. srpna 1781 svoji přítomností šlechtična Poniatowiská, v tomto háji tichém iaiko jef.í srdce — chrám to dobročinnosti, i by od tohoto dne místo toto bylo obdivovateli i lidstvu posvátno. Do údolí tohoto biskup Hay rád si vychá- zíval a, když na jedné návštěvě takové u těchto balvanů usedl a zdřímnuli, byl tu překvapen hraběnkou Pouiatowskou. jež z Chroustovic do Chrasti zavítala a na zámku biskupa nezastihla.

Podél pravého břehu Zejbra dojdeme za lesem do Chacholic. Od lesa nad ChaebOlicemi jest pěkná a rozsáhlá vyhlídka po okolí Podlažic a Chrasti a dá! chrudimským okresem. V malebné poloze severně od Chacholic u podlažického rybníka spatřujeme Podlažice. Přes kopec, na némiž byl zbudován »a!tánek« biskupa Haye, šíří se rozhled po okrese vysokomýtském.

Podlažice prosluly svým benediktinským klášterem, (jenž byl nláhosl. vladykou Vrbatou založen r. 1159. Prvním opatem byl Hugo. Vrbata věnoval klášteru svoje dědiny a též jiní dobrodinci se vyskytli, takže klášterní ma- jetek byl dosti značný. V XIII. věku vznikl obrovský kodex klášterní, do něhož byl asi r. 1239 vepsán starý nekrolog podlažického kláštera asi r. 1224 do- končený. Obrovskou kmihu tuto (ooďex Kigaintieus) po nějaké době zastavili5 klášteru břevnovskému, v XVII. věku ji uloupili Švédové, a nyní jest ve Štok- holmu chována. Roku 1318 byl opatem Artleb, za jeho doby byl zastaven Boži dům, jenž patříval klášteru podlažickému, nicméně klášter ještě zkvétal, bylo v něm 21 mnichů. Za opata Domiaslava vzešly r. 1369 rozepře klášteru o lesy. Opat Domaslav byl r. 1373 sesazen. Po jeho smrti stal se opatem r. 1375 Bo^ huněk, za něhož vznikl klášterec benediktinský na Práčově. Opat Bartoloměj (1399 až 1406) dbal o zvelebení kláštera. Vácslav IV. udělil r. 1401 Jindřichovi Lacembokovi z Chlumu správu nad Podlažicemi. Roku 1421 Husité dobyli a ztroskotali klášter, křtitelnice byla odvezena do Králové Hradce, kdež dosud se chová. Opat byl upálen na poli Chmelništi u Rychmburka a prach jeho vmeten do rybníka SpáMvce pod Rychmburkem. Klášterské zboží měl pak r. 1427 Kroměšíin z Březovic, r. 1436 Jan Pardus z Vrátkový od něhož je Zdeněk z Postupic před r. 1454 koupi. V těch dobách (1448 až 1460) žil opat Bonifác z Volkenšteina, jenž pouze slul opatem podlažickým, ale kláštera již neobnovil Kostkové z Postupic drželi Podlažice dío r. 1539, prodali je Slavatovj z Ghluimu na Košumberku. R. 1577 obdržel je Albrecht Slavata /. Chlumu na svůj díl, jenž pak slul panstvím obrasteckým, a při tomto panství zůstaly Podlažice až do r. 1850.

- 172 -

/ štíhlýma dvěma věžema vyniká kostel podlažický nedaleko biskupského

ora tamního nad koruny stromů a označuje místo bývalého kláštera, jenž stával v místě, dosud »na klášterech* zvaném, mezi dvorem a nedalekým pivo- várem a zabíral dům, v němž obývá sládek. Do doby, kdy stal se biskupem Karet Haní, bylo okolo nynějšího kostela ještě mnoho zřícenin a jam. Tento biskup nařídil urovnání tohoto prostranství. Při těchto pracech bylo zde na- lezeno mnoho íiál. skriiží a iinvch stavebních ozdob gotického slohu, jež i sou uloženy v nynějším kostele podlažickém. Menši památky, kachle, šípy. klíče, několik starých mincí a j. jsou chovány v chrasteckém zámku, byzantský kruci- fix malv iesrt v Průmyslovém museu chrudimském s některými stavebními vý- zdobami starého kostela klášterního. Při jiné příležitosti byly vykopány lebky a kosti. Na počátku XX. věku bylo zaise bádáno po zbytcích kláštera, k němuž v XIV. věku náležely fary v Podlažicích, Rosicích, Kostelci Vrbatově a na Vče- lákově.

Nynější podlažický kostel sv. Markéty byl založen r. x.0>()6 biskupem královéhradeckým .lanem Františkem z Talmberka, jenž pak v něm lni se svou sestrou Ludmilou pohřben. Biskup Jan Adam hrabě Vratislav z Mitrovic \ vsvétil r. 1721 tento kostel. Dříve stála tu pouze kaple, nynější sakristie, vysta- věná ze zbytků zdí klášterních, k níž bývaly hlučné pouty na sv. Markétu. Do r. 1783 strojila se tu pro chudinu jídla a pro poutní hosty bývaly traktace. biskup Jan Leopold Hay ustanoviti, by místo pohoštění bylo ročně 40 zl. od- váděno z důchodů chtasteckého panství do pokladny chudých.

Kostel má půdorys obdélníkový, z něhož pouze vybočuje při průčelí stará sakristie. Nad průčelím, jež vrcholí ve štít. strmí dvě vysoké štíhlé věže svými jcblancovitými kryty. Nižší poboční lodě obefmýkají hlavní loď i presbyteř a přecházejí za presbyteři v ochoz. Hlavní oltář sv. Markét', jest z počátku XVIII. věku; poboční oltáře jsou v ochozu. Některé obrazy ieiich isou pozoruhodný. Před htevním oltářem jest hrobka, zakrytiá deskou kamennou s nápisem: EPISKOPUS BÁRO DE TALEMBERG 1698. Za hlavním oltářem jest jeho ná- hrohník. Kostel byl r. 18.34 opravován.

V Podlažicích iest pivovár a cihelna kruhová.

U silnice chrastecké stojí sooba lana Nepomuckého s nápisem z r. 1723. tedy o 6 let starší nežli bylo vyhlášení icho za svatého.

Od dvora podlažického podél jihovýchodního hřehu rybníka podlažického vede polní cesta k Horce. Obec Horka stojí na výšině při křižovatce dráhy severozápadní se silnicí, iež tudy iest od Chrasti k llliné zřízena. V Horce jest škola a kaple. K této místní obci náleží iižnéiší osada MezhoT a osada Pod- skalí u Skály.

Proniknuvši nad Skálou od úvalu /jibra. vine se trn f Severozápadní dráhy DesmaSou k raiinoii na východ a u Mezhoři aalbofiuje na sever poblíž ll<>rk\ do starého nádraží chrasteckého. / něhož odbočuje trať místní dráhy chruďim- skochrastecké, jež u Chrasti má nádraží.

- 173 -

Měsíc CHRAST (Chrast, chybně Chrást) vyniká z nížiny dvojicí věží svého děkanského kostela. V pozadí za ní na východě vystupují obrysy kopců před Luží a nad Ronbovicemi. Z jihu dosahuje českomoravská vysočina svými výběžky k Horce a Podlažiciím a na severozápad a sever šíří se nížina chrudim- ská, jež zasahuje k Chrasti svým nejzazším výběžkem.

Chrast leží asi čtvrt hodiny cesty od starého nádraží při chrudimské sil- nici, jež dvěma řadama přízemních domů vchází do města, jehož středem jest prostranné náměstí, na němž jsou škola, obecní dům, děkanství a biskupský zámek a děkanský kostel sv. Trojice.

Ještě v XIV. věku byla Chrast přifařena k Podlažicům. Starý kostel chrastecký stávaJ nedaleko nynějšího kostela, teprv v XVIII. věku zbudova- ného. i by! v XV. a XVI. věku farním, po> vojně třicetileté byl zase filiálním do Rosic. R. 1664 byla tamní fara zrušena a zřízena nová fara v Chrasti. Starý kostel vyhořel r. 1709. Po založení biskupství stal se kostel děkanským.

Nynější kostel děkanský v Chrasti byl založen roku 1710 a dostavěn r. 1717, vyhořel r. 1725 a, když pak škody požárem způsobené byly odčiněny, opětně v XVIII. věku byl požárem novým částečně poškozen. K polokruhové presbyteři přiléhá trojlodní budova, nad jejímž průčelím strmí dvě věže níz- kého krytu. Hlavní oltář, původně roku 1717 zřízený, byl biskupem Janem Haiscm nahrazen novým. Poboční oltáře pocházejí z XVIII. věku. Kostel jest pěkně upraven, má některé pozoruhodné obrazy a řezbářské práce z téhož věku. Pohřbeni jsou v něm Jiří kníže Kantakuzeno, Anežka Malovcová rozená z Vratislavů. Kromě starého zvonu, pocházejícího zajisté z původního kostela, jsou zvony kostelní z konce XVIII. věku.

Na náměstí býval českobratrský sbor před r. 1612. Markéta z Bonina prodala Alíně Sakařové tento dům bratrský, v kterémž se druhdy slovo boží kázávalo. Ještě roku 1780, kdy obec chrastecká dostala po ohni pro školu spáleniště této panské budovy, nazývalo se toto místo domem bratrským. Na místě tomto byla vystavěna škola, již r. 1877 zbořili.

V nynější škole jsou též sbírky městského musea chrastcekého. Některé památky jsou uloženy v radnici.

Děkanství bylo vystavěno r. 1664 a obnoveno po ohni, jenž r. 1709 e zničil. v prvé čtvrtině XVIII. věiku. Jest ozdobeno sodnou sv. Floriána z r. 1738.

Poblíž děkanství jest biskupská residence, obšírné jednopatrové stavení, jež zabírá jednu stranu náměstí při podlažické silnici. Biskupský zámek stojí částečně na místě tvrze, jež byla v druhé polovici XVI. věku Slavaty z Chlumu a Košumberka vystavěna, a byl vybudován v různých dobách od XVII. věku až do polovice XVIII. věku. Část zámku byla hotova již roku 1601. Markéta Berková z Dube vystavěla novooi budovu panskou, v ní slavila r. 1607 svůj sňatek s Ferdinandem z Donína. Nejstarší částí biskupského zámku jest severní křídlo jeho, v jehož úzké chodbě přízemní nad dveřmi nádvorními značka »M B 1605« svědčí, že tuto část budovy stavěla Markéta Berková z Dube. Po- čátkem XVIII. věku bylla hlavně stavena zadní část zámecká, v níž jest kaple

- 174 -

zámecká, kterouž zakladatel této části zámecké, biskup Vácslav František Karel z Košína r. 1728 vysvětil. Kaple zámecká sv. Jana Nep. čelí svou apsidou do zahrady, na hlavním oltáři má pěkný obraz z XVIII. věku a sochy sv. Vác- slava a Floriána z téže doby, nově byla vymalována a vyzdobena. Tato část zámecká má na průčelí dvorském znak biskupa Vácslava Františka z Kosinů a štít s allegorickými sochami víry, naděje a lásky, na zdi při kapli letopočet 1728. Roku 1742 biskup Jan Josef hrabě Vratislav z Mitrovic vybudoval prů- čelní barokní část zámku, směřující do náměstí. Nad hlavním vchodem při jeho erbu jest latinský nápis o tom svědčící. V zámku jsou též úřadovny ředi- telství velkostatku biskupského. Dvůr jest upraven před zadní částí zámku na způsob zahrady. Za residencí biskupskou rozkládá se rozsáhlý park, při němž byla v XVIII. věku zařízena fíkovna. Za parkem pokračuje stinné stro- mořadí až nad zalesněnou stráň nad Podlažice.

Opodál města stojí u Chrašic vodárna, zřízená biskupem Janem Josefem Vratislavem z Mitrovic.

O starobylém osazení této krajiny svědčí nálezy praehistorických pa- mátek.

Chrast bývala ještě v XIV. věku vesnicí klášterského statku podlažického. jehož osudy i v XV. věku sdílela. Po r. 1420 přešla s ostatními osadami tohoto statku v držení Jana Pardusa z Vrátková a pak Kostků z Postupic. Teprv od této doby vyskytují se zprávy četnější o této osadě, jež, jak její jméno svědčí, vzniknuvši v poloze druhdy nevzdělávané, jem chrastí všelijakou porostlé, nemohla se rozvinouti, dokud klášter podlažieký byl hlavním střediskem celé krajiny. Úpadek kláštera a osady klášterní i poloha Chrasti, jež měla nejvý- hodnější polohu ze všech osad klášterského statku, působily, že Chrast začala se vzmáhati a stala se střediskem bývalého zboží podlažického. Již r. 1493 byla Chrast městečkem.

Kostkové z Postupic byli v přátelství s Janem Pardusem z Vrátková. Po jeho smrti byl Zdeněk Kostka z Postupic poručníkem nezletilého Viléma Par- dusa z Vrátková. Když pak Zdeněk Kostka z Postupic umřel r. 1468 u Zvole na Moravě, obdržel jeho synovec Zdeněk Podlažice a Nový Hrad. Mincmistr Zde- něk II. Kostka z Postupic byl příznivcem Jednoty českobratrské, přál též mě- stečku Chrasti, dal mu r. 1493 povolení ke koupi prutu dědiny Buškovy k obci a odpustil ji pro vždy pMary z tohoto majetku povinné, obdarováním daaiým ve čtvrtek na den sv. Prokopa 1493. Na žádost Bohuše Kostky z Postupic po- tvrdil král Vladislav v sobotu před Povýšením sv. kříže r. 1500 smlouvu, jež se stala mezi králem Jiřím a Zdeňkem z Postupic o postupu statku podlažického v užívání tohoto pána. Vilém Kostka z Postupic listem z pátku před svato- dušním hodem Božím 1511 upravil vybírání šosův čili úrokův v městečku Chrasti. Na přímluvu Zdenka III.. Jana a Bohuše Kostků z Postupic a na Litomyšli obdržela Chrast od krále Vladislava výsadu na týdenní trhy pon- dělní a na dva trhy výroční, každý osmidenní. Bohuš Kostka z Postupic prodal ve středu před sv. Vítem r. 1542 Skivatnvi v. Chlumu a Kosurníberka své dědiny zá-

pisné, totiž dvůr v Podlažicích s polnostmi, štěpnicemi, sladovnou a pivovárem i Podlažice, městečko Chrast, ves Chrastice s mlýnem svobodným, štěpnicí a rybníčkem pustým, vsi Horku, Skálu, Chacholice, Brčekoly, Lhotu Chrou- stovskou, Zeloviee, Bor a Dobrkov, i oož ve vsi Rosicích měl, s podacími v Ro- sicích a Chrasticích, i také pode vsí Skálou to podací, kteréž svatého Vrbaty slově, s třemi rybníky u Podlažic, řekami, potoky, vodotečinami, s lesy, jež hajní ze vsí Chacholic a Horky hájí a spravují, právem zástavním a Vácslavovi Okrouilvlwkčmu z Kněnic Hory Čelákovské.

Jako za Kostků z Postuplc, tak i za pánů z Chlumu měla Jednota česko- bratrská v Chrasti svůj sbor, jenž vynikl velice v XVI. věku, zejména když byl jeho správcem bratr Jan Efraim, spolupřekladatel bible králické.

Divišovi Slavatovi z Chlumu a Košumberka bylo pro odboj jeho proti králi Ferdinandovi I. vzato r. 1547 jeho panství v závazek manský, ale dosáhl toho za několik let, že mu byla všechna zboží jeho puštěna z manství a pustý klášter podlažický s městečkem Chrastí a některými vesnicemi dědičně dán. Syn Divišův. AJbrecht (t 1600) vystavěl v Chrasti sídlo panské i vymohl na Rudolfu II. výsadu tržní pro Chrast. Touto výsadou, v pondělí po sv. Matouši 1585 (dal král Rudolf II. Chrasti trhy, již od krále Ludvíka ji propůjčené, na časy příležitčjší, totiž na čtvrtek před sv. Havlem a na sv. tři krále a týdenní trhy na čtvrtky.

Po Albrechtovi Slavatovi z Chlumu a Košuniberka mela přejiti Chrast na Vácslava Berku z Dube, ale dříve než trh byl dokonán, pán tento po mu- struňcích lidu vojanského, v království českém se do Uher sbírajícího na Turka pohana, náhle v Chrudimi zemřel. Statek chrastecký byl r. 1601 připsán jeho vdově Markétě Berkové z Lípy a na Rychmburce. jež již r. 1596 koupila Chlum a Vortovu za Hlinském a připojila pak je k tomuto statku. Markéta Berková z Lípy poskytla r. 1605 některé úlevy svým poddaným statku chrasteckého, vystavěla nejstarší část zámku chrasteckého a r. 1607 provdala se za Ferdi- nanda purkrabího z Donína, r. 1615 zase za Jiřího z Talmberka. R. 1623 nabyla správu statku chrasteckého Františka Hypoita Eusebie hraběnka z Fúrsten- berku, jež též ostatní statky po svém manželu Lvu Burianovi Berkovi z Dube pozůstalé spravovala pro svého nezletilého syna Matěje Ferdinanda Františka ISerku z Dubě.

Chrastečtí i obec jejich za vojny třicetileté velice trpěli a vrchnost slí- bila jim uleviti.

Roku 1644 nabyl statku chrasteckého Jan Rudolf Trčka z Lípy, bratr Markéty z Talimberku. a po něm dcery Isabelly a Jana ze Švamberka. Anna Fusebie rozená ze Švamberka, provdaná z Harrachu, obdrževši Chrast s Chlu- mem a V orlovou, iprodaila toto panství r. 1656 kardinálovi Arnoštovi z Harrachu, jenž prodal je Ferdinandovi 111. pro nadání biskupství hradeckého.

Roku 1660 první biskup královéhradecký Matouš Ferdinand Sobek z Bi- lenberka ujal se panství chrasteckého. Dokud nebyla řádně zřízena residence

— 176 —

V Králové Hradci-, bydleli biskupové v Chrasti. Nyní jest Chrast letním sídlem biskupským.

Za biskupa Sobka z Biilenberka byla přeložena duchovní správa z Rosic do Chrasti a zřízeno tu děkanství, r. 1665 Chrast obdržela právo, vybírati si poplatek z vinného semkli.

Josef I. dal r. 1708 Chrasti výsadu na dva trhy výroční a čtyry trhy do- bytčí. Po ohrni r. 1709, jenž zachvátil celé městečko, zejména též kostel, zvonici, děkanství, školu la radnici, biskup Tobiáš Jan Becker založil nový kostel. jejž pak biskup Jan Adam hrabě Vratislav v Mitrovic dokončil. Tento biskup potvrdil artikule cechů chrast eckých, zřídl nové krámy masné v bývalém bratrském domě, v němž r. 1741 daroval též pokoj a komoru pro školu, vysta- věl nákladnou vodárnu, z níž obec chrasteeká mioHa si vésti vodu přeby- tečnou do nádržky na náměstí zvláštním vodovodem; a přikoupil k biskupskému panství Zájezdec a Roubovice.

Roku 1725 vyhořely v Chrasti kostel, radnice a mnohé domy jiné, roku 1774 opět téměř celé městečko, též kosM byl ohněm poškozen.

Biskupové Vácslav z Kosinů a Vratislav z Mitrovic dobudovali zámek biskupský.

V dějinách kulturních XVIII. věku zajistil si vynikající místo biskup Jan Leopold Hay, čelný rádce Josefa II. Přál též poddaným svého panství. Nej- raději prodléval v Chrasti a okolí, zvláště oblíbeným zátiším jeho byl zámeček »na altánku« na stráni viničně <a Chrasti. Zemřel na zámku chrasteckém dne 1. června 1794 a na hřbitově ebrašJckém »sobě vyvolil odpočinutí, by ani po své smrti od svého milého lidu oddělen nebyl, mezi nimiž blahoslavenství spokojeného živobytí požíval, výslovně odpíral všech pamětných náhrobků, spokojen jich v srdcích týchž dosáhnouti, kteréž ošfastniti toužil. Ah. on jich dosáhl, on byl hoden jich dosáhnouti.« Tak; hlásá jeho pomník.

Biskup Hay potvrdil roku 1783 a v dallších letech výsady cechů chra- steekých. Roku 1808 František I. dal Chrasti výsadu na středeční trhy tý- denní.

Chrast byla do r. 1848 sídlem soudní a politické správy panství chra- steckého a roubovického. Při nové úpravě úřadů byla vřaděna do okresu chru- dimského.

Znak města Chrasti jest štít stříbrný, zlatým proužkem rozpůlený, v jehož pravém i levém poli se spatřuje černá orlice, vyletující s roztaženýma křídlama a se zlatými drápy i zlatým pyskem, a s červeným jazykem vyplazeným.

Chrast má měšfiamské a obecné školy, jest sídlem ředitelství velkostatku chrastedkého, vlkářství, má mnohé průmyslové závody, továrnu na papírové špičky doutníkové, výrobu obuvi, závod vyšívačský, parní pilu a j.

Chrast měla roku 1900 v 315 domech 2040 obyvatel, roku 1910 v 353 domech 2440 obyvatel.

V Chrasti působili učitelé a spisovatelé Jan Fileík a Vincenc Paulus a působí učitel a spisovatel Fr. Vondráček. Chrast jest rodištěm německého spi-

sovatele MUDra. L. A. Frankla. Na hřbitově chirašickém jsou pohřbeni bisku- pové Leopold Hay, Jan Hais a Eduard Brynych.

C h r a š i c e (druhdy Chrastice) náleží k místní obci Chrasti. Stromořadí od severovýchodní části Chrasti vede k této osadě, nad níž vyniká na návrší nad úvalem, jímž doubravanii potok žeibro od Podlažie k Rosieům se vine, hřbitovní kostelík sv. Martina. Od kostela jest rozhled k Chrasti, parku bi- skupskému, lesu nad ' Podlažie emi, osamělé starobylé vodárně, jejíž vysoká věž nad úvalem Zejbra jest zbudována. Dole v úvale rozlévá se rybník chra- šický. Nad Doubravou vystupuje táhlý lesnatý vrch, při jehož temenu proti Podilažicům bělá se jednopatrový letohrad biskupa Leopolda Haye, »altán« na stráni viničné, na níž ještě r. 1652 byla pěstována réva a rozmanité ovocné stromoví. Za tímto vrchem ukazuje se Roubovieký les a k jihovýchodu modrají se lesy u Skály. U Cforašie v údolí, severněji za hřbitovem, jsou nová vodárna a městské lázně. Přes Chrašice jest výhled do okolí Rosic.

Na výšině nad Chrašicemi býval již v XIV. věku kostelík. Nynější bu^ dova kostela hřbitovního byla pořízena r. 1721 na místě starého kostela i vy- niká neobvyklým rozvrhem svých částí. K presbyteři přiléhají lichoběžcové přístavky a šestiúhelníková loď s obdélníkovou síní. Oltář hlavni sv. Martina i oba poboční oltáře sv. Vojtěcha a sv. Brikcího byly r. 1721 vysvěceny bi- skupem Janem Adamem z Mitrovic. Při tomto kostele jsou čelné náhrobníky z XVI. a XVII. věku Slavatů z Chlumu a Košumberka, Klusáků z Kostelce na Roubovácích, Džbánovskýeh ze Džbánova na Rosicích, Raků z Bohuňovic a j.

Nejbližší staniicí severozápadní dráhy za Chrastí k Chrudimi jsou Zaje- čice na potoce Ležáku.

V Zaječicích bývaly dvě tvrze. Prvá zmínka jest zachována o vladycích zaječiekých z r. 1319 ve zprávě o Příbkovi ze Zaječic. Počátkem druhé polo- vice XIV. věku seděl tu Albert ze Zaječic, ku konci téhož věku Jam a Zdeslav ze Šternberka z rodu pánů ze Šternberka. Z XV. věku znám jest tu Jan Holický ze Šternberka, příbuzný a přítel Jiříka Poděbradského, a pak Viktorin z Kunčíhose svým synem Janem, přítelem Viktorina Kornela ze Všehrd, mužem též lite- rárně činným, jenž tu pobyl do r. 1521. Ještě v prvé polovici XVI. věku náležel statek zaječický k panství žumberskémii. při jehož rozděleni obdržel Petr Janovský ze Soutic tvrz zaječickou, Smrček s tvrzí pustou, Svidnice a Líhai- nice. Při tomto rodě zůstávaly Zaječice ještě v druhé polovici XVI. věku i přešly Marjánou ze Soutic, provdanou za Zikmunda Robmhápa ze Suché na tento rod. Její dcery Markéta a Eufemie obdržely při rozdělení statku matčina Zaječice. Po Markétě měl její díl Zaječic s tvrzí manžel její Jan Myška ze Zluniic a po něm synové, z nichž Jan posléze dlržel jej sám, ale, sňčastniv se ve straně stavovské proti Ferdinandovi II., byl odsouzen k ztrátě třetiny svého statku. R. 1625 koupil od komory královské Jan Veber sv. p. na Pins- berce Zaječice, jež po různých změnách držebních r. 1685 Maxmiliána Záru- bová, rozená z Lisova. prodala Lamberru Hřebenářovi z Harach. Tehdy již

- 178 —

tvrz zaječická nestála, nýbrž jiiž r. 1661 byl na tomto zlatnickém díle jen dvůr na miste tvrze.

Když statek zaječieký byl r. 1550 rozdělen mezi děti Marjány ze Soutic, vystavěli na díle, jenž připadli Eufemii, manželce Kryštofa Myšky ze Zimnic. tvrz novou, jež na počátku XVII. věku náležela s tímto dílem Petrovi Kry- štofovi Kapounovi ze Svojkova a sňatkem jeho vdovy přešla na druhého jejího chotě Ladislava Lukavského z Lukaviee, posléze sňatkem jeho dcery Lidun- ky na Lamberta Hřebeuáře z Harach, jenž prodal r. 1696 celý statek zaje- čický Augustinovi Norbertovi Voračiekému z Pafoěnic, od něho pak koupi! r. 1697 Josef František hrabě z Šenfeldii Zaječice a připojil tento statek k svému pan- ství nazavršskému. V XVII. věku spustila také nová tvrz v Zaječicích.

V Zaječicích jest škola. K místní obci této náleží Studená voda.

Severně od Zaječic pramení Bezděkovský potok, jenž teče Libanicemi, Honbicemi k Nabočanům a u Vejvanovie vlévá se do Volšinky. Lřbanice. Hon. bice a Nabočauy bývaly za starodávna sídly vladyckými.

Hon biče (Hombice) připomínají se již roku 1244. Tehdy nále- žely Hoškovi z Honbic, otci Bavora z Honbic. Na počátku XIV. věku žili Bavor II. a Zvěst z Honbic. Protestu proti upálení M. J. Husa se zúčastnil Vácslav z Honbic. příbuzný pozdějšího vynikajícího válečníka Jana Horyny z Honbic, přívržence Jiříka Poděbradského. Po Honbicích se psali Horynové a Ořechovští z Honbic, ale již na sklonku XV. věku Honbice Janovi Horynovi z Honbic nenáležely, nýbrž Bohuňkovi z Honbic. a na samém sklonku XV. věku Janovi Makovskému z Potšteina, v XVI. věku Janovi Příbkovi z Otoslavic a pak jeho synům. Posléze část Honbic s Nabočany dostala se k panství na- završskéuiu a druhá část k panství přestavlckému.

Kostel honbieký Povýšení sv. kříže byl v XIV. věku farním, po r. 1624 filiálním do Trojovic a od počátku XVIII. věku k Hrochovu Týnci. Opravován byl na sklonku XVII. věku a nově v 1880 letech. Zbudován byl v slohu go- tickém. Oprava oltářů pocházela z druhé polovice XVII. věku. Při kostele jest několik náhrobků TaJácků z Ještětic a epitaf Antonína Lukavského z Lukavic, r. 1681 zrádně zabitého. Starobylá dřevěná křtitelnice z XVII. věku jest nyní ve sbírkách Průmyslového mnsea v Chrudimi. Povšimnuti zasluhují ještě obraz P. Maric z XVI. věku. při poslední opravě kostelní značně přemalovaný, a dva staré zvony.

K místní obci Honbicům náleží Libanic e, v XV. věku samostatný statek. na němž seděli r. 1440 Adam a r. 1450 Mach z Libanic Na počátku XVI věku pa- třil díl Libanic k zboží žumberskémn a díl Matoušovi z Habrová a po vladycích z Habrová v polovici XVI. věku dostal se Taláckům z Ještětic. Za nich po- vstala tu tvrz. Na sklonku XVI. věku byli na Libanicích Malovcové z Malovic, pak zase Vácslav Talácko z Ještětic a jiní, až r. 1660 tvrzička s dvorem po- plužnýin a ves Libanice byla přikoupena k panství žumberskčmu a v něm pak sloučena byla s panstvím nazavršským.

- 179 —

Taktéž severnější obec Nabočany bývala za starodávna sídlem vla- dyckým. Roku 1257 bránil se v bavorském Michldorfu Dlnhomil z Nabočan s jinými bojovníky krále českého. V XIV. věku připomínají se Jan a Hynek z Nabočan. Na sklonku téhož věku měl o Nabočany různice Hereš ze Zaječic s Příbkem z Nabočan, ale smluvili se a zas na počátku XV. věku vzplanul nový spor mezi dcerou tohoto a Annou z Nabočan. Odúrnrf. po Buškovi z Nabočan obdržel r. 1406 Matěj ze Seslavic. Protestu proti koncilu kostnickému se súčast- nil r. 1415 Petr z Nabočan. Současníkem jeho byl Jan Kačička z Nabočan. Ještě v dalších věcích byly Nabočany rozděleny na několik dílů, z nichž jeden s tvrzí měl Jan Horyně z Honbic (1437), jiný zase Mikuláš z Nabočan. Když pak Na- bočany připojeny byly k statku honbickému, tvrz jejich spustla. To se stalo již před r. 1541. Stávala na louce Parkaně a v prvé polovici XIX. věku byly poslední stopy tvrze zahlazeny. Od r. 1716 náležely Nabočany k panství na- završskému.

Polní cesta, od nabočanského dvora ncjprv směrem západním, pak jižním a pošlé z j Jihozápadní m postupujíc k Vorli, prochází náspy Tří bubnů.

Tři Bubny stojí v místech, kdež bývala v XIV. věku osada Kapíiee Větší, jež snad zanikla, když vojsko uherského krále Matyáše řádilo ve vý- chodních Čechách. Kostelík tamní byl pak filiálním do Chrudimě. Roku 1677 při- pomíná se kaple veřejná sv. Jiří nade vsí Varií o samotě s poustevnou.

Kostel sv. Jiří byl již v XIV. věku, má dvě presbyteře, jednu větší a jednu menší, loď společnou, před ní věž, o jejíž typickou cibulovitou střechu při- pravila ji horlivost konservátora v XIX. věku, horující pro zachovávání jen památek gotického slohu. Hlavní oltář zachoval se v úpravě ze XVII. věku. Staré náhrobky prozrazují, že při tomto kostele byli pohřbíváni v XVI. a XVII. věku Janovští ze Soutíic a z Onšavy. Kustnšové ze Zubřího a i. Věž má 2 zvony z XVIII. věku.

U kostelíka jsou poblíž hostince šance z XVIII. věku. Roku 1778 císař Josef II. přijel s princem Maxmiliánem a generálem z Lascy do Chrudimě, pro- hlédl si Pumberky a Tři Bubny, hned r. 1778 pak dal dělati u Bubnů reduty na třech místech. Poddáni z vňkolních panství pracovali na těchto opevněních, dosud dobře zachovaných. Rada topolů označuje jejich polohu. S šanců těchto jest rozsáhlá vyhlídka po Chrudimsku a Vysokomýtsku.

Pod svahem mezi Třemi bubny a Slatinany leží ves V orel, nad její střechy vyniká škola. Za starodávna vynikala nad nimi tvrz již ve XIV. věku. Z ní byl opatovický opat Jan z Orle, vrstevník Štěpána z Orle. Z pozdějších majitelů této tvrze vynikl v XV. věku Michálek z Orle. praotec vladyků Orel- skýeh ze San, jehož rod byl tu r. 1529 vystřídán Janovskými ze Soutic. Tehdy patřily k orelskémiu statku ves Orel (Vore!) s podacím a tvrzí, vsi Lukavice s tvrzí pustou, Kunčí, Luikavička, Vížky, Radecblyně a Loučky. Při tvrzi orelské byly dvůr poplužný, sladovna a pivovár. Na sklonku XVI. věku nabyl statek orelský Jan Kekule ze Stradonic. Od r. 1600 byli majiteli Vorle Kunatové Dobřenští z Dobřenic. Roku 1683 koupil tvrz a sídlo ve Vorli. vsi Vorel. Luka-

- 180 -

vičky,, Vížky, Loučky a Radechlyni s kostelem sv. Jiří nad Vorli, pak se spust- lým kostelíčkem Navštívení P. Marie ve Vorli, a s dvorem poplužním, pivo- varem, chmelnicí a zahradami Rudolf Vácslav hr. z Šenfeldu. Jeho syn Josef František hr. ze Šenfeldu spojil statek vorelský s panstvím nazavršským. U Vorle bývala velká bažantnice, jejíž větší část jest změněna v pole.

Od Vorle vede k severozápadu silnice k Chrudimi Vlčnovem.

V 1 č n o v byl starým sídlem vladyckým. Již r. 1244 připomíná se Dobro- host zVlčnova, r. 1318 Ctibor zVlčnova a mnozí jiní vladykové. Protestu proti upálení Husa účastnil se r. 1415 Jan z Vlčnova, ve vojště Jiřího Poděbrad- ského před Prahou r. 1448 byli též Matěj z Vlčnova. V XIV. věku byl VIčnov

SLATINANY.

rozdělen v několik dílů, na nichž seděli různí vladykové, praotcové Rusku, Vrbických a Švábů z Vlčnova. Na počátku XVI. věku mělo zde město Chrudim některé nemovitosti, jež rozšířilo si dalšími příkupy, zejména od Jana Holce z Nemošic, takže konečně obec cforudiimská byla vlastnicí celého Vlčnova, vyjma jediný dvůr poplužní, jenž náležel tehdy Vlčnovským z Vrbic a posléze r. 1697 byl přikoupen k panství nazavršskému. Obci Chrudimi byla držebnost vlěnovská r. 1547 skonfiskována, ale opět r. 1562 vrácena.

Jihozápadně od Vlčnova na svahu Králové hůry rozkládají se po obou březích Crudimky S lati many (chybně: Slatiňany). Nad obcí vyniká zá- mek nedaleko kostela, s nímž jest spoiem chodbou. Zámek stoji v místech bývalé tvrze, jež bývala v Slatinanech již v XIV. věku a v XVII. věku spustla, načež v 1660. letech byla obnovena a spravena zajisté velimi dokonale, sice by Balbín zvláště nepřipomínal této tvrze přeslavné. V nynějším zámku jsou cho- vány některé starožitnost^ zejména nádobí, obrazy a j.

— 181 -

Z držitelů tvrze slatinanské jest znám Zbyněk ze Slatinan, zvaný »0d haje«. jenž r. 1371 se spolčil dědinami svými s Janem Heníkem z Tuněchod. Tento vladyka spojil pak v své držbě zboží sLatimanské a runěchodské po smrti prvěj- šího společníka. Za několik let nastalo rozdělení obojího zboží. Vácslav ze Sla- tinan připojil se r. 1415 k protestu proti upálení M. Jana Husa. Rozmanití majitelé společníka. Za několik let nastalo rozdělení obojího zboží. Vácslav ze Slatinan připojili se r. 1415 ik protestu proti upálení M. Jana Husa. Rozmanití majitelé vystřídali se v XV. a XVI. věku na zboží slatinanském, z nich zejména Vlacheň ze Slatinan a Vítek z Tafonberka, přívrženec jednoty Poděbradské. V druhé polovici XV. věku byli ve Slatinanech páni z Talmberka.

Roku 1469 táhl krajinou uherský král Matyáš. Roku 1469 udeřil k Sla- tinanům Zdeněk Kouopišfský a položil se v nich táborem se svým lidem, pak je vypálil a táhl k Hrochovu Týnci naproti uherskému králi. Do počátku XVI. věku náležely Slatinany Sárovcúm ze Šárova, střediskem panství byl stále nedaleký Rabštejnek. Synové Zikmunda Šárovce ze Sárova rozdělili se o zboží slatinanské tak, že Zdeněk Šárovec ze Sárova si ponechal Rabštejnek a Vác- slav Slatinany, jež r. 1525 prodal obci chrudimské. Pro její účastenství na odboji proti králi Ferdinandovi I. byly jí r. 1547 Slatinany skoníiskovány a r. 1548 prodány Janovi z Pernštejna, jenž je prodal záhy zase Heřmanovi Lhotskému ze Zásnmk. Bohuslav Mazanec z Frymburka dal rozbourat starou tvrz slati- nanskou a začal tu stavěti nové panské sídlo, jež fceprv Alena, Jeho ohof, do- stavěla. Jiřík Karlík z Nežetic a na Slatinanech pro účastenství ve vojně české odešs! do vyhnanství; zboží slatinanské bylo nra konfiskováno a roku 1623 Lvovi Burjánovi Berkovi z Dube a Lipého prodáno. Berkové z Dube měli Slatinany do r. 1653. K statku slatinanskčmu patřívaly v XVII. věku sídlo a ves- nice Slatinany, Rabštejnek se dvorem, vsi Skrovád, Trpišov, Týnec Smrkový, Lipina, Lhota a část Sobětuch. V druhé polovici XVII. věku měl jej František Adam hrabě z Bubna a Litic, pak Adam Jaroslav Puchart z Voděrad až ko- nečně r. 1732 Josef František hrabě z Šenfeldu připojil slatinanský statek k pan- ství nazavršskému. Velkostatek tento náleží knížatům z Auerspcrgů.

Kostel sv. Martina byl již v XIV. věku farními, po r. 1620 byl filiálním do Chrudimě. R. 1801 byla opět lokaliie, později fara v Slatinanech zřízena. Budova kostelní, původně jednolodní, byla v letech 1891 a 1892 přestavěna a v trojlodní budovu změněna. Věž byla částečně při poslední opravě změněna. Zvony jsou z XVIII. věku. Při kostele jsou zachovány náhrobky bývalých vlastníků zboží slatinanského. Konali zde pohřby Mazancové z Frymburka, na Mimoni a Slati- nanech, Lhotští ze Zásmuk, Škopkové z Otradovic, Malvicové z Malvín a jiní.

Při zámku jest úpravná zahrada, s ní sousedí rozlehlý park zámecký, v němž jest »švýcárna«. Za pravým břehem řeky, jež byla r. 1834 překlenuta kamenným mostem, jest při nazavršské silnici školní budova. Opodál v polích nedaleko nádraží severozápadní dráhy jest vychovatelský ústav kongregace sester třetího řádu sv. Františka.

— 182 -

Slatinany jsou oblíbeným výletištčm pro svou pěknou polohu a úpravný park i rozlehlé vůkolní lesy a blízké malebné partie středního toku Chrudimky. Pěkný rozhled po vůkolí jest od památného sloupu, jenž za parkem knížecím při neizazšim východním výtěžku lesů podhúrských stojí. V gotickém sloupu. r. 1852 až 1854 vystavěném, jest obraz P. Marie, pocházející prý z r. 1444 a nalezený ve zbořeništi dolnorakousíkého kláštera gamiaigského. Od sloupu vidíme k VoriiL a Třem bubnům, a do okolí Hrochova Týnce a Chrasti, dále pak po kupooviné za Kuinčí a škrovád do okresu nazavršského k Srádcvu a 2um- berku. Od této vyhlídky sbíhá stezník ke Škrovádu.

Škrová d, náležející k politické obci Sliatiinanůin, znám jest svými pískov- covými lomy. V Škrovádě bývali v XV. věku vladykové, kteří dle osady této se psali ze Škrovádu. Připomínají se na př. r. 1446 Jiří, Mareš, Jan, Čeněk a Petr ze Škrovádu. Do r. 1547 byl Škrovád vlastnictvím obce chrudimské, pak náležel k statku slatinanskému a s nim přešel do panství nazavršského.

Východně od Škrovádu jest obec K u n č í, bývalé sídlo vladyků z Kun- čího, jež na počátku XVI. věku náležela k panství žumberskému, později čá- stečně k statku on-lskému a částečně k panství nasavršskému. K místní obci Kunčímu náleží mlýn ve Skalách a samoty Škrovád a Bořek.

Od sloupu sliatinanskéhio vede cesta ke K u c h a n o v i c ů m do malebného lesního hranatého zátiší, jemuž rybníky v rámci jehličnatých lesů a skupin listnatého stromoví dodávají zvláštního půvabu, lákajícího tam každoročně mnohé výletníky z Chrudimě a j.

Pěknými lesy vyjdeme u Lhoty Rabštýnské na silnici, jež od Chrudimě Lhotou k Rabštejmku a dál k Smrkovému Týnci do nazavršského okresu se vine.

Lhota Rabštýnská leží v úvalu při rybnících pod lesem Rabštýn- ským, v němž skrývá se zřícenina hradu Rabštejnka nad hlubokou roklí neda- leko osady Rabštejna. Od strany lhotské jest snadný přístup K hradu, jenž z ostatních stran jest chráněn příkrými srázy kopce, jejž obsadil. Zřícenina jest opravena. Zachovaná jedna dosti prostranná jizba hradní jest pokryta střechou. Jest to přízemeik vlastního hradu, jenž na straně schůdnější chráněn byl příkopem a valem. Dvůr byl v nedaleké osadě Rabštejnu. Na hradě samém nebylo pro hospodářství pána hradního dosti místa. Snad pro malou prostornost hradu zdrobnilo se pak původní jeho jméno Rabštejn v R a b š t e i n e k.

Na přechodu ze XIV. do> XV. věku hrad náležel Janovi z Orle a z Rab- štejna, po něm Jetřichovi z Orle a i pak byl hrad v rodě vladyků vorelských. z nichž znám jest za válek husitských Aleš z Oirle, od něhož koupi Hertvík z Ostružna hrad s dvorem poplužným. dvory kinetcími, v Sobětušich dvůr poplužný a dvůr kmetcí, ve Lhotě dva kmetcí dvory a půl vesnice Týnce (Snímkového), i seděl pák na hradě, dle něho? již r. 1430 se psal: na Ralpštejntou. Zboží toto přešlo po něm na Viléma z Ostružna. jenž měl též některá zboží v čáslavském kraji a účastnil se r. 1440 tamního sjezdu krajského. Byly později spory o Rabšťejnek. než nabyli této odúmrtí známí válečníci Petr Kdulinec

183

z Osťroměře a Vilém ze Dřela, kteří pak práv svých postoupili Soběslavovi z Milietínka, jenž však zboží tohoto nevysoudil. Na sklonku XV. věku bylo zboží rabštejnské spojeno se statkem slatinanským v rukách Šárovců ze Sárova a. když se o zboží tato dělili, připadl Rabštejneik Zdeňkovi Šárovcovi ze Sá- rova. Od něho a od dcer jeho skoupila obec Chrudimská v prvé polovici XVI. věku zboží rabštejnské, ale dlouho neměla panství tohoto. Roku 1547 byl jí zámek Rabštejnek s poplužným dvorem, vsi Týnec (Smrkový) a Kuchano-

RABŠTEJNEK.

vice, dvory kmetcí v Cejkovicích a Hrbokově, Slatinany s tvrzí a dvoTem po- plužním, držebnost ve Lhotě, Sobětuších, Lupině a j. skonfiskovan, ale téhož roku králem Janovi z Pernštejna prodán. Od Jana z Pernštejna koupil Heřman Lhotský ze Zásmuk zámek Rabštejnek i tvrz Slatinany s veškerým zbožím, jež po různých změnách držebních přešlo r. 1575 na Bohuslava Mazance z Frym- burka (t 1589), jenž v posledních letech života svého sotva již na Rabštejnku pustnoucím mohl bydleti a bydlel. Od sklonku XVI. věku jest Rabštejnek v roz- valinách.

- 184 -

Po troskách a skalinách vystupuje se na Rabštejnku při zbytku jakési věže ke střeše, jíž jest v novější době pokryta zachovaná místnost. Se střechy jest pěkná vyhlídka do úvaihi pod hradem' a k lesům pohledským a čejko- vickým.

Pohled patříval obci chrudimské, jíž byl r. 1532 od Buriana Poucho- bradského z Ponchobrad zastaven. Obci chrudimské zůstal Pohled do r. 1547. pak připadli k Slatinanům a r. 1558 byl s Pouehobrady opět koupen Chrudimí, později náležel s Cejkoviieemi a Zbližňovieemi k panství heřmanotně- steckému.

S kopce za Čejkovicemi rozvírá se širý rozhled do chrudimského okolí. V poizadí směrem severo východním spatřujeme Chrudim. Pohled jest roztroušen od silnice k lesům. Od Zbližňovic zabíhá od silnice polní cesta k lesům na C i t k o v. Na západ a jihozápad od Pohledu se rozkládají širé lesy, jež na severní straně dosahují až ke Sklípkům, Janovilcům, Ouherčieům a ke Kostelci a na západ za Citkovem a Nerozhovicemi pokračují k Podolu, Prachovicům a Tasovicům a až do Čáslavská nad Skoranov Bučiuou, jež jest nejvyšším bodem (602 m) celé této krajiny.

K místní obci Podolu náleží též Citkov, Hrbokov, Nutice, Nerozhovice a Boukalka.

Nejjižnější z těchto osad jest Hrbokov, stará osada, jejíž kostel sv. Vác- slava býval již v XIV. věku farním. V XV. a XVI. věku přináleželo' podací s ko- laturou obci Chrudimi, jež prodala r. 1593 Hrbokov Vácslavu Plesoví Heřman- skémni na Stolanech. Kostel hrbokovský býval pak filiálním áo< Heřmanova Městce, nyní do Vápenného Podola. Před průčelím bývala malá předsíňka, jíž se vcházelo do lodě. V 1870. letech byla před průčelím přistavěna věž a zároveň opravována loď, jež pocházela z XVIII. věku. Staré zvony tamní byly pře- vezeny do Podola.

Od Hrbokova pískovka vede k severu dlo Citkova, jenž náležel r. 1318 Hrabiši z Paběnie, v XV. věku různým držitelům (Jiřímu z Ohnišfan). r. 1534 k zboží heřmanoměsteckému a po nějaký čas ke Stojanům a od XVII. věku zase k Heřmanovu Městci.

U nedalekých Nerozhovic, vesnice bývalého panství heřmanomě- steckého, jsou zříceniny hradu Rozpakova. Také Nutice náležely od XVI. věku k témuž panství, pouze v letech 1577 až 1611 byly ve zboží stolanském.

Od dikova na západě za kopcem vyniká již komín vápenky nad Vá- penným Podolem.

Podoí nazýván jest Vápenným po rozsáhlých lomech vápence. Podol- ské vápno rozváží se po celé krajině. Již v XVI. věku připomínají se lomy podolské. Známy jsou též podolské lázně.

Od Nutíc zajdeme kol školy ke kostelu do Podola. Dříve stávala tu kaple z r. 1716 a výše bývala poustevna, za vlády Josefa II. zrušená. R. 1785 byla založena IokaJie, r. 1788 byl místo kaple vystavěn kostel sv. Vácslava nákladem náboženského fondu a přispěním kostelního jmění hrbokovského. Kostel jest

jednoiodní, neveliký, nově upravený, v průčelí má věž se starými zvony hrbokovskými z XVI. věku, jež v XIX. věku byly přelity. Nedaleko kostela a fary stojí lázně s byty pro lázeňské hosty. Pramen léčivý vyvká ve skále u paty vápenného pahorku za lázněmi, byl již za starodávna (r. 1586) znám. V prvé polovici XVII. věku se lázně vzmohly (1659), zvláště pak za Šperků na konci XVIII. věku. Budova lázeňská vznikla po r. 1798. Prostranné lázně s příbytky pro hosty a hostincem byly zřízeny r. 1802. Podle kapličky sv. Vác- slava, jež u pramene stávala, bývaly nazývány též Svatováclavskými. Na po- čátku XIX. věku byly často hosty navštěvovány, též Vácslav Kk Klicpeira zde v létě bydlíval; později zase scházely, a teprv v novější době docházejí větší návštěvy. Škola jest od počátku XIX. věkuv fara od r. 1858.

Vápenný Podol patříval na počátku XVI. veku Janovi z Kunčího, k Zaječicům, později k hradiu Liehnici a pak k Heř- manovu Městci, v letech 1577 až 1611 k Stefanům a zase pak k Heřmanovu Městci.

V Podole jest nádraží místní dráhy přeloučskoměste- cké.

Od Podolských lázní stou- páme do kopců k B o u k a 1 c c a dál na západ do Prachovic. Práchovice leží pod Buči- nou, s níž jest rozsáhlý výhled po krajině. Od Prachovic jest zřízena košíková dráha k Lieh- nici na dopravu vápence, jenž v okolí se láme. Poblíž nádra- ží práchovického jsou lom

a vápenka a za ním kol kapličky vede cesta ke vsi, v níž poblíž školy jest pro- stranná kaple r. 1891 obnovená.

Od Prachovic k severu rozkládají se tesy, jež přestupují na západ přes hranici okresu chrudimského do kraje čáslavského, zaplňují jihozápadní pomezní část okresu chrudimského a k severu a severovýchodu zasahují do okolí Heř- manova Městce. V lesnaté této krajině jsou místní obec V ý ž i c e, k nimž ná- leží Sloukovice a Sušice, a místní obce Načeš i c e, k nimž náleží R a š k o v i c e, a L i c o m ě 1 i c e, k nimž patří Habřiny. Obce tyto pat rivaly k panství heřmanoměsteokému. V Sloukovicích jest myslivna.

Mezi prachovskými lesy a Krkaňkou vystupuje silnice na svah nad les. nad nímž lze se ještě jednou rozhlédlnouti po úvale a kopcích podolských. V po- předí strm! Bučina, po svých svazích lomy rozervaná. Jeden lom zahlodává

HRBOKOV.

se do ní výše u Boukalky, druhý poblíž Prachovic a jiný na lesním svahu nad zastávkou dráhy. V pozadí nad lesy strmí vrcholky rozvalených zdí hradu Lichnice. Silnice pokračuje k severu do potí k Heřmanovu Městci, prochází nad Tasovicemi lesem do okolí Kostelce a umožňuje vyhlídku na sever přes Heřma- nův Městec k Pardubicům a do Polabí. Tasovice a Zdechovice náleží k místní obci Kostelci.

Od Podola vine se malebným údolím trať místní dráhy ke Kostelci. Nad pravým břehem Zlatého potoka vystupují na severovýchodě od kosteleckého rybníka příkré stráně, po nichž nad Kostelec vine se cesta na návrší, dvo- jitými příkopy a valy obtočené. Na tvrzišti tomto stával, hřbitovem obklopen, omšelý kostelík sv. Petra a Pavla, původně v slohu románském vybudovaný, později pak v slohu gotickém rozšířený. Písemná zpráva nejstarší zachovala se o tomto kostele z r. 1350, ale stavba jeho byla o několik století starší. Kostel má presbyteře větší a menší, u presbyteře větší byla zbudována čtverhranná klenutá sakristie, u ní pak bývala síň, v níž bydlíval poustevník. Do menší presbyteře vchází se z hlavní lodi. Vedle vchodu sakristijního jest sanktuarimm s kameninou obrubou v stříšku vybíhající, jež bývalo uzavíráno okovanými dvíř- kamí, ozdobenými uvnitř malovaným andělem klečícím, vymalovaným na sklonku XIV. věku. Zbytky románské stavby i tato dvířka jsou nyní ve sbírkách Průmyslového musea v Chrudimi. Kostel byl vyzdoben treskami, ještě r. 1889 bydy dobře zřejmý mnohé z nich, i svědčily, že loď mávala prkenný strop, jenž teprv později byl zaměněn klenbou. Zdi lodě byly ozdobeny nápisy. Nejvíce fresek se zachovalo ve velké presbyteři. V právo od hlavního oltáře pronikala pod vápenným nátěrem řada klečících rytířů se znaky zeleného lekna. Roku 1899 byl kostel obnovován a částečně přestavován. V průčelí kostelní přistavěli hřmotnou věž, jež nadobro porušila pěkné zátiší, v něž omšelý starobylý ko- stelík splýval s valy zašlé tvrze a pohorským svým vůkolím. Zvony z r. 1551 a j. bývaly v starodávné dřevěnné zvonici.

O tvrzi kostelecké se vypravuje, že patřívala rytířům Heřmanům, jejichž loupeživoiu zbůjnost musel král zkrotiti svým vojskem. Tvrz dobyta, Heřmani pobiti. Ani po smrti prý nedošli pokoje. Za nějaký čas objevili se na zdi ko- steleckého kostela, klečící s rukama sepjatýma. A kolikrát prý byl jejich obraz zabílen, ale vždy zase objevili se Heřmani na zdi kostelní. Skutečně pak při r. 1318 zachovala se zpráva o Heřmanovi z Kostelce, jenž způsobil škody v Citkově a Nerozhovicích. Tvrz kostelecká byla spustlá již v XVIII. věku úplně. Kostel, jenž býval ještě r. 1350 farním, jest od XVIII. věku filiálním do Heřmanova Městce. V Kostelci bývala v XVII. věku vysoká pec železářská a v nedalekých Klešicích hamry.

Malebný jest rozhled s kosteleckého tvrziště, pod nimž v úvale při rybníce mlýnském rozkládá se obec Kostelec, a dál lesnatým okolím k Heřmanova Městci.

V polovici XIV. veku patřila část Kostelce k panství městeekému. k němuž p< sléze připojena celá ves.

187 -

K politické obci Kostelci náleží též Z dech o v ic e. Měly již v XIV. věku tvrz, na níž seděli r. 1373 Ješek ze Zdiechovie, pak Jan ze Zdechovie, jehož dcery vzdaly zboží toto Janovi Voděradovi ze Sekyřic. S jeho rodu přešla tvrz zdechovická r. 1502 na Petra Sekerského z Voděrad, jenž ji prodal r. 1507 králi Vladislavovi. R. 1517 patřily Zdechovice Zdeňkovi Lvovi z Rožmútálu, jenž jich nepodržel dlouho, již r. 1521 seděl tam VácsJav Lorecký. V I. polovici XVI. věku rychle střídali se jejich vlastníci, od r. 1558 do 1585 náležely Zde- chovice pánům ze Zerotína, pak Vrabským z Vrabí. v XVII. věku Vácslavovi z Věžníik, hr. z Paaru a j.

Střediskem této části okresu chrudimského jest Heřmanův Městec.

Město toto, mající dle sčítání z r. 1900 celkem 4668 obyvatel, rozkládá se v malebné poloze kol dvou náměstí. Na větším náměstí jest kostel děkanský, menší náměstí přiléhá ke knížecímu zámku. Od těchto středisk rozšiřuje se na

HERMAN! V MĚSTEC

všechny strany pcdél silnic. Část Heřmanova Městce nazývá se Židovským městem, jiná část Přibylovem.

Ulice od Kostelce zavede příchozího nejprv k hřbitovnímu kostelu Zvě- stování P. Marie, jenž vznikl asi v XVI. věku místo hřbitovní kaple a byl pak později opravován. V r. 1676 přistavěli jeho průčelní část a r. 1796 sakristii. Kostel nevyniká zvláštními stavebními památkami. Vnitřní výzdoba jeho po- chází z doby Sporkňv. Ze starších dob jsou při) kostele některé náhrobníky a uvnitř jeho visí epitaf z počátku XVII. věku, pořízený paní Porotou Karáskovou v letech 1615 a 1616 na památku její 3 manželů bývalých: Jiřího Vylétala, Bartoloměje Krouského a Jiříka Karáska a děti jejich. Některé sochy, jež bý- valy v zámeckém parku, stojí na hřbitově. Zvony jsou v starobylé dřevénné zvonic1, jež byla zbudována r. 1711 a má cibulovitou báň. šindelem pobitou. Od r. 1887 se tu ii/ nepoohovává.

— 188 -

Kol sochy sv. Vavřince z r. 1723 dospějeme na náměstí. Prohledneme si výstavné místní školy měšťanské a obecné a zastavíme se ve farním kostele sv. Bartoloměje.

Heřmanův Městec byl již v prvé polovici XIV. věku farní osadou. Po roce 1421 Městečtí přilnuli k husitství a v této víře potrvali přes 200 let. Také Jed- nota českobratrská měla tam v XVI. věku své vyznavače. Po r. 1620 byli neka- toličtí kněží vyhnáni a o správu duchovni pečovali hlavně missionáři, kteří také konali bohoslužby v okolních kostelích. Roku 1656 byla zřízena fara v Heř- manově Městci.

Starý farní kostel zanikl nejpozději v XVIII. věku. V letech 1633 a 1638 a opět v r. 1740 vyhořel. Po tomto ohni vrchnost jala se pomýšleti na stavbu nového farního kostela. Tepirv Jan hrabě Špork uskutečnil tento záměr, vystavěl nynější farní kostel s vysokou věží a uvnitř jej všemožně vyzdobili. Stavěno a zdobeno bylo tu od r. 1756 do r. 1762.

Zvony byly opatřeny po ohni z r. 1740. Nejvyšší poschodí věže kostelní jest obtočeno ochozem čili zahrádkou a osazeno bání s lucernou. S ochozu jesí rozsáhlý rozhled po celém okolí městečkem.

Pěkným, ladně rozčleněným průčelím čelí kostel do velkého náměstí. Prů- čelí vrcholí vysokým štítem, jenž jest ozdoben sochou sv. Bartoloměje a po obou svých stranách a na štítě andělí s odznaky lásky, naděje a víry. Nad hlavním vchodem pod velikým oknem zasadili znak zakladatele kostelního.

Kostel vyzdoben jest freskami úpravnými. V presbyteři za hlavním oltářem sv. Bartoloměje jest socha světcova uprostřed malované architektury oltářní. Fresky znázorňují umučení sv. Bartoloměje a jiné výjevy z jeho života.

Neméně než úhledná, dřevěnná kazatelna, ozdobená sochami Boha otce, andělů, symboly evangelistů a postavami Mojžíše a Arona, zajímá nás starobylá cínová křtitelnice, jež byla ulita dc Heřmanova Městce r. 1436 a bývala ozdob- nější, než úsilí protireformační odstranilo s jejího povrchu některé ozdoby, ne- vyhovující protireformačním snahám.

Za hlavním oltářem jest mramorový náhrobek ze XVI. věku. Kterýsi člen rodu z Žerotína ve zdobném brnění, maje v pravici odznak hejtmanský, je doved- ně na náhrobku tonuto vytesán. V hrobce kostelní jsou dosud rakve pánů ze Ze- ro';ína. V sakristii, jež jest za věží, uchován jest nábrobník kamenný, jenž svým obšírným nápisem zvěstuje, že r. 1594 zemřela Anna, dcera Jana Jetřicha star- šího ze Žerotína, »vesele vzkříšení očekávající«.

Proti sakristii jest u presbyteře kaple, nad níž i nad sakristií jsou oratoře. Pěkné kované zábradlí kruchty při průčelní straně lodě spočívá na dvou sloupech. ^_

Škola v Heřmanovu Městci byla již v XVI. věku. Městečtí starali se o ní i v XVII. věku chvalitebně, pamětlivi povzbuzení věhlasného Bacháčka z Nauměřic, »aby jak předešlé, tak i budoucně z města jejich mnozí učení lidé vycházeli, nejinač než vojíni z koně trojského«, ale po r. 1620 pohynul tento utěšený rozkvět školy městooké, jež sice již zase r. 1646 se připomíná, ale jen

živořila po mnohá léta. Nyní má Heřmanův Městec měšťanské a obecné školy chlapeckou a dívčí a pokračovací školu průmyslovou a kupeckou.

Zámek byl v Heřmanovu Městci již v XVI. věku. Dříve bývala tu tvrz. Po ohni byl zámek v polovici XVII. věku obnoven a v tom století ještě něko- likrát byl opravován. Již tehdy měl kapli sv. tří králů. Hrabata Sporkové vy- budovali nynější zámek, při němž měli oboru, jež pak r. 1781 byla změněna v rozsáhlý park se skleníky a jízdárnou. Park tento, pečlivé udržovaný, vábí každoročně k sobě množství návštěvníků a jest nemalou okrasou celého města Zámecká budova, na jejímž boku vypíná 9e šestiboká věž, byla upravena nově v 1860. letech, chová v sobe knížecí obrazárnu a rozmanité památky.

NAMÉSTI Y HERMANOVĚ MřiSTCI.

Před zánikem jest kašna a sochy sv. Yácslava a .lana Nap., obé z počátku XVIII. veku.

Na imiěnímilovné Šporky upomínají též dvě menší kaple při silnici chru- dimské.

Vzpomenouti sluší, že k rozvoji města nemálo přispělo zřízení drah od Přelouče k Podolu a od Heřmanova Městce do Chrudimě. Z místního průmyslu značná jest zvláště výroba obuvi a i.

V Heřmanovu Městci jest kazatelský úřad evangelického vyznáni refor- movaného, ústav chudých sester školských, synagoga^ npatrovna. lékárna. Zná- mým byl soukromý léčební ústav. Též spolkový život jest velmi čilý.

Heřmanův Městec měl roku 1900 v 472 ilomech 4668 obyvatel, roku 1910 v 530 domech 4614 obyvatel. Rodákem tamním jest spisovatel Rudolf Pokorný.

Pěkná poloha města při úpatí výběžků Železných hor v lesnaté krajině na pokraji roviny polabské učinila z Heřmanova Městce oblíbené výletní místo.

— 190 —

Ve znaku má Heřmanův Městec list leknínový. Erbovní pověst připomíná rytíře Heřmana, zakladatele této obce. Ze asi trochu pravdy jest v této staro- dávné pověstí, svědčí i přídavek v jméně Městec.

Na počátku XIV. věku (1328) měla kapitula vyšehradská nějaké pozem- nosti od Tasa z Rychmburka v okolí Městce Heřmanova. Tehdy již byl Heřma- nův Městec farní osiadou. Roku 1321 Oldřich, sdhofosriik pražského kostela, imtkor- porirje kostel v Heřmanově Městci ke kostelu vyšehradskému. Listem z roku 1341 učinil Jan Lucemburský obdarování, dav les jakýsi, jménem Vysokou, tehdy jen křovinatý, poblíž Heřmanova Městce a část Heřmanova Městce vy- šehradskému kostelu, by tato pustina lesní byla vyklučena a v pole vzdělána, a rybáře při potoku Blatiici od mostu Heřmanova až po most Puchová.

Zakladatelem Heřmanova Městce byl nejspíš Heřman z Mrdic, jenž žil na počátku XIV. věku na nedaleké tvrzi mrdické. a byl asi s pány z Rychmburka spřízněn. R. 1325 oddělil nejstarší syny Ctibora a Heřmana, dal jim za díl peníze, jež měl po své manželce Miloslavě na Rychmburee, a zanechal svým mladším synům Vaňkovi, Bernartovi a Jarošovi rodnou tvrz s dvorem poplužnim a Heřmanovo město a jiné osady. Bezdětný Bernard, jemuž ještě v polovici XIV. věku patřila tato tvrz a polovina Heřmanova Městce, vzdal se před krá- lem Karlem a úředníky zemskými této tvrze i dvora i též polovici Heřmanova Městce ponechal svému bratru Jarošovi, po němž jeho synové Heřman a Ber- nard r. 1373 ujali zboží otcovské, k němuž náležel též Kostelec. Jejich po- ručník Jan Lacembok ze Strádova prodal nebo k věrné ruce postoupil toto zboží Čeňkovi z Veselé a z Vartenberka. Různí držitelé se tu vystřídali, mezi nimiž docházívalo k tuhým sporům, jež vyžádaly si i lidského života, když Heu- slin z Mrdic a Heřmanova Městce, byv pohnán k sondu zemskému, úkiadně se pak zbavil Oiíře z Mrdic, jenž táhl se k někdejšímu zboží svého otce Heř- mana a byl pak při1 své jedné vyjížďce purkrabím městeckýin o život připraven.

Ač se tehdy mluví o purkrabím městečkem, přece ještě s'tále majitelé zboží heřmanoměsteckého bydleli v tvrzi mrdické, jež teprve před r. 1454 zašla. Tu teprv. někdy za Andělů z Romovce, byla vystavěna tvrz v Heřmanově Městci.

Kostel heřmanoměstecký byl s Jinými farními kostely východočeským! připojen r. 1350 k biskupství Iitomyšlskému.

V těch dobách ještě vlád! na zboží heřmanoměsteckém rod Hronovicň, ienž v XV. věku psal se již dle Heřmanova Městce.

Ve sporu r. 1437 o vaření piv mezi právovárečníky hcřmanoměsteckvmi a podruhy konaném připomínal staří pamětníci, jak bývalo za pana Chustníka. pána 5'kopka, Trkovce (Turgovce) a pánů Jaroslava i Jana z Opočna. Ta zpráva', odůvodňující, že podruzi městečtí nesměli pivo vařit, leč by si byli dříve domy koupili, bezděčně připomíná některé držitele zboží městeckého i dosvědčuje, že již Heřmanův Městec začal se vzmáhati průmyslem.

Páni z Opočna psali se v XV. věku též dle Heřmanova Měsíce / Městce. nia pí. Jaroslav z Opočna a Městce, kmet somlu zemského, a pak Jan

- 191 -

mladší z Opočna, jiirraik z Městce, jenž bývá jmenován krátce lanem M ústeckým.

Jaroslav z Opočna a Městce účastnil se horlivě veřejného života. Mamě o tom svědčí královna Zoiie, píšíc, když byl roku 1402 od Jana z Michalovic poháněn, proč státi nemůže k soudu, žef on nyní sám sebou nevládne, neb »nyn,í bez odpočinutí vždy jezdí o královo, pána našeho, i naše počestné a dobré, pro něž on naším zavázáním pracuje a k tomu roku pro nižádnou věc nebude moci přijet, aby tedy skrze to jisté nestání k tomu roku nevzal škody.« Ale žalobce se opřel tomuto přáni králové.

Jan z Městce byl věrolomný nepřítel kalicha, prudký, podnikavý a bo- jovný. SpoJečně s pánem z Bergova na Všechny Svaté r. 1-115 v temné noci slezl klášter opatovický a umučili opata Lacura; r. 1416 zabil v Praze pana Putu, před vánoci téhož roku vydal Petra Šímu do Hradce k oběšení. Takové nepřátelství osvědčoval Jan Městečky, že r. 1419 vyvěsili na pranéř v Starém

ZÁMEK V HriftMANOVT: MĚSTCI.

městě pražském podle korouhve pána z Plavná též jeho korouhev, neboť byl Slíbili býti s Pražany, ale nebyl s nimi, a byl proti nim velmi ukrutný a zvláště z hradu Lichnice vedl toto ukrutenstvi, kdež měl purkrabím Lišku, purkrabího příliš ukrutného. A Moéihub tlustý jemu toho pomáhal. S Janem Mésteckým měli lidé ještě mnoho mrzutosti. Rotou 1423 v skočili s panem Putou z Castolovic do předměstí Hradeckých, vypálili tam ulici křižovntčí a v kostele sv. Anny zabili knézo a svátost těla božího znectili. Také bojoval proti Zižkovi, jenž jej v Chrudimi oblehl a k vzdání přiměl, ale Jan Městečky zase pak proti Hu- sitům bojoval (t 1430). Jeho syn Janek byl s Tábory a na slezské výpravě byl zabit (t 1434). Jeho syn Hynek Krušina byl muž velmi vážený, roku 1441 byl v průvodu císařovny Barbory, účastnil se čáslavského sněmu, a j.

Tehdy byl Heřmanův Mčstec již husitským a zňs'tal takovým i za dob pozdějších. Po Jankovi Krušinově měl panství městieidké Jan Hcrtvík z Ruši- nova při r. 1437. V polovici XV. věku patřil Heřmanův Městec Trčkúm z Lípy a Lichtenburka. Bratří Burian Trčka a Zdeněk Mikuláš udělili Městeckým od- úmrtní a propustní právo.

- 192 -

Uherský král Matyáš na své dobrodružné výpravě jel si od Chrudimě přes Heřmanův Městec k Liehniei pro svou porážku dto Zedeznych hor.

Trčkům z Lípy /.ustal Městec Heřmanův i na počátku XVI. věku. Roku 1512 Mikuláš mladší 'I reka z Lípy učinili nadáni špitálu místnímu. A jiní z jeho rodu osvědčili nejednou přízeň svou Městci. Roku 1538 vystřídali Trčky z Lípy Andělově z Ronovce. Zikmund Anděl z Ronovce. jemuž po rozděleni majetku rodového zůstal Městec, získal mu tři výroční trhy. Z Andělů z Ronovce vy- nikl zvláště Zikmund, horlivý český bratr a bystrý právník, ienž byl dlouhá léta hejtmanem kraje chrudimského a účastnil se důležitých poselství, ale pak roku 1547 pro účast v odboji upadl v nemilost královu a za trest mu zboží jeho bylo uvedeno v léno. Obci přál, podá ro val roku 1552 Městeckě právem na ně- které užitky ze svých lesů.

Za Maxmiliána II. stvrzeny byly Městci starší privileje královské i panské. Také Rudolf II.. od něhož bratří Jan, Jiří a Vilém Opršto>rfové z Dubu a Fryd sterna koupili toto pansví, potvrdil roku 1579 tržní výsady Městci a přidal pon- dělní trh týdenní a júné svobody. Roku 1590 bylo povoleno Městeckým svobodni vyznávání evangelického náboženství za Viléma ml. z Oprštorfu, jenž pak roku 1591 prodal Městec Heřmanův se zámkem, pivovárem, hvozdem a sladovnou, dvory panskými a vesnicemi Je<třichovi ze Zerotína, Také nová vrchnost všelijak ulevila Městeckým, r. 1594 osvoboditel je od zemné roboty za plat, povolila jim pivní šenk a stvrdila cechům řády, ale nevládla dlouho na panství. Eliška*, dcera Jana Jetřicha ze Žerotína, sňatkem svým zajistila Ladislavovi Berkovi z Dubě toto panství, jež rozmnožil r. 160S příkupem zboží stolanského. Pani byla horlivá evangelická, choť její přísný katolík (f Í613). Za jeho nezleti- lého syna Jana Jetřicha Berku spravovali panství příbuzní do r. 1625. Tu již všemožně pracováno o pokatoliičení městské správy i občanstva. Dcera Jana Jetřicha Berky z Dube, Anna Marie Joseíina provdala se za Němce hr. Khiessla, sama se zněmčila a s ní i správa panství stala se německou. Panství hynulo. Heřmanův Městec trpěl vpády vojenskými i ohni.

Lepší časy miu nastaly za Šporkň. Roku 1661 koupil Jan Karel sv. p, Špork z Lysé panství heřmanoiměstecké, jež zanechal svému synovi Ferdinan- dovi Leopoldovi. Za Špiorků povzneslo se město i panství. Zvláště mnoho působili ve prospěch města, ohni častými stíženého, Jan Josef hrabě Špork. Když roku 1740 oheň zničil kostel farní, faru a přes 80 domů, pomýšlel Jan Josei hrabě Špork na stavbu nového kostela, již pak proveď lan Vácslav hrabě Špork. poslední ze svého rodu majitel mesteckého panství. Krátce jen pobyl v Heřmanovu Městci nov> majitel velkostatku tamního. Filip Antoniu Karel sv. p. z Oreiffenikllaiu. Synové jeho prodati Heřmanův Městec r. 1828 RiidtoH vi knížeti Kmskému. horlivému příteli čelných tehdejších českých spisovatelů, v jehož rodě dosud jest velkostatek heřmauoměstecký.

Za Novým dvorem, iejž Vilém ml. z Oprštorfu roku 1584 vystavěli, chrudimská silnice pokračuje stinným stromořadím starých lip k Bylahům. K se- veru šííí se rozhled do roviny polabské přes Klešice a Rozhoviče.

- 193 -

Klešice patřívaly vladykům. z nichž připomíná se r. 1257 Markvart z Klešic. Již od počátku XIV. věku náležela část Klešic k zboží heňmanomě- steckérnu, r. 1497 byl přikoupen ostatní dil vsi. K místní obci Kješicům náleží nedaleká osaďa Nákle. V okollí Klešic nalezeny byly praehistorické památky.

Severněji od Klešic leží Dubany, východně Rozhovice při kostele sv. Petra a Pavla. Kostel rozhovický byl již v XIV. věku farním, v XVI. věku měl kněze utrakvistické. Po r. 1020 byl připojen jako filiální k Heřmanovu Městci. Výstavností jest novější, nesahající před XVII. věk. Ze starších památek jsou zbytek gotického sanktuaria a starý zvon z r. 1562.

Dubany mívaly tvrz, na níž sídleli v XIV. věku Dubánkovč z Duban, z nichž pak v XV. věku vynikl válečník Vilém z Duban (t I40S). V XVI. věku vystřídají se na Dubanech Bošínští z Božejova, zejména v letech 1538 až 154S Jindřich, jehož dcera Kateřina prodala Dubany r. 1558 Vojtěchovi Tainchynovi z Doubravice. Vystřídali jej Beneš Vahanský z Vahanic, pak Vácslav st. Pod- hradský z Vlčí Hory, r. 1570 Man dálena z Malejova, až pak r. 157° Rva S-petlová ze Zábědovic přikoupila Dubany K Morašicům.

K jihu od silnice chrudimské šíří se rozhled k C ho t é n i c ů ni, R a d i i n u, Morašicům a Stolanům.

Rozhovice připomínají se iiž r. 1131. Dle tvrze tamní psal; se r. 1358 Pesík z Rozhovic. r. 1383 Bohunek, r. 1405 Čeněk. Pak byla ves rozdělena, část drželi v polovici XV. věku vladykové z Rozhovic. část patřila v letech 1441 až 1547 obci chrudimské, část k statku morašiekému a palk později k panství heřinaiioniésteckémii. Část chrudimská byla pak držena po nějlaJcj čas k Par- dubicům, až roku 1575 byla přikoupena k statku morašiekému.

U Bvkm poblíž kruhové cihelny iesl zastávka místní dráhy chrudimské. Stále na severní straně provází nás vyhlídka do nížiny polabské, k Jczboíicínn a Třebosicům. dále přes Rozhovice a Dřenke k Jesničauúm. Dobře lze roze- znati nádraží pardubské, věž pardubského zámku i štíhlou Zelenou bránu tamní a v pozadí za Pardubicemi Kunětickou horu. Na severovýchodě objevují se Medlešice a nad nimi na kupci kostel Mikulovický. Na jihu pokračuje úval k Sto- lanům a Po'Uchobradiuii a vzestupme v lesnatou hornatinu. mezi heřmano- městeckým Palácem a chrudimskou Králové liůrou se rozkládající.

By lany patřívaly v XV. větou pánům z Miletíuka. pak Štěpánovi z Du- chova, jenž je prodal r. 1493 Mikulášovi z Holohlav. v XVI. věku připadly k statku morašiekému a s ním r. 1001 k Heřmanovu Městci. Částečné patří- valy k Chrudimi, kamž též jsou přifařeny.

Jižné od Bylan leží obec Lány.

Věží svého kostela upozorňují na sebe Sto lany. Kostel tamní sv. Miku- láše jest starobylá budova, byl iiž v XIV. věku farním, od XVII. věku filiálním do Heřmanova Městce, i býval původně románského slohu, jehož některé stopy se dochovaly. Věž kostelní byďa zakončena cimbuřím z tesaného kamene. Obloučková obruba byla prý na ni dána z původního starého kostela, když bu- dova byla nově ve slohu gotickém obnovena. Věž nynější upomíná na véž ko-

- 194 -

stela opatovického. V XIV. věku patřily Stolany tamnímu klášteru. Ve věži jsou dv,a staré zvony z XV. věku. Při kostele pohřbívali se Andělovu z Ronovce a j.

Na hřbitově jest starobylá kamenná křtitelnice, tvaru kalichovitébo. Kostel siolanský byl obtočen příkopem a náspem. Snad tu stávala za starodávna tvrz.

Stollauy jsou s lairoib y 1 1 1 osada, .liž r. 1228 náležely klášteru opatovickému. ienž ic měl do r. 1430. palk byly zastaveny Divišovi Bořkovi z Miletínka.

V XVI. věku Andělově z Ronovoe miěš je v zástavě. Burian Andě! z Ro- novce postoupal je Janovi z Pernštýna, ale později zaise jich nabyl, i vyjednával s obcí chrudimskou o prodej statku stolanského, však smrt Bnrjánox i (t 1568) zmařila tento záměr. R. 1577 Vácslav Ples Heřmanský ze Stoupila získal zboží stolanské dědičně a vystavěl v Stolanech novou tvrz. Po jeho úmrtí (t 1603) syn jeho Zikmund prodal je Štěpánovi Jiřímu ze Šternberka, i byly přikoupeny k Pardubicům. r. 1608 odprodány Ladislavovi Berkovi z Dubě a připojeny k panství heřmianoiměsteckému. Tvrz zašla po r. 1658 a zůstal jen dvůr panský.

V Stolanech jest škola.

K místní obcí této náleží též Sobětuchy a Pochobrady.

Ponchobrady (Poeholhrady) byly v XIV. věku farní vsí a sídlem vladyčím, v němž bydlel r. 1415 Jindřich z Pouchobrad, r. 1440 Kříž a Jiřík. R. 1476 byly rozděleny. V XVI. věku Burian Pouchobradský z Pouchobrad držel dvůr tamní a část vsi, jež po něm spadly na krále a r. 1558 byly koupeny obcí chrudimskou, jež měla podací spolu s maiiiteli zboží slatinanského a sto- lanského. R. 1604 koupil Poucihobrady Augustin Norbert Voraěicky z Paběmc. Roku 1717 byly přikoupeny k panství nazavršskému. Fara zanikla v XVI. věku.

Kostel Ncjsv. Trojice jest filiálním do Chrudimě. Má presbyteř gotického slohu li byl r. 1675 opravován. Zajímavou památkou jest tabulový obraz P. Marie, sv. Barbory a sv. Kateřiny z XV. věku. Hlavní oltář byl obnoven roku 1856. Dvůr poplužní byl původním sídlem vladyk z Pouchobrad.

Sobětuchy patřily v letech 1267 až 1287 Budislavovi ze Sobětuch, na počátku XV. veku k Rabštejnku, pak část obce do roku 1547 obci chru- dimské a po roce 1547 k zboží silatinianskému, posléze k panství niazavršskému ; druhý díil Sobětuch náležel od dávna k Ohebu, pak do r. 1628 k Seči a posléze k panství nazavršskému a třetí díl k Stolanům a od r. 1611 k Heřmanovu Městci.

V nedalekých Kozo.iedeeh bývala již na počátku XIV. věku tvrz, po níž se psali r. 1318 Vlacheň z Kozojcd. Stávala nedaleko Červeného mlýna >-na hráďku« v nížině mezi Stolany a Mavkovicemi. Vladvčí rod tamní vymřel r. 1454. Na tvrzišti byly nalezeny rozmanité starožitnosti. V XVI. věku byla iiž pustá, když Burian Anděl z Ronovce ji odevzdával se zbožím mnrašickýin no- vému kupci Mikulášovi ze Štítného. R. 1857 rozvezlli její valy.

Opodál silnice chrudimské leží M o r a š i c e. Obec tato připomíná se již \ XIII. věku. též mela tvrz, iež dala jméno rodině vladycké. Žili tu r. 1226 Před-

bor, 1382 Hereš. 1394 Čeněk z Morašic. Od r. 1430 držel mcrašicl r n tvrz Trysteam z Baronova, později Andělově z Ronovce. od r. 1594 Mikuláš Štítný ze štítného, cd r. 1550 liamzové ze Zábědovic, po nichž vystřídali se na Nlora- šicích různí majitelé. Morašice byly samostatným statkem, jejž Jan hrabě Špork přikoupil r. 1661 k panství heřmanoíměsteckému. Tvrz stávala za farou »na hrádku*. Také i pozdější zámek zanikl, byl již v XVII. věiku pustým.

Kostel miotraširiký sv. Víta býval v XIV. věku farním, v XV. a XVI. byl íiiiáinim do Roz hovíc, pak do Heřmanova Měsibce. Teprve r. 1866 byla v Mora- šicích zřízena lokále, jež za 2 léta byla změněna ve faru. Kostel byl v XVIII. věku a zase r. 1878 opravován. Presbyteř původní, asi ze XIII. věku. se zacho- vala, avšak loď byla v XVIII. věku rozšířena. Kostel byl v XIV. věku ozdoben freskami, jichž stopy se zachovaly nad triiumíáiiníin obloukem i na půdě nad nynější klenbou lodi kostelní. Při kostele měli své pohřby majitelé panství morašxííeho (Hemzové ze Zábědovic a i.). Věž kostetoí, přiléhající na severní straně ke kostelu, mívala podsebití a byla honií část její dřevěná, nyní jest celá vyzděná. V přízemku svém má sa-kristii a na zvonici zvony z XVI. a XVII. věku. V Morašicích jest té/ škola.

K mastní obci Morašicům náleží nedaleké O uh e r č i c e a H o i i č k y. Nedaleké Skupicc náležely též k panství heřmainoměsteckérriu. K obci této paíí: Janovice, jichž ii! by! ke statku medlřšickému.

Severně od Bylan vede cesta dio Tři břich. K místní obci Třfbřiehňm (Střibřichům) náleží Ma r k o v i c e.

Markovice sluiv za starodávna Kaplicc menši na roždí ad Kapli.e větší Cii ynéiších Tří bubnů). Již v XIV. věku měly plebanii, jež asi na počátku XVII. věku zanikla. Již roku 1677 byl tamní kostel sv. Marka filiálním do Chrudimě. Kostel markovický jest novější výstavní. stí. uvnitř byl upraven znova v XVIII. věku. Opodál kostela stoji zvonice. Na jaře bývá zde hlučný pout >ma Ma- rečka*.

Při severní hranici okresu chrudimského se rozkládají obce Dřenice a Medlešice, k nimž náleží Bláto.

Dřenice patřily ještě na počátku XIV. věku vladykům z Dřenie, okoilo r. 1538 částečně ke zboží mnrašiiekému po 20 let a částečně obci chrudimské do r. 1547. Díl chrudimský komora královská prodala r. 1551 Petrovi Hamzovi ze Zábědovic. V století XVII. náležely Dřenice a Třibřichy Kustošům i Lipky a Zubřího. Eva Kustošová koupíte r. 1656 medlešické zboží, k němuž připojila Dřenice.

Bláto bývalo samostatným statkem, jenž v XIV. věku náležel vlady- éímii rodu. píšícímu se z Blata. Po různých změnách náleželo na kouči XV. věku k panství pardubskému, načež od Buriana Sobka z Kornic koupil je r. 1538 Jiří Vaniš ze Žďáru a r. 1548 od jeho synů Burian Svitkovský ze Škudl. Tvrz v Bktč zbudoval Zdeněk Komárovský z Libánic. na ní seděli od r. 1661 Němkovští z Medonos. od r. 1569 Beneš Vahauský z Vahanie, r. 1583 Heřman Varlych z Bubna a jiní.

- 196 -

Medlešice připomínají se iiž na počátku XIII. věku. Tehdy (1228) patřily klášteru opatovickému, v XIV. a XV. věku rozděleny byly mezi ně- kolik vladyckých rodím, leden clil Medlešic měli Hrochové z Mezilesic. Část patřila v XVI. veku k Moraškům, část měl r. 1538 Diviš Bošínský z Bozejova, jehož m ti palk delší dobu tam setrval. Současně s Bošínskými z Bože- jova byli ještě tři držitelé dvorů. V XVII. věku bylo v Mcdlcšicích 5 statků. jeden s tvrzi nabyli r. 1660 Kustešové ze Zubřího, kteříž pak ostatní statky &i při lvi upili. Po nich vystřídali se v Medlešxíeh různí držitelé.

Za války třicetileté Švédové vypálili tamní tvrz i dvůr. Eva Kustošová ze Zubřího dala ji roku 1660 znovu vystavěti. Nynější zámek, jenž vznikl \ prvé pn lavici XVIII. věku, má kapli, v níž byly bohoslužby do r. 1730 konány. Zámek iesil budova barokní s věží, sousedi s parkem. Nedaleko parku jest pivovár. Medlešice mají stanici severozápadní dráhy.

=^if^

Dr. K. V. ADÁMEK:

NAZAVRŠSKO.

Okres uazavršský (nasavršský) má tvar různoběžníka, jehož nejširší strana jest jeho hranicí proti < ikresu chrudimskému. Na jihu a jihovýchode sousedí okres uazavršský s okresem hlineckým, na jihozápadě a jihu s okre- sem chotěhořským. na severu s okresem chrudimským a na vychodili straně s okresem skutečskýin. Nejsevernějšímu obcernii okresu nazavršského jsou Lu- kavioe a Svidmáce, naiižnějšíímfi Možděnice, Jančaur a Dřevíkov, nejzápadněj- šímu Sec a Oustupky a nejvýchodnějšími Kvasiti a Yrbatův Kostelec.

Okres uazavršský má výměru 22.427 hektarů.

Poloha jeho okresního města není dosti příhodná, zvláště pro jižní a zá- padní část okresu jest značně odlehlá.

Jižní část okresu nazavršského jest nejvyšší. Směrem severním snižuje e půda okresu tohoto dosti stejnoměrně. Reka Chřudnimka probrázdila si okre- sem uazavršským v západní :( severní i>eho části úval dosti hluboký, jenž zvlá- ště od Ohebu k Stradovu a Svidnici ;est velmi malebný. Nejvyšší body pa- horkatiny, zaplňující jižná část okresu nazavršského, jsou Tábor nad Trhovou Kameniiící, strmící do výše 646 metni nad mořem, a stejně vysokj Polomský kopec, oba poblíž levého břehu řeky Chrudimky. Nad jejím pravým břehem vypíná se vrch Krásní do výše 614 metrů nad mořem.

Úval Chrudimky iesl \ místě. v němž tato řeka vchází do okresu naza- vršského, položen ve výši 528 metru nad mořem, klesá pod Trhovou Kamenicí na 521 m. n. m.. u Ohebu na 475 ni. n. m.

- 107 —

Západní část pahorkatiny jest přeryta hlubokým údolím Chrudimky. V této části své dosahuje půda okresu nazavršského nejvyšší své výše 565 metrů n. m. u Kovářova a 542 m. n. m. v Seči; povlovně klesá na východ, v Křižanovicích na 504 metry nad mořem a v Slavičích na 452 m. n. m. Příkrými srázy svažuje se pahorkatina z obou stran k břehům Chrudiimky, jež z výše 475 m n. m., již má pod Ohabem, klesá v roklmatém úvalu u Křižanovic na 379 m a pod Prá- čovem na 350 m.

K severní hranici okresu nazavršského se půda značně snižuje. Kdežto Trhová Kamenice leží ve výši 540 metrů nad mořem-, jsou Nazavrchy již jen 500 metrů nad mořenu, Zumberk 357 m., Práčov 352 m. a Bitovany již 285 metrů nad mořem.

Nejnižší polohy okresu nazavršského jsou v místech, v nichž z něho vy- tékají řeka Chrudmika a potok Hole trnka.

Hlavní vodou okresu naeavršského jest Chrudimka, jež bývala v střed- ním toku svém zvána po hradu Ohebu Ohebkou. Řeka Chrudimka, na jejíž starodávné jméno Kamenici unom.ná Trhová Kameníce a nedaleké Kamenicky, přitéká do okresu nazavršského u Veselého kupce pod Dřevíikovem, udržuje zprvu celkem severozápadní směr, v němž opustila půdu okresu hlineckého, a teče tímto směrem přes Trhovou Kamenici k Bradlům a dále k Oustupkůni, tu pak ohýbá se pod zříceninami hradu Ohebu na sever a posléz na východ, i přechází mírně na severovýchod, za Siavicemi zatáčí se ve směr severní, pod Svidnici opouští půdu okresu, jehož nejmalebnější části rozkládají se právě při březích řeky Chrudimky.

V okresu nazavršském sesílaje se Chrudimka pouze menšími horskými bystřinami; z levé strany vtékají do ní Zlatnice od Hrbokova, Mezenský potok od Kovářova, z pravé strany potoky Javorenský, Krásenský, Sedlištský, De- hetník. Mecký, Mezisvětský, Jezerní, Ochozský. Pod Hradištěm u Nazavrch vpadá do ní z pravé strany Debrný potok.

Část vod z okresu nazavršského sbírá do svého řečiště potok Holetínka, jež vstupuje do nazavršského okresu pod Holetínem, teče pak směrem severo- západním k Zumberku a obrací se k severu do údloií k Bitovanům a dále na severozápad razí si cestu tímto okresem^ jejž pod Bitovany opouští. Z levé strany vlévá se do Holetínky několik horských bystřin, jež pramení v okolí Vranova a Babákú, zejména Babáčky potok. Občšmika, Prostějovský potok a Kvítečky potok a z pravé strany Smrčecký potok.

Rybníky jsou na okresu nazavršském v okolí Trhové Kamenice, Libánč. Včelákova a Havlovic.

Z celkové piochy okresu nazavršského 22.427 hektarů zabírají pole 8866 hektarů (3953%). lesy 7885 ha (3516%), luka 3034 ha (1353%). pastvy a pláně 1302 ha (581%), a zahrady .%2 ha (161% oelé plochy okresu).

Obyvatelstvo okresu nazavršského vyživuje se hlavně zemědělstvím. V o- kresu samém jest velkostatek nazavršský a deskový statek svobodnohamerský. Velkostatek nazavršský má v tomto okresu rozsáhlé lesy. Průmyslový ruch

— 198 —

není v okresu nazavršském valný, obmezuje se zvláště na spracovávání vý- robků lesních (pffiy v Líbáni, bednárna v Trhové Kamenici), riormicíví zaston- stoupeno jest v Lukavici. V Bradle jest sklárna. V novější době vznikla v Trho- vě Kamenici sklárna. Rozšířeno jest sífkařství. V mnohých obcích pracuje se pro tkalcovny hlinecké. Též provozuje se v okolí Trhové Kamenice a j. ka- menietví. Za starodávna bývaly v Svobodných Hamrech železné hamry a ve Svidniei papírna.

R. 1890 bylo napočteno v okresu nazavršském ve 2 městech, 4 městysech a 15 venkovských oibcícli 2767 domů s 19.539 obyvateli (9344 muži a 10.195 že- nami), roku 1900 bylo napočteno ve 2793 domech 19.520 obyvatel (9406 mužů a 10.114 žen). Přibylo tedy za toto desítiletí o 0 97% obyvatelstva (mužů o 065% a žen o 0.79%). Roku 1910 bylo napočteno v 2932 domech 19.835 oby- vatel.

Okres naizawšský jest okres ryze český.

Rokn 1900 bylo v něm napočteno 18.474 katolíků, 932 evangelíků, 113 židů a 1 bez vyznání.

Koimiunikační poměry okresu nazavršského jsou stížený nemálo nedostat- kem železničního spojení.

Nejvýchodmějším cípem okresní nazavršského prochází v okolí Vrbatova Kostelce severozápadní diráha, avšak nemá na půdě okresu nazavršského žádné stanice. Nejbližší stanicí jest pro severní část okresu tohoto zastávka Zaječice v okresu chrudimském, pro jižní část okresu nazavršského stanice v Mlinsku a Zdírci.

Silniční spojení hlavni jest od Chrudimě přes Nazavrchy na Trhovou Ka- menici, od níž jde olkresni silnice k Hliinskn a druhá k Zdírci. Od silnice chru- dimislkonazavršské odbočuje silnice k Svidniei a silnice k Zimibcrku. Silnice žumberská .pokračuje k Včelákovu a prostředkuje další spojení přes Srné až k Hllinsku. Od Zunuberka vede též silnice přes Smrček k Chrastí. Od chrudim- ské silnice odbočuje pak pod Nazavrchy silnice okresní přes Ochoz ke Švi- hovu a Mířeticům a dále poblíž Nové Vsi silnice další přes Vranov k Petrko- vům a od Kamenice Trhové jest zbudována okresní silnice k Bradlu, jež tu rozdvojuje se, stoupajíc jedním ramenem k Lipce a dál do ofooiěbořského okresu k Modlletínu, a druhým ramenem k Nazavrchům. Nazavrchy mají sil- niční spojení přes Bojanov k Seči a druhé spojení k Hradišti. Od Chrudimě jest zřízena okresní silnice přes Lhotu Rabštýnskou k Lipně a dál po okrese na- završském k Seči. Seč pak spojena jest okresními silnicemi jednak k Běstvini chotěbořským okresem, jednak k Lichmiai s okresem čáslavským.

Lesy velkostatku nazavršského jsou zřízeny v oboře u Strádova sou- kromé cesty (pískovky).

Město Nazavrchy (Nasavrchy) leží na návrší a po jeho svahu při sil- nici, jež od Trhové Kamenice vede k Chrudimi. Toto návrší jest význačným bodem této části vysočiny českomoravské. S něho jest rozsáhlý rozhled do kraje k Chrudimi.

- 199

Nazavrchy Skládají se z osad Nazavrch, Libáně, Březovse, Drahotic a Ochoze. Místní obec Nazavrchy měla dle sčítání z roku 1900 domů 164 s 1366 jbyvateli, osada Nazavrchy pouze 91 domů s 835 obyvateli.

Nejstarší část tohoto okresního města jest soustředěna při zámlku a ko- stele, jež jsou při dolní straně náměstí.

Na náměstí, tvořícím obdélník dosti prostranný, jest budova obecné školy.

Zámek jest nyní změněn v úřadovny okresního sondu a berního úřadu. V zadnější jeho budově jsou byty úřednické. Zámek stojí na pokraji výšiny,

NAZAVRCHY.

po jejímž svahu rozkládá se jeho sad. Zadní tato budova jest slohu renaisanč- ního. Zachovány jsou staré původní klenby v přízemní síni, do níž vede vchod, jenž též udržel si původní výstavnost. Vnitřek zámku, zvláště pak přední bu- dovy, do náměstí čelící, jest přestavěn. Zámek vznikl na přechodu z XVI. do XVII. věku.

Dříve, ještě v XIV. věku, bývala v Nazavrchách tvrz.

V těch dobách měly Nazavrchy již také kostel, byl roku 1350 farním, po- zději stal se filiálním do Bojamova. Teprv roku 1786 byla zřízena při naza- vršském kostele sv. Jiljí lokatie a roku 1857 fara.

Kostel zachoval si výstavnost původní, ukazující na XIV. věk, v presby- teři. V lodi byly provedeny později některé změny, ale základní zdivo zůstalo patrně taktéž původní v ní i ve věži, jež stojí v jejím čele. Neveliké rozměry

— 200 —

kostela byly příčinou, že v soupisu z roku 1677 jmenuje se pouze kaplí. Byl již tehdy filiálním do Bojanova.

K presbyteři přiléhá z levé strany sakristie a z pravé strany oratorium. Gotická okna presbyteře byla nuku 17f>n zvětšena. Tehdy roku 17.S4 byla stará sakristie stržena. Po ohni byl roku 1822 kostel opravován a sakristie v nynější podobě zbudována. Hlavní vchod dto kostela jest průčelím pod věží. do oratoria jest zvláštní venkovní vchod.

Hlavní oltář sv. JiJijí, pořízený roiku 1739, byl nahrazen roku 1879 novým -oltářem, ze sbírek dobrodinců pořízeným. Již před touto změnou byl hlavní oltář opraven, po ohni roku 1820 opatřen roku 1830 novým obrazem sv. Jiljí. V presbyteři jest ještě mallý oltář P. Marie sedlmibolastué. Loď má jen ráko- sovaný strop. Po piravč straně stojí v lodli kazatelna, na níž se vchází ze sa- kristie, a oltář sv. Jana Nap., opatřený roku 1830 po ohni roku 1820 novým obra- zem. V lievo u hlavního oltáře jest staré ikamianné sauktuanium. Nábytek ko- stelní jest z XVIII. věku. Zvony oba byly přelity roku 1822.

Poblíž kostela stojí fara, jež taktéž roku 1820 shořela.

Před zámeckou přední budovou pod stromy byla roku 1S26 postavena socha Jana Neponiiuckého.

Odi zámku svažuje se ulice k pivováru. Poblíž pivováru jsou úřadovna okresního výboru a pošta.

Dějiny města Nazavrch nejsou bohaté ani obsáhlé. Blízkost hradu Stra- dova, jenž po mnohé věky jako panské šidilo soustřeďoval k sobě celé okolí i dovedl osudy jeho spoutati se svými osudy, paik poloha osady, za vrchy vznik- nuvší v pěkné horské krajině, ale vzdálené od hlavních tepen obchodu a prů- myslu, vysvětlují, proč Nazavrchy poměrně později v dějinách se připomínají a proč rozvoj farní osady a pak městečka Nazavrch byl povlovnější.

Kostel tamní byl roku 1350 připojen k biskupství litomyšlskémm. Ještě ve XIV. věku byly Nazavrchy pouhou farní osadou. Pán panství, k němuž tato esada patřila, měl pevné sídlo na Strádově. nepotřeboval a neměl jiného sídla, a tak v Nazavrších nebylo- ještě ani tehdy tvrze.

Za krále Karla na přímluvu olomúckého biskupa Jana, někdejšího vlast- níka panství r. 1360, obdržela osada Nazavrchy jeden týdenní trh.

Po biskupovi olomúckém patřily Nazavrchy s hradem Stráďovem Laoem- bokům z Chlumu. Ještě roku 1438 připomínají se Nazavrchy v panství strá- dovském jako ves, mající svou faru, k níž vrchnost měla právo podací. V těch- to dobách nebo nejpozději na konci XV. věku byla v Nazavrších již tvrz. na níž pak držitelé panství stirádovského přenesli své sídlo. A tak Nazavrchy pone- míhlu vzrůstaly. Běškovcové z Běškovic tu sídleli. Roku 1585 Mikuláš Beškovec z Běškovic prodal Nazavrchy s tvrzí a ostatním zbožím Janovi Kekuiovi ze Stradonic. K tomuto zboží patřily Nazavrchy městečko s tvrzi a dvorem. Strá- dov, iiiiž pustj linul, a vsi I iraliotice, Vysoniin. Ochoz a Obořice a mlýny v Pekle a Ráji. Anna z Biskupic. vdova po Janu Kdklilovi ze Stradonic. odkázala roku 1595 druhému svému manželovi Vácslavovi Zárubovi z Hustiřan zboží nci/a-

- 201 -

vršské, týž pak po její smrti (f 1599) nabyl tohoto statku i zakusil pak mrooihýdh soudů s jfimými uchazeči, proti nimž přec uhájil statku svého, ale proti pozděj- ším držitelům vysoudďl Albrecht Kekwle ze Stradonk. Tento rod nepobyl tu dlouho.

Zárubové z Hustiřairi, jimž Nazavrchy na sklonku XVI. věku náležely, byli dbalí o zvelebení tohoto panství. Zámek tamní, jejž vybudovali, do dmeška jest pěknou památkou na tento český rod.

Příbuzný Albrechta Kekule ze Stradoinic, Vilém Kefcule ze Stradaniic, sú- časfaiil se vojny české při straně stavovské a pozbyl statků svých i Nazavrch, jež pak nabyl císařský voják František de Couriers.

TRHOVÁ KAMENICE.

Z farní osady Nazavrch vyvinulo se městečko s tvrzí a dvorem. Jak hynul hrad Strádov a klesal jeho význam pro krajinní, tak se vzmáhala a rostla osada Nazavrchy. Konečně, když hrad Strádlov byl pobořen a spustí', byl© roz- hodnuto o dalších osudech Nazavrch, jež staly se střediskem panství strádo-v- ského. V XVII. a XVIII. věku rozšířilo se boto panství příkuipem menších statků a přijato jméno dle nového svého sídla.

Roku 1628 František de Gouriers, majitel Nazavrch a Trhové Kamenice, Přikoupil od Jana Záruby z Hustiřan hrady Oheb a Vildštejn, panské sídlo v Seči, městečka Seč a Rojanov a vsii statiku sečského a vše to bylo spojeno S panstvím nazavršským. R. 169-4 byly částečné získány Bitovany a později byly dokoupeny, r. 1697 byl připojen Vl'čna\

— 202 -

Panstva nazavršské přešlo sňatky výhodnými na Senfeldy, kteříž všelijak pečovali o povzneseni průmyslu na svém panství i o rozšíření panství, přikou- pili r. 1697 Zaječice. Roku 1700 Josef František ze Senfelďu přikoupil od Rudolfa Josefa z Lilsova Zunibe-rk. Roku 1715 byly získány Nabočany, 1737 přikoupena Lipka. Za Senfeldů též Orel bylia připojena !k nazavršskému panství.

V polovici XVIII. věku knížata Auerspergové ^lab^^i Nazavrch sňatkem .lana Adama knížete z Aiicirsporgú s Kaiteřinou ze Šenfeldu.

Fara potrvala v Nazavrších do vojíny třicetileté. V XV. věku byla utrakvi- stická. Od roku 1626 byl kostel tamní filiálním do Skuče. též nějaký čas do Bojanova, od roku 1712 k Trhové Kamenici. Dle zpráv z roku 1677, kdy byl Kostel nazavršský filiálním do Bojanova, patřily do jeho kolatury Nazavrchy městečko a dvůr, Hradiště, Ochoz, Drahotice, Obořice, Hodonín. Lhotičky, Krupín. Ctětín, Vranov a Bratroňov. Konečně úsilím hr. z Šemfeídu byla v Na- završích zřízena missionářsiká stanice, jež 1. února 1740 zahájila svou činnost. Vystřídalo se íu 7 missionářů. Poslední z nich stal se v srpnu 1786 prvním !nka!istO'U tamním. Byla právě roku 1786 zřízena lloikalie, roku 1857 fara. Ne- málo utrpěl kostel roku 1820. Shořel i s loikialií a školou, věž jeho byla poško- zena a zvony částečně se rozlity.

Změna poměrů správních, nastalá po roce 1848. měla důležitý význam i pro Nazavrchy. Pairimioniiální úřad ustoupil úřadům státním.

Roku 1853 staly se Nazavrchy městem a. když byla zřizována okresní zastupitelstva, byly Nazavrchy učiněny sídlem okresu.

Nazavrchy Jsou působištěm českého spisovatele St. Zimy. . Z věže kostelní jest rozhled velmi značný. Na jihovýchodě táhnou se Nmnvesské lesy směrem k Mlineokémiu okresu, poblíž Nazavrch rozkládá se hřbitov a za ním v pozadí na výšině Hradiště. Pod kostelem stíní kaštanku, za ní vyhlíží dvůr nazavršsiký a při obzoru řada lesních chlumů a kopců, pro- vázejících od Hradiště k Peklu a pod Libáií řeku Chruďimku. Dále za silnicí chrudimskou blýští se rybníky u Liibáně a v pozadí za stirádovským lesem vy- stupují kopce u Práčova a Slavie a kepcovlina postupuje tu sever a severo- západ ,k Samařovii a Německým Lhoticům, k Liboměřicůni. Lipině, Pehlovu a přes Liciibořice a Siškovice lk Trpišovu, Smrkovému Týnci a Slatinanům.

Nejjižnější část nynějšího okresu nazawšiského náležela k dcskovvm stat- kům dřevíkovskémiu a svoibodhobiaimeTskémiu a trhovokamenickéniu.

Město T r h o v á K a ni e n i c e rozkládá se po obon březích Chrudimky pod horou Táborem na křižovatce silnic, z nichž čelí k jihovýchodu silnice hlinedká, k jilm ždírecká, ik západn brádelská a k severu nazavršská. Poblíž pravého břehu Chrudimiky jest náměstí značné prostranné, stromořadími ozdobené, jež Stoupá do mírného návrší, na idiož nejvyšším bodu stojí kostel v sousedství školy a fary.

Kostel farní sv. Filipa a Jakuba jest vysoká jeduioilodiní budova, obrácená svým průčelím k namésti Nad průčelím strmí věž. Kostel kamenický byl iiž ve XIV. věku farními, byl roku 1350 připojen do biskupství litomyšlského.

203 -

V XV. a XVI. věku byli zde knězi utrakvističtí. Po roce 1620 byl filiálním do Skuče, později dlo Bojanova. Roku 1712 byla zřízena fara v Trhové Kame- nici. Nynější kostel byl založen za Fr. Jas. hr. z řenfeldu roku 1737 a dobu- dován za jeho nástupce roku 1747. Letopočet tento spatřuje se též nad věžním vchodem do předsíně vedoucím. Po požáru věže roku 1875 byl kostel znovu opravován. Ve věži kostelní bývaly zvony z let 1416, 1518 a 1791. Při ohni roku 1874 se rozlily a byly roku 1875 přelity. K prostranné, vzdušné lodi, jež pilalstry značně do ní vynikající dělí ve dva dlíly, přiléhá podlouhlá v různo- běžník vybíhající presbyteř, freskami vyzdobená. Uprostřed těchto maleb jest zobrazena sv. Troijlice, v rozích evangelisté se svými odznaky. Presbyteř i loď jsou sklenuty.

VILDŠTEJN.

Nad hlavním oltářem visí na zdi obraz sv. Filipa a Jakuba roku 1852 vymalovaný, jenž jest zajímavý tím, že malíř Jan Kokeš na jeho dolní části přimaloval Trhovou Kamenici, j,ak vyhlížela před rokem 1875. Nad tímto obra- zem jest umístěn menší obraz sv. Trojice. Postranní oltáře jsou u kazatelny oltář sv. Jana Evangelisty a poblíž něho Jana Nep., na protější straně oltář sv. Veroniky a poblíž něho P. Marie Lurdiské. Křtitelnice jest dřevěnná. Na že- lezném svíčníku jest letopočet 1717.

Nábytek kostelní jest z XVIII. a XIX. věku. Nejstarší památkou kostelní jest mramorový náhrobník Beneše z Koeúrova. Na náhrobku jest pěkně pro- veden znak s dvěma robama buvolíma, jež se spatřují též na kolčím helmu nad štítem. Latinský nápis prozrazuje, že roku 1419 u vigilii sv. Bartoloměje skonal Beneš z Koeúrova, otec Přibyslava, opata luckého, a tu jest pohřben, i nabádá

- 204 -

k modlení za něho. Náhrobek tento, s nimiž XIX. věk příliš šetrně nezacházel. vsazen jest do vnější zdi sakristie. Ač jest vydán veškeré nepohodě, jest dosud dobře zachován.

Fara stojí u samého kostela na místě bývalé tvrze. Byla obnovena roku 1712 a znovu niaidána; farářovi tvrz panskou dali za obydlí. Vedle fary jest Škola. Trhovokamiemická škola jest připomínána jiiž roku 1677. V dolním pořadí diomíi, obklopujících náměstí, upozorňuje na sebe věžičkou s cibulovitou bání dům obecní, jehož průčelí osazeno bylo nevhodně poprsími Tyrše a Fugner a. Poblíž obecního domu jest hostinec v panském domě, hlavní středisko místního života společenského. Za levým břehem na svahu výšiny stojí sklárna a bednárna.

Místní obec Trhová Kamenice měla roku 1900 v 258 domech 2076 oby- vatelů, roku 1910 v 275 domech 2186 obyvatel, skládala se z osad Trhové Ka- menice, Dřevíkova, Hluboké. Janěoura, Petrkova, Polomí, Veselého Kopce a Zubřího.

Rodáky triiovakamenickými jsou spisovatel a professor techniky Josef Šolín a ilustrátor Gustav Schulz.

Obyvatelstvo zaměstnává se hlavně zemědělstvím. Někteří občané živí se vladařstvím a obchodem vlasovými síťkami. U Petrkov byly v posledních letech XIX. věku otevřeny lomy.

Trhová Kamenice byla do XVIII. věku samo statným statkem. Na tamní tvrzi žil v XV. věku rod z Kocúrova. o němž náhrobník při kostele trhovoka- menickém z roku 1419 zachoval zprávu. Tehdy zemřel Beneš z Kočá- rová. Roku 1415 připomíná se Oneš z Kamenice, účastni! se roku 1440 valného sněmu krase čáslavského. Pak tu sedle! na Trhové Kamenici Vácslav z Ko- čárová. Také se po ní psa! Jan Hilbrant z Kamenice, jenž svědčil v listě Jana Pardusa z Vrátková o prodeji Balkovskýoh pol obci hlinecké. Vácslav z Kocúrova a Kamenice obdržel roku 1457 po smirti Zdenka z Volfsberga hrad Odranec, s Vonšovem a Bořkem na krále připadlý.

Na sklonku XV. věku koupil Mikuláš mladší Trčka z Lípy a na Liehtmburce od Vácsíava z Perknova zboží trhovokaimeniícké s hamrem, krámy masnými a jiným příslušenstvím. To již byla Trhová Kamenice městečkem. Ve znaku svém má Trhová Kamenice stříbrného lva v červeném polí. Poprvé čteme o Trhové Kamenici jako městečku v listě krále Vladislava, jejž před hodem Hlavy stětí sv. Jana Křtitele roku 1499 vydal v Budíne. Král Vladislav učinil s Mi- kulášem mladším Trčkou z Líipy celý, pravý a dokonalý freimark o směnu o mě- stečko Trhovou Kamenici, což tu k hradlu Lichnici příslušelo', takže jest králi a budoucím králům českým dal a v dsky vložiti měl zadní dvůr kmeťcí. dě- dictví své pod rybníkem Svatoiiakubským ležící s příslušenstvím, v němž bylo ročního pllaltu 6 kop gr. a deset kapúnňv. počítajíc kapen po 2 groších. Mikuláš Trčka mladší z Lípy se svými dědici a budoucími měl býti v držení a podívání toho dvora a jeho- příslušenství podle změní zápisův svých, kteréž na I.ichnici a její příslušenství měli zapsány, ale, když by král Vladislav nebo budoucí krá-

- 205 -

lové vyplatili brad i zboží lichnlcké, měli toho dvora hned se vším jeho příslu- šenstvím k témuž zámiku postoupiti bez jakéhokoliv odporu Mikuláš Trcka mladší z Lípy neb jeho budoucí. A po této výplatě Mikuláš Trčka mladší z Lípy i se svými dědici a budoucími: měli městečko Trhovou Kamenici s jejím příslu- šenstvím k svému požívání rrát a držeti dědicky bez překážky a králové čeští zadního dvora svrchupsaného s jeho příslušenstvím požívati k hradu Lichnici. Po Trčcích z Lípy přešlo zboží trhovokamenieké na Sobky z Kornic. miaijitele nedaleké Lipky.

Bernart Sobek z Kornic koupil Trhovou Kamenici s Rohoznou a pustým hanwem od Jana, syna Burjána Trčky z Lípy. V těch časich Bernart Sobek seděl na nedílném zboží lipeckém se svými bratry, z nichž při rozdílu veške- rého majetku Absotou Sobek z Kornic obdržel Trhovou Kamenici. Nový majitel tento obnovil spustlý hamr. jenž byl v údol'! nynějších Svobodných Hamrň a po- vznesl svúi statek, opravil tvrz triiovokamenickou. Sobkové z Kornic zasloužili se o rozvoj Trhové Kamenice. Na počátku XVII. věku bylj v mí pivovár a sladovna.

Jan Sobek z Kornic. iemuž v XVII. věku Trhová Kamenice náležela, byl oddán straně evangelické a pro své účastenství v české vojně by! strestári tak. že statek jeho byl uveden v manství. Pán tento brzy zemřel; již z,a 5 let po vyhlášení rozsudku tohoto 'připadla Trhová Kamenice Jako léno odumřelé tua komoru královskou. Cizák a voják Fratišek de Cduiraers koupil si Trhovou Kamenici lacino a spojili trvale s panstvím nazaivršským.

Fara trhovokannenická zanikla za válečného počátku XVII. veku, byla pak přifařena ke Skuči, posléze k Bojianovu, až zase roku 1712 nabyla své vlastni fary, při níž byl roku 1737 nový kostel založen.

Jihozápadně od Trhové Kamenice vystupuje chlum mohutný Tábor, po němž bývá Trhová Kamenice někdy zvána Trhová Kamenice pod Zeleným Táborem.

Kdo chce užíti pěkné vyhlídky po okolí Trhové Kamenice, neopomene vyjít si na Zubří, na jehož návrší ve výši 646 m n. m. stojí nad osadou Zubřím nedaleko myslivny kaple Jana Nep.. iiž roku 1704 vystavěl Ladislav Kapoun ze Svojkova. Vyhlídka lest zvláště rozsáhlá na Trhovou Kamenici a poňorskou krajinu na východ od ní se rozkládající. Z cesty od Zubřího k Po- lomí lze přehlédnouti lesy mezi okresy natzavršským a chotěbořským. V dáli za nimi vyniká nad lesy borovský kostel.

Zubří s nedalekou osadou Kamemičkanii bylo ještě v XVI. věku zbožím zápisním. Když bratří Sobkové z Kornic dělili se o své statky, obdržel Bernart Sobek z Kornic Zubří s tvrzí tipkou. Modletíuem. Vrátkovém Střite/í a jinými osadami, ale iiž roku 1547 zastavil svůj majetek a po vyplacení prodal roku 1550 Zubří pražskému prokurátorovi Janovi Kustošovi, jemuž král udělil roku 1569 přídomek ze Zubřího. V XVI. věku Zubří náleželo Kateřině Veronice z Dobřemic, na počátku XVII. věku Markétě Dobřetiiské z Bubna, choti Jindřicha Kunaty Pobřeuskério na Vorlii, v jehož rodě po jejím úmrtí zůstalo Zubří do konce

- 206 -

XVII. viěku. Roku 1695 nabyl Zubří Albrecht Ladislav Kapoun ze Svojkova odlkazem od Sabiny Kumliuity Lukavecké spolu se Spálavou a některýma jinými vesnicemi, ale roku 1703 odprodá! vše, jen si nechal Zubří a Kamenicky. Na Zubřím byl roku 1637 vystavěn zárnečelk. Vojtěch Ladislav Kapoun ze Svojkova založil na Zubřím kapličku ku cti Jana Neparmuckého. Povolení k zřízená kaple bylo dáno již v květnu roku 1704, kdy Jan Neponiucký nebyl ještě prohlášen za svatého. Kaple byla v listopadu roku 1705 vysvěcena.

Antonín svob. pán z Puteani směnil si s Vojtěchem Ladislavem Kapounem ze Svojkova Zubří za Novou ves v Čáslavsku, zařídil si na Zubřím panské šidilo, alle dlouho je nepodržel, nýbrž prodal Zubří s Kameničkami a tímto' novým obydlím panským na Zubřím, Marii Fr. Kapounové ze Svojkova, jež dala opět rytířské sídlo na Zubřím zříditi. V prvé polovici XVIII. věku náleželo Zubří Fr. Josefovi Talláickovi z Ještětic, pak (r. 1738) Janovi Vácslavovi Carretovi z Mille- šiTtia, po něm r. 1741 Kateřině z Šenfeldu; ona připojila Zubří k nazavršskému panství. Sídlo rytířské na Zubřím spustlo úplně; ještě na začátku XIX. věku ukazovaly na jihozápadní straně osady při panském dvoře trosky tohoto sídla, jež nebylo zbudováno po způsobu starých tvrzí rytířských, nýbrž bylo ne- upevněno a nemělo nádvoří.

Jižně od Zubřího jest ves M o ž d ě n i c e, východně od ní Dřevíkov a J a n č o u r, poblíž Dřevíkova v pěkném horském zátiší nad levým břehem Chrudimky Veselý kopec. K západu od Zubřího vede cesta do Hluboké. Hluboká leží při lesích severovýchodně od Polonin.

Polom patřil klášteru vilémovskémn. později k Liip.ce a Zubřímu. Opo- dál osady stojů kostel sv. Kunhuty, obklopený hřbitovem. Hřbitov jest obrou- ben sroubeným pilotem. Kostel, jliiž ve XIV. věku farní, jest filiálním do Libice. K presbyteři polokruhového půdorysu přiléhá loď. Nynější výstavnost i úprava ukazují na konec XVIII. věku. Na hlavním oltáři jest obraz sv. Kunhuty, r. 1847 malovaný. Na dřevěnné zvonici visí starobylý zvon z XV. věku a zvon z roku 1728.

Dřevíkov stojí na výšině opodál levého břehu Chrudimky. vznikl při panském dvoře. V XVI. věku náležel ke zboží slavíkovskému. Když toto zboží bylo ku konci téhož veku děleno mezi syny nebožtíka Zdeňka ze Slaví- kova, jeho syn Jan obdržel Dřevíkov i dvůr. Zdeněk Slavíkovec ze Slavíkova byl po vojně české odsouzen v listopadu 1622 všeho statku, z milosti však zůstaven při polovici jmění, tehdy propadl mu i statek Dřevíkov, k ně- muž patřily Dřevíkov ves i dvůr a vesničky Veselý kopec, Jančoury a Tobolky.

Odsouzený pán nezaplatil pokuty z polovice statku svého, královské ko- moře propadlé, nýbrž bez vědomi a povolení české komory zastavil statek Alžbětě Věžníkové, rozené z Dobřenic a pak r. 1641 Adamovi Mettychovi z Ce- čova a jeho manželce Martě jej prodal. Roku 1653 musela vdova Marta Metty- chová z Čečova a Ingersdorfu znova koupiti od komory královské a vyplatiti

- 207 —

statek dfevílkovskv. jenž pak zůstával samostatným statkem. Při dvoře byl také pivovár.

Deskový statek Dřevikov patřil ještě v XV11I. věku do kraje čáslavského. Patřil k němu též rrtlýn ve Veselém kopci. Vlastnicí statku byla na počátku XVIII. věku Anna Kateřina Talácková, rozená Kočová z Dobrše. Josef svo- bodný pán Kosoř z MalOvce prodal r. 1769 Janovi Norbertovi Marií hraběti Pottmgovi Svobodné Hamry a Dřevikov. Jan Norbert Marie hrabě Pótting vyžádal r. 1779 u zemského gubernia království českého, by statek Dřevikov byl připojen do kraje chrudimského, v němž byl druhý jeho deskový statek Svobodné Hamiry.

Hlavní zajímavostí Dřevíkova jest synagoga. Byly již v XVIII. věku na Dřevikově synagoga, židovská škola a židovský hřbitov a židovský špitál. Ži- dovstvo dřevíkovské, jak se úhrnně israelšťí obyvatelé tamní nazývali, bydlelo v 7 domech, v každém domě rodina, pouze v číslech I. a V. po 2 rodinách, číslo VIII. byla synagoga, při níž byli chováni jeřábci, a číslo IX. bylo zároveň ško- lou a špitálem. Židé dřevíkovští dávali dle seznamu z r. 1782 ze synagogy dle starého obyčeje o velikonocích jednoho jeřábka nebo 1 zl. 10 kr., kromě toho ročního úroku 8 zl. dohromady, dále platili za dovolení ponřbu židovského úmrtné a palk ze svých rodin dávky peněžní ve žních, taktéž platili roční úrok 4 zl. ze židovské školy a židovského špitálu.

Synagoga jest jednoduchá stavba, také vnitřek jest prostý. Na jedné straně jeho přes celou šířku budovy jest kruchta, na ní i pod ní stoji řady lavic, obrácené pirofi vyvýšené části modlitebny, k schráně bohoslužebných perga- menů. Mezi obrazovou výzdobou modlitebny visí primitivní obraz památných míst země zaslíbené a podobizna barona Hirsche, židovského mecenáše. V ná- pisech dosud ovládá němčina. U lesa za obcí jest židovský hřbitov, na nějž, dokud židé si nevystavěli synagogu a hřbitov v Hlimsku, byly konány pohřby z celého širého vůkolí.

Cesta vede z Dřevíkova do Svobodných Hamrň.

Hamry nad Trhovou Kamenicí byly již v XV. věku. Znova je zřídil v XVI. věku hamerník Jan Polnický. Tehdy nebyly hamry zvláštní osadou. Absolon Sobek z Kornic. obdržev hamr asi roku 1530 při děleni otcovských statků, opravil hamr u Trhové Kamenice. Teprv pak se vyvinula při hamru tomto osada Svobodné Hamry.

Po smrti hamerníka Jana Polinickčho vznikl spor mezi majitelem statku trhovokamenického a příbuznými nebožtíka hamerníka. Jiří Hošek, hamerník z Přerostlého Hamru u Hlinská a Kašpar Polnický, strýcové nedospělého Jiříka, stěžovali si J. M. královské a presidentu i radě J. M. C. zřízené komory v království českém a nejvyššímu: mincmistru, že pan Jan Sobek z Kornic a na Trhové Kamenici utiskl tohoto sirotka po smrti jeho otce. že proti svobodám horním a snesením sněmovním ujal hamru i všech svrškův, nábytkův. kleno- tův, peněz hotových a dobytka, kdežto oba stěžovatelé, strýc a ujec, vlastní a nejbližší přátelé krevní nebožcovi, měli k takovému hamru i k movitému

— '208

majetku nejlepší právo a spravedlnost svou, i žádali by jakožto horníci minerál- iiíIhi kovu bylli zástavem při artikuli sněmiem obecným roku 1575 svoleném i aby pátí postoupil jun všechnu pozůstalost jalko nerozdílným dědicům a ná- padníkům. Dně 11. února 1613 stala se v Čáslavi u přítomnosti hejtmana kraje čáslavského Heralta Vácslava Libštejnsikého z Kolovrat, hejtmana kraje chru- dimského Diviše I acemboka Slavaty z Chlumu a na Košuniberce a Jana Chu- chelského z Nesťajova, Jiříka Karlíka z Nežetic a na Slatinanech a kutnohor- ských horníků Jana Piksise a Jana Siiltyse z Felsdorfu jako komiísařú kráiov-

HRAD OHEB.

skon komorou nařízených smlouva přátelská a výpověď iibrmanská mezi sporný- mi stranami. Jan Sobek z Kornic pokládal hamerníka na roven pddláanému a sebe za jeho vrchnost dědičnou. Srovnali se tak, že Jan Sobek z Kornic měl všechny svršky, klenoty, nábytky a jiné věci. jež v sklepu, v témž haním nad Trhovou Kameniicí upečetěném, byly uschovámy, i dobytek hovězí, plátna, obilí a jiné movitosti vydati stěžovatelům, by se o to podělili i diail o horroru samém vý- sadu pro nového hamerníka a budoucí jeho. Kašpar Pokličky slíbil hned za sebe rukou diáuím člověčenství, ale manželka i dítky a dědicové jeho byli iporoecháinii pří svobodných horních a sněmovním stvrzení. Ve výsadě z 35. února 1613, na Trhové Kamenici dané, vrchnost kamenická »z upřímné k témuž haimiru mine- rálnímu železnému kovu náklonnosti a náchylnosti" propůjčila Kašparovi Pol- pickému a jeho dědkům budoucím, aby tu při luwniru v místech, kteráž od sta-

- 200 -

rodávna k němu přísluší, kov železný dobýval, těžil a dělati dal k svému užitku, vodu na liarnr vedl i všeho, což k šnielcování a vytahování při hamru železa příslušelo, užíval, ale aby se toamír řídil piirkrechtními knihami Trhové Kame- nice, jako od starodávna, Hamerník a dědicové jeho nebyli povinni robotami ani fůrami, jako 1'ilrJé poddaní, jen měli z hamru, krčmy, mlýna a příslušenství odváděti owoku ročního 15 kop iníš. a 2 radlice a 2 krojidla. Ve výsadě této byly stanoveny ještě některé jiné výhody.

Hamry železné nepot rvaly do konce XVIII. věku, neboť, když Jan Nor- bert Mane hrabě z Pottingu koupil v únoru roku 1769 Svobodné Hamry a Dřevíkov s veškerým příslušenstvím od Josefa barona Kosoře z Mailovců, ne- bylo zmínky o železných hamirech. V té době byt ve Svobodných Hamrech zá- mek s mnohými pokoji a komorami i měl v prvním poschodí kapii domácí s ve- likou předsíní, a při zámku byly hospodářská stavení a zahrada a panský dvůr. Roku 17*7 jednala vrchnost o stavbu papírny, jež měla státi mezi Svobodnými Hamry a Dřevíkovem. Došto-Iii ke stavbě, není známo.

Roku 1801 koupil oba sitartky, Svobodné Hamry i Dřevíkov, barvíř Fran- tišek X. Píímdňcller. Roku 1S34 byla zavedena v Svobodných Hamrech výroba hraček, když r. 1833 trhovokamenická továrna na hračky vyhořela. Od dědiců Kiitidhcllcnivých koupil Svobodné Hamry bývalý český poslanec Jan Šebek a po něm přešly na rodinu Nevotlovu. Majitel Jan Nevole, horlivý vlastenec český. usídlel se r. 1863 po návratu svém ze Srbska na Svobodných Hamrech a tu u něho trávíval dlouhá léta srbský generál I. Zach.

Od kapličky, jež nad Svobodnými Hamry u dřevikovské cesty stojí, jest pěkný přehled po údolí. Nad staveni osadj vyniká zámek, vzniklý v XVIII. věku a po ohni zase v druhé polovici XIX. věku opravený. K zámku přiléhá park, směřující k ChruJimce. Reka Chrudimka obloukovité protéká Svobod- nými Hamry od jihozápadu k severu a dál pak k severozápadu. Na severozá- padě od dřevikovské ee^'v svah mírné přechází v úval lučinatý a pohni a In- kami klesá až k levému břehu. Od severu až k samému břehu pravému přibli- žuje se les, za ním počíná rybničnnté údolí a zasahuje téměř k silnici, jež od Trhové Kamenice jde ke Rváčovu. V pozadí rýsuje se na obzoru markantními rysy mohutný horský hřbet Hustý les zarůstá jeho svahy. Nad krajinou zá- padně 'id Svobodných Hamrů vévodí Zubří svou kapličkou. A dál postupují pásma kopců lesnatých, jako by byly na sebe navršeny, k severu a severo- východu a částečně cloní výhled v severněiší krajinu pod zeleným Tánorcm, jenž průlinou vyniká mezi vůkohiími kopci. V dáli pak mizi vrchy za Trhovou Kamenicí. Severozápadně od Svobodných Hamrů vyniká její kostelní věž nad 'esy. Od cesty dřevikovské jest též výhled do okresu hlineckého po okolí Rvá- čova. V pozadí vynikají hlinecká Hradiště, ve východním popředí kupa Rvá- čovského konce. Údolí odděluje tento kopec od severnější výšiny, na níž stojí Sv. Mikuláš. V pozadí rozkládá se Rváčov a dále severovýchodněji rostou po rozlehlé táhlé výšině lesy mezi Srným a Petrkovem. Jaké svab nad úvalem Chrudimky iest zalesněn. Les přibližuje se tu skoro k samému břehu říčnímu

- 210 —

a pak dál přechází ve vysoký Les nad Svobodné Hamry. Za tímto lesem jest samota Horní d v ů r a při okresní silnici mezi Rváčovem a Trhovou Kame- nicí samota Rupriei, nazvaná po někdejším nájemci Rubricim. jenž tu ku konci XVIII. věku žil. Severněji v půvabném horském zátiší jest osada P e - t r k o v (Petrkovy) s mysli vnou.

Petrkovem vede silnice od Rváčova, jež severněji za Petrkovem se roz- děluje jedním ramenem k Trhové Kamenici, druhým přes Vranov k Nové vsi, v níž dostihuje silnice, jež oi Nazavreh Novon vsi přes Rohoznou k Trhové Kamenici směřuje. K místní obci Rohozné náleží Nová Ves, Ka- menicky a Trá v n é.

Poblíž pravého břehu Chrudimky vede od Trhové Kamenice silnice k Bradlu a tu pak, ipřešedši řeku, vystupuje do kopce k Lipce a po hřebenu horském pokračuj© okresem chotěbořským přes Modletín, Vratkcv, Klokočov do okolí Ohebu, než svažuje k BěstvLně. Se silnice této naskýtá se řada pěkných vyhlídek po hornatině, j;ž tvoří rozhraní mezi Chrudimském a Čá- slavském a ohraničuje úval, jímž Chrudimka protéká.

Bradlo jest rozloženo v úvale po obou březích Chrudimky, jež je děli v Hoirní Bradlo a Dolní Bradlo. V obci této jsou škola a sklárna. V sklárně vyrábí se duté sklo. Nad sklárnou byla vybudována v XIX. veku výstavná kaple s hrobkou rodiny majitele sklárny. Jižné od Bradla jest v lesích S t ř i- t e ž V e 1 k á a S t ř í t e ž M a 1 á. V Stníteži Malé jest lovecký zámeček.

Za starodávna Bradlo náleželo k zboží liipeckému. V malebné poloze na návrší nad Bradlem leží osada Lipka, jež patří nyní k místní obci Bradlu.

Lipka byla již na počátku XIV. věku sídlem vladyků z Lipky. Nejstarší zachovaná zpráva se zmiňuje o Prošíkoivi z Liipky, jenž roku 1303 svědčil při smlouvě Remunda z Lichtenbmrka s klášterem žďárským o ves Bělou. Vlaďykovč z Lipky byli v dobrých stycích se svými technickými sousedy. Již roku 1316 byl Příbek z Lipky rukojmím při prodeji Chotovic, jež Jindřich zLich- tenburka prodal. Roku 1327 se připomíná Radtelav z Lipky, roku 1373 Hrzek z Lipky. Roku 1397 Beneš a Jan z Lipky koupili půl tvrze choitické a jiná zboží některá.

Jan z Lipky připojil se roku 1415 k stržným listům proti kostnickému kon- cilu. Na sněme čáslavském se súSaistmÉ roku 1421 Zdeněk z Lipky a v září 1448 stál1 ve vojště Jiřího z Poděbrad Bleh z Lipky, v květnu 1450 odpovídal na ipoli u městečka Mýta jednotě strakonické. Rušné doby XV. věku nene- chaly vtodyky z Lipky lhostejnými. V druhé potovici XV. věku zanikají zprávy o těchto vladlyoích. Zboží jejich nabyli Tamchyuové z Doubravice. Ještě před shořením desk zemských prodat Vácslav Taimchyna z Doubravice Jindřichovi Sobkovi z Kornic Lipku hrad a dvůr poplužní i celé vsi Hlubokou. Modletín, Střítež, Vrartkov a Hudec a což měl v Horním Bradle. Když pak roku 1542 obnovovali vklad těchto zboží bratři Jan a Vácslav z Doubravice, nápadníci po svém strýci nedílném, Bernartovi Sobkovi z Kornic, nápadníku Jindřichovu, tehdy již Jintíř. Sobek z Kornic i Vácslav Tamchyna z Doubravice byli uebožci.

— 211 —

V XV. věku byla Lipika dozajista tvrzí důkladnou a prostrannou, sic by ji zápis z roku 1513 nenazýval hradem. Při tvrzi se u dvora poiplužního zele- naly štěpnice.

Sobkové z Kornic, dobří hospodáři, pečovali o rozšíření svého zboží pozemského. Roku 1537 prodal Jan Trčka z Lípy Janovi Před horskému z Předboře a na Studenei aneb spolu s ním Bernar- tovi Sobkovi z Kornic, jak by se oni o to spolu sne- sli, zápisné vsi Zubří, Stružinec, Oudavy, Mož- déniee a Kamenicky. I stalo se dohodmutí mezi Janem Předborským z Předboře a Bernartem Sobkem z Kornic, neboť roku 1544 synové Trčko- vi vložili Bernartovi Sob- kovi z Kornic vesnice Ka- menicky a Zubří, jež on měl od jejich otce prodá- ny a ostatek pak Janu Předborskému z Předbo- ře. —

Burian Sobek z Kor- nic, z bratří Sobkův z Kornic nejproslulejší, stu- doval ve Vitemberku, by! důvěrným přítelem Lu- therovým a, navrátiv se po dosaženi doktorátu práv do Prahy, šířil nové toto učení. Sám přeložil některé spisy Lutherovy. též Karionovu kroniku a jako kancléř Pražských měst měl hojné příle- žitosti, by užil zkušeností i vloh svých k obecnému dobru. Byl v srpnu roku 1523 s Jenem Hlavsou v poselstvu pražském, jež bylo vypraveno do Ví-

OHEB.

— 212 -

denského Nového Města k Tirádám o výpravě proti Turkovi. Roku 1524 byl zbaven úřadu kancléřského ve sporech s Caherou a po delším vězněná z Prahy vyobcován, odlešell inia Moravu a navázal styky s Českými bratry, touže po užším stpojenií Jednoty s tuiťhecstvíím. Roku 1536 navštívil s Augustou Vitem- berk. alie pak na Moravě přebýval, odldán též práčem literárním. Když roku 1544 zemřel nejstarší z bratrů Sobků z Kornic, Jindřich, rozdělili se ostatní bratři o zboží společná: Hernart Sobek z Kornic obdržel Liipku tvrz s dvorem po- 1'lii/nim a dvory kmetemi;. vsi Hlubokou, Střitež, Modletin Vratikov. Ro- hozniou ves s rychtou a četnými dvory kmetcími, a Kamenicky u Kamenice Trhové, Hpecký díl Hormího Bráďlia a Javornčho i zápisné zboží Zubři s po- dacím sv. Kunhuty v Polom.;, AbsoJon Sobek z Kornic nechal si Trhovou Kame- nici a Burian Sobek z Kornic spokojili se hotovými penězi.

Bernairt Sobek z Kornic zastavil záhy Hlubokou s podacím kostelním, Zubří i Kamenicky, roku 1556 prodal Rohozmou Tobiášovi Kochánkovi z Ko- chánku a roku 1557 Lipku tvrz a dvůr popliuání i pivovár a vsi Horní Bradlo, Střitež. Modfetím, Vratkov, Studence a Hudec s dvorem kmetcím v Javorném Janovi Kivstošoivi i vyhradil si jen doživotní užívání. Prokurátor Jan Kustoš. obdrževši roku 1558 přídomek »ze Zubřího*, byl roku 1561 flřiftat do stavu rytířského a roku 1569 obdařen právem na přídomek »ze Zubřího a Lipky«. Byl věren Jednotě bratrské, zřídřl jí při tvrzi na Lipce sbor, rozšířil své zboží lipecké. vystavěl tu novou tvrz i nový dvůr a hrobku rodinnou, čile spolupů- sob! ve veřejném životě. Po jeho smrti Lipku nabyl Jindřich Kustoš ze Zubřího a Lipky, jenž roku 1613 přiikoiupil k ní Dolní Brádlloi. Po celý XVII. věk zů- stávala Liiptka ve vlastnictví tohoto rodíu. Po svém bratru Ferdinandovi Adamovi sv. p. Kustošovi z Lipky nabyla Lipky Marie Eliška provdaná Millesimova, jež ji raku 1715 prodala Františkovi Josefovi tor. z Šeníeldu k panství naza- vršskému.

Tvrz v Lipce bývala výstavná, věžicemii opatřená budova dvoupatrová s nádvořím, obtočeným ochozy; spuisťla v XVII. věku, zase byla opravena, ale pobořili ji a ze zbylého staviva zbudovali jednopatrové hospodářské stavení. Poblíž poplužního dvora byla hrobka Kustošova. Ještě v 1860. letech byly tu náhrobniíky s erby z XVI. věku. Tialmltéž stával sbor bratrský. Dosud jest tu jedna poloha nazývána »u kostelíka«. Zašel sbor, zanikla hrobka. Prostý kamenný kříž označuje místo hrobky vynikajícího českého- rodu.

Lze sejít přes les severně oidl Lipky k mlýnu pod Vršov horskou cestou za řekou k této osadě a dál pak na jihozápad mezi horskými stráněmi do Pře- ni i I o v a, P ir o s i č k y, Proseče a O u s t u pk ň.

Za myslivnoiu prosečskoiu les skrývá zříceniny Ohebu. Hrad O h e b stojí na příkré stráni vysoké nad pravým břehem Chruďimlky. ze všech stran téměř nedostupný, proti straně jihovýchodní zpevněný hlubokým příkopem a hrad- bami. Poblíž severní strany hory Ohebu býval svodiitý most u první brány. Za prvou bránou byla hospodářská stavení a konírny. Při nich šla ce- sta k vlastnímn hradu, jehož palác nad samým srázem hory chránila

- 213 -

mohutná věž. Hluboko pod hradem žene se Chrudknka, jež po hradu tomto byla v této části zvána též Ohebkou.

Severně od 0'hebu strmí nad levým břehem Chruditnky. vrch, na němž stával hrad Vildštejn, jehož vysoká věžovitá stavba s poďsebitimi nebo arkýři podobala se spíše veliké tvrzi.

O hradu Ohebu vypravuje Vácslav Hájek z Libočan velmi obšírné a klade vznik jeho do IX. století, ale zprávy jeho nemohou se týkati hradu Ohebu. nýbrž hradiště u Hradiště nedaleko Ohebu. Ještě roku 1315 nebyl na Ohebu hrad zbudován. Stával jen Vildštejn. jenž vznikl v XIII. věku. Když totiž klášter vilémovský, jemuž hora Oheb i její okolí náležely na počátku X5V. věku, skon- či! r. 1315 svůj spor s Hrabiší z Paběnic a jeho manželkou Svatoclwiou. na Yildštcjně sídlícími, dal klášter jim za odškodné horu Oheb a klášterskou ves

NAMÉSTI V SECI.

'instiipky do jejich života, a vymiriil si, že ani hrad ani tvrz nesmi býti na této hoře zbudovány, sice by Oheb i Oustupky byly ihned klášteru zpět při- padly. Hrabiše z Paběniic účastnil se s pány z l.iclitciiburka rozmanitých veřej- ných iednáni. tak roku 1317. se smlouval s římským králem Frydrychem proti českému králi Janovi, zemřel roku 1348. Synové Hrabišovi, Paběn a Oldřich v. Paběnic a na Vildštcinc vrátili Oheb zase klášteru vílémovskému. I když r>aik r. 1329 Jindřich z Lichtenburka obdržel okolí bojanovské, není zmínky ještě o hradu Ohebu. Vildštejn měl v těch dobách zmíněný Oldřich z Vild- štejna.

Prvá zpráva o hradu Ohebu jest z počátku XV. věku zachována, kdy hrad byl vlastnictvím .lesíka z Popovce, muže svárlivého a bujného, jenž sou- sedům škodil a až na Moravu na loupeže vyjížděl. Roku 1404 páni z Hradce přiměli ho na Vildštejné k příměří. Brzo zase obživla v něm stará zbůjnickost. A. synové jeho. Boreš, Frencl i Vilém se potatili. Král Vácslav IV. jim odipustil všechna zbujrcictva. Po smrti Ješikově část zboží jeho spadla na krále, jemuž

- 2ti -

pak připadl i majetek jeho synů. Vildštejn zůstal královským zbožím do válek husitských. Hrad Oheb byl založen bud Ježíkem z Popovce, jin.alk z Ohebi, nebo krátce před tím jeho předchůdcem.

Po smrti Ježíkově Jan z Rušinova seděl na Viildštejné. maje k němu klá- šterské zboží vilémovské a od Sirotků k věrné ruce těž hrad Lichnici, jej/ tito oblehala a dobyli. Sídlel na Lichnici. Vildštejn hynul a pustl, i když páni z Dubě ho nabyli. Koku 1436 císař Zikmund zapsal město Chotěboř i Vildštejn hrad Jiříkova z Dubě, s tou podmínkou, že tito zámkově mají býti králům českým neb jejich vyslaným otevřeni a svobodni. Téhož roku nabyl Jan ilertvík z Ru- šinova hradu Oheba s klášterským panstvím vilémovským. Od Jana Hertvíka z Rušinova nabyl pak Burján Trčka z Lípy zboží ohebské. tirád Vildštejn nebyl již obýván. Král Vladislav dal roku 1499 Mikulášovi mladšímu Trčkovi z Lípy spuisťlý hrad Vildštejn s městečkem Sečí a vesnicemi Zďárcem, Ková- řovem a Kráskovem. Trčkové z Lípy měli hrad Oheb do počátku XVI. věku. Roku 1503 byl již také hrad Oheb pustým hradem. Zboží vildstejnské i oheb- ské splynula s panstvím lichnickým i přešla s Lichnici do vlastnictví Robin- hápů ze Suché, kteří se roku 1564 dělili. Zboží Ohebské připadlo Vácslavovi Robmhápovi ze Suché, jenž bydlel v Seči u Ohebu. Po Robmhápech měli zboží ohebské Bryknarové z Brukštejna, od r. ] 596 Zárubové z Hustiían, r 162S přikoupí1! zboží ohebské František de Couriers ik panství nazavršskému. Ačkoliv ještě v XVI. věku byl Oheb uváděn mezi hlavními zámky království českého, historikové v XVII. věku již ani neznali jeho polohy.

Po svahu hory Ohebu vede stezka do údolí a při mlýně u samoty Oheb- ské přechází do kopce k Seči.

Městečko Seč jest rozloženo po návrší, výšky 556 m n. m. dosahu- jícím.

Na náměstí stojí nedaleko školy a fary kostel sv. Vavřince. Znaky Zá- rubovský a Valdštejnský, nad postranním vchodem kostelním umístěné, pro- zrazují, že nákladem Karla Záruby z Hustiřan a jeho choti Anny, rozené z Vald- šteina. byl zbudován na počátku XVII. věku. Presbyterium jest neobvykle dlouhé, loď pak příliš krátká a značně široká, stavba celá slohu renaisančuího. Před průčelím strmí věž s cibulovitým krytem. Kromě hlavního oltáře sv. Vavřince jsou poboční oilltáře sv. Antonína a P. Marie. Zařízení kostelní jest z XVIII. a XIX. věku. Kovová křtitelnice byla ulita roku 1669.

Kostel byl v Seči již roka 1350, po roce 1620 byl filiálním do Bojanova. roku 1787 stal se lokálním, roku 1854 farním.

Z náměstí vede ulice k bývalému zámku. V právo u silnice jest dvůr velkostatku při nádvoří, do něhož jest bývalý zámek obrácen svým průčelím. V průčelí má ozdohin portál, z pískovce vytesaný, dosti již sešlý, opatření znaky Zárubň z Hustiřan a Valštejnů. Panské sídlo měli Zárubové z Hu- stiřan již v XVI. věku. Zámek byl zbudován roku 1610 Karlem Zárubou z Hu- stiřan a jeho chotí Annou, rozenou z Valdštejna. Budovy zámecké slouží nyní účelům hospodářským.

215

Farním kostelem bývali před rokem 1620 nynější kostel hřbitovní sv. Ště- pána. Budova tato jest starobylá, má čtverhrannou presbyteř, stojí opodál obce.

Za starodávna bývala Seč v panství vildštejnském. později patřila k Ohebu. Když panství toto náleželo v XVI. věku Trčkům z Lípy. byla Seč již městečkem. R. 1533 byl při Seči panský piivovár. Popluži pustého dvora vildštejnského byla rozdělena pod plat sousedům sečským.

ZA MRK V SECI.

V Seči nebývala tvrz, ač snad díle této Seče psali se někteří zemane. Při- pomínají se r. 1318 Svěneik ze Seče a r. 1440 .lan ze Seče. Teprv. když Oheb spustí, bydiliívah páni panství ohebskéhn v Seči.

Vácslav Robmháp ze Suché zřídil si ve Seči nový dvůr panský a při něm vystavěl panské sídlo, jež v zápisu z roku 1593 síove tvrzí. Podle Seče. v níž vrchinost bydlela, počalo se zboží hradu Oheta a Vildštejna. jmenovati statkem sečským. V XVII. věku patřily k torrauto statku Seč se sídlem panským nově vystaveným a Bojanov s podacími kostelními, vsi Kovářov, Petrkov, Hůrka, České i Německé Lhotioe, Samařov, Bezděke v. Proseč, Lipkov, Krásné, Po- lanka, Chlum. Prosička. Přemilov, Vršov, Hradiště, Hodonín, Křižanovlce. Vížky, Liboměřice, Licibořice s podacím kosteHním. Šiškovice, Deblov, Mlíado- ňcvice. Petříkovice a Rtením, poplužní dvory Seč, Oustuipky, Holin a Slavíce,

- 216 -

KOSTELÍČEK SV. ŠTĚPÁNA V SEČI

pusté zámky Vildštejn a Oheb. Jati Záruba z Hustiřaru maje ze zelině pro náboženstva odejít. prodal statek tento s poslušen- stvím, jiak je jeho otec Karel Záruba z Hustiřau r. 1596 od Albrechta Bryfcnara z Bruk- steina byl koupil, Františkovi dte Gowriers.

Seč mívala, j alko mnohá ji- ná města a městečka, pravo- moc ve věcech trestních až do XVIII. věku, kdy stal se přísluš- ným soud v Chrudimi. Dosud ukazuje se místo, kde byly popravy vykonávány. Právo toto, roku 1580 krá- lem Ferdinandem potvrzené, zůstalo Seči do roku 1759. Ve znaku Seč má stří- brnou lilii v červeném poli.

O škole sečské jest zachována nejstarší zpráva z r. 1677 a stejný stesk /. ní vyznívá, jako o školách vůkolních: žáků bylo málo, takže bylo třeba při- hlížeti více k učitelům nežli ke školám.

V Seči bývalo provozováno tkaloovství, v XVIII. věku vyráběli mii- šelíny.

Sečským rodákem jest universitní profesor Dr. Vincenc Strouhal Od hřbitovního kostek, sečského jest vyhlídka po celém okolí, zvláště k Liohnici.

K místní oboi Seči patří kromě Seče osady O h e b. Kovářova Holin. Jihovýchodně od Kovářova jest mad levým břehem Cbrudimky mě- stečko Boj ano v. Patřil v XIV. věku klášteru vilémovskému s celým boja- novským Újezdem i byl již tehdy farní osadou, pak v XVI. věku městečkem v panství ohebskéni, k němuž náležel do XVII. věku, pak k panství nazavrš- skému, s nímž roku 162S byly sloučeny Oheb, Vildštejn i Seč. Není známo, kdo vymohl Bojanovn znak. jenž má v červeném poli skřížené klíče a meč; jisto jen jeist. že již přeď nokem 1564 Bojanov byl městečkem. V druhé polovici XVII. věku byly k Bojanovn připojeny kostely v Licibořicích, Trhové Kame- nici a Seči. Roku 1730 byl kostel boianovský přestavěn a rozšířen, roku 1775 vystavěna nová fara.

Při horní části náměstí jest škola. Nejstarší zachovaná zpráva o škole bojanovské jest z r. 1677.

Kostel sv. Víta stojí na starém hřbitově při dolní části náměstí, jest zbu- dován v slohu barokním. Průčelí vrcholí ve štít a jest přiměřeně rozčleněno pillasitry. Kostel nemá věže. V presbyteři značně dlouhé jest oltář sv. Víta, v barokním sloupoví za nim spatřuji se postavy sv. Petra a Pavla. Z fresek, jimiž presbyteř i loď jsou vyzdobeny, uvádíme Umučení a oslavení sv. Víta

- 217 -

a Odevzdání ramena sv. Víta na vormském sněmu sv. Vácslavovi. Ze starého kosteila zachovala se křtitelnice, obtočená ozdobným gotickým nápisem latin- ským, že za kněze Tomáše Chotébořskéh© roku 1556 byla pořízena. Kazatelna i poboční oltáře byly zřízeny v XVIII. věku. Poblíž kostela visí na starobylé dřevěňme zvonici zvony z r. 1510 a 1699, třetí bez letopočtu asi z XIV. věku a čtvrtý bez nápisu.

Městys Boj a no v měl roku 1900 v 136 domeoh 861 obyvatel. K místní obci bojanovské náleží osady Bojaňov, 15 c zdě kov, Hořelec. Hůrka, L ho- liče Německá, Petr kov a Samaro v. V pěkné poloze u Bojanova jest při rozsáhlém rybníce Nový m 1 v n.

V kraiinč této bývalo ještě ve XIV. věku dosti pusto, nebylo dbáno o její vzdělávání. V XIV. věku klášter vilémovský pokusil se o důkladnější vzdělávání Újezdu bojanovského, k němuž náležely Boianov. Polanka, Proseč. Mazanci, Krásný. Bradlo, Trávný, Travenec. Hodonín. Mladioňov, Hradiště, Lhotice, Lipkov, Lazy. Chlum, Kovářov, Petrkov, Vyškov, Šiškov (Siškovice), Lutobo- řicc (Licibořice), Holin, Hořovčí a Křižanovice. Dosud krajina tato jest většinou lesnatá. Z osad ho. krnovského Újezdu náleží k místní obci Liipkovu osady Lin- ko v, H o d o n í n, C h 1 u m, K r as n é, 1* o 1 á n k a, k místní obci Licibořicům osady L i c i b oř i c e, S i š k o v i c e, K ř i ž a n o v i c e, k místní obci Českým [.botičům osady I. ho ti c e České a Hra dišt č.

Později vznikly osady patřící k Lipkovu: Javor ně. IVLezisvětí, Sed liště. Spáleniště, v obvodu místní obce l.icibofic: Liboměřice. P c t ř í k o v i c e, Ml a d o ň o v i c c, M e i t k a. L i p i n a, D c b 1 o v. Po h 0- ř a I k a, R t ý n a S I a v i c e.

Licibořice byly již v XIV. věku osadou farní, po roce 1620 byl tamní kostel sv. Michala filiálním do Boianova. Roku 1786 vznikla v I.icibořicích lokalie, r. 1853 fara.

Obec má polohu malebnou, seskupena lest kolem kostela, jenž iest jeií nejstarobylejší budovou. Ze starého kostela zachovala se presbyteř, gotickým slohem zbudovaná. Loď byla přestavěna a rozšířena v XVIII. věku. Oltáře jsou sv. Michala, sv. íosefa a P. Marie, vesměs nověišiho původu. Nedaleko pobočního vchodu kostelního jest zbudována zvoníce s cibulovitou dřevěnou bání. Nejstarší zpráva o škole licibořické iest z r. 1677. Roku 1711 shořely škola, 'kostel a celá obec až na 2 čísla. Roku 171-4 vystavěli školu. Nynější škola jest z r. 1829. byla pak r. 1878 rozšířena přístavbou.

Nejmalebnější částí středního toku Chriidiimiky jest její úval mezi Licibo- řicemi a Hradištěm a mezi Strádovem a Práčovem.

Na výšině, jež příkrými srázy spadá k pravému břehu Chnidiimky, roz- kládá se Hradiště, jež s Českými Lhotioemi tvoří místní obec České Lho- tice.

Hradiště obdrželo své jméno po rozsáhlém hradiišfi. lež mezi Chru- dimikou a obcí Hradištěm jest zbudováno. V osadě povšimneme si školy a evan- gelického kostela. Evangelický kostel byl zbudován roku 1785 a přestavěn

— 218 —

roku 1847, uvnitř jest jednoduše zařízen: při průčelní zdi spočívá na několika dorskýcb sloupech kruchta a v pozadí protější části prostory kostelní jsou stůl Páně a kazatelna. Nedaleko kostela stojí evangelická fara.

Proti kostelu jesrt brána hradiště. Dosud se tu říká »ve bráné«. Nad ní roste lípa /. obrovského náspu, jenž nyní stavbou síitoiiice jest porušem Hradiště jest obtočeno trojím \ alem. jenž táhne se na obou stranách k Chrudimce a rozdělen jest dvěma hlubokýma souběžnýma příkony. Na stranic proti řece srázy strmé byly bezpečnou ochranou lnadiš taními. Hluboká pod hradištěm vailí se úzkým lesnatým úvalem Chrudlmika. Veliiká rozloha hradiště a rozsáhlé valy zřejmě svědící, že tu bývalo za pradávných dob trvalé sídk>. Názor tento potvrzen jest též nálezy starožitných památek. Hradiiště má výbornou polohu.

KOSTfiL SV. VITA V BOJANOVÉ.

S jeho valů lze viděti po širém vůkolí, ke kopcům u Seče a tra lesy ohebské. k severu přes Llciibořiee a Piráčov, dále ipaik do nížiny k Chrudimi. Před stavbou evangelického kostela byla plocha části vailři urovnána a příkopy částečně zasypány. Z vialů byl těže-n kámen na stavby sousední ohrady Hradiště.

Podání Mdn vypravuje, že tu na hradíš ti bývalo město, do něhož se vchá- zelo bránou poblíž nynějšího evaingelckého kostela.

Není betzvýzmaimnon zpráva, kterou obšírně vypravuje Hájek z Liíbočan, že na jaře roku 808 Moravané vtrhli do Čech a tu na jedné hoře nad Ohbí. kteráž také Oheib slula, ohradu si zřídili a dobře osadili, z ni pak po vůkolí ple- nili a velice škodili a mnoho zajatců na moravské hrady poslali, takže Čáslav sebral lni itsKn a oblehl Moravany při této hoře se svými bojovníky, z nich/ pak mnozí Šli až na horu Obebskou a zapálili na valech ohradu, ale Moravám'' \\ skočili, s \alii na ne velké kamení pouštěli, takže Čechové dále ueďobývali

— 219 —

pevných hradeb a ve vůkolních vesnicích na Moravany číhali a je vraždili. Loupežená Moravanů dále trvalo. Znova prý roku 810 vladykové a zemane vý- chodočeští sešli se u Prostislava, syna Chlumova, na hradě Chininu k poradě o nové výpravě na Moravany, a pak tyto ze žerné vypudili. Hradiště na < Hibi zůstalo dále v rukou moravské posádlky, jež teprve, když o porážce krajanů u hradíu Chlumu zvěděla, v jedné noci hustým lesem pomezním do Moravy se rozkradla. Tu pak r. 811 Boják, syn Slovochňv, vsel na horu Oheb s mnohými lidmi a vybudoval tam dům veliký jako hrad za pomoci otce, Cásíava, Ne- vřesa a jiných vladyků, na ochranu pomezí proti Moravě. A na tomto hradě r. 890 Mstiboj, kníže kouřimský, umřel náhlou smrtí. A dovolává se Hájek z Li- bočan, že staří kronikáři, jako Jaroslav, mnich strahovský, vypravuji, že na ten hrad přišli dva muži velmi silné postavy a Mstiboje zadávili. Když pak roku 949 Uhři velmi silnou mocí vojenskou do Moravy vtrhli a odtud Ce- chům škodili, tu prý kníže Boleslav se s vojskem svým polož;! u Čáslavi a vojevůdce Sudislav s druhým vojskem v Olibi. a na tom se postaviti, aby Uhrům do země nedali. Uhři, ač častokrát se o taio vojska česka pokoušeli, však jich nemohli přemoci, ač dlouho proti rám leželi. K niku 1170 vypravuje Hájek z Libočan, že Svatopluk, syn krále Vladislava, zabiv Vojsíava, ujel na hrad Oheb před rozhněvaným svým otcem z Vyšehradu a z Ohebu po některém čase ke králi uherskému se uchýlil.

Pokládávají se zprávy Hájkovy za báchorky, ale. kdo zná polohu Oheba a vůkolui kraj a vzpomene si, že v nejbližším jeho sousedství rozkládá se u vsi Hradiště rozsáhlé hradiište neobyčejné důkladné opevněné, nepopře, že aspoň jádro těchto zpráv Hájkových, v nichž se starších kronikářův dovolává, jest správné a že zprávy tyto vztahuií se na boto hradišfcě. Ještě roku 1315 byla hora Oheb, na níž hrad Oheb puk byl zbudován, neopevnena a neveliká pro- stornost její nedovolovala zřízeni rozlehle ohrady.

Zašla paměť staroslavného hradišté u Oheba, jem mohutné valy u vsi Hra- diště dávají tušiti někdejší důležitý význam tohoto místa.

Severovýchodně od Hradiště jest hradisté u Práčova. Lze k němu dojíti od Bojanova přes K ř i ž a n o v i c e. jež již v XIV. věku se připomínají jako osada kláštera villémovskébo, jenž v mí měl své rybáře. Za Slavicem! počíná obora. Jiná cesta vede k Práčovu z Hradiště pěknou roklinou potoka Debrnčho k Nazavrchům a k Peklu mlýnu, u něhož vstoupí se do obory a po stráni nad levým břehem Chrudimky dojde se k vratům, vedoucím na cesiu k ne- dalekému práčovskému hradištl.

Na kopci nad samým levým břehem Crudimky vyniká naa lesem věž ko- stela práčovského, u něhož býval klášterec v XIV. a XV. věku. zřízený pod- lažickými mnichy. Ro.ku 1421 vytrhl Chrudimští z města svého s vozy a pu- škami ke klášteru sv. Jakuba u Strádova sem na Práčov a tu šturmovali a zapálili klášter a zbito bylo na 28 pacholkův branných silných, jak vypravují staré letopisy české. Roku 1465 bylo jednáno o právo podací k Sv. Jakubu nad Svidnicí u soudu dvorského. Prokurátor královský tu dovozoval, že »ko-

- 220 -

stel tem neb klášterec přísluší ke klášteru podlažickému jakožto dcera k ma- teři* -a neměl roku 1454 od krále Vladislava dán 'býti za odúnurť Janovi Hory- novi z Honbic Někteří pak páni z Chlumu připovídaili, že jest jich předkův a jich íiundatorství. Nález byl odkázán soudu duchovnímu. Kostel sv. Jakubu se Svidnici, pod mini ležící, patříval k PcJlažicúm. Za Jaroše Laccniboka z Chlu- mu byl založen klášterec práčovský v 2. polovici XIV. věku. Po staletí stály tu na kopci rozvaliny rozbořeného kláštera. Roku 1580 Vácslav Robmháp ze Suché obdržel po své matce Marianě ze Soutic Smrček, díl Libanďc, ves Svid- nicii a klášter sv. Jakuba zbořený a pustý. I kostel sám, jenž byl již roku 1350 picb,amii.í, stáli tu v lesích opuštěný. Magdalena Viktorie ze Senfeldu obnovila jej rokli 1674 a 1675, opatřila jej třemi oltáři a kazatelnou. Byl pak kostel tento filiálním do Rojainova. Znova byl opravován v letech 1675, 1788, 1851, 1865 a opětně na skloníku XIX. věku. Roku 1784 byla na Práčově zřízena lokalie.

Dlouhá presbyteř jest osvětlena 3 vysokými okny, opatřenými kružbami gotického slohu, přiléhá k dlouhé lodú, k jejíž jižní straně se družily stavby klášterní. Starobylá věž, nad jejíž horní sroubenou částí strměla cibulovitá báň, byla při poslední opravě- vyzdčna a opatřena jehlanoví tou střechou k malé okrase kostela, jemuž věž v starobylé své úpravě dodávala malebného rázu. Ve věži visí 3 zvony, z nichž dva jsou z XVI. věku. Na zvoně z roku 1558 vylit nápis opačně, takže se musí čísti od pravé strany k levé straně. Na hlav- ním oltáři jest obraz sv. Jakuba, opatřený roku 1675. Jižní část kostela byla roku 1421 při dobývání kláštera velmi .poškozena, takže pak byla v dolu1 po- zdější přestavěna, a Liší se i svýmii okny od protější zdii kostelní.

Koilcm kostela rozkládá se hřbitov. Od něho zaboč u je cesta do mírného návrší k osadě Práčovu, jež stojí na dávném hradišti. Hradiště toto bylo pří- rodou od severu, východu i jihu chráněno příkrýma svahy a řekou Chrudiimkou a bylo opevněno valy, jichž značné zbytky se zachovaly za farou a mezi sta- veními. Dosud jest dobře patrno, že část prostory hradištní byla obehnána menším vratem. Četné bronzové nálezy a jiné památky svědčí, že od pradávna bylo na Práčové sídlo lildslké, dávno již před založením kláštera. Hradiště toto bylo jedním článkem řetězu opevněni Chrudimská proti Yraclavsku. rozlohou svou nevyrovná se ani z daleka hradišti u vsi Hradiště.

S valů práčovského hradliště jest vyhlídka do kraje k Chrudimi.

Při cestě, jež lesem spádně klesá ke Svddnici, ukazuje se nedaleko ko- stela práčovského skalní balvan, na němž díle lidového podání čert zanechal stopy svého těla, když si tu v dobách, kdy ještě kamení roštit), odpočívali.

Pod lesem v horském zátiší při rybníce dostihneme obce S v i d n i c e. Nedaleko školy stojí mlýn, jenž býval papírnou. K místní obci Svidrrici ná- leží osady Svidnice, Práčov. Trpišov. Ku ch anovi c e a R r u s y.

Jdeme-li od Pekla k Práčovu, neopomeneme navštívit rozvaliny Strá- dova, k němuž půvabným úvalem Chrudiimky vede pískovka, jež pod samým hradem přepíná železným moslem tuto řeku. Nad jejím pravým břehem vy- stupuje na příkrém vrchu hrad Štrádo v.

Vlastmi hradí stojí na pokraji vrchu i jest proti údolí chráněn ze třech stran příkrými srázy, na čtvrté pak straně proti předlil rádi oddělen příko- pem. Předhradí jest odděleno od ostatní výšimy širokým příkopem.

Pamsfcví strádovské patřilo v polovici XIV. věku olomiuckému biskupovi Janovi, po něm pak Lacemibokům z Chlumu. Jako páni z Chlumu přáli víře katolické, což osvědčil zvláště Jaroš Lacemfook z Chlumu, zbudovav mnichům podtažickým nad Svidnicí v nejbližším sousedství svého hradu Strádova klá- šterec u sv. Jakuba, tak zase pozdější vlastník Strádova, Bleh z Lipky a ze Strádova přidržel se učení husitského. Po jeho hradě zvaly se některé od- díly husitských bojovníků Strádovskými. V polovici XV. věku patřily k panství strádovskému hrad Strádov s poplužnimi dvory v Trojovicích a Drahoticich, ves Nazavrohy s podacím, též podací trojovické, Xavorné, Ochoz, Obořice, Peklo a Výsonín. též částečně Přestav llky a Záiezdec.

Ještě roku 143S náleželo panství toto Janovi ze Strádova. Po něm nabyli Strádova Jan z Lipky, syn to Bleha z Lipky, Aleš z Bitovan a Beneš z Křivého, ale ti tohoto panství' neměli ani rok, prodali vše roku 1444 Janovi Slonovi ze Sestavec. Na hradě Strádově již nebydleli, byl již tehdy pohořen. Jak hrad Strádov iklesal, vzrůstaly Naza vrchy, jež v polovici XV. věku byly městečkem s tvrzí a dvorem panským. Střediskem zboží srrádovského staly se Nazavrchy. Ani v XVI. věku uebvi Strádov opraven. V popisu panství z roku 1545 shle- dáváme se s mim jako s pustým zámkem. Tehdy patřívalo panství Běškoveům z Boskovic, až konečné roku 1585 Mikuláš Běškovec prodal Strádov i Naza- vrohy Janovi Kekutovi ze Stradonic. jenž po své prvé manželce Kristině ze Soutic podědil Orel. Po jeho smrti nabyla panství strádovského nikoliv hladce a beze sporů druhá jeli'; manželka Anna. rozená Hausvicova z Biskupic, jež odporučila toto panství druhému svému manželovi Vácslavovl Zárubovi z Hu- stiřan. Pro panství toto měl spory s jejími bratry, ale přece uhájil Strádov svému rodu. jenž zůstal vlastníkem tohoto panství do prvních let XVII. věku. Albrecht Kekule za Stradomic si roku 1615 vysoudil panství strádovské, ale dlouho svého vítězství neužíval, nebof již roku 1620 dědil po něm jeho strýc Vilém Diviš Keikulie ze Stradomic. Cizozemec František de Ccuriers koupil si roku 1623 bývalé panství strádovské. tehdy již nazavršské. jež dalšími pří- kupy rozšířil, ale svému rodu na dilomho neuchoval. Manželka jeho Rosina, zdědivší panství toto po svém choromyslném synovi, sňatkem novým převedla je ve vlastnictví svob. pánů ze Senfeldu. z nichž roku 1754 přešlo zase sňatkem Kateřiny rozené z Seníeldu s Janem Adamem z Auersperka na tento rod. jenž dosud dirži velkostatek nazavršský i zřícený hrad Strádov.

Po lávce přejdeme z hradu přes hradní příkop na předhradí a poblíž nozasutého sklepení na stezku k vnějšímu příkopu a dál bránou obory poblíž Líbán ě na silnic i.

Osada Libá ň náleží s Ochoze m, B ř e z o vsí a D r a h o t i c e m i k místní obci Nazavrchům. V Líbáni jest lesní úřad velkostatku nazavršského.

222

Nedaleko osady byla zbudována parmí pila. Mezi Libami a Havlovioemi jest několik rybníků.

Od Libáně stoupá silnice chrudimská k Nazavrchňm, pod nimiž od ní od- bočuje siniice k Mířeticům. Po ní vstupujeme dio severovýchodní části okresu nazawšského, osazené četnými osadami jež většinou pat rivaly k panství žum- bersikémn.

Městys Ž u m b e r k vznikl při stejnoímenném hradu, jenž na návrší nad údolím Holetínky byl zbudován. Hrad má půdorys pětiúhelníkový, na třech stranách jest obklíčen hlubokým příkopem, ze dvou stran jest chráněn příkrými

HRAD 2UMBERK.

stráněmi vrchu, na němž stojí. Hrad Zwmibeitk byl vybudován na sklonku XIII. věku nebo na počátku XIV. věku. Vystřídalo se na něm několik českých rodů šlechtických od roku 1318, kdy na něm seděl Pitonk ze 2u/mberka. Na sklonku XIV. veko patřil hrad Zumberk se. svým zbožím pánům z Boskovic, po nich Kavalcům z Lipoltic a Žumberka. Jan Kavalec z Lipoltic, ještě roku 1419 vzpo- mínaný, účastnil se roku 1415 protestu české šlechty kostnickému koncilu proti upálení M. Jana Husa, Vaněk Kavalec z LipOlitic roku 1440 sjezdn krajů východočeských v Čáslavi. Vaněk Kavalec z Lipoltic seděl již roku 1430 na Žumiberoe a tu roku 1436 zapsal Jiříkovi a Kantovi bratřím z Puchobrad 3000 kop na svém zboží na Přestavicích a j. Další majitel tohoto panství Jetřich ze Žestok stál při straně Jiříka z Poděbrad již roku 1448 a účastni1] se ještě v (Mších letech boje proti jednotě strakonické. V poslední čtvrti XV. veku byli na /".uiiíberce Buchovcové z Buehova a po nich Mikuláš z Holohlav. V těch dobách náležely k panství ž um horskému Zumberk hrad s městečkem

- 223 -

a dvorem a vesnice Rváčov, Všeradov, Prostějov. Cásťkov, Smrček, Hav- lovioe, Ctětíni, Strkov, Vranov, Švihov, Bošov, Krupín. Bratroňov a Vězky. V XVI. věku měli panství žumberské Mikuláš Trčka z Lípy, Jtodriícih Haugvic z Biskupie a Matěj Šatová z Lípy, i převedli je ma Jana Janovského ze Soutic. Za něho Jiřík Býchoský se svými tovaryši vypálil roku 1509 tvrz Lukavfci i městečko Zumberk. Panství žumberské zůstávalo ve Vlastnictví Janovských ze Soutic. z nichž Karel a Hynek podrželi si při rozdílu statků rodových roku 1529 vykonaném hrad Zumberk, městečko Zumberk s podacím, a vesnice Část- kov, Bošov, Háv lovíce, Prostějov, Svihov, Bratroňov, Krupín, Strkov, Ctětím, Hůrku, Vranov, Všeradov, Rváčov s podacím a Podlejsany. Po Kateřině, sestře Hynka Janovského ze Soutic. nabyl panství žumberského roku 1552 její manžel Ctibor Mazanec z Ojezdce a po jeho dceři Markétě její manžel Vácslav Záruba z Hustiřan. Po jeho smrti soudili se děti jeho o Zumberk po několik let, až zase konečně celé panství nabyl Jindřich Záruba z Hustiřan, jenž zemřel roku 1646. pak jeho syn Rudolf Vácslav Záruba z Hustiřan, po něm František Antonín Záruba z Hustiřan, posléze jeho matka Marie Maxiímiliana Zárubova z Lisova, jež toto panství zůstavila svému strýci Rudolfovi Josefovi svób. p. z Lisova. Roku 1700 koupil Zumberk Josef František hrabě ze Senfeldn, a spoiil panství žumberské s panstvím nazavršskvm. Po roce 1770 spustí hrad Zumberk úplné.

Nedaleko hradu a panského dvora jest farní kostel Všech svatých, jenž byl již roku 1350 farním, v XVI. a XVII. věku utrakvistickým, a po roce 1620 až do roku 1662 filiálním do Skuče. Roku 1662 byl zřízen na Zumberce admini- strátor a roku 1682 založena fara.

Kostel zachoval si výstavnost z XVIII. věku. R. 1880, jak oznamuje deska v průčelí jeho zasazená, byl celý kostel obnoven a prodloužen nákladem patrona a přifařených obcí. Hlavní oltář Všech svatých byl v témže roce opraven. Na levém pobočním oltář i jest obraz Rodiny Páně, na pravém pobočním oltáři obra^ Jana Nepomuckého. V levo od hlavního oltáře jest starobylé sanktu- ariam. Na kazatelně se spatřují sv. Augustin, Jeroným, Řehoř a Ambrož. K presbyteři přiléhají dvě sakristie. V sakristii jest P. Marie, královna andělů. Kostel byt opatřen roku 1880 malovanými okny s obrazy sv. Františka, Vitaminy, Karoliny, Antonína, Aloisa a Anny. Zvenčí na presbyteři jest opačně zazděná deska se 6 erby rodů, jimž hrad Zumberk náležel nebo kteří byli s jeho vlast- níky spřízněni, totiž pánů v Boskovic. Meziříčských z Lomnice, pánů ze Štern- berka a pánů z Říčan, vytesaná na počátku XV. věku. Kamenná křtitelnice jest ze XVII. věku. Celý vnitřek kostela i oltáře byly obnoveny roku 18S0.

Na nedaleké zvonici, jejíž patro jest ze dřeva sroubeno, visí zvony, jeden ulitý původně roku 1536 (přelitý roku 1865) a druhý z roku 1767.

Při náměstí stojí školní budova. Stará škola byla vystavěna roku 1728. Nápis její hlásal, že »tento dům stavěl tesař Sejkora pro Slavíčka, prvního kan- tora*. Byla přestavěna roku 1820.

Městys Zumberk měl roku 1900 v 248 domech 1850 obyvatel. K místní

- 224 -

obci této náleží osady Zinnberk. Bitovánky. Břtovainy, Cástkov, Padteištany, Prostějov. Snurček a Vobofice.

Z hradních zřícenin, na nichž dosud lze dobře rozeznati rozměry paláce hradního a sousedních budov, jest krásný rozhled horským lesnatým poříčím Holetínky až k Včelákovu a Babákům. Na jihu nad Krupínem a Dachovem rozkládá se les od Rohozné a Petrkova na výohod za Tisovec a Příikrakov. Po kopcích jsou roztroušeny místní obce Kruipliin (osady K r u p í n, B o š o v, Bratroňov, Ctětin, Strkov, Švih o v a Vra ti o v), Mířetice (osady M í ř e t i ce, C e k o v, D a c h o v). V pozadí nad oeirnýnifl lesy vyniká bitou věží svého kostela Včelákov a více na východě Dolní Hole tím. A dále pozo- rujeme mezi lesíky místní obec Tisovec (osady D ř e v e š. Hůrku, K v a- s e j n. Příkrá kov, S t ř i t e ž. Volánku, Vrběttdce a V y h n a n o v) a L o u k iu (osady Louku, H a b r o v i c e, H a v lo v i c e, Diibov u). Od Havlo- vic šíří se rozhled na severozápad k Zumberku a přes jeho domy dio kraje, kamž hlubokým úvalem lesnatým Holetímka pospíchá svým rozervaným korytem.

Po příkrém svahu (hradního vrchu sestupuje cesta k silnici do úvalu, v němž nedaleko rozvalin Žumberka přejdeme Holetímíku a poblíž silnice lu- kavidké vystoupíme na hradiště Kočičí hrádek, zarůstající křovím a les- ním podrostem. S valů hradiště tohoto, jež chránilo přechod z Chrudimská ii valem Ghrudiníky. jest pěkná vyhlídka po jejím toku k Bitovauům a dále krajem k Chrudimi. Valy hradiště jsou obtočeny dvojitým příkopem.

Nedaleko hradiště leží ve směru severovýchodním Luk a vičky a Lnkavice.

Lukavice mívaly tvrz při dvoře, na níž na počátku XIV. věku žil Radslav z Lukavice. Majitelé tvrze lukavické přilnuli k husitskému učení. Jan a Puta a Jan mladší z Lukaiviiqe příipojiilii r. 1415 pečet své k stížnímu iisitu proti upálení M. Jana Husa. Vladykoyé z Lukavice byli pak ve vojště Jiříka z Poděbrad roku 1448 i v dalších letech. K zboží liukavicikému patřily v XV. věku Luka- vice Velká, tvrz, dvůr i ves, Lukavice Matlá, Radochyně. Loučky, Podlejšfany a Švihov. Tvrz lukavická vyhořela roku 1509. když byla majetkem Jana Ja- novského ze Somtiic. Zapálil mu ji zemský škůdce Jiřík Býchorský. Byla tvrz sice obnovena, ale již rotou 1529 byla spustlou.

V lukaviekých dolech pracovalo se již v XVII. věku. Poněvadž těžba nebyla valná, pronajal' Josef Fr. hr. z Šenfeklu roku 1703 doly Šimonovi Dunst- bergerovi, pak společnosti pražských kupců. Ku konci XVIII. věku Jan Adam z Auerspergů zase převzali doly na vlastní náklad a on i' jeho nástupci zvele- bili je. Ještě v XIX. věku vyráběla se v Lukavci kyselina sirková a j. Též byla tam sklárna, v níž vyrábělo se duté i tabulové sklo. Zámek byl zbudován v druhé polovici XVIII. věku.

K místní obci Lukavicům náleží Lukavice Veliké, Lukavice Malé (Luka- vióky). Loučky. Radochlín, Vcjsonín a Vížky.

Severovýchodně od Lukavice leží Bito vany při Holetínoe. Na návrši jest kostel, na druhém návrši dvůr na místě tvrze,

— 225 -

Tvrz bitovanská náležela v polovici XIV. věku Misťisďavovi Rakušicovi z Bitovan, r. 1415 Albrechtovi z Bitovan. jenž se súčasfaii protestu proti upálení M. Jana Husa, pak Alešovi z Bitovan, jenž byl též r. 1440 na sjezdu čáslav- ském. Mezi přívrženci Jiříka z Poděbrad uvádí se též Bleh z Bitovan. Na po- čátku XVI. věku nabytí Závišové z Osenice zboží bitovanského. připomínají se tu i v druhé polovici XVII. věku. Tehdy měli zboží bitovanské mezi sebe rozděleno. Jeden díl s tvrzí patřil Janu mladšíma Záviši z Osenice. druhý díl

mě! lan starší z Osenice. Roku 1607 koupil Vácslav Ostromiřský z Rokytnika tvrz bitovamskou s dvorem tamním, ale pobyl tu ien 9 let, prodal Bito vany Viktorinovi Hradeckému z Bukovina. Po nějakém čase zase na krátko dostala . se tvrz bitovanská rodu Závišů z Osenice. od něhož byla r. 1630 prodána Abrahamovi Bechyňovi z Lažan. přešla pak na jeho syna Bohuslava a zase na Jindřicha Bořického z Hostovic, posléze po různých změnách držebních koupil Bitovauv Josef František z SenieJdu a připojil je k panství nazavršskéinu r. 1694. Tehdy již byla tvrz biitovamská pustá.

Bítovanský koste! sv. Bartoloměje byl již r. 1350 farním, za válek husit- ských měl kněze pod obojí, po r. 1620 byl filiálním do Skuče. r. 1677 k Zuui- berku. Kostel byl opravován v XVII., XVIII. a posléz v XIX. věku.

- 226 -

Do lodiě vchází se věží. jež stojí před průčelím kostela a pozbyla při opravě v letech 1881 až 1883 konané své báně cibulovité, jež byla nahrazena jthlamovitou střechou. K lodi přiléhá presbyteř starobylá, při poslední renovaci opravená. Nad 'hlavním oltářem jest obraz sv. Bartoloměje, oltář jest ozdoben soškami sv. Petra a Pavla. Po levé straně jest oltář P. Marie, po pravé straně jest havířský oltář Jana Nepomni ok é ho, na němž divě sošky havířské drží jeho obraz, tu také jest uložen havířský prápor z roku 1866. Ze starších památek jest pozoruhodný krucifix, jenž dle nápisu, při obnově roku 1881 konané při- pojeného, pochází ze XVI. věku, vskutku však mladšího původu. Ve věži jest starobylý zvon z r. 1-490 a jiný starý zvon, roíku 1838 přelitý. Při zevní straně zdi kostelní jsou zazděny náhrobní kameny s ipostavami rytířskými Závišú z Oseuiee, Ostramiřských z Rakytníka, Vchynských z Vchynic.

BLtovany náleží k mřstnií obci Z-umiberfcu. Z ostatních osad sluší se zmínit; o Prostějově a Smrčku. V novější době Dr. K. Chytil uveřejnil některé důvody, svědčící, že tento Prostějov mohl býti rodištěm M. Pejska.

Smrček jest stará osada. Nejstarší známý vliadyka tamní Vilém Křeše ze Smrčku byl r. 1366 svědkem úpravy hranic mezi lesy kláštera podiažického a lesy kapitoly Iitomyšlské. Mezi účastníky protestu proti upálení M. Jana Husa r. 1415 byl též Arnošt ze Smrčku. Roku 1437 byla již tvrz ve Smrčku pustá a vystavěl ji opět Apolon z Křivan před r. 1464. Týž pak postoupil ji i s dvo- rem popJužním a vesnicí Janovi Horynovi z Honbic, jenž měl mnohé spory o toto i sviduické zboží, ale výsledku sporu se nedožil. Na konci XV. věku náležel již Smrček k panství žumiberskému, připomíná se v něm již r. 1487. Na počátku XVI. věku byla tvrz ve Smirčku již pustou. Po nějakém čase byl Smrček oddělen od panství žumberského. R. 1580 při rozdělení zboží zaie- čiokého, k něimiuž Smrček r. 1529 'připadli, obdržel Vácslav Robmháp ze Suché ves Smrček s podacím dvořeni a krčmou, rybníky a lesy, též díl Libanic a ves Sviidmiioi s milýnem a krčmou a klášter sv. Jakuba zbořený a pustý, prodal pak r. 1586 Vácslavovi Šaškovi, jinak Ojířovi z Vaeovic poplužni dvůr, řečený Smrček s Tesy bílými a černými a ve vsi Smrčku jedteu kmetcí divňr s podacím a v Libainiicícm též jeden dvůr kmetcí. Dědicové Vácslava Ojířc z Vaoovic. bratři Jan Jindřich, Prokop Jiří a Vácslav Šaškové z Vaooviic prodali roku 1601 dvůr j ves Smrček a vsi Kostelec. Louku, Cejřov, Habrovec, mlýn pod Kostelcem, poplužni 'dvůr Týn a les v Hradištích i s podacím v Smrčku a Ko- stelci Vácsfavovi staršímu Zárubovi z Hustiřau a tímto prodejem spojen byl zase Smrček s panstvím žumberským.

Kostel sv. Anny ve Smrčku býval v XIV. věku farním, od XVII. věku jest íiiálmrárn do Zuimberka. Původně byl zbudován ve slohu gotickém, nově upraven zevně i uvnitř v XVIII. věku. Na hlavním Oltáři jest obraz sv. Anny. oltář byl postaven roku 1669. Zvony ve věži jež stojí v průčelí kostela, jsou z roku 1700.

Ves Smrček patří k místní obci Zumberku. leží mezi lesy, jež šíří se přes Silnici do okolí Chrasti. Z jihozápadních poloh n Smrčku lze viděti až ke Třem Bubnům.

Přes místní obec Hlínu vede cesta do Vrbatova Kostelce. Obě obce tyto jsou velimi starobylé. Nejstarší zachovaná zpráva o Hlíně jest z XII. věku. Kostelec Vrbatův uipomíná svým jménem na vladykxi Vrbatu, příznivce kláštera podlažického. V sousedství Vrbatova zboží věnoval Vratislav asi roku 1086 klášteru opatovickému některé osady.

U kostela kosteleckého jsou zbytky nějakého opevnění, snad v místě tomto bývala tvrz vladyky Vrbaty, nebo byl kostel opevněn.

Kostelecký kostel sv. Havla opata připomíná se roku 1349, byl mezi farními kostely, 'připojovanými k zřizovanému biskupství litomyšlskémiu, v XVII. věku stal se filiálním do Zumberka, od r. 1853 jest opět farním ko- stelem. Stavba ■nezachovala ráz svůj původní, byla v XVIII. věku opravována a pozměněna. Nejstarší částí kostela jest presbyteř. Vchod průčelní jest pod věží. Zvony jsou 2, nejstarší z r. 1539. Z kostelních památek jsou pozoruhodný obraz sv. Františka, pocházející z kostela sedleckého, a starobylý kalich se znakem hornickým, darovaný prý kostelu bitovamskými havíři.

V Kostelci Vrbatově působil český spisovatel, učitel Pavel Paipáček. Lidové ipodání vypravuje, že nedaleko Vrbatova Kostelce jest zakopáno

bohoslužebné náčiní z kláštera podlažického.

K místní obci Kostelci Vrbatovu náleží osady Kostelec Vrbatův a Cejřov.

U Kostelce Vrbatova prochází okresem naizavršskýin dráha severo- západní. Má tu zastávku, vchází do okresu poblíž Cejřova a vine se po svahu Hradiště cejřovského nebo leštinského. Dosud jsou dobře zachovány vah' i náspy tohoto hradiišté. jež. jako Práčovské hradiště, Kočičí hrádek, Hanu- šovy zámky u Skučc a i., bylo opevněním lázu, jenž mezi Chrudimském a Vraclavskem se rozkládal. V poloze u Cejřova nalezeny byly bronzové staro- žitností. Cejřov patřil k zboží kláštera podlažického, v XVI. věku k Horám Včelákovským. od roku 1595 k statku Smrčku, v XVII. věku k panství žum- berskému.

V okolí Cejřova jsou lomy žulové. Nejrozsáhlejší lom jest nad tratí želez- niční poblíž hradiště cejřovského.

S hradiště cejřovského jest rozhled po širém okolí, na sever ke Kostelci Vrbatovu a na kopce nad Podskalím a přes lesy za Hlínu a Smrček, na západ a severozápad po kopcovině nazavršské, v níž vynikají v pozadí Nazavrchy. Jižněji strmí z lesů štíhlá věž kostela včelákovského a od ní k východu jest žitnosti. Cejřov patřil k zboží kláštera podlažického, v XVI. věku k Horám tisky, a dále pak přes Okolí Skuče do Vysokomýtska.

Přes V r b ě t i c e, na vladyku Vrbatu svým jménem připomínající, vede silnice k D ře v e š i a do T i s o v c e a opodál Stříteže a Hůrky k Při- k rakovu a V yh na novu, při rybníce stoupá k Včelákovu.

Na výšině a po jejím svahu rozkládá se méstys Včela kov. Nejvýše stojí kostel, pod ním fara, poblíž kostela škola a nedaleko těchto budov bývalý lesní úřad vrchnostenský. S věže kostelní jest rozsáhlá vyhlídka po okresech nazavršském, skutečském, hlineckém i chrudimském.

Včellálkov s vůkoMmi vesnicemi býval v XIV. věku součástí zboží kláštera podlažického. Teprv ipo rozbořeni kláštera v XV. věku přišilo toto zboží do vlastnictví světské vrchnosti. V prvé polovici XVI. věku za Bohuše Kostky z Postupic byly (as nuku 1539) odprodány od podfažiekěho panství Včelákovské Hory Váeslavovi Okrotihlickému z Knénic na Doubravnici. Ke Včelákovským horám náležely tehdy Včelákov a vesnice pohorské mezi Zumiberkem a Skučí. jmenovitě Kostelec Vrbatňv, Cejřov, Louka, Habrovec, Hlína, Vrbětice. Ti- sovec, Vybnamov, Dřeveš. Bystřice, Střítež, Dachoy, Kvasín, Mířetice, Cekov. Srny a Stan a části Smrčku, Týn-a a Bosova. Roku 1554 Vácslav Taláeko z Ještčtic koupil zápisný statek Včelákovské hory. Roku 1611 Jindřich Taláeko z Ještčtic odprodal Lvovi Burianová Berkovi z Dube a nia Rychmbuixe s tvrzí rosickou a vsí i dvorem pophižnhn rosickým ves Včelákov s dvorem poplužním, Horní i Dolní Seslávky, Kvasiny, Dřeveš, Vyhnanov, Střítež, Bystřici a novou ves Pušice. Po Bercích z Dubě držel zboží rosické Vácslav Vojtěch hrabě z Vrbna a z Bruntálu, od něhož je i s Včeíákovem a vůkohiími vesnicemi koupil rnku 1718 Vácslav Norbert Oktiavián Vchynský z Vchynic.

U Včelákova byly za starodávna doly; zanikly již koncem XVI. věku nebo na začátku XVII. věku, ale později, ještě na počátku XIX. věku, opět se tu rudy železné a sirné těžily.

Hornici prý založili starý kostelík na Včelákově. Starý kostel stával na starém hřbitově nedaleko průčelí kostela nynějšího, měl gotickou presbyteř a loď s dřevěnným kůrem a dřevěnným stropem, býval farním, ale v XVII. věku byl přifařen k Hlinsku, jež v letech 1624 a dalších měk> zprvu se Skučí společného faráře. Teprv roku 1738 byla na Včelákově zřízena fara. Starý ko- stel byl zbourán roku 1851. nový kostel byl zbudován v letech 1844 až 1850.

Nynější kostel sv. Maří Magdaleny má obdélníkovou loď, s polokruho- vými okny. Za čtverhrannou presbyteři stojí věž, v ní visí zvony z let 1588. 1555 a dva -novější. Celé zařízení vnitřní jest novějšího původu. Ze starého ko- stela byl sem přenesen obraz Maří Magdaleny, uložený v sakristii, zajímavý pouze nápisem, že včelákovští hornici pořídili jej 29. 'května 1831 svým ná- kladem.

Opodál kostela v stromořadí jest socha Jana Nqpomiuckčho z roku 1740.

Včelákov byl povýšen roku 1867 na městys.

Rodákem tamním byl ředitel střední hospodářské .školy chrudimské a a redaktor Adolf Eckert.

Dle sčítáni z roku 1900 měla místní obec Včelákov v 103 domech 588 oby- vatel, patří k ní osady Včelákov a Bystřice, v lesnaté malebné poloze poblíž hranic okresu hlineckého položená.

Litomyšl okolo r. 1800. (Dle rytiny Jana Balzera z propouštěcího vysvědčeni řemesla mydlářského.)

DR. FRANT. PÁTÁ:

LITOMYSLSKO.

Litomyšlsko leží v nejvýchodnějším cípu Čech mezi 33" 49' a 34" 15' zem. délky a mezi 49" 42' a 49" 59' zem. šířky.

Nejsevernější místo okresu je ves Jehnědí, nejjižnější Květná, nej- západnější Příluka, nejvýchodnější Hřebečov fSchonhengst). Okres měří 486 km ".

Větší část okresu tvoří mělkou pánev, uprostřed které leží Litomyšl, jediné a hlavní město celého okresu. Okraje pánve ohraničeny jsou výši- nami, které vystupují u Vys. Mýta z roviny, táhnou se skoro jižním smě- rem přes Vysokou k Příluce a jsou odděleny údolím od lesnatých výšin budislavsko-lubenských.

Na jihu spojují se uvedené výšiny s výšinami u Květné, Krčmy Bo- rové, Ostrého Kamene a táhnou se jako pohraniční výšiny k Mikulči. Na východě připojují se opět lesnaté hřbety u Gayeru a výšiny semaninské, kozlovské, zhořské, řelovské, k severu pak vysočiny u Hrádku. Severo- západní hranice pánve litomyšlské otvírá se do roviny vysoko-mýtské, kterou pak dále jest spojena s rozsáhlou rovinou severovýchodních Čech.

Co do útvaru náležejí horniny okresu litomyšlského do doby pra- horní, křídové, třetihorní a čtvrtohorní,

Prahory nevystupují všude na povrch, nýbrž jen na jihozápadě u Lubné, Sv. Kateřiny, Kamenných Sedlišť a Budislavě. Krajina prahorní nemá však rázu divokého, nýbrž pokryta jest pěknými, rozsáhlými lesy. Křídové vrstvy okresu litomyšlského patří k svrchnímu útvaru křídovému, vesměs bohatému na zkamenělá zvířata i rostliny, tak na př. otisky mušlí, šupin, ryb a pěkných zubů žralokovitých.

— 230 -

Útvar třetihorní byl dobou velikých převratů, kterými půda okresu byla zdvižena a okres v pánev litomyšlskou a úval opatovský rozdělen. Nejlépe otevřeny jsou vrstvy třetihorní hlubokým zářezem státní dráhy u Opatova v lesíku nad stanicí.

Čtvrtihory zahrnují v sobě dobu starých a nových náplavů; ve starších, v t. zv. diluviu přichází štěrk aneb diluviální hlína. Město Litomyšl leží na štěrku, který též přichází u Cerekvice a táhne se k Oujezdci s jedné a přes Bohňovice do Končin, Němčic až ke Člupku a Vlčkovu s druhé strany.

Nad štěrkem leží diluviální hlína, která jest rozšířena více méně po celém okrese a všeobecně jest nazývána zde »červenicí«.

Vodstvo v okresu vykazuje dosti vod tekoucích i rybníků.

Na lukách mezi Karli a Ostrým Kamenem vzniká řeka Loučná, za Karli (507 m.) obrací se k západu, protéká vesnicemi Chmelíkem, Střenici, í.itrbachy a Benátky až k Litomyšli (347 m.), podržujíc při tom stále směr severozápadní; od Litomyšle týmž směrem spěje k Cerekvici, u níž opouští okres litomyšlský, a u Sezemic se vlévá do Labe.

Loučná se původně jmenovala po celém svém toku »Trstenice«, což znamená řeku, která teče trstím, t. j. rákosím, a po níž má své jméno i ves Trstenice — Střenice.

Přítok, mnohem mohutnější než je sama, přibírá Loučná na konci Litr- bach s levé strany. Je to tak zv. Jalový, též Sebranický potok, který za jarního tání sněhu rychle se rozvodňuje a strhává vše, co mu v cestě stojí; vzniká u Širokého Dolu pod kapličkou sv. Mikuláše v rozkošném údolí ve- doucím k Sebranicím. Vodou tohoto pramene před dávnými léty jakýsi obroční uzdravil si nemocné oči; na poděkování dal sklenouti u pramene studánku. Od té doby říkali studánce »Obročnice«; pak i jiní lidé, zvláště chorobných očí, dosti často docházeli zde uzdravení a z vděčnosti házeli do studánky peníze, které pasáci, když tu nikoho nebylo, z vody vždy vy- lovili. R. 1699 postavilo záduší nad Obročnicí nynější kapličku, při níž býval kolem r. 1712 i poustevník.

Mírným tempem a přece nepřetržitě musíme stoupati, jdouce ze středu okresu směrem jihozápadním. Stoupání ono však stačí, aby nakloněním tím byl dán směr Desince, která je vlastní říčkou českého Litomyšlska, neboť na jeho hranicích vzniká a na nich též u vsi Tržku zaniká.

Kdežto z oblasti, která půdou svažuje se za »Skalkou« (694 m.) k okresu Poličskému a Skutečskému, všecka voda pospíchá napojit sester- skou Svratku, sbírá říčka Desinka vodu z pramenů, praménků a studánek, jež vyvěrají na půdě skloněné ku středu okresu. Rozvodím oním jsou i zhruba stanoveny hranice politického okresu v značné délce.

Rozsáhlé lesy, které končiny ony pokrývají, jsou zdrojem, jímž Desinka jest živena. Nejsilnějším pramenem jest onen, začínající pod >Skalkou« ve dvou studánkách. S pravého břehu přitéká do tohoto pramene ^Poříčský

- 231 —

potok« čili »Podhúrská voda«, s levého pospíchá k hlavnímu pramenu po- tok »Vlčí« čili »Městský«.

V údolí mezi Kateřinským a Lubenským lesem obrací se Desinka náhle k severu, tvoří malebný rybník »Zimku« a pod hájovnou Kozmínem spojuje se s druhým hlavním pramenem, přicházejícím od Borové.

Kde jest nyní ^Lubenská myslivna« stávala před padesáti lety veliká sklárna. Postavena byla r. 1833, aby lépe se zužitkovaly zdejší lesy. V těch dobách zřízen byl i rybník »Zimka«. Pod jeho hrází postaveny byly stoupy na tlučení křemene pro onu sklárnu. Po zrušení sklárny přestala i »Zimka sloužiti účelu, pro který byla původně vystavěna.

Od Kozmína teče Desinka směrem severním, u Kamenných Sedlišť obrací se k sev. vých., protéká vesnicemi Poříčí, Děsnou, Horním i Dolním

1- i. ti.
i^^ . ., - v^j» Awwnx
^■j :."í",1M. 1 1 »rf"iÉH	**-■&**	fí\ --^mp
	^aff ~~-*& '>..:^k:	2? * i*"^^b ^*"^t_
"v-^-j^pMj		L. rJtttaJmk-t ^m

Litomyšl od západu.

Újezdem a Osíkem, za nímž velikým obloukem obrací se k severozápadu a krásným údolím spěje k Tržku do Loučné.

Pod Děsnou přibírá Desinka s pravé strany potok Lubenský, s levé strany pak pod Višňáry potok Lukáš a u Tržku potok Fialu, přicházející od Morašic.

S pravé strany ústí do Loučné potok Končínský, vytékající dvěma pra- meny z lesů Zhořských a Kozlovských. Do potoka Končinského vlévá se s levé strany za Němčicemi u Podrybníka potok vytékající z lesů nad Jansdorfem a Mendrykem.

V nejjižnějším cípu výběžku Opatovského pod Schónhengstem pra- mení Třebovka, jež záhy obrací se k severozápadu a protéká dosti dlouhou, zámožnou vsí Koclířovem.

Za silnicí vedoucí z Détřichova k Ueberdórflu, přichází Třebovka do krásného kraje rybničného. Od severního konce vsi Ueberdórflu až k prvním domkům Opatova rozkládá se rybník »Vidlák«, který jest tvořen přítokem Třebovky, vznikajícím pod Sněžkou (579 m) za Mikulčí a tvoří- cího u Starého Valdeku rybník spolu s potokem spěchajícím s druhé strany Sněžky přes Kukle. Od Vidláku spěje Třebovka dále k severu,

— 232 —

protékajíc největší místo výběžku městys Opatov, jehož poslední domky shlížejí se v největším rybníku zdejším »Hvězdě« (Sternteich). Rybník nemá svého jména podle podoby, nýbrž po zakladateli Albrechtu ze Šternberka, biskupu Litomyšlsk^m, jehož nástupci takovou péči rybnikář- ství na Litomyšlsku věnovali, že bývalo za Pernštýnů hned po Třeboňském a Pardubickém. »Hvězda< je rybníkem dočasným, tak jako u Nedošína Velký Košíř«, neboť vždy po dvou letech bývá proměněn v pole.

Stálým rybníkem je »Nový rybník«, jižně od Hvězdy jenom úzkou šíjí oddělený. Na sev.-záp. od těchto je rybník -Zádůlka*, napájený po- tokem z lesů Gayerských.

U dvora Sternteichu opouští Třebovka rybník Hvězdu a tím i okres Litomyšlský, aby se u Ústí spojila s Tichou Orlicí.

Kromě těchto jest ještě několik menších rybníků: u Netřebí, Horek a Heřmanic, nově obnoveny rybníky Šotka« a »Borovec« u Tržku, »Velký Košíř« a »Malý Košíř u Nedošína, pod Sedlištěmi rybník »Podlešfák' a u dvora Pernštejna pěkný rybníček »Holotina<, tvořený náhonem řeky Loučné na panskou pilu. Na druhé straně Litomyšle asi 10 min. od města je rybník »Hluboký« s plovárnou a o něco dále u dvora Vlkova rybník »Růžový«, Na konci Osika a v údolí Desinky pod Osíkem jsou dva ryb- níky, oba trdclní. Dle urbáře z r. 1557 bývalo na Litomyšlsku rybníků mnohem více, proměněny však byly během doby v pole a háje, jako na př. z rybníka Třiovatého u Nedošína již r. 1610 byla bažantnice, rovněž tak z rvbníka Mělkého pod Košířem.

Litomyšlsko po stránce dialektické náleží »podřečí východ- nímu^ jehož území Šembera vymezuje ve svých ^Základech dialekto- logie českoslovanské« takto: »Toto podřečí obecné jest ve východním Boleslavsku, v Jičínsku a ve východním Chrudimsku, totiž na Lanškroun- sku, Ústecku, Vysokomýtsku, na Litomyšlsku až k Poličce a okolo Rudy a Zábřehu na Moravě; atd.«

»Nářečí litomyšlské« popsal dr. Quido Hodura v VI. svazku »Lito- myšlska«, jež vydává Musejní spolek v Litomyšli (1904).

Hojně zajímavého materiálu podávají dosti četné práce belletristické, psané v litomyšlském dialekte. Jsou to: Raymann: Sedlské námluvy 1819 (a častěji); Anna Popelková: Za jeden hřích. Román. (Třebíč); AI. Jirásek: Vojnarka (ze Střenicka); Tereza Nováková: Jan Jílek (1898) (dialekt lu- benský); Úlomky žuly (1903) (z okolí Budislavě); Jiří Šmatlán a j.

A jako řeč lidu na Litomyšlsku je zajímavá a zvláštní, tak i všechno ostatní, stavení, kroje, zvyky atd.

Stavení bývalo většinou okny obráceno do dvora, nikdy k cestě; příčinu toho hledati dlužno v dřívějších dobách, kdy nekatolíci zjevně ne- směli konati svých pobožností a musi'i se báti pronásledování; tímto způ- sobem se chránili. Stará stavení selská nyní již mizí a nahrazují se zdě- nými. Kde jsou dosud zachována, vidíme, jak stěny i strop jsou sroubeny

— 233 -

z trámů, mezi nimiž skuliny jsou ucpány mazanicí bíle natřenou. Štít ne- boli lomenice ukončena jest malou stříškou, pod níž je upevněno prkno ozdobené různými ornamenty, nápisy s letopočty; této nejvyšší části lo- menice říká se na Litomyšlsku >kukla«, »šup« nebo »vobálka«, prknu pak >podšup« anebo »poklop«.

Dvůr dále uzavírají chlévy, stodola s mlatem, přístodůlkem a patrem a kolny, nad těmito komory čili sruby. Za stodolami táhla se pole ke statku náležející.

Kroj litomyšlský býval bohatý, zejména sváteční; v létech 50tých a 60tých minulého století počal se odkládati, až zmizel skoro na- dobro, jen sem tam zbytky některých částí oděvu dosud spatříme; v Ná- rodopisném Museu Českoslov., v Zemském Museu a v litomyšlském mu- seu městském, a zejména v tomto, jsou pěkné jeho ukázky.

Litomyšlský kroj lidový byl rozšířen nejen na Litomyšlsku samém, nýbrž dosti daleko na Vysokomýtsku a Choceňsku, kde přecházel ve středočeský, a za Novými Hrady sousedil s rychmburským. Jak již řečeno, v létech šedesátých zmizel skoro úplně a na vesnicích zavládla poloměst- ská móda, která se ani v nejmenším nemůže rovnati dřívějšímu barvitému a rázovitému kroji lidovému. Škoda ho!

Starobylá Litomyšl náleží k nejzajímavějším městům českým, jak po stránce historické, tak i umělecké; se svým okolím tvoří obraz dějin če- ského národa v malém; stačí připomenouti jen dobu litomyšlského biskup- ství, slavnou dobu českobratrskou i smutnou dobu protireformační.

Původem svým sahá do konce stol. X., kdy na vrchu, nyní zámeckém, stál pevný hrad, připomínaný dějepiscem Kosmasem k r. 981; hrad byl druhou pevností na zemské stezce trstenické, vedoucí z Moravy do Čech — prvním byl hrádek Hrutov, tržiště a celnice zároveň. Čilý obchodní ruch, který vedly Čechy v té době se zeměmi východními, dal vzniknouti nynějšímu městu. Z počátku byla to jen nepatrná osada, několik stavení podél stezky od hrádku Hrutova k hradu Litomyšli, ale během doby stále vzrůstala. Podél stezky usazovali se stále noví a noví obchodníci a ře- meslníci a vytvořili tak dlouhou ulici, která se pod hradem rozšiřovala a dala tak základ nynějšímu náměstí.

Jméno Litomyšl ukazuje, že vznikla založením nebo původem něja- kého Litomysla, staročesky Liutomysla.

Celé Litomyšlsko bylo tehdy pokryto hustým lesem a náleželo ke kní- žectví Slavníkovců; hrad Litomyšl tvořil pak pohraniční místo jeho proti Moravě. Po násilném vyhubení Slavníkovců r. 996 připadla Litomyšl přímo pod vládu knížete Pražského.

To je doba jakési předhistorie Litomyšlska. Vlastní dějiny Litomyšle začínají založením benediktinského kláštera knížetem Břetislavem II.

- 234 -

okolo r. 1098. Mniši benediktini kolonisují okolní krajinu; nemají však při- kázány k výživě své nemovité statky, nýbrž jen důchody, ani hrad Lito- myšl se jim nedostal do rukou, nýbrž zůstal v moci knížete, podobně osadu pod hradem spravuje knížecí kastelán. O dějinách kláštera nevíme nic, než že Soběslav I. mu daroval ves Křekovice; ani jméno některého opata se nám nezachovalo.

Benediktini udrželi se v klášteře jen do r. 1145, neboť musili ustoupiti Praemonstrátům, které do Litomyšle uvedli kníže Vladislav II. (1140 až 1173) a biskup olomoucký Jindřich Zdík a klášter bohatě nadali statky. Zdík naplněn dojmy ze svých dvou cest do sv. země, zaváděl všude bi-

Jižní strana zámku a pivovar v Litomyšli.

blická jména pro kláštery; jako Strahov v Praze nazván byl »Sion«, tak Litomyšl překřtěna na »Horu 01ivetskou«. Praemonstráti pokračují v ko- lonisaci, zvelebují hospodářství a osídlují půdu, zároveň však s nimi vniká na Litomyšlsko živel německý, jenž tu trvá dosud.

Vrchol kolonisační činnosti Praemonstrátů je založení města Lito- myšle v XIII. století, kdy v létech 1259 a 1263 Přemysl II. vydal klášteru litomyšlskému dvoje privilegium, jímž dal Litomyšli právo městské; v prvním stvrdil všechna dosavadní privilegia klášterní se stručným po- dotknutím, že dává obci Litomyšli táž práva a svobody, jež mají města královská; v druhé privilegium to se vymezuje podrobněji.

Založením města sesílil se značně na Litomyšlsku živel německý. Od- kud byli vzati noví obyvatelé, nevíme, ale že tu před založením města sídlili Němci, jest jisto.

Posledním opatem byl Jindřich Calta, který po celou dobu svého opa- lování zápasil s dluhy, jeho předchůdci na klášter uvalenými.

Nicméně Litomyšl rostla, takže r. 1344 měla všecky podmínky pro za- ložení biskupství. Prvním biskupem litomyšlským byl jmenován opat klá- štera luckého na Moravě J a n I. Do konce panování biskupa Jana spadá počátek opevňování města hradbami. Hradby obklopovaly celé vnitřní město, pojat do nich i hrad, i klášter augustiniánský, založený r. 1356 dru- hým biskupem litomyšlským Janem II. ze Středy (1363 — 1364). Augu- stiniánský klášter stál asi na místě nynějšího proboštství, z něhož starobylá kaple sv. Markéty sahá snad až do této doby. Vedle kláštera stavěn kostel Povýšení sv. Kříže. Klášter po půlstoletí zanikl v bouřích husitských.

»Červená věž« (nejstarší zbytek z opevněni Horního města litomyšlského).

Za Jana II. hlavní událostí v dějinách Litomyšle je ustanovení někte- rých městských cechů, zejména pekařského, řeznického a krejčovského; rovněž náležitě bylo postaráno o právní zřízení při městské obci, což se stalo velkým privilegiem německým r. 1360.

Jan ze Středy stal se r. 1364 biskupem olomouckým a v Litomyšli po něm nastupuje Albert ze Šternberka (1364 — 1368), který se o svě- řenou diecésí tuze nestaral. R. 1368 provázel císaře Karla IV. do Říma a na této cestě stal se arcibiskupem magdeburským, na jeho místo do Litomyšle pak jmenován Petr Jelito (1368 — 1372), dotud biskup Churský, rodák z Litomyšlské diecése, avšak Němec ze vsi Třešňovce u Landškrouna; v Landškrouně založil r. 1371 klášter augustiniánský podle vzoru litomyšl- ského. Po čtyřletém pobytu v Litomyšli vyměnil si hodnost arcibiskupa Magdeburského s Albertem ze Šternberka, který zatoužil po domově,

- 236 -

V době svého druhého biskupování (1372 — 1380) pozvedl Albert zname- nitě význam biskupství, takže hrál důležitou roli i v politických dějinách své doby. R. 1378 založil kartusianský klášter v Tržku; v chrámě kathe- drálním uložil ostatky sv. Viktorina a odtud pokládán sv. Víktorin za pa- trona biskupství.

Po smrti jeho stal se biskupem Jan III. Soběslav, markrabě mo- ravský (1380 — 1388) a po jeho odchodu do Aquileje Jan IV. Železný 11388—1418).

Jan Železný je nejslavnější biskup litomyšlský, bojovný kněz, hájící církev slovem i mečem, fanatik a znamenitý politik; o biskupství se stará pečlivě, ovšem ve vlastním zájmu. Nejznámějším se stal svou činností proti Janu Husovi na koncilu kostnickém, kde nejvíce se přičinil o jeho upálení r. 1415. Tímto činem bylo pobouřeno celé království; biskupovy statky pustošeny a biskup sám musil rychle ujeti z Prahy do Litomyšle. R. 1418 byl jmenován Jan IV. biskupem olomouckým a biskupem litomyšlským se stal Aleš z Březí (1418 — 1421), první husitský biskup, ačkoliv se nepřihlásil k čtyřem artikulím pražským. Jím končí biskupství Litomyšl- ské. Litomyšl padla a svěřena správě Diviše Bořka z Miletínka, pověst- ného válečníka husitského. V theorii trvá biskupství ještě dále sto let, ale jako titul některých kněží se sídlem ve Svitavách.

R. 1425 opanovali Litomyšl Sirotci, kteří zničili stavení duchovních na hradě, v paláci biskupském usídlil se nový hejtman JeníkzMečko- v a; po něm byl hejtmanem od r. 1432 Vilém Kostka z Postupic, jemuž r. 1436 císař Sigmund hrad i město Litomyšl zastavil.

V držení Kostků zůstalo panství až do r. 1547. Z těch Bohuš II. (1487 — 1505) založil Nové město, též Horní zvané, které mělo svou vlastní radnici, přestavěl hrad, brány a domy ve městě, jakož i zřídil mosty a fortny. Za jeho vlády kvetla v Litomyšli Jednota Bratrská, již podporoval penězi, daroval jí domy a pozemky a zřídil knihtiskárnu, do níž povolal r. 1503 Pavla Meziříčského z Prahy za tiskaře.

Posledním držitelem Litomyšle z rodu Kostků byl Bohuš III., který súčaslniv se odboje stavů českých proti Ferdinandovi II., byl potrestán odnětím statků. Panství litomyšlské připadlo komoře královské, která k správě jeho určila dva bratry, Fabiána a Šebestiána ze Schón- aichu (známé pod jménem Šajnochů). Za nich byla Jednota bratrská na panství krutě pronásledována, biskup Jan Augusta s Jakubem Bílkem v lesích sloupenských zrádně zajat r. 1548 a odvezen do vězení zprvu do Prahy, pak na Křivoklát. Bratří z Litomyšlska a z celých Čech vypovězeni do ciziny.

R. 1552 zastavil král Litomyšl panu Jaroslavu z Pernštejna na 15 let, ten ji však ještě téhož roku zastavil Václavu Haugvicovi z Biskupic. Roku 1567 ujal se Litomyšle pan Vratislav z Pernštejna, znamenitý státník, přítel věd a umění. Když přišel do Litomyšle, shledal, že stavení

- 237 -

zámecké bylo staré a těsné, proto vystavěl nový, nádherný zámek ve slohu renaissančním v letech 1568 — 1573. Stavěl jej vlašský mistr Jan Battista, stavitel císařský v Praze. Městu učinil všeliká nadání, r. 1570 potvrdil měšťanům vaření piva, vydal policejní řády, u císaře Rudolfa vymohl koňské trhy. R. 1582 vracel se po Dunaji z říšského sněmu v Augšpurku a na lodi zemřel.

Panství litomyšlské obdržela choť jeho Španělka Marie M a n - rique de Lara, která, vychována jsouc od Jesuitů a jimi zcela ovlá- dána, prováděla násilnou rekatolisaci Litomyšlska.

Zámek v Litomyšli.

R. 1627 ujal se Litomyšle pan Vratislav z Pernštejna a roku 1628 dostal ji od císaře Ferdinanda dědičně. R. J629 potvrdil obci znovu výsady, ponechal si však právo pívovárečné, rozšířil starý pivovar a i zahradu zámeckou. R. 1631 byv raněn v bitvě proti Švédům, zemřel; jím vymřel rod pánů z Pernštejna po meči.

Dědičkou je sestra jeho Frebonie Eusebia, která založila v Litomyšli r. 1640 prvou piaristskou kolej v Čechách, kostel a gymnasium, pro něž koupila měšťanské domy na Horním městě, vypáleném r. 1635 císařskými vojáky.

Frebonie odkázala panství r. 1645 svému sestřenci Václavu kní- žeti z Lobkovic, ale jen na jeho doživotí, potom Maxmťiánu hrab. z Trautmannsdorfu. Václav ani do Litomyšle nepřijel, dávaje ji spravovati hejtmany, a r. 1649 prodal ji Maxmiliánu hraběti z Traut- mannsdorfu, který měl již rozsáhlé statky v Čechách i v Němcích:

- 238 —

zemřel však již r. 1650. O jeho statky se rozdělilo sedm synů, z nichž Litomyšl připadla Janu Friedrichu, který měl za manželku Marii Kláru z Dietrichštejna. Za něho Hora Olivetská dostala přestavbami tu tvářnost, kterou má nyní. Zemřel r. 1696.

Syn jeho František Václav přestavěl v letech 1714 — 1722 dosavadní malý chrám piaristský v nynější podobu a na panství — po- dobně jako otec jeho — založil několik nových vesnic. Zemřel r. 1753.

Tím rokem přechází Litomyšl sňatkem Marie Josefy, dcery Fran- tiškovy, na Františka Josefa Jiřího hraběte z V a 1 d - š. tejna, v jehož rodině byla až do roku 1859, kdy panství v dražbě pro- dáno knížeti Maxmiliánu Karlu z Thurn-Taxisu. Po něm je drželi od r. 1872 Maxmilián Maria Lamoral, pak syn tohoto Maxmilián a pak bratr jeho Albert. V jich rodě je dosud.

To je stručný přehled dějin města, hradu a zámku.

K němu připojíme ještě stručný přehled stavebního vývoje města. Ten se dál organicky od prvního počátku až do polovice století devatenáctého.

Silnice od Hrutova šla po pravém břehu řeky Loučné pod návrhším, na němž stál hrad; na místech, která po obou stranách silnice zbývala, sta- věli si obchodníci a řemeslníci své domky a to skoro do půlkruhu tak, jak to formace vrchu hradního dovolovala. Poněvadž chtěli býti všichni co nejblíže u stezky, jakožto hlavní tepny všeho obchodního ruchu, sta- věli domy své těsně při sobě. Tím povstávaly domy úzké, za to však hluboké. Pod samým hradem se domky rozestupovaly a utvořily tak nynější náměstí, dlouhou to vlastně, trochu rozšířenou ulici. Náměstí zů- stává potom na vždy centrem stále rostoucího města.

Vlastní vývoj stavební můžeme stopovati teprve po vystavění hra- deb r. 1351, po zřízení biskupství (r. 1344) Karlem IV.

Hradby obklopovaly celé vnitřní město, hrad, klášter augustiniánský, nedávno před tím založený, a zabíraly do sebe i zahrady i značnou část lesa na východní straně města.

Za hradbami v té době byly domy na straně severní — na předměstí českém, a na jižní — předměstí německém; na straně západní stálo ně- kolik málo domků, na východní jich vůbec nebylo. Teprve později se před- městí rozšiřují a vznikají samostatné obce: Lány, r. 1510 Zaháj na býva- lých zahradách Zdenka Kostky z Postupic; r. 1516 vzniká ulice Osícká (Mařákova) na býv. zádušní louce, r. 1518 obec Záhrad na býv. vrchnosten- ských zahradách, 1548 ulice Kakaska, v let. 1568 — 1573 staví Vratislav z Pernštejna na místě hradu nový nádherný zámek, Pernštejnové opravují děkanský kostel, uvádějí do města Piaristy a zakládají pro ně r. 1640 gymnasium s kolejí a kostelem; za Trautmannsdorfů postaven r. 1660 Hraběnčin dvůr, 1665 založena čtvrt pod Osmíkem, 1670 hřbitovní kostel sv. Anny, v let. 1714 — 1722 přestavěn piaristský chrám v nynější podobu; r. 1736 zřízena střelnice a 1741 vystavěn »Karlov«; r. 1814 — 1815 po po-

— 239

žáru zvětšen t. zv. kozí rynk pod děkanským kostelem, kde stály dříve po různu domy, jež s pomocí obce vystavěny do jedné řady (Nová ulice, nyní Komenského); r. 1825 zřízena silnice z Horního předměstí po Panských valech k zámku, r. 1827 vydlážděno náměstí a 1834 též ulice, r. 1839 od- straněn poslední domek u schodů kostelních. Ve století XIX. mění se obraz městský zrušením hradeb- r. 1827, při čemž valy podél Loučné srov- nány a osázeny. stromy, zbořením bran r. 1822 Horní, r. 1835 Dolní, z níž se zachovala pískovcová deska s nápisem na domě č. 505; v 2. pol. XIX. stol. postavena budova býv. reálky, přestavěn západní štít proboštstkého

Druhá galerie zámecká s piarist. chrámem v Litomyšli.

kostela, r. 1894 snesena stará cibulová věž a dána nynější vysoká stanová střecha; r. 1902 zbořen »Karlov« a vystavěn Smetanův dům, 1904 zbořen panský mlýn s vodárenskou věží a postavena dívčí škola.

K stavebnímu vývoji města dlužno připočísti ještě řadu požárů, jimiž Litomyšl po Čechách proslula a jichž — kromě menších — bylo dvanáct. Tyto četné požáry změnily valně zevnější vzhled města; neboť na původ- ních středověkých základech vyrůstají měšťanské domy vždy nových slohových typů, které dodávají městu a hlavně náměstí barvitosti a zají- mavostí; tím si vysvětlíme, proč v Litomyšlí je celkem málo památek z doby gotické a renaissanční, kdežto z doby baroka a empiru jsou téměř všechny měšťanské domy. Nynější ráz pozdně barokní a empirový vtiskly městu dva poslední veliké požáry r. 1775 a 1814.

Všecky slohy umělecké mají tu své zástupce, od vážné, velebné go- tiky až po prostý, jednoduchý empir. Nejlépe možno město přehlédnouti

— 240 —

se strany západní, s osického kopce. Před námi shluk obydlí, která na- plňují údolí řeky Loučné a lemují bývalou zemskou stezku, pak hlavní ulicí a dnes konečně největší městské náměstí; a nad touto dvojí řadou domů, obklopenou a protkanou svěží zelení stromovou, panuje zámecký vrch, odkud daleko do kraje, na všechny strany hledí nejvýznačnější bu- dovy Litomyšl: zámek, klášter piaristský s gymnasiem a chrám probošt- ský se svými věžemi, vížkami a štíty.

Prohlídku města počneme od nádraží dosud konečné stanice lokálky Choceň — Litomyšl*, která za nedlouho bude prodloužena přes Osik a Újezdy na Poličku a odtud na Moravu, čímž dostane se městu lepšího spojení se světem. Za nádražím vypíná se nová budova hospodářské a hospody ňské školy, jež patří k nejstarším školám toho druhu v Čechách; byla založena r. 1886. V Nádražní třídě proti stanici jest mod- litebna českých Bratří; odtud po pěkně upraveném chodníku se- jdeme ke »S m u t n é m u mostu«, nazvaném tak proto, že tudy bývali voděni odsouzenci na popravu. Za mostem dáme se na právo po břehu Loučné, ulicí zvanou >>Na Bernardce«, v níž se nalézá židovská sy- nagoga, v napodobeném slohu maurském.

Z Bernardky vyjdeme na náměstí Smetanovo, upravené v park, jež bylo utvořeno odbouráním čtyř budov, s nimiž zmizelo s povrchu mnoho zajímavých koutů a zátiší zahradních.

Na náměstí vynikají svou velikostí dvě budovy: Smetanův dům a dívčí škola s učitelským ústavem.

Smetanův dům, litomyšlská divadelní budova, po Plzni na ven- kově největší, vystavěn byl v 1. 1903-04. Uvnitř velký divadelní sál s oponou Urbanovou, a malý sál, v němž se konají menší zábavy, před- nášky a schůze. Stavbu projektovali a řídili architekti J. Sula, V. Šulc a J. Velflík a provedl ji litomyšlský stavitel J. Kreml.

Na místě dnešního Smetanova domu stával barokní hostinec »K a r - iov«; původně letohrádek, vystavěný r. 1741 měšťanem Karlem Seyserem. K. 1784 byla při něm zřízena střelnice, která později přenesena do cihelny; obnovena však opět r. 1827, kdy spolek střelecký, koupiv letohrádek, střelnici znovu vystavěl, jak dosud hlásá letopočet nade dveřmi jejími. Uvnilř střelnice je veliká řada terčů z druhé polovice XVIII. a z XIX. století, v nichž se zračí nejen současná výše zběhlosti malířů domácích, ale i celý život a kultura středních vrstev měšťanských. Nejzajímavější jsou desky, na nichž je zobrazeno město nebo výjev domácí, jako: rathouz s radnicí z r. 1816, slavnost svěcení střeleckého praporu r. 1837; slavnost podkomíňáků na Karlově r. 1867; střelnice do r. 1876; nejzajímavější z nich je terč, který maloval r. 1849 Ant. Dvořák a nese nápis: K upamato- vání na tah do Prahy r. 1848. Nejstarší terč z r. 1794. Nápisy z prvu německé, pak české. Z bývalé zahrady Karlovské zbyla jen krásná alej modřínová, střelná čára«, a kaštany pod střelnicí.

— 241 -

A jako »Karlov« musil ustoupiti novému Smetanovu domu, tak i "Pan- ský mlýn« nové dívčí škole.

Panský mlýn připomíná se již ve XIV. století, kdy byl pojat do hra- deb městských; vyhořel velice často s městem, takže na konec hlavní jeho budova zcela přestavěna ve stol XVIII. a jen věž, původně vodárna, byla starší ve zdivu, jež vhodně doplňovala obraz městský.

Je škoda panského mlýna, jenž měl pro svou polohu i poměry výškové a půdorysné míti existenci zaručenu i tenkráte, když přestal sloužit svému určení. Nynější vysoká budova školy dívčí utlačuje příliš své nízké sou-

Nádvoři litomyšlského zámki

sedy na dolním náměstí. Vystavěna byla v r. 1905 a je uvnitř skutečně moderně vypravena. V budově dívčí školy umístěn jest též městský ústav pro učitelky s právem veřejnosti, založený místní obcí městskou r. 1906.

Zrušením panského mlýna utrpěly též městské valy na kouzlu, jehož jim dodávaly husté koruny starých kaštanů, nahrazené nyní akáty. Městské valy spolu s panskými tvoří pás, jímž můžeme celé město obejít.

Od Smetanova náměstí po pravém břehu Loučné táhne se měst- ský park, na levém břehu v zeleni zahrad kryje se několik vili. Z Hor- ních valů po mostě přejdeme na »Bělidla«, čtverhranné náměstíčko, sloužící, jak jméno ukazuje, za bělisko, v případě potřeby i zábavným podnikům. Ze slavení upoutá nás jednopatrová budova s mansardou

- 242 -

Micelka« či »Mičelka«, zvaná tak prý po Vlachu Micellim, který tu míval snad první kavárnu v Čechách.

Ulicí mezi stodolami přijdeme do Mařákovy třídy, v níž dělí se silnice do Poličky a Proseče. Na konci Mařákovy třídy u dvou cihelen octli jsme se na nejvyšším místě za městem, odkud je pěkný pohled na Litomyšl, v údolí rozloženou, pole za ní se táhnoucí i v zadu na obzoru lesy od Svitav k Ústí se černající. Přímo před sebou dole zříme pěknou budovu všeobecné veřejné nemocnice, vystavěnou r. 1874, a dále rozlehlé stavení »H r a- b ě n č i n d v ů r«, k němuž vede po levém břehu Loučné ulice zv. Pod Osmík«. Dvůr ten vystavěla r. 1660 hraběnka Marie Klára, choť hrab. Jana Bedřicha z Trautmannsdorfu. Nad hlavním vchodem zasazen z pís- kovce štít se znaky Trautmannsdorfu a Dietrichšteinů. V rozích ostění podvojných oken jsou vytesány růžice, podle nichž nazvali Němci dvůr >Rosenstein«.

Po lávce přejdeme do ulice Benátské, kde leží »Pražský mlý n« ; jest to asi týž mlýn, který r. 1347 náležel kapitole a slul >jeptišský<s později pak r. 1383 »mlýn někdy Tuklínův«.

Odtud dostaneme se do široké Tyršovy třídy, na jejímž konci dělí se silníce císařská do Svitav a okresní do Benátek a do Strakova. U Stra- kovské silnice čeří se malý rybník »Žaboškrt«.

Pěkně upravenou třídou Tyršovou vracíme se kolem hostince »H 1 u- chandy« (zkomoleno z »Locandy«), majetku »Sokola«, který má za ní letní cvičiště. Roh Tyršovy a Mařákovy třídy tvoří »K o n š e 1 s k ý m 1 ýn« již ve 14. století u samých hradeb připomínaný.

Proti nám na levém břehu potoka Drahošky stojí čtyřboká kaple s v. Trojice r. 1696 nákladem M. Housenky vystavěná. Od ní vede nahoru cesta kolem hasičské zbrojnice (v levo) a sirotčince (v právo) ke hřbitovu, zřízenému z bývalé zahrady vdovy Havelkovy, která ji věnovala k odvrácení pronásledování pro schůzky českých Bratří, tajně u ní konaných. Hřbitovní kostel sv. Anny byl vystavěn r. 1670 — 1672 nákladem hraběnky Marie Anny Trautmannsdorfové. Je to barokní budova, v půdorysu podoby kříže, ku které r. 1800 předsíň a r. 1814 vížka nad kruchtou přistavěna.

Hlavní oltář uvnitř zhotovil r. 1795 Martin Bartoš, řezbář z Dobrušky. Postranní oltáře jsou původní z druhé polovice XVII. stol., jakož i kaza- telna rokoková s řezaným reliéfem a varhany z r. 1685.

Li kostela odpočívají otcové piaristé, P. German President, rektor Florus Stašek, P. Hil. Dědina, děkan Ant. Šanta a j., spisovatelka M. D. Rettígová, AI. Vojtěch Šmilovský, žurnalista Hubert Gordon Schauer a j.

Z okna hřbitovního kostelíka se otvírá krásný pohled na město, úzké střechy domu, nad něž vystupují věž rathouzu, Smetanův dům, klášter piaristský, zámek a chrám proboštský.

— 243 -

Z místa věčného odpočinku přijdeme nejprve k chudobinci, zal. r. 1884 V. a A. Prokešovými, potom k dvoupatrové budově býv. měst. reálky, nyní obecné a měšťanské školy chlapecké.

V ní je umístěno bohaté městské museum (přístupné za malý poplatek, provede školník); škoda jen, že není dosud vědecky uspořádáno a vydán katalog.

Museum bylo založeno r. 1891 a má nyní 4 síně: obrazárna, jejíž nejcennější věci jsou originály rodáků Jul. Mařáka a Ant. Dvořáka; síň národopisná okresu lito- myšlského, jejíž jednu část tvoří »litomyšl- ská chalupa«, v originálních rozměrech napodobená dle Třenické chalupy, r. 1608 vystavěné. V hlavní síni jsou skupiny: vá- noce, velikonoce, »mikuláši«, svatební a bohaté krojové oddělení atd. V třetí síni jsou umístěny sbírky numismatické, kera- mické a sklo, staré tisky české i z doby ob- rozenské a uprostřed vykopávky prae- historické z hradiště Hrutova.

Poslední síň města Litomyšle obsahuje archiv městský i musejní, knihovnu mu- sejní, sbírku litomyšlských tisků (od roku 1590), vazby a sbírku fotografií, kreseb, plánů a obrazů, týkajících se města a okresu; sbírku obrazů, portraitů měšťanů, miniaturních podobizen a silhouett.

Nejcennější z knih je g r a d u á 1 lite- rátského sboru, pergamenový, o 520 li- stech; miniatury v 1. 1561 — 1563 maloval Matouš Ornys z Lindperka, text a noty psal Jiří Laches Nepomucký na Novém Městě Pražském, vazbu provedl Adam, knihař na Malé Straně v Praze. Od školy vede krásná alej košatých lip kolem hra- dební zdi na Panských valech k nádherné skupině budov: zámku, klá- šteru s kollejí a gymnasiu, jež s návrší celému městu vévodí.

Branou, vlastně podjezdem v panském pivovaru dostaneme se do prvního nádvoří zámeckého. Před námi vysoká zeď zámku se štíty a víž- kou, ozdobená jen slunečními hodinami, v právo konírny z první polo- vice XVIII. století, ozdobené ve středu skupinou athleta se vzpínajícím se ořem, od M. Brauna. Na právo, na jižní straně nádvoří, jest bývalý caroussel, jízdárna, nad portálem znaky Trautmannsdorfů.

Severní strana zámku lítomyšlského s věží.

— 244 -

Větší část jižní strany zaujímá pivovar, pův. r. 1630 vystavěný, ale v 1. polovici XVIII. stol. a v 2. pol. XIX. stol. přestavěný. Ze stol. XVII. jest část do nádvoří obrácená, skládající se ze dvou obdélných jedno- patrových křídel s postranními dvojpatrovými risality s mansardami a střední brány. Brána převyšuje budovu, má polokruhový portál, nad římsou štít s vysokým středem, uprostřed něhož v rámci na plechu malo- vaná Madonna s Ježíškem s nasazenými plechovými korunkami.

V přízemním pokoji pivovaru narodil se hudební skladatel Bedřich Smetana, jemuž r. 1912 byla zasazena umělecká pamětní deska bron- zová, vytvořená akad. sochařem Josefem Šejnostem z Prahy. (Allegorie: sudičky určují malému dítěti budoucí osud.)

Za pivovarem stojí řada úřednických domů a knížecí lesní úřad, v jichž dvoře se zachoval zbytek opevnění Horního města, tak zv. Čer- vená věž, pocházející z konce XV. století. Dole na straně západní za- sazen jest z pískovce tesaný znak Kostků, hrábě, ve štítě s vlajícími íafrnochy.

Na místě, kde stojí nyní zámek, stával pomezný hrad Slavníkovců, připomínaný již Kosmasem. Když bylo založeno biskupství, vystavěn z nedostatku místa vedle starého nový hrad, a vše potom i s městem obe- hnáno hradbami. V hradě byla kathedrála P. Marie, vedle ní sakristie s ambity a nový palác kapitoly vedle starého. Místo nynějšího zámku byla residence biskupova s kaplí sv. Quirina a úřednickými staveními.

Hrad utrpěl za válek husitských. Na místě spustlých stavení založil Bohuš Kostka nové město r. 1490, jež 1635 bylo spáleno.

K nynější budově položen základ r. 1568 panem Vratislavem z Pern- štejna, kterému — nádhery milovnému — nestačil prostý zámeček Kost- kův. Proto povolal z Prahy Jana Battistu, italského mistra ve službách císařských, který vystavěl nádherný zámek ve slohu renaissančním. Je to dvojpatrová budova s kaplí a věží, rozložená do čtyř stran kolem dvou dvorů, jejíž hlavní průčelí jest obráceno do jižního předdvoří.

Hlavním portálem, v němž jsou barokní řezaná vrata dvojdílná, ozdo- beným v nástavci znakem Pernštejnským a rodiny Manrique de Lara, vcházíme do čtyřbokého nádvoří zámeckého, otevřeného na třech stra- nách galleriemi, tvořenými na každé straně řadou devíti oblouků.

Motiv arkádový, tak oblíbený v XVI. stol., je zvláště zdůrazněn ve druhém patře, kde galerie se otvírá též do prvního nádvoří a odkud je krásná vyhlídka na město, klášter a okolní krajinu.

Severní strana nádvoří je plná a je nejznamenitější památkou celého zámku, neboť kromě přízemí, které je pokryto bossáží z cihel, s rýho- vanou omítkou, jest celá plocha facady v 1. a 2. patře pokryta sgraffity. Prostor mezi okny tvoří nepravidelné výplně a pásů nad okny využito k větším obrazům,

245 -

V prvním patře jest šest polí: 1. Na sloupu zápalná oběť, nad pla- menem vznáší se anděl, kolem klečící lid se klaní. 2. Kněz oddává mladé snoubence (snad Samson a Dálila?), v pozadí několik osob, neurčitého kroje. 3. Opilý Samson spí na klíně Dálily, jež drží v ruce jeho vlasy; v po- zadí osoby, jež udiveně na to pohlížejí. 4. Samson láme sloupy chrámu, který se má nad ním i protivníky jeho sřítiti. 5. Samson oslí čelistí tepe své nepřátele, kteří utíkají; v pozadí hořící pole, které byl Samson zapálil. 6. Nezřetelná postava mužská.

Nad okny 1. patra ve středu namalovány barokní hodiny sluneční se znakem Pernštejnským a Trautmannsdorfským; na pásce chronogram:

Na hoře Olivetské (Sallet] v Litomyšli

HOC VNO EXVRGIT VESTER DECOR OMNIS AB AXE (= 1737). Po stranách znázorněny jsou výjevy válečné: v levo boj před hořícím městem, jehož hradby jsou již z části zříceny; na hradbách ženy se střelami, v po- předí jízdecká bitka, v pozadí táhnou do brány bojovníci; v právo: vůdce se svým zástupem pronásleduje nepřátele prchající k mostu před hra- dem; jeden z nepřátel obrací se k vítězům a ukazuje dvě sfaté hlavy; první z utíkajících dostihli již mostu a spěchají do brány, aby se tu ukryli; před mostem plují na lodce tři vojíni, z nichž dva hájí meči druha, kterého se snaží nepřítel ve vodě stojící s lodky stáhnouti. Podle M. Dvořáka je to kopie rytiny, připisované škole Marc Antona, jež reprodukuje malbu ze školy Raffaelovy v »Sala di Constantino« ve vatikánských stanzích: »Bitva u mostu milvijského«.

— 246 -

V 2. patře mezi okny spatřujeme šest dalších obrazů: 1. Muž v anti- ckém odění, s dobytým mečem, jede na koni. 2. Na břehu mořském boj o dívku, již jeden z mužů podává druhovi na lodi (snad únos Heleny?). 3. Postava v brnění opírá se o štít, na němž je lví hlava (Hektor?). 4. Dva Řekové neb Římané na koni vedle sebe. 5. Stařec s korunou na hlavě a ve vojenském šatě, za ním stojí královna a tři jiné ženy, před ním klečí žena, objímajíc jeho nohy. Poslední představuje muže v kroji XVI. století s kočkou na krku, nad ním pět písmem G.

Nad okny druhého patra v nástavcích římsových zříme poprsí voje- vůdců a knížat, mezi nástavci pás s krajinou v pozadí a rozmanitou zvěří V popředí. Sgraffita ta charakterisuje dr. M. Dvořák, gener. konservátor, jednak jako práce Italů, vzniklé pod vlivem předloh italských, jednak jako později provedenou práci méně dovedného tovaryše pod vlivem německé renaissance. Celek patří však k nejlepším pracím této techniky v Ra- kousku.

Už dávno, dávno není Litomyšl Pernštejnská, potuchl bujarý život venkovského sídla šlechtického, zmizela nádhera z četných síní zámec- kých. Jsou nyní prosté; jako schodiště, tak i některé pokoje jsou jen vy- bíleny od té doby, kdy zřízena tu byla nemocnice, ve kterou byl celý zámek proměněn po bitvě u Slavkova r. 1805.

V jednotlivých komnatách poutají naši pozornost krásné stropy s ba- rokní dekorací štukovou, původní malba stěn z XVII. stol. a krásná kamna, bíle polévaná, nejrozmanitějších tvarů rokokových a empirových.

Z bohaté kdysi obrazárny jsou již jenom zbytky. Galerii podobizen rodových odvezl odtud již počátkem stol. XVII. vnuk pana Vratislava do Prahy; v jiném sále audienčním visí podobizny cis. Františka Lotrins., císařovny Mafie Terezie a Josefa II. z 2. pol. XVIII. stol.; v jídelně visí obrazy s výjevy z hřebčinců v Kladrubech a Nedošíně; v rohovém sále jsou na všech stěnách veliké obrazy bitev prince Eugena Savojského u Zenty, Chiarigagne, Hochstadtu, Turina a Malplaquetu, jež maloval v letech 1708 — 1711 znamenitý malíř nizozemský Jan van Huchtenburgh (1646 — 1733) ze školy slavného Wouwermanna. V jiném menším sále visí několik obrázků, většinou kopií z XVIII. a XIX. století; jinde na stě- nách jsou jen patrný stopy po obrázcích.

Z nábytku rovněž jsou tu jen zbytky; mimo hojnost prostého nábytku z let 1850 ve všech místnostech, je tu jen několik úplných zařízení empiro- vých. Ostatní nábytek barokní a rokokový byl částečně dražbou prodán, částečně odvezen do Řezná s celou řadou rytin a lithografií.

Z galerie 1. patra vede vchod se znaky Pernštejnským a M. Manrique de Lara dozámeckékaplesv. Moniky. Oltář empirový, obraz sv. arch. Michala, přemalován r. 1892 Jos. Scheiwlem. Varhany z poč. XVIII. sL, S krásnou řezbou akanthových rozvilin.

- 247 —

V přízemí na straně k městu obrácené jest intimní zámecké di- vadlo, jehož hlediště pojme na 150 diváků. Pochází z konce stol. XVIII.

Z nádvoří zámeckého vede dlouhá chodba do parku, t. zv. panské zahrady, která obklopuje zámek se tří stran. Skládá se ze dvou částí, menší na západě, ploché a původně architektonicky založené, a z větší na severu, upravené po způsobu anglickém v lesík. Celá zahrada obehnána vysokou zdí, která bývala ještě vyšší, ale r. 1795 snížena a r. 1796 ozdo- bena sochami z řecké mythologie a vásami. V rohu sev. záp. vystupuje

roztomilý pavílonek, v ro-

hu jižním kaplička sv. >

Methoděje, r. 1879 vysta- věná. Kromě těchto v zadní části parku spatřu- jeme zbytek zděné jesky- ně a na umělém pahorku pískovcový pomník, posta- vený roku 1808 památce Františka z Waldšlýna- Wartenberka, který jako jinoch pro vlast statečně bojuje, u ital. města Sálo roku 1796 padl a v témže městě v rodinné hrobce hrabat de Tracagni byl po- hřben. K zámku pojí se ve- liká řada pověstí; z aich aspoň některé stručné u- vedeme. Všimli jsme si již oněch pěti G nad hlavou muže s kočkou; pověst vypravuje, že ten, kdo smysl jejich uhodne, do- stane litomyšlské panství.

Dosud se to nikomu nepodařilo. Nejspíš (podle Sedláčka) jsou to za- čáteční písmena vlašské věty, jejíž smysl současníci znali a jež upadla v zapomenutí. — Jiná vypravuje o propadlé hraběnce, která byla veliká parádnice. Byla při tom velice ješitná a domnívala se, že se jí krásou a spanilostí žádná žena na světě nevyrovná; aby tím více se mohla před údmi pyšniti, jednala si spoustu šatstva. Posléze jí nebyl již žádný oblek vhod. Konečně poručila zámeckému pekaři, aby jí z pečiva zhotovil oblek; ten ve spojení s mistrem krejčím učinil jí po vůli. Když se princezna do něho oblékla, sešla po schodech dolů a chtěla jíti mezi lidi. Ve vratech potkala žebračku, která prosila o almužnu. Princezna se jí ani nevšimla.

Chrám piaristský a gymnasium v Litomyšli

B48

Stařena vidou< tolik kráaného pečiva, rozhněvala se •> ivolala ca al Bodej |ai íe propadla, ty marnit el Jakmile i<> dořekla, otevřela se země .1 pohltila prlncemu Bylo i" pravé uproatřed dvora 0 modleni \ lito myilakém ámku, které •.«■ týdně koná, ae vypravuje, •>■ bylo la času lednoho Valditýna anedbáváno lu •■>• italo, Ke |akési divče |ménem Při krývačové, která \ .imiui sloužila, ae slevila bílá pani •• valným pohledem a M pravila Řekni pánu svému, >■ ■■> přeji, aby ie nezanedbávalo modli leh i 'i \ ka •■«■ sdráhala to Mol, te i>\ |i nikdo neuvěřil. Tu anala pani rnlčk^ •■ police cínový taliř, pohnutím ruky ivinula |ej v kornout .< podala slu ce Pak (mizela Divka ráno o námila noěnl sleveni pánu, U<-i\ nařídil praví dělné konáni modliteb Saeoula laeculorum Jedenkráte přilil ii"

sámku >i\. i poceatnl -i proaill o nocleh Poněvadi v .nuku neměli miata, odbývali |e Kdyá íe vlak nedali, nabídli |lm pokoj, ve kterém itralilo i \ němi nikdo nechtěl ipál Poceatnl, íe le nebojí, pokoj přijali, po ve čeř! ulehli a utnuli K půlnoci probudil je iramoi Skoro tárovefl otevřeli ..> i .i vidi, • poatava lákán chodí po ivětnlci a itále nějaká alova Mká Strachem nemohli íe ani hnouti Po chvíli rozeznali iřetelně, le si.,i>- opa kuji ilova ■ s.u-i ui.i laeculorum taecula laeculorum Podle hlaau

bylo nati, e nekonči, iptie •>■ čeká, ab^ někdo dořekl \m.n i>i>.i dva napadlo, Mel to tlovlčko Ue te itrachu mlčeli k>i\ dělil doba uplynula , oběma se nu neatalo, dodal >i leden iměloatl, vyatrčll hlavu peřiny i dopověděl váině »Araen , ■> honem al zas hlavu přikryl Duch íe vlak tatavll i řekl Sedm lei |li tu chodím - .» K t»- 1 \ . !>«•• pomoci, bei po koje; tyi mne vyavobodil Pak ml el Ráno poceatnl \ ypravovall vé davým lámeckým lidem, co ••<■ lim přihodilo, ale sami ae nedověděli, kdo onen ii.i.is byl, kter^ íe |it nikd^ pak neukázal Marnivá hraběnka, která ae uproatřed il\<>i.t propadla, neměla ani po imrti pokoje •> itra -.li., v bývalém |ejlm pokoji nikdo nechtěl býtii proto |ej tavřeli .< ani i hostů nikoho tam nedávali Jednou byla <> (ámku ilavnoal rakové mnoi itvl hostů íe ijelo, te ámek nestačil Do hraběnčina pokoje ubytovali nějakého llnocha, kterému aviem neřekli, le v něm atrali V noci iku tečně íe mu hraběnka levilai vyznala mu, |aká byla ca livobyti hMinice nebude míti v *. >i« « >i»- . dokud ta ni počestný člověk nevykoná pokání .'.ui.ii.i ho, ab> |e la ni učinil Pověděla mu, které modlitby ae má modliti a ... i. --.i.- vykonati Mládenci tak illbil učiniti, nesměl viak nikomu nic říci "'i o pokání, -mi o tom, le ae mu hraběnka ijevila, |inak te b) li" siild l>iut\ treal Pak unizela Mládenec m'.>I do rána klidně; ráno vlak vstal .i nečekaje na snídani, ujiiděl Ve bráně \--ii> ae mu postavili do ceat> támečti lidé a tázali íe i>". co v noci taiil Mládenec nechtěl Kel; teprve kdyi přivedli některé * ácné osoby, dal ae pohnouti .i via vypravoval Vle lakmile to dopověděl, kůn ae náhle pod ním vzepial, mládenec ipadl hlavou nazpět .< tuatal ".i dlaibě mrte\ leietl l" byl lu aběn< ni treal (Podle .' fykače I

Od ■' i»n obrat i< !■ dalilm budovám zámeckého vrchu, kollejl

I lil -II i f , II. III

Kollej |esl i i.i, |ednopatrové budově pékným pl I ^m

portálem i »\ < i ■ bohatí zdobeni máji uproatřod řezaní Štítky ■ nal rodu PernStýnů s Prautrnanidorfú Uvnlll obepínají rajsky" dvůi arkády,

tvořeni na • • h stranách pátí polokruhovými oblouky, ski týml na

■ i řbol i pilíři Stai "i- ktál mí kl< nbu I iti ny pí I ni dobi n i tuki m

zi 1726 V pokoji rakl • |i obre bořící Lil ylli ■> 1735; jindi po

hled na zámek a klášter, porlralt^ Frel i Pernštejna (: i 1642), Jana

Bedl • Trautmsnnadorfu, Eliiky ■■ Waldtlej i V knihovní klá terni

(celkem hsmi gvazků] mnoho raních llsků, pékné vazby kožené, I knl

■ ■ i .]..in,i i, i Kom II •

i empirové, ilomek I'' listů) malovaného k*ncionálu letopočtem 1557

Vfdlf kolleje zdvihají n itihli véži krásného i li > ■ p I B i li I

i k •■ li " Nalezeni i v, l> i 1 1 <

Knih |, kláitei i gymnasium založila i 1640 paní na Lltomylll, Fn l >< »i 1 1 » - / Pernštejna, ■> přivedla do nich otci piaristy |eili za II obytl b ii

oli Josi i.' K 'i i "' I ■ li", zakládati li řádu Je lo pí lo

■. Cechách pro in.Hr.iy zřízené Při koleji byl |en m.ily kostel P Marii Ponévadi nestačil, , ta él Praní hrabi rrautmannsdorl nynéjéi lil i lii .nu Stavba trvala od i 1714 až do i 1722, vnitřní výzdoba at do j 1730 Si.ivlni navrhl ■< provádél Jan Battista AUlprandl ••/ 'I" i 1 720, kdy u mři i .i pochován v dék^nském kostelei po néra stavbu dokončil Praní M.o. Kaňka / Prahy, Při i i", ti kosti i ni kolil rál vyhoří I, zai ho ral si 'ou po dobu, |en vnitřní zařízeni si čásl proménilo,

- 250 -

Hlavní oltář je z r. 1819, nad ním obraz Ukřižování Krista od Vincence Fischera z Vídně; po straně oltář s ostatky sv. Mansveta z r. 1779. V kří- žových lodích oltáře sv. Václava a P. Marie z 1. pol. XIX. stol. s obrazy od Amalie de Petter z let 1842 a 43. Po stranách hlavní lodí řada kaplí různých světců.

Uprostřed pod kněžištěm nalézá se zámecká hrobka, v niž uloženo 18 velkých rakvi a 3 malé s těly členů rodiny Trautmannsdorfské a Wald- štýnské.

V pravém rameni křížové lodi také klenutá hrobka pro členy řádu piaristského a v hlavní lodi uprostřed hrobka pro starší městské, do níž se ovšem již nepohřbívá.

V sakristii za shlédnutí stojí dubové skříně z počátku XVIII. století, zdobené, a lavabo s mramorovou mísou.

Gymnasium je prostá obdélná budova, k zámku o jednom, k městu o dvou patrech; nad vchodem je socha sv. Josefa Kalas., se zna- kem řádovým. Ze střechy vystupuje čtyřboká zděná vížka, postavená roku 1826, místo dřívější vyšší, ohněm zničené. Zvonkem v ní zavěšeným bývali voláni páni filosofové do přednášek.

Litomyšlské gymnasium patří k nejstarším v Čechách; z jeho síní vyšlo na sta učených mužů a veliké množství znamenitých učitelů na něm působilo, jako jsou Drossbach a Josef Durdík, filosofové, historik Aug. Sedláček, básník Em. Miříovský, Frant. Grešl, Rud. Knaus, Ant. Truhlář, Josef Novák a j., Em. Bárta popsal Litomyšl a okolí její geologicky a geometricky, Jos. Štěpánek napsal »Dějíny vyššího gymnasia«, ale Lito- myšl populární učinil Alois Jirásek ve svých pracích; také AI. V. Šmi- lovský věnoval několik kratších črt Litomyšli. Učiti na gymnasiu počalo se roku 1644; r. 1733 bylo k němu připojeno lyceum filosofické, ale roku 1754 zrušeno; znovu obnoveno r. 1802 a trvalo do roku 1848, kdy proměněno v 7. a 8. třídu gymnasijní. R. 1862 prohlášeno za utra- quistické a r. 1866 za české. Do správy státní převzato r. 1874; r. 1882 sloučeno bylo s reálkou v tak zv. státní střední školu, ale již r. 1887 reálné třídy zrušeny a ústav proměněn ve státní vyšší gymnasium. Od r. 1909 je reformním reálným gymnasiem.

Mezi gymnasiem a chrámem vede do ulice Boženy Němcové f o r t n a, bývalá branka u nové radnice. Je to dřevěné schodiště o několika od- děleních s pravoúhelnými okny z XVIII. století.

Návrší, na němž tyto význačné budovy stojí, nazývá se Hora Olivet- ská nebo též Židovský kopec, jímž probíhá císařská silnice k Landškrounu. Košaté lípy i kaštany na »filosofské cestě« pod zdí zámeckou a malý parček dodávají mu příjemného vzezření.

Na tomto návrší přímo proti gymnasiu stávala bratrská knihtiskárna, kterou r. 1503 založil Bohuš Kostka z Postupic a z níž vyšla hojnost knih českých i latinských, spisů náboženských, poučných i polemických. Zde

byly i jiné domy bratrské. Na místě dnešní pošty a hejtmanství, pod kopcem, bývala řada stavení, jež Jednotě bratrské darovala paní Anna ze Šárova a paní Marta z Boskovic. V domě nárožním, s mansardou a ar- kýřem, >;Sbor« zvaném, sídlili starší Jednoty, biskupové, nejprve Jan Tá- borský, pak Vavřinec Krasonický a jiní, posléze Jan Augusta. Hřbitov jejich býval »na moštění«, špitál na předměstí českém, kde se dosud nárožnímu domu v Nádražní třídě říká, ovšem nesprávně, »Sbor«. V domě kdysi bratrském na nároží náměstí zřídil si Jan Valach s dovolením císařovny Marie Terezie r. 1754 poštu, jedinou v celém okolí. V polovici

Gymnasium, chrám piaristský a proboštský s částí dolního náměstí v Litomyšli.

minulého století »stará pošta«, jejíž život nám vylíčil AI. Jirásek, pře- stavěna do nynějšího stavu.

V budově umístěny jsou nyní státní úřady: okresní hejtmanství se stavebním úřadem pro okresy Litomyšl, Poličku, Vysoké Mýto a Lan- škroun, evidence katastru pro okresy Litomyšl a Poličku; berní úřad, po- štovní, telegrafní a telefonní úřad.

Tím ocitáme se na náměstí.

Náměstí litomyšlské je zajímavým kulturně-historickým do- kumentem měšťanského života v malém městě českém.

Poněvadž všichni obyvatelé nově vznikajícího podhradí snažili se býti co možná nejblíže hlavní silnice, stavěli své domy hustě vedle sebe; tím povstaly dvě dlouhé řady domů, o půdorysech úzkých, avšak hlubo- kých. Náměstí takto vzniklé nabývá neobyčejného půvabu svými vyso- kými štíty, brzy stoupajícími, brzy klesajícími; půvab se ještě stupňuje tím, že se náměstí v polovině zužuje a stáčí v mírný polokruh, dělí se vý-

- 252 -

stupem rathouzu a protějších domů ve dvě nestejné části, do nichž ne- nápadně s obou stran vyúsťují příčné uličky.

A v souladu s generálním řešením celé prostory stojí i její ohraničení; směr do výšky, zdůrazněný ve facádách úzkých domů, působí tak vyrov- naným dojmem, že si nelze představiti lepšího rozluštění choulostivého problému, jakým je obstavení tak dlouhé úzké plochy.

Náměstí jest takřka veskrze po obou podélných stranách lemováno podsíněmi«, t. j. podloubím. Stoobloukové tyto kolonády jsou ozdobou a pýchou Litomyšle. Pod starými gotickými a barokními blouky soustře- ďuje se všechen život obyvatelů, dnes právě tak jako ve středověku pa- nuje rušný obchod, který jen ponenáhlu vniká do vedlejších ulic. Nej- hlučněji bývá na náměstí o sobotních trzích, které jsou známy daleko široko. Nikde není takových trhů obilních jako zde.

K doplnění celkového dojmu týčí se do výše právě uprostřed náměstí rázovitá, vysoká věž rathouzu.

R a t h o u z je rozhodně dominantou náměstí. Jeho ušlechtilá sil- houetta v zúženém středu celé délky udává tón celému náměstí; s obou stran zjeví se vždy cibulovitá báň jeho. Bez něho nebyl by litomyšlský •rynk<^ ani litomyšlským.

Stará radnice, v níž je dnes umístěna veřejná čítárna a měst. veřejná knihovna (25.000 svazků, největší po pražské), náleží k nejstarším památ- kám ve městě; byla postavena již r. 1418 za biskupa Jana Železného; před tím scházeli se konšelé v bytě úřadujícího purkmistra. Stavbu z budislav- ského pískovce provedl mistr Kilián. V XVI. stol. přestavěna byla na ny- nější podobu; r. 1769 a 1775 shořela celá budova; při opravě po tomto po- žáru nebyla již obnovena malá vížka nad krovem ani dřevěná pavlač ko- lem velké věže. R. 1785 byl k radnici připojen ještě vedlejší dům a facáda obou jednotně v barokním slohu upravena.

Od rathouzu do valů táhne se budova c. k. okresního soudu s kaplí sv. Jana Nep. a věznící.

Nová radnice, v polovici horního náměstí, je též jednou ozdobou náměstí. Pozdně barokní, bohatě členěná facáda se znakem valdštýnským — do r. 1825 byl to »panský dům« — kryje budovu, která svými rozměry a nehonosnou monumentalitou vhodně se uplatňuje v rámci ostatních bu- dov, zejména teď, kdy městská obec dala ji pietně ve smyslu centrální ko- mise pro zachování památek opravit současně s vedlejším renaissančním domem, v němž je zasedací síň radniční ze XVI. století.

V domě č. 71. jest místní městský úřad a spořitelna.

Z ostatních domů na náměstí všimneme si jen některých zvláště. Tak domu č. 24., v němž je Okresní hospod, záložna a Nemocenská pokladna, v chodbě u schodiště nalézá se sloup pískovcový ze XVI. stol., na hlavici štítek se znakem kožešnickým a na dvoře neporušený stav budov z poč. XIX. stol.

— 253 —

O něco dále honosí se dům č. 30 facádou z let 1840tých se štukovou dekorací stylisovaných akanthů, mask a květů. Pěkná je též facáda soused- ního domu (č. 31), empirová s trojúhelným štítem na konsolách.

V nárožním domě (č. 91) narodil se dr. Frant. Aug. Brauner (r. 1810), jak hlásá pamětní deska, zasazená akad. spolkem »Smetana«. Nedaleko odtud je rodný dům (č. 100) znamenitého krajináře českého prof. Julia Ma- řáka (* 1832, f 1899), na němž byla zasazena pamětní deska s medailonem od akad. sochaře Jos. Šejnosta r. 1913.

Stará lékárna »U zlaté koruny«, zal. r. 1719 bývala dříve domem pan- ským, jak tomu svědčí na schodišti zazděná kamenná deska s reliéfem: >Vojtěch z Pernštejna vede zubra«, pod ním čtyři znaky s podpisy. Po-

Horní náměstí v Litomyšli (s novou radnici a rath<

dobně v chodbě barokního domu (č. 108) zazděno renaissanční nadpraží portálové z pískovce s nápisem z r. 1531.

Nejzajímavější z celé řady domů je dům »u rytířů« (č. 110) s re- naissanční facádou z 2. pol. XVI. stol. Plocha facády je hladká; okna bohatě orámovaná, po stranách jsou pilastry, na nichž spočívá zdobené kládí, na vlysu jsou pak ozdoby z mask,- postav lidských, draků, lvů a rostlin; mezi okny jsou čtyři hlavy vousáčů a pod nimi dva rytíři v brnění a dva muži v občanském kroji; odtud název »u rytířů«, který vlastně domu dal AI. Jirásek.

Na horním náměstí jest socha Panny Marie z r. 1716; opravo- vána byla r. 1838 a 1904. Zde stávalo dříve dřevěné sousoší z r. 1681. Po stranách sochy sv. Jana Nep. a sv. Václava.

Na dolním náměstí opět řada barokních a empirových domů, mezi nimi nová lékárna »u anděla strážce« p. Pharm. Mag. J. Lauba, purkmistra

— 254 —

a zem. poslance; vedle knihkupectví J. R. Veselíka, zal. r. 1835, v jehož klenutém krámě scházívali se litomyšlští literáti a odkud mnoho myšlének vyšlo do světa; tu býval AI. Jirásek, AI. Vojt. Šmilovský a j.

Zajímavá je i barokní facáda domu č. 130. a pak nárožní dům (č. 139.), jen z polovice podloubím opatřený. Zde jest též soukromá sbírka p. Qu. Šimka, obsahující zejména mnoho mincí českých i cizích, skla, keramiKy a j. Sbírka volně přístupná na ohlášení.

Avšak nejen svými facádami a štíty jsou domy litomyšlské zajímavý, nýbrž i jejich části, ač utrpěly požáry, dovedou vzbuditi pozornost; u velmi mnohých jsou krásné portály krámů, dvéře domovní, klepátka a j.

Z hlavního náměstí krátkou ulicí dostaneme se na náměstí Toulovcovo, uprostřed něhož stojí malý gotický kostelík špitálský »R o z e- slání s v. apoštolů«. Kostelík je původu prastarého; pravděpodobně stál již ve stol. XIV., ale nynější stavba za XV. stol. nesahá; časté požáry zbavily jej docela původnosti. Památným se stal r. 1408 za biskupa Jana Žel., kdy rytíř Vavřinec Toulovec z Třemošné, měšťan litomyšlský, učinil velká nadání špitálu u kostelíka stojícímu.

Toulovcovo náměstí se dvou stran jest tvořeno domy soukromými, se strany třetí stojí bývalé masné krámy, připomínané již na poč. XIV. stol., mi straně čtvrté (sev.) pak král. čes. zemská škola řemeslnická, zal. r. 1888 obcí, ve kteréž v nárožním pokojíku v prvém patře bydlela M. D. Rettigová.

Z Touiovcova náměstí na dvě strany vede ulice Bož. Němcové. Na levo v ní je zmíněná již fortna, kdežto cesta v právo vede na náměstí Šan- tovo. I zde nalézáme podsíňky jako na rynku, které náměstíčko na jedné straně uzavírají a tvoří do ulice krásný přechod.

Na druhé straně náměstí na rohu ulic Komenského a Šmilovského stojí budova mateřské školy, zříz. r. 1883.

Z náměstí vede dvojramenné schodiště a terassa z poč. XIX. stol. ke kostelu proboštskému.

Proboštský kostel »P o v ý š e n í sv. Kříže« je zbytek augustiniánského kláštera, který byl založen biskupem Janem II. ze Středy r. 1356 a osazen mnichy z kláštera u sv. Tomáše v Brně. Současně s klá- šterem byl založen kostel sv. Kříže. Stavba trvala 20 let.

Chrám je gotická budova trojlodní s věží při západním průčelí. Ča- stými požáry utrpěl takových škod, že z původního, jistě nádherného go- tického chrámu, zůstala nám dnešní, častými přestavbami změněná bu- dova. Ale i tak působí mocným dojmem a v obraze městském zaujímá vý- značné místo.

Uvnitř hlavní oltář z r. 1767 od Martina Hennevogla s obrazem Pový- šení sv. Kříže od Ignáce Raaba, r. 1870 od Ant. Dvořáka opraveným. Po- stranní oltáře jsou jednak barokní, jednak pseudogotické, podobně jako kazatelna, lavice v lodi a varhany.

- 255

V jižní lodi křtitelnice ze XVII. stol. Na stěně nad ní dřevěné epita- fium z r. 1606.

Naproti nástěnný pomník z černého mramoru s erbem a vojenskými emblémy Jakoba hrab. Daltona z r. 1779.

Na zdích obrazy křížové cesty z r. 1773 od Jos. Cereghettiho z Chru- dimě ve velkých rocaillových rámech.

Ke kněžišti přiléhá na jihu kaple sv. Josefa, do níž se vchází renaissančrím portálkem z r. 1605. Na sev. stěně kněžiště barokní reliéf z 1. pol. XVIII. stol.

Po stranách triumfálního oblouku na gotických konsolách dřevěné sošky sv. Sigmund.i n Víta z 1. pol. XVII. stol.

Podloubí na horním náměstí v Litomyšli (naproti dům »u rytířů<>)

Z kaple sv. Josef;i vede pravoúhlý portálek do sakristie, jejíž klenbu nese ve středu osmiboký pilíř. V ní kredenční skříně ze XVII. a XVIIÍ. stol.

Z kaple dále vede. jiný purlálek do kryté chodby, býv. klášterního ochozu, jíž jest spojen chrám s proboštstvím, prosté to barokní bu- dovy, vystavěné v 1. 1758 až 1763 snad na starých základech klášterního konventu .Na chodbách i v pokojích je řada portrétů biskupů a děkanu litomyšlských z XVIII. stol., pak řada pohledů na Litomyšl z 1. pol. XIX. stol. a jiných krajin.

Z původního kláštera zachovala se kaple sv. Markéty, příp. již r. 1357; přes časté požáry a opravy zachovala si původní klenbu a okna.

Od proboštství z náměstí Šantova vede do hlavního náměstí Umrlčí ulička, úzká, křivolaká, překlenutá oblouky a ústící do horní podsíně.

256

Jméno její pochází od toho, že tudy ubíraly se pohřby na starý hřbitov u ny- nějšího proboštství, z něhož je ted zahrada.

Od proboštství k východu přijdeme na panské vale, kde v právo v býv. hradební zdi je zazděn náhrobek Viléma Světelského, který r. 1680 utišil vzbouřené sedláky litomyšlské, na zámek táhnoucí.

Odtud t. zv. Prkennou uličkou kolem školy přijdeme do Hlavní třídy samostatné obce a předměstí Záhrad; na levo stojí jednopatrová bu- dova okresního zastupitelstva, kde bývala dříve hospodářská škola; dole

je ústav pro sprostřed- kování služeb a práce. Na jihozápad táhne se Záhrad až ke hřbi- tovu, pod nímž pěkný lučinatý úval, t. zv. »Li- bánky«, kde se k sobě tulí pět chalup s pěkný- mi malovanými lomeni- cemi.

Hlavní třídou nebo Libánskou ulicí přijdeme na náměstí Jiráskovo, proměněné v dosti ne- vkusný park, uprostřed něhož stojí socha s v. Jana N e p. od Maxe. Západní stranu jeho tvo- řila býv. panská bečvár- na s mansardou, letos zbořená; ostatní strany tvoří přízemní a jedno- patrové domky s pod- síňkami.

Toulovcovo náměstí v Litomyšli.

Ulicemi Kacimberkem a Gregorkou, podél zdi panské zahrady dosta- neme se do druhé samostatné obce a předměstí Zaháje, které má rov- něž několik zajímavých chalup a kde v č. 43 narodil se spisovatel Hub. G. Schauer r. 1862 (f 1892). Za obcí jsou městské jatky, moderně zří- zené. S Dolního Zaháje je pěkný pohled na zámek a klášter. Podhradní ulicí přijdeme na náměstí Smetanovo, kde pod okny prvního patra domu č. 505 jest zazděn pískovcový nápis z bývalé dolní brány z r. 1536.

Havlíčkovou třídou, kolem kaple sv. Jana Nep. přijdeme do třídy Ná- dražní k domu, o němž byla již zmínka, t. zv. »Sboru«. Zde císařská sil- nice odděluje od sebe dolní předměstí po levé straně, od obce Lán, zdvi-

— 257 -

hájící se tu na návrší, odtud případné jméno »na Betlémě*. Na konci této čtvrti na t. zv. Dívčích hradech evangelická modlitebna.

U polní cesty do Kornic zříme sochu sv. Jana Nep. a naproti ní pěknou budovu s mansardami a arkýřovými světničkami — bývalou to ka- tovnu, o níž a o jejím obyvateli posledním katu Pírkovi vypravují se četné, až strašidelné pověsti. Pokračujíce v cestě své dále Hlavní třídou přijdeme k elektrárně, jež dodává městu proud k osvětlení, a ko- nečně k zájezdnímu hostinci »Na Babce«, jímž Litomyšl k severu končí.

Tím prohlédli jsme si úplně město a jeho památky i předměstí.

Než i přírodních krás najde zde milovník dosti, zejména při řece Loučné, která po celém svém toku, jako družka její Desinka, jest olemo- vána křovím a stromovím. Pěkná je partie od Hraběnčina dvora k městu, na městských valech, »u fišmajstrovech« pod bývalou katovnou a j.

K doplnění obrazu vylíčeného sluší uvésti ještě následovní: Obec mě- sta Litomyšle skládá se z 5 osad: Litomyšle a předměstí, Lán, Zaháje, Záhradi a Suché (3 km. od města vzdálené); každá osada má svůj místní výbor s místním starostou v čele a podléhá obecnímu zastupitelstvu i jeho městské radě a purkmistrovskému úřadu. Příčinou rozdělení toho jest různost majetku jednotlivých osad. Osada města Litomyšle má značné jmění, velkostatek v zemských deskách zapsaný, t. zv. »panství« v Budi- slavi a na Hrádku, jehož podstatnou částí jsou pěkné lesy, (ve výměře 100130 ha: 200 ha rolí, 67156 ha lesů, 53'62 ha luk, 1506 ha pastvin), kdežto majetek ostatních osad je nepatrný, a obec politická jako celek, souhrn těchto osad nemá jmění žádného.

Společenský život v Litomyšli je velmi čilý; přednášky, divadelní představení ochotnického spolku a divadla sdružených měst východoče- ských, i zpěv. spolku »Vlastimila«, poskytují každému vzdělání, poučení i zábavu.

Všecka odvětví řemeslná jsou v Litomyšli četně zastoupena, rovněž čilý obchodní ruch oživuje náměstí a jeho podloubí; velikých podniků prů- myslových není; větší část obyvatelstva se zabývá zemědělstvím. Nejvíce jest rozšířeno obuvnictví; několik továren a menších závodů zaměstnává přes 1 100 dělníků nejen ve městě, nýbrž i v nejbližším okolí. Druhým roz- šířeným odvětvím je tkalcovství lněného i bavlněného zboží, výroba pytlů a plachet. K podnikům průmyslovým, které jsme již uvedli, dlužno uvésti ještě výrobu hospodářských strojů, kočárů, hudebních nástrojů, pian, vý- robu keramického a cementového zboží, výrobu lihovin a j.

Podle sčítání z r. 1910 má Litomyšl 7794 obyvatelů v 802 domech a sice vnitřní město 5263, Záhrad 1122, Lány 613, Zaháj 607, Suchá 189.

258 -

Osvojíce sobě takto znalost města Litomyšle, nastupujeme odtud ce- stu po okrese k shlédnutí osad památkami historickými i místními zají- mavých.

K snazšímu přehledu rozdělujeme okres na čtyři části: jihozápadní, jižní, jihovýchodní a severní.

Jdouce silnicí z Litomyšle směrem k sev. záp. přijdeme za Smutným mostem záhy ke dvoru Pernštejnu, náležejícímu do katastru obce Nedošína. Z původní výstavby zachována sýpka se sedlovou střechou a dvěma štíty, jakož i brána do dvora, se znaky Valdštýnů a Trautmanns- dorfů pod společnou korunou a letopočtem 1757.

U proboštského kostela v Litomyšli (jižní předsíň].

Odtud dlouhou kaštanovou alejí podle rybníka Košíře dojdeme ke Štítu«, nyní fořtovně; dříve býval tu panský hřebčinec, vystavěný r. 1719 hrab. Trautmannsdorfem, který však r. 1862 vyhořel. Za ním se rozkládá po kopci i údolí Nedošínský háj, známý z Jiráskovy »Filosofské historie<*. V něm nad pramenem jasné vody bělá se kaplička sv. Anto- nína, z heomítnutého lomového zdiva z r. 1810. V průčelí portikus na dvou sloupech a třech obloucích.

V obci N e d o š í n ě, jenž se připomíná již r. 1167, kaple kol r. 1850 založená. Další osada T r ž e k, přip. se poprvé r. 1145 jako panské sídlo s tvrzí. R. 1376 vystavěl tu biskup litomyšlský Albert ze Šternberka klá- šter kartuziánský, který však r. 1421 za válek husitských spálen a statky jeho připojeny ke hradu litomyšlskému. Podobně osada Cerekvice připomíná se již r. 1167 jako jmění kláštera a kostel její sv. Václava v

— 2B9 —

r. 1358 jako chrám farní. Posledně obnoven po r. 1840, kdy celá osada vy- hořela. Ve vsi je velký cukrovar, cihelny a pece na sádru.

Po silnici odtud přes Nová Sídla dorazíme k Malým Sedli- štím, kde stávaly v XV. století dvě tvrze; zbytek jedné jest sýpka při panském dvoře na ostrově, jenž obehnán byl příkopem s vodou. O něco dále spatřujeme ves Morašice s kostelem sv. Petra a Pavla, který byl již r. 1350 farním. V 13. století byli zemane z Morašic na své tvrzi nejzna- menitější rod na Litomyšlsku. Tvrz byla silně opevněna příkopy a valy. Rovněž rychta zdejší byla největší.

Na hřbitově kaple původně gotická, před kostelem socha sv. Jana Ne- pomuckého z r. 1732. Na východ odtud leží Višňáry, Lažany, Řiko- v i c e, ve 12. století ves knížecí, potom klášterní, a místo Václavky.

Na severozápad od Morašic rozkládá se ves Ú j e z d e c, v které ve stol. 14. stávala tvrz. Mezi Újezdcem a Morašicemi u osady »U třech kocourů* nalézá se památný Růžový palouček, o kterém se vypravuje několik pověstí. Je to malý čtverec pluhem netknuté půdy, měřící 20 m" rozlohy, porostlé hustými, nízkými keříčky růžovými, nad nimiž šumí větve modřínů. Uprostřed paloučku stojí kříž a kamenná lyra. Na paloučku podle pověsti loučili se Čeští bratři s rodnou vlastí; tenkráte byl palouček uprostřed hlubokých lesů; po modlitbě zakopali prý do země zlatý kalich. Ze slz jejich vyrostly prý ony růžičky, jež se jinde nedaří. Bylo -to místo posvátné, jehož se nikdo neodvážil dotknouti; kdo tak uči- nil, toho stihl trest: tak rolníkovi, který chtěl palouček zorati, zlámali si koně nohy, když. se země pod nimi probořila. Jinému rolníku hned na počátku práce zlámal se pluh a ve čtvrt roce zhynuli mu tři koně. — Po letech jiný hospodář připravil palouček k setbě. Vysekal keře a roz- tloukl hroudy. V noci však vznikl záhadným způsobem ve stavení, kde bylo uloženo polní nářadí, upotřebené k upravení paloučku, oheň, který zničil všechen majetek hospodářův. Jiný hospodář zasel již zrní do půdy paloučku, ale když přišel večer po práci domů, nalezl ženu svou na zemi mrtvou ležeti a své jediné dítko utopeno ve vaně. R. 1842 zdálo se, že již člověk zvítězil nad tajemnou silou palouček chránící, byl toho roku lnem obset; len vyrostl, vytrhali ho, usušili a již třeli. Ale tu se vzňal plamenem; od toho chytila pazderna a celý rozsáhlý statek hospodářův. Při požáru udusily se a uhořely čtyři osoby, mezi nimi i dcerka hospo- dářova. — Od těch dob ponechán palouček růžičkám. V poslední době ustavil se spolek pro zřízení pomníku na něm, se sídlem v Litomyšli, který sbírá příspěvky naň.

O Růžovém paloučku věděli dobře i Rusové, táhnoucí Čechami na západ, a vždy jej vyhledali.

A nejen pověsti vypravují o Růžovém paloučku, nýbrž i stará věštba se ho dotýká. Zde prý bude svedena krutá bitva, že krev potokem poteče.

— 260 —

Po ní sejdou se zde tři králové, nebo podle jiné verse sedm králů, a ti smluví věčný mír.

Na jihovýchod od Morašic leží ves L a ž a n y, edkud pocházel Vác- lav Kleych (* 1678), nadšený rozšiřovatel českých knih evangelických, jichž se později stal sám i nakladatelem v Žitavě; knihy roznášel po Če- chách, Moravě i Uhrách, kde na jedné takové cestě r. 1737 zemřel. Dále na východ v pěkném údolíčku vyšňárského potoka leží Ř í k o v i c e, od nich na jih pak osady Václavky a Jiříkov.

Pěknou silnicí od Tří kocourů dojdeme do větší vsi Maková, jejíž štíhlá kostelní věž je z daleka patrná. Odtud je krásný pohled do celé

Pohled na Litomyšl z Dolního Zaháje.

pánve litomyšlské, na hraniční lesy, na vísky v zelení tonoucí, jichž střed tvoří město Litomyšl s bílými štíty zámeckými a červenými věžemi klá- šterními.

Ve 14. století seděla na Makově větev pánů z Potštejna, v 15. století dostal se Makov z části v držení města Litomyšle, od r. 1493 patřil ke stat- kům města Poličky. Fara, přip. r. 1349 k biskupství Litomyšlskému, v 17. století zanikla; dnes je ves s kostelem sv. Víta filiální do Morašic.

Za Makovém na skalním ostrohu rozkládá se malebně vesnička C h o - t o v i c e, jejíž kostelík sv. Prokopa s čtyřbokou nízkou věží vévodí ce- lému údolí novohradskému.

Pod Chotovicemi leží Nové Hrady, od nichž na jih a jihovýchod roz- kládají se skály, celkově nazvané »Toulovcovy škál y«. Skalní kra- jina tato, bohatá krásami přírodními, podobnými skalním bludištím Aders-

— 261 —

bašským, teprve od nedávné doby přičiněním kroužku přátel Novohradsko- Prcsečska, proměněného nyní v Odbor klubu českých turistů, počíná býti známa. A skalní tato bludiště, maštale Toulovcovy, zasluhují povšimnutí pro svou krásu, pro krásu údolí, mezi jejichž stráněmi na dně šumí bystré vlnky horských potůčků.

Toulovcovy maštale a okolní skály zabírají dosti velké území východ- ních Čech, a to jihozápadní část okresu litomyšlského, jižní část okresu vysokomýtského a východní část okresu skutečského; pokračováním jích pak jsou horské útvary okresu poličského a hlineckého. Většina skalních partií rozkládá se na pozemcích velkostatků osady města Litomyšle a No-

Kaple sv. Antonína v Nedošíně.

vých Hradů, dále také na knížecím Thurn-Taxisském lítomyšlském a rychmburském, a můžeme je ohraničiti asi obcemi Budislaví, Jarošovem, Novou Vsí, Novými Hrady, Borem a Prosečí.

Nejkrásnějším a nejznámějším místem celé té krajiny jsou »Toulov- covy Maštale«, nazvané tak po Vavřinci Toulovci, měšťanu lítomyšlském, který v této krajině měl své statky (na konci 14. a na začátku 15. století); podle pověstí míval v těchto skalách své skrýše, odkud podnikal prý lou- pežné výpravy do okolí, ba až na Moravu.

Tato skalní skupina s nádvořím, z něhož vedou tři úzké chodby na různé strany, Kuchyní, Myší derou, má v nejbližším sousedství studánku Džberku a překrásné skalní skupiny v údolíčku na Hraběcí stezce, která nás zavede údolím Voletinky do »Městských maštalí«. Se všech stran obklopují nás tu skály rozmanitě seskupené, mezi nimiž se vyskytují četné

— 262

rczsedliny a dutiny. Uprostřed volného prostranství vypíná se mohutné skalisko, »Hrad« zvané, jinde zase najdeme skalinu »Pod deštníkem«, před vchodem do Maštalí se strany Jarošovské stojí jako stráž »Pancéřová lod« a dále v údolí voletínském skupina »Velryba«. Zde najdeme i podivuhod- nou pískovou studánku, jejíž voda zdá se mlékově bílá, po nabrání do skle- nice je křišťálově čistá.

Z údolí voletínského pěknou lesní cestou po úpatí vrchu Kozince, pak po hrázi rybníka přijdeme k tak zv. »Panskému stolu«, jinak také »Toulovcovu« nebo i »Žižkovu stolu«. Odtud přijdeme ke vsi Jarošovu, na ;ejímž západním konci upoutá pozornost naši »hradisko«, obklopené dvo-

Chotovice.

jitým valem. Zde asi stávala tvrz rytíře Alberta z Jarošova, r. 1368 připo- mínaného v dějinách biskupství litomyšlského. J a r o š o v je dosti ve- liká ves o 100 číslech (s 528 obyv.), jejíž chalupy táhnou se po obou stra- nách silnice vedoucí od Morašic přes Volšany (přip. před r. 1167), Chotěnov a Seč, zvanou pův. Sečí vidlatou, která již v 1. 1092-1 Í00 byla od knížete Břetislava darována klášteru v Litomyšli.

Od »hradiska« je pěkný pohled do tří údolí, do údolí pod Bořkem, do voletínského a vranického, v němž pěkně jsou roztroušeny malé chaloupky osady V r a n i c e.

Do údolí vranického ústí »Karálky«, údolí tvořené na straně východní Bořkem, na západní Borským kopcem. Skály jsou zde nejmohutnější; nád- herný pohled je se skály »Petrovny«.

- 263 -

Z Karálek přes Bor přijdeme do překrásného údolí všivického, v němž po pravé straně uvidíme skalní prorvu »Čertovu brázdu«, pak přijdeme ke »Kazaielně«, s níž je pěkný pohled po celém údolí všivickém, jímž protéká potok Prosečský. Nad koupadly v potoku upravenými nakupeny jsou mo- hutné balvany pískovcové a skalní útesy různých fantastických podob a tvarů, jimiž se táhnou úzké, křivolaké rokle. U mlýna Polanky vlévá se Prosečský potok do Novohradky, která nás vede do jiné skalní partie »Pivnic« nebo také tak zv. »Žižkových Maštalí«, které pro svou neschůd- nost sloužívaly k tajným schůzkám náboženských zdejších blouznivců, jak nám o nich pěkně vypravuje Tereza Nováková.

Tím jsme prohlédli střední a severní část těchto skal; podíváme se i na jih, kde krajina nemá již toho divokého rázu; je to především Horní les, na jehož severovýchodní straně leží malebné vsi Budislav (811 obyv.) a Kamenné Sedliště, rozdělené od sebe říčkou Desinkou. Z Budislavě nás zaujmou » Velké a Malé Hradisko*, vyčnívající takřka u- prostřed vsi, a pak četné lomy, z nichž se kámen vozí daleko široko. Za vsí vystupuje příkrý svah »Třísníku« na levém břehu Desinky, jež tu tvoří pěkné údolí »Kalibánku«. Odtud postupuje údolí pod vrchem »Hůrou« směrem k lubenské myslivně. Od ní přijdeme k rybníku »Zimce« upro- střed hlubokých lesů, v nichž je také nejvyšší místo litomyšlského okresu :>Skalka < (594 m). Před námi je osada Sv. Kateřina, rozložená na třech svazích a do tří okresů náležející. Odtud je krásná vyhlídka na všechny strany. V Horním lese je několik zajímavých míst: studánka »Studená voda«, nedaleko dřevěná »Bouda« s věží, »Zubří hlava«,. »u tří pánů«, ->Mlýnský kámen« a zvláště »Terezín háj« se stromy 300 let starými, za- chovanými na rozkaz hraběnky Marie Terezie.

S Kamennými Sedlištěmi tvoří jednu obec maličké osady as půl hodiny vzdálené Zrnětín a Poříč. Od této na sever leží farní ves Mlado- č o v, jejíž kostel sv. Bartoloměje byl již ve 14. století farní; pak patřil jako filiálka do Dol. Újezda; od r. 1786 jest opět farní. Prostá budova z lámaného kamene skládá se z obdélníkové, románské lodí a kněžiště se dvěma opěráky z ranní doby gotické. Na čtyřboké zděné zvonici jsou zvony s letopočty: 1587 s českým nápisem a dva menší z r. 1484 a 1453.

Z Mladočova polní stezkou přijdeme do vsi Děsné, ležící na vyso- kém kopci, po jehož boku vine se příkrá silnice k Poříčí. Od Děsné táhne se nepřetržitá řada stavení, tonoucích v zeleni stromů po obou stranách — úbočích Desinky, jež tvoří veliké obce Horní Újezd, DolníÚjezd a Osik.

Újezdy vznikly z velkého Újezdu »na Lubném«, proto obsahovaly hned ve 14. století celou řadu míst se zvláštními jmény, z nichž některé zanikly, jiné se zachovaly, tak hned pod Děsnou je Lubníček, Cikov, v Horním Újezdě Krásňoves, naproti Hranicky, dále v Dolním

- 264 -

Újezdě Víska, Přibiňoves, Praha, Pazucha, Rovin ka, Ždárská strana.

V Dolním Újezdě je chrám s v. Martina, který již r. 1350 byl far- ním. Budova skládá se z dvojpatrové románské věže a lodi, z gotického kněžiště, ze sakristie a předsíně, r. 1553 přistavěné. V lodi zachovala se na jižní straně dvě původní románská polokruhová okénka, vedle nich jedno gotické a čtyři renaissanční okna; rovněž na kruchtě románské

okénko a románský portálek, kte- rý umístili později v předsíni. V gotickém kněžišti asi z 2. pol. XIV. století stojí hlavní oltář, barokní, jejž r. 1785 postavil V. Henrych, řezbář v Litomyšli; obraz malo- val J. Umlauf z Kyšperka. Empi- rová kazatelna je z r. 1809, křtitel- nice z r. 1774. Na hlavní věži zvo- ny z r. 1467 a 1587, ve zvonici z r. 1646 pak zvony z téhož roku. U silnice k Litomyšli je kamenná ba- rokní socha Panny Marie, práce Františka Pacáka z Litomyšle r. 1737.

Za Újezdem pak táhne se zna- menitá ves Osik. Její založení je slovanské a spadá asi do kon- ce XI. století. Typ osady je tak zvaný »silniční«. Dolní část Osika stojí pravděpodobně na půdě sta- Skalní kříž u Boru. ré zaniklé osady K ř e k o v i c.

Horní část Osika vznikla ko- lonisací a působením svobodné rychty na vykácené lesní půdě. Osik po celou dobu svého trvání sdílel osudy Litomyšle, k jejímuž zámeckému panství patřil. Za dob husitských kupovali měštané litomyšlští rádi selské dvorce v Osiku, byl jejich výlet- ním a letním sídlem. Poněvadž město bylo většinou tehdy německé, byl i Osik něco zněmčen, takže v jediném Osiku z celého okresu nacházíme v knize zápisů od r. 1402 zápisy německé!

Na samém konci Osika je pěkný rybník, za vsí pak již v údolí zv. Osiekém druhý. Krásné toto údolí Desinky, křivolace se jim vinouc1, je hojně navštěvováno občany Litomyšlskými, kteří v létě rádi se osvěžují koupelí u četných splavů.

Vystoupíme-li na kopec osický, na severní straně údolí, jsme une- seni krásným pohledem na město Litomyšl, v celé své délce př d námi ležící, se všemi budovami, štíty a věžemi.

— 265 —

Z Litomyšle potom pustíme se z Mařákovy třídy divokou, do kopce stoupající silnicí poličskou na jih okresu. Na konci města mineme po levé straně nemocnici, dále Hraběnčin dvůr, za nímž blýskne se hladina Loučné ve volných záhybech tekoucí tak zv. »Remízkem«; za posledními stave- ními litomyšlskými počíná ihned řada statků a chalup vsí, kudy asi dříve vedla ona známá »t r s t e n i c k á stezka«, zajímavých i v ohledu ná- rodnostním. Okres jest z jedné třetiny německý. Hranice národnostní je všude — až na jedinou ves smíšenou, Strakov — přesná, což zejména můžeme pozorovati zde. Nejprve jsou úplně české Benátky, pak německé Litrbachy, česká S t ř e n i c e (Trstenice), německý C h m e 1 í k (Hopfendorf) a K v ě t- n á (Blumenau).

Vesnice tyto leží v údolí po obou stranách řeky Loučné, tvo- říce tak dlouhý, dosti široký pás se stromovím od města až ke hranicím okresu a země zároveň.

Benátky jsou oblíbeným vý- letním místem Litomyšlanů, kte- ří v úpravné zahradní restauraci užívají bud pěkných večerů nebo nedělních odpůldnů k svému zo- tavení, provádějíce v malém nád- herné »benátské noci« s lodičkami a lampióny na Loučné, rozšířené zde mlýnským jezem.

Nade vsí nad silnicí zdvihá se neveliká nyní vyvýšenina, porostlá

stromy, keři a travou. Jsou to zbytky opevnění hrádku a celnice Hru- t o v a, hliněné valy kruhovité se spečenými základy a se dvěma příkopy. Při kopání v letech 1890tých našlo se zde hojně různých střepů z nádob, železné šipky, kopí, ostruha s bodcem a j., což vše je umístěno v před- historickém oddělení litomyšlského musea.

Litrbachy (Lauterbach — přes 1600 obyv.) vznikly ve 13. stol., na jehož konci měl tu klášter Litomyšlský různé platy z mlýna, z kovárny atd. Kostel sv. Mikuláše byl již r. 1349 farním. Chrám má gotické kněžiště, podélní částí pak barokní, v kterémžto slohu byl celý kostel pa požáru r. 1740 opraven. Průčelí barokně prohnuté je členěno vysokými pilastry; na portále letopočet 1772, nahoře sdružený znak Valdštejnský; ve vý- klenku socha P. Marie, po stranách sv. Vojtěcha a Mikuláše. Vnitřní za-

Skalní partie z Karálek.

- 2G6 -

řízení kostela je barokní. Kolem kostela rozkládá se hřbitov, na němž jsou u kněžiště dva barokní kříže s latinským a německým nápisem.

Nad Litrbachy u samého lesa je nepatrná osada B r 1 e n k a (Brúnner- steig), jejíž jméno svádělo k názoru, že tudy vedla trstenická stezka.

V malebně rozložené T r s t e n i c i upoutá nás dosti veliký počet selských stavení pravého litomyšlského typu se všemi svými zvláštnostmi; a pak gotický kostel Nalezení sv. kříže, který byl r. 1350 filiální k Litr- bachům; od r. 1859 jest farní. Zvonice je zbudována z lámaného kamene, má střílnovité okénko a patro bedněné s podsebitím na krákorcích, osmi- bokým jehlanem pokryté; uvnitř na černé desce je český nápis s leto- počtem 1690. Zvony jsou z r. 1559 a 1504.

Ve C h m e 1 í k u (vzniklém v 13. stol.) je filiální kostel sv. Jana Nep., vystavěný v 1. 1780 — 1782 v prostém barokním slohu s věží. Ze zařízení je nejcennější obraz zavraždění sv. Vojtěcha z 2. pol. 18. století.

V německé osadě Karli (Karlsbrunn) je farní kostel sv. Bartoloměje, který se uvádí již r. 1350. Roku 1821 byl nákladem Jiřího hrab. z Vald- štejna přestavěn, při čemž věž zvýšena o třetí patro. Zařízení barokní s rokokovými řezbami, dosti slušnými. Zvony z r. 1766, 1546 a 1753.

Z Karle přijdeme do Ostrého Kamene (Rausenstein), ležícího na samé hranici zemské, takže část leží v Čechách, část již na Moravě. Od- tud na jih k tratí svitavsko-skutečské do vsi Krčmy Borové (Kiefer- kratschen) a dále do železniční zastávky Květné (Blumenau), kde je farní kostel sv. Vavřince, přip. již r. 1350 jako filiální do Karle; od r. 1860 je farní; r. 1908 byl přestavěn.

Z Květné vede pěkná silnice a dráha do Políčky, okresního města sousedního, my po hranicích okresu půjdeme do osady Hany, tvořící s Lezníkem jednu obec. Hlubokým údolím pod Lezníkem přijdeme do malebně seskupených vsí, jimž vévodí sebranský kostelík: Pohory, Třemošné, Kaliště a Sebranic. Sebranice s Třemoš- n o u tvoří jednu politickou obec, tak jako zase Pohora s Kalištěm a s Hochvaldem, v lesích na druhé straně poličské silnice položeným.

V Sebranicích na nejvyšším místě vypíná Se pěkný barokní kostel sv. Mikuláše, farní, který se již r. 1350 takovým připomíná v Třemošné, později se Sebranicemi splynulé. Ves byla ode dávna majetkem kláštera v Litomyšli, pak biskupa a od r. 1421 příslušenstvím hradu; r. 1623 fara zanikla, ale byla zase r. 1664 obnovena, kostel r. 1701 rozšířen a v 1. 1768—1770 přestavěn.

Podélná část chrámu je nyní trojlodní; ve středním zdivu snad se za- chovaly zbytky románské; kněžiště pochází z ranní gotiky a opřeno jest z věnčí dvěma opěráky, rovněž sakristie je gotická. Kazatelna a křtitel- nice jsou barokní, ostatní nábytek je nový.

Na hřbitově stojí čtyřboká kostnice barokní, se šindelovou střechou s lucernou a bání; v poslední době byla však nevkusně pobita lepenkou.

- 267 -

Na jih odtud leží osada S t ř í t e ž.

Přes krátký vrch dojdeme do vsi L u b n é h o, táhle ležící v údolí po- toka Lubenského, pod Horním Újezdem do Desinky vtékajícího. Na druhou stranu podle potoka Sebranského přijdeme k poličské silnici, přejdeme pěkné to údolí v Dolcích a jako šňůra rovnou silnicí dostaneme se do P o- h o d 1 í, zv. též Fridrichov, kde je několik zajímavých stavení, jako ho- spoda u silnice s podsíňkou a arkýřem. Nedaleko potom leží Nová Ves se dvorem V a 1 d š t ý n e m a za ní již nám opět kynou věže litomyšlské.

Třetí naše vycházka povede nás na jv., do úplně německých obcí okresu.

Z předměstí Zahradí ulicí Na Mo- štem přijdeme na návrší sv. -Prokop- ské se sochou světcovou, odkud je pěkný rozhled do krajiny i na město. Silnice se odtud prudce svažuje ke dvoru Vlkovu, vedle něhož na ná- vrší nad Růžovým rybníkem je »Za- vadilka«, restaurace a výletní místo. Pak přijdeme ke dvoru Ovčínu a osadě Suché, která patří k Lito- myšli jako její předměstí, ač jest 3 km. vzdálena. Za Suchou přejdeme pěkné údolí »V lipkách«, jímž pro- téká potok od Janova přicházející, vystoupíme na druhou prudkou stráň a jsme v obci P a z u š e. Odtud již je nedaleko do lesů, které se tu ši- rokým pásem táhnou od Svitav k Ústí n. Orl. a Brandýsu. V nich leží

ves K o z 1 o v s barokní kapličkou, Vchod do Dudychovy jeskyně v Karálkách. letní sídlo mistra M. Švabinského.

Další vesnice Semanín (Schirmdorf) je už německá. Založení je starého; její kastel sv. Bartoloměje uvádí se již r. 1350 jako filiální k Opa- tovu; od r. 1857 je farní. Je to prostá, barokní budova z konce XVII. stol. (1696). Zajímavější je zvonice na hřbitově, čtyřboká se zděným spodkem a bedněným patrem, krytým šindelem, nahoře báň; z r. 1721.

Za Semanínem počíná již rybniční kraj. Nejprve přijdeme k Zá- d ú 1 c e s Novým rybníkem, od něhož na sever je největší rybník zdejší »Hvězda« s osadou Na rybníku Hvězdě (Sternteich). Od jv. konce rybníka Hvězdy táhne se údolím Třebovky městys O p a t o v (Abtsdorf), stanice stát. dráhy Praha — Vídeň. Opatov vznikl v době kláštera litomyšl- ského; poprvé se připomíná r. 1347 s rychtou, r. 1350 fara zdejší byla při- řčena k děkanátu Poličskému a k ní zas filiální kostel v Dittersdorfu. Ko-

- 268 -

stel sv. Antonína byl prý založen osmým opatem kláštera litomyšlského Heřmanem v 1. pol. 13. st. Budova kostelní skládá se z renaissanční věže na západě, gotické lodi r. 1689 pcstranicí rozšířené, z gotického kněžiště, renaissanční sakristie se stopami sgrafitt a dvou pozdějších přístavků. Čtyř- boká, dvoupatrová věž má tři veliká polokruhová okna a sedlovou, šinde- lovou střechu s barokní lucernou; na ní jsou též zachovány stopy sgrafitt ze XVI. stol. a rustiky.

Na cestě do Lanškrouna vystavěna r. 1722 barokní kaple sv. Jana N. s hlavním oltářem téhož světce s obrazem od Jiř. Petruse (z r. 1770); před kaplí stojí sloup se sv. Janem N. z r. 1720.

Na řece Loučné v Benátkách.

Na jv. je farní ves Dittersdorf (Dětřichov) s kostelem sv. Petra a Pavla, který byl r. 1350 filiálním do Opatova. Prostá budova kostelní z lámaného kamene se čtyřbokou mohutnou věží s okrouhlým přístavkem byla r. 1793 po ohni obnovena. Na vých. konci vsi leží osada S t i 1 1 f r i e d, na j. pak je osada H o h e n f e 1 d.

Prostředkem vých. části výběžku opatovského táhne se zámožná a lid- natá ves Kótzelsdorf (Kocléřov), smutně známá svou germanisační činností, vycházející z kláštera s dívčí vychovatelnou. Ves působí do- jmem městečka ve svém středu, kde vypíná se barokní kostel sv. Jakuba

— 269 —

většího (a Filomeny), budova farní, klášter s chrámem, škola a pošta. Kostel sv. Jakuba byl již r. 1350 farní, pak patřil jako filiální k Her- mersdorfu (na Mor.) a od r. 1805 opět farní. R. 1770 byl přestavěn. Nad vchodem do hřbitova je vysoká brána se sochami ve výklencích. Ve vsi zachovaly se i zbytky renaissančního letohrádku podoby věže ze 17. stol.; střecha mansardová s lucernou.

Na samých hranicích okresu při silnici z Litomyšle do Mor. Třebové vedoucí nejvýchodnější osada okresu Schonhengst (Hřebečov), která dala německému ostrovu zdejšímu jméno a i Němci se nazývají »Schon- hengstler«. Nejjiž. místem výběžku je osada Bóhm. Hermersdorf (Č. Kamenná Horka), přifařená do Mor. Kam. Horek naproti ležících.

Z Kocléřova vede silnice do Svitav, severnější do Litomyšle. Pu- stíme-lí se touto, přijdeme do shluku osad, ležících v pěkné rybničně kra- jině na jih od Opatova. Jsou to Bóhm. Lotschnau (Čes. Ločnava, Lučná), pak Kórber s farním kostelem Narození P. Marie, zal. r. 1793 (osada sama r. 1697) se zařízením z kon. 18. a zač. 19. st; dále Starý Valdek a Nový Valdek, a na sever lidnatá ves Uiberdórfel s kostelem sv. Václava z r. 1850.

Ze Star. Valdeku na záp. přijdeme do M i k u 1 č e (Nikl) s koste- lem sv. Jiří, který byl r. 1350 fi- liální do Karle, od r. 1861 farní; budova kostelní byla asi v 18. st. zřízena na starším základě, stojí na kopci se sráznou strání a je- dině je přístupna od severu, kde ve zdi hřbitovní stojí gotická zvonice. Na j. leží malá osada Kukle (Kukele) na zemských hranicích. Z Mikulče přijdeme k sev. do osady G a y e r u a dále Mandríku, kde na počest choti Vratislava z Pernštejna Marie Manriquez de Lara vysta- věn lovčí zámeček a nazván »Manriqua«, z čehož pak po- vstalo nynější jméno. Nad vcho- dem znaky Pernštejnů a Larů. Nyní slouží za obydlí revírníku panských lesů. U zámečku stojí barokní kaple sv. Huberta, kle- nutá se dvěma dřevěnými víž- kami. Odtud táhne se po obou stranách potoka, vytékajícího z 7 t i • 1. m -. 1

r ' J > Z. I oulovcovych Mastal

- 270 —

rybníka uprostřed Mendryka, dlouhá, lidnatá ves Jansdorf (Janov), ležící na táhlém návrší u kostela sv. Filipa a Jakuba s barokní cibulovitou bání na věži z daleka viditelnou. Kostel uvádí se již r. 1350 jako farní; po- zději byl filiálním do Litrbachu, od r. 1785 opět farní. Po ohni 1642 byl Janem Bedřichem hrab. z Trautmannsdorfů opět vystavěn a r. 1823 hrab. Jiřím z Valdštejna obnoven. S Janovem skoro souvisí osada S t r a k o v, od města jen tři čtvrtě hodiny vzdálená, pro své pěkné lesy oblíbená jako cíl výletův i jako letní sídlo. Odtud přes Černou Horu do města.

Čtvrtá a poslední vycházka naše povede z Litomyšle na sever. Mů- žeme vyjíti buď z Dolního Zaháje nebo z Lán do K o r n i c, ležících na vrchu Hlavňově, pod nímž se rozkládá malý, pěkný židovský hřbitov. Z Kornic do pěkného údolí Končinského, kde je poutní kaplička P. Marie r. 1904 úplně přestavěná, pod ní studánka s dobrou vodou. U kapličky jsou pouze dvě stavení, teprve dále v údolí potoka Končinského je osada Kon- činy. Na jihozáp. leží ves Velké Sedliště s výstavnými statky, na západ Bohňovice, stará ves, přip. již r. 1167, s kostelem sv. Prokopa, přifařeným do Cerekvice; byl založen r. 1724 a přestavěn 1818 nákladem obce a hrab. Jiř. Waldštejna. Za Bohňovicemi mezi rybníky leží osady Netřebí a Horky se dvorem, na druhé straně samota Podšváby. Na s. odtud bývalý městys Heřmanice. Blíže silnice, která vsí vede, nachází se tvrziště, řečené nyní Plchův kopec, na němž je znáti ještě roz- lehlost bývalé tvrze ze 14. stol.; vedle ní byla zde ještě jedna tvrz a to při panském dvoře, kde se dosud říká »Na tvrzi«, která zašla r. 1558. R. 1226 měl ves v držení Svatoslav z Heřmanic; potom drželi ves proslulí páni ze Švabenic. Po nich byli na Heřmanicích různí páni, až je r. 1506 Jan Kostka z Postupic koupil a připojil k panství litamyšlskému; r. 1547 byly Heřma- nice přivtěleny k Brandýsu, ale r. 1652 zase připojeny k Litomyšli. V 17. století klesly Heřmanice na ves. Kostel sv. Jakuba St. uvádí se r. 1350; od r. 1677 filiální k Brandýsu n. Orl., od r. 1740 je farním. Nynější budova vystavěna byla r. 1547 a přestavěna v 1. 1720 — 1733. Na západní straně kostela přiléhá věž z pozdní doby gotické. Vnitřní zařízení barokní; na oltáři sochy sv. Petra a Pavla a obraz sv. Jakuba, malovaný r. 1870 J. Umlauíem v Kyšperku.

Na vých. leží malá osada Borová na Labičce, která protéká nej- lidnatější ves na okrese Sloupnici Horní a Dolní (2849 obyv.), dlouhou na 2 hodiny cesty. Výstavné statky i chalupy s pěknými štíty a lomenicemi s nápisy rozkládají se po obou stranách potoka. Ves obdr- žela jméno své po potoku Slúpnice, vyskytujícím se roku 1167. Roku ■ 1292 byla darována ves klášteru zbraslavskému; potom patřila i její části jen různým pánům. Kostel sv. Mikuláše uváděn je již 1350 jako filiální k Litomyšli, od roku 1669 k Cerekvici, od roku 1711 je farní. Budova kostelní, r. 1712 obnovená, je prostá, obdélníková s kněžištěm v základě gotickým a sakristií r. 1740 přistavěnou. Místnost k severní straně

271 -

kněžiště přiléhající zdá se býti původním románským kostelíkem; jižní zeď místnosti je gotická s gotickým vchodem se znakem města Litomyšle. Na jihu od kostela stojí kamenná zvonice z r. 1807. Nedaleko fara s mansardou. Dole katolický klášter se školou klášterní pro dívky (školských sester), germanisující v úplně české krajině. Dále již v Dolní Sloupnici jest evangelická fara s modlitebnou z roku 1793, a roku 1895 obnovenou. Druhý »sbor« evangelický je v nedalekém Džbánově, z novější doby. Na sev. odtud leží rovněž většinou evangelické obce J e h n ě d í, nejsev. místo okresu, přip. r. 1292. K němu patří osada Hrádek, mající jméno po hrádku, který stával pod lesem Štítkou; v 15. stol. Hrádek

Z Toule

,-ých Maštalí

spustí a nazývá se také od toho Pustý. Nyní je majetkem osady města Litomyšle. Na západ od Džbánova leží pěkná ves Voděrady, která se připomíná rovněž r. 1292.

Z Horní Sloupnice přijdeme směrem jižním do pokročilé obce V 1 č- kova, Zhoře a v údolí pod Ptačím lesem malebně rozložené S v i n n é. Odtud po silnici do Člupku, kde stávala tvrz vladyků ze Člupku, později Kostků z Pastupic. Směrem k Vlčkovu jest samota P u d i 1 k a, roku 1Ó97 založená. V údolí končinského potoka leží stará a výstavná ves Němčice. z níž přes stráň Kalousku je půl hodinky do Litomyšle. V Němčících se narodil r. 1817 malíř Ant. Dvořák, učitel Julia Mařáka a B. Smetany v malbě.

Tím jsme prohlédli celý okres litomyšlský.

Měl-li by býti obraz Litomyšle a Litomyšlska úplný, musily by zde nutně býti stati — a to dosti obsáhlé — o Litomyšli literární, divadelní,

- 272 -

hudební a pěvecké, o významu městské veřejné knihovny na kulturní úroveň města i venkova, o činnosti jednotlivých spolků, zejména Besedy, Vzděl. sboru, akad. spolku Smetana a Sokola, o činnosti odborů obranných jednot vůbec a o práci menšinové na okrese zvlášf ald.; byly by to ka- pitoly bohaté a zajímavé, bohužel, že není možno ani ve formě stručné zařadit je do rámce tohoto popisu. Než přece aspoň několika slovy zmí- níme se o některých těch stránkách.

Poznali jsme, že Litomyšl s okolím tvoří obraz dějin českých v ma- lém, ba že Litomyšl byla i v jedné době nejvýznamnějším městem po Praze a dlouho si své význačné místo mezi městy českými zachovala. Hlavní příčinou toho bylo z počátku biskupství, později Jednota Bratrská se svojí knihtiskárnou, doba protíreformační, uvedení Piaristů do Lito- myšle a založení gymnasia, k němuž později připojena byla filosofie. Jen za těchto podmínek si vysvětlíme, že i v literatuře zaujímá Litomyšl přední místo, že může se vykázati tak velikou řadou literátů, kteří v ní žili, působili aneb s ní do styků přišli, a hlavně řadou literátů vlastních, domácích; jen tak si vysvětlíme, že dává podněty literární dosud. (Více o tom viz v či. Dr. J. Pátý: > Literární Litomyšl« v Litom. čísle > Samostat- nosti ze dne 20. října 1912.) A jako v literatuře získala si Litomyšl zvučné jméno i v hudbě, zpěvu a divadle. Divadelní hry připomínají se zde již na počátku 18. století. Česky hraje se teprve od r. 1835. Od té doby divadlo úsilně a se zdarem se pěstuje tak, že je možno r. 1905 otevříti samostatnou budovu divadelní a Litomyšl stává se členem sdruž, měst východočeských, vydržujících si stálou divadelní společnost. S divadlem jde ruku v ruce produkce hudební a pěvecká, která hlavní svůj počátek má v r. 1862, kdy byl založen >:Vlastimil«. Jeho hlavní zásluhou bylo vypravení několika oper s velikým orchestrem.

Ze skrovných počátků vyrostla městská veřejná knihovna v moc- ného činitele v duchovních potřebách města a okresu; při svém založení r. 1891 čítala 700 svazků, dnes má přes 25.000; je tedy největší venkovskou knihovnou v Čechách.

Jinak se jeví kulturní a společenský ruch v čilé akci přednáškové a v pořádání uměleckých výstav (zejména Beseda a Smetana). Soustavnější kulturní práce ve městě a zejména na okrese je úkolem Vzdělávacího Sboru, který ji s radostí a se zdarem koná, nečekaje na popudy z ústředí.

Tolik aspoň o nejdůležitějších složkách kulturního života v Litomyšli.

DR. FRANT. PÁTÁ:

VYSOKOMÝTSKO.

Na severozápadě hraničí s okresem litomyšlským soudní okres Vysckomýtský.

Zeměpisná poloha okresu (mezi 33" 38' a 34" 1' zem. délky od Ferra a 49fi 50' a 50" 5' zem. šířky) jest velmi výhodná, neboť skoro celý okres náleží již do oblasti východočeské nížiny, takže jen v části jižní rozkládá se pahorkatina, zasahující sem z okresů skutečského a litomyšlského, známé nám již skály Toulovcovy.

Geologicky náleží okres vysokomýtský hlavně útvaru křídovému, z něhož nejvíce zastoupeny jsou vrstvy Jizerské. Nejvyšší místa jsou v jižní části okresu: mezi Leštinou a Podhořany (493 m), nad Libecinou (487 m), u Javorníku (466 m), u Zádolí (451 m), na Farářství u Střemošic (445 m), Nové Hrady (444 m), nad Haberskou pilou (436 m) a j.

Středem okresu protéká řeka Loučná, přicházející z okresu litomyšl- ského, která u Mýta rozlévá se v několik ramen a pohání zde četné mlýny. Za mlýnem Sárovcem přibírá z pravé strany Labičský potok, se- sílený u Tisové Labuťkou. U mlýna Jankelce vlévá se do Loučné potok Betlémský, vytékající z rybníka nad Vorlavem a z rybníka Loučného; v Mýtě samém přibírá s levé strany potok Nejzbach, přitékající z lesů kní- řovských. Jižní hranice okresu tvoří Novohradka-Olšinka, tekoucí krás- ným údolím od Nových Hradů směrem severozápadním k Luži a Chrousto- vicům, za nimiž opouští okres a vlévá se před Hastovicemi do Chrudimky.

Třetí řekou jest Tichá Orlice, která protéká sev. vých. část okresu, od Brandýsa k Chocni směrem západním, od Chocně k Borohrádku severo- západním.

Půda je zde úrodná, podnebí mnohem příznivější než na Litomyšlsku, zejména v části severozápadní. Lesy příjemnou svou zelení osvěžují celý kraj, zejména ohromný komplex lesů je na severu, kde vyplňují cíp okresu mezi řekou Orlicí a západní hranicí.

Po stránce národopisné souhlasí Vysokomýtsko až na jednotlivosti s Litomyšlskem: vyskytují se zde tytéž lidové stavby; velká část okresu

- 274 -

\v*wr»

nosila kroj litomyšlský, západní a se- verní obce kroj středočeský, mezi ni- miž bylo několik obcí, zejména na severu, s krojem přechodním z lito- myšlského do středočeského. Kroj lidový na Vysokomýtsku ještě dříve mizel než na Litomyšlsku.

Ačkoliv má okres několik měst, přece hlavním střediskem jeho je král. věnné město

Vysoké Mýto. Rozkládá se na mírné vyvýšenině (287 m), pod kterou na východě ply- ne potok Nejzbach, na sev. řeka Loučná.

Dělí se na několik částí a to město vnitřní, k němuž přiléhají na sez. záp. předměstí Pražské, na sev. Choceň- ské a na jih. vých. Litomyšlské. Kro- mě toho patří k politické obci několik okolních dědin a samot: Šňakov dvůr a mlýn, Vrchy; ve Slatině č. 137, Na Plese, Na Vinicích, Derflík, Pekárka, Bžundov, Na Krétě, Harta, Dráby, Oklikov, Limperka a mlýny na Louč- né: Visnarov, Jangelec, Valcha jirchařský mlýn, Sárovec, Spálenec a Valcha soukennický mlýn.

Město je sídlem okresního hejtmanství, okresního soudu, hlavního berního úřadu a berního referátu, poštovního, telegrafního a telefonního úřadu, oddělení finanční stráže, cejchovního úřadu a c. k. evidence ka- tastru daně pozemkové. Město má vojenskou posádku, jest sídlem c. a k. okres, doplňovacího velitelství 98. pěš. pluku, jehož čtvrtý prapor je ubyto- ván v městských kasárnách; dále c. k. okres, doplňov. velitelství 30. pěš. pluku zeměbrany, jehož pluk bydlí rovněž v městských kasárnách, a ko- nečně c. k. okres, doplň, velitelství 2. zeměbran. pluku hulánského. Ka- sárna pěší zeměbrany jsou u nádraží a v polích na jih od města; kasárna hulánská a pěš. pluku č. 98 u zastávky na předměstí Litomyšlském.

O napsání dějin města pokoušeli se mnozí, nejlepší jsou práce: A. V. Šembery: Vysoké Mýto v Čechách, vydané r. 1845, a H. Jirečka: Král. věnné město Vysoké Mýto z r. 1884. Úplného pragmatického zpraco- vání dějin Vys. Mýto dosud nemá. Stručný přehled dějin města napsal Dr. Zdeněk Wirth, který neváháme pro jeho stručnost a přehlednost skoro úplnr" podati.

Pražská brána ve Vysokém Mýtě.

- 275 -

Vys. Mýto je založeno z rozkazu, opevněno z rozkazu, zaiidněno při- vedenými lidmi. Nebuduje je láska domácích, již z malého počátku vy- pracují se k větší osadě a dle vzorů jiných zabezpečí si ji a zavedou v ní řád vlastní.

Stará osada, t. ř. Staré Mýto, jež stávalo snad zde, snad dále k jiho- východu, ač připomíná se s kostelem sv. Mikuláše a mlýnem až do husit- ských válek, nebyla ani uznána hodná ohledů. Král Otakar někdy před r. 1264 poručil německými kolonisty osaditi zde místo, nadal je ihned ji- stými právy a brzy povýšil i na město (snad r. 1264) pod svou ochranou, se všemi výsadami z toho plynoucími. Nedlouho na to novou listinou po- roučí pravidelné opevnění města, aby bylo schopno tuhé obrany. Ke krytí výloh osvobozeni občané od placení daní na dvě léta. Vzorem byly hradby král. města Kolína nad Lab.

Tak vzniká město na hlučné stezce z Prahy do Olomouce, mocný soupeř okolních hradů, od počátku 14. století i sídlo zemských úředníků. Jeho občané mluví jazykem německým, spravují se právem Magdebur- ským, požívají plných užitků z práva mílového, vybírají clo, konají trhy, r. 1285 od Václava II. dostávají nová privilegia. Město kvapem roste a o- pevňuje se na vlastní náklad již dvo- jitými hradbami s mohutnými věže- mi, ztuženými ještě náspy a příko- pem. Před hradbami na třech stra- nách vznikají předměstí. Své společ- né záležitosti vyřizuje na radnici, o níž později se sice mluví, ale nazývá se již »rathúsem starým«. Nákladem občanů vystavěny brzo kostely Všech Svatých a sv. Vavřince, kláštery Františkánů — Minoritu s kostelem sv. Petra a Pavla a klarisek.

Počátkem 14. stol. nastává přerod. Uprostřed českého kraje, uprostřed závistných zemanů a pánů, závislé často na českých sousedech a při- nuceno vzrůstajícím sebevědomím národním, mění se obyvatelstvo po- malu, ale přece. Čeští občané zaku- pují se v městě, počeštění města ro- ste. K tomu přispívají i politické po- měry v zemi: r. 1307 stává se první počátek věnností města české králo- vé Rejčce a r. 1309 složen slib Mýt- n „,, , . ., ., ,

... . ,t i Průhled Litomyslskou branou

ských do rukou králové v Hradci ve Vys. Mýtě.

- 276 -

po ukončených nepokojích mezi Jindřichem Korutanským a Fried- richem.

Karel IV. dal je spolu s jinými městy r. 1363 rovněž věnem své choti Alžbětě, což vyneslo městu mnohou výhodu praktickou, zejména volný odkaz majetku, skladiště zbraní pro 300 oděnců a později (r. 1395) i vo- jenskou posádku zemskou. O zřízení církevním dovídáme se mnoho při zakládání biskupství litomyšlského, jemuž přidělen byl také rozlehlý dě- kanát vysokomýtský s 39 obcemi a mnoha kostely.

Klidný další vývoj města byl náhle přetržen r. 1421, ale město obro- zeno jím vniterně v ohledu mravním i národním a později pokračuje i dále v pokroku hmotném. Spolčení Pražané i Táboři vykonali tento čin na svém pochodu do východních Čech, aby přiměli krajany k přijetí artikulů pražských. Slabý odpor mužstva zlomen a rozzuření Táboři za- pálili město; shořel klášter s kostelem, mniši utekli, ale občané ochotně přijali artikule a poddali se Pražanům, v jichž jméně do r. 1425 vládl Diviš Bořek z Miletínka; po smrti Žižkově Sirotci osvojili si město, za- veď.i vojenské zřízení a postavili je pod velitelství hejtmana Blažka.

Sirotci drželi město do bitvy u Lipan r. 1434. Po smíru v Jihlavě (r. 1436) ujímá se Zikmund i věnných měst, i Mýta, a rok na lo potvrzuje mu dosavadní privilegia, uděluje právo hrdelní na 6 mil kolem, dává nové trhy a stanoví užitky z mýta. Klidné doby se vrátily, město utrakvistické žije dále a zažije i blahých dob Jiřího krále i Vladislava. Jen jedna událost neblahá porušila tehdy na čas spokojený život měšťanstva: ohromný po- žár r. 1461, kdy lehlo popelem celkem 133 domů ve městě, brány i kostel, ale město brzy se vzpamatovalo z této pohromy.

Bohaté a dosti mocné ve svém okruhu vchází Vys. Mýto do 16. stol., tohoto údobí, patřícího po výtce městům a měšfanům. Jen jediná poli- tická nehoda stihá je, pokuta, uložená Ferdinandem I. za odboj r. 1547; zrušena jim četná privilegia, uložena pokuta 2000 kop a daň z piva a do- sazen jako státní orgán císařský rychtář. Přes to město dosahuje vrcholu v bohatství a nabývá vlivu i na poměry v zemi. Z památek zachovaných z pol. 16. stol. vynikají dosti jasně poměry tehdejší, náboženské, politické i kulturní.

Stav řemeslnický převládl počtem, nabyl stejného práva a cti jako páni v městě, dostal se k městské správě, naplnil čestné funkce, kostel i radnici. Celé město se krášlí, zahlazují se stopy požárů, dosti četných v těch dobách, vzniká nová radnice (1536), dostavuje se kostel s pyšnými věžemi (kolem r. 1550) a na nově založeném hřbitově staví mistr Blažej z Litomyšle kostel sv. Trojice (1553). Mění se i domy měšťanské, jak nám ukazuje podle staršího obrazu malovaný pohled na město na oltáři kostela hřbitovního (nyní v museu): domy na náměstí s vysokými štíty rozkošných silhcuet, se strmými střechami sedlovými, s podloubím pěkně klenutým,

- 277 -

Část náměstí s Pražskou branou Vysokém Mýte

úzké do předu, ale hluboké na zad, otevřené krámy a průjezdy, za nimi zahrady, kolem věnec dvojitých hra- deb, z nichž vynikají věže se strmými střechami, šindelem krytými, s ocho- zy pro hlásné, s branami zavřenými mříží, a nade vším strmící věže ko- stelní, pokryté cibulovitými báněmi s dvojí lucernou. Předměstí jsou však dosud neuspořádána, ulice bez dlažby.

Zřízení obecní trvá podle dřívěj- šího vzoru dále, 12 konšelů spravuje obec právem staroměstským, od r. 1569 pak všeobecně zavedenými prá- vy městskými Koldína ze Všehrd. Obec kupuje domy ve městě i dvory, vkládá je do desk zemských a vyko- nává práva vrchnosti na těchto stat- cích. Je tím ve výhodě proti Lito- myšli, která obklopena je panstvím cizím. Vedle radnice je důležitým činitelem škola a kostel, v němž vládli děkanové pod obojí, podřízení kon- sistoři pražské. Čeští Bratři neměli nikdy v Mýtě svého sboru.

Hlavní ráz však životu společenskému vtiskují cechy, které svými právy, jměním a pravomocí spolčují řemeslnictvo pevněji než každá jiná instituce.

Spokojený život ohrazeného města trval do samé války třicetileté. I Mýto zachvacuje mocný proud odboje; občané strojí se k válce, kupují prach, dávají spravovati mosty, brány, hradby, čistí příkopy, najímají poslušně podle rozkazů stavů potřebný počet vojska a je azbrojují. Avšak konec dostavuje se záhy. Pověst o bitvě bělohorské (8. listopadu 1620) došla do Mýta až v polovici měsíce, pak projel městem prchající Thurn, trousili se najatí vojáci, až konečně dostavili se přísní komisaři Ferdi- nanda II. s jízdní eskortou. Nastal zmatek; občané se bez odporu poddá- vají a zaplatí 500 kop a půjčku 1081 kop. Vedle toho uložena později nová pokuta za rebelii a zabrány statky, které později, r. 1628, obci zase vráceny.

Město trpí strašně náklady, pokutami, drancováním a loupením; k tomu přistoupily neúroda a úžasná drahota. R. 1625 začala i poroba du- ševní: protireformace za assistence vojenské a péčí rady arciknížecího Leop. Hanse Adolfa Wolffstierna. Sousedé odešli; málo zbylých poddalo se vůli kněží.

278 -

Ani vpádu Švédu nebylo město ušetřeno; přišli r. 1639, vybrali vý- palné, vydrancovali kostel. Za ten čas spustlo město hrozně, rány hojí celých 50 let následujících. Moci a vlivu všude zmocňuje se kněžstvo, což trvá až do dob Josefínských. Opravy Josefínské jsou začátkem osvo- bozeni dnešního.

Město však stihají stálé rány: r. 1714-15 mor, 1742 pruské vojsko Friedrichovo táhne městem, ke konci století 18. a na zač. 19. tahy vojsk francouzských a ruských i domácích v letech 1799-1815.

Co nezničila vojska, dodělávají četné požáry, z nichž největší jsou r. 1700, kdy požár strávil 180 domů, brány, radnice, pivovar, a 1774, kdy za obět padá kostel, 238 domů a 39 stodol s obilím, další pak jsou r. 1816 a 3863.

Náměstí krále Otakara ve Vysokém Mýtě.

V 19. stol. jde pokrok již kroky mílovými; městu začíná být těsno v hradbách, boří je po částech, uvolňuje brány, staví silnice, dláždí ulice, zřizuje hasičský sbor, chodníky, kašny, kamenné mosty.

Červánky politického života a svobody duševní nacházejí město již trochu připraveno. Prohlášením ústavy (20. března 1848) propuká ho- rečka mladých a novopečených vlastenců, která brzy přechází a s ní zaniká národní garda. R. 1849 dějí se přípravy k nové organisaci politi- ckých a soudních úřadů na místě patrimoniálních a do Mýta proponuje se vložení soudu okresního a krajského, který však již r. 1854 přeložen do Chrudimě, a úřadu podkrajského.

Zvláštního rázu dostalo se městu tím, že tu postaveno v posledních letech mnoho budov vojenských. Také školství věnována veliká péče. Hned po r. 1848 byl tu učiněn pokus s denním průmyslovým vyučováním pckračovacím, r. 1855 založena nižší reálka, jejíž místo r. 1879 zaujalo gymnasium, původně městské a r. 1895 sestátněné; r. 1903 otevřena rol- nicko-lukařská škola; pak jest tu měšťanská škola pro chlapce a dívky,

- 279 -

pro niž r. 1905 postavena na někdejším hřbitově nová budova, v níž jest umístěna též pokračovací škola průmyslová, chlapecká i dívčí. R. 1873 postavena nemocnice, 1869 cukrovar, 1902 tělocvična,- 1909 zavedena elektřina.

Prohlédněme si město a jeho památky! Disposice vnitřního města v hradbách byla pravidelná jako v jiných městech, založených králem Ota- karem; bylo stavěno podle systematického plánu, který v hlavních rysech se shoduje s plánem starořímského opevněného tábora: ze čtyřhranného náměstí vybíhají v koutech a středu všech stran ulice, ústící do ulic podél hradeb, souběžných se stranami náměstí.

Hlavní nádraží lokální dráhy Choceň — Litomyšl leží na záp. straně města, na Pražském předměstí, jehož hlavní tepnou je Vratislavská a Pražská třída. Hned u nádraží v právo jsou kasárny zeměbran. pluku č. 30, za ním měšťanský pivovar, vystavěný 1900; dále okresní nemoc- nice z r. 1871; od nemocnice k severu u silnice k Zámrsku leží cihelny Tomáškova a spolková, a akciový cukrovar, zřízený r. 1869.

V Pražské třídě upoutá naši pozornost zájezdní hostinec »U bílého beránka«, jehož výrazná silhouetta, s mansardovou střechou a nízkým podloubím (z r. 1775) upamatuje nás na zašlou slávu bývalých zájezd- ních hospod. Dům je určen nyní k zboření a ustoupí v regulační čáru. Od hotelu Koláškova naskýtá se pěkný průhled ulicí Hálkovou na sady Rudolfovy, zal. 1883, a za elektrárnou na hříště, zřízené pro školní mládež místním spolkem, v pozadí pak zdvihá se půvabné návrší »P 1 e - s u«. Naproti jsou pěkně položené sady Havlíčkovy, na bývalých valech městských až k sirotčinci (zříz. r. 1900).

Vstup do vnitřního města tvoří Pražská brána (31 m vysoká), z dob založení města. Po stranách brány lomené klenuté stojí hlavní věž a menší vížka, nyní bez oken. Úprava zdí, oken, celé páté patro hlavní věže a střechy jsou moderní po opravách v 1. 1882-83 podle plánů F. Schmo- ranze. Ve věži umístěno je částečně městské museum. Jsou tu roucha a nádoby bohoslužebné, sbírka závěsů, klepadel a kování, zámků ze XVII. a XVIII. stol., sbírka zbraní, nádob, konvic, pečetí a pečetidel městských i cechovních, sbírka mincí, cechovní pokladnice, sbírka skla a keramiky od konce 16. stol., formy perníkářské, kachle; dále obrazy sva- tých i portraity měšťanů z konce XVIII. stol., fotografie jednotlivých budov, krojů atd., listiny a dokumenty cechovní, paměti sousedů Vysokomýtských.

Ve sbírce praehist. jsou nálezy z okolí Vys. Mýta. V přízemí věže jest lapidárium.

S věže jest krásný pohled na město a daleké okolí. K bráně při- stavěna jest moderně gotická střelnice městských ostrostřelců, vy- stavěná r. 1900 podle návrhu arch. J. Podhajského stavitelem Jos. Draho- šem. V zahradním sále jejím jest sbírka zajímavých pohledů na město a

- 280 -

genrú na terčích od poč. 19. stol. Průčelí její jest ozdobeno freskami Lad. Nováka.

Za branou vede k náměstí ulice Palackého. Za ní na leva ulicí Fúgne- rovou přijdeme na malé náměstí Tyršovo, kde stojí sokolovna, vy- stavěná v 1. 1901-2 moderním slohem s vlivy české renaissance. Před ní uprostřed náměstí poprsí Tyršovo od sochaře Vocelky. Z její zahrady otvírá se pěkný pohled do údolí Loučné až k Zámrsku, na Ples, Limperky i Vinice

U Sokolovny stojí zbytek opevnění městského: bašta t. ř. klá- šterská se třemi střílnami v druhém patře, r. 1862 opravená a druhá bašta, která r. 1768 byla proměněna ve vodárnu. Stojí v sev.-záp. rohu hradeb, v nichž r. 1700 byla u ní prolomena fortna k řece.

Náměstí krále Otakara ve Vysokém Mýtě.

Na místě dnešní Sokolovny stával klášter Klarissek, založený s mě- stem ve XIII. stol. (poprvé přip. 1347). Roku 1421 vypálen a pobořen zá- roveň s klášterem Minoritu; během 16. a 17. stol. zanikly zbytky, jen jméno »Na klášteře« zůstalo.

Z Tyršova náměstí vrátíme se ulicí Barákovou do náměstí.

Hlavní náměstí krále Otakara jest pravidelné a rozlehlé, v 19. stol. zvětšené ještě odbouráním podloubí. R. 1858 upraveno a chod- níky ovroubeno. Uprostřed v hustém dvojitém věnci mohutných kaštanů stojí statue P. Marie z pískovce (asi 14 m vys.), postavená na pa- mátku míru Rastadtského (r. 1714) a pominutí moru (1715). Dole na rozích stojí sochy sv. Josefa, Jana Nep., Vavřince a Floriana.

Domy kolem náměstí, druhdy s vysokými štíty, sedlovými střechami a podloubími, pozbyly až na malé výjimky svého starobylého rázu. Nej- výraznější facadu rokokovou zachoval si dům č. 24., v základech ze XVI. stol., opraven byl slohově r. 1901. Barokních a empirových facad najdeme ještě několik na náměstí, v ulicích i na předměstích; zde není třeba je

281 -

I f '■' MÍíi

vypočítávati. Dům č. 28. má gotický, pískovcový portál z XV. stol.; v prů- jezde domu č. 53, zazděn pravoúhlý portál renaissanční z pískovce ze XVI. století.

Z ostatních budov na náměstí vynikají: Radnice, býv. Panský dům, vystavěná roku 1536, několikrát vyhořela a byla přestavována; z původní budovy jest v zadní částí průjezdu polokruhový oblouk pozdně gotický, vedle částečně zazděný portálek pískovcový. Průčelí budovy je barokní z XVII. stol. o dvou štítech. Nad vchodem v pískovcovém rámu trojlaločný štít se lvem. Nad ním nápis: Letha Panie M. CCCCC. XXXVI. V radnici uložen jest archiv; nejstarší kniha městská je Bílá úzká (Manuále) z r. 1423-63., dále pamětní knihy, pečetidla atd.

Okresní soud je bývalá stará radnice, která se poprvé připo- míná za válek husit- ských, kdy asi po vypá- lení města Husity r. 1421 byla vystavěna. Starý stav nejvíce porušen přestavbou v 1. 1827-28, nepatrné zbytky ozdob kamenických zachová- ny v průjezde: dva kra- korce, několik římsovi- tých konsol a j., vše z 2. pol. XV. stol.

Okresní dům, vy- stavěný v české renais- sanci podle plánů AI.

Turka stavitelem Č. Stánkem v 1.1901-2. V zasedacím sále v lunettách stropu jsou fresky J. Doubka, představující historické výjevy, vížící se k okresu.

Záložna (zal. r. 1864) vystavěná r. 1875-76 podle plánů Lad. Hellera od Linharta z Prahy a J. Drtiny z Vys. Mýta.

Náměstí protíná diagonálně císařská silnice, vedoucí k Litomyšli. Na nároží, kde opouští silnice náměstí, vstupujíc do ulice Tůmovy, stojí budova okres, hejtmanství, z bývalých kasáren městských J. Drahošem adaptovaná a vedle ní budova s provisorně umístěnými sbírkami měst. musea, zejména archiválií, obrazů, plastických prací, národopisu a agrárního oddělení.

Po prohlídce náměstí odbočíme ulicí Špitálskou kolem chudo- bince (založeného v městě již r. 1435) na tiché náměstí kostelní, kde stojí školy městské, gymnasium a kostel.

Z náměstí krále Otakara ve Vysokém Mýtě.

— 282 —

Naši pozornost především vzbudí veliká stavba děkanského chrámu sv. Vavřince.

Byl založen asi zároveň s městem buď na konci stol. XIII. nebo na počátku XIV., během jehož polovice byl velice nádherně vystavěn, nač ještě staré zbytky poukazují; o jeho původní podobě neví se docela nic. První zmínka o něm jakožto kostele farním děje se r. 1349 při založení biskupství litomyšlského. Zasvěcen byl sv. Vavřinci snad podle kostelů v Merseburce a Norimberce, kdež zvláště veliký kostel sv. Vavřince za císaře Karla dostavěný a nad hlavními dveřmi obrazem českého lva a mo- ravské orlice ozdobený připomíná též stavbu kostela Mýtského.

Tento původní kostel úplně vyhořel r. 1461 a zbyla jen jižní věž a část přilehlé lodi jižní s portálkem. Po požáru počalo se budovati na novém chrámu, při čemž stavitel užil motivů stavby původní, a skončeno asi ko- lem r. 1550. Ale četné požáry jej ničí, zejména v r. 1774, takže přes všechny opravy zůstává chatrný až do úplné restaurace, prováděné od r. 1875 arch. Fr. Schmcranzem ( do 1892), Jos. Mockrem (1892—98) a Frant. Podhaj- ským (od 1899). Restaurace nebyla však provedena všude podle původních motivů, zejména na západním průčelí.

Chrám vystavěn byl u samé zdi hradební na nejvyšším místě v jiho- západním koutě města. Jest to orientovaná trojlodní budova gotická s dvěma věžemi o pěti patrech v západním průčelí, připojenými na boční lodi. K jižní straně kněžiště přiléhá sakristie, k severní straně pak vrtulové schodiště; na severní loď přiléhá předsíň a kaple sv. Jana Křtitele, zvaná Fabriciusovská.

Zevnějšek chrámu jest prostý; pod okny vine se silně sešikmená římsa; mezi- okní jsou opatřena opěráky, jejichž vr- choly jsou skoseny a ozdobeny lomenička- mi s křížovou kytkou nebo fialami. Z pů- vodních chrličů zachovány jen dva, ostat- ní jsou nové.

Vnitřek chrámu jest velice světlý, pů- sobí neobyčejně příznivě svou výškou (21 30 m) a přesně provedenou kameni- ckou prací, z níž zasluhují povšimnutí kon- soly a baldachýny v lodích, klenby a pilíře. Hlavní oltář byl koupen za 1000 zl. r. 1787 ze zrušeného kláštera v Sedlci, když bývalý r. 1774 shořel. Jest asi 20 m vyso- ký. Po stranách stojí sochy církevních uči- telů v nadživotní velikosti, nad nimi na zdi upevněni andělé, nesoucí kartuše s ná- pisy. Byl opraven a znovu postaven v 1. Stará zvonice ve Vysokém Mýtě. 1900 — 1911.

- 283 —

Nádherný oltářní obraz (6 85 m vysoký, 3 m široký) Petra Jana Brandla z r. 1728, snad největší dílo jeho, představuje Nanebevzetí Panny Marie. Pochází rovněž z kláštera sedleckého. Obraz byl z několikerého přelakování očištěn a rentoilován Karlem Štapfrem v 1. 1900 — 1901.

Ze Sedlce jest též oltář sv. Antonína Pad.; druhý oltář, sv. Kříže, byl r. 1768 zhotoven v Praze nákladem A. Hanuše. Kromě toho jsou zde zajímavé barckní sošky, pěkné svícny, církevní nádoby, gotická křtitel- nice cínová z r. 1499 od Ondřeje Ptáčka, náhrobky pod kruchtou za- zděné. Na věžích jsou zvony z r. 1752, 1466, 1530, 1689 a 1543, které na ně po opravě r. 1899 byly přeneseny ze zvonice, jihovýchodně od kostela stojící. Tato vy- stavěna byla pro zvony v 1. 1583—85, druhé patro její pro menší zvony r. 1720. Několi- kráte vyhořela. Do zdi její byly zazděny pla- stiky z děkanského ko- stela. Zvonů již v ní není.

V sousedství je bu- dova děkanství, v němž je sbírka portrai- tů děkanů (nejstarší z r. 1666), v archivu listi- ny a knihy od XVII. stol. Na západ od kostela, kde bylo dříve staré dě- kanství, stojí c. k. v y š- ší gymnasium, vy- stavěné v r. 1800—82

podle plánů Sat. Hellera stavitelem Jos. Drahošem z Vys. Mýta. S ním spojena jest budova obecné školy chlapecké se zahradou.

Jižní stranu kostelního náměstí tvoří novogotická dívčí škola měšťanská, jež byla r. 1854 původně vystavěna pro reálku, později zrušenou. Za ní rozsáhlá zahrada.

Na sev. straně náměstí proti předsíni chrámové jest m ě š ť. chudo- binec, mezi ulicemi Andělskou a Kar. Světlé. V této jest v č. 196. umí- stěna veřejná čítárna.

Od děkanství jest pěkný průhled do náměstí ulicí Boženy Němcové. Ulicí Ros. Smutkové, v níž jest ústav R. Smutkové (č. 174), přijdeme do ulice Tůmovy, již v právo uzavírá dvojvěží Litomyšlské brány, jež byla stejně stavěna s Pražskou. Po požáru r. 1829 byla menší věž zbou-

Litomyšlská brána ve Vysokém Mýtě.

- 284 -

Litomyšlská brána ve Vysokém Mýtě.

rána, z větší asi čtvrtina; od úplného zboření bylo upuštěno pro tvrdost materiálu. Oprava její byla provedena pak v 1. 1864 — 67, ale původní výše již nenabyla. Znovu opravena r. 1900, r. 1901 namalován na ni obraz sv. Jiří podle kresby M. Aleše. Malou věží prolomen r. 1910 průchod pro chodce podle návrhu arch. B. Dvo- řáka.

Za branou octneme se již na L i- tomyšlském předměstí. V levo vede vchod do Jungmanno- vých sadů, založených r. 1872 na bývalých valech a parkánech měst- ských a rozšířených v nedávné době o zrušený starý hřbitov, býva- lou »Kněžskou zahradu*. V sadech za- chovány zbytky městského opevnění s polokruhovými baštami a v přileh- lých zahradách je zřejmý ještě pů- vodní profil systému hradebního (násep, příkop, parkán) a zbytky vnitřní zdi většinou ovšem jíž na polovic výšky snesené.

Uprostřed bývalého hřbitova stojí kostel sv. Trojice, vystavěný r. 1543 od mistra Blažeje z Litomyšle, jak praví nápis na pís- kovcové desce, nyní v městském museu uložené.

Jest to jednoduchá stavba jednalodní, jejíž kněžiště je z posledního období gotiky, loď r. 1592 zdloužena a později zbarokována. Ke kněžišti na jihu přiléhá barokní sakristie. Zevnějšek kostela byl neúhledný, teprve r. 1908 byl celý kostel opraven ve formách česko-renaissančních (štíty) podle návrhů arch. B. Dvořáka z. Pardubic. Ze zařízení uvnitř vynikají barokní oltáře a některé náhrobky, zapuštěné v dlažbě i venku do zdi. Hlavní oltář má nyní nový obraz od faráře B. Neumanna. Starý obraz pů- vodní jest nyní v městském museu. Představuje sv. Trojici, pod níž jsou se- skupení sv. Vavřinec, Mikuláš, Václav a P. Maria, níže pak dva andělé, ne- soucí znak městský. Nejspodněji namalován nejstarší obraz Vys. Mýta z r. 1745. Na východ od kostela sv. Trojice vystavěna ohromná budova mě- šťanských škol. Odtud je pěkný pohled na domky v údolí Nejzbachu.

Odtud se vrátíme do široké Litomyšlské třídy, již na konci uzavírají dvůr H r u š k ú v a K 1 6 c k 1 e r ů v, kterýžto v základech je ze XVII. století, opraven byl po požáru r. 1809 a ozdoben r. 1901 freskami s vý- jevy ze života starých Slovanů podle návrhů Alšových, a kasino 2. hul.

— 285

pluku, jež r. 1902 vystavěl podle vlastních plánů stav. Jos. Drahoš. Naproti po pravé straně silnice do Luze jest okresní stravovna.

V cípu, tvořeném erární silnicí do Litomyšle a okresní silnicí do Luze, rozkládá se veliký komplex kasáren, v němž ubytován prapor pěšího pluku č. 98 a hulánský pluk zemské obrany č. 2., s vojenskou nemoc- nicí. Od kasáren ulicí Jeronýmovou sejdeme do třídy Českých Bratří, v níž je evangelická modlitebna (č. 49). Východní strana této třídy tvořena je novými domky rodinnými, za nimiž se prostírá nový hřbitov, založený 1893.

Na Choceňském předměstí rozši- řuje se třída Českých Bratří v ma- lebné náměstíčko Jablonského, z něhož za krátko přijdeme do Úste- cké třídy, v níž na levo u okresní sil- nice do Ústí nad Orlicí stojí 1 u k a ř- ská a rolnická škola s cvič- nými poli a zahradou, postavená r. 1903 podle plánů, vypracovaných zemským výborem, stavitelem Jos. Drahošem. Odtud Ústeckou třídou okolo Panského mlýna vrátíme se k druhému vchodu Jungmannových sadů do ulice Vladislavovy, v níž se vypíná třetí brána městská Cho- ceňská, též »Karaska« zvaná, kte- rá jediná zachovala si posud původ- ní středověký vzhled ve zdivu i V detailech stavitelských. Velmi často vyhořela a byla opravována. R. 1619 byla tu zvonice, vězení a do r. 1700 zde bydlil hlásný. Přední brána v ná- spu byla zrušena r. 1808, hlavní brá- na a postranní vížka byla snesena r.

1844, takže zbyl nynější čtyřkobý hranol, jehož zdivo složeno jest z lomové opuky, neomítnuté, jen vyspárované. Barokní, cibulovitá střecha s lucer- nou pěkně jest sladěna s celou věží. Z ní je pěkný pohled do malebného okolí, na Limperka a Vinice, pod nimiž rozkládají se svěží lučiny, proté- kané rameny řeky Loučné a lemované stromovím a keři.

Z Vladislavovy třídy v levo táhne se souběžně s náměstím ulice Šem- berova, v níž stojí rodnýdům jeho a kde je umístěno vedle části sbírek měst. musea »m u s e u m Š e m b e r o v o« (památky literární, diplomy, korespondence jeho a práce jeho bratra kreslíře J. Šembery; v archiv- ním oddělení vazby knih od XVII. stol., sbírka obrazů, rytin, akvarelů,

Choceňská brána ve Vysokém Mýtě.

— 28tí —

kreseb a plánů, dále ukládají se zde spisy a tiskem vyšlé články místních rodáků.

Na druhou stranu z ulice Vladislavovy přijdeme ulicí Pelikánovou do ulice Svat. Čecha, z níž sejdeme t. ř. starou fortnou, od požáru r. 1863 pouhým schodištěm k řece, pod hradby městské a ulicí dříve »na Blátě< zvanou, nyní Čelakovského, podél říčního náhonu do sadů jubilej- ních, zřízených v r. 1898, a do městské botanické zahrady. Zde jest nejzachovalejší část hradeb se střílnami a starou baštou.

Hradby městské obepínaly celé vnitřní město; byly skoro 12 m vy- soké a průměrně 2 30 m silné a opatřeny cimbuřím. Sesíleny byly asi 25 čtyřhrannými a podkovovitými baštami a několika obrannými věžemi, z nichž zachována do dnes, jak již víme, nynější vodárna a t. zv. klášterská bašta. Rovněž hradby byly bořeny, takže zachovány jsou jen na straně severní a východní a něco zbytků na straně západní a jižní; příkopy za- vezeny až v letech 70- a 80tých.

Tím jsme si krátce prohlédli vnitřní město i předměstí; poznali jsme z toho, že Vys. Mýto je město skutečně starožitné; jeho středověké brány a nádherný děkanský chrám s ohromným obrazem Brandlovým, jeho středověké založení v náměstí i v ulicích jsou dostatečnými známkami toho. Ač četné požáry město měnily, ponechaly mu přece nebo právě proto tolik půvabného svérázu, jemuž neuškodila ani nová doba se svými přestavbami.

Mýto bylo tak šťastné, že mu zůstaly zachráněny před horečkou bouiací věže, jež mu dodávají malebnosti a s nichž naskytuje se každému nádherný pohled na město, pod nimi rozložené, i na daleké okolí, lemované tmavými lesy a svěží zelení luk a stromů, z níž probělávají vížky vesni- ckých kostelíků i báně zámků.

Rovněž pěkné panorama města vine se před divákem s vrchů, jež město lemují, s Plesu, z Limperek, od Vinice a z Peklovce.

Nejbližší okolí skýtá také dosti míst vhodných k příjemným procház- kám, zejména městské lesy Bor, Dráby, Na Vrchách, V Hájkách, lučinatá údolí raky Loučné s pěknými zátišími mlýnskými u Spálence, Sárovce a j., samoty Vinice, Derílík, Podrážek, Harta, vesnice Knířov s poutním ko- stelsm, Vraclav s lázněmi sv. Mikuláše atd.

Okres rozdělíme si opět na několik částí, abychom si mohli prohléd- nouti jeho památky. Cesta nás nejprve povede do severovýchodní části jeho, kde jsou města Choceň, Brandýs nad Orlicí a Horní Jelení.

Z Choceňského předměstí vyjdeme do travnatých lučin při řece Loučné, nad nimiž se vypínají stráně vinic s villovou kolonií při lese »Boriu . Pěstování révy na svazích pochází prý od Karla IV. S návrší od Boru jest krásný pohled na město Vys. Mýto, na údolí řeky Loučné, lemované stro- movím, až k Cerekvici. Skupení vysokých stromů označuje nám na řece

— 287 —

řadu mlýnů. U mlýna Jankelce přejdeme silnici, u níž po levé straně stojí hostinec Bžundov a dále ves D o r f 1 í k. Zde byl založen za doby, když v Mýtě převládal německý živel, dvůr německým jménem Dorflík nazvaný, a při něm buď současně nebo později tvrz. R. 1466 koupil purkmistr a obec města V. M. půl Dorflíka od Jana Smysla, druhou polovici získali darová- ním jako odůmrť po spoludržiteli Martinu Krejčím r. 1469.

Obec se však spokojovala jen užitky z luk a dědin, tvrze neopravovala, takže r. 1543 bylo tvrziště pusté, dvůr poplužní pustý s dědinami, lukami a lesy, z nichž plat se dával na chudé do špitálu Mýtského; r. 1784 byly i tyto dědiny lidem rozprodány a tak povstala nynější vesnička Derflík.

Od Jankelce kráčíme pod o- :hranou stromoví k mlýnům Valše a S á r o v c i, kde býval mlynářem Karlouš Richter, pisatel pamětí vy- sokomýtských; dále proti toku je mlýn Spálenec. My však půjdeme po silnici od Sárovce na východ ke vsi Tisové. Mezi ní a řekou rozkládá ve planina, kde stávalo »Staré Mýto- . Při založení města totiž král Přemysl vyhostil obyvatele staré osady a nové sídlo jim vykázal jinde, hodinu zdáli k východu za řekou; tím se stalo, že osada sloužíc obyvatelům staršího Mýta, obdržela název »Staré Mýto< — »Muta antiqua«. Podnes se tak místu tomu říká. Tisová leží nad stokem dvou potoků, Labičky a La- buťky, s osadou Pekla tvoří poli- tickou obec, čítající 141 domů a 880 obyvatelů (roku 1900). Přifařena je do Heřmanic (okres Litomyšl), Pekla do Cerekvíce. Kaple sv. Vojtěcha vystavěna byla v letech 1754 — 55, opravena r. 1895. V Tisové narodil se r. 1876 Jan Honsa, žák Julia Mařáka na akademii, malíř-krajinář, který nejraději prodlévá doma, ve východ- ních Čechách, jichž prosté krásy stále ho lákají a jež našly v něm od- daného ctitele a básníka. Z Tisové také pochází vrchní pošt. officiál v Litomyšli Ant. Tomíček, nejlepší znalec selského života a hospodářství, zejména na Litomyšlsku.

Z Tisové přes Heřmanice v cípu okresu Litomyšlského přejdeme do Chotěšin, o nichž je první zmínka k r. 1307 na listině kláštera Zderaz- ského, a dále do V r a č o v i c, tvořících s osadou V o r 1 o v e m pol. obec.

Vysokého Mýta

- 288 —

Kostel sv. Jana Křtitele je filiální do Heřmanic a připomíná se jíž r. 1350 jako farní k biskupství Litomyšlskému. Je to románská stavba jednolodní ze 12. stol., poslední opravou v 1. 1882 — 83 v mnohém v původním vzhledu změněná. Z vnitřního zařízení je zajímavý postranní oltář sv. Josefa z konce XVII. st. se soškami sv. Václava a Ludmily, a rokoková kazatelna. Čtver- cová věž se zvony přiléhá k lodi na západě.

Na místě nynější osady Vorlova stávala tvrz Orlovská, o jejíž osudech jen pramálo íest známo; po r. 1437 tvrz spustla a zboží vračovské dostalo se pánům Lilomyšlským, Kostkům z Postupic. Rozprodáním pak gruntů U tvrziště povstala nynější ves Orlov.

Od Vračovic na sev. leží ves Z á 1 e š (Zálší) (obyv. 253) se školou; při- fařena jest do Heřmanic. Na sv. od nich je ves S v. J i ř í, vlastně Lhota sv. Jiří, která jest nejstarší Lhotou v Čechách. Kostel její připomíná se r. 1199,

Starý statek v Tisové.

kdy mu na prosbu pana Jiřího daroval arcibiskup Koločský Saul odpustky. Koncem st. XIII. patřila ves rodu Švabenických z Heřmanic, již 1308 daro- vali podací klášteru na Zderaze. Fara zanikla r. 1623 a kostel byl pak do r. 1807 filiální k Brandýsu n. Orl. Je to románská iednolodní budova ze XII. st. z lomové opuky, k níž na západě přiléhá hmotná věž. Ve vnitř je hlavní oltář barokní, sloupové architektury s obrazem sv. Jiří a sochami sv. Víta a Václava. Z poč. XVI. stol. je dřevěná socha sv. Josefa s Ježíškem (80 cm. vys.). Ve východní straně kněžiště je pískovcové sanktuarium ze XIV. stol. 73 cm. vysoké. Výklenek je orámován a uzavřen prostou mříží, pilířky po stranách ukončeny kytkou a spojeny lomenicí. Ve sv. Jiří je farářem B. Neumann, akad. malíř

K Sv. Jiří jsou přifařeny Sítiny, jižně na samých hranicích okresu ležící a tvořící se Sv. Jiřím polit, obec, ves L o u č k y, na sz. na silnici Cho- ceňské, a ves Oucmanice, na silnicí Brandýsské.

A již před námi se otvírá táhlé údolí, jímž teče řeka Tichá Orlice od Ústí k Chocni a v němž malebně je rozloženo romantické městečko

— 289

Brandýs nad Orlicí. V zeleň sadů halí se domy a domky, probělávají štíty a vížky vil, nad nimiž vypínají se na vysokém ostrohu zříceniny bývalého hradu Žerotínů a krásný ten obrázek doplňují lesnaté výšiny, které při- léhajíce k samému městu chrání je před severními větry. Pro své okolí náleží k nejoblíbenějším letním sídlům v Čechách, a v posledních letech je i oblíbeným lázeňským místem pro stále čistý vzduch, podnebí více horské, ne však drsné a pitnou vodou z pramenů Klopotských.

V rozsáhlém parku na západním konci města ve výši 320 m. n. m. jest veliká budova lázeňská, sanatorium, majetek architekta Ed. Rechziegla. Budova byla r. 1904 rozšířena a bohatě vypravena (80 pokojů). Léčení děje

Brandýs nad Orlici.

se přísně podle vědeckých zásad; mimo léčení teplou a studenou vodou při- pravují se lázně slatinné z vlastního ložiska slatiny v Bolehošti i lázně uhlič- naté, provádí se elektroléčba, léčba horkým, suchým vzduchem atd. I iinak je v Brandýse o pohodlí návštěvníků, letních hostů i nemocných postaráno, neboť město v nedostatku velkého průmyslu pečuje o to, aby se stalo hle- daným místem výletním i letním sídlem. A snahy jeho i spolku okrašlova- cího se daří: město je stále víc a více vyhledáváno. K tomu přispívá i to, že leží na hlavní trati býv. spol. stát. dráhy a má na vše strany výhodné že- lezniční spojení. Jest zde úřad poštovní, telegrafní a telefonní, stanice čet- nická, farní úřad a čtyřtřídní škola, záložna; z větších podniků uvésti dlužno Herzánův pivovar a válcový mlýn se strojní pilou, Exnerovu továrnu hospo- dářských čistících strojů na obilí vedle řady podniků menších.

Historie Brandýsa nad Orlicí hradu i města je bohatá. Hrad při- pomíná se poprvé ke konci XIII. stol., kdy počalo se údolí řeky Orlice za- lidňovati. Tehdy oblíbil si nějaký vladyka hradiště brandýsské a postavil

- 290

tu tvrdý hrad, jemuž dal podle tehdejšího zvyku název německý. R. 1289 byl Jindřich z Brandýsa v průvodu králově v Olomouci. Více je známo o Oldřichu z Brandýsa, který společně s pány ze Žampachu plenil zboží opatství Zbraslavského. Rod těchto pánů vyhynul v Brandýse úplně a dějiny stávají se temnými od r. 1323 až do r. 1360, kdy zboží bran- dýsské dostalo se pánům z Boskovic, kteří je skorém po celé století drželi. Jan z Boskovic měl mnohem větší statky na Moravě, kde byl také v Brně v klášteře minoritském r. 1363 pohřben. Po něm nastoupil třetí jeho syn Tas nebolí Tašek z Boskovic, po smrti tohoto syn Jan z Boskovic a z Brandýsa, který měl za manželku Elišku z Kunštátu. V tehdeiších rozmíškách náboženských stál při straně katolické proti Husitům, proti obléhajícím Pražanům bránil Vyšehradu jako velitel

Hrad Brandýs nad Orlici.

jeho r. 1420, rok na to súčastnil se jednání sněmu v Brně, kde hlavně při- spěl k zavrženi čtyř artikulů pražských; za to bylo jeho zboží Brandýsské zpustošeno a klášter Orlík od Husitů rozbořen. Zemřel brzy potom r. 1423, zůstaviv jedinou dceru Veroniku, provdanou za Jaroslava ze Šelmberka. Zboží své bud on sám před smrtí prodal nebo potom jeho dcera. Brandýs se dostal v držení Smila Holického ze Šternberka, ale již okolo r. 1450 přešel v majetek Kostků zPostupic, pánů na Litomyšli. Prvním držitelem Brandýsa z rodu toho byl Zdeněk, hejtman kraje Chrudimského, který zboží to postoupil r. 1467 svému bratru Janovi; tento sídlil na Brandýse, ač byl spoludržitelem Litomyšle. Na hradě zdejším r. 1483 vydal obyvatelům městečka různé výsady, zejména mohli zboží své komukoliv vzdávati, odřekl se odúmrti, daroval jim řeku od Kamenného mlýna až k pustému mlýništi pod Pernou. Po něm následoval syn jeho Bohuš, který vyprosil na králi Vladislavovi znak pro městečko

- á9i -

a sice dvoje hrábě zlaté křížem přeložené v modrém poli. Nástupce jeho bratr Jan držel panství ienom jeden rok, neboť je r. 1506 prodal za 14.000 kop grošů čes. panu Vilému z Pernštejna. Vilém hned po koupi kázal zbořiti hrad a panství, pozbyvši takto svého středu, připojeno bylo k Potštýnu. Zemřel r. 1521. Syn jeho a dědic Jan z Pernštejna prodal r. 1544 větší část bývalého panství Bohušovi Kostkovi z P o s t u p i c. Kostkové, jak známo, nejen horlivě vyznávali učení bratr- ské, nýbrž i Jednotu na všech svých statcích podporovali. Bohuš súčast- nil se odboje stavovského proti králi Ferdinandovi r. 1547. Za to jej stihla veliká pokuta. Král Ferdinand odňal mu veliké panství Litomyšlské, ostatní statky, panství Novohradské a Brandýsské, propůjčil mu jen k uží- vání jako manství. Za obydlí vykázán Bohušovi Brandýs, z kterého se bez dovolení králova nesměl vzdáliti. Poněvadž tu neměl příbytku, musil starý hrad spustlý opět opravit. Pro delší však bydlení vyžadoval hrad větších a nákladnějších oprav. Buď proto nebo že byl přístup k hradu nesnadný, upravil si pan Bohuš k bydlení dům dole v městečku. Asi r. 1557 zemřel bez dědiců a statek jeho manský připadl na krále, který nejjižnější vesnice odtrhl a ostatek prodal za 7000 kop gr. č. paní Libuši z Lomnice, vdově po Bohuši, která měla na panství zapsáno veliké věno. Panství nebylo již manské, nýbrž dědičné. Libuše z Lomnice zemřela roku 1599 a poslední vůlí odkázala panství Janovi ze Žero- t í n a, svému synu z prvního manželství. Jan byl z nejhorlivějších pří- vrženců Jednoty a zakladatelem slavné tiskárny Kralické. Byl dvakrát ženat, poprvé s Martou z Boskovic, která mu porodila r. 1564 na zámku Brandýsskéni syna Karla, podruhé s Mandalénou Slavatovou z Chlumu, s níž měl syna Jana Diviše.

Zemřel r. 1583 a pochován na Loukoti, kde r. 1559 koupil od kováře Šimka zahradu, v níž vystavěl hrobku a nad ní kostelík. Tu odpočívala již matka jeho Libuše a první manželka Marta.

Z počátku drželi panství oba bratři nedílně, r. 1597 se o dědictví roz- dělili a Brandýs s jinými statky připadl Janu Divišovi. Manželka po jeho smrti přepustila Brandýs Karlu stár. ze Žerotína, svému švakru, který se veň uvázal r. 1617. Znamenitý tento muž byl ochráncem Jednoty v době nejhoršího pronásledování. Na jeho panství skrývalo se mnoho kněží i bratří, mezi nimi zvláště Jan Amos Komenský, jenž sem přišel r. 1622 z Moravy a tu v domku vedle »Srubu« pod Klopoty spisování se oddával. Ale ani Karel a panství jeho nezůstalo ušetřeno pronásledování. Mandátem z r. 1627 bylo mnoho dobrých Čechů přinuceno z Čech odejít, mezi nimi i Karel i Komenský. Jednota udržela se tajně i po odiezdu Kar- lově do Vratislavě. Bratři konali své schůzky v místech nyněišího zámku a na hřbitově se mrtvá těla »kacířů« pochovávala dále. Karel zemřel roku 1636 na hradě Přerovském a pohřben v rodinné hrobce na Loukoti v Bran- dýse. Po smrti jeho držela Brandýs manželka jeho Kateřina Žero-

- 292 -».

tínská z Valdštejna jen krátký čas, poněvadž za několik měsíců rovněž zemřela. Panství přešlo do rukou Marie Zárubovny z Hu- sti ř a n, která měla na něm pohledávku na 10.000 zl. R. 1652 prodala smlouvou ve Vídni učiněnou Brandýs, hrad, zámek, panský dům, měste- čko a 26 vesnic Janovi Friedrichovi hrab. z Trautmanns- d o r f u, pánu na Litomyšli. Po jeho smrti rozdělili se o veliká panství jeho synové a Brandýs připadl FrantiškuFriedrichovi (r. 1699). Starý hrad Brandýsský se byl zatím valně sřítil, ač se ještě r. 1652 v celosti na- cházel; také zámek z konventu bratrského udělaný zpustl. Za Trautmanns- dorfú, kteří byli horliví katolíci, zhynuly vůbec všechny bratrské památky Brandýsské; kostelík dřevěný bratrský při nynějším zámku zbořen, kámen z velikého kostela v zahradě upotřeben k novým stavbám, kostelík nad hrobkou se sřítil, na zahradě pásl se farářův dobytek. R. 1721 v květnu odkryl pasák náhodou ve zříceninách chodbu a za ní prostrannou síň kle- nutou, v níž byly vedle sebe v řadách položeny kovové rakve. O ně potom a zlaté věci hlásily se dvě strany, konsistoř pražská a hrabě Trautmanns- dorf a hádali se o ně plných 26 let. Poněvadž lidé zazděnou hrobku pokou- šeli se probourati a poklady z ní vynésti, dal r. 1723 hrabě hrobku otevříti a rakve prohledati, nalezené věci pak uschoval. Měděnou rakev Karla ze Žerotína nemohli otevříti, proto poslali pro puškaře, aby víko odsekl. Když otlučené a polámané víko odtrhli, ležel před nimi Karel v červeném aksamitovém plášti. Poněvadž nebylo viděti žádných šperků, musil hrob- ník plášť s kostmi roztřásti a v prachu se přehrabávati, aby kousek zlata uloupili, nic však nenašel. R. 1723 v listopadu prodal Bedřich Brandýs tetě své Marii Terezii, provdanou podruhé za Leopolda hraběte z R o 1 1 a 1 u. Změny vrchnosti užila konsistoř Pražská a lichotivě žádala hraběnku, aby dovolila hrobku prohlédnouti. Ta svolila. Při té příleži- tosti byly opsány nápisy na rakvích a poznamenáno, co se v které rakvi nalezlo. Konsistoř žádala r. 1724 hrab. Jana Ludvíka ze Žerotína, aby kovové rakve a klenoty byly prodány a peníze obráceny na vychování faráře Brandýsského. Hrabě svolil s tou podmínkou, když mu klenoty »na památku* budou vráceny a prach s kostmi na posvěceném místě pohřben. Kousistoři se podmínka nelíbila, tím se spor protáhl a zatím lidé kradli kusy rakví. R. 1747 sebrány prach a kosti z rakví a vloženy do dubové truhly a v neposvěcené zemi pochovány. Rakve prodány. Hrobka byla jen hrubými kameny zavalena a než minulo několik let, dřevěná truhla vlivem vlhka se rozpadla a kosti slavných pánů ležely rozházeny po zemi. Teprve na začátku 18. století byly sebrány a zakopány v zahradě souseda Brandýsského.

Hraběnka Rottalová počala r. 1724 stavěti nový zámek u vsi Mostku. Nebyl však dostavěn, poněvadž se nelíbil nejstaršímu synu iejímu Nor- bertu Františku z Trautmannsdoríu, kterému mělo panství připadnouti. Stavba spustla, poslední její zbytek pobořili r. 1874 sedláci

— 293 —

z Mcstku. Po Norbertu Františkovi přejal r. 1783 Brandýs syn jeho Fer- dinand hrabě (později kníže) z Trautmannsdorfu, který jej r. 1806 prodal Arnoštovi Mauricovi z Lynaru, komturu křižov- níků německých, po jehož smrti r. 1807 zdědil jej syn jeho OttoRochus. Od tohoto koupil jej pražský měšťan Karel Blažek, jenž ještě téhož roku zemřel, odkázav Brandýs svému strýci Janu Blažkovi. Tento postoupil jej r. 1S20 vdově zemřelého Marii Magdaleně. Paní Blaž- ková nedovedla však hospodařiti a proto prodáno panství ve veřeiné exekuční dražbě r. 1831 ; koupil je zpět Otto Rochus z Lynaru, ale ještě téhož roku prodal je Antonínu hrab. z Valdštejna, v jehož rodě zůstalo až do r. 1855. Známo, že na Litomyšli se žilo za Valdštejnů knížečky, až statky Litomyšl i Brandýs dražbou prodány: Litomyšl koupil kníže Thurn-Taxis, Brandýs Belgičan kníže Alfons Chimay (Šimé). Po jeho smrti tři jeho dědicové r. 1869 prodali Brandýs Jiřímu Pa- ris ho v i (Périš), pánu na Žamberce; v závěti odkázal jej tento svému bratrovci Jiřímu Paris hov i. Parishúm patří Brandýs dosud.

Tím jsme poznali v hlavních rysech bohatou historii hradu, města i jeho majitelů. Projdeme si nyní památky městské. Náměstí tvořené jednopatrovými domky svažuje se mírně od kostela, stojícím na neívyš- ším místě města. Stará radnice s dřevěnou věžičkou z r. 1776 byla zbořenn r. 1901 a místo ní vystavěna nynější ve slohu pseudorenaissančním od vys.-mýtského stavitele Jos. Drahoše. Na městském úřadě uloženy jsou cechovní truhlice z r. 1824 a 1825 a pečetidla. Na domě č. 20 byla zasazena r. 1897 deska na památku, že se tu narodil r. 1564 Karel st. ze Žero- tína. V těchto místech stával na pozemcích domů č. 19., 20. a 21. dům pan- ský, který vystavěl Bohuš Kostka z Postupic, když byl zbaven panství litomyšlského.

Vlastní zámek vystavěn byl u řeky Orlice až v polovici XVII. stol. na miste zbořeného konventu a školy Českých Bratří. Počátkem XVIII. století byl zámek značně zpustlý, že hraběnka Rottalová chtěla si vysta- věti novy zámek u Mostku, který, jak již víme, dostavěn nebyl. Zámek ve městě byi opraven teprve r. 1781 za hrab. Frant. Norberta z Traut- mansdorfu, pak r. 1818 za Blažka, který zvětšil okna a pavlač na jihu přestavěl. Je to prostá obdélná budova o jednom patře, krytá mansardo- vou střechou s vikýři. Úprava stěn a vnitřku je moderní. V severním průčelí zazděn portál; loggie v přízemí jižního průčelí jsou částečně za- zděny. Zahrada rozkládající se na jih k řece je nyní zpustlá.

Na nejvyšším místě města uprostřed hřbitova stojí farní kostel Nanebevstoupení Pána Ježíše. Kostel v Brandýse připomíná se často ve XlV. stol; od r. 1489 — 1620 byl spravován Českými Bratry; r. 1677 byl rozšířen, ale r. Í787 zbořen byl úplně a vystavěn nyněiší ba- rokní chrám v 1. 17S7 — 88 z nadace administrátora V. Gregora za faráře Jana Vojt. Zubra 3la\itelem Frant. Jedličkou z Heřmanova Městce.

— 294 —

Vnitřní rokoková výzdoba provedena do r. 1793. K západnímu průčeií přiléhá hranolová věž. krytá cibulovitou střechou s lucernou, v jejím pří- zemí vede do chrámu vchod, na jehož středním klenáku vytesán leto- počet 1788. Na hlavním oltáři obraz na plátně Nanebevstoupení Páně, při nedávné restauraci silně přemalovaný, připisován Petru Brandlovi; dále jsou tu oltář sv. Anny a oltář sv. Jana Nepomuckého; architektonicky dobrá kazatelna z r. 1734, empirová křtitelnice a j., v kněžišti za hlavním oltářem pískovcový náhrobek faráře Tom. Ondř. Volfia z roku 1658; zvenku v levo od již. vchodu zazděn bílý mramorový náhrobek pana Jana stár. ze Žerotína z r. 1583 se znakem Žerotínským uprostřed, v rozích 4 znaky rodiny Žerolínské, Slavatovský a Boskovský.

Nynější fara, prosté jednopatrové stavení, vystavěna r. 1750 za pe- níze stržené za cínové rakve z hrobky Žerotínské a přispěním p. Václ. Gregora a jiných dárců. Mříže v oknech pocházejí z nedostavěného zám- ku v Mostku.

Na náměstí postavena r. 1798 statue Panny Marie, která b/la r. 1811 vichřicí skácena; na starém podstavci vztýčen nový jónský sloup se sochou r. 1812. Na jiném místě slojí socha sv. Tadeáše z r. 1718. V nynější třídě Žerotinově, dříve na Loukotí zvané v domku č. 100 zachovaly se malé zbytky zdi chrámu sv. Jana Křtitele, vy- stavěného kolem r. 1560 pro České Bratry od Jana ze Žerotína a spoje- ného chodbou s hrobkou Žerotínskou. R. 1629 dal Karel st. ze Žerotína kostel zbořiti, aby snad katoličtí knéží z něho nějaký klášter neučinili, až do výše 3.50 m. O hrobce a iejicli osudech pověděli jsme již výše; r. 1817 po ohni všechno zdivo rozebráno na stavbu.

Ve stavení č. 159 pod »starym hradem« narodil se podle staré po- věsti slavný válečník Jan Jiskra z Brandýsa.

Zbývá nám ještě prohlídka zřícenin hradních.

Z náměstí od radnice na levo podle villy Fr. Ondříčka stoupá cesta mezi chalupami a zahradami vzhůru až k temeni hradiska. Podle zacho- vaných zdí vidíme, že se hrad skládal z předmostí, na něž se spouštěl z brány padací most přes příkop, z předhradí, bráněného čtverhrannou věží, pak byl druhý příkop, za nímž se vypínala věž předního hradu, mezi nímž a zadním hradem byl třetí příkop; vlastní hrad půdorysu podkovo- vitého byl obehnán příkopem a náspem; nejvíce zdí zachováno z tohoto paláce, jež posud tu vynikají takovým způsobem, že prostranství jimi za- vřené mnohem výše leží. nežli základy jejich; kromě dvou velikých oken není nikde otvorů jiných; k obraně byla také veliká věž v levém rohu hradu. Na jižní straně byly pokoje panské, na severní byty čeládky. Po- kud zbytky ukazují, byl palác výstavnosti prosté. Pod jižní zdí paláce nalézají se dva f-klepy, valené sklenuté, částečně již zasypané.

Z hradu je krásná vyhlídka na město a okolní vrchy a lesy. Na jih vypínají se Klopoty, na iejichž pokraji postaven r. 1865 pomník Jana

— 295 -

Amosa Komenského. Nad lesem Klopoty vypíná se vrch Orlík, na němž byl kolem r 125Ó vystavěn klášter pro křižovníky sv. Cyríaka; r. 1296 uvádí se jako velký, s kostelem P. Marie a konventem 26 mnichů; r. 1421 byl za Jana z Boskovic zbořen Husity, později i kostel; na místě tom zbyly jen skrovné zbytky.

Okolí Brandýsa nad Orlicí skýtá hojně vděčných a krásných vý- letů, do Starých Lázní (čtvrt hodiny), kde je hostinec s parními a vanovými lázněmi, odtud na Křetín, z části lesem porostlý, na jehož vrcholu je malá rozhledna. Na řece Orlici jsou překrásné partie. Nedaleko pomníku Komenského je klopotský vodovod, od něhož vede vzhůru prudce stoupající stezka lesem až k hluboké, divoké strži, přes niž přepíná se

u Chocně.

»Čertova lávka., odtud stále výše až k opukovým skalám romantických tvarů.

Na sev. za Křetínem je osada V o 1 e š n á se dvorcem, patřící k obci Němči (obyv. 167), kde ukazují v jednom selském dvoře památky bý- valého zámečku. Ves, přip. poprvé k r. 1371, měla různé pány, až za Trautniansdorfů připojena k Brandýssku.

Z Brandýsa můžeme do Chocně bud jeti drahou, nebo iíti pěšky přes Mostek a Hemže, nebo Pelínami. O Mostku jsme již slyšeli, že v něm počala r. 1724 hraběnka Marie Terezie Rottalová stavěti zámek, který navrhl ^císařský ingenieur« Donati Allio a vedl palír Donati Morazze; stavba brzo zastavena a zdiva rozneseno. S Mostkem politickou obec tvoří Lhota Sudličkova, stará ves, která v pamětech XIV. stol. na- zývá s.? Lhotou Tasovcovou, snad odtud, že patřívala z velké části pánům Boskovským. R. 1519 prodal Jan Okrouhlický z Kněnic Lhotku s jinými Mikuláši Sudličkovi z Borovnice a poněvadž tu potomci jehc přes 100 let seděli, nazývala se odtud Sudličkovou. Za Sudličků při-

- 296 —

pomíná se zde tvrz, která již dávno zanikla; nyní je tu dvůr, patřící k panství Brandýsskému. Na sev. odtud ves Nasavrky se samotou V orlíkem.

Z daleka již je viditelný poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hemží, vystavěný v barokním slohu r. 1683 nákladem Jana Bedř. z Trautniannsdorfů na místě starého dřevěného, rok před tím zbo- řeného. R. 1354 připomíná se jako farní, fara zanikla však po r. 1620, nyní je filiální k Chocni. Chrám stojí na hřbitově, obklopeném ellipsovitou zdí, prostoupenou v rozích třemi valené klenutými kaplemi a věží (proti sz. rohu kostela). V záp. průčelí portál s dvojznakem Trautmansdorfským a Šternberským nad římsou. Vnitřní zařízení je většinou současné se stav- bou, barokové a rokokové. V přízemí dvojpatrové zvonice je klenutá már- nice s barokním oltářem. Před kostelem na toskánském sloupu socha P. Marie z r. 1798.

Z Hemží vede pěkná silnice, stíněná mohutnými lipami přes osadu Březenice do Chocně. Podél silnice postaveno r. 1718 sedm poutních kaplí (r. 1854 přestavěny), představujících slavnosti mariánské.

Nejkrásnější cesta a příjemná procházka z Brandýsa do Chocně vede celinami, od sanatoria luční stezkou údolím Orlice k Mýtkovskému a Korábovu mlýnu.

P e 1 i n y zove se údolí řeky Orlice před Chocní, tam kde jest nej- užší. V táhlém oblouku příkře vystupují skály, jichž kolmé stěny od větrů a dešťů rozhlodané probělávají se ze zeleně keřů a stromů na březích Or- lice bujících, půvab skal jen zvyšujících. Skalám, plným fantastických tvarů, říká lid »komíny«. Peliny s pěkně upravenými sady na levém říčním břehu jsou nejkrásnějším místem v okolí choceňském. Překrásný je pohled na ně se skalního výstupku u katolického hřbitova při silnici do Brandýsa. Nedaleko odtud je také evangelický chrám se hřbitovem.

Na levém břehu Orlice tam, kde se údolí zužuje proti mlýnu Mýtkovu, leží samota H r a d n í k y, nad níž se vypíná strmý, vysokými smrkovými stromy porostlý ostroh. Na něm stával hrad podoby klínovité, oddělený od planiny hlubokým příkopem. Uprostřed tvrziště zachován je dosud zbytek valu ze XIV. nebo XV. století. Písemné památky o tvrzi se neza- chovaly žádné, takže nevíme ani, jak se jmenovala. Na jz. odtud leží ves Lhota Zářecká, k níž samota Peliny náleží. Za Pelinami se údolí Orlické rozšiřuje a v něm leží město Choceň. Orlicí rozděleno jest na dvě části, z nichž větší, vlastní město Choceň, leží na pravém břehu, menší t. zv. Choceněk, na levém.

Choceň bývala nepatrným městečkem; od té doby však, co byla tudy vedena a postavena státní dráha (r. 1843 — 45), rozkvetla tak, že nyní čítá přes 5000 obyvatelů v 536 domech. Je sídlem správy velkostatku J. J. kní- žete Ferdinanda z Kinských, farního úřadu katolického (děkanství) i evan- gelického (nyní seniorátu), c. k. poštovního, telegrafního a telefonního

297 -

úřadu, c. k. četnické stanice; asi 10 m již. nachází se rozsáhlé nádraží státní dráhy hlavní trati Praha — Vídeň a od- boček Choceň — Broumov a Choceň — Litomyšl; dále tu je obecná i měšťan- ská škola chlapecká a dívčí, průmy- slová škola pokračovací, dětská opa- trovna, městský chudobinec, nemoc- nice pro nemoci infekční, lékárna, městské museum, úvěrní ústav a městská spořitelna, která se r. 1910 utvořila z Občanské záložny.

Z průmyslových závodů v Chocni jsou: pivovar knížete Kinského, me- chanické tkalcovny, strojírna a slé- várna Jos. Kudláčka (specielní vý- roba řezacích strojů pro uzenáře a řezníky), prádelna bavlny, výroba stříkaček hasičských, továrny na li- kéry; zasílatelství muž. látek Ed. Doskočila, 2 parní mlýny a parní pila, elektrárna, výroba umělých květin; knihtiskárna Č. Mojžíše, knihkupectví J. Hály.

Uměleckých památek stavitelských v Chocni není mnoho. V ulicích a v uličkách najdeme ještě mnoho prostičkých stavení, z části ještě dře- věných, na náměstí kromě několika starších nejeden nový, vkusně vy- stavený dům soukromý i veřejný. Podsíně, které u domů bývaly, zmizely již úplně.

Na čtyřhranném náměstí stojí nová radnice, v níž je městský ar- chiv, obsahující knihy a listiny od r. 1525, pak městská truhla z r. 1621, truhlice cechovní, městská pečetidla.

Uprostřed náměstí stojí pískovcová statue Panny Marie, po- stavená r. 1760 nákladem obce. Jiná socha sv. Jana Nep. postavena nákla- dem hrab. Jos. M. Kínské r. 1733 v Jungmannově ulici na místě dřevěné sochy.

Opodál náměstí na sz. v ulici Běstovické (na Záměsti) stojí barokní kostel sv. Františka Serafínského, jenž se připomíná jako farní již r. 1350 při popisu pražské diecése.

Na místě dnešního kostela stával jiný, který několikráte i s farou vyhořel, tak r. 1602, nebo r. 1659, kdy shořela i zvonice dřevěná se zvony; po tomto požáru byla vystavěna jednoduchá budova kostelní s vysokými štíty; vedle nová dřevěná zvonice s cibulí a lucernou, která byla r. 1703 na-

298 -

hrazena zděnou, čtyřbokou o dvou patrech, asi 36 m vysokou, střechu její tvoří báň s lucernou a menší bání. Stavěl ji Mikuláš Rossa. Při třetím požáru r. 1725 byla zvonice zachráněna, fara však i kostel úplně shořely, takže hrabě Štěpán Kinský dal v 1. 1728-33 vystavěti nynější barokní bu- dovu, jejíž východní a západní průčelí jsou v půdorysu vydmutá, průčelí lodi křížové plochá. Ke kněžišti na východě přiléhá osmihranná sakristie, nad níž je upevněn pískovcový znak Kinských-Dietrichštejnů. Zevnějšek celkem prostý, ozdobený jen římsami; za to vnitřek po poslední opravě celého chrámu r. 1897 působí milým dojmem svou vzdušností a světlostí. Na hlavním oltáři, který byl původně postaven r. 1734 a potom 1790 znovu sestaven z pěti menších, jest velký obraz sv. Františka na plátně, bez dů\odu připisovaný Petru Brandlovi; nad tabernaklem umístěna

Náměstí s kostelem v Chocni.

kopie Chrudimského Salvátora. Postranní oltáře jsou malé ceny umělecké, mnohem lepší jsou obrazy nad nimi zavěšené. Jinak zařízení kostelní je z části rokokové, z části moderní.

Vedle chrámu jest jednoduchá budova farní, která byla vystavěna v r. 1728-30 místo dřevěné po ohni r. 1725. Na chodbě prvního patra zavěšeny jsou portraity farářů od XVII. stol. a obrazy pěti filiálních kostelů (Sko- renic, Běstovic, Slatiny, Hemže, Újezda) a farního v Chocni z konce XVIII. století.

Za kostelem postavena byla r. 1897 nová velká budova školní pro dívky i chlapce.

U kostela rovněž stojí budova špitálu z r. 1750, špitál sám byl zde založen již r. 1486. Na náměstí ještě proti radnici stojí >Panský dům*, ozdobený nad branou pískovcovým znakem Kinských-Dietrichštejnů. V hostinci tomto až do nedávná hrávali pilně choceňští ochotníci; z důvodů bezpečnostních nyní nesmí se hrát.

Z náměstí širokou ulicí Jungmannovou přijdeme k mostu přes Orlici, která zde plyne zvolna širokým tokem.

— '299 —

Na Orlici jsou v Chocni mnohé pěkné partie, které svým rázem upo- mínají na Bruggy; malebná stavení s pavláčkami mile vyhlížejí ze zeleně nad hučícím jezem. V jasné hladině shlíží se tu s levého břehu zámek knížat Kinských. Vystavěl jej r. 1562 Zikmund ze Šelmberka a r. 1574 jej rozšířil; k tomu vztahuje se nápis v nadpraží vchodu do levé chodby vy- tesaný z r. 1562. Než zámek nezachoval původní své podoby; po posledním požáru r. 1829 byl upraven na nynější stav od Rudolfa Kinského. Má po- dobu podlouhlého čtverhranu; arkády loggií do dvora vedoucích byly v prvním patře zazděny úplně, v přízemí jen na dvou stranách. V průčelí nad průjezdem je kaple Nanebevzetí P. Marie, vystavěná r. 1850. Vnitřek její je uměle mramorovaný, na oknech malby s erby Kinských a oltář všechen mramorový.

Na zámecké chodbě, hojně parohy zdobené, zavěšeny jsou staré ry- tiny, představující výjevy bitevní, na schodišti pak a ve dvou pokojích zaujme nás asi 40 portraitu na plátně, v rámech pravoúhlých i oválných, ze XVI. až XIX. stol., představující členy rodu Kinských a jich příbuzných. V některých pokojích zachován ještě empirový nábytek, jinak vše moderní. V přízemí jest Maxova socha >Vlasty z kararského mramoru, probělá- vající se v zeleni křovin.

Za zámkem rozkládá se rozsáhlý park, založený od Štěpána hr. Kin- ského (f 1749), původně ve slohu francouzském s křižujícími se stromo- řadími lip a habrů; tehdy hrabě schválně poslal svého zahradníka Živsu na tři léta do Paříže, aby tam studoval slavné zahrady, zejména Le-Nótrovy.

Proti zámku stojí vížkou zdobená budova knížecích úřadů a za ní knížecí pivovar. Za nimi táhnou se známé nám již Peliny. To jsme již na Choceňku, vlastně dlouhé ulici domů s obou stran silnice od Litomyšle vedoucí, která se nedaleko zámku rozšiřuje v náměstí Havlíčkovo, na němž r. 1907 postaven pomník K. Havlíčka Borovského. Na konci ulice přepíná kamenný most trať, která tu přetíná jižní část parku. S mostu po levé straně vidíme vjezd do tunelu 276 m dlouhého, proraženého při stavbě trati opukovým hřbetem směrem k Brandýsu, na druhé straně rozšiřuje se před námi veliké nádraží, k němuž vede javorové stromořadí. Proti nám vypínají se mohutné lípy v dlouhé řadě, pokračování jich z parku, které vedou na lesnaté návrší Chlum.

Okolí Chocně je v mnohém zajímavější a krásnější než město samo. Krásné vycházky jsou do zmíněných již Pelín, na Chlum, do lesa u sv. Prokopa s kuželovitou Homolí, na Podhradí, do Dívčích dolů, na Hemže přes Březenici atd.

Za Chocní ohýbá se Orlice k sev.-záp.; po straně pravé má tu rovné lučiny, po levé příkrou stráň od Homole až k Darebnicům. Příkrá stráň za Dívčími doly nazývá se H 1 a v a č o v, pojmenovanou tak po rodině Hla- váčův, jimž luka dole patřila. Na této stráni spatřují se dosud zbytky dvou hradů v. Jeden z nich stál v lese na kraji té stráně, druhý více

— 300 —

k severu, blíže k Darebnicům. Podle zbytků zachovaných nedají se však zkonstruovati půdorysy těchto tvrzí, ba nevíme ani, jak se jmenovaly původně, poněvadž se nezachoval ze starší doby žádný popis panství.

Okolí nynější Chocně patřilo v X. stol. rodu Slavníkovců, po jich vy- hubení připadlo komoře královské; ve stol. XII. byl jeho majitelem Hra- biše, komorník knížete českého, v 2 pol. XIII. stol. pak pánové ze Šva- benic, ale již na počátku XIV. stol. opanovali je buď zcela nebo z části Drslavici Potštejnští, kteří bezpochyby postavili oba hrady na Hlaváčově. Z nich nejznámější je Mikuláš z Potštejna, kterého r. 1338 Karel IV. za jeho loupežné výpravy potrestal, hrad Choceň i jiné zbořil; později do- stala se jedna polovice panství Choceňského pánům z Lichtemburka ke hradu Litickému, druhá pánům zPotštejna, kteří ji drželi ke hradu Žampachu. Po pánech Pyknech z Lichtemburka přešla Choceň na pány z Poděbrad, kteří ji připojili k panství Litickému a drželi až do konce stol. XV. Když Jindřich kníže Minstrberský prodal r. 1495 panství Litické Vilémovi z Pernštejna, postoupil mu zároveň i polovici Chocně s panstvím. Druhou polovici Chocně koupili r. 1548 od Zdeňka Žampacha z Potštejna bratři Jaroslav, Vojtěch a Vratislav z Pernštejna; tehdy po dlouhých letech bylo opět panství Choceňské v celek spojeno. Z nich Jaro- slav, držitel Potštejna a Chocně, prodal tuto s vesnicemi r. 1559 Zik- mundovi z Šelmberka a z Kosti. Poněvadž nebylo tehdy v Chocni sídla, kde by mohl bydleti, postavil r. 1561 nový panský dům na rozhraní Chocně a Choceňka, z něhož povstal nynější zámek. Panství r. 1581 odkázal panu V r a t i s 1 a v o v i z Pernštejna na Tovačově, který však po roce zemřel. Synové jeho Jan a Maxmilián nemohli pro dluhy panství udržeti i prodali Choceň Hertvíkovi Zejdlici ze Š e n f e 1 d u, vrchnímu hejtmanu císařského panství. Po jeho smrti dědila vdova Markéta Zárubovna z Hustiřan, která r. 1610 panství rozdělila synům: Janovi se dostalo Polenska, Rudolfovi Choceňská, Hertvikem valně zlepšeného. R. 1618 přidal se Rudolf na stranu Friedricha Falckého a byl za to odsouzen ke ztrátě statků. Než však rozsudek mohl býti vykonán, zemřel náhle (1622) na zámku Choceňském; prý byl otráven. Komora česká prodala potom zabavené jeho statky Albrechtovi Václavovi Eusebiovi z Valdštejna, ale ten je ještě téhož roku 1623 prodal Němci Vincenci Mušingerovi z Gumpen- d o r f u, za něhož jakož i za jeho dědiců trpělo město úsilnou protirefor- mací katolickou. R. 1683 koupil Choceň hrabě Jan Friedrich z Trautmansdorfu, pán na Litomyšli a Brandýse, po něm ji držel syn jeho Antonín, který r. 1709 ji prodal Václavovi Norb. Octa v. hraběti Vchynskému ze Vchynic a Tetova, v jehož rodě Choceň je podnes.

To je stručná historie města a okolí.

- 301 -

Z Chocně pěknou silnicí došli bychom do Vys. Mýta přes ves D v o- ř i s k o, od níž na jihových. leží Podrážek a Nořín. Na silnici lito- myšlské leží K o s o ř í n. My však pustíme se podle toku Orlice k severu. Z náměstí Choceňského okolo kostela vede široká ulice Běstovská o níz- kých jednopatrových domcích k severu do dosti veliké vsi Běstovic, táhnoucí se po obou stranách silnice na pravé straně údolí Orlického. Přede vsí stojí sýpka s trojhrannými štíty a s pískovcovým znakem Kin- ských nad vchodem. Kostel Všech Svatých, ve XIV. stol. farní, nyní filiální do Chocně, je zajímavý tím, že zachoval si půdorys románský; v 1. 1782-84 byl opravován a rozšířen v lodi přistavěním zvonice ve slohu barokním. Stojí na vysokém návrší uprostřed hřbitova, tak že jeho cibulo-

jj--^^^; >_

j | • IÍÍmN

Zámek v Chocni.

vitá báň je z daleka viditelná. Hlavní oltář ze XVII. stol. Za Běstovicemi dělí se silnice jednak doBošína, kde je knížecí obora, a doSkorenic, k nimž patří ještě samota Vrchovina, s kníž. dvorem a cihelnou.

Původní kostel sv. Maří Magdaleny ve Skorenicích, již ve XIV. stol. připomínaný jako farní, gotický, byl r. 1866 zbořen a vystavěn nynější; ze starého kostela zachovaly se některé zbytky, které jsou uloženy na půdě kostela, zejména oltář z r. 1662, kazatelna, 12 obrazů apoštolů, P. Marie a sv. Josefa na dubovém dřevě z r. 1698 vedle obrazů jiných, epitafium z r. 1606. V kostele pod kruchtou jsou zazděny dva pískovcové náhrobky pánů z Říčan (z r. 1572). Na rozlehlé návsi stojí na toskánském sloupu kříž z r. 1784.

Ze Skorenic vrátíme se přes Bošín opět k toku řeky Orlice, na níž leží na pravém břehu ves Plchovice s osadou Smetanou, naproti pak na levém břehu ves Plchůvky, k niž patří dále k severu ležící osady Korunka a Nová Ves, u nichž r. 1881 byla nalezena pohřebiště se žárovými hroby rázu lužicko-slezského.

302

Severní cíp okresu vyplňují lesy, ohraničené na východě řekou Orlicí a na jihu silnící, vedoucí z Chocně přes Sruby, Dobříkov a Týnisko do Jaroslavě. Na vých. obklopena se tří stran lesem leží farní ves Újezd, k níž patři u Orlice malebně rozložená osada Chlomek a o něco dále samota P o s t o 1 o v, na záp. v lese pak úplně skrytá osada Prochody. Dohromady čítají 567 obyv. V Újezdě je obecná škola a kostel sv. Víta mučedníka, přip. již r. 1349 jako farní. Nynější kostel s třípatrovou věží na západě přestavěn byl r. 1748 na základech původního kostela, jenž dva- kráte vyhořel, r, 1676 a 1738; z původního zařízení kostela zachovalo se

Topolová alej u Běste

několik barokních rámů, rokoková kazatelna, křtitelnice a j. Nynější samota Postolov připomíná se již r. 1342, v XVI. stol. byla tu založena tvrz, která v XVII. stol. zanikla.

Úplně lesy obklopeno jest nedávno na město povýšené Horní Jelení a od něho na vých. ležící ves Jelení Dolní s osadou Rousinovem.

Město Jelení Horní jest slušné a ve své hořejší části pravidelně na náměstí a ulice rozděleno. Pochází to odtud, že část tato teprve pozdě byla založena, když páni grunty své v těchto místech rozprodali. Původně byla na Jelení, kde je nynější dlouhá ulice od kostela, jen ves, nad tím výše býval dvůr, jehož místo zaujímají nyní domky. Proti tomu v rohu nynějšího náměstí býval rozsáhlý hrad, na jehož místě, když spustí, vy- stavěna byla v XVI. stol. dřevěná tvrz, která byla r. 1775 opuštěna docela a r. 1817 zbourána; na jejím místě stojí nynější zámeček >na Sádkách«.

:íii:í

Starší osudy hradu Jelení jsou úplně temné; první známý držitel jeho byl Jiří z Poděbrad, za něhož však již v rumy klesal. Nástupce jeho Jindřich kníže Múnsterberský prodal r. 1495 H. Jelení s ji- ným zbožím Vilémovi z Pernštejna, v jehož rodě byla přes půl století. Po nich byl v držení tvrze Přibík Beneš Sekerka ze S e d č i c, jeden z předních rváčů v Hradeckém kraji. Strýc a poručník jeho dětí Jan prodal J. Heřmanovi z Bubna, který postavil novou tvrz při dvoře v H. J. Heřman byl pán rytířský, udatný, pro svou zkušenost a statečnost byl polním maršálkem ve válkách tureckých. Ze svých cest po Africe přivedl prý s sebou na Jelení lva. Nedlouho před svou smrtí počal r. 1600 stavěti nový chrám, ale sotva se jeho dokončení dočkal; zemřelť r. 1602 a pohřben v kastele. Náhrobek jeho, krásné sochařské práce, bý- val původně před hlavním oltářem, r. 1865 přenesen pod kruchtu a r. 1890

Statek v Běstov

na právo do prostřed lodi. Na mramorové desce na tumbě hranolové vy- tesána je postava Heřmanova v životní velikosti v brnění, s okružím, hlava o ležícího lva podepřena, u pravé nohy rodinný znak (na červeném štítě buben), nad ním jsou položeny rukavice a přilbice. Tvář sochy po- dobá se velice obrazu Heřmanovu v zámku Doudlebském. Když byl náhro- bek při opravě kostela r. 1789 vyzdvižen, našly se v hrobě vyzděném popel a kosti rubášem obalené, a tam, kde spočívala hlava, kus lví hřívy. Rodu pánů z Bubna náleží Jelení posud, jsouc jako svěřenství částí statku Doudlebského.

Horní Jelení má 1587 obyv.; je tu obecná škola chlapecká i dívčí, průmyslová škola pokračovací; občansko-rolnická záložna; farní úřad, poštovní, telegrafní a telefonní úřad, c. k. četnická stanice a lesní úřad hraběte Heřmana z Bubna. Na městečko povýšeno bylo kolem r. 1555, na město 1913.

Nynější, nová nevkusná budova, moderně gotická, kostela Nejsv. Trojice vystavěna v 1. 1864-66 na místě kostela, jejž svým nákladem vystavěl r. 1602 Heřman z Bubna, jak praví nápis na jeho náhrobku, a bo-

- 304 -

hatě uvnitř vyzdobil. Zařízení chrámu je barokní a rokokové, většinou z 2. pol. XVIII. stol. Na hlavním oltáři vítězná brána, nesená dvojicemi ko- rinthských sloupů, v bohatém rámu obraz sv. Trojice od Wagenschóna, od něhož jsou i obrazy na postranních oltářích až na obraz »Ecce Homo«, který pochází od Karla Škréty.

Zvony ve zvonici zděné, postavené r. 1851 místo dřevěné, přeneseny sem r. 1775 z kaple sv. Jiljí v Dolním Jelení.

Před kostelem stojí sochy Anděla strážného z r. 1730 a sv. Flo- riana z r. 1736 s latinskými nápisy, postavené nákladem pánů z Bubna.

Fara je prosté stavení z r. 1792. Na náměstí postavena r. 1704 ná- kladem Fr. Adama z Bubna pískovcová statue P. Marie od Víta Mi- chela, kolem pískovcová ballustráda čtyřhranná. Letos otevřena slav- nostně »Sokolovna«.

Dolní Jelení bývalo v XVI. stol. městečkem a podle pečetidla mělo ve znaku sv. Jiljí s berlou, vedle něho leží laň s krkem šípem pro- tknutým. Kaple sv. Jiljí se hřbitovem byla zrušena r. 1775 a zvony odtud, jak již řečeno, i obraz Škrétův »Ecce Homo!« přeneseny byly do farního kostela v Horním Jelení. Nyní stojí na návsi moderní kaplička, jejíž ol- tářní obraz P. Marie na dřevě malovaný ze XVII. stol. nemá valné ceny. Socha sv. Jana Nep. je z r. 1727.

Z H. Jelení vede přímo na jih lesem silnice do Jaroslavě, k níž patří u samého H. Jelení ležící osada Miroslav, tvořící dohromady polit, obec o 500 obyvatelích. Z Jaroslavě p» jižní straně lesního kom- plexu do vsi Týniska (319 obyv.) na Loučné ležící, odtud přes Rzy do Dobříkova, kde byl r. 1912 postaven pomník Mistra Jana Husi od sochaře Jurečky v Chocni. Od počátku XV. stol. připomíná se tu tvrz, z jejichž starších držitelů první jest známý Jan Těchlovec z Dobří- kova, který později zapsal Dobříkov Janu Talafúsovi z Ostro- v a, známému hejtmanu Jiskrovu v Uhřích. Ten, odešed opět do Uher, zapsal zase Dobříkov Hynkovi z Malejova, jehož potomci psali se pak Dobřikovskými z Malejova. Z nich V i 1 é m r. 1600 vystavěl nově tvrz. Po r. 1618 přišel o dvě třetiny svých statků a žil v Mýtě. Tvrz Dobříkov prodal Karel kníže z Lichtenšteina r. 1623 Albrechtovi V. E. z Valdštejna. Statek spojen byl potom se Zámrskem a tvrz v XVII. stol. úplně zpustla. Začátkem XIX. stol. vystavěna ze zdiva nynější myslivna. Z tvrze zbyly jen sklepy s točeným schodištěm, zbytky zdí a z opevnění příkop a násep.

Za Hlubokou leží ves Sruby (dohrom. 555 obyv.), táhnoucí se podél silnice přímo od severu k jihu. Kostel Nanebevstoupení Páně byl r. 1677 filiální do Chocně, nyní do Újezda. Původní gotická stavba s věží dřevěným podsebilím opatřenou byla r. 1870 opravena, ale již v 1. 1877-78 sbořena; do nové stavby byly pojaty jen podélné zdi lodě. Tři oltáře a kazatelna barokní z konce XVII. stol. byly odvezeny do ne-

— 305 —

dalekého dvora Srubského. V kostele gotická křtitelnice, jejíž ostré hrany při opravě poněkud osekány.

Na jih přes trať státní dráhy kyne nám již na návrší kostel s v. Petra a Pavla obce Slatiny, na jižní straně návrší ležící. Kostel je připomínán r. 1349 jako farní. Ve XIV. a XV. stol. býval tam, kde je nyní ves Slatina, dvůr řeč. Plotiště na návrší u kostela a ves Slatina. Tvrz Slatinskou vystavěli teprve Slaškové ze Slatiny. Po nich r. 1487 obdržel Slatinu Vaněk Zámrský ze Zámrsku darem od krále. Potom dostala se k panství Choceňskému. Kostel je románská stavba ze XII. stol., jednolodní, která přestavbami a úpravou pozbyla původního rázu, podržela jen půdorys románský. Na záp. pak je moderní věž, na

Lípová alej u Postolova.

jihu předsíňka. Na západ při Loučné leží samota Š n a k o v, kde býval původně dvůr řeč. Sneckenhof, patřící k šosu města Mýta, který byl obe- hnán příkopem a později ve tvrz proměněn. Po různých držitelích stalo se Vys. Mýto majitelem tvrze a zboží Šnakovského, poněvadž však tvrze nebylo užíváno k bydlení a nebyla opravována, zpustla úplně. Na sev. úpatí vrchu »Plesu« jest zastávka Slatina-Šnakov místní dráhy Choceň — Litomyšl.

Po Loučné vydáme se odtud k sev. -záp., kde kynou nám ze stromoví věže kostela a zámku Zámrského, na návrší stojícího. Pěkná budova zámku tvoří čtverhran, jehož jižní průčelí je dvoupatrové, nad ním vížka, po stranách osmiboké věže o třech patrech s barokními mansardovými střechami. Ostatní křídla jsou jednopatrová s renaissančními římsami pod- okenními. Na severových. nároží třetí věž, kulatá, mnohem nižší, s malými

306

okénky a kuželovitou střechou. V lichoběžníkovém dvoře jsou v přízemí na hranolových sloupech arkády: loggie v patře byly zazděny a upraveny. Úprava vnitřku je moderní, jen u některých vchodů zůstalo barokní opa- žení. Výzdoba průčelí a úprava západního křídla pochází z XVIII. stol. Zá- mek býval vlastně tvrzí, která byla rozšířena v XVII. stol. za Kolovratů tím, že k starší věži kulaté byla přistavěna budova s čtyřhranným dvo- rem. Starší dějiny tvrze jsou neznámy. R. 1469 byla za vpádu krále Ma- tyáše Uherského vypálena, jakož i nedaleké Uhersko. Teprve Vaněk ze Zámrsku tvrz obnovil. Synové jeho ji r. 1513 prodali Markvar- tovi Slepotickému ze Sulic, jehož sestra, obdrževši ji podílem, prodala opět r. 1533 Janu Lukavskému z Lukavic; r. 1613 po- tomci tohoto ji prodali Karlu Kapounovi ze Svojkova, jemuž

Statek ve Srubech. (Lásku.)

pro vzpouru r. 1618 vzata a prodána r. 1623 Albrechtovi Václa- vovi z Valdštejna. Od něho ji koupil téhož roku Vine. M u š i n- ger z Gumpendorfu s jinými statky, zejm. Chocní, Borovnicí a Do- bříkovem. Po mnohých držitelích koupil ji r. 1640 Albrecht Lieb- štejnský z Kolovrat, v jichž rodě zůstala do r. 1772. Po Gem- sendorfech koupili zámek r. 1849 Goltlové, kteří jsou v držení jeho podnes.

Rozsáhlý park rozkládá se na západě zámku. Na jih stojí farní kostel sv. Martina biskupa, přip. již r. 1350; r. 1677 byl filiální do Vys. Mýta. R. 1781 byl starý kostel zbořen a vystavěn nynější (nevkusný) rokokový nákladem ryt. Jeníka Zásadského z Gemsendorfu. Západní průčelí má rohy zaobleny, portál opatřen moderní předsíňkou a dveřmi s rokoko- vými řezbami. Nad oknem ve středu průčelí jsou v ozdobných kartuších znaky rodu Gemsendorfu. Uvnitř zařízení většinou rokokové; hlavní oltář s obrazem sv. Martina z r. 1781; pískovcová křtitelnice gotická s dřevě-

- 307 -

ným barokním víkem. V lodi dva náhrobky rodu Lukaveckých z r. 1541 a 1590 a náhrobek rodu z Gemsendorfu z konce XVIII. stol.

Projdeme skromnými domky Zámrsku a přilehlé Nové Vsi (dohrom. 702 obyv.), na jejímž konci, t. zv. Křížovce dělí se silnice na čtyři strany, na j. k Mýtu, na v. k Zámrsku, na z. ke Stradouni, na sev. k stanici hlavní trati »Zámrsk«, od níž na jz. leží ves Janovičky s dvorem M a 1 e j o- v e m, po němž se psali Dobřikovští z Malejova.

Dále po toku Loučné na pravém břehu leží Radhošt, stará ves, je- jíž kostel sv. Jiří mučedníka na malém návrší připomíná se již r. 1350 jako farní; původní kostel gotický byl v létech 1772 — 73 úplně ve slohu barok- ním přestavěn. Hlavní oltář byl r. 1778 zhotoven v Praze, postranní r. 1781 v Chrudimi, zařízení ostatní většinou z téže doby. Zvony zavěšeny jsou ve zvláštní dřevěné zvonicí s širokým spodkem a stanovou střechou; na vý-

ML.

'fW™

Zámrsk.

chod od kostela stojí kostnice. Tvrz připomíná se tu již r. 1226., rovněž ve XIV. stol. připomíná se fara a tvrz, ale dvory náležely někoiika majite- lům; v XV. stol. tvrz zanikla a ves byla do r. 1547 v držení Vys. Mýta. Jestříbský pán Přibík Sekerka ze Sedčic postavil si nový dům při dvoře Radhoštském kolem r. 1550, snad na místě bývalé tvrze, který se ještě r. 1661 připomíná. Po něm držel Radhošť Heřman Lukav- ský zLukavic na Zámrsku, jehož choť Johanka prodala ji s tvrzí pustou Jestříbcem, vsi Týnisko s mlýnem a Ziku panu Divišovi z Chlumu r. 1571 k panství Chroustovskému, k němuž podnes patří.

S Radhoštěm tvoří společnou obec osada S e d 1 i š t k y při samé trati ležící (dohr. 276 obyv.); na sev. od nich ležící osady ŽikaaFran- c 1 i n a patří ke vsi T r u s n o v u, kterou rytíř Toulovec z Třemošné, mě- šťan Litomyšlský, koupil od Peška z Uherska a daroval špitálu Litomyšl- skému. Mezi Trusnovem a Sedlištkami nacházejí se pastviny a role, jimž lid říká Jestříbec; zde stávala tvrz, na níž seděli Jestříbští z Ryzem- burka od XIV. do XVI. stol. R. 1558 tvrz ještě stála, ale brzy potom zpustla, r. 1571 uvádí se již jako poustka při dvoře Radhoštském.

— 308 -

Na jih na levém břehu Loučné leží malá ves Opočno se 243 obyv. Nejvýznačnější z této krajiny je ves Uhersko (430 obyv.), stanice hiavní trati Praha- Vídeň. Ves podobá se spíše městečku. Uprostřed návsi stojí barokní kostel Nanebevzetí P. Marie, farní, který se již jako takový připomíná k r. 1350. Starý kostel byl však r. 1704 zbořen a nákladem hrab. Leopolda Kolovrata vystavěn nynější s věží v západním průčelí, s plecho- vou cibulovitou střechou s lucernou. Z původního zařízení z poč. XVIII. stol. zachovalo se jen málo, jinak vše je moderní. Na věži zvony z r. 1704, 1634 a 1727. Naproti kostelu rozkládá se poplužní dvůr knížete Thurn- Taxise; obytné stavení z 2. pol. XVIII. stol. má prostou facadu, v jejíž středu je plastický znak Kinských.

Tam, kde jest nyní myslivna, postavená r. 1770, stávala tvrz, na níž počátkem XIV. stol. seděl Ctibor z Uherska. Po vymření jich r. 1454 stal se držitelem Uherska Vilém Jeník ml. z Mečkova, zname- nitý válečník jako jeho otec, jenž dobyl se Sirotky Litomyšle. Vilém ze- mřel asi v té době, když vtrhli Uhři do Čech, pleníce okolní krajinu, při čemž Zámrsk, Uhersko a jiné vsi lehly popelem. Od něho koupila Uhersko obec města Vys. Mýta a tu teprve tvrz pro zanedbání oprav zpustla. R. 1547 musilo město odstoupiti králi Ferdinandovi část jmění svého, jež obsahovalo Šnakov tvrz a dvůr poplužní, Jestříbec tvrz a dvůr, Uhersko tvrz pustou a dvůr, Týnisko, Radhošt, Žíku, Sedlištky, Opočno, Brč, Trusnov, Chotěšiny a j. Král dal Uhersko jako léno k Brandýsu n. O. p. Bohuši Kostkovi z Postupic, po jeho smrti pak je prodal Divišovi Slavatovi z Chlumu a Košumberka, ten však je postoupil Arnoštovi Vitanovském u^ V 1 č k o v i c. Vitanovští postavili si nový dům kamenný snad na místě pusté tvrze, a bydleli v ní až do pol. XVII. stol., kdy koupili Kyšperk a přestěhovali se tam. Tvrz zdejší pak úplně zpustla. Ke Chroustovicúm se dostala, když páni z Ko- lovrat drželi společně Kyšperk a Uhersko. Na sever od Uherska ve středu parku stával letohrádek Theresienlust, neb také N e u 1 u s t zvaný, osmihranná to, jednopatrová stavba s mansardovou střechou, který vy- stavěl r. 1790 hrabě Filip Kinský prý podle plánu, jejž navrhla jeho sestra Marie Terezie, ovdovělá Poniatowská. Roztomilý pavilon ten byl ne- dávno zbytečně zbořen.

Ve výběžku okresu při trati leží ves T u r o v (323 obyv.), kde v za- hradě selské (č. 9.) nachází se pahrbek, na němž stojí stodola, ohrazená valy a příkopy okrouhlými. Při kopání nalezeny zde ostruhy, šipky a hře- bíky, snad zde stávala dříve tvrz.

Zde opouštíme Loučnou, která teče dále směrem sev.-záp., a dáme se pěšinou okolo krásné bažantnice ke vsi Městci (338 obyv.) na silnicí Mýtsko-Hrochovo-Týnccké; na vých. od ní O s t r o v (355 obyv.), u něhož směrem k Uhersku byly nalezeny žárové hroby. Ves je stará, již r. 1318 se připomínají Řehněř z Ostrova a Pešek. V XV. stol. nacházela

- 309 -

se zde tvrz, jejíž osudy po r. 1493 jsou neznámy; zanikla asi v XVI. stol. Nejznámější z držitelů jest válečník Jan Talafús z Ostrova (přip. se poprvé r. 1439), který stav se služebníkem králové Alžběty v Uhřích, přijal hejtmanství pod Janem Jiskrou z Brandýsa. Po dlouhých letech vrátil se do Čech, ale schudl prý tak, že po trzích s mošnou chodil. Ves dostala se v pozdějších dobách nejprve ke Košumberku a oddělením odtud k Chroustovicům.

Dále na vých. leží S t r a d o u ň, již král Václav II. daroval klášteru zbraslavskému, v době mezi válkami husitskými a r. 1547 koupila ji obec Mýtská od pana Bohuše Kostky z Postupic a na Litomyšli. Na jih odtud

Kaple se studánkou sv. Mikuláše ve Vraclavi.

jsou V i n a r y (339 obyv.), u nichž nalezeny byly dva kamenné mlaty a kamenná sekyrka (nyní ve vys.-mýt. museu).

Od Stradouně a Vinař zdvihají se dosti prudce kopce, rovněž tak se strany východní od Vys. Mýta; v jich klíně leží farní ves V r a c 1 a v, která vznikla z někdejšího předhradí hradu Vratislavě, jímž jako široká ulice s rozsáhlým tržištěm uprostřed se táhla zemská stezka od Litomyšle přes Vys. Mýto a Vrchy ke Chrudimi. Na tržišti na vých. straně stával chrám sv. Václava, který poprvé se připomíná jako farní r. 1350 a po dlouhá století jím zůstal; r. 1666 dal jej děkan mýtský a spolu farář vra- clavský Samuel Hattaš opraviti a zvonici vystavěti; r. 1786 byl Josefem II. zrušen a učiněna z něho sýpka, která r. 1804 vyhořela; nyní upraven na hostinec, v němž se nalézají ještě některé románské zbytky stavby chrá- mové; i půdorys lze dobře zjistiti. Odtud byly některé věci přeneseny do druhého kostela Nanebevzetí Panny Marie. Tento nyní farní kostel připomíná se již r. 1349 jako farní, pak byl od r. 1628 filiálním nej-

- 310 -

prve do Chroustovic, později do Vys. Mýta; od r. 1754 zase farní. R. 1618 byl rozšířen od Dobříkovského z Malejova, r. 1719 vyhořel i se zvonicí, stojící jižně od kostela, a upraven na nynější stav; věž znovu po požáru r. 1737. Kostel byl původně gotická, jednolodní budova (z 2. pol. XIII. stol.), při přestavbě r. 1719 byl pojat do nové budovy k severu obrácené a to tak, že kněžiště přepaženo a užito za kostnici a sakristii a původní loď pojata v novou. Na vých. stěně byv. kněžiště zachovaly se gotické fre- sky ze XIV. stol., ovšem velmi porušené.

Na ostrohu spadajícím příkře na severní a jižní stranu do údolí mezi vesnici Vraclav a poutnickým kostelem sv. Mikuláše nachází se h r a d i- š t ě, trojstranné, otočené valem a příkopem 100 m dlouhým; násep byl až 2 m. vysoký. Zde stával hrad Vratislav, k němuž byl příjezd od ny- nější kovárny. Budovy hradní i sruby na náspu byly sroubeny ze dřeva, z těžkých klád. Hrad připomíná se poprvé r. 1086 v darovací listině klá- štera opatovského; koncem stol. XIII. se již rozpadl; o hradišti mluví se v XVI. stol. v městských knihách Vys. Mýta; dnes násep i zdivo je úplně rozebráno.

Z pamětihodných událostí, které se na hradě přihodily, nejvýznačnější je záhuba rodu Vršovců r. 1108 za knížete českého Svatopluka; na hra- dišti postaven r. 1908 na památku této události pěkný pomník.

Koncem stol. XVII. a ve stol. XVIII. stala se Vraclav siřeji známou lázně mi sváto mikulášským i, umístěnými v rozkošném údo- líčku na sever pod hradiskem vratislavským, v němž vyvírá studánka ode dávna zvaná studánkou sv. Mikuláše. Když vodou její uzdravil se také farář Vratslavský, dal zde r. 1665 vystavěti kapli, která byla r. 1685 roz- šířena. R. 1692 vystavena byla na stráni nad kaplí poustevna pro poustev- níka, aby ji opatroval; také vížka se zvonkem a hodinami vedle postavena a sluje dodnes od té doby vfráterkou«. Za nedlouho byly zřízeny zde lázně. R. 1724 kaple zbořena a položen základní kámen hrab. Ant. J. z Bubna na Žamberce a Jelení k novému kostelu, jehož stavbu vedl stavitel a měšťan pražský Karel Ant. Canavalle nákladem obce mýtské. Barokní kostel tento vestavěn jest do úžlabiny otevřené na západ v široké prostranství. Po stranách záp. průčelí stojí nízké věže, dvojkřídlé schody vedou s balu- strádou na terassu k hlavnímu vchodu. Pod terassou je vchod ke kapli se studánkou. Vnitřek chrámu působí milým dojmem svou jednoduchou barokní výzdobou. Na hlavním oltáři z r. 1730 obraz sv. Mikuláše anděly obklopeného; bez důvodu se připisuje P. J. Brandlovi. Druhý oltář sv. Mikuláše je z r. 1738, třetí P. Marie koupen byl obcí Mýtskou r. 1787 ze zrušeného kláštera v Sedlci.

Z Vratislavě vede pěkná silnice přes Vrcha a hájek do Vys. Mýta.

Z Vysokého Mýta vydáme se od kasáren k Vrchům, u kříže pak dáme se v levo; nahoře otevírá se nám pěkný rozhled. Pod námi leží na silnici k Vinařům a Stradouni Sedlec (401 obyv.), dále pak v pěkném údolí

- 311 -

Domoradice (326 obyv.), jichž část již r. 1372 patřila ke hradu Ko- šumberku; v XVI. stol. znovu tvrz tu vyzdvihl Albrecht Lukavský. Ma- jitelé Domoradic neustále se střídali, r. 1867 je koupila hraběnka Vir- ginie z Aíchelburka. Je zde dvůr se zámečkem z XVIII. stol., který však byl v I. 1895 a 1897 moderně přestavěn; zachovalo se jen několik kovaných rokokových mříží na oknech. Na j. odtud v údolí téhož potoka jest ves Svařen, k níž patří osada Sejtinka (dohrom. 283 obyv.). Ve Svařeni je kalvárie z r. 1839 hrubě z pískovce tesaná. Na sev.-záp. leží osada P o p o v e c, patřící k Mravínu, u níž na vých. zachovaly se zbytky tvrze — valy polokruhem zakončené. Od Mravína na j. ves Š t ě n e c, v níž ve 14. stol. stávala tvrz, patřící ke Košumberku, ale již na poč. stol. XV. připomíná se tu jen dvůr poplužný. Také ves P ě š i c e na jv. v údolí ležící patří ke starším osadám českým, připomíná se již r.

Rozcestí u Vys. Mýta (do Vánic a do Lhůty).

1226. Tvrz zdejší na poč. XV. stol. držel Ješík z Popovce; ta zanikla, zachovalo se jen hradiště »na valech« na vysokém ostrohu a dvojí val. Na druhé straně táhlého, dosti příkrého vrchu leží S r b e c (221 obyv.) a na jih Domanice, v nichž stávaly tvrze, nyní zpustlé, jež drželi v 15. stol. vladykové ze Srbce nebo Srbeč. Domanice vystřídaly několik majitelů než se r. 1623 dostaly pánům na Košmberce. Domanice patří k pol. obci Voleticům (dohr. 186 obyv.) na záp. od nich na úbočí pla- niny ležícím. Kostel voletický s v. Jiří jest filiální do Lůze, kamž patří již od r. 1677; r. 1350 připomíná se však jako farní. Je to prostá budova gotická, jednolodní ze XIV. stol., jež byla asi r. 1626 opravována, z kteréžto doby pochází také část zařízení; nynější úprava jest z konce XVIII. sto- letí, kdy byl sňat kassetovaný strop renaissanční v lodi a nahrazen ny- nějším plochým. Na západě přiléhá k lodi gotická věž s barokními ozdo- bami, střechou cibulovitou s lucernou. Hlavní oltář pochází z druhé polo- vice XVII. stol.; postranní oltáře jsou stejné, oba z poč. XVII. stal., sv.

— 312 —

Floriana (a sv. Vojtěcha) a sv. Dominika (a sv. Šebestiána). Z konce XVI. století pochází tabulový obraz v lodi, malovaný temperou na křídovém podkladě, představující z mrtvých vstání Kristovo a zděšený útěk zbroj- nošův. Rovněž z té doby je dvojkřídlá zavírací archa, uprostřed na plátně obraz sv. Jiří na koni v rytířském brnění a rudém plášti, poráží draka v údolí, nad nímž na skále stojí hrad: na vnitřních stranách křídel v právo obraz sv. Václava v brnění, v levo sv. Víta s kohoutem; na vnějších stra- nách v právo korunování Krista trním a kladení do hrobu, v levo zjevení se Krista v zahradě Gettsemanské a bičování u sloupu, vše v bílém rámu. Kromě nich je tu několik barokních obrazů na plátně, ale bez ceny umě- lecké. V dlažbě lodi zapuštěn pískovcový náhrobek z poč. XVII. stol.

Nové Hrady.

Od Voletic máme pěkný rozhled po údolí řeky Olšinky — Novohradky, v němž leží město Lůze, nad ním pak vysoko vypíná se dvojvěží Chlumku a v levo zříceniny Košumberka. Sejdeme až k toku a po jeho břehu pustíme se k severu, kde dojdeme nejprve L o z i c, vsi s 387 oby v.; je zde fara evang. reform. sboru a evangelický kostel, vystavěný r. 1784 Filipem hrab. Kinským. Je to obdélná budova se štítem a šindelovou mansardovou stře- chou; uvnitř zachovala se z původního zařízení kazatelna a část varhan. Dále je tu dvůr z XVIII. stol., jehož hlavní brána je ozdobena úseky seg- mentové římsy a znakem Kinských.

A jako Voletický kostelík, tak také i farní kostel Nejsvět. Trojice v Jenčovicích, na návrší uprostřed hřbitova stojící vyniká nad okolní krajinu. R. 1350 uvádí se jako farní k biskupství litomyšlskému, ves je však starší, připomíná se již ve XII. stol.

Po r. 1585, kdy úplně vyhořel, byl mnohokráte opravován; poslední opravy byly r. 1893, kdy barokní valená klenba v lodi nahrazena byla stro-

— 313 —

pem rákosovým a dána nová kruchta, r. 1895 nová střecha atd. Budova sama je jednolodní, ranně gotická, k níž po stranách kněžiště přiléhají kaple Mravínská a sakristie, na jihu nová předsíň, na západě pak čtver- cová věž se střechou stanovou s bání; vedle věže přistavěna pro zvony nízká zvonice: dřevěné podsebití s šindelovou střechou na kamenném spodku. Z hlavního oltáře z r. 1787 zbyl jen tabernakl, obraz sv. Trojice a sochy Petra a Pavla. Rovněž z křtitelnice zachoval se jen cínový kotlík z r. 1625. Dobré práce z XVIII. stol. jsou obrazy na plátně a dřevě a ba- rokní krucifix. Zvony z r. 1585 a 1599.

Západně odtud leží M a r t i n i c e, patřící k Jenčovicům, s nimiž čítají dohromady 433 obyv. Na sever podle toku řeky nebo po silnici při- jdeme do Z a 1 a ž a n, k nimž patří dále ležící osada P o d ě č e 1 y (dohr. 341 obyv.); na levém břehu pak je ves Lhota (tu pískovcový kříž z XVIII. stol.), ve výběžku okresu samota Ž i 1 o v i c e, velmi stará, nebof již r. 1244 se připomíná; bývala tu ves s poplužním dvorem, která patřila k panství kláštera Podlažického, později ke zboží zápisnému Chrastskému a Podlažickému, po různých majitelích zase k Chroustovskému a na konec opět k Chrasti. Na zač. XVII. stol. vystavěna tu tvrz, která po válce třicetileté se vsí spustla. Od Poděcd k záp. na silnici ke Stradouni jest ves Mentour, přifařená rovněž k Jenčovicům. Odtud odevšad máme již blízko do městyse Chroustovíce (885 obyv.) na obou březích Olšinky ležícím. Celá krajina kolem Chroustovic jest pro svůj rovinatý ráz a do- .statek vodstva velmi úrodná, a také většina obyvatelstva se zabývá rol- nictvím; vedle toho ženy vyšívají zde bílé prádlo bavlnkou a hedbávím.

Celou jihovýchodní stranu Chroustovic zaujímá zámek a hospodářská stavení.

Zámek vystavěn byl snad na místě bývalé tvrze, o níž máme zprávy od XV. stol. Majitelé se zde neustále střídali; počátkem XVI. stol. dostaly se Chroustovíce Albrechtovi z Chlumu a Košumberka a po něm jeho bratru Slavatovi, jenž je připojil k panství Košumberskému. Za vlády těchto pánů tvrz zpustla, a teprve od Zachariáše Slavaty z Chlumu opra- vena. Panství zdědil r. 1599 jeho nedospělý syn, jehož poručníci nemo- houce je pro dluhy udržeti, prodali r. 1600 Kunce Slavatové; syn této Diviš Lacembok z Chlumu a Košumberka prodal r. 1606 Chroustovíce s okolím Janu Divišovi ze Žerotína na Náměšti. Ale ani ten je neměl dlouho, pře- cházelo z ruky do ruky, až je r. 1663 koupil František Karel hrabě Lieb- štejnský z Kolovrat. Tento přestavěl tvrz na zámek, o němž se zachoval současný záznam. Vnuk jeho Frant. Karel prodal r. 1721 zámek Chrousto- více s městečkem a vsi Městec, Ostrov, Opočno, Uhersko, Trusnov, Fran- clinu, Radhošť, Ziku, Tyništko, Janovičky, Stradouň, Vinary, Sedlec, Pě- šice, Mravín, Mentoury, Jenšovice, Martinice, Lozice, Turov, Staré a Nové Holíšovice Jeronýmovi hrab. de Capece a markrab. de Rofrano; potom Chroustovíce držela Marie Terezie roz. markýzka z Rofrana, choť

314 -

hrab. Leopolda Kinského. Po ní byl od r. 1779 majitelem Ch. Filip Kinský, který zámek přestavěl částečně rokokovým slohem, zvi. zahradní průčelí a připojil rozsáhlé předdvoří a zahrady v 1. 1779-80. Zemřel r. 1827. Roku 1823 však Ch. od něho koupil kníže Karel Alexandr z Thurn-Taxisu; Taxi- savé drží je dosud.

Zámek skládá se z budovy vlastní ze XVII. stol. a do podkovy roze- stavěných traktů z konce stol. XVIII. Mezi budovami s byty -pro služeb- nictvo je vjezd uzavřený mřížovou branou. Od těchto budov do čtvrt- ellipsy se táhnou konírny, za nimiž se otvírají po stranách dva menší vjezdy, na náves a do dvora hospodářského; pak pokračují čtvercové jednopatrové budovy s mansardami a přízemní podélná křídla v pravém

Zámek v Nových Hradech.

úhlu lomená a k hlavní budově přistavěná; na podélných stranách otevřena jsou chodbami, v částech příčných jsou v právo kaple, v levo kuchyně. Středem a napříč nádvoří vede cesta s alejí a přestupuje po třech můst- cích pctok uměle sem zavedený. Můstky jsou ozdobeny vasami a skupi- nami amorettů se svítilnami. Hlavní budova zámecká je jednopatrová, v jejímž středu je užší polopatro s trojúhelníkovým štítem. Nad portálem balkon, nesený dvojicemi toskánských sloupů. V průčelí zahradním nesou dva páry jónských sloupů, pilastrů, hranolových pilířů a několik těžkých konsol terrasu, po jejíž stranách vedou dvojdílná schodiště. Ve štítě nad terrassou korunovaný dvojznak Kinských.

Většina pokojů v zámku zařízena moderně, z původního nábytku ro- kokového a empirového zachovalo se jen několik kusů a něco dekora- tivních drobnůstek, ostatní vše bylo odvezeno do Řezná, podobně jako ze zámku Li torny šlského. Podobně zachováno zde jen několik obrazů: por- traitů a krajinomaleb.

- 316 -

Za zámkem rozkládá se park ve francouzském slohu zřízený, dosti za- chovaný, obtékaný se tří stran potokem. Středem vede cesta přes most do orangerie a odtud branou přes druhý můstek do rozsáhlé bažantnice. V zahradě je empirový pamětní kámen z červeného mramoru s nápisem francouzským: poděkování (asi sestry Filipa Kinského Marie Terezie) bratrovi za poskytnuté přístřeší.

Zámecké budovy tvoří východní stranu náměstí či návse, uprostřed níž stojí rozsáhlý barokní kostel sv. Jakuba Většího Ap. Byl již r. 1350 farní. Původní stavba stojící uprostřed nynějšího hřbitova zbořena, při čemž zachována jen krypta Haugwitzů s náhrobky a r. 1744 vystavěn nynější kostel o něco severněji vedle hřbitova nákladem hraběnky Marie Terezie Kinské. Kněžiště zakončeno polokruhem; po stranách přiléhají sakristie a knížecí oratoř, na západě hranolová věž, krytá štíhlou sta- novou střechou. Zařízení chrámové je rokokové, většinou dobré práce; z XV. stol. je křtitelnice podoby zvonu.

Jednopatrová fara, vystavěná r. 1783 hrab. Filipem Kinským, ozdo- bena nad portálem sochou sv. Jana Nep. v nice a znakem Kinských ve štítku. Na návrší též sloup se sochou P. Marie z r. 1752.

Tím ocitli jsme se opět na hranicích okresu.

Poslední naše cesta povede po hranicích okresu litomyšlskéha a sku- tečského. Vyjdeme opět z Vys. Mýta u kasáren na Litomyšlském před- městí, a můžeme jíti po silnici k pěknému rozcestí silníc do Vánic (167 obyv.) a do Lhůty, nebo pěšinou kolem barokních soch sv. Josefa z r. 1738 a sv. Vavřince z r. 1741 ke Knířovu, jehož poutní a farní kostel Zvěstování P. Marie z daleka je viditelný. R. 1349 připomíná se jako farní, kdy byl v držení pánů z Pardubic. Ve válkách husitských spustí a byl až do r. 1787 filiálním do Vys. Mýta. Je to prostá budova gotická ze XIV. stol. s věží na západě; opravami a přídavky se změnil, tak zvi. v 1, 1836 — 37, kdy byl celý kostel opraven, vystavěno z kamene horní patro, které bývalo dřevěné. Na obou stranách kněžiště jsou oratoře, na východě sakristie, přistavěné asi kol. r. 1730. Barokní hlavní oltář koupen ze Sedlce r. 1787; na něm zasklený obraz P. Marie v postříbřeném rámu. Z obrazů nás dále zaujme obraz hořícího Mýta r. 1774 s podpisem, zajímavý pro opevnění městské a pro stav kostela před požárem. Do r. 1848 vedlo od posledních chalup knířovských ke bráně hřbitovní čtvero řad lípových, které toho roku byly vykáceny a tím obec i kostel zbaven krásné ozdoby. R. 1730 počala se sem konati veliká procesí, nejen z Mýta, ale i z dalekého okolí, a proto tu byla obnovena fara. Knířov patří k výstavné Lhůtě, s níž má dohr. 349 obyv. Nad Lhůtou na Vrchách leží ves Brč, již kou- pila obec Mýtská r. 1542 od pana Bernarta z Rizemberka.

Dále na jih přicházíme k dvojité osadě na obou ostrozích širokého údolí založené Střihanovu a Zádolí (259 obyv. dohr.), jímž projdeme na západ k Pustině (239 obyv.) a dále k Řepníkám, staré farní vsi,

- 310 -

jejíž kostel sv. Vavřince připomínán r. 1350 jako farní; v letech 1728 — 83 byl tento původní kostel zbořen a vystavěn nynější barokní; zůstaly jen zvony (z r.' 1503, 1506, 1679) ve zvláštní dřevěné zvonici na kamenné podezdívce. V předsíni si ještě všimneme pískovcové románské křtitelnice, ve zdi zazděné. Fara je od kostela dosti odlehlá, to si vysvětlíme tím, že na faru byla přeměněna panská myslivna, když stará fara v bouřích válečných zanikla.

Z Řepník přes planinku Farářství zvanou přijdeme za krátko k troj- boké statui sv. Trojicí, t. zv. Pokloně (z 1. pol. XVIII. stol.), stojící na samém ostrohu nad vesnicí Střemošicemi, odkud je překrásná vyhlídka do kraje a do údolí Olšinky. Dole pod námi Střemošice, k nimž vede shůry serpentina silnice, proti nám šedivé zříceniny Kašumberku na vrchu

Chlumek s Lůží.

porostlém ovocným stromovím, za ním tmějí se lesy, v právo vznosná ba- rokní svatyně chlumecká se štíhlými věžemi a pod ní rozseté domy města Lůze. A tam zaměříme. Před barokní kapličkou čtrnácti pomocníků (z r. 1720) přejdeme na silnici Novohrasko — lůžskou k třístranné rotundě sv. Jana Nep. (z r. 1746), jdeme pod hradem Košumberkem, o němž bylo psáno již při okrese Skutečském; z téhož důvodu nebudeme opakovati historii Lůze, která s hradem je stejná; prohlédneme si jen památky měst- ské. Lůze čítá 281 domů a 1627 obyvatelů; je zde farní úřad, obecná škola a pokračoyací škola průmyslová, c. k. poštovní úřad, četnická sta- nice, lesní správa knížete z Thurn-Taxisu, občanská záložna.

Kostel sv. Bartoloměje, přip. již r. 1350, býval farním do r. 1773, kdy přenesena byla fara na Chlumek. Původní gotická budova ze XIV. stol. o jedné lodí byla při opravě upravena barokně až na věž, která při- léhá k lodi na západě a jejíž svrchní dřevěné patro vysazeno na krákor- cích; šindelová střecha je kuželová. Na jihu kněžiště přistavěna sakristie. Hlavní otlář sv. Bartoloměje sloupové architektury, podobně i postranní oltáře jsou z 1. pol. XVIII. stol. Varhany a zpovědnice ze XVII. stol.;

— 817 —

dřevěná křtitelnice s cínovým kotlem uvnitř z r. 1625. Zvony z r. 1510, 1544, 1727, 1699. V bývalém vchodu věže zazděn bílý mramorový náhro- bek Diviše Lacemboka (f 1575), v sakristii Jos. Novotné z r. 1781 a j.

Ve farní budově z XVIII. stol. jsou na chodbách obrazy: portrait paní M. Híserlové z r. 1682 (pěkný rám), kopie Chlumské P. Marie s pohledem na Košumberk a Chlumek, z 1. pol. XVIII. stol., portrait jezovity Retze, obrazy P. Ježíše a P. Marie.

Poutní a farní kostel Panny Marie na Chlumku vystavěn byl v 1. 1690 — 95 Marií Max. Evou Hieserlovou z Chodův a Košumberka. Dříve zde stávala kaple, v 1. 1667 — 69 vystavěná, kolem níž zřízen byl ambit s osmí kaplemi a dvojími kamennými schody; pod ní byla v 1. 1678 — 82 vystavěna na východ residence pro Jesuity, na západ o dva roky později dům pro hraběnku Hieserlovou. Když tato kaple. návalu poutníků nesta- čila, byla r. 1690 zbořena a vystavěn nový chrám. Vrch Chlumek byl osázen lipami a obehnán zdí prolomenou na záp. a vých. branou, od nichž nahoru k ochozu vedou schodiště; pravaůhlový ambit prolomen jest osmi kaplemi, z nichž čtyři větší jsou v rozích ambitu; ve výklencích jejich ol- táře, ve všech kaplích pak na zadních stěnách fresky s výjevy ze života P. Marie z kol r. 1750. Chrám, na uměle nasypaném vršku stojící, jest barokní budova jednolodní s řadou kaplí na obou stranách, které tvoří při pohledu zvenku postranní lodi s dvěma věžemi v západním průčelí; mezi nimi hlavní portál; po jeho stranách niky se sochami sv. Josefa a Joachima. Hranolové věže pokryty jsou plechovými cibulemi s lucernami, báněmi a kříži.

Vnitřek chrámu je celkem 29.30 m dlouhý a 20 m vysoký. Stěny jsou až na několik štukových ozdob hladké a rozděleny pilastry s ko- rinthskými hlavicemi.

Vnitřní zařízení, provedené v 1. 1695 — 1700, jest nádherné, avšak nepřeplňuje. Hlavní oltář je pod zděnou renaissanční rotundou, vyplňu- jící celé kněžiště, s klenutou kopulí s lucernou o osmí oknech; nad tím symbol — holubice. Na oltáři ve stříbrném rámu obraz P. Marie s Ježíškem v loktech s nasazenými stříbrnými korunkami. Je to kopie renaissančního originálu z Drážďan do Innsbrucku přeneseného, z 1. pol. XVII. stol. Vedlejších oltářů v kaplích jest šest, vždy dva protější si od- povídající. Pěkné jsou i kazatelna, varhany, lavice i zařízení sakristie. Ve- liký počet obrazů jak v chrámě, tak i v sakristii v řezaných rámech.

Na východ od kostela v parku stojí bývalá residence Jesuitů; bývala dvojpatrová, ale r. 1823 druhé patro bylo zbořeno; vnitřek po- zbyl přestavbou svého původního vzhledu. Rovněž bez původní úpravy je bývalé sídlo hrab. Hieserlové; zachována jen brána dvora.

Sejdeme po schodišti opět do města, které v čas poutí hojně oži- vuje, abychom si prohlédli ostatní památky. Náměstí je čtverhranné, na

- 318 —

němž se zachovalo několik pěkných barokních domů z XVIII. stol., s vy- sokými štíty a mansardami. Město mnohokrát vyhořelo, celé na př. r. 1564, 1691 a 1790. Uprostřed náměstí stojí radnice, která byla vysta- věna r. 1542 od Diviše Slavaty z Chlumu a Košumberka s dílnou kovář- skou a zámečnickou, radnicí se stala r. 1570. Je zde uložen archiv, ko- piář z r. 1630, pečetidlo, vazby knih, truhlice cechovní; na chodbě a na půdě portraity pánů Lůze ze XVII. stol. Na náměstí stojí dále pískov- cový sloup se sochou sv. Jana Nep., asi 6 m vysoký, z r. 1712.

Z konce XVIII. stol. pochází synagoga, v průčelí se štítem zakon- čeným trojúhelníkem. Uvnitř je valené klenutá, ozdobená štukovými zrcadly a výsečemi. Za městem nově a moderně zařízené sanatorium pro nemoce skrofulosní a krtičnaté; o prázdninách vždy slouží za vítaný útulek feriálním osadám.

Z Lůze mohli bychom jíti stále proti toku Olšinky až k Novým Hradům a jistě by se nám cesta tato líbila pro krásy přírodní, ne ne- podobné skalám Adrsbašským zvláště v Pivnicích a Všivících; ale o nich jsme se již zmínili při okrese Litomyšlském, proto přidržíme se jako vodítka silnice. První a takřka jediná na ní leží malá osada Bílý kůň, patřící politicky k Střemošicům (dohr. 372 obyv.); bývala tu kdysi jen hospoda téhož jména. Spíše nás zajímá u silnice k Lůži uměle nasypa- ný kruhový pahorek, obehnaný příkopem, snad to je tvrziště, ale lid nazval jej »stolem Žižkovým«, jejž prý lid mu zde tábořící připravil.

Za Bílým koněm opustíme silnici a přijdeme ke shluku osad po strá- ních rozložených Doubravicům, Dvořišti, Libejcině a Le- st i n ě. K Doubravicům patří ještě mlýn a několik stavení v údolí Ol- šinky, podobně tak k Leštině samoty Doly, Dolany a Zelený strom, k Libejcině zase patří osada Javor n íček, na vých. ležící, a samoty Pustinka a Loučov. Z Leštiny sejdeme opět pod vrchem 493 m vys. k silnicí do Mokré Lhoty (obyv. 431), k níž patří osady Rybníček a Podhořany v kopcích k severu ležící a v údolí Olšin- ky samoty a mlýny Haberka a Polanka. A již jsme u samých No- vých Hradů, jichž zelený chlum a pod ním bílý zámek se nám stále při- bližoval.

Nové Hrady leží na sever od skalní krajiny Toulovcovy v malebném údolí Novohradky. Původ jich sahá do šeré dávnověkosti. Na severových. straně nynější obce zdvihá se homolovitý vrch »Starý zámek«, na jehož vrcholu stával hrad a při jeho úpatí kostel. Byl to první a jediný chrám v okolí, po němž se nazýval hrad i podhradí »Boží dům«. Hrad za válek husitských byl pobořen. Teprve za Kostků z Postupic, kteří drželi Nové Hrady do r. 1557, byl vystavěn hrad nový, od něhož dostala i osada jméno Hrad nový nebo Nový Hrádek, kteréžto jméno v XVIII. stol. se ustálilo na Nové Hrady. Po úmrtí posledního mužského člena rodiny

— 319 —

Kostku přecházely Nové Hrady z ruky do ruky, až se r. 1605 dostaly v majetek rodiny Trautsohnů na 100 let. Trautsohnové nikdy zde ne- bydleli, hrad pustl, a co ještě zbylo, zničili r. 1645 Švédové. Lepší doba nastává za nových pánů z rodu Harbuval-Chamaré, kteří r. 1749 panství koupili a trvale se zde usídlili. Na panství provedli mnohé opravy a za- ložili novou faru v Proseči. Poněvadž hrad byl dosti sešlý a k tomu na vysokém kopci, dal si hrabě Jan Antonín postaviti nový nádherný zá- mek v podhradí v 1. 1774 — 77, při čemž bylo použito též zdiva starého hradu, který tak zmizel skoro beze stopy. R. 1903 prodány byly nové Hrady Štěp. Bergrovi, obchodníku realitami v Praze, který je za krátko prodal Václ. Beckingovi, majiteli velkoobchodu v Praze, v jehož ma- jetku je zámek a nejbližší okolí podnes, větší část lesů byla letos prodána.

Nový zámek je nádherná, rokoková stavba na svahu vrchu, průče- lím obrácena k jihu, půdorysu podoby obdélníka s křídly po stranách. Na zámecké prostranství se vchází po zděném náspu s pískovcovou bal- lustradou. Prostor před zámkem jest upraven v park a ohraničen po stranách kanceláří s jednoduchými štíty a mansardami, v předu zdí s vyvý- šenou branou a dvěma postranními brankami, k nimž vede rampa a dvě schodiště. Hlavní průčelí je ve středu vyznačeno risalitem, pod jehož středním oknem je balkon s prolamovanou rocaillovou poprsnicí, nesený dvěma toskánskými sloupy; pod ním široký, polokruhový portál s leto- počtem 1777. Ve štítu je plastický, korunovaný dvojznak rodu Chamaré.

Vnitřek zámku, kdysi nádherně zařízený, je Ted úplně sešlý. Zaří- zení místností je skoro celé empirové; několik kusů nábytku a kamna ve slohu rokokovém — kromě obrazů — je vše, co zbylo zde z bývalého bohatství.

Farní kostel sv. Jakuba Většího připomíná se již r. 1350 jako farní k biskupství Litomyšlskému. Po válce třicetileté fara založena opět ko- lem r. 1638. R. 1722 původní kostel zbořen a vystavěn nový, větších, nepěkných rozměrů v 1. 1723 — 25 nákladem knížete Jana Trautsohna ve slohu barokním bez věže. Ke kněžišti přiléhá na severu sakristie, na jih kostnice a krypta panská. Výzdoba vnitřku je většinou rokoková, několik kusů je barokních z poč. XVIII. stol. Hlavní oltář původně r. 1743 od Ant. Pacáka z Litomyšle řezaný byl častými obnovami úplně změněn. Ostatní oltáře jsou z polovice XVIII. stol., tak i obrazy. Zvony ve zvláštní zvonici jsou z r. 1602, 1797. V kostele náhrobky Valdštýnů a Chamaré z r. 1784 a 1793; na hřbitově náhrobek ze XVI. stol. vyšlapaný již.

Na faře (s mansardou) portraity hraběte a dvou farářů z poč. XIX. stol., hodiny a empirová skříň. U kostela stojí socha sv. Jana Nep. z r. 1727. Po svahu vrchu zřízena r. 1767 křížová cesta (13 pískovcových hranolů).

V lese »Chmelištích« stojí kaple ze XVII. stol., v ní oltář z téže doby a dřevěná soška P. Marie ze stol. XVI., nově nevkusně natřená.

— 320 -

Nové Hrady mají 727 obyv., a patří k nim ještě samoty Dudychov a Roudná v údolí Voletínského potoka.

Z Nových Hradů možno podnikati vděčné vycházky do Toulovcových skal, do údolí potoků, do lesů i do okolních měst.

Z Nových Hradů půjdeme nyní k severu k Vys. Mýtu a přes Rybní- ček a Podhořany do Vysoké a do rozlehlé vsi Javorníku (dohr. 740 obyv.), jíž pěkné pozadí tvoří les, odtud ke Střihanovu se táhnoucí; za vsí dáme se v právo k B u č i n ě, památné tím, že se v ní ustavil první sbor evangelicko-reformovaný hned dva roky po vydání tolerančního pa- tentu. Farní kostel evangelický byl vystavěn r. 1786, obnovem 1886. Kromě toho je zde i filiální kostel katolický sv. Jakuba Většího, přip. r. 1375 jako farní, který r. 1872 vyhořel a r. 1887 moderně goticky pře- stavěn; zvony jsou původní z r: 1558 a 1562. Dále přejdeme trať u za- stávky Česká Hrušová (obyv. 504), v níž je kaple sv. Trojice, vysta- věná r. 1837 na místě starší; vnitřní zařízení je empirové, primitivní; ve vížce zvonek z r. 1752. Pak přijde zastávka D ž b á n o v; ves však leží opodál trati s 587 obyv. Z Hrušové přes V o š t i c e (Harta) do Vys. Mýta po silnici, nebo přes les Dráby, v němž je vojenská střelnice a za ním vojenské cvičiště.

Tím jsme prohlédli okres Vysokomýtský s jeho četnými a cennými památkami.

JAN NEŠPOR:

ÚSTECKO NAD ORLICI.

Uzemí, které zabírá nynější okres Ústecký, tvořilo druhdy část po- mezního hvozdu, který v těchto končinách šířil se od zemských hranic do vnitrozemí až po údolí potoka Zlúpnice (nyní Labičky). Proto souvislé zprávy dějinné o okrese vyskytují se teprve od XIII. století, kdy pohra- niční les s velikým úsilím byl vymýtěn a zalidněn.

Okres pro hory a lesy, jakož i pro nedostatek cest byl málo schůd- ný a přístupný; ve své odloučenosti byl jen zřídka svědkem hlučných vý- jevů válečných. Jeho obyvatelstvo žilo v horských ústraních celkem klid- ně. Lid, dobývaje si lopotnou prací vezdejšího chleba z půdy lesu urvané, která jen skoupě odměňovala se mu za jeho námahu, nalézal útěchu v modlitbě a nábožném rozjímání. Tak našlo tu učení českobratrské, jež se po celém okrese rozšířilo a pevně zakotvilo, půdu připravenou. Po katastrofě Bělohorské byl lid nucen zříci se své víry, ale vroucí zbožnost i dále podržel.

Není příliš rozsáhlý okres Ústecký; největší délka jeho od západu k východu je 17 km a největší šířka od jihu k severu 23 km. Zhruba má podobu různoběžníku, obráceného vrcholy ke čtyřem stranám světo- vým. Nejsevernější místo v okrese jest pod železničním tunelem liti- ckým při řece Divoké Orlici, která odtud téměř až po silniční most pod Sopotnicí tvoří přirozenou hranici okresu. Nejjižněji sahá okres po vesnici Semanín za Českou Třebovou. Nejzápadnější místo okresu značí samota Orlík, jižně od Brandýsa n. Orl. a nejvýchodnější bod okresu nalézá se při silnici z Dolní Dobrouče do Čermné nad Petrovicemi. Na sv. hraničí okres s okresem Žamberským (24 km), na v. s okresem Lan- škrounským (25 km), s nímž tvoří politický okres Lanškrounský. Na jz. rozkládá se okres Litomyšlský (hranice 25 km), na z. mezuje Ústecko s okresem Vysokomýtským (8 km) a na sv. s okresem Kosteleckým n. Orl. (14 km).

Okras skládá se z 35 osad, které tvoří 27 místních (28 katastrálních) obcí. Ústí n. Orl. a Česká Třebová jsou obce městské, Dolní Dobrouč jest městys, ostatní 24 jsou obce vesnické. Tyto obce náležely před r. 1850, kdy byl okres utvořen, pod šesterou vrchnost. Největší počet jich náležel k majorátnímu panství Lanškrounskému (dříve Lanšperskému). Byly to:

_ 322 —

Ústí n. O., Čes. Třebová, Dolní Dobrouč, Lanšperk, Černý Vír, Oldři- chovice, Kerhartice (díl), Velká a Malá Řetová, Hylváty, Dlouhá Tře- bová, Lhotka, Parník, Knapovec, Houžovec Horní a Dolní a Libchavy Horní a Dolní. K majorátnímu panství Litomyšlskému náležel Přívrat, k panství Brandýsskému Dobrá Voda, Rviště, Sudislav, Kerhartice (díl) a České Libchavy; k statku Potštýnskému Sopotnice, k statku Žampaš- skému Hnátníce a k statku Jelenskému Říčky a Prostřední Libchavy.

Jádro okresu tvoří obce, jež náležely k bývalému panství Lanš- perskému, které povstalo ve XIII. století. Tenkráte dostaly se krajiny pomezního lesa pod horami Orlickými zástavou Vilémovi z Drnholce, jenž pocházel z moravské větve pánů z Kounic, a po něm jeho synům Heřmanovi z Ústí a Oldřichovi z Drnholce. Tito páni volali sem Němce, kteří části lesa obrátili v ornou půdu a založili tu osady po způsobu německém. Tak bylo založeno mnoho vesnic v okolí Ústí n. Orl., Čes. Třebové, Lanškrouna a Jabloného n. O. Podle nově vystavěného hradu Lanšperka bylo toto zboží zváno Lanšperským. R. 1285 daroval je král Václav II. vedle jiných statků svému otčimu Závíšovi z Falkenštejna. Když byl Závis po 3 letech jat a uvězněn, spadlo panství opět na krále. R. 1292 daroval Václav II. jeho část klášteru Zbraslavskému. Novým věnováním z r. 1304 připadlo klášteru panství celé. Avšak bohaté na- dání královo stalo se klášteru jen řetězem trpkých útrap. Když král Václav III. byl na výpravě do Polska úkladně zavražděn, přispíšil sem s ozbrojenou mocí od Olomouce Hynáček z Dube, obsadil panství a po dvě léta vybíral z něho příjmy. Klášter, chtěje se uchvatitele zbýti, pan- ství vyplatil. Hned potom okolní rytíři Ješek ze Šilperka, Petr ze Žam- pachu, Oldřich z Brandýsa, Jan Vušub, Jeniš z Kyšperka, Vítek Švá- benický na Heřmanicích a Bohunek ze Šumberka najížděli do panství, týrajíce a odírajíce lid. Řeholníci, chtějíce zjednati svým poddaným po- kojného bytu, zavázali se rozděliti mezi loupeživé rytíře roční příjmy z panství (300 hř. stř.). Ale dobrý úmysl nesetkal se s žádoucím úspě- chem. Aby lidu opatřili pokoj a sobě aspoň nějaký příjem, dali Zbra- slavští r. 1315 panství za polovici příjmů pod ochranu Jindřichovi z Lipé. Když pak tohoto ochránce král Jan Lucemburský dal vsaditi do vězení na hradě Týřově, klášter, nevěda si jiné rady, odevzdal r. 1316 celé panství v užitek Hynáčkovi z Dube, jen aby chránil poddaných před rytířskými lupiči. Ani toto opatření dlouho nepotrvalo. Král Jan, jemuž pro marnotratný způsob života nestačily důchody komorní, sáhl na jmě- ní duchovní. Zbraslavským mnichům odňal panství Lanšperské a po šest roků nemilosrdně je vydíral. Na prosbu opata Petra dostal klášter sice panství zpět, ale pro nouzi viděl se nucena zastaviti je r. 1438 makraběti Karlovi a teprve po třech letech je vyplatil. Že klášteru vzdálené pan- ství působilo jen stále nesnáze, pomýšlel na to, aby je zaměnil za jiné bližší zboží, k čemuž došlo konečně r. 1356. Toho roku dostalo se pan-

023 -

ství Lanšperské výměnou za jiné statky pod světskou moc biskupství Litomyšlského. Za husitských válek zašlo biskupství Litomyšlské a stat- ky jehc zabrali hejtmani vojsk husitských. Panství Lanšperské spadlo r. 1425 na Jana Městeckého z Opočna, hejtmana vojska Sirotčího. Na něho také přešel zápis na 4000 kop, jež si r. 1420 biskup Aleš vypůjčil od Jánka ze Smilkova seděním na Kostelci a císař Sigmund pojistil jej Městeckému na panství Lanšperském. V držení tohoto zápisného pan- ství vystřídali se v 1. 1432 — 1451 Jan z Jenštejna, jeho syn Pavel a Bohuslav z Košíně. R. 1451 přešlo panství na Zdeňka Kostku z Postupic. Tak rodina, které náleželo sousední panství Litomyšlské, opanovala celé »biskupství«. Po Zdeňkovi stal se pánem na Lanšperce i na Litomyšli mladří jeho bratr Jan, před tím pán na Brandýse n. Orl. R. 1486 zůstavil svá panství k nedílnému užívání svým dvěma synům Bohuši a Janovi. Když Bohuše r. 1503 zemřel, připadlo Lanšperské panství jeho nezleti- lým dcerám Anně a Markétě; Jan podržel Litomyšl. Obě sestry provdaly se za syny Viléma z Pernštejna, jenž byl jejich poručníkem, Markéta za Vojtěcha, Anna za Jana. Panství Lanšperské dostal Vojtěch a po jeho smrti r. 1534 dědil je Jan, zvaný pro velké statky »Bohatý«. R. 1543 držel větší díl panství s hradem Lanšperkem zástavou Bohunek Zámrský ze Zámrsku. Rozeznávaloť se již větší panství Lanšperské a menší Lanškrounské. Jan vyplativ díl Lanšperský, prodal toto panství r. 1544 Petrovi Bohdaneckému z Hodkova. Nový držitel zemřel již r. 1549, za- nechav panství svým pěti synům Jindřichovi, Krištofavi, Albrechtovi, Šraň- kovi a Oldřichovi. Za nedospělé své bratry spravoval otcovské dědictví Jindřich. Zemřel r. 1563, zanechav sirotky Šťastného a Dúbru. Nemo- houce panství Lanšperského udržeti, prodali je Bohdanečtí r. 1564 Vrati- slavovi z Pernštejna a na Tovačově. Byl to vnuk Viléma z Pernštejna, ale v mnohém lišil se od svého děda. Byl velice nádhery a lesku milov- ný, k poddaným neobyčejně laskavý a štědrý, ale nedovedl důchodu tak zjednávati jako jeho děd, jenž byl z předních hospodářů v zemi. Přísně katolickým smýšlením velice se odlišoval od snášelivého pana Viléma, jenž o sobě říkal, že s Římany věří, s Čechy (t. j. podobojími) drží a s Bratřímí umírá. Vraceje se z Němec, dokonal život svůj r. 1582. Velmi zadlužená panství Lanšperské a Lanškrounské zdědili jeho synové Jan a Maxmilián. Chtějíce je zpeněžiti, vyprosili si na císaři Rudolfovi, že jim bylo toto zápisné zboží doprodáno a vloženo v zemské desky jako zpupné dědictví. R. 1588 koupil obě panství Adam starší Herzán z Hara- sova. Nový vlastník panství vynikal nejen vzděláním, ale i hospodárno- stí a přísnou šetrností, kterou nahospodařil si tak značného jmění, že, ač byl pouhý rytíř, co do bohatství byl osmý v zemi a vůbec »bohatý pan Adam« nazýván. Po jeho smrti r. 1619 vládli nedílně zděděnými statky jeho synové Zdeslav, Vilém a Jan. R. 1622 dostal panství Lanš- perské a Lanškrounské Zdeslav. Již r. 1618 přestoupil k protestantství

- 324 —

a účastnil se s evangelickými stavy povstání. Ale po porážce na Bílé hoře tvářil se, jakoby jej jeho nepřátelé násilně svedli; i dostalo se mu r. 1622 pardonu. Čtyři neděle před tím však prodal obě panství, která té doby již tvořila jednotné panství Lanškrounské, Karlu z Liechtenstei- na, královskému místodržiteli v Čechách. Po jeho smrti r. 1627 uvázal se v panství nejstarší jeho syn Karel Eusebius a po něm r. 1684 jeho syn Jan Adam Ondřej. Po jeho smrti (r. 1712) přešlo panství na linii pobočnou, z níž vynikl za časů Marie Terezie kníže Josef Václav jako slavný válečník a organisátor rakouského dělostřelectva. Ve válkách Na- poleonských schopnostmi válečnickými proslavil se kníže Jan Josef. Od r. 1858 jest náčelníkem rodu Liechtensteinského panující kníže Jan.

Okres Ústecký jest po celé rozloze hornatý; prostupuje jej třemi pásmy podhoří Orlických hor. Tato pásma táhnouce se od jv. k sz., jsou rovnoběžná nejen mezi sebou, ale zachovávají i směr hlavních pá- sem Orlického pohoří. Na západ sklánějí se zvolna; za to svahy vý- chodní jsou příkré. Vytvořena jsou kvádrovými pískovci, jež jsou kryty opukami hořejších vrstev křídového útvaru, hlavně jizerských, bělohor- ských a malnických.

Okres měří 191.78 čtver. km. Z držby pozemkové v okrese náleží 2339 ha (téměř osmina) velkostatku Lanškrounskému, velkostatek Bran- dýsský drží 904 ha, velkostatek Litomyšlský má zde 356 ha pozemků. Přes 100 ha pozemků drží ještě velkostatek Potštýnský a Žampašský. Celkem drží velkostatek přes pětinu veškeré půdy v okrese. Polní půda je málo úrodná, ve vyšších polohách silně kamením promíšena. Hlavní polní plodinou jsou brambory, dále pěsiJuje se tu žito, ječmen, oves, krmná řepa, jetel, směsky, menší měrou pšenice. Len, který byl dříve hlavně pěstován, vymizel nadobro. Pro malou úrodnost půdy bylo oby- vatelstvo nuceno ode dávna zabývati se průmyslem. Hlavní výživu po- skytovalo mu dříve tkalcovství po domácku. Zabývala se jím jmenovitě chudina; i podruzi ve vesnicích »nakládali na plátno«. Než i ve statcích stávaly stavy, na kterých pracovalo se obyčejně v zimě. V každé vsi stálo několik »ohřívek* (na sušení lnu) a na volných místech rozkládala se přírodní bělidla.

Zavedením mechanické velkovýroby vymizelo ruční tkalcovství té- měř na dobro; jen z mála dřevěných domkův ozývá se ještě klepot tkal- covských stavů; tito tkalci nepracují však pro sebe, nýbrž pro blízké tkalcovny, od nichž dostávají bavlnu a hotové kusy do nich opět doná- šejí. Střediskem textilní výroby jest Ústí n. Orl. a jeho okolí, pak Česká Třebová s Parníkem. V poslední době bylo vystavěno mnoho mechani- ckých tkalcoven při vesnických mlýnech.

Okres čítal dne 31. prosince 1910 obyvatelstva 37.293 osoby: Na 1 'čtver. km připadá tudíž 195 obyvatelů. Okres jest národnostně smíše- ný; k obcovací řeči české přiznalo se 31.830 obyvatelů (85.44 proč), k ně-

325 -

mecké 5.399 osob (14.51 proč). Němci souvisle bydlí v obcích polože- ných od Ústí n. Orl. na východ, na sever a na jih. Jsou to Knapovec, Hou- žovec Horní i Dolní, Černý Vír, Oldřichovice, Dolní, Prostřední i Horní Libchavy a konečně Hylváty. V těchto obcích však mezi Němci žilo 10.5 proč. Čechů. Jmenované obce tvoří jakýs poloostrov jazykového ostrova lanškrounského. Katolické obyvatelstvo přísluší k 10 farnostem, z nichž 9 má sídlo v okrese, dále jest v okrese 1 fara evangelicko-bratr- ská (ochranovská); židé příslušejí k dvěma obcím náboženským.

Spojovacích prostředků má okres s dostatek. Dráhy vedou údolím Tiché i Divoké Orlice a údolím Třebovky v délce 33 km.

Ústí n. Orl.

Poštovních úřadu jest v okrese deset. Erárních silnic v okrese není. Síť okresních silnic dosahuje délky 107 km. Silnice sbíhají se paprsko- vitě v přirozeném středu okresu, kde rozkládá se při ústí řeky Třebovky do Tiché Orlice okresní město

ÚSTÍ NAD ORLICÍ

(lidově Ousť) na 49" 58' 30" severní šířky a na 16" 23' 40" vých. délky od Gr. Původní město zabralo jen kraj neznačného návrší; když přibý- valo obyvatelstva, rozšířilo se o Podměstí, položené v rovině při obou řekách a o Záměstí, rozkládající se výše nad městem.

R. 1910 mělo město 605 domů a 6560 obyvatelů (mezi nimi 49 Němců).

Ústí nad Orl. je sídlem okr. výboru, okr. soudu a berního úřadu. Je tu c. k. pošt. a telegraf, úřad (s telefonní stanicí od r. 1908), notářství, ob- čanská a lidová záložna, opatrovna, četnická stanice, okresní stravovna,

- 326 -

okresní školka se vzornou zahradou a okresní kolonie sirotčí, zřízená r. 1911 péčí a nákladem MUDr. R. Lukesa. Město má svou vodárnu (vodní potrubí má 7834 m délky) a elektrárnu. U samého města je stanice státní dráhy »Ústí n. O. — město«; hlavní stanice a zároveň počáteční stanice trati Ústí n. O. — Mittelwalde — (Vratislav) c. k. severozápadní dráhy. Obě dráhy mají spojení rychlíková.

Ústí n. O. jest osada prastará. Svědčí o tom nálezy v poloze »Na šár- kách«, kde r. 1878 bylo vykopáno as dvacet popelnic. Ve XIII. století první zápisný držitel okolní krajiny Vilém z Drnholce (připomínaný r. 1249) proměnil dosavadní českou osadu Ústí, zalidniv ji německými kolo- nisty, v město, které nadal právem purkrechtním čili zákupným. Podle zakladatele nazváno jest nové město Wilhelmswerd (werd, werder, werth, wórth značí ostroh k vodám se svažující nebo bažinatou krajinu učiněnou, způsobilou k obývání). Z původního pojmenování povstal zko- molením nynější německý název města Wildenschwert. Město nemělo hradeb; kolkol chránil je příkop a chatrné ohrazení pláňkami. Český živel, jako se dělo jinde, nabýval v městě vrchu, takže za husitských válek bylo město jíž úplně české. Přičinlivostí občanstva prospívalo, také vrchnosti dařily je rozmanitými výsadami. Tak r. 1499 bratři Bohuše a Jan Kostkové z Postupíc obnovili jemu právo na držení dvou pivovarů. (Potvrzení této výsady je nejstarší listina v městském archivu.) Nejvíce rozkvetlo město v pokojném XVI. století, kdy řemeslům a obchodu dobře se vedlo. Tenkrát příslušníci jednotlivých řemesel, v městě provozova- ných, spojovali se v cechy. Po bitvě bělohorské byla jim privilegia od- ňata a když se jich dohlašeli, ocitli se s vrchností ve sporech, které vlekly se dlouho; teprve r. 1795 došlo k úplnému vyrovnání. Město zřeklo se práva propinačního, zavázalo se darovati místo, kdyby tu kníže chtěl vy- stavěti pivovar a slíbilo vystavěti letní hostinec. Tento hostinec, řečený »V lázních«, byl vystavěn r. 1805; při něm postavena byla r. 1812 kaple sv. Jana Křtitele. Naproti tomu vzdal se kníže Alois Josef z Liechten- steina veškerých práv donucovacích (na př. mlecího) a roboty, vy- plácené v penězích, zavázal se z každého sudu piva v městě vycepovaného 1 zl. (po 60 kr.) městu platiti a povýšil obec na svo- bodné město municipální. Důsledkem toho bylo, že byl sem uveden ma- gistrát, skládající se z purkmistra, jednoho zkoušeného a dvou nezkou- šených radních a representantů pro obecní záležitosti hospodářské. V 1. 1817 — 1824 byl zde zkoušeným radním Jan Sudiprav Rettig, jehož matka pocházela z Ústí. Rettig se svou ženou stál v popředí místního ruchu vlasteneckého. R. 1850 stalo se Ústí městem okresním.

Město trpělo mnoho válkami i požáry, zvláště požár r. 1706 byl zhoubný. Od otevření dopravy po železné dráze město rychle vzrůstá; r. 1870 čítalo 4121, r. 1900 již 6136 obyvatelů. Erb městský, jehož původ jest neznám, představuje v modrém poli stříbrnou hradbu s cimbuřím, za

327 -

ní stojí budova radnice o čtyřech oknech se střechou červenou a zlatými makovicemi, nad ní čtverhranná věž s bání a s oknem uprostřed.

Uprostřed města prostírá se náměstí sice neveliké, ale pravidelné a úhledné. Svažuje se mírně k západu. Domy při severní a západní straně jeho dosud zachovaly podloubí; dřevěné domky s podloubími vymizely však z náměstí docela. Na náměstí stojí budova občanské záložny, vy- stavěná r. 1907. V ní jsou umístěny i kanceláře okresního výboru a měst- ského úřadu a museum. V severozápadním rohu náměstí je postavena radnice s hodinovou věží. Její průčelí zdobí Liechtensteinský znak a pa- mětní deska z r. 1876, kdy město oslavilo po stu letech narození Mat. Jos. Sychry, jehož kolébka v radnici stála. Radnice stavěla se od r. 1722 na místě bývalého domu radního, jenž r. 1706 lehl popelem. Nyní jest v ní

Náměstí v Ústí n. Or!

umístěn okresní soud. Za radnicí zdvihá se děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie, vystavěný ve slohu barokovém. Mohutné jeho průčelí, nad nímž vypíná se věž, zdobí sochy sv. apoštolů Petra a Pavla, symboly víry a naděje a znak Liechtensteinský. Na hlavním oltáři jest obraz Na- nebevzetí Panny Marie od jesuity Ignáce Raba. Stářím vyniká obraz »P. Marie Ústecké* na postranním oltáři. Místní tradice klade jej do dob, kdy město náleželo klášteru Zbraslavskému a pověsti přikládají mu divotvor- nou moc.

První písemní zprávu o faře ústecké zaznamenává kronika Zbraslav- ská, popisující korunování Václava II. Po válkách husitských kostel slou- žil pobožnostem strany podobojí, což potrvalo až do války třicetileté mimo krátkou přestávku v 1. 1581 — 1598, kdy sem od Vratislava z Pern- štejna byl dosazen za faráře jesuita Jiří Hancer z Falkenburku. Z dob utraquistických pochází nejcennější hudební památka ústecká, totiž gra-

duál kúru literátského, jejž r. 1588 »vázal Jiřík Sezemský z městečka Sezemic do města Austí nad Worlicy«. V graduále je též píseň o Mistru Janu Husovi, avšak prostřední list jest vyříznut a oba krajní slepeny, že jen počátek a konec zpěvu možno čísti. Po válce třicetileté stala se fara katolickou. V těchto dobách obsahovala kollatura ústecká veškeré pan- ství lanšperské, od čehož farář Ústecký měl titul »správce všech církví Páně na panství lanšperském«; v některých letech konal bohoslužebné

výkony i na panství lanškrounském, ba i na sousedních panstvích cizích. Práce byla velmi obtížná a příjmy skrovné. Jakýž tedy div, že kterýs farář, jak tomu chce pověst, ušel taj- ně z města a byv od lidí, jej dohoniv- ších, prošen, by se vrátil, učinil to pod podmínkou, že mu bude dán prut pole po místo, kde byl doháněn. Tak vykládá pověst o »Pánovu kříži«, daleko od města v polích. Nejzname- nitější farář zdejší byl Jan Leopold Mosbender. Jeho působením byl vy- stavěn mariánský sloup na náměstí, nynější farní budova a i kostel, k je- hož stavbě přikročeno r. 1770. Do- končení stavby r. 1776 se Mosbender nedočkal, zemřev krátce před tím.

I Za něho byl r. 1761 kostel povýšen

na děkanský. ' «JHjíLJ * Do války třicetileté většina mě-

šťanstva hlásila se k Jednotě Če- ských Bratří, která roku 1547 vznikla v nedalekém Kunvaldě. Jakmile se Bratří ustavili v ná- boženskou společnost, posílali do různých míst listy, v nichž vypisovali, proč se odloučili od víry podobojí. Takový list došel r. 1496 z Kunvaldu i do Ústí n. O. a získal novému učení tolik vyznavačů, že sbor ústecký řadil se mezi nejdůležitější sbory ve východních Čechách. Počet Bratří rostl přes četné mandáty a zákazy královské, nic nepomohlo ani pronásledování jich se strany Vratislava z Pernštejna. Tenkráte členům Jednoty byl pobrán majetek, vznešenější byli vsazeni do věže a prostší pozavíráni do svinských chlívků. Biskup Olomoucký, pod jehož správou tenkrát stály fary na panství, dal sbor bratrský zavříti a zapečetiti. Te- prve katastrofa bělohorská zaťala Bratřím ránu smrtelnou.

Ústí n. Orl.

— 329 -

Sbor bratrský, středisko náboženského života, v němž snad i kněží bydleli, dosud se zachoval a jest od r. 1901 majetkem obnovené církve bratrské (ochranovské, evangelicko-bratrské). Dříve měli při něm Bratři i pohřebiště a poblíž se usazovali; tak vzniklo předměstí Nový Svěť. Místní tradice označuje však starožitný, sešlý dům na Podměstí jako faru českobratrskou. Je to dřevěná jednopatrová budova s pavlačí a okénky nestejně velikými a po různu umístěnými.

O vzdělání mládeže pečují v Ústí obecné a měšťanské školy chlape- cké i dívčí, živnostenská škola pokračovací, od- borná škola živnosten- ská pro ženské krejčové a c. k. odborná škola tkalcovská. Pro školy chlapecké postavila o- bec r. 1913 nákladem 400.000 K novou budo- vu, vyhovující veškerým požadavkům, které mo- derní doba na školu činí. První zpráva o škole zdejší činí se k r. 1553.

Krásné pozadí tvoří městu zalesněné stráně horské za levým břehem Třebovky. Od kraje lesa poskytuje město malebného pohledu. Lesy upra- veny jsou k příjemnému pobytu. Křižují je úpravné cestičky, při nichž pavillony, glorietty, vyzděná zřídla vodní vyzývají k zastavení; pobožno- stem je věnováno 14 kapliček křížové cesty a kaple Nanebevstoupení Páně. Nejvýše na Andrlově chlumu zdvihá se rozhledna. Pod ní v lese Lipovci zakládá se dispensář pro tuberkulosní.

Ústí n. O. jest obdařeno přírodou výhodnými podmínkami pro rozvoj průmyslu a bylo sídlem průmyslu textilního ode dávna. Starobylým prů- myslem ústeckým bylo soukenictví, ale jelikož nedovedlo čeliti strojové výrobě brněnské a liberecké, která na trh uváděla zboží vzhlednější a levnější, zašlo po válkách r. 1859 a r. 1866, kdy ztratilo svá poslední od- bytiště, docela. Také ruční tkalcovství znenáhla zacházelo, když v městě zakotvil se tovární průmysl textilní, jenž vzmohl se tu tak, že Ústí nazý- váno "východočeským Manchesterem". Největší podnik jsou závody firmy Jan Hernych a syn, která mimo město má filiálky ve Vamberku, Doudlebách n. Orl., Nekoři, Hnátnici, Jihlavě a v Nadelburce v Dol. Ra- kousích. Má tři tisíce mechanických stavů a 75 tisíc vřeten; v tkalcov- nách, úpravnách a prádelnách zaměstnává přes půl třetího tisíce lidí.

Českobratrská fara v Ústí n. Orl.

- 330

Ročně vyrobí as 17 milionů metrů plátna. Kromě tohoto závodu jsou v městě ještě mech. tkalcovny Adolfa Jandery (250 dělníků), Norb. Langra, Jos. Kučery s pobočnými závody na Bezpráví a v Pelinách u Chocně, Jana Jandery (160 děln.), Jindřicha Jandery (100 děln), Jana Hernycha ml. (300 děln.), Ant. Brožka s pobočnými závody v Černém Víře a v Dl. Třebové, Alfr. Horáčka se závodem v Malejově u V. Mýta, Karla Kociána se závodem v Oldřichovicích, Ludvíka Jirgesa ml., Fr. Mejdra st. se zá- vodem ve Svidnici, na zboží hedvábné Herm. Hackla s pobočným závodem v D. Dobrouči, Fr. Kumpošta, výroba paramentů Jana Rollera, záclon Adolfa Jandery ml., tkalcovny Ludv. Horáčka, Jos. E. Cibulky a Aug. Cibulky. Mimo textilní závody je zde továrna na kůže, mlýn a čtyři ci- helny. Ze starších závodů známa je po dalekém okolí továrna na cukro-

U splavu v Kerharticích.

vinky a na lihoviny A. J. Andresa, založená r. 1795 a proslulá výrobou »ůsteckého londru«. K čilému ruchu přispívají veliké trhy dobytčí, zejména koňské, nejvyhlášenější po chrudimských ve východních Čechách; při- chází na ně mnoho prodávajících i kupujících, těchto nejvíce z Pruska.

Ústí n. Orl. těší se ode dávna pověsti města hudebního, o čemž svědčí i stará průpověď »V Ousti umí každý housti. « Stalo se to horlivým při- činěním místních učitelů Josefa Štětiny a jeho nástupce Jana Jahody (v pol. XVIII. stol.). Od těch dob vyšlo z Ústí mnoho výtečných hudebníků a proslulých skladatelů, že sotva v Čechách nalezne se místo, jež by se v této příčině Ústí po bok mohlo postaviti. Buďtež tuto aspoň někteří jmenováni: Frant. Martin Pecháček (nar. r. 1765), Leopold Jansa (1795 — 1875), Jaroslav Kocián (nar. r. 1883), Josef W e i n 1 i c h (zemř. 1903), Jan Ludevít Lukeš (1824—1905), majitel pěvecké školy v Praze a zakladatel pražského »Hlaholu«, Frant. Broulík (nar. 1852). Jako hudební skladatelé prosluli Václav Fe-

— 331 —

lix Sk op (nar. r. 1848), Josef Cyrill Sychra (nar. r. 1859) a Alois Hnilička (1826 — 1909). K hudebnímu vzdělání zdejšímu ne- málo přispívá ^Jednota sv. Cecilie k pěstování hudby chrámové, založená r. 1803. Po pražské -Jednotě hudebních umělců k podpoře vdov a sirotků« je to nejstarší hudební spolek v Čechách a první spolek pro pěstování hudby chrámové.

Na jiném polí vynikli tito ústečtí rodáci: Jiřík Štyrsa »W i 1 h m s- w e r e r«, druhý knihtiskař bratrské knihtiskárny na hoře Karmel v Ml. Boleslavi. Skládal nábožné písně, jichž devět bylo přijato do kancionálu šamotulského. Brzy potom, když tato tiskárna zanikla (r. 1535), zřídil v Ml. Boleslavi jiný rodák ústecký tiskárnu novou (r. 1544); byl to Vaněk »Austinus«. Matěj J o s. Sychra (1776 — 1830), (z předních budi-

Hylváty.

telů národa českého), Bedřich Peška (pseud. Oustecký, 1820 — 1904), básník český, Quido Kocián (1874), professor sochařské školy v Ho- řicích. V Ústí n. O. narodil se též bývalý ministerský předseda baron VladimírBecka mládí své prožil zesnulý ministr Dr. Josef Kaizl.

Na západ od města při hlavním nádraží ústeckém (1 km z města) rozkládá se v lučinatém údolí po obou březích Tiché Orlice ves Ker- h a r t i c e. Díl obce na levém břehu náležel panství lanškrounskému, kdežto větší část obce na protějším břehu příslušela pod vrchnost bran- dýsskou. Ve fundační listině kláštera zbraslavského uvádí se ves jmé- nem Gerhardsdorf; jejím zakladatelem byl tedy jakýs Gerhard. Kerhar- tice mají v 95 domech 1156 obyvatelů většinou národnosti české. V obci jest trojtřídní škola, umístěná ve výstavné budově, poštovní úřad a hřbi- tovní kaple Pozdvižení sv. Kříže. Kerhartice náleží k farnosti ústecké.

Obec zmohla se velikým průmyslem; před tím úplně zemědělská stala se z většiny průmyslovou a pozbyla bývalého čistě vesnického rázu.

- 332

Na jižní straně přiléhá k Ústí n. Orl. národnostně smíšená obec H y 1 v á t y. Rozkládá se při řece Třebovce do délky 3 km (1344 obyv.).

Uprostřed obce stojí kaple sv. Anny, vystavěná r. 1755 přičiněním ústeckého faráře J. L. Mosbendra. Kaple chová bývalý bratrský kalich, vykopaný ve sklepě při opravě bývalého bratrského sboru v Ústí n. Orl. r. 1830. Tehdejší děkan Jansa dal prostý mosazný kalich postříbřiti a daroval jej kapli v Hylvátech, která náleží k farnosti ústecké. Naproti kapli jest pivovar R. Resslera. Obytná budova, k němu přiléhající a po- dobná menšímu zámku, jest bývalá rychta hylvátská; v předešlém sto- letí byla v ní umístěna soukromá německá měšťanská škola Jana Bóhma a při ní internát. V parku jejím jsou postaveny kvádry z bývalých praž-

Tiché Orlici u Hylvát.

skvch hradeb se znakem království Českého. Velký průmysl v této obci až na továrnu Pollakovu jest v rukou českých.

V Hylvátech jest německá obecná škola trojtřídní, mateřská škola, založená Schulvereinem a spořitelní i záložní spolek.

K Hylvátům připojuje se ves Dlouhá Třebová, která svého attributu skutečně jest hodná, neboť prostírá se v délce téměř čtyř kilo- metrů (1479 obyv.). Uprostřed osady stojí kostel sv. Prokopa, filiální chrám fary Českotřebovské. Byl vystavěn r. 1904 ve slohu gotickém. Na nedalekém návrší rozkládá se hřbitov s kaplí sv. Josefa. Dlouhá Třebová jest přifařena s polovice k Ústí n. Orl., s polovice k České Třebové. Na- proti kostelu stojí budova obecné školy. Nedaleko odtud na pokraji pla- niny, jež se příkrými stráněmi svažuje k řece Třebovce, rozkládá se starobylý dvůr poplužní, ve kterém nyní jen hajný bydlí. Pode Dvorem vybíhá se stráně ostroh, na němž je spousta kamení, všelijaké propadli- ny a zbytky valu. Lid říká tomuto ostrohu »na starém zámku«. Stávala

— 333 —

zde tvrz, o níž však nezachovalo se nižádných zpráv. Obec má železniční zastávku, poštovní úřad a záložnu soustavy Reiffeisenovy.

Dalším členem řetězu obcí při řece Třebovce jest nedlouhá ves Lhotka. Údolí říční se tu úží; v něm rozloženy jsou chaloupky, kdežto usedlosti rolnické jsou vystavěny na planině nad holými, příkrými strá- němi. Lhotka má ve 100 staveních 803 obyvatele národnosti české. Ve Lhotce je trojtřídní škola obecná. O dostatek pitné vody je postaráno vodovodem, dlouhým 420 m.

Se Lhotkou souvisí tovární osada Parník, která horním koncem spojena jest s Českou Třebovou. Na katastru dílem parnickém, dílem českotřebovském rozkládá se veliký komplex továrních budov textil- ního závodu firmy Heřmana Pollacka synové. Je zde mechanická tkal- covna (1300 stavů), prádelna (50 tisíc vřeten), barvírna, úpravna a elek- trické bělidlo, skladiště, tovární restaurace, domy úřednické i dělnické, tovární vodárna a j. budovy. Zaměstnáno je zde půltřetího tisíce dělníků. Parník má vzhled úplně městský. Ve 224 domech bylo napočteno 2343 obyvatelů, z nichž jest 127 národnosti německé. Veliký průmysl zdejší dopomáhá obci k velmi rychlému vzrůstu. V této době zdejší trojtřídní škola rozšířila se o nové čtyři třídy. Továrna vydržuje v obci opatrovnu a jesle, dále je tu úřad poštovní a telegrafní, dvůr poplužní a 2 mlýny. Obec velikým nákladem pořídila si vodovod; jeho potrubí jest 3000 m dlouhé.

Nejjižnější obcí v okresu jest město

Česká Třebová, položená při samém rozhraní národnostním. Roz- kládá se na mírné planině na levém břehu řeky Třebovky (394 m n. m.). Č. Třebová podle sčítání z r. 1910 měla 933 domy a 8713 obyvatelů. Ka- tastr obce měří 48.3 km\ Má pošt. a telegr. úřad na nádraží s filiálkou v městě, četníckou stanici, městskou spořitelnu, obč. záložnu, hosp. zá- ložnu, městské museum, chudobinec, opatrovnu, vodárnu a elektrárnu. Při samém městě je rozsáhlé nádraží státní dráhy směru Praha-Vídeň s odbočkou do Olomouce (Přerova). Před r. 1845 byla Česká Třebová nepatrným městem, čítajíc málo přes tisíc duší. Mimo rolnictví zabývalo se obyvatelstvo tkalcovstvím po domácku. Z hrubé příze tkali plátno vojenské i plachetní a z odpadků (culků) plátno, zvané hampaláž nebo štrůzok. Ale když účinkem železné dráhy obchod opustil dosavadní ce- stu přes Litomyšl a Vysoké Mýto a dále k východu v kraje poorlické se přesunul, vzmáhalo se město velmi rychle. Železná dráha přilákala mno- ho lidí, kteří na rozsáhlém nádraží nabyli obživy, vzmohl se obchod, roz- množily se živností a zakotvil se i velký průmysl, nalézaje v chudém horském obyvatelstvu levné pracovníky. Tento rychlý převrat je patrný v rázu města. Zmizelo sice mnoho starodávného již dříve, tak městský pivovar, jenž stával bezpochyby poblíž panských domů (č. 40 a 41), i obě městské brány Horní i Dolní, avšak náhlý vzrůst a přeměna počíná se te-

334 -

prve od těchto dob. Hlavní ulice mají ráz moderní, také celé čtvrti měst- ské jako z vody vyvstaly na obvodu města, ale v odlehlejších částech mě- sta uchovaly se dřevěné domky s lomenicemi a kuklami. I na náměstí připomíná řada domů s klenutými podloubími doby minulé, rovněž svědek dávných dob jest neveliká radnice městská na severní jeho straně. Po- chází ze XVI. století. Nasvědčuje tomu jednak způsob stavby, jednak ná- pis na obrubě erbu nad hlavním vchodem »Petr Bohdanecký z Hodkova a na Lanšperku. Anno Domini 1546. « V prvním patře radnice jsou úřa- dovny obecního úřadu; v přízemí býval druhdy zájezdní hostinec. Se- verně od náměstí vypíná se děkanský chrám sv. Jakuba Většího s křížo- vou lodí. Byl vystavěn, jak jest patrno z desky zasazené nad hlavním vchodem, od Aloisa Josefa knížete z Liechtensteina v 1. 1794 — 1805. Obraz na hlavním oltáři maloval akademický malíř J. Umlauf. Dříve stál na

Náměstí v České Třebové.

tomto místě kostel dřevěný s náhrobkem Petra Bohdaneckého z Hod- kova, jehož tělo bylo tu r. 1549 uloženo.

Tento kostel stal se třikrát obětí požáru, naposledy shořel dne 28. července 1793. Poprvé připomíná se fara v České Třebové dne 4. listo- padu 1350, kdy byl upraven obvod diecese Litomyšlské; ve válkách hu- sitských zašla, načež teprve kolem r. 1670 byla tu duchovní správa opět obnovena. R. 1904 byla fara povýšena na děkanství. Obvod kollatury Českotřebovské je velmi rozsáhlý; náleží k ní mimo město vesnice Parník, Lhotka a část Dlouhé Třebové z okresu Ústeckého, Rybník a Skuhrov z okresu Lanškrounského a Zhoř, Svinná a Kozlov z okresu Litomyšlského.

Na sever od města na samém kraji pláně, která příkrou strání schy- luje se k řece Třebovce, stojí kostelík sv. Kateřiny, nejstarší památník města i širého okolí. Pochází z prvých dob křesťanství v Čechách. Je to neveliká rotunda s obloukovou apsidou na straně východní. Apsida jest okrouhle sklenuta; z klenutí vynikají dvě polokruhová žebra, jejichž prů- sečník je zakryt kruhovou deskou. Přední konce žeber ukončují dva obra-

- 335 -

cené komolé kužely; zadní spočívají na vypuklých hlavách. Vchody lome- ného klenutí a přistavěná předsíň a sakristie jsou původem mnohem mladší a zastírají původní ráz starožitné památky. Na nedaleké dřevěné zvonici je vztyčen půlměsíc jakožto symbol proměny, neboť kolem kostelíka roz- kládá se starý hřbitov. Na něm odpočívá český spisovatel Frant. Pravo- slav Vodák (nar. dne 19. srpna 1829 v Lidmani, zemř. dne 4. srpna 1865 v Č. Třebové). Nový hřbitov, založený r. 1905, rozkládá se na téže pláni dále v polích.

Za podjezdem státní dráhy vyrážejí z úpatí zalesněného svahu hor- ského dvě mohutná zřídla vodní. Podle stromů, jimiž byly jejich břehy osázeny, zovou se Javorkaa Vrbovka. Množství vody, jež tyto pra-

Na splave v České Třebové.

měny vydávají, budí podiv. Vrbovka dává denně 53 tisíc, Javorka dokonce 60 tisíc hektolitrů vody. Vodovody napájejí tato zřídla město (potrubí 9700 m) a blízké nádraží a spojený odtok jejich, než jej pojme řeka Tře- bovka, pohání veškeré mlýny městské, zejména válcový mlýn firmy Piršl a Vyskočil a starobylý mlýn »Podbranský< . Průměr Vrbovky jest 15 m, průměr Javorky 5 m z déli, hloubka zřídel jest asi > m. S vyvěrající vodou vystupují i bubliny kyseliny uhličité; dupneme-li na obezdění zří- del, vyrojí se ohromné spousty bublin k hladině vodní. Voda obou zřídel jest velmi lahodná, chuti mírně alkalické. Kolem Javorky zřídil místní spolek okrašlovací krásný sad, jenž obětavostí obce, místní záložny a j. příznivců nabyl značné rozlohy. Šíří se ode dráhy k Vrbovce a na výši- nách »Kulatého (Robova) kopce« spojuje se s okolními lesy.

K České Třebové náleží i poutní místo »H o r y«, ležící 2 km od města na západ na horském svahu. Uprostřed svěžích lesů zdvihá se tu kaple Panny Marie Pomocné. Před ní je vysoká terassa, pod níž třemi rourami řinou se prameny osvěžující vody do nevelikého bassinu.

336

Zřídlo »Javorka« v České Třebové.

Poutníci přikládají jí zázračnou moc. V poutním a výletním místě tomto jest ještě rozsáhlý hostinec s vanovými lázněmi. Lázně stávaly tu ode dávna; dříve býval pří nich bradýř.

Hlouběji v lese z části jíž na pudě okresu Litomyšlského ukrývají se »U h r o vy d o 1 y«.

Usměvavé lesní lučiny, ozářené sluncem a protékané potůčkem, v němž voda hrkotem razí si cestu přes kamení a kořání stromů, jsou ob- klíčeny temnými stráně- mi lesními a tvoří tak nejrozkošnější koutek česko-třebovských lesů. Jméno dolů pochází od- tud, že v těchto místech obklíčili lidé z města i okolí oddíl uherského vojska, jež za Matyáše Korvína do Čech vniklo, a úplně jej potřeli. Sta- lo se to nejspíše roku 1468, kdy držitel panství lanšperského, Zdeněk Kostka z Postupic, napadnuv vojsko uher- ské u Zvole na Moravě, smrtelně byl poraněn a v Zábřehu život dokonal. V bažinaté půdě lesní byly vykopány ostruhy, zbraně, uherské peníze, podkovy a části koňského postrojí, čímž pravdivost tradice byla potvrzena. Obyvatelstvo Českotřebovské zabývá se zemědělstvím jen skrovnou měrou; většina dochází obživy v průmyslových závodech, v živnostech, v obchodech a na zdejším rozsáhlém nádraží, při kterém jsou i veliké dílny strojnické, zaměstnávající přes 200 řemeslníků. Tkalcovství po domácku, druhdy hlavní výživa zdejšího lidu, zaniklo načisto.

Veliký rozvoj města je patrný i ze vzrůstu populace. R. 1880 čítalo město 4500, po dvacíti letech již 6050 obyvatelů, tedy o 33 proč. více, v dalším desítiletí přibylo obyvatelstva dokonce o 44 proč. O duševní vzdě- lání jest postaráno velmi dobře. R. 1909 byla zřízena tu státní reálná škola, pro niž r. 1912 město postavilo samostatnou budovu, i pro ostatní učiliště obec pořídila nákladné budovy, tak r. 1908 pro měštanskou školu dívčí, r. 1895 pro obecnou a měšťanskou školu chlapeckou a r. 1865 pro obecnou školu dívčí. Školy měšťanské byly tu zřízeny r. 1874, do r. 1870 byla zde škola hlavní. První zmínka o zdejší škole pochází z r. 1539. V České Třebové, jež jest důležitou posicí na národnostním rozhraní, vy- držuje německý školský spolek mateřskou školu a dvojtřídní školu obecnou.

- 337 -

Poutní kaple Panny Marie u České Třebové.

V údolí řeky Třebovky byl pomezní les vymýcen snad již za dob po- hanských; povstalo tu několik osad, jejichž společné jméno Třebová po- chází ze staroslovanského kořene »terb«, obsaženého ve slovese tříbiti (= mýtiti). Ve fundační listině kláštera zbraslavského uvádí se Česká Třebová (Tribowia Bohemicalis) jako městys, ale již v dopise arcibiskupa Arnošta z Pardubic papeži Innocencovi VI. (r. 1356) připomíná se jako město nehrazené. Biskup Litomyšlský Jan IV. odpustil r. 1407 městu od- úmrť a r. 1412 zbavil je robot, jež se konaly ku hradu lanšperskému za náhradu 20 grošů ročního platu z ka- ždého lánu. Vojtěch z Pernštejna u- dělil r. 1526 městu právo vařiti pivo. Ale po bitvě bělohorské nový držitel Karel z Liechtenšteina odňal městu šenk vinný, zrušil právo vařiti pivo a potvrzení svobod, privilegií a živností městských učinil odvislým od přistou- pení měšťanů k víře katolické. Když Třebovští této podmínce vyhověli, byly jim teprve r. 1628 na jejich pros- by některé výsady stvrzeny. Požáry město velmi trpělo. Veliký požár, jenž vypukl dne 30. října 1636,

strávil kostel, faru, radnici, masné krámy, pivovar a 57 domů, jiný roz- sáhlý požár vypukl dne 6. srpna 1745. Také zakoušelo město na průcho- dech vojska mnoha příkoří a rozmanitých útrap, zejména za války švéd- ské, za válek slezských a francouzských.

Městský znak představuje kohouta s lidskou hlavou v třírohé čepici v modrém poli.

V České Třebové se narodili: Jan Chorinus (po r. 1560), pro- fessor pražské university a přední latinský básník v Čechách koncem XVI. století. Jan Hýbl (3. září 1786), veleobětavý a zasloužilý buditel národa českého, jemuž vděční rodáci po stu letech zasadili na jeho rodný domek (č. 97) pamětní desku. F r a n t. (klášterním jménem Matouš) Klácel (nar. 7. dubna 1808) pseudonym Třebovský; básník a filosof. Byl pro- íessorem na biskupském semináři v Brně, ale že šířil filosofické zásady Hegelovy, byl zbaven svého úřadu. Nenalézaje ve vlasti porozumění pro své idey, přeplavil se r. 1870 do Ameriky, chtěje tam zaříditi společností, které odvrhnouce náboženství, měly se říditi jen zásadami mravnosti a lásky. Než i v Americe došel zklamání. Zemřel r. 1882.

Na severozápad od České Třebové (6 km) rozkládá se v rybničném údolí lesy ověnčeném na horním toku potoka Řetůvky ves P ř í v r a t (též Přívraty, jelikož skládá se ze dvou osad Velkého a Malého P ř í v r a t u, dříve také Převrat — 672 obyv.) Vsí prochází silnice od

338 -

Ústí nad Orlicí, která výše nad Přívratem u vsi Zhoře spojuje se se silnicí vedoucí z České Třebové do Litomyšle. Ozdobou obce jest budova dvoj- třídní obecné školy s lesknoucí se hladinou rybníka v popředí. Ves, jež jest přifařena do Velké Řetové, má kapli sv. Františka Xaverského. U Malého Přívratu při »Dolním« rybníku stávala na kopečku, snad schválně nasypaném, věžovitá tvrz. Po ní nezachovalo se nejmenší stopy, neboť vršek, na kterém stála, dal majitel pozemku snésti a rozvézti. Na ní seděl počátkem XV. stol. Doník z Přívratu. R. 1454 rozdělili se o zboží přívrat- ské Mikeš ze Ždánice a Jan Šlechtic z Mrdic. Jednoho dílu Přívratu nabyl Václav Litovlický z Doubravice, jenž jej prodal Janu Kostkovi z Postupic.

Druhý díl prodal Jan z Pern- štejna obci litomyšlské, od níž jej koupil Bohuše Kostka z Postupic. Tak dostal se celý Přívrat k pan- ství brandýsskému. Později od to- hoto panství byl předán panství lito- myšlskému.

Níže v údolí Řetůvky rozkládá se osada Velká Řetová (ve fun- dační listině kláštera zbraslavského Rítow Bohemicalis). Má se samotami Mandl a Pustinou 158 stavení a 1170 obyvatel. Uprostřed osady na místě vyvýšeném stojí farní chrám sv. Maří Magdaleny, vystavěný roku 1755 místo starého chrámu, jejž strá- vil oheň. Ve Veliké Řetové byla fara již ve XIV. stol. Později zašla a kostel stal se filiálním k Ústí n. Orl., později byla tu zřízena lokálie, až r. 1855 byla fara obnovena. Blíže kostela stojí budova obecné školy čtyřtřídní. V obci je též poštovní úřad, spořitelní a záložní spolek. Od dolního konce vsi uhýbá se silnice na severovýchod a obcházejíc Andrlův chlum, klesá ve velkých zákru- tech k Ústí n. Orl. Obyvatelé živí se hospodářstvím, chudší docházejí do textilních závadův ústeckých. Tkalcovství po domácku bylo zde velmi rozšířeno, avšak vyhynulo nadobro. Upomínkou na ně jest obecní pe- čeť, představující dvě půlky plátna. Západně od osady v údolíčku vklí- něném mezi zalesněná návrší ukrývá se samota Mandl. Lesní lučiny, na nichž lesknou se hladiny dvou rybníků, bublající potůček, jenž z nich vytéká a hojnost divokého i zahradního stromoví dodávají tiché samotě nemalé půvabnosti.

S Velkou Rétovou souvisí Malá Řetová (správněji Ř e t ů v k a) (605 obyv.). Osada má hřbitovní kapli sv. Václava a trojtřídní školu

Kostel ve Velké Řetové.

339 -

obecnou. Přifařena jest do V. Řetové. Ves přetíná okresní silnice, jež z Ústí n. Orl. vede do Litomyšle.

Na severovýchod od Ústí n. Orl. (1 km) opodál silnice vedoucí do Kyšperka ukrývá se pod strání u Tiché Orlice německá vesnička O 1 d ř i- c h o v i c e. Vzdálenější díl její sluje Hutwald (též Hutwaide). Proti němu za řekou uprostřed zeleně bělá se myslívna Dolnolibchav- s k á. Obec čítá 207 obyvatelů (z nich 38 Čechů). Oldřichovice jsou při- fařeny k Ústí n. Orl. a mají jednotřídní školu. V zakládající listině klá- štera zbraslavského nazývá se tato ves po svém zakladateli Ulrichs- dorf; její německé jméno Dreihof pochází odtud, že tu stával dvůr Oldři- chov, jenž r. 1622 byl ve tré rozdělen.

Hrad Lanšperk.

Stranou téže silníce (3 km od Ústí n. Orl.) skryta v úzkém a hlubo- kém údolí, jehož boky jsou oděny tmavým hávem jehličnatých lesů, leží německá ves Černý Vítr (též Černý Výr, Černovír, 610 obyv.). Ve vsi, jež jest přifařena k Ústí n. Orl., jest kaple sv. Gottharda a ne- daleko ní budova dvojtřídní školy. Potůček, jenž vesnicí protéká, vzniká na rozhraní lanšperského a knapovského katastru v lesích z Jířelovy stu- dánky a nade vsí ukrývá se v hluboce zarytém údolíčku, jež sluje »Čer- tova brázda«. Vyoral prý jí sv. Prokop, maje do pluhu zapraženého čerta. U dolního konce úžlabiny ukazují podivný balvan, jenž prý není nic ji- ného než zkamenělý pluh světcův. Za Černým Vírem 4 km od Ústí n. Orl. leží při pravém břehu řeky Orlice německá osada V á c 1 a v o v (Wen- zelsfeld, lidově Jankovice) a za ní při rozcestí u sochy sv. Václava na levém břehu řeky nádraží hnátnické. Na homolov. příkrém návrší nad ním tulí se k zřízeninám soujmenného hradu ves Lanšperk. Obec Lanš- perk, skládající se z osad Lanšperka (dříve Budy) a Václavova

— 340 -

čítá v 52 staveních 308 obyv. až na 40 Němců národnosti české. Na z. od osady zdvíhají zříceniny hradu své holé zdi do výše, na v. od ní na skal- natém návrší, odkudž otvírá se překrásný rozhled, vypíná se kaple Na- nebevzetí Panny Marie z r. 1898. Lanšperk má jednotřídní českou školu obecnou. Ves je přifařena k D. Dobrouči. Hrad Lanšperk, po němž obec doslala jméno, stál na temeni příkrého kuželovitého vrchu, chráněn jsa se tří stran jeho strmými stráněmi. Na čtvrté straně, odkudž jedině byl přístup do něho možný, byl ohrazen vysokou zdí. Byl vystavěn z části od kamene, z části ze dřeva. Hrubá holá zeď a nevysoké drnem obrostlé pozůstatky základních zdí, polosesutá sklepem' a nehluboká prohlubeň, jež označuje bývalou studnu, toť vše, co se z hradu uchovalo. Kromě dvo- ra poplužního a jiných stavení hospodářských zbylo tu dosti místa pro osm stavení vesských, která tvořila osadu, zvanou B u d y. Od zřícenin hradních jsou tyto domky odděleny dlouhým a úzkým mezivalím; pří- kop před ním vesničané zaházeli, aby si urovnali zahrádky. Návrší, na němž nyní kaple stojí, bylo baštou, jež hájila vjezd do předhradí. Dvůr poplužní i s pozemky byl r. 1791 rozprodán německým osadníkům. Tak vznikla vedle starší české osady Lanšperk a nová německá osada V á c i a v o v. R. 1881 zachvátil požár 11 domků v Lanšperku a brzy na to 16 domků ve Václavově. Po ohni němečtí osadníci se vyprodali a tak se Václavov počeštil až na zmíněnou část jeho při řece Orlíci.

Hrad Lanšperk vystavěli za Přemysla Otakara II. synové Viléma z Drnoholce, zakladatele města Ústí n. Orl., Heřman z Ústí a Oldřich z Drnholce. Stalo se to na rozkaz královský, aby okolní krajině dostalo se ochrany. Hrad stal se sídlem panství. R. 1425 zmocnili se hradu Si- rotci a odevzdali jej hejtmanu svého vojska Janu Městeckému z Opoč- na. Byl to pán nad míru vrtkavý a záhy přestoupil ke straně katolické. Proto r. 1429 přitrhl sem táborský hejtman Jan Kroměšín a hradu po celoročním obléhání dobyl. Leč když Městečky přešel k Táborským, byl mu hrad opět vrácen. Hrad byl jen zřídka od vrchnosti obýván a proto mnoho nákladu na jeho opravu se nevynakládalo. Když pak Adam Her- zán z Harasova upravil si k pohodlnému přebývání zámek v Lanškroune, byl zanechán Lanšperk osudu a pustl víc a více. R. 1622 uvádí se již jako zámek pustý a ve třicetileté válce klesl na zříceninu, již rozbírali oby- vatelé vesští na stavbu svých příbytků.

Socha sv. Václava, již k poctě patronovi a ochránci země české po- stavili r. 1749 soukenníci ústečtí značí nejzazší konec osady Hnátnice, jejíž nádraží stojí již na půdě lanšperské. Odtud táhne se osada po pra- vém břehu Orlice a dále údolím potoka Žampašského přes hodinu cesty. K Hnátnici náležejí skupiny stavení a samoty, roztroušené po okolních stráních a v menších údolích, jimiž je rozryta tato krajina, vyplněná čer- veným permským pískovcem. Jsou to: Za Hnátníkem, Na hrani- cích, Na pustinách a největší Valdštýn při ústí Písečného po-

toká do Orlice. S nimi má ve 274 staveních 1647 obyvatelů národnosti české. Vesnicí probíhá silnice do Žamberka. Asi uprostřed vsi stojí ve stráni farní chrám sv. Petra a Pavla. Duchovní správu měla Hnátnice již ve XIV. stol., ta však v husitských válkách zašla. Po válce třicetileté byl chrám zdejší filiálním k Písečné, r. 1784 byla tu zřízena lokálie a tepive r. 1855 byla fara opět obnovena.

Proti samotě Valdštýnu v lukách na levém břehu Orlice je nádraží dobroučské a nad ním na stráni starobylá budova dvora Šejvského. Od něho údolím potoka Dobroučského nahoru postupuje městys Dolní Dobrouč 5 km dlouhý. Horním koncem přiléhá k německé vesnici Horní Dobrouči, která leží již v okrese Lanškrounském. Dolní Dobrouč

Lanšperk.

má se samotou Kočtinou 2482 obyv. až na 11 Němců národ, české. Téměř uprostřed městyse vypíná se farní chrám sv. Mikuláše (359 m n. m.). V nynější podobě byl vystavěn r. 1831. Duchovní správa katolická připomíná se v D. Dobrouči již r. 1350, v bouřlivých časech však zašla a kostel jako filiální přivtělen k Čermné. Teprve r. 1765 kníže Jan Vá- clav z Liechtensteina faru obnovil. Nedaleký hřbitov zdobí kaple sv. Jo- sefa a při horním konci městyse ukrývá se na pokraji lesa kaple Panny Marie Pomocné, vystavěná Jos. Duškem, jenž je též původcem zdejšího chudobince. Na tržišti proti kostelu zdvihá se dvoupatrová budova školy obecné o šesti třídách. V Dolní Dobrouči jest poštovní a telegrafní úřad, četnická stanice a spořitelna. Městys je silně průmyslový. Je zde rozší- řeno hrnčířství a kamnářství, jelikož na blízku kape se hlína chamottová; mnoho lidí zabývá se košikářstvím a cihlářstvím, nejvíce však rozšířeno

— 342 —

je tkalcovstvi. Velký průmysl je vesměs v rukou německých. Mládež zabývá se obšíváním nitěných knoflíků. Tato výroba, kterou zaměstná- vají se i děti, jež dosud nechodí do školy, jest rozšířena i ve všech okol- ních horských osadách. Dolní Dobrouč byla povýšena na městys r. 1871. Od Horní Dobrouče stoupá silnice prohbím v Třebovských Stěnách k zá- padu, kde v hlubokém údolí severnějšího zřídla potoka Knapovského jest ukryta německá vesnička Dolní Houžovec (319 obyv.) Osada jest přifařena do Knapovce. Má kapli Sedmibolestné Rodičky Boží a jedno- třídní školu. Německé iméno Seibersdorf pochází z bývalého pojmeno- vání Sifridsdorf (podle zakladatele Sifrida). Při jižnějším zřídle Knapovky těsná se v úzké údolíčko německá dědina Horní Houžovec (313 obyv.) Podiv budí zdejší dřevěná kaplička Navštívení Panny Marie s dlou- hou prkennou lodí. Také zde je jednotřídní škola obecná.

Německy zove se tato osada Hertersdorf; ve fundační listině zbraslav- ského kláštera vyškytá se původní její jméno Hertrichsdorf. Dříve slula Houžovec Další, se zřetelem na vzdálenost od hradu Lanšperka, sídla panství, kdežto Dolní Houžovec byl zván Houžovec Bližší.

Mezi oběma Houžovci vypíná se rozložité návrší, pouze na bocích za- lesněné. Sluje Zlatá hora (Goldberg). Na lysém jejím temeni (521 m) osaměle stojí mohutný široce rozložený smrk, jenž z daleka označuje po- lohu obou skrytých vesniček. Byl prý zasazen r. 1648 na paměť uzavření míru vestfálského. O této hoře koluje pověst, že po světové vojně sejdou se tu císařové a králové a ujednají věčný mír. Jelikož za této války město Praha bude obráceno v rumy, bude znova založeno na temeně Zlaté hory. Jiná pověst' vypravuje, že Zlatá hora v nitru svém ukrývá poklady, jež jsou přístupny pouze na květnou nedělí, když v Knapovském kostele zpí- vají pašije. Pod Zlatou horou spojují se oba jmenované potůčky v říčku Knapovku, při níž rozkládá se německá ves Knapovec s domky roz- troušenými v hlubokém údolí i po obcu příkrých stráních, jimž mohutné staré stromy nemalou jsou ozdobou (650 obyv.). Na nejvyšším místě osady (422 m) zdvihá se farní kostel sv. Petra a Pavla se hřbitovem opodál. Před válkami husitskými byla tu fara, jež pak zašla; do r. 1787 náležel kostel jako filiální k Ústí n. Orl., r. 1856 stal se opět farním. V nynější podobě pochází z r. 1830. Poblíž kostela stojí budova dvojtřídní obecné školy. Kde jest u cesty od kostela do Doln. Houžovce rumoviště, stála prý kdysi hor- nická kaple; dosud říká se tam »Na starém kostele« (Auf der alten Kirche). Podél vsi výšinou vede silnice z Ústí n. O. do Lanškrouna. Jméno ves- nice pochází prý odtud, že v ní bydleli horníci (Knappen), kteří v blíz- kém GoldberjSu a Húttungsbergu dobývali drahých kovů.

Na sever od Ústí n. O. při silnici, jež vede do Rychnova nad Kněžnou, rozkládají se v údolí potoka Libchavského tří do délky 5 km souvisící obce Horní, Prostřední a Dolní Libchavy. Dohromady zoveme je Libchavami Německými na rozdíl od sousedních Libchav Českých.

343 —

Dolní Libchavy (též Libchava, něm. Lichwe) jsou nejblíže (1 km) k Ústí n. O. položeny a mají 1044 obyvatele (mezi nimi 55 Čechů). Farní kostel sv. Mikuláše byl vystavěn r. 1802 od knížete AI. Jos. z Liechten- steina. V něm nad oltářem jest freskový obraz sv. Mikuláše, malovaný J. M. Trenkwaldem, ředitelem malířské akademie ve Vídni. Dolní Lib- chavy měly íaru jíž ve XIV. století. Později náležely Libchavy ke kolla- tuře ústecké, roku 1778 byla tu zřízena lokálie a roku 1855 opět fara. V Dolních Libchavech naproti kostelu jest pětitřídní obecná škola, dále je tu poštovní úřad, záložní a spořitelní spolek, dva dvory poplužní, válcový mlýn na Tiché Orlici s mechanickou tkalcovnou J. V. Novotného a my- slivna. K Dolním Libchavám jsou přifařeny a přiškoleny Prostřední

L i b c h a v y .(302 obyv.) a Horní Libchavy, k nimž náleží osada D a ř í 1 e k a samota M y š í D í r a v prohbí, jímž vede silnice z Kyšperka přes Č. Libchavy do Chocně (743 obyv.). Osada D a ř í 1 e k vznikla roku 1791 emfyteusováním poplužního dvora. Ve XIII. století místo vyká- ceného lesa povstala sídliště jednak česká, jednak německá. Něme- cké Libchavy držel ve XIV. století Smil z Brandýsa, purkrabí Lanšperský. Po něm uvádějí se tu jako držitelé Jan Cagl společně s Petrem Slépkou a od r. 1418 Cagl samojediný. Po něm část osady při řece Orlici Tiché na- zývá se Cakle. Koncem XV. stol. uvázal se v držení Libchav Vaněk z Bubna. Po něm vládli tu jeho strýcové Ota a Mikuláš. Mikuláš brzy stal se samojediným vlastníkem tohoto zboží, jež rozmnožil, přikoupiv něko- lik dvorů kmetcích. Jeho syn Jan měl pět potomků, kteří se r. 1588 roz- dělili o otcovské dědictví. Dolní Libchavy dostal Jan z Bubna, Horní mladší jeho bratr Albrecht. R. 1611 prodal Albrecht ves Horní Libchavy s tvrzí, kterou vystavěl, dvůr poplužní a dvtir Flamlúv Janovi; tak Horní a

- 344 -

Dolní Libchavy byly spojeny. Před tím však (r. 1591) koupil díl Libchav (Libchavy Prostřední) od svých strýců Heřman z Bubna, proslulý válečník a lovec, známý obecně z básně K. S. Macháčka. Jan rytíř z Bubna pod- poroval sice povstání stavů českých, avšak činně se ho nesúčastnil; i byl pokutován ztrátou třetiny svých statků. Pročež česká komora prodala r. 1623 Horní i Dolní Libchavy Albrechtovi z Valdštýna za 10.842 zl. Rok na to prodal je Albrecht Marii Magdaleně Trčkové z Lobkovic, která pro- dejem odstoupila je Karlu z Liechtensleina. Tak staly se Horní a Dolní Libchavy částí panství Lanškrounského. — Pokračováni Horních Libchav tvoří České Libchavy (881 obyv.). Na nejvyšším místě osady vypíná se chrám sv. Víta, farní již ve XIV. stol. Když fara zanikla, náležel kostel jako filiální k Písečné; teprve r. 1864 byla zde duchovní správa obno- vena. Vedle kostela stojí budova trojtřídní obecné školy. Proti ní zdvihá se na levém břehu Libchavského potoka zalesněný vrch Skalka se zbytky bývalé tvrze.

Prvním známým držitelem Českých Libchav byl Petr Hrb ze Žam- berka (1360 — 1371). Brzy po něm přišlí v držení tohoto zboží vladykové z Brandýsa. Jindřich z Brandýsa (1397 — 1415) psal se též jinak z Libchavy. V XV. stol. byly České Libchavy částí panství Žampašského. R. 1574 kou- pil je Jan st. ze Žerotína a připojil je k panství Brandýsskému, při němž zůstaly až do zrušení úřadů patrimonálních.

České Libchavy mají poštovní a telegr. úřad, četníckou stanici a spo- řitelní a záložní spolek. K obci Českolibchavské náleží osada Bída (též Paseka), položená na rozvodí Divoké a Tiché Orlice. Lesy s výšin hor- ských spouštějí se do tohoto prohbí a lesem Brtečníkem sahají až k sa- mým nuzným chaloupkám vesským. Od Bídy sestupuje silnice do rozlehlé kotliny obklíčené zalesněnými návršími, ve které rozkládá se ves S o - patnice s mnoha samotami (V Pyšlích, Na Šivrách, Pod Ho- rou, Mostárna, Pod Mostárnou, Za kopečkem, Na pu- st i n ě, Na hranicích). Katastr obce měří téměř 20 km" (1493 obyv.). Farní chrám sv. Zikmunda pochází z XVIII. stol., gotické presbyterium jeho jest mnohem starší. Odděleně od kostela stojí vysoká hmotná zvo- nice ze XVI. stol. V kostele je hrobka hrabat Dobřenských, držitelů pan- ství potštýnského. Duchovní správa v Sopotnici byla ode dávna; pověst dí, že Karel IV. dobývaje hradu Potštýna, dlel pohostinsky na zdejší faře. Ve válkách husitských duchovní správa zašla. Po válce třicetileté byla osada přifařena k vzdálenému Vamberku a teprve r. 1712 byla zde fara opět zřízena. Pod kostelem u silnice stojí budova obecné školy o pěti třídách. Velmi rozšířeným zaměstnáním mezi zdejším lidem je šindelářství. Ženy a děti zabývají se výrobou paličkovaných krajek. Tento zdroi výživy zavedla ve zdejším okolí v polovici XVII. století Belgičanka Magdalena z Grambu, majitelka panství potštýnského, k němuž Sopotnice od prvo- počátku náležela.

- 345 -

Na počátku Dolních Libchav hned za Tichou Orlicí odbočuje od sil- nice rychnovské na západ silnice brandýsská, a lesnatou pahorkatinou na pravém břehu Tiché Orlice vine se k Brandýsu n. O. Stranou od ní (4 km od Ústí n. O.) na svahu pod Horou (534 m) rozkládá se ves Říčky. Se samotami Háje (na již. svahu Hory) a Klopoty má v 73 staveních 498 obyvatelů. Osadu krášlí kaple Andělů strážných, vystavěná r. 1869. Farou náleží obec k Brandýsu n. Orl. (Vá hod. vzdálenou). Má dvojtřídní školu obecnou. Na sever od osady svažuje se půda ve stráň Pyšel, pod níž mile vítá oko krásné údolíčko Klopoty, jež protéká krátký, ale silný přítok Tiché Orlice, potok Klopotský. Jeho kolébkou je studánka pod kaplí Panny Marie Pomocné; při kapli byl vystavěn hostinec a dřevěná lázeň- ská budova, jež byla přestavěna na zděnou. I hostinec byl přestavěn ve velikou budovu o jednom poschodí, bohužel však stavba úplně nebyla dokončena. Tak upadají lázně Klopotské a spustlost jejich rušivě působí na přírodní půvab zastrčeného údolíčka.

Říčky drželi rytíři z Doudleb, po nichž je dědili Vrabcové z Říček. Grizelda z Říček prodala je r. 1536 Václavu Okrouhlickému z Kněnic. Po jeho smrti obdržela je dcera jeho Bohunka, provdaná za Vaňka z Bubna na Libchavě. Po něm vládl tu jeho strýc Mikuláš z Bubna. R. 1588 dostal je Václav, jeden z jeho pěti vnuků, ale již po třech letech prodal je Heř- manovi z Bubna, polnímu maršálkovi ve válkách tureckých, který při- pojil je k svému statku Hornímu Jelení. V nešťastném povstání českém do- staly se Říčky v držení Rudolfa Zejdlíce, svob. pána ze Šénfeldu, jemuž pro účast ve vzpouře byly r. 1622 odňaty. Královská komora prodala je Albrechtu Eusetiovi z Valdštejna, kterýž jich brzy postoupil cizozemci Vincencovi Mušingerovi z Gumpendorfu. Brzy však přešly Říčky opět v majetek pánů z Bubna, při kterémž rodě již setrvaly.

Naproti Říčkám při brandýsské silnici ve výslunné poloze na jižním svahu Hůrky rozkládá se ves Dob rá Voda se samotami Bezprá- vím, Luhem (obě v údolí řeky Orlice) a Podspáleninou (při po- toku Klopolském — 164 obyv.). Dobrá Voda jest přifařena k Brandýsu n. Orl. a má kapli Korunování Panny Marie. Dobrou Vodu koupil r. 1505 Jan Kostka z Postupic a připojil ji k svému panství brandýsskému. Ně- kolik minut od D. Vody v kotlině uzavřené na sever Hůrkou, na západ Hliníky a na východ Zátvorem ukryta jest dědinka R v i š t ě a osada Kaliště s dvorem barona Oskara Parishe ze Žamberka, položená na Hliníkách (366 obyv.). Ve Rvišti, k němuž jest Dobrá Voda přiškolena, je dvojtřídní škola obecná. Obec jest přifařena do Brandýsa n. O. Rviště druhy náleželo ku klášteru Orlíku. První zpráva o něm je z r. 1400.

Od Brandýsa n. O. 3 km na jihovýchod vzdálena jest osada S u d i - slav. Leží při samém kraji planiny, která na sever příkrými zalesněnými stráněmi spadá do údolí Tiché Orlice. K Sudislavi náleží nedaleká (na západ) samota Orlík, osada Perná v údolí Orlickém (2 km od Bran-

— 346 —

dýsa n. O.) a samota Luh, ležící blíž Dobrovodské samoty téhož jména (475 oby v.). Přifařena jest k Brandýsu n. Orl. Je zde jednotřídní škola (osada Perná je přiškolena k Brandýsu n. O.), chudobinec a záložna sou- stavy Reiífeísenovy. V Perné jest poplužní dvůr panství brandýsského, k němuž Sudislav dříve příslušela.

Na jih od Brandýsa n. Orl. nad lesnatou strání, zvanou Klopoty, tvoří dvě selské usedlosti samotu Orlík. Kolem r. 1256 založili tu Hrabi- šici, jimž tenkrát náležely krajiny při Tiché Orlici, klášter mnichů sv. Cyriaka s červeným křížem. R. 1296 uvádí se jako velký s kostelem Panny Marie a konventem 26 mnichů. R. 1421 Husité vracejíce se od Lanškrouna zbořili klášter, později zbořen byl i kostel. Jan Kostka z Postupic, držitel panství brandýsského, koupiv Orlík, určil jej na výživu kněží bratrských. Na Orlíku odpočívá také zakladatel Jednoty bratr Řehoř. Byl pochován >:ve skále proti vče!ínu« v poloze nyní neznámé. Pod Orlíkem u paty Klopotské stráně na nejzazším konci okresu pohlíží ze zalesněného po- zadí do klidného utěšeného údolí brandýsského pomník J. A. Komenského, odhalený dne 5. září 1865.

Tu prý požívaje útulku u pana Karla st. ze Žerotína, přebýval vedle

srubu« v dřevěném domku Prokopa Hospodáře. Zde prý (»sub Clopo-

tam«), když »v bezděčném uprázdnění svém, vzdálen starostí povolání

svého mohl přemýšleti o marnosti světa«, napsal »Labyrint světa«, jejž

dne 13. prosince 1623 připsal svému ochránci.

JAN NEŠPOR:

LANŠKROUNSKO.

Na východ od okresu ústeckého rozkládá se při hranicích Moravy oftres lanškrounský. Jeho území příslušelo k panství lanšperskému, pro- čež okres měl stejné osudy jako větší část sousedního okresu ústeckého položená na jih od Tiché Orlice.

Okres lanškrounský sousedí na záp. s okresem ústeckým, na j. s okre- sem litomyšlským, na s. s okresem žamberským, na v. s okresem králickým a s moravskými okresy šilperským a mor. třebovským. Jeho hranice jsou po většině přirozené, tak na záp. hradba Třebovských Stěn, na vých. hře- ben hor Orlických a potok Hraničný (též Mlýnský, na krátké části řeka Sázava a potok Lukovský, na j. výšiny hřbetu Hřebečovského (Schón- hengstského) a horní tok potoka Damníkovského, na sev. Tichá Orlice (pouze 2 km.) a skoro po celé délce svého toku potok Orlická.

347

Nejsevernější místo okresu nalézá se pod úbočím Suchého vrchu, nej- jižnější při severním kraji Stilfriedského lesa za Helvíkavem. Nejdále na z. sahá okres po vesnici Semanín jižně od České Třebové, nejvýchodněji leží samoty hornoheřmanické při šilperské si'nici.

Okresem prochází hlavní předěl evropského tekutého vodstva, jenž odděluje oblasti moří severoevropských a západoevropských od oblastí moří ležících na jih a jihovýchod od Evropy. Předěl dělí okres ve dvě ne- steiné části. Menší severní náleží k oblasti moře Severního, větší jižní k oblasti moře Černého. Severní část tvoří pahorkatinu rozbrázděnou údclími potoků, které vnímá na levém břehu Tichá Orlice. Tato řeka pod

Lanškroun.

městem Jabloným n. O. dotýká se pouze hranic okresu. V Jabloném se- siluje Orlici bystrý potok Orlická, pod Bystrcí spojuje se s Orlicí Čenkovička a Červená v o d a. Jižní větší část okresu svlažuje řeka Sázava a její přítoky.

Na západě okresu zdvihají se Stěny Třebovské, v nichž nejvýše se vypíná hora Palice (Hochkoppe 608 m). Jižně od Třebovských Stěn pne se hřbet Hřebečovský, který táhne se v délce 26 km; Lanškrounsku ná- leží z něho toliko severní část úbočí.

Nejjižnější pásmo hor Orlických hned za průrvou Tiché Orlice pod Mladkovem stoupá Vysokým Kamenem do výše 845 m., od Suchého vrchu dělí Čechy od Moravy. Nejvyšší hory tohoto pásma jsou Suchý vrch 994 mahoraBuková 958 m. Na západním úbočí hory Bukové sbírá prameny řeka Sázava (moravská, Zohsee, u lidu Zusam). U Žich- linku vlévá se do Sázavy potok Ostrovský, jenž nad Lanškrounem napájí Olšový, Dlouhý a Krátký rybník a v samém městě vnímá potok Třešňovecký (Johannesbach); pod Žichlinkem na samých hranicích

- 348 -

zemských vlévá se do Sázavy potok Lukovský, do něhož se vlévá potok Rudoltický.

Veškerá plocha okresu měří 28045 km'. Lanškrounské panství drží z ní osminu (3474 ha). Okres lanškrounský u přirovnání k sousednímu okresu ústeckému jeví se jako okres po výtce zemědělský. Žije v něm 31.426 obyvatelů, kteří bydlí ve 33 místních obcích.

Okres jest národnostně smíšený; převahu mají Němci. Při posledním sčítání přihlásilo českou obcovací řeč 9918 obyvatelů (31.5"''), k německé řeči hlásilo se 21.429 obyvatelů (68.1?"). České osady rozkládají se v se- verní části okresu; jsou to Čermná, Petrovice, Bystrce, Výprachtice, Ko- burk, Nepomuk, Dolní a Horní Heřmanice, Rýdrovice a Herbotice. Němci bydlí ve dvou oblastech jazykových. Od severu zabíhá sem nevelikým cí- pem souvislé území německé a zabírá osady Orlický, Čénkovice a Valte- řice. Ale i tyto obce jsou smíšené; Čechů žije nejvíce v Orličkách, kde Ústřední Matice Školská vydržuje jednotřídní školu českou.

Daleko důležitější jest jižnější německá oblast, která je částí jazyko- vého ostrova německého s městy Lanškrounem, Svitavy a Mor. Třebovou. Němci tohoto ostrova zovou se podle nepatrné vesnice Hřebečova (něm. Schónhengst) »Schónhengstler«. Od souvislého území německého oddě- luje tento ostrov úzký pruh území českého, v němž jsou osady Horní Heřmanice, Rýdrovice a Herbotice. Zejména důležitá jest osada Rýdro- vice s kolísavou většinou obou národností. Katolických far jest v okrese 15; evangelíci, vyznání helvetského mají faru v Čermné; evangelíci ochra- novští náleží k farnosti ústecké.

Jediným městem okresu jest

Lanškroun, vzdálený pouze 3 km od moravských hranic. Roz- kládá se na kraji nepatrné planiny (382 m. n. m.), která na záp. a sev.-záp. spadá do údolí potoka Třešňoveckého a k jihu potokem Ostrovským jest obtékána. K městu přiléhá na sever předměstí Ostrovské, na jih před- městí Žichlinecké.

Město čítalo r. 1910 v 916 domech 6842 obyvatelů. Má značnou če- skou menšinu, která, potřebujíc střediska, koupila si hostinec, jejž míní proměniti v »Národní dům«.

V Lanškroune je sídlo c. k. okresního hejtmanství (okres lanškroun- ský a ústecký n. O.), okresního soudu, berního úřadu a vikariátu. Je zde c. k. pošt. úřad, cejchovní úřad, c. k. četnické velitelství, finanční stráž, spořitelna, okresní hospodářská záložna a soukromá nemocnice. Lan- škroun jest konečnou stanicí místní dráhy Rudoltice — Lanškroun, která byla vystavěna r. 1884.

Jak pověst, jíž Němci snaží se dodati historické pravdivosti, vypráví, sídlil ve II. stol. po Kr. na hradě Kónigsberku (Grulich-Krulík-Králíky) hermundurský král Panillus. On prý byl zakladatelem hradu Lanšperka, jejž vystavěl, aby na něm uschoval psané zákony. Také založil město Lan-

- 349 —

škroun, v němž choval svou korunu. Odtud prý má původ znak městský: zlatá koruna v červeném poli. V pravdě však byl založen Lanškroun asi počátkem XIII. stol.; připomíná se v listinách z r. 1228, 1241 a 1245. Z do- pisu arcibiskupa Arnošta z Pardubic papeži Innocenci VI. r. 1356 vysvítá, že byl již tenkráte městem hrazeným. Město mělo obyvatelstvo německé, avšak ve válkách husitských mnoho utrpělo na německé tvářnosti; že ně- mecký živel z něho zcela nevymizel, stalo se pouze tím, že Němci sjedno- tili se s Čechy ve víře a stali se horlivými vyznavači kalicha. Až do r. 1584 byli v městě dva duchovní podobojí: český pro kostel farní a německý pro kostel špitálský. R. 1584 však Vratislav z Pernštejna, horlivý zastance víry katolické, chrám farní obsadil knězem katolickým. Také Jednota Českobratrská v Lanškroune měla mnoho vyznavačů; německý sbor lan- škrounský vedle fulneckého požíval nemalé důležitosti. Pro sbor lan- škrounský přeložil Michael Weysz, mnich ze Slezska, od r. 1531 bratrský kněz v Lanškroune, 138 písní bratrských do němčiny; dal je vytisknouti u Jiříka Ústeckého (Wilmschwerer) v Ml. Boleslavi. Od svých vrchností dostalo město mnohé výsady. Když panství r. 1858 koupil Adam Herzán z Harasova, stal se Lanškroun sídlem vrchnostenských úřadu obojího panství lanšperského i lanškrounského. R. 1622 koupil panství kníže Karel z Liech- tensteina, královský místodržitel. Maje městu potvrditi výsady a živnosti, žádal všeobecné přestoupení k víře katolické. Lanškrounští vyhověli této podmínce ochotně; kdo se nechtěl podvoliti, toho z města vypověděli. Tak Lanškroun r. 1626 dosáhl potvrzení svých výsad, svobod a živností. Karlův syn Karel Eusebius spojil r. 1628 předměstí s městem v jedinou obec. Ve válce 301eté bylo město od Švédů sužováno dlouho a krutě. Švé- dové, opevniše se na kopci nad Lanškrounem, činili na měslo i do okolí jeho loupežné nájezdy. R. 1639 město oblehli a několik domů spálili, ale byli odraženi. Nejhůře bylo r. 1643, kdy Švédové města dobyli a učinili z něho pevnost, z které vyjížděli na lup do okolí. Dvě léta na to stihl město veliký požár, jemuž padl za oběť i zámek, dvůr a farní kostel s umělými hodinami. Když město začalo se rozšiřovati, ustupovalo jeho opevnění ji- ným stavbám; konečně r. 1790 byly strženy i obě městské věžovité brány, Horní a Dolní.

Město má dvě náměstí: hlavní a Josefské. Hlavní náměstí má podobu prostranného čtverce, uprostřed něhož zdvihá se starobylá budova měst- ské radnice (nyní okr. soud). Vystavěna byla r. 1581 ve slohu rennaissanč- ním. Nenákladnou jinak budovu ozdobuje věž a dva vkusné portály s če- skými nápisy, což je v tomto městě, jemuž vše české je trnem v oku, sku- tečnou vzácností. Z domů na náměstí vyniká ještě budova vyššího gym- nasia v germánské renaissanci a budova erární pošty vystavěná ve slohu barokovém. Nárožní dům, v němž iest umístěno okresní hejtmanství, je býv. městský pivovar. Náměstí Josefské jest proměněno v sad; z jeho stromu budí pozornost staletý tis bez vrcholku. Náměstí tvoří budova obecných a

— 350 -

měšťanských škol chlapeckých i dívčích, budova obecních úřadů a spo- řitelny, chrám sv. Václava, děkanství a zámek. V městské úřadovně cho- vají podobiznu lanškrounského rodáka Jana Marka Marciho, osobního lé- kaře císaře Ferdinanda III., s podpisem: »Joanes Marcus Marci de Cron- land Phil. et Med. Doctor et Professor natus Landskronae in Hermundu- rorum 1595.« Když se v Lanškroune konal dne 9. července 1899 sjezd ústředního spolku německých lékařů z Čech a Moravy, byla odhalena na této budově jeho pamětní deska. Budova zámecká nevyniká ani výstav- ností, ani rozlehlostí. Z rozsáhlého prostranství, které zámek dříve za- bíral, zbyla sotva polovice. Přední budovy zámecké, které tvořily jakési předhradí, byly r. 1856 zbořeny, když město potřebovalo místa na stavbu škol. Zámeckou bránu, kdysi druhou, ozdobují znaky Adama Herzána z Harasova a jeho choti Anny Herzánové, rozené ze Sulevic. — Zámek lanškrounský byl v XV. stol. upraven z někdejšího kláštera, aby tu vrch- nost a úředníci mohli přebývati. Po prvé připomíná se r. 1507. Rozkládal se při Horní bráně městské, severně a západně opíral se o hradby; maje nad to své vlastní ohrazení, podobal se hradu. Když Adam Herzán z Ha- rasova cbral za své sídlo Lanškroun, dal zámek přestavěti a upraviti. Stará zámecká budova, která přiléhá ke kostelu, je jediným zbytkem býva- lého kláštera. Klášter v Lanškroune založil r. 1371 Petr Jelito, pátý biskup Litomyšlský, pro kanovníky zákona sv. Augustina. Pří něm vystavěl dře- věný kostel ke cti Panny Marie, sv. Mikuláše a sv. Kateřiny. Klášter stál pod městem nedaleko místa, kde je nynější chrám špitálský. R. 1391 pře- stěhovali se Augustiniáni do nového sídla vedle kostela farního. Mniši vládli hojnými statky pozemskými, ale když r. 1421 Husité přitrhli k Lanškroun, prchli do Olomouce. Statky klášterní zabrali podobojí. Král Jiří potvrdil sice mnichům jejich zboží, vešli-li však Augustiniáni v jejich držení, není známo; již za Kostků dostaly se tyto statky k panství lanš- perskému. Děkanský chrám sv. Václava byl dříve kostelem klášterním a mnichové obstarávali zdejší duchovní správu. Ze starého chrámu zbylo jen presbyterium s gotickým klenutím a s opěráky zvenčí. Loď k presby- teriu přistavěná i s postranní kaplí pochází z r. 1653. V kostele je ná- hrobek biskupa Petra; pochází ze XVII. stol. Hrobka jeho byla r. 1879, když se opravovala kostelní podlaha, zasypána. Nad hlavním oltářem jest obraz sv. Václava, malovaný od Karla Škréty. Ještě jednou usídlili se Augustiniáni v Lanškroune. Kníže Jan Adam Ondřej z Liechtensteina vy- mohl totiž na arcibiskupovi pražském, že faru lanškrounskou obdržel pro- bošt kláštera u Všech Svatých v Olomouci. Duchovní správu vedl místo něho některý řeholník, zároveň měli Augustiniáni podací v Rudolticích. Damníkově a Lukové. V Lanškroune vedli duchovní správu od r. 1697. Do r. 1705, dokud nebyla vystavěna budova nynějšího děkanství, bydleli v zániku. R. 1754 smluvil se Jan Václav kníže z LiecMonstema s arci- biskupem, aby fara byla osazována opět světskými duchovními; klášter

— 351 -

marně domáhal se přispění u samé císařovny. Kromě chrámu děkanského má Lanškroun dva kostely, sv. Anny a sv. Maří Magdaleny. K o st e 1 s v. Anny byl vystavěn z nadání, které založil děkan Václav Frant. Zimprich (t 1697). K stavbě přikročili olomoučtí Augustiniáni r. 1701; řídil ji Vlach Antonio Sála. Kolem kostela prostíral se dříve hřbitov. Kostel s v. Maří Magdaleny, řečený »špitálský«, jelikož od r. 1687 stává při něm chudobinec, byl r. 1825 vystavěn míslo bývalého kostela, založeného Petrem Jelitem, nákladem Jos. Langra, rodáka lanškrounského usedlého ve Vídni. V letech devadesátých byl restaurován nákladem P. Vojtěcha Brixa, gymnasijního katechety.

Z budov městských je nejrozsáhlejší c. k. továrna na zpracování ta- báku nedaleko nádraží, zbudo- vaná v 1. 1872—1874; před tím dvě léta byla umístěna v domech Erxlebenových. Zaměstnává na půl třetího tisíce dělnictva, hlav- ně žen. Z větších závodů prů- myslových buďtež uvedeny je- ště továrny na hedvábné a polo- hedvábné zboží, na papírové cívky pro prádelny, na bijouter- ní zboží, továrna na nábytek, tři továrny na obuv, knížecí pi- vovar, jenž vaří ročně 36 tisíc hektol. piva, prádelna na vlnu,

závody barvířské, 5 cihelen, 6 m!ýnú, výroba vaty, bačkor, knoflíků a košíků.

Na jihovýchod půl hodiny cesty od Lanškrouna vypíná se návrší Z á- mecký vrch (Schlossberg) 65 m nad údolím potoka Rudoltického. Na něm stával »N o v ý zámek«, z něhož zachovala se pouze třípatrová hmotná věž. Stavěl jej od r. 1700 kníže Jan Adam Ondřej z Liechtensteina. Stavbu vedl Vlach Antonio Sála. V půdorysu měl zámek podobu písmene H, zdvíhal se do pěti pater a v každém patře měl po čtrnácti velikých komnatách. Sotva byl dostavěn, byl zničen požárem, jenž v něm dne 14. dubna 1714 vypukl nedbalým uhašením ohně, u něhož klempíři, opravu- jíce okapy, se zhřívali. Později menšími požáry vzal opět pohromu. I dal jej r. 1756 kníže Josef Václav z Liechtensteina pobořiti, jelikož »k žád- nému užitku není a oprav zbytečných potřebuje. « Staviva z něho užilo se na panské i soukromé stavby v městě. Poslední zbytek zámku dal r. 1802 kníže Alois Josef opraviti, jak svědčí nápis nade vchodem do věže. Velkolepých sklepů, jež byly zachovány, užívá knížecí pivovar za sklad. Ve věži jest zřízena letní restaurace; temeno hory jest upraveno v sad. Zámecký vrch leží v katastru Rudoltickém, jenž měří 14 km". Vesnice

Schlossberk u Lanškrounu.

— 352 -

Rudoltice (Rudelsdorf, původně Rudolfsdorf, 1129 obyvatelů). Od Lanškrouna je vzdálena 3 km. Má farní chrám sv. Petra a Pavla, jenž býval filiálním kostelem farnosti lanškrounské; r. 1757 byla tu bývalá duchovní správa ze XIV. stol. opět obnovena. V obci jest trojtřídní škola obecná a železniční stanice trati českotřebovsko — přerovské a lokální dráhy lanškrounské. Na jihozápad leží veliká vesnice Damníkov (Thomigsdorf, ve fundační listině zbraslavského kláštera Damichsdorf). Má 1258 obyvatelů národnosti německé. Osada táhne se podél potoka sou- jmenného v délce přes 4 km. Asi uprostřed vypíná se nový pseudo- gotický kostel sv. Mikuláše. Byl vystavěn roku 1898. Uvnitř je bo- hatě vyzdoben. V Damníkově připomíná se fara již roku 1350, v po- zdějších dobách byl kostel zdejší filiální do Lanškrouna; od roku 1754 jest opět farním. Kříž nedaleko kostela označuje místo, kde stával bývalý kostel, jenž byl stavěn na způsob tvrze a za válečných časů skýtal vesničanům útočiště. Při západní straně kostela vztyčovala se hmotná věž nahoře bedněná a opatřená střílnami. Do její čelné zdi byly po obou stranách zasazeny polokruhovité pískovcové kameny, které jsou nyní vezděny do zdi hřbitovní. Představujíce velikost bochníkú chleba za různých slrastných časů, jsou upomínkou na doby hladu. Podle lidové tradice byla tu největší neúroda r. 1480. Tenkráte trhali lidé i došky se střech a mlátili je. Za bochník chleba mohl prý dostat velikou usedlost. V Damníkově jest čtyřtřídní škola obecná, poštovní úřad, spo- řitelní a záložní spolek a četnická stanice. Z průmyslových podniků jest nejdůležitější kamenictví. Při prohbí Třebovickém podél řeky Třebovky jest rozložena ves Třebovice (Triebitz) 423 m. n. m. Má 1207 obyva- telů národností německé. Nad nádražím zdvihá se chrám s v. Jiří. Byl farním již ve XIV. stol., po třicetileté válce náležel jako filiální k České Třebové, r. 1761 byla tu zřízena lokálíe a r. 1859 opět fara. Zdejší sta- nice jest východiskem moravské západní dráhy. V Třebovicích je čtyř- třídní škola obecná a spolek záložní a spořitelní. Níže leží při Třebovce ves Rybník (984 obyv.), jež jest přifařena do České Třebové; je tu filiální kostel Rozeslání sv. apoštolů a trojtřídní škola obecná. V Rybníku přijímá Třebovka potok Skuhrovský, jenž přitéká sem od severu krás- ným lesním údolím. Na jeho vrchavisku ve věnci lesů ukrývá se ves Sk uhro v (Rathsdorf, 593 obyv.), přifařený k České Třebové (6 km); má filiální kostel sv. Jana Nepomuckého, vystavěný r. 1762 a dvojtřídn? školu obecnou. Nad horním koncem vsi »U sv. Prokopa« vede silnice po srázu Třebovských Stěn k Lanškrounu. Pod nimi v permském úvalu (394 m. n. m.) leží na horním toku Dobroučského potoka vesnice Horní D o b r o u č (dříve Vrchní Dobrouč, Dittersbach, ve fundační listině klá- štera zbraslavského Ditrichsbach, 603 obyv.). Kostel sv. Jana Křtitele byl před husitskými válkami farním, fara opět zřízena byla teprve r. 1898, před tím byl kostel filiálním k Čermné. V Horní Dobrouči jest 2třídní škola

- 353 —

obecná. Podél potoka Ostrovského prostírá se táhlá ves Ostrov (též Ústrev, Ústrvé, Ústrov, něm. Michelsdorf) v délce 5 km. Osada se samotou Peklo má 1335 obyvatelů. Farní chrám sv. Mikuláše připomíná se již ve XIV. stol. Když fara zašla, byl filiálním kostelem k Čermné; r. 1785 byla tu zřízena lokálie a r. 1858 opět fara. Ostrov má čtyřtřídní školu obecnou. 4 km. na jih od Lanškrouna leží v lučinaté krajině ves L u k o v á (Lukau) při soujmenném potoku (988 obyvatelů něm. národ.). Na dolním konci vsi u železniční trati zdvihá se pseudogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, vysvěcený dne 11. října r. 1885. Před tím stál opodál ko- stelík dřevěný, jenž byl r. 1882 pro chatrnost stržen. Místo, na kterém stával jeho oltář, označuje malý pomník na hřbitově. Duchovní správa v Lukově byla již ve XIV. stol., později byl kostel filiálním a náležel k Damníkovu; r. 1871 byla tu zase zřízena fara. Je zde trojtřídní škola obecná. 3 km. jižně od Lukové k hranicím moravským přiléhá dědinka Kozí Noha (též Kozinka, Ziegenfuss) (201 obyvatelů Němcův). Je při- fařena k Damníkovu a má kapli sv. Vavřince se hřbitovem. Též je zde jednotřídní škola obecná 1 km, odtud na západ leží vesnička T r p í k (Tůrpes) (261 obyvatelů něm.). Jest přifařena k Damníkovu, má kapli sv. Anny se hřbitovem a jednotřídní školu obecnou.

V XV. stol. držel vsi Trpík a Kozí Nohu Mikuláš z Libchavy, ale již r. 1405 prodal je klášteru lanškrounskému. 2 km západně od Trpíka ukrývá se v úžlabí Hřcbečovského hřbetu vesnice Kunžvald (též Krá- lovec, Konigsfe!d). Se samotou Anenské Studánky má 283 obyv. něm. V Kunžvaldě je filiální (k Třebovicům) kostel sv. Vavřince, vystavěný r. 1607. Kamení na něj poskytly prý zříceniny nedalekého kláštera, jejž prý Husité rozbořili. Jeho místo označuje kamenný kříž. V dobách před- husitských byla v Kunžvaldě fara. V Kunžvaldě je dvojtřídní škola obecná. Na polovici cesty mezi Kunžvaldem a Trpíkem v údolním záhybu Hřebečovského hřbetu je schována klidná samota Anenské Stu- dánky (St. Annabad) s vodou léčivou, již po prvé r. 1678 prozkoumal dr. Zedlitzer z Litomyšle. R. 1735 kníže Josef Václav z Liechtensteina postavil zde budovu s vanovými lázněmi; r. 1908 obnovil ji nynější vlast- ník lázní Ludvík Neugebauer. Kromě budovy lázeňské je tu kaple Panny Marie Pomocné a hostinec. S kraje lesů otvírá se krásný pohled na lan- škrounskou kotlinu. Nejjižnější obcí okresu jest německá vesnice H e 1 - ví kov (Klein-Hermigsdorf, dříve Herwigsdorf). Leží na výšinách Hřebe- čovského hřbetu skoro 600 m. n. m. (274 obyv.) Je přifařena do Třebovic a má kapli Navštívení Panny Marie se hřbitovem.

Při silnici moravskotřebovské rozkládá se do délky 3 km. vesnice Ž i c h 1 i n e k (Sichelsdorf, 861 obyv.). Ves leží v širokém rozevřeném údolí řeky Sázavy; má farní chrám sv. Jana Křtitele (349 m. n. m.), iejž vystavěl r. 1625 kníže Karel Eusebius. Náležel jako filiální k Lanškrounu, r. 1769 zřízena byla tu lokálie a 1859 fara. Nedaleko kostela rozkládá se dvůr po-

- :i54 -

plužní a budova trojtřídní školy obecné. Nejjižnější díl osady (as 8 domku) slově K r o t e n f u 1 (Grotfaul) po někdejším hradu, jenž stával v rovině na pravém břehu řeky Sázavy. Zříceniny Krotenfulu stály ještě r. 1843; lid nazýval je ><starým domem,. Když se stavěla dráha, užilo se jich na želez- niční násep. Při tom našli rezavé šípy, hroty kopí a j. železné předměty. Severně od Žichlinku rozkládá se při Sázavě vesnice Sázava (Zohsee, Zcsau) (545 obyv.). Přes ní vede silnice z Lanškrouna, kamž je přifařena, do moravského Zábřehu.

Na s.-v. vede z Lanškrouna do výšin Orlických hor silnice šilperská. 2 km od města přetíná ves Albrechtice (též Ouprachtice, Olbersdorf), jež leží v sevřeném údolí řeky Sázavy. Nad osadou při úpatí Hutbergu (523 m.) dvihá se kaple sv. Anny (419 m.). Dříve dobývali z blízkých hor že- lezné rudy; z těch dob pochází štola 24 m. dlouhá, nazvaná »Zinkenloch . Otvírá se u samého břehu řeky Sázavy nad nejhořejším jezem, ale nyní jest sesuta. K Albrechticům náleží osada K o 1 i n a (Kohling), položená vysoko v klínu lesů. Byla založena uhlíři. Albrechtice £ Kolinou mají 825 obyv. Jsou přifařeny k Lanškrounu a mají trojtřídní školu obecnou. Z Albrech- tic vystupuje silnice v zákrutech na Hutberg (528 m.) a odtud na vyšší je- ště horu Schoberlovu (583), načež nejvyššího bodu dostupuje u »Švéd- ských šanců« (653 m.), od nichž na jih leží vesnička L a u d o n (8 km od Lanškrouna), přifařená do Horních Heřmanic. Má kapli Bolestné Panny Marie a jednotřídní školu obecnou. Osada vznikla r. 1788 rozparcelováním dvora >*na Kořeně« (též Kořenného, Wurzelhof), zařízeného pro chov ovcí. Jednotliví »familíantí«, jichž bylo 24, dostali za obydlí po částech dvora; mimo dvůr bylo později vystavěno 9 chalup. Osada dostala jméno po slav- ném vojevůdci A. G. Laudonovi, ienž 4. června 1758 byl ve dvoře ležením. Když dvůr r. 1830 vyhořel, bylo nařízeno sedmi familiantům, aby si zřídili obydlí jinde; tím osada pozbyla bývalé uzavřenosti. Jménem »Š véd- ské š a n c e« označují se zbytky valův a příkopů z let 1637 — 1639, kdy Švédové obléhali Lanškroun. Uvnitř jest vystavěn domek. Od Švéd- ských šanců najížděli Švédové »starou« cestou vedle dědičné rychty Albrechtické k Lanškrounu. Když roku 1902 předělávali obecní cestu v Albrechticích na okresní silnici, vykopali u brodu cvočky a zrezavělé nože a zelený hedvábný pás protkaný zlatými nitkami a pět mužských koster. Byly to ostatky švédských vojínů, jejichž důstojníci nosili zelené šerpy. Na v. od Laudona v lesnaté rokli, jejíž vý- chodní stráň náleží již Moravě, ukrývá se dědina Herbotice s domky roztroušenými podle Hraničního potoka. Žije v ní 327 obyvatelů národ- nosti české. Přifařena jest k moravské vsi Cotkytli. Má jednotřídní školu obecnou. Od Švédských šanců klesá silnice a vede nad zalesně- ným površím k samotě Chudobě a dále do údolí potoka Heřmanic- kého, v němž rozkládá se vesnice HorníHeřmanice, vzdálená 12 km.

- 35r> —

od Lanškrouna (567 m. n. m.). S okolními samotami (D ů 1, L á n y, V p o 1 i, Z á h r u b a) má 843 obyvatelů národnosti české (pouze 2 Němci).

Kostel sv. Jiří byl vystavěn r. 1712, v 1. 1680—1748 byl filiálním ko- stela v Jabloném n. Orl., načež zde kníže Josef Václav z Liechtensteina zřídil duchovní správu. Poblíž kostela stojí budova pétitřídní obecné školy. Konečně i to sluší připomenouti, že Horní Heřmanice jsou nejvýchodnější skutečně česká osada našeho království.

Níže v údolí prostírají se Dolní Heřmanice (505 m. n. m.), se sa- motami Chudobou a Zahorou mají 600 obyv. národnosti české.

Obojí Heřmanice rozkládají se do d^lky 5 km. a domky po rúznu roztroušenými dosahují zemských hranic. Severně od Horních Henr.ar.ic nad prameny potoka Heřmanického rozbíhá se do výšin (as 700 m. n. m.) vesnička Rýdrovice (Riedersdorf). Se samotou Polsko čítá 227 oby- vatelů. Kromě jednotřídní školy německé je tu škola česká, která jest expositurou školy v Horních Heřmanicích. Osada vznikla r. 1791 na po- zemcích zrušené rychty hornoheřmanické. Byla nazvána po tehdejším vrchním panství lanškrounského Fr. Riederovi, jenž pro svou přísnost a nelásku k poddaným byl u lidu ve zlé paměti. O něm koluje v lidu ně- kolik strašidelných pověstí. Severně od Rýdrovic (2 km.) při dvou prame- nech ručeje, jenž vlévá se do Heřmanického potoka, leží V a 1 t e ř i c e (Neudorf) (329 obyv.), nejvýše položená dědina okresu. Stavení vesská \z skupinách i jednotlivě roztroušena jsou po horských stráních, sousedský styk jest velmi obtížný a v zimě mnohdy i nemožný. Na jih i na sever dosahují vrchy výše 800 m. Při silnici stojí kostel Pozdvižení sv, kříže; od r. 1862 jest farní, před tím byl fi iální k Čenkovicům.

Na sever z Lanškrouna postupuje silnice králická po osamělé pláni nad zalesněným údolím Sázavy a teprve po 6 km vítají pocestného sídla lidská. Na úzkém rozvodí řeky Sázavy a Červené Vody rozkládá se tu severněji položená osada Halda. Má 160 obyvatelů národ- nosti české. Na západě souvisí s Nepcmukem městys Čermná a při samé vsi jest několik domku, které náležejí k Hor- nímu Třešňovci. Severně odtud vyplňuje údolí Sázavy rozlehlá vesnice Výprachtice (Weipersdorf), vzdálená 10 km od Lanškrouna a dlouhá přes 4 km (1765 obyv). Jednotlivé odlehlejší části vsi mají svá jména. Se- verní díl při silnici sluje H o b 1 o v n a, na sz. jsou Hamačata, na sv. Z a- j e č í n, na jih u silnice Trhovice a ještě jižněji Halda (3 km od ko- stela), dále náleží k obci samoty V polích a Humperk.

Ze stráně, jež lemuje údolí řeky Sázavy, vybíhá na jednom místě ostroh, jemuž lid říká »Na zámku«. Posud je zde znáti valy a příkopy někdejší tvrze, o níž nezachovalo se však žádných zpráv.

Na vršku dříve »T á b o r« řečeném stojí farní chrám Proměnění Páně s oltářním obrazem, malovaným ad P. E. Neumanna. Kostel ve Výprach- ticích připomíná se již r. 1400 jako farní, fara zašla r. 1421, když sem

- 356 -

přitrhli Husité, kteří pobořili kostelní věž. Obyvatelstvo přijalo víru pod- obojí, později Čeští Bratři měli tu hojně souvěrců. Ve třicetileté válce po- slední nekatolický duchovní Jan Bosler byl od vojáků chycen a pod lipou, jež posud stojí u silnice jako svědek lidské ukrutnosti, postřelen a mučen, že brzy na to vypustil ducha. Po třicetileté válce byla obec přifařena k Ústí n. Orl. a od r. 1670 k Jablonnému, r. 1780 byla tu zřízena lokálie a r. 1853 fara. V obci jest měšťanská škola chlapecká a obecná škola o šesti třídách. Dále je zde poštovní úřad, četnická stanice, spořitelní a záložní spolek a chudobinec. Mezi dolním koncem Výprachtíc a Dolních Heřmanic leží ves K o b u r k, která vznikla r. 1789 emfyteusováním poplužního dvora a byla nazvána podle Friedr. Josiáše prince ze Sasko-Coburg Saal- feldu, polního maršálka, jehož vojsko tohoto roku podél hranic Kladska proti Prusům bylo postaveno. Se samotou Plánová (Pláně) na návrší nad levým břehem potoka Heřmanického čítala obec Koburk 246 obyv. národnosti (kromě 3 Němců) české. Přifařena a přiškolena jest k Výprach- ticům. Severně od Výprachtic leží v plochém údolí potoka Čenkovičky ves Čenkovice, vzdálená 14 km od Lanškrouna. S osadou Hamačkou měla 784 obyvatele národnosti německé. Chrám sv. Vavřince jest od r. 1861 farním, před tím byla tu lokálie, od r. 1764 — 1782 náležel jako filiální k Jablonnému. Je zde škola obecná o čtyřech třídách, záložna a poštovní úřad.

Nejsevernější osada okresu jsou Orlický (Orlická), 3 km vzdálené od Čenkovic (800 obyv.). Ves jest skryta pod Suchým vrchem v úzkém a hlubokém údolí potoka Orlický. V severní stráni zdvihá se neveliký kostel sv. Jana Nepomuckého z r. 1776; do r. 1778 byl filiálním k Čermné, na to zřízena byla tu lokálie; od r. 1857 jest farním.

Orlický mají trojtřídní školu německou; pro českou mládež vydržuje zde Ú. M. Š. školu jednotřídní. Z Orliček vede silnice lesnatým smavým údolím, jež sluje Hradníky, do Jablonného.

Počátkem XV. stol. byly Orlický a Čenkovice pusty; držel je zástavou Jan ze Strýčkova spolu s městem Jablonným a vesnicemi Jamným, Vý- prachticemi a Heřmanicemi.

Do Jablonného vede z Lanškrouna silnice přes Třešňovec, Čermnou a Bystrci. V Dolním Třešňovci (Nieder Jahnsdorf, 796 obyv.) je dvoj- třídní škola a záložna soustavy Raifeisenovy. V Dolním Třešňovci narodil se Petr Jelito (vlastně Wurst), biskup Litomyšlský, potom arcibiskup Magdeburský, prvé kancléř císaře Karla IV. Zemřel 12. února 1387 v Lanškroune. Jméno »Wurst« dosud je v Třešňovci obvyklé. Horní Třešňovec (Ober-Johnsdorf) má se samotou Neunoth 1063 obyv. Osada má mariánskou kaplí a jest jako D. Třešňovec přifařena k Lanš- krounu. Je tu trojtřídní škola německá a jednotřídní škola česká, na ten čas od svého zřízení od obecního výboru zapečetěná. Ve fundační listině kláštera zbraslavského sluje ves Jansdorf. Ves Bystrce (Bystřice, dříve

— 357 -

Bystřec, 1456 obyv.) jest ukryta v hlubokém údolí Čenkovičky; dolní díl vsi, zvaný Bystřiček sahá téměř po její ústí do Tiché Orlice. Kostel sv. Jakuba Většího byl vystavěn r. 1830 místo bývalého dřevěného ko- stelíka. R. 1898 byla opodál něho postavena zvonice. Farním jest od r. 1788, před tím náležel jako filiální k Jablonnému. Nedaleko fary ucho- valo se neveliké, ale zajímavé hradiště. Obklopeno jest do čtverhranu pří- kopem, jenž napouštěl se vodou blízkého potoka. Zpráv o něm nezachovalo se žádných. Blíže kostela je budova obecné školy o pěti třídách. Katastr obce jest na sever ohraničen Orlickou, která protéká údolím, jež vyniká malebnou scenerií skal, rozházených balvanů, tmavých lesů a svěžích lučin. Sluje »Hradiska«. Pod tak zvanou Panskou skalou skrýval se v Hradiskách rytíř Walter, jemuž náležela Bystrce. Byl nejspíše beghardem (»jamníkem«) a jsa pro kacířství pronásledován, nějakou dobu dlel tam v úkrytu. Jablonským, aby ho nevyzradi!i, daroval les kolem své skrýše. Musel nicméně prchnouti, ale na útěku byl jat a r. 1322 v Rejně-Kolíně upálen se 14 jinými souvěrci. Německé jméno Waltersdorf naň upomíná. Nejstarší zmínka o Bystrci činí se v závěti Kojaty ze Hněvina Mostu (z rodu Hrabišiců). Kojata odkázal město Choceň a ves Bystřec bratřím Se- zímovi a Milotovi, služebníkům svým. Ve XIV. stol. daroval mimo jiné vsi i Bystrci Petr Jelito lanškrounským Augustiniánů. R. 1437 byla zasta- vena Janovi z Vyhnanic.

Do Čermné možno z Lanškrouna se dostati přes Třešňovec (11 km); pohodlnější a kratší (10 km) je však spojení novou silnicí přes Jakubo- vi c e (Jockelsdorf, 302 obyv.), malou, ale výstavnou německou vesnicí. Má kostel sv. Antonína Pad., filiální k Čermné. R. 1905 byl restaurován. Jakubovice mají dvojtřídní obecnou školu německou.

U vesnice je kříž cyrillomethodějský. Mezi vesnicí a Dlouhým ryb- níkem šíří se les »Kroabusch« (dříve Kronenwald); u něho stál dvůr Kronen- hof (později Kráhenhof). Roku 1880 dvůr vyhořel a nebyl již vysta- věn. Po Lanškroune největší obec v okresu jest městys Čermná (Bóhmisch Rotwasser, Aqua Rubra). Táhne se podle klikatého toku Červené Vody v délce přes osm kilometrů. Kolem hlavní osady jsou roztroušeny skupiny domů a samoty, jako Háje. Mariánská Her a, Kalhoty, Ráje, Stěžni k, Zlomy, Roháč a Na bídě. S nimi má 529 domů a 3127 obyvatelů národnosti české. Je zde poštovní a telegrafní úřad, záložna, četnická stanice, dvě pětitřídní školy obecné (jedna na dolním, jedna na horním konci), měšťanská škola chla- pecká (v nové výstavné budově). Na horním konci, většinou evangelickém, jest sbor a sirotčinec evangelické církve bratrské a farní kostel pro evan- gelíky vyznání helvetského. Na dolním — katolickém — konci naproti roz- sáhlému rybníku zdvíhá se na malém návrší farní chrám sv. Jiří. Fara v Čermné nalézá se již ve výčtu far r. 1350, kdy byly stanoveny hranice mezi diecesí Litomyšlskou a Pražskou. Ve válkách husitských však zašla. Po

- 358 -

válce třicetileté příslušela Čermná nejprve k farnosti ústecké, později k farnosti jablonské. R. 1761 obnovil zde faru kníže Václav z Liechtensteina a vystavěl kostel. Jelikož nedostačoval, jsa malých rozměrů, byl stržen a r. 1860 vystavěn chrám nynější. Ze starého zachovala se pouze věž. V předsíni chrámové jsou zasazeny do zdi náhrobky Blíživských z Blíživa, kdysi držitelů blízkých Petrovic. Za Karla VI. a Marie Teresie, když byly prováděny od vrchností přísné mandáty proti evangelíkům, vystěhovala se z Čermné a blízkého oko!í mnoho rodin evangelických s kazatelem Aug. Schulzem do Pruska a rozmnožili českou kolonii v Rixdorfě u Berlína. Na městys byla Čermná povýšena r. 1873. Z místního průmyslu třeba vy- tknouti mechanickou tkalcovnu při mlýně Aplově, výrobu kovářských měchů, košíkářství, na jehož podporu, když upadalo, byla r. 1900 zřízena košíkářská škola, punčochářství a výrobu stavů na punčochy, kteréž od- větví průmyslové silně upadá; ruční tkalcovství vymizelo docela. Krás- ného pozadí dodávají Čermné zalesněná »Vrcha«. S Mariánské hory shlíží poutní kostel, zvaný »M alá Maria Cel 1«. Před ním ve velikém polokruhu okolo lesního kraje jest vystavěno čtrnáct zastavení křížové cesty. Původně na tomto místě visel na stromě obraz Panny Marie Cell- ské na paměť, že tu r. 1814 rolník Ant. Krpata z Kunvaldu, když na něho se převrhl náklad mlýnských kamenů, byl smrti vyrván. Brzo byla zde po- stavena kaple, do níž byl onen obraz pověšen. U ní scházívali se z daleka poutníci a nastupovali odtud pouť do Maria Cell. Jejích vůdce Leopold Fiala z Hnátnice přičinil se o to, že nad kaplí byl postaven kostel. Stavěl se na třikráte, pokud milodary na stavbu postačovaly a r. 1875 byl do- stavěn. R. 1909 byl nedaleko kostela vystavěn veliký hostinec o jednom patře. Pod Čermnou odbočuje od silnice kyšperské silnice do Dolní Dobrouče přes ves Petrovic e, která jest ukryta v úžlabině, protékané potůčkem. K obci Petrovicům náleží samoty Mlýn pod Hůrou a Blahotinec (nejblíže k Čermné). S nimi čítá 319 obyvatelů. Petrovice jsou přifařeny k Čermné. Je v nich dvůr, jehož pozemky zabírají téměř celý katastr, kaple a jednotřídní škola obecná. Na blízké Hůře stávala dříve tvrz. Roku 1540 prodali Petrovští z Petrovic tvrz, dvůr a ves Petrovice Strachotovi z Královic, jenž držel blízkou Orlici. R. 1548 Burjan Strachata z Královic prodal Petrovice Hynkovi Blíživskému z Blíživa, jenž r. 1585 byl pochován v kostele čermenském. Po jeho synu Adamovi držel toto zboží od r. 1597 Václav Licek z Rýzmburka a po něm Adam a Ladislav Lickové, kteří pro dluhy prodali statek Petrovický r. 1624 Karlovi, vladaři domu Liechtensteínského, jenž připojil Petrovice k panství lanškrounskému. Půl hodiny od Petrovic je vzdálena železniční za- stávka Verměřovice — Čermná, položená již v okresu Žam- berském.

-«=^KIE^

G. J. LAŠEK:

KOSTELECKO NAD ORLICI.

Kostelecko nad Orlicí, za starodávna téměř všechno hustými lesy po- rostlé, bylo záhy obydleno a badatelé se domnívají, že byla tu v nejstarších dobách připomínaná osada K a s u r g i s, o kteréž slovutný spisovatel, školní rada Aug. Sedláček, soudí, že tak zval se buď nynější Kostelec nad Orlicí, stojící na starodávném hradisku, aneb některé jiné místo na blízku. Jsou tu hradiště u Tutlek, u Olešnice a u Lična.

Kosteleckem vedla již za starodávna obchodní cesta solná z Vlach do Vratislavi při teku řeky Alby, nápadné svým jménem ku starožitné Sol- nici. Na této cestě nalezeno bylo před několika lety v lese »Na čapích- zvaném několik srpků z doby bronzové, nedávno pak odkryto u blízkého Třebešova pohanské pohřebiště s nepočetnými popelnicemi, řadící se k nejrozsáhlejším posud vůbec známým. Jména osad: Doudleby, Tutleky, Vojenice, Koryta, Kozodra jsou jistě pozoruhodná a svědčí o velkém jejich stáří. —

Téměř všechna krajina po obou stranách Divoké Orlice až k jejímu spojení s Orlicí Tichou patřila k župě neznámého jména, kterouž vzhledem k důležitosti a starobylosti Kostelce nad Orlicí mohli bychom pojmenovati župou kosteleckou.

V století X. byla zdejší krajina majetkem Slavníkovců, pak Vršovců, a po jejich vyhlazení setkáváme se tu s mocným rodem Hrabišiců.

Jinak však všechno poříčí Orlice od Kostelce nahoru až k horám kladským bylo ještě v století 13. pouhým lesem a zbožím královským.

Za Přemysla Otakara II. byly mýtěny lesy a na mnohých místech za- kládány nové osady. Ke konci XIII. století přistěhovali se sem Drsla- v i c i, kteří tu dlouho vládli.

V husitských válkách trpělo Kostelecko mnoho, zvláště r. 1421 za vpádu Slezanů, jimž pomáhal Puta z Častolovíc. Teprve za mocného pána Viléma z Pernšteina těšilo se všechno Orlicko míru a pokoji.

Za velikého hnutí náboženského v XV. věku měla r. 1464 Jednota Českých Bratří v rychnovských horách první synodu, která se zabývala stanovením základních článků Jednoty.

R. 1500 bylo již tolik bratrských osad, že tvořily v Čechách tři, na Mo- ravě pak dvě veliké skupiny. První skupina v Čechách a takřka rodiště

- 360 -

Jednoty byla rychnovsko-kunvaldská, která zahrnovala celé severový- chodní Čechy. V Hradecku bylo ke stu bratrských osad, z nichž za přední považovány osady v Kostelci n. Orl. a v Potšteině. Pánové z Pernšteina mimo Jaroslava byli předními příznivci Jednoty, jejíž členům přezdíváno Pikhartů.

Bratři byli stiháni a to i stranou podobojí, za Ferdinanda I. pak byli slovy i skutky ze země vypovídáni, pakli nepřistoupili buď ke straně pod jednou neb k utrakvistům.

Jaroslav z Pernšteina nařídil přísně, aby poddaní z panství jeho v šesti nedělích bud přistoupili k některé zákonem uznané církvi nebo se vystěhovali. Sešli se tedy brati i rychnovští, solničtí, kostelečtí i jiní na louce u Kostelce a políbivše rodnou půdu s pláčem a za zpěvu zbožných písní ubírali se do Polska.

Tím zasazena Jednotě rána veliká, ze které se zotavila až za snášen- livého Maxmiliána, syna Ferdinanda I.

Za třicetileté války trpělo i Kostelecko a o útrapách a svízelích, ja- kých bylo obyvatelstvu zakoušeti, poučují nás paměti Václava Františka Coelestina z Blumenberka, tehdejšího faráře častolovického, jenž za- znamenal;

»Roku 1637 stal jsem se farářem v Častolovicích. Stal jsem se i dě- kanem v Kostelci nad Orlicí a zároveň farářem nejen v Častolovicích, ale i v Týništi, ve Voděradech a v Chlenech.

Trvalo to celkem osm let; měl jsem tam těžké práce, býval jsem ve velikém nebezpečí a ve veliké nouzi se strany vojska nepřátelského a také císařského. R. 1639 na příklad dne 8. června okolo poledne vtrhl na- jednou nepřítel do hradu (t. j. do zámku častolovského). Nucen jsem byl já a písař oknem na straně k rybníku položeným vyskočiti. Uprchl jsem na Moravu do Olomouce, obávaje se zrady, poněvadž mi velký poklad na starost svěřen byl. R. 1640 dne 9. března navrátil jsem se sice z Mohelnice do Častolovic, ale žil jsem neustále dnem i nocí ve strachu a na útěk při- praven. Bydleli jsme ustavičně buď u vod nebo v lesích. «

Odtáhnuvší Švédy vystřídali Jezuité, obracující lid na víru katolickou po dobrém i po zlém. Na misiích v Kostelecku proslul Jezuita Adam Kra- varský, jehož přičiněním okolí, častolovské a kostelecké církvi katolické získáno. Také Balbín, jenž v mládí svém dlíval u pánů z Oprštorfů na zámku častolovském, octl se v krajině zdejší jako misionář. Z té doby vyprávělo se, že Balbín, jenž nesprávně citoval jedno místo z písma sva- tého, opraven byl hned na místě prostou stařenou.

Po utišení bouří válečných počalo se Kostelecko znenáhla zotavo- vati, ač některé osady zmizely na dobro, jiné pak zcela ožebračeny.

Také v sedmileté válce nezůstalo Kostelecko ušetřeno.

K okresu kosteleckému nad Orlicí patří osady někdejšího panství ko-

- 381 —

stcleckého a častolovského, z části pak borohrádeckého, potšteinského a doudlebského; z panství nedělištského pak jen statek Hoděčín.

Obyvatelstvo Kostelecka je národnosti výhradně české, náboženství katolického; počet jinověrců je nepatrný. Lid zaměstnává se hlavně rol- nictvím, řemesly, chovem dobytka a prací v továrnách.

Katolických farních osad jest devět. Farní osada evangelická (Českých Bratří) jest v Potšteině, židovský rabín sídlí v Kostelci jako správce nábo- ženské židovské obce doudlebské.

Okres kostelecký rozkládá se mezi čtyřicátou minutou třicátého tře- tího a třicátého čtvrtého stupně východní délky a mezi druhou a třináctou minutou padesátého stupně severní šířky. Nejdále k východu je městečko

Potštein. (Pohled od sv. Marka.]

Potštein, nejdále na západ ves Petrovice; nejse věrněji jsou Vojenice, nej- jižněji Seč.

S Kosteleckem hraničí okresy: královéhradecký, opočenský, ústecký nad Orlicí, rychnovský, žamberecký, vysokomýtský a holický.

Krajina jest z části rovinou, z části pahorkatinou. Krásné a malebné jest údolí, jímž proudí Orlice Divoká od Potšteina k Častolovicům, odkudž až k lesům borohrádeckým prostírá se jednotvárné vřesoviště.

Jihovýchodní část okresu rozkládá se na svahu pohoří, dělícího Čechy s jedné strany od Slezska, s druhé od Moravy. Největší výše dosahují tu ves Polom (456 m) a C u c 1 a v (435 m).

Po pravém břehu Orlice zdvihá se za Olešnicí přes Novou Ves po- hoří zvané Chlum až k Vyhnánicům, kdež dosahuje největší výše (448 m). Odtud jest znamenitá vyhlídka na moravské i slezské hory, tak jako s druhého vrchu Strýce mezi Častolovicemi, Česticemi a Olešnicí (315 m). Jsou tu též vrchy potštýnský a prorubský, pravé to žulové iso- latory v širém okolí.

— 362 -

Orná půda jest rozdílné jakosti. Na pravém břehu Orlice při Kostelci jest žlutočerná ornice, vhodná ku pěstování pšenice. Na břehu levém jest půda písčitá, příhodná k setbě žita, ječmene a ovsa. Na Borovnicku jest ornice červená, podložená pevným slínem vápenným, místy však rašelino- vitým. Na Častolovsku ve vyšších polohách, pak u Synkova a Lible jest lehká ornice smíšená s křemenem, v nižších polohách jest smíšena s raše- linou. U Ledské, Lična a Úřinovic jest pevná červená hlína, smíšená se slí- nem kamenitým, na tak zvaných »Vrších« jest hlína lehká a místy jílo- vka. Jinde mají půdu křemenitou, málo hlinitou, místy jsou písčiny.

U Koldína jest půda velmi dobrá, ačkoli pro chladnější podnebí méně rodí. Na Častolovsku daří se: pšenice, ječmen, oves, hrách, čočka, len, konopí, brambory, řepa a zelí. Ovocnictví jest tu velice rozšířeno, druhdy pěstován i chmel a u Týniště tabák.

Na Borohrádecku je půda vlnitá, písčitá. O stavební kámen jest nouze. Po březích obou Orlic je lehká naplavenina. Půda celkem méně úrodná plodí zvláště brambory; ovocnictví se také dobře daří.

Na Potšteinsku převládá opuka a to velmi slínovitá. Na svahu vrchů a u vsi Zámělí jsou ložiska zeleného pískovce. Doudleby a okolní vsi mají půdy dobré; u Vrbic, Chlínek a Prorub je půda méně úrodná pro vyšší polohu. Nejlepší louky jsou při Orlici; ostatní jsou bažinaté, zvláště ty, jež povstaly z bývalých rybníků (nejvíce na Častolovsku).

Okres kostelecký náleží ke druhohorám útvaru křídového. Tak zvanou opuku lámou jako stavební kámen, zvláště u Kostelce, jenž jest skoro z opuky jen vystavěn. V opuce vyskytují se hojně všeliké otisky pro útvar křídový charakteristické a v rozsedlinách opukových lomů objevují se často pecky zvětralého kyzu železitého (markasitu). U Koldína odkryta byla celá vzácná zkamenělá ryba, Halec Sternbergii nazvaná, u Synkova pak mamutí kel nevídané velikosti (nyní uložen v zámku častolovském).

Pokud se týče vodstva okresu, přísluší Kostelecko k poříčí orlickému, kteréž jest částí poříčí labského. Orlice Divoká, nejmohutnější řeka hor kladských, patří k nejznamenitějším tokům českým a jest nejdále na vý- chod splavná vodní dráha. Protéká Kostelecko od Potšteina k Týništi té- měř jeho prostředkem. Řeka, prolomivši si cestu v těsném, vymletém údolí ve vrstvách pískovcových u Nekoře na Žambersku, spěchá vpřed, dodáva- jíc údolí potšteinskému rázu velmi romantického. Jsouc po Vltavě nej- vodnější všech přítoků labských, přijímá v okresu řeku Z d o b n i c i, při- cházející od Vamberka a ústící nad Doudleby, pak soutok říček Alby či Bělé (vlastně řeky Novohradské) s Kněžnou, do kteréž ústí potok Štědrá, přicházející od Lupenice, kterýžto soutok pod jménem Bah- nice ústí do Orlice pod Častolovicemi. Jižní částí Kostelecka protéká od Číčové k Albrechticům u Týniště Orlice Tichá, kdež spojivši se s Orlicí Divokou, spěchá k Hradci Králové. Náhon Mlýnský, založený v sto- letí XV. pány z Kunštátu, vede od Častolovic až k Třebechovicům; jest to

363 —

vlastně pravé rameno soutoku Bahnice, jejíž levé rameno ústí pod Častolo- vicemi do Orlice. Vlastní náhon směřuje až k Týništi, kde se dělí ve dvě ramena, z nichž levé spadá do rybníka u Týniště, pravé pak, tekouc dále, pojí se s Orlicí u Třebechovic.

Potok zdelovský protéká jižní částí Kostelecka a vlévá se do Orlice Tiché u vsi Čermé. Pod Česticemi spojuje se s Mlýnským Náhonem potůček Studýnka, přicházející od Olešnice.

Rybníkův na Kostelecku posud je několik; druhdy bylo jimi bohato zvláště Častolovsko; jsou to posud větší rybníky u Přestavlk, Borovnice, Týniště a u Zdelova.

Z ryb bud chovají neb vy- skytují se kapři, štiky, par- my, pstruzi, úhoři a lososi; v Týništi lapili před dávnými lety velikého sumce, jenž vážil 40 kilogramů.

Rybářský spolek v Kostel- ci n. O. pečuje horlivě o zve- lebení rybářství ve vodách Kostelecka. Všechna téměř místa spojena jsou mezi se- bou řádnými, většinou okre- sem vydržovanými silnicemi nebo cestami polními.

Silnice erární prochází o- kresem od Vamberka na Doudleby, Kostelec, Častolo- vice, Čestice, Lípu a Týniště (k Třebechovicúm) a odtud dále k Hradci Králové.

Hlavní spojovací tepnou Kostelecka jsou ovšem dráhy železné, z nichž přední je dráha severo-západní podél Orlice se stanicemi v Potšteině, Doudlebích, Kostelci, Častolovicích a Týništi.

Dráha státní probíhá Kostelcckem od Chocně na Borohrádek a Tý- niště k Novému Městu.

Místní dráhy z Borohrádku do Pardubic a z Doudleb do Rokytnice, pak z Častolovic přes Rychnov do Kvasin a Solnice doplňují železniční síť. Na Orlici Divoké od Doudleb a na Orlici Tiché, pokud teče okresem pro- vozuje se voroplavba, ač v menším rozsahu než dříve.

Podnebím řadí se Kostelccko v revír krkonošský a to ve druhé jeho křídlo, vytvořené horami orlickými. Průměrná roční teplota obnáší 6 3" R;

Druhá hradní brána na Potšteině.

— 364 —

vlahou není okres chůd, chráněn jsa studených větrů vysokými horami pohraničními. Množství vodních srážek = 20 — 25".

Zvířena i květena jest na Kostelecku bohatá i rozmanitá. Vysoká a černá zvěř vyskytuje se v oboře týníštské podnes zachované ve své původnosti. Nynější obora v lese Boru prostírá se od Rošovic k Bědovi- cům a od Týniště ke Křivicům; druhdy bývala mnohem rozsáhlejší. Zří- zena byla tím způsobem, že původní les plotem ohradili a zvěř, která za ohradou zůstala, ponechána v nové takto povstalé oboře, což skutečně je zvláštností. V oboře této několikráte již sůčastnil se honby následník trůnu, arcivévoda František Ferdinand z Este.

iMedvědi a vlci nebývali tu vzácností; ještě r. 1649 zastřelen byl v re- víru Herz velký medvěd a r. 1716 v oboře dva vlci. Ve slujích potštein- ských lesů podnes jsou četné lišky. U Týniště zdržuje se dosti vodních slí- pek, z jara pak četná hejna racků pokrývají břehy Orlice; také i krásný pták, roháč, několikráte tu byl polapen. Řeka Orlice od Kostelce vzhůru je domovem všech labských lososů.

Velkou část Kostelecka pokrývají pěkné, většinou zachovalé lesy pan- ství kosteleckého, častolovického, borohrádeckého a potšteinského, v malé míře pak lesy městské a obecní. Lesy panství častolovického jsou zvláště z dřívějších dob pro svou rozsáhlost známy. Vysoká hráz od Týniště k Třebechovicům vysázena jest staletými duby.

V lesích pěstují se výhradně stromy jehličnaté, buky, duby, jilmy, břízy, osyky, javory a pod. Dříví odtud odváží se do Josefova, Smiřic atd.

Na Kostelecku jsou pivovary v Kostelci, Potšteině, Častolovicích a Borohrádku, cukrovar v Kostelci a továrna na cikorku v Častolovicích, jež jsou odběrateli hospodářských plodin.

Ze závodů průmyslových na předním místě uvésti nutno velkolepou továrnu koželužskou bratří Sejkorů v Kostelci n. Orl., velikou, moderně zřízenou prádelnu z bývalé raffinerie na cukr v Doudlebích firmy Florian Hernych z Ústí n. Orl., závody na výrobu krytiny a jiných potřeb staveb- ních, jakož i rozsáhlou strojnickou dí!nu na motory a pod. J. Zaňky v Častolovicích, panské kruhovky v Kostelci a v Doudlebích atd.

Obchod je celkem dosti živý.

Poštovní úřady jsou ve všech větších místech: v Kostelci, Potšteině, Častolovicích, Týništi, Borohrádku, Doudlebích, Chlenech, Ličně; při frekventovanějších zřízeny jsou stanice telegrafní a telefonní.

Kostelecko s Rychnovském tvoří hejtmanství rychnovské se sídlem v Rychnově n. Kn. a patří k diecesi Královéhradecké; v okresu Kostele- ckém n. O. jest jedno děkanství a osm farních osad.

Školství utěšeně tu rozkvetlo; vyšší reálná škola jest v Kostelci, kde je též dvoutřídní škola hospodářská; měšťanské školy jsou v Kostelci a Týništi, školy obecné pak jsou ve všech větších osadách, k nimž přiško- leny jsou pak místa ostatní dle potřeby.

- 365 —

Všelikých jednatelství různých pojišťoven jakož i humánních ústavů a zařízení ve prospěch pracujícího lidu jest v okrese s dostatek.

Soudní okres Kostelecký n. Orl. má rozlohy 255 5 km2 a čítá za- okrouhleně 30.000 obyvatel, z nichž jest 14.000 mužských a 16.000 ženských.

Počet všech obcí místních jest 45; katastrálních 44; míst přidělených 80; samot 7; na 1 km' připadá průměrně 114 obyv.

Města jsou: Kostelec n. Orl. a Týniště n. Orl.; městečka: Borohrádek, Častolovice a Potštein.

Seznámivše se takto povšechně s Kosteleckem, vydáme se na pouť tímto vábným krajem, jejímž prvním cílem bude památný

Potštein. Na pravém a částečně i na levém břehu Orlice Divoké prostírá se v divukrásné krajině utěšené městečko Potštein se zříceninami památného velkolepého hradu, někdejší to přední pevnost zemské ve východních Čechách.

Městečko čítá na 150 domů a k 800 obyvatelů. Jest zde trojtřídní obecná škola, pošta, telegraf, stanice dráhy severozápadní, pivovar, zá- ložna, mlýn, několik slušných hostinců, četné villy atd.

Potštein jest vynikající místo klimatické; každoročně prodlévá tu dobou letní četně hostí.

Četné úpravné letohrádky a villy, postavené na svahu chlumu hrad- ního i v městečku poskytují malebného pohledu. Jsou tu účelně zřízené lázně na řece Orlici a pro zábavu letních hostí při stromořadí věkovitých lip na břehu řeky upraveno péčí čilého spolku okrašlovacího hříště pro lavn tennis a jubilejním pavilonem získáno vhodné místo pro koncerty, divadla a různé jiné zábavy.

Zásluhou místního rodáka, universitního profesora dra Jana Urbana Jarníka, vzmohlo se nepatrné a nevzhledné kdys městečko v několika málo letech měrou utěšenou. Četné villy a vkusné zahrady při nich, v nichž přebývají v letě a na dovolené přední naše osobnosti, učenci a umělci, jsou městečku okrasou.

Farní chrám sv. Vavřince, jednoduchá, prostorná budova se slušnou věží v průčelí, stojí na náměstí a vyniká ladnou úpravou vnější i vnitřní. Každoročně v den sv. Jana Nepom. koná se tu hlučná pouť za účastenství lidstva ze všeho širého okolí.

Tento chrám uvádí se již r. 1359 jako farní; po čase příslušel jako filiální k blízkému Vamberku, od r. 1712 k Sopotnici a r. 1787 stal se lokalií. V nynějším stavu postaven byl v 1. 1817 — 1821 Janem Antonínem hrabětem Harbuvalem z Chamaré. Nad hlavním vchodem a nad oběma postranními vchody čteme nápisy: Fides, Spes, Charítas (víra, naděje, láska).

Blíže kostela v pěkně upraveném parku postaven jest zámek hrabat Dobřenských z Dobřenic, vystavěný r. 1749 hr. Janem Ludvíkem Harbu-

366 -

valem z Chamaré. V ohradní zdi zámeckého parku a dvora zazděny jsou zbytky náhrobních kamenů Hřánů z Harasova a erb pánů z Pernšteina, nalezené na hradě. V zámku jest slušná kaple Nejsv. Trojice.

Pamětihodnou jest potšteinská osada českobratrská v levo při sil- nici okresní, vedoucí od Vamberka. Jest to několik domků, obydlí kaza- telovo a sirotčinec výborně zřízený. Církev českobratrská trvá tu od r. 1870. Nyní mají tu Bratři pěknou novou modlitebnu s vížkou; průčelí zdo- beno jest beránkem s vítěznou korouhvičkou. Ve vížce jest památný zvon

se staročeským nápisem: Krev Kristova očisťuje nás od všelikých hříchův.

Na výšině u vsi Zámělí jest hřbitovní kostel s v. Marka pro osadníky farnosti potšteinské.

Pcdél řeky Orlice je roz- košná promenáda ze stínu vě- kovitých lip, zvaná »pod li- pami«. Za parných dnů let- ních, zvláště v době, kdy lipy kvetou, nemůže býti lahodněj- šího pobytu a posezení v chla- dícím stínu jako zde.

Přes mlýnský náhon po- ložena jest lávka, vedoucí k cestě na hrad a do maleb- ného Annenského údolí. Ce- sta na hrad vine se hado- vitě a z ní jde na právo od- bočka k útulnému idyllické- mu místu »Bendlovce«, kdež Karel Bendi v nerušeném klidu nádherné přírody skládal svoje hudební perly; místo označeno jest pamětní deskou.

S cesty hradní jest pěkná podívaná na protější lesnatou stráň, z níž jako hnízdo ptačí vyhlíží červená střecha besídky »Letné«, k severo- západu, pak prostírá se otevřené údolí orlické se svými přírodními pů- vaby, městy a dědinami.

Na hrad vystupuje se obyčejně cestou za městečkem počínající na úpatí chlumu, tak zvanou třešňovou alejí, na jejíž konci počíná les, jímžto ubíráme se stále až na vrch hradní. Po obou stranách cesty jsou posud mocné rozvaliny hradu, obdivujeme se spoustám staviva sem sneseného a nahromaděného, žasneme a trneme, zírajíce do studny hradní, nyní do dvou třetin zasypané a posud přece značně hluboké, procházíme zbytky

Třetí hradní brána na Potštejne.

— 367 —

bran hradních, z nichž brána čtvrtá, posud dosti zachovalá, zdobena jest znakem pánů z Pernšteina, hlavou zubří, jejíž chřípím protažen jest kruh a s níž se i na staré hospodě v městečku setkáváme. Konečně sta- neme na velikém prostranství, jež druhdy bývalo dvorem a shromaždištěm hradní posádky, nyní pak bývá místem odpočinku návštěvníků hradu a hříštěm pro dítky i dospělé.

Cesta na hrad vroubena jest kapličkami cesty křížové. Na hradě a všem jeho prostranství bývá hlučně, zvláště o poutním dnu sv. Jana Nep., což děje se již od starodávna; v tento den proudí zde tisíce lidí a nikdo neopomene navštíviti hradní kapli, pořízenou z bývalé věže hradní.

Z nádvoří hradního vedou do kaple široké pohodlné schody, jichžto střední díl býval opatřen ostatky svatých, což posud patrno; proto také těmto schodům říkají »svaté«.

Dole při vchodu do kaple zachována posud místnost, kterou druhdy obývali dva poustevníci jako strážní duchové hradu.

Konečně strmou cestičkou nad kaplí sv. Jana přicházíme k býva- lému paláci na nejvyšším místě chlumu, v němž nahlédneme do hlubo- kých, nyní většinou zasypaných sklepů, popatříme na bývalou kapli hradní a spousty různých zdí. Kochajíce se krásnou vyhlídkou do roman- tického okolí, vzpomínáme dob dávno uplynulých, kdy hrad Potštein bý- val nejen pýchou, ale i postrachem všeho okolí; byltě obehnán mocnými hradbami, vedlo do něho šest bran a nejpevnějším místem jeho byl pa- lác přímo nedobytný, poslední útočiště panstva a hradní čeledě za do- bývání hradu. Tenkráte svahy chlumu byly holé, dnes jsou porostlé le- sem. Do paláce hradního možno dostati se také sklepem. V nádvoří povšimneme si mohutných krákorců, zbytků různých jam, sklepem', prů- lomů, oken a pod. V sev. vých. koutě zdi palácové zazděn jest kámen s nápisem: »Sighata juste securitas evirat hoste s.« (Zname- naje správně bezpečnost, seslabíš nepřítele.) — Tak vysvětluje tento zá- hadný nápis Sedláček, jinak však vyložil si jej hrabě Jan Ant. Harbuval z Chamaré, totiž: »Signata instes caritas extir(p)at hostes« (»Na pozname- naném začni: láska vyhladí nepřítele«). Začal tedy s velikým úsilím a nákladem peněžitým hledati na »poznamenaném« pokladů, prokopán celý hradní chlum křížem krážem, zničena značná část zachovalých zbytků hradu, nenalezeno však ničeho a uspíšena pouze zkáza hradu. Horečné snahy a vášnivá touha hraběte, hledání pokladu a zažité při tom dobro- družství, schůzky a modlitby pronásledovaných zbytků českých brafří, vy- líčil mistrným svým perem Jirásek v povídce »Poklad«, kterouž by si měl každý před návštěvou Potšteina přečísti.

V okolí Potšteina jsou vděčné a milé vycházky, jako: do »Modlivého dolu,« zvaného odtud, že se v něm scházívali tajně Čeští Bratři ku konání svých pobožností, na »Letnou« serpentinami vzhůru lesem na levém břehu Orlice k pavillonu s červenou střechou, odkudž jest krásná vyhlídka na

- 368 —

hrad, Vamberk, Rychnov, Solnici, Kostelec, na Orlické hory a Krkonoše; na »Velešov« přes paseku »Alžbětinku« na široký hřeben horský, zvaný >Kapradí«, kde jest triangulační znamení (526 m), na >Kazatelnu« se skvostnou vyhlídkou, na »Hlásnici«, rovněž s nádhernou podívanou na po- říčí Orlice, Broumovsko, Krkonoše se Sněžkou, Kozákov, část pohoří ji- zerského, Kunětickou Horu, Choceň, Vys. Mýto, Chrudim a Železné hory, do > Annenského údolí« atd.

Hrad Potštein založili počátkem XII. století Drslavci, kteří se na Ko- stelecko přistěhovali z Plzeňska; kterého roku se tak stalo, neznámo; tolik však možno tvrditi, že již za krále Václava II. byl na tomto příhodném chlumu vystavěn hrad o věžích okrouhlých a pevných zdech jako strážce

Potštcinského s kaplí sv. Jana Nep.

krásného údolí orlického, jemuž, jakož i veškerému širému okolí, vládl po několik věků.

Po zavraždění krále Václava III. rozstouplo se obyvatelstvo země české v strany, které z různých příčin vzájemně se stihaly a pokoj v zemi rušily. V takovém záští mezi pány a měšťany zabit byl Procek z Potšteina od Pušů, měšťanů pražských a kutnohorských. Syn Prockův, Mikuláš, zavraždil za to Peregrina Puse v Starém městě pražském, načež vsazen do vězení královského.

Po smíření obou rozvaděných rodů tím, že Mikuláš z Potšteina měl založiti při kostele Matky boží před Týnem kaplanství se stálým ročním platem, aby za zesnulého každého dne mše sv. mohla býti čtena. Tím a ji- nými pokutami jmění své značně ztenčiv, usadil se Mikuláš pevně na svém hradu Potšteině a brzo stal se pověstným pro své zbojnictví a loupež- nictví. Za krále Jana Lucemburského vyjížděl Mikuláš ze svého pevného hradu, pleně a drancuje po všem okolí, ano až i na Moravě přepadal a

— 369 —

obíral pocestné, kupce a vůbec napadl se svou zlotřilou chasou každého, kdož se mu nemohl ubrániti; zajaté vsazoval do hlubokého vězení na hradě a nepropouštěl, pokud se penězi nevykoupili.

Proto Karel IV., tehdy markrabě moravský, r. 1338 vytáhl válečně proti Mikulášovi a oblehl hrad Potštein. Mikuláš překvapen pádem ně- kterých svých okolních tvrzí, dal se v mírné smlouvání a dosáhl, že Karel skutečně od obléhání upustil, když Mikuláš svou ctí se zaručil, že zanechá řemesla loupežného.

Sotva však vojsko odtáhlo, počal Mikuláš řáditi znova, a proto Karel přitáhl opět ke hradu a oblehl jej se všech stran. Mi- kulášova chasa bránila se sta- tečně, avšak útoku oblehatelů neodolala, hrad ztečen, pobo- řen a v rozvalinách jeho za- hynul škůdce a zbůjník Miku- láš, pán druhdy ve vlasti slav- ný a vážený.

Zboží Mikulášovo připad- lo králi, jenž z části po čase vrátil je potomkům Mikulášo- vým po slibu, že hradu Potšteina nikdy více neob- noví.

Později však Karel sám obnoviv a přestavěv hrad, za- stavil jej s Kostelcem a Jaro- měří knížatům opolským, od nichž vykoupil jej opět král Václav IV., zastaviv je krátce na to Prokopovi, markrabí moravskému. Na to s povole- ním královým držel hrad po opětném vyplacení Jindřich

Lacenbok z Chlumu. R. 1416 obléhali hrad biskup litomyšlský, Boček z Kunštátu a Smil Flaška z Rychnburka, r. pak 1432 Sirotci, jimž hrad brá- nil se po půl roku. R. 1427 byl pánem Potšteina mocný český velmož, Puta z Častolovic a po jeho smrti Hynek Krušina z Lichtenburka. Za Jiří Poděbradského umřel na hradě známý kněz Bedřich ze Strážnice, jenž byl od r. 1427 vůdcem Tábcritu.

Pc smrti Jiřího rozdělili se synové o zboží otcovo, po nichž Potštein připadl koupí pánům z Pernšteina, kteří hrad důkladně a nákladně ob- novili.

Zámek v Doudlebách. (Severní část.)

Jaroslav z Pernšteina prodal zboží potšteinské falckrabí rýn- skému Arnoštovi, od něhož krátce na to koupil je Václav Hřán z Hara- sova, za něhož bývalo na Potštýně hlučno a veselo.

R. 1630 koupil Potštein Kašpar Gramb po Anně Kateřině z Ullers- dorfu, rozené Hřánce z Harasova; po jeho smrti vládla tu jeho vdova Magdalena. Ta se provdala za Václava Zárubu svob. pána z Hustiřan, kterýž stav se pánem na Potšteině nemilosrdně týral své poddané, čině jim všemožná příkoří a nesnáze. Usadiv se trvale na zámku kosteleckém zanedbával hrad Potštein, jenž již v XVI. století jako pevnost pozbyl své důležitosti a přestal býti sídlem panským.

Alžběta, dcera hraběte Josefa Antonína Záruby, po druhé provdaná hrab. Cavriani, prodala r. 1746 Potštein J. Ludvíkovi Harbuvalu hra- běti z Chamaré, jenž v městečku vystavěl nynější zámek r. 1749; vdova po něm pozůstalá vystavěla v zpustlém již hradě kostelík sv. Jana Nep., z něhož zbyly pusté, nepřikryté zdi; od ní pocházejí také kapličky kří- žové cesty hradní. Na rr-ístě okrouhlé bašty hradní vystavěla kapli se sva- tými schody, u nichž usadili se dva nábožní poustevníci.

Roku 1826 zdědil po svém otci panství potšteinské Jan Ant. Harbu- val hrabě z Chamaré, jenž zemřel r. 1849 a po něm dědila je nejstarší dcera Alžběta, provdaná za Prokopa, svob. pána Dobřenského z Dobře- nic, jehož rodině, povýšené nedávno do stavu hraběcího, Potštein dosud patří.

Severně od Potšteina jest vrch V e 1 e š o v, na němž stával hrad a dle pověsti klášter templářský; po hradu jsou posud skrovné zbytky.

Z lesní mýtiny u Velešova, v jejíž středu stojí charakteristický strom, zvaný »kohoutek«, jehož koruna má zdáli, zvláště díváme-li se od Vam- berka, podobu kohoutího hřebene, jest úchvatná vyhlídka.

Z Potšteina pěknou válcovanou okresní silnicí dáme se na cestu k zá- padu; po levé ruce provází nás po naší pouti pěkná lesnatá stráň, v právo jest starožitná osada Zámělí s pěkným hřbitovním kostelem sv. Marka na návrší a novou výstavnou budovou školní opodál mlýna při velkém ryb- níku. Prošedše samotou Mnichovstvím a vsí Vyhnánovem do- razíme po milé a příjemné procházce do prastaré osady, prostírající se při stoku řeky Zdobnice s Orlicí Divokou a tvořící se vsí Příkazy a Vyhná- novem společnou katastrální obec

Doudleby nad Orlicí, k nimž patří také statky Jelenka a Bláto na Chrudimsku.

Doudleby čítají přes 2000 obyv. a více než 200 domů. Okolí jest pů- vabné. Na jihovýchodě kyne nám jako na pozdrav staroslavný Potštein, severovýchodně bělá se v milé zeleni starobylý Vamberk se svými čet- nými závody průmyslovými, na jihu a jihozápadu zvedá se mírná stráň lesem porostlá, k západu pak kyne nám Kostelec n. Orl.

Pestrými lučinami proudí široká Orlice Divoká a osadou probíhá silnice erární; jest tu stanice dráhy severozápadní a zároveň lokální dráhy Doudleby — Vamberk — Rokytnice.

V Doudlebích jest starý zámek s parkem, veliká továrna textilní, po- řízená z bývalé továrny na přečisťování cukru, židovská modlitebna, pan- ský dvůr Fábrov zvaný, kdež dle domnění některých stával snad župní hrad, nová budova školní nákladně a vkusně pořízená a několik slušných hostinců.

Zámek jest veliká budova vystavěná v XVI. století.

Nádvoří Doudlebského zámku.

Jest v něm mnoho prostorných komnat, pěkná kaple s obrazy, z nichž některé zasazeny jsou v pěkně řezaných rámech, veliká jídelna, jejíž strop zdobí malba představující Čertovu stěnu. Pozoruhodná jsou památná kachlová kamna, jichž kachle zdobeny jsou pěkně pracovaným znakem hrabat z Bubna.

V rodinné obrazárně poutá pozornost naši podobizna proslaveného českého pána Heřmana z Bubna, známého z Macháčkovy romance. Ko- lem čtvercového dvora jsou otevřené arkády; na straně severní je věž s hodinami.

Jak již řečeno, řadí se Doudleby k nejstarším osadám českým. Od XII. — XVI. století tvořila jedna část Doudleb zboží samostatné, kdežto část druhá patřila k Potšteinu. R. 1259 objevuje se Oldřich z Doudleb jako nejstarší známý držitel svobodné části. R. 1303 připomíná se Jan z Dou- dleb.

— 372 -

Za Urbana z Doudleb povstala nová tvrz (nynější úřednický dům.)

R. 1545 prodala Griselda z Říček Doudleby s příslušenstvím Václavu Okrouhlickému z Kněnic, za něhož počalo se tvořiti nové panství ve zdejší krajině přikoupením různých příslušenství.

R. 1562 prodány Doudleby s Liticemi a polovicí Žamberka od poruč- níků dětí Václava Okrouhlického Mikuláši staršímu z Bubna, v jehož rodě podnes trvají.

Mikuláš st. z Bubna psal se po svém novém sídle z Litic« a přikoupil r. 1575 ještě druhou polovici Žamberka, přeloživ tam z Doudleb sídlo svoje. Rozsáhlé toto panství drželi hrabata z Bubna až do r. 1809, kdy Žamberk po úmrtí Františka Adama hrab. z Bubna prodán.

Nynějším majitelem panství doudlebského jest Michal hrabě z Bubna, vynikající oekonom.

Dějiny Doudleb napsal tamnější rodák, zvěčnělý již Václav Koďou- sek, setník na odpočinku a vzácný milovník památek české minulosti.

Nedaleko Doudleb stávala v XIV. a XV. věku tvrz Hříště (Říšté) v podobě okrouhlé věže čtyřpatrové, pod níž byl snad dvorec. Byla-li tu víska, nelze historicky dovoditi. Po tvrzi této mimo pojmenování místa »Hříště« kolem rybníka není památky.

K Doudlebům přiděleny jsou osady: Vyhnáno v, Příkazy a sa- mota Mnichovství. V Příkazích jest myslivna, u Vyhnánova samota »S á d k a«.

As tři čtvrtě hodiny za Doudleby prostírá se na pravém břehu Orlice okresní město

KOSTELEC NAD ORLICÍ, jež čítá přes 500 domů a více než 5000 obyvatel. Náměstí kostelecké jest obdélníkové, zdobí jej dvě sochy, kašna a kulovaté akátové stromy. Domy jsou většinou jednopatrové mimo radnici a školní budovu, jež jsou o dvou poschodích. Kostelec je sídlem c. k. okresního soudu a okresního zastu- pitelství, jest tu pošta, telegraf, telefon, stanice dráhy severozápadní, vyšší reálka, měšťanská škola dívčí, škola hospodářská, pivovar, dva pan- ské dvory, mlýny, velkolepá továrna koželužská bratří Sejkorů, velká mandlovna barvírna, slévárna na železo, cukrovar, cihelna atd., četné vzdělávací spolky, městská spořitelna, okresní hospodářská záložna a j.

Měšťané provozují rolnictví, řemesla a obchod; do roka koná se tu několik výročních trhů. Sídlo hraběcích úřadů jest ve starém zámku, vrchnost sídlí v novém zámku uprostřed nádherného parku. Děkanský ko- stel sv. Jiří byl nedávno uvnitř důstojně upraven; útulný jest hřbitovní kostel sv. Anny hned na začátku města uprostřed moderně zřízeného hřbitova.

Milé a půvabné jest okolí města, všude plno syté zeleně a »Lípová stráň« s kapličkou jest náhradou za park a cílem příjemných vycházek. Odtud jest krásná vyhlídka na Orlické hory a cizinec bývá upozorněn

373 -

na památnou borovici, »Erbenka« zvanou, k níž pojí se pěkná lidová po- věst' o pokladu, ukrytém pod jejími kořeny, kterou zpracoval Karel Jaro- mír Erben ve své »Kytici«.

Nynější barokní děkanský kostel sv. Jiří vystavěl r. 1773 Karel hrabě Cavriani. V průčelí jsou dvě věže se zvonovitými střechami a mezi nimi štít pro hodiny. Půdorys má tvar kříže a nad průsekem jeho ramen zvedá se ploská kopule. Vnitřek kostela jest přiměřeně vymalován, nad kruchtou s pěknými varhanami jest kruchta pro literáty. Hlavní oltář zdobí pěkný obraz sv. Jiří, několik oltářů postranních ničím nevyniká. Pěkné jsou

Kostelec nad Orlicí.

»Wllflj|i;

zvony kostelecké; vážný, hluboký, však měkký jejich hlas velebně nese se krásným údolím orlickým. Kolem kostela býval hřbitov, proti kostelu jest děkanství.

Hřbitovní kostel sv. Anny vystavěl na místě menší kaple Frant. Zá- ruba svob. pán z Hustiřan r. 1687. V průčelí jsou dvě věže s cibulovitými střechami. Uvnitř jest několik oltářů a hrobka s několika rakvemi býva- lých majitelů panství kosteleckého. Na hřbitově je také kaple sv. Floriana.

Bývalý kostel sv. Václava a Michala archanděla na »Rabšteině« v rohu náměstí byl zrušen a upraven k obecní potřebě. Starý zámek ko- stelecký, vystavěný pány Potšteinskými, jest mohutné stavení o dvou poschodích s vížkou, stavba jeho nebyla však dokončena; stojí na místě bývalé tvrze. Po ohni r. 1668 byl obnoven Václavem Zárubou z Hustiřan, r. pak 1777 znovu vyhořel.

374 -

Ještě před málo lety stával »na příkopech« zámeček »D v o r e - č e k« s pěknými sgraffity; byl beze vší příčiny zbořen a dnes zbylo po něm jen místo, kde stával. Nový zámek, sídlo hraběcí rodiny mezi Kostel- cem a Častolovicemi vystavěl architekt Jindřich Koch ve slohu pseudo- klassickém; upomíná na první pohled na villu v zahradě Kinských v Praze. S balkonu zámeckého je nádherná vyhlídka k Potšteinu; v polosklepí je skvostná kaple Panny Marie.

Pro místní chudinu založeny byly v Kostelci špitály, panský i městský.

Náměstí v Kostelci n. Orl.

Kostelec jest rodištěm bratří Eduarda a Josefa Erbenů, spisova- telů, Josefa Mnohoslava Roštlapila, vlasteneckého kněze a buditele Jo- sefa Sedláčka, výtečného hudebníka a skladatele Františka Tůmy, Frant. Zoubka, výtečného paedagoga a na slovo vzatého znatele Komenského a stavebního rady a starosty Klubu českých turistů Vratislava Pasov- ského; působili tu znamenití čeští mužové Tomáš Pěšina z Čechorodu, Jan Ladislav Mašek, Josef Sokol a Václav V. Trnobranský, humorista a básník český.

Také známý humoristický spisovatel Oldřich Kostelecký jest zdej- ším rodákem a velice plodný spisovatel dr. Jiří Guth prožil v Kostelci krásná léta svého mládí.

Historie Kostelce n. Orl. jest pestrá a zajímavá. Již za starodávna bý- val Kostelec místem hrazeným s »kostelem« a sídlem rozsáhlého deka-

- 375 -

nátu kosteleckého v arcidekanátu hradeckém; byl-li Kostelec i sídlem župy dosud neznámého jména, nelze určiti.

Pány Kostelce byli držitelé hradu Potšteina až do r. 1740, ač již před tím v století XVII., jak již při Potšteinu uvedeno, byl Kostelec sídlem panským.

Kostelec starý byl obehnán zdí a příkopy. Při vzpouře, již podnítil Jindřich z Lipého proti králi Janovi Ješek z Wartenberka, přítel Jindři- chův, dobývaje hrazeného města Kostelce, raněn byl kamenem z prakov- nice a na ránu tu také dne 5. ledna 1316 skonal.

Roku 1303 daroval Mikuláš z Potšteina podací kostela v Kostelci křižovníkům božího hrobu na Zderaze; je to týž Mikuláš, jehož Karel IV. na jeho hradě Potšteině za projevenou zpupnost tak příkladně ztrestal, zboží mu odebral, Kostelec s jiným příslušenstvím zastavil Janovi z War- tenberka a r. 1358 vyměnil za Veliš, Jičín a i., od kteréhož roku střídá se podací v městě Kostelci mezi pány hradu Potšteina a králi českými.

Karel IV. zastavil knížatům Opolským mimo jiné také Kostelec, kte- rouž zástavu vyplatil jeho syn, král Václav IV. Nedlouho na to zapsány Potštein a Kostelec české králové Žofii, jež udělila lazebníku kostele- ckému, Mařánovi, výsadu na lázeň (odtud nyní ulice »Mařšánova«). Po smrti královny Žofie zapsal císař Zikmund Potštein s příslušenstvím (tedy i s Kostelcem) Půtovi z Častolovic, po jehož smrti připadl Kostelec Hyn- kovi Krušinoví z Líchtenburku, načež r. 1451 dostal se koupí Jiřímu z Poděbrad, jenž propůjčil Kosteleckým nynější městský znak.

Po smrti Jiřího z Poděbrad dostalo se Liticko s příslušenstvím nejstar- šímu synu Bočkovi z Kunstátu, jenž postoupil je bratru Jindřichovi a ten prodal své panství panu Vilému z Pernšteina, jehož rod vládl Kostelcem až do r. 1556, kdy Jaroslav z Pernšteina prodal panství potštýnské Arno- štovi falckrabí při Rýně, arcibiskupu solnohradskému; tento vládl Kostel- cem do své smrti (1560). Za něho měla obec kostelecká již všechno zboží, které jí posud patří.

Roku 1567 objevuje se pánem Kostelce Maxmilián II.; té doby po- tvrzeny Kosteleckým všecky výsady a svobody od dřívějších vrchností jim udělené; Rudolf II. povolil Kosteleckým konání dvou výročních trhů. Dal- ším majitelci. Kostelce byl Adam Šťastný Hřán neb Hrzán z Harasova, muž mocný, bohatý a hospodárný, jenž Kosteleckým udělil mnohých mi- lostí, mezi jinými právo vaření piva a prodávání solí; za něho dům Martina Kočovnického obcí koupený prohlášen za dům radní či rathous.

R. 1623 působili horlivě v Kostelci jezuitští missionáři. V těchto trud- ných dobách byl pánem na Kostelci Kašpar z Grambu, nejvyšší nad plu- kem pěších, jenž za věrné služby, Ferdinandovi II. prokázané, povýšen byl do stavu říšských svobodných pánů; zemřel v Kostelci a majitelem Kostelce měl se státi syn Kamil Norbert Volraf; po jeho vůli měl býti vystavěn v Kostelci kostel Mariánský se špitálem, z čehož však pro

- 376 -

tehdejší nepokojné časy sešlo a kostel později na místě v Kostelci po- staven v Hradci Králové (nynější Mariánský kostel na Velkém náměstí); při tom také pamatoval na jezuitskou kolej sv. Klimenta v Praze, pojistiv jí nápadnictví svého panství, jehož se r. 1638 Jezuité skutečně ujali. Po smrti rektora koleje klementinské (1666) prodali Jezuité panství kostelecké Václavovi Zárubovi svob. pánu z Hustiřan, jenž učinil Kostelec hlavním sídlem svých panství. Synové jeho povýšeni byli do stavu hraběcího a Kostelec dostal syn František Karel, jenž tu vládl do r. 1714, zanechav po sobě hojných památek (různých soch a pod.). Za něho pilně se tu stavělo (hřbitovní kostel sv. Anny, špitální kostelík sv. Václava, věž na

radnici, nový panský pivovar a j.) Mezi vrchností a Kostelec- kými panovala však stále jakási neshoda pro rozmanité příčiny. Dědicem Karla Františka Záruby byl Josef Antonín hrabě Záruba, jenž zemřel r. 1744, za- nechav tři dcery, z nichž Alžbě- ta, provdaná podruhé za hra- běte z Cavriani, stala se paní na Kostelci, k němuž přikoupila Přestavlky.

Sledováním dějin Potšteina shledali jsme, že byl Kostelec od r. 1290 — 1746 částí rozsáhlého zboží potšteinského, s nímž sdí- lel všechny jeho příhody radost- né i neveselé. Tímto teprv ro- kem počínají vlastní samostat- né děje panství Kostelce nad Orlicí. Různými, často dosti vážnými nedorozuměními, jež měli Kostelečtí se svými vrchnostmi, nelze se nám zabývati; bylo tomu tak všude. Nesnáze, jakýchž vrchnosti poddaným působily, nebyly vyvá- ženy výsadami a právy, jež nástupci mohli libovolně potvrditi neb zrušiti. V Kostelci byl poměr mezi měšťanstvem a vrchností celkem snesitelný. Po roce 1848 povzneslo se město svojí vlastní silou; uvědomělostí a po- kročilostí svého občanstva jest hlavou i ozdobou okresu. Jsme pevně přesvědčeni, že bude tak i budoucně.

Půl hodiny od Kostelce směrem k Rychnovu jest ves Tutleky, řa- dící se k nejstarším osadám v Čechách. Na polní cestě blíže vsi stával ještě před nedávném obrovský hloh; opodál Tutlek jest samota Hradisko, kde dle domnění stával kdysi hrad nebo tvrz, snad i sídlo bývalé župy.

Býv. českobratrský kostel sv. Václava v Kostelci n. Orl.

- 377 -

Čtvrt hodiny odtud jesi ves Dubí, spojená se dvěma předešlými místy v jednu obec katastrální i politickou. Skoro uprostřed cesty z Kostelce do Rychnova jest Lhota Kostelecká, patřící k panství kosteleckému. Před časy stávala tu ves, zvaná Lhota Žalmanova, v níž povstala tvrz za vlády pánů vamberských a to krátce před válkou třicítiletou. R. 1628 sídlel na této tvrzi kněz Kamil z řádu sv. Benedikta, bratr Kašpara Gramba, kněz mírný a pokojný. Při času masopustním pozdvihli se t. r. sedláci okolo Opočna, Nového Města a Smiřic, nějaký díl jich vpadl na Kostelecko a Častolovsko a přihnavše se k Lhotě, kněze Kamila polapili a nemilosrdně utloukli. Brzo na tc Kosielečtí s Častolovskými na tyto sedláky ve vsi Libli nenadále v noci udeřili, dílem je potloukli, ziímali neb rozehnali.

Nový zámek v Kostelci n. Orl.

Při bráně do dvora vsazen je nápis s erbem Kašpara z Grambu: Caspar Von Gramb, Róm. Kay. May. Obrister Leutenant C. V. 1627.

Půl druhé hodiny cesty od Kostelce jv. jest farní vesnice Chleny se čtyřtřídní školou. Kostel sv. Apolináře postaven je na návrší uprostřed hřbitova. V století XIII. byla tu toliko menší kaple, k nížto ve věku XIV. přistavěna byla nynější loď kostelní; r. 1755 byl všechen kostel dů- kladně obnoven a rozšířen. R. 1839 přistavěna ku kostelu nynější věž místo dřívější dřevěné a zvony na ni zavěšeny. U zdi hřbitovní stojí pra- stará lípa.

V okolí Chlen jsou vsi: Proruby, vysoké polohy na jižním svahu stejno- jmenného vrchu, Lilice Nové s hostincem »Hadovnou«, Vrbice, Chlínka, Rybná, Suchá, Svídnice, Skrchleby, Přestavlky s bývalou tvrzí, Rajice a Horka. Při silnici u Svídnice je jedle zvláštního tvaru, k níž pojí se mnohé pověsti lidové. V Přestavlkách posud iest zámeček, bývalá to tvrz, upra- vená k potřebám hospodářským.

U vsi Vrbice na místě zvaném >na kostele«, s něhož jest krásná vy- hlídka, stával dle pověsti kostel sv. Apolináře. Lhota Kostelecká se dvou- třídní školou tvoří s osadami Kozodry a Koryty jednu obec katastrální i politickou.

Dvě a půl hodiny cesty jih. vých. od Kostelce n. Orl. jest vysoko po- ložená ves Cuclava s chrámem Proměnění Páně. Kostel zdejší připo- míná se již r. 1380; v nynější podobě pochází z r. 1772, slušně opraven byl v naší době. Na místě něho stával kostel dřevěný, postavený r. 1664 Petrem Hoberkem z Hennersdorfu; byl- to kostel filiální, přifařený k Brandýsu n. Orl.; teprve r. 1692 zřízena tu samostatná fara. Nad vchodem jest znak hrabat Kinských, v kostele pak několik náhrobních kamenů bý- valých majitelů Cuclavi, za kostelem sešlá kostnice. Cuclava (také Cuclav, Sudslav, Sudislav) byla sídlem vladyk cuclavských, kteří tu bydleli na tvrzi před kostelem na kraji vysokého vrchu, na němž nyní ves se pro- stírá. Vládli tu různí rodové, až konečně významu svého pozbyvší ves připojena k panství Kosteleckému. Z Brandýsa nad Orlicí, as hodinu cesty jižně položeného, vede Cuclavou téměř přímá silnice k Potšteinu, Vam- berku a Rychnovu nad Kněžnou, která až k Prorubům sice stále stoupá, přes to však turisty s oblibou jest vyhledávána. Zvláště sestup s Prorub k Potšteinu odmění chodce za námahu cesty, která jest malým zkušebním kamenem turistické zdatnosti a otužilosti.

Hodinu cesty severovýchodně od Cuclavi jest ves Borovnice, statek hrabat Kinských se zámečkem a poplužným dvorem, v němž posud lze spatřiti zbytky bývalé tvrze, na níž vládli v XVI. století Sudličkové z Borovnice. Po nich vystřídalo se na Borovnici mnoho šlechtických rodů, až konečně připadla k panství Kosteleckému. Narodil se tu znamenitý matematik český Gabriel Blažek.

Půl hodiny cesty k jihovýchodu jest ves Homole, nazvaná tak dle podoby vrchu, na němž se prostírá. Jest to vyhlášené v celém okolí místo poutní s filiálním kostelem Bolestné rodičky Boží, vystavěným v letech 1692 — 96 Terezií Eleonorou, ovdovělou hraběnkou z Ugartu, kteráž jest ▼ něm i pochována. Ke kostelu, k němuž přistavěna věž, vede se strany severní 153 kamenných schodů s několika odpočívadly, o nichž pověst vy- práví, že stály tolik, co kostel, jenž stojí uprostřed hřbitova a má tři vchody a 11 oken; vedle stojí zvonice dřevěná s pěknými zvony, opodál kostnice. Kostel několikráte bleskem zasažen vyhořel a r. 1862 byl vy- kraden; rozhled odtud na všechny strany jest nádherný. Tři čtvrtě ho- diny severozápadně od Cuclavi jest ves Velká Lhota s dvorem poplužním a samotou »Sádkou«.

Ve století XVI. byla tu postavena tvrz na návrší při cestě k Homoli. První její držitelé byli Příbkové z Otoslavic, od r. 1690 držena byla k Borovnici; tvrz pak časem se rozpadla.

Další vesnice v okolí Cuclavi jest: Lhota Malá, původně Lipanská,

379 -

se dvorem poplužním panství Kosteleckého. V panském lese u M. Lhoty jest obrovský buk. Další vsi jsou Polom s kaplí sv. Jana Nepomuckého a Hájek s kaplí sv. Pantaleona, loveckým zámečkem, myslivnou a rozhlá- šenými v okolí studenými lázněmi v čarokrásné krajině.

V nedaleké Velké Skrovnici narodil se znamenitý hudebník a učenec, kněz řádu sv. Benedikta, Frant. Beneš.

Pamětihodná jest ves Koldín s poplužným dvorem panství častolov- ského, zámečkem, kaplí sv. Jana a školou, na jejímž konci k jih. záp. jest víska Hradiště. Není pochyby, že ve XIV. stol. stával tu hrad, prvotní sídlo majitelů Koldína, před tím bývala tu ohrada, zvaná po zakladateli Koldínovi.

Starý zámek v Kostelci n. Orl

Nynější dvůr panský býval kdysi zvláštním statkem, ale tvrze tu dříve nebývalo; teprve po připojení druhého, v téže obci stávavšího dvora postavili tu držitelé ebou tvrz ve slohu vlašském, nynější zámeček, jenž arci po mnohých změnách nabyl své podoby.

Jest to stavení čtverhranné, k němuž připojen byl přístavek pro schody, jaký se snad i na opačné straně nalézal. V průčelí k nádvoří obrácenému jest chodba s massivními zděnými sloupy, jaká bývala i v přízemí, jejíž oblouky však byly časem zazděny a chodba přeměněna v byty neb komory.

Nejstarší známí držitelé Koldína jsou Koldic z Kozí r. 1376 a Jaro- slav z Koldína r. 1406, jenž sídlel na Hradišti. Později rozdělen Koldín mezi několik držitelů, kteří se často střídali.

Časem spustlo prvotní panské stavení a blíže něho vystavěn v XVI. nebo XVII. věku zámeček nynější.

Po rozdělení panství častolovského, k němuž byl Koldín r. 1637 koupí připojen, mezi syny Václava Hynka z Oprsdorfu r. 1682, dostal se Koldín Janovi Václavovi z Oprsdorfu k dílu úřinovickému. Na druhém

— 380 —

dvoře koldínském seděl Jan Hrošek; později dostal se Dobšovi z Bez- děkova, v Jehož rodě zůstal delší dobu. Michal z Říčan, snad manžel Uršuly, dcery Dobšovy, koupil dvůr koldínský od Anny, sestry Uršuliny. Michalův syn Jan založil ves Hradiště. Od r. 1684 patří Koldín ku zcele- nému panství častolovskému.

V okolí Koldína bylo v XV. věku několik tvrzí, jako: Závrší (nyní dvůr panství kosteleckého), Dřel a Chlumek; po dvou posledních není již stopy.

Nastupmež další cestu z Kostelce n. O. silnicí erární k západu; hned za městem v právo jest velkolepá budova školy reálné s pěkně seřízeným parkem, dále hostinec »Secesse«, celá nová čtvrt města, »Bosna« zvaná, na konci pak nové této ulice ;>Zoubkův útulek« pro studenty reálky, v levo dům okresního zastupitelství, hospodářská škola a konečně nád- herný »nový zámek« prostřed skvostného parku, při jehož kraji, přidržujíc se z počátku Orlice, vede dráha k Doudlebům. Po všechnu tuto cestu zříme již před sebou v povzdálí historicky památné

Častolovíce. Prostírají se na pravém břehu řeky Alby (Bělé), do kteréž tu ústí říčka Kněžna, přicházející od Rychnova; soutok těchto dvou řek nazývají Bahnicí. Městečko má přes 1500 obyvatelů a více 200 domů, většinou přízemních. Jest tu stanice dráhy severozápadní a místní dráhy rychnovsko-solnické, farní kostel sv. Víta na návrší, hřbitovní kaple sv. Maří Magdaleny a špitální kaple sv. Václava. Z pro- íáních budov zasluhují zmínky radnice, nová šestitřídní škola obecná a nádherný zámek s kaplí sedmi svátostí, obklopený moderně upraveným parkem. Místo oživují ještě pivovar, mlýn, pošta, telegraf, opodál my- slivna a »polní dvůr«, dále továrna na zboží cementové a krytinu, továrna na stroje atd. Městečko se stále utěšeně šíří směrem k nádraží. Jest tu několik vlasteneckých spolků, mezi nimiž přední »Občanská be- seda*. Městečkem prochází silnice erární, k níž od sochy Panny Marie pojí se k severu silnice okresní. Na právo mostu přes řeku jest dvou- patrová budova staré školy, nyní zřízená k potřebám panského úřednictva. Častolovíce mají také několik úpravných hostinců.

Prastarou tuto osadu založil Hronovec Častolov as ve XIII. století; původní osada stávala na návrší kolem kostela, dolní část městečka při erární silnici a řece jest původu novějšího.

Po Hronovicích následovala v držení Častolovic jedna větev Drsla- viců, u níž bylo oblíbeno rodové jméno Puta, tak jako u Hronovců jméno Častolov (Čeněk). Členové této větve usadili se na Častolovicích a psali se odtud pány z Častolovic. Ti nosili na štítě stříbrném tři čáry červené šikmo položené a přebývali v Častolovicích po všechno XIV. stol. a byli pochováni ve zdejším kostele. Zpráva o prvním Půtovi z Častolovic zachovala se v listech archivu třeboňského ze dne 29. června 1345; tento stal se r. 1355 královským purkrabím na Potšteině, r. 1377 byl hejtmanem v Lužici a r. 1384 hejtmanem v Lucemburku; v letech 1381 — 1394 za-

— 381 -

sedal také na soudu zemském. Syn jeho Puta (řečený mladší za života otcova a po- tom starší) připomíná se vedle otce svého r. 1365, později se oženil s Annou kněžnou Osvětinskou a zasedal v letech 1397 — 1402 také na soudě zemském; roku 1403 při- pomíná se již mezi mrtvými.

Poručnicí syna jeho, Puty nejmladšího, stala se matka, kněžna Anna. Přebývala se svým synem na hradě Rychmburce; zde také učinila r. 1405 štědré nadání kostelu častolovskému, pamatujíc na spásu své [*! duše a svého příbuzenstva. Po provdání svém zbavena byla poručníctví nad synem svým a na Častolovicích vládl potom Jan Puška z Kunštátu, strýc krále Jiřího z Poděbrad. Mladý Puta byl roku 1409 po- volán do soudu zemského a provázel roku Í414 biskupa Jana Železného do Kost- častolovicc.

nice k soudu Husovu a vrátiv se

do Čech, uvázal se v rozsáhlé statky otcovské, k nimž mimo Častolovic patřila četná panství v různých krajinách Čech.

Puta nejmladší, věrný přívrženec Zikmundův, dobýval r. 1421 Cho- těboře, Tábory obsazené; město dobyto, Husité spáleni; 1423 vpadl s Ja- nem Městeckým z Opočna do předměstí u Hradce Králové, vypálili ulici křižovnickou a kněze, sloužícího mši bez ornátu, zabili; při vpádu Kory- butově do Prahy přispěl tomuto svojí pomocí, 1428 hájil města Nisy proti Husitům a zastupoval Zikmunda r. 1421 na sněmu v Čáslaví. Za věrné služby Zikmundovi zapsána mu četná zboží a v Minsterbersku směl raziti vlastní mince; zemřel r. 1435 v Prešpurce, kdež i pochován.

Po smrti tohoto znamenitého pána a velmože českého přešly Často- lovice s jiným ještě zbožím na Hynka Krušinu z Lichtenburka, též pří- vržence Zikmundova, Krušinové Častolovicemi dlouho nevládli, prodavše je s jiným zbožím Jiřímu z Poděbrad, jenž nejspíše Častolovským udělil nynější znak městský: v modrém štítě zlatého kapra, šípem prostřeleného.

Po smrti Jiřího synové jeho rozdělili se o dědictví otcovo a již r. 1495 koupil Vilém z Pernšteina zboží litické od knížete Jindřicha, k němuž také příslušely Častolovice. Od konce XV. století drženy Častolovice k panství potšteinskému a spravovány úředníky, na tomto hradě bydlí- cími. Od Jaroslava z Pernšteina koupil Potšteinsko s Častolovskem a j. Arnošt, řalckrabě rýnský, jenž r. 1559 prodal Častolovice Jindřichovi z Regerů, tento pak r. 1570 Albrechtovi Bryknerovi z Brukšteína a od

— 382 -

tohoto koupil ie král Maxmilián, po němž držel je Rudolf II.; ten prodal Častolovice r. 1577 Janovi, Vilému a Jiřímu, bratřím a strýcům Oprštorfům z Dubu a Frydšteina.

Oprštorfy nastoupil panství znamenitý rod šlechtický, jenž Často- lovicemi dlouho vládl a zanechal po sobě pěkných památek. Vynikal přísným katolickým smýšlením a přátelstvím k jezuitům, věrností k domu panovnickému, ve válečnictví a v jiných službách, prokazovaných státu a císaři; za Oty z Oprštorfů, jenž byl císařským radou, hejtmanem a naříze- ným komisařem nad reformací v kraji královéhradeckém, byla na zámku v Častolovicích v permanenci krajská kancelář a vydány odtud mnohé znamenité listiny.

Nádvoří zámku Častolovického.

Bedřich, syn Jiřího z Oprštorfů, nastoupil panství po svém otci, dal zdejší zámek znova vystavěti a přikoupil k panství ještě Přestavlky a Ledskov; zemřel r. 1615, zanechav dva syny, z nichž Ota usadil se na Ča- stolovicích. Tento zemřel r. 1646, zanechav šest dcer a šest synů, z nichž zdědil veškeré panství Jan Václav z Oprštorfů. Týž potvrdil Ča- stolovským všechny výsady, zvláště sproštění závazku robotního, při- koupil k Častolovicům Úřenovice a dvůr Lično a zemřel r. 1676. Dědicové jeho prodali Častolovice r. 1684 Tomáši hraběti Černínovi z Chudenic.

Tomáš hr. Černín z Chudenic prodal Častolovice r. 1694 Adolfovi Vratislavovi hraběti ze Šternberka, jenž r. 1701 Častolovice a Zásmuky sloučil v rodinný fídeikomis pro své potomky. Tak proslavený a boha- týrský český rod pánů, později hrabat ze Šternberka, vládne Častolo- vicemi již třetí století.

- 383 -

Ušlechtilí tito majitelé panství zůstavili v Častolovicích dobrou a vděčnou památku. Postaviliť zdejší krásný farní kostel, ozdobili městečko všemi jeho sochami, zbudovali tu na tehdejší čas skvostnou školu a uči- nili pro občanstvo mnoho dobrého, v čemž i do dnes pokračuií. Farní, ba- rokní chrám sv. Víta, zvedající se na návrší, vystavěl v nynější podobě Filip František hrabě ze Šternberka r. 1770 na místě kostela dřevěného ze XIV. století; o tom svědčí nápis nad hlavním vchodem kostelním. Vnitřek kostela jest úhledný, čistě upravený; hlavní oltář zdobí obraz sv. Víta; v kostele jsou tři sklípky pohřební s tělesnými pozůstatky bý- valých majitelů panství.

Na východní straně presbyteře vsazeny jsou náhrobní kameny ro- diny bývalého úředníka panského, Jana Matějky. Na věži kostelní jsou pěkné hodiny, uvnitř pak několik zdařilých velkých zvonil; kolem ko- stela býval druhdy hřbitov, naproti jest fara a opodál nová účelná bu- dova školní. Ze zdejších farářů zasluhují býti jmenováni Frant. Raymann a Alois Potěhník, čeští spisovatelé.

Hřbitovní kapli sv. Maří Magdaleny vystavěla r. 1580 Magdalena z Donína, manželka Fridricha z Oprštorfu; nynější moderní úprava hřbi- tova provedena byla před několika roky.

Špitální kaple sv. Václava založena byla r. 1647 a opravena r. 1784, stojí na náměstí vedle radnice. Barokní touto kaplí rozdělen jest špitál ve dvě části: v levo přebývají špitálnice, v právo špitálníci. V kapli visí několik malovaných podobizen pánů z Oprštorfu, mezi nimiž portrét Oly z Oprštorfu, zakladatele špitálu.

Zámek vybudoval r. 1600 Fr. z Oprštorfu ve slohu vlašském. Pozděj- šími opravami a přestavbami, zvláště v minulém století, byla původní renaissanční stavba tato valně znesvářena, zvláště pak přičleněním zrůdné gothiky, iak ji u nás pěstoval pověstný Grueber. Nynější majitel snaží se tyto hříchy na umění a dobrém vkusu spáchané — pokud to možno — napraviti a lze si jen přáti, aby ušlechtilá tato snaha docílila úspěchu a aby umění milovný kavalír nalezl i jinde následovníků. Panské to sídlo vystaveno jest do čtyřúhelníka; uprostřed podlouhlého dvora jest pěkně a řemeslně pracovaná kašna. Ve dvoře jsou ze tří stran zasklené arkády. Jižní strana nádvoří vymalována jest freskami ze XVII. století, jaké bý- valy i na severní stěně. Jsou to výjevy historické a episody z válek tu- reckých, porážka Tatarů u Olomouce, různé allegorie, enblemy a j. I tyto malby snaží se nynější majitel panství, Excellence Leopold hr. Šternberk, značným nákladem opraviti a zachovati; za něho také obnoven a upra- ven zámek v nynější své nádheře a zřízen při něm skvostný park, neboť v naší době již několikráte vítal zámek v památných svých zdech mnoho vzácných hostí, mezi nimiž i následníka trůnu. Také vnitřní úprava zámku jest nádherná, v komnatách, arkdách i chodbách jsou četné vzácné obrazy, podobizny a zbraně a lze si jen přáti, aby vyskytl se v brzké době po-

- 384 —

volaný znalec, který by veškeré zdeiší vzácnosti posoudil, popsal a po bedlivém určení předměty za nepravé uznané na patřičné místo odkázal. K zámku patří kaple sv. sedmi svátostí.

Na zámku v Častolovicích zemřela r. 1644 paní Zuzana Balbínka Škornicová z Vorličné, kdež často jakož i její syn, nezapomenutelný Bohuslav Balbín, bývala častým hostem u pánů z Oprštorfu. Balbín, zvláště v mladosti své, súčastňoval se na Častolovsku lovů a čižby, což nám vše ve svých spisech krásně popsal a budoucím časům zachoval. Biskupové královéhradečtí prodlévali tu rovněž často a rádi.

Radnice pořízena je z domu koupeného obcí r. 1636 a upravena v nynější podobě po několikerém vyhoření; nad vchodem jest ve zdi upev- něn slušně vypracovaný znak městský.

Nádvoří zámku Častolovického

Severovýchodně od Častolovic podél okresní silnice častolovsko- rychnovské jest ves Synkov, od ní pak půl hodiny k severu ves Libei s poplužním dvorem panství častolovského a novou pěknou budovou školní; blízko pak ještě severněji Třebešov s pohanským pohřebištěm. Poněkud severozápadně jest osada Malá Ledská, něco výše pak Velká Ledská s panským dvorem, vedle něhož na místě nynějšího starého dvora stávala tvrz, jejíž prvním známým držitelem byl Jan Kuchyňka z Ledské. R. 1612 tvrz a dvůr se vším příslušenstvím připojeny k panství častolov- skému. Ještě výše k severu jest starobylá farní ves Lično s kostelem Zvěstování Panny Marie a poplužním dvorem; vzdálena jest od Kostelce nad Orlicí půl druhé hodiny.

V století XIV. bylo Lično samostatným statkem. R. 1355 připomíná se Budivoj z Lična, iemuž patřila část vsí, kdežto část druhá patřila k

- 385 —

Častolovicům. R. 1402 uvádí se Rohovald z Lična, r. 1404 pak Hynek z Lična jako svědkové na listinách. R. 1534 byl majitelem Lična Absolon z Ledské. S vrchu »Strejce« u Častolovic jest velmi vděčná vyhlídka. R. 1660 Volf Fridrich rytíř z Zetlic a Zeppendorfu a na Ličně uvádí se pánem Lična a jest pohřben ve zdejším kostele. Týž postavil ve dvoře nynější sýpku, neb na onen čas sídlo a prodal r. 1674 dvůr Lično s tvrzí a dvůr radostovský Janovi z Oprštorfu, jenž je spojil s Častolovicemi, při nichž podnes trvá.

Kostel zdejší vystavěn byl v době předhusitské uprostřed posavadního hřbitova slohem gotickým, jak posud z některých jeho částí patrno. Vál- kami schudl a byl přidělen správou k faře častolovské. V sakristii je zby- tek starého skládacího oltáře, známého z výstav v Praze, na němž iest

V zámeckém parku Častolovickčm.

vyřezáno narození Páně, pak starý kalich práce gotické se stříbrnou kupou. Na věži jsou tři památné zvony a při kostele četné kameny ná- hrobní různých urozených osobností. V Ličenském mlýně narodil se na slovo vzatý znalec české a humanistické literatury, dobré paměti ředitel akademického gymnasia v Praze Antonín Truhlář, jenž vzácnou svou knihovnu, hlavně pak spisy Řehoře Hrubého z Jelení odkázal museu krá- lovství Českého.

Hudební skladatel Václav Friml jest též rodák ličenský; zemřelý již generál Kalivoda byl synem ličenského purkrabí (tak totiž nazýváni až na naše časy správcové zdejšího dvora).

Nedaleký statek Hoděčín se zámkem, dvorem poplužním, mlýnem a pilou, byl sídlem vladyckého statku a tvrze, na níž seděli a střídali se různí majitelé. Později připojen Hoděčín ke statku Nedělišti, při němž zůstal až do druhé poloviny předešlého století; potom drželi jej hrabata Šternbergové, Hugo Vraný a Ant. Zadák; nyní patří J. Rathouskému.

— 386 —

Z Lična dostaneme se za půl hodiny okresní silnicí, jež stále do vrchu stoupá, do vesnice Úřinovic, zvané také Ouřinovice; jest tu dvůr panství častolovského a pila. Z někdejší tvrze pořízena jest sýpka, ratejna a jiné hospodářské místnosti. Na sýpce u dvora čteme nápis, týkaiící se Jana Václava z Oprštorfu, jenž toto sídlo obnovil, koupiv je s Radostovicemi roku 1665 od Adama Jindřicha Absolona z Ledské.

Při rozdělení statku po smrti Janově dostal syn Jan Václav Šebe- stián Úřinovice, přikoupil od bratra svého Týniště (1683), ale již rok na to prodány Úřinovice s jinými statky Tomášovi Černínovi z Chudenic a splvnul po druhé po dnešní dobu s panstvím častolovským.

Mezi V. Ledskou a Ličnem jest hora lesem porostlá, zvaná »H r a ■ d i š t ě«, kde dle pověsti lidové stávala také jakási tvrz.

Půl hodiny na sever od Úřinovic jest vysoko položená farní vesnice Voděrady, odkudž jest krásná, podívaná na hory orlické i širé okolí na všechny strany. Jest tu kostel, fara a čtyřtřídní škola.

Farní kostel sv. Petra a Pavla připomíná se již r. 1384 a r. 1400 založil zde Puta z Častolovic kaplanství; r. 1582 byl kostel zdejší znova vystavěn, na to r. 1652 vyhořel, rok na to opět opraven a r. 1786 pro- měněn v lokalii fary týništské. V nynější podobě přestavěn kostel takřka všechen v naší době, má v průčelí pěknou věž s hodinami a zvony a vévodí svojí bělostí všemu dalekému okolí.

Ve Voděradech stávalo od pradávna sídlo vladyk »z Voděrad« ře- čených, z nichž nejstarší jménem známý předek rodu svého byl Radslav z Voděrad; po různých příhodách spojil Fridrich z Oprštorfu Voděrady s Častolovicemi, při nichž podnes trvají. V okolí Voděrad isou vsi: Rado- stovice, druhdy zvláštní statek s tvrzí, Panská Ves založena r. 1782, Ježkovice, Vyhnánice, prastaré Vojenice a Nová Ves, druhdy Haugvicov zvaná po svém zakladateli Haugvicovi z Biskupic.

Od pověstného mlýna u Nové Vsi jest úchvatná vyhlídka, zvláště na hory orlické. Proto říká se, že čert, pokoušeje Krista a slibuje mu všecku krajinu, kterou mu s vysokého kopce ukazoval, vymínil si Novou Ves, dle potřeby jmenuje se v tamnější krajině i jiná, vysoko položená osada.

Chlumy a táhlé lesnaté hřbety sahají od Častolovic k Ličnu, vstupují nad Křivicemi na půdu panství opočenského a dosahují výše až přes 400 metrů. Lid jim říká »vrcha« neb »na vrších«. Nad Křivicemi táhnou se »vrcha« co krásný a malebný lesnatý hřbet »Křivina« nad lesem Hliníky a Zvlkánovským (zvaným po pánech z Vlkánova) revíru Bolehoštského a svažují se nad Přepychy u Opočna v půvabnou, poutníky navštěvovanou lesní rokli »Dřížna«. Obyvatelé vesnic, na této pahorkatině založených zváni jsou posměšně »vršáci«, bývají různě škádleni a kolují o nich i různé písně. K vršákům patří obyvatelé z Lična, Radostovic, Ostašovic (Vosta- šovic), Jcžkovic, Vyhnánic, Nové vsi, Úřinovic, Voděrad a Vojcnic, vesměs

- 3SÍ -

okresu Kosteleckého n. Orl., obyvatelé Přepych (již v okresu opočenském), se k vršákům již nepočítají, ač to Jirásek tvrdí.

Vrchy jsou z většiny porostly lesy, s kterými vršák srostl a po nichž se mu zasteskne. Poskytovaly také dlouho útulku tajným nekatolíkům, kteří se na vrších dlouho drželi a mnoho z nich udrželo se i na naše časy. Jest tu do dnes značně bratrů i evangelíků, zvláště v Ostašovicích a Vy- hnánicích. Pronásledovaní a jako zvěř štvaní evangelíci a bratři utěšovali se proroctvím, že až bude v Čechách nejhůře, zachráněno bude pouze obyvatelstvo, jež se v této krajině shromáždí a že pak »pod zelenou Kři- vinou, tam se věrní přivinou«. — Lid zdejší jest svérázný, má dosud mnoho jinde již vyhynulých obyčejů zvyků a různé dialektické zvlášt-

Týniště nad Orlicí.

nosti a provincialismy. Bylo by na čase, by vše to bylo zapsáno a tím před zapomenutím uchováno, však dlouho otáleti se nesmí, neboť původní kroj a s ním mnohé staré zvyky a obyčeje obyvatelé vrchů již dávno od- ložili.

Přes to, že strží ještě dnes »vršáci« sem a tam nějaký nevinný po- směšek, jsou učinění dobráci, dobří pracovníci, kteří mimo lesy chodívají daleko do kraje na práci a pro svou poctivost jsou rádi vídáni. Jsou do- vední dělníci i dobří řemeslníci, tak ku př. pušky lovecké (zvláště dokud používáno předovek), zhotovené v Radostovicích, měly skvělou pověst.

Tím poznali jsme takřka celé okolí Častolovic a proto vrátíme se opět do městečka a rozloučivše se s ním, vyjdeme k západu řadou jednodu- chých domků přízemních; v levo zůstane nádraží, v právo strojová to- várna, za silnicí továrna na krytiny a odtud rovnou silnicí dorazíme za malé půlhodiny do vesnice Čestic, od níž na právo asi půl hodiny cesty vzdálena jest ves Olešnice na potoce Studýnce, nad níž směrem k Často- lovicům vypíná se vrch Strejc s krásnou vyhlídkou, osada Paseky a neda- leké Rybiny, za Česticemi pak vrch Chlum, rovněž na právo, a krátce

na to dlouhá ves Lípa, odkudž za malou hodinku dojdeme z daleka již vi- ditelného města a důležité železniční křižovatky

Týniště nad Orlicí. Starobylé toto město prostírá se na pravém břehu řeky Orlice Divoké, čítá přes 300 domů a kolem 2500 obyvatelů. Jsou tu dva dvory poplužní, dva mlýny, továrny na obuv, plyše, koberce a náby- tek, výrobny na dřevěný drát, čeřící třísky, dvě pily, koželužny, výrobna dřevěných obručí, košů, košťat, továrna na velocipédy a stroje hospodář- ské, pošta, telegraf, elektrárna, obecná a měšťanská škola, živnostenská škola pokračovací, četnická stanice atd. Na první pohled patrno, že Týniště iest město průmyslové, jemuž kyne skvělá budoucnost. Opodál jest

myslivna Voklík a myslivna Jágerhaus s vrchním lesním úřadem pro všechno panství častolovské.

Obyvatelstvo města živí se rolnictvím, řemesly a prací v závodech průmyslových. Z velkého náměstí s několika výstavnými domy vybíhá na všechny strany několik ulic.

Staré Týniště bylo město opevněné, stopy tohoto opevnění se posud zachovaly, ježto návrší, na němž se prostírá, obklíčeno jest k jižní straně, uměle vzniklým náspem či hradbou; na straně jihovýchodní, kde jest panský dům, říká se až posud »na hradě«. Na druhém konci, takřka uprostřed, jest chrám Páně se starým hřbitovem a děkanstvím a konečně dolní mlýn s dvorcem. Na severu a na východě chráněno bylo Týniště rybníky Netřebou a Štočkem.

Staré Týniště bylo skoro všechno dřevěné, domy přízemní, jichž tu ještě z té doby několik zbylo; rovněž i všechno opevnění bylo většinou dřevěné.

-^389 -

Týniště bylo druhdy zvláštním statkem a patřily k němu mimo mě- stečko vsi: Michovice, Lípa, Velké a Malé Petrovice a Rašovice. Statek tento patřil okolo r. Í360 Mutinovi z Dobrušky a Týniště samo již v nej- starších dobách nazývá se městečkem. Začátkem patnáctého století měli statek Týniště v držení mocní páni z Kunštátu a z Poděbrad.

Některým panem Putou z Častolovic vysazeno bylo Týniště za mě- stečko, jež kníže Jindřich Minsterberský nadal znakem městským a právy městskými.

Po knížeti Jindřichovi stal se pánem Týniště Vilém z Pernšteina.

Od Pernšteinů koupil Týniště Arnošt falckrabí rýnský, jenž krátce na to prodal je Hanušovi Haugvicovi z Biskupic; tento postavil v Týništi tvrz za dvorem na pahrbku, kde posud »na hradě« se říká. Haugvic Tý- niště dlouho nedržel postoupiv je r. 1577 králi Rudolfu II. s příslušenstvím v dluhu 16.000 kop gr. č., čímž Týniště připadlo komoře královské, ale ještě téhož roku bylo prodáno bratřím Oprštorfům a připojeny k němu ještě Dlouhá Louka a Žďár. Bratří Oprštorfové postoupili pak Týniště svému strýci Bedřichu Oprštorfovi r. 1586, jenž odtud psal se pánem na Častolovicích a Týništi. Za Oty z Oprštorfu stávala tu ještě tvrz, avšak krátce na to zašla úplně a kamene z ní upotřebeno k vystavění budov ho- spodářských.

Když pak r. 1682 oddělen byl od Častolovic statek týništský, zůstal V městečku toliko »panský dum ; držitelem tohoto dílu byl Jan Josef z Oprštorfu, jenž r. 1683 prodal Týniště bratru svému Janu Václavovi Šebestianovi, jemuž však z různých příčin nebylo možno kupní cenu 100.000 zl. a 100 dukátů klíčného splatiti; proto na místě peněz postoupil bratru svému statek koldínský. R. 1684 prodáno Týniště s ostatními statky Oprštorfu Tomáši Černínovi z Chudenic, od kteréž doby nebylo od Ča- stolovic odděleno.

Farní chrám, jak na první pohled patrno, vystavěn byl v dobách růz- ných a byl původně mnohem menší, dvakráte byl rozšířen, třetí pak roz- šíření chrámu stalo se r. 1788 nákladem Kristiána hraběte ze Šternberka.

Ještě r. 1602 byl v Týništi farář kališnický Matěj Dryberský, po jehož vypuzení svěřena správa církevní faráři častolovskému, což trvalo až do r. 1731.

Radnice na náměstí, jež několikráte vyhořela, pochází z r. 1666; vížka s hodinami na ní pořízena r. 1832.

Na soše Mariánské na náměstí čte se mimo jiné tento pamětihodný nápis: >Vyzdvižena nad paměť lidskou ze jmění Jiřího Turka, kalíšníka ze země vypovězeného. «

Týniště jest rodištěm bratří Jana a Antonína Vilímků, spisovatelů českých, u Jungmanna připomínaných.

- 390 -

U Týniště na severozápadní straně jsou osady Velké aMalé Pe- tro vice (správně Petrovice a Petrovičky), ještě dále pak týmž smě- rem při silnici k Třebechovicům vedoucí, samota Bědovice s dvorem poplužním a myslivnou, oblíbené výletní místo okolního občanstva a letní sídlo i Pražany vyhledávané.

V Malých Petrovicích narodil se spisovatel Václav Brandejs a na- daný, záhy zemřelý orientalista český, Josef Brandejs. Ves Dlouhá Louka a Lípa s dvorem poplužním tvoří jednu obec katastrální i po- litickou.

V R a š o v i c í c h, hodinu cesty na východ od Týniště vzdálených, je dvůr panství častolovského.

Borohrádek. Městys tento prostírá se v lesnaté krajině na Orlici Tiché; v okolí jmenuje se také Bolehrádek, druhdy prostě Hrádek.

Náměstí v Borohrádku.

Městečko čítá přes 200 domů a více než 1600 obyvatel, má farní ko- stel, zámek s parkem, radnici, pěknou školu a dvě nádherné villy. Jest zde stanice dráhy státní a místní dráhy borohrádecko-pardubické, mlýn, pivovar, pošta atd.

Tvrz Hrádek v Borohrádku patří k nejstarším tvrzím českým. Pa- mátkou po ní je pojmenování rybníka »Tvrzník« a místa »Bašty« zva- ného, kde asi tato tvrz stávala.

Kým bylo městečko založeno, neznámo; snad některým panem Putou z Častolovic, jímžto tvrz zdejší ku konci XIII. věku patřila. Již r. 1308, »když kraj hradecký, okolí Pardubic a Litomyšle velikých těžkostí od Švábův trpěti nechtěly, sebrali se obyvatelé chtíce se Mýta Vysokého a potom Chrudimi zmocniti a ty Němce odtud vykořeniti; a toho nej- větší původ byl Ctibor Zámrský z Uherska a Jaroslav z Borohrádku. Ti shromáždivše něco lidu, položili se u Vostřetína; Švábi chrudimští, poličtí, mýtšlí i hradečtí o tom uslyševše a svá města dobře osadivše, hned přímo na Čechy táhli pravíce, že každý z nich chce deset Čechův v boji pod- stoupiti. I sjeli se všichni Němci mezi Mýtem a Chrudimí, kdež Čechové

— 391 —

k nim se přiblížili: i sešla se bitva mezi Opočnem a Turovy; tu jsou Němci na hlavu poraženi a zmordováni. Jaroslav sebou vězňův na Bolehrádek půl třetího sta pojal a Ctibor na Uhersko tolikéž jich hnal.«

Zboží toto držel bezpochyby Mikuláš z Potšteina; po nějakém čase seděl tu Matěj ze Třence, jenž r. 1306 kněze ke kostelu šachovskému po- dával. Po něm držel Borohrádek Puta z Častolovic (1379 — 1389) a r. 1411 Matěj House z Hrádku.

Asi v létech 1411 — 1415 prodal tento vladyka zboží borohrádecké Lickoví z Ryzemburka, jehož vdova, Dorota, zastavila r. 1426 Hrádek tvrz se dvorem, městečkem, vsí Šachovém, Moravském, Chotivy a Svě- tlou Janovi Bechyni z Prahy.

Ke sklonku XV. století žil Mikuláš Licek z Ryzemburka na Boro- hrádku a držel s Alšem Ryzemburským zboží mokrovousské, zemřel asi r. 1504. Jan Licek z Ryzemburka zdědil Borohrádek a držel po matce také dvůr ve Vysokém Mýtě.

R. 1544 byl pánem na Borohrádku vedle Licka Otík z Hokova, snad jeho zef.

Licek rozmnožil statek svůj koupěmi a výhodnými smlouvami a r. 1552 odkázal jej svým synům, kteří pak prodali dědictví své r. 1582 Krištufovi Betenglovi z Neuenberka, měšťanu Starého Města Pražského za 12.600 kop.

R. 1587 spojil Betengel Borohrádek a Rychnov v panství pod jednou správou. Po něm dědil toto panství bratr jeho Eustach a syn téhož Krí- štof; pochován jest v Rychnově. Krištof Betengel byl proto, že podporoval stavy odbojné, komisí konfiskační po bitvě bělohorské statku svého od- souzen a r. 1623 prodal jej plnomocný místodržitel království českého, Karel z Lichtenšteina, Vincenci Muešingeroví z Gumpendorfu, svob. pánu na Rožmberce; dcera téhož, Marie Kateřina, provdaná za Petra Arnošta z Mollartu, postoupila Rychnov s Borohrádkem Vincenci Zukkonoví, bi- skupu rosonskému.

Za něho byla fara borohrádecká připojena k Rychnovu, ježto v ty doby byla nouze o kněze. Tento Zukkoni sprostředkoval manželský sňa- tek mezi Ferdinandem II. a Eleonorou, kněžnou mantoyanskou, jíž také panství své rychnovské odkázal, zemřev r. 1635 a pochován jest v Rych- nově v kostele sv. Trojíce.

Eleonora krátce na to prodala r. 1640 panství Rychnov, Borohrádek a Zámrsky hraběti Albrechtovi Libšteinskému z Kolovrat, jehož dědicem byl nejstarší syn František Karel, jehož bratr Ferdinand Ludvík, obdržev Borohrádek, zřídil z Rychnova a Černikovic (1674 přikoupených) s Boro- hrádkem fídeikomis pro svého syna Norberta Leopolda, po němž na- stoupil panství syn František Karel, jenž zemřel 1753; dědicem jeho byl syn František Josef Libšteinský z Kolovrat.

- 392 -

Kolovratové drželi Borohrádek do r. 1861, kdy v majetek jeho uvázal se hrabě Liitzow, jenž jej zdědil s Vamberkem jako příbuzný po- sledního pána rodu Libšteinských z Kolovrat. R. 1909 zemřela majitelka Borohrádku, Jindřiška hraběnka z Lútzowů; Vamberk zdědil dr. Frant. hr. Liitzow, důkladný znalel dějin českých a vysoce vzdělaný spisova- tel, jenž o národu našem píše česky i anglicky. Borohrádek připadl jeho švakru, knížeti Salm-Salmovi.

Farní chrám sv. Michala archanděla vystavěl r. 1673 Ferdinand hr. Kolovrat Libšteinský. Kolem kostela jest hřbitov a na něm dřevěná zvonice.

Ve zdi kostelní zasazeny jsou náhrobní kameny, svědčící bývalým majitelům, pánům z Ryzemburka.

V kostele pozoruhodná jest alabastrová soška Panny Marie na hlav- ním oltáři, jíž kostelu daroval hrabě Ferdinand Ludvík Libšteinský z Kolovrat, jenž ji přivezl ze Sicílie.

Asi půl hodiny východně od Borohrádku na výšině jest ves Šachov s filiálním, v středověku však farním kostelem Nejsvětější Trojice. V ny- nější podobě přestavěn byl hrab. Ferdinandem Ludvíkem Libšteinským za jedno s kostelem borohrádeckým. Opodál jest myslivna »Kralka< , dvůr Božetice jest jediným zbytkem někdejší vsi.

K severovýchodu jest větší vesnice Žďár a v okolí ještě vsi Světlá, Chotivy, Moravsko, Zdelov, jihovýchodně pak Čermá Velká se školou a továrnou textilní a ves Číčová, která vznikla teprv v novější době; na levém břehu Tiché Orlice jest ves Čermá Malá se školou a mlýnem. Ve Velké Čermé jest řídícím učitelem Josef Smrtka, známý předák a or- ganisátor českého učitelstva. Po delší řadu let řídí a vydává tu učitel- ský časopis »Škola našeho venkova". V okolí Čermé jsou krásné lesy.

U Malé Čermé nalezeny byly při stavbě dráhy a při jiných příleži- tostech četné předvěké hroby s hojnými zajímavými popelnicemi a růz- nými předměty starožitnými, jež tomu nasvědčují, že zdejší krajina byla již dávno osídlena přes to, že o Borohrádku se říká žertem jako o neda- lekém Horním Jelení: > Všude boží země — v Borohrádku písek. «

Tím ukončen popis Kostelecka nad Orlicí, pokud tomu rozsah díla >Království České« dovoloval; jak se to zdařilo, ponecháno jest úsudku laskavého čtenáře.

<gDl^-

BOH. VANČURA:

NECHANICKO.

Okres Nechanický položen jest ve východní části české nížiny, hraničí na východě s okresem Králové-Hradeckým, na západě s okresem Novo-Bydžovským, na severu s okresy Hořickým a Jaroměřským a na jihu s okresy Pardubickým a Přeloučským.

Území okresu zaujímá plochu 186 km".

Nejsevernější obec v okrese jest Klenice, nejjižnější Dobřenice, nej- východnější Rosnice a nejzápadnější Staré Nechanice.

Nejvyšším bodem jest tak zv. J3ukvice« u Klenice (309 m), nejnižším hladina vody při výtoku Bystřice u Kratonoh do území okresu Chlume- ckého (223 m).

Jako vyšší body v okrese vvstupují ve střední jeho části t. zv. »Jeh- lický kopec«, na východě Horní Přím, na severo-východě Probluz a t. zv. ^>Žižkúv stůl« u Rosnic, na severu Dub a Stračov, na severozápadě Velké Petrovice, na jihu pak Hrádek, Tč-chlovice, Libčany a Dobřenice.

Okres Nechanický čítá 42 politické obce a 17 osad se 3012 domv a 18.604 (1910) obyvateli. Z těch jest co do pohlaví 9163 mužů a 9441 žen; co do náboženství 18.523 katolíku, 35 evangelíků, 30 židů, 12 jiných vy- znání a 4 bez vyznání; co do národnosti 18.557 Čechů, 22 Němců a 11 jiných.

Obyvatelstvo okiesu zaměstnává se z největší části zemědělstvím, jinak drobnými živnostmi řemeslnými.

Okres od severu k jihu protéká potok Bystřice. Počíná v okrese Hořickém, vine se klikatě neupraveným řečištěm rovinou kolem obcí Sovětic, Dohalic, Mokrovous, Třesovic, Popoiic, Lubna, města Nechanic, Starých Nechanic, Kunčic, Bohárny, Puchlovic, Roudnice, Kratonoh a Obědovic, odtud pak protéká územím okr. Chlumeckého a před Chlumcem ústí do Cidliny. U obce Lubna přijímá tak zv. potok Bříšťanský, u Bo- hárny potok Radikovický a u Roudnice potok Roudnický.

Celé toto povodí Bystřice jesl nižinou, na které se rozkládaly až do konce 18. století rozsáhlé rybníky, zaujímající plochu kolem 400 ha. V době té byly rybníky zrušeny tím, že byly vypuštěny, vysušeny a plocha jejich přeměněna v louky.

— 394 -

Zrušením rybníků ztížil se přirozený odpad vody, které bývaly v rybnících zadržovány a tím povstávají časté záplavy pozemků v povodí Bystřice poležených, jež každoročně velmi značné škody způsobují.

V roce 1SS4 zahájena byla akce směřující k upravení toku Bystřice, která však nesetkala se se zdarem. Zajímavý děj této akce, bývalým no- tářem r.echanickým dramatickým spisovatelem drem Josefem Štolbou za- chycený, zavdal pednět ke známé jeho veselohře >Vodní družstvo«.

Některé rybníky se až dosud zachovaly, jiné pak znovu zřídily. Ryb- níky, zaujímající větší plochu, nalézají se: u Starých Nechanic, Suché, Velkých Petrovic, Mokrovous, Bohárny, Puchlovic a Velkých Babic.

V roce 1912 vypracován byl nákladem okresu nový projekt regulace Bystřice, o kterém zavedeno jest úřední řízení k provedení jeho přede- psané.

Nechanice (od strany západní]

Komunikace v okrese Nechanickém jest nedostatečná. Severní část okresu téměř na jeho pokraji protíná železniční trať obchodní dráhy z Hradce Králové k Hořicům a k Ostroměři, jižní pak část okresu téměř také na jeho pokraji, železniční trať severozápadní dráhy Praha — Hradec Králové v celkové délce 10 km, kdežto celá střední část okresu vůbec železničního spojení postrádá. Téměř parallelně s těmito železničními tratěmi vedou téměř na samých periferiích okresu tratě erárních sil- nic, a to na severu silnice Králové Hradecko — Hořicko — Jičínské, na jihu Králové Hradecko — Pražské v délce as 16 km.

Okres Nechanický má ve své správě as 130 km silnic, z větší části od bývalých patrimoniálních úřadů převzatých a nedostatečně vystavě- ných, které vzhledem k velmi značné frekvenci vyžadují nepoměrně vy- sokého nákladu udržovacího. Touha po železničním spojení se střední částí okresu zaujímala mysl obyvatelstva jeho již téměř před půl stoletím.

_ 395 —

V dobách těch projektována byla nynější severozápadní dráha Mitteiwalde — Praha z Hradce Králové směrem přes Nechanice a Nový Bydžov k Poděbradům. Směr této tratě železniční však za deklarace če- ského poselstva ve sborech zákonodárných přeložen byl ve směr nynější.

Druhý projekt železniční z let 1890 — 1892, vypracovaný pro trať Sadová — Nechanice — Chlumec n. C. — Labská Týnice, stal se k provedení neschopným jednak vzhledem ku značnému nákladu stavebnímu, jednak pak proto, že nebyl dostatečně financován.

Poslední projekt Sadová — Nechanice — Dobřenice — Syrovátka, vy- pracovaný s ohledem na místní potřeby okresu, úředně již řádně upra- vený, čeká na radě říšské svého konečného vyřízení.

Tento nedostatek komunikace zadržel přirozeně rozvoj okresu zvlá- ště ve střední jeho části ve směru obchodním a průmyslovém.

Okres Nechanický vyniká svým historickým významem. Bylť dne 3. července 1866 dějištěm děsného krveprolití o válce Rakušanů s Prusy. Na jeho půdě odehrála se nejsmutnější část válečné tragedie. Zde byl rozhodnut spor o nadvládu Pruska v Německu. Četné pomníky označují místa, kde byla žeň smrti nejhroznější. Zde mnohé srdce plné živého citu přestalo tepati, zde mnohá ruka rvala křečovitě ve smrtelném zápasu vlasy, zde mnohý muž plný naději a života vypouštěl poslední svůj vzdech snad s kletbou na rtech těm, kdo to způsobili, zde mnohý nepokojný duch nalezl marně hledaný klid a mír. Divný pocit, plný jímavého soucitu, námi prochvívá, když procházíme se mezi těmi mrtvými památníky nedávné minulosti a klíčí v nás naděje, že snad u nás to byly poslední hody bohyně války.

Smutná tato místa navštěvují stále cizinci z dalekých krajin. Nejvíce jsou to důstojníci prusští, sasští a j.

Průmysl v okrese vzhledem k tomu, že postrádáno tu výhodného spo- jení železničního, jest nepatrný.

Na severu a jihu okresu, téměř při jeho hranicích, zřízeny cukrovary, z nichž prvý v Sadové, náležející J. O. Ottovi hraběti z Harrachů (po- staven v r. 1862, druhý pak Karla Weinricha v Syrovátce (postaven již v r. 1850).

Vedle těchto jsou: v Sadové pivovar a kruhová cihelna hraběte z Harrachů, kruhová cihelna Josefa Hampla v Rosnicích, nová moderní kruhová cihelna Frant. Šolce a bratří Šimákových v Nechanicích, která, byvše požárem z větší části zničena, nalézá se ve stadiu stavebním, a vý- roba pískových cihel Karla Weinricha v Dobřenicích.

Z ostatního průmyslu uvésti třeba: velkovýrobu perleťového zboží Jana Hrušky v Nechanicích (která vzhledem ke své zajímavosti zaslu- huje zvláštního povšimnutí), výrobny hospodářských strojů Jana Nováka v Nechanicích, Josefa Honce v Nechanicích a F. Šimůnka v Roudnici,

— 396 —

výrobu cementových rour Vojtěcha Hubáčka v Nechanicích, mechanickou tkalcovnu Ferd. Kozáka a synu v Mokrovousích, pilu hraběte z Harrachň v Kunčicích, obchodní sušárny čekanky: Fr. Fejgla v Rosnicích, Fr. Pil- náčka v Téchlovicích, firmy Andrle a spol. v Nechanicích, konečně pak mlýny: J. O. Otty hr. z Harrachů v Sadové, Ant. Kadečky v Popovicích, Josefa Šulce v Nerosově, Josefa Knajfla v Tůni, Justina Bergra v Lubně, Ladislava Kašťáka ve Starých Nechanicích, Rolnického družstva v Bo- hámé, Václava Čížka v Radostově, Jcsefa Rykla v Puchlovicích, Fr. Mo- ravka v Roudnici a Aloise Seidla v Kratonohách.

Zemědělství v okrese Nechanickém povzneslo se v posledních 10 letech měrou úžasnou zemědělským družstevnictvím. Zemědělská své- pomoc nalezla v rolnictvu tohoto okresu plného pochopení.

Zřízeny tu: družstevní sušárny čekanky v Nechanicích v roce 1902, v Bohárně v roce 1906, ve Lhotě pod Libčany v roce 1904, v Roudnici v roce 1908, v Libčanech v roce 1909, v Třesovicích v roce 1908, v Dubě v roce 1907 a v Téchlovicích v roce 1912. Strojního zařízení těchto pod- niků družstevních bývá vedle toho využito ku mletí, šrotování a mačkání obilí a pod.

Pro společné užívání mlátiček s benzinovým neb jiným pohonem a jiných hospodářských strojů založena družstva strojní a to: ve Starých Nechanicích v roce 1908, v Nechanicích v roce 1909, v Roudnici v roce 1909, ve Lhotě pod Libčany v roce 1911 a na Horním Přímě v roce 1911. Elektrika razí si svým přirozeným vývojem i zde svou cestu. Založena tu družstva pro konsum elektrické energie ve Lhotě pod Libčany a Téchlo- vicích a zřizují se nová: ve Voznici, Libčanech a Nechanicích.

Za účelem pojišťování rolnictva proti pádu dobytka zřízeny byly družstevní pojišťovny dobytčí a to: v Nechanicích, v Dohalicích, ve Mža- nech, v Kratonohách, Obědovicích a Stračově.

Konečně pak založil výbor okresní v Nechanicích v roce 1905 »Okres- ní pokladnu pro léčení čeledě< c, jíž pojišťují se zaměstnavatelé čeledě proti placení výloh ošetřovacích za onemocnělou čeleď.

Okres Nechanický jest okresem, který má výhadně jen ráz zeměděl- ský, ježto obyvatelstvo jeho až na nepatrné jen výminky se zaměstnává zemědělstvím.

Proto oboru tomuto věnována jest v první řadě péče.

Podmínkou k provozování racionelního hospodářství jest řádná ú- prava (zlepšení, meliorace) pozemků, na kterých se má hospodařiti. Od- vodnění (meliorace) pozemků pomocí rour drenážních provedeno bylo v Kratonohách a Obědovicích v roce 1905, ve Lhotě pod Libčany v roce 1910 a v Sověticích v roce 1905.

V roce 1903 postavil se výbor okresní v Nechanicích v čelo melio- rační akce k provedení odvodnění pozemků za podpory státu a země

— 397 —

na celé téměř ploše okresu a vyvolal zřízení 34 samostatných meliorač- ních družstev, řízených původně na t. zv. malý meliorační fond, která byla pak sloučena v jeden projekt, jehož vodoprávně upravený rozpočet dosáhl výše 2,574.416 K 84 h.

Některá družstva z této akce meliorační (družstva Nechanice I a II a Suchá I a II) jsou již provedena.

Ve stejné míře věnována pozornost a péče chovu hospodářského zví- řectva, bez něhož provozování hospodářství polního nedá se mysleli. Platně působí ve směru tom Okresní hospodářský spolek (založený v roce Í873), Okresní sdružení chovatelů hospodářského zvířectva (založené v roce 1910) a hospodářsko-čtcnářské besedy, jichž jest v okrese 17.

Chovu skotu věnuje se také na velkostatcích J. O. hraběte z Harra- chů pozoruhodná péče. Mléko kravské jednak zpeněženo konsumenty, jednak odstředováno, jednak pak zpracováno v sýry. Známé jsou v celém království i za jeho hranicemi Harrachovské sýrárny v Bohárně, ve Velkých Peírovicích a na Přímě, a výroba čajového másla v Kunčicích.

Živnostníci řemeslní zorganisováni jsou ve společenstvech živnosten- ských, jichž jest v okrese 6. Jsou to: Společenstvo obchodníků a živnost- níků v Nechanicích, Společenstvo oděvníků v Nechanicích pak Živnosten- ská společenstva v Kratonohách, v Libčanech a ve Stračově. Jako cennou starožitnost třeba uvésti cechovní knihu Společenstva různých živností v Nechanicích, založenou v roce 1695 a od doby té až podnes nepřetržitě správně vedenou.

Obchod v okrese Nechanickém vzhledem ke konkurenci okolních měst průmyslových a nedostatečnému spojení komunikačnímu omezuje se jen na místní potřebu v Nechanicích a nejbližších vůkolních venkovských obcí, jejichž obyvatelstvo ve městě potřeby své nakupuje.

Peněžnictví v okrese v posledních letech značně se povzneslo. Působí tu zejména Občanská záložna v Nechanicích (od r. 1868) ve vlastní své budově na náměstí, dosáhnuvši výše uložených v ní vkladů 3,000.000 K. Vedle ní Městská spořitelna v Nechanicích (založená v r. 1892) stejného téměř rozpětí, která podporuje účinně značnými pravidelnými ročními příspěvky městskou obec Nechanickou v její kulturních podnicích, zvláště ve školství.

Dále působí tu Okresní hospodářská záložna v Nechanicích, zřízená v roce 1882 z bývalých kontribučenských fondů peněžních, a Sirotčí po- kladna okresu Nechanického.

Ve venkovských obcích stávají mimo to Záložní spolky dle vzoru Reiffeísenova v následujících obcích: Dobřenice, Dohaličky, Klenice, Kratonohy, Lhota pod Libčany, Libčany, Lodín, Mžany, Staré Nechanice, Vel. Petrovice, Probluz, Stračov, Suchá a Třesovice.

- 398 -

Konečně jest v okrese kontribučenských peněžních fondů s kmeno- vým jměním v úhrnném obnosu 46.308 K.

Hospodářská svépomoc jest tudíž zde i v ohledu tomto patrnou.

V ohledu kulturním není okres Nechanický mezi posledními. Nákla- dem obce Nechanické zřízeny a vydržovány v Nechanicích měšťanská škola chlapecká od roku 1895 a měšťanská škola dívčí od roku 1905.

Školy obecné nalézají se v následujících obcích, a to: Babicích, Bo- hárně, Dobřenicích, Dohaličkách, Hrádku, Kratonohách, Lhotě pod Lib- čany, Libčanech, Lodíně, Mžanech, Nechanicích, Velkých Petrovicích, Probluzi, Roudnici, Sobětuši, Stračově, Suché, Těchlovících a Třesovících.

Vedle toho jsou: Živnostenská škola pokračovací v Nechanicích od roku 1901 a v Libčanech od roku 1910, pak pokračovací kurs hospodářský ve Velkých Petrovicích od roku 1911 a v Nechanicích, který byl povolen a má vejíti v život.

Téměř všecky školní budovy v okrese byly v poslední době bud znovu moderně postaveny (v Dobřenicích, Lodíně, Mžanech, Probluzi a Lhotě pod Libčany), aneb přestavěny až na budovu obecné školy v Ne- chanicích, která se nalézá ve stadiu stavebním.

Město Nechanice, sídlo to okresu, nalézá se skoro uprostřed okresu, poblíž hranic okresu Novo-Bydžovského a jest vzdáleno od nejbližších stanic železničních: v Hradci Králové 16 km, v Sadové 10 km, v Dlouho- dvorech 7 km, v Dobřenicích-Syrovátce 10 km, v Novém Bydžově 11 km a v Hořicích 16 km.

V Nechanicích protínají se dvě hlavní silnice, vedoucí z Nového Byd- žova ku Hradci Králové a od Hořic směrem k Pardubicům a k Přelouči, mimo to ústí do Nechanic silnice vedoucí od Sadové a od Těchlovic.

V roce 1910 napočítáno tu 319 domů a 2066 obyv., vesměs české ná- rodnosti.

Město, poměrně malé, překvapuje cizince svou úpravou a čistotou.

Náměstí jest pravidelně dle čtyř světových stran stavěno a jest vrou- beno pěknými kamennými chodníky, vystavenými péčí Okrašlovacího spolku. Podél chodníků na dvou stranách náměstí jsou nasázeny akáty, které sytou zelení svých hustých korun dodávají náměstí rázu svěžesti a lahody.' Náměstí napříč prolíná řada lip. Na náměstí stojí kostel Panny Marie, socha sv. Anny, a mohutný památník mistra Jana Husi. Příjemného vzhledu dodává náměstí malý libosad kolem kostela. Z budov na náměstí vyniká svou výstavností budova Občanské záložny na severní jeho straně postavená, na straně východní nalézá se budova městské radnice. Tato poslednější byla pro obec koupena v roce 1869; v pozdějších letech byla přestavěna a umístěno v ní městské divadlo. Na jižní straně náměstí skromně se krčí stará budova obecné školy, která musela na čas ustou- pili stavbám budov měšťanských škol. Zevnějškem svým ustupuje do pc-

zádí, čekajíc na své obnovení. Z náměstí jako přirozeného středu vybíhají na všecky strany ulice. Na východ vede ulice Palackého, na západ ulice Havlíčkova, na jih široká ulice Husova, ve které vyniká budova škol mě- šťanských, a rovnoběžně s ní uíice Jungmannova, vedoucí k budově vše- obecné veřejné nemocnice. Po obou stranách hlavních ulic (v ulicích ostatních aspoň po jedné straně) zřízeny jsou kamenné chodníky. V ulici Husově jsou chodníky roubeny stromořadím lip.

Směrem jižním půda stoupá a tvoří malou vyvýšeninu, na níž jest u- místěn starý hřbitov Nechanický, který byl zrušen a okolí jeho proměněno v pěkné >Štrosovy sady«, nazvané dle svého zakladatele dra Štrosa. V roce 1907 postaven v sadech těchto místními spolky kamenný pa- mátník Šlrosův.

Náměstí

Nechanicich.

O něco dále k jihu směrem ke Kunčicúm byl v roce 1911 postaven nový hřbitov, společný pro obce Nechanice a Staré Nechanice.

Na východ od hřbitova na nejvyšším místě vyvýšeniny stojí »Hňrka«, zahradní hostinec hraběte z Harrachů, středisko místních spolků o letních slavnostech neb zábavách.

Na severní straně jsou Nechanice lemovány širokým pasem luk, jímž vine se potok Bystřice, a sahajícím až k lesu > bažantnici«.

Na jih poblíž města rozprostírá se les hraběte z Harrachů, zv. >Stýskal«. Má krásné procházky, cesty pěkně upravené a bujnou i rozma- nitou vegetaci. Zrovna pohádkově připadá nám tento les v květnu, kdv za matného třpytu stříbrné luny dotkne se našeho sluchu vášnivý klokot slavíků, kdy sloupá do vzduchu omamující vůně květů a oko naše sleduje

40(1 -

svižné pohyby plachých srn. »Stýskal« jest výletním místem četně navště- vovaným. Nalézá se v něm pověstný hřebčinec hraběte z Harrachú.

Nejbližší les městu jest »bažantnice«, do které přijdeme, překročíme-li řeku Bystřici a svěží koberec smaragdových luk, jimiž jest »bažantnice« od města oddělena. Tento les pokračuje dále až k Suché a k Lodína. U »bažantnice« jest vojenský hřbitov, na němž — místě to osamělém — ve stínu stromů spí věčný sen nešťastné oběti osudného roku 1866.

Nejpůvabnější, nejvděčnější a též nejvíce navštěvovanou partií jest však »Hrádek,< s okolím.

íkcm Mistra Jana Husi

Kdy a kým byly Nechanice založeny, zahaleno jest rouškou temnosti. Vyskytují se ovšem různé domněnky, které však vznikly více méně vý- kladem původu slova Nechanice.

Nejstarší zprávy o Nechanicích vyskytují se, ač nejasně, r. 1110. V roce tom vtrhl do Čech Břetislav Křivoústý, král Polský, byv provázen českým knížetem Soběslavem; Poláci vnikli až ke Chlumci nad Cidlinou. Za nedlouho však počali ustupovati před vojskem českého knížete Vladi- slava a položili se táborem u lávek křivolakých. Bylo lo zajisté v krajině mnohými vodami a potoky poněkud chráněné, přes které vedly lávkv čili můstky křivolaké, asi v okolí Nov. Bydžova neb Nechanic.

R. 122S byl kaplan v Nechanicích jménem Petr svědkem na několika listinách a privilegiích, udělených králem Václavem I. klášteru Lito- myšlskému.

Nechanice staly se již dříve sídlem jedné větve mocných Vílkovicův, kteří se odtud z Nechanic psali; od nich byly vyhlášeny za městys a opa-

třeny znakem poč. XVI. století: pětilistou červenou růží se zlatým pupen- cem a se zelenými lupeny v rozích, v poli stříbrném.

R. 1235 seděl zde Závis, královský podkomoří, zakladatel Krumlov- ské linie Vítkovicúv; r. 1398 připomíná se zde Arnošt z Nechanic.

Ku konci XIV. stol. měly Nechanice svůj kostel a faru. Václav IV. dal vybírati s povolením papeže Urbana VI. desátky od duchovensUa na cestu do Říma r. 1384.

R. 1427 seděl na tvrzi Nechanické Markvart Kamenický z Nechanic, jemuž bylo králem Jiřím Poděbradským nařízeno, aby v Kouřímsku zřídil hotovost zemskou k obraně země.

Kostel Panny Mí

Ncch

V témž století zemřel v Nechanicích Jan, Semečka zvaný, jehož 1200 kop grošů ve zboží i nemovitý majetek a práva skrze zemské desky na pána krále zákonitě spadly a nejjasnější kníže a pán Ladislav, český král nadjmenovaného zboží, dal milostivě Janovi z Hazemburka z Kosti, sudímu dvoru královského v Čechách nejvyššímu, za jeho služby, kterýžto však Jan z Hazmburka r. 1454 celé své královské právo popustil Vavřinci z Nechanic, jakž o tom desky zemské svědčí.

Vavřinec z Nechanic zadlužil se tak, že musel tvrz Nechanice s pří- slušenstvím zapsati Markvartovi z Rychmburka, Hertvíkovi z Mnětic a Václavu Homolovi z Lubna. Tito po smrti jeho zboží to prodali s povole- ním krále Jiřího z Poděbrad. Alžběta, dcera Vavřincova, pohnala ty tři zápisníky před soud zemský, aby jí vrátili zboží to, totiž tvrz Nechanickou s příslušenstvím.

Ku konci XV. a počátkem XVI. století vládli na tvrzi Nechanické Valdštýnové.

Vojtěch, Krišlof, Bohuše, vlastní bratři z Valdštejna, přiznali se před úředníky Pražskými zase k trhu a vkladu, kterýž jest prve před shoře- ním desek učinil někdy Jan z Valdštejna, otec nadepsaných bratří, někdy Mikulášovi Pecingarovi z Bydžína.

Pecingarové zde vládli až do r. 1622. R. 1538 dočítáme se v deskách zemských o dílčí smlouvě mezi třemi bratry z rodu Pecingarú: Mikulášem, Friedrichem a Vilémem. Touto smlouvou dílčí rozdělují si celé jmění na tři díly: Nechanský, Petrovský a Sovinský a přesně a podrobně určují, co ku každému dílu patří.

R. 1572 připomíná se v Tituláři Mikuláš starší Pecingar z Bydžína na Petrovicích a Vilém Pecingar z Bydžína na Nechanicích.

Rytíř Vilém Pecingar z Bydžína na Nechanicích se připomíná od r. 1567—1572.

V seznamu rytířů kraje Hradeckého, kteří měli na vyzvání císaře Ru- dolfa II, v úterý po hromnicích r. 1577 na hrad Pražský přijeti, aby odsud proti tělu mrtvému císaře Maxmiliána II. s císařem Rudolfem a nejvyššími úředníky zemskými vyjeli, jmenováni jsou: Mikuláš Pecingar v Nechanicích, Mikuláš Pecingar na Petrovicích.

Ctibor Smil Pecingar z Bydžína na Nechanicích a Kunčicích od roku 1599—1616.

R. 1591 požehnal Bůh žeň, což znáti ze psaní daného panu Ctiboru Smilovi Pecinga- rovi z Bydžína na Nechanicích a Kunčicích o dopemožení dluhu na poddaných.

Léta 1593 v pondělí na den obrácení sv. Pavla na víru prodal pan Mikuláš Pecingar z Bydžína na Lodíně panu Adamovi ze Silber- stejna a Pilníková na Žirči-Třebněšovci tvrz a ves Petrovice, též ves Nerošov s dvorem, ro- lemi a podací kostelním za 6000 kop grošů.

R. 1608 vydal císař Rudolf provolání ke všem stavům království Českého, v němž určuje sjezd do Hradce Králové a jmenuje kommissary, mezi nimiž se nalézá též Ctibor Pecingar z Bydžína na Nechanicích a Kun- čicích.

L. P. 1612 byl Ctibor Smil Pecingar ja- kožto svědek na listině, která byla vyhotox rena na sumu peněz od Vratislava z Mitrovic za

''""'tp,lv J*ra •' ■ "■' , Ml "',"'■, statek Jeřický složených, kterážto suma pe-

postavený v Strosových sadech . . . ' , , „ , ,

v Nechanicích nez az posavade pri zemských deskách stava.

L. P. 1616 na rozsudku krále Matyáše na žalobu do Jiřího Sadovského ze Sloupna mezi jinými k té důležitosti povolanými svědky byl totiž také Ctibor Smil Pecingar z Bydžína na Nechanicích a Kunčicích, hejtman kraje Hradeckého.

Ctibor Smil Pecingar z Bydžína súčastnil se také s ostatní šlechtou českou povstání proti králi Matyáši a později proti cis. a králi Ferdinan- dovi II. Když stavové byli poraženi v pověstné bitvě na Bílé Hoře r. 1620 a císař přistoupil ku trestání, byl Ctibor Smil Pecingar z Bydžína odsou- zen ku propadnutí polovice statku svého 12. listopadu r. 1622.

Nechanice a Kunčice byly r. 1622 po utišeném povstání v tom čase, když Ctibor Smii Pecingar polovičně odsouzen byl ku ztrátě svého jmění, konfiskovány a Václavu Vchynskému ze Vchynic a Tetova prodány r. 1628.

Nechanice drželi hrabata Schaffgotschové již od r. 1652.

Staršovstvo obecní městečka Nechanic žádá hraběte Jana Arnošta Schaffgotsche, aby se za ně u císaře Leopolda I. přimluvil, aby v městečku tom bývalé trhy výroční již opět odbývány býti mohly.

Císař Leopold nařizuje místodržícím a nejvyšším úředníkům králov- ství Českého, aby mu podali dobré zdání na žádost Arnošta Schaffgotsche, trhu v výročních a týdenních pro město Nechanice vyhledávajícího.

Proti výročním trhům a jarmarkům v Nechanicích dle těchto přípisů ničeho nenamítají: Dvůr Králové, Nový Bydžov, Smiřice, Jičín, Nová Páka, Jaroměř, Fr. Oldřich hrabě Kinský ze Vchýnic a Tetova, hrabě Ludvík Colloredo.

Proti trhům v Nechanicích se vyslovili: Václ. Vojt. ze Sternberga, Bohdaneč, hraběnka Kateřina Štorcová.

Hejtmani kraje LIradeckého tylo odpovědi mést, městeček a vrchností zaslali komoře královské v Praze, která navrhla cis. Leopoldovi povolení žádaných jarmarků a trhů. Císař Leopold I. vydal zvláštní majestát, v němž Nechanicům uděluje právo k odbývání tří jarmarku ročně a týhodního trhu sobotního po celý rok.

Nechanice spojeny jsouce s panstvím Sadovským dostaly se r. 1788 do rukou pána z Gránzensteinu, v jehož držení zůstaly až do r. 1829, kdy koupil Nechanice spolu s panstvím Sadovským František Arnošt hrabě z hlarrachů.

Škola počala v Nechanicích hned zřízením fary; neboť hned r. 1678 jmenuje se »cantor« Jiří Volšovský, který v stáří 85 roků zemřel r. 1682. R. 1833 byla v Nechanicích slavnost svěcení základního kamene farního kostela, při níž se připomíná purkmistr František Kolář.

- 404 -

Nechanice honosí se pěknými chodníky, kteréž zřídil zdejší Okrašlo- vací spolek.

Požár několikráte v 19. století zuřil v Nechanicích; proto tu vidíme většinou novější výstavné domky, které dodávají městu milého vzhledu.

V Nechanicích stávala v ulici Palackého dětská opatrovna, založená Terezií hr. z Harrachů, která byla v roce 1880 zrušena. Městem založen fond pro zřízení nové dětské opatrovny.

Zámek Hrádek u Nechanic.

Zmínky také zasluhuje panská nemocnice umístěná v přízemním domku v ulici Husově, která byla založena v roce 1846 Terezií hraběnkou z Harrachů. V této nemocnici byla od roku 1859 umístněna veřejná ne- mocnice, a když budova její byla v roce 1866 úřady uznána za nezpůso- bilou, zařídil výbor okresní v roce 1869 okresní veřejnou nemocnici, jejíž budova umístěna na vršku mezi městem a »Hůrkou«, dříve >Starou hůrou < zvanou.

V posledních letech rozvířil se zásluhou stavebního mistra Josefa Hýska z Nechanic stavební ruch ve městě tou měrou, že budova okresní nemocnice, »Hůrka« a starý hřbitov, jež dříve byly od města dosti vzdá- leny, nyní se všech stran jsou zastavěny.

V lukách na sever od města Nechanic v t. zv. »bahnách« jsou dosud patrný rozvaliny hradu, který zde byl stával. Místo toto zove se dosud »Valy« a ulička k němu vedoucí »Na Tvrzí*.

O něco dále k severu za korytem potoka Bystřice leží osada Komá- rov k Nechanicúm přináležící, která leží těsně při t. zv. »Bažantnici« hra- běte z Harrachů.

405

Nechanicům vtisknuta pověst jako sídla t. zv. harfenistů (potulných hudebníků s harfou), kteří cestují světem, zvláště v krajinách zahranič- ních, ponejvíce na Rusi a v krajinách jižních, a činností svou namnoze jsou na úkor dobrému jménu českého národa. Leč nutno konstatovati, že před- sudek tento vryt Nechanicům ze zvyku. Tak jako nelze si představiti drá- teníka, aby nebyl »od Trenčína« — byť by tento vyšel z krajiny na více nežli 100 km. od Trenčína vzdálené, a Trenčín nikdy ani neviděl, tak každý, kdo spatří potulného hudebníka, dá jemu původ >od Nechanic«. Zlo z tohoto nesympatického povolání, jemuž inklinují lidé snad ze všech krajin této i zemí sousedních, zamezuje se tu přísně a snad více, nežli kde- koliv, a ten, kdo v tomto světle útulné Nechanice si představuje, podobný exemplář marně by tu hledal.

Zámek Hrádek u Nechanic.

Na jihovýchod od Nechanic vypíná se » Jehličky kopec«, s něhož se nám otvírá krásná vyhlídka na okolní krajinu. Odtud lze přehlédnouti celé bojiště z roku 1866.

Pověstný Chlum vypíná se odtud před námi na sever, za ním vidíme les »Holy« a Sadovou; mezi Chlumem a vyvýšeninou s obcí Probluzí pro- hýbá se úval, v němž se rozkládá obec Střezetice.

Od Jehlického kopce na jih povlovně níží se horský svah k obci Hrádku, na jehož nejvyšším bodu stojí kostel sv. Jiří. Hrádek býval, jak připomíná se, v letech 1384, 1398 a 1417 farní obcí, ke které patřily Pro- bluz, Radostov a Radíkovice. R. 1390 byl obdarován půl lánem rolí od Ji- říka Neplacha Halíře z Hrádku. Ve válkách třicetiletých stal se kostelem filiálním. Dřevěná budova jeho byla v roce 1692 Janem Arnoštem Schaff- gotschem přestavěna v budovu až do dnes zachovanou. O tom svědčí léto-

— 406

počet vytesaný v kameně na bráně ke kostelu vedoucí. OltářrJ obraz jest novější práce, vyobrazuje sv. Jiří jako vojína s pozadím hradu. Nákres jeho vzat byl z části zámku hrabat z Harrachú na Hrádku. Kostel tento přifařen jest mateřskému kostelu Nechanickému. Kolem kostela jest hřbi- tov, na kterém odpočívá mnoho členů rodin šlechtických. Jest tam umí- stěna také hrobka Ferdinanda Bohma šlechtice z Eawerků.

V obci lirádovské nalézá se škola a výroba cihel. Těsně k Hrádku přiléhá >>obora«, krásný to plotem ohrazený les, který činí na nás dojem lesa hlubokého, vyspělého. V poslední době byly části jeho vymýtěnv. V letech třicátých pojal J. O. František Arnošt hrabě z Harrachú úmysl postaviti v oboře léto zámek. Myšlenku tuto také provedl. Zámek s kaplí sv. Anny, k němuž byl v roce 1840 poležen základ, vystavěn byl dle plánů anglického stavitele Lamba. Cizinci do míst těchto přišedšímu zdá se, jako by rozkošný tento zámek z krásného lesa kouzlem ze země vyrostl. Vnitřní úprava jeho jest úchvatná. Vzácnou svou elegancí, bohatě vyzdo- benými komnatami s cennými originály mistrů unáší nás pobyt v něm do říše pohádek. Zámek tento stal se letním sídlem hrabat z Harrachú. Jest

turisty četně navštěvován. Umístění zámku voleno bylo do míst jistě nejvhodnějších. V rozsáhlé oboře kolem jeho rozložené, panuje klid, přeru- šený občas pružným skokem rychlého daňka, neb kouzel- nou písní kdes v nedozírných korunách mohutných rozloži- tých stromů ukrytého pěvce. Vzduch přesycen tu opojnou . úní pryskyřice. Vyjdeme-li z (.bory na silnici, rozevírá se před námi krajina plná roman- tické krásy rázu horského. Roztomilý kouteček od ostat- ního světa pahorky úplně od- dělený má svůj vlastní ráz, který nás svou originalitou uchvacuje. Jest to idyllické zá- koutí, kde se cítíme přírodě nejblíže. Od Hrádku na jiho- východ prohýbá se nížina, ve které rozloženy jsou obec R a- V předsíni zámku Hrádku. d i k o v i c e, kde býval po-

— 407 -

Lesnický pavillon v zámecké oboře

Hrádovské přenesený z jub. výstavy

v Praze].

plužní dvůr a mlýn, a nedaleko dvora rybník, uprostřed něhož na- lézal se ostrov, na kterém stávala tvrz, za válek husitských zaniklá.

Odtud na západ leží obec Sta- rý a Nový R a d o s t o v. Zde bý- vala tvrz, která byla východištěm rytířů z Radostova. Po nich sedéli tu různí rodové čeští, z nichž se při- pomínají Dorota z Bohuslavic, Be- neš ze Střezetic, Oldřich z Perk- nova, Baron Radecký z Hustiřan, Jiřík Radecký z Radšc, Krištof Ra- decký, Marie Kapříkova z Lesonic, Jan Jindřich Kapřík z Lesonic, Ferdinand Bonaventura z Harrachú. Tento poslednější spojil Radostov se Stěžery.

Od Radikovic směrem k výcho- du na návrší poblíž hranic okresu

Královéhradeckého jest obec Tčchlovice, v níž nalézají se škola a dvě sušárny na čekanku.

Od Nechanic na jih vede silnice okresní do Kunčic, kde nalézá se dvůr velkostatku hraběte z Harrachú s výrobou čajového másla a pila. Býval zde mlýn, který v roce 1909 vyhořel. Stávala zde tvrz, na které v XV. století seděla rodina ze Kbela. Potom byly Kunčice přikoupeny k Nechanicúm. Majetníci Nechanic vystavěli zde v XVI. století nové sídlo, které bylo od Poláků v roce 1620 vydrancováno. V roce 1686 byl statek Kunčický připojen ke statku Sadovskému. Ke Kunčicům náleží samota -Stýskala, kde nalézá se hraběcí břebčinec.

Dále k jihu leží obec Bohárna, v níž nalézá se škola, farní kostel sv. Bartoloměje ze XIV. století, popi. dvůr velkostatku Sadovského, a mlýn se sušárnou čekanky rolnického družstva. Stávala tu kdysi tvrz. K Bohárně náleží osada Ho mile kde v druhé polovici XVI. věku po- stavil Vilém Jestříbský z Rýzenbuika tvrz. Od jeho potomka Jana Ber narta koupila Homili v roce 1662 Kateřina Hedvika Suitová z Borovnice, načež roku 1666 přivíělena tato ke Chlumci.

Odtud dále na jih jest široce rozložena obec Roudnice. Jest tu Škola a mlýn. Poblíž obce jsou patrný zbytky tvrze, na které seděl v r. 1457 Jan z Roudnice, syn Zdislavúv. V r. 1482 postoupila Kateřina,

408 -

dcera Zdislava z Roudnice tuto tvrz Matyášovi ze Žlunic a sestře své Anežce z Roudnice. Zasluhuje tu také zmínky pěkně vedený statek Fran- tiška Moravka.

K Roudnici náleží o samotě stojící statek zvaný »Horka« s cihelnou dědiců Hamplových.

Odtud na jih vypíná se vrch, na kterém položena jest obec Dobře- n i c e. Jest tu škola, farní kostel sv. Klimenta, zámek Karla Weinricha a dvůr velkostatku s výrobou pískových cihel. Dobřenice byly kolébkou pánů Dobřenských z Dobřenic, jejichž potomci byli ještě do nedávná ma- jetniky tohoto statku.

Od Dobřenic na východ leží obec Syrovátka, ve které vyniká budova cukrovaru Karla Weinricha. Také zde stávala tvrz, na níž seděli: v r. 1410 Matěj z Dobřenic, v r. 1451 — 1480 Jan ze Syrovátky, počátkem XVI. století Haléřové z Jičíněvsi, do r. 1554 Rohovladové z Bělé, r. 1598 Mlazovští z Těšnice, r. 1604 Jan Krištof z Valdšteina, v r. 1608 — 13 Jan Bernart Jestříbský, od r. 1629 Jan Jakub de Vaghi. Nynější obec vzala původ v r. 1701.

Pod Syrovátkou a Dobřenicemi ke straně severní táhne se rovina ní- žinou, kterou protíná železniční trať severo-západní dráhy se stanicí, ne- soucí jména těchto obcí.

Odtud na východ leží obec Lhota pod Libčany, kde nalézá se škola, kaple a družstevní sušárna na čekanku. Obec tato bývala původně z části majetkem kláštera Opatovického. Kolem r. 1589 držel ji Jiří Škor-

nice Balbín z Vorličné, předek na- šeho Balbína. V r. 1912 zřízena tu zastávka na železniční trati seve- rozápadní dráhy.

Od Lhoty pod Libčany na se- ver jest vrch, na kterém jest z da- leka viděti pěkně rozloženou obec Libčany s farním kostelem Na- nebevzetí P. Marie, školou, zám- kem hraběte z Harrachů a druž- stevní sušárnou čekanky. Obec tato připomíná se již r. 1086, a v roce 1252 jako statek vladyčí, který po- čátkem XVI. století držela obec Královéhradecká, jíž v r. 1547 odňat a prodán Janu z Pernšteina. Po dvou letech seděla zde rodina Ne- „ .... , , jedlých z Vysoké (do XVII. sto-

Kostelik se starobylou zvonici v

Libčarech letí), potom následován Strakové

— 409 —

z Nedabylic, z nichž Jan Petr odkázal Libčany na zřízení šlechtické aka- demie. V. Krolmus odkryl zde pohanské pohřebiště a žároviště. Libčany bývaly městysem. V r. 1886 byl statek Libčany koupen Janem hrabětem z Harrachů.

Kostel Libčanský jest jedním z nejstarších v Čechách. Původ jeho řadí se do XI. století. Ve XIV. století býval filiálním od Hradce Králové, na to pak od roku 1666 filiálním od Nového Bydžova. V roce 1683 za pa- trona Jana Petra Straky z Nedabylic stal se kostelem farním. 12 soch sv. apoštolů v r. 1692 z kamene mistrně vypracovaných jest pozoruhodnou výzdobou hlavního oltáře. Jako paměti hodný lze zde uvésti náhrobek Strakův, představující Saturna. Od kostela na straně k východu stojí starobylá zvonice se 4 zvony, z nichž největší váží 1146 kg. Škola zde stává již od dob nepamětných. Původní její budova zachovala se až do konce minulého století, kdy musela býti pro sešlost zbořena.

Pod I ibčany na východ leží obec V o z n i c e (kdysi Hvozdnice) a k západu obec Žely. Obec tuto držel na začátku XVI. století rytíř Václav Nejedlý z Vysoké, v r. pak 1534 převzal ji syn jeho Jindřich, který svou poslední vůlí obmyslil značně školu v Hradci Králové.

Od Bohárny vedou k západu dvě silnice, a to: prvá ke Zvíkovu, druhá k Trnavi a k Velkým Babicům. Obec Z v í k o v rozkládá se na vršku a nalézá se v ní dvůr velkostatku sadovského, náležející hraběti z Har- rachů. Okolo roku 1652 patřil Zvíkov sirotkům po Adamovi Rodovském z Hustiřan; později spojen s panstvím sadovským, od něhož r. 1771 opět odloučen a hraběti Karlovi Ig. Klarymu prodán byl. Od té doby střídali se zhusta držitelé statku, který koupil r. 1854 František Arnošt hrabě z Harrachů a rodu tomu stále náleží. Ke Zvíkovu náieží osada Budín v ní- žině pod Zvíkovem na západ položená.

Obec Trnava jest od Bohárny as 20 minut vzdálena. Jest v ní popi. dvůr velkostatku hr. z Harrachů, náležející k velkostatku Sadov- skému.

Několik jen kroků od Trnavy k západu jest obec Velké Babice, v níž nalézá se škola a farní kostel sv. Petra a Pavla, který se připomíná již ve XIV. století. K obci této přináleží osady Malé Babice a Nová V e s. Náves ve Vel. Babicích má podobu pravidelného obdélníku, jest o- sázena stromovím a prostředkem vede okresní silníce.

Na Bystřici v místech od Bohárny k jihozápadu leží obce: Puchlovice, Kratonohy a Obědovice.

V Puchlovicích jest mlýn a dvůr hr. z Harrachů.

V Kratonohách jest škola, farní kostel sv. Jakuba, mlýn a dvůr se zámkem Zd. hr. Kinského. Býval tu též pivovar. Původně byla obec rozdělena na několik vladyčích statků, z nichž jeden držel klášter sv. Jiří na předměstí hradeckém. Od 1. polovice XV. století seděli na vsi

- 410 —

a tvrzi Dobřenští z Dobřenic, od r. 1623 — 44 Vchýňští ze Vchynic, dále Jobsi z Bryslu, od něhož je koupil v r. 1701 Jan Václav Michna z Vaci- nova a vystavěl tu v r. 1710 nynější kostel. V r. 1721 koupil Kratonohy František Ferdinand Kinský ze Vchynic a Tetova a obnovil zaniklou faru. V Kratonohách usadil se samouk básník Jiří Volný, ovčák, kde v r. 1745 zemřel. K obci této náleží osada Michňovka, opodál na jih položená. Osada tato postavena byla na pozemcích velkostatku a maji- telé domků jsou bez polí; živí se nájmem pozemků panských.

Poblíž hranic okresu Chlumeckého při erární silnici Hradec Králové — Praha položena jest obec O b ě d o v i c e, kde jest popi. dvůr hr. Kin- ského. Někdy stávala zde tvrz. Roku 1413 uvádí se co svědek na listině Václav Dlouhý na Obědovicích. Roku 1514 postoupili vladykové Jan a Václav bratru svému Vilémovi z Mečkova Obědovíce, jež koupili od strýce svého Viléma Vrbaty z Mečkova.

Z Nechanic směrem k východu vede okresní silnice ku Hradci Krá- lové. První obcí na ní jest obec L u b n o, na jejíž území postaven jest zá- mek hraběte z Harrachů, o němž byla již z předu učiněna zmínka. V obci jest mlýn.

Další obcí na silnici ku Hradci Králové jest Dolní Přím se zám- kem, dvorem, bývalým pivovarem a pověstnou sýrárnou hraběte z Har- rachů. Na Přímě umístěn jest lesní úřad velkostatku Sadovského. Opodál obce jest myslívna a bažantnice a zříceniny hradu, jenž byl kolébkou pánů z Přína. Rudolf Ferdinand z Vinoře ustanovil v r. 1677 za dědice jezuity a když řád jejich byl zrušen, připadl Přím náboženskému fondu, od něhož jej koupil Václav Klement a Václav Slivenský a od těchto v r. 1811 Jan Riedl. Od tohoto koupil statek hr. z Harrachů. V okolí Primu svedeny byly dne 3. července 1866 vražedné boje mezi Sasy spojenými s Rakušany a Polabskou armádou pruskou. K obci této přináleží osady Nový Přím a Jehlice.

Nad Doiním Fřímem směrem k jihu nalézá se na vyvýšeném vrchu obec Horní Přím, těsně při rozsáhlém lese velkostatku sadovského. Na téže silnici na samých hranicích okresu Královéhradeckého na- lézá se obec Š t ě ž í r k y, ke které náleží osada Charbuzice poněkud k severovýchodu 'vzdálená.

Na hřbetě vrchu od Dolního Přímu směrem k severu a dále k východu se táhnoucího položena jest obec P r o b 1 u z, v níž nalézá se škola a farní kostel Všech Svatých s hrobkou pánů z Vinoře, jenž uvádí se jako takový již od roku 1384. V r. 1691 byl od jezuitů znovu vystavěn. V r. 1866 o válce Němců s Němci drželi se tu Sašové proti značné přesile nepřátelské, při čemž byla ves kulemi pruskými vypálena a kostel částečně pobořen. U Probluze nalézá se vojenský hřbitov z doby války a široko v okolí, někde

i v poli roztroušeny jsou vojenské pomníky. K Probluzi náleží část osadv Ber, sestávající z několika domků.

Od Probluze směrem k východu leží obec R o s n i c e, v níž nalézá se kruhová cihelna a sušárna čekanky. V obci této udal se v r. 1863 veliký požár, který téměř celou obec zničil, takže musela býti přestavěna. Nad Rosnicemi směrem k jihozápadu jest příkrý vrch, na kterém nalézá se historické místo zvané »Žižkův stuh-, kde v r. 1423 tábořil Jan Žižka z Trocnova. Památné foto místo koupila jednota Sokol« v Nechanicích a pestavila na něm v roce 1886 pomník Žižkův. Památník tento sestává z pískovcového jehlance s kalichem. K Rosnicům přináleží druhá část osady Boru.

Zámek Dolní Přím.

Od Probluze k severu na bojišti Královéhradeckém rozkládá se poblíž železniční zastávky obchodní dráhy obec Střezetice, známá z dob války 1866, neboť poblíž její udal se památný útok rakouské jízdy, zná- zorněný na Sochorově obraze, který zakoupil J. V. císař rakouský pro svou obrazárnu. Obec r. 1351 darována byla klášteru sv. Jiří na předměstí královéhradeckém, zapsaná r. 1437 Divišovi z Miletínka, později tu seděli Salavové z Lípy, od r. 1575 Dohalští z Dohalic, za nichž vystavěna tvrz, dále Tamchynové z Doubravice, z nichž Krištof účastnil se bouří stavů českých, začež mu z trestu Střezetice od král. komory zabrány a prodány r. 1629 Václavu ml. Vratislavovi z Mitrovic. R. 1642 koupil je Zikmund Stoš z Kcunic; později připojeny k Libčanúm.

Z okresní silnice z Nechanic do Hradce Králové vedoucí odbočuje v obci Lubně silnice okresní k severu směrem k Sadové a po západní její straně téměř rovnoběžně se silnicí vine se kiikatě potok Bystřice.

Na tratí této rozkládá se obec Popovice, v níž jest mlýn a statek Antonína Kadečky. Popovice bývaly samostatným statkem. Opodál stá- val zámek, vystavěný v r. 1661 od Rud. Ferd. z Vinoře, který byl později od jezuitů sbořen. Velkostatek Sadovský má zde část pozemků.

Od Popovic směrem k západu přes potok Bystřici leží obec Sobě- tuš. V obci nalézá se škola. V druhé polovici XVI. století drželi Sobětuš Bořkové z Dohalic (linie Mokrovcuská). V r. 1652 držel Sobětuš Karel Stařimský. K obci této patří osada Tůň, v níž nachází se mlýn.

Probluz.

Od Popovic k severu leží obec Třesovice, ve které nachází se škola a družstevní sušárna čekanky. Jest tu křižovatka silnic okresních Nechanicko — Sadovské a Suško — Střezeticko — Všestarské. Také Třeso- vice drželi v druhé polovici XVI. stol. Bořkové z Dohalic (linie Mokro- vouská). Pamětníci vypravují, že o válce v r. 1866 byla obec tato nejkru- těji postižena i že po skončení její byly hrůzné její stopy na půdě této obce nejvíce patrný. Půda byla prý zbrocena kalužemi krve v pravém slova smyslu.

Odtud dále na sever rozkládá se obec Mokrovousy. Zde nalézají se: dvůr velkostatku Sadovského, náležežící hr. z Harrachů a mlýn bratří Kozákových, který však v poslední době byl proměněn ve tkalcovnu a sušárnu čekanky. Na stodolách panského dvora zachovaly se až dosud stepy války r. 1866. Bývala zde tvrz, na které seděl v druhé polovici XIV. století Zdislav Sokol ze Mžan. R. 1398 jmenuje se Bavor z Mokrovous, jenž jak se zdá, držel tuto tvrz společně s Markvartem z Mokrovous a Jiřím z Hustiřan. R. 1443 jal Beneš Mokrovouský Haška z Veliše, avšak pan Jetřich s Landfriedem dobyl Mokrovous a Hašek jest propuštěn. Syn Benešův Jiří prodal Mokrovouse okolo r. 1490 Albrechtovi z Kolovrat, jemuž pak Bořkové z Dohalic v držení statku tohoto následovali. R. 1628 prodal Hynek Bořek z Dohalic Mokrovouse, tehda tržiště spustlé, Jaro-

slavovi z Bubna. Protože však tento zboží toho doplatiti nemohl, vrátil je po jeho smrti poručník nezletilých jeho sirotků r. 1637 opět Hynkovi Bořkovi z Dohalic, kterýž je potom r. 1651 prodal Partoltovi Zárubovi z Hustiřan. R. 1707 koupila Mokrovousy hraběnka Marie Schaffgotschová a spojila s panstvím Sadovou. K Mokrovousům patří na straně k západu o samotě stojící dvůr velkostatku Sadovského, nazvaný Janov.

Od Mokrovous na sever stoupá silnice do vrchu přes Dohaličky a sklání se do obce Dohalic, ke které náleží osady Dohaličky, Dohalice Dolní, Horní a Kopaniny.

V Dolenních Dohalicích nalézá se cukrovar a dvůr hr. z Harrachů a stanice české obchodní dráhy. Těsně u obce stojí starobylá budova velkostatku, bývalý to panský špejchar. V místech těch stávala kdysi tvrz. Dohalice jsou rodinným sídlem rytířů (od r. pak 1729 hrabat) Bořků Dohalských z Dohalic, kteří tu až do r. 1658 vládli.

Na Dohaličkách jest škola a farní kostel sv. Jana Křtitele (plebanie již v r. 1350). Osada Hořenní Dohalice leží od Dolenních Dohalic k východu na okresní silnici a rozkládá se u samého lesa Holý, pověstného z r. 1866. Zde stála kdysi tvrz.

Osada Kopaniny leží od Dolenních Dohalic k západu úplně osa- mocena.

Od Dohalic dále na sever ve výběžku, zabíhajícím do okresu Hoři- ckého, rozkládá se obec S o v ě t i c e, ke které přináleží osada Sadová.

V r. 1482 připomíná se v Sověticích Matěj Salava z Lípy a v Sověticích.

V Sadové nalézají se: dvůr, pivovar, mlýn a kruhová cihelna, ve- směs závody hraběte z Harrachů. Od XV. století až do bitvy Bělohorské seděli na Sadové Sadovští ze Sloupna, kteří se účastnili odboje stavů českých, začež jim statky jejich od král. komory zabrány a prodány r. 1623 Albrechtovi z Valdšteina, který je ještě t. r. postoupil Magdaleně Trčkové z Lípy. Když pak její syn Adam Erdman padl v Chebu s Albrech- tem z Valdšteina, Sadová darována gen. M. Gallasovi. R. 1646 seděl na Sadové Václav Macák z Ottenburku. Sňatkem ovdovělé jeho manželky Marie za Jana Arnošta Schaffgotsche dostala se Sadová do rodu toho. Od potomků, jimž Sadová prodána pro dluhy, koupil ji r. 1788 pán z Gránzenšleina a od nástupců jeho v roce 1829 opět rodina hrabat z Har- rachů. Sadová stala se proslulou z dob války v r. 1866, neboť zde byl boj nejprudčí. Bylo v něm súčastněno na každé straně na 1500 děl a 250.000 vojínů. Nejvíce zuřil boj v okolí obcí Dohalic, Benátek, Hoříněvsi, Máslo- věd, Sendražic, Nedělišf, Lípy, Čištěvsi, Chlumu, Světi, Přímu, Třesovic, Probluze, Mokrovous, Popovic. — Poblíž Sovětic jest rybník, zvaný »Ko- zinec«.

- 414 -

Od Sadové směrem k Hořicúm k severozápadu vede erární silnice, v jejímž okolí rozkládají se obce Mžany, Dub a Klenice. Od Sadové až po Klenice stoupá silnice stále do vrchu.

Ve Mžanech jest škola a dvůr velkostatku Sadovského. Zde stá- valo sídlo vladyčí.

V obci Dubu jest družstevní sušárna čekanky. Obec bývala domi- nium Sadové.

Obec Klenice leží v nejsevernějším výběžku okresu Nechanického, zabíhajícím do okresu Hoříckého. Poblíž jí jest vrch »Bukvice«, nejvyšší to bod v okrese.

Z Nechanic směrem k západu vede okresní silnice do Nového Byd- žova. Silnice tato vede po hrázi, roubené po obou stranách kaštanovým stromořadím. Luka po obou stranách bývají každoročně zaplavována. Nechanice z těchto míst v době záplav odrážejí se v zrcadle hladiny v (."dní a činí pohled na ně malebným. Hráz končí za mlýnským náhonem Bystřice, kde počíná se rozkládati obec Staré Nechanice. V obci té nachází se mlýn Lad. Kašťáka a dvůr velkostatku Sadovského, pak hřebci stanice státní. V obci jest rybníček, poblíž pak obce a hranic okresu Novobydžovského rozkládá se rybník t. zv. Velký Lhoták.

Ze Starých Nechanic vede silnice okresní na sever do Hořic. As piil hodiny odtud nalézá se obec Suchá, v níž jest škola, liliální kostel Nej- světější Trojice, patřící k mateřskému farnímu kosteiu v Nechanicíeh. Kostel v Suché býval ve XIV. století farním.

Dále k severu poblíž téže silnice leží obec N e r o š o v, ve které na- lézá se mlýn. Obec tato bývala až do roku 1885 spojena s Velkými Petro- vicemi, od doby té jest samostatnou politickou obcí.

Na téže silnici dále k severu rozkládá se obec S t r a č o v. Jest zde škola, farní kostel sv. Jakuba a dvůr velkostatku Sadovského se zámkem. Ve XIV. a XV. století připomínají se tu vladykové ze Stračova. R. 1478 drželi tvrz Kulové z Chotče, v XVI. století Bořkové Dohalští a Nejedlí z Vysoké, z nich Ludmila Nejedlá z Vysoké prodala r. 1611 Stračov Karlu Zárubovi z Hustiřan, načež byl Stračov do r. 1708 při panství cerekvickém. Ještě toho roku koupil zboží Stračovské Maxmilián Rudolf rytíř Lamotte a prodal je r. 1728 zeti svému Janovi Balt. hr. z Bredy, jehož potomci tu seděli poč. XIX. století; potom následovali Harrachove. R. 1495 povýšen byl Stračov na městečko, jež časem kleslo opět na pouhou ves. V r. 1495 dal král Vladislav městečku právo odbývati týdní trh. Velkostatek náleží panství Sadovskému hr. z Harrachú. Ve dvoře, bývalém to zámku, umí- stěny jsou ústřední úřady hospodářství velkostatku Sadovského. Ke Stra- čovu náleží osada Lhota S t r a č o v s k á, osamocený dvůr u hranic okresu Hořického, nazvaný Č e ň o v.

Od obce Suché vede okresní silnice k západu do Lodína a odtud na severozápad do Velkých Petrovic.

V obci L o d í n ě jest škola a dvůr velkostatku Sadovského hr. Har- racha. Obec tato připomíná se již v r. 1086 mezi zbožím kláštera Opato- vického, jemuž ji pan Všebor daroval. K Lodínu náleží osada J a n a t o v na západ od Lodína na samých hranicích okresu Novobydžovského po- ložená.

Ve Velkých Petrovi- c í c h jest škola, farní kostel Nane- bevzetí Panny Marie, dvůr a sýrár- na velkostatku Sadovského hr. z Harrachů. Zde stávala tvrz. Petro- vice jsou po katastrofě Bělohorské v plen vzaty a Albrechtu Valdštei- navi prodány po jehož pádu opět na korunu spadše, Janu Gordonovi, cis. plukovníku, dány jsou. Po smrti toho jsou 1648 hr. Rudolfu Kollero- dovi z Wallsee prodány, při jehož rodě až do r. 1809 zůstaly. R. 1812 dostaly se Petrovice rodu z Grán- zensteina, načež je r. 1829 nynější držitelé hr. z Harrachů koupili.

Jako každá krajina, tak i okres Nechanický má tudíž dosti zajíma- vého, co obyvatelstvu jeho činí po- byt v něm příjemným a milým. Žel, že pomalu jen a s obtížemi, namnoze i značnými, dohání okresy okolní, Kostcl ve Velk*ch Petrovicich.

jímž Štěstěna ze svých zásob více uštědřila. — Doufejme, že bude lip, až místním činitelům, již o zvelebení a povznesení jeho upřímně se starají, po- daří se rozřešiti nejpalčivější otázky, kterými dnes jsou: řádné železniční spojení, regulace Bystřice, provedení sítě meliorační a j. jimiž podmíněna jest zde existence všech stavů bez rozdílu.

FRANT. K. ROSULEK:

PARDUBICKO.

Kolem důležitého úhlu labského, při úslí Chrudim ky a Loučné rozkládá se na východ a na západ téměř stejnoměrně požehnaná a utě- šená krajina soudního okresu Pardubického, ohraničeného přirozeně na severní straně návrším Vosickým a Milířem u Vysoké nad Labem, na jižní straně návršími 'Jezbořickým, Mikulovickým a Vostřešanským. Obzor jeho lemují na severu křídové planiny Královéhradecké, na jihu Železné hory, na východě Orlické hory na západě výběžky Železných hor a Vy- soká u Kutné Hory. Nejvyšší česká hora Sněžka viditelná jest i z nejniž- šího Polabí. Povrch okresu jest z části rovinou, z části nízkou kopčinou. Po obou březích Labe a dolního toku Chrudimky, v Polabinách u Pardubic, šíří se překrásná rovina, ovládaná nejvyšším vrchem zdejšího kraje Kunětickou horou, eruptivního původu, a svlažovaná širo- kým plouživým Labem červenavé vody, protínajícím okres od Vysoké k Pardubicům směrem jižním a od Pardubic k Lánům na Důlku směrem západním, pak dolním tokem Loučné a Chrudimky. Kunětická hora se svými vzdálenějšími kopečky (Hůrka, Webrův kopec) a žílami u Spo- jila a Mateřova náleží k českému Středohoří, opukové planiny a kopečky rovinu pardubickou obkličující jako valy a bašty ke křídovým planinám středočeským.

Vrcholová výše přestupuje jen na Kunětické hoře 300 metrů, výška většiny pahorků a návrší kolísá mezi 220 a 290 m. I hodila se proto rovina pardubická velmi dobře již v minulém století ku pořádání koňských do- stihů a parforsních honů (štvaní na jelena neb lišku), jimiž jsou Pardu- bice známy v celé Evropě, zvláště v Anglii a Německu.

Soudní okres Pardubický rozkládá se mezi 49° 58^' a 50" 101 V sev. zem. šířky a mezi 33" 19' a 33" 35' vých. zem. délky od Greenwichu. Délka jeho hranic jest 138.4 km, rozloha 33.683 ha 98 a 12 čtver. m; na východní straně sousedí s okresem Holickým v délce 28 km, na záp. str. s okr. Přeloučským v délce 35 km, tvoříc s nimi jedno hejtmanství.

Vzdálenost nejsevernějšího bodu okresu (u Vysoké nad L.) od hranic pruských (mezi Maršovém a Žacléřem) jest 57 km, průměrná vzdušná délka mezi nejsevernějšími osadami Pohřebačkou a Mikulovicemi Hu- benicemi a Jczbořicemi jest 22 km.

Severozápadní, největší díl okresu uvnitř labského úhlu postrádá řek neb větších potoků a jsa v dávných dobách bažinatým, odvodněn byl a

zároveň místy zavodněn v době pernštýnské velikým náhonem Opa- tovi c k ý m, jenž jest přední vodní stavbou v království Českém a jenž tvoří přeponu trojúhelníka, jehož vrcholy jsou u Opatovic, Pardubic a Semína na Přeloučsku. Jihozápadní část zavlažují dva mocné potoky, přicházející ze Železných hor, B i 1 a n k a, jež ústí do Labe pod Rosicemi Labskými a P o d o 1 k a, vlévající se do Labe pod mlýnem krchlebským; severovýchodní část protéká Brodecký potok, sbírající vodu v le- sích chvojnovských a ústící u Lukovny pod Kunětickou horou do Labe.

Celý okres Pardubický, zvláště jeho severozápadní a severní část, můžeme nazvati krajem rybničn ý'm, neboť největší díl rybníků panství pardubického, jichž bylo co dní do roka, a z nich největší: Oplatil, Čeperka, Bohdanečský a Jezero, zde se rozlévaly.

V nynějším století křivolaké břehy labské Chrudimky i Loučné i po- toka Bilanky jsou regulovány, neboť škody, způsobené zátopami, bý- valy ohromné.

Trigonometrické body, s nichž možno přehlédnouti dobře pardubické krajiny, jsou: na prvém místě Kunětická hora, 305 m vysoká (nad okolím 81.5 m), Lhota na Milíři u Vysoké n. L. (283), na kopci u kostela Miku- lovického (274), Svatojirský kopec u Bohdanče (227), kostelní věže v Boh- danči (216), Jezbořicích (287), Mikulovicích (261), Opatovicích (223) Se- zemicích (228), Vosicích (264), Ždánicích (222) a Hláska zámecká v Pardu- bicích 214 m.

Po stránce geologické celá dolina od Hradce Králové přes Pardu- bice až po Labskou Týnici a na sever přes Bohdaneč směrem k Chlumci nad Cidl. jest tvořena náplavy, čtvrtohorami. Tak vysoko jako jest v sousedním okresu návrší Chvojnovské sahal dříve útvar křídový (druho- hory), ale byl později odplaven a jeho místo zaujal namnoze štěrk, prchlí- ce, hlína, písek, na nichž ulehla různě mocná vrstva ornice, někde ryb- ničná křída, rašelina, bahní ruda a vápenný tuf. V těchto diluviálních vrstvách nalezeny kosti mamuta, diluv. koně, tura, 3 stoličky nosorožce v Cihelně u Choltic a r. 1900 největší vzácnost, kostra diluv. nosorožce (druhá v Rakousko-Uhersku) v cihelně u Blata na hranicích okresních, jež zmontována stojí nyní v zemském museu v Praze, tuří lebka a rohy se stopami pravěkého člověka a j. Alluvium, mladší naplaveniny, na- cházejí se v poříčí řek, potoků a pramenů, v okolí rybníků a bařin a ob- sahují nánosy těchto: štěrk, písek, hlínu (červeníce), vivianit, bahní rudu, ornici, rašelinu a pozůstatky zvířat a rostlin nyní žijících. Největší pí- sečné pahorky a navátiny jsou u Dražkovic, Pardubic, Hradiště a Bohdan- če, rozsáhlé rašeliniště u Libišan, mělká rašeliniště u Doubravice, Ry- bitev, Studánky, Čivic a Krchleb, rašelinné louky jsou u Pardubic.

Vzhledem k půdě, která jest v Polabí hlinitá jinde písčitá neb písčíto- hlinitá, jeví se okres Pardubický jindy i nyní jinak, než jeho sousední okresy.

- 418 -

V nízkém Polabí bývalo hojně lučin, tůní či starých »1 a b i š ť a t« a krásných porostlin, v nichž vynikaly zejména duby, jilmy, vazy a černé topoly a z nichž zbytky porůznu roztroušené, tu ve větších, tam v men- ších skupinách jsou právě charakterem zdejších Polabin. Jako svědek dávných dob a poslední Mohykán polabských pralesů zůstal tu Čer- vinkův topol u Pardubic, mající objemu 8 m 6 dm, větší obr v říši rostlinstva našeho, než topoly v srdci Asie na řece Tarimu, jež měřil Sven Hedin.

Výše od vlastních Polabin bývaly v pradávných dobách místy bažiny a močály, kteréž odvodněny v XVÍ. stol. a na místě jejích založeny uži- tečné rybníky, místy husté lesy, v nichž zdržovali se hojně vlci ještě v polovici 17. století, jak je pamatuje učený jezuita Bohuslav Balbín. V nej- starší době krajinu kolem Opatovic vzdělávali mnichové pověstného klá- štera Opatovického; na opučité půdě založeno tu mnoho vinic a chmelnic. Nyní většinou povrch půdy zaujímají role, při řekách lučiny, z nichž klidí se výborné seno, u vsí jsou dosud velké zahrady a místy i pastviny, zvláště na drahách a občinách, ač stále více ustupují rolím a s nimi mizejí též staré vyšeptalé vrby pří struhách a obyvatel jejich, krásný pták dudek, staré plané hruše na mezích a křoviska hlohu a šípku v úvozech a při cestách. Z rozsáhlých lesů zbyly tu lesy u Doubravice, Vy- soké, Čivic, pod Kunětickou horou, u Vesky a Zminného, většinou jehličnaté.

Z velikého počtu rybníků, založených v 16. věku, zbylo vedle ve- likého bohdanečského, dosud nalitého, jen několik menších; půda ostatních přeměněna v pole a luka, jako se stalo s rybníky Semtínem, Spo- jilem, Mateřovským Jesničanským, Staročernským a j. Na půdě někte- rých vypuštěných rybníků vznikly v době Josefínské osady: Jesničánky, Staročernské, Veska, jichž původní obyvatelé byli přistěhovalci něme- čtí z pruského Slezska a Kladska, kteří se již dávno počeštili a jen jména jejich, na př. Ditrich, Kahler, Kerzl a j. připomínají jejich původ.

A tento vzdělaný kraj měl také záhy dosti spojovacích prostředků, z nichž nejdůležitější byly císařské silnice k Chrudimi, Hradci Král. i Kutné Hoře.

V roce 1889 vydržoval okres Pardubický 113.616 m silnic nákladem 16.892 zl. 33 kr. a od té doby síť jejich rozhojněna. Zvláště železné dráhy Pardubicům a celému okresu přispěly velíce k rozvoji: severní státní dráha vystavěna byla r. 1843 — 45, jihoseverní německá spojovací dráha k Liberci stavěna v 1. 1856 — 57, a rakouská severozápadní dráha z Něm. Brodu r. 1870 — 71. Poštovní spojení s Prahou měly Pardubice již r. 1644, ale časté vpády nepřátelské zavinily ovšem nepořádky v něm, neboť Švé- dové obyčejně všecky koně poštovní zabrali. Dnes mají Pardubice tři poštovní úřady, telegrafní a telefonní úřad a spojení s Bohdančem, Holi-

cemi a Herm. Městcem autobusem. R. 1899 otevřena železnice Boro- hrádek — Chrudim.

Za dávných dob vedla okresem Pardubickým zemská stezka Trstenická. Od Litomyšle vedla přes Chrudim k Pardubicúm poboční cesta, po níž se přivážela nejvíce sůl.

0 přechod přes Labe postaráno bylo v starší době pouze převozy. Nejstarším mostem labským jest most u Němčic, který byl vystavěn zajisté jen vzhledem ke klášteru opatovickému a později ke Kunětické Hoře, pak most u Pardubic pod zámkem, vystavěný r. 1494. Pře- vozy jsou dosud v činnosti u Bukoviny, Počápel (Kunětický), Rosic, Blat- níka, Lánu na Důl., Opočinka, Mělic, Lohenic, Břehů, Valů, Semína a Telčic. Později zřízen přes Labe železniční most v Rosicích a most při silnici v Opatovicích. Na labskou trať říční od Král. Hradce po Labskou Týnici dohlíží od r. 1874 dříve královský zemský, teď c. k. pořičný.

Jako v dřívějších dobách rozsáhlé vrstvy hlíny v Polabí daly vznik četným cihelnám a hojné vodní toky četným mlýnům, tak železné dráhy napomáhaly k založení mnohých továren, jako jsou: cukrovar, pivovar, lihovar, čistírna petroleje, továrny na stroje hospodářské a mlýnské, elek- trárna, vápenné peci, továrna na perleťové knoflíky, cikorkárna a jiné menší v Pardubicích, raffinerie cukru v Rosicích, lihovary v Bohdanči a Hrobicích, továrna na strojená hnojiva v Opatovicích a j.

Obyvatelstva okresu Pardubického v posledních letech rychle při- bývá, jelikož stěhují se sem mnozí lidé za živobytím, jež poskytují četné továrny, obchody a živnosti zejména v Pardubicích; r. 1900 měl okres 4936 domů se 48.545 obyvateli, r. 1910 6043 domů s 55.795 obyv. národ- nosti české.

Lid zdejší náležel k rozsáhlému slovanskému plemeni Charvátů, kteří tu bydleli zajisté již před Kristem, jak tomu nasvědčují četná zde od- krytá žároviště a nálezy kamenných zbraní. Tam, kde jsou žá- rové hroby, jest nedaleko bud hřbitov křesťanský neb osada. Osady nej- starší zakládány tak, že kolem návsí kupila se sídla do kola; prvotních sídel, poplužních dvorů, bývalo málo a teprve jejich dělením přibývalo v osadách sídel. Nejmladší osady z doby německé kolonisace Josefínské mají konfiguraci ulicovitou neb řádkovitou. Staré dřevěné stavby lidové téměř vymizely a tu a onde, v Popkovicích, Spojile, Ostřešanech, Bezdě- kově, Hrádku, Lánech na Důlku a jinde jen zachovalé lomenice se zá- klopou a pamětním prknem ještě na ně upomínají. Též nábytek a nářadí staré mizí valem na našem venkově a městské museum pardubické má zásluhu, že zachránilo mnoho pěkných malovaných neb vykládaných skříní, truhel, židlí a j., že zachránilo i zbytky starých krojů a výšivek, zvláště krásně vyšívané kostelní prádlo z Rosic.

ZELENÁ BRÁNA V PARDUBICÍCH.

- 421 —

Dříve zaměstnáním obyvatelstva nejen na vsích, i v Pardubicích byla orba a chov dobytka, teď tyto z měst ustupují a v Pardubicích téměř vý- hradně živí se obyvatelstvo řemesly, průmyslem a obchodem, starajíc se četnými různými spolky a zřízeními též o povznesení svého vkusu umě- leckého a hovíc sportu, majíc za městem letiště i velké footba- 1 o v é křiste, i nejnovějším snahám pokrokovým. Vydatnou podporou toho jsou místní a krajinské lišty.

Uprostřed světle požehnané roviny, uprostřed bujné vegetace, roz- kládá se centrum a Léžiště celého okresu, k němuž všecky obce gravitují, rozsáhlé a vábné

PARDUBICE, jež široce rozkládají údy své od východu k západu a od nichž vane mocný a vznešený dech minulosti, středověku, jehož sídlo ve zdech zámeckých a na staroměstském »rynku«. A kdo sezná blíže rušný a pestrý život dnešních továrních a sportovních Pardubic, brzo si jich za- miluje.

Blížíme-li se vlakem městu od Prahy neb od Král. Hradce, spatříme nedaleko železniční trati nejprve rozsáhlou čistírnu na petrolej na místech někdejší vsi Přerova, pak vápenné peci, akciový cukrovar z r. 1869 a za ním Wertheimcrův lihovar a akciový pivovar, jižně u vojenského cvičiště hangár prvního českého avialika inž. J. Kašpara, pardubického ro- dáka a pak vjíždíme do velkého a prostranného nádraží, před třemi lety rozšířeného a vkusně upraveného.

Od nádražní budovy, v níž jest hlavní poštovní úřad a jež vystavěna byla v letech 1857 — 1859 a vzdálena jest čtvrt hodiny od vnitřního města dáme se širokou Alžbětinou třídou aneb kolem státní průmy- slové školy na prohlídku Novým městem. Alžbětina třída vznikla pode! chrudimské silnice a pokračování její >za šraňkem« tvoří část města zva- nou na Skřivánku«, honosící se krásnou moderní školou obecnou a rozvětvující se v množství menších ulic, z nichž jedna nazvána »N a spravedlnosti", jelikož tu stávala až do doby Josefínské šibenice s kolem. Z Alžbětiny třídy odbočuje přímá a dlouhá ulice S m i 1 o v a, ne- soucí jméno to ku poctě známého básníka Smila Flašky z Pardubic. Na místě jmenovaných ulic ještě po roce 1866 vlnily se klasy žitných polí. Naproti ústí Smilovy ulice do Alžbětiny založeno opodál prostranné ná- městí Nového města, jehož východní stranu vyplňuje nejvíce obecná chla- pecká a dívčí škola, na jižní straně státní průmyslová škola, na severní dva velké domy zdejšího stavebního družstva. Minouce knihtiskárnu Hoblíkovu zastavíme se před synagogou a pomníkem bratran- ců Veverků, vynálezců ruchadla. Odtud k západu směřuje široká třída Palackého, v níž jsou c. a k. jízdecká kasárna, to- várna na stroje Josefa Prokopa synů a dále zmíněný již akciový pivovar, proslulý svým portérem. Pomník bratranců Veverků od- halen byl za řeči vůdce národa dra Frant. Lad. Riegera r. 1883; model jeho

- 422 -

pracoval Jos. Strachovský a v kameně vytesali bratři Ducháčkové z Prahv. Než postupme dále!

Vedle výstavného hotelu Veselka, v němž jest elegantní rozsáhlá kavárna a vedle kostela sv. Jana Křtitele, kolem něhož starý hřbitov změněn v sad, při jehož východní straně postavena nákladná bu- dova měšťanských škol novoměstských, vcházíme do Královské třídy čili na Zelené předměstí, ne tak pojmenované po dvou malých zelených kobercích mezi Veselkou a sochou mariánskou, ale po Zelené bráně, jež je na východě zavírá. Kdysi byl vchod do něj užší, když tu těsně při silnici stál městský špitál, založený od Pernštýnú a hřbi- tovní brána s nápisem »Mors janua vitac«. Dnes tu volněji a také koste- lík, zbudovaný ve slohu gotickém r. 1510 více vynikl; Vilém z Pernštýna vystavěl jej pro kališníky a měšťanstvo zřídilo tu hřbitov, z něhož tu zůstal jen monument zasloužilého starosty města Václava Bubeníka a ně- které náhrobní desky v ohradní zdi, z nichž Zrústova jest již stoletá, po- chovávat se od r. 1883 na novém hřbitově u Jesničánek, jež jsou částí Pardubic. Do roku 1620 vedl správu tohoto kostela farář podobojí, který přebýval ve dvoře, ležícím hned u kostela; utrpěl též mnoho ve válce třicetileté, kdy Švédové obléhali třikráte město. Královská třída, dříve zvaná Dlouhé neb Zelené předměstí (432 m dlouhé) jest nejúpravnější a nejpřednější částí města, jsou to pardubické Příkopy, kde v neděle a svátky dopoledne, večer každodenně po širokých chodnících procházívá se domácí obyvatelstvo. Zde na podzim v době parforsních honu a dostihu sídlí čelní šlechtici; zde v domě (Krausově) Živnostenské banky meškal Jeho Veličenstvo císař a král František Josef I., roku 1866 král pruský Vilém r. 1884 bydlel tu Jeho Výsost arcikníže Eugen, v letech osmdesá- tých vévoda Adolf Nasavský. Kromě hotelu Veselky a hotelu Střebského, po velkoměstsku zařízených, pozoruhodné jsou zde obchodní domy »U M e t k u r a« a »U 1 v a«, stojící na místě někdejšího hotelu »U zla- tého lva«.

Úzká ulička Pernerova blízko Veselky vede k býv. mlýnu »na valše« a dále pod zámek k labskému mostu; na jižní straně spojuje Královskou třídu s ulicí S m i 1 o v o u v níž jest Dělnický dům nár. socialistů, a s dal- šími ulicemi třída Sladkovského až ku železniční trati sahající, v níž se nachází zdejší evangelicko r e f. církve jednoduchý chrám, nesoucí velký kalich v průčelí.

Ulička vedle c. k. pošty vede na zastrčenou část třídy, zvanou > N a hrádku«. Dlouhá Jindřišská ulice spojuje třídu s ulicí Smilovou a se vzdálenější ulicí Karlovou; v ní jest Dělnický dům strany sociálně demokratické. V obou Dělnických domech jsou umístěny biografy.

Domky malé uličky Vodní nad bývalým hradebním příkopem, jenž jest dnes již téměř celý zavezen, byly r. 1913 sbourány a vyvstanou zde

- 42;! -

veliké a nákladné stavby: okresní dum a městské museum, jež budou za- vírati na severozápadní straně nové náměstí před Zelenou branou.

Nežli vstoupíme do Starého města, musíme přejíti přes někdejší hra- dební příkop, nyní zasypaný, který se zdí vysokou zavíral dříve město, byv napájen vodou z Chrudimky, a pak projíti štíhlou věží Zelenou branou, 59 m vysokou, která majestátně panuje nad městem a kterou vedla již v dávných dobách zemská stezka Trstenická od Litomyšle ku Praze. Zelená brána vystavěna byla od mistra Jiříka, Moravana, na roz-

Mčstské divadlo v Pardubicích.

kaz pana Viléma z Pernštýna r. 1507; gotická ta věž nese osm menších věžiček a větší střední s hvězdou zlacenou, hodiny se čtyřmi ciferníky a jest kryta mědí, která sezelenala a dala tak bráně jméno »Zelená« i ce- lému předměstí (»Zelené«).

Na západní straně byla dříve dubová železem pobitá padací mříže, která odstraněna okolo r. 1800. Stěžejí po vratech a devět prkének za- nechaných v klenbě z doby jejího budování dos-ud tu spatříme. R. 1912 zřízen byl na bráně ochoz na betonových krakorcích, brána zbavena o- mítky, důkladně opravena, aby vyhlížela jako za starých časů, kdy hlásný s pavlače oznamoval rohem hodiny a požár.

Před věží jest jednopatrové předbrání s cimbuřím, střílnami a goticky sklenutým vjezdem a menším vchodem pro pěší; na průčelí dle

424

kartonu Alešova znázorněn r. 1903 plastikou velikou původ znaku pánů z Pardubic. Zachováním Zelené brány uctili Pardubičtí památku svého dobrodince Viléma z Pernštýna více, než jakýmkoliv pomníkem. Na prostranství před branou stojí na jižní straně nad květinovými koberci městské divadlo, ozdobené v průčelí malbami Urbanovými a me- daillony: Smetany a J. K. Tyla, a za ním dům Rakousko-Uherské banky, na straně severní děkanský chrám a stará zvonice a mohutná hráz se starými kaštany, kterou město chráněno před zá- topou, když zámek byl oblit vodou.

Projdouce Zelenou branou a krátkou Zelenobranskou ulicí staneme na Hlavním náměstí.

Zvláštní duch nás tu ovane: duch minulo- sti a přítomnosti zápasí tu poslední dvě deseti- letí. Ty staré mohutné pernštýnské zdi s vyso- kými okrasnými štíty, pokrytými někde boha- tou prací štuka térskou, ustupují modernímu

vkusu, jenž s tohoto sta- rožitného náměstí, je- muž co do tvářnosti málo které v Čechách se vyrovná, stírá víc a více původní ráz. Ná- městí má podobu pra- videlné obdélníka (129 m dl., 45 a půl metru šir.) a chová uprostřed pozlacenou sochu Ne- poskvrněné Panny Ma- rie z r. 1695 na 6 m vy- sokém sloupě ovinutou čtverhrannou galerií se sochami osmi patro- nů českých a se čtyřmi korunovanými lvy v ro- zích, kterou zhotovil v roce 1777 sochař Jakub

•t- i . Zelená hrána v Pardubicích

1 eP'"- (pohled z náměstí).

— 427 -

Naproti soše na severní straně stávala radnice a domy obecní s vojenskou strážnicí pod kaštany. Stará ta radnice (vystavěná r. 1722) měla průčelí bohatě odzdobené měšťanem a sochařem zdejším Jakubem Teplým. Nahoře ve výklenku byla socha arcibiskupa Arnošta z Pardubic, pod ní městský znak (půl koně bílého jezdeckého v červeném poli), jejž držela mohutná postava Herkulova, pod níž byl tento nápis: »Arnošt první arcibiskup Pražský, užíval toho znaku, jejž nyní, císaři, město tvé má,« Radnice tálo a tři sousední domy byly strženy a na místě nich vy- stavena v 1. 1893 — 94 dle návrhu architekta Jan Wejricha nová rad- nice v české renaissanci nákladem 159.000 zl. V průčelí nalézáme osm medaillonů s podobiznami českých králů a na vrcholu štítu mezi oběma věžemi sochu Vojtěcha z Pcrnštýna tepanou z mědi. V prvním poschodí nalézá se nádherně zařízená zasedací síň městského zastupitelstva s přihrádkovým stropem a nástěnnými obrazy K. Klusáčka. V druhém patře jsou místnosti okresního soudu a v zadním traktu místnosti knihovny c. k. soudu a Měšťanské besedy. V přízemí jest vpředu Městská spořitelna a restaurace. Kromě rcídnice zasluhují zvláštní zmínky pro svůj zevnějšek ještě dům Polákův s Jonáš em«, dům Wernerov- s k ý a H 1 a d ě n ů v, pro vnitřní klenby hostinec »u K o n í č k a« a dům Polákův a dům Oesterreicherův nesoucí desku, na níž zobrazena po- věst o původu znaku pernštýnského, jenž vykazuje černou zubří hlavu s houžví ve chřípích; z nových domů Ob č. záložna na jejímž průčelí jsou reliéfy Krista, Žižky z Trocnova a ostrého výstupu Ji- říka z Poděbrad s kardinálem Fantincm de Vale. Občan, zá- ložna v tomto svém krásném stánku oslavila r. 1913 padesá- tiletou blahodárnou činnost, za kterouž příčinou vydala skvost- ný jubilejní spis, z něhož ně- která vyobrazení se vzácnou ochotou laskavě nám zapůjčila do tohoto popisu. V budově Ob- čanské záložny jsou úřadovny c. k. okres, hejtmanství. V tomto domě, dříve zvaném »U bílé růže« bydlil v letech čtyřicátých minulého věku dr. J o s. B o j. P i c h 1 s manželkou svou Fran- tiškou, básnířkou českou, zná- mou pode jménem Marie „ , , , , ..

rnlakuv aum »s Jonášem

Čacká. V představeném měst- pardubickém.

^_J

430

ském domě na západní straně vede široký průchod k staré zvonici a děkanskému kostelu.

Z náměstí vedle domu Wernerovského vede pod obloukem ozdobe- ným starobylými freskami, úzká a křivá ulička Bartolomějská, při- pomínající ulice táborské, svahovitě na Wernerovo nábřeží a do Kostelní ulice; na jižní straně vede krátká Klášterní ulice ku kostelu Zvěstování Panny Marie, staroměstským školám a r e á 1 c e, na severní straně pěkná ulice Pernštýnská, jejíž domy mají podohnou tvářnost jako domy náměstí, vede k zámku a na Bílé před- městí. Dáme se touto poslední. Všimnouce si na východní straně pamětní desky na rodném domě Frant. Schwarze, projdeme u >>c í s a ř-

Děkansk-ý chrám s\. Bartoloměje \ Pardubicích,

4:31 —

ského mlýna« průchodem zvaným »p o d sklípky^, a přijdeme na Wernorovo nábřeží podél bývalého náhonu Haldy, kde stávaly dříve staré masné krámy a kde na západním konci vypíná se štíhlou věží do výše děkanský chrám sv. Bartoloměje, stojící těsně nad náho- nem. R. 1295 založen byl při něm klášter Křižovníkův červeného srdce (Cyriakův), který byl r. 1421 od Žižky, když táhl od Chrudimě přes Par- dubice, i s kostelem rozbořen a zůstal v ssutinách, až obé vystavěl znovu r. 1519 Vilém z Pernštýna, povolav sem Minority z Krakova. R. 1532 syn jeho Vojtěch uvedl mnichy ke kostelu Zvěstování P. Marie a kostel sv. Bartoloměje povýšil za farní.

Náhrobek Vojtěcha z Pernštýnu v chrámě sv. Bartoloměje.

Když r. 1538 město i s chrámem vyhořelo, vystavěl je zase Jan z Pernštýna. Po celé 16. století byla správa tohoto chrámu v rukou podobojích a teprve po r. 1620 přešel do správy katolické. Stavěn jest v slohu gotickém o třech lodích; zvony (5) chrámové visí na blízké zvonici; největší z nich sv. Bartoloměje váží 21 'i metr. centů a byl r. 1670 přelit. Uvnitř kostela jeslí pamětihodný obraz sv. Bartoloměje od M i c h. L. W i 1 1 ra a ti a ze školy Rembrandtovy a krásný náhro- bek z bílého mramoru pana Vojtěcha z Pernštýna, nejvyššího hof- mistra království Českého (zemř. 1534) před hlavním oltářem a oratoře s renaissančním pažením kassetovaným. Též portál na sev. straně ko- stela, k němuž přes klenutý most nad Haldou vede 15 schodů, jest krásná práce kamenická, nad níž jest velká deska pamětní s výjevem z pověsti o původu erbu pánů z Pernštýna a znaky rodovými. V roce 1912-13 byl péčí kostelního výboru restaurován prací archritekta Boži Dvořáka a nově vysvěcen biskupem královéhradeckým J. Doubravou.

- 482 -

Za zvonicí u kostela nachází se soukromý průchodní dům č. 82, kde bývala od r. 1522 škola, jejímž správcem byl po r. 1572 známý mistr Martin Bacháček z Na u měřic, předchůdce snah Komenského. Vedle tohoto domu jest zmíněný již průchodní dům městský, kde umístěny některé úřady městské a státní.

Od kostela děkanského půjdeme ulicí Kostelní až k podjezdu, po jehož jižní straně stojí dům é. 15. kdysi pánů z Pernštýna, v jehož prvním patře vyjmuty byly dva vzácné renaissanční portály z pálené hlíny, z nichž jeden uložen v král. zemském museu v Praze, druhý v městském místním museu. Portály tyto, jakož i krásná renaissanční ob- ložení oken, jaká spatřujeme na císařském mlýně a u Zelené brány, byly pracovány nejspíše v panské dílně tcufarské, řízené některým vlašským umělcem. Projdouce podjezdem uchýlíme se v levu do krátké ulice Z á- m e c k é, z níž gotickou branou, ozdobenou znakem pernštýnským, do- staneme se do první části rozsáhlého zámku pardubického, jenž náleží k největším a dosud nejzachovalejším zámkům českým a jest nej- přednější okrasou a památkou města Pardubic. Starobylý ten zámek skládá se z předhradí a vnitřního zámku. Nežli se dostaneme k předhradí, musíme projíti trojhranným stavením, zavírajícím nevelký dvorec s kaš- nou, jehož druhá brána byla věžovitá. Této části se říká podhradí a náležela do ohrady městské a obsahovala to, co se nemohlo směstnati v zámku, sýpky kovárnu, kancelář sirotčí a j. Vykročivše z druhé brány

spatříme před sebou zámek upro- střed bujných lučin, zastřený místy stromovím, jímž jsou osázeny vysoké valy. Kdysi místo lučin býval tu bahnitý příkop, jenž se až do r. 1734 naháněl široce vodou z Chrudimky. Přes příkop chodilo se k třetí bráně po mostě dřevěném, místo něhož nasypána tu r. 1805 cesta, která může slouti »hladovou cestou« ne- boť poskytla lidu dělnému výdělku v čas velkého hladu r. 1805. Tuto vy- sokou cestu podoby hráze zdobí so- cha sv. Františka de Pauli a sv. Jana Nepom.

Před třetí branou býval most zdvihutý, po němž tu zbyly pouze kladky, po nichž se »zpodjímal« či vytahoval. Na třetí bráně, postavené r. 1511 nachází se nad čtyřmi znaky Předhradí zámku pardubického. (pánův z Pernštýna, Lomnice, Stern-

— 43a —

berka a Vartenberka) také deska, jakouž jsme viděli již na domě Oesterreicherově a na děkanském kostele, na níž jest zobrazen výjev z této pověsti: Praotec Pernštýnův Věňava neb Vojtěch byl uhlířem a když v lese uhlí pálíval, přicházíval divoký zubr neb tur a sežral mu potravu, kterou s sebou míval. Uhlíř nevěda jak by se zvířete zmocnil, rozhlížel

Průčelí zámku pardubického.

se a tu ptáček jeden na stromě zpíval jako by volal: »1 e j č í m. 1 e j čí m!« Věňava porozuměl, odvinul s obuvi své lýko a drže pevně zubra za rohy, provlékl mu pak nozdrami lýkový provazec, čímž jej zkrotil a přivedl na hrad knížecí. Za tuto odvahu dostal les, kde uhlí pálil u Pernštýna a do znaku černou zubří hlavu.

Stavení zámku Pardubického, zavřená valy, jež vybíhají ve čtyři rondely, obrácené ke stranám světa a obehnaná vysokou zdí se střílnami a zmíněným již širokým příkopem, dělí se na zámek dolní či předhradí

— 434 -

(dolní plac-) a zámek horní, stojící na místě někdejší tvrze, jež tu stá- vala již ve 14. stol.

Na předhradí býval pivovar, různé sklepy, zejména pro munici vá- lečnou, konírna, dvě solnice, do nichž se skládala sůl z Budějovic a z Prahy, dílna bednářská, lázeň a byty některých úředníků a zámecké chasy.

Z předhradí vede kamenný most přes vyzděný příkop k vlastnímu zámku, jenž na třech stranách obklíčen roklí a jehož portál kamenný v renaissančním slohu jest vzácná a skvostná umělecká památka. Praco- ván byl r. 1529 nákladem Vojtěcha z Pernštýna a postaven r. 1541 za jeho bratra Jana. Most z r. 1543 nese na zdech parapetních rodové znaky. Dlouhým vjezdem s gotickými klenbami přijdeme na nejvnitrnější zá- mecký dvůr, který jest malý, čtverhranný a tmavý a na němž pozoru- hodná jest jednoduchá arkáda ze 16. věku vchod do kaple sv. Tří králův a sedmipatrová věž Hláska, s níž rozkošný a daleký rozhled po Polabí a jejíž skřípavá korouhvička ukazuje Pardubčanům směr větru, který tam u zvonku prudce vane. Všechny prostory zámecké ztratily původní svou tvářnost a rozměry častým přeměňováním. Druhá zá- mecká věž, nižší, má bicí hodiny a zbytky staré malby. Dokud panství Pardubické bylo císařským, bývalo na zámku pro císaře pěl pokojů ozdobných v druhém ponebí, k rimž se šlo ozdobnými portály.

S nimi sousedila velká síň zdélí 38 m. a zšíří 13 m. s pěkným táflo- váním, v níž byla tabule sklenná, do níž králové Vladislav II., Leopold I. a Karel VI. jména svá démanty vyryli. V místnostech přepažených umí- stěny později c. k. úřady a ve sklepech zámeckých zavíráni nejvíce ci- káni, proto nazváno vězení to »cikáňka«. Z jednoho sklepa na vý- chodní straně vychází prý chodba, o níž pověst vypráví, že vede až pod Kunětíce a když se stavěl labský most, že kůly byla proražena a zato- pena. —

Kde pne se dnes veliký zámek, tam čněla nad vodou na počátku 14. stol. skrovná tvrz, řečená Pordubice neb Pardubice, také Pardě- dubice, ves pak byla nepochybně tam, kde jsou nynější Pardubicky. Nej- starší známý držitel její uvádí se Puta z Pardubic k roku 1318, jenž psal se více z Dube (rod Hronoviců znaků ostrve) a jehož synové H a j- man (Hynek) a Crh postoupili Pardubice směnou za Visemburk Ar- noštovi z Hostýne, hejtmanu na Kladšlě, jenž prý založil Nové město Pardubice (1330). Rod těchto pánů, příbuzný s Malovci z Malovic. užíval ve znaku půl stříbrného rejtharského keně se zlatou uzdou v čer- veném poli, kdežto Malovci půl koně zlatého v modrém štítě. Předek je- jich Ješek bojoval ve vojště krále Vladislava u Milána r. 1158, vnikl s několika odvážnými druhy do města a když s kořistí branou chtěli unik- nouti, vzkřikli Milánští na pověžného, aby spustil těžkou mříži, která/ Ješkovi přeťala koně v půli. Ale statečný český bojovník popadl přední

1.	Zadní strana zániku
pard	ubického.
2.	Brána	zámeckého
předhradí.
3.	Zámecký	portál z r.
1529

- 430 -

půli koně na svá bedra a tak se králi v ležení představil. Za udatnost tuto povýšen do stavu rytířského a do erbu mu dána přední půle jízde- ckého koně. Výjev tento plasticky podán sochařem Boh. Vlčkem na Ze- lené bráně, jak vzpomenuto výše.

Nejslavnější z rodu pánů z Pardubic jsou Arnošt, syn předešlého, slavné paměti první arcibiskup Pražský, a synovec jeho S m i 1 Flaška z Pardubic, nejvyšší písař a protonotář král. Českého a proslulý básník český. Ačkoliv otec učinil Arnošta dědicem zboží a po- ručníkem tří nezletilých bratří a synovců sirotků, neměl Arnošt času na hospodaření na statcích i uvázali se v ně dva nejmladší bratři, S m i 1 a Vilém. Zboží Pardubské obsahovalo tehdáž tvrz Pardubice, Nové město Pardubice řečené, vsi Ostřešany, Bukovinu Černou, Lhotu Rybářskou a Lhotu Přívoz; také měli držitelé od časů dávných právo vybírati z ka- ždého voru dřev, jenž byl po Labi splaven, 4 a půl kopy grošů cla, což jest neklamným svědectvím, jak stará jest již plavba pitní po Labi.

Velikost zboží Pardubského položili jsme tuto, abychom mohli tím více užasnouti nad jeho rozsahem, až zmíníme se o pozdějším jeho držiteli panu Vilému z Pernštýna. Zboží Pardubické po krátkém vladaření Smi- lově držel Vilém, jenž se sem ze tvrze Staré přistěhoval. Tehdy již část zboží náležela Vznatovi ze Skuhrova. Po smrti tohoto při- padla ta část králi, ale výprosníci si odúmrť vyprosili, tak že jim připadly Pardubice a Vilémovi Stará s vesnicemi mnohými u Pardubic, jež pak držel syn jeho S m i 1 a potomci jeho k panství Rychmburskému, píšíce se Flaškani z Rychmburka. Jmenovaný Smil činným byl v tehdejších poli- tických bězích, jest spisovatelem »Nové rady« a padl v bitce na straně jednoty panské proti královským 13. srpna 1403 mezi Horou a Čáslaví. Po pánech z Pardubic stal se držitelem Pardubského zboží dvořenín krále Václava Jan čili Hanuš z Můhlheima, jinak též Můhlheim z Pardubic, zakladatel kaple Betlémské v Praze, kterýž sám podal k této kaplí r. 1402 M. Jana Husa. Kdo držel Pardubice po smrti Můhlheimově (asi r. 1405), neznámo. Ve válkách husitských seděl na nich Viktorin z Kunštálu a z Poděbrad, otec krále Jiřího a důvěrný přítel Žižkův, jenž zemřel v Pardubicích 1. ledna 1427, kdy Jiřímu bylo teprve nespíná sedm let. Ve zboží Pardubické uvázal se horlivý kališník Jan Hlaváč z Ronova a z Mitrova, jenž je pro- dal Divišovi Bořkovi z Miletínka, o němž se více zmiňujeme při Kunětické hoře. Po Diviši následoval na Pardubicích bratr jeho V a - něk z Miletínka, pak synové tohoto Jiřík a Diviš, z nichž druhý brzo zemřel, Jiřík pak pro svoji nehospodárnost musel zboží Par- dubické postoupiti věřitelům Zděslavovi Jeníkovi z Mečkova a Jindřichovi staršímu z Minstrberka, kteří je prodali panu Vilémovi z Pernštýna a na Helfenšteině r. 1491 10. června, kterýž, an sám na něm býti nemohl, ustanovil purkrabím Jana Buška z Hodkova.

— 437 —

Panu Vilému z Pernštýna děkují Pardubice za všechen svůj rozvoj v minu- losti, za svoji chvalnou pověst a jméno v historii a za mnohá dobrodiní.

Bylť pan Vilém mužem, nad nějž nebylo v tehdejší době v národě, ba jakých nemnoho tehdáž v celé Evropě. Státnický věhlas, ušlechtilý cha- rakter, jaký sluší muži tak vyseče postavenému a bohatstvím oplývají- címu, pojily se u něho s nevšední hospodárností a promyslem, statečnost se shovívavostí, láska rodinná s láskou vlasteneckou. Svobody i umění milovný ten velmož nehynoucí pomníky svých snah a svého ducha po- stavil si zvláště na svém panství Pardubském, kteréž v té době bylo největší a nejlidnatější a první z příčin kulturních a živnostních a vzrostlo za něho na výměru 13 čtverečných mil, stanouc se přímo knížectvím, neboť prostíralo se od Borohrádku k Poděbradům, od Hradce Král. k Chrudimi. V příčině náboženské byl pan Vilém velice snášelivý, známať jsou jeho sleva: »S Římany věřím, s Čechy (podobojími) držím a s Bratřími umírám. < Jeho ušlechtilému vlastenectví děkovaly Čechy za památnou smlouvu Svatováclavskou r. 1517. Rozměry přítomného díla nedovolují, abychom siřeji o panu Vilému pojednali, i odkazujeme čtenáře své na dílo Palackého a jiná.

Vzorná hospodářská činnost, kulturní, politická i jiná pana Viléma byla rozsáhlá. Místo přívozu přes Labe vystavěl dřevěný most, r. 1507 ohradil město náspy a zdí a branami. R. 1509 udělil měšťanům právo, aby mohli o statcích svých říditi. Roku 1510 vyzdvihl kostel sv. Jana Křtitele na Zelenobranském před- městí a při něm špitál, daroval mě- stu les, pustil mu prodej vína a j. Rozšířil a zvelebil 1498 — 1511 zá- mek, zakládal rybníky, stavěl umělé vodotoče, jakými jsou zvlá- ště náhony Opatovický a Halda a horlivě pečoval o zdárné vychování svých dítek s chotí svou vždy milo- vanou Johankou z Liblic, přední ochranítelkou Jednoty bratří če- ských. Vladislav II., ubíraje se s valným komonstvem v sobotu 22. července 1497 přes Pardubice do Uher, zastavil se u pana Viléma na tvrzi, zdržel se tu přes neděli a dva syny jeho Jana a Vojtěcha pasoval na rytířství. Pan Vilém, onemocněv na Moravě, chvátal do Čech ku Kasalovi, mohl-li by mu CO na Arkády v nádvoří zámku Pardubického.

otokách na nohách pomoci, ale zemřel na Pardubicích dne 8. dubna 1521 u vysokém stáří.

Po Vilémovi následoval na Pardubicích a ostatním zboží v Čechách Vojtěch, Jar. dostal zboží moravské. Vojtěch, jenž po otci r. 1514 ob- držel od krále úřad nejvyššího hofmistra, kráčel ve šlépějích jeho. Pardu- bicím) udělil právo, aby mohly míti masné krámy, pivo vařiti, daroval jim vsi Bukovinu a Lhotku za Ležánkami k Hůrkám, které splynuly s Bělo- branským předměstím. Nezanechav dědiců, lidumilný ten pán záhy ze- mřel (17. března 1534) ve svém domě na hradě Pražském a pochován s velikou poctou v chrámě pardubickém. Statky jeho zdědil bratr J a n z Pernšteina, hejtman markrabství Moravského, jenž pro ohromné své bohatství zván byl Bohatým, neboť držel od Ferdinanda I. nějaký čas hrabství Kladské a peníze ze zlata a stříbra se svým obrazem bíti kázal. Jan přilnul k novotám evangelickým tak, že i poručence svého knížete Těšínského u víře evangelické dal vychovati, ale synové jeho Jaroslav a Vratislav, byli opak otce, ti vynikali horlivostí katolickou a nechtěli jiné víry trpěti, než stranu pod jednou a starou pod obojí. Tenkráte na Par- dubsku nastalo smutné stěhování Českých Bratří, pláč a nářek žalostný. R. 1547 bylo první exilium bratrské.

Jan Bohatý zemřel 8. září 1548 v Gruschbachu v hrabství Kladském a pohřben v kostele Doubravnickém na Moravě vedle svých předků. Sy- nové jeho, Jaroslav. Vratislav a Vojtěch, se zbožím otcovským podělili. Jaroslav (nar. 1528], J. M. C. Ferdinanda I. rada, komorník a nejvyšší štolba, dostal hlavně statky české, více než 10 hradů s několika sty vesnic, ale nehospodárností, ba marnotratností a zbytečným pře- pychem tak je obtížil, že prodával část po části a ztratil právo i na Pardubice 155 9; padl v boji proti Turkům 27. července 1569. Pernštýnové vymřeli r. 1631 Vratislavem, vnukem bratra Jaroslavova Vratislava Nádherného.

Jelikož krásné panství Pardubické zalíbilo se arciknížeti Maximi- 1 i a n o v i a otec jeho král Ferdinand prý tesklivě >chudobu« krále Če- ského nesl, koupeno z peněz sebraných po královských městech če- ských (Plzeň dala 3000 kop mís.) ke stolu krále Českého od hlav- ního věřitele pana Jaroslava za 20. 0 00 kop grošů českých dne 21. března 15 6 0, čímž stalo se pak císařským a zůstalo až do no- vějších dob v držení komory královské.

Když se byl císař Rudolf II. odřekl české koruny, vykázáno mu k výživě kromě jiného panství Pardubické. Právo na Pardubice osoboval si po smrti Rudolfově (20. ledna 1612) Karel z Lichtenšteina, ale císař Matyáš udělil mu knížectví Opavské co léno koruny České a tak Pardu- bice zůstaly králi Českému a panství spravováno pak císařskými hejt- many, kteří později sluli »vrchními«. Ve válce třicetileté náležeř pardu- bický zámek k nejbezpečnějším pevnostem v Čechách.

439

R. 1631 osazen byl silnou posádkou, která r. 1634 odrazila Švédy pod majorem Stallhannsem a r. 1643 střelbou ze 14 kusův švédského vůdce Torstensona, který přilehl dne 15. září 1645 k zámku podruhé, metaje naň žhavé koule, z čehož vznikl požár, jenž ztrávil město a předhradí. avšak marně, nedobyl jej. Na zámku pardubickém počalo se dosud neobjasněné vyjednávání Valdštýna se Sasy, později za císařovny Marie Terezie ujed- nány zde r. 1763 základy míru Hubertsburského, jímž skončila se válka sedmiletá a Leopold I. 28. června 1680 vydal tu první patent robotní.

Nad Haldou«. Zbytky hradeb v Pardubicích.

Dlužno ještě zmíniti se stručně o hospodářství na panství komorním. Pivovary byly dva, v Dašicích a zámku, bohdanečský užívala obec; vinice byla pod Kunětickou horou, chmelnice byly dvě: pardubská a dašická; jedenáct dvorů většinou dřevěných, tři ovčíny a několik mlýnů. Roboty byly orné, ženné, hrabné; nejvíce jich měli Bohdanech'; kromě nich dávali poddaní obilí, slepice, vejce. U Opatovic byla losos- n i c e pod Kunětickou horou obšírná obora daňčí s komorou ba- žantí a koroptví, tři obory vlčí, při Kladrubech krásná obora koňská, revírův 13, záspův svinských 99 a veliké množství 1 e s ů v na 33 hájemství rozdělených. Všichni úředníci při dvořích, při fiš- partaji, jagerpartají a gestůtpartaji byli pod deputát. Všemohoucím pánem na panství byl vrchní, obyčejně zchudlý šlechtic a pravou jeho rukou písař. Neposlušní sedláci byli vypláceni holí, dáváni buďto do klády, neb trlice, aneb sázeni na dřevěného osla, který stával »na p!acc< v zámku.

- 440 -

Jeden písař na Pardubicku prý toho tolik robotníkům naporoučel, že se sedláci zdvihli, přitrhli do zámku, svlékli písaře v kanceláři do nahá, na- lili naň inkoustu, co ho tu bylo a pak jej posypali posýpátkem. Zločinci byli mučeni v přízemí v mučírně a popravováni nakatovědvorečku, malé, uzavřené prostoře vedle mučírny mezi vysokými zdmi zámeckými.

Ale když panství neslo malý užitek, prodáno r. 1863 c. k. národní bance, od níž prodáno r. 1866 přivil. Rakouskému ústavu kredit- nímu a Leopoldovi rytíři Lam lov i. R. 1864 odprodáno od panství zboží Čivické jež koupil za 310.000 poslední obrpurkrabí království Českého hrabě Karel Chotek z Chotkova a Voj- n í n a. Od Úvěrního ústavu odkoupil panství svob. pán Jan z Liebigú, kterýž je zase prodal za 2,020.000 zl. dru Richardu baronu D r a - schemu z Wartinberga; díl jeho. zboží Dašické, prodáno od panství markraběti Alexandru z Pallavicini.

Než opusťme již zámek a jděme starým lípovým stromořadím k lab- skému mostu, který r. 1866 po ústupu našeho vojska byl zapálen; blíže něho v městské plovárně můžeme za parného léta pookřáti a nastou- piti cestu přes Bělobranské či Bílé předměstí do vnitř města. Dlouhá, úzká ulice Labská s nízkými domky, vystavěnými na hrázi mezi Chrudimkou a zámeckým příkopem, vede na Bílé náměstí, nazvané tak po Bílé bráně, jež stála na konci Arnoštovy ulice a byla jen 35 m vysoká, jjež však byla r. 1840 zbořena pro úzký vjezd, jenž tehdejším vozkům s těžkými náklady nevyhovoval. Touto branou chtěli se Prusové 1744 do- stati lstí do města; přestrojivše se za vozky, vezli pod plachtami ukryté vojíny. Za jižní stranou Bílého náměstí či »dřevěného rynku « tekla dříve Halda na císařský mlýn, na východní straně spěchá přes velký moderní železný jez Chrudimka k Labi, dávajíc s Haldou sílu městské elektrárně a Winternitzovu mlýnu. Odtud možno přijíti Štrossovou ulicí k chemické barvírně Červinkově a Ku- chynkově, ke kostelíčku Bolestné Panny Marie (z r. 1710) na Vystrkově, ke krásné škole »U k o s t e 1 í č k a«, městskému chu- dobinci, chorobinci a sirotčinci a k vojenské nemoc- nici J. V. císaře a krále Františka Josefa I. Kostelíček ba- rokového slohu má ambity a na prostranství před ním konává se každo- ročně na jaře velice hlučná pouť; vystavěn byl r. 1710 místo malé dřevěné kapličky, která tu stávala od r. 1670. Ku Vystrkovu, přiléhá městský park, zvaný Bubeníkovy sady, na pravém břehu Chrudimky. kolem níž tu po regulaci jest pěkná procházka po hrázích. Přes železný most kolem školy reálné, kostela klášterního a škol staroměstských můžeme se vrátiti do náměstí neb Jahnovou třídou k městskému divadlu; s mostu shlédneme kamenný most železniční státní dráhy a kopec Vinici s vodojemem městského vodovodu a hostincem, oblíbené to výletní míslo Pardubičanů. Na vlnách Chrudimky prohání se houf různých lodiček mi-

— 441 —

lovníků řemesla mnohých Benátčanů. Než skončíme procházku městem, ještě stavíme se v bývalém klášterním kostele ZvěstováníPanny Marie, abychom si prohlédli vzácnou klenbu diamantovou s kapsami v presbytéři, obraz narození Páně dle kartonu Alešova a zvenčí některé náhrobky osob šlechtických kdysi v kostele pochovaných; pod kostelem jsou klášterní hrobky, nyní prázdné. Chrám tento jest nej- starší z chrámů pardubických a jest stavěn ve slohu gotickém; klášter

Sjížďka účastníků k parforsním honům v Pardubicích.

Minoritu při něm zrušen byl r. 1786. Hlavní oltářní obraz od rodáka ma- teřovského Frant. Potěšila jest nyní v museu a oltář má tabernakul a kříž z pískovce, pěkné sochařské práce. Pro úplnost dodáváme o Pardu- bicích ještě následující:

Pardubice, vzdálené od Prahy 12 mil, leží 218 m nad hladinou moře Adríjského a zaujímají s poli, lesy a pastvinami 3298 jiter 7 čtv. sáhů; patřily v 15. a 16. stol. k župě Chrudimské, církevně k vikariátu Pardubskému. Dělí se na Staré a Nové město; v prvém soustředěny jsou všecky úřadv, v druhém průmyslové závody. Jsou zde: c. k. vyšší reálka, c. k. gymna- sium, soukromé dívčí reálné gymnasium, c. k. státní průmyslová škola, tři školy měšťanské, 6 obecných, městská průmyslová dívčí škola a ob- chodní škola pro dívky, školy pokračovací, pomocná škola, první v Čechách, a více soukromých ústavů vzdělávacích. Spolkový život jest zde velmi živý a nacházejí se zde téměř všecky spolky,

442 -

Vypuštěni

nim honům přivezeného.

s jakými shledáváme se v nejpřednějších městech českých. Jsou zde tři lékárny, tři knihkupectví; dříve tu kvetlo koželužství a soukenictví, ale cbě ta řemesla nadobro již zanikla. Po osudné bitvě u Hradce Krá- lové dne 3. července r. 1866 ustupovala přes Pardubice, na pólo lidu- prázdné, větší část armády rakouské a saské. Dne 6. července dorazili do Pardubic pruský král Vilém a korunní princ Bedřich. Drie 8. čer- vence přijel sem generál bar. G a b 1 e n z vyjednávati příměří. Po uzavření míru uvítaly Pardubice nadšeně dne 24. října 1866 J. V. císařeakrále IrantiškaJosefal. Císaře a císařovnu hostily Pardubice také v po- zdějších letech, kdy sem na krátko zavítali k honům parforsním, jež tu každoročně v podzim koná vysoká šlechta a k nimž se všech stran sjíždí se značné množství nejvzácnějších hostů.

Parforsní hony vysoké šlechty počaly v Pardubicích r. 1847. V letech 1848, 1849 nebylo honů, až r. 1850 ujal se jich opětně bar. Z e d t - w i t z. Po něm pak pořadatelem jích byl kníže Egon Thurn Taxis, r. 1870 hrabě Jiří Stockau a r. 1872 princ Emil Fůrstenberg. Od roku 1877 stojí v čele šlechtické honební společnosti jako master (předseda) J. Exc. hrabě Jindřich Larisch Mónich. Někteří šlechtici zakoupili si v Královské třídě domky, kde po čas honů sami neb

Pronásledovaná laň.

— 443 -

Pronásledování jelena.

jejich komorníci a štolbové přebývali a kde měli i stáje pro koně. Domek knížete z Liechtensteinů (nyní kníž. z Auerspergů) dosud stojí, domek knížete Fiírstenberga, nesoucí velké lucerny v jeleních parozích, změněn po koupi v dům c. k. pošty. Ostatní šlechtici, kteří se honů súčastňují,

Za jelenem do řeky.

- 444

Účastníci honů za pronásledovaným jelenem.

mívají tu byty a stáje najaté. Pro všechny pak jest tu společný »r e s u r s« (kasino šlechtické) v domě barona Wolfa z Heldreichů, odkud nejvíce účastníků vyjíždí na hon a kam se po honu opětně vracejí na řádné ob- čerstvení a kde mají též svého kuchaře. (Dcerou takového kuchaře byla i choť zvěčnělého našeho historika dra Zikmunda Wintra.)

Stádo jelenů a laní bývalo prvotně chováno v oboře pod kapličkou a hostincem »u sv. Marka« a sledníci angličtí pak v Říhově, nyní Held- reichově dvoře v Královské třídě, ale při rozšiřování se Zeleného před-

Halali v Polabinách.

městí bylo nutným přestěhovati psi za město, aby nebylo obyvatelstvo obtěžováno jich pronikavým štěkotem a vytím. Nyní chová společnost ve dvoře naproti zemské donucovací pracovně asi 100 kusů anglic. strakatých slední ků a tamtéž v ohradě asi 35 kusů jelení zvěři, které se sem v měsíci září dopraví z nedaleké obory d v a - kačovické, jež náleží knížeti Karlu Kinskému. Na psi a jeleny dohlíží první štváč (»hetzmeister Peck«), který před početím honů koná s pomocnými štváči vyjížďky se psy do okolí, zaučuje jich slovem i karabáčem poslušnosti.

Hony počínají 1. října a na sv. Huberta (3. listopadu) bývají dva hony. V ten den koná se také volba předsedy společnosti na tři další roky.

Účastníci honů sjíždějí se koňmo neb v kočárech, nyní také v auto- mobilech na ustanovené místo, odkud hon má počíti; tam jest jejich m e e t, rendezvous či dostaveníčko. Tam opodál stojí vysoký zelený vůz s malými okénky, z něhož, když vznešené panstvo všecko se dostavilo, vy- puštěn bývá paroháč. Po nastaveném můstku sestupuje pomalu dolů, rozhlížeje se a chytaje sluchy každé hnutí se všech stran; za okamžik od- hopkuje kousek, opět se rozhlédne, pak poskočí poněkud hbitěji, opět se zastaví a když dobře vycítil tah větru, klade parohy na zad a dává se v prudký běh k lesu. Nyní vpuštěni jsou psi do vozu, aby očichali slámu, na níž jelen ležel, a konečně táhlým zatroubením prvního štváče na pokyn mastera počíná štvanice. Psi, svěsivše hlavy k zemi, šíleně pádí po stopě za prchající zvěří, za nimi psovodové a všecka honební společnost, dámy, páni kavalíři a jejich štolbové a komorníci. Brzo zmizí divákům s očí červené kabáty, lesklé cylindry, sametové čapky bud v lese neb za strání a jen táhlý zvuk trubky dává ještě tušiti, kterým směrem štvaný jelen uhání. Mnohé překážky musí jezdci překonati, příkopy a ploty přeskočiti, řekou se přebroditi, vzdorovati dešti i větru. Mnohému štvanice přivodila úraz, ba hrabě Stadion a kníže Kinský z Herm. Městce ztratili o honech i život. Když pak uštvaný jelen neb laň klesne, tu jest starostí psovodů aby psi zadrželi, by kořist dostiženou neroztrhali. Tu zazní veselé trou- bení, jezdci zvěř obklopí, která bývá chycena na oko a provolají »halalí!« (vítězný jásot lovců). Po té ozdobí se dubovými ratolestmi a vracejí se do Pardubic do své besedy. Na Huberta bývá v besedě velké diner a taneční zábava.

V letech šedesátých a sedmdesátých minulého století účastnili se honů na jelena kromě jiných: kníže Kinský, baron Zedtwitz, kníže Taxis, hrabě Vrbna, princ Hohenlohe, princ Rohan, hrabě Salm, hrabě Clam Galas, hrabě Valdstein princ Arenberg, hrabě Kaunic, kníže Windisch- grátz, princ Fůrstenberg, nadporučík von Lewetzov, hrabě Stockau, hrabě Kóvenhůller, kníže Alfred z Lichtensteinů, princ Esterhazi, kníže Rudolf z Lichtensteinů, kníže Auersperg, hrabě z Thunů, hrabě Larisch. Po kníž. Taxisovi nazvána na závodišti zdejším nebezpečná překážka Taxisův

Uštvaný jelen z řeky vytažený.

příkop. Nejvzácnějšími návštěvníky byli tu Jejich Veličenstva císař a král náš František Josef I. a císařovna a král. Alžběta, kteří počali hon jelení dne 10. listopadu 1874 u Časů a kdy provoláno halali u Vysoké nad Labem. Též zvěčnělý korunní princ Rudolf súčastnil se zdejších honů parforsních.

Dříve mívala v Pardubicích honební společnost malíře, který zají- mavé episody z honů štětcem svým zvěčňoval; od r. 1877 věnoval to- muto šlechtickému sportu plnou pozornost rodák pardubický dvorní fo-

>Skok« z dostihů pardubických.

lograf Josef Pírko a vedle něho i fotograf D e y 1 kteří nám mnohé obrázky z přebohatých sbírek svých k reprodukci ochotně přenechali. Hony parforsní nejsou jedinou atrakcí Pardubic. I jiné četné sporty jsou zde ve značných rozměrech pěstovány, které přivádí sem spousty cizinců a jež Pardubice činí pověstným městem sportovním. Nejhlučnějším dnem v Pardubicích jest den koňských dostihů, které se konají na závodišti za městem, kde vesele hraje hudba pod vysokou tribunou a kam spějí tisícové pěšky, koňmo neb automobilem. Těžko vypsati ten závod koňů o ceny, vystavené v tribuně, těžko vylíčiti, jak z počátku ti lehčí žokejové v pestrých košilích s bandalíry a pestrých čepicích se rozjíždějí, jak ti angličtí čahouni metají sáhodlouhé skoky po rovině, přes ploty, zdi a příkopy, jak vyskakují na hráze a s nich seskakují, jak válí se v jednom klubku někdy několik koní a jezdců, jak každý z diváků jest zvědav, zda ten hnědák nebo bělouš dorazí první k cíli. Nastávají při tom momenty veselé, ale mnohdy i vážné. Na Olšínkách u Starého města jest veliké hříště footballistů; dříve konány za nádražím závody bicyklistů a nyní tam

448 -

provádí své lety první český a v i a t i k rodák pardubický ing. Jan Kašpar a bratranec jeho Eugen Čihák.

My Čechové můžeme se honositi, že nezůstali jsme v a v i a t i c e pozadu za velkými národy, ba že my první na tomto poli v naší říši sto- jíme hned za Francouzi a Němci z císařství.

Když Francouz Blériot 25. července 1909 přeletěl se svým mono- planem úžinu mořskou z Calais do Doweru, tenkráte jíž na pardubickém vojenském cvičišti konal pokusy v létání náš první český aviatik ing. Jan Kašpar, rodák pardubický z hotelu Veselka, který se svým bratrancem Eugenem Čihákem letadlo svoje zdokonaloval a již v neděli dne 19. června 1910 podnikl veřejný vzlet oblétnuv třikráte cvičiště až k Jesničánkám vysoko nad staré topoly. Později létal před biskupem královéhradeckým Doubravou, jindy, očekáván zá- stupy Pardubičanů na Vinici, přilétl z Vys. Mýta do Pardubic, jindy z Čáslavi, z Hradce Králové, dolétal ke Chrudimi, zalétl na svatbu do Prahy, a konečně uspořádal několik letů v českých městech. Na prosby

svého otce, který často v automobilu let jediná- čka svého provázel, až, nastudiv se jednou na takové cestě, přivodil si smrt, upustil Kašpar od zamilovaného sportu a věnoval se nyní svému hospodářství, ale bra- tranec jeho Čihák po- kračuje za něj v aviatice dále ku cti českého jmé- na. Aviatické snahy Ka- šparovy podporovali ze- jména domácí sporls- mani baron Arth. Kraus, ing. a továrník Josef Prokop, továrník Dvo- řák a jiní. Kašpar i Či- hák cvičívali se v létání nejčastěji záhy z rána a večer.

Co před nedávném ještě v Pardubicích vy- lákalo za ranního šera obyvatele v nočním rouše na dvory a ulice,

Ing. Jan Kašpar, první aviati se svým aeroplanem

k český

449 -

Ing. J. Kašpar na svém aeroplanu před letem z Pardubic do Prahy.

jest jim dnes všedním divadlem a když slyší vrčeti aeroplan nad městem, zůstávají bez údivu jako před starodávným balonem; ovšem v jiných mě- stech a krajích zůstane ještě náš Kašpar neb Čihák očekávaným letcem.

Z mužů o vlast zasloužilých neb proslulých na poli věd a umění, kteří v nové době zde se narodili neb zde působili, jmenujeme jen J i 1 j í h o Vrat. Jahna, básníka a spisovatele českého a ředitele zdejší reálky, Frant. Schwarze, spisovatele národohospodářského a politika, Jana Diviše, odbor, spisovatele a vynálezce bareoskopu cukrovarnického, jeho bratra Václava Diviše, archeologa a j. Z professorů-básníků a spisovatelů působili zde Jan Gebauer, Frant. Smolík, Emanuel Miřiovský, Zikmund Winter a jiní. První politický list počal tu vydávati MUDr. Bojislav Pichl pod jménem »Pardubický hlasatel svo- body alidu práva«; jeho manželkou byla básnířka Marie Čacká. Dnes vychází v Pardubicích několik politických listů, jejichž předchůdci »S t r á ž na V ý c h o d ě« a »P e r n š t ý n« po několikaletém vycházení zanikly; všecky snaží se jak po stránce osvětové, kulturní neb sociální dávati nové podněty, aby město stalo se metropolí východních Čech.

Vydáme se z Pardubic nejprve do kraje rybničnéhona sever, abychom poznali, ovšem jen ze zbytků jak slavným bývalo rybnikářství

Let aviatika J. Kašpara.

- 450 -

na Pardubském panství, jemuž dalo v své době zvláštní ráz a život. Čí- taloť se ve století XIII. na Pardubsku 29 rybníků kaprovitých, 169 výtaž- ních, 22 potěrných, 54 bylo pustých, celkem 274. Na ně zalétaly houfy vodního a bahniho ptactva; z 50 českých druhů postiženo byla na Pardu- bicku celkem 45 ptáků plovacích, z nichž zbyly zde pouze 23 druhy; plí- žili se tu lučinami různí chřástalové, na rybnících zastoupena tu byla po- lovice všech druhů evropských kachen, z nichž nejozdobnější byla kachna liščí, z nejvzácnějších kachna hnědá, bytující v Sibiři, ba i kajka obecná tu střelena r. 1868. Nad vodami vznášeli se rybáci, rackové a roháči, mor- čáci chocholatí a jiní a také zlý host rybníků kormorán či vodní havran, na nějž vysazena byla tu cena 9 kr. 2 d. jako na kunu. Krásnou a vele- cennou sbírku ptáků, žijících na Pardubicku, chová městské museum par- dubické, sbírka zvaná Hromádko v ou po vrchostenském lékaři Fr. Hromádkovi jenž všecky ptáky vycpával, nemá sobě rovné.

Poputujeme nejprve po staré silnici ku Praze vedoucí přes Chlumec do města Bohdanče, kde dosud úřad porybného, a kamž nás doveze státní autobus, pak zahneme k slavnému kdysi sídlu zbožné řehole sv. Bene- dikta Opatovicům a odtud kolem hůry Kunětické zpět do Pardubic.

Dáme-li se od labského mostu u Pardubic k severu, přijdeme za krátko u kapličky sv. Josefa na rozcestí; silnice mířící k severu kolem vesničky Cihelny, kde poblíž Labe, dokud bylo panství komorním, stávala císařská cihelna, vede do Král. Hradce, druhá směru severozápadního k Bohdanči a Chlumci nad Cidl. Půjdeme touto zastíněnou starými lí- pami a rozhlédneme se po širém Polabí i po modravých horách v dáli.

Nejblíže při Labi hlásí se nám Rosíce, stará farní osada s koste- lem sv. Václava na samém břehu labském, a školou, do níž chodili bra- tranci Veverkové, vynálezci ruchadla. Rosice mívaly také svoji tvrz, osedlou pány z Mrdic, zakladateli Heřmanova Městce, jež později jako všecky okolní náležela ku panství Hory Kunětické. U kostela jest pře- voz, uvnitř osady čistírna cukru a továrna na impregnované pražce a na vých. straně nádraží pardubicko-liberecké dráhy. Poblíž Rosic odkryto bylo při stavbě nového železničního mostu přes Labe pohanské pohře- biště z něhož popelnice chovají pardubické a zemské museum.

Sotva jsme rozhled svůj ukončili, vcházíme již do vesničky Trnové, kteráž má většinou stavení zděná, any požáry často se tu opakovaly. Trnová a blizoučká sev. ležící Ohraženice s dvoutřídní školou nemají, čím by nás poutaly, i pospíšíme kolem nepatrné, od severu lesem kryté Doubravice a přes železn. trať, vedoucí ku Hradci, vzhůru na S e m- t í n s k o u hrázi, jež tvoří podklad erární silnici a kterou ohrazen byl na jižní straně velký panský rybník S e m t í n, rozlévající se od Doubra- vice až po stráň nad Bohdančem. Nyní jest Semtín vypuštěn a uprostřed něho o samotě stojí panský dvůr s líhopalem, který klidí nejvíce z jeho půdy brambory. Málo zde zbylo z doby, kdy rybník se leskl, i staré

- 451 —

duby, vazy a jilmy na hrázi vykáceny a z ptáků při rybnících ještě žijících zakrouží tu někdy jen racek chechtavý, ostatní odstěhovali se k po- hránovskému Jezeru, Rozhrne, Soprčáku a rybníku Bohdanečskému.

Ještě než dojdeme k západnímu konci bývalého rybníka, všimneme si sev. na nízké návěji písečné mezi lesy vyhlížející vísky Pohránova, za níž ještě stará osada H r'á d e k se kryje, po níž návrší Hrádeckým sluje, na jihu pak vísek LhotkyaRybitev. Lhotka zajímá nás zbytkem tvrziště z dávných dob, druhá pak svými dvěma rodáky Františkem a Václavem Veverkou.

Stojíť dosud poblíž Lhotky na pravém břehu Labe samota Blatník, kde již od 13. století stávala uprostřed rybníku tvrz o dvou věžích na dvou homolkách, spojených vespolek jen dřevěným mostem. R. 3377 dostala se klášteru Opatovickému a r. 1431 byla zbořena. Převoz blat- níčky, v jehož okolí Polabiny jsou prostoupeny četnými tůněmi, namnoze zbytky zašlých ramen labských, uvádí se v listinách z 15. stol. V polovici 19. století žil ve Lhotce pokročilý buditel okolního rolnictva, říšský po- slanec v Kroměříži, Václav Půlpán, velice zasloužilý o vyvážení selského lidu z roboty (zemř. r. 1884 v Pardubicích).

Ve vísce Rybitvech, vzdálené hodinu sev. od Pardubic, bylo vynale- zeno a zhotoveno první ruchadlo od zdejších rodáků, bratranců Ve- verků. František Veverka narozený 3. března 1799 byl rolníkem velmi důmyslným, vymyslil a zhotovil si mlýnek na čistění obilí, řezačku s kolem a konečně vynalezl výhodné zahnutí radlice — ruchadlo, kteréž mu zhotovil jeho bratranec Václav, rybitevský kovář. »V e v e r č e m«, jak nejdříve nové oradlo nazývali bylo oráno poprvé severně za vsí r. 1827 a zde mu též od domácích rolníků dáno jméno ruchadlo. Vísku zdobí pí- skovcový pomník, postavený ku poctě vynálezcům naproti dvoutřídní škole na návsi.

Od Lhotky a Rybitev k jihu a západu zelená se před námi krásná lu- činatá rovina, severně nad námi dumají černé lesy bohdanečské.

Obešedše Semtín stoupáme do táhlého návrší 227 m. vysokého, jež po nedaleké bohdanečské hřbitovní kapli sv. Jiří nazváno kopcem Svatojirským; pěkný chvojný les pokrývá jej téměř celý, jen se- verní jeho svah k Bohdanči změněn v role. Než sestoupíme stinnou alejí do lázeňského města

Bohdanče nad Labem, poohlédneme se, pokud nám obzor dovoluje. Blízko pod námi rozprostírá se dno vypuštěného rybníku Roz- koše, na jehož hrázi zůstala dosud bouda porybného, za ním dále po- vznáší se svojí kostelní věží ze šťavnaté polabské roviny útulné město Bohdaneč, v levo pak vyčnívá na ostrohu návrší věžička jmenované již kaple svatojirské, která se připomíná již ve 13. století, kdy stála v lese a konány sem pouti ze Slovenska a z Uher. Na tichém hřbitůvku při ní dřímá věčný sen mladá hlava básníka Jaroslava Langera, rodáka

- 452 —

bohdanečského (naroz. 12. listopadu 1806, zemřel jako městský důchodní 28. dubna 1846), jenž jako satyrický básník proslul zvláště svými bajkami a selankami. Rodný dům Langrův na rohu náměstí a Hradecké ulice bý- val kdysi lihovarem. Sem také převezeny ostatky paedagoga a spisovatele JanaE v. Kosiny r. 1913.

Bohdaneč.

Na severu v dáli rýsují se kostelíky Bělé, Dobřenic, Vosic, na zá- padě Živanic a na modravém pásmu Železných hor nejvýše všech koste- líček míčovský.

Západně od Rybitev skrývá se za lesy Černá u Bohdanče s mlýnem a dědinky přeloučského okresu Dědek a Novinsko, založené na bývalém rybníku.

Po vyhlášení tolerančního patentu bylo v osadách kolem Blatníku

hojně pobloudilců nábo- ženských, Arianů a Ma- rokánů.

Nejníže po pravé stra- ně silnice, kde založen městský park bohdaneč- ský, stojí pod košatými lipami kaplička Nanebe- vzetí P. Marie, která nám, jsme-li unaveni, poskytne příjemného stí- nu a z křišťálové stu- dánky občerstvující vo- dy. Na místě tomto stá- Kaple sv. Jiří v Bohdanči. vála prý tvrz bohdá-

45?. —

nečská, kterou založili a obývali pánové z Cimburka, později páni z Land- šiejna, kteří drželi ve 14. stol. Bohdaneč a Blatník. 0 tvrzišti tomto, po- výšeném nad okolí, dí pověst, že v jeho sklepech ukryt, jest velký poklad; ještě před 60 lety chodívali sem lidé lehkověrní o Květné nedělí kopati. Jan Kuttner měšťan bohdanečský dal kopati zde horníky, ale nalezeny byly jen hluboké sklepy a v nich v sudech víno; možné, že na tomto ná- vrší zelenala se kdys vinice.

Radnice v Bohdanči

Po kamenném mostku přes vodný odtok z Rozkoše, stokou Raj- skou zvaný, vstupujeme dlouhou Pardubickou ulicí na čisté obdélné ná- městí bohdanečské, do nějž vedly dříve čtyry brány. Hned po pravé straně vzbudí naši pozornost radnice a před námi do výše pnoucí se kostel.

Radnice se zděnými arkádami, jež střechu do polovice zakrývají, a s podsíní nese malou vížku a na průčelí veliký městský znak, jak jej r. 1685 císař Leopold městu potvrdil: v pravém černém poli žlutý řebřík se šesti příčkami, v levém šachovnice z červených a bílých kamenů (vrhcaby), nad štítem anděl s pravým křídlem černým a levým červeným, zvedající zlatou korunu, z níž vyčnívá půl černého orla.

Pověst objasňuje, proč Bohdanečtí obdrželi do znaku řebřík; byliť prý první na hradbách Milána z vojska českého, které pod králem če- ským Vladislavem r. 1158 přišlo na pomoc císaři německému Friedri- chovi I. Barbarosovi proti odbojnému italskému městu. — V radnici ulo- žena jsou privilegia tří cechů z r. 1494 a jiné památky.

154 -

Farní kostel sv. Maří Magdaleny, stojící na náměstí, býval do roku 1737 dřevěný, pak zbudován ve slohu copovém, a v posled- ních létech opraven. Do roku 1621 byl při něm farářem známý če- ský spisovatel Jan Agrikola, který pak utekl s jinými emigranty do Lu- žice. Hlavní oltářní obraz přemalován od exjesuity hradeckého Kramo- lína (1775). Jako vzácnou památku chová chrám krásnou stříbrnou go- tickou monstranci z dob Karla IV. a cínovou křtitelnici z r. 1527.

Nová lázeňská budova v Bohdanči.

Starý hřbitov kolem kostela zrušen byl císařem Josefem II. a zřízen u zmíněné již kaple sv. Jiří. Na vysoké čtyřhranné kostelní věži, na níž nejstarší z pěti zvonů jest poledník (z r. 1563), -bydlí hlásný, aby z oken pozoroval krajinu a mohl včas ohlásiti požár; houfy rorejsů a holubů bez domova sdílejí s ním podkroví věže.

Jako Pardubice a jiná města měl Bohdaneč také právo poprav,

které vykonávány na Šibeničním vrchu. Kůl s košem, do kterého sázeli

pekaře pro malou váhu chleba, aby byli ponořeni do blízké obecné kašny,

stál před nárožním domem Peškovým, kde má sídlo beseda občanská

Langer «.

Z průmyslových závodů má město pivovar, třelnu, mlýny, cihelnu na pískové cihly. V XX. století proslulo svými rašeli novými lázně- m i, které zde založil domácí měšťan Jan Veselý, jež od roku k roku zkvé- tají a jejichž hosté a pak vojenská posádka činí město živějším.

Lázně založeny byly r. 1896 a přešly r. 1911 z rukou soukromých v majetek obce města Bohdanče, která přikoupením pozemků a budov, jakož

Vstup do lázeňské budovy.

i postavením nového lázeňského domu nákladem více než 500 000 korun položila základ k novému rozmachu těchto osvědčených lázní a postavila je tím v řadu všech moderně zařízených lázní slatinných nejen v Čechách, ale i v cizině. V nové budově lázeňské umístěno jest 20 vzorně hygienicky

Hotel a administrační budovy lázní bohdanečských.

zařízených koupelen pro lázně slatinné se 60 odpočívadly, masírnami atd. a v I. poschodí jest 30 se vším pohodlím zařízených hostinských pokojů. Celý lázeňský komplex, složený z osmi budov, obsahuje celkem 90 po- kojů, vzornou restauraci s dietní kuchyní, hotel velkou dvoranu a veřejnou čítárnu. Budovy lázeňské nalézají se v rozsáhlém, vzorně pěstovaném parku s mohutnými stinnými stromy a lázně, jsouce chráněny v písčité teplé nížině mohutnými lesy od severozápadních větrů, vyznamenávají se

Hlavní cesta lázeňským parkem Bohdanečským.

vzácně mírným podnebím. Mimo lázeňské budovy pro lázně slatinné mají lázně Bohdanečské moderně zařízenou vodoléčbu, lázně uhličité, kyslíkaté, elektrické, sluneční vzdušné, inhalaci radioemanační, koupele radiové a všechny jiné pomůcky léčebné.

V lázních léčí se s nepopiratelným úspěchem hlavně rheumatis- m u s svalový i kloubový, pak dna, nemoci ženské, písek močový a ka- ménky žlučové, bolesti nervové choroby srdce a cév a jiné nemoci vleklé. Zajímavým jest, že na rozsáhlém rašeliništi, které se nachází u Libyšan, asi hodinu od Bohdanče směrem k Hradci Králové vzdálených, v roce 1912 nahodile objeveny byly předhistorické vodní stavby kolové, jichž stáří páčí odborníci nejméně na 4000 let. Jest to po Františkových Lázních druhá posud v Čechách objevená předhistorická osada kolových staveb vodních, ze které mnohé nálezy a vzácné památky jsou zachovány.

- 457

Bohdaneč má hojně pěkných lesů, půvabné okolí a jest ro- dištěm slavného muže Mistra Krištofa Mathebea Bohdaneckého, jenž byl ozdobou koleje Karlovy (1580); Krištof chodil do školy bohda- nečské a pardubické. Zde též narozeni češti literáti 17. věku: Václav Faberius a Frant. Ant. Šarf.

Z dějin Bohdanče uvádíme jen toto: Již ve XIV. stol. byl městečkem a náležel opatovickým Benediktinům, později k Hoře Kunětické. Ve 14. století drželi jej a Blatník nějaký čas pánové z Cimburka, pak pánové

Kaplička se studánkou v lázeňském parku Bohdanečskčm.

z Landštýna, kterým je zastavil Jindřich z Minstrberka. Za Zuba z Landštýna bylo bohdanečské zboží samostatným (1488). Ku konci XV. století dostalo se pánům z Pernštýna, kteříž jej mnohými výsadami obdařili. Císař Leopold I. povolil r. 1685 Bohdanečským pečetiti červe- ným voskem, potvrdil jejich privileje a erb. Bohdaneč jest pověstný v okolí svými výročními trhy, kterých má devět jako mnohem větší Par- dubice. Dokud nebylo drah, bývalo hlučno na silnicích, které se tu kři- žují, neboť jedna pojila Pardubice s Prahou, druhá Kutnou Horu s Hrad- cem Král., na nichž obou vedl se čilý obchod. Ovšem zcela jinak vyhlí- žela krajina kolem Bohdanče před dvěma sty lety. V lesích bylo více starých dubů, buků, jilmů a hustších křovin, nežli nyní, a ve stínu jejich kryli se vlci, lišky, divocí kocouři, jezevci, kuny a tchoři. A jaký život byl kolem rybníků, jež jako rozlité stříbro leskly se okolo města, cho- vajíce v lůně svém chutné kapry, parmy a štiky, o tom napovídá nám

158

zachované ptactvo ve zmíněné sbírce Hromádkově v Pardubicích, jež krylo se za živa mezi nízkými šípenkami, vysokým růžokvětým šmelem a sněžnými růžicemi leknínu, rostoucích na březích a na dně jejich. V rákosí hustém skrývala se nad hladinou hnízda rákosníků, ve vzduchu kroužily bělavé morky a na bažinách procházeli se vážně čápové a po- bíhaly chocholalé čejky. Všechno bahenní a vodní ptactvo mělo na

i i

/

Partie z lázeňského parku.

Bohdanečsku svoji komoru a čápové ještě v naší době hnízdivají na du- bech poblíž kanálu opatovického, při němž po nalití několika rybníku bývalých oživne aspoň poněkud starodávný život.

Vycházejíce z Bohdanče Bělskou ulicí přijdeme k bohdanečským mlýnům a hallýřům (sádkám), jež obé stojí na Opatovickém náhonu. Mlýn, stojící na pravém břehu, nese letopočty 1563 a 1760. Haltýře jsou rozlehlé, neboť musely pojmouti většinu ryb ze západních rybníku pan- ství; zde byl také úřad panského porybného jenž brán pod přísahu a jemuž podřízena byla ostatní čeleď: rybniční písař, rybáci, vodáci a jiní. Úřednictvo a čeleď rybničná, tak zvaná >Fišpartaj>, bývala na Pardub- ském panství hojná. Vedle porybného a předního fišmistra v Bohdanči

- 459

byl druhý fišmístr, písař, porybný, vazači vazeb, haltýřníci stružnický opa- tovický, pacholci rybniční a postranní.

U haltýřú, které oživnou nejvíce, když po lovu u Soprče a Boh- danče přijedou sem vozy s lejtami, stávala též bašta, t. j. obydlí baštíře, sadkáře neb sádeckého, jenž ošetřoval ryby a krádež jich zamezoval.

Lovení rybníka Bohdanečského.

Za mlýny vine se silnice krajem rozsáhlého rybníka bohdanečského. jehož vody zabíhají na severu až k pozemkům D o 1 a n, které se soused- ními Ždaniceini vynikají s nevelkého údolí, nad nímž panuje táhlá stráň Vosická, korunovaná bílým kostelíkem a zavírající další pohled k severu.

Dolany mají dvoutřídní školu a dobré pozemky, na které ukazuje pořekadlo o nich: Dolany zlatem kovaný. Místo malé kapli- čky sv. Floriana postavili si dolanští nákladem 22.000 korun pěkný kostelík, a sice dle plánu c. k. konservátora architekta Boži Dvořáka, který 7. listopadu r. 1913 veřejnosti byl odevzdán. »Hospodářská beseda

4t;u -

bratranců Veverků« stará se zde o rozvoj, pokrok i zámožnost racionel- ním hospodařením.

2:dánice hlásí se k nám v rybničném kraji se všech stran svojí jehlan- covitou cihelnou bílou věží kostelní; dělí se na Staré Ž., kde jest pětitřídní škola, mlýn, poplužní dvůr, lihovar, spořitelna, záložen- ský spolek a N c v é Ž., jež vznikly emfyteutisováním poplužního dvora.

ryb u rybníka Bohdanečského.

Když přiblížíme se po silnici řídkému jehličnatému lesu, přiblížíme se zároveň okresní hranici, u níž skrývají se rybníky Skříň, Jílovky a T r u li 1 í č k y. Po tvrzi Jílovce, která tu mezi vodami stávala, není již památky; dnes na sídle a občině někdejších obyvatelů rozléhá se jen řehot koní a bukot skotu města Bohdanče, které koupilo tvrz Jílovku od pana Viléma z Pernštýna (1514) a pak i grunty a lesy od lidí té vsi skou- pilo a v obecní pastviska změnilo.

Uhneme se se silnice na sever, na cestu ke Křičeni, jejíž cha- lupy se školou dvoutřídní na mírném návrší prokmitají ze stromoví za- hrad a od Křičené zamíříme ještě severněji k Rohoznici a Vosi- č k á m.

— 461 -

Rohoznice bývala také dříve samostatným zbožím; vladykové Ro- hozničtí sídleli na tvrzi, která stávala na místě zvaném ^a kotlí«, jež skryto jest v lese majitele Dobřenic, Weinricha, poblíž jeho letohrádku s maurskou věží, kterou se nám nad lesy ohlašuje. Tvrziště »na kotli- bývalo cílem lidí, hledajících tu dle místní pověsti, skrytý kotel peněz.

Úrodnými poli a" pěknými lučinami dostaneme se z Rohoznice pod stráň, na jejímž svahu jest rozvleklá víska V o s i č k y a na jejímž temeně prastará osada Vosicc, oddělená od předešlé hlubokým úžlabím.

V o s i c e bývaly osídleny již v době praehistorické, jak přečetné ><hroir.ové kameny, zbraně to doby kamenné, zde nalezené a odkryté pohanské pohřebiště dokazují. V písemných pamětech uvádí se tato osada r. 1086, kdy dostala se klášteru Opatovickému; pak ji držel Diviš Bořek z Miletínka r. 1486 Jan Otce z Chrastu, pán na Rohoznici a Kři- čeni a r. 1491 kcupil ji pan Vilém z Pernštýna. Pověst praví, že řeholníci opalovičtí na stráni, kde se říká »na vinici«, pěstovali víno pro svůj klášter. Ve Vosicích musíme navštíviti hřbitov, neboť na něm odpočívá vosický učitel Dominik Škroup, otec nezapomenutelného kapelníka zem- ského divadla Františka Jana Škroupa, skladatele nápěvu národní české hymny >Kde domov můj?

Frant. J. Škroup narodil se jako syn učitele v staré zdejší škole 3. června 1801; upozornil na sebe krajského hejtmana a budil obdiv, když jako osmiletý pacholík při hostině na faře vosické virtuosně pískal na flaulu.

Když jsme se zdrželi při chudičkém kříži vesnického učitele, který náleží k těm učitelům, kteří vyslali do světa nejednoho z předních skla- datelů našich, jakými jsou Dvořák, Vašákové a jiní, pospíšíme si s pro- hlídkou obce.

Farní chrám Nanebevzetí Panny Marie připomíná se již r. 1350; má čtyřhrannou věž štíhle zakončenou, presbyteř gotickou, loď barokovou a kůr se zábradlím pěkné řezbářské práce z bývalého kláštera mínorit- ského v Pardubicích. Školu měly Vosíce již r. 1677. Na poli Stříbrníce stával dříve větrný mlýn, jakýž dnes vidíme jen na sousedním Holičku v Hrachovišťatech a nedaleko od Vosic v Dobřenicích na Hradecku.

Z Vosic, kde jsme vzdáleni od Pardubic půl třetí hodiny, dáme se k východu. V levo zůstane nám víska Trávník, jež vznikla r. 1777 roz- dělením zdejšího panského dvora, jak rozložení sídel samo pěkně ukazuje, pak P o 1 i s y a níže Hubeníce, v údolí pak pod námi dobře přehléd- neme Ždánicc, Plch, Podůlšany a Krasnici.

Z d á n i c e, ves 2 hodiny západně od Pardubic, leží na Opatovickém náhonu, který tu žene mlýn. Starobylý farní chrám sv. Václava s gotickou presbyteři zbudován byl nejspíše ve 14. století; nejstarší jeho zvon jest z r. 1409. Škola ždánická byla založena již na konci 17. století. Ždánice byly

■162 —

rodným sídlem vladyk ze Ždánic. z nichž Vaněk připomíná se r. 1339, kdy prodal Ždánice opatovi kláštera opatovického Hroznatovi. Později ná- ležely Diviši Bořkovi z Miletínka, jemuž je zapsal císař Sigmund a od r. 1509 Vilémovi z Pernštýna.

Vesnička Plch vznikla na místě vysušeného rybníka a přifařena k Ždánicúm jako sousední Podůlšany, které měly do konce minulého století svůj filiální kostelík sv. Mikuláše dřevěný, založený r. 1664; nyní tu pěkný zděný kostelíček. R. 1142 jmenují se Podůlšany mezi zbožím kláštera Sedleckého; r. 1421 utrpěli zde Hradečtí, vypravivší se proti klá- šteru opatovickému, od vojů královských velikou porážku.

Dobývání rašeliny u Libišan.

Polní cestou od Vosic přes vísky Žižkovec a Sedlec v okresu Hra- deckém dostaneme se na silnici, podle níž rozloženy jsou L i b i š a n y a jež nás dovede zpět do Pardubic. Mezi Líbišany a. blízkým Březhradem a Praskačkou na Hradecku rozprostírají se rozsáhlá luka rašelinná »na bahně«, na nichž kopala se rašelina již před mnoha lety a dovážela do Hradce; nyní rýpe se strojem pro lázně bohdanečské. Rašelina zdejší místy dva až dva a pul metru mocná obsahuje zbytky kmenů olší, vazů, dubu. V Libíšanech narodil se 6. ledna 1831 Jan Stan. Skrejšovský vý- borný politik a publicista český, jenž vydával Politik , > Národní Pokrok < , >Korunu«, »Epoehe«, »Parlamentář«, Tribune-, »Brousek«. I v dějinách uvádějí se Libišany. R. 1437 dne 30. ledna vypravili se Hradečtí s veli- kým dělem k Líbišanům, avšak nedobyvše jich, přijeli zase do Hradec, vezouce sebou několik raněných. Libišany náležely klášteru opatovi- ckému, později rozličným majitelům a r. 1523 příslušely již k panství par- dubskému.

— 463 -

Z Libišan zajdeme si poblíž vísky Pohřebačky do Opatovic, aby- chom se přiblížili pravému břehu labskému, s nímž parallelně vede císař- ská silnice a západněji severozápadní železnice do Pardubic a mohli odtud nastoupiti pohodlnou zpáteční cestu, zároveň však shlédnouti památné místo, na němž založen ctihodný klášter opatovický, jenž byl šiřitelem učenosti a moudrosti po celé širém kraji polabském, jenž poklady svými stal se tak pověstným, že dle kronikáře Hájka sám Karel IV., otec vlasti se jim obdivoval. Opatové a konvent toho kláštera vládli větším zbožím, než nejpřednější páni čeští. A dnes? Dnes ani hromada rumu, ani tříšť klenbových oblouků neznačí místo, kde ten hrdý, pevný klášter stával. Opatovíce dnešní s Opatovícemi 15. století nemají nic společného, ani ve- lebný duch minulosti, jaký vane z trosek hradů, neovane nás na někdej- ším klášteřišti.

Opatovic e, ves 2 a čtvrt hodiny sev. od Pardubic vzdálená, za- ložena byla od Benediktinů, kteří tu měli klášter, jejž založil král Vrati- slav I. (1086 — 1092) na památku své korunovace, povýšiv cellu (klášte- řik) na ostrově řeky Labe, vladykou M i k u 1 c e m zřízenou, na samo- statné opatství. Sem uvedeno několik mnichů z břevnovfkého kláštera a odtud klášter sv. Vavřince počal slouti Opatovicemi. Za prvního opata ustanovil krái kaplana svého Ondíejc (1086 — 1107) a důchod klaš'era za- bezpečil, dav bohaté nadání schváliti svými bratry Jaromírem, Ottou a Kunratem, jakož i veškerými pány českýrri. KlášLeru náležely nejen okolní vsi, ale i vzdálená Přelouč, Soprč, Mokošín HJína u Chrasti, na Moravě Opatov, Daletice, Mutinka. Iv. 1148 zvolen po opatu Blažeji opa- tem Myslok, kmet vysokého stáří, ale čilého ducha, jenž po r. 1152 pod- nikl nákladnou stavbu kláštera v ro- mánském slohu, jelikož budovy klá- šterní byly již částečně sesuty. Stav- ba trvala jedenácte let. V den sv. Vavřince, patrona kláštera, r. 1168 u přítomnosti krále Vladislava a jeho četné družiny byl kostel (dva jeho ol- táře, v kryptě a kněžišti) od biskupa Daniela posvěcen. O počátcích klášte- ra dovídáme se z letopisů Hradištsko- Opatovických, které se zachovaly a s'ovou tak proto, jelikož po r. 1151 uchýlili se do Opatovic Benediktini z kláštera hradišťského pod hradem Kostel v Opatovicích.

olomouckým. Statky klášterní se množily; mocný Kojata, syn Hrabišicuv, učinil za opata Konráda r. 1227 veliké podarování klášteru a král Přemysl Otakar I. potvrdil r. 1228 klášteru svobody a mnohé dědiny, neboť v ko- stele jeho pohřben byl syn jeho Vladislav, markrabě moravský. Takto pod- porováni mohli se klášterníci zdejší oddati vědám, zvláště když opat Zdislav z rodu pánů ze Zvíře tic obstaral množství výborných knih. Mnich opatovický, skladatel latinských letopisů ve 12. stol., a opat Neplach (zemřel 1376), známý český kronikář, byli řeholníky tohoto kláštera. Ne- plach doprovázel císaře Karla do Trevíru a Met a tím opodstatněna také pověst, že Karel IV. shlédl veliký klášterní poklad v Opatovicích. Klášteru podřízena byla proboštství ve Wahlstatě, Středě ve Slezsku a Vrchlabí.

Slyše o pokladu klášterním známý nepokojný rytíř Jan mladší z Opočna řečený Městečky a Otta z Bergova a Trosek, dali se přijmouti s několika odvážnými soudruhy pohostinsky do kláštera a zmocnili se roku 1415 za opata Petra pokladů jeho, za něž si potom Jan koupil Opočno. Chrám konventuálný, prvotní, podobný kostelům basilikálním, nejspíše břevn-->vskému, přestavěn byl ve XIV. století, jakož lze souditi z orna- mentálných zbytků. Po smrti umučeného opata Petra Lazura stal se jeho nástupcem opat Jan, který nebyl již s to odolati násilí. Král Sigmund za- psal r. 1420 Půtovi z Častolovic a Alšovi ze Šternberka odjinud z Holic 3000 kop gr. praž. na klášteře a zboží jeho. Téhož roku vytáhli sem orebští a měšťané hradečtí, roku následujícího opětně Hradečané s vozy, až po- sléze v dubnu 1421 Pražané kláštera dobyli a Diviš Bořek z Miletínka jej vypálil. Opat Jakub ulekl šťastně do Středy.

V polovici 15. věku bylo připojeno zboží kláštera k Hoře Kunětické a dostalo se r. 1472 Jindřichovi staršímu, knížeti Minstrberskému, kterýž je r. 1491 postoupil Vilémovi z Pernšteina a od těch dob zůstala větší část statků klášterních při panství pardubském.

Mlýn Morávkův r. 1804 v »počátku císařství Rakouského* zbudovaný, stojí na zbytcích klášterního stavení; klášter, konvent a chrám položeny byly mezi náhonem mlýnským a tak zvanou Požeračkou, struhou z dob klášterních, jež tvořila na západě kláštera příkop dosti hluboký. Na místě bývalého kláštera vyskytují se občas různé památky, kostry, klíče, ka- meny, ač místo to valně překopáno; ze zdiva klášterního zbudován prý blízký zámek Libčanský.

Dnes mají Opatovice jen skrovný kostel sv. Vavřince s jehlancovitou cihelnou věží, jakou vidíme také v Ždánicích a jakou mají kostely v Sto- lanech a Všestarcch. Po Opatovicích nazývá se největší vodní stavba pernštýnská Opatovickým náhonem (2'-' míle dlouhým); počíná nade vsí naproti Roudničce a Vysoké nad L. a založen byl r. 1513.

Vilém z Pernštýna musel dáti Hradeckým kus skály na záp. straně Kunětické hory, aby od nich dostal potřebný pozemek na náhon u Opa- lo\ic. Náhon odvádí vodu labskou Opalovicemi, Čeperkou, Podůlšany

&fcá*. *

- 466 -

k Ždánícům, vchází do dávno vypuštěného rybníka Oplatila, pak do lesů bohdanečských a plouží se od Výrova téměř souběžně s Labem, do něhož vylévá se pod Semínem. U vsi Čeperky vychází z něho silná struha nadý- mající kdysi Velkou Čeperku, nyní jen Jezero u Hrádku, pak dříve ještě Semtín a vylévající se u Lhotky do Labe.

V letech sedmdesátých minulého století, kdy založen tu byl cukrovar, bylo zase v Opatovicích živěji; po jeho zániku teprve v posledních letech, kdy tu založena továrna na umělá hnojiva a budova cukrovaru přestavěna v polepšovnu (1890) a kdy most přes Labe tu vystavěn, zase Opatovice se rozvíjejí.

Dřívější majitel zdejšího rozsáhlého mlýna Václav Moravek byl mnohá léta okresním starostou a poslancem na sněmu království Českého.

U splavu Opatovického chytávají lososy, táhnoucí z moře do horské Orlice a její přítoků. Kolem r. 1650 zřízena tu panstvím Pardubským lo- sosnice a libra (58 dkg.) lososů prodávána za 12 kr.

Opatovice mají školu, poštu, lékaře a napočteno tu r. 1910 1119 oby- vatelů.

Ještě než opustíme památné Opatovice, povíme si krátce o Vy s o k é nad Labe m, která nad nimi na samé hranici okresní pod lesnatým kopcem Milíře m, kde pálívali dřevěné uhlí, se ulicovitě rozkládá. Vy- soká náležela klášteru opatovíckému a r. 1434 v listopadu ležel tu Vilém Kostka z Postupic a Jan Pardus; Diviš Bořek z Miletínka, stojící tehdy při Žižkovi, byl v čele výpravy proti Hradci Král. a ležel v Plačících. Hra- dečtí za soumraku tu zvítězili; Kostka byl zabit a Diviš utekl na Horu Kunětickou. Vysoká má 126 domů s 805 obyv., trojtřídní školu; dříve bý- val tu přívoz. Nedaleko v lese jest památník kamenný, že tam bylo pro- voláno h a 1 a 1 i po honu na jelena, jehož se zúčastnil J. V. císař František Josef I. a císařovna Alžběta.

Silnice od Opatovíc přivede nás pak do Čeperky (592 obyv.) u níž rozkládal se již vzpomenutý rybník Velká Čeperka, jehož dno jest nyní ornou půdou. Z jihozápadní části rybníka vynořoval se dosti veliký ostrov, porostlý lesem podnes, a oc veliké jeho zátoky, jež sama značnému ryb- níku se podobala, oddělen byl pouze erární silnici rybník Němči- c k ý a na západní straně lesem Týništěm rybník Oplatil, jejž založil pan Vilém z Pernštýna po roce 1502. Na východní straně dotýkala se Čeperka vsi Hrobic (176 obyv.), ležící při samé silnici; v Hrobicích jest jednotřídní škola a lihovar. Do r. 1895 musely dítky zdejší choditi do školy dřítečské přes obecní labský převoz. Při jihovýchodním cípku Opla- tila leží ves Stéblová (219 obyv.), přifařená k Ždánicum. Za Stéblovou, kde jest stanice pardubicko — liberecké dráhy, začínají lehké písečné vlny, porostlé lesíky, jež kryjí nám rozhled k Pardubicum, od nichž osada jest 9 km vzdálena.

Ještě než se dáme z Čeperky silnicí přímo na Pardubice, můžeme se převézti po prámu u vsí Bukoviny (289 obyv.) na levý břeh labský a putovati odtud do D ř í l č e (409 obyv.), která nám kyne věží svého kostelíka sv. Petra a Pavla, jenž stavěn ve slohu gotickém a v němž zvláště sanktuarium jest zachovalé. Na hřbitově zdejším odpočívá jeden z vynálezců ruchadla Václav Veverka. Škola jest zde troj- třídní. R. 1374 znám jest Petr Dubánek panoš ze Dřítče, jenž měl ves v nájmu od kláštera opatovického. V roce 1866 dne 5. července překročila zde část pruské jízdné divise Hartmannovy brodem Labe. Vrátivše se na pravý břeh Labe buď přes dřítečský převoz neb přes labský most ve vísce Němčících (171 obyv.), dospějeme po silnici na lesnaté návrší Hrá- decké, jehož jádro jest eruptivní, jak ukazuje Kunětická Hora a Vebruv kopec u Bohdanče jím spojené, avšak kryté silnou vrstvou písku. Na něm skrývají se kromě již jmenovaného Hrádku a Pohránova ještě ves Hra- diště naPísku čina Šupce, poněvadž povozy jedoucí tudy ku Par- dubicům musely užívati pro prudký svah šupky pod kola, a ves S r c h (444 obyv.). V okolí Srchu vzniká mnoho pramenů a činí půdu bahnitou; jeden pramen ani v nejtužší zimě nezamrzá i zřízen nad ním r. 1515 sklep (vodárna), z něhož se vedla voda po troubách do zámku pardubického, i do někdejší kašny na náměstí pardubickém. V zámožné vsi Srchu, která byla r. 1881 postižena strašným požárem, objeveno bylo r. 1911 pohan- ské pohřebiště žárové. V Hradišti na Písku, které s blízkým Novým Hradištěm založeno bylo na pozemcích bývalého dvora Hradišť- ského, odbočuje silnice stínem lesa na Kunětickou horu, která nám ky- nula stále na silnici od Opatovic ku Pardubicům a jen tu skryta zůstala za lesem. Leč času nezbývá a Kunětice s městem Sezemicemi vyžadují celého dne, abychom je a okolí dobře prohlédli a proto sestoupíme rychle s návrší k vísce Hradiště, jež náležívala klášteru Sedleckému a odtud po železném mostě, postaveném na místě dřevěného, vrátíme se do Par- dubic, abychom posílili znavené tělo. Jsme-li dobří chodci a vstaneme v létě ráno o 5. hodině aneb s kosem o 4. hodině, můžeme posnídati v Boh- danči u Pešků, obědvali ve Vosicích, posvačiti v Opatovicích u Šanderů a na lože se odebrati někde v pohodlném hotelu v Pardubicích.

Abychom poznali celý Pardubický okres, musíme podniknouti ještě tři cesty; první do okolí Kunětické Hory, druhou poříčím Chrudímky a třetí na planinu Mikulovíckou a Jezbořickou. Vydáme se z Pardubic pěšky k severovýchodu.

Za železným labským mostem sejdeme se silnice, pod níž jsou četné kanály pro případ zátopy labské, na cestu podle pravého břehu Labe, neboť příjemněji jest kráčeti podle úrodných polí a vonných lučin s jedné strany a širokého Labe s křovinami a jesepy pod námi s druhé strany než zaprášenou silnicí s nudnou alejí švestkovou. Za tři čtvrtě hodiny přijdeme do vsí Brozan (68 domů 459 obyv.), která náležela s Kuněticemi a

168 -

blízkým Hradištěm a Srchem klášteru opatovickému, pak Bořkovi z Mile- tínka a Pernštýnům a jejíž jméno ukazuje, že leží při brodu přes Labe, jenž jest naproti Hradišti. Od Brozan počíná cesta ponenáhlu k hoře Ku- nětické stoupati a tam, kde dříve bývala veliká daňci obora a dvůr zvaný Podhorský a bažantnice s myslivnou, kovárna a obydlí bažantníka, nalézá se malá osada Ráb neb Ráby (41 domů s 232 obyv.), jež vznikla 1778 — 1786 emfyteutováním dvora, jehož pozemky přenechány vystěhovalcům z Pruského Slezska, dnes již zcela počeštěným a jež dostala jméno po c. k. d\or. radovi Ratiboví, původci systému emfyteutického. U silnice stojí

Kunětická Hc

írovýchodu,

tu veřejná kaple sv. Jana Nep. na místě, kde lesní Neumann nešťastným způsobem zastřelil (před r. 1820) svého bratra. Za Rábem vstoupíme za králko po silnici, jež sem odbočila od Hradiště, do chvojného lesa, jenž kryje úpatí hory Kunětické a skrývá na něm villu barona Drascheho z Wartinbergu. Jsme-li unaveni, můžeme se posilniti na cestu do hůry v hostinci na rozcestí při západním úpatí, kde skála Kunětické hory jest již vylámána a pak buď podle lesa neb opodál cestou vozovou dostaneme se na severní úbočí pod památné trosky, které občas zadrží naše kroky a přinutí nás k rozjímání.

Kunětická Hora vystavěna jest na čedičové homoli (305 m vys.), která jest dnes k jihu a východu srázná, k severu a západu volnějšího svahu a na niž 400 let láme se již kámen, čímž zříceniny hradní velice utrpěly. Hrad Kunětický náležel k největším v Čechách a byl s Potštejnem přední pev- ností Pernšlýnskou. Založen byl v době husitských bouří a na statku, který držiteli ani dědičně nepatřil a při jehož stavbě museli lidé mnoho robotovati. Hrad má název po starobylé vsi Kuněticích (Kunata = Kunral), ležící na východním úpatí hory, jež i s okolím náležela klášteru opatovi- ckému. První zmínka o hoře se činí, když podobojí konali zde t á b o r 25.

- 469 -

června 1420, jejž svolal Aleš Vřeštovský, aby vytrhl Hradec z moci Sigmundovy. Když v dubnu r. 1421 klášter opatovický od Pražanů byl vypálen, tu hory Kunětické a mnohých vesnic i klášteřiště samého zmoc- nil se Diviš Bořek z Miletínka, z chudé vladycké rodiny Mrzá- ků z Kasali c, vůdce obce Orebské a jeden z nejstatečnějších váleč- níků husitských, kterýž založil hrad mezi lety 1421 — 1423. Diviš přestou- pil později k mírnější straně stavovské a stál u Lipan r. 1434 proti vý- střední straně Táborské a Sirotčí.

Kunětická Hora od jihozápadu.

Že Diviš byl přívržencem kalicha, dokázal r. 1437 kdy v neděli po sv. Vítu 17. června unesl na horu Kunětickou Mistra Jana Rokycan u. Když císař Sigmund stal se králem a ctitele své odměňoval, zapsal Divi- šovi dne 21. září 1436 hrad Kunětickou horu s 52 obcemi a ustanovil jej purkrabím hradu Pražského. Po smrti Divišově (1437) držel Kunětickou Horu, zboží Pardubské a statky kláštera Sezemického s Přeloučím bratr jeho J e t ř i c h, pak syn Divišův Soběslav, který věrně pomáhal Ji- říkovi Poděbradskému, jemuž se po smrti Soběslavově (1465) dostala Ku- nětická Hora bezpochyby dobrovolným postoupením a jenž ji převedl se všemi vesnicemi r. 1465 na své čtyři syny. Po smrti Jiřího 1471 podělili se synové o všecka zboží, při čemž Jindřich kníže Minsterberský obdržel panství Kunětické, jehož části však brzo zastavoval, až r. 1491 prodal hrad panu Vilémovi z Pernštýna za 3000 kop. Náhradě opraven é"m uvítal pan Vilém 22. července r. 1497 krále Vladislava, jenž zde jeho oba syny Jana a Vojtěcha pasoval na rytíře. Vilém sám stal

se původcem neblahého podrývání hradu, když dal Hradeckým kus skály za část gruntu nad stavem Opatovickým (1513). Po smrti Vilémově zdě- dil zboží Kunětické Vojtěch z Pernštýna, po něm bratr jeho Jan, kterýž je přivtělil k panství Pardubickému. Syn Janův Jaroslav musel pro nehospodárnost panství zastaviti Kapounovi ze Svojkova, jenž je r. 1560 za císaře Maximiliana II. prodal komoře královské. O jeho

$%&****

Kunětický hrad.

osudech pojednáno u Pardubic. Až do třicetileté války zůstával hrad v dobrém stavu, maje svého úředníka a malou hradskou čeleď, ale v třiceti- leté válce byla posádka tak slabou, že ani v předních hradbách nemohla rozestaviti stráže a proto snadně jej dobyl v říjnu r. 1645 švédský vůdce Torstensohn.

Po dobytí a vypálení hradu začalo jeho pustošení a že na opravu nic se nevynakládalo, pustnul očividně, klenby, hradby řítily se v rumy, čemuž déšť s větrem valně napomáhal, neboť nikde nebylo krytu. R. 1681 po- kládá Balbín, který obyvatele na hradě ještě ve svých dětských létech vi- děl, Kunětickou horu za hrad pustý.

R. 1820 jednáno o částečné opravení hradu, ale teprve kolem roku 1830 zřízeny ku věži dřevěné schody, střecha nad sálem a opravena kaple.

471

Stické H

R. 1859 učiněny o- pět některé opra- vy, ale od té doby neučiněno ničehož, pouze přestal se kámen z hory lá- mati a r. 1911 o- pravena kaple pé- čí faráře kuněti- ckého. Ale výbor musea pardubické- ho od poč. nynější- ho stol. všemožně se stará, aby horu i zříceniny kraji svému zachránil.

Popišme nyní již někdejší hrad, pokud ze sřícenin to možno.

Od paty Kunětické hory na západní straně táhne se vzhůru úvoz, který vedl k prvníbráně, od této vede cesta vzhůru k druhé bráně, zavřená již po obou siranách hradbami. Od druhé brány, nyní již úplně zbořené, přišlo se za krátko k třetí brá- ně , kterou obýval ve třetím patře vrátný, jenž tu spouštěl most zdvi- hutý; přikop někdejší, přes nějž most padal, jest už zasypán. Ze třetí brány přišlo se na nádvoří dolní ohrady, první to části hradní, kde jest veliká a hluboká roubená studně, chatrným plo- tem tyčkovým ohrazená, dva se- suté sklepy a zbytky hradeb. Zde bývalo všecko dřevěné, obilnice, senníky, obydlí čeládky a j., aby se v čas nebezpečí mohlo vše spáliti. Čtvrtou branou přišlo se do předhradí. Mezi ní a pátou branou jest přihrádek, z něhož se mohlo vydajně metati střelami a kame- ním na nepřítele; bohužel, že stříl- ny čím dále tím více se hroutí. Pátá brána vystavěná 1543, má dosud skulinu, jíž branný vyhlížel Nádvoří Kunětického hradu.

— 472

na příchozí. Touto branou vstoupíme do třetího a posledního mezibraní, jež mělo jen po jedné straně hradby, any byly na druhé straně srázné skály. Šestá brána byla věží o dvou patrech a jediným přístupem do vnitř druhé části do předhradí. Na této bráně bývaly ostré výstupky s nepatr- nými vyhlídkami a otvory v podlaze, kterými se na nepřítele vařící voda neb smůla vylévala. Nádvoří předhradské bývalo na třech stranách stav- bami obklíčeno. Zachovalá jest zde dosud kaplička sv. Kateřiny Sienské, vystavěná v slohu gotickém a nesoucí uvnitř pamětní desku o návštěvě zdejší císaře Františka I. a jeho choti Karolíny dne 9. května 1820. Ostatní budovy, sloužící za konírny, špižírny a j. jsou sesuté. Na tomto nádvoří, porostlém ořešáky, byl pod kapličkou před vlastním hradem příkop ve skále vylámaný, šest sáhů široký, přes nějž vedl most zvoditý. Sedmou branou, vystavěnou od Viléma z Pernštýna 1509, vešlo se pak do hradu vlastního či p a 1 á c e, sídla pánova. Uvnitř paláce jest malé čtyrstran- né nádvoří; v přízemí paláce byly konírny pro pána, kuchyně panská, byty pro pacholata, panny a služebnictvo. Nad tím v druhém poschodí byla hradská síň 26 V2 rn zdélí, 91 -2 m zšíří a o 7 oknech. Na severní a východní hlavní zdi vidíme dosud dva arkýře na ozdobných krakorcích pro roz- hled. Uvnitř paláce stojí v jihovýchodním rohu okrouhlá věž třípatrová,

poslední to ochrana pánova. Pod palácem na polední, vý- chodní a západní straně byl parkán s rozsáhlým ron- delem (ravelin), na nějž se stavěl veliký prak pro obranu dolní ohrady a jihových. stra- ny. Na věži býval trigono- metrický bod, nejdůleži- tější ze všech bodů v hejtman- ství Pardubickém, mající spo- jení se Zvičínem, Sněžkou a Kralickým Sněžníkem; byl však při opravě střechy k ne- nahraditelné škodě rukou ne- znalce zničen asi před r. 1890. Nežli sestoupíme s býva- lých parkánů pod věží, aneb s dolní ohrady na cestu k Se- zemicům, rozhlédneme se je- ště po kraji a zvláště po osa- dách na severovýchodní stra- ně, jež náležejí ještě do Nádvoří Kunětického hradu. okresu Pardubického. Nej-

473

blíže nám na lev. břehu Labe jest vých. Lukovna a Choteč, sev.-vých. Draž- kov a nad ním výše Bohu- mileč, mezi rybníky Újezd a ještě výše pod lesy vy- sockými Bořek a východ- něji od něho Hrachovišťata a mezi těmito a Drážko- vém na silnici ze Sezemic do Býště. znatelné koste- lem, Rokytno. Povíme o nich něco málo. Lukov- n a leží při vtoku potoka Ředičky do Labe; nále- žela klášteru sezemickému a později připojena k pan- ství Pardubickému. Pra- men, prýštící se zde z opu- kových vrstev, obsahuje hojně soli kuchyňské, Glauberovy a jódu a po- chází nejspíše z eruptiv- ních spodních vrstev Ku- nětické hory. Pardubické museum chová odtud vzá- cný nález domácích brak- teatů. Choteč neb Choč (49 domů s 314 obyv.) ná- ležela též dříve klášteru sezemickému, pak k vlady- ckému statku Slepotické- mu a potom Pernštýnům. R. 1396 uvádí se Diviš z Chotče. Jest zde dvoutříd- ní škola.

D r a ž k o v, ves s 52 domy a 362 obyvateli a Bohumilečse42 domy a 246 obyv. u rybníka Bo- humilečského, jsou osady farnosti Dřítečské jako Bořek a Újezd.

474

Bořek (55 domů s 308 obyv.) má dvoutřídní školu a západně roz- lévá se rybník Borkovský, jako u Ú j e z d a rybník Újezdský. Újezd má jednotřídní školu.

Hrách ovišťata (Streitdorf), víska na samé okresní hranici, jesl 2 hod. sev. východně od Pardubic a byla založena a osazena přistěhovalci z pruského Slezska za císaře Josefa II. Jižně ode vsi na kopci 247 m vyso- kém otáčel až do nedávná svými rameny povětrní mlýn, jediný a poslední v celém politickém okresu Pardubickém. Okresní památková komise snaží se jej budoucím zachovati. Původních čísel bylo 20 ve dvou řadách

Větrný mlýn. v Hrochovišfatech.

podél cesty, nyní tu jest 34 domů s 221 obyvateli českými a jen jména ně- kterých (Bernkraut, Schramm, Fišer) ukazují, že původní osadníci byli Němci, nejvíce tkalci.

R o k y t n o (104 domy a 623 obyv.), ves 2 hodiny sev. vých. od Pardu- bic vzdálená, má mlýn a trojtřídní školu. R. 1436 náležela k Hoře Kuně- tické a dostala se s ní k panství Pardubickému. V Rokytně, jež rozloženc na písečných návějích, nalezeny byly vzácné starožitnosti z doby román- ské, zejména bronzový lvíček (nádoba, lavakrum), jež ukazují, že tu bý- vala kdysi nějaká kaple, snad filiálka kláštera opatovického neb sezemi- ckého a jež chovají se v městském museu pardubickém. V Rokytně narodil se Jan Konečný, spisovatel český.

Úzkou a místy sráznou kamenitou stezkou nedaleko památného k a- štanu jedlého na východním travnatém úbočí, kolem ravelinu a pří- krých skalních balvanů v právo a býv. lomu Holického okr. v levo, sejdeme dolů na úpatí hory a odtud lučinami a poli kolem dávného pohanského po-

hřebiště, z něhož mnoho pohřbů odkryto a nalezené popelnice, jiné ná- doby i nástroje a ozdoby bronzové uloženy v zemském museu a škole ku- nětické, přijdeme malým borkem do starobylé osady K u n ě t i c, jež má jméno po Kunatovi (Konrát) a čítá 292 obyvatel v 58 domech. Kunětice honosí se farním kostelem sv. Bartoloměje, jenž jest v okresu toho způsobu jediný; gotická jeho klenba spočívá na jediném sloupě uprostřed chrámu. Při restauraci byly zde odkryty vzácné starobylé fresky. Chrám byl osazen farářem již r. 1376. Na konci 16. století byl tento kostel vyloupen od dvou lupičů, kteří kalichy v lesích za Poběžovicemi sekerou roztlouklí a o pe- níze se rozdělili. Tito svatokrádci byli dle knihy útrpného práva v Pardu- bicích kolem lámáni a do něj vpleteni. Kunětice s okolím náležely dříve klášteru opatovickému. Trojtřídní jednopatrová škola chová pěkné ukázky hornin a nerostů z Kunětické hory a z vykopaných hrobů žárových.

Z Kunětic dáme se ku převozu, kde jest hostinec, abychom se do- stali na levý břeh Labe k Počáplím a městu Sezemicům. Nedaleko pře- vozu v opukovém břehu nachází se bohaté naleziště zkamenělin třídového útvaru.

Počáple (Počáply), ves tři čtvrtě hodiny sev. vých. od Pardubic, leží na stráni mezi Labem a Loučnou. U ní vychází z Loučné náhon Halda; splav nachází se západně za vsí a staré řečiště Loučné, jež tu mělo ústí do Labe, zarůstá křovím. Počáple bývaly sídlem pánů z Počápel, z nichž Arktýř pochován jest r. 1633 v kostele sezemickém.

Z Počápel za půl hodiny přijdeme do S e z e m i c, starobylého města při obou březích Loučné, rozloženého dílem na návrší, dílem v údolí, jež jest pět čtvrti hodiny vzdáleno od Pardubic, má 378 domů a 2839 obyv. Již ve 13. století býval zde panenský klášter Cisterciánek sv. Bernarda. R. 1421 dne 29. dubna byl od Táboritů pod Žižkou zbořen. Z kláštera tohoto jeptiška Markéta Berková z Richemburka byla dle pověsti pro porušení čistoty panenské zazděna v hradě Richemburském. Nyní na místě kláštera stojí jednopatrová fara a farní kostel Nejsvětější Trojice Boží, jenž má z původního klášterního chrámu dvě zachovalé gotické kaple (sv. Anny a sv. Antonína). Stavba chrámu jest copová, uvnitř fresky od Kra- molína, cínová křtitelnice z r. 1612. Dřevěná zvonice osmistěnná s báňo- vitou věží nese čtyři zvony, jejichž hlas jest slyšeti někdy až v Pardubi- cích. Kolem kostela býval hřbitov nyní jest za městem na návrší Vinicí. Naproti kostelu stojí jednopatrová, uvnitř vkusně a prakticky zařízená pětitřídní škola s pěti pobočkami. Náměstí jest čtverhranné s radnicí z r. 1832. Znakem města jest podlouhlý štít se třemi k pravé ruce vede- nými červenými pruhy v stříbrném poli a korunou královskou nad štítem; snad znamená trojříčí (Loučná, Novohradka, Lodrantka), na němž město leží, nebo jest znakem některého pana Sezemy, po němž se jmenuje.

c

i

o

— 477 —

V 13. stol. byly Sezemice majetkem kláštera Sedleckého, později při- vtěleny ke klášteru Sezemickému, pak ke Kunětické Hoře. Rod Diviše Bořka z Miletínka držel je od r. 1420 do r. 1492, kdy Jiří z Miletínka po- pustil část práva k Sezemicům Vilémovi z Pernštýna. R. 1436 o Štědrém večeru byly vypáleny Sezemice od Táborů Hradeckých a vybrány, r. 1570 vyhořely a r. 1584 podruhé. Po r. 1612 byl tu farářem kněz podobojí a če- ský spisovatel theologický Blažej Borovský z Borovna. Za dob komorních chována byla v okolí sezemíckém hojně zvěř pro stůl panský, jmenovitě zvěř černá a bažanti. R. 1859 zastřelen tu byl drop veliký, který se sem z Uher zatoulal, jako později jiní, jež chová měst. museum pardubické. Ko- lem r. 1836 byl v Sezemicích radním Josef Vladimír Pelikán, vlastenec a spisovatel český. Ze starší doby jest zde mlýn na Loučné, z pozdější pivo- var a továrna na obuv, v níž pracovalo již r. 1887 150 lidí.

Nežli opustíme Sezemice zajdeme si za město po silnici na návrší k nedalekým Časům (38 domů se 274 obyv.), kde zastavíme se u památ- níku, jenž hlásá, že odtud dne 10. listopadu 1874 císař a císařová rakouští započali hon na jelena. Odtud rozvírá se utěšený rozhled do úrodných Po- labin i na jih do údolí Loučné a Lodrantky, do roviny Dašické. Pod sever- ním svahem stráně jest cihelna.

Odtud shlédneme též některé osady poblíž okresních hranic a v po- říčí Loučné: Kladinu, Koloděje a Lány u Dašic, z nichž poslední dvě zaslu- hují zmínky pro data historická. Koloděje dělí se na Velké a Malé. Bývaly sídlem pánů z Koloděj, z nichž Mikuláš a Jan podepsali r. 1415 známý protest proti upálení M. Jana Husa. Ale již r. 1 167 se uvádějí, kdy je první manželka krále Vladislava Gertruda darovala klá- šteru premonstrátskému v Litomyšli. Koloděje při sčítání v r. 1910 měly 77 domů a 446 obyv.

Lány u Dašic (48 d. a 330 obyv.) náležívaly klášteru Sezemickému. později Vilémovi z Pernštýna. Stávala zde tvrz, která v 15. stol. zpustla; tvrzíště slově Komornictvo. Za Pernštýnů býval zde rybník. Lány mají dvoutřídní školu, výše vzpomenuté Časy jednotřídku. R. 1913 nalezena tu pří opravě regulace Loučné lebka velikého tura praehistorického, jež ulo- žena v dašíckém museu.

Pokochavše se rozhledem až k Nasavrkům, Košumberku, Skutči a Chrasti a na protější straně na lesnatá návrší u Chvojna a Vysoké nad La- bem a kraj pod Kunětickou Horou, vrátíme se po silnice bud autobusem neb pěšky do Pardubic. Jdeme-li pěšky, můžeme naproti Bělobranské dubině za Počápelskými chalupami a nedaleko hřbitova zemské donuco- vací pracovny, kde naraženo bylo na pohanské pohřebiště, odbočiti na Hůrka, nejvzdálenější díl Pardubic, a odtud do tak zvaného Úzkého, lučinatého pruhu mezi vyšší Haldou a nižším Labem. V Úzkém nejlépe poznáme, jak důmyslní byli již na počátku století 16. stavitelé vodních

— 478 —

staveb. U Židova blízko zemské donucovací pracovny, můžeme po mostě přejíti Haldu a vstoupiti do města.

Druhou cestu nastoupíme z Pardubic poříčím Chrudimky, abychom navštívili Hostovice a Lhotu Úřetickou, ves na okresní hranici Pardubicka a Chrudimská. V Pardubicích za »kostelíčkem« odbočíme se silnice da- šické na polní cestu ke vsi Studánce (47 d. se 380 obyv.) a pak přes nízké návrší s jádrem eruptivním ke vsi S p o j i 1 u (51 d. se 286 obyv.). U Studánky a Spojila daří se dobře zelí (studánecké) a v okolních lesích hned za osadami jest milý útulek pro pardubické měšťáky, toužící po klidu venkova a samotě. U Spojila v lese jsou jámy, kde lámal se kdysi limbur- git jehož žíla táhne se až do lesa u Černé za Bory; do někdejšího násad- ního rybníka Spojila dávalo se 400 kop ryb. Ze Spojila příjemným jehlič- natým lesem přijdeme do V e s k y (16 d. se 130 obyv.), jež s blízkou ví- skou Malolánským (Kleindorf) založena byla 1780 za císaře Josefa II. od přistěhovalců z pruského Slezska na bývalých rybnících: Strýček a Malolánský. Obyvatelé těchto vísek dávno se již počeštili a proto zru- šena také na počátku nynějšího století německá škola ve Vesce. Veska jest pro své krásné, chvojné lesy výletním místem Pardubčanů a zajíma- vou tím, že jest rodištěm c. k. gen. štábního lékaře dra Josefa Kerzla, osobního lékaře J. V. císaře a krále Františka Josefa I. Ve Vesce žil také spisovatel národohospodářský Emanuel Meliš, jehož choť Melišová- Kórschnerová vydávala módní časopisy a byla i básnicky činnou. Z Vesky přes Staročenské (Gunstdorf), německou dědinku z doby Josefín- ské na bývaélm rybníku Staročenském, nyní již českou, pak mezi vesni- cemi Černou za Bory (32 d. se 151 obyv.) s dvoutřídní školou a rodištěm výše vzpomenutého Em. Meliše, Z m i n n ý m (45 d., 306 obyv.), prastarou osadou s mlýnem na náhonu Zmince (stavěn 1567), jenž vy- chází z Volšinky či Novohradky u Lhoty Úřetické, přijdeme směrem jižním do Hostovic (42 d. s 328 obyv.) na potoku Volšince či Novohradce.

Hostovice vzdálené 1 hod. jižně od Dašic a 2 hod", jihových. od Pardu- bic, mají filiálný kostel sv. Jakuba apoštola Většího, v nynější podobě v slohu copovém z r. 1715. Býval již r. 1350 farním. Že stojí na kopečku ne- velkém udeřil do něho dvakráte blesk a zapálil; r. 1707 shořel i se zvonicí, r. 1853 shořel kryt. Ozdoby řezbářské v něm zhotovil rodák hostovický Teplý. Níže naproti kostelu stojí trojtřídní škola.

První známý držitel Hostovic jest Zbislav z Polné, jehož syn Jan za- psal Hostovice s Blatníkem premonstrátskému klášteru v Litomyšli. V 14. století byly Hostovice rodným sídlem pánů z Hostovic, z nichž Chvalek, Pavlík a Čepek podepsali r. 1415 protest proti upálení M. Jana Husa, pak dostaly se různým majitelům byvše rozděleny a konečně Vilémovi z Pern- štýna.

Tvrz hostovická stávala na čísle 1. a 2. Z Hostovic jest František

479

Štěpánek, inspektor škol gymnasijních v Rize v Rusku, státní rada, vy- znamenaný r. 1898 od cara Mikuláše II. řádem sv. Anny II. tř.

Jižně od Hostovic při Volšince jest ves Lhota Úřetická (59 d. s 323 obyv.), jež náleží již do farnosti Vejvanovické na Chrudimsku, kdežto Hostovice, Zminné, Malolánské, pak Štětin, Žižín a Mětice, o nichž se hned zmíníme, do farnosti Dašické. Štětin jest samota 10 minut od Hostovic vzdálena na jih; jest tu jen mlýn, rolnický statek a chaloupka. V 14. stol. stávala zde tvrz, jež dávno zpustla.

Z Hostovic dáme se na zpáteční cestu přes Žižín do Mětic na levém břehu Chrudímky. V Žižín ě stávala na čís. 1. tvrz pánů ze Žížína, jejíž náspy dodnes lze spatřiti; r. 1498 prodán Žižín Vilémovi z Pernštýna. Před lety stával tu na břehu Chrudimky mlýn. I sousední Mětice bývaly sa- mostatným zbožím; již ve 13. stol. stávala zde na čís. 24. tvrz, jejíž homolka obehnaná příkopem a náspem dosud patrná. Vavřinec z Mětic podepsal r. 1415 známý protest; syn jeho Hertvík žil ještě r. 1477, ale již r. 1500 pře- šly Mětice v majetek obce Chrudimské, jíž však byly r. 1547 jako Štětin vzaty a prodány Janu z Pernštýna. Mětice mají 56 domů se 430 obyv., jednotřídní školu a kamennou kapli sv. Václava.

Od Mětic pustíme se k Nemošicům, aby- chom shlédli zvláště c. k. hřebčinec, či Štít (Ge- stůt Depot). Severně na příkré stráni zvané Ne- mošická nad pravým břehem Chrudimky po- všimneme si ještě Drož- dic a jižně na povlovné stráni Vostřešan. Drož- d i c e či Drozdice nále- žející jako Nemošíce, Černá za Bory, Studán- ka a Spojil do farnosti Pardubické, měly r. 1910 18 domů se 112 obyv., Vostřešan y, ves farnosti Mikulovické, 142 d. se 1082 obyv. Vo- střešany mají pěknou kapli a trojtřídní školu. R. 1359 uvídá se na Vo- střešanech Vaněk z Vo- střešan, později různí Kostel v Hostovicích.

— 480 —

držitelé, až r. 1498 prodal Mikuláš z Chlumu dědictví své ve Vostřešanech a v Blátě Vilémovi z Pernštýna. S návrší vostřešanského nad hlubokým úvozem, vedoucím k Chrudimi, jest krásný a široký rozhled po kraji.

N e m o š i c e (62 d. s 821 obyv.), ves 1 hod. jižně od Pardubic, bývala rodným sídlem vladyků z Nemošic, kteří měli ve znaku tři ryby a jejichž tvrz stávala na pravém břehu Chrudimky nedaleko mlýna. Jan (Janek) starší Holec z Nemošic s bratrem Matějem podepsali r. 1415 protest proti upálení M. Jana Husa a přepadli s kališníky r. 1433 Choceň a městečko to vybrali. Holcové drželi Nemošice asi do r. 1464, od r. 1492 byly spo- jeny s panstvím Pardubským. U Nemošic nalezeny groše Václava II. a stráň blízká jest vyhledávána pro četné rostliny, které jsou již jinde vzác- ností (aron blamatý a j.) a pro zkameněliny křídového útvaru; divočina její jest jediným zbytkem původní vegetace v širém okolí pardubickém. V Ne- mošících narodil se svobodný pán Vilém Ramming, podmaršálek a velitel 6. armádního sboru severní armády Benedekovy v r. 1866, jehož přednosti ocenili i samí Prusové; bojovalť udatně u Náchoda a Hradce Králové. O válkách v r. 1848 a 1849 vydal obšírnější spis; zemřel 1876 v Karlových Varech.

Jihovýchodně ode vsi stojí o samotě rozsáhlá budova c. k. hřeb- čince, odkudž vyjíždívají zdejší vojáci s hřebci »na štace« do krajů: Chrudimského, Jičínského, Čáslavského a Královéhradeckého; v politi- ckém okresu Pardubickém mají štace: v Bohdanči, Kladrubech, Přeloučí, Rovni a Rokytně. V roce 1890 byli zde nejdražší hřebci plnokrevní angli- čtí, Rajta Rajta za 18.000 zl. a Gamecock za 20.000 zl.; přípustná taxa jich byla 100 zl. (na polokrev. angl. klisnu), 200 zl. (na plnokrev. angl. k.).

Z Nemošic můžeme se kolem pardubické vodárny vrátiti pěšinami po levém břehu Chrudimky do Pardubic, aneb přejdeme-li u mlýna most, po silnici přes Pardubicky.

Půjdeme touto druhou cestou abychom seznali ves, jež starší jest než Pardubice. Pardubicky (Pardubicka neb Pardubicky Mnichové) rozkládají se na opukovém návrší, jež má nad levým břehem Chrudimky příkrý svah a tam, kde jest obnaženo, nazývá se ssutínou, nad níž vypíná se starobylý chrámek gotický sv. Jiljí, který býval kostelem zdejšího pa- nenského kláštera dominikánského, jenž byl r. 1421 od Husitů zbořen. Velký a nejstarší zvon na dřevěné zvonici s plechovým kohoutem z dob českých bratří jest z roku 1484. Klášter založen byl na rozhraní 12. a 13. věku; zahrady a vinohrady táhly se až na kopec Vinici, jenž jest majetkem města Pardubic a na němž zřízen krásný veřejný sad a betonový vodo- jem. Na hlavním oltáři jest obraz sv. Jiljí od akadem. malíře Frant. Potě- šila, mateřovského rodáka; strop jest táflovaný. Dvě staré fresky, odkryté při restauraci v presbyteři u oken a jedna za oltářem, nedaly se zachovati. Zboží kláštera koupil od krále Vladislava Vilém z Pernštýna.

Pardubicky mají 88 domů s 840 obyv., trojiřídní školu a východně

- 481 —

ode vsi uprostřed lesa chvojného skrývá se villa hrab. Henkla z Franken- tliurnu, dříve hrab. Larische.

V době zemské jubilejní výstavy přistál zde 13. srpna 1891 veliký balon »Viktor Hugo« s francouzskými větroplavci již vypluli z pražského výstaviště.

Na nejvyšším místě návrší v Pardubickách stojí okresní nemocnice J. V. císaře a krále Františka Josefa I. vystavěná r. 1898.

Z Pardubicek, které vůčihledě vzrůstají, dostaneme se za 20 minut po svahující se silnici kolem zastávky státní dráhy Benedettiho sady a městským parkem do samého středu — Starého města — Pardubic.

Třetí a poslední cestu okresem vykonáme ještě do jeho jihozápadní části zavlažované potoky Bilankou a Podolkou a tak poznáme jej docela.

Po staré císařské silnici vedoucí z Pardubic do Chrudimě dáme se pěšky aneb autobusem heřmanoměsteckým k jihu. Za čtvrt hodiny mineme Jesničánky, část Pardubic, jež vznikla na rybníku Jesničánském v době Josefínské, a nový hřbitov pardubický a za % hod. staneme v Dražkovicích, vsi rozložené po obou stranách silnice, jejíž jméno pochází nejspíše od zakladatele, který slul Drážek, jako král Bodrců na Rarogu.

Nález popelnic u Dražkovic svědčí, že jsou osadou prastarou. Roku 1484 dal je král Ladislav Janu Pardusovi. Dle urbáře panství Pardubic- kého z r. 1588 náležely k rychtě Jesničanské, měly 21 lidí osedlých a od- váděly na zámek 34 slepic a měly krčmu vejsadní; r. 1910 napočteno zde 55 domů se 535 obyv. Pěkná kaple a chodník vsí ukazují, že se tu dbá úpravy obce a sady statkářů Topiče a Kabrhela a j., že hledí si rolnictvo zdejší zvláště ovocnářství a hospodářského pokroku, jako téměř ve všech obcích Pardubického okresu zásluhou to jmenovitě hospodářského spolku a hesp. besed.

Z Dražkovic za čtvrt hodiny přijdeme do farní vsi M i k u 1 o v i c, roz- ložené pod strání, na jejímž nejvyšším místě, kde se příkřeji svažuje, stojí koste! sv. Václava, pocházející v nynější podobě z let 1769 — 70. Hlavní oltářní obraz sv. Václava malován na obmílce od exjesuitů malířů Josefa a Václava Kramolínů. Nejníže u silnice stojí jednopatrová pětitřídní škola. V Mikulovicích byl farářem spisovatel český P. D e v o t y, jenž tu pochován.

Mikulovice byly ještě ke konci 16. stol. zvláštním statkem; na po- čátku 15. stol. seděl tu Jan Lidheř z Mikulovic, pak je držel Jan Pardus z Vrátková, později Štítný Mikuláš ze Štítného, r. 1550 Jan Humpolecký z Rybenska, 1569 Ctibor Kapoun ze Svojkova, jehož syn postoupil je r. 1600 panství Pardubskému. Ve válce třicetileté r. 1648 byly Mikulovice od Švédů vydrancovány a zapáleny. V Mikulovicích narodil se literát střední doby Jan Stanislav Petržilka. Na hřbitově zdejším jest pohřben první předseda zemské jednoty českého duchovenstva bisk. vikář a děkan

— 482 —

mikulovický Tomáš Střebský (* 1833 f 1905) a jest tu hřbitovní kříž z r. 1781 pěkné starobylé práce.

Z Mikulovic přes Jesničany přijdeme do farní osady Třebosic.

Třebosice (32 d., 282 obyv.) mají farní chrám pozdvižení sv. Kříže, známý již v době předhusitské, opodál něhož stojí dřevěná zvo- nice podobná zvonici jezbořické, pardubičské a jiným na bývalém panství Pardubickém. Na počátku 16. stol. drželi Třebosice Andělově z Ronovce, z nichž Zikmund uvedl je r. 1547 pro odpor proti Ferdinandovi I., králi v manství. Třebosice mají pětitřídní školu, hospodářskou besedu a ze mnohých pokročilých hospodářství zdejších povšimnutí zasluhuje statek Jana Markalousa, býv. okresního starosty.

Jesničany (Jesenčany), ves ''■■* hod. již od Pardubic, mezi Dražko- vicemi a Třebosicemi, má 103 domů s 1392 obyv. Ve 14. stol. náležely k zboží Richmburskému, r. 1484 dal je král Ladislav Janu Pardusovi a po- zději náležely k panství Pardubskému, v jehož urbáři z roku 1588 uvádí se v Jesničanech 13 lidí osedlých, krčma výsadní. K rychtě Jesničanské náležely Dražkovice a odváděly obě vsi na zámek pardubický ročně 58 slepic.

Sev. vých. poblíž silnice chrudimské jsou Jesničany Nové, jež při- škcleny jsou od r. 1897 do Pardubic. Z Třebosic za 20 minut přijdeme do západně od nich ležícího Mateřova, vsi na potoku Mateřovském, jenž nese vodu svou do Podolky.

Mateřov (70 d., 434 obyv.) jest dle nálezů kamenných mlatů na poli statkáře Karla Štěpánka osadou prastarou. R. 1227 byla darována od Ko- jaty Hrabišíce klášteru Opatovickému. Na počátku 15. stol. byl rodným sídlem vladyk z Mateřova, kteří měli ve znaku bílého ohaře se zlatým obojkem; r. 1534 náležel Divišovi Bošínskému z Božejova, hejtmanu pan- ství Pardubského, od něhož koupil jej r. 1537 Jan z Pernštýna. Na grun- tech bývalého dvora mateřovského vznikl později Mateřov Nový. Roku 1911 objeveny při melioraci na pozemcích výše jmenovaného Štěpánka, jehož statek (čís. 1.) stojí na bývalém tvrzíšti, balvany, které z počátku považovány byly za dávnou stezku zemskou, později když hornina od- kryta hlouběji a seznáno, že táhne se v délce 1 km., považována dle tvaru bočné stěny za praehistorickou zeď. Teprve když pisatel této stati nález ohledal dne 9. února 1913, prohlásil, že není zdí, co skryto pod ornicí na pahorku 232 m. vysokém, ale vyvřelou skalou a to žílou limburgitu, což potvrdil i později sem povolaný profesor české techniky v Brně, býv. říš- ský geolog, dvorní rada dr. Jaroslav Jahn.

A jako dříve putovali jednotlivci do Mateřova podívati se na »zed, tak později kluby turistické, přírodovědecké a jiní na žílu.

Popkovice (57 d. s 561 obyv.) na regulované Bilance a křižovatce silnic z Pardubic do Herm. Městce a z Pardubic do Přelouče bývaly také samostatným zbožím, r. 1440 připomíná se na sněmu Čáslavském Bohunek

— 483 -

z Popkovic; v 15. stol. byly spojeny s blízkým statkem Krchlebským. Roku 1472 prodal je Jan Žák z Krchleb Janu a Jiříkovi Ohníštskům z Ohništska a tito r. 1502 obci Chrudimské; pak je drželi bratři Opršalové ze Zher, Zikmund Anděl z Ronovce a konečně dostaly se k panství Pardubickému.

Z Mateřova dáme se směrem jižním, abychom navštívili několik osad na Podolce a skončili pout svou po okrese z Lánů na Důlku podél Labe v Pardubicích.

Kráčejíce po silnici heřmanoměstecké a minouce ves Dubany jejíž katastr tvoří enklávu chrudimského okresu a jejíž poplužní dvůr vysoko položený jest viditelný dobře z Polabí, přijdeme do vsi Čepě (do Čepi), jež bývala kdysi dvorem, který se dostal r. 1695 koupí k panství Pardu- bickému. Čep má 30 d. se 471 obyv. a rozsáhlou cihelnu. Zde na- lezeny byly bronzové náramky otevřené s vyrytými ornamenty (náramky čepské), pak veliké spony s velikými kotouči (spony čepské), kteréž cenné starožitnosti chovají se v pardubickém museu jako typický nález č e p s k ý. U Čepě jest pěkná a dlouhá třešňová alej a v obci staré hruše, jakéž jsou dnes v okresu pardubickém vzácností. Pěknou švestkovou alejí statkáře Baera stoupáme ponenáhlu výše k Jezbořicům, jejichž ko- stelík vládne nad planinou Jezbořickou i dále a nad níže položeným údo- lím Podolky.

Jezboříce (Jestbořice, 58 d. s 374 obyv.), ves 2V* hod. jihozáp. od Pardubic, rozložená z části na návrší opukovém, z části pod ním při Po- dolce, má starobylý kostel sv. Václava, trojtřídní školu a dva mlýny: Podkopečný a Crhov o samotě na sev. str. stojící. Kostel na okraji srázné ssutiny, s níž jest daleký rozhled ku Hradci Král., Kutné Hoře a ji- nam, chová křtitelnici z r. 1600 od Jetřicha Lipanského z Lipan; nej- starší zvon na dřevěné zvonici stojící opodál jest z roku 1601. Do zdejší tehdy ještě dřevěné školy (dosud stojící) chodil osobní lékař Jeho Veli- čenstva dr. Kerzl, zmíněný u Vesky, aby se naučil od učitele Svobody če- sky a od faráře Kopisty latinsky a po roce 1835 humorista český a přítel Havlíčkův Václav Trnobranský. Na jižní straně od kostela stávala na pa- horku o průměru 30 kroků tvrz příkopem obehnaná. Jezbořice náležely ke zboží biskupství olomouckého; r. 1441 Pavel biskup olomoucký zapsal je Mikuláši Bochovci z Bochova, jehož syn Zbyněk převedl právo své r. 1488 na Jindřicha stár. knížete Múnsterberského, kterýž Jezbořice s ji- nými ještě všemi zastavil Václavovi z Nestajova a Žehušic. od něhož je koupil Vilém z Pernštýna r. 1491, jenž obdržel právo na ně i od biskupa Stanislava, dobrého přítele svého, pro sebe i syna svého Jana (1500).

V Jezbořicích na starém pohanském pohřebišti nalezeny byly cenné starožitnosti, jež nyní chová městské museum v Pardubicích.

Kráčíme-li s návrší Jezbořického k severu poblíž Podolky do nízkého Polabí, dostaneme se přes Barchov, Veselou a Čivice až ke Krchlebům, pod nimiž Podolka vlévá se do Labe.

- 484 —

Barchov (57 d., 432 obyv.) a Veselá (Veselí Vysoké) jsou sou- sedící vsi 2 hod. jihozáp. od Pardubic při potoku Podolce; Barchov s dvou- třídní školou a mlýnem leží dole při levém břehu, Veselá nahoře na vyso- kém pravém břehu. Veselá bývala tvrzí a dvorem popi. Z vladyků zdejších známi jsou Vaněk Mezek z Veselé (r. 1425) a Markvart (1456). Po nich tu seděl Jan Žák z Krchleb, pak Zdeslav Jeník z Mečkova, Aleš Karlík z Nežetic (1487), Alžběta z Pašiněvsi, jež prodala Veselí Albrechtovi z Lipan na počátku 16. stol. Lipanští drželi je až do r. 1623 kdy Jan Lipan- ský z Lipan, kterýž zůstal věren císaři Ferdinandovi v době rebellie sta- vovské, prodal je Dorotě Hamzové z Picheberka, ale odvolav trh ten, prodal je téhož roku Václavovi Jelínkovi z Lovoše, po němž je drželo ně- kolik ještě majitelů, až po roce 1667 prodáno komoře královské k panství Pardubskému a sice dvůr s 200 korci rolí, 2 chalupami s 10 korci rolí.

Z bývalé tvrze uděláno jest obydlí pro správce statku Veselského, po- sud tvrzí jmenované a dvůr rozprodán ke konci 18. století v osadu domini- kální a dnes jen čtverhranné prostranství se studnou připomíná místo, kde stával.

Čívice (106 d. se 771 obyv.), ves při silnici pardubicko-přeloučské v sousedství rozsáhlých chvojných lesů panství Čivického, půl druhé ho- diny jihozáp. od Pardubic. Na západní straně osady znalé jsou dosud zbyt- ky (náspy 2.8 m vysoké) někdejší tvrze vladyků Čivických z Čijevic, jež byla nejspíš rozbořena za válečných tažení Matyáše Korvina. Vilém Du- bánek z Čijevic, jenž držel také nedaleké Dubany, padl v boji při obléhání Konopiště r. 1468. Po vladykách Čivických a Dubáncích držel Čivice Václav Opršal ze Zher a ke konci 16. stol. byly spojeny s panstvím Par- dubickým, od něhož však v polovici 19. stol. odprodány hraběti Chotkovi z Vojnína. Na počátku XX. stol. koupil Čivice velkostatkář a poslanec zem- ský Kokeš. V Čivicích jest dvoutřídní škola, založená již r. 1787, mlýn a nedaleko v lese studánka se sochou mariánskou, kamž v letech sedmde- sátých bývaly konány pouti. V Čivicích narodil se 25. prosince 1818 hu- dební skladatel Emanuel Vašák, syn zdejšího učitele.

Jako Čivice, tak též blízké K r c h 1 e b y (víska 1 hod. záp. od Pardu- bic) bývaly samostatným zbožím. Tvrz krchlebská měla zvláštní položení, slávalaf mezi třemi rybníky: Hlubokým, Tvrzním a Starým, jež jsou nyní v louky přeměněny. Uprostřed vejčitého valu stály dva pahorky a na nich věže tvrzní, jedna okrouhlá a druhá čtyřhranná; zavření valu mohlo se vodou zatopiti, takže tvrz stála v samé vodě jako podobný jí Blatník u Bohdanče. Dnes po tvrzi zbylo jen tvrziště, jehož tráva barvou odlišuje se od okolní a naznačuje, kde jsou Hanšpurka, jak lid tvrzišti říká. Roku 1323 připomíná se Beneš z Krchleb, pak po sto let různí majitelé. Roku 1462 prodal Jan Žák z Krchleb starší tvrz a popi. dvůr a jiné Janovi a Ji- říkovi bratřím Ohníštkúm z Ohnišťan. Syn Janův Jan, později samojediný držitel, prodal r. 1502 statek ten obci města Chrudimě a když tato ve

pgPpMH*** s

	-"^ny
•
	-

válce Šmalkaldské zapsala se v jednotu se stavy nespokojenými, byla ztrátou statku svých ztrestána 1547 a Krchleby prodány Janovi z Pern- štýna. Pod správou pardubskou tvrz zpustla a zanikla docela.

Pod krchlebským mlýnem stojí na břehu labském Košlan, stará cha- lupa převozníkova.

Sev. západně čtvrt hodiny od Krchleb jest nad samým břehem lab- ským farní ves Lány na Důlku (Lány Dlouhé), jež náležela s Jezbo- řicemi a jiným zbožím k biskupství olomouckému, od něhož dostaly se v zápis rozličným pánům jako Mikulášovi Bochovcovi z Bochova, pak Jindřichu knížeti Minsterberskému, z něhož přešly na Václava z Nesta- jova a r. 1491 dostaly se v držení Pernštýnů. V Lánech jest farní chrám sv. Jana Nepom. v nynější podobě z r. 1802 a trojtřídní škola. R. 1910 na- počteno zde 69 domů, 577 obyv. Zdejší statkář Václ. Váňa jest redaktorem časopisu »Střední Labe«, jenž hájil zájmy polabských rolníků a usiloval o regulaci a splavnění Labe.

Z blízké zastávky u Opočinka, vísky v okresu Přeloučském, mohli bychom nastoupiti cestu do Pardubic drahou, ale raději se pustíme po silnici, abychom z blízka shlédli ještě Srnojedy a Svítkov, vsi na levém břehu labském menší sice zajímavostí, než některé z předešlých, ale přece po některé stránce důležité.

Srnojedy (25 d., 176 obyv.) lákají geology svými zlatožlutými, ko- vově lesklými s c a p h i t y, zkamenělými skořápkami měkkýšů Březen- ských vrstev, jež odkryty a přístupny jsou tu ve vysokém břehu Labe; mnoho jiných zkamenělin křídového útvaru nachází se tu i u Krchleb na polích.

Svítkov (165 d., 1854 obyv.) podává svědectví, jak vzrůstají malé obce blízko průmyslových měst; r. 1843 měl pouze 43 domů se 331 obyv., r. 1900 78 domů se 792 obyv. a nyní jest větší než starobylé město Bohdaneč. Ve Svítkově jest veřejná kaple na návsi, za obcí hřbitov, na Bilance mlýn a v okolí pomníky: císaře Josefa II. a Jana Žižky, jež dal postaviti zdejší statkář Václav Šáda. Svítkovskýze Škůdel a pak bratří jeho, členové staré vladycké rodiny, připomínají se roku 1575 v knihách chrudimských.

Obyvatelstvo zdejší na původních gruntech živí se polním hospodář- stvím, přistěhovalé, pro něž tu založeny celé ulice, nejvíce prací v čistírně petroleje a v jiných továrnách. U Svítkova na záp. str. nachází se v o - jenská střelnice.

Ze Svítkova cestou souběžnou se železniční tratí přijdeme kolem raffi- nerie petroleje a samoty U sv. Trojice, kde bývala ves Přerov, a pak podjezdem pod železniční tratí ke Chrudimi do východiska našeho, ži- vých, rušných a vzrůstajících Pardubic.

FRANT. K. ROSULEK:

HOLICKO.

Východně od úhlu labského, nad nimž dominují šedé trosky památné Hory Kunětické, rozkládá se nehlučný okres Holický.

Přirozenou jeho hranicí jsou na východní straně lesy Borohrádecké a města Jeleního na severní lesy Bělečské a jasný tok spojených Orlic, Tiché a Divoké, jež u jeho nejsevernější osady Albrechtic klesají si šumně v náručí. Jižně od Holic, ležících uprostřed okresu, přechází severní pa- horkatá lesnatá krajina v rovinu Dašickou, jež šíří se po obou březích Dolní Lcučné a jejíž meze jsou za hranicemi okresu naznačeny nedalekou strání u Dvakačovic, návršími u Chrudimě a Vraclavi a v níž velká a dlouhá osada Roven ukazuje již svým jménem, že leží v rovině.

Okres prostupují dvě dlouhá návrši opuková s úžlabími a dolinami, v nichž jsou četná naleziště zkamenělin křídového útvaru.

Od jihovýchodu k severozápadu táhne se lesnaté návrší průměrně 300 m. vysoké, na jehož širokém hřbetu a svazích jsou osady: Vysoká části Holic Koudelka a Kamence, Poběžovice, Vysoké Chvojno a Bejšť, při úpatí Ostřetín, Veliny, Holice Staré i Nové, Chvojence, Nová Ves a Al- brechtice.

Od Ostřelína odbočuje od tohoto návrší nižší a bezlesý opukový val, směřující přes Holice, Řeaice, Časy až k Sezemicům na Pardu- bicku, kde smáčí u Podčápel patu svou ve vlnách labských. Po tomto ná- vrší vine se silnice nahoře, nedotýkajíc se z malicherných dřívějších dů- vodů největších osad Ředic a Holic, jež leží na úpatí a jež musily si, do- nuceny potřebou času, vystavěti ve středu svém silnice nové. Půda ná- vrší jest po hřbetě i na svazích jednotvárnými rolemi a jen nad úvozy staré plané hruše, keře šípku a trní a podle silnice švestkové stromy do- přávají ptactvu odpočinku. A proto vzpomenutá tuto silnice jest uváděna jako veliká chyba v komunikaci v Čechách. Na tomto návrší stávaly nad Holicemi dva větrní mlýny, z nichž poslední shořel r. 1893; model jeho chová městské museum v Holicích.

Návrší popsaná, nazvaná Chvojnovskou planinou, čítáme dle geologických výzkumů ke středočeským křídovým planinám vrstev Březenských a byla v dávné době součástí dna křídového moře, na jehož povrchu bylo mnohem menších rozdílů pokud se vyvýšenin a sníženín týče, než jaké tu shledáváme; rozdíly ty jsou dílem erose a erupce. Potoky vyryly si tu dosti hluboká lože v měkkých vrstvách opukových, jež jsou

— 4*8 —

pokryty tu slabší onde silnější vrstvou štěrku a písku, jehož lože nejvíce jest odkryto na Kamencích. Dobře znatelné vrstvy Březenské světle neb tmavě šedé měkké opuky dopřávají přístupu k sobě v stržích neb kopani- nách cihelen u Holic, Chvojna, Poběžovic a jinde.

Úžlabí neb trhlina Holická počítá se někdy již k podhůří Orlickému; tvořit vysoký hřeben Chvojnovský a Velinský rozvodí Loučné a Tiché Orlice. Nevelká, ale dosti hluboká údolí na Chvojnovské planině jsou Blažkovy doly pod Kamencem, Vaňkovy a Špačkovy doly u Velin; kromě nich jest na ní mnoho lučinatých neb lesních úžlabí.

Jižní polovina okresu, okolí města Dašic, jest jihovýchodním polo- ostrovem východočeské Polabské roviny, jejíž podkladem jest útvar kří- dový, uložený pod naplavenínami neb navátými (eolickými) kopečky pís- kovými u Lánů. Při regulaci Loučné a Lodrantu nalezeny v naplaveninách zbytky předpotopních zvířat. Pardubické městské museum chová ze zdej- šího diluvia zejména tyto živočišné zbytky: stoličku mamutí z Lodrantky u Dašic, lebku rašelinného skotu z Loučné, lebku psa pospolitého a če- listi se zuby medvěda jeskynního z Lodrantky; dašické museum má z doby čtvrtohor lebku s rohy skotu rašelinného od Koloděj na hranici okresu. U Dašic a Lánů nalézají se v těžší půdě blíže Loučné ulity měkkýšů (Pla- norbis marginatus. Helix pulchella a jiné).

Společným podkladem pro veškerou půdu v poříčí Loučné jest prch- lice, zvětralá opuka, jež zastavuje atmosférickou vodu, čímž půda trpívá mokrem, což přimělo v XV. stol. moudré pány z Pernštýna k zakládání rybníků ve zdejším okolí a na konci XIX. stol. rolnictvo k regulaci Loučné.

Holický okres, jehož délka hranic jest 97.6 km, sousedí na sev. straně s politickým okresem Rychnovským, na jihových. straně s Vysokomýt- ským a na jižní straně s Chrudimským. Se soudním okresem Pardubickým sousedí na západ. str. v délce 28 km. Rozloha jeho činí 22.880 ha 96 a 21 nr; vzdušná vzdálenost mezi nejsevernější osadou Bělečkem a nejjiž- nější Bělešovicemi jest 22 km.

Nejvyšší trigonometrické body jsou zde: Vinice (329 m) východně od Ostřetína, Koudelka a Kamence sev. nad Holicemi (326 m), Vysoké Ch vojno (303 m), Bejšť (280 m), Nová Ves (285 m), Hořaník nad Ředicemi (262 m), Holice (249 m) Moravany (252 m) a Kaplička již. od Rovně (257 m).

Jižní polovinu okresu protéká od jihovýchodu k severozápadu L o u č n á, vstupující sem u Ceradic a přijímající s pravého břehu potok Lodrantku (či Roveňský potok), vinoucí se od L i t ě t i n; žene mlýny v Platenicích, Dašicích a Sezemicích. Spád její od Dašic do Sezemic jest 3 m. Okresní město Holice leží na mělkém bahnitém potoku Ředině či Ředičce, jenž sbírá vody své pod Hradcemi nad Velinami a vlévá se po svém spojení s Bejšfskou strouhou jako Brodecký potok

- 489 —

u Lukovny do Labe. I Ředina hnávala kdys na Podhrázi v Holicích mlýn, pc němž není dnes již stopy.

Po delším úsilí docílilo obyvatelstvo v poříčí Loučné regulace této řeky a Lodrantu, jenž štěpí se pod Komárovém v Přední a Zadní L o d r a n t (sev.), jež pod Kladinou se spojují a vyústí u Sezemic. Lodrant po velkých deštích zatopil někdy i náves v Rovni. Regulace Loučné pro- vedena v 1. 1892 a 1893 a náklad vypočten na 401.077 zl. Regulovaná řeka má od Ceradic až k ústí koryto vrchem až 32 m široké. Pro regulaci od- oadů melioračních ustavilo se r. 1899 v Rovni vodní družstvo a dne 14. října 1899 přijel do zdejší krajiny sám c. k. místodržitel Karel hrabě Couden- h o v e v průvodu c. k. místodržilelského rady Jindřicha Vojáčka, aby shlédl regulaci Loučné a Lodrantu.

Kromě Loučné ještě řeka Orlice Tichá a tok spojených Orlic náleží částečně okresu Holickému, tvoříc jeho přirozenou hranici u Albrechtic a odnášejíc pod Ssutými Břehy dlouhé dříví i z okol- ních lesů.

Severní a severovýchodní část okresu Holického pokryta jest sou- vislými jehličnatými lesy markraběte z Pallavicini, jež rozděleny jsou v revíry: Albrechtický, Bělečka, Holický a Chvojnovský a jež zabírají v okresu Holickém 9881 jiter. K lesům těmto, v nichž zajímavé partie jsou Buky (na Chlumích) au Studené vody (u Poběžovic), připojují se lesy jiných nepřetržitě až k Chocni, kde údolí Peliny dělí je od lesů bran- dýsských.

Severní část okresu honosí se vedle krásných lesů též rybníky u Ře- dic, Nové Vsi a pod Chvojnem, jež zaujímají úhrnem přes 98 jiter.

Jižní polovina okresu jest jednotvárná, nudná, jdeme-li po silnici z Moravan do Holic nikde skupin stromových jako v Polabí, v právo i v levo střídají se jen role s lučinami a pastvinami.

Pokud se podnebí týče, Holice s okresem polabským, do něhož spa- dají, zaujímají co do množství pršek třetí místo mezi sedmi okresy, na něž Čechy jsou rozděleny. Okres tento vyznamenává se stejnoměrným rozdělením teploty, vlhkosti i srážek vodních, menším množstvím oblaku a dešťů a silnějším prouděním vzduchu; tak zvaný studený »P o 1 s k ý v í t r« má prý vrata u Velin a proto na rovině u Rovně málo stromoví se daří. Když v Holicích kvetou švestky, ve Velinách ukazují se teprve pu- peny na těch stromech. V Poběžovicích trvá zima déle než v úvalu Chvojnovsko-Holickém a je tužší. V Dašicích jest podnebí velmi zdravé a mírnější než v obcích severních.

Holický okres čítá obyvatel v 3475 domech 22.590 (r. 1910). Z dáv- ných krojů, obyčejů a dialektu zachovalo se jen maloučko. Ve slovech, za- čínajících samohláskou o, předráží lid rád v, říkaje voko, vorati a pod. a rozšiřuje jako všude ve východ. Čechách koncové ý u přídavných jmen, ba též í u podstatných jmen v ej, mluvě: dobrej, udeřil holej, před P. Ma-

- 491 -

rijej. Též onikáni místo vykání, ač mizí, přece dosud slýcháme, zvláště mluví-li chudý s bohatým nebo prostý se vzdělancem. V Albrechticích ří- kají větel místo větev, péče, seje, plejvá místo plove, chodí po houbech, byl na rybech, v Ostřetíně dřevědný místo dřevěný, kamedný místo ka- menný a pod. Ve Velinách říkají lidem, kteří odvážejí z lesů klády, ha- luzáci. V Rovni, Komárovi a jinde říkají: najdout, přídout, projdout místo najít, přijít, projít. Před padesáti lety, když šli venkované do kostela v ne- děli, bylo lze viděti ještě dosti pantátů v brslenkách (koženkách), koži- chách a beranicích a panímám v kabátcích s rukávy a rukou úzkými a zapnutými a v kanafaskách a s fěrtochy širokými, ale to vše dnes již ustoupilo kroji městskému, kosmopolitickému. Muži německých osad u Dašic nosívali šátky na krku po svém způsobu vázané. Dlouhé, šosaté kabáty soukenné a cylindry zachovali si jen družbové a starší sousedé. Zlaté čepce a zlatem vyšívané pleny, jaké zvláště o svatbách se před sto lety nosívaly, chovají se tu a onde jako drahé památky v malovaných neb vykládaných truhlách, jež také ustupují modernímu nábytku a jsou skou- peny pro místní musea.

Ze starých zvyků a obyčejů zachovává se dosud na Holičku: po- mlázka, pálení čarodějnic, chodění s litem, vodění medvěda a maškar o masopustním úterý, obžínky a v Rovni utápění smrti.

Pozoruhodná jest na Holičku německá kolonisace v době Josefínské, jež dala vznik osadám Velkolánskému, Malolánskému a Moravanskému u Dašic a Rovensku u Holic, jichž obyvatelům, vystěhovalcům to německým z Pruska, Pruského Slezska, ponejvíce Kladska, dáno bylo většinou po 40 měrách půdy zrušeného rybníka neb paseky v dědičný nájem. Dnes osady ty jsou úplně počeštěny, jejich jména německá již před mnoha lety zanikla, pouze jméno Traurdorf (Rovensko) se kolem Holic udrželo; ně- mecky nemluví a nesmýšlí již dávno nikdo a jen několik rodových jmen upomíná na někdejší kolonisty německé. Osadníci v Moravanském platili velkostatku Pardubickému 18 grošů splátky na stavení i pozemky ročně a teprve asi r. 1876 doplaceny poslední splátky.

Kdo by chtěl proputovati okres Holický, nechť svěří tělesnou svou schránku poštovnímu autobusu v Pardubicích, který jej dopraví přes Seze- míce a návrší Horanka do Holic, odkudž může na denních výletech se- znati celý jeho sever a jih, aneb může vlakem jeti do Dašic, druhého města v okresu a* po seznání jeho okolí odjeti vlakem do Moravan a odtud do Holic.

My popsání jednotlivých osad a jejich okolí počnem okresním mě- stem Holicemi.

HOLICE (858 domů s 5929 obyv.), rozložené v úžlabí od východu k západu na křižovatce čtyř silnic, Hradecko — Mýtské, Pardubické, Ředi- cko — Sezemické a Moravanské, udržují v sobě čilý život a snaží se doho- niti,-co nepřízní osudu zameškaly. Obchod a průmysl zdejší udržuje styky

492

g*tíĚ!£

třemi směry, na Pardubice, Hradec Král. a Chrudim. Železná dráha, vysta- věná tudy v letech 1898-99, usnadnila ty styky, rovněž i státní autobusové spojení, zavedené od 13. května 1908 místo pošty povozné.

Ale nedostatek mocnějšího proudu vodního jest tu rozvoji průmyslu na závadu; nevelký klikatý potok Ředina, městem líně tekoucí, jest mělký a bahnitý, jelikož jest napájen většinou jen lučními vodami; okolí jeho není vábné, zvláště v Ředicích, kde rozdvojí se a tvoří ostrov. Vody z nedale- kých lesnatých Hradců, kopců nad Starými Holicemi, Velinami a Ostře-

|! tínem, sesílily by a zby- střily Ředinu, ale shro- mažďují se nejvíce v po- tících, spěchajících k Ti- ché Orlici. Z jara roz- voňuje se Ředina a za- plaví St. Holice a Nov. Holic část »Na obci«.

Výstavností honosí se z Holic jen Nové Holice, kdež chrám, dvě dvou-, patrové školy obecné a měšťanské (chlapecké a dívčí) radnice, záložen- ský dům, dvě továrny na obuv a několik jedno- patr. domů moderního zevnějšku vynášejí se nad přízemní domky, jakéž ještě spatřujeme na hlavním náměstí kde nachází se hluboká studna, vrtaná velikým nákla- dem, aby dosažena byla pitná voda, bohužel marně.

Bývaly dříve na náměstí domky s podloubími a šindelovými střecha- mi, ale i poslední z nich, nárožní »stará pošta«, na konci minulého století r. 1896 zmizela. Šindelová střecha kostela nahrazena taškovou teprve v 1. 1831-32, na radnici až 1842.

Na St. Holicích a ve vzdálenějších částech města, na Koudelce a Ka- mencích ve výši 326 m, jež činí dojem samostatných vísek, na Podlesí a Pod- hrázi najdeme ještě dosti chalup s kuklami a starými komíny, malovaným ostřeším, s vrzátky a makovičkami, v nichž vězí tři hřebíky na temeně, ba i chalupu s pěkným dřevěným navrátím, s dřevěným roubeným oplo- těním a studny s váhou a jeřábkem, jakouž jednu mají Holice kromě ko- stela ve svém znaku.

Jméno >Nové« a »Staré« Holice vyskytuje se teprve po velkých ohních v r. 1680; do té doby rozeznáváno »Holice městečko« a »Holice ves«. R. 1882 byly zdejší ulice pojmenovány a nejpřednější z nich jsou: Ho-

>íL.

Býv. Stará pošta« v Holicích.

luba Afrického, Duaychova, Vysokomýtská, Velká Neptalimova, Pardu- bická, Komenského plácek.

Náměstí obdélníkové a rozsáhlé, dříve nerovné s roubeným haltýřem, studní s váhou a po deštích s mnoha loužemi, bylo po r. 1836 srovnáno čá- stečně, ale úplně teprve 1. 1870 a vydlážděno v severní části teprve r. 1884 a 1905. Ozdobou jeho jest před radnicí kamenný kříž (z r. 1803) a v jižní polovici socha mariánská od r. 1885. Během doby zřízeny chodníky i v ulicích.

Farní chrám sv. Martina biskupa byl již r. 1350 farním.

Nynější jednoloďová stavba slohu barokního pochází z let 1736 — 1738; čtyřhranná věž s cibulovitou bání nese čtyři zvony, z nichž nejstarší jest z i. 1499 a slově poledník. V lodi jest 5 oltářů, pod kazatelnou cínová křtitelnice s letopočtem 1565. Východně od kostela stojí jednopatrová fara, nejspíše r. 1734 zbudovaná.

Až do r. 1850 byl kolem kostela hřbitov, nyní jesi za městem na ná- vrší »na kostelíčku- , pod nímž bývala bažantnice, založená Ferdinandem I., jejíž západní svah byl prokopán a vede tudy železná dráha, křižující se silnicí k Vys. Mýtu. Dříve bývala prý tu kaple husitská a na vrchu vyko- páno bylo mnoho kostí nizozemských vojínu, padlých tu v bitvě, nyní jest zde kapie Nanebevzetí Panny Marie, založená r. 1857. Za touto kaplí od- počívá někdejší děkan holický Jakub Jindra, zemský poslanec za Litomyšl a Poličku.

Radnice, které lidé > zámeček* říkají a v níž dole bývala hospoda, vystavěna na místě dřevěné shořelé r. 1819; nese ve vížce hodiny a v prů- čelí městský znak (v pravém poli zlatém studni s váhou, v levém modrém kostel s cihelnou střechou) a r. 1849 byla upravena pro c. k. okresní soud a c. k. berní úřad a úřadovny městské umístěny v nově vystavěné sousední budově, v níž v přízemí jest pěkná a bohatá městská knihovna, jež za čtvrt- století svého trvání vykonala velký úkol kulturní, městský archiv a v pevně kované truhlici privilegia, z nichž nejstarší jest listina se čtyřmi visutými pečetěmi jíž Neptalim z Frimburka r. 1493 uděluje svobodu rychty holické. Když zmínili jsme se o držiteli Holic panu Neptalimovi, povíme stručné něco z dějin Holic.

V místech nynějších Holic rozkládal se les Království, sahající od Albrechtic až k Rovni. Na mýtinách, místech holých, zakládány osady tím směrem, jak les byl kácen, jak vznikala holina. Tak vznikly Holice, Ostřetín, Ředice. Obyvatelé jejich nepochybně pálili hojně uhlí.

Nejprvnější zmínka děje se o Holicích v r. 1336, kdy náležely jako ves- nice k blízkému hradu chvojenskému. Tenkráte král Jan zastavil je s mě- stečkem Chvojnem a jinými vesnicemi Pertholtovi, proboštu na Vyšehradě a dvěma bratřím z Lipé. Po těchto nabyl jich Jindřich z Lichtenburka, od jehož synů koupili je asi páni ze Šternberka. Tvrz holická, jež stávala na- proti kostelu a zachovaly se z ní pouze pahorky a příkopy vystavěna

— 194 -

byla bud za Jaroslava ze Šternberka (t 1290) neb jeho bratra Zdislava. R. 1382 připomíná se Smil ze Šternberka řečený »z Holic«. Jedna větev Šternberků seděla na Chvojně a druhá na Holicích a tato počala se psáti »Holickými«. R. 1429 jmenuje se vedle vůdce Prokopa mezi šlechtou na prvém místě pan Smil-Holický, jehož dcera Kuňka zasnoubena byla r. 1440 Jiřímu z Kunštátu a Poděbrad.

Mladší bratr Smilův Aleš Holický ze Šternberka zasahoval mocně do událostí bouřlivých časů husitských. Od r. 1420 sloužil Aleš králi Sigmun- dovi, r. 1426 stal se vladařem na Karlšteině, r. 1434 bojoval u Lipan na straně Pražanů a stekl Řisuty, r. 1437 byl zvolen správcem království Českého, než dosedl na trůn král Albrecht a zemřel 1455 na Křivoklátě a pochován v klášteře sázavském.

Syn Alešův Petr stal se známým v českých dějinách, že 23. května 1448 odejmul v čele 400 jízdných z Prahy utíkajícímu vyslanci papežskému kardinálu Karvalajovi původní list kompaktát, jejž sobě vypůjčil k nahléd- nutí. R. 1470 Matyáš, král uherský, válče s Jiřím Poděbradským, táhl od Jelení přes Holice k Sezemicům.

R. 1481 jmenuje se držitelem Holic Neptalim z Frimburka, jenž jich nabyl koupí. Neptalim osvobodil Holické od daní a robot, udělil jim právo pivo vařiti, daroval jim poplužní dvůr a podržel si jen ochranné právo a právo rychtáře v čas války.

R. 1493 přešlo zboží Holické na Hynka Bradleckého z Mečkova snad dědictvím, kterýž udělil Holičům právo odůmrtní a za krátko r. 1507 pro- dal je — tvrz, dvůr poplužní, podací, městečko, domy, krčmy, dvory kmetcí s platem, Holice ves celu, dvory kmetcí s platem — s Chvojnem a což měl v Ředicích a Ostřetíně panu Vilémovi z Pernštejna na Pardubicích.

Za Pernštýnú, kteří sídleli na Pardubicích neb Kunětické Hoře, tvrz holická zpustla a se rozpadla.

Po Vilémovi zdědil Holice s Bejští a Dašicemi syn jeho Vojtěch, po jehož smrti držel je bratr jeho Jan. Za nehospodárného syna jeho Jaro- slava přešly r. 1560 koupí na komoru královskou a staly se zbožím Max- miliána II., krále českého.

Když pak r. 1856 panství Pardubické bylo prodáno Národní bance, tou 1863 úvěr. ústavu a ryt. Lámlovi, potom akciové společnosti, přechá- zely s ním Holice do rukou rozličných majitelů. R. 1881 koupil panství Pardubické bar. Richard Drasche z Wartinberka. Část panství, velkosta- tek Dašický, do něhož Holice náležejí, koupil již r. 1876 svob. pán Jan z Liebigů a od tohoto r. 1884 nynější jeho držitel markrabě Alexandr z Pallavicini.

Zle dařilo se Holičům za války třicetileté. R. 1640 a 1645 Švédové v kostele a kaplích v Holicích rabbovali. nejlepší věci na vozy nakládali a do Švédska odváželi.

R. 1645 vojevůdce švédský Torstensohn vypálil Holice a Se- zemice. Zchudlí měšťané těžce si pomáhali z bídy; r. 1653 uděleno jim právo pálení kořalky, r. 1680 tři výroční trhy.

Ve válkách o Slezsko za cis. Marie Teresie zkusily Holice také mnoho; někteří hospodáři utíkali ze svých gruntův jako jejich dědové za války třicetileté. V červnu r. 1758 král pruský Friedrich nocoval na staré poště, zatím co vojáci kostel, faru vyplenili a starými knihami z rathouzu topili. Za války s Francouzi musila obec odváděti do vo- jenských zásobáren obilí, mouku, seno a j. a vykonávati se svými potahy transporty. R. 1833 jel cis. František i. se svou manželkou cis. Karolínou Holicemi. Dne 22. srpna 1836 jel tudy a na faře zdejší občerstvení přijal císař Ferdinand V. Dobrotivý s manželkou svou Marií Annou. Erární sil- nici, po které jeli do Prahy, dlouho říkali »korunovační«.

I válka s Prusy r. 1866 zasáhla neblaze Holice, tudy táhlo naše voj- sko od Vys. Mýta ke Skalici a tudy ustupovala část armády naší od Král. Hradce 3. července po 7. hodině a po 8. hodině večerní vstoupil do ho- stince »u krále Jiřího z Poděbrad« sám nejvyšší velitel polní zbrojmistr Benedek a k 10. hodině generál Gablenz.

Z posledních let století minulého zaslouží býti uvedeno zbudování nové školy r. 1876 (nynější obecná a měšťanská dívčí) a druhé (nynější obecná a měšťanská chlapecká) r. 1892 a uspořádání národopisné výstav- ky okresní r. 1894 učitelskou jednotou »Budeč Holická«, jejímž předse- dou byl tehdy řed. K. Kožíšek a jednatelem učitel Frant. Rosůlek.

Holice jsou rodištěm slavného cestovatele po jižní Africe Dra Emila Holuba (narozen 7. října 1847, zemřel 21. února 1902), který dvakráte vypravil se do temné jižní Afriky.

V Holicích narodil se též Tribultus Mariin, spisovatel ze střední doby písemnictví českého, zde působil také jako důchodní novellista Jaroslav Křičenský. Z Holic pocházejí opat lilienfeldského kláštera Ambrož Be- čička, kněz a spisovatel český Josef Dudych a c. a k. generální štábní lékař MUDr. Jos. Formánek. Holice pokoušely se několikráte povznésti na poli průmyslovém; čistírna na cukr zde zanikla, ale za to po delší době zde vyrostly dvě velké továrny na obuv, z nichž firmy H. Hirsch jest nej- rozsáhlejší v Rakousku, pak r. 1909 strojní výroba kopyt firmy Svoboda & Weinstein a jiné menší obuvnické a kopytářské závody, jež zasílají vý- robky své nejen do zemí našich, i do cizozemí. Dříve než průmyslem pro- sluly Holice obchodem dobytkem vepřovým (od r. 1816), vejci a máslem. Ročně vyveze se odtud 80.000 kop vajec v ceně 304.000 K, jež po vsích jsou sebrány a ukládány do vody vápenné ve sklepě, a 60.000 kg másla v ceně 138. .000 K. — Život spolkový jest v Holicích čilý; oporou jeho jsou zejména Sokol, Klicpera (spol. divad. ochotn.), Neptalim (zpěv. spol.), Budeč Ho- lická, Občanská Beseda, spol. dobrovoln. hasičů, vojensk. vysloužilců sportovní klub, okrašlov. spolek a j.

- 4Í/6 -

Kolem městského parku, z něhož jest pěkná vyhlídka k Vraclavi a k Železným horám, vede pod návrším Holickým cesta do malé osady R o- veňska či Trauerdorfu, založené r. 1784 na emfytentovaném ryb- níce rovciiském a osazené Němci z Mittelwaldu v Kladsku. Obec byla spravována vlastním rychtářem do r. 1850, kdy připojena k Holičům a do toho roku četlo se osadníkům jejím každé čtvrté neděle evangelium i ohlášky po němečku. Dnes Němců v Roveňsku není. Roveňsko Staré, osada původní, má 82 obyv., Roveňsko Nové 51 obyv. Pří- jemným výletním místem Holických jest J a v ů r k a, nevysoký holý ko- pec na východní straně při silnici k Mýtu, na jehož úpatí jsou lázně a vý- robna sodové vody.

Nad Starými Holicemi, kde jest pětitřídní obecná škola, zvedá se kopec Velinský, za nímž skrývají se táhlé, na půdě vyklučeného lesa za- ložené, Veliny (118 d. 667 obyv.) s filiálným kostelíkem sv. Mikuláše, jenž i se zvonici jest dosud dřevěný; on a kaplička u Dašic jsou poslední dřevěné církevní stavby v okresu. Jižně od Velin, které mají dvoutřídní školu, vypíná se lesnatý kopec Hradce neb Na Hradcích, kde místo »věžiště« s patrným valem a příkopem ukazuje se jako bývalé hradiště. Na sev. vých. konci osady rozlévá se rybník, do něhož stahují se vody struhy Vaňkovy, Jelenské a Pilského potoka a u něhož stojí Pilský mlýn. Za Velinami tvoří hranici okresu silnice, k níž těsně přiléhají lesy Boro- hrádecké. Pod lesy na Hradcích, jež náležejí k panství Dašickému a mezi lesy jelenskými leží Ostřetín a Vysoká u Holic.

Os třetin (138 d., 997 obyv.) jest památným z času sedmileté války, kdy tu svedena r. 1758 na návrší Chmelnici a na stráních ředických bitka Rakušanů pod Laudonem s Prusy, při níž Ostřetín i s kostelem spá- len. Kostel nynější v copovém slohu jest z r. 1781 a chová nový hlavní oltářní obraz Zvěstování P. Marie od Bartol. Hlavína a Hejdy z Lovčic a starý od jesuity Kramolína, jenž mnoho na Pardubsku maloval. Přes Ostře- tín vedla v dřívějších dobách živá cesta od Vys. Mýta a Litomyšl do Hradce Král.; po ní, když se stavěla pevnost Josefov, jezdíval císař Josef II. a tehdy se koně přepřahávali zde v Holicích a Bejštj-

Vysoká (58 d., 298 obyv.) skrývající se mezi nedalekými lesy, má jednotřídní školu a leží již na samé okresní hranici. Odtud vrátíme se po staré moravské silnici do Holic a nastoupíme cestu vzhůru do návrší Chvojnovského, abychom odtud proputovali severní vpravdě lesnatý kout Holického okresu.

Za hodinu kolem lučin, na místě nichž rozléval se dříve holický ryb- ník Muška, a kolem chvojnovské cihelny vystoupíme po dosti srázném jižním svahu na náves Vysokého Chvojna (108 d., 650 obyv.), odkud dominuje nad celým širým krajem bílý kostelík sv. Gottharda s vysokou farou a pěkná budova lesního úřadu panství Dašického. S návrší chvoj- novského (303 m) otvírá se překrásný rozhled na jih a západ, částečně i na

- 497 -

východ; k severu zabraňují nám popatřiti do údolí Orlice rozsáhlé jehlič- naté lesy markraběte Alexandra z Pallavicini.

Širý kraj při Loučné, Labi a Chrudimce od brány Trstenické po výšiny Nechanické rozložen tu pod námi. Nejblíže lesknou se mezi lesy a poli hladiny rybníků: Žernova, Šmatlanu, Mordíře a j. Na východě zalétá zrak až pod Železné hory a v skvostné mosaice přírodní rýsují se Dašice, táhlá Roven a jiné osady a bělající se čáry ukazují, kudy se jede k Mýtu, Hradci a jinam.

Chvojno bývalo za starých časů městečkem (r. 1336) a mělo svoji tvrz, střed zboží Chvojnovského, asi v místech nynějšího lesního úřadu, kde v dobách pernštýnských připomíná se > jágerhaus« na vysokém větru posta- vený., při němž chovali se psí ohaři, v kůlně tenata vlčí i zaječí. Král Jan zastavil zboží Chvojnovské proboštu vyšehradskému Pertholtovi a bratřím z Lipé. Po těchto držel je přítel jejich pan Jindřich z Lichtenburka a synové jeho Václav a Čeněk, od nichž koupili je páni ze Šternberka, kteří se psali také »z Holic «.

Ve válkách husitských tvrz zpustla a městečko významem kleslo na ves. Později jeho majitel Hynek Bradlecký z Mečkova prodal je r. 1507 panu Vilémovi z Pernštejna i mělo pak stejné osudy s panstvím Pardub- ským. Nyní jest částí zboží Dašického, pro jehož majitele markraběte z Pallavicini vystavěna tu na východním konci osady pěkná villa.

Zdejší trojtřídní škola nese název »Obecná škola J. V. císaře a krále Františka Josefa I.<

Když pokochali jsme se v slunečním jasu pohledem na požehnaná role a nivy v údolí a přehlédli na sousedním návrší Jahodné Poběžovice (75 d., 428 obyv.) s jednotřídní školou a myslivnou, jež jsou rodištěm Václava Jandečky, spisovatele a býv. zems. škol. inspektora, a když s jiné strany než u Holic shlédli jsme kopec Kamenec a Kondelku, na nichž usedlíci nalézají nejvíce obživu v lesích, dovážejíce chrastí, pytle šišek a drobného dříví, houby, borůvky a brusinky do okolních měst na prodej (chodit někdy do Pardubic lidé s jahodami a borůvkami až z lesů jelen- ských), půjdeme lesní cestou k Nové Vsi, odtud k Albrechticúm a Ssutým Břehům a odtud pak k západu k Hoděšovicům, Bělečku a Bejšti, abychom po silnici, vedoucí k jihu, dostali jsme se do Chvojence a Ředic a přes Ho- ranka do Dašické roviny, druhé poloviny okresu.

Kdo jest milovníkem »májového nápoje a rostlin vůbec a má ssebou torbu, může tu v lesích natrhati mařinku vonnou, náprstník žlutý, šťavel, kopytník, lýkovec a lapati kromě různých brouků a motýlů také larvu mravkolva, který tu v písčité půdě strojí úklady nevinným obětem. V chladu vysokých smrků a prastarých buků na Chlumech, v houští borůvčí a jahodníků najdeme tu hojně hub — Velinští museli odváděti jako záva- zek zádušní k faře ostřetínské dva včrtele suchých hub — ale opatrni mu- síme býti, neboť v tom podrostu skrývá se jedovatá zmije a kde stráň

— 498 -

opučitá se rozpadá jako za Poběžovicemi u Studené vody, i samotářsky jezevec. £j

Ves Albrechtice (188 d., 1285 obyv.) leží v lučinatém kraji při samém stoku Orlice Divoké a Tiché. Nad jejich spojeným stokem pod klí- novitým kopcem Světelským vede železn. most dráhy z Chocně do Brou- mova. Všecka pole a luka bývají tu z jara zatopena, neboť Orlice každý větší liják a tání ihned ucítí, tak že rozlévá se dosti vysoko přes silnici, ve- doucí k Týništi, po níž jest zřízena stálá lávka. Voda v Orlici jest křišfálná a proto dosti v ní lipeňů, úhořů, mřenek, štik a vedle těchto a mnohých ji- ných též lososů, kteří v Orlici Divoké táhnou až k Čiháku na pruských hranicích, kde jejich rodiště. Albrechtice jsou obklopeny na třech stranách šťavnatými lučinami a jen na severu vystupují nad pravým břehem Orlice lesy šternberské obory u Týniště. Četnými oklikami bloudí Orlice pod lesy a stráněmi 200 m vysokými na levém svém břehu u Štěpánovska, Kopa- niny a Ssutých Břehů, osad přifařených k Albrechticům a tvoří, kde údolí rovné tomu dovoluje, jako u Petrovic, ostrovy. Od Nové Vsi až za Petro- vice jest přirozenou hranicí hejtmanství Pardubického. Ssuté Břehy (5 chalup prvotně) založila vrchnost v Pardubicích r. 1786 pro dřevaře, kteří tu stromy káceli.

Rozkošné místo jest zdejší oddíl chvojenských lesů »U králova s t o 1 u«, kde prý poseděl kdysi Jiří z Poděbrad a luka SI a vík o v po- blíž Ssutých Břehů, kde se válívaly klády se stráně do vln Orlice. Dříví z panských lesů dováží se také na dráhu do Hrádku a jde odtud až do Sa- ska, Magdeburku, Hanovru a jinam.

Albrechtice jsou osadou prastarou. R. 1228 uvádí se jako statek klá- štera sv. Jiří a zde dle Dalimila bojoval Mutina Skuhrovský s Němci za strastných dob poručníkování Otty, markrabí Braniborského. A 1 b r e c h- t e c les, náležející k Hradci Králové uvádí se v »Majestas Carolina« (směsice právních poměrů) mezí statky, jež nikdy nemají odjíti od české koruny.

Kolem r. 1390 zastavil král Václav Albrechtice Prokopovi, markrabí moravskému; od r. 1411 náležely králové Žofii, vdově po Václavovi a po- čítány k věnným statkům králové. Od r. 1427 byl zápisným držitelem Puta z Častolovic a r. 1454 držel je Jiřík z Kunštátu a Poděbrad. R. 1498 učinil Mik. Licek z Ryzemburka na Boruhrádku s Vilémem z Pernštýna smlouvu o meze mezi Královstvím (lesy zboží Albrechtického) a Bole- hrádkem.

Hrad Albrechtický, který jako lovčí hrádek založil král Václav, stával »na drahách« sev. nad Albrechticemi a zpustl docela již v 15. století. Zdejší filiální kostel sv. Jana Křtitele, jenž náležel k děkanátu Hradec- kému, budován byl v nynější podobě r. 1838.

Hlavní oltářní obraz maloval akad. malíř kyšperecký Frant. Umlauf. Pěkná cínová křtitelnice z r. 1620 dána byla městskému museu pardub-

— 499

skému. Nejstarší zvon ze čtyř na kamenné zvonici jest zvon »malý« z roku 1500.

Albrechtice jsou přifařeny k Týništi, mají čtyřtřídní školu, parní pilu, hospodářskou besedu, poštu a rozvíjejí se v posledním čase utěšeně; při- bývá zde pěkných domků, jež bývají voleny k letnímu pobytu a to tím spíše, že starodávná zájezdní hospoda Tužilova jest přestavěna v pohodlný moderní hostinec.

Kostel v Bejšti

Kdybychom kráčeli z Albrechtic písčitou cestou k jihu, přišli bychom do Nové Vsi, roztahané v dolinách a po úbočích lesnatých strání, jež táhnou se k Holičům a Chvojenci. Tu skrývá se mlýn u velkého rybníka Novoveského, jehož voda žene ještě dva mlýny v katastru Ždárském a do něhož se dává 160 — 170 kop násady. Jižně od Nové Vsi zvedá se dosti příkrý kopec B 1 a ž ů v k a, na němž z pavillonku jest pěkná vyhlídka.

Prohlédnuvše si východní část severní poloviny okresu, zamíříme k západu k farní vsi Bejšti. Lesní cestou mineme dvě vesničky Bělečko a Hoděšovice.

Bělečko, úplně lesy obklopené, má dvoutřídní školu a veřejnou kapli Nanebevzetí Panny Marie. R. 1900 mělo 64 domů se 455 obyv., r. 1910 66 domů s 393 obyv. i vylidňuje se. Odtud podél levého břehu Orlice téměř až po samý Hradec Král. dřímají hluboké lesy Bělečské, jichž mrtvý klid přeruší někdy rána z ručnice neb praskot suchých větví, po nichž slídí chudina z okolí.

Hoděšovice (62 d. s 315 obyv.) leží sev. záp. půl hodiny od Bě- lečka na stráni a mají dvoutřídní školu.

Po dvouhodinné chůzi ocitneme se ve vsi B e j š t i (Býšti), která jest dlouze rozložena při silnici ze Sezemic do Třebechovic, jež kříží se tu s císařskou silnicí královéhradeckou, před časy velmi živou, nyní opuště-

- 500 -

nou. R. 1910 napočteno zde 99 domu se 704 obyv., skoro tolikéž jako r. 1900. Zdejší farní chrám sv. Jiří připomíná se již r. 1360; nynější budova barokového slohu pochází z r. 1823. V Býšti bývala jízdní pošta již v dobč Josefínské v čís. 43 a dosud tu ukazují místo, kde císař Josef II. odpočíval za parného dne, když tudy jel k nově budované pevnosti Josefovu; nyní jest zde pouze poštovna. Bejšť má dvoutřídní školu, u rybníka mlýn (Hlásnův), kopaniny cihlářské hlíny a ze starousedlíku každý má kus lesa. K Bejšti náleží dědinka Svoboda (15 domů s 90 obyv.), jež vznikla z rozparcelovaného dvora r. 1778.

Bejšť patřila s Hoděšovicemi již r. 1340 k tvrzi Chvojenské a s ní připojena zároveň k zboží Holickému a později k panství Pardubskému.

Z Bejště pochází hudební skladatel Eduard Nápravník, ředitel carské ruské dvorní opery.

U Bejště začínají hluboké lesy panství Dašického, jež splývají v je- diné široké pásmo s lesy Borohradeckými a Jelenskými.

Opusťme již lesnatou severní část okresu Holického a podívejme se do jeho jižní části, do roviny Dašické.

Silnice císařská z Bejště dovede nás nejdříve přes Chvojenec do Ředic, za jejichž stráněmi, za Horankami, šíří se a dá se přehlédnouti celý jih Holického okresu.

Chvojenec (146 d. s 862 obyv.) jest ves pul hodiny cesty roz- vleklá při staré silnici do Týniště. Na horním konci jejím učiněn byl r. 1883 při kladení tratívodú hromadný nález, třetí na Pardubicku, bron- zových předmětů: celt s tulejí a náramky pokryté většinou ornamentem jehličích větviček«, což vyobrazeno v Památkách archeolog, seš. 10. roč. 1884. Ves tato náležela r. 1450 Janu ze Šternberka a později bratřím z Leskovce, kteří ji prodali r. 1508 Vilémovi z Pernštýna. R. 1783 vznikla zde a v sousedním Rokytně pod náčelníky Kašparem a Provazníkem sekta Deistů, kteří ne\ěřili v Pána Krista a uznávali jen knihy sta- rého zákona a zjevení sv. Jana za knihy biblické.

Uvnitř vsi nedaleko silnice jest dosud tvrzišté, homolka s náspem a příkopy, jako zbytek někdejší tvrze chvojenecké, kolébky některých členů rodu šternberského. Škola chvojenecká stojí nedaleko silnice k Bejšti. Od roku 1883 jest zde cihelna (Navrátilova) se strojem na trubky odvod- ňovací od firmy J. Jordán v Darmstadtu. Západně půl hodiny od Chvo- jcnce jest víska D r a h o u š (Maidorf), založená za císaře Josefa II. na bývalém rybníku. Od Chvojence stoupá silnice ponenáhlu k Ředicum, jejichž část Dolní Ředice (151 d. 986 obyv.) rozložena jest pod strání podél potoka Ředičky směrem západním, vyšší část Horní Ředice (146 d., 954 obyv.) na severním úbočí jejím podél silnice k Holičům. Neda- leko zvedá se lesnatý kopec Žernov, na němž roste rulík zlomocný.

Ředický kostelík sv. Václava jest filiálný do Holíc, ale býval farním a za starodávna opevněn příkopem a náspy. Jest pokryl břidlicí — velice

- 501 —

řídkou krytinou v Polabí — a na jeho dřevené zvonici, obvyklého tvaru na panství Pardubickém, visí tři zvony, z nichž nejstarší jest z r. 1487. V ko- stele tom slouží se mše za hraběte Stadiona, jenž o honu jelením, ja- kéž na podzim šlechta v okolí pardubickém pořádá, zabil se pádem s koně mezi Ředicemi a Chotčí, kdež mu postaven pomník.

Za hřbitovem směrem k Dašicům jsou pohřbeni pruští vojáci, padlí zde v sedmileté válce. Na návrší blíže mýta bylo odkryto pohanské pohřebiště, z něhož četné popelnice, okříny, puklice a dětské hračky uloženy v zemském museu v Praze.

Jižně od Ředic dopíná se písečné návrši v Hořaníku výše 262 m a táhne se přes Časy k Sezemicům, oddělujíc tak jako val rovinu na dolní Loučné od nížiny Polabské u Kunětic.

Krajina kolem Hořaníku jest nejsmutnější z okresu Holického; široko kol do kola nikde není ani samoty ani háječku, silnice po hřebene návrší jest téměř liduprázdná, jen ocštovní autobus třikrát denně z Pardubic do Holic a zpět ji přeletí, občas nějaký automobil výletníku, jenž tu cestu vykoná za 20 minut a nějaký chodec. Jen stará planá hruše samojediná na temeně horanek těch se zelená a hostí nějakého okřídleného pěvce, ale třese se o svůj živůtek, neboť celý sbor jejich sester po stráních a nad úvozy podlehl již sekeře, ač dávaly 10 — 20 pytlů hrušek. Na topolích při silnici poblíž kříže hnízdívali čápi.

S Horanek sestoupíme po silnici do Dašické roviny. Před Dašicemi přijdeme do Komárova (56 d., 357 obyv.), vsi na Lodrantce, v níž jest fíliálný kostelík sv. Petra a Pavla a jednotřídní škola.

Kostelík, dříve dřevěná kaple sv. Mikuláše, býval filiálným k Rovni již r. 1350. Nejstarší zvon jest z r. 1616. Zde zachovala se z doby Josefín- ské rakev s pohyblivým dnem, v jaké měli se pochovávati chudí; nyní jest uložena v městském museu dašickém.

Zdejší tvrziště »na Turyni- připomíná, že stávala zde tvrz vladyků Ko- márovských, jež dala se obliti vodou a k niž vedla od Platěnic Hradeč- nice, bývalá to zemská stezka. Nejznámější držitel její jest Hlaváč z Ko- márova, jenž r. 1415 podepsal stížný list proti upálení M. Jana Husa. Později náležela různým držitelům, až Čeněk Dašický z Barchova prodal ji r. 1507 panu Vilémovi z Pernštýna, čímž stala se součástí rozsáhlého panství Pardubického, majíc podobné osudy jako ostatní jeho osady. Prvním trpěným učitelem v Komárově r. 1788 byl Václav Svoboda, v jehož potomcích na Pardubickém okresu dodnes učitelství žije.

Z Komárova kde také hnízdívají čápi, přijdeme za dvacet minut do města D a š i c, jež vzdáleno jest od Holic pět čtvrti hodin, od Pardubic 2 hodiny a kde napočteno roku 1910 291 domů s 2289 obyvateli. Na kraji města u zdi hřbitovní upoutá naši pozornost dřevěná kaplička

502 -

fí

Panny Marie, o níž děje se první zmínka roku 1755. Jest poslední dřevěnou stavbou v širém okolí. Dašice jsou osadou pra- starou, čehož neklam- ným svědectvím jsou četné popelnice a bron- zové celty zde vykopa- né. Jméno města po- chází od zakladatele Dáše neb Daška aneb od čeledi jeho, která slula Dašicí.

Vladykové z Dašic známí jsou teprve od r. 1318, kdy připomíná se Blažej z Dašic. Na po- čátku XV. stol. náležely Dašice vladykům z Bar- chova (ves půl druhé hodiny j. v. od N. Byd- žova), kteří se potom odtud psali Dašickými z Barchova a měli v erbu černého kohouta.

První z těchto vla- dyků jest známý Miku- láš Barchovec Dašický z Barchova, jenž s Marti- nem Dašickým z Barcho- va r. 1415 podepsal pro- test proti upálení Mistra Jana Husa.

Po Mikuláši držel Dašice syn jeho Trist- ram, jmenovaný sněmem Čáslavským r. 1440 hejt- manem kraje Chrudim- ského. Vnuk Tristramův Čeněk Dašický z Bar- chova prodal dědictví své r. 1507 panu Vilé- movi z Pernštejna, o jehož rodu více dočteme se u Pardubic, jenž spojil je s panstvím pardubickým, s nímž pak měly Dašice stejné

držitele až do r. 1884, kdy dne 15. června koupil je za 2,824.000 zl. r. č. nynější držitel markrabě Alexandr z Pallavicini.

Dašická tvrz stávala na místě nynějšího pivovaru a správcovství a mohla býti oblita vodou. V domě, zvaném správcovství, býval až do r. 1846 podružný vrchnostenský úřad panství Pardubického pro 32 vesnic,

Dřevěná kaplička P. Marie v Dašicích.

a dlouho tu na dveřích byl štít s dvojhlavým rakouským orlem a nápisem »K, k. Verwaltungsrath«. Městečkem (oppidum) a místem trhovým uvádějí se Dašice teprve r. 1437.

Farní chrám Narození Bl. Panny Marie, připomínaný již v době před- husitské, jest z r. 1548 a byl mezi chrámy odstouplými k biskupství lito- myšlskému. Stojí uprostřed města, jest slohu barokového o 3 lodích a má dvě nedokončené věže. Věže nesou 4 větší a 2 menší zvony, jejichž hlas jest slyšeti na hodinu cesty. Oltářní obraz pochází od akademického malíře chrudimského Jos. Papáčka. Na počátku 20. stol. byl péčí faráře L. V. Hory důkladně renovován. Kolem kostela býval hřbitov, ale od r. 1846 pochovává se na novém hřbitově za městem. Fara dašická měla v 17. stol. jako mnohé jiné po delší dobu faráře evangelické, ženaté. Škola dašická bývala již před rokem 1620 a stávala blíže fary; nyní jest v Dašicích vedle obecné školy měšťanská škola chlapecká a dívčí.

fe

5s=e

— 505 -

Radnice z r. 1855 stojí na pěkném, velkém čtyřslranném náměstí, na němž také stojí kříž z r. 1782 a socha sv. Jana Nep. z r. 1739. Dříve poblíž staré radnice stávala u kašny váha s košem, máchadlo to pro nepoctivé pe- kaře, pranýř s kruhem pro nevěstky a zloděje a kláda pro neposlušné úřadu a výtržníky. Ještě v XVII. století bývala nedaleko pivovaru panská chmelnice.

Znak města jest přímý, stříbrný, nekorunovaný dvojocasý lev v čer- veném poli. Dašice utrpěly mnoho ve válce třicetileté; v pěti letech devět- kráte vyhořely. I v sedmileté válce zakusily mnoho zlého; na náměstí da- šickém r. 1758 potýkalo se 500 pruských husaru s rakouskými husary celých 5 hodin a když rakouští husaři ustoupili, byla obydlí měšťanů a fara vydrancována.

Též války francouzské zasadily Dašicum mnohou ránu a r. 1866 po osudné bitvě 3. července ustupovala od Král. Hradce část našeho vojska a s ním 10.000 pomocných Sašu, stojících věrně při našem císaři a králi, přes Dašice k Vys. Mýtu.

V okolí Dašic bývaly četné rybníky, jež za císaře Josefa II. byly zru- šeny a pozemky dány r. 1784 slezským vystěhovalcům německým. Tak vznikly nové osady, nyní již počeštěné: Moravanský či Moravanské, také Moravanky (Sehndorf), založené 1784 na bývalém rybníku Moravan- ském, z něhož dostalo se každému přistěhovalci po 40 měrách; Velko- lánské (Teichdorf) sev. záp. od Dašic na býv. rybníku Velkolánském a Malolánské (Kleindorf) na býv. rybníku Malolánském. Původní sídla v Moravanském, všech 16 čísel, stavěl jeden stavitel z báchor a stavení, stodola a studeň cihlami roubená, do níž vedly schody, byly za 800 zl. šajnů.

V Dašicích vzmohl se v poslední době i průmysl; cukrovar, na již. konci města, spojený železničními kolejemi s nádražím stát. dráhy, jest zde od r. 1871, pivovar a mlýn Prokešův, nyní uvnitř nově zřízený, jsou z dávných dob patrimonálních; na konci minulého století vzrostla zde Vosáhlova továrna na hnací řemeny a biče v pověstný závod, jenž posílá výrobky své kromě do našich zemí, též do Turecka, Bulharska a jinam. Pěkná villa továrníka Vosáhly jest nemalou ozdobou tohoto tichého města, v němž domy měšťanů jsou většinou skrovné a nízké a z nichž jen dům Kubánkův na náměstí upoutá pozornost svými třemi sochami pěkné práce.

Z mužův o vlast zasloužilých narodil se v Dašicích r. 1769 Frant. Do- minik Kinský, kněz a spisovatel český.

K Dašicům náleží samota H e d č a n y, čítající 4 usedlosti, asi 10 minut již. ležící, která bývala vesnicí s tvrzí vladyků z Hedčan, z nichž známi jsou Ctibor a Ješek r. 1325.

K farnosti Dašické kromě Komárova a již uvedených původně něme- ckých osad, náleží ještě Lány, Zminé, Žižín, Hostovice, Štětin, Mětice,

Práchovice a Koštěnice, ale jen poslední dvé přísluší k okresnímu soudu v Holících.

Práchovice (36 d., 166 obyv.), vesnice na Loučné, půl hodiny j. v. od Dašic, náležela nejspíše v 11. a 12. věku ke hradu Vraclavskému, v 13. a 14. věku vladykům z Práchovic, z nichž se jmenují r. 1244 Jachmír z Práchovic a syn jeho Předvoj z Práchovic. Později náležely ku panství Dašickému a s tím přešly koupí r. 1507 na Viléma z Pernštýna.

Koštěnice (124 d., 674 obyv.), ves na silnici z Dašic do Hrochova Týnce, 2 hodiny j. z. od Holic, má dvoutřídní školu, založenou roku 1842. Připomíná se teprve v 15. stol. Od Čeňka Dašického z Barchova byla pro- dána Vilémovi z Pernštýna. R. 1758 dne 15. července tábořilo zde a u blízkých Hostovic rakouské vojsko pronásledující Prušáky od Poličky k slezským hranicím. Přes Koštěnice vedla stará zemská cesta z Moravy a honáci dobytka se zde zastavovali v čís. 2. R. 1871 zbudováno zde ná- draží. Dáme-li se z Koštěnic po silnici k jihovýchodu, přijdeme do farní osady Moravan, vzdálené od Holic dvě hodiny cesty. Moravany mají 166 domů s 962 obyv. a leží velice výhodně u trati státní dráhy na mírně zvlněné půdě, na jejímž nejvyšším místě stojí farní chrám sv. Petra a Pavla, známý již v době předhusitské, ale v nynější podobě z r. 1788. Na jeho věži visí zvony s letopočty: 1517, 1584. Naproti faře na sev. záp. straně vsi stávala nemalá tvrz, po níž lze dosud vyhledati stopy valů, hradeb a příkopů. Na jejím místě stojí patero stavení.

Z nejstarších držitelů připomíná se již r. 1244 Přibyslav z Moravan; z pozdějších znám jest Habart z Lomnice, jenž r. 1415 byl mezi 452 pány a rytíři, kteří přitiskli své pečeti ku stížnému listu ke sboru Kostnickému. V 16. stol. sídleli zde Dašičtí z Barchova, z nichž Čeněk prodal je s ostat- ním zbožím svým panu Vilémovi z Pernštýna. Moravany mají trojtřídní školu, poštu a telegrafní úřad, železniční stanici u níž nedaleko cukrovar Holic-Moravanský, hospodářskou besedu. Nedaleko Moravan -v lukách jest Rarakův kopec, o němž pověst' vypráví, že tam ve válkách napoleon- ských byla pod dubem ukryta válečná pokladna, kterou r. 1850 našel jistý dašický soused, když byl mýtěn les Radiš.

Z přifařených obcí nejstarší a nejzajímavější jsou S 1 e p o t i c e (82 d., 472 obyv.), ležící půl hodiny jihozápadně ves s filíálným kostelem Pový- šení Sv. Kříže a trojtřídní školou. Kostel uvádí se již r. 1350 mezi chrámy, odstouplými k Litomyšlskému biskupství; býval dřevěný, nynější jest z r. 1818. Patronem jest sama obec. Ve zdi kostelní zasazeny jsou starobylé náhrobky rytířské z r. 1585 a 1636. Věž má cibulovitou báni s lucernou nahoře a visí v ní dva zvony, jeden z r. 1450, druhý z r. 1563, z nichž větší opředen pověstí jako mnohé zvony v nedalekých osadách. Vladykové Sle- potičtí ve 14. stol. měli tu dvě tvrze, jednu poblíž kostela, druhou v ryb- níce Valkouši, jenž jest nyní na sucho

Jiří Slepotický ze Slepotic, hejtman kraje Chrudimského, prodal roku 1570 Slepotice císaři Maxmiliánovi a byl pohřben v slepotickém kostele. O vnucích jeho činí se ještě zmínka r. 1630, ale těmi nejspíše vymřel ten rod.

Jižně od Slepotic leží ves Bělešovice, mající r. 1843 pouze 11 domů se 77 obyv., již při dělení zboží Trčkovského dostal Jan mladší Trčka z Lípy r. 1533.

Abychom mohli navštíviti ještě zbývající nám osady farnosti Roveň- ské, vrátíme se z Bělešovic do Slepotic a odtud nastoupíme cestu po sil- nici do Jiřiček a Platenska, ale dříve zajdeme si ještě k východu do C e - radic (27 d., 182 obyv. r. 1910). Ceradice neb Ceradice pul druhé hodiny od Holic vzdálené, náležely r. 1319 Pilungovi z Turova a Peškovi z Ostro- va, později Matěji Koldínovi z Bezchleba, po jehož smrti je dal král Janovi z Šellenberka r. 1491. Mlýn v Ceradicích býval majetkem vladyk Slepo- tických. Markvart ze Slepotic prodal pustý mlýnec i s Turovem a dvorem poplužním panu Vilémovi z Pernštýna. Jinou část zboží Ceradického měl (ves i s tůněmi) Jan Makovský z Potšteina, který ten statek kladl Jiřímu Voděradskému z Hrušová. R. 1506 11. května prodal Jan Kostka z Postu- pic Ceradice s panstvím svým Brandýským a Rovní Vilémovi z Pernštýna.

Jiřičky čítají 5 čísel, postavených vedle sebe rovnoběžně se želez- niční tratí. Byly založeny jako výše jmenované osady, Velkolánské a j. osadníky německými a sluly také Dreidorf, ale obyvatelé jejich se po- češtili. U Jiřiček jest samota Jiříček.

Z malé vísky Platenska přijdeme do P I a t é n i c (75 d., 468 obyv. r. 1910), jejíž filiálný kostelík sv. J i 1 j í, uváděný již r. 1350, přifařen jest k Rovni. Uvnitř nacházíme dva obrazy řezané od Jakuba Teplého, jenž svými řezbářskými pracemi ozdobil i jiné kostely na býv. panství Pardu- bickém. Čtyřhranná zvonice s jehlancovitou střechou nese tři zvony, z nichž nejstarší z r. 1493 jest největší a váží 7 centů 40 lib. Povinná mše jest v kostele osmkráte do roka. Platěnice jsou osadou prastarou, jak tomu nasvědčují vykopané zde popelnice. R. 1228 darovány byly od opata Geta, kaplana krále Vratislava klášteru Opatovickému. V polovici XVI. stol. náležely Dašickým z Barchova, z nichž Čeněk prodal je r. 1507 panu Vilé- movi z Pernštýna, kterýmž kupem dostaly se k panství Pardubickému.

V zahradě mlýna zdejšího, jehož mlynářové bývali dříve svobodní, jak o tom svědčí listiny archivu nynějšího jeho majitele Vinaře, stojí socha sv. Jana Nep., »vyzdvižená nákladem Jakuba Vinarze Platenskiho Mlinarze L. 1744.« V Platěnicích jest velmi čilá hospodářská beseda.

Z Platěnic dostaneme se za půl hodiny po silnici do dlouhé vsi Rovně, jež dělí se v Dolní Roven (156 d., 1077 obyv. r. 1910), jíž prochází silnice od Moravan k Holičům a jež dosahuje až k silnici dašické u Komárova, avHorníRoveň (156 d., 964 ob. r. 1910), jež sahá téměř až k- Litětinám, ležícím jihovýchodně u samé okresní hranice. Sídla jsou

— 50«

nízká a jen farní chrám sv. Kateřiny, stojící na mírné vyvýšenině, vyniká se svojí zvonicí nad ně a nad celou širou roven či rovinu.

Uvádí se již co farní r. 1350, kdy odstoupen byl k biskupství Li- tomyšlskému. V 16. stol. byli zde kněží podobojí. V červenci r. 1758 byl kostel za boje Rakušanu s Pru- sy u Ředic a Komárova vydranco- ván od nepřátel. V márnici na hřbi- tově jsou vyrovnané lebky a hnáty. Na návsi jsou čtyry kaple pro slav- nost Božího Těla postavené ro- ku 1746.

Roven založena byla již v 13. století na místě vymýtěného lesa Království. Německy slula kdysi Waltersdorf, což ukazuje, že s če- skými osadníky byli snad vůdcové němečtí, »ministeriálové« zvaní, kterým králové propůjčovali dě- dičné rychtářství nebo šolcovství, jež však záhy upadlí v poddanství jako ostatní lid.

Ve 14. stol. náležela Roven k tvrzi Chvojenské a Holické, o je- jíchž držitelích zmínili jsme se v předu, později měla více různých držitelů. Jednu část Rovně držel Markvart z Jenšovic, druhou Oneš z Vlčnova. Rod Markvarta z Jen- šovic řečeného Špína držel část svou do r. 1514, kdy prodal ji Vi- movi z Pernštýna. Na začátku 16. stol. měl jinou část Rovně Čeněk Dašický z Barchova a prodal ji r. 1507 Vilémovi z Pernštýna, čímž Roven připojena cele k panství Pardubickému. Nějakou část Rovně musel držeti též Jan Kostka z Postupic, neboť k toku 1506 zaznamenáno, že Roven prodal se zbožím Brandýsským a Ceradicemi Vilémovi z Pernštýna. V Rovni bývala rychta, ku které patřily též Ceradice a \ýsadní krčma, která

— 509 -

byla povinna bráti pivo, víno a pálené ze zámku pardubického. Archiv farní chová matriky od roku 1636.

V Rovni jest čilý spolkový život, jest tu hospodářsko-čtenářská be- seda »Jablonský<> hospodář. -pokrač. škola. Jako učitel působil zde hu- dební skladatel Josef Witoch a narodil se známý na poli politickém český říšský a zemský poslanec Frant. Udržal, předák agrárního klubu.

Z Rovně podíváme se do vsi L i t ě t í n (93 d., 511 obyv.), jež k Rovni dosahuje svými sídly a na východě až na hranice okresu. Jest zde dvou- třídní škola, jejíž nová budova byla otevřena 29. září 1912.

Ve 14. století drželi Litětíny vladykové z Litětín, Držek a syn Děvik, pak Mikeš z Hoděčína, který r. 1400 a 1403 udělal nadaci v kostele Ličen- ském v okresu Kosteleckém nad Orl. Po smrti Váni z Litětín dal král Ladislav zboží Litětínské Vilému z Mečkova (r. 1454); pak je držel z části Bohunek z Jenšovic, z části Štěpán z Koloděj, od nichž je koupil pan Vilém z Pernštýna (1513 a 1515). Asi před padesáti lety stával ve vsi u kovárny kopeček, nazvaný Vršovec, jenž snad býval tvrzištěm někdejšího sídla vla- dykú z Litětín, jiní ukazují je na vých. konci vesnice u rybníka Náves- n í k a, kde stojí stodola čís. 10.

Les za vsí sluje B o r š o v a dále Obora. Rybníky jsou zde dva, Račák a Nedržal. Daleko za vsí jest samota Betlém (chlév a byt hlídače od č. 75) a rozsáhlé vzdálené pozemky nazvané Amerika. V mi- nulých dobách pěstovali zde hojně lnu a k o n o p i, jak dokazuje smlouva z r. 1507, dle níž dělali si osadníci zdejší v potoce zástavy k močení konopí a napouštěli z potoka rybník Litětínský. Dnes ani zde ani jinde v okresu nepěstují konopí a lnu málo.

Z Litětín vrátíme se na nádraží do Rovně, odkud vlakem za krátko do- staneme se na křižovatku drah do Pardubic, skýtající možnost nastoupiti v kterémkoliv směru novou cestu po českých okresech.

M. V. SIM A:

ZAMBERECKO.

Okres Žamberecký sousedí na severní straně s okresem Rokytnic- kýrn, k severovýchodu dotýká se úzkým pruhem hranic pruských, na vý- chodní straně hraničí na okres Králický, z části na straně jižní dotýká se okresu Lanškrounského, na jihu a jihozápadě sousedí s okresem Ústec- ckým n. Orl., na západní straně pak s okresy Kosteleckým n. Orl. a Rych- novským n. Kn.

Nejsevernější obcí okresu jest Pěčín, nejjižnější Verměřovice; nejdále k západu položeny jsou Litice, na východ pak Sobkovice.

Rozloha okresu Žambereckého jest 26.817 hektarů.

Horstvem svým náleží okres Žamberecký do oblasti Orlických hor, které tu dostupují nejvyšší výše 994 m Suchým vrchem (Schwarzberg); druhý hrot Suchého vrchu, zvaný Široký kámen, nalézá se 981 m nad hla- dinou mořskou. Žamberecké lesy (Vorderberg) na rozhraní okresů Žam- bereckého a Rokytnického dosahují výše 669 m, odtud hřeben Orlických hor klesá náhle do pohraničního údolí Divoké Orlice, k východu. Spád sem je velmi značný (průrva Orlice Divoké ve 498 až 465 m nad a pod Klá- štercem); mírnější jest spád do Čech (Kunvald 487, Žamberk 468 m). Tokem Divoké Orlice přerušené Žamberecké lesy pokračují na levém břehu této řeky Jedlinou ve výší 671 m, na níž nalézající se osada stejného jména, ke Klášterci náležející, jest nejvyšším obydleným místem okresu Žambe- reckého. Odtud horstvo při hranicích okresu Králického k Pastvinám klesá až na 619 m, dosahuje však znovu výše 718 m Studeneckým lesem, rulo- vým to skaliskem nad lesem strmícím. Východní hranice okresu udržuje se rovněž ve výši průměrně nad 600 m, dosahujíc nejvyšší výšky Faltusovým kopcem nad Sobkovicemi (635 m) poblíž místa, kde Tichá Orlice vchází do území okresu Žambereckého. Dále po Tiché Orlici směrem k nejjižněj- šímu cípu okresu u Verměřovic horstvo klesá a pohybuje se odtud po jižní hranici okresu až tam, kde Tichá Orlice Žamberecký okres opouští, ve výši kol 480 m. Kopcovina ve středu okresu dosahuje průměrné výše 500 m, značnější výše dostupuje opět směrem k západní hranici okresu, kde nad Liticemi končí Chlumem 602 m vysokým.

Nejdůležitější řekou okresu Žambereckého jest Divoká Orlice, za starodávna Vysokou Orlicí zvaná; vine se v četných záhybech, tvoříc Lu šLrší, onde užší, ale vždy krásná údolí.

511 -

Čihák. (Průrva kterou Divoká Orlice razí si cestu do Čech.)

Přítoky Divoké Orlice v okresu Žambereckém jsou na pravém břehu: Rokytenka, která přijímá pod Felcmanovým kopcem potok Kun- valdský; potok Kameníčenský a Zdobnice s potokem Pěčínskym.

Divoká Orlice u Nekoře.

Na levém břehu má Divoká Orlice poměrně málo přítoků a z těch po- zoruhodný jsou: Pohraniční potok (Grenzbach), který od Čiháku až po své ústí tvoří hranici okresu Žambereckého a Pruska, protékaje malebně mezi hraničními kameny tu na pravém, onde na levém jeho břehu zasazenými, a Orlická.

Druhá hlavní řeka, Tichá Orlice, přichází z okresu Králického poblíže Faltusova kopce, a opouští pod Rotnekem půdu okresu Žambe- reckého. Přítoky její na pravém břehu jsou: potok přicházející od Bre- důvky, Dlouhoňovický potok s Lukavickým potokem, Písečenský a Žampašský potok. Na levém břehu sesilují Ti- chou Orlici: Lesní potok, vznikající pod horou Orličnou (Černou, Su- chým vrchem), potok Jamenský, Orlická, která teče téměř stále po jeho hranici; jižní hranice okresu Žambereckého proti okresu Lan- škrounskému Ivoří dolní tok silného přítoku Červené vody, která pod Verměřovicemi do Orlice se vlévá.

Rybníky nalézají se pouze v okolí Žamberka (panský rybník pod zám- kem v Žamberku a tak zv. Vodičkovský rybník nebo Dymlovský (rovněž velkostatku Žambereckému náležející) u Rokytenky nedaleko Žamberka.

Obyvatelstvo okresu Žambereckého jest většinou zemědělské; mimo to hledá výživu v průmyslu (textilním i dřevařském), částečně i v chovu dobytka; hojně rozšířen jest zde výkrm vepřů pro širší trh. Velkostatky nalézáme v okresu Žambereckém v Žamberku (Oskara svob. pána Parishe ze Senftenbergu), k němuž náleží poplužní dvory v Žamberku a v Helko- vicích (dva, Popluž a Dolní), v Kyšperku (Anny hrab. ze Stubenbergu), k němuž patří dvory v Kyšperku, v Lukavici, Orlici, Verměřovicích (zvaný Žampach) a v Šedivci a konečně velkostatek Žampašský (Phdra Františka hraběte Lútzova). Průmysl soustředěn jest ve městech, ač i v městysech i vsích je četně zastoupen; jsou to vedle velmi četných tkalcoven a pod. závodů textilních též továrny na rozmanité zpracování dřeva, výrobny sirek, kartáčů, knoflíků, košikářského zboží, dále strojírny, tovární vý- roba kostelních rouch, paramentů a náčiní, klihárny; četně zastoupeno jest též obuvnictví. V Liticích žulové lomy zaměstnávají též značný počet okolního obyvatelstva. Ve vesnících v domácnostech se tkalci v jiho- západní části okresu až na úkor zdraví obyvatelstva rozšířeno jest knoflí- kářství a krajkářství (Litice, Čes. Rybná), ve východ, a sev.-vých. části okresu paličkování, síťkování a šití knoflíků. Pivovary nalézají se v Žam- berku a v Kyšperku. kde je též lihovar, v Žamberku pak dále továrna na lepenku, cihelny v Žamberku (3), v Kyšperku, a několik ručních ve vesnicích.

Co se lidnatosti týče, čítá okres Žamberecký dle sčítání z r. 1910 30.071 obyvatelů v 5139 domech (mimo to jsou 102 domy neobydlené). Z celkového tohoto počtu připadá na Čechy 29.825, Němce 195; 1 při sčítání přítomný byl Rusín.

Spojení obcí mezi sebou zjednává 155 km silnic okresních, 25 km dlouhá erární silnice a dráha severozápadní s místní dráhou Doudlebsko — Rokytnickou. Mimo to projektována jest t. zv. Poorlická dráha, která by vycházela ze Žamberka a vedla by údolím Divoké Orlice k Bartošovicům a končila by v Trčkově v okresu Novoměstském n. M. Jiný projekt dráhy má za východisko Kyšperk, odkudž by dráha vedla přes Šedivec, Nekoř, Kunvald do Rokytnice. Malou jen částí náleží do okresu Žambereckého dráha z Kyšperka do Ústí n. Orl. Místní dráha Doudlebsko — Rokytnická má dvě stanice v okresu Žambereckém: Slatinu a Pěčín.

Žamherk.

ŽAMBERK rozkládá se po obou březích Divoké Orlice; střed města poiožen jest na výšině na levém břehu řeky. Podélné, mírně se svažující náměstí ozdobeno jest ve středu svém v 1. 1885 — 1887 opravenou sochou P. Marie se sochami patronů zemských sv. Václava a sv. Jana Nepom. a dále sv. Vavřince, Floriana, Antonína Pad., Rocha, Felixe a sv. Anny ve věnci akátových stromů. Kašna a studně opodál stojící dávají tušiti, že město postrádá vodovodu.

Z budov na náměstí vyniká vížkou svojí radnice, r. 1909 obnovená a zase původnímu účelu navrácená. Od r. 1850 až do 1908 byly zde totiž umístěny císařské úřady, než byla pro ně zbudována zvláštní úřední bu- dova, cestou od nádraží do města velikostí svojí pozornost chodce k sobě upínající. Tato nynější radniční budova však nehostila v sobě obecní úřad od počátku. Původní radnice stála na místě nynějšího čís. pop. 88 (vedle okresního domu). Když město r. 1810 vyhořelo, shořelo z radnice horní poschodí. Po tomto ohni koupila obec r. 1814 nynější radniční dům (čp. 166)< stály však z něho tehdy jen 4 hlavní zdi a koupen za 4000 zl. vid. m;

- 514 -

Aby se dům vystavěl, pomáhali dle sil sousedé; avšak ještě v r. 1863 nebyl dům zcela hotov. V této nové radnici byla kancelář obecní a školy. Když však r. 1850 císařské úřady všade byly ustanoveny, musely se školy i úřad obecní vystěhovati.

Druhá veřejná budova na náměstí jest okresní dum, nevynikající ani stavbou svojí ani úpravou. Na místě tom připomíná se již v r. 1590 ho- spoda, která při přestavbě domu zrušena, načež dům zakoupilo okresní zastupitelstvo. Hospoda, před zrušením »u slunce« nazývaná, byla ke konci XVI. stol. v držení Jana Fojta a proto domnívá se prof. Alberl (Pa- měti 5), že tu stála stará rychta žamberecká.

m \ i b v 1 1 a i

. 1 í iU 1 1

Sev.-vých. strana náměstí s radnicí v Žamberku.

Z náměstí v rozích vybíhají ulice, mimo něž jen západní strana ná- městí přetnuta jest ulicí ke kostelu směřující. Děkanský chrám s v. Václava, o 2 věžích 72 m. vys., připomíná se již v r. 1348 jako farní. Chrám byl původně dřevěný, který byl r. 1684 bleskem zasažen. Proto r. 1729 za Václ. hraběte z Bubna a Litic položen základ k novému chrámu, který r. 1738 dostavěn v podobě nynější nákladem 44.000 zl. Střecha chrámu i věží obnovena po požáru r. 1859. Původní oltářní obraz, zavraž- dění sv. Václava znázorňující, majitelem panství Fr. Adamem hr. z Bubna a Litic na jeho cestě po Vlaších za 1600 zl. zakoupený a chrámu věnovaný zaměněn byl za obraz Hellichúv. Mimo tento obraz zajímavý jest obraz sv. Antonína od Petra Brandla. U oltáře sv. Františka pochován Severin Helvíkovec z Helvikovic který byl v r. 1534 držitelem poplužního dvora (tvrze?) \ sousedních Helkovicích. V kapli na straně evangelia nalézá se

náhrobní kámen z r. 1736, kryjící ostatky Jana Vrby, mistra zámečnického. Před oltářem sv. Františka náhrobní kámen Alžběty Špačkové, manželky primátorovy, r. 1772 zemřelé. Po pravé straně panská oratoř, ozdobená freskovými znaky všech držitelů zámku a panství Žambereckého: pánu z Pernštejna (1496), Arnošta falckrabího Rýnského (1556), Okrouhlického z Kněnic (1558), rytířů z Bubna (1563), hrabat z Bubna (1644), hraběte z Windischgrálzu (1809) a svob. pána Parishe ze Senftenbergu (1815). V ob-

Zámek v Žamberku.

loučích galerie zobrazeny byly výjevy ze života sv. Václava. Staré zvony chrámové jako sv. Martina z r. 1574, sv. Antonína z r. 1615 a ostatní ze stol. XVIII. vzaly za své při velkém požáru města v r. 1859; nové zvony od zvonaře Karla Bellmanna v Praze ulity teprve r. 1862.

Před kostelem budova děkanství; před ní přes silnici zahrádka, kde dříve špitál a škola stávaly. Ale i fara stávala dříve v těchto místech a přesídlila na protější stranu na nynější své stanoviště teprve po požáru města v r. 1675; byla zprvu dřevěná, z kamene vystavěna až v 1. 30tých XVIII. stol. Tyto tři budovy, fara, škola a špitál, roubily na straně vý- chodní hřbitov kol chrámu založený.

Z jihových. rohu náměstí vede ulice k zámku rozsáhlému, avšak bez architektonických ozdob. Hned za vstupní branou, znaky majitelů a skulpturou ozdobenou, umístěny jsou úřady velkostatku, za nimi posta- ven jest pivovar. Pak následují zámecké budovy, tvořící dvě nádvoří. V prvé budově zámecká kaple s býv. hrobkou hrabat z Bubna. V prvém nádvoří zajímá vkusný barokový portál se znaky Bubnů, Windischgrátzů

a Parishův. Přístavba z r. 1901 ozdobena portálem se znaky Parishů ze Senftenberga, dílem to rodáka Žambereckého sochaře Fr. Rousa.

Zámek z největší části pochází z let 1810 — 1814, vystavěn byv kníže- tem Veriandem Windischgrátzem na zříceninách bývalého zámku, zalo- ženého hr. Mikulášem z Bubna a Litic, avšak za války třicetileté vybitého a rozbořeného.

Starý hrad Žamberecký stával za nynějším zámkem, avšak nikoliv již od založení města, které se přičítá Drslavicům, přišlým sem ke konci XIII. věku z Plzeňska. Žamberk byl od nejstarších času městečkem, avšak nikoliv stále pod jedním pánem. Již r. 1365 byl Žamberk rozdělen na dvě polovice, z nichž jedna patřila k Liticúm druhá k Žampachu. Není však dokladů, že by již v těchto starých dobách byla zde tvrz neb zámek. Z polovice Žampachu náležející utvořen samostatný statek teprve r. 1568, když bylo panství Žampašské rozděleno mezi čtyry bratry, z nichž Karel Žampach z Potenštejna, jemuž v díle jeho připadla polovice Žamberka, pro- dal tento svůj díl Mikuláši z Bubna a z Litic, držiteli druhé polovice Žam- berka, čímž se město po dlouhé době dostalo pod jednoho pána. Tito páni

z Bubna po nabytí celého města po- stavili zde zámek, který v r. 1600 se připomíná. Ze zámku, který ve tři- cetileté válce byl 23. srpna 1643 od Švédu spálen a r. 1656 poněkud o- praven, ještě do počátku 19. stol. za- chovaly se staré zdi, sklepy a pod., které nový majitel Žamberka, hrabě Veriand Windischgrátz kázal v 1. 1810 — 1814 rozbořiti a zasypati, aby tu nový zámek postavil. Při tom okolí zámku urovnáno a proměněno v park. Ve zbytku věže býv. hradu (zámku) Žambereckého, poněkud re- staurovaném, umístěna byla h\ 0 zdárná, r. 1844 založená. Když roku 1858 byla zrušena, přeměněna věž ve vodárnu. Rozdělen jsa na dvě po- lovice, prožíval Žamberk nestejné osudy. Původně, v celosti své, ná- ležel pánům na Liticích. Po smrti Mikuláše z Potenštejna spadlo pan- ství jeho Potštýnské a Litické na komoru královskou. Avšak roku 1341 král Jan některá města, Portál zámku Zamberského. mezi nimi Žamberk, dětem jeho

vrátil. Jan z Lichtenburka prodal r. 1365 Litice s polovicí Žamberka pá- nům z Kunštátu a z Poděbrad. Z držení tohoto rodu dostala se litická po- lovice Žamberka koupí Vilémovi z Pernštejna r. 1492. Vnuk jeho Jaroslav prodal r. 1556 Litice s polovicí Žamberka Arnoštovi, falckrabímu na Rýně a hraběti Kladskému, který již r. 1558 prodal polovici Žamberka s pan- stvím Litickým Václavovi staršímu Okrouhlickému z Knénic na Borov- níci. Okrouhlický zemřel r. 1562. Poručníci sirotků jeho panství prodali r. 1563 Mikuláši z Bubna na Přestavlkách. Ten zaokrouhlil panství Li- tické, přikoupiv k němu druhou, žampašskou polovici městečka Žam- berka. Tak po mnohaletém rozdělení dostalo se pod vládu pánů z Bubna celé městečko Žamberk jehož jedné polovici byl Mikuláš již 9. října 1565 výsady potvrdil.

Pokud historie Žampašské strany města Žamberka se týče, tedy v době, v níž latinská listina z r. 1365 nám rozdělení Žamberka na dva díly poprvé uvádí, náleželo panství Žampašské králi Karlu IV., na něhož spadly tyto statky po smrti jich pána a odpovědníka zemského Jana, řečeného Pancíře ze Smojna. Na přímluvu nejv. maršálka Čeňka z Lipého, daroval císař Karel r. 1367 hrad Žampach se vším příslušenstvím, tedy i s polovicí městečka Žamberka, Čeňkovi z Potšteina, který se stal praotcem pánu Žampachů z Potšteina, v jichž držení polovice Žamberka po dvě století zůstala. R. 1575 dostalo se panství Mikulášovi z Bubna a Litic, držiteli druhé polovice Žamberka, čímž, jak již bylo podotčeno, dostal se Žamberk po dlouhé přestávce zase cele pánům Litickým, kteří jej drželi až do r. 1809. Po smrti Mikuláše, který r. 1608 bezdětek zemřel a ve farním ko- stele Žamberském i s manželkou svo,'í by! pochován, připadly statky jeho Jindřichovi Janovi, vnuku bratra jeho Jindřicha. Za nezletilosti dědice vedl správu statku těch otec a poručník jeho Mikuláš Vratislav.

Po smrti Jindřicha Jana, který, r. 1644 do stavu panského byv povýšen, psal se prvý hrabě z Bubna a Litic, stal se po něko'ikaleté vládě sekve- storů a poručníků pánem Žamberka syn jeho František Adam. Za jeho pa- nování se Žamberk takřka obrodil. On především hleděl, aby město, které se z pohrom války třicetileté zotavovalo, vzrůstalo; zakládány panské průmysly, které pak občanům byly bud prodávány neb pronajímány; sta- věny domy, které opět prodávány; zvláštní péče věnována též cechům za hraběte Františka Adama, vystavěna i kaple sv. Rozalie na vrchu nad mě- stem, bývalém to »Hutberku». Roku 1669 potvrdil městu výsady. Zemřel r. 1711 a pochován v kryptě zámku Žambereckého. Panství po něm zdědil syn Antonín Ignác, po jehož smrti náleželo synu jeho Antonínu Vítovi; za jeho nezletilosti poručníkoval Václav, hrabě z Bubna a Litic, za něhož po- loženy základy k novému farnímu chrámu sv. Václava v Žamberku. Anto- nín Vít, hrabě z Bubna a z Litic, teprve r. 1737 přijel do Žamberka. Na po- čátku r. 1738 odejel však již do cizích zemí a tam přes 2 léta trávil. Zemřel r. 1787.. Z četných jeho dítek ujal svěřenství František Adam, poslední pán

- 518 -

Žamberský z tohoto rodu. Po jeho smrti r. 1809 bylo svéřenství zemským soudem zrušeno a panství potom prodáno Veriandovi hraběti Windisch- grátzovi za 600.000 fl. R. 1815 koupil panství Žamberecké John Parish z Hamburku pocházející za 1 milion zl. Po něm následoval r. 1840 Richard Parish, který sem povolal na soukromou svoji hvězdárnu šlesvického hvě- zdáře Theodora Brorsena, jenž tu několik vlasatic (5) objevil, mezi nimi vlasatici periodickou, po něm nazvanou. Nyní jest majitelem panství Oskar Parish, r. 1899 povýšený do stavu baronského s přídomkem von Senften- berg.

Okolo zámku sejdeme po erární silnici dolu k mlýnskému náhonu, litery u Lišnice z řečiště Divoké Orlice byv odveden protéká dosti vel- kým panským rybníkem pod zámkem a pod mlýnem, s elektrárnou spo- jeným, vtéká opět do Orlice. U rybníka pila, dříve ->horní mlýn«, před nímž stávala papírna, r. 1872 Jiřím Parishem koupená a zrušená. Sledujíce běh miýnského náhonu, přijdeme Sokolskou ulicí kol panského sirotčince k Sokolovně a odtud kolem státní učebné dílny košikářské na malé ná mésti, Mariánským sloupem z r. 1726 ozdobené; úzká ulička Mlýnská za- vede nás pak kol židovské modlitebny k >dolnímu« mlýnu, bývalým to panským hamrúm; ty když zašly, vystavěla zde vrchnost před r. 1657 mlýn z kamene. Tu stávala dříve též panská olejna, jirchárna a koželužna Byla tu tedy stará industrie žamberecká. Kol synagogy v druhém desítiletí 19. stol. vystavěné, bylo židovské město; dosud se zde říká >v židovně*.

Jde-li se od dolního mlýna (Prokopova) po levém břehu Orlice starou cestou, kudy před postavením erární silnice (v r. 1840) do města se cho- dívalo, spatřuje se hned po několika krocích v uličce v levo mezi domky \zhůru vedoucí malá kašna, která jakož i stavení do zmíněné uličky vybí- hající dosud >u sboru« slově. Jméno to vedle jiných názvů památkou jest po Českých bratřích, kteří tu do sboru se scházeli. Bylť Žamberk hned od počátku sídlem Jednoty bratrské, jejíž kolébkou byl blízký městys Kun- vald, kdež r. 1457 počátek svůj vzala. Žamberecký sbor bratrský byl dosti početný; poblíž -sboru- měli bratři v Žamberku i svoji barvírnu, před »sbo- iv m kovárnu a u dolního mlýna (nyní elektrárny) ševcovnu. Trpěli zde pronásledováním jako jinde v Čechách, zvláště po roce 1547, kdy král Ferdinand byl obnovil mandát krále Vladislava z r. 1508, k úplnému potla- čení Jednoty bratrské směřující.

Za řekou Orlici na stráni v park proměněné léčebný ústav Čes. zem- ského pomoc, spolku pro nemocné plicními chorobami, nazvaný Alberti- num po profesoru vídeňské university, MUDru Ed. Albertovi (* 1841, i' 1900), který tu přebýval. Villa ta za života prof. Alberta hostila mnohé vynikající muže a ženy české, politiky, spisovatele i básníky, jichž jmény dosud označeny jsou býv. komnaty, v nichž byli ubytováni. Rodný domek Albertův nalézá se v uličce Pod radnicú.

Cesta kol Albertina vede okolo hostince Na kopečku«, kdež v dá- vných dobách stával prý městský pivovar, k tkalcovně Vouwillerové, v r. 1912 značně rozšířené. Projdeme-li cestou mezi továrními budovami, přijdeme k části Žamberka, od města dosti vzdálené, na samých hranicích vesnice Helkovic položené. Skupině stavení zde stojících říká se Betlem a zde jest rodiště českého vynálezce hromosvodu, Prokopa Diviše (* 1. VIII. 1696, f 21. XII. 1765).

Po levém břehu Orlice možno dostati se na erární silnici u Helkovic a vrátiti se po ní do města koiem městského parku, založeného na stráni pod obecním hřbitovem s kaplí. Zde asi bývalo místo »spravedlnosti«, kde město své právo útrpné vykonávalo, šibenice stála zde až do r. 1788. Před samým městem na úpatí starodávného Hutberku , nyní pod jménem Ro- zárčin kopec známějšího, nalézá se židovský hřbitov. Vedle něho u erární silnice Kateřinský hospilal, nadační to špital r. 1845 Janem Parishem za- ložený a dnes v případě nouze a potřeby nemocnici zastupující. Nazván po manželce baronové, tehda již osleplé.

Na kopci zvaném Rozárčíným neb Kapelským vrchem, který před třemi sty lety jmenoval se Hulberg neb Wachtberg, ve výši 468 m. nad mo- řem, stoji pod mohutným kaštanem a ve věnci lip pélihranná kaplička, za- svěcená pěti svatým: Rochovi, Sebastianovi, Rosálii, Martinovi a Mikuláši, postavená r. 1682 Františkem Adamem hr. z Bubna na poděkování, že mě- sto bylo uchráněno moru. Obnovena v r. 1827 a 1888. Odtud krásný roz- hled do údolí Kunvaldského, na Žamberecké lesy a na Kladské pohoří, do údolí Lišnického, na Sněžník Králický, Svatojanský kopeček u Kyšperka, vrchy u Litic atd. Město Žamberk rozloženo tu v údolí k Orlici se skláně- jícím, jako sídlo okresu samosprávného i politického. Samosprávný okres Žamberecký byl v době svého ustavení v i. 1864 větší, čít alf 40 katastrál- ních obcí. Zemským zákonem z r. 1869 bylo však z jeho obvodu vylou- čeno 10 obcí a ty s 20 obcemi z okresu Rychnovského vyloučenými spojeny v jeden zvláštní obvod okresního soudu a zastupitelstva v Rokytnici. Po- zději (v r. 1887) zase zvětšen o 1 obec, Studené, která jako česká obec byla k němu připojena od německého okresu Králického. Jako středisko poli- tické správy slouží město Žamberk třem soudním okresům, Žamberec- kému, Rokytnickému a Králickému. Jeho školství, dosud zastoupené mě- šťanskými a průmyslovými pokračovacími školami v nové budově umístě- nými, rozhojněno bude v nejbližší době hospodářskou školou.

Ze Žamberka pocházeli též vynikající astronom a fysik český, profesor August Seydler (* 1849, t 1891) a jeho bratr Karel Václav, spisovatel (* 1847, f 1883). Ve znaku má město Žamberk divokého kance, na jehož hřbetě sedí jednohlavý orel, jehož pravá polovina jest černá a levá čer- vená; křídla spojuje přes prsa stříbrný půlměsíc.

S Kapelského vrchu sestoupíme kol sousoší sv. Jana a Pavla z r. 1759, kde zkrátka u Svatých' se říká, na okresní silnici, vedoucí kolem ci-

- 520 -

helm a nádraží Žambereckého do vsi D 1 o u li o ň o v i c, která dříve k panství Žampašskému náležela a jeho osud s ním sdílela.

Silnice mezi kopci Perdějovem (482 m) a Hrubým lesem (509 m) vede v mírném údolí, načež rozděluje se k Č e s. R y b n é. Dříve náležela k pan- ství Litickému a historie Litic jest tedy i historií Čes. Rybné.

Žampach.

Druhou silnicí od rozcestí dostaneme se k H e j n i c u m, vesničce v příjemné poloze, kdež zahrady známého pěstitele begonií ve velkém, říd. učitele J. Vladyky.

Vozovou cestou přes potok v údolí vedoucí přijde se k Žampašske osadě Křižánkám, bývalému to dvoru panskému, který již v listině z r. 1376, z archivu Olešnického ve Vratislavi uložené, se připomíná.

Jiná osada k Žampachu náležející, H 1 a v n á, nalézá se na samých hranicích okresu Ústeckého a vznikla rovněž rozdělením bývalého popluž- ního dvora, jak dodnes lze ještě dobře pozorovati. Tento dvůr, na rozdíl od dřevěného Křížáneckého, vystavěn byl již z větší části z kamene.

Z Hlivné bud zpět po silnici neb vozovou cestou po stráni sestoupiti lze do vesnice Žampachu, která dříve slula Budy a připomíná se jako městečko. V Žampachu zámek PhDra. Františka hraběte z Lútzowů, pro- pagátora znalosti českých dějir. v anglické literatuře. Z á m e k v XV11. stol. od Jesuitů vystavěný obklíčen jest parkem obehnaným zubovitou zdi

V kapli zámecké, ne příliš zachované, starobylý obraz zřícenin hradí' Žampašského a hrádku Chudoby s novým zámkem pod nimi zbudovaným.

V druhé části parku, visutým můstkem s prvou spojené, na kopečku ka- menný pranýř z r. 16^3, s kruhem, k němuž vinníci přivazováni. Nad ves- ničku do výše 542 ni \ypíná se skalnatá, zalesněná homole, z daleka vi-

- 521 _

ditelná, na níž dnes již velmi nepatrné zříceniny hradu Žampachu. Poně- kud ještě lze tu dohado- vati se, že hrad skládal se z předhradí a vlastního hradu. Na zříceninách pa- láce, k němuž jako skle- pem nyní vyhlížejícímu vede dřevěná lávka,

Čertův most« zvaná, zří- zena primitivní rozhledna

Anna-Ruhe< dle křest- ního jména hraběnky Lu- tzowové. Odtud nádherná vyhlídka přes Žamberk k horám Orlickým, Králic- kému Sněžníku atd. Jak plastická mapa rozložen tu před námi veliký kruh sev. vých. Čech.

Kdy hrad Žampach byl z; jméno (Sandpach t. j. Písečná

Pranýř

Žampachu / r. 16%

Žampachu.

>ložen, není přesně zjištěno. Německé jeho ?) dává tušiti dobu Přemysla Otokara, po- čátek XIII. stol. Snad založen byl Petrem, piaotcem pozdějších Žampachu. Nezná mým způsobem ocitá se hrad Žampach záhy v držení komory královské. Král Jan udělil hrad ten Jindřichovi ml. z Lipého, nejv. maršálkovi království jako léno. V rodině jeho udržel se hrad až asi do polo- vice 14. stol., kdy byl zastaven. Pak do- stává se v držení Žampachu pověstný Jan ze Smojna, řečený Pancíř . Proti němu vytáhl císař Karel IV. r. 1356 osobně po- lem, hradu dobyl a Jana Pancíře s celou jeho čeládkou dal na nádvoří hradním od- praviti. R. 1367 daroval císař Karel hrad Žampach s veškerým příslušenstvím panu Čeňkovi z Potštejna, jenž zboží to sloučil s otcovským podílem, zbožím Vamber- ským. Po synovi jeho Janu, jenž r 1395 zemřel, stal se dědicem celého panství bratr jeho Mikuláš, který jevil vel-

522 -

kou příchylnost k husitismu. On nalézá se též mezi těmi, kdož r. 1410 s králem a královnou přimlouvali se u papeže Jana XXIII., aby zrušil rozkaz daný ke spálení knčh Viklefových a aby dovolil, by slovo boží svobodně v kapli Betlémské i jinde mohlo býti kázáno, on také r. 1415 přivěsil pečeť svojí k známému stížnému listu do Kostnice poslanému. Za to ovšem měl mnoho nepřátel v druhém táboře a proto také r. 1421 Slezany a některými sousedními pány českými byla krajina jeho kol Litic a Žampachu nelítostně popleněna. Po jeho smrti mocí opanoval Žampach Jan Městečky z Opočna, ale \láda jeho trvala tu jen do r. 1429, kdy zase mocí o hrad byl připraven a toho nabyl opět pravý pán, Jan Žampach z Potštejna. V druhé polovici 15. století hrad obnoven, zejména opatřen novým palácem, na jehož rohu spatřoval se ještě za doby Schallerovy (ku konci XVIII. stol.) letopočet 1469. Z nástupců jeho Jan ml. z Potštejna a na Žampachu zastavil Žam- pach tohoto roku Burjanovi Trčkovi z Lípy, tento r. 1519 Haimanovi Kru- šinoví z Lichtenburka a tento r. 1521 Vojtěchovi z Pernštejna a na Pardu- bicích. Za vlády těchto pánů, kteří na Žampachu nikdy nesídleli a na jeho opravu velmi málo vynaloží i, spustí hrad tak, že když r. 1539 Zdeněk, syn Jana z Potštejna, otcovské zboží si vyplatil, byly z toho soudy o ná- hradu škody, ale Zdeněk propadl. Po smrti jeho synové rozdělili se o otcov- ské dědictví, ale pro dluhy museli r. 1574 starodávné statky rodu svého

prodali. Tak po 200letém držení přišla rodina Žampachu o své kdysi velmi rozsáhlé zboží a trávila čas pak téměř na selských dvorcích. Žampach s vesnicemi koupili r. 1547 Jan st. ze Žerotína a Adam Bukovský z Hustiřan. Adam pak, pustiv Janovi některé vesnice, stal se samotným držitelem Žampachu. Jeho potomek Jan Otík Bukovský z Hustiřan, který nepřidržel se v r. 1620 vzbouřených stavů a zůstal proto v držení zboží svého, prodal je sám r. 1626 Bedřichovi st. z Opr- šlorfu, císařskému komisaři nad re- formací v kraji Hradeckém, přís- nému katolíku a příteli Jesuitů, jimž také všechno své zboží odkázal. Kolej Hradecká se pak v r. 1633 skutečně v Žampach uvázala a až do svého zrušení v držení jeho zů- stala. Po zrušení řádu potažen Žam- pach ke statkům státním ;i prodán

Zhytky bývalého hradu Zampacht

- 523 -

Fr. Wúnschovi, jehož dědici Arnošt a Anna Wiinschovi prodali jej r. 1822 Václ. Novákovi. Po něm následoval r. 1823 vnuk jeho Jan Novák. R. 1841 koupil jej Jan David v. Stark, od jehož dědicův koupil Žampach r. 1859 kníže Alfons Chimay. Od dědicův tohoto přešel Žampach r. 1869 koupí na Jiřího Parishe, majitele Žamberka a pak následovalo rychle po sobě ještě pět držitelů, načež, od r. 1884 jest majitelem jeho dr. Frant. hr. Lůtzow.

Pod sever, srázem hradní homole nalézají se rybníky a jeskyňka »na svěcené studni« v příjemném lesním zákoutí.

Od Žampachu klesá silnice do Písečné, farní vsi s kostelem sv. Kateřiny, který již ve XIV. stol. byl farním. Zde pochován rytíř Vladislav Bukovský z Hustiřan a na Žampachu, který r. 1620 v Jičíně o život byl přišel. Proti kostelu fara se starodávným obrazem, patrně některého z pánů Bukovských z Hustiřan představujícím, který však za podobiznu Pancířovu leckdy byl vydáván. Na faře též chovají se některé předměty, při kopání ve zříceninách hradu Žampašského nalezené. Nedaleko škola dvoutřídní. Ve vsi pila a 2 mlýny, o nichž se zmiňuje citovaný již urbář žampašský, zde na faře uložený.

Okresní silnicí, něco přes 3 km dlouhou a smělou serpentinou vytoče- nou, kdež po staré obecní ce- stě lze si nadejíti, dojdeme v brzku do druhého města okre- su Žambereckého. Jest to

Kyšperk. Město malebné rozloženo jest na neveliké pla- nině, která se na j. sklání do údolí Tiché Orlice, na v. do údolí potoka Lukavického a na z. přechází ve vysoké ná- vrší (432 m), na vých. straně velmi příkré, které jest hlubo- kou roklí na dva hřbety roz- trženo. Hřbet městu bližší slo- vě dle kaple sv. Janu Nep. za- svěcené, Svatojanský kope- ček, druhému hřbetu říká se Hradisko, ježto tu kdysi stával hrad prvních držitelů Kyšper- ka. Obdélníkovité, prostranné náměstí, poněkud se svažující, zachovalo si ještě na severní delší straně podloubí, ozdo- beno jest sochou P. Marie se

Čertm most na Žampachu

— 524 -

sochami sv. Karla Bor., Floriána, Rocha a Šebestiána na ballustrádě. Na 4 stranách podstavce jsou výjevy ze života P. Marie (narození, obětováni, zasnoubení a smrt). Socha postavena r. 1721 nákladem občanů Kyšpere- ckých a hraběte Jáchyma Harracha, jehož znak drží andělíčkové na podě- kování za odvrácení moru. V jižním rohu náměstí, v sousedství zámku, ši- rokým svým průčelím, vyniká farní chrám s v. Václava, r. 1680 Hyn- kem Dělřichem Vítanovským z Vlčkovíc v italském slohu zbudovaný. Bý- val dříve filiálním kostela Lukavického, až teprve r. 1726 byl působením

■■■

Kyšperk

hr. Joachyma Harracha se svolením biskupa královéhradeckého, Václava Františka svob. pána Košinského, zařaděn místo tohoto do počtu kostelů farních. Strop jeho jest bohatě vyzdoben stukaturou, v ničem se neopaku- jící. Práci provedli stukatéři milánští a udržuje se tradice, že stála více než celá stavba kostela. Nad hlavním oltářem obraz sv. Václava jako oro- dovníka za lidstvo od Krist. Sambacha, malíře vídeňského, z r. 1785. Obrazy »Narození Páně« a »Obřezání Páně< pocházejí od rodáka kyšpe- reckého, malíře Ant. Regnarda (t 1824). Basreliefová křížová cesta z terra- koty jest prací francouzské firmy Honoré Nicot z Vendeuvre.

Panská oratoř chrámová spojena jest přímo s dvoupatrovým zám- kem, v němž veřejnosti nepřístupná rodinná sbírka podobizen téměř všech držitelů panství Kyšpereckého. Po chodbách umístěna bohatá sbírka zbraní a parohů. V zámku, blíže vchodu z náměstí, ukazují se též saně Napoleo- novy, na nichž Napoleon, prchaje z Ruska, přijel 14. srpna 1812 do Drá-

- 525 -

žďan, do paláce saského ministra hr. Kamila Marcoliniho, jehož syn, nabyv s manželkou svojí, rodem Cavrianovou, panství Kyšpereckého, dal je sem r. 1823 převézti. U zámku park, v němž nad strání, příkře do údolí Tiché Orlice spadající, umělá kamenná jeskyně s okny z různobarevných skel, jimiž údolí Orlické v pohádkovitých barvách se zjevuje. Zámek, jedno- duchá to budova beze všech ozdob architektonických, postaven byl Hyn- kem Vítanovským z Vlčkovic v 16. stol. na místě tvrze, kterou byl zde zbu- doval Jan Burjan ze Žampachu.

Na náměstí ze soukromého domu upravena radnice, v níž i spoři- telna městská nalezla své přístřeší. Kolem radnice vede ulice k Žamberku, v níž úhledná budova škol obecných i měšťanských s obrazovou galerií. Okolo školní budovy ulicí Svatojanskou dostoupili lze podle hřbitova stromořadím na > Kopeček , na jehož temeri v lesíku ukryta nalézá se zmíněná již kaple sv. Jana Nep. Postaviti ji dal r. 1736 hr. .lan z Bredova; jako materiálu stavebního použito kamenů ze zřícenin hradu, jež občané kyšperečtí >láskou< pomáhali voziti. Stavba i vnitřní zařízení kaple připo- míná vším pětihvčzdí, s nímž tento světec bývá zobrazován: tak kaple i ambity tvoří pětihran, ozdobený pěti věžičkami; kaple má pět dveří a pět oken, pětihranný oltář s pěti tabernakuly, 5 lamp, pět la\ic a 5 obrazu, každý s pěti výjevy ze života světcova. Na oltáři socha sv. Jana Nep., kle- čícího na zeměkouli.

Za roklí nalézá se jmenované již Hradisko, místo někdejšího hradu, z něhož kromě valů, příkopu a spousty kamení dnes již nic nezbylo. Hrad nebyl asi veliký, za to však přepevný, neboť na jih a východ byly stráně, které srázně a hluboko ku břehu Orlice spadají a ostatní sírany byly pří- kopem, valem a hradbami dobře opevněny.

Soudě dle německého jména byl Kyšperk založen za Přemysla Ota- kara a to jednou větví pánů ze Žampachu, kteří se v těchto končinách asi ve 13 stol. usadili a tu celou krajinu až ke hranicím Kladska a Moravy za- ujali. Nejstarší držitel Kyšperka Jeniš z Kyšperka smutně proslul loupe- ním (r. 1308), zvláště pleněním zboží Landšperského, které náleželo klá- šteru zbraslavskému. Zboží Kyšperské přešlo později prodejem v držení sousedních pánů z Potšteina, držitelů panství žampašského. Za nich byl starý hrad opuštěn a ponechán rozpadnutí; v 16. stol. již po něm není ani památky. Poslední pán, který ještě držel Kyšperk k Žampachu, byl Zdeněk z Potštejna (f 1562). Po jeho smrti rozdělili se synové jeho o panství otcov- ská r. 1568 a Kyšperk dostal Čeněk, za jehož nezletilosti vládl nejstarší bratr Jan Burjan, který usadil se v Kyšperku a tu nové sídlo si vystavěl. Avšak zboží to zadlužil tak, že nebylo lze je potom udržeti; pročež r. 1574 prodáno Janovi mladšímu z Valdštejna. Ten však již za několik let zemřel a dědici porovnali se smlouvou r. 1599 o dědictví tak, že díl Kyšperecký dostál se Adamovi ml. z Valdštejna, který již r. 1601 tvrz Kyšperk s dvo-

- 526 -

rem poplužným pod ní i jiné dvory, městečko a vsi okolni prodal Jiříkovi Stumbergarovi ze Stubenberga. R. 1628 postoupil Jiřík práva svého ke Kyšperku vnuku svému Jiřímu Volfovi z Losenšteina, jehož syn prodal jej r. 1660 Adamovi Mikuláši Vitanovskému z Vlčkovic a Anně z Řeneč, man- želce jeho. Po smrti rodičů uvázal se v panství syn Hynek Jetřich Vita- novský z Vlčkovic, který r. 1666 město od roboty osvobodil a r. 1680 zá- mek v nynější podobu uvedl a kostel zámecký sv. Václava (později farní) znovu postavil a ozdobil. Sňatkem vdovy po něm přešlo panství na Nor- berta Leopolda Libštejnského z Kolovrat, po jehož smrti (1716) syn Fran- tišek Karel prodal je r. 1717 Ferdinandu Markvartovi hr. z Harrachu. Ten zemře! r. 1725 bezdětek. Později držel Kyšperk Jan hr. z Bredova, který vystavěl na Kopečku* kapli sv. Jana Nep. Dcera jeho Terezie zasnoubila se s hrabětem Cavriani, šlechticem italským, po ní dědila r. 1815 dcera její Maria Anna provdaná hraběnka Marcolinova a po této r. 1834 dcera její Terezie provdaná hraběnka Nimptschova. Nynější majitelkou velkostatku Kyšpeieckého jest Anna hrab. ze Stubenbergu.

Kyšperk měl právo útrpné a hrdelně; místo popravní bývalo na návrši sev. záp. nad městem se táhnoucím, kdež pole u spravedlnosti- dlouho zůstávalo neobdéláno. R. 1747 vysazen městu majestát na konání výroč- ních trhu. Utrpělo velmi značně velikým požárem 22. října r. 1779.

Pod zámkem jest t. zv. Podměstí s panským pivovarem, které se dvo- rem a 62 čísly koncem 18. stol. jako zvláštní část allodního panství Kyšpe- reckéhc se uvádí. Nedaleko odtud za viaduktem dráhy z Kyšperka do Žíimberka jsou výstavností l. zv. nového dvora, kdež 4. září 1847 zemřel známý z Jiráskova nádherného románu »F. L. Věk«, spisovatel a buditel národa našeho, Fr. VI. Hek u své dcery Ludmi'y, provdané za vrchno- stenského pravomocníka Stolovského.

Kyšperk značně získal křižovatkou drah (Praha — Mittelwalde a Kyš- perk— Ústí n. Oři.) ; proto i průmyslový ruch se zde vzmáhá. Vedle pan- ského pivovaru a lihovaru hlavně textilnictví jest zde zastoupeno velkou tkalcovnou Fischla a Engla, dvěma dílnami hedvábnickým i ručním tkal- covstvím; mimo to jest zde tovární výroba nábytku, cihelna, mlýn a pila. Z řemesel rozšířeno jest tu kartáčnictví, pak výroba nitěných knoflíčku. Svrškářství, které tu před lety kvetlo, nyní valně pokleslo a ze 12 zá- vodů zbyla zde jen jedna malá továrnička na zápalky. Město, které na kulturní potřeby dosti vynakládá, podporuje městská spoři- telna. Ve znaku má město Kyšperk jelena v červeném štítě, kráčejícího po zeleném trávníku.

V bezprostředním sousedství města Kyšperka jest osada Janko- v i c e, které s druhou osadou Pustinami, severněji ležícími, připsány jsou nyní jako osady k vesničce Rotneku, ležící již na hranicích okresu Ústeckého n. OH., kamž také, a to k Hnátnici, jest přifařena

Při silnici z Kyšperka do Žamberka táhne se do značné vzdálenosti obec L u k a v i c e. Kostel sv. Filipa a Jakuba připomíná se již v polovici 14. stol. jako farní.

Kostel byl r. 1705 přestaven. Chová staré zvony, menší z r. 1517, ulitý mistrem Bartolomějem z Nového Města Pražského, větší r. 1584 zvonařem Eliášem v Hradci Král. Fara, ve století 17. zaniklá, však později obnovena již nebyla a kostel stal se filiálním kostela Kyšpereckého.

Litice.

V malé vzdálenosti na z. od Žamberka při erární silnici k Vamberku vedoucí ves H e 1 k o v i c e, také Helvíkovice i Hedvíkovíce ve starých listinách nazývaná. Náležela k panství Litickému a dostává se tedy s Liticemi před koncem XV. stol. prodejem od Jindřicha vévody Minster- berského Vilému z Pernštejna; z rodiny tohoto přešly Helkovice 1556 na Arnošta falckrabího na Rýně, od něhož zboží to prodáno 1558 Václavu Okiouhlickému z Kněnic a od tohoto Mikuláši z Bubna, který pod svou vládu sloučil obě polovice města Žamberka s panstvím Litickým a Žam- pašským.

Helkovice mají dvoutřídní školu, filiální kostel žambereckého chrámu se hřbitovem, mlýn a j. V Helkovicích narodil se r. 1842 historický spiso- vatel, posléze profesor gymnasia v Truhlářské ulici v Praze Frant. Šem- bera. K Helkovicům připsány jsou samota Dolní dvůr, k velkostatku

528 -

žambereckému náležející, osada H o u k o v, byv. to dvůr r. 1674 na grun- tech helkovických zřízený, r. 1776 však na více usedlostí rozdělený a rozprodaný. Nad Helkovicemi na levém břehu Orlice na výšině prastarý poplužní dvůr, dosud P o p 1 u ž í nazývaný.

Od Popluže, překročujíc trať býv. sev.-záp. dráhy, vede lesem sou- kromá panská silnice do další vesnice Bohoušové. Má společnou se sousední obcí Záchlumím zastávku dráhy, školu dvoutřídní, mlýn.

Litice před 50 lety.

Jen tratí dráhy od Bohoušové oddělena jest větší ves Zichlumi, majíc rovněž dvoutřídní školu. Přifařeny jsou obě tyto obce k Něm. Rybné. Záchlumí patřívalo k Liticím a jméno má od blízkého, 602 m vysokého kopce Chlumu.

Litice, vesnička se staveními v překrásném údolí roztroušenými, bývaly dříve, dokud vrchnost na hradě sídlela, městečkem, t. j. osadou chalupníkú a řemeslníků s městskými právy. Po válce třicetileté Litice, přestávše býti sídlem panským, upadaly, až z městečka stala se vesnice, pro svoji romantickou polohu v létě čelně turisty a letními hosty vyhledá- vaná. Jest zde stanice severozápadní dráhy (Hradec Král.— Mittelwalde), jednotřídní škola, mlýn, myslivna, dříve letní sídlo majitelů panství Žam-

,29

hereckého, k němuž Litice náležejí. Známé jsou zdejší žulové lomy, do- dávající štěrk a dlažební kostky dosti daleko. Zvědavost četných ná- vštěvníků upoutávají též hlavně zříceniny hradu Litického, založeného na vysokém (95 m) ostrohu, Divokou Orlicí se tří stran obtékaném. Ve čtvrté straně jest skála prolámána malým tunelem, zv. »myší dírou«, kudy od lomů lze si do údolí Litického značně nablížiti. Tento průlom dle jedné pověsti zřídili Jesuité, aby tudy odváděli velkou vodu, by nezatopila podhradí. Dle jiné pověsti, kterou Beckovský vypravuje, prolámali tento otvor zajatí v 1. 1680 — 1699 Turci. Dnes využitkován velmi důmyslně k tomu, aby se tudy vedla voda z řeky na turbiny na druhé straně ostrohu hluboko v údolí položených. Při velikém spádu nahromaděné zde ohromné síly vodní využitkovává se jen v malé míře k výrobě elektřiny za účelem osvětlení lomu a pohonu strojů v nich.

Nejméně piříkré jest hradišté směrem k vesničce, odkud též cesta ku hradu vede. Po dřevěném úzkém můstku přejde se hluboký příkop k prvé bráně, gotické, s postranní menší brankou (fortnou), ozdobené vyobraze- ními a nápisy do kamene vtesanými, zvéstujícími, že tato brána, která bývala velikou věží, stavěna byla za krále Jiřího z Poděbrad r. 1468. Projdeme branou do dol. ohra- dy, nyní zeleného palouku a před námi na vyvýšenině hor- ní hrad, kdež stával palác, k němuž přistavěna jest čtver- hranná věž, dosud nejzacho- vanější, ač nepřístupná, ježto vchod do jejích pater byl pří- mo z paláce, nyní rozpadlého.

Hrad Litický založen byl na konci 13. neb na počátku 14. století Drslavici, kteří sem přišli z Plzeňska, kde též ves- nička Litice na Radbuze se vy- skytuje. Brzy staly se Litice panstvím královským. R. 1316 držel Litice Jindřich ml. z Li- pého zástavou od krále Jana. Vyplaceny byly teprve kra- levicem Karlem roku 1333 po jeho návratu z Itálie do Čech. Později dostaly se Li- tice pánům z Lichtemburka. V druhé polovici téhož

Hradní brai

Litici

století stal se pánem Litic rod /. Kunšláiu a z Poděbrad, jemuž zustah po celé století a tvořily — zvláště za Jiříka z Poděbrad — přední pevnost zemskou a záštitu rodu Kunštátského. Po smrti Jiřího z Poděbrad dostal při dělení otcovských zboží Litice s příslušenstvím Boček z Kunštátu, který je ještě za svého života postoupil bratru svému Jindřichovi st., knížeti Minslerberskému. Ten, zadluživ se válkou, kterou vedl r. 1488 ve Slezsku s uherským králem Matyášem, prodal Litice Vilémovi z Pern- štejna r. 1495. Za pánu z Pernštejna ani úřady panské na Liticích nesídlely,

Část nádvoří s palácem na Litici.

nýbrž v Potštejne, jemuž byly Litice podřízeny. Poslední z rodu Pernštejnu držel Litice Jaroslav z Pernštejna, který r. 1547 všechny bratry české, zde od dob Poděbradových usazené, vypověděl; Jednota bratrská na Liticku založená však trvala přes to dále. Panství koupil r. 1556 Arnošt falckrabí Rýnský a hrabě Kladský, který nějakou část panství si ponechav, ostatní rozprodal. Litice s polovicí města Žamberka a vesnicemi koupil Václav Okrouhlický z Kněnic, jehož dědicové však panství nemohli udržeti a proto prodali je 1563 Mikuláši z Bubna. Ten také panství Litické za- okrouhlil, přikoupiv k němu r. 1575 druhou polovici městečka Žamberka s Trundorfem a vsi Lišnici, Pastirny, Klášterce a Bartošovice. O dalších držitelích z této rodiny promluveno bylo již při Žamberku. Již Jindřich, prvý hrabě z Bubna, ujav se vlády r. 1628, nebydlil na Liticích a rovněž tak jeho nástupci, tak že od těch dob pominul název panství Litického,

- ó91

které pak zváno panstvím Žambereckým. Přestalo se pak vynakládati na slavení, v nichž nesídleli, a tak již r. 1681 byl hrad úplnou zříceninou, kte- rou ještě Antonín Vít hrabě z Bubna, uvázav se r. 1737 v panství, přece aspoň novou střechou pokryl.

Zpět přes Záchlumí silnicí odtud k severu vedoucí dojdeme farní vsi N ě m. R y b n é, s kostelem sv. Filipa a Jakuba, který již r. 1384 v seznamu farních kostelů se uvádí; r. 1747 bylo započato s jeho přestavbou a r. 1749 znovu vysvěcen. Největší zvon pochází z r. 1558. Kdysi zde stával panský dvůr, který byl však později rozdělen a rozprodán. Na konci ves- nice jest malebné údolí řeky Zdobnice, jímž podle dráhy dojíti lze jedné z největších vsí okresu Žambereckého, Slatiny.

Původ Slatiny jest dosti starý; dle Sedláčka páni z Rychnova, vymí- tivše tu v okolí lesy, okolo r. 1260 založi'i Slatinu se sousedním Pěčínem a blízkou Rokytnicí. Již ve XIV. stol. byl tu farní chrám. Fara, r. 1623 za- niklá, obnovena r. 1856. Chrám Proměnění Páně, r. 1699 přestavěný, chová starobylý zvon s nápisem: S powolenjm vroz. a statečzného rytiřze pana Mikulasse z Bubna a na Litticvch slyt gest tento zwon s nakladeni vvssj obce Slatinske ke czti a chwale Boží ke kostelu založenj Panny Doroty skrze dostatečzne přziczinienj těchto osob: Wa- czlawa Holubarze a Pawla Bu- chtela a Pawla Mrkosa. Léta Božího 1575 slyt gest ode mnie Martina zwonarže rodičze z Klatow.

Slatina náležela k Liticím a sdílela osudy tohoto hradu. Ve Slatině stával též panský dvůr s masným krámem; dvůr byl později na více usedlostí rozdělen a rozprodán.

Sev.-vých. odtud v údolí horního toku Zdobnice leží nejsevernější obec okresu Pé- č í n, počtem obyvatelstva o něco menší než Slatina, poč- tem budov však tuto převyšu- jící. Doba založení této obce spadá rovněž k roku 1260 jako u Slatiny, s níž má stej- nou .historii. Rovněž tak Hradní věž na Litici

připomíná se tu již ve 14. stol. farní chrám s\ Jana Kř., v nynější podobo z r. 1729 pocházející.

Jižně od Pěčína jest Kameničná s filiální kaplí N. Trojice na hřbitůvku a s úhlednými budovami školními. Východně od silnice z Pě- čína ke Kameničné vedoucí rozkládají se lesy, zvané Velká a Malá Suchá, kudy v létě příjemnou cestou dojíti lze ze Žamberka do Rokytnice. V Suché jest chlum, kde dosud »na hradě* (hradisko) se říká. Tu prý kdysi stával hrad, o němž bohužel žádných historických dat nemáme. Les Suchá (dass holcz die Suchey genandt) připomíná se v zem. deskách teprve roku 1627.

Tam, kde silnice od Kameničné k Helkovicúm a k Žamberku se sva- žuje, přejíti lze přes osadu Houkov k Helkovicím připsanou a kolem tak zv. Vodičkova nebo Dymlovského rybníku k Žamberku náležejícího na silnici, vedoucí údolím Rokytenky do mdstyse K u n v a 1 d u, rozloženého bezmála do délky 7 km při silnici k Bartošovicúm směřující, který při sčítání r. 1900 předčil počtem svého obyvatelstva i obé druhá města okresu, Kyšperk i Jablonné n. OH.; dnes však vykazuje úbytek, ač náleží dosud mezi největší obce celého okresu. (V r. 1890 měl s osadami 2319 obyvatelů, v r. 1900 2091, v r. 1910 2009 obyv.) Kunvald památný jest tím,

že tu r. 1457 vznikla Jednota bratrská; povolení, zde se usa- diti, vymohl svým poslucha- čům na králi Jiřím Rokycana. Vlastním zakladatelem Jedno- ty bratrské byl tu bratr Řehoř, býv. řeholník v klášteře na Slovanech.

V Kunvaldě konáno slav- né shromáždění (r. 1459 neb 1460), kdež bratři kunvaldští zavrhli pikhartské i táborské učení o svátosti oltářní.

Podobnou střední cestou dali se při řešení otázky, zda zlý kněz hodně udílí svátosti, a ač dle učení Chelčického bylo lépe zůstati bez kněze a bez svátostí živu býti, než je přijímati /. rukou nečistých, přidrželi se výhradně jed- noho kněze, který by u nich naprosté důvěry požíval, to- pod Liticí. tiž Michala, faráře Žamber-

- 533 -

ského, který jim téměř do smrti své svátostmi přisluhoval. V Kunvaldě narodil se též okolo r. 1440 Matěj, řečený Kunvaldský nebo Žamberský, první biskup Jednoty bratrské. Sbor svůj měli bratři v místech nynějšího čísla pop. 238. V Kunvaldě pochováni bratři Václav Berounský, r. 1520 v Žamberku, a br. Mareš, 1. 1557 v Brandýse zemřelí. Z Kunvaldu pocházeli správci bratrských sborů br. Machek, správce sboru Jaldovského v Prů- ších (f 1562), Tomáš Horňák v Ivančicích (f 1572), Jiřík Kunvaldský, který byl dán r. 1598 do Tovačova a i. v. Zkusili Bratři kunvaldští ovšem hned s počátku zlých časů, neboť když již asi r. 1460 začalo pronásledování Bratří, byla nejprve v Kunvaldě bohoslužebná shromáždění zakázána a Bratři museli hledati útulek na panství Rychnovském, odkudž po vydání mandátu cis. Ferdinanda I. z r. 1548 5. května se vystěhovali a po krátkém pobytu v Poznani nalezli útočiště v Průších. Nejpřednějšímu členu Jednoty bratrské a zakladateli novověkého školství, Janu Amosů Komenskému, odhalen tu r. 1910 pomník nad údolím, v němž roztroušené domky byly prvým sídlem posluchačů Rokycanových, pozdějších Bratří českých.

V 1. 1368 — 1369 připomíná se na Kunvaldě Jan Svár ze Žampachu, který žil ještě r. 1388, svěřiv své zboží kunvaldské k věrné ruce Janovi, biskupu litomyšlskému. Brzy po tom držel Kunvald Ješek z Ostromíře, zvaný později Ješek Kdulinec, s manželkou svojí Bonuší; prodal pak ves tuto r. 1389 Bočkovi z Poděbrad, držiteli panství Litického.

Tím dostává se Kun- vald trvale k panství Li- tickému, ač již v r. 1365 měly Litice v Kunvaldě práva patronátní. Byl tu tedy již v polovicí 14. st. farní chrám nynější, sv. Jiřímu zasvěcený. Fara, po válce třicetileté za- niklá, obnovena byla až v r. 1787. Blízko kostela stojí budova školy pěti- třídní. Kunvaldem šla od pradávna důležitá silnice do hrabství Kladského. Spojení to bylo hlučné, nejživější zajisté za pánů Litických Jana Jindřicha, knšjžete Múnsterberské- ho, který byl zároveň hrabětem "Kladským, a za Komenského pomník v Kunvaldě.

vlády hrabal z Bubna, z nichž Jindřich Jan byl od r. 1649 do 1653, Fran- tišek Adam pak od r. 1691 do r. 1695 hejtmanem kladským. Nad Kun- valdcm stával též ku konci XVII. stol. panský dvůr, zvaný horský, který v 18. stol. zašel. Na místě něho vznikla r. 1746 za vlády Ant. Víta hraběte z Bubna v Žamberku osada Kunvaldská, zvaná po něm B u b n o v. Dále náleží ke Kunvaldu osada Zaječiny a Kunačice, na svahu Žamber- ských lesů (Vorderberg) rozložená.

Z Kunačic možno lesními stezkami dostati se k býv. panskému leto- hrádku, nyní hájovně (Lusthaus dosud zvané), k Č i h á k u náležející. Osada Čihák, ke Klášterci připsaná, leží poněkud vzdálena odtud. Cesta od há- jovny do Čiháku vede po levém břehu Divoké Orlice, která si tu v rulo- vých skalách razí cestu do Čech průrvou, tvořící jednu z nejkrásnějších partií v Orlických horách. U mostu, společného oběma okresům, Žambere- ckému a Rokytnickému, vlévá se do Orlice Hraniční potok, v jehož údolí vede silnice do Čiháku, jediné to německé osady v celém soudním okresu Žambereckém. V Čiháku, přifařeném k Čes. Petrovicům v okresu Králi- ckém, jest kaple sv. Anny. Za kopcem od Čiháku směrem ke Klášterci, na jv. svahu Jedliny, jest stejnojmenná osada klášterecká, J e d 1 i n a, nej- vyšší obývané místo okresu (671 m). Jižně od Jedliny na druhé straně sil- níce, v krásných serpentinách ke Klášterci se snížijící, v hlubokém údolí potoka Orlický, jest klášterecká samota, rovněž Orlický zvaná.

Farní ves Klášterec rozkládá se v maleb- ném, dosti širokém údolí Divoké Orlice. Jméno na- svědčuje, že tu před léty stával klášter, a sice řádu řeh. kanovníků cyriákú kteří tu v 1. 1295—1421 měli své převorství.

Chrám Nejv. Trojice připomíná se tu již ve 14. století jako farní; ve vál- kách husitských zašlý a mnichy opuštěný byl znovu vystavěn r. 1453, pak v 1. 1589 od Miku- láše z Bubna, 1691 od Adama Františka hr. z Bubna opravován a roku 1769 od Antonína Víta, nraběte z Bubna, téměř celý přestavěn. Za tohoto

Kostel Nejsv. Trojice v Klášterci.

- 535 —

držitele panství byla taktéž v roce 1732 nová kostnice zbudována a v 1. 1733 a 1734 kůr v kostele znovuzřízen. Těmito opravami a různými přístavky ovšem kostel na kráse mnoho nezískal. Oltářní obraz Ukřižova- ného jest dílem P. Brandla. Oltářní kámen, vlastně pamětní deska z roku 1452, pochází od Jana Žampacha, který r. 1429 dostal hrad Žampach do svých rukou; kámen nese znaky jeho, jeho manželky Markéty (hvězda), matky Elišky (oslrve) a znak rodu Kunštátského. Náležel Klášterec s po- čátku ku panství Žampašskému, při němž zůstal až do r. 1575, kdy byl Mikulášem z Bubna přikoupen k panství Litickému. Před mostem v Klá- šterci rozdělují se cesty: jedna k západu vede po mostě k dosti velké, druhé osadě klášterecké, Zbudovu, a odtud podél panského lesa »Se- kyří« k lišnícké osadě Zakopance a do Žamberka, druhá k jihu po levém břehu Divoké Orlice, třetí osadou kláštereckou, Lhotou do vsi Past- vin, ke Klášterci přifařené, s dvoutřídní školou a továrnou na nábytek.

V Pastvinách stával též panský dvůr, z něhož ještě před 30 lety patrný byly stopy zřícenin (Albert, Paměti 371). K Pastvinám připsána jest samota

V í t a n o v, na niž upomíná jméno Adama Mikuláše Vítanovského z Vlč- kovic, v r. 1643 hejtmana kraje Hradeckého. Další obcí v údolí Divoké Or- lice po jejím toku jest N e k o ř, r. 1901 na městys povýšená.

Rozpadá se na Dolní Nekoř, Horní Nekoř a osady B r e - d ů v k u při erární silnici, B o ř i t a v u, r. 1734 teprve založenou, s kapli- čkou, a Údolí. Sama Nekoř přiměřeně vzrůstá, čemuž napomáhá prů- mysl zde se usídlivší (mechanická tkalcovna, sirkářství ve dvou závodech, košíkářství atd.). Nekoř má svoji Občanskou záložnu, pětitřídní školu; jest zde ústav pro umělý odchov ryb, mlýny a pila. Farní kostel sv. Miku- láše již ve 14. stol. se připomíná. Když v bouřných dobách zašel, opraven byl znovu r. 1698 od Frant. Karla Libštejnského z Kolovrat, pána Kyš- perka; fara obnovena r. 1706.

Poslední obcí v poříčí Divoké Orlice před Žamberkem jest L i š n i c e; má troj třídní školu v pěkné, nové budově, hřbitovní kapli sv. Rodiny, dva mlýny; též tkalcovství má zde své sídlo.

Po erární silnici, která od zámku Žambereckého nad Lišnicí vede podél panské obory, dostaneme se k dosti vysoko položené vesničce Še- divci, který jen posledními svými domky k erární silnici dostupuje, rozkládaje se z největší části směrem odtud na jih, ke Kyšperku. Nad vesnici vyniká svojí věží kostelík, filiální kostela kyšpereckého, na hřbi- tově stojící. Šedivec má jednotřídní školu a poplužní dvůr hraběnky Štu- benbergové, majitelky panství Kyšpereckého.

Na rozcestí erární silnice a okresní silnice k Studenému jest zmíněná již nekořská osada Bredůvka s továrničkou na sirky. Odtud přes další osadu nekořskou, Bořitavu, s kaplí u silnice stojící, dojíti lze k vesnici Studené mu, na samých téměř hranicích okresu Králického po- ložené. Do nedávná byla tu ještě škola německá (Schulverein), která zá-

- 536 -.

sluhou našich obranných jednot nahrazena českou dvoutřídní, pro niž vy- stavěna úhledná budova. Ve Studeném jest kostel sv. Anny na hřbitově, filiální kostela nekořského. Od dolního konce Studeného vystoupiti možno na rulová skaliska, strmící nad lesem do výše 718 m (t. zv. Studenecký les); odtud vyhlídka do údolí Tiché Orlice ke vsím Těchonínu, Celnému; na sever spatřují se Vlčkovice až České Petrovice; na jih otvírá se Lanškroun- sko, na západ krajina kol Ústí n. Orl. s dominujícím Landšperkem.

Ze Studeného před Bořitavou odbočuje cesta přes tak zv. Faltusův kopec (635 m vysoký) do S o b k o v i c, rozložených na jižním svahu hor- naliny do údolí Tiché Orlice se svažující. Filiální kostel sv. Prokopa s jed- nou věží z daleka jest patrný.

Velmi pěkný pohled na Sobkovice jest s protějších kopců, od J a m - n é h o, jehož domky malebně roztroušeny jsou v údolí potoka Jamenského i na sklánějících se sem kopcích. Nad dosti rozlehlou vesnicí dominuje kostel Nejsv. Trojice s věží; bývalá zdejší lokalie byla r. 1891 povýšena na íarní exposituru. Ač průmysl dosti se zde vzmáhá — známa jest zdejší vý- roba kartáčů a štětek — přece lid odchází odtud hojně na saisonní práce do Pruska. Před nějakým časem usazeno zde na 300 cikánů uherských, kteří se tu téměř úplné akklimatisovali. Jméno Jamného pochází dle staré pověsti od jam, do nichž byli zde chytáni vlci.

Sousední město Jabloně n. Orl. leží ve výši 413 n. m. v utěšené kotlině při vtoku potoka Orlický do Tiché Orlice, k jiliu otevřené, chrá- něné proti západu Blažkovským kopcem, též Zlatník zvaným, proti se- veru chlumem Hylvátem, nad osadou Lubníkem se vypínajícím a na vý- chod pohořím Jamenským, dosahujícím největší výše Zlatou horou (703 m). Jabloně, ležíc na trati sev. záp. dráhy v Prahy do Mittelwalde vedoucí, jest důležitým prostředím mezi Pruskem a českými kraji. Proto daří se zde průmyslu, který jest zde zastoupen výrobou kostelních rouch, paramentů a náčiní, mechan. tkalcovnou, továrnou na kartáče, výrobou nitěných kroužků, knoflíků a klihu, strojírnou, parními pilami a mlýny; z řemesel hlavně obuvnictví hojně jest rozšířeno. Vedle toho ovšem rolnictví zů- stává též jedním z hlavních zaměstnání zdejšího obyvatelstva. Město jest zámožné, podporováno jsouc Občanskou záložnou, která mnoho podniků městských sama uskutečnila. Svahovité čtvercové náměstí, erární silnicí přetnuté, zdobí v shluku několika stromů Mariánská socha z r. 1742, vedle níž stojí kašna. Stavební ráz náměstí ponenáhlu se modernisuje; příjemně působí mezi jednotvárnými facadami pohled na dva dřevěné domky, z nichž jeden má v předu ještě pavláčku na dřevěném sloupku spočívající. v r. 1648 celé náměstí vyhořelo. Ulička v jih. záp. koutě náměstí značně stoupající vede k farnímu chrámu sv. Bartoloměje, postavenému na výšině 44S m. vysoké. Již v seznamu far biskupství Litomyšlského, v listu arcibi- skupa Arnošta z r. 1350, uvádí se v děkanátu Landškrounském městečko Gablona«.

- 537 -

V nekonečných válkách pak zašla fara Jablonská; kdy určité, ne- známo, avšak již před 3Cletou válkou byl kostel Jablonský přivtělen jako filiální k osadě Ústecké, při níž zůstal až do r. 1663, kdy 10. července byl městys Jabloně od osady Ústecké oddělen a jeho filiální kostel zase za farní vyzdvižen. Pak teprve r. 1666 vystavěn první (samostatný) dům farní, dřevěný; r. 1680 dostavěna chrámová věž, do níž přeneseny zvony před tím na kostnici zavěšené, která stávala za kůrem proti hlavnímu oltáři a r. 1671 bleskem byla zničena. Původní dřevěný farní dům zaměněn roku 1725 za kamenný, v kterémžto roce též chrám rozšířen přístavbou 17 loket na délku. V r. 1732 přistavěn větší díl hřbitova s kaplí a kostnicí. Ještě v 1. 1804 a 1810 poškozena věž i klenba chrámová bleskem. V po- sledních letech hřbitov u kostela zrušen a zřízen nový opodál při erární silnicí ke Králíkům vedoucí.

Na záp. straně náměstí dům s vížkou a hodinami jest býv. radnice. Při požáru r. 1648 i ta shořela a vížka její teprve r. 1675 zase byla vy- stavěna dle staré, jak vzor její v paměti současníka, měšťana Jana Šejvla, byl zůstal. Teprve v prvé polovici 19. stol. zbudován byl nový radniční dům, společný též pro školu, která do té doby v domě učitele Fr. Pauka se nalézala.

Škola byla v Jabloném zajisté od pradávna. V písemných památkách však děje se o ní zmínka teprve při r. 1640, kdy zapsáno jest úmrtí škol- ního učitele Jakuba Neškudly. Nová škola slavnostně vysvěcena byla r. 1831, ustoupila však r. 1891 nové budově, Občanskou záložnou při erární silnici Králické zbudované, k níž zajisté v nejbližší době přibude i škola měšťanská.

Původ Jabloného jest prastarý; jméno jeho pochází prý od jabloně, při níž na silnici z Němec do Čech vedoucí stála krčma (nyní čp. 40), kde vozkové s obou stran přijíždějící zastavovávali a také schůzky »u ja- bloně« si umlouvali. Kolem tohoto místa pak vznikala osada, která od počátku svého náležela ke zboží Landšperskému, původně královskému, které zástavou dostalo se českým pánům, Oldřichu z Drnholce (f r. 1276) a po něm Heřmanu z Ústí (v 1. 1258 — 1267), po nichž zase zboží to spadlo na komoru královskou. R. 1285 daroval král Václav Landšperk s Jablo- ným, Lanškroun a Poličku Záviši z Falkensteina a jeho synu Ješkovi a potomkům; po jeho popravě daroval je král klášteiu Zbraslavskému, který je držel do r. 1306, kdy zmocnil se panství Landšperského a tedy i Jabloného Haiman z Dube, který po 2 léta příjmy odtud bral, až třetím rokem statky ty klášter 1000 hřivnami od něho vykoupil.

V 1. 1338—1341 bylo zboží Landšperské zastaveno markrabímu Karlovi, od něhož si byl klášter peníze vypůjčil. R. 1358 postoupil klášter hrad svůj Landšperk a statky své vůkol něho ve vých. Čechách ležící i s městy Landškrounem, Ústím, Čes. Třebovou a Jabloným biskupu Litomyšlskému Janu II. za statek Zvóle a j. blíž klášteru ležící. Válkami

- 538 -

husitskými zase poměry zde se změnily a r. 1409 bylo Jabloně s okol- ními vesnicemi zastaveno od biskupa Jana V. Janovi ze Strýčkova, aby lépe bylo opatrováno. Pak stali se držiteli panství Landšperského někteří hejtmane vojska Sirotků; od r. 1453 držel je Zdeněk Kostka z Postupic, v jehož rodině zůstalo až do r. 1521, kdy sňatky synů Viléma z Pern- štejna, Jana s Annou a Vojtěcha s Markétou, dcerami Bohuše Kostky z Postupic, dostalo se panství Landšperské v držení rodiny z Pernštejnů, z níž prvý držitel byl Vojtěch. Bratr a nástupce Vojtěchův, Jan, prodal r. 1544 celé zboží Petru Bohdaneckému z Hodkova, jehož znak s nápisem nalézá se na průčelí radnice Českotřebovské. Od dědicův tohoto pána koupil r. 1564 panství Landšperské za 8750 kop gr. č. Vratislav z Pern- štejna. Po Vratislavovi, který zemřel r. 1582, drželi panství synové jeho Jan a Maxmilián z Pernštejna, kteří je r. 1588 prodali za 45.300 kop gr. čes. Adamovi Hrzánovi z Harasova.

Po Adamovi zdědili r. 1619 panství Landšperské synové jeho Zde- slav, Vilím a Jan. Zdeslav, zadluživ se, prodal r. 1622 panství Landšper- ské s Landškrounským Karlovi, vladaři domu Lichtenšteinského, jehož rodu panství lo od té doby náleží. Za vlády tohoto rodu provedeny zmí- něné již dříve opravy a přístavby k účelům církevním. R. 1739 dány Ja- blonému též cechovní výsady k zachování řemeslnického pořádku. Mě- sto trpělo často válkami, zvláště r. 1308 za panování Jindřicha Korutan- ského, jak zapsal opat zbraslavský Petr ve své kronice, r. 1316 za Jana Lucemburského válkami šlechty domácí, r. 1643 za Švédské války, nej- více pak v 1. 1756 a 1778 za válek s Prusy. Za těchto bouřlivých dob na- lézalo obyvatelstvo Jablonské vhodného úkrytu v skalnatém a lesy po- íosllém úvalu pod pohořím Jamenským, čtvrt hodiny od města k vý- chodu položeném, zvaném Hradiska; jimi protéká potok Orlická a sce- nerie jich sk;d jest velmi malebná. Na 1. břehu Orlický hned za vstupem do Hradisek vypíná se skála, zvaná »panská«, kde dle staré pověsti ukrýval se za válek husitských rytíř Valter z Bystrce (po něm Walters- dorf pojmenovaná), který pak z vděčnosti daroval Hradiska obci Ja- blonské.

Ve znaku má město Jabloně ve stříbrném poli na zeleném pahrbku sedícího medvěda, který drží opatskou berlu. Pouze řekou oddělena jest od Jabloného osada L u b n í k, k Mistrovicům připsaná, kteréžto roz- hraní naznačují i sochy na mostě přes Tichou Orlici zde postavené, z nichž levá, Jablonému bližší, sv. Floriana, postavena byla r. 1837 od Ja- blonských, pravá pak, sv. Jana Kazatele, r. 1782 od osadníků Lubnic kých.

Za Blažkovským kopcem ležící obec Mistrovice má dvoutřídní školu, poutničky kostel přifařený do Kyšperka a sirkárnu.

Jižně od Mistrovic, nejjižněji z celého okresu položena jest vesnice V e r m ě ř o v i c e, mající zastávku dráhy z Kyšperka do Mittclwaldc.

Irojtřídní školu, poplužní dvůr velkostatku Kyšpereckého, mlýn a ko- stel sv. Jana Křtitele, filiální do Čermné. R. 1304 dána byla tato ves za věno klášteru zbraslavskému.

Kolem osamělé myslivny panství Kyšpereckého M a c h o v i c vede silnice do větší obce Orlice, v níž na vyvýšenině stojí dvůr, k panství Kyšpereckému náležející. Dříve tu stávala tvrz, která od 13. stol. byla sídlem vladyk z Orlice.

Na návrší, proti dvoru ležícímu, stojí uprostřed hřbitova chrám P. Marie o dvou věžích, který již ve 14. stol. býval farní, neboť Tomek (Děj. Prahy V. 214) uvádí při něm r. 1364 jako faráře Letka a Jakuba, mnichy kláštera sv. Kříže většího. Z toho vznikla domněnka, že mniši tohoto kláštera měli zde klášter, což utvrzeno bylo také tím, že v 1. 60. min. stol. při opravě sýpky ve dvoře Orlickém nalezeno pod omítkou vyobrazení mnichu. V Orlici usadil se — pro blízkost nádraží kyšpere ckého — průmysl textilní mechan. tkalcovnou. V Orlici dvoutřídní škola.

Od Orlice řekou Tichou Orlicí oddělena jest velmi rozsáhlá ves Kunčice; třeba jako poslední byla zde uvedena, není z posledních obcí okresu Žambereckého. Pověstná jest svojí velkou sirkárnou, má dvoutřídní školu, panský dvorec Ovčín, 2 mlýny; kostel sv. Kateřiny, který r. 1349 jako farní se připomíná, jest nyní filiálním kostela kyšper- ského. Tohotc roku byla tato ves darována klášteru zbraslavskému a sdílela osudy panství tohoto kláštera v těchto končinách, až r. 1650 při- vtělena k panství Kyšpereckému.

ANT. SVOBODA:

RYCHNOVSKO.

Okres rychnovský má rozlohy 157 687 km-. Obýván jest Čechy a jen východně od Skuhrova a v Liberku jest několik Němců.

Na západě a na jihu sousedí s okresem kosteleckým n. Orl., s nímž tvoří hejtmanství rychnovské, na jv. s okresem žamberským, na v. s ro- kytnickým a na s. s opočenským. Nejsevernější osadou jest Proloh, nej- jižnější místo jest nedaleko levého břehu Divoké Orlice u Litic, nej- východněji leží osada Přím a nejzápadnější místo jest v polovici cesty z Černikovic do Voděrad. Od záp. hranic u Třebešova k v. na most u Přímu jest 15 km, od nejjiž. hranic k nejsev. za Prolohem 18.5 km.

- 540 -

Celý okres rozkládá se na úpatí Orlických hor a jest pahorkatý. Sousední okres rokytnický rozložen jest ve výši 600 — 680 m nad mořem, místa na východě okresu rychnovského jsou jen o málo níže. Návrší u Prolohu ční do výše 590 a Jahodová hora jižněji nedaleko Přímu dosa- huje 510 m. Náměstí rychnovské leží ve výši 321 m, Vamberk 305 m a se svahem řeky Kněžny klesá i půda okresu.

Povrch okresu rychnovského, ač rozlohou neveliký, vytvářel se za čtyř geologických dob: prahorní, prvohorní, druhohorní a z části i za doby čtvrtohorní. Orlické pohoří náleží k prahorám, jež táhnou se též ve východní části okresu rychnovského. Ve střední a horní části potoka Javorníce pokryt jest prahorní útvar vrstvami novějšími.

Převládající horninou v těchto prahorách jest prahorní břidlice, jež prostoupena jest břidlicí grafitovou, břidlicí kamenečnou \a částečně žilami křemene. Vzácnější jest v nich syenit, v Panské Habrové láme se diorit. V údolí Zdobnice u Přímu nejspodnější vrstvou jest červenavá žula, jejíž ložiska dále jdou k Liticům do údolí Orlice.

Z prvohor zastoupen jest v jižní části okresu útvar permský. Čer- venavé jeho pískovce vynikají pod slepencem a kvádrovým pískovcem s obojí strany řeky Zdobnice mezi Přímém a Zákopankou a postupují přes Žampach k Mor. Třebové a dále do Moravy.

Západní polovina okresu vyvinula se za doby druhohorní. Zaujímá útvar křídový, v němž převládá opuka, jež místy přechází ve slin. Ně- které spodní vrstvy, obsahující slepence a pískovce, dávají hledaný ká- men stavební, dlažební i na práce sochařské.

Naplaveniny, jež vytvořily se za čtvrté doby geologické, pokrývají útvar křídový.

Pahorkatá povýšenina v okrese rychnovském jest rozbrázděna čet- nými údolími, jimiž neveliké řeky a potoky spěchají k Divoké Orlici. Řeka Zdobnice vyvěrá ve stínu hlubokého lesa nad německou dě- dinou Rasdorfem ve výši asi 900 m a spěje rychle Velkou a Malou Zdobnicí na jih k Přímu a Slatině, protéká, obracejíc se k z., malou a divokou kra- jinou u Pekla, dolním koncem Německé Rybné, Vamberkem a ústí se pod Mníškem nedaleko Doudleb. Vlévá se do ni hojně potůčků, z nichž kromě Říčky, jež připojuje se k ní u Přímu, zmínky zasluhuje pouze potok, jenž spěje od Merklovic k svému vyústění u Vamberka. Krátký potok Štědrý ústí do Alby pod zámkem častolovským.

Větší jest říčka Kněžna, jež pramení se na v. od Úřina ve výši asi 800 m a teče úzkým dolem na jih. V Habrové plyne volnějším údolím, jež po levé straně uzavírají strmé skály a mění pak v půvabných luči- nách pod Rychnovem směr na jz. a u Častolovic pojí se s Albou v soutok zvaný Bahnice. V právo ústí do Kněžny nepatrný potok Lukavský, na levém břehu potok Libreský, v Městské Habrové přijímá potok Javor- nieký a pod Rychnovem potůček Dlouhoveský.

- 541 -

Potok javornický protéká Javornici a rychnovský les Včelný, v ncmž r. 1906 — 1907 byia zřízena přehrada, tvořící umělé jezero I v a n s k é, jež pojme 360.000 hl vody.

Alba či Bělá vyvěrá u paty hory Deštné ve výši nad 900 m prů- rvou k Zákoutí, kde učiní nevelikou zatáčku a opět mezi těsnými srázy bystře míří přímo na j., posilujíc se s obojí strany četnými ručejemi. Hučíc

Řeka Alba či Bělá nad Skuhrovem.

a pěníc se pod neústupnými balvany spěchá nejkrásnějším údolím v horách Orlických, zvaným Antoniin důl. Míjí zříceniny Nového Hradu, obyčejně Klečkov zvaného, u Skuhrova zatáčí na jz., v Kvasínách a v Solnicí teče lepým údolím a tvoří u Černikovic rozsáhlý ostrov, odkudž křivolakým tokem pospíchá k Častolovicům.

Do Alby na pravém břehu v Kvasinách vlévá se Mlýnský potok, tak zv. dlouhá struha, jež zřízena jsouc v XVI. stol., jest největším vodním dílem v okrese; u Synkova na levém břehu vtéká do Alby Luční potok, při- cházející od Litohradu.

- 542 -

Tylo horské prudké bystřiny a říčky vinou se krajinami a zátokami nevyrovnalelné krásy, jakých jest i v požehnané naší vlasti nemnoho, rozvodněné působí však zhoubně a ničí majetek obyvatelstva, zvláště v dobách tání a po velkých lijácích.

V roce 1907 (14. července) způsobila Alba zvláště na silnicích velké škody, Kněžna zatopila na 200 domků, ochudila Rychnov a sousední obce o statisíce a Zdobnice nebyla milosrdnější.

Stojaté vody v okrese jest málo. Největší z rybníků jest Pazderák či rybník Černikovský, jenž s menším rybníkem, bezmála s ním souvisejícím, měří 43.54 ha.

Pohoří Orlické nevyniká bohatstvím nerostným, přes to však překva- pila sbírka, již sestavil prof. K. Kopecký na národopisné výstavě v Rych- nově n. K. r. 1894. Obsahovala několik kusů vápence krystalického, tufu vápenného, krápníku, kazivce, sádrovce, hadce, laumonit, četné odrůdy křemene, korund obecný, vltavín, rutil, vad,, rudy manyanové, četné od- růdy krevele a hnědele, malachit, pyrit, markasít, leštěnec antimonový, uhlí hnědé a vzácný valchit či český jantar.

Výbornou cihlářskou hlínu na několika místech zpracují některé ve- liké kruhové cihelny; ve Vamberku jest vyhlášené kamnářství a šamotové hrnčířství. V Lukavíci a v okolí dobývána před 50 lety železná ruda, jež k zpracování dovážela se do Růženiny huti u Skuhrova, kde jest do dnes slévárna.

Rostlinstvo okresu rychnovského jest velice rozmanité. Seznáno zde prof. K. Kopeckým na 940 druhů rostlin jevnosnubných, kiytosemenných.

Na louce »rybník< u Solnice rostou zajímavé botanické zvláštnosti, mimo jiné jehlice smrdutá, hvozdík pyšný, který jest význačným druhem nejvyšších Sudet, starček barbarkolistý a hadí jazyk. U rybníka Černi- kovského nalézá se též Sisyrinchia, která dosud známa byla jen v okolí Třeboně. V lese Spále u Rychnova nalezena byla houba Collybia race- mosa.

Pole jsou úrodnosti prostřední; čím dále na z. a na j., tím jsou úrod- nější a podnebí teplejší. Střední teplota v Rychnově 7.5" C. Blízkost Krkonoš působí, že často po teplých dnech náhle dostavují se mrazy. Pře- vládají větry západní; v zimě ve východních částech okresu studený, velmi prudký vítr, zvaný Polák; průměrně dvě třetiny dní v roce jest obloha za- chmuřena a deštivo, jedna třetina dní jest při jasné obloze.

Z obiin převládají žito a ječmen, hojně sázejí se brambory, pěstuje krmná řepa, také cukrovka, a sejí se též pícniny; v Lupenici pěstuje se zelí. Ovocnému stromoví daří se v části západní a jižní, na východě škodí mu mrazy.

Lesů jest poměrné méně než v sousedním okrese Kosteleckém a než bývalo. Lesy jsou většinou majetkem panským a mají rozlohy 3218 ha.

- 043 -

Roli v okrese jest 9552 ha, luk 1450 ha, zahrad 501 ha a pastvin 394 ha.

Zvěře bývalo mnohem více než za naších časů. V lesích zdržují se dosud srnci, jeleni přicházejí z hor. Rys, medvěd a bobr byli r. 1653 za- střeleni na panství kvásinském, jehož velká část rozložena však v okresu sousedním. Vlk a divoká kočka byli tam ještě ve století XVIII. Divoký kance zastřelen byl posledně r. 1847 v Doubravě u Ještětic.

Ve velkém množství vyskytuje se divoký králík; u Černikovic a Lo- kota žijí králíčkove zdivočilí, tu a tam žije jezevec.

Orel skalní střelen byl r. 1867 a r. 1887, orel křiklavý r. 1890. Tetřívek jest domovem v lesích jahodovských a četněji ještě v krajinách nižších, vodního a brodivého ptactva vyskytuje se nejvíce v okolí rybníka Černi- kovského.

Chov dobytka se ziepšuje. Pozoruhodný jest chov dobytka vepřo- vého; selata odvážejí se z trhu rychnovského do hor a do Pruska. Drůbeže není mnoho, za to počítá se v polil, okrese rychnovském na 680 včelstev.

Kdy bylo Rychnovsko zalidněno, nesnadno říci. Jisto však jest, že nejprve zalidněna byla jeho část západní a že osídleni odtud šířilo se na východ do hor, kde dosud německé osady mají česká jména. Krajina při Orlici obydlena byla již za časů pradávných. Alexandrijský zeměpisec Klaudius Plolemaius, žijící v II. století po Kr., popsal dvě cesty do Čech. Jmenuje též osady Kasurgis a Budorgis; historik Aug. Sedláček první klade do okolí Kostelce n. Orl., druhou do okolí Náchoda. Zdejší kra- jinou vedla starodávná obchodní cesta solná do Vratislavě, blíže toku Alby. Pozoruhodno jest, že Alba jest vlašské jméno říčky Bělé, při níž leží město Solnice.

Dávnému osídlení zdejší krajiny nasvědčuje předhistorické pohřebiště u Třebešova, 5 km na z. od Rychnova, kde na poli >Podhájku< vykopáno bylo r. 1909 několik popelnic a objeveno 120 žárových hrobů typu slez- ského. V nich nalezeno bylo na 500 popelnic a různé bronzové předměty.

V bohatších hrobech nalezeny četné milodary, šperky, hračky a janta- rové korale, kamenné mlaty, jelení a tuří roh, jakož i kříšťá^vý hranol.

V roce 1911 bylo v kopání na sousedním pozemku pokračováno. Zde ob- jeveno 17 hrobů typu slezského a dále tři hroby staršího typu lužického.

V těchto místech objeveny též tři kostry skrčencu a kolkol pohřebiště četné sídelní jámy se střepy rozrušených nádob a kostmi zvířecími. Cel- kem bylo zde odkryto 140 hrobů s 784 nádobami. Nález uložen byl v zems. museu v Praze a v městských museích v Hradci Králové a v Rychnove n. Kn. Archeolog dr. Píč klade jej do VI. století před Kr. U Lipovky v mí- stech, kudy běží železniční trať, nalezen před 20 lety ve'iký, bohatě ozdo- bený bronzový meč, zakoupený drem Píčem pro sbírky zemského musea.

Historické zprávy o Rychnovsku máme teprve z XII. a XIII. století.

V XIÍI. stol. byl již Rychnov městem. Ve XIV. stol. měly již kostel četné

514

zdejší osady. Při Rychnovu, Solnici a Ještěticích šla odbočka staré stezky Kladskopolské.

Jen pomalu přibývalo silnic, ale snad všecky směřovaly k Rychnovu. S lepší jich úpravou započato na Rychnovsku v polovici minulého sto- letí. Nyní má okres rychnovský síť 31 dobrých silnic v úhrnné délce 121 kilometrů.

Roku 1893 postavilo město Rychnov místní dráhu rychnovsko — solni- čkou z Kvasin přes Rychnov údolím Kněžny do Častolovic. Po 7 letech vystavěna místní dráha doudlebsko — rokytnická z Rokytnice přes Slatinu a údolím Zdobnice přes Něm. Rybnou, Peklo a Vamberk do Doudleb. V okresu rychnovském bylo v roce 1910 v 3480 domech napočítáno 22.739 lidí.

Horalé, majíce skrovné styky s ostatním světem, milují nade vše oteckou hroudu. Žijíce pak v klidu a klopotně pracujíce, jsou mysli roz- jímavé a zbožné. Proto nalezlo učení českobratrské na Rychnovsku vře- lého ohlasu. Když r. 1463 Bratři pronásledováni a osada kunvaldská roz- plašena, nalezli Čeští Bratři útulek na Rych- novsku, ale i tu bylo se jim skrývati. Konávali, jak pověst dí, pobožno- sti své v lese, ve stínu borovice pod Jeď.ínou nedaleko vsi (nyní dvora) Lhotky, jižněji na čtvrt hodiny cesty polo- žené. Památná tato bo- rovice, mající 4 m. v ob- jemu, dosud v panském lesíku mohutné větve rozkládá do šíře 20 m. V rychnovském lese Včel- ném pamětní deska na skále sv. Jana hlásá, že tam Čeští Bratři měli útočiště před nepřáteli a že tam oddávali se po- božnostem.

Z dekretu jednoty bra- trské vyniká tak řeče-

Skála sv. Ivana ve Včelném u Rychnova. né: -Svolení na horách

- 545 -

Rychnovských« z roku 1464. Roku 1467 sešli se přívrženci jednoty ze všech stavů ve Lhotce, vzdálené čtvrt hodiny na jih od Rychnova, aby se na zvláštním společenském řádě usnesli a položili základ k své orga- nisaci. Tu u hospodáře Duchka ustanoveni tři bratři k úřadu kněžské- mu. Shromáždění toto zahájil Michal, řečený Starý, jenž, opustiv kato- lickou faru v Žamberce, stal se knězem českobratrským a udělena mu val- denským biskupem Štěpánem moc biskupská, již přenesl na Bratra Matěje.

Bratři měli v Rychnově a v Solnici sbory a Rychnov stal se sídlem bi- skupa českobratrského Michala a bratra Matěje, zvoleného na synodě lho- tecké za nejpřednějšího kněze. Ve sboru rychnovském, který byl na před- městí solnickém v místech, kde dosud slově »na Sboře«, r. 1484 a násle- dujícího byly konány bratrské sněmy. Roku 1495. prohlásilo shromáž- dění rady bratrské v Rychnově, že bezvýminečná vážnost přísluší jen písmu svatému, a odňala závaznost spisům zakladatelů učení českobratr- ského, Chelčického a Řehoře. Později konán byl v Rychnově bratrský sjezd roku 1500. Tenkráte tvořily v Čechách bratrské osady tři sku- piny, z nichž prvá slula rychnovsko-kunvaldská, jejíž sídlo delší čas bylo v Rychnově.

Když Ferdinand roku 1547 prohlásil, že v zemi netrpí jiné víry než pod jednou a pod obojí, vydal Jaroslav z Pernšteina, pán na Rychnově a Potšteině list vypovídací na »zlopověstnou sektu pikhartskou«. Měli se do 6 neděl vystěhovati a vyslali proto k němu poselství do Pardubic, jež ho mělo obměkčiti — ale marně. Ještě před uplynutím určené doby sešlo se v Rychnově as 400 osob, které ubíraly se s pláčem do Vratislavě a Poznaně. Kunvaldští, Javorničtí a Žamberští doprovázeli je lesy až na pomezí.

Než neodšeli všichni; po 40 letech koupil panství rychnovské Kryštof Betengl z Neyenperku, jenž jim vystavěl v Rychnově r. 1594 — 1602 nový kostel, však po bitvě na Bílé Hoře opustili zdejší Bratří s jinými nekato- líky vlast navždy.

Obyvatelstvo rychnovského okresu ve vesnicích a z nemalé části v městech ode dávna zaměstnávalo se polním hospodářstvím, ve městech však zkvétala svou dobou též řemesla, hlavně v Rychnově, kde řemeslníci ustavili se po tehdejším způsobu v cechy. Nejstarší cech tu utvořili sou- keníci, jejichž pořádek, potvrzený r .1378 Jetříchem a Albrechtem z Rych- nova, jest z nejstarších listin česky psaných a chová se v zemském museu. Soukenictví stalo se v Rychnově za XVI. stol. hlavní živností tak, že ne- nazýván jinak než Rychnovem Soukenickým. Tenkrát soukeníci rychnov- ští konávali slavnost, zvanou »doušky«; byl to veselý průvod městem, v němž zastoupení byli představitelé různých národů snad na znamení, že zdejší soukeníci mívali obchod s mnoha národy.

Do roku 1848 jezdili soukeníci z okresu rychnovského na trh hlavně do Pešti a do Trnavy, později do Brna. Ještě r. 1870 napočítáno v Rych- nově J300 lidi, kteří se soukenictvím živili a pracovali na 400 stavech a u 80 strojův, ale od té doby znamenati jest úpadek, jehož příčinou jest soutěž továren. Jediná továrna na sukna v okrese jest v Kvasinách.

Vedle soukenictví provozováno silně punčochářství, hlavně v Sol- nici, avšak práce strojové zatlačují práce stávkové, ač se tu punčochář- ství ještě dosud, ovšem že slaběji, provozuje.

Vůbec řemesla tato i jiná ustupují továrnám a v novější době šíří se pod horami Orlickými, kde bylo tkalcovství ode dávna domovem, průmysl textilní.

S tkalcovstvím, k jehož pořádku či cechu patřívali i mezuláníci, spo- jeno jest nerozlučně paprskářství, které ve Vamberce již za XVII. stol. bylo provozováno. Nyní jest tam veliká továrna na výrobu brd a paprsků ocelových a mosazných a 3 rozsáhlé tkalcovny, 3 umělá bělidla, barvír- ny, úpravna, tov. výroba zboží punčochářského i tkalcovství ruční. V Rych- nově jsou 4 veliké tkalcovny, továrna na zboží pletené a barvírny, v Sol- nici tkalcovna a výroba vaty. Tkalcovství provozuje se v okrese rychnov- ském též pro domácí potřebu, zvláště tam, kde půda málo vynáší.

Na zdokonalení výrobků tkalcovských zřízena jest v Rychnově c. k. odborná škola tkalcovská.

Ve Vamberce a v jeho okolí jest z lidového průmyslu nejrozšířenější krajkářsivi. Dle udržované tradice je zakladatelkou jeho Belgičanka Mag- dalena Grambová, vdova po Kašparovi z Grambu, jenž r. 1627 koupil zboží vamberské. Ta prý naučila několik dívek krajky paličkovati. Od té doby průmysl krajkářský zde zdomácněl a rozšířil se do okolí. Ačkoli dovedná krajkářka sotva korunu denně si vydělá, přece na 5000 lidí, zvi. ženy a děti, v zimě však i muži, živí se krajkářstvím, jež pěstuje se i v okre- se žamberském a kosteleckém. Ve Vamberce na 900 poduškách dělají se krajky z nití, ze škrobené bavlny, zvané vláčkové, i z hedvábí a mají odbyt v zemích koruny české i na Slovensku. Roku 1889 otevřena byla ve Vamberce odborná škola krajkářská, jež velice přispívá k zvelebení tohoto lidového průmyslu.

Značně rozšířeno jest na Rychnovsku háčkování dětských čepečků, kabátků a pod.; výdělek z něho jest nepatrný, neb byl zredukován a ohrožen tovární výrobou.

V malé míře vyrábějí se zde též háčky na háčkování, slaměné ro- hože a ze slámy nebo z kořínků kosatky.

Města i vesnice na Rychnovsku mění se více než kde jinde a sluší litovati zánik starých charakteristických dřevěných staveb. V Rychnově do roku 1800 byla dřevěná i radnice, v r. 1865 zanikla dřevěná kaple hřbi- tovní a- po ní obdivuhodná zvonice sv. Havla. Ve Vamberce a v Solnici dosud lze zříti skiovné zbytky rázovitých horských staveb.

- 547

1 domácnost a kroj se změnily, ze starých tanců udržely se jen některé.

Báje a pověsti se zapomínají, pověry však se déle udržují, mizí však staré zvyky, výroční obyčeje, přástky, obžinky a pod. V některých vesni- cích staví ještě chasníci děvčatům prvního května máje, dále se udrželo

-Ť&9t,*''J*

Rychnov n. Kn.

ještě pálení kupy v Lipovce kol sv. Jana Křtitele, koulení vajec o veliko- nocích na valisku v Rychnově, zalikování svatebčanů v Pekle. Cílem procházky okresem jest nejprve jeho střed —

RYCHNOV n. Kn., jenž leží při ohebu bystřiny Kněžny. Menší část jeho rozkládá se při říčce, větší na výšině, nad levým břehem, ale v. a j. mírně se sklánějící. Patří k městům úpravného vzhledu, nebof jest pěkně rozloženo; jeho prostranné, obdélníkové náměstí ztratilo již sko- rém naprosto starobylý ráz, jen ještě dvě nebo tři dřevěná stavení s pod- loubím jsou pozůstatky svérázné horské stavby a připomínají bývalou

Rychnovské náměstí s radní

548 -

podobu rynku. Mezi domy vyniká na sz. radnice, vystavěná r. 1804 a opatřená vížkou s bicími hodinami. V průčelí jest znak s pannou na je- lenu, udělený městu r. 1488 králem Vladislavem; jest v ní umístěn okresní soud. Nejmohutnější budova na náměstí jest v západním jeho rohu polo- žený obecní dům, v němž jsou úřadovny okr. hejtmanství, okresního za- stupitelství a Městské spořitelny.

Staré náměstí s ulicí Svatohavelskou jsou nejstarší části města. Do počátku minulého století vedl náměstím od východu k západu hlubok- úvoz, přes nějž bylo několik lávek pro pěší chodce. Na západním rohu

Zámek v Rychnově n. Kn.

vyzdvižena byla r. 1659 dílem Jana Títa z Vamberka brána, jak svědčí v těch místech na domě zazděná deska. Za té doby byl na náměstí rybníček, u něhož stály topoly a pranýř. Hořejší část náěmstí zdobí troj- soší: Kristus, sv. Florian a sv. Jan.

Děkanský kostel sv. Havla jest nejstarší stavbou v městě. Vystavěn jest slohem gotickým na rozhraní XIII. a XIV. stol. Na dávný věk upo- míná románský kamenný kříž na vrcholu štítu při lodi. Hlavní oltář zdobí obraz sv. Havla, připisovaný Karlu Skřetovi. Na postranním oltáři jest socha Panny Marie, o níž vypravuje pověst, že jest dílem Arnošta z Par- dubic, dle nápisu: »Hieronymus Kapoun a. D. 1690«, pochází asi z doby po- zdější. O soše této vypravuje zesnulý Ehrenberger ve svém spisku pro mládež: »Dar Arnošta z Pardubic«.

Kolem kostela býval malý hřbitov, na nějž upomíná několik sta- rých náhrobních kamenu, zazděných v zevnější kostelní zdi. Fara zdejší

náležela k děkanátu kostelec- kému, od válek husitských osa- zována byla kněžími pod obojí, z nichž poslední byl Matěj Kro- cín. Hlavní tepnou života spo- lečenského i obchodního jest Panská ulice, jež spojuje Staré náměstí s Novým. Tu stojí od roku 1896 Národní dům, ve kterém sídlo má většina vla- steneckých a lidumiiných spolků. Při něm ve zvláštní budově vystavěno jest úprav- né Pelclovo divadlo s velmi krásnou dvoranou. Vestibul okrášlil akademický malíř H. Vysekal velice pěknými mal-

Věž rychnovského zámku.

bami, strop a stěny dvorany, sloužící za hlediště, zdobí štukatura a bo- hatá ornamentika. Horní část proscenia tvoří allegorický vlys od Fr. Hergesela, v jehož středu jest podobizna největšího rychnovského ro- dáka Fr. M. Pelcla, po levé stra- ně allegorická postava Historie, po pravé Thálie. Hlavní oponu maloval M. Salomon, svob. pán Friedberg Mirohorský. Dekorace malovali pražští divadelní malíři Rom. Skála a R. Holzer.

Na Novém náměstí jest zámek hrabat z Kolowrat s trojím nádvo- řím. Náleží k nejvýstavnějším síd- lům panským v Čechách.

Před zámkem jest barokní sloup z r. 1694 a na něm socha Panny Maiie, po obou stranách sloupu stojí sochy sv. Jana Nep. a sv. Františka Xaveria.

Zámek vystavěn byl v le- tech 1676 až 1690 v pravi- delném čtverhranu slohem novo- vlašským. Obojí prostranní kří- Sousoší před zámkem rychnovským. dlo končí nevysokými věžmi;

ó50

v levé jest brána vedoucí \ údolí Kněžny. Komnaty v prvém poschodí chovají poklady umělecké. V předsíni kaple P. Marie Sněžné, v salo- nech hraběcích a pokojích hostinských jsou vzácné obrazy starých i no- vějších mistrů cizích.

Gymnasium, chrám nejsv. Trojice a zámek v Rych iově n. Kn.

V prvním hostinském pokoji jsou obrazy Skřetovy a Lhotovy. V kom- natě předků visí podobizny osob z rodiny Kolovratské až z roku 1506 a ve skříních uloženo vzácné sklo a skvostné nádobí. Vzácné památnosti a starobylý skvostný nábytek jest i v jiných komnatách.

Chrám nejsv. Trojice v Rychnově n. Kn.

I chodby zámecké ozdobeny jsou obrazy, mezi nimiž vyniká starý obraz soudu zemského za krále Vladislava a výjev z popravy Staro- městské. Slynulať rodina zdejších Kolovratů ode dávna láskou k uměni a příchylností k národu a vlasti.

— 551 -

Se zámkem krytou chodbou souvisí zámecký chrám Nejsv. Trojice a stará budova gymnasijní. Tyto tři mohutné budovy vévodí Rychnovu, af se k němu blížíme odkudkoli a dodávají mu imposantního a také ma- lebného rázu.

Chrám Nejsv. Trojice vystavěn byl v 1. 1594 — 1602 Kryštofem Be- tenglem z Neyenperku pro České Bratry, r. 1666 byl pro katolickou bo- hoslužbu vysvěcen prvním biskupem královéhradeckým Mat. Ferdinan- dem z Bilenberka. V té době zřízena byla rodinná kolovratská hrobka pod kněžištěm. Roku 1713 vystavěl hr. Norbert Leopold z Kolovrat ná- kladné a nádherné průčelí ve slohu barokním. Roku následujícího vy- stavěna kaple loretská. Roku 1798 byl kostel bleskem zapálen a vyhořela sousední piaristská kollej. Značně poškozený kostel obnoven byl roku 1837 — 1843 hrabětem Frant. Antonínem z Kolovrat.

Na hlavním oltáři jsou krásné obrazy nejsv. Trojice, sv. Petra a sv. Pavla od vlašského mistra Lippariniho. Pří svatém Petru a Pavlu vypo- dobněn klečící obnovitel chrámu s chotí. V dolejší části jsou poprsí šesti českých patronů a Kristovo od Hellicha.

Na pobočních oltářích jsou obrazy sv. Františka a sv. Rosy, patronů hraběte a hraběnky, vymalované od vídeňského malíře Dittenbergera.

Kazatelnu ozdobil Hellich obrazy apoštolův. Cínová křtitelnice v po- výšeném kněžišti pochází z r. 1845 a pořízena byla za 3000 K. Kostel má dvě oratoria a dvě kruchty a na každém kůru varhany. Znamenité varhany na veliké kruchtě sestrojil rokytnický varhanář Jiří Spanhel.

Opodál při kryté chodbě ze zámku stojí kaple sv. Kříže a na druhé straně přes silnici masivní čtverhranná zvonice, postavená roku 1604 a v ní jest 140 centů těžký zvon »Krištof«, vzácného díla, slitý Janem Benešovským z M. Třebové.

Těsně vedle kostela prostírá se trojhranem starobylá jednopatrová budova c. k. vyššího gymnasia, bývalá to piaristská kollej, kterou roku 1714 s latinskými školami založil hrabě Norbert Leopold Kolovrat. Tím stal se Rychnov kulturním střediskem českého podhoří Orlického, což ale netrvalo dlouho, neboť roku 1777 mimo nadání bylo gymnasium jako mnoho jiných Marií Terezií zrušeno. Teprve r. 1812 byl zrušovací dvorní dekret odvolán a roku příštího, když kollej byla po požáru opravena, školy opět otevřeny. Nižší školy latinské byly v letech 1869 — 1872 do- plněny a r. 1878 gymnasium sestátněno.

V ulici Komenského jest budova ob. a měšť. školy dívčí, v ulici ve- doucí ke Studánce škola tkalcovská a r. 1905 vysvěcena budova škol chlapeckých. K těmto druží se živnostenská škola pokračovací, městská jednoroční škola obchodní a dvoutřídní dívčí škola průmyslová.

Ze staré budovy školní zřízen byl obecní úřad, v němž zatímně umí- stěno městské museum a bohatá knihovna, darovaná profesorem drem Kouřilem.

- 552 -

Na starém hřbitově stojí úhledná kaple Proměnění Krista Pána. Vy- stavěna byla ve slohu byzantském s nádhernou kopulí od AI. Turka ná- kladem obětavého vlastence, hraběte Hanuše Kolovrata Krakovského v letech 1865 — 1868. Pozoruhodný jsou v ní fresky Hellichovy.

Pravé pobřeží Kněžny od železného mostu na Láni po Habrovou sluje Pelclovym. Tu stojí skrovničký domek dřevěný, v němž se Pelcl narodil 11. listopadu r. 1734. Před ním péčí Občanské besedy roku 1870 byl postaven skrovný pomník s jeho podobiznou.

Rodný domek a pomník Fr. Mart. Pelcla v Rychn ově n. Kn.

Historie Rychnova jest bohatá, ačkoli původ jeho jest mlhavý. Kro- mě ojedinělých nálezů předhistorických zbraní není jiných památek prvot- ního osídlení zdejší krajiny. V latinských listinách první zmínka o Rych- novu činí se při roku 1258, kdy Heřman z Drnholce jmenuje se Heřmanem z Rychnova. Proí. Aug. Sedláček považuje tohoto Heřmana za zaklada- tele města. Rychnov byl zalidněn jako všechna města v Čechách tehdy založená, osadníky německými, kteří tu však nevytrvali a živel český měl tu brzy převahu. V druhé polovici XIV. století bylo město nejspíše již docela české, neboť, jak již bylo vzpomenuto, měli soukeníci rychnovští v posledním roce panování Karla IV. pořádek svůj psaný již úplně česky.

Vznik názvu Rychnov* různě se vykládá, něčeho určitého nelze se však dopátrati.

V druhé polovici XIV. stol. vládli Rychnovem bratři Jetřich a Vojtěch z Kychnova. Jetřich po roce 1400 zemřel a zůstavil syny Jetřicha, Jana a Hynka z Poděbrad, kteří, nabyvše let, rozdělili se o zboží otcovské. Jan (zvaný starší) držel Rychnov, Hynek horské vesnice a ves Dubno, kde si vystavěl tvrz.

Oba bratři přidrželi se horlivě strany táborské. Po Janovi st. násle-

doval Jan ml. a po Hynkovi Václav, kteří byli přívrženci jednoty Po- děbradské.

Ke konci XV. stol. dělil se Rychnov na stranu horní a dolní. Nad dolejší stranou vládli bratří Jindřich a Heřman, kteří propustili a daro- vali ve své částí lidem hlásky a ponůcky, ale brzo odtud se vyprodali. Od roku 1478 Rychnov a Dubno drže!i bratři Albrecht, Jiří a Heřman, již byli vrchností laskavou. Albrecht a Heřman dovolili svým poddaným, že mohli o statku svém činiti pořízení. Obci dali zároveň právo odúmrtí a zmocnění, by mohla spravovati jmění obecní, i zádušní. Na žádost Al- brechtovu král Vladislav udělil městu znak a právo na dva výroční trhy.

Bratři tito se později rozdělili, Albrecht podržel hrad rychnovský a Heřman tvrz dubenskou.

Kde stával v Rychnově hrad, nelze určiti. Prof. Sedláček domnívá se, že tam, kde nyní jest budova gymnasijní, ale spíše lze souditi, že na prostoře před nynějším zámkem, kde vypíná se sloup Mariánský, a kde do- sud se říká »na hradeb. Také pamětní kniha školní vypravuje, že okolo roku 1500 stál v těch místech panský zámeček ze dřeva. Nedaleko roz- kládal se též panský dvůr.

Roku 1497 přešel Rychnov v majetek bohatého a proslaveného rodu pánů z Pernšteina, který jej držel skoro 60 let. Koupil jej pan Vilém z Pernšteina, toho času nejbohatší velmož český. Roku 1498 daroval Rychnovským pastviště, řečené Láň, aby se na tu stranu mohlo město šířiti a roku 1503 rozprodal panský dvůr v Rychnově, na jehož místě vznikalo Nové náměstí.

Za života rozdělil veliké své statky synům Janovi a Vojtěchovi tak, že Vojtěch, nejv. hofmistr, obdržel statky v Čechách, Jan na Moravě. Vojtěch zemřel již r. 1534 a rozsáhlý jeho majetek sdědil bratr. Vojtěch daroval soukeníkům mlýn na stavbu valchy, začež měli vrchnosti platiti ročně 1 a půl kopy gr. č. a špitálu 10 bílých grošů, obci pak dovolil, aby si koupila 6 dvorů ve vsi Habrové. Jan dovolil obci, aby si přikoupila mlýn a 6 dvorů v Dlouhé Vsi. Syn jeho Jaroslav vypovězením Českých Bratří ztratil mnoho pracovitých poddaných. Velkým přepychem upadl do dluhů a r. 1556 prodal Potštein, Litice a Rychnov Arnoštovi, falckra- bímu na Rýně, jenž byl, ač nekněz — arcibiskupem solnohradským a ne- přál jinověrcům. Obci rychnovské všecky dřívější výsady potvrdil. Zemřel však již r. 1560. Rychnov připadl jako odúmrtí králi a zůstal v majetku královském ještě za Maxmiliána a jeden rok za Rudolfa II.

Ferdinand I. udělil r. 1567 Rychnovským znamenité výsady. Město mělo se říditi stejnými právy jako města královská. Všecky dřívější svo- body i práva městu znova potvrdil Maxmilián II. Aby chudou obec po- vznesl, dal jí r. 1571 důchody a platy panství rychnovského na 12 let v nájem, zejména ji mimo lesy a lov zastavil mlýn pod Jedlinou a dvůr v Lipovce, též tvrz v Rychnově a vrchní správu nad poddanými vesni-

554 -

ckými ročně za tisíc kop míš. ročního platu do komory královské. Rudolf II, postoupil r. 1577 Rychnov Burjánovi Trčkovi z Lípy, jenž vystavěl v údolí Kněžny pivovar a panské sídlo, nyní starý zámek nazvané, Rych- novu byl pánem milostivým; soukeníkům prodal mlýn pod kostelem a plat, který mu řezníci dávali z masných krámů, jakož i důchod od cizích řezníků dal špitálu. Měšťanům dovolil provozovati obchod solní a prodej vína, vymiňuje sobě z každého vědra vína jeden bílý groš a druhý pak obci, které dal dovolení, aby si mohla z panských lesů bráti dříví na vo- dovod a z nově postaveného pivovaru poručil dávat řídké pivo chudým do špitálu a učitelům a žákům do školy, kolik by vypili a potřeba byla. Na králi Rudolfovi vymohl městu nadání na třetí výroční trh.

Panství rychnovské prodal r. 1587 Kryštofu Betenglovi z Neyenperka a na Borohrádku. Betenglové pocházeli ze Švýcar a přiznávali se k vjře českobratrské, kterou za nich i Rychnovští většinou vyznávali.

Té doby těšil se Rychnov největšímu rozkvětu. Soukenictví se da- řilo a měšťané stávali se zámožnými. Dosud chudá obec koupila mlýny s rolemi i lesy a šest dvorů v Habrové.

Příznivá tato doba netrvala však bohužel dlouho. Po bitvě bělo- horské vtrhlo císařské vojsko na statky Kryštofa Betengla ml. a hrozně je poplenilo. Kryštof předvolán roku 1621 před soudní komisi, jsa vi- něn z toho, že nejprve direktorům, pak králi Fridrichovi objednával z No- rimberka válečné potřeby na svůj náklad. Byl uznán vinným a jeho pan- ství konfiskováno. Před vynesením rozsudku Kryštof zemřel a místodržitel Karel z Lichtenšteina prodal panství rychnovské i borohrádecké Vin- cencovi Muschingrovi, sv, p. z Gum- pendorfu a na Rožmberce.

Dědička a dcera jeho Marie Kate- řina prodala Rychnov s Borohrád- kem r. 1629 proboštu vyšehradskému Zukkonovi, kterýž jej odkázal cí- sařovně Eleonoře, manželce Ferdi- nanda II., kteráž obě panství prodala r. 1640 Albrechtovi z Kolovrat, JCM radě a místokancléři království českého za 190.000 zl. rýn.

Válka třicetiletá těžce zasáhla i Rychnov. Hned na jejím počátku panství rychnovské vydrancovali a spustošili a roku 1639 vtrhli do města Švédové a nelítostně zde plenili, ani kostelů nešetříce. Avšak jednomu od- dílu vedlo prý se zle. Když přitrhli \

>bylč domy v Židovské id. . , _ , , <■ ■

v Rychnově n. Kn. noci do města, aby drancovali, ?.&-

Slat

- 555 -

slechli víření bubnu a lomoz, jakoby od vojska, jdoucího obyvatelstvu na pomoc. Dali se na útěk a s kolmého srázu nad Habrovou se pobili. Obec musila přispívati na soldatesku a lidé majetek svůj v lese skrývali. Cecho- vé, soukenický a krejčířský, bojíce se patrně o peníze, kupovali pozemky, mnozí pak, nemohouce se uživiti, odešli k vojsku, jiní opět pro víru ze země. V městě zdržovalo se pouze 700 — 800 lidí. Roku 1662, kdy si oby- vatelstvo již poněkud oddechlo, napočítáno v celé farnosti 1566 duší. Bylo mnoho opuštěných stavení a pustých míst, jež obec později novému oby- telstvu za levný peníz prodávala. Ke všemu v té době zachvátil město veliký požár, při němž shořely i knihy městské.

V roce, kdy dojednán byl mír vestfálský, zemřel Albrecht Libštein- ský z Kolovrat, který krátce před smrtí k Rychnovu přikoupil Jedlinu a Slemeno. Dědicem jeho stal se nejstarší syn František Karel I., který i s bratřími povýšen byl do stavu hraběcího sv. říše římské. Přikoupiv r. 1674 Černikovicc, zřídi1 fideikomis pro svého syna Norberta Leopolda. Hrabě Frant. Karel byl presidentem nad apelacemi a potom zemským hejtmanem moravským. Vystavěl si nový zámek a ozdobil jej sbírkou skvostných obrazů.

O rozšíření víry katolické měl péči velikou. Na kostele sv. Havla dal nově postaviti věž a zpuštěný kostel sv. Trojice poopraviv, dal posvětiti pro bohoslužbu katolickou. Poněvadž v okolí i celé vsi byly ještě neka- tolické, posláni sem jezovité. Roku 1650 účinkoval zde vlastenecký je- zovita Boh. Balbín, jemuž se ale missionářská práce nevalně dařila. Po tři léta (1651 — 1654) vydržoval zde hrabě sám dva jezovity. Ti obrátili v Rychnově 284 nekatolíků, 185 jich před nimi uteklo.

Hrabě Norbert Leopold panství své pečlivě zveleboval i o dobro pod- daných se staral. K panství svému přikoupil Vamberk, též Masty, Říčku a Vel. Zdobnici. Nejedná stavba v Rychnově na něho upomíná. U starého zámku postavil průčelí, před zámkem vykoupil domy a dal je sbořiti, dal vznik ulici, zvané Nové domy, kostel sv. Trojice opatřil nádherným průče- lím, ale největšího vděku si získal, že vystavěl kollej piaristskou a za- ložil r. 1714 latinské školy. Zemřel r. 1716 a po něm nastoupil syn František Karel II.

Téhož syn František Josef I. potvrdil Rychnovským všecky staré svo- body a výsady a postoupil obci kusy lesa Včelného. Po něm následoval syn František Josef II.

Za slezských válek hospodařili Prušáci kruté v Rychnově a týrali zvláště Židy. Vypravuje se, že je vytáhli za brady až ke Studánce a tam je umořili. V letech 1771 — 1772 byla po dvouleté neúrodě na Rychnovsku bída a hlad, tak že lidé i otruby jedli. Mimo to zuřily časté požáry, kte- rými zničena židovská ulice se synagogou, r. 1784 vyhořel starý zá- mek. V těch letech také rozvodněná Kněžna nadělala mnoho škody.

- 356 —

Za válek napoleonských přitáhli do Rychnova a měli zde svůj štáb Švarcenberští huláni. Tři z nich byli tu pro zavraždění a oloupení mlynář- ské rodiny na Náchodsku, oběšeni. R. 1809 byl zde vojenský špitál; zu- řilať tu horečka a umřelo 12C0 vojáků, kteří pochováni jsou na výšině u židovského hřbitova. V roce 1832 zavlečena sem cholera, na niž zemřelo 113 lidí.

Velikých zásluh o Rychnov získal si hrabě František Antonín Lib- šteinský z Kolovrat (1825 — 1861), pán bystrého ducha a srdce šlechetného, jenž r. 1812 panství se ujal, když hrabě Frant. Josef II. se uchýlil do Vídně. Roku 1811 jmenován byl nejvyšším purkrabím a předsedou zemské vlá- dy a roku 1826 povolán do ministerstva. Obnovil chrám nejsv. Trojice a na doplnění rychnovského gymnasia poručil 20.000 K. Byl spoluzakla- datelem českého musea, jemuž odkázal knihovnu o 35.000 svazcích.

Jírn vymřela větev Libšteinská, jejíž statek připadl rodu Kolovratu Krakovských a dědil je Jan Karel Hanuš hrabě Krakovský z Kolo- vrat, jenž svou lidumilností hluboko se zapsal do srdcí obyvatelstva. Po ném následoval roku 1872 hrabě Theodor a po smrti jeho roku 1874 syn Zdeněk (f 1892), známý český spisovatel dramatický. Nynějším držitelem jest jeho nejstarší syn Bohuslav hrabě Krakovský-Libšteinský z Kolovrat, přítel umění, zvláště hudebního; požívá chvalné pověsti co skladatel i spisovatel.

Mimo Fr. M. Pelcla narodili se v Rychnově knězi buditelé Jos. Haj. Vindyš, Václ. Zahradník, Jos. Polemír Koun, Jos. Bol. Podstránský, Pelhř. Novák a Václ. Kocián; historik dr. Hugo Toman, filologové Josef Kopecký, dr. Hynek Vysoký a Ot. Váňorný; básníci V. A. Jung a J. Krato- chvil a žurnalista Patrik Blažek. Z Rychnova pocházel též vynikající hudebník Jiří Rychnovský, jenž se tu narodil r. 1540. Z těch, kteří zde delší či kratší dobu působili nebo působí, jmenujeme pouze Magd. Dobr. Rettigovou, J. VI. Pelikána, paedagogy dr. G. Líndnera, Jos. Šmahu, dra Saturníka, dra O. Kádnera, V. Podhajského, Ed. Geisslera, Jos. Krejčího, Ant. Svobodu, kritiky a folkloristy Jana Voborníka a J. Vycpálka, pří- rodopisce K. Kopeckého, historiky Aug. Sedláčka, dra F. Kouřila a jednatele arch. kom. České akademie dra Č. Langra. Dále žili nebo žijí tu básníci Josef Kuchař, dr. J. Kališ a dr J. Šternberka, belletristé Jan Wagner a J. E. Šlechta.

V r. 1910 žilo v Rychnově v 680 domech 5113 obyvatel.

Kromě průmyslových odvětví, o nichž jsme se již zmínili, vytknouti sluší městskou elektrárnu, 2 knihtiskárny, 2 knihkupectví, lékárnu, tři mlýny, pan. pivovar a uměl. truhlářství, továrnu zámečnickou, 2 výrobny hosp. strojů, obchod kožemi, výrobu plech, kamen, harmonií a pneum. varhan, sodové vody, lihových nápojů. Jest zde obilní skladiště hosp. družstva, děln. konsum, jatky, obch. grémium a 9 živnost, společenstev; též značné týdenní trhy na obilí a na mladý vepřový dobytek.

Rycí : u jest od roku 1850 síďem okres, hejtmanství a okres, soudu a jiných s'?irích i autore úřrrV- a zřízení. Z ústav' humanitních

vyniká okresní nemocnice, mést. sirotčinec a dva chudobince Peněžní

Ivanské jezero v Rychnově n. Kn.

ústavy zastoupeny jsou Městskou spořitelnou. Obč. záložnou, okr. hospod, záložnou a živn. úvěrním družstvem Ze spolku, jichž jest v Rychnově 33,

já**4	Éý.
<py*SjjBHIB	sfSBífh^*'

Nová villa ve »Studánce«

nejstarší jsou Obč. beseda, sbor dobr. hasičů, Řemesl. beseda a div. ochot, jednota >Tyl«; divadlo zde bylo hráno již okolo r. 1750.

Krajina kol Rychnova jest malebná, prostoupená příjemnými háji a

558 -

stinnými lesy. Obec rychnovská má statek ve výměře asi 400 ha, v němž jest na 140 ha polí a přes 200 ha lesů, z nichž krásou vyniká les »Včelný< s upravenými stezkami, lávkami a besídkami. Středem jeho teče potok Javornický, na němž zřízené jezero Ivanské s lesknoucí se čistou horskou vodou vábí k příjemné projíždce. Místa kol Ivanské skály jsou památná pobytem českých bratří; různá místa a promenády pojmenovány jsou po slavných českých mužích a držitelích Rychnova.

Ve Včelném jest známé klimatické místo Studánka, od Rychnova po lesní stezce 33 km vzdálené. Obě zdejší prostorné villy jsou pěkně zaří- zeny pro pobyt hostí; hořejší spojena jest s restaurací. Lázně zde vznikly, ne-li dřív, již v XVIII. stol. při prameni výtečné vody. R. 1854 postavena byla kaplička sv. Jana Nep., jež r. 1902 nákladem rodáka rychnovského Jos. Cejpka nahrazena byla vkusnější, zděnou stavbou. Širému prostran- ství poskytuje stínu rozložitý památný dub. Studánka jest klíčem k horám Orlickým.

Z Rychnova jdou cesty na všecky strany. Jednou z nich dáme se na jih mi- mo nádraží místní dráhy a ulicí Smrtkovou. Před ná- mi objeví se na výšine vedle lesa Spály dvůr Be- zděkov.

Obrátivše se na zá- pad po silnici, vedoucí k Častolovicům podle ne- dalekého toku Kněžny, mineme po pravé straně návrší dvůr L h o t k u a dále památnou borovici, rozpínající se od silnice na 200 kroků, o níž jsme se již při historii Českých Bratří zmínili. Za hodinu z Rychnova jsme ve S 1 e - méně, jež souvisí se Synkovem. náležejícím již k okresu kostelcckému a přifařeno jest ke Kostelci n. Orl. Slemeno a nedale- kou Jedlinu přikoupil ro- ku 1648 k Rychnovu Kollárovo zátiší ve »Študánce«. Albrecht z Kolovrat.

559 —

Dvory, Lhotka a J e d 1 i n a, kde jest též hosp. lihovar, jakož i P o d- j e d 1 i n a s mlýnem, náležejí ke katastr, obci slemenské.

Jdeme-li od Rychnova přímo na jih, dostaneme se z úvalu Kněžny do údolí Zdobnice. Přes vrch Budín přijdeme po silnici k samotě Pohodlí a k vesnici I. u p e n i c i, jež leží uprostřed ovocných sadů a pilně zdě- laných polí.

Odtud nemáme již daleko do Vamberka. Hned od kapličky, sto- jící u okresní silnice, postřehneme, že Vamberk jest vzkvétající město prů- myslové a obchodní. Rozkládá se na půl cesty z Rychnova (7 km) do Potštýna z největší části na ostrohu, který se na severu sklání příkře k řece Zdobnici, ale na protější stranu volněji se svažuje.

se Vambcrcc

Přes Zdobnici vede úpravny kamenný most, ozdobený sochami českých patronů. Nedaleko jest nádraží a park továrníka Ant. Bednáře.

Na podélném náměstí, z něhož dřevěné domky a podsíně kvapem mizí, stojí socha Husova, pěkný sloup Mariánský z r. 1699, a uprostřed úhledná kamenná kašna. Z nejstarších domu zasluhují zmínky bývalá fara, dře- věná to jednopatrová stavba z roku 1637. Na náměstí slojí farní kostel sv. Prokopa o dvou věžích, vystavěný r. 1618 a po požáru r. 1898 opra- vený. Obraz na hlavním oltáři maloval Hellich; zvláštní zmínky zasluhuje vzácná gotická monstrance ze XIV. století.

V jihozápadním rohu náměstí vypíná se mohutná školní budova, vystavěná dle projektu architekta Podhajského, nákladem 250.000 K.

Na jižní straně náměstí stojí radnice, ve které jest též bohatá veřejná knihovna Měšťanské besedy a veřejná čítárna. Bývalo zde také divadlo, umístěné nyní v hostinci »Na hradě«. Ve Vamberce hráno bylo již před sto lety. V památníku ochotnického divadla ve Vamberce uveřejněny byly prostonárodní hry náboženské, které tu byly dávány kolem r. 1813. Vam- berk jest město probudilé a má několik čilých spolků.

560 -

R. 1791 narodil se zde skladatel a virtuos Jan H. Voříšek a r. 1852 zemřelý jíž kapelník Národního divadla v Praze Aug. Vyskočil. Do r. 1869 působil zde v úřadě učitelském Jos. Vrabec a později rodák rychnovský Arnošt Praus. Zde narodiii se humorista a soudruh Rubešův Fr. Hajniš, historik dr. J. Kalousek, inspektor dr. Fr. Krsek a zakladatel Humoristi- ckých Listů J. R. Vilímek. Ředitelem zdejších škol jest spisovatel Gothard Lašek, literárně činní jsou též říd. učitel Jos. Král a odb. učitel M. Hošek.

Rodina Vilímkova má na starém hřbitově, kde od konce XVII. stol. stojí úhledný kostelík sv. Barbory, umělecký náhrobek, dílo to Jos. Stra- chovského.

Dřevěné stavby ve Vamberce.

Židé mají zde hřbitov z polovice XVIII. století.

Od doby, kdy postavena byla místní dráha doudlebsko — rokytnická, počet obyvatelstva ve Vamberce rychle vzrůstá; při posledním sčítání měl Vamberk 3910 obyvatelů v 468 domech. Ke katastr, obci (6'59 km2) přiděleny jsou místa a osady: Mníšek, Helovská, Sebranice, Zádolí, Zářečí, Roští, Forberk a Podřezov.

Ve Vamberce daří se dobře průmyslu a bylo již o tom dříve pojednáno. Zmínky zasluhuje i za hranicemi známé zdejší uzenářství, závod na praní žíní, výroba ovocných vín, parní pila, továrna na hosp. stroje atd.

Vamberk založen byl od Drslavců. Slul Valdenberg, Valroberg, až od roku 1400 ustálil se název Vamberk. Asi 200 let vládli zde páni z mocného rodu Drslavcú. V XV. stol. dostal se Vamberk vladykám z Rohatce: ke konci téhož byl pánem na Vamberce Jan ze Šumburka, ale již z.a několik let vládla tu rodina Vamberských z Chrástu. Od té doby střídali se na roz- děleném a později opět zceleném tomto zboží různí majitelé. Po bělohorské bitvě byl majitelem Vamberka krátký čas i Albrecht z Valdštcina, pak pověstná Marie Magdalena Trčková z Lobkovic, která prodala panství

- 561 -

toto Kašparovi z Grambu. Nový majitel byl vrchností zlou, neboť nutil Vamberské proti všemu právu k různým robotám. Po smrti jeho podobným způsobem vládla vdova jeho, Magdalena Grambová, a nevedlo se Vamber- ským ani lépe, když nastoupil vládu tvrdý zeť její Václav Záruba z Husti- řan. Syn jeho Jan Adam předal r. 1707 panství vamberské Norbertovi Leopoldovi z Kolowrat na Rychnově. Za něho přikoupeny od komory české lesy s Peklem a Pekelcem.

Odtud až do r. 1861 spojen byl Vamberk s Rychnovem; tohoto roku byly zpupné statky Vamberk i Borohrádck od Rychnova odděleny. Zdčdi! je hrabě František Lůtzow; od roku 1910 jest pánem velkostatku vamber- ského dr. František hrabě Lůtzow, pán na Žampachu.

V okolí Vamberka jest hojnost zahrad, luk, stromoví a na blízku jsou pěkná místa výletní. Příjemné jsou procházky do obecního lesa u sv. Pro- kopa a na nedalekou Stráň nad Zdobnicí.

Půl hodiny na jv. od Vamberka již při litických hvozdech jest vesnice M e i ' k 1 o v i c e, k Vamberku přifařená; patří k ní samota Liščí Doly.

Nejrozkošnější procházka z Vamberka vede lučinatým údolím Zdob- nice k Peklu, jež lemováno jest zevšad malebnými stráněmi a jímž vede dráha k Rokytnici; z Vamberka lze stihnouti Peklo vlakem nebo za půl hodiny po okresní silnici. Jest zde umělecký mlýn, pila a soukenická valcha. Fřes Zdobníci jsou zde dva mosty, železný a dřevěný, který jest kryt celý šindelovou střechou. Jest to charakterislická pěkná dřevěná stavba, jakých jest již v Čechách málo. K polit, obci pekelské náležejí osady Libštein s myslivnou, Zakopanka, Pekelec a Hradi- sko, jež tvoří v těch místech východní hranice okresu.

S Peklem na severu souvisí Roven, jež rozkládá se při okr. silnici spojující Rychnov s erární silnicí na Libšteině. K Rovni patří kat. obec J a h o d o v, při níž jest samota Spálenisko.

Severněji podle silnice a nevelikého potoka táhne se Dlouhá Ves, u níž spojuje se okresní silnice se známou nám již silnicí, směřující k Vam- berku. Tu jest samota Dvorek a v blízkých lučinách kat. obec Jámy, jež náleží k polit, obci dlouhoveské.

K Jamám patří již výše zmíněný dvůr Bezděko v, někdy sídlo vla- dyk z Bezděkova.

Od Rychnova 6 km na východ za lesemVčelným prostírá se podle potoka Javornického největší a nejrozlehlejší vesnice v okrese rychnov- ském, Javorníce. Z Rychnova lze sem dospěti podle Studánky po okresní silnici, jež dále několika zákruty vine se ke Slatině a Žamberku, aneb po silnici H'ásecké přes Habrovou a Jaroslav.

Javorníce náležela v XIV. stol. k panství potšteínskému a s ním po- zději k panství litickému; za pánů z Pernšteina připojena k panství rych- novskému. Již ve XIV. stol. byl zde kostel, náležející k děkanátu koste-

- 562

leckému. Byl původně dřevěný, z kamene vystavěn byl r. 1785; zasvěcen jest sv. Jiří, kol něho zřízen hřbitov.

Na škole javornické působili známí pracovníci učitelských organisaci: Jos. Smrtka, V. Beneš, Fr. Trojan, Ad. Obst a Jos. Macháček. Vedle háčko- vání a paličkování krajek provozuje se tu hojně dřevařství a jsou zde dva mlýny

Horní konec sluje Betlem. K místní obci náležejí samoty Čihadlo, Rovina a osady Drbálov a Přím, kde jest myslivna a celoroční školní expositura.

Dáme-li se u Jaroslavě po silnici v levo, přijdeme do Liberka, jenž od Rychnova leží 8 km na severovýchod. Z lepších dob z osamělé této horské obce zbylo zde neveliké náměstí, ozdobené sochou Mariánskou. Na náměstí proti sobě spatřujeme dvoutřídní školu českou a jednotřídní německou, hlavně pro děti okolních osad zřízenou. Jsme zde na samém rozhraní náiodnostním.

Hlavní však ozdobou malého tohoto náměstí jest dnes již veliká vzác- nost — dřevěný kostelík, jakých ovšem bývalo v horách Orlických více. Jest všechen, od kamen- né podezdívky až po hře- ben střechy, kryt šinde- lem. Kolem kostela, v němž služby boží konají se ob týden česky a ně- mecky, prostírá se klidný hřbitov. V právo před hlavním vchodem posta- vena jest dřevěná zvoni- ce. Opodál stojí stará fara. Po válce třicetileté nebylo ani zde plebána a spravovali zdejší faru kněží z Rychnova. Tehda v celé kolatuře napočítá- no 320 duší. Kolem roku 1714 byl kostel liberský od rychnovské fary oddě- len. Zevnějšek kostelíka jest malebný, vnitřek jeho pak rovněž pozoru- hodný. Kromě kůru pro Dřevěný kostelík v Liberku. hudebníky a zpěváky jsou

563

v něm dvě kruchty pro lid. Hlavní oltář zdobí obraz Kristův, ačkoli koste- lík zasvěcen jest sv. Petru a Pavlu. Po straně hlavního oltáře stojí sochy sv. Jana Nep. a sv. Václava, jež jsou dílem zdejšího rodáka F. J. Prokopa (nar. 1. května 1740, zemř. 1814), jehož umělecká díla krášlí císařský pa- lác v Schónbrunně, některé kostely vídeňské a šlechtické paláce v Ra- kousích i v Uhrách. Jeho prací jest i plastika »Křest Páně« na zdejší křti- telnici, označené letopočtem 1693.

Liberk býval dříve městečkem a měl mnohé výsady. R. 1738 byly vý- sady zrušeny a Liberk stal se tichou, však zámožnou vsí.

Na jižní straně stával hrad, jenž do XIV. stol. slul Rychemberk, později Rehberg. Vypínal se na ostrohu, příkře spadajícím do hlubokého údolí potoka Hláseckého. Zachovalo se z něho pouze hradiště. Uprostřed ves- nice lze pozorovati příkop první, kde bývala první brána, kterou se vchá- zelo do městečka. Proto polím odtud vzhůru se táhnoucím říkají »brán- ská«. Za farou a kostelem jest příkop druhý, za ním poslední, částečně již ve skále tesaný. Napřed bylo předhradí a za ním ještě pevněji z pískovco- vých kvádrů stavěný vlastní hrad obvodu nevelkého. Zřícenin hradních bylo užito k pozdějším stavbám, také ke stav- bě okresní silnice.

Dějiny hradu Rychem- berku jsou dosti pestré. Nejstarší známý držitel jest Vilém z Rychenj- berka. Heřman, Ješek, Držislav, Oldřich a Je- ruše z Rychemberka r. 1318 vypálili Pěčín a Rokytnici. Oldřich a Dobeš prodali Rychem- berk, ale Oldřich ještě r. 1367 nazývá se spo- lupatronem kostela v Rychemberce.

Pány zboží rychem- berského stali se Jan a Vzňata ze Skuhrova, po nich drželi je bratři Jan a Jaroslav z Meziříčí. Ale již r. 1387 koupili

Rychemberk nedílně Puta z Častolovic a Bo- ček Z, Kunštátu a Z Po- Vchod kostela v Liberku s farou a zvonicí.

děbrad. Syn Putuv Puta ml. zdržoval se na zdejším hradě často. Po smrti Puty ml. stále zde přebývala matka jeho Anna. kněžna Osvětínská, ne- přítelkyně kalicha. R. 1425 v masopustě doby'i Táboři hradu a později zmocnil se ' o reprávem Jan Kolda z Náchoda.

Vnitřek liberfkího kostelíka.

1457 Jiří z Poděbrad co správce zemský vytáhl proti Koldovi a dobyl jeho hradů Náchoda. Černikovic a Rychemburka, který při tom sbořen. Jiří držel jej pak k Liticúm. Po Jiřím sdědil Liticko syn Boček z Kunštátu, který- je však brzo postoupil bratru Jindřichovi, knížeti Minsterberskému a hraběti Kladskému, který jej prodal r. 1495 s Liticemi Vilémovi z Pern- štejna. Tehda již jmenuje se hrad pustý a městečko po rozprodání statků pernšteinských zůstalo při panství rychnovském.

Cesta, po níž jsme šli do Javorníce a do Liberka, odbočuje v Měst- ské Habrové od okres, silnice přímo na sever. Po ní nastoupíme další pout do H a b r o v é, jež patřívala k hradu Rychemburku a později k panství liti- ckému, posléze pak k Rychnovu. Nyní se dělí na Habrovou Městskou a Panskou. Městská, blíž u Rychnova, vznikla ze šesti dvorů, jež obec rych- novská r. 1594 koupila. Zbytek zůstal samotnou vsí a sluje Habrovou Panskou, jejíž domky provázejí Kněžnu až na hranice Lukavice, k níž jest přifařena i M e z ř í č a Jaroslav.

Dále v příjemném údolí táhne se přes půl hodiny ves Lukavice (1090 ha). Jméno má nepochybně od dravého potoka, nebof takové prudké toky bývaly zvány Lukavci. Pověst vypravuje, že ji založili uhlíři při mýtění pohraničních hvozdů. Byly to vlastně dvě vsi: Lukavice Dolní a Horní. Dolejší náležela k hradu Rychemberku, pak k panství litickému a později

- ss -

rychnovskému. Horní ke zboží skuhrovskému. V 1. 1363 — 1368 byl Jan Skuhrovský kollátorem kostela lukavského. R. 1558 koupil zboží skuhrov- ské od Arnošta, falckrabi na Rýně, Benjamin z Vlkánova. jenž utvori! někdejší panství solnické.

Skoro uprostřed vesnice stojí úhledná budova čtvřtřidní obec. školv a o málo výše kamenný kostelík Nanebevzetí P. Marie, vedle něhož dře- věná fara. Kostel se připomíná již r. 1367. Do r. 1783 byl kostel filiálním k Rychnovu a byl tenkráte vystavěn z kamene.

V polovici minulého století těžena zde železná ruda.

Z Lukavicc se silnice zvedá; po levé straně mineme samotu Slavěnku a po pravé ves D e b ř e c e, na to po prudším svahu sejdeme do údolí řeky Alby. Jsme ve Skuhro v ě nad Bělou.

Skuhrov není obec veliká, ale má slavnou minulost. Rozklac mezi vysokými stráněmi uprostřed svěží zeleně. R. 13% jmenuje se mě- stem, r. 1495 městečkem. Na protějším vrchu bělá se kostelík sv. Jakuba Většího, fara a škola. Fara připomíná se \ \1\ . stol., ale r. 1623 zanikla a teprve r. 17S7 byla obnovena. Kostel vystavěn byl r. 1717.

Y sousedství kostela a ťarv stával hrad, jehož předhradi od nich bylo hlubokým příkopem odděleno. Mezi předhradim a hradem bvl přikop ve skále vytesán. Bránu do předhradi chránila hrubá čtverhranná věž, z niž jsou zachovány zbytky zdiva, bránu hradní věž kulatá.

Okolo r. 12S0 bvl pánem na Skuhrově Mutina Skuhro\skv. praotec pánu z Dobrušky, později moravští páni z Meziříčí: na počátku XI\ . stol. vládl zde Jenec a synové jeho: Jan z Meziříčí, Buzek z Lomnice a Tobiáš z Tasova. Synové Jano\i Yrnata a Tas se rozdělili. Později držel Skuhrov Tas a po něm synové Jan a Yrnata společně, pak Jan sám a posléz opětně \ rňata. Roku 13So \lád!i Skuhrovem Jan a Jaroslav, bratii /iřiči Po nich bvl tu pánem Puta z Častolovic s Bočkem z Kunštátu. pak nejstarší Puta sám. Po něm vládl syn Puta st. a kdvž mlád zemře!, manželka jeho Anna kněžna Os\ětimská.

Za krále Ladislava Skuhrov s Rvchcmberkem prohlášenv za odumrti a darovánv nejvvššímu purkrabi Zdeňki 'herka, jenž \ >

r. 1455 postoupil sve -právo Jiřímu z Poděbrad. Hrad pozbyv zatím i důležitosti, bvl canedbaván, až zpustl a se vším zbožím připojen k Li- ticum. Na blízku jest slévárna a hamry, jei vystavěl Frant. Antonín hr. Libštejnskv z Kolovrat a na památku své choti nazval Rúženinou huti. Skuhro\ s Debřecemi, H r a § t i cf, N o vou V si a Ry bni č k v tvoři ka- tastr, obec Hraštice prostírá se na návrši západně od Skuhro\a. N \ na severovýchod; osada R\bničk\ vznikla na pozemcích zrušeného -

Jdeme-li z Hraštice na západ, přijdeme za malou půlhodinu do B r o c n é. S km od Rychnova vzdálené. Ve skrovne larodfl

se býv. ministr orb\ . ivtíř Pop S Viskou tvoři Br strálni obec

- 566 -

Na severu, již na samých hranících okresních leží S v i n n á. Prvotně příslušela ke hradu Skuhrovu, později ke zboží solnickému. R. 1595 dostal Svinnou, rozděliv se s bratrem, Karel z Vlkánova a vyzdvihl zde dřevěnou tvrz, která však dlouho nestála. Páni z Vlkánova účastnili se též stavov- ského povstání r. 1618 a tvrze Svinná a Kvásiny přešly v držení Jindřicha, purkrabího z Donína. Na to Svinná spojena s Kvásínami a tvrz zašla tak, že již r. 1653 se o ní praví, že někdy bývala.

Ke kat. obci svinenské patří Berane c, ProlohaVísk a. U Svin- né dolováno bylo na železnou rudu.

Od Brocné na západ při silnici z Rychnova do Dobrušky leží vesnice Ještětice, protékaná potokem Ještětickým. Přifařeny jsou z části k Sol- nici, z části k Bílému Újezdu, kamž i školou náleží. Jest zde mlýn, panský dvůr a rozsáhlé sadařství.

Stávala zde malá tvrz, původní to sídlo starobylého českého rodu Talacků z Ještětic, jehož potomky dosud na Vysokomýtsku shledáváme.

K Ještěticům patří Nové Dvory s Borovinami.

Po malé procházce nejsevernějšími končinami okresu vrátíme se do údolí řeky Alby. Tam, kde údolí počíná se rozšiřovati, od samého Skuhro- va bezmála na hodinu cesty, rozkládají se Kvásiny. Zde končí místní dráha rychnovsko-solnická. V pěkném parku stojí zámek, v němž sídlí majitel panství solnického či kvásinského, svob. pán Vilém z Kónig- warterů. Zámecká kaple zasvěcena jest sv. Antonínu.

Ode dávna býval tu panský dvůr, na němž seděli páni z Vlkánova; Bedřich z Vlkánova vystavěl si zde kamennou tvrz.

Obyvatelstvo zdejší živí se zemědělstvím a průmyslem. Jest zde to- várna na sukna, úpravna, bělidlo, pivovar, 2 mlýny, cihelna a veliká pan- ská pila. Ke Kvásinám náleží osada ríamernice. V Kvásinách narodil se spisovatel AI. Dostál.

Na západě s Kvásinami souvisí a na křižovatce cest rozkládá se po obou březích Alby přívětivé město Solnice.

Na náměstí, jehož horní část proměněna v parček a v ulici Rychnov- ské zříti jest ještě zbytky starých dřevěných domků s podsíněmi. K sta- rým těm domům náleží též hostinec »Na zámečku«, kde bývalo sídlo panské. V jeho sousedství stojí rodný domek Michala Sil. Patrčky, na němž r. 1887 zasazena byla pamětní deska. Na protější straně jest rad- nice, vystavěná na počátku XVIII. stol.

V ulici Rychnovské stojí kostel Stětí sv. Jana Křtitele, jenž nynější podobu dostal r. 1681. Má památnou křtitelnici, ulitou r. 1591 v Hradci Králové. Kostel připomíná se co farní již ve XIV. století.

V Solnici jest o školství dostatečně postaráno a panuje tu čilý spol- kový ruch. Průmysl jest zde hojně zastoupen, o čemž podán důkaz živ- nostenskými výstavami r. 1906 a 1911. O zdejším soukenictví a punčo-

- 567

chářství byla již učinéna zmínka. Rozsáhlá jest zde výroba obuvi a to- vární i dílenské koželužství; jest zde i barevna, 3 uměl. mlýny, výroba vaty, sodové vody, strojní zámečnictví, truhlářství a pila.

Solnice má 274 domů a 1679 oby v. Honosila se již za starých dob vyhlášenými a znamenitými školami. V XVI. století známi byli co vý- teční hudebníci Václav Daněk, autor kancionálu a kantor Jan Mastik Solničky, oba ze Solnice. R. 1520 narozen zde Vavřinec Orlík, kněz Jed- noty bratrské, jenž vedle »Výkladů evangelií* vydal i »Paměti k životům

Kostel Státi sv. Jana a mlýn v Solnici

Českých Bratří«; zemřel r. 1589 v Ml. Boleslavi. V 1. 1628—1638 vyšly tiskem náboženské spisy Daniele Solnického. Ze Solnice pocházeli rodiče učeného buditele, otce slavistiky a zakladatele našeho dějezpytu, Jos. Dobrovského, po němž pojmenovány útulné sady nedaleko města. V té době působil zde blahodárně M. S. Patrčka. Solnice jest též rodištěm belletristy Fr. Jiř. Košťála, spisovatele a básníka MUDr. Jar. Hrušky (pseudonym Uden), filologů Dra Jos. Pražáka a Ed. Štolovského, redaktorů Dra Ant. Hajná a Aloisa Hajná, poslance Dra Lukavského a j. Dlouhou dobu byl zde farářem neprávem zapomínaný spisovatel a buditel Jos. Ehrenberger, jenž zemřel jako kanovník na Vyšehradě.

Ten, ač byl katolickým knězem, vylíčil nám živě útrapy zdejších ne- katolíků po bitvě bělohorské, zvláště utiskování Solnických sveřepým Jindřichem Kraftem z Lámelsdorfu, pánem na Černikovicích a psal o svá- rech soukeníků s knepy (tovaryši), podav tím zajímavé příspěvky k sociál- ním dějinám českým. Ze zdejšího okolí uveřejnil mnohé zajímavé pověsti,

- 568

z nichž pověst o divokém Mikuláši z Klečkova a o posvátné lípě nad Skuhrovem zpracovali si majitelé loutkového divadla a pojali ji do svého repertoiru.

Solnice jest město starobylé. Ve XIV. stol. náležela k panství sku- hrovskému a s ním pak k panství potšteinskému. Bývala hrazena a měla dvě brány. Za válek husitských přidrželi se Solničtí kalicha, mnichy, kři- žovníky, jimž patřilo zdejší kostelní podání, upálili a drželi věrně s Ore- bity. Při straně podobojí setrvala Solnice po celé XV. a XVI. stol. Také Čeští Bratři měli zde svůj sbor. Po zpustnutí Skuhrova příslušela Solnice k Liticům a od r. 1495 k panství potšteinskému. R. 1558 koupil zboží skuhrovské Benjamin z Vlkánova a vystavěl si v Solnici zámeček, ale na Solnické hrubě laskav nebyl. Po jeho smrti synové Martin a Bedřich se rozdělili tak, že sídlo s polovicí městečka a Skuhrovem dostal Martin, kdežto Bedřich obdržel půl městečka se dvory v Kvásinách a v Svinném. Tak měli Solničtí nad sebou 2 pány, ale později dostali čtyři. Po Martinovi Vládli polovicí Solnice jeho synové Jan a Benjamin a po smrti Bedřichově druhou půlí synové jeho Karel a Bedřich, který usídlil se v Kvásinách.

Po bitvě bělohorské třem bratřím z Vlkánova statky vzaty a koupil je r. 1624 Jindřich, purkrabí z Donína, přísný katolík, jenž s poddaným ne- katolickým lidem zacházel nevlídně. Nedbal starých výsad městských a s chasou svou sboural měst. pivovar. Po jeho smrti Hannibal z Donína statek tak zadlužil, že jej prodal Šimonu z Kolichreitu, po jehož smrti připadl co odúmrť císaři a od něho Frebonii z Pernštejna. Tato velmi nábožná dáma odkázala práva svá na 3 díly Solnice klášteru Karmeli- tánu v Menším městě pražském. Díl čtvrtý držel r. 1683 Jan Kornel von Coenenz, dvorský sudí, a ten opraviv zámek prodal r. 1699 svůj díl Kar- melitánúm, čímž panství bylo opět zceleno. Karmelitáni zámeček promě- nili v hospodu a prodali ji r. 1754 Janu Štolovskému. Za Karmelitánů ne- vedlo se Solnickým dobře; neboť jak jim jezovita Ramius vyčetl, byli za- psáni v černé knize, protože chovali kacířské knihy a Hus a Luther prý u nich strašili. Ze starých privilegií nevráceno Solnickým ani jediného.

Za války třicetileté vytrpělo město mnoho. Ještě r. 1696 bylo zde 68 poustek. Při vpádu švédském r. 1634 pozbylo město svého archivu.

Když byl císařem Josefem II. řád karmelitánský zrušen, přikázáno panství solnické ke statkům náboženským. R. 1825 koupil je Ant. Slívka rytíř ze Slivic, jehož dědicové je prodali hraběti z Frankenbergů. R. 1867 byl majitelem Josef baron Huppman, od něhož je koupili bratři Ollen- dorfové z Vratislavě. Od r. 1889 jest držitelem panství solnického lidu- milný Vilém baron z Konigsw/arterů.

K farnosti solnické patří též vesnice L i t o h r a d. Leží na úpatí lesa • krajině ovocem bohaté. Jest zde kaple sv. Václava.

- ř>69 -

Blížíme se opět k Rychnovu. Při silnici asi půl hodiny od Rychnova na severu rozkládá se neveliká vesnice L i p o v k a.

Sousední ves D o b ř i n o v připomíná se již r. 1411, ale v XVII. století valně klesla. Jeden dvůr s krčmou držel do r. 1588 Albrecht Absolon z Ledské, který jej prodal k Rychnovu; ze dvora toho odváděli držitelé do důchodu panství kosteleckého ročně kopu a 20 gr. míš. František Karel hrabě z Kolowrat r. 1665 povinnost tu vykoupil, dav kolleji sv. Klimenta Tovaryšstva Ježíšova jednou pro vždy 53 kop 20 gr.

Na blízku Lipovky stávala tvrz D u b n o, o níž zmínka se děje v dě- jinách Rychnova. V XVI. stol. tvrz zpustla a na návrší, kde stála, po- staven kostel sv. Bartoloměje. U něho dle gruntovní knihy rychnovské byl r. 1748 poustevník. Po zpustnutí kostelíka na počátku minulého sto- letí vystavěn byl v místech těch ovčín. K Dubnu náleží Karolin, dvůr a bažantnice.

Ke katastrální obci Lipovce patří mimo Dobřínov a Dubno část L o k o t a.

Z Lokota po dobré silnici dáme se na západ a za půl hodiny kol Py- ramidy přijdeme do prastaré osady Třebešova. O vzácném zdejším ná- lezu archaeologickém vypravovali jsme výše. Na starém pohřebišti posta- ven byl 20. srpna 1911 péčí obce Třebešova pomník, do něhož vtesána byla zpráva o nálezu r. 1909. Listinné památky zmiňují se o Třebešově (či Třebuši) dosti pozdě, nejstarší z nich pochází z roku 1115.

Vesnice Třebešov náležela k Opo- čensku. Po zavraždění Adama Erd- mana Trčky z Lípy v Chebu roku 1634 odloučeny byly některé vsi, mezi nimi Třebešov, od Opočenská a připojeny ke zboží černikovskému.

Patří k farností černikovské a jest zde panský dvůr a kaple, zasvěcená sv. Vá- clavu.

K téže farnosti náleží vesnice D o- mašin, ležící od Rychnova 4 km. na se- verozápad. K Domašínu náleží samota Du- bina. Krajina kol Domašína, podobně jako kolem Třebešova a Černikovic, kamž ve- de poslední naše cesta, má pěkné sady, v nichž zraje výborné ovoce. Pěstuje se zde hojně cukrovka.

Z Domašína jest jen půl hodiny cesty

do Černikovic, které leží od Rychno- r. .. ., „ ,, . , . , .

' ramatnik na predhistonckem

va 6 km. na severozápad. pohřebišti v Třebešjvě u Rychnova.

- 570 -

Kostel Pozdvižení sv. Kříže připomíná se zde již ve XIV. století. V XVII. století fara zanikla a r. 1787 byla obnovena. Zámek zdejší vy- stavěn byl v 1. 1822 — 1825. Jest sídlem Bohuslava hraběte z Kolowrat. Komnaty jeho zdobí pozoruhodné obrazy. Při něm jest krásný anglický park a dva rybníky.

Na místě nynějšího zámku postavena byla v XVI. stol. tvrz, o níž však není zpráv; nedaleko stávala tvrz starší, po níž pouze zbytky a dva příkopy jsou patrný.

Pěkně profilované zbytky sloupu a ozdobného zdiva ze staré stavby sloužily za podstavce lávky nedaleko odtud přes Albu postavené a po- valovaly se v řečišti.

V XIV. století zde vládli vladykové ze Žampachu. Nejznámějším z nich byl pověstný Jan Kolda, který přidržoval se výstředních Husitů a svými loupežemi stal se obávanou metlou celého kraje. R. 1436 opanoval Náchod, hrad a město, majetek to pánů z Kunštátu a z Poděbrad. Jiří z Poděbrad obléhal za to všecky hrady Koldovy a jedním dnem jich do- byl. Černikovice při tom pobořeny a připojeny k panství litickému, o jehož osudech stala se již na jiných místech zmínka. Roku 1558 nabyl Černiko- vice Matyáš Dobeš z Olbramovic, který přikoupil tvrz a dvůr Ostrov a ves Hrošku. Byl pán hodný, který za starou, tehdáž již opuštěnou tvrz vystavěl si nové obydlí v místech nynějšího zámku.

Zboží černikovské odkázal paní Barboře Trčkové z Bibrštejna, od níž přešly Černikovice na druhého jejího manžela Jana Jetřicha ze Žero- tína, jenž je odkázal druhé své manželce, Lidmile z Kolowrat, po níž je držela zlá Marie Magdalena Trčková z Lobkovic, zvaná od lidu podda- ného jen »Manda«. Po konfiskaci Trčkovských statků daroval císař Fer- dinand II. Černikovice nejvyššímu nad plukem kyrysníků Hendrichovi Kraftovi z Lámersdorfu, jenž r. 1652 místo dřevěného kostela vystavěl kostel kamenný »na vinici u lesa«, jak o tom svědčí nápis na jeho průčelí. Dědicové jeho prodali Černikovice r. 1676 Františkovi Karlovi Libštejn- skému v Kolowrat, který spojiv je s Rychnovem, utvořil ze zceleného pan- ství rodinné svěřenství.

Kol Černikovic šumí Alba a klikatým svým tokem spěje na jih.

Sledujíce tok její, opouštíme půdu okresu rychnovského, jehož kraji- nu i obyvatelstvo zachováme trvale v paměti. Doufejmež, že bodrý zdejší lid bude jako dosud bedlivě střežiti rodnou půdu pod Orlickými horami před záplavou cizoty.

JOSEF HANUŠ:

PŘELOUČSKO.

Okres přeloučský rozkládá se po obou březích Labe mezi okresy: chlumeckým, nechanským, pardubským, chrudimským, čáslavským, kutno- horským a kolínským. Labe, protékajíc okres od východu k západu, dělí jej ve dvě nestejné části. Pravý břeh labský, severní, je po většině níži- nou, již na sev. lemuje vyvýšenina od Bělé k Žáravicům; je bohatý luči- nami. Levý břeh je nížinou jen při Labi — k trati státní dráhy; na jih od ní zvedá se půda ponenáhlu k patě Železných hor, jež zabírají skoro jižní polovinu Přeloučská ve výši 252 — 333 m. Jsou to prahory, jež v četných lomech poskytují stavební kámen a silniční štěrk.

Nejvyšší místa Železných hor jsou: Borovina u Stojic 333 m, Oklika u Telčic 306 m, Habrk u Urbanic 306 m, Lipoltická skála 299 m, Vysoká skála nad Svinčany 295 m, Strážník u Zdechovic 286 m, Mikšova hora u Chvaletic 283 m, Březinka u Brlohu 275 m, na Skalce u Jankovic 273 m.

Pěkné rozhledy jsou se »Soudné skály« na Kolínsko a Kutnohorsko, s »modřínů« na Čáslavsko s Lichnicí, s návrší Chvaletického, s Vys. skály, s Marjánky u Choltic, s Lipoltické skály, s návrší valského, svatopolského, i od hřbitova zdechovického do úrodného Polabí, jemuž vévodí Kunětická hora, za níž v dáli rýsují se Orlické hory, v levo Krkonoše.

Nejkrásnějšími kouty jsou údolí Chrtnické, Brložské, Senické a lesní partie u Zdechovic.

Labe jest důležitou životní tepnou okresu, ale i jeho občasnou po- hromou za velikých povodní, kdy kalné vlny odnášejí vše dravým prou- dem před očima hospodářovýma. Nejhroznější povodeň bývá při červnových lijácích, kdy voda najednou přikvapí; a jak rychle vystoupila, tak rychle často padá; jen v labišťatech-jezerech zůstává voda, kde ryby našly útulek. Stoupá-li voda, pozoruje lid, čí voda — kde byl příval — zdali z hor (červená), či od Mýta (špinavě šedá). Dříve při velké vodě Labe zvolna stoupalo, dnes, kdy je až k Přelouči upraveno, rychle stápí celé okolí.

Každoročně se opakujícími záplavami, které sahaly od Živanic až k Selmicům, trpívaly velice pozemky panství pardubského. Proto Pern- štejnové hleděli tyto mocné proudy zachytiti a donutiti k tomu, aby za mírnějšího toku zanechaly zde část bohaté kořisti, úrodnou prst. I dal Vilém z Pernštejna vystavěti r. 1513 nákladný náhon či kanál opatovický,

- ■■!.

15.7 km dlouhý, aby rozsáhlé a neúrodné písčiny mezi Opatovicemi a Seminem byly zavlažovány. Náhon tento je velkolepou ukázkou vodního stavitelství v Čechách před 400 lety. Vychází od splavu Opatovického k Čcperce, Ždánicům, Bohdanči, Neratovu, Přelovicům, Výrovu, před Se- míneni u -papírny« teče dřevěným korytem přes Muldu a pod ním »v hrdle« ústí proti vodě do Labe. Náhon opatřoval také tento kraj po- třebnou vodou pro mlýny a papírny a napájel založené rybníky; dnes je na něm pouze 9 mlýnů o 25 franc. a 5 českých složeních, 10 krupníků, 9 jahelek, 4 pily jednoduché, 5 okružních, 2 turbiny, 14 kol na svrchní vodu, 12 na spodní.

V XVI. stol. slynuly některé statky pánů českých rybničním hospodář- stvím; k předním náleželo panství pardubské, jehož částí bývalo i Pře- loučsko. Ale změnou majitelů panství, válkou 301etou i 71etou, kolonisací zaniklo mnoho rybníků u Volče, Prav, Habřinky, Bělé, Přelouče a Semína. Rybníky bývaly buď >nebesáři« — napájené vodou dešťovou neb sněho- vou, nebo naplňované bystřinami a potoky, nebo umělými náhony. Přes to dosud rybniční hospodářství patří k nejlepším v Čechách. Rovněž v Labi

pěstují se ryby, které však trpí tím, že se z pardubské petrolejky pouští do řeky petrolej, čímž mladé ryby hynou a větší jsou nepoživa- telné. A náprava žád- ná! Po Labi dosud jdou vory, které se od Boro- hrádku v pramenech plaví. V zimě sváží se dříví se Železných hor do Labětína, kde se vá- ží vory. Převozy jsou u Opočinku, Mělic, Pře- louče (na Důle), Semína, Labětína a Telčic. Levý břeh labský je na příto- ky ze Železných hor do- sti bohatý, za to pravý je chudý. Labe před Va- ly přijímá z leva Z 1 a- t o t o k, který od Lico-

___ -'*jg mělic probíhá pod tvrzí

Svojšickou do romanti- Partie z Přelouče. ckého údolí chrtnické-

- 573 -

ho a oborou choltickou k Medenici, pod Bílým kopcem k Lepějovicúm a Valům. Proti Lobenicům přibírá potok Lipoltický, u Přelouče přeloučskou struhu Švarcavu, za semínským převozem potok B r 1 o ž- s k ý, u Řečan Červenou struhu, která od Vys. skály vine se par- kem zdechovickým.

Náhon opatovický přibírá u Neratova potok Kasaličský; Ž á- r a v i c k ý potok se vlévá do Soprčského rybníka. Odtok tohoto a pra- menů žernovských, zvaný M u 1 d a, probíhá Žernovem a Semínským ryb- níkem, teče pod aquaeduktem opatovické stoky do Labe. Z náhonu u Ne- ratova veden je náhon Živanický, který před Opočinkem padá do Labe; před Semínem pak náhon břežský, který je sveden také do Labe. U Semína v právo z náhonu Opatovického je svedena strouha kladrubská, která zavlažuje luka až k Selmicům.

Přeloučsko bylo od dávných dob osídleno, neboť úrodná půda po- skytovala dosti výživy i hojnost ryb v Labi a jezerech, hojnost vodního ptactva, zvěře v širých lesích lákala sem dávné osadníky. Mnoho nálezů předhistorických z té doby bylo učiněno, bylo však větším dílem z ne- znalosti jich zničeno, dílem roztroušeno po mnohých sbírkách.

Nejstaršími typickými osadami jsou Selmice, Řečany a Svinčany. I jinde v Polabí jsou zachovány staré mohutné dřevěné stavby, tak selské statky č. 11 v Bezděkově ač. 14 v Opočinku svým nešetřeným svérázem jsou skvělou ukázkou lidového stavitelství.

Do let 50tých min. stol. chodili na vsích ještě v kroji. Muži nosili režné košile, o svátcích tenčíce vyšívané, s modrými límečky, po kolena sahající koženky, chasa manšestrovky. Vesty nosili ke krku zapjaté, přes ně kazajky sametové aneb kamizoly s olověnými knoflíky. Hospodáři nosili dlouhé sosáky neb kožichy. Na hlavě nosili kastorové klobouky, nejvíce však pankrotky, vydrovky a beranice; na nohách pak bílé pun- čochy, opánky s přeskami a nejvíce shrnovačky. Ženy nosily kanafasky, kabátce, mezulánky, přes prsa šátek; na hlavě šátky na pokos, na babku; v neděli a jindy bílé vyšívané holubinky, čepce zlaté a stříbrné, přes sebe pleny bílé, vyšívané i zlatem. Ještě posud mnohé pěkné kusy se ucho- vávají v truhlách jako milé památky po prababičce.

Okres přeloučský má rozlohy 2.3 knr (22.020 ha); má 1 město, 1 městýs, 46 místních a 52 katastr, obcí; 6 velkostatků drží 43% půdy, lesy zaujímají 40% a orná půda 54% plochy.

Čítá (1910) 3580 domů s 23.516 obyv. (23.401 Č., 85 N.). Dle nábožen- ství jest 20.643 katol. (87.79%), evang. helv. v. 1879 (7.99%), ev. augsb. v. 836 (3.55%), židů 185 (0.67%).

Král. kom. okresní město

PŘELOUČ leží na levém břehu Labe, při st. dr. Praha- Vídeň a odbočce do Váp. Podola. Jdouce z nádraží Nádražní tř. po silnici, mineme z leva

- 574 -

na mírném návrší letohrádek J. Diviše v barokním slohu, dle plánu arch. R. Křižencckého, ulicí Jungmannovou přejdeme náměstí sv. Václavské, kde ve stínu kaštanů, naproti dřevěnému domku se zdobenou lomenicí - zbytku to předměstských starých domků — stojí socha sv. Václava a za ni v ulici v levo stojí zájezdní hospoda č. 168 »U českého lva , zbytek bývalého dvora Talacků z Ještětic.

Dále dojdeme do tř. >Tesánkovy«, přejdeme Švarcavu, shlédneme skupinu městských domku s malebnými štíty, po pravé straně hotel »U ko- runního prince«, po levé straně upoutá naši pozornost pěkný štít bývalé

Tesánko\a ulice

sladovny. Naproti jest vchod do městského sadu, zřízeného Obč. záložnou, \ jehož průčelí stojí poprsí zakladatele J. Dítěte z r. 1893 od B. Schnircha.

Na konci této ulice zdvihá se Záloženský palác, vystavěný v 1. 1899 — 1901 v renaissančním slohu dle plánů R. Křiženeckého. S jeho balkonu a arkýřů jest pěkný pohled na město i okolí. Kromě několika spolků jest v něm umístěna městská knihovna, Quisova čítárna a Polabské městské museum. Uzavírá východní stranu náměstí, které tvoří obdélník. Domy na jižní straně zachovaly si podloubí. V čís. 25 na dvoře stojí s y- nagoga a v témž čísle bydlil od r. 1884 — 1908 Ladislav Quis, básník a spisovatel (nar. 5. II. 1846, zemř. 1. IX. 1913). V sousedství jeho v čís. 24, v hostinci U jelena- vzaly svůj původ mnohé rozmarné historky ;; anekdoty o Přelouči.

Na záp. straně je okresní dům, v němž jsou úřadovny okr. zastu- pitelství a okr. hosp. záložna; s ním sousedí c. k. okr. soud s věznicí a berní úřad. Na místě této budovy stávala radnice jednopatrová, se ští- tem gotickým. V předu věž s hodinami, krytá šindelem, nesla na hrotu cis. orla, v zadu vypínala se vížka, jejíž zvonek vyzýval poplatníky ku placení kontribuce. R. 1809 tato radnice požárem velice utrpěla. Dle po- dání stávala zde tvrz Kapouna ze Svojkova, dle jiných Jana a Václava, válečníků z Kladna.

a školy \ Přelouči.

Na sever, straně na místě bývalé radnice s věží a hodinami, staré školy, pivovaru a domu Adamcova stojí nová školní budova. Na záp, straně pak jsou obecní úřadovny. Vystavěna v 1. 1880 — 82 dle plánu V. Kaury z Prahy. Nad hlavním vchodem stojí sochy J. A. Komenského a Tomáše ze Štítného od V. Schejbala z Poděbrad.

Za ní na scv. straně, v stínu jejím, krčí se farní kostel sv. Jakuba ap., který dříve vévodil městu i okolí. Na záp. straně je ulice Semínská, z níž v právo sejde se > v lázních* uličkou Opatovickou k Vratislavovu náměstí na Důl. Na konci Semínské ul. je evang. kostel ref. církve s farou z r. 1905 v české renaissanci dle plánu arch. R. Křiženeckého; vnějšek budov vyzdoben je sgrafity a citáty z Písma. V sousedství stojí bývalý Pavlův dvůr s pěknou zahradou, od r. 1834 pivovar, jehož obytné sta- vení nese směle mansardovou střechu.

K západu od podloubí vede ulice Podébradova, v níž na právu jest poštovní, telegrafní a telefonní úřad, na náměstí Přemyslovo, kde koná- valy se dobytčí trhy. Zde posud stojí zájezdní hospoda U Libuše , kde za dob •formanských bylo velíce hlučno. Nad podloubím k jihu vede ulice

576 -

Komenského s rodinnými domky, nad nimiž zdvihá se budova zimní ho- spodářské a letní hospodyňské školy, vystavěná nákladem země r. 1907. Na náměstí stojí socha sv. Jana Nep. z r. 1704, darovaná od někte- rého z hrabat z Věžníků. Na místě nynějšího stojanu na vodu stávala kašna, zbudovaná v XVI. stol. při stavbě Opatovického náhonu, do níž přiváděla se voda potrubím z lesa v Hájku< ■■ ; místo ní r. 1839 postavena nová kamenná kašna, která byla odstraněna. Na jejím místě bude zbu- dována nová kašna dle návrhu arch. B. Dvořáka z Pardubic.

Kostel a školy v Přelouči.

Z nejstarších budov přeloučských jest kostel sv. Jakuba ap. v ě t š., který byl již 1350 farním, kdy byly postoupeny litomyšlskému bi- skupství 4 děkanáty archidiakonatu Hradeckého. Kostel s kamennou věží vyhořel r. 1641, ale byl r. 1646 obnoven.

V dobách husitských a reformačních konali zde katolíci své boho- služby. Loď je sklenuta goticky, světlo padá do ní se strany západní dobře uchovaným románským okénkem. Malý presbytář připomíná román- skou apsidu. Na hlavním oltáři je obraz »Stětí sv. Jakuba ap. v.< od Kop- pela, žáka Brandlova, který též maloval obrazy na postranních oltářích. Nápisy na stropě a stěnách i cechovní odznaky 7 řemesel z r. 1646, po obnově chrámu, byly r. 1782 zamalovány a nahrazeny malbami jesuity J. Kramolína, z nichž nástropní představují výjevy ze života sv. Jakuba a z dějin biblických a nástěnné pestré festony. Pozornosti zasluhují pod chorem v levo 4 cechovní lavice s vykládanými cechovními odznaky z r. 1737 a 1752 a cínová křtitelnice z r. 1641. Na zděné zvonici jsou 3 zvony z r. 1640, 1737 a 1810.

Ve zdi zvenčí k náměstí jsou zasazeny 2 náhrobní kameny. Větší s podobou rytíře a s nápisem již nečitelným náleží snad rytíři Kapounovi

- 577 -

ze Svojkova anebo rytíři Kladenskému z Kladna. Menší představuje panenku, u jejích nohou ptáček (rubecula) a kolem nápis: »Leta 1626 w nebeskau radost wessla Elisska dcera Karla Rubekuly Nowoprazskeho fararze v Przelauczi« (dcera posledního faráře podobojí).

Kolem nynějšího kostela stával hřbitov, který v r. 1680, kdy mor v městě zuřil, nestačil, proto založen nový u kaple P. Marie na »sv. poli*.

Chrám sv. Jakuba v Přelouči.

V levo pod kostelem stojí fara, jež bývala dřevěná. Po požárech 1741, 1805 a 180b znova vystavěna s mansardovou střechou, která k její škodě r. 1912 nahrazena plochou střechou taškovou. Farní pamětní knihu r. 1733 založil Ferd. Grimm a r. 1846 Fr. Lukeš. Dle nich v době proti- reformační patřily k faře přeloučské fary v Bělé, Bohdančí, Zdechovicích, kaple v Semíně a Kladrubech, filiální kostely v Živanicích, Řečanech, I.ipolticích a Lepějovicích. Nedivno, že v té době pro nedostatek katol. duchovních rozmohli se ve farnosti deisté a marokáni, kteří ve Spitovi-

- 578

cích, Jankovicícii, Brlohu, Seníku a j. měli dosti přívrženců.

Na jihových. straně za městem, při silnici pardubické rozkládají se přeloučské hřbitovy.

Dřevěnou kapli Bl. P. Marie vystavěl za moru 1680 farář Adam Lorenc a přenesl do ní mariánský obraz, v jehož zázračnost lid věřil. Pro vzrůstající počet poutníků kaple nestačila, proto počato 1682 se stavbou zděného kostela, jenž dokončen 1684. Hlavní oltář daroval tehdejší ma- jitel blízkého Štěpánova svobod, pán. F. Vojt. Cigán z Černé, jehož znak na něm se spatřuje. R. 1776 postaveny ambity.

Barokní kostelík má v průčelí dvě věže, původně jehlanci končící, které v r. 1881 dle plánů Frant. Schmoranze ze Slatinan zvýšeny v lu- cerny. V severní věži visí zvony z r. 1566 a 1687.

Na zdejším hřbitově odpočívá vedle jiných, o město zasloužilých mužů, Frant. Veverka, vynálezce ruchadla, nar. 3. III. 1799 v Rybitví, zemř. 12. II, 1849 v Přelouči v čís. 222. Pamětní deska na věži zasazená připomíná sice, že tu pochován, leč hrob neznám.

Za katol. hřbitovem prostírá se hřbitov evangelický, kde odpočívá Boh. Mareš (t 1901), evang. farář, spisovatel a vykladatel spisů Husových.

Za nim pak hřbitov židovský. Původní nalézal se v Hajcích, který dle smlouvy 16. října 1680 zakoupil Abraham, žid Frýdlandský od obce za

4 kopy gr., kus 3 sáhů zdélí a 3 sáhů šířky, který mohl dát sobě zahraditi a svolně pohřbu v témž místě požívati«. Smlu- veno, aby z každého těla mrtvého dříve 30 gr. míš. a přespolní žid 1 kopu míš. do důchodu obecního povinen byl odvésti. V sousedství katol. hřbitova stojí pivovar Vlád. Sekerky, založený r. 1864; zde skrýval se K. Havlíček při svém pronásledování. V letech 70lých se zde soustřeďoval všechen ruch vlastenecký a dleli tu často přední mužové národa.

Na křižovatce silnic 1< Pardubicům a Mokošínu stá- val od r. 1822 městský chudo- binec:, zřízený / nadace šle- chetného pána Davida Střel}

Partie / pi elou< ského bi bitoi a,

- 579 -

z Rokyc, majitele Štěpánova, který pro ni r. 1551 daroval kus role v Trapči u »Hájku«; chudobinec nyní jest v Lipinách.

Při Labi jakožto rozhodujícím činiteli pro vznik sídla, u nynějšího přívozu na Důle, můžeme hledati počátky osady Přelouče, která majíc výhodné přirozené podmínky k rozvoji rostla; ale pro časté povodně usazovalo se obyvatelstvo výše od povodí na výšinách k Labi přilehlých.

Ještě r. 1086 byla Přelouč vesnicí, kterou Vratislav II. (král I.) ještě s jinými daroval klášteru Opatovickému. Mniši horlivě pečovali o rozkvět osady. R. 1261 byla na žádost opata Opatovického od krále Přemysla II. povýšena na městečko a obdařena městskými právy. A zdá se, že odtud okolní zboží své spravovali. Opat Částka dle Neplacha Přelouč r. 1289 nákladně obnovil a nejspíše městečko opevnil a branami opatřil. To majíc trhy, se rozšiřovalo, bohatlo.

Války husitské Přelouče neušetřily. 14. ledna 1421 pan Jan Městečky z Opočna a Mikeš Divůček z Jemniště, přátelé krále Sigmunda, s Horníky a ještě jinými král. městy se spojili a u veliké síle Tábory v Přelouči náhle přepadli a města dobyli.

Po vypálení kláštera Opatovického přešla Přelouč r. 1437 na Diviše Fiořka z Miletínka, jenž však dlouho zboží přeloučského neužíval, neboť téhož roku zemřel. Zboží přešlo na bratra Jetřícha z Miletínka, který 1440 je zase postoupil synu svému Vaňkovi.

Po vymření tohoto rodu připadlo zboží králi Jiřímu Poděbradskému, který je r. 1463 zapsal komorníku svému Purhartu Kamarétovi ze Žirov- nice ve 1200 kop gr. do jeho života. Po něm dostal to zboží Jan Mandelík z Chrastu. Po jeho smrti držel je sám pan Jiří Poděbradský, neboť r. 1477 jsou majiteli synové jeho Jindřich a Hynek, knížata Mínsterberská, kteří se potom o ně rozdělili. Kníže Jindřich dostal zboží Přeloučské, ale pro veliké dluhy byl přinucen je zastaviti r. 1482 Štěpánovi Andělovi z Ro- novce, pánu na tvrzi Štěpánovské, a jeho staršímu synovi do jejich života. Zástavu tu r. 1483 král Vladislav II. potvrdil. Ale 11. září 1518 Štěpán Anděl z Ronovce prodal zboží Přeloučské za 2500 kop gr. panu Vilému z Pernštejna, který je spojil s panstvím pardubským, při němž zůstalo až do dnešní doby.

Vilém z Pernštejna (zemř. 1521) v působení svém podobal se Karlu IV. Jeho hospodářská činnost v tehdejším věku byla vzorná. Na statcích za- kládal pivovary, vedl obchod, napouštěl rybníky, stavěl průplavy a zři- .oval mlýny. Zachovaný urbář svědčí o řádné hospodářské správě a čin- nosti. Za Pernštejnů dostala Přelouč mnohé výsady. K žádostí Jana z Pernštejna udělil jí r. 1540 cis. Ferdinand I. erb sv. Vavřince s roštem ve zlatém poli. Jaroslav z Pernštejna, syn Janův, liboval si v přepychu, vedl život rozmařilý a zadlužil se velice. Panství Pardubské zalíbilo se tehdy arciknížeti Maximílianovi a proto koupeno od komory královské

- 580 -

za 200.000 kop gr. č. i se zbožím přeloučským, jež zůstalo v držení jejím do počátku min. století.

Správu panství vedl hejtman, jenž v městech konšely dosazoval. Prvním hejtmanem byl Burjan Svílkovský ze Škudl.

Za dob, kdy panství Pardubské bylo majetkem královským, byla Přelouč mnohými výsadami obdařena.

Ve čtvrtek po sv. Lucii r. 1580 bylo městečko Přelouč od cis. Ru- dolfa II. na město vysazeno a vyzdviženo. Od té doby byla Přelouč mě- stem komory královské a zvána > královským komorním městem- .

Nadešlo stol. XVII. a s ním mnohé bouře s krutými následky.

V dobu panování Rudolfa II. spadá událost, obšírně vylíčená v J. F. Devotyho Popsání řehole Cistercienské r. 1824. V Sedlci opat Jakub II. r. 1553 nalezl v kostnici poklad 10.000 dukátů a drahými perlami vyší- vanou opatskou korunu. Když vojsko Pasovské vtrhlo do Prahy a zde pleněny kláštery a mstěno se na mniších, tu Jakubův nástupce, opat Ma- touš Sartorius obávaje se, aby také klášter Sedlecký vydrancován nebyl, sebral onen poklad a vydal se s převorem Tobiášem Majerem do kláštera pardubského. Po odchodu Pasovských z Čech vracel se opat s pokladem. U samé Přelouče s vozu si vystřelil a náhodou broky od kamene odra- ženými kolemjdoucí ženu (podobojí) silně poranil. Z toho vznikl povyk, udeřeno na zvon, sběhl se lid, který opata zajal, k primasu města dovedl, a nedbaje na žádné zadostiučinění ani zástavu, ukrutně posekal, ano ži- vota zbavil a nemálo věcí od něho pobral. Nevinný převor Majer, obá- vaje se podobného soudu, dal se na útěk, ale byl dopaden, zabit a do Labe uvržen. To stalo se 19. února 1610. Hejtman pardubský Jan Gers- dorf z Malšinic potom to vyšetřoval a vinníky potrestal.

Rudolf II., odřeknuv se české koruny ve prospěch bratra Matyáše, vymínil si jen Pražský hrad a k výživě panství a zámky, mezi nimi i pan- ství pardubské, avšak málo jich užil, zemřev r. 1612. Po smrti jeho spadlo panství pardubské opět na komoru královskou.

V Přelouči byli kněží pod obojí od r. 1530. Pan Vilém z Pernštejna, ač katolík, přál úplně svobodě náboženské. Jeho vnuk Jaroslav však nepřál pod obojím a Českým bratřím a ze svých statků je vypovídal. Po bitvě bělohorské byla, jako v celé zemi, i na panství pardubském krutě prováděna protireformace. Úkolem tím pověřen hejtman Kašpar Celler z Rosenthalu a na Hrochově Týnci.

Zvláštní instrukcí krajským hejtmanům v červenci 1624 urychlila dílo protireformační; 1625 následovala výzva k měšťanstvu a obyvatelstvu used- lému a cis. nařízení, dle něhož všichni poddaní panství pardubského mají ke katolické víře přestoupiti. Kdo přestoupili, těm vrácena jich zadržená práva. Následkem toho r. 1628 opustil Přelouč poslední farář Karel Ru- bekula (Čermák Novopražský). Již za něho r. 1627 dosazen katol. farář, minorita Silverius Markovič.

Že dílo protíreformační v Přelouči brzy dokonáno, dosvědčuje, že již 22. června 1630 Ferdinand II. potvrdil městu všechna před tím daná pri- vilegia.

V nešťastné válce 301eté zakoušelo město velice od procházejících vojsk. Jako v r. 1608, tak i 1641 vyhořelo město i s kostelem. V r. 1643 táhl Torstenson z Kolína k Pardubicům a zle řádil v městě po požáru schudlém i v okolí.

R. 1706 stály brány pražská a horská, za nimiž město znenáhla se rozšiřovalo. R. 1707 shořelo město po třetí; na to r. 1712, kdy v kostele chytlo, shořela i na radnici vížka.

Ve válce s Prusy byla Přelouč sužována procházejícími vojsky cí- sařskými a pruskými. Tito zvlášť zle řádili po vyhrané bitvě u Chotusic roku 1742.

Císař Josef II. jeda r. 1786 Přeloučí uviděl schátralou dřevěnou školu; i nařídil vrchnímu panství vystavěti novou z kamene. Dlužno připomenouti, že město mělo školu již v 16. stol. a posílalo své syny na universitu. Na vydržování školy dáván plat jak z důchodu městského, tak ze mlýna výrovského.

Od r. 1794 měla Přelouč magistrát s purkmistrem a jedním zkouše- ným radním. R. 1808 shořela věž kostelní, fara a r. 1809 vyhořely 42 domy, kostel, fara i radnice. Po válkách napoleonských r. 1815 prošlo městem mnoho oddílů vojska ruského. Tehdy začaly se v okolí přeloučském pě- stovati brambory ve větší míře nežli před tím.

Měšťanstvo vystavělo v 1. 1824 — 1833 silnice u města. R. 1836 sta- věna nová cis. silnice s kanály u labského mostu ke Břehám a r. 1839 vy- stavěn labský most. Velký pokrok ve vývoji města způsobila stavba že- leznice z Prahy do Olomouce, s níž počato v září 1842. Jízda zahájena 20. srpna 1845. Pravidelná doprava na trati počala 1. září 1845. Jízda z Přelouče do Prahy trvala 4'-' hodiny a platilo se za osobu ve III. třídě 96 kr., ve II. třídě 1 zl. 32 kr., v I. třídě 2 zl. 16 kr. Denně jezdil jeden vlak osobní, jeden poštovní a jeden nákladní.

Po vyhlášení konstituce vydán patent, kterým povolána národní stráž či garda k ochraně majetku. V Přelouči utvořila se 1848, čítala 81 oudů, z nichž bylo 62 řemeslníků; měla svou pečeť, v prostřed českého lva a nápis: Pečeť národní stráže v Přelouči. Velení bylo české, pilně se cvi- čila ve zbraní, ale v bouřích svatodušních Praze na pomoc nevytáhla. Když r. 1849 dána ústava, rozešla se r. 1851, zbraň složena v Králové Hradci, za niž od státu dostalo se náhrady 301 zl.

Od těch dob však sebevědomí občanstva se probouzelo, k čemuž přispěly Havlíčkovy noviny, mající veliký vliv na politické probuzení na- šeho lidu. Středisko národovců přeloučských bylo »U modré hvězdy< (čís. 419), odkud vycházely mnohé popudy vlastenecké. Z té doby Přelouč honosí se i svým časopisem. Kněz-vlastenec F. B. Lukeš vydal 1. ledna

- 082 -

r. 1849 první číslo »0hlas z Přelúče«. V 1. 70tých probouzel národní sebe- vědomí zpěváčky spolek »Vojmír«, od 80tých Občanská beseda, divadelní ochotníci a od 90tých Sokol.

Národopisná výstavka 1893 dala základ k Polabskému měst- skému museu, zal. r. 1902 a umístěnému ve věži Zál. paláce; pečuje o něj musejní spolek, jest však majetkem města. Obsahuje praehistorické nálezy z okolí, bohatý městský archiv, tisky i památky historické a umě- lecké z minulých dob, sbírky polabských výšivek všeho druhu, zbytky krojů, různé potřeby selského a městského lidu, osvětlující vývoj života předcházejících pokolení, ukázky prací zlatnické školy v Turnově, ke- ramické v Bechyni, zámečnické v Hradci Králové, dřevařské ve Val. Meziříčí, perleťářských kursů v Přelouči, jichž výrobky vzbuzují obdiv. Bratří Josef a Alois Topičové, rodáci, darovali museu modely staveb domorodců australských, lovecké zbraně a ptactvo (Nový Zéland). Místní památkou je vyřezávaná korba (lev) na saních, na kterých právovárečníci o maškaře městem projížděli. Museum chová vysvědčení K. H. Máchy, jeho dopis rodičům, a skladbu Fr. Škroupa.

Přelouč čítá 3805 obyv. v 531 domech (z toho 42 Němce), 3469 katol., 3 ev. augsb. v., 278 ev. helv. v., 55 židů.

Přelouč je sídlem expositury c. k. okr. hejtmanství v Pardubicích, okr. zastupitelství, c. k. okr. soudu, berního úřadu, techn. fin. kontroly, poštovního, telegrafního a telefonního úřadu, četnické stanice, odd. fin. stráže, farního úřadu katol., evang. ref., žid. náb. obce; posádkou jest 3. švadrona c. a k. 11. pluku hulánů. — Je tu smíš. obecná škola 5tř. (1553), 3tř. měšf. chlap, se IV. ročn., 3tř. měšť. dívčí, pokrač. šk. živnostenská, zimní hospodářská a letní hospodyňská škola, kurs uměl. prací z perleti.

V Přelouči jsou 34 spolky, 6 živnost, společenstev a obchodní gré- mium a 3 stálá divadla (Zál. dům, Libuše, Černý kůň). Občanstvo se živí vedle řemesel i orbou a obchodem. Perleťářství od r. 1858 druhdy velmi rozšířené utrpělo ochrannými cly sousedních států velikou pohromu.

Z rodáků nutno vzpomenouti pilného pracovníka prof. Jana Slavíka, spisovatele a zem. škol. insp. pro střední školy na Moravě (* 1842, t 1906 na Smíchově), a prof. dra. Eugena Mušky, spisovatele, zeměpisce (* 1876, t 1907).

U zastávky st. dráhy i odbočky k Váp. Podolu rozkládá se na levém břehu Labe obec Valy (372 ob.); jest zde dvůr, labský mlýn s převozem k Meličům. Chaloupky jsou ještě vesměs dřevěné. U vtoku Zlatotoku do Labe a mlýnského náhonu stávala tvrz, kde nyní na pahrbku stojí dvě stavení >Na hrádku« se zachovanými valy. R. 1401 uvádí se Jošt z Valů, r. 1485 Jindřich Dubánek z Duban, r. 1505 Jiřík Pávovec z Bořetína, a hned na to Kunat ml. a Diviš z Dobřenic. Kunat r. 1549 zapsal celé zboží svým synům Jindřichovi a Petrovi Kunatovi. Po smrti Jindřichova syna Jindřicha, zvaného Rozkoš, byl majitelem Mikuláš Dobřenský (zemř. 1582),

- 583 -

syn jeho Jindřich prodal r. 1604 statek Valský manž. Marušce Dobřen- ské z Bubna; po smrti její připadly statky Karlovi Kunatovi a Kateřině Veronice provdané za Ladislava Lukavského z Lukavice. R. 1637 při- koupila Kateřina ke své polovici ještě bratrův podíl za 6500 kop míš. Po smrti její připadl r. 1663 třetí díl panství, statek Valský, Veselí, Le- pějovice a jiné vsi Sobině Kunhutě Lukavecké, po ní pak r. 1694 Albrech- tovi Ladislavovi Kapounovi ze Svojkova, jenž jej 1703 prodal Rom. Jan. Fr. hraběti Thunu na Cholticích, jehož rodu podnes náleží.

Tvrziště »Valy«.

Nad ním při Labi stávala ves C r k a ň, dnes pouze les s rybníčky Na Crkani«, která v 15. a 16. stol. patřila ke stolnímu statku biskupství Olomiúckého v Jezbořicích.

Od Valů na vých. na levém břehu Labe stojí prastará osada Opo- činek, vlastně dvě vsi při sobě, totiž prvotně Opočen na háji aneb Hájeves a Opočinek. Oboje patřily od r. 1131 k Jezbořicům a bi- skupství Olomúckému. V XV. stol. byly v zápisném držení a od r. 1491 patřily ke Kunětické hoře, pak k Pardubicům.

Při silnici valsko-choltické, pul hodiny od Valů, je ves Veselí Odrané (s 301 ob.). Tvrz stávala na návrší při čís. 13., zvaném dosud >Hrádeček«, z níž zachován pouze sklep. Ves připomíná se r. 1401. Tvrz vystavěli teprve Dobřenští, kteří se uvázali ve Veselí r. 1540; pravdě- podobně to byl Zdeněk starší, který r. 1555 koupil ves od Kuňky z Do- břenic a neměl kde sídliti. Po něm od r. 1607 drželi tvrz synové Jan a Petr st. z Dobřenic, který r. 1613 prodal Veselí Marušce Dobřenské z Bubna; ta je odkázala dceři provdané za Ladislava Lukavského. Při rodě tom zůstalo Veselí až do 1703, kdy přikoupeno k Cholticům.

534 -

Od Valů čtvrt hodiny, pří trati do Váp. Podola, stojí jednopatrová myslivna, opodál v hloubi lesa kostel a hájovna (byv. škola do r. 1828). Jest to zbytek vsi L e p ě j o v i c, která stávala na polí řeč. »V Hati«; z tvrze zachovaly se pouze valy u myslivny při rybníku Hlubokém, asi 50 kroků sev. od kostela. Lepějovice se připomínají již r. 1167 jako ves se dvorem kláštera Litomyšlského. Tvrz byla r. 1506 již pustá a ves za- nikla ve válce 301eté. — Starobylý kostel sv. Michala s idyllickým hřbi- tovem v lese opodál hráze s mohutnými duby měl r. 1350 svého plebána. Na věži zvon z r. 1554.

Kostci v Lepějovicích.

Jihových. odtud rozkládá se dědina Bezděkov u Choltic (421 ob.). Ves náležela ke zboží bisk. Olomúckého; pak měla několik různých držitelů, z nichž od posledního Václava z Nestajova a Žehušic ji r. 1491 ■kcupil Vilém z Pernštejna.

Typický dřevěný statek polabský je čís. 1., jehož vrata v let. 50tých měla ještě vížku se zvonkem, naproti němu, nad rybníkem, stojí bývalá zájezdní panská hospoda s podloubím, u níž stávala panská kovárna, po- dobně stavěná. To jsou zbytky lidového stavitelství.

Na jih odtud stojí dvůr Luhy, na jehož místě stávala ves, jež ve válce 301eté zanikla.

Na záp. čtvrt hodiny po silnici k Cholticům je samota Medenice s býv. mlýnem a vysušeným rybníkem.

Podél trati přijdeme k nádraží choltickému, od něhož vede na jz. sil- nice do městyse Choltic (108 domů s 878 ob.) se zámkem, anglickým parkem a oborou. V parku jsou zachovány zdí a sklepy bývalé tvrze pánů z Choltic.

- 586 -

Nejstarší známý držitel Choltic byl Beneš z Choltic, který se již r. 1285 připomíná. Na konci XIV. stol. bylo Cholticko rozděleno na dvě polovice, z nichž jednu držel Jindřich Lacembok z Košumberka, druhou Vaněk Sekyrka z Choltic. Koncem stol. XV. vešli v držení obou polovic Boubínští z Újezda, kteří se zvali odtud Choltickými; a sice byli to braří Jaroslav a Petr, kteří se o zboží na polovic rozdělili. Syn Jaroslavův Pavel zadlužil svou polovici tak, že mu byla prodána a dostala se v držení Jana Pleského z Levína; poručník dědiců jeho, Mikuláše a Jiříka Ro- hovládů z Bělé prodal ji r. 1542 panu Jiříkovi z Gerštorfu, který již rok před tím 1541 koupil od syna Petrova Diviše Boubínského z Újezda jeho díl. Tak byly zase obě polovice spojeny v rukou jednoho pána.

K Cholticku přikoupil mnohé okolní statky; jeho přičiněním snad byly Choltíce povýšeny na městečko. Okolo r. 1542 oženil se s Kateřinou ze Svojšic, jejíž synové z prvního manželství, Albrecht a Beneš Benedové z Nečtin r. 1553 Jiříkovi prodali po ní zděděné zboží Svojšické. Jiřík ze- mřel r. 1558 poručiv svůj statek svému synu Bernardovi a vnukům po svém starším synu Janovi; Bernard si vzal zámek Choltice s městečkem, vsí Chrtníky, Veselí, Svinčany, Poběžovice, Tupesy, Loděnice, Urbanice, Lipoltice, Vícemilice Dolní, několik mlýnů a dvorů. Po něm od r. 1574 držel zboží Jiřík ml. z Gerštorfu, jenž byl hejtmanem kraje chrudimského; r. Ib09 zvolen za defensora, přiznávaje se, jako všecko obyvatelstvo zboží jeho, k podobojí. Manželkou byla Johanka Střelova z Rokyc. Zemřel r. 1613 a správy zboží ujal se syn Štěpán místo nejmladšího nezletilého Jindřicha, který za nedlouho z historie vůbec mizí.

V bouřných dobách po r. 1618 stáli bratři Bernard Mikuláš a Štěpán z Gerštorfu při straně zimního krále Bedřicha, začež odsouzen Bernard ku ztrátě třetiny svého zboží a Štěpán ku ztrátě dvou třetin. Choltice a Svojšice r. 1623 prodány Krištofu Šimonovi svob. p. z Thunu, nejv. hof- mistru kr. Ferdinanda III., jenž skoupil několik konfiskovaných statků. R. 1629 povýšeni Thunové do stavu hraběcího. Zemřel r. 1635, raněn byv v bitvě u Nordlíngen. Vnuk jeho, syn Sigmunda hr. Thuna, Romedius Konstantin (nar. 1641 v Cholticích) stal se pánem zboží choltického a učinil z něho majorát, t 1700); po něm byl Rom. František Jan (zemř 1719), jehož vdova prodala zboží 1721 Václavu Chotkovi, svob. p. z Chotkova. od něhož 1722 je koupil Norbert hr. z Trautmansdorfu, ale již 1731 Marie Filipína z Thunu koupila zboží pro syna Jana Jos. Antonína, od té doby náleží hraběcí rodině Thun-Hohensteinské. Nynější panství Choltické vzniklo spojením 5 rytířských statků: Choltic, Svinčan, Svojšic, Štěpáno- va a Valů.

Zámek jest budova patrová, vystavěná v obvyklém slohu XVII. stol., k niž přiléhá pěkný angl. park s daňčí oborou, v níž pravou ozdobou jsou staleté duby.

— 587 —

Ježto Thunové bydleli bud v Děčíně nebo v Praze, zámek zdejší zpustl velice a teprve Romedius Konst. hr. z Thunu (1641 — 1700), zakla- datel majorátu choltického, jej přestavěl, opevnil hradbami a obehnal pří- kopy, terasami a zvedacím mostem, který později zasypán. Zámek jest jen do polovice hotov; dle původního plánu měl míti 2 křídla s kaplí ve středu. Měl 4 věže s arkýři. Vrata střežili 2 faunové. V 18. stol. ozdobil zámek skvostnými malbami Quirin Jahn (nar. 1739, zemř. 1802), který vy- nikal nejen jako malíř, ale jako architekt i spisovatel.

Perlou zámku jest kaple, zároveň farní kostel sv. Romedia, vystavěný barokně v 1. 1638—1691 hrabětem Romediem Konstantinem. Má půdorys osmiúhelníka s pilíři révovím ozdobenými, kupolovitá klenba končí osmi- stěnnou lucernou. Vnitřek vyzdoben umělecky prací kamenickou a stu- katerskou od Petra Pavla Vaga z ital. města Como. Malby a nápisy na zdech navrhl biskup hrad. Jan z Talmberka. Na stropě lucerny zobra- zena jest nejsv. Trojice, kolem níž je 8 obrazu, představujících hlavní cnosti sv. Romedia.

V kupoli jest 16 obrazů ze Starého Zákona, pod nimiž jest několik erbů hrabat z rodu Thunů a Salmů s nápisy; na pilířích jsou sádrové sochy sv. Petra a Pavla, čtyř evangelistův a čtyř cirk. učitelů; mezi nimi jest 10 výjevu ze života sv. Romedia a nad těmi znak Salmů a Thunů. Pod nimi jest obraz světce, kterak vymítá zlého ducha a naproti němu vidění sv. Vígilia po smrti sv. Romedia. Na 5 slepých oknech jsou malby: hradu Ho- henwartu hrabat z Thaurů, z nichž pocházel sv. Romedius, poustevny sv. Rom. v údolí Kastelpfundském v Tyrolsku, hradu Thaur a hradu Andechs.

Pod okny jsou sádrové sochy >kacířu«: Aria, Šimona čaroděje, Ne- storia, Luthera, Kalvína, Husa a Jeronýma. Ostatní části stěn vyplněny jsou sádrovými tvary rostlinnými a zvířecími.

Obraz sv. Romedia na hlavním oltáři maloval 1691 J. M. Rottmayer ve Vídni. Někdejší tabernakulum z 75 hřiv. stříbra zhotovené, r. 1810 dáno vládě s jiným stříbrným náčiním; nynější dřevěné tabernakulum a cínové sošky jsou z r. 1811. V sakristii bylo 13 obrazů (Kristus s 12 apoštoly), vydávaných za díla Skřetova, nyní zavěšeny jsou v oratoři; na zdi sa- kristie jsou malby: Smrt sv. Romedia a zázraky při jeho pohřbu.

Vedle kaple nalézala se lékárna pro chudé, kterouž bohatě nadal lidumil Rom. Konst. hr. z Thunu. Amand Friedenfels, kaplan, popsal la- tinsky tento kostel r. 1691 a vyzdobil četnými mědirytinami.

Při silnici ke Stojicím, na místě nynější, stála kamenná zvonice, opatřená hodinami se zvony z r. 1627, 1691 a 1780, jež r. 1848 vyhořela.

Z náměstí zámeckého, na němž naproti faře stojí socha nejsv. Tro- jice, přijdeme na Školské náměstí, jež zdobí t. zv. v 1 a š s k ý d ů m (č. 27), kde bydlili vlaští umělci v 17. stol. pracující na výzdobě zámecké kaple. Náměstí vysázeno jest lipami, ulicí na vých. přijdeme ke hřbitovu z r.

- 588 -

1787; zde rodinná hrobka hr. Thunú z Hohensteinu a Kristus na kříž; z karrarského mramoru tesaný, italská práce. Povšimnutí zasluhují 2 ko- vané kříže náhrobní z r. 1708.

Na hřbitově odpočívá básník Bohdan Jelínek (nar. 2. VI. 1851 a zemř. 19. V. 1874). Přátelé a ctitelé postavili mu pomník, který odhalen 3. X. 1909. Reliéf na něm jest práce akad. sochaře Jos. Šejnosta z Prahy. Blízko něho odpočívá mladý druh jeho Frant. Nechvíle (nar. 1848, zemř. 1872), autor monografie Choltic.

Náměstí v Choiticích.

V Choiticích se narodil též malíř Jos. Hellich (* 1807, t 1880); v letech 1860 žil zde Václ. Trnobranský, hospodář, úředník a humorista český.

Nemožno zapomenouti dvou českých pracovníků, kováře Jana Pech- mana (zemř. 1882 ve věku 87 let) a koláře Jos. Levinského (zemř. 1864 v stáří 76 let), kteří svým svědectvím potvrdili, že vynálezcem ruchadla jest Frant. Veverka, nikoliv Fr. Kainz, panský hosp. úředník, který r. 1832 vynález ruchadla prohlašoval za svůj.

Pečeť městýse Choltic ukazuje ve štítu mlýnský kámen, nad ním 2 skřížená kladiva hornická. (V r. 1672: Peczet miestycz Colditz.)

Nad nádražím choltickým vypíná se Jánský kopec s třešňovkou, s býv. letohrádkem, ovčíny a samotou, zvané Chudoba. Odtud čtvrt hodiny jv. leží ves Jenikovice (408 ob.) (původně Něnkovice), jež patří k nejstarším osadám v okolí. Byla rodinným sídlem rytířů Něnkov- ských z Něnkovic. Tvrz připomíná se již r. 1227, kdy Kojata z Hrabišic ji odkazuje Miquardovi. Ke konci XIV. st. drželi Něnkovice bratří Hanek

a Jan. V pol. 15. stol. koupil je Ludvík z Chlumku, který provdal dceru za vladyku Mikuláše z Medonos, jehož potomci psali se Něnkovskými z Medonos; ti prodali r. 1561 Něnkovice Zdeňkovi Komárovskému z Li- banic; jeho syn Václav postoupil r. 1578 tvrze se dvorem, mlýnem atd. Smilovi Václ. Myškoví ze Žlunic. Jeho čtyři synové postoupili N. Zikmun- dovi Čertorejskému z Čertorej a na Skalách. R. 1616 byla majitelkou zboží Kateřina Kořenská z Pichlperka. Po Kořenských za války 301eté držel zboží Petr Bořek Hamza ze Zabědovic, po jehož smrti 1648 (tehdy již se říkalo Jenkovice) koupeno zboží pro komoru českou. Od té doby zů- staly N. spojeny s panstvím pardubským.

Tvrz Něnkovická stála na místě č. 10, dvůr poplužní na místě č. 20, z něhož povstala osada Jenikovice Nové.

Ze stanice choltické vede silnice na j. do starodávné osady S v i n č a- n y (622 ob.), zahalené v zeleni ovocných stromů. Uprostřed osady stoji ve stínu starých lip kostel se hřbitůvkem, kolem něhož rozkládají se statky a chalupy. V čís. 8 stávala původní tvrz, z níž pouze část příkopu jest zachována. Již r. 1226 připomíná se vladyka Kříšťan a r. 1244 Vlček ze Svinčan. Po smrti Havla ze Svinčan daroval král Václav IV. r. 1385 Svinčany tvrz a dvůr Strnadovi z Poděhus. Jindřich Lacembok z Chlumu prodal r. 1397 Svinčany Janovi ze Zdechovic; majitelé se dosti často stří- dali; r. 1440 byl tu Bohunek z Lepějovic, pak Procek ze Svinčan z rodu Dubánků z Duban, kteří r. 1485 je prodali Janovi Tuněchodskému z Pobě- žovic. Synovec jeho pak zboží prodal obci města Chrudimě, od níž je koupil Jiřík z Gerštorfu. R. 1612 připadly Bernartovi Mikulášovi z Ger- štorfu, jemuž však skonfiskovány a r. 1624 s Urbanicemi a Chrtníky pro- dány Krist. Šimonovi z Thunu, jenž je opět spojil s Choltickem.

Kostel sv. Vavřince, do r. 1764 ještě dřevěný, připomíná se již r. 1350 me- zi farními biskupství lito- myšlského. Nynější kostel pochází z r. 1768; věž s ci- bulovitou bání má zvony z r. 1483 a 1591. Za hlav- ním barokním oltářem na zdi freskový obraz sv. Va- vřince od jesuity Jos. Kra- molína z r. 1774. Ve zdi kostela i hřbitova vsazeno jest 12 náhrobních kame- nů s erby Gerštorfu, Stře- lů, Andělů, Muchků a

Vančurů Z Řehnic Z let Kostel ve Svinčanech.

590 —

1574 — 1612. Požárem r. 1913 uvnitř kostela zničeny fresky Kramolínovy. naproti kostelu stojí jednopatrová fara z r. 1778 s valbovou střechou, jejíž jídelna i chodba vyzdobeny Kramolínovými freskami. Zachovaný archiv je z r. 1683.

K polit, obci náleží 6 domku, tvořících Svinčanskou N á k e 1 na samých hranicích okresu směrem k Herm. Městci.

Hájovna u sv. Antonína u Sv

Jižně od Svinčan po silnici asi čtvrt hodiny na vrchu Raškovci roz- kládá se osada Horní Raškovice (165 ob.). Zde druhdy býval vy- datný lom na mlýnské kameny dle Urbáře Choltického ještě r. 1683 »nej- lepší v celém král. Českém«. Od r. 1750 jsou lomy pusty. Skalníci s rychtá- řem spravovali se zvláštním řádem. Návesní skála jest největší, záp. od ní Bezedná; jiné jsou Breberka a Ovčí jáma. V jedné dosud lze spatřiti nedovykroužený žernov.

S blízké »Vys. skály« jest rozkošný pohled do roviny až k Josefovu. Pod ní k s. jsou rozsáhlé třešňové aleje na Lebce«, jež v květu po- skytují nádherný pohled.

Na jv. odtud leží při erární silnici chrudimsko-čáslavské stará ves Stojíce (548 ob.), jež byla r. 1349 farní v biskupství Litomyšlském. Ode

- 591

dávna byla příslušenstvím statku Svojšického a s ním připadla r. 1599 k Choltickému panství.

Fara v XVII. stol. zanikla. Kostel Všech Svatých je nyní filiální. Stavba původně gotická zachovala se bez porušení jen v presbytáři a v sakristii, kde zachovány původní dva portály. Z té doby je sanktuarium ve zdi u otláře. V presbytáři oltář Všech Svatých a obraz sv. Václava. R. 1711 přestavěna loď a věž, v níž jsou zvony z r. 1473 a 1557. Na hřbi- tově ve zdi zasazen náhrobní kámen z r. 1589. Na konci vsi jest dvůr z r. 1700. Na silnici stojicko-choltické morový sloup.

K polit, obci stojické, jz. asi % hod., náleží obec H o 1 o t í n (170 ob.). Byla r. 1413 se Svojšicemi spojena, s nimiž po r. 1620 skonfiskována a prodána Krist. Šimonovi svob. p. z Thunu.

Od Stojíc polní cestou směrem sevzáp. přijdeme do vsi S v o j š i c (391 ob.), na Zlatotoku ležící.

U dvora stojí tvrz, jejíž zdi, věž s komnatami a sklepy zachovány jsou; překvapí dvě borovice na ssutinách směle rostoucí. Tvrz bývala sídlem pánů ze Svojšic, r. 1365 Mikšíka ze Svojšic. Okolo r. 1415 zemřela na Svojšicích Anna z Mrdic, skrze niž dostaly se Svojšice v držení Ruthartův z Malešova, kteří se pak psali ze Svojšic. V druhé pol. XV. stol. držel Svojšice Jan ze Svojšic (zemř. 1497) a po něm do r. 1523 Petr ze Svojšic. načež zboží to »na Železných horách le- žící« se dostalo jeho sestře Kateřině ze Svojšic, provdané prvé za Benedu z Neč- tin, po druhé za Jiříka Gerštorfa z Gerš- torfu; po něm dědil Svojšice jeho vnuk Jiřík st. z Gerštorfu.

Dcera tohoto Kateřina Mladotová prodala r. 1599 Svojšice Johance Gerš- torfové z Rokyc a na Cholticích, kteráž je r. 1615 odkázala Štěp. z Gerštorfu, je- muž však pro rebelii 1620 skonfiskovány a prodány Krist. Ším. sv. p. z Thunu, kte- rý sídlil v Děčíně a zde měl správce. Tehdy Svojšice mnoho trpěly od dragou- nů Trčkových, kteří r. 1634 tvrz zapálili. Na cestě v Stojícím, v myslivně, na- rodila se Julie Sýkorová, dcera lesního, potomní manželka českého publicisty Karla Havlíčka.

Mezi Svojšicemi a Chrtníky jest pan- ská kruhovka, s mocnými vrstvami hlíny cihlářské; při ní je malá osada Cihel- na (19 d„ 190 ob.). Morový sloup u Stojíc.

ř.92 -

Tvrz ve Svojšicích.

Od Choltic jz. po silnici K> hod. kolem panské obory dojdeme do rozkošného údolí Zlatotoku, v němž roztroušeny domky vísky, zvané Chrtníky (240 ob.), jež se připomínají r. 1407. Z blízkého Havraníku jest pěkná vyhlídka do okolí. Pěkná partie jest u pily s rybníkem, se sráznými skalami.

Za Y* hod. na j. od rybníka Chrtnického přijdeme do Ledeč, jejíž domky jsou malebně roztroušeny v zeleni stromů. V č. 1 stávala tvrz, sídlo to vladyků z Ledeč.

Od Choltic sz. (K hod.) je ves Jedousov (s 481 obyv.). Druhdy ná- ležela ke zboží Štěpánovskému, kdy ji r. 1540 Zikmund z Ronovce prodal Čeňku Střelovi z Rokyc. Od této vsi sz. [H hod.) stojí Horečky dvůr,

na místě něhož stávaly N e c h 1 e b y, zaniklé ve 301eté válce. Po silnici k s. přijdeme do vsi Š t ě p á n o v a (as 202 ob.).

Původní tvrz stála v nynější bažantnici, kde příkopy a valy nazna- čují zbytky její. V památkách XIV. st., za doby, kdy již tvrz stála, připo- míná se Jan ze Štěpánova, jenž držel r. 1387 ves Štěpánov a Benešovice; po něm tu byl Jan Zdechovec ze Zdechovic. Pak je v dějinách veliká me- zera, až zase od r. 1473 držel zboží Štěpán Anděl z Ronovce; jeho ná- stupce prodal je před r. 1524 Čeňkovi Střelovi z Rokyc. Potomci tohoto drželi je až do r. 1667, kdy Vilém Oldřich prodal je Janu Ctiborovi Jení- kovi Zásadskému z Gemsendorfu. Pak následovali od r. 1678 Pavel Leopold svob. pán z Valderode a r. 1684 Frant. Vojtěch Zigani (Cikán) z Čermné, jehož choť Anna Frant. z Dobřenic prodala Štěpánov r. 1706 Romedíovi Janovi z Thunu, jenž jej spojil s Cholticemi.

Odtud na sv. jest ves Klenovka (s 220 ob.), jež patřívala ke zboží Štěpánovskému.

Na silnici jižně od Přelouče ( !> hod.) na výšině je ves M o k o š í n (305 ob.). Uvádí se r. 1086 při zboží kláštera Opatovického, s ním připojena ke Kunětické hoře a s ní k panství pardubskému.

Od Mokošína záp. {'/> hod.) jest ves Benešovice (172 ob.) s dvo- rem popi. Původní tvrz stávala na návsi pod křížem. Jen malé zbytky zdiva se zachovaly. Jeden dvůr kmetcí patřil klášteru Opatovickému, na ostatní části seděl r. 1318 Havel z Brloha. Na konci XV. stol. byl držitelem Zígmund Anděl z Ronovce. Jeho syn Mikuláš 1538 prodal své 2 díly Vilémovi Dobřenskému z Dobřenic, který před r. 1541 koupil jiný díl od Jana Holce z Nemošic a držel vše až k Brlohu. Jeho dcera Eva prodala zboží Jiříku Oděradskému z Hrušová na Dobřeni, kterýž trh 1573 pře- veden na Bernarta z Gerštorfu a na Cholticích, při nichž zboží odtud zůstalo. R. 1706 již tvrze nebylo. S blízké Vinice pěkná vyhlídka do okolí.

Od Benešovic již. {'A hod.) jest osada Brloh (388 ob.) s popi. dvorem a mlýnem. Tvrz stávala u rybníka, jehož okolí jest velmi romantické. R. 1318 připomíná se Havel z Brloha. Před r. 1540 drželi Brloh po sobě Diviš, Bošinský z Božejova, Jan Holec z Nemošic, který jej prodal 1541 Vilémovi Dobřenskému z Dobřenic. R. 1602 Eva Stropínova z Dobřenic prodala zboží Adamovi z Valdštejna na Žehušicích.

Jihových. od Brloha ('< hod.) při silnici P o d v r d y (30 ob.) a od nich vých. přes silnici Tupesy (109 ob.). R. 1542 byly připojeny k Cholticku. Překvapující jsou krásné vodopády tupeské u rybníka Nadýmáku.

Od Mokošína jihových. (!•> hod.) na výšině jest ves Loděnice (85 ob.). V r. 1415 jmenuje se vladyka Jan z Loděnic.

Odtud již. ('-• hod.) jsou Poběžovice (29 d. s 163 ob.). Na tvrzi zdejší ku konci XIV. stol. seděli bratři Staněk Slaměnec a Martin. V XV.

stol. byly sídlem vladyk Tuněchodských z Poběžovic. R. 1440 připomínají se Diviš a Jan z Poběžovic na sněme Čáslavském. Tuněchodští vymřeli kolem r. 1731. Tvrz zbořena bezpochyby za vpádu Uhrů r. 1469 a přikou- pena potom k Cholticům.

Od Poběžovic vých. (K hod.) je osada Podhorky (42 ob.). Při silnici z Tupes H hod. na jih rozkládají se L i p o 1 t i c e (429 ob.). Blízká Tipolt. skála« (vys. 299 m) svými lomy poskytuje hojně staviva. Zbytky tvrze nacházejí se u čís. l.j jsou to části sklepu, valu a pří- kopu. Tvrz připom. se r. 1257, pak 1356 byla sídlem Jana, předka Šorcú z Valu, jehož potomci psali se vladykové z Lipoltic. Druhou část vsi držel Jaroš Lacembok z Chlumu a po něm Jindřich. Oba díly sloučil Václav Kavalec z Lipoltic, jenž se stal praotcem nového rodu Kavalců z Lipoltic. R. 1462 seděl tu Jan Litvín z Prudic, později Jan z Duban. Na poč. XVI. stol. drželi Lipoltice Žehušičtí z Nestajova, jimž r. 1547 byly skonfiskovány a prodány Jiřímu z Gerštorfu, jenž je připojil k Cholticku; v jeho rodě byly do r. 1618, kdy pro účastenství ve vzpouře odňaty a prodány 1623 Krist. svob. p. z Thunu.

Farní kostel sv. Matouše, v blízkosti bývalé tvrze, býval opevněn a příkopem obehnán. R. 1350 uvádí se co plebanie arcib. Pražského. Do r. 1620 bývali faráři podobojí. Neobsazená fara přikázána do 1783 faře svínčanské, kdy zřízena lokalie a v r. 1855 stala se opět farou.

Kostel byl r. 1870 opraven, 1892 přístavbou zvětšen, při čemž fresky ze XVII. stol. zničeny. Hlavní oltář maloval Jos. Papáček z Chrudimě. Sochy sv. Františka Ser. a sv. Františka de Pauly jsou mistrné práce řez- bářské původu neznámého.

As y* hod. záp. je zapomenutá samota M á j o v k a, býv. stará ho- spoda formanská, a za ní osada Pel echo v (100 ob.) s roztroušenými domky po údolí a mlýnem. Úvoz se serpentinou jest pěknou ukázkou di- vokých zdejších skalin.

Za Lipolticemi již. ('-■ hod.) při silnici s pěkným stromořadím je ves U r b a n i c e (175 ob.). Tvrz stávala na místě č. 1. Na konci XIV. stol. byly rozděleny na tři statky, z nichž dva drželi Prokop a Beneš bratří z Urbanic. V XV. st. byly spojeny v jedno. Tehdy asi v polovici století byla vystavěna tvrz. Ke konci století držel ves Vaněk Bečvář, měšťan v Čáslavi, po něm od r. 1467 Slavata z Chlumu. Tvrz a dvůr v Urbanicích prodala Vaňkova dcera Dorota Prokopovi z Štěnic, jenž ji r. 1486 prodal Slavatovi z Chlumu. R. 1541 přešly Urbanice na Jiříka Gerštorfa z Gerštor- fu a sdílely další osudy rodu jejich.

Od Přelouče jz. (K hod.) při silnici čáslavské jest ves Jankovice (250 ob.). Jako díl zboží přeloučského patřily klášteru Opatovickému. Roku 1437 zapsány kr. Sigmundem Divišovi Bořkovi z Miletínka, 1482 přešly z rukou knížat Minsterberských v ruce Štěpána Anděla z Ronovce, 1497 přiřkl je král Vladislav II. Vilému z Pernštýna.

Od Jankovic sevzáp. ('» hod.) jest ves Koz a šice (222 ob.) Po- všimnutí hodný jest zachovalý staročeský mlýn. Blízká výšina Vraždy pojí se s pověstí. R. 1227 dal Kojata Kozašice Benešovi. Náležely ke zboží kláštera Opatovického a sdílely s ním jeho osudy.

Jižně [H hod.) od Jankovic vede rozkošným údolím senickým silnice, při níž leží obec Seník (151 ob.). Náves, protékaná stružkami, jež na- plňují rybníčky ve stínu vykotlaných vrb a štíhlých topolů, jest pro osadu typickou.

Seník náležel z části k panství Zdechovickému a z části Žehušické- mu; měl tytéž osudy jako Benešovice.

Na silnici '■-• hod. j. pod Přeloučí je ves Lhota (227 ob.) se zastávkou státní dráhy.

Jižně od Lhoty ('•-• hod.) je ves Škudly (180 ob.). Zbytky tvrze vla- dycké nalézají se při č. 13. Patřila ke zboží kláštera Opatovického, později jako část zboží Přeloučského sdílela další s ním osudy. U vsi záp. vy- čnívá z rovinky skalka Čertovka, k níž se pojí různé pověstí.

Ve Lhotě a Škudlech pěstují se hlavně okurky a zelí.

Při silnici od Lhoty ke Zdechovicům jest ves Spitovice (326 ob.). R. 1467 uvádí se Jan z Sekyřic a Spitovic, r. 1488 Jan Spitovský na Zde- chovicích, kterého Štěpán Anděl z Ronovce pohání o plat k podací do Přelouče. Osudy další souvisí se Zdechovskými.

Na jz. od Spitovic leží prastará osada Zdechovice (607 ob.). Na tvrzi r. 1373 seděl Ješek ze Zdechovic, pak Jan Zdechovec ze Zdechovic seděním na Štěpánově, jehož dcery Anna a Dorota postoupily svého práva ke Zdechovicům Janovi Voděradovi ze Sekyřic. Tento zapsal 1451 bratřím Petrovi a Janovi Zdechovcům právo své na Zdechovicích tvrzi, dvoru popi. a vsí Spítovicích, Chvaleticích a Labětíně. Jan ze Sekyřic uvádí se r. 1493 jako majitel Zdechovic, které po něm držel Petr Sekerský z Vo- děrad. Ten však pro veliké dluhy o ně přišel. Rukojmí jeho postoupili je r. 1507 králi Vladislavovi II., jenž je zastavil Mikuláši Trčkovi z Lípy a na Lichtenburce. Ježto stavové čeští na sněme 1509 mluvili nejen proti za- stavování zámků královských vůbec, nýbrž i Zdechovic zvlášť, ježto vý- hrada se jen důchodův a nikoli statků nemovitých dotýká, král zástavu Zdechovic zdvihl a měl je v držení až do své smrti 1516. Mezi věřiteli krá- lovými vynikal Zdeněk Lev z Rožmitála, jenž pro dluh vedl právo na Zde- chovice, jemuž byly odhadnuty, totiž tvrz s dvorem popi., pivovarem a mlýnem, vsi Zdechovice, Chvaletice, Trnov (Trnávka), Řečeňany (Řeča- ny), Labětín a Spitovice v 1739 kop, ale to nestačilo na uhrazení dluhu královského. Nebyl dlouho v držení Zdechovic; r. 1520 seděl zde zápisně Václav Lorecký ze Lkouše. Na sněme r. 1523 způsobeno narovnání s Pe- trem Sudou z Řeneč, který postoupiv králi statku svého Janovic a Veselí, obdržel za to král. statek Zdechovice. Syn jeho Suda musil r. 1558 ná- lezem komor, soudu postoupiti Zdechovice Karlu ze Žerotína a na Ko-

596 -

líně, jehož syn Jan Lukáš r. 1585 prodal zboží to Hynkovi Vrabskému ze Vrábí, po němž je držel Kerunk Vrábský; od potomků jeho r. 1642 koupil zámek Zdechovice a zboží Václav st. z Věžník a na Malci, jehož potomci byli povýšeni pro zásluhy nejprve do stavu panského (1658), později (r. 1694) do hraběcího, od nich koupil statek r. 1722 Karel Josef hr. Paar, v jehož rodině zůstal do r. 1889, kdy prodán dr. Ottovi ryt. Mettalovi.

Na vršku, skoro na konci vsi, vypíná se chrám sv. Petra a Pavla, vystavěný na místě sešlého dřevěného r. 1716 Leopoldem hr. z Věžník. Na hlavním oltáři jest umělecky řezaný rám. Zvony jsou z r. 1481 a 1582. Kostel byl ve 14. stol. farním. V 15. a 16. stol. byla duchovní správa podobojí. Po bitvě bělohorské byl kostel přifařen k Přelouči až do r. 1689, kdy dosazen administrátor a r. 1704 obnovena fara.

Na místě býv. tvrze stojí zámek, dvoupatrová budova s věží a ho- dinami. Paarové vyzdobili komnaty uměleckými obrazy. U vchodu na nádvoří stojí kaple obnovená 1911. Kolem rozkládá se zahrada a stinný park, jímž protéká Červený potok. Okolí Zdechovic je romantické, zejména nádherné jsou partie (Kamenné postele, Katovec, Strážník) Proklatec, Hluboký.

Od Zdechovic na sz. na úpatí hory Mikšovy rozkládají se malebně Chvaletice (793 ob.). Tvrz stávala na vých. straně vsi na místě řeče- ném »Na zámkách*. Ves patřívala klášteru Sedleckému, ale tvrz se dvo- rem byla statkem vladyckým. R. 1393 byly sídlem Herše ze Chvaletic; r. 1407 Myslibora ze Chvaletic. R. 1436 zapsal cis. Sigmund Chvaletice s Labětínem, Telčicemi a Trnovou Kunši Voděradovi ze Sekyřic, jehož

potomci jí pak připojili ke statku zdechovickému, s nímž měla pak stejné další osudy. — Nynější farní kostel evang. ref. církve je z r. 1882; na místě něho stával dříve dřevěný bez věže z r. 1783. U stejnojmenné zastávky st. dr. jest obec Trnav- k a (v r. 1517 Trnov) (464 ob.). Ves náležela před válkami husitskými klášteru Sedleckému. Roku 1436 cis. Sigmund s jinými osadami za- psal ji Kunšovi Voděradovi ze Se- kyřic, jehož potomci ji připojili ke zboží Zdechovickému. Po vydání tolerančního patentu přiznali se osadníci k vyznání evang. augsb.; r. 1783 vystavěli si jednoduchou mo- dlitebnu a r. 1884 nynější kostel.

— 597

Od Trnávky záp. při silnici [% hod.) u levého břehu labského je ves Telčice (184 ob.). U dvora záp. blízko Labe stála tvrz, na níž seděli r. 1369 Jetřich a 1415 Jiřík z Telčic. R. 1436 zapsány jsou, někdy patřící klášteru Sedleckému, od cis. Sigmunda Kunšovi Voděradovi ze Sekyřic. Král Vladislav II. zapsal je Janovi Špánovi z Baršteina; po ném násle- doval Mikuláš Střela z Rokyc a konečně Jan ze Sekyřic a tak staly se částí zboží Zdechovického.

Kostelíček v Řečanech.

Při stanici st. dr. Kladruby rozkládá se při silnici na levém břehu Labe prastará ves Ř e č a n y (puv. Řečeňany) (538 ob.). R. 1289 uvádí se na vladyčím statku Jaroslav z Řečeňan. Ve 14. stol. náležela část vsi klášteru Sedleckému. Opat Jan r. 1364 prodal ves Mikulášovi ze Spito- vic, kteroužto zase zpět koupil r. 1405 opat od Jindřicha Lacemboka. R. 1436 zastaveny Kunšovi Voděradovi ze Sekyřic a drženy pak ke Zde- chovicúm. R. 1562 dědičně doprodány pánům ze Žerotína a na Kolíně, od nichž pak r. 1585 prodány Hynkovi Vrábskému z Vrábí a od těch dob mají osudy společné.

Původní osada je podkovovitě rozložena kolem kostela sv. Máří Magdaleny, který zdí obehnán stojí na kopečku. Jest to nejstarší kostelík v okresu ve slohu románském, jejž r. 1165 založil Předboj a vysvětil praž. biskup Daniel. Má jednu pravidelnou loď s apsidou k vých. obrácenou, která jest polokruhová a sklenuta čtvrtkoulí. Na západě jest věž s vcho- dem do kostela. Jediný oltář stojí v apsidě; po straně evangelia jest ve zdi sanktuarium zavřené mřížovými dvířkami, s obrubou kamennou. Při jižní straně jest nízká sakristie, jejíž zdi jsou na metr silné, s valenou

598 -

klenbou. Vnitřek kostela je chudě vypraven. Na věži jsou zvony z r. 1484 a 1505. Po bitvě bělohorské do r. 1689 byl přifařen k Přelouči. Od těch dob jest filiálním ke Zdechovicům. V 1. 1702 a 1893 byl opraven. Obyvatelstvo jest většinou evangelické.

Na vých. od Řečan je ves L a b ě t í n (315 ob.) s rozsáhlými obecními pastvinami při Labi. Přip. se r. 1333. Do r. 1421 bývala z části majetkem kláštera Sedleckého, jemuž ve válkách husitských odňat a zapsán r. 1436 Kunšovi Voděradovi ze Sekyřic. Ostatek náležel od r. 1451 ke zboží Zde- chovskému, jemuž se dostala celá ves ve stol. 16.

Zámek s kostelem sv. Václava v Kladrubech.

Ze Řečan sev. po silnici přejdeme most přes jezero Houšovec, o němž pověst Jan za chrta dán« zbásnil K. S. Schneider a zdramatisoval V. K. Klicpera, pak most labský c. k. dvoř. eráru, za nímž vede silnice opět přes most. Silnici krášlí košaté lípy, jejichž koruny tvoří zelenou klenbu a po obou stranách rozkládají se širé lučiny se skupinami stromů. Z leva od mostu zříme při Labi pěkné parkovité partie v Mošnici. Na rozcestí k Josefovu, u struhy, stojí socha sv. Jana Nep., přenesená ze dvoř. stájí vídeňských, a dojdeme po '■. hod. chůzí branou do osady Kladrub lidově Obory (510 ob.), s výstavností a rázem městským. Jádrem jsou budovy c. k. dvoř. hřebčince, středem jich cis. zámek.

Zámek jest patrová budova o dvou křídlech. V prvním patře jsou cis. pokoje upravené na krátký pobyt, s vyhlídkou do rozkošného parku. Na zámku (do parku) jsou dvoje sluneční hodiny s malbami Kramolíno- vými. V přízemí jsou úřadovny a byt c. k. dvoř. štítovního ředitele.

Ježto zám. archiv r. 1757 shořel, nemožno podati o zámku bezpečných zpráv. Kladruby byly při zboží klást. Sedleckého. R. 1359 připomíná se

Aleš a r. 1372 Dobral z Kladrub, kteří jistě zde svou tvrz měli. Karel VI. dal zbudovati zámek s parkem, jenž r. 1748 shořel, avšak záhy znova vystavěn byl. Dne 10. července 1757, právě když ve chrámu oslavováno vítězství zbraní císařských, vyhořel zámek opětně, jemuž padl za obět vzácný archiv. Na to byl Marií Terezií opraven, jak jest nyní.

Při zámku jest kostel sv. Václava, který měl již r. 1359 svého ple- bána. Když kostel r. 1757 vyhořel, opraven Marií Terezií. V době 7leté války nebylo duch. správce. Od r. 1720 do 1856 byli lokální kaplani a ad-

Moti\ z Kladrubského hřebčince.

ministrátoři, načež zřízena fara a r. 1875 přifařeny Selmice. R. 1857 kostel nově vystavěn ve slohu renaisančním s věží. Hlavní oltář má obraz za- vraždění sv. Václava, postranní pak sv. Alžbětu a sv. Františka Seraf. Pozoruhodné, ceny umělecké, jsou kříž z perleti a 3 obrázky darované jeruzalémským patriarchou J. V. a 3 mosaikové obrazy na kruchtě, k jubileu 501eté vlády.

Před zámkem na rozsáhlém prostranství k jihu jsou kůlny pro vozy a j., k sev. pak v dlouhých rovnoběžných řadách táhnou se konírny vzor- ně zařízené, pro matky, hřebce a j. a zimní jízdárna, domy pro úředni- ctvo a služebnictvo. Již za vlády Pernštejnů bývala v Kladrubech obora koňská. Nyní chovají se v hřebčinci jen koně kočároví; stádo koňské čítá celkem 440 kusů (94 matek, 9 hřebců, ostatní hříbata), pro něž je , třeba ročně přes 10.000 q sena, 7000 q slámy a 30 vag. ovsa. Služebni- ctva je_ přes 100 osob. Roční náklad je 230.000 K. Když r. 1855 komorní panství pardubské bylo prodáno, vyloučen z něho hřebčinec se 2200 jit.

r,o< > —

polí, luk a lesuv jako samostatný celek, jenž od té doby jest majetkem c. k. dv. eráru.

Na náměstí je fara, před ní socha sv. Donáta z r. 1728 a škola. Na Jelenišťatech (sev.) stojí umělecká socha Anděla strážce z r. 1720 a u č. 62. Bolestná matka z r. 1728.

Záp. u obce je hřbitov s kaplí sv. Kříže z r. 1670. Na sev. pří lese na Jelenišťatech založen r. 1898 chudobinec.

Kladruby pro příznivou polohu, chráněnou hvozdy chlumeckými od sevzáp., pro pěkné lučiny, lesy a blízké Labe jsou vyhledávány v letní době a četně navštěvovány cizinci a milovníky koní, školami zvěrolékař- skými a zemědělskými, ano i četní umělci svá studia zde konají. Krása Polabin a volně pasoucí se koně lákají malíře a výtvarníky i zahraniční. Správa hřebčince ochotně povoluje přístup do stájí a na žádost i koně předvádí.

Z hlavního prostranství — letní jízdárna — na západ vede 1 hod. dlouhé krásné lipové stromořadí přímo na Františkův dvůr, vysta- věný r. 1829, kde jsou stáje pro hříbata odstavená až do 4 r.

V sousedství dvora jest ves S e 1 m i c e (289 ob.), jejíž chalupy roze- staveny jsou dokola kolem tří návesních rybníků.

Ves patřívala klášteru Opatovickému, pak Sedleckému. R. 1436 za- psal je král Sigmund Vaňkovi z Miletínka; až do 16. st. patřily k Týnci n. L., pak ke Kunětické hoře, naposled k Pardubicům.

- 601 -

Do r. 1831 stával u čís. 33. dřevěný kostel sv. Vavřince, který byl v době předhusitské farním. Byl ve slohu polabských dřevěných staveb z prvé doby baroka. R. 1830 byl již tak sešlý, že r. 1831 prodán a roz- bourán. Kostel býval přifařen k Labské Týnici, od r. 1875 ke Kladrubům. Nový kostel se hřbitovem za vsí v čistě gotickém slohu vystavěn r. 1907. Na věži jsou zvony z r. 1563. Obraz sv. Vavřince na hlavním oltáři ma- loval Fr. Dvořák a na kruchtě freskový obraz sv. Jiří Rud. Mottloch. Památkou z dob podobojích jest měděný kalich.

Zámek v Ser

Od Přelouče na sev. za labským mostem je ves Břehy (502 ob.). Osada náležela 1086 klášteru Opatovickému; r. 1436 zapsána od kr. Sig- munda Divišovi Bořkovi z Miletínka a od těch dob zůstala při zboží pardubském. Živnost č. 13. bývala majetkem Frant. Veverky, vynálezce ruchadla. i

Sevvých. ('i hod.) je Výrov; samotu tvoří mlýn při náhonu Opa- tovickém, hospoda, škola a myslivna. Lesy jsou nádherné.

Od výrovské hráze na záp. po býv. hrázi rybníka Semínského za 1% hod., neb z Přelouče od evang. kostela ke Švábovně, ke strážnímu dom- ku přes trať a za ní v levo po pěšině lučinami za '-• hod. dojdeme k pře- vozu, za nímž na pravém břehu Labe rozkládá se velká osada Semín (786 ob.).

Na místě čís. 20. a 69. stávala vladycká tvrz, z níž zachovaly se pouze sklepy za čís. 56. Na tvrzi seděl r. 1339 Heřman ze Semína, r. 1359 Mi- kuláš Tatka ze Semína, jenž r. 1379 připomíná se jako patron zdejšího kostela. V následujících dobách byli majiteli Jan Sirotek ze Semína, Anna ze Slatinek do 1401 sama, pak se synem Janem ze Slatiny. V 15. stol. seděl na Semíně rod Hanykeřův, kteří psali se ze Semína n. L.; po nich

- (J02 -

asi 1480 Jan Kapoun ze Smiřic, od jehož dcery Anny ji koupil Jan Zde- chovský ze Sekyřic, který opět ji prodal 1494 Vilému z Pernštýna a r. 1497 prodal témuž tvrz pustou, čímž trvale spojeno s panstvím pardub- ským. Vedle zpuštěné tvrze v prvé pol. 16. stol. vystavěn patrový zá- mek; za ním je pivovar od r. 1691. V zámečku bývalo správcovství do r. 1855. K němu patřila do r. 1833 panská pálenka (č. 27.1 a allodiální dvůr, rozdělený 1780 na 5 usedlostí. Zbytky tehdejších staveb jsou empí- rová dvorská vrata, štíty a pálenka v témž slohu. Bývalá panská sýpka je z r. 1723.

Kosic

Jana Kř.

Se

Jižně na mírném vršku stojí kostelíček sv. Jana Kř. se hřbitovem a starobylou dřevěnou zvonicí se zvony z r. 1542 a 1606, jejíž modely jsou v pražském Národopisném museu a v městském museu v Přelouči. Kostel měl r. 1359 plebána.

Ves protéká stoka Opatovická, která žene vodárnu, mlýn s pilou, a je v době sucha velikým dobrodiním obce. Semín je rodištěm Vine. Častosl. Chvojky (nar. 1850), archeologa a kustoda >.Museje imperatora Nikolaje II. « v Kyjevě.

Ze Břehů sevzáp. po silnici bývalou oborou a po hrázi bývalého ryb- níka Semínského a Žernovského, lesem Bábinami, za nímž v právo pod kopcem Žernovem leskne se rybník Soprčský, za VA hod. dojdeme do S o p r č e. O něco sev. pod Sušinami je prastará osada Ž á r a v i c e (197 ob.). Obě osady náležely ke zboží kláštera Opatovického. R. 1436 držel je Diviš Bořek z Miletínka, po němž přešly na zboží pardubské. Nad ryb- níkem Švihovém stálo tvrziště, jehož zdi, sklepy a příkopy byly do ne- dávná ještě patrný.

Blízko Žáravic uvádí se tvrz Sušiny, jejíž dějiny souvisí s Bělou a Vyšeňovicemi.

- 603 -

Sev. od Žáravic na silnici chlumecké je ves Voleč (484 ob.), jež r. 1403 se připomíná při kostele Bělském. R. 1493 náležela se Sušinami ke zboží pardubskému.

Od Soprče na vých. leží Habřina Vlčí (490 ob.). Obec náležela klášteru Opatovickému, 1436 přešla v držení Diviše Bořka z Miletínka. Jan Žák st. z Krchleb r. 1462 prodal ves Janovi a Jiříkovi bratřím Ohništ- kům z Ohnišťan, a Janův syn Jan prodal ji obci města Chrudimě, které r. 1547 bylo Ferdinandem I. skonfiskováno a prodáno Janovi z Pernštýna a od té doby byla při zboží pardubském.

Sz. od Habřiny [H hod.) na návrší rozkládají se Vyšeňovice (dříve Vyšehnějovice) (376 ob.). Původní tvrz stávala v místě č. 4 a 32, měla jednu věž a byla trojími valy a příkopy obehnána; ještě ke konci XVIII. stol. bylo znáti stopy. Nejstarší známí držitelé jsou bratři Mareš a Jan z Vyšehnějovic; při dělení zboží r. 1411 podržel si Jan Vyšehnějo- vice; syn jeho Čeněk zboží prodal. Na konci XV. stol. drželi Vyšeňovice vladykové ze Solče, z nichž Sigmund Vyšehněvský ze Solče 1534 prodal zboží Jindř. Střelovi z Rokyc, který r. 1538 zboží své postoupil za 1250 kop Janovi z Pernštýna.

Od Vyšeňovic sevvých. na návrší rozkládá se ves Bělá Rohovla- dova (503 ob.). R. 1373 vládl Rohovlad Bělou. R. 1384 uvádí se Mikuláš z Bělé a jeden Rohovlad stal se r. 1415 zde farářem. R. 1447 jmenuje se Čemuta z Bělé, od něhož část vsi koupil Majmuš z Chvalkovic, vladyka na Bukovce, s níž další osudy sdílí.

Nynější kostel sv. Petra a Pavla pochází z r. 1768 a vystavěn z roz- valin blízké tvrze Sušinské. Kostel má pfesbytář gotický s přídavky ba- rokními; loď zaklenuta je plackou. Původní a nejstarší je kaple. Báňovitá věž má 3 zvony. Kolem kostela býval do r. 1842 hřbitov.

Kostel zdejší měl na konci XV. stol. svého plebána. Později byl filiál- ní do Bohdanče a r. 1807 fara obnovena.

Z Bělé vých. je obec Bukovka (418 ob.).

Původní tvrz stávala na místě č. 5 a patřila Bukovkům z Bukovky. R. 1373 dostala se Bukovka Bohuňkovi, po jehož smrti r. 1400 král Václav IV. ji dal jako odúmrť Chodovi z Mlazovic a Ješkovi Kdulinci z Ostro- míře. Za válek husitských žili zde Petr a Matěj z Bukovky. V pol. XV. sfol. držel Bukovku Majmuš z Chvalkovic, který se stal předkem nové linie Bukovských z Hustiřan, držel též Neratov. Syn jeho Bavor držel také Jílovku, ale dvůr Neratovský odstoupil 1495 Vilémovi z Pernštejna, jemuž po smrti jeho synové 1513 prodali i Bukovku.

Nade vsí vypíná se evang. ref. kostel, vystavěný 1861 ve slohu nové renaissance na místě dřevěného. Farářem zdejší církve byl zasloužilý Jos. Dobiáš (zemř. 1908). V r. 1881 vydával Historický časopis , věnovaný duchovnímu vývoji. S K. Havlíčkem stýkal se v Libenících.

Od Bukovky sevvých. je ves Hab řinka (130 ob.). Bývala při zboží

- 604 -

kláštera Opatovického; r. 1437 zapsal jí cis. Sigmund Alšovi z Ríesen- burka, za krále Jiřího 1468 převeden zápis na Petra Kdulince z Ostro- měře. Král Vladislav potvrdil Jindřichu st. kníž. Minsterberskému držení zboží kunětického i s touto vsí, kteréžto 1491 prodáno Vilémovi z Pern- štejna.

Sev. od Bělé jest obec Kasali ce (191 ob.). Dějiny její jsou tytéž, jako blízkých K a s a 1 i č e k (163 ob.).

Obě vsi náležely za Karla IV. Bernardu z Cimburka, jehož nástupce Albrecht prodal zboží Janovi z Orle, opatovi kláštera Opatovického, k němuž patřily od r. 1377 — 1421. Diviš Bořek z Miletínka zmocnil se 1421 kláštera Opatovického a jeho zboží, jehož držení mu potvrdil král Sigmund r. 1436 a 1437 přidal mu Přelouč. Od r. 1465 drželi Kasalské zboží Poděbradové, od r. 1521 Pernštejnové. — Na sev. straně vsi dosud lze spatřiti zbytky tvrziště s valy a příkopy.

Od Bělé sev. je osada Pravý (241 ob.). Tvrz stávala na místě č. 17; pahorek a valy většinou rozvezeny. Na tvrzi seděl r. 1402 Přibík z Prav. R. 1500 držel Pravý Mikuláš Rohovlad z Bělé, jenž je prodal Burjanovi Kanickému z Plotišť, jehož dcery 1521 prodaly vsi Vojtěchovi z Pernštejna. V těch dobách asi tvrz pustla.

Od labského mostu as '-■ hod. vých. polní cestou a po dlouhé lávce přes labiště na pravém břehu LaBe dojdeme do vsi Lohenic, Od nich jihových. k Valům leží ves Melice (Mělce) (265 ob.). Obě tyto osady náležely klášteru Doxanskému, později Opatovickému a 1436 byly při zboží Diviše Bořka z Miletínka, pak staly se zbožím pardubským. Obě obce trpěly nemálo záplavami labskými.

Z Přelouče po silnici přes Břehy, Výrov sevvých. po hrázi býv. ryb- níka, kolem rozsáhlých návějí pískových dojdeme do staré vsi Ž i v a n i c (704 ob.). Jindřich Zdík, biskup Olomúcký, koupil ves pro kostel Olo- múcký. Od r. 1361 byly v držení kláštera Opatovického. R. 1436 král Sigmund zapsal ves Diviši Bořkovi z Miletínka, po jehož synovi Sobě- slavovi 1468 přešla na krále Jiřího; syn pak Jindřich st. Minsterberský r. 1488 s jinými dědinami ji zastavil Václavu z Ňestajova a Žehušic, který prodal ji 1491 Vilému z Pernštejna panství pardubskému. — Ves tvoří širokou ulici, na jejímž vých. konci stojí gotický filiální kostelík Zvěst. P. Marie se hřbitovem; na věži zvon z r. 1692.

Od Živanic záp. v býv. rybníku je ves Nerad (249 ob.) a od ní sevzáp. u stoky Opatovické ves P ř e 1 o v i c e (401 ob.), jež sdílely stejné osudy se Živanicemi. Rovněž u stokv Opatovické leží ves Neratov (179 ob.), za níž lesknou se hladiny rybníků Rozhrna a Skřínu. Ves byla v době předhusitské v držení kláštera Opatovického, od r. 1420 patřila ke Ku- nětické hoře, s níž připadla k pardubskému panství.

Od léto obce vých. je Novinsko n od ní jižně Dědek, dědiny z dob Josefínských.

DR. FR. PATA:

CHLUMECKO N. CIDL.

Okres chlumecký jest částí hejtmanství novobydžovského; hraničí na s. s okresem novobydžovským, na v. s nechanským a přeloučským, na j. s kolínským a na z. královéměsteckým. Plocha okresu měří celkem 25.900 ha, z těch jest polí a pozemků vzdělávaných 14.100 ha, luk 2170 ha a zbytek nad 9000 ha jsou rybníky, lesy, pastviny, vodotoky a půda ne- plodná.

Povrch okresu jest mírně svahovitý, spíše rovinatý, v němž se lesk- nou hladiny rybníků a temnají rozsáhlé plochy lesní, zejména v jižní části. Nejvyšší místa jsou: Na vrších u Chejště 286 m., Kozí hůra pod Žehuní 270, Kostelník u Polních Chrčic 261, Tatrleň v lese Klamošce (mezi Kla- mošem a Štítem) 260, Kočičí hrádek sv. od Klamoše 257, Na Ouvoze u Mlíkosrb 256, u Vápna 254, Pod Presem u Převyšova 250, u Kundratic 247 a Písník u Rasoch 244.

Hlavní řekou okresu jest Cidlina, která přicházejíc od sev. od Nového Bydžova vchází do okresu u Mlíkosrb, teče směrem celkem jiho- západním k Chlumci a dále týmž směrem až k myslivně kundratické, kde v pravém úhlu obrací se k sevzáp., kol Hradiska a Žiželic ubírá se ke Zbrani, kde se vlévá do rybníka Žehuňského; zde končí její pouť v okrese chlumeckém; na druhé straně dlouhého rybníka u Žehuně vytéká a ústí pak za Libicí do Labe.

Před Chlumcem — proti Strašovce — vlévá se do Cidliny řeka B y- s t ř i c e, která přichází od vých. od Kratonoh v okresu nechanském. Kromě těchto dvou řek jest zde veliký počet potoků, z nichž uvádíme aspoň dva větší, Radovesnický a Lužecký, vlévajících se jednak do Cidli- ny, jednak do rybníků, jichž je na Chlumecku na 50. Okresu dotýká se také Labe, tvoříc na krátko na jihu u Labských Chrčic jeho hranici.

Obě řeky, Cidlina i Bystříce, mají velmi nízké břehy, rozlévají se a jejich zátopy a povodně způsobují často veliké škody; do let devade- sátých trpěla též většina pozemků mokrem, které hrozilo zkázou všemu rolnictví; od r. 1890 provádí se úsilná meliorace, jíž mnoho pozemků bylo odvodněno a zachráněno.

Jinak je půda velmi úrodná, na pravém břehu Cidliny je však úrod- nější fiež na levém. Pěstují se ve všech obcích všechny hospodářské plo-

— 606

diny a zejména, kde jsou pronajaté dvory, cukrovka velmi intensivně. V obvodu obcí Mlékosrb, Kosic, Kosiček daří se výborná žita, u Žiželic, u Lovčic, Lužce a Chejšt výtečné pšenice a ječmeny; vedle cukrovky pěstuje se jako průmyslová rostlina i čekanka; pro vývoz pěstuje se na polích hojně zeleniny, hlavně okurek, celeru, rajských jablíček a j. Ovoc- nictví se věnuje veliká péče, zejména pěstování třešní, višní a jablck. Okres jest, jak viděti, hlavně zemědělský, ač i průmyslových závodů jest zde slušný počet, jsou to hlavně cukrovary a pivovary.

	'^"♦THHtflrti		,:" i,' ~ ■■*£!%
	r,3j 1 3 *3	i	'■Wfc£-
Ifl 1
rí^	LLLáb.. '	3#
	SSfíBE	S	t§M

Mlýn »Hrázka« na Cidlině.

Na Chlumecku jest známo pěstování koní, chov hovězího i vepřo- vého dobytka i skotu. Rovněž rybníkářství se věnuje veliká péče.

V okrese jest íideikomisní panství Chlumec nad Cidlinou (s velko- statky Kratonohami a Vykleky v okresích sousedních), jehož majitelem jest Zdeněk hrabě Kinský ze Vchynic a Tetova. Obsahuje dohromady 1468282 ha. Dvory jsou většinou pronajaty.

Obyvatelstva čítá okres podle sčítání z r. 1910: 24.584, jež jest usa- zeno v 40 politických obcích (51 osadách). Města jsou dvě: Chlumec a Žiželice. Počet domů v okrese byl r. 1910 4142.

Okres protínají dvě erární silníce: kladsko-náchodsko-pražská a chlumecko-jičínská o 19.647 m. a okresní se 160 km. Veliký vliv na roz- voj průmyslu a obchodu mají též dvě trati železniční: severozápadní dráhy, jež se u Chlumce rozvětvuje na trať vedoucí k Poříčí přes Nový Bydžov, k Míttelwalde přes Král. Hradec a přes Vel. Osek ku Praze a Vídni; c. k. státní dráhy Chlumec-Králové Městec. Nově se projektují místní dráhy Chlumec-Labská Týnice a Chlumec-Pardubice.

- 607 -

Středem okresu jest starobylé město

CHLUMEC NAD CIDLINOU.

Leží na obou březích Cidliny, uprostřed rozlehlých nížin a lučin jejího dolního toku, nad něž se vypíná daleko po kraji viditelný vršek, v nejstarších dobách lesem porostlý, na jehož východním svahu stojí pra- starý kostel sv. Trojice a na vrcholu zámek »Koruna«, vévodící celému kraji.

Zámek »Karlova koruna« v Chlumci.

Ač zámek jest založením nový, z let 1721 — 1723, stojí přece na místě od pradávna osazeném a obydleném, neboť by jinak název osady »Chlumec« neměl smyslu, poněvadž nynější Chlumec nestojí na chlumci, t. j. na vrchu, nýbrž na úplné rovině.*)

Zdá se, že se původní obyvatelé zdejší usadili na vršku, t. j. chlumci již za dob pohanských a postavili si dřevěné hradiště, chráněné sruby. Lid ten choval domácí zvířata, pro něž bylo dosti píce po lesích i při řece, jež mu skýtala hojnost ryb, lovil zvěř v hlubokých lesích jednak pro potřebu, jednak pro nebezpečí, poněvadž tu byli medvčdi, vlci i divocí kanci.

Když po nějakém století hradiště buď nedostačovalo a bylo dobro- volně opuštěno, nebo bylo od nepřítele rozvaleno, postavil pán jednak

*) Použito jako pomůcek: Sedláčkových Hradů a zámků V. 1887; Hístor. a kult obrazu m. Chl. n. C. od K. Khuna a L. Nováka ve Výstavním katalogu Výstavy okr. Chlum. r. 1911; Adresář a popis pol. okresu novobydžovského, vydal A. Kudrnáč v Tur- nově 1912

- 608 -

pro sebe, jednak pro bezpečí svých poddaných tvrz níže v údolí, při řece Cidlině, jež založena byla mezi močály a skýtala tak všem ochranu za vpádu nepřátelského, poněvadž byla i příkopy obehnána, jež se vodou z řeky napouštěly. Při tvrzi usazovali se též někteří obyvatelé, tak že po- vstala osada nová, Chlumec Menší zvaná. Tento a též Chlumec větší (starší) osadil pán řemeslníky i hospodáři, dal jim výsady a osada se stala městečkem. Snad se tak stalo za nejstarších nám známých držitelů Chlumce, totiž pánů ze Šternberka ve stol. XIII.

Město samo mnoho ze svých pamětí nezachovalo, neboť při velikém požáru r. 1775 z velké části vyhořelo i s děkanstvím a při tom přišly na zmar i knihy pamětní a archiv děkanský.

Tak jako o jiných městech, i o založení Chlumce se vypravují různé pověsti; jednu z nich má ve své »Kronice české« Václ. Hájek z Libočan a pro její zajímavost ji uvádíme: Léta 763 žena Býdova (jenž založil Bydžov) jménem Kráska, kteráž velmi krásné tváři byla, svému muži poddána býti nechtěla a častokrát říkávala: »Ó, co jest mi toho velmi líto, že jsem já Vlasty s jejími pannami neviděla! Bych já těch časů byla (r. 743 byly podle Hájka dívky poraženy), mimo jiné všecky ty dívky já na muže nej- ukrutnější bych byla.« — V jednu chvíli, uhlídavši čas příhodný a pojavši s sebou své služebnice, od muže svého Býda odešla a dům velmi pevný v lesích postaviti dala a rozkázala, aby sloul Chlumec, jakoby řekl »vršek«. Odtud pak časy potomními muži svému i jiným veliké škody činila, krávy zajímala, ovce odháněla a pastýře mordovati kázala. Slu- žebnice její měly ji, jako někdy Vlastu, u veliké poctivosti, a ona, čím déle jí takové štěstí sloužilo, tím více se vyzdvihovala. Však druhého roku rozkázáním. Býdovým od jeho služebníkův jest úkladně na cestě zamor- dována. —

Od prastarých dob býval Chlumec v držení rodu Šternberského. Po- jištěná spojitost tohoto rodu počíná Divišem z Divišova, jenž se připo- míná v listinách v 1. 1218 až 1240. Syn jeho Zdeslav r. 1235 jmenuje se »z Chlumce«, později pak, vystavěv na panství divišovském (v okrese vlašimském) nový hrad, jejž nazval Šternberkem, počal se psáti od r. 1249 »ze Šternberka« i s potomky svými.

V listinách od r. 1269 jmenují se synové: Albert, jenž dostal za díl Šternberk u Olomouce a žil i potomci jeho výhradně na Moravě, a Jaro- slav, který dostal český Šternberk. Tím povstaly dvě pošlosti: moravská a česká; tato vynikla zvláště v rodech Holických ze Št. a Konopištských ze Št. Prvější drželi napřed Chlumec. R. 1297 uvádí se Zdeslav, 1329 Ješek ze Št. a z Chlumce a ještě v 1. 1349—1358, 1380 Jan, 1389 Smil, 1393 Oldřich.

Téhož roku však vyškytá se Štěpán z Opočna, r. 1394 pak P ň t a z Častolovic, ale ien zástavou, neboť pak sedí tu opět Štěpán do roku 1397, kdy prodal tvrz a městečko Chlumec, Chl. menší, Kladruby, Olešnici,

- 609 -

Vídeň a Praskolesy Ottovi stár. z Berkova na Troskách. Za syna jeho OttyzBergovar. 1424 Boček z Poděbrad s Tábory dobyl Chlumce; nicméně později tu Otta i se svým synem Janem sídlel a hospo- dařil, zvláště když pozbyl Trosek. R. 1445 osvobodil obec Chlumeckou od robot a zdá se, že on nebo jeho nástupce až dosud připomínanou jen tvrz rozšířil v hrad a opevnil.

R. 1451 učinil Jan, nemaje dětí, zápis nápadní Hynkovi Berkovi z Du- be, Oldřichovi z Rohatec a Janovi z Němčic, aby se po jeho smrti v pan- ství chlumecké uvázati mohli. Když pak Jan r. 1458 zemřel, ujali Oldřich a Jan, jsouce sami již živi, Chlumec a osady příslušné.

Jan z Němčic dostal Chlumec a prodal jej r. 1461 Samuelovi z Hrádku. Nástupce tohoto Vaněk zValečova potvrdil Chlumeckým r. 1469 privilegium, dané jim od Otty z Bergova. Po jeho smrti r. 1488 držel Chlumec nějaký čas Jan z Landštejna, spolu pán na Tuchorazi. Ná- stupce jeho Vilém Zub z Landštejna, založil nový velký rybník panský, jímž zatopil některé dědiny obecní na východ od nynější Sabče a od Skalky ke dvoru Ostrovu.

R. 1511 byl pánem na Chlumci Zdeněk Kostka z Postupic a od r. 1517 syn jeho Vilém. Kostkové byli horlivými příznivci Jed- noty českobratrské, která též v Chlumci měla svůj »sbor«. Již r. 1496 konána zde byla schůze Jednoty. Když byl vydán patent o vypovědění Bratří z Čech, odešli též z Chlumecká r. 1548 do ciziny. R. 1521 prodal Vilém panství: Chlumec hrad, dvůr a město, vsi Nové Město, Olešnici, Levín, Kladruby, Písek, Kosičky, Starou Vodu, Karanice, Chuděřice, Pře- stavlky, Štít. Liples, Vídeň, Lužec, Rtanov, Klamoš, Ostrovnici, Újezd, Chýšf, Výkleky, Převýšov, Lovčice, Lišici, Vlkov, Lučící a Nepolisy Voj- těchovi z Pernštejna na Pardubicích. On i bratr a nástup- ce jeho Jan byli na Chlumecké laskaví a mnoho výsad jim k prospěchu dali. Za nich připojeny byly k Chlumecku město Bydžov a panství Hra- dištské a některé dědiny.

Toto rozsáhlé panství vyměnil Jan r. 1547 s králem Ferdinan- de m I. za konfiskované statky měst Hradce, Chrudimě, Jaroměře, Dvora a Tábora. Od té doby stal se Chlumec městem komory královské až do r. 1611. Za královské vlády přikupovány a vyměňovány dědiny a panství tak zaokrouhleno. Ferdinand I. potvrdil městu výsady, dal i nové a dal mu i brány městské, které byly již na spadnutí, opraviti. Z nedostatku peněz zastavil král Rudolf II. panství na nějaký čas r. 1577 Janovi ze Vchynic v 60.000 kop. gr. míš., ale r. 1579 opět ve správu komorní ujato. R. 1589 povolil císař měšťanům nové várky, dal též stavěti nový pivovar panský na předhradí, takže té doby byly v Chlumci tři pivovary: 1. pří kostele či u fary, 2. pří krámech a 3. kuldanovský či u valů.

Matíáš, stav se majitelem panství Chlumeckého, daroval je spolu s Kolínským r. 1611 Václavovi Vchynskému ze Vchynic a

- 610 -

T c t o v a, který se stal předkem všech nyní žijících tohoto rodu. Václav nenáviděl císaře Rudolfa a horlivě sloužil bratru jeho Matiáši. Při vpádu pasovském r. 1611 vyznamenal se a proto přijat do stavu panského. Obo- jetným svým chováním zalíbil se i stavům i Matiáši, jehož dovedl pře- svědčiti, že má nejvíce zásluh o jeho povýšení. Tím způsobem vyloudil na králi majestát, jímž mu darovány dva král. stolní statky Chlumec a Kolín. Tím se stal jedním z nejbohatších pánů českých, neboť držel též Zásmuky. Když to přišlo na jevo, byl obžalován r. 1615 u soudu zem- ského, že bez svolení stavův o svého pána ukládal a od čekance darv za to přijímal. Shrnulo se nyní naň od udavačů tolik vin, že nebyl ani ponechán na závazku cti, nýbrž zatčen a do vězení vsazen. Při přelíčení na soudu zemském (1616) odpustil mu císař pokutu (ztrátu hrdla) a od- soudil jej k doživotnímu vězení na hradě kladském. Vězení s ním sdílela i manželka jeho. Po roce uprchl do Krakova a, ač stavové na jeho do- padení vypsali cenu, vrátil se do Čech a ošálil r. 1618 stavy tak, že mn docela věřili a také Chlumec mu vrátili, ač současně s králem vyjedná- val. R. 1620 zabraňoval Václav poddaným svým světiti svátek Mistra Jana Husi v pondělí 6. července, při čemž jich několik zajal a na zámku uvěznil. Jakmile se zpráva o tom po okolí roznesla, shluklo se několik tisíc sedláků a oblehli zámek, zaříkajíce se, že dříve nepovolí, dokud se Václava nezmocní a jej neusmrtí. Pán hrozil zase jím. Když však mu docházela potrava, prosil sedláky o slitování. Ti však nechtěli povolit a nebyli by ho propustili, kdyby nebyli přijeli z Prahy komisaři, králem vyslaní k utišení té bouře. Jednoho obležení byl zbaven, druhému však neunikl, nebof komisaři jej vzali s sebou a na staroměstském rathauze uvěznili. Bitvou bělohorskou podruhé byl sproštěn vězení, následky od- souzení mu král. milostí odpuštěny, Chlumec navrácen a za Kolín mu dány některé konfiskované statky. Zemřel r. 1626 v Brně.

Jediný syn jeho Jan Oktavian obdržel r. 1626 zápis v deskách zemských na panství Chlumecké a statek Hradištský. Byl milovníkem íazyka českého, oblíben u císařův a povýšen r. 1676 do stavu hraběcího. Za něho Švédové zapálili r. 1634 Chlumec, dobyli též starého hradu, až jej opět císařští r. 1640 dobyli a Švédy vyhnali. Tehdy vůbec za války 301eté trpěl Chlumec nesčetnými svízely válečnými i požáry.

Syn jeho, vysoce vzdělaný František Oldřich, dal r. 1671 starý hrad obnoviti a stavěl pří něm podhradí; vystavěl též v 1. 1672 — 73 nový rathouz, nebof starý od r. 1618 »v prachu a ruíně« ležel. Zemřel r. 1699 bezdětek a nastoupil po něm mladší bratr jeho Václav Nor- bert Oktavian (f 1719). Podobně jako bratr zastával vysoké úřady; sídlil v Chlumci, o nějž horlivě pečoval, zveleboval, stavěl na př. most přes Cidlinu, Loretu, dům (majorát) nad masnými krámy. S povolením císaře učinil r. 1706 Chlumec nápadním statkem pro svého třetího syna Františka Ferdinanda, který za nové sídlo vystavěl zámek Ko-

- 611 -

runu. R. 1733 stihl Chlumec veliký požár, jemuž 40 stavení padlo za obět. Po smrti otcově r. 1741 nastoupil Leopold Ferdinand, nejvyšší lovčí v král. Českém. Za vlády jeho r. 1743 navštívila Chlumec Marie Te- rezie s chotěm svým Frant. Štěpánem Lotrinským. O dva roky později vyhořel starý hrad. Leopold Franl. zemřel r. 1760 a panství Chlumecké a Kratonohy držel syn jeho František Ferdinand, který zemře! v Jihlavě r. 1806. Nejstarší jeho syn Josef Leopold dal r. 1829 posta- viti novou školu pro 4 třídy. Zemřel 1831. Měl tři syny: Oktaviana, Jana a Františka (t 1851). Oktavian (* 1813, f 1896) byl dědičným členem

Rodný dům V. K. Klicpery v Chlumci n. Cidl.

panské sněmovny, tajným radou a za života všude známou osobností. Bratr jeho Jan byl c. k. rytmistrem a držel Barchov. S chotí Ifijíenií Da- daňovou měl dítky, z nichž nyní drží panství chlumecké po svém strýci Zdeněk hrabě Kinský (* 1844), c. k. komoří, dědičný hofmistr v král. Českém.

Kdy byl Chlumec na město povýšen a znakem nadán, neznámo. Znak městský je- v modrém štítě kostel stříbrné barvy se třemi okny, cihlovou střechou, stříbrnou vížkou též s cihlovou stříškou, na jejímž nejvyšším bodě je kulička se zlatým křížem.

Pověstným se stal Chlumec tragickou episodou ze selského povstání, jež se zde r. 1775 odehrála. Toho roku vydala Marie Terezie patent, jímž se robota lidu snížila o polovicí. Sedláci však měli za to, že vrch- nosti jim pravý stav zatajuji a že vyhlásily patent podvržený. Mínění to zavedlo selský lid na mnohých místech, zejména v krajině trutnovské a broumovské k tomu, že se shromáždili a Ve velikých zástupech táhli do Prahy pro ten pravý patent. Na cestě se k nim přidávali jiní a tak vy-

- 612 -

puklo selské povstání. Proti sedlákům bylo vysláno vojsko, které je buď zjímalo nebo rozprášilo. Zatím propukalo povstání i jinde. Také na Bydžovsku a Chlumecku sedláci se vzbouřili; bylo proti nim vysláno voj- sko, které je všude porazilo. U Chlumce byli vzbouření sedláci vehnáni do rybníka — nyní vysušeného; na tu porážku upomíná dosud pořekadlo: »Pořídíš jako sedláci u Chlumce. «

Děkanský chrám v Chlumci n. Cidl.

V Chlumci narodil se 23. list. 1792 Václav Kliment Klicpera, spiso- vatel, zakladatel české novodobé literatury dramatické a buditel ná- rodní; rovněž i bratr jeho František zasluhuje vděčné vzpomínky, kter^ ještě jako studující medicíny s jinými vlastenci domáhal se toho, aby byly obnoveny odpolední české hry ve stavovském divadle pražském, což se i stalo. — Chlumec je též rodištěm historického badatele, universitního professora dra Jaroslava Golla (* 1846).

Město Chlumec n. C. má rozlohy 1488 ha a leží 216 m n. m.j dělí se na čtyři okresy (I. město, II. Hradec, předm., III. Kolínské, IV. Pražské), jež čítají dohromady 589 domů a 4293 obyvatelů (z r. 1910). Jest sídlem okres, zastupitelství, c. k. okres, soudu, berního úřadu, poštovního, te- legrafního a telefonního úřadu, železniční stanice, c. k. notářství, četnické stanice, finanční stráže; dále jest tu děkanství, k jehož kolatuře patří obce; Chudeřicc, Kladruby, Levin, Lučice, Nepolisy, Nové Město, Pa- mětník, Písek se dvorem Ostrovem, Stará Voda, Volešnice; Židovská

- 613 —

obec; městská spořitelna, okres, hospodářská záložna, okres, nemoc, po- kladna; všeob. nemocnice; měst. škola chlap, i dívčí, obecná škola chlap, i dívčí, mateřská škola, pokrač. průmysl, škola; jednoroční běh při chlap, měšf. škole; veřejná knihovna a čítárna, zřízené nákladem města.

Z průmyslových závodů jen nejdůležitější buďtež uvedeny: elektrárna, parní pila velkostatku, hraběcí pivovar, strojní mlýn, pilníkárna, mecha- nická pletárna, továrna na stroje, výroba kuřáckých špiček se zname- nitým vývozem, cukrovar, sušárna čekanky, stanice pro pěstování semen; dále sluší uvésti zahradnictví velkostatku i vzorné rybářství a okresní školku, důležitou pro rozvoj sadařství a ovocnictví na okrese. —

Město, do nedávné doby nevýstavné, počíná se v poslední době značně zvelebovati. Počátek nového utěšeného rozvoje spadá do doby, kdy po- stavena nová školní budova v 1. 1898—1899. Potom jako kouzlem rozvinul se kolem školy velmi čilý stavební ruch, takže nyní vzniká mezí ní a nádražím nové předměstí a též na opačném konci města, na předměstí kolínském vyrostly v málo letech celé řady nových domů. Se stavebním ruchem oživl i průmysl a obchod vůbec. Veliký vliv na tento všeobecný rozkvět města má velmi výhodná poloha jeho na křižovatce drah.

Prohlédneme si nyní v krátkosti památnosti chlumecké.

Nejstarší budovou města je filiální chrám nejsv. Trojice na hřbitově. Vystavěn byl ve XII. stol. asi r. 1134, podle zprávy, zapsané v knize měšťana Dárka: »L. 1734 vykopán byl při zdi kostela sv. Trojice kámen, a nápis na něm ukazoval, že od založení kostela toho uplynulo 600 let a několik měsícův«.

Snad obyvatelstvo zdejší přijalo křesťanství záhy po příchodu sv. Cyrila a Methoda a snad také v X. stol. platně přispěl k rozšíření kře- sťanství v této krajině sv. Vojtěch, rodák ze sousední župy Libické. Roku 1350 byl farním až do polovice skoro stol. XV.. kdy byla fara přenesena k novému kostelu sv. Voršily. Jeho nynější zvonice pochází však z r. 1822. Když r. 1445 dostali měšťané chlumečtí právo užívati vlastní pečeti, zvo- lili si na ni obraz svého městského kostela nejsv. Trojíce.

Kdvž malý farní kostel sv. Trojice na hřbitově obyvatelstvu nepo- stačoval, založil Jan z Pernštejna s pomocí měšťanů nový prostrannější chrám na náměstí. Stavěl jej od r. 1536 — 1543 mistr Petr. Děkanský nyní chrám zasvěcen jest sv. Voršile m. o. a společnicím. Krásná tato gotická budova s vysokou pětipatrovou věží s barokní cibulí a lucernou je ozdobou chlumeckého náměstí; r. 1798 byl obnoven s mnohými pří- stavkv. Nade dveřmi na straně jižní je znak Pernšteinský: zubří hlava s kruhem. V chrámě jsou dva pěkné obrazy Spasitele a sv. Františka Xav., připisované Skřetovi; nástropní malba je práce jesuity Kramolína. Kolem chrámu býval hřbitov, z něhož zachovalo se několik náhrobních kamenů ze XVI. a XVII. stol., zasazených v zevní zdí chrámové na straně východní; náležejí jednak měšťanům, jednak šlechtě, pánům Berkům z Du-

- 614 -

bé; čitelnější mají letopočet 1554 (s odznakem řeznickým), 1560 (s odzn. mlynářským), 1601 (porybného). Pod věží chrámovou mívali měšťané svou zbrojírnu. Patronát mělo do r. 1620 město, od toho roku Václav hrabě Kinský, pán na Chlumci.

Klicperovo náměstí jest tvořeno kromě toho přízemními a jedno- patrovými domy, mezi nimiž vyniká prostá budova městské spořitelny s trOjhranným štítem uprostřed; před ní stojí pěkný pomník V. Kl. Klic- pery, jenž se narodil v č. 41. -I. , na němž zasazena prostá pamětní deska. Mariánský sloup na náměstí dal r. 1710 postaviti Václav Norbert Oktavian hr. Kinský.

Týž hrabě vystavěl v 1. 1714 — 19 po vzoru jiných také v Chlumci Loretu s nádvořím a ambity. Uprostřed stála kaple Panny Marie, v ambitech pak byly čtyři oltáře. Úmyslem hraběte bylo, aby tam byla škola, v níž by řád piaristský vyučoval, smrtí jeho však úmysl tento za- nikl. Když byla Loreta za cis. Josefa II. zrušena, byly ambity zazděny a místnosti upraveny za špitál pro staré a neduživé lidi, a jen v severo- západním rohu postavena nová jednoduchá kaple, dosud Loreta zvaná, do níž přenesen oltářík Černé Matky Boží z Lorety původní. Budova ie prosté, jednoduché stavení o jednom patře, jehož střed mírně vystupuje,

ie ozdoben pěkným portálem a na- hoře se zvyšuje o patro. V loretské zahradě se válí torso nějaké sochv, která se považuje za sochu Joná- šovu.

Hrad Chlumecký založen byl do čtverhranu, iehož rohy byly za- okrouhlenv. Obehnán bvl příko- pem, který se mohl vdou z Cidli- nv nodle potřphv panonštěti, suchv však nebvl nílrdv. Časem se tu na- neslo bahno, mezi ním? voda stoií a na němž roste na tře^h stranách rákosí: na severní str.in". kde se hrad dotýkal města, bvl příkop za- vezen a imravenv hi zahrádkv. Přes nříkopv chodí se na hradi.ště po dvou mostcích, icdnom na západní straně z ulice, druhém na straně severo-východní z ná- městí.

Hradiště neb prostora mezí pří- kopy jest lak veliká, že hrad Chin-

in lí< perův pomník \ Chlum

Cidl.

615 —

mccký počítá se k nejrozsáhlejším v Čechách. Jak A. Sedláček líčí, není pochyby, že tu stával nejen vlastní hrad čili obydlí panské, nýbrž také předhradí se všemi staveními hospodářskými a ještě asi zbývalo dosti prázdného místa. Na severní třetině hradiště byly v XVIII. stol. posta- veny stáje pro koně, na místě, kde dříve stávala panská oranžérie. Tuto zřídil Václav Norbert Oktavian na poč. XVIII. st.; z těchto zahrad, v nichž téměř ustavičné jaro býti se zdálo, a ze sklenníků mnoho vzácného ovoce bylo posíláno král. dvoru pruskému, neboť se klidily pytle ovoce se stromů pomerančových, citrónových a fíkových. Od ní k jihu jest široká ulice

Nádvoří Lorety v Chlumci n. Cidl.

a ostatek zabírají zahrady a zbytky panských stavení. Jak se zdá, bylo tu kromě hlavního domu, nad nímž se vysoká čtverhranná věž vypínala, ještě menší stavení. Od jednoho z nich zbyl roh při bytu zahradníkově. Za tímto jest zbytek vlastního zámku, stavení základů nepravidelných, jehož zdi jsou neobyčejně silné, jak lze viděti na východním sesutém íohu. V tomto rohu stávala prý kaple. V podzemí jsou veliké sklepy, je- jichž otvory jsou jedinými většími otvory v tomto stavení. V přízemí jsou skladiště. První a druhé poschodí, když zámek r. 1747 neopatrností vrát- ného vyhořel, rozmetáno, při čemž zbořena i severní část stavení, když se tam později kopalo, přišli na základy zdí a množství kostí. V jiho- západ, rohu nynější panské zahrady jest pěkná fíkovna. Na jihovýchodní straně za příkrpem zbyl ještě znamenitý kus náspu, který snad celý hrad obepínal.

Zkáza hradu počíná od té doby, co se stal Chlumec panstvím ko- morním; neboť páni na něm nebydleli, byl zanedbáván a pustl: r. 1554 byly. již krovy na spadnutí a teklo skrze ně, r. 1587 zdráhá se královský

616 -

hejtman Zikmund Bořanovský zde bydliti, opravy jsou však malé a ne- dostatečné. Teprve za hrabat Kinských byl opraven tak, že se v něm mohlo bydliti. Přece však na počátku XVIII. stol. nevyhovoval zařízením nové doby a stoje též mezi vodou naplněnými příkopy, neskytal vhod- ného vyhořel, rozmetáno, při čemž zbořena i severní část stavení; když vého sídla. Byly skoupeny nebo vyměněny vinice a zahrady měšťanů na vrchu nad městem a ve dvou letech postaven zámek nový. Plány vypra- coval Santin Eichel, Vlach, usazený na Hradčanech, stavbu provedl Frant. Maxm. Kaňka, stavitel z Prahy. Barokní stavba jeho, dokončená r. 1723, vypíná se malebně nad celým okolím na vrcholu kopce uprostřed lesního parku. Novému zámku bylo dáno jméno »Koruna«, a skuteční činí z da- leka dojem koruny, neboť skládá se ze střední hlavní části s kupolí a ze tří postranních křídel.

Císař Karel VI. vážil si velmi hraběte Frant. Ferdinanda a jsa jeho osobním přítelem, navštívil jej po dvakrát s císařovnou Alžbětou Kristi- nou a celým svým dvorem. Poprvé r. 1723, když se vracel z korunovace z Prahy, v té době právě nový zámek byl dokončen. Na pamět koruno- vace své korunou českou i pobytu svého v novém zámku nazval jej císař »Korunou Karlovou«. Podruhé přijel císař na hony r. 1732.

Zámek je nyní od smrti hrab. Octaviana opuštěn; rovněž jsou za- nedbány rozsáhlé skleníky i krásný druhdy park, v němž je malebná ba- íokní kaple Zvěstování P. Marie s věží a hodinami.

Kromě toho je u Chlumce ještě zámeček Sabeč, pěkná jedno- duchá budova o jednom patře s okny prostě orámovanými; mile působí svěží zeleň, v niž je přízemí cele zahaleno. V XVI. stol. býval zemanským sídlem (snad Otíka Ho- lovuského nebo jeho syna), nyní je tu dvůr.

Tím jsme v krátkosti prohlédli všechny památné budovy ve městě, zbývá nám ještě okres.

Od Karlovy koruny vydáme se na záp. po císařské silnici k Lovči- cům, kamž za hodinu dojdeme. Ce- sta nás vede mezi lesy Drabinou a Ohradou, v němž je chlumecká obo- ra, do níž byli zavedeni mufloni, virginští jeleni a jiná ještě zvěř ci- ^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^ zí, kromě domácí. — Na kmeni KaPl< chlumeckého zámku. starého dubu zřízen jest velmi

- 617 -

pěkný altan pro lovce na čekání. Na sev. u silnice jest panská myslivna Na kamenci a hned za ní rozkládá se stará ves L o v č i c e (1031 ob.), připomínající se již r. 1299 k panství Žiželickému. Bývala zde tvrz a dvůr, na níž seděli vladykové z Jíkve a z Lovčic. Ke konci XV. stol. byly Lov- čice přiděleny z části, v XVI. úplně ke Šlíbovicům a tvrz zdejší zanikla. Při kostele sv. Bartoloměje bývala fara, která opět obnovena r. 1880. Na věži kostelní zvony z r. 1585 a 1607; v chrámě cínová křtitelnice z r. 1614. K obci přidělen jest dvůr Bludy. Na sev. leží Velké a Ma- lé Lišíce (469 ob.). R. 1396 připomínají se L. jako statek Janův, kdež- to jiný Petr z Lišic prodal je t. roku Bartoši z L. V XVI. stol. patřily již

Zámeček »Sabeč« u Chlumce n. Cidl.

ke Chlumci. Severní část vsi, Malé Lišice nebo Lišičky, povstala okolo r. 1824 na místě býv. rybníka Božkovce. Na sv. při silnici chlumecko- lužecké leží jediný zbytek vsi Lhotky Jencovy, dvůr Lhotka, při němž za starodávna bývaly také tvrz a dvůr. Na tomto seděl r. 1395 Beneš ze Lhoty, odjinud z Tečmína (ves mezi Lišicemi a Lovčicemi, za- nikla po r. 1500); 1467 Mikuláš z Holovous; okolo r. 1472 koupil Lhotku Mikuláš Dobřenský z Dobřenic, jehož rod seděl tu do r. 1608, kdy ji koupil Karel Kapoun ze Svojkova, jenž ji r. 1612 prodal Václavovi ze Vchynic na Chlumci. Po té tvrz zdejší zanikla. Obyvatelstvo postoupivši své pozemky ke dvoru, přesídlilo do severněji položeného Lužce (1067 ob.). Ves s farním kostelem sv. Jiří ze XIV. stol. a tvrzí připomíná se r. 1325 jako sídlo Slaviborovo. Z několika vladyckých dvorců zbyl v XVI. stol. svobodnický dvůr; ostatek patřil ke Chlumci a z části ke Lhotce, později celá ves ke Chlumci. V XVIII. stol. bylo v okolí mnoho Adamitů.

Údolím potoka lužeckého na jv. přijdeme do obce N e p o 1 i s (1010 ob.), která se pův. nazývala Lepolisy. Stará ves, která ke konci XIII. st. patřila k Žiželicku, pak Tasovi ze Skuhrova, který tu r. 1347 postavil

- 618 -

dřevěný kostel. Hanuš Turkovec postoupil r. 1367 větši, část vesnice klášteru sv. Jiří na Hradčanech. Na této části seděli pak Nepolisští ze Záchraštan a r. 1522 dostala se k Chlumci. Na menší části byli různi držitelé, z nichž jeden postavil tu tvrz, již pustou připojil Vilém Kostka z Postupic r. 1513 k Chlumci. Na místě dřeveného kostelíka byl v no- vější době vystavěn nynější filiální kostel sv. Maří Magdaleny.

Na v. jest Luková (141 ob.) na pravém břehu Cidliny, kde v za- hradě posud je tvrziště, které se mohlo vodou opouštěti; po tvrzi zdejší nazývali se 1377 Zdeněk Lukovec z Mlékosrb, 1432 — 1445 Pavel z Luko- vé; v 1. 1472 — 86 seděl tu Havel ze Záchraštan, potom patřila k Mléko- srbúm a s nimi připojena r. 1528 ke Chlumci. Na v. dále přes Cidlinu leží farní ves Mlékosrby (416 ob.); bývala zde tvrz, na níž seděl r, 1375—1383 Jan Šesták z Přestavlk, 1395 Mik. Kokot ze Slemene; 1397 koupeny k Přestavlkúm; tvrz zanikla za Jana Bořka z Poličan (1495 — 96); 1528 prodal Václ. Bořek z Dohalic Mlékosrby, Lukovou a Zádražany a podací v Luhu Vojt. z Pernštejna, který je připojil k Chlumci. Když kostel na Luhu zanikl, založen r. 1709 kostel sv. Filipa a Jakuba v Mléko- srbech, r. 1787 zřízena tu lokalie a r. 1857 fara. Při kostele hrobka ro- diny Kinských. Kaple na návsi zasvěcena P. Marii Lurdské. Jsou zde dva mlýny, samota Luhy, panská myslivna. Bývaly tu též lázně, které jsou nyní zanedbány.

K Mlékosrbúm přifařeny jsou Velké Kosice (553 ob)., ležící na pravém břehu Bystřice. Přip. se již r. 1315. Bývala tu tvrz, na níž se- děli vladykové z Kosic, od r. 1395 pak Zdeněk z Labouně, jehož rod tu byl do r. 1519, kdy K. koupil Vilém Kostka a připojil je k Chlumci. O něco dále leží rovněž na pravém břehu Bystřice K osičky (538 ob.), jež r. 1371 držel Čeněk z Kosic; od r. 1521 patřily již k Chlumci. Na jih od Kosiček rozprostírá se veliký rybník Třesický, na jehož sev. hrázi sa- mota Třesický mlýn, pak samoty Domek lovce« (t. zv. Lovcovna) a »Do- mek Odla« (Odlovna); na sz. od rybníka, na j. od obou Kosic leží dvůr T ř e s i c e, někdy ves a tvrz, ve XIV. stol. asi dvojí statek, od r. 1451 jmění Jiříka z Pouchobrad. Mik. z Dobřenic je r. 1527 prodal k Chlumci. Na záp. odtud jest pěkný lesík, v němž je hájovna Přestaví ky; zde stávala, dříve ves a tvrz Přestavlky. R. 1369 drželi Př. čtyři /.emane, r. 1395 Mik. Kokot ze Slemene, 1395—1419 Unka z P.; po něm Vaněk Kavalec z Lipoltic, od r. 1437 brati i z Pouchobrad, 1454 Epik z Krucem- burka. Ke konci XV. st. koupeny ke Chlumci. Tvrz zanikla před r. 152t, ves teprve v XVII. stol. za války 301eté. Posud jest viděti okrouhlé tvrziště příkopem obehnané. Na jz. leží dvřr Oktavian, na z. na Cidlině pěkný jednopatrový mlýn Hrázka, na vých. straně lesa Luhy. Od dvora Třesického na j. vede silnice k žel. zastávce vsi K á r a n i c e (40 čísel), jež r. 1494 koupena od Vil. z Pernštejna a později připojena ke Chlumci; druhou část koupili Pernštejnové r. 1521. K ní patří osada Chudeřice

— 619 —

(30 čísel). Polím odtud na jih dosud se říká v Nedabelicích, ač osada lálo v XV. st. zanikla. Bávala tu tvrz, na níž sídleli vladykové z Neda- bylic, kteří měli na štítě straku, od níž potomci jejich se nazývali Stra- kové z Nedabylic. Tvrziště se nachází při rybníku Kocuříku. Podobné tvrziště jest ve vsi Staré Vodě záp. odtud, v níž byl farní kostel sv. Václava již před r. 1377, fara však v XVII. st. zanikla; patřila nej- prve k Přestavlkům, od kon. XV. st. do r. 1850 ke Chlumci. Na sz. ves Písek (495 ob.) s tvrzišlém býv. tvrze. Dvory Ostrov a Horka náležejí ke vsi Novému Městu (441 ob.), jež byla pův. jako městečko za- ložena před r. 1400, ale záhy sklesla na vesnici. Byla vždy příslušenstvím hradu Chlumce a své nynější pojmenování (pův. Nový Chlumec) má již v XVI. stol.

Z Nového Města vede na j. silnice, jež se za krátko dělí ve dvě: kolem dvora Rtanova do Klamoše (435 ob.), kde býval vladyčí statek s tvrzí, přip. r. 1356; r. 1397 koupil jej Milota z Úsova, od jehož po- tomků prodán byl 1521 k Chlumci; druhá do Chejště (339 ob.), kolem níž rozkládá se několik rybníku; jest zde cihelna a hrab. hájovna; r. 1898 postavena nová škola. Přes Malé Výkleky (226 ob.) na j. přijdeme do staré osady Vápna (228 ob.), jež dostala jméno od vápeníte půdy, opu- ky, které se hojně ve zdejších lomech dobývalo. Kostel sv. Jiří býval již ve XIV. stol. farním, ok. r. 1623 fara zanikla a byla obnovena teprve r. 1721. Stávala zde tvrz, jež zanikla. R. 1534 připojena k Chlumci. Od ní na z. leží ves Přepychy (122 ob.). Na j. od obou vsí rozkládá se veliký rybník Strašovský, na jehož západě jest bývalý dvůr Bukovina, jehož pozemky rozparcelovány a pronajaty, na jihu pak ves Stra- š o v (453 ob.) s úřadem nadlesním. Na j. odtud rozkládají se hluboké lesy až ke Kladrubům a Semínu na Přeloučsku. Na záp. cd Straio- va leží ves Komár o v (309 ob.), k níž náleží osada Kolesa, jež se piip. 1299; patřívala ke hradu Hra cištku, s jehož panstvím v XVI. st. piipojena k Chlumci. Ve XIV. a XV. st. byl tu farní kostel, avšak později fara zanikla a kostel r. 1699 zbořen. I ves zanikla a nynější vznikla teprve pozdě po rozpro- dání dvora. — Přes les Mžely ve- de silníce do vsi Ú j e Z d a, jež Zvonice ve Staré Vodě u Chlumce n. Cidl.

***

— 620 -

se přip. r. 1299 k Žíželicům. R. 1361 byl tu farní kostel sv. Jiljí, fara však v XVII. st. zanikla a ves přifařena k Vápnu. Od XV. st. patřil k Chlumci.

Sz. přes Štít ves (207 ob.) a samotu Charovnu přijdeme k osadě Pamětníku (59 čísel) na Cidlině, kde pův. byl jen mlýn a tři rolnické živnosti; náleží k polit, obci L u č i c ů m, sev. na Cidlině položeným (842 ob.); k těmto patří i samota Rakousy. Když r. 1110 vtrhli Polané do Čech, postavil se jim na odpor kníže Vladislav u Lučic, ale k bitvě ne-

Hlýn na Cidlině v Lučících.

došlo, poněvadž obě vojska dělila Cidlina, která se zde překročit ne- dala; proto táhli po řece dolů a srazili se až u Libice. Ve XIV. st. býval tu farní kostel, jenž patřil se vsí r. 1389 k hradu Chlumci, r. 1394 zas Půtovi z Častolovic, na poč. XV. st. Bohuňkovi Puklici z Čelčic, od XVI. stol. opět k Chlumci. Na hřbitově pěkná stará dřevěná zvonice, šindelem až dolů krytá a prkny pobitá. Na Cidlině mlýn částečně roubený. Před samým městem jest osada Kladruby (48 čísel) s mlýnem a samotou Skalkou, jež patří k polit, obci lučické.

Zbývá nám ještě jihozáp. část okresu. Z Chlumce n. C. vyjdeme na silnici vedoucí k Labské Týnici. Na pravé straně stojí budova ne- mocnice, dále pak v levo ves Volešnice (489 ob.), k níž patří osada Levín se dvorem hrab. Kinského. Na j. na pravém břehu Cidliny ves Loukonosy (347 ob.), jež byly r. 1299 a 1379 částí panství žíželického; později byly statkem Švíkův Levinských z Loukonos, ale zůstaly přece při Žiželicích, s nimiž koupeny ke Chlumci. Na levém břehu Cidliny leží ves H radistko (472 ob.), kde je fídeikomisní dvůr hraběcí a mlýn.

Obec je původu prastarého, ve XIV. stol. |iz zde stával hrad, tam, kde na sv. konci vesnice jest posud pahorek se Iři stran Cidlinou obtočený. Z piíkopu zbyl jen kus, z hradu, který byl |iž r. 1561 pustý, se neza- chovalo nic. Ve XIII. stol. sedel tu Sezima z Hořepníka, po něm Dětoch z Třebelovic jinak ze Žiželic; jeho dědicem byl r. i 324 Petr z Rožmberka, tohoto pak syn Oldřich. Vnuk jeho Oldřich, syn Jindřichův, prodal zboží Žiželické po r. 1420 králi Zikmundovi; pik je držel Jindřich z Wartcm berka a strýně jeho Machna, od r. 1454 hrabata z Valdštejna, kteří r. 1493 s králem Vladislavem Hradistko sijiěnili za klášter Hradiště n. ,'iz. Po jeho smrti 1517 ujal hrad pustý s městečkem Zd. Lev z Rožmitála. Pak se držitelé rychle střídali, r. 1533 dostalo se Janovi z Pernštejna, který je prodal r. 1547 králi Ferdinandovi, za něhož připojeno k Chlumci K Hradištku patří osada Roze- hnal, mezi nimiž ve velkém oblou ku se vlní rybník Proudnický. Na j. od Hradištka na stráni leži \ e Kundratice (1119 ob.), jež se přip. 1299 k Žižclicum, s nimiž byl\ připojeny v XVI. st. k Chlumci K obci té náležejí osady Chýni c e a Teto v na pokraji lesa So- kola; pod nimi — na j. od Hra- dištka — rozprostíral se kdysi ve- liký rybník Rukvas: zde zřízena i dostihová trať, na kterou zají koně z Kladrubského hřebe Ke Kundraticum patří i osada soch y, v níž byl před r. 1354 farní kcstel; fara však v XVII. st. zanikla a kostel sv. Havla je nyní filiální k Žižeiicúm. Znovu vystavěn r. 1680; jsou v něm dvě velmi cenné ci: křídlový obraz Večeře Páně na dřevě z dob Českých bratři, a krásně vyřezávaný oltář, v němž obraz sv. Havla (nový z r. 1898). Na jv. od kopce rasošského táhne se ves Hlavečník (620 ob.) k lesu Soudnému, v němž je myslivna; r. 1228 slul Hlavecko a patřil klášteru opatovickému, od r. 1299 k Žižeiicúm a pak k Chlumci. Od Rasoch na jz. u silnice chlumecko-týnické ves Lhota Uhlířská (398 ob.), ode dávna zboží kláštera sedleckého; r. 1436 za- psána Vaňkovi z Miletínka a držena pak k Pardubicím:.

V nejjiž. cípu okresu leži Chrčíce Labské (347 ob.), jež ještě v pol. XIX. stol. čítaly 16 čísel, vesměs statku a tři čísla: kovárnu, pazder- nu á hospodu za vsí na cesíe mezi Labskou Týnicí a Františkovem. V 2.

Stará dřevěná zvonice u Chlumce

Lučících

pol. XIX. si. stavěny domy u této části vsi, takže nynější osada Chrčíce Lab. obsahuje dvě části: Ves a Písek*, čítající 50 domu a 365 ob. Kde nynéjší osada se nalézá, stával dvůr, který náležel knížeti Soběs^vovi I. a v němž se chovali chrti k honbě (odtud název Chrtice (Chrčíce). Později náležel dvůr klášteru Sedleckému; 1434 zapsal Zikmund Ch. se zbožím 1 yneckým Vaňkovi z Miletínka.

R. 1899 vystavěl majitel panství Sváravy«, Emanuel Kokeš, na ka- lastru Labskochrčickém zámek Sváravuv se dvorem, k němuž patří jedna hájovna (výměra velkostatku 778 jiter 712 sáhů).

Asi půl hod. na sev. od Lab. Týnice leží ves Krakovaný (796 ob.). po níž se nazýval r. 1244 Honata z Kr. Vesel z K. prodal je r. 1325 klá- šteru Sedleckému; od r. 1436 držel je zápisně Vaněk z Miletínka, později připadly k Pardubicům. Katolický chrám je filiální do Lab. Týnice. Evangelický chrám založen r. 1784; sbor má zde svou faru, hřbitov i jednotřídní školu; značná čásl údů žije na Kolínsku, kde evan- gelíci vůbec jsou četněji zastoupeni. Ke Krakovanům jsou přiškoleny ves Božec (210 ob.), kde bývala někdy tvrz, a ves Lipec (285 ob.) rovněž nikdy s tvrzí; filiální chrám Nejsv. Trojice postaven r. 1597 majitelkou tvrze Žofií Klusákovou. Jan Oldřich Klusák z Kostelce prodal L. r. 1607 k panství Poděbradskému.

Na s. leží ves Radovesnice (820 ob.), r. 1346 příslušenství Žiže- lic až do poč. XVI. stol., kdy je v držení Slavatův z Chlumu; r. 1552 koupil je Jan Klusák z Kostelce, jenž tu založil tvrz a dvůr (f 1570). Po jeho smrti prodány Ondřeji Klusákoví, jehož syn Mikuláš prodal je r. 1607 k Poděbradům, k nimž připojena i také část, kterou držel bratr jeho k Lipci. Na v. jest osada Freudenthal, založená v 1. 1777 — 1783. Na z. leží ves Dománovice (244 ob.), přifařená do Ohař na Kolínsku a při- školená doChrčicPoln ích (375 ob.). Ves tato, nejzápadnější v okrese, přip. se r. 1361 ke klášteru Zderazskému. Císař Zikmund zapsal ji r. 1436 Mik. Skáloví ze Žlunic, po němž jí držel r. 1492 Václ. Opršal ze Žher, jehož potomci ji drželi až do XVI. stol., kdy byla vyplacena a připojena k Po- děbradům. Na zahrádce čísla 23. nalezeny, ovšem rozbité, popelnice. Na návsi nová zvonice. Odtud na sev. leží ves Ch o ť o v i c e (613 ob.), jež se svým kostelem Narození P. Marie odrážejí se v jasné vodě Žehunského rybníka. Kostel (přip. se 1357 jako farní) od povětří« spálený, byl r. 1670 pust; byl sice později obnoven, ale zůstal filiálním. V XV. stol. držel je Dobrn Vavák z Vlkova, potom patřily k Hradištku, později k Chlumci. K obci patří samota Mirko vice a poplužní dvůr Korec na břehu rybníka Žehunského. Dříve zde bývaly dvě vesnice Korce, větší a menší, při jedné byla tvrz a dvůr, na níž se 1266 připomínají vladykové z Korec. Ke konci XV. stol. drželi je Slavatové z Chlumu, kteří drahně dědin po- stoupili králi k udělání rvbníka Žehunského (před r, M98) a tak obě vsi

a snad i jiné zanikly. Rozsáhlý rybník tento je v horní části nehluboký, pravidelně tu v luka proměňovaný, kdežto část dolní, hluboká, je stále na vodě udržována. Oživei^je celý rok četným vodním ptactvem. Krásné pozadí mu tvoři táhlý kopec s temnými lesy, odkud je pěkná vyhlídka do údolí Cidliny a daleko do kraje. Na vých. při vtoku Cidliny do rybníka jest osada Zbraň, která patří k obci Končicům (530 ob.) nedaleko Žiželic. V XVI. stol. Končíce patřily k hradu Hradištku a s ním pak k Chlumci. Farní kostel sv. Stanislava přip. se již 1358, kdy tu měla po- dací kapitula Boleslavská; po r. 1623 fara zanikla, a když kostel r. 1726 shořel, již neobnoven.

Na vých. od Konéic, 1 hod. jz. od Chlumce, leží na Cidlině druhé město okresu

ŽIŽELICE NAD CIDLINOU (pu\. bydliště Žuželicuv). Mají 1725 ob., 361 dům. Václav II. daroval je 1299 Dětochovi z Třebélovic, jenž jim dal městská práva (snad r. 1312). Zemřel po r. 1318, odkázav Ž. Petrovi z Ro- žemberka (t 1347). Od XIV. stol. patřily ke hradu Hradištku a to až do r. 1534. Král Vladislav obnovil r. 1502 práva města, jemuž nová práva byla dána v 1. 1561 — 1584. V 1. 1534 až 1850 patřily ke Chlumci. Erb městský dostaly od Dttocha: Štít červeny a na něm dva stříbrné meče se zlatými rukovětím, křížem přeložené.

Farní chrám sv. Prokopa opata založil Petr z Rožmberka (f 14.-10. 1347), nejvýš, komorník král. Českého. Když měl rod Rožmberský po meči vymříti, vystoupil s povolením papežovým z řádu cisterciáckého a oženil se nejprve s Violou Těšínskou, vdovou po Václavu III., po její smrti pak s Kateřinou z Wartenberga. Krásnou památkou je gotická stříbrná mon- strance z r. 1530.

Od Žiželic na sev. při železniční trati leží ves Převýšov (423 ob.); ještě v 2. pol. XVIII. stol. stála osada Převýšov na výšině blíže Žiželic nad nízkým údolím řeky Cidliny. Když osada ta, několik schátralých již domků, v té době vyhořela, založili si obyvatelé její ves novou na místě nynějším, uzavřeném se strany severní a západní lesy. Od té doby na- zývána osada tato Nová Ves«, kterýžto název udržel se v lidu podnes, ač mladší generace užívá také jen správného názvu >Převýšov«. Les na straně západní nazývá se Víno<-, kde se dříve pěstovala réva, a na straně jižní pole ^Pres<>, kde býval domek, ve kterém se víno lisovalo.

Tím jsme prohlédli celý okres, ovšem v krátce, pokud rozsah místa, Chlumecku věnovaný, stačil. Jím také zavíráme popis východních Čech.

OBSAH VI. DÍLU

VÝCHODNÍ ČECHY

CAST II.

POLIČSKO — Dr. H. Adámek .... HLINECKO — Dr. H. V. Adámek . . SKUTECSKO — Dr. K. V. Adámek .... CHRUDIMSKO — Dr. H. V. Adámek . . NAZAVRŠSKO — Dr. H. V. Adámek . . L1T0MYŠLSK0 Dr. Frant. Pátá VYSOKOMÝTSKO — Dr. Frant. Pat.i . . ÚSTECKO NAD OR1 ICI - Jan Nešpor I WŠKROUNSKO Jan Nešpor . KOSTELECKO NAD ORLICÍ — 0- J- Lašek MECHANICKO — Boh- Vančura . PARDUBICKO - Frant. H. Ro.su/ek . . .

HOLICKO — Frant. H. Rosůlek

7ÍAMBERECK0 — řl. V. Šíma

RYCHNOVSKO Ant Svoboda

PŘELOUČSKO -- Josef F/anuš

CHLUMHCKO — Dr. Fr. Pátá

I3IJ lilii

NDEX MÍSTN

Albrechtice 487, 4Q8. Albrechtice (Ouprachti-

ce, Olhersdorf) 354. 4.nna Sv., lázně 103.

Babákj Dolní 60. Babákj Horní 60. Babice Vlalé 409. Babice Velké 409. Balda (Zlatá Studánka

32. Banin K>. Barchov 483, 484. Beišť (Bvšt) !97, 199. Benátkj 30, 265. Benešovíce 593. Beranec 566. Betlem 37, 509, 562. Bezděkov 158, 217. C84. Bezpráví, samota 345. I íědevice, samota 390. Bělá 103.

Bělá Německá 16. Bělá Nová (Lavičná) 16 Bělá Rohovladova 603. Bělečko 197, 199. Bělfeíovice 507. Beštovice 301. Bída (Paseka) 344. Bitovany 224. Blahotinec 358. Blansko 165. Blatina 37. Blatník, samot. i 151. Blatno 64. Bláto 195. Bližnovice 165. Bludy 617. Bohárna 407. Bohdaneč n. Lab. 451. Bohňovice 270. Bohoušova 528. Bohumilěč 473. Bojanov 2lf>. Bor 110, 111. 411. Bořek 113, 126, 182, 473

474. Borohrádek 390. Borová 11, 12, 38, 27H. Boroviny" 566. Borovnice 377.

iořice 160. (ořitava 535. Sošín 301. iošox 224. Jožec 622. $radlo Dolní 210. 'radlo Honii 210. Jrandýs nad Orlicí 289 íiairoíio\ 224. iro 315. irčekoly 169. irdo 127. Jrloii 593. Jredúvka 535. Brlenka (Briinnei stei.ě)

266. Jrněnec 15. Jrocná 565. irozanj 167 Srusj 220. Sřeh\ 601. írehj Ssuté 498. Jřezeiiice 296. Jřezhrad 462. iřeziny 36. Jřezoves 221. třezovice 164. iubnov 534 '.nbi,\ Tři 179. •iiěiila 320.

iudín 400. Uulislav 263. iuk ivina 38, 467. Jukcvka 603. ;\l.m\ 193

Jystrce (Bystřice) 356. Jystré 26. '\ siříce 228. Bystřiček 357.

Cekov 224.

Ceradice (Čeradice) 507.

Cerekvice 258.

Cerkytle, samota 38.

Cihelna, ves 450, 591.

Cikánka 75.

Cuko\ 184.

Crkati 583.

Ctětín 224.

Cuclava 378.

Čachnov 74 Cankovice H>4. Castolovice 380. Cas- 177. Cejkovice 184. Jejřov 227. Cenkovice 356. Cep (Cepi) 483,. Ceperka 466. Černá Malá i'1-'. ..cnná Velká 392. Cernniá 355. Cermná (Bóhm. Rot-

wasser) 357. Černá 452. 47S. Cernikovice 569. (" ei in\ ina 59. Češtíce 387 Čihadlo 562. Ciliák 534. ( i\ ice 483, 484. Cížová 392

Dachov 224. Daletice 122, 163. Damašek 36, I iamníko\ I 1 homigsdi

352. Dařílek 343. Dašice 501. Deblov 217. I lehřece 565. Děsná, ves 263. Dědek 452. 604. Dědova 63. Dětřichov (Dittersdori

26S. 1 lira M\ ší, samota 3 I. Dlouhá 'Ceskií Dlonhi

15. 1 •Iouhoňovice 520. Dobrkov 169. I lobrouč Dolní 341. Dobi míč Hi i ní 541. Dobrouč Horní (Dittc

bach) 352. Dobřenice 408. Dobříko\ 304. Dobřinov 569. ! lohalice Dolní 413. Dohalice Horní 413.

Dohaličky 413. Dolany 127. 318, 459. Dolívka, hospoda 123 Dolv 127. 318. !iul\ Liščí 561. Domanice 311. Domanovice 622. Domašín 569. Domoradice 311. Dorflík 2S7. Doubravice 318. 450 Doudleby n. Orl. 370. Drahotice 221. Drahouš (Maidor) 500 Dražkov 473. Dra£kovíce 481. Drbalov 562. Dřenice 195. Dřeveš 224, 227.

Dřevíkov 206. Dřítč 467.

Dub 414.

Dubany 193. 483.

Dubí 377.

Dubina, samota 560.

Dubno. tvrz 569.

Dubová 224.

Dudychov, samota 320.

Dul. samota 355.

Dul Široký 11, 12. 39.

Dvakačovice 160.

Dvorek, samota 561.

Dvory Nové 566.

Dvořicko. ves 301.

Dvořiště 318.

Dvů' Bezděko v 558, 561

Dvůr Božetice 392.

Dvůr Ceňov 414.

Dvůr Dolní 527.

Dvůr Familie 84.

Dvůr Františkův 600.

Dvůr Horečky 592.

Dvůr Horka 408.

Dvůr Horní 210.

Dvůr Hraběnčin 265.

Dvůr Janov 413.

Dvůr Karolin 560.

Dvůr Lhotka 558. I ivůr Luhy 584.

Dvůf Matějov 307.

Dvůr Nový 192.

Dvůr Ovčín 267.

Dvůr Pernštejn 258. Dvůr Popluž' 528. Dvůr Seivský 34). Dvůr Valdštýn 267. Dvůi Vlkov 267. Džbánov 271. 320.

Filipo\ 63. Forberk 560. Franclina 307. Františky (Paseks I 109 Frcudenthal 622.

fí: 269.

Haberka. samota 318. Habrov 157. Habrová Městská 564. Habrová Panská 564. liabrovice 224. Habřina Vlčí 603. Habřinka 603. Habřiny 185. Hada .155.

Háje, samota 345, 357 Hájeves 583. Halda 355. Hamačata 355 Hamačka 356. Hamernice 566 Hamry 18, 32. Hamry Přerostlé 84. Hamry Svobodné 207. Hamřík 64. Hana 266. Hartmanice 26. Havlovice 224. Hedčany 505. Hejnice 520

Helkovice (Helvíkovice. Hedvíkovice) 527.

Helovská 560.

Helvíkov (Kl.-Hermitrs dorf) 353.

Hemže 296.

Herálec Český Si.

ierbotice 354.

I leřmanice 270.

Heřmanice Dolní 355.

Heřmanice Horní 354.

Hesiny. samota 122.

lilásnice 24.

Hlavečník 621.

Hlavná 520.

Hlína 227. 463.

Hlinsko 44.

Hlubočice 127.

Hluboká 127. 206.

Hnátnice 340, 526.

Hnátník, samota 340.

Hněvětice 113, '26.

Iloblovna 355. [oděčín 385.

iloděšovice 497. 499

Hodonín 217.

Hohenfeld 268.

Hochwald 266.

Holešovice Nové 165.

Ho'ešovice Staré 165

Holetín 60.

Holice 491.

Holičky 195.

Hoim 216

Holotín 591.

Homile 407.

Homole, ves i7s

HonNce (Hombice) 17V

1 |..;i:-...v 528, 532 Hor-. Kunětická 468. Hora Mariánská 157. Horka 172. 377. Horka Kamenná Ces (Bohm. Hermersdorf) 269. Horky 270. Hory. samota 336 Hořanik 501. Horanka 497. Hořclec 2\i. Hostovice 478, 505 Hou/.ovec Dolni M2. Houžovec Horni 342. Hradčany 109. Hrádek 271, 405, 151

467. Hrádek Kočičí 224. Hradisko 25, 376, 561. Hradiště 217. Hradiště na Písku (n

Supce) 467. Hradiště Nové 467. Hraaištko 620. Hradínky 296. Hrady Nové 318.

Hrachovištata (Streit-

dorf) 274. Hraštice 565. Hrbokov 184. Hrobice 466. Hrušová Česká 320

Hrutov 265.

Hřeběcov (Schonhensíst) 269.

Hříště (Ríštč), tvrz 372

Hubeníce 461.

Huniperk 355.

Humperky 63.

Hůrka 217. 224. 227. 477

Hutwald (Hutwaide) 339

Huť 84.

Huf Růženina 505.

Hutě 24.

Hylváty 332.

Chacholicc 171. Chalupa Pondělíčkova.

samot. i 88. Charbuzice 410. Chejště 619. Chlcuy 377. Chlínka 377. Chlomek 302. Chlum 87. 217. Chlumčice 127 Chlumce 607. Chlumětfn 66. Chmelik (Hopíendori)

266. Choceň 396 Choltice 584. Choteč (Choč) 473.

Chotěnice 193. Chotěnov 262. Chotěšiny 287. Chotivy 392. Chotovice 260. Chotovice 622. Chrast (Chrast) [73 ^hrastoves (Chrastavec)

16. Chrašice (Chrastici I - Chrčíce Labské 621. Chrčíce Poliji 622. Chroustovice 313. Chrtníky 592. Chrudim 139. Chuděřice 61S. Chudnba. samot.:

355. 588. Chvaletice 596. Chvoienec 497. 500 Chvojno Vysoké 4Q6 Chýnice 621.

.lablonné nad Orl. 536. Jahodov 561. (akubovice ( íockelsdorf)

357. Jámy 561. Famný 536. .lančoiir 206. Jankelec 287. Jankovice 526, 594. .lanotov 415. Janov (Jansdorf) 270. Janovice 195. Janovičky 127. 307 Jaroslav 564. Jaroslava 304 larošov 262. Javorní 217. Javorníce 561 Javomíček 318. Javorník 320. Javúrka. láztu (96 ledlina 534. 558. íedlová (Schónbrunn)

31. ledousov 592. 'ehlice 410. lehnědí 271. Jelení Dolní 304. Jelení Horní 302 Jelínek (Jelínky) 34. Jenčovice 312. Jeníkov 64. Jenikovice 588. lesničan] 481, 482. Jestříbec 307. Ještětice 566. lezbořice (Jestbofice)

183. Ježkovice 386. JiříSky (Dreidorf) 507. liříkov 260.

Kalhotv. samota. 357 Kaliště 266. 345. Kámen Ostrý (Rausen-

stein) 266. Kamenec 11. 14. Kamenec Novj 33 Kamenec Starý 12. 34, Kamenice Pustá 109. Kamenice Trhová 202 Kameničkj 65. 205, 2U1 Kameničná 532. Karálkj ?62 xáranice 618. Karel (Karlsbrunnl 26( Karlštýn 74. \asalice 604. Kasalicky 604. Kateřina Sv. 37, 10 Kateřinkj 31. Kerharticc 331. Kladina 477. Kladno 63. Kiadruby 599. 620. Klamoš 619. Klášterec 534 Klenice 414.

ka 593. Kiešice 193.

, . samota ; t; Knapovec 342 Knířcv 315.

ves í=<" Kobylí 37.

KocléřoA (Kótzels lorf) 26?

Koči 157.

Kočtina, samota 341. Koldín 379. Kolesa 619. Kolína (Kohling) 354 Koloděje Malé 477. e Velké 477. Komárov 404, 501, 619 Končíce 623. Končiny 270. Kopaniny 413. Kopce Medkovy 59. Kopec, ves 109. Kopec Veselv 206. Korber 269 Korec 622 Komice 270. Korouhev 11. 12. 31. Korunka 301. Koryty 378. Kosíce Velké 61S, Kosičky 618. Kosořín 301„ Kostelec 186. Kostelec n. Orl. 372. Kostelec Vrbatův 227 Košinov 87. Košlan. samota 486. Koštěnice 506.

Košumburk. hrad I2V Kouty 88. Kovářov 21 o. Kozašice 595. Kozinka 353. Kozlov 267. Kozojedy 194 Kozodrj 378 Krakovanj 622 Krásné 217. Krásníce 461. Kratonohy 409 Krčma Borová (Kiefei kratschen) 266. . samota 66 Krchleby 483 484.

ifu! (Orotfatii) 354 Krouna 106.

I 224. Křičen 460. Křivice 386.

ikj 79, 520. Křižanovice 217, 219. Kuchanovice 182. 220. Kuchyň 84. Kukle (Kukelel 269 Kunačovice 534 Kunčí 182. Kunčice 407, 539 Kundratice 621. Kunětice 475. Kunwald 532. Kunžvald (Královec.

Kónigsfeld) 353. Kůň Bílý 318. Kutřřn loo. 1 1 ■' Kvasejn 224. Kvasiny 566. Květná (BumenatO 266. Iv j šperk 523.

Labětín 598.

Lačnov 31.

Landraty 619.

Lanškroun 348.

! anšperk (Budyl 339

Lanšperk Chrad; 340.

Lány 66, 103. 355, 177. 505

l.án\ na Půlku (Dlou- hé) 486.

Laudon 354.

Lázně ii sv. \nnj 103.

Lázně u Hlinská s.^

Lažanj 124. 259, 260

Ledce 592.

Ledská Malá 384

Ledská Velká 384.

' epěiovice 584.

Lešanj *22.

Leština 318.

Leštinka 104.

i.evín 62o

l.ezník 266.

Lhota 126. 313. 53 Lhota I ►olni Lhota sv. Jii Lhota lobova 24 Mnu. i Kostelecká 377.

378.

hota pod l 'i čan I0S i hota Malá (I ipanská I

37S. • ! hota Mánova IS. I lim,: Mokrá 318. Lhota Rabštýnská 182 I lnu. i Stí ačovská 4N i hota SudIičko\ .i 295 I hota Uhlířská 621. Mim.: I řctii ká 179 Lhota Velká 378. 1 hota Zářecká 296. Lhotice České 217. Lhotice Německé 217. : hotka 333, 451, 544, 515

id?. Lhoty 84. Lhůta 315. Libanicc 178. Libáň 221. Libčany 408. Libejcina 318. Libě! 384. Liberk 562. Libchavy České 344. Libchavy Dolni 343. Libchavy Horní 343. Libchavy Prostřední 343. Libišany 462. Liboměřice 217. Libštein 561 Licibořice 217. i icomělice 185. 384, 3R4. ' imberk 8, 32. I ip ,. ves 388, 390. I ipet 165. 622. Lipina 217. Lipka 210. Lipkov 217. Lipoltice 594. Lipovka 217. ! išice \ elké a Malé 617. Lišnice I iiětínj 509. Litice 528. Litice Nové 377. I itol i ad 568. Litomyšl 233. I itrlmchi M aiiterbach)

265.

LoČlUlVa Česká ll.iicna.

I !6hm. I .otschm ni '

269. Loděnice 593. Lodín 115. I ohenice 60 i i nkota 569

Loučky 224, 288.

.iiiiji\ 3lv. Lnul a 224. Louka Dlouhá

mios\ 620. Lovčice 611 Lozice 312 Lubné 267. Lubník 538. I ubno 410. Lučíce 620. I nk. samota 345, 346. Lukavicc 527. 564. Lukavice Malé 224. Luk.i\ icc \ elké 224. ; uko\ á 353, 618. Lukovna 473. I upi nice 559. Lužce 617. Luze 104, 316

Machovice 539. Májovka, samota 594. Mak< v II, 12, 260 Maksičky 31. Malinné 106 Malolánské 47S, 505. Mandl, samota 338. Mandrik 269. Markovice 195. Martěnice 110. Martinice 313. Maštale Toulovcovj 260 Mateřov 482. Medenice 584. Medkovy Kupce, samota

59. Medlešice 196 Mejtka 217. Mentour, ves 313. Merklovice 561. Melice (Mělce) 60 Městec 308.

Městec řlcrmamn 18/ rtěsto Nové 619. Mětice -17'). 505. Mezhoř 172. Mezisvětí 217. Mi 1 1 íč 564. Michňovka 410. Mikuláš Sv., samota S9 Mikuleč í Nikl i 269. Mikulovice 481. MilezimoA (Paseky

přední ) 89. Milovy 81. Mirkovice n22 Miroslay 304 Mířetice 224. Mifetín Hi". Mistrovice 538. Mladočov 263. VUadoňovice 217 Mlčkosrby 618.

Mlýi Crho v 483. Mlýn Fixův 79. Mlýn Kalouskův 155 Mlýn Korábůy 296 Wh n Májův 155. Mlýn Mýtkovský 296 Mlj n Nový 217. Mlvn Peklo 219. Mlýn Pod hůrou 358. Mlvn P.. lanka 263. Mlýn l\i>ni'i\ 165. \ll\ n Sarovec 287.

Mlýn -pálenec 287. Mlvn Stupník 85. Mlýn Valcha 287. Vlij ii ii \ si Nové 386. Mlvn V podstrání 88. Mlýn Ve skalách 182. Mnichovství, samota 370

372. Mnišek 560. Modrce 11. Modřec (Modrč, Rie-

gersdorf) 32 Modříce 12 rtokošín 463, 503. Mokrejšov 105. Mokrovousy 412.

i 194, 259. \lora\ anský i Mora\ án-

k \ i 51 15. Moravany 506. Moravsko .;"-' Mostárna, samota 344. Mostek 2"ř>. Možděnice 206 Mrákotín 106. Mravní 311. Mulivka 463 Myslivna Bukovina 109. Myslivna Králka 392. Myslivna Vochňzka 122 Mýto \ ysoké 274. Mžany 414.

Na hale. hospoda 38. Na bídě, samota 357. Na hranicích, samota

,-!4ii. 344. Na pasekách, samota

Mil.

Na pustině, s. t.i 340

344. Na rybníku Hvězdě, (Stei titeich, osada 267.

Na Šivrách, samota 344

Nabočany 179. Načešice 185. Nákel 590. Nákle 193. N,:s,i\ik\ 296. Nazavrchy 198 Nedusili 258.

ill. 12. 30

Nechanice 398 Mechanice Staré 414. Nechleby 593. Nekov Dolní 535. Nek< v Horní 535. S'epolis 617. Nepomuk 355. Nerad 604. Nerašov 41-1. Neratov 604. Nerozhovice 184. Netřebí 270. Němče 295. Němčice 271, 467. Němošice 47". 480. Neunoth, samota 356 Noha Kozí (Kozinka,

Ziesrenfuss) 353. Nořín 301. Novinsko 152, 604. Nutíce Í84.

Obědovice 410. Oflenda 106. Oheb, hrad 212. Oheb, osada 216. Ohraženice 450. Ochoz, samota 122, 221 Oldřichovice 339 Oldřiš 11, 12. Oldříš (Voldříš) 39. Olejna, samot.) 74. Olešnice 387. Opatov (Abtsdorf) 267,

46.?. • Ipočinek 583. i Ipočno, \ es 308. ( Irlice 539. Orličkj 356, 534. Orlík, samota 346. Osik 264. ( Istašovice (\ ostai«r\ i-

ce) 386. Ostrado\ 108. Ostrot 308. Ostrov (Michelsdorf)

353. Ostřetín 196. Jucmanice 288. Ouherčice 195. ( lujezd 1 1. 12. Oustupky 212. Ovčín, samota 63, 86,

123.

Palouček růžový 31'. 'amětník 620. 'ardubice 421. 'ardubičkj 480. 'arnik 333. >aseky 110, 387. 'astvinj 535. 'azucha 267.

Pec, salinita 109.

Pekelec 561.

Pekía 287.

Peklo 219, 353. 561.

Pelechov 594.

Peliny, samota 296.

Perálec 111.

Perná 345.

Perničkv Křižánecké /5

Petrkov 217.

Petrkovj 90. 210.

Petrovicc 358, 390, 415

Petrovičkj 390.

Petříkovice 217.

P fo 531.

Pěšice 311.

Pila Královu 88.

Písečná 523.

Písek 619.

Pláňavy 59.

Pianová (Pláně) 356.

Platěnice 507.

Platensko 507.

Plch 461, 462.

Plchovice 301.

Plchi \k\ 501.

Plotník 109

Poběžovice 1')/. 593.

Počáple 475.

1'od Horou, samota 344

Pod Mostárnou, samot;

344. Podhoi 161. Poděčeh ;l.í- Podhorkj 594, Podliořanx 318. Podjedlina 559. e 171. 1 'odměstí 111. Podol Vápenní |N4. Podrážek 301. PodřezoA 560. Podskalí 170. Podspálenina. samota

345. Podšváby 270. Podfllšanj 161, 162 Podvrdj 593, Pohled 184.

Pohodlí (Fridricho\ I 261 Pohodlí, samota 559. Pohora 266. Pohořalka 217. Pohránov 451, 467. Pohřebačky 463. Pokříko\ 106. Polanka 217. 318. Pole Jasné (Zadní Pa-

sekj i 89. Polička 3.

PoliSJ 161

Polom 206. 379:

Polsko, sa ta 355.

Popko\ ice J82.

Popovec .ťI 1. Popovice 412. Poříč 263. Posekanec lín. Postolov 302. Potštein 365. Pouchobradv (Pucho-

brady) 194. Práčov 21'). Prachovice 185, 566. Prasetín Dolní 164. Prasetín Horní 105. Praskačka 462.

1'r.iw (.ni Probluz 405, 410. Prochodj 302. Proloh 566. Promiň 377. Proseč mi. 212. Prosičkj 212 Prostějov 226. Předměstí ') Přelouč 163.573. Přeli \ ice 60 1. Přemylov 212. Přepychy 387, 616. Přerov, ves 486. Přestavlkj 88, 166. .:

618. Převvšov 623. Přibvlov KM. Příka/\ 372. Příkrakov 224. 227. Přím 562. Přím Dolní 410. Přím Horní 410. Přím Nový 410. Přival Malý 337. Píí\ iat Velký .«(. Pudilka, samota 271. Puchlovice ni1' Půlpecen 16. Pustina 315, 338. Pusiinka. samota Í18. Pustiny 526.

Ráb (Rábj i 468. Rabouň 127. Rabštejnek, hrad 182. Račice 106. Radhošt 307. Radikovice 406. Radim 176. Radiměř 11. 12. Radiměř Česká 17. Radlín 193 Radochlín 224. P.hlosio\ Nový 4ii5. Radosto\ Starý 167 Radostovice 386. Radovesnice 622. Ráje samota 357. Rajice .577. Raná (Ranná) 61.

S 62 1 . Raškovice

Raškovice Horní 590. Rašovice 390.

64. Rehberg 563. Roháč, samota ;í7 Řohozná 210. Rohoznice 460. 161 Rohožná 18. Rokvtno 47-4. Rosice 168, 450. Rosnice 411. Roští 560. Rotnek 526 Roubovice (Hniho\ í e)

170. Roudná 320. Roudnice 407. Roven 561. Roven Dnlui 507 Roven Horní 507. Roveňsko (Fr.nierdori)

496. Rovina 562. Rozehnal 621. Rozhovice 193. Rozpakov, hrad 184, Rtyň 217. Ruda 74.

Rudí Itice (Rudefsdorí) 352.

Ruprici, samota 210

Rváčov 89.

Rviště 345

Rybmy ^7

Rvbitev 451.

Rvbná II. 377.

Rybná Česká 109. 520

Rvbná Německá 531.

Rvbná Pustá 12. 3fi

Rybníček 318.

Rybníčky 565.

Rybník, ves 352.

Rydrovice (Riedei 355.

Rychmberk 563.

Rychmburk 113.

Rychnov, ves 109.

Rychnov n. Kn. 547.

Rz> 304

Řečany 597 i 497. Ředíce Holin 500. Ředíce Horní 500. Repníkj 315. Restokv (Zestoky) 167 , Malá 338. Velká 338 Ríčkv, s es 3 15. ic, 159 !6(l

'-..ii.ii 616.

.hki II. 12. 34.

Sádka, samota 372. 378

Sad< vá 413.

Samařov 217.

Sázava (Zohsee, Zosau)

354. Sebranice 266, 560. Seč 214.

Sčč Vidlatá 262. sedlec 310. 462. Sedlišfě 11. 12. 30. 217 Sedhště Kamenné ,;í Sedliště Malé 259. Sedliště Velké 270. iedlištky 307. >ejtinka 311. Selmice 600. Semanín (Schirmdorí;

267. Semín 601. -eník 595. Seslávky 169. Sezemice 475. Sibiř, samota 35. Sídla Nová 250. Sítiny 288. Skála 170. Skalice 165. Skalka 344.

Skálj Toulovcovy 260 Skorenice 301. skrclilebv 377. Skrovnice Velká 37''. Skuč 94.

Skutirov nad Kně/. 565 Skuhrov (Ratlisdorf)

352. Skupice 195. Skutíčko (Skutéčko) im -latina 305, 531. ■iatinany ISO. Slavěnka, samota 565 -lavice 217. Slemeno 558. Slepotice 506.

lonkovice 185. Sloupnice Dolní 27(1. Sloupnice Horní 270 Smetana 301. Smrček 226. Sobětuchv 194. Sobětuš 412. Sobkovice 536. Solnice 545. 566. sopotnice 344. -opič 463, 602. Sovětice 413. Spálenisko, samota 561 ipáleniště 217. Spitovice 505. Spojilo 478. Silice 311. Srchy 467. Srnoiedy 'Sl

Srny 88

-•rubv. ves 304

Stablov 466.

Stan 88.

Stanov (Štamberk) 39.

1 taročensko 478.

Staršov ^2.

Stěžírky 4in

-tě/nik 357.

Stičanj 160

Stillfried 268

stojíce 590.

btolany 193.

Stračov 414.

Stradouň 309.

Strádov, hrad 22^

Strakov 270.

Strašov 619.

Strkov 224.

strom Zelený. samota

318. Střemošice 316. Střezetice 405. 411. Střihanov 315. Střítež 127. 224. 227. 267 -třítež Malá 210.

Střítež Velká 210 studánka 478, 558. Studánky Vnnenské (Sl Annabad) 353

Studenec 24. Studený 535,

Studnice 86.

Stýskal, samota 107.

Sudislav 345.

Suchá 207. 377. III.

Sušice 185.

Svařen 311.

Světlá 392.

Světy 35.

Svidnice 220. 377.

Svinčany 589.

S vinná 271. 566

Svítkov 486.

Svoboda 500.

Svojanov, hrad 18.

Svojanov; městys 22.

Svojanov starý 2?:.

-vojšice 591.

Svratka 67.

Svratouch 71.

Synčany 169

Synkov 384. 558.

syrovátka 408.

Sachoy 392. šedivec 535. šiškovice 217. Skiovád. samota 182. -kudly 505. Šnakov, samota $05 Štěnec 31 1. -těpánov 104, 503. Štětin 470. 505. Štít 479, 620 šviho\ 224

681

Tasovice 186.

Telčice 597.

Telecí 11. 12. 34.

Tetov 621.

n ěchlovice 407.

Theresienlust (Neulust)

308. 1 isnvá 287. 'i isovec 224. 227. Topol 157.

Toulovcovy rr.aštaie 260 Travné 210. Trávník 461. !'rhonice 11, 12. 30. ''rhovice 355. frnava 400. Trnávka 596. Trnová 450. Iroicvice 166. Trpík (Tiirpes) 353. irpín 25. Trpišov 220. Trstenice 266. Trusnov 307. Tržek 25S. Třebešov 384. 569. Í řebosice 482. rřebová Česká 333 Třebová Dlouhá 332. rřebovice (Triebitz) 352 Třernošná 266. rřesice 618. Třesovice 412. fřešnovec Do!. ÍNieder

Johnsdorfl 356. rřešnovec Hor. (Ober

Johnsdorf) 356. rřibřichy (Střibřichy)

195. Tři Bubnj 17". Tůň 412. Tuněchody 156. Pupesy 593. Turov 308. ["utleky 376.

vnec Hrochův 161. Týnec Smrkový 182. Týnisko 304. Týniště nad Od 388

L třech kocouru, osad?

259 260. Údolí, osada u Nekoře

535. Uhersko 308. Uiberdorfel 269. Úiezd 302, 473, 474. 613. 'liezd Bílý 566. Újezd Dolní 264. Újezd Horní 264. ijjezdec 259. Urbíinice 594. Ořetice (Ouřetice) 160.

Ořinovice (Ouřinovice)

386. Ústí nad Orlicí 325. Úzký 477.

Václavky 259, 260 Václavov (Jankoviec

Wenzelsfeld) 339. Valdek Nový 269. Valdek Starý 269. Valdštýn, samota 340. Valteřice (Neudorf) 355 \ aly, obec 582. Vamberk 546. 559. Vánice 315. \ ápno 619. \ čelákov 22 1 Vejsonín 224. Vejvanovice (Ejvanovice)

159. Velešov 370. Zeliny 496. Velkolanské 505. Verměřovice 538.

■ es Dlouhá 561.

Ves Nová 170. 210. 267.

301, 307, 386, 409. 497.

4"'), 565. ' es Panská 386 Veselá 483. Veselá (Vysoké Veselí'

484. Veselí Odrané 583. Veselka, samota 88 Veska 478. Vestec 155. Vildštejn 213 Vinary 309. Víska 565. 566 Višnan 250

■ itanov 88, 535. \ itějoves 16.

.ni Černý (Cernovfrl

339 vi/kv 224. Vlčkov 271. Vlčnov 180. Voda Dobrá 345. Voda Stará 619. Voda Studená 178. Voděrady 271. 386. Vojenice 386. Vojtěchov 63. Volánka 224. Voldřetice 106. Voldříš 106. Voleč 603. Volešná 295. Volešnice 620 Voletice 311. Volšany 262. Vorel 179. Vorlík, samota 296 Yorlov 287.

dortová 84.

\ osice 461. V osičky 460. 461. Vostřešany 470 Voštice (Hartai 320. Yoznice (Hvozdnice)

409. ', poli. samota 355. Vracla.v 309. \ račovice 287. Yranice 262. Vranov 210, 224. Vratislav, hrad 310. Vrbčtice 224. 227. Vrbice 377. 378. Vrchovina 301. Všeradov 89. \ \ hnánice 386. Vyhnanov 224. 227. 370

372. \ ýklekj Malé 619. Vyprachtice (Weipers-

dorí) 355. Výrov 601. Vysoká 320. 496. Vysoká nad Labem 466 i \ §eňovice 603, Výžice 185.

Za kopečkem. samota 344.

Záboří 110. Zádolí 315, 560 Zádťlka 267. Zahora 355. Záh.-uba 355. Záchlumí 528. Zaječice 177. Zaječín 355. Zaječiny 534. Zájezdec 167. Zakcpanka 535. 561 Zalažany 313. Záleš (Zálšf) 288 Zalíbené 86. Zámek Nový 351. Zámek Zkamenělý 74, Záméli 370. Zámkv Hamsovy 103 Zámrsk 305. Zářečí 15. 560. /hli/novice 184. Zbožnov 104. Zbraň 623.

Zbudov 535.

Zdechovice 187. 595

Zdelov 392.

Zderaz 111.

Zdislava 104.

Zhoř 113, 126. 271.

Zlomy, samota 357

Zminné 478. 505.

Zrnětín 263.

Zubří 205.

Zvíkov 409.

— 632

Žal; M)9. Zďát 392. Zilovice 313.

k 513. Zdáiec 106, Zivanice 604.

Zampach 520. Zichlinck (Sichelsdqrf) Ziželice 623.

Záruvíce 602. 353. £ižín 479, 505.

Nové 160, 461: Zika 307. Zižkovec 462.

i ítarč 160, 4i)l Zumberk 222.

SEZNAM VYOBRAZENÍ V. DÍLU,

BALDA BRANDÝS NAD ORLICI

Zlatu Studánka (Bal-Ja) 30 I ohled na město 289

Kaple v Baldě 31 Hrad Brandýs nad Orlicí 290

BEJŠT BYSTRÉ

Kostel v Beišti 499 Pohled na Bystré 21

Radnice v Bystrém 23

N.\ \ HO Zámek \ Bystrém 25

N:i řece Loučné v Benátkách . . . 268 Nádvoří zámku Bysterského .... 27

BÉSTOVICE CIKÁNKA

[opálová alej u Běstovic 302 Na řece Svratcavě u Cikánkj . .

Statek \ Běstovicícli . . 303

BOHDANEC

C SiSTOLOVICE

I ohled na Castolovice 381

Nádvoří zámku Castolovického 382, 384 1'ohled na Bohdrnec . ... 45^ v zárneckém parku Castolovickém . 385

Kanle sv. Jiří v Bohdanci 452

Radnice \ Bohdanči 453 CIHAK 511

Nová lázeňská budovo v Bohdanči . 454

Vstup do lázeňské h.idovy . . . .455 DAŠICE

Hotel a administrační budov> lázní Náměšti v Dašicích 502

Bohdanečských 455 Dřevěná Kaplička P. Marie v Daši-

Hlavní cesta lázeňským parkem Bolí- cích Sl|í

danečským 456 farní chrám v Dašicích 504

Kaplička se studánkou \ lázeňském

parku Bohdancčském 457 I u m

Partie i. lázeňského parku 458 y |)()|n u>-|

Lovení rybníka Bohdanečského . . . 459 Krajina a Dolů '. ■ • • ■ • ■ ■ ■ l-s \ a ; ni ,i prodej ryb u rybníka Boh-

lanei si' eni

468

BOJANO\

Kostel sv. \ iia v Bi Janově . 21 s

DOUDLEBY NAD ORLICI Zámek v Doudlebách (severní část) 369 Nádvoří Doudlebského zámku . . . .í7l

BOR

HLINSKO

Ni Xámosti \ illiiisku 42

Skalní kři ti Boru -(.I / Betléma v Hlinsku 13

Volšinky v Hlinsku n

BOROHRADfcK ( kl(,sm |1QSPodářská škola \ Hlinsku 15

tí v Borohrádk-u S90 A zahrad\ K. Adámka v Hlinsku. |fi

Náměstí v Hlinsku -17

Kostel v Hlinsku 4"

Přehrada Chrudimk.\ nad Hlinském . Sr

HOLICE

I ohled na Holice 491)

Býv. Stará pošta \ Holicích . . . 492

HOSTOVICE Kostel v Hostovicíeh 479

HRÁDEK Zámek Hrádek u Nechanic . . 404, 405 V předsíni zámku Hrádku .... 106 Lesnický pavillon v zámecké oboře Hradovské (přenesení / iub. výsta- vy v Praze) . . 407

HRADY NOVÉ

Pohled rni Nové Hrady 312

Zámek v Nových Hadech . . . 314

HRÁZKA 606

HRBOKOV 185

HPnCIím Ki \ 1 \ Větrný mlýn v Hrochovišťatech . . 47-1

Hvi.wn

I 'ohled na Hylváty 531

Partie na I iché l Irlici u H\ Kát . 33?

CHLUM Kostel v Chlume . 87

CHLUMEC

Zámek Karlova koruna* 607

Rodný dum KHcpery 611

1 (ěkanský chrám 612

Klicpcnu pomník 614

Nádvoří Lorets . 615

Zám. kaple 616

Altan v Chlumecké oboře 623

CHLUMEK S l-i Zi 316

CHOCEŇ

Peiiny 295

Náměstí s kostelem v Chocni . . . 298 Zámek v Chocni ínl

CHOl I 1CE

Zámek \ Choltiďcíl 585

Náměstí v Cholticích 588

CHOTOVICE 262

CHRUDIM

I ohled tu město 137, 139

vrciděkanský kosici v Chrudimi . . 140

část namésti v Chrudimi 142

Vsehrdův pomník v Chrudimi . . . 143 Dům Mydlářovský \ Chrudimi . . . I4.š Průmyslové museum v Chrudimi . .117

I \\i)\ [( k k OStel \ Iano\ |i káď I_'7

KAMENICE TRHOVÁ .... 201 KVMLNIČKY 86

K KRÁLKY

Skalní partie z Karálek 265

Vchod do Dudychovi jeskyně v Ka- rálkách . . 267

KERHARTICE

I spi ivu \ Klí harticích 530

KLADRl i;\ Zámek s kostelem sv". Václava v Kla- drubech 598

Vlotiv / Kladrubského hřebčince 599, 600

KL \-l EREC Kostel \ci-\ I rojice \ Klášlerci . . 534

KN \I'<»\ EC 343

KO( !

Ki siel \ Kočím 156

\ nitřek kostela V Kočím 159

KOROI lll'\ 29

KOSTELEC Wh ORLICI

i 'ohled na mést i 373

Náměstí v Kosu lei ;;. Orl 374

1: vv. ě( - i ostel sv. Václa-

\ .i v Kostelci n. i Irlicí 376

Nov\ zámek v Kostelci n. Orlicí . . Ml

.n i imek v I ostelci n. Orlicí . . 379

KOŠUMBERK

Košumberk od Luze lis

Na Košumberce 12'i

na Košun.bei te 131

Nádvoří Košumberk. i D32

\ i , hradu Košumbyrka 133

Výhled / Košumberk." na sanatorium

a Chloumek u Luze 131

Pod tlnduši na Kdštimberce .... 135

KROUN \ Katolický kostel v Krouně .... 105 Evanřelick\ kosiel v Krouně . . 106

KÚNETICE

Labe ii Kiiuětic 176

KUNĚTICKÁ HORA Kunětická Hora od severovýchodu . 46S Kunětická Hora od jihozápadu . . lo'1

Kunětickj hrad 470

I rvní brána na Kunětické Hoře . .171 Nádvoří Kunětického hradu . -471. 472 Polabím při ústi Loučné, v pozadí Kunětická Hora 47?

KUNVALD Komenského pomník v Kunvaldě . . 53.3 KY&PERK 524

LANŠKROUN

Pohled na městc 347

Schlossberk u Lanškmuna 351

LANŠPERK W>. 34)

LAZNÉ U SV. íNNY 102

LEPEJOV1CE

Kostci \ Lepějovicích 584

LlBCANY

Kostelík se stár jbylou zvonicí v Lib- čanech 408

LIBERK Dřevění kostelík v Liberku .... 562 \'chod do kostela v I iberku s iarou a

zvonicí 563

Vnitřek liberskébo kostelíka .... 564

LIBIŠANY Dobývání rašelinj u Libišan . . 462

LIMBERK ... .33

LITIC1

\ es a hrad Litice 527

L.itice před 50 lety 528

Hradní brána na Litici 529

Část nádvoří s palácem na Litici . . 530

Hradní věž na Litici 531

Stará zvonice pod Litici 532

LITOMYŠL

Litomyšl okolo r. 1800 229

Litomyšl od západu 231

Jižní strana zámku a pivovar v Lito- myšli 234

červená věž (nejstarší zbytek z o- pevnění Horního města litomyšl-

ského) 235

Zámek v Litomyšli 237

Druhá galerie zámecká s piarist. chrá- mem v Litomyšli 239

Nádvoří litomyšlského zámku . . .241 Šefrerní strana zámku litomyšlského

s věží 243

Na hoře Olivetské (Sallet) v Litomyšli 245 Chrám piaristsky a gymnasium v Li-

^ tomyšli .'47

Část dolního náměstí \ Litomyšli se '.nukem 249

Gymnasium, chrám piaristsky a pro- boštský s částí dolního náměstí v Litomyšli 251

horní náměstí v Litomyšli (s novou radnicí a rathouscm) 253

Podloubí na horním náměstí v Lito- myšli (naproti dum »U rytířů" I . . 255

1 oulovcovo náměstí v Litomyšli . . 250

U proboštského kostela v Litomyšli (jižní předsíň) 258

Pohled na Litomyšl -. Dolního Zaháje 26U

LUČÍCE

Mlýn n. Cidl. 62o

Zvonice t>21

MAŠTALE TOULOVCOVY 269, 271

MĚSTEC HERMANŮV

Pohled na město 187

Náměstí v Heřmanově Městci . . .189 Zámek v Heřmanov. Městci . . .191

MIKULÁŠ SV. ii Rváčova ... 89 MÍLOVÝ 83

MÝTO VYSOKÉ Pražská brána ve Vysokém Mýtě . . 274 Piůhled Litomyšlskou branou ve Vy- sokém Mýtě 275

Část náměstí s Pražskou branou ve

Vysokém Mýtě 277

Náměstí krále Otakara ve Vys. Mýtě

278, 280, 281 Stará zvonice ve Vys. Mýtě . . . .282 Litomyšlská brána ve Vys. Mýtě

283, 284 Choceňská brána ve Vys. Mýtě . . 285

Partie z Vysokého Mýta 287

Rozcestí u Vvs. Mýta (do Vánic a do Lhůty) 311

NAZA VRCHY 199

NEDOŠlN Kaple sv. Antonína v Nedošíné .26

NECHANICE Nechanice od strany západní . . . 394

Náměstí v Nechanicích 399

Část náměstí v Nechanicích s pomní- kem Mistra Jana Husí 400

Kostel Panhv Marie v Nechanicích . 40! Památník Dra. Jana Štrosa, postave- ný v Štrosových sadech v Necha- nicích 402

NEKOR 511

OHEB .208, 211

OPATOVICE Kostel v Opatovicicl; 463

( tpatovickv splav . 465

ORLICE DIVOKO Průrva, kterou Divoká Orlice razí si

cestu do Cech 511

Divoká Orlice u Nekoře 511

PARDUBICE

Zelená brána v Pardubicích . . 42n. 42-1 Městské divadlo v Pardubicích . . . 423 Bývalá radnice Pardubická .... 425

Nová radnice Pardubická 426

Polákův dům s Jonášem*, na náměstí

Pardubickém 427

Kostelní ulička v Paidubicích . . . 428 Dům Wernerův na náměstí Pardubi- ckém s vchodem do ulice Bartolo-

mějské 428

Vinice a kamenný most v Pardubicích 428 Děkanský kostel v Pardubicích . 428, 430 Pomník bratranců Veverků .... 428 Občanská záložna v Pardubicích . . 429 Náhrobek Vojtěcha z Pernštýnu v

chrámě sv. Bartoloměje . . . .431 Předhradí zámku Pardubického . . 432 Průčelí zámku Pardubického . . . 433 Zadní strana zámku Pardubického . . 435 Brána zámeckého předhradí .... 435

Zámecký portál z r. 1529 435

Arkády v nádv. zámku Pardubického 437 Nad Haldou <-. Zbytky hradeb v Pai- dubicích 439

Paríorsní hony v Pardubicích 441,442.4 13 444, 446 Skok* z dostihů pardubických . . . 447 lnu. Jan Kašpar, první aviatik český,

se svým aeroplanem 448

Ing. J. Kašpar na svém aeroplanu před letem z Pardubic do Prahy . . . 449

Let aviatika J. Kašpara 449

Zimní partie z Polabin u Pardubic . 485

PELINY U CHOCNf.

Pelim 295

Komín* v Pelinách 297

PERNÍČKY 1 emeno Perníček Křižáneckých s o-

bětními kameny 79

Perníčky u Křižánek 80

Pohled s Perníček k čtyřpaličatým

skalám 82

PETROVICE VELKÉ

Kostel ve Velkých Petrovicícli 415

POLIČKA

Polička, město 2

Zbvtkv městských hradeb Poličských 3

Děkanský kostel sv. Jakuba v Poličce 4

Náměstí v Poličce 5

POTŠTEIN

Pohled od sv. Marka ?61.

Druhá hradní brána na Potšteině . 563 Třetí hradní brána na Potšteině . . . 366 Nádvoří hradu Potštejnského s kapli sv. Jana Nep 308

PROBLUZ 412

PŘELOUČ

Partie z Přelouče . 572

Tesánkova ulice se záloženským do- mem v Přelouči 574

Radnice a školy v Přelouči .... 575

Kostel a školy v Přelouči .... 576

Chrám sv. Jakuba v Přelouči . . 577

Partie z přeloučského hřbitova . 578

PŘÍM DOLNÍ Zámek v Dol. Přímu 411

RABOUN

Rabouftský kopu., s \ alj 126

RABŠTEJNEK 183

RANÁ ,n

ROVEN HORNÍ 505

RYBNÁ PUSTA

Lípa v Pusté Rybné 38

RYCHMBURK

Hrad Rychmburk 112

Hláska hradu Rychmburka 118 Nádvoří hradu Rychmburka . . . .119

Část nádvoří hradí Rychmburka . . 12o

Kostel v Rychmburce 121

Rodný dům Ad. Hej duka v Rychm

burce 121

Rychmburk, městys 122

Pod Rychmburkem 123

RYCHNOV NAD KN.

>kála sv. Ivaiui vé Včelnéiri i. Rych- nova 5-1!

Rychnov n. Kn 547

Rychnovské náměstí s radnicí . . . 547

Zámek v Rychnově ri Kn 548

Věž Rychnovského zámku .... 549 Sousoší před zámkem Rychnovským . 549 Gymnasium, chrám Nejsv. Trojice a

zámek v Rychnově 550

Chrám Neisv. Trojice v Rychnově n.

Kněžnou 550

Rodný domek a pomník Fr. Marl

Pelcla v Rychnově n. Kn 552

Starobylé domy v Židovské ul. v

Rychnově n. Kn 554

Ivanské jezero v Rychnově n. Kn. . 557

Nová villa ve <>Studánce« 557

Kollárovo zátiší ve Studánce- . . . 558

POSTOLOV Lipová alej u Postolovč

RECANV 305 Kostelíček v Řečanech

R] i<»\ \ VELKÁ Kostel ve Velké Rétové ;ís

S AB Zámeček 617

51 C

213

Zámek \ Seči 215

Kostelíček sv. Štěi seči . . . 216

SEMfN

Zámek v Semíně 601

Kostelíček sv. Jana Kr. v Sciuiiič . . (>n_?

SKUC

Náměstí ve Skuči . 93

šk ola .i mosl v. ji; sfooi ené, \ e Skuči . 94

Děkanský kostel ve Skuči 95

Špitálský kostel Božího Těla ve Skuči 97

SKI HROV Reka Mba či Bělá nad Skuhrovem . 541

SOLNICE Kostel Stětí sv. lana a mlýn v Solnici 567

SRUBY

Statek ve Srubech (Lásku) 506

STO.UCE

Morový sloup u Stojíc 591

STUDANK \ >.\ \ I \ (Balda) . . ?0

SVINCANY I

Kosici ve Svinčanech 589

Háiovna n sv. \ntoniiui n Svinčan - 590

SVOJANOV

i ohled na hrad v městečko .... 13

Hrad. Svojanov 17

'/. nádvoří hradu Svoianova . ... 19

SVOJŠICE I \ iv \ e >\ ojšicich 592

SVRATKA

Náměstí ve Svratce

Kostel \ e Svr tce 66

Na Svratoušském potoce ve Svratce 67

ki isl 'l e\ anselick \ 68

69

itee 7n

ŠTĚPÁNOV 103

umu i kostela evangelického v Telecím 35 i katolického kostel i \ Telecím . 36 l ukasov :i lípa v relt cím ?/

nso\ \

Star< statek v Tisové 288

I REBEŠO\ Památník na předhistorickém pohřebi- šti v Třebešov;

rRl BOVÁ ČESKÁ

Námi sti \ České l ře bové

Na spla\ i \ České I řebo\ c . . . .

/: idlo la\ oi ka >. C eské l i eboVe .

I i utni kanle Pannj Marie v České

l i ebové

534 335 336

I ÝNEC HROCHI V Pohled na měst > . . . . Zámek v Hrochově Týnci . Náměšti v Hrocho\ ž l'ýnci

I ÝNlSTĚ NAD ORLICI

l's| i NAD ORLICI Pohled na město

f> "s|| \ i sti n. OH

1 1 kansk\ chrám \ I stj n. Orl. . C iskobratrská fara \ Ústí n. i )i 1.

VALY Tvrziště Valj

\ VMBERK Náměstí s kostelem sv. Prokopa ve

Vamberce

Dřevěné stavby ve Vamberce . . .

VILDŠTEJN

. . Kil

. . in

. . Hi^

.387, 388

328 329

VODA STARÁ

A niii

VRACLAV Kaple se Studánkou sv. Mikuláše ve \ raclavi

ZÁMEK ZK > Ml \l I 'i Zkamenělý Zámek (se strany Karl-

štýnské)

Mi. i, lisu- (se stranj >ilni£ni) . . . . Zkamení lá - ěž na Zl am. zámku . . 1 něiší pi ikoD Zkamenělého zámku Na hradišti Zkameně'ého zámku . . \ nirřní příkop Zkamenělého zámku

ZÁMRSK

ZAMBERK

Pohled na město

■ . li. stran i náměsti s radnicí v

Vamberku

Zámek \ Zamberku

Portál zámku Zambe skéhn

ZAMPACH Pohled ii. i Zampai li Zámek \ Zampachu . I >i an\ i na Zampachu / i . 1696 /h\ ik\ bS \ . hradj . ampachu

l ei trn si ii. i /' impachu

i MBERK HRAD . .

	. . 520
	. . 52J
Ifi	. 521
II	522
	. . 523
	222, 225

■

I

»1

•»1

•A

H

■ t

rif

1

kta

KZft

iVtf

I

.v

'» ,

•''.

V' 9

■p I V.

rvV4«!

>».•

*Á

W.

♦*v

*#w

*

.	■ ■
	^■1 ^M ' ^^
	■ ■i ■ ■ ■ ■ n
	■ 1 II

**v

■