Skip to main content

Full text of "Království eské"

See other formats





*? 



m 



.% 



/ 



% 





' Ni 


i 

1 ' 







Presented to the 

LIBRARY ofthe 

UNIVERSITY OF TORONTO 

by 



VLADIMÍR LUKEŠ 



/ s/ 



království ceske 

VI. 

VÝCHODNÍ CECHY 

ČÁST DRUHÁ. 

POPISUJÍ : 

Dr K. V. ADÁMEK, 

JOSEF HANUŠ, G. J. LAŠEK, JAN NEŠPOR, 

Dr. FRANT. PÁTÁ, 

FRANT. K. ROSŮLEK, ANT. SVOBODA, 

M. V. ŠÍMA A BOH. VANČURA. 




1914. 
NAKLADATEL PAVEL KÓRBER V PRAZE. 

VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA. 



DEC 1 O 1997 



VÝCHODNÍ CECHY 

ČÁST DRUHÁ. 



Dr. K. V. ADÁMEK: 



POLIČSKO. 



Okres poličský sousedí na západě s okresy hlineckým a skutečským, na 
severu s okresem litomyšlským a na severovýchodě, východě a jihu 
s markrabstvím moravským. Nejsevernějšími obcemi okresu poličského jsou 
Svatá Kateřina a Široký Důl. nejjižnějšími Trpín a Jobova Lhota, nejzápadnější 
Březiny a nejvýchovnější Polotipcccn a Brněnec. 

Okres poličský má výměru 32.042 hektarů. 

Poloha okresního města Poličky jest příhodná. Polička leží při místní 
dráze poličsko-svitavské a spojena jest se všemi částmi svého okresu silnicí 
aerární a silnicemi okresnímu. 

Okres poličský náleží do oblasti českomoravské vysočiny. 

Značné výše dosahuje půda v jihozápadní části okresu poličského, strmí 
tu v okolí Pusté Rybné vrchy do výše 730 m nad mořem, nad Damaškem 
Perníčky Damašské do výše 751 m n. m. a Spálený kopec do výše 759 m n. m. 
Nad výší 700 metrů nad mořem zůstává celé okolí Pusté Rybné. Nad Telecím 
již se níží půda pod 700 m n. m. Nejvyšším bodem této krajiny jest Lucký 
kopec, strmící poblíž Betléma do výše 737 m n. m., a u Telecího Matoušův 
kopec, 700 metrů vysoký. Na samé hranici království českého klesá výše 
půdy okresu poličského i pod 600 m n. m. 

Jak směrem k aerární silnici, jež od Hlinská k Poličce se vine, tak i na 
východ k Bílému potoku snižuje se půda. Polička leží ve výši 555 metrů nad 
mořem. Vůkomí kopce v nejbližším okolí Poličky dosahují výše 594 m n. m. 
v jižní poloze u Poličky, 605 m n. m. nad Kamencem, vrch Jelínek 652 m 
n. tri., a ve výši nad 600 m n. m. udržuje se kopcovina, rozkládající se od Po- 
ličky jižním směrem k hranici zemské, místy (na př. Bezděkem nad Sedlišti 
do výše 689 m n. m. strmícím) vystupujíc nad průměrnou svou úroveň. Směrem 
k Jedlové a Modřeci klesá půda okresu poličského pod 600 m n. m., nejvyšší 
bod u Jedlové dosahuje 599 m n. m. a u Modřece 598 m n. m., v polohách 
u Limberka 599 m n. m. V severním okolí Poličky vystupuje Velký vrch do 
výše 603 m n. m„ Limberský kopec 616 m n. m.; je oba převyšuje výšina 
rozkládající se severně od Oldříše, kdež vrch Zalenda měří 652 m n. m. a po- 
loha poblíž Svaté Kateřiny 670 m n. m. a severnější Skalka strmí nad Svatou 



2 — 



Kateřinou do výše 694 m n. m. Poblíž hranic okresu skutečského udržuje se 
půda severní části okresu poličského ve výši nad 540 m n. m.. dosahuje pak 
nejvýše na pomezí okresu litomyšiského Pasekami 644 m n. m. Směrem jiho- 
východně od Poličky k Svojanovu půda stoupá. V okolí Bystrého dosahuje 
hornatina výše 610 m n. ni. 

Okres poličský nemá větších vod. Rozmanité potoky a bystřiny horské 
sbírají jeho vody a odvádějí je z okolí Korouhve k Borovnici, z okolí Poličky 
Bílý potok. Jinými bystřinami tekou vody tohoto okresu pod Borovou do 
okresu skutečského, by sesílily Olšinku. Z jihovýchodní a východní části okresu 
poličského stahují se přítoky od Jedlové a Rohozné k Svojanovu a vpadají pak 
z leva již na moravské půdě u Letovic do Svitavky. 

Rybníky jsou v okresu poličském u Poličky a j. 




POLIČKA. 



Z celkové plochy okresu poličského 32042 hektarů zaujímají pole 18171 
hektarů (5671%), lesy si 97 ha (25-58%). Inka 3477 ha (1085%), pastvy a pláně 
1088 ha (339%) a zahrady 267 ha (083% celé plochy okresu). 

Obyvatelstvo okresu poličského zabývá se hlavně zamědělstvím, čá- 
stečně též průmyslem, zvláště tkalcovstvím a plátenictvím. V okresu poličském 
jsou velkostatky poličský, svojanovský. bysterský. 

Průmyslový ruch soustřeďuje se hlavně v Poličce. 

Lidnatost okresu poličského stoupá. Roku 1890 bylo napočteno ve 2 mě- 
stech. 1 městysi a 30 venkovských obcích 4999 domů s 33.063 obyvateli (15.713 
muži a 17.350 ženami), roku 1900 bylo napočteno 4985 domů s 34.328 obyvateli 
(16592 muži a 17736 ženami). Přibylo tedy za toto desítiletí o 3'8% obyva- 
telstva (mužů o 15% a žen o 2'2%). 

Okres poličský má převážnou většinou obyvatelstvo české národnosti. 
Při sčítání r. 1900 bylo napočítáno v okresu poličském z domácího obyvatel- 
stva 24319 osob s oboovací řečí českou a 9983 osob s obcovací řečí německou. 



3 



Roku 1900 bylo napočteno v okresu poličském 307S9 katolíků, 3337 evan- 
gelíků, 197 židů a 5 bez vyznání. 

Komunikační poměry okresu poličského byly podstatně zlepšeny vy- 
stavěním místní dráhy poličské, jež spojuje Poličku se Skutčí a Svitavami. Tato 
traf počíná ve starém nádraží skutečském při trati severozápadní a vede 
od Skuče přes Hychmburk a Kroutili do okresu poličského, do něhož vstu- 
puje u Svaté Kateřiny, i postupuje dále Horovou do Poličky a dále přes Lim- 
berk a Květnou na Moravu k Svitavám, kdež ve svitavském nádraží se při- 
pojuje k trati bývalé společnosti státních drah. V okresu poličském má místní 
dráha poličská stanice a zastávky: Horovou. Sádck. Poličku a Limberk. 




ZBYTKY MĚSTSKÝCH HRADEBjPOLICSKYCH. 



Nejstarší' silniční spojení okresu poličského jest od Hlinská přes Poličku 
k Svitavám aerární (císařskou) silnicí, jež u Svaté Kateřiny vstupuje do okresu 
poličského a postupuje přes Oldřiš do Poličky a pak dále k Svitavám, též sil- 
niční spojeni s Litomyšlí jest opatřeno přes Lesník. Od Holičky vede Limber- 
kem silnice do Radiměře a další silnice přes Staršov a Rohoznou do Svojanova, 
kdež se rozvětvuje jedním směrem přes Hlásnici k Trpínu a druhým směrem 
přes Starý Svojanov k Yítéjovsi a Hménci. Z Limberka jest silniční spojení 
přes Haldu do Bystrého, kamž směřuje z Poličky též silnice přes Jedlovou. 
Jiná silnice jest z Poličky k Trhonicům, jiná zase přes Sádek. Lačnov a Telecí 
Březinami do okresu hlineckého k Milovům, od níž odbočuje silnice přes Kobylí 
a Pustou Rybnou na silnici Borovskou, jež z Borové přes Oldřiš a Kamenec 
do Poličky ústí. 

Město POLIČKA rozkládá se v nížině, kolkolem obklopené návršími če- 



skomoravského pohoří na křižovatce aerárních silnic německobrodské, svitav- 
ské a litomyšlské, při místní dráze poličskosvitavské, na Bílém potoku, dělí 
se ve Vnitřní město. Horní a Dolní předměstí. 

Vnitřní město bylo obtočeno důkladnými, pevnými a vysokými hradbami 
s cimbuřími. Hradby byly sesíleny baštami polokruhovitč založenými se stříl- 
nami. Před vnitřní zdí hradební byla vnější hradba nižší a slabší, kol pak byl 
val. po jehož obou stranách byly příkopy, do nichž voda se napouštěla. Brány 
byly dvojitě, jedna ve vnějším valu sesílená baštou a druhá vždy zase proti 
ní ve vnitřní hradbě. Přes příkopy vedly zvoditč mosty. Byly čtyry brány: 
kamenecká, novohradská, Iitomyšlská a limberská, a dvě fortny (do ulic pivo- 
varské a novosvětské). .leště na počátku XIX. věku byly hradby kolkolem 
Vnitřního města se 4 branami, 19 baštami a 2 fortnami dobře zachovány. Před 




DÉKANSKV KOSTEL SV. JAKUBA V POLIČCE. 



bránou limberskou rozšiřovalo se při svitavské silnici až k Limberku Horní 
předměstí a před branou novohradskou při německobrodské silnici Dolní před- 
městí. V létech 1835 až 1S43 hyb' odstraněny vnější brány a dále pak měnil 
se starobylý ráz hradeb a opevnění, jimiž dřívější věky obdařily město pro 
jeho bezpečnost, nicméně dosud zachovala se veliká část starobylých hradeb 
a valů poličských u synského rybníka a i. 

Z bran nejprv padla limberská, na konec Iitomyšlská brána. 

Vnitřní město soustřeďuje se kol náměstí, / jehož rohů rozbíhají se ulice 
na všechny strany. Prostora u kostela spojena jest s náměstím ještě užší ulici. 

Městu vévodí svými věžemi kostel děkanský a radnice. 

Děkanský kostel sv. Jakuba byl založen v XIII. veku. viděl vznik města 
a prožil s ním stejné osudy. Ohni. jež město zachvátily, mnohdy byl poškozen. 
By! opravován po ohni r. 1421, zase roku 1478. pak r. 14>só stavěli v něm velkou 



archu, a zas na sklonku XVI. věku na něm opravovali, znova po velikém ohni. 
jenž zasáhl roku 1613 Poličku.. Opět po vojně třicetileté vyžádal si kostel tento 
mnohou opravu. V XVIII. věku (1733. 1735. 1743, 1776. 1777) leccos v něm při- 
stavovali a předělávali, kryt opravovali. Roku 1845 shořel kostel tento a byl 
r. 1853 nově založen a r. 1865 dobudován. Co nezničily ohně, to pobořili lidé. 
Kostel byl hned původně zbudován slohem gotickým, měl 3 lodě, věž čtyřpa- 
trovou a střechu sedlovou. Výprava vnitřku, jak byla v posledních dobách 
před ohněm r. 1845, pocházela hlavně z XVIII. věku, hlavní oltář s obrazem 
Stěti sv. Jakuba byl z r. 1752, též poboční oltáře měly úpravu, již jim dal 
XVIII. věk. Kazatelna byla o něco starší (1738). Na věži houpal se starobylý 
zvon Medián, r. 1511 ulitý, jenž troufale a pravdivě o sobě hlásal svým ná- 
pisem, jímž jej Jiřík konvář opatřil, že nikdy nadarmo nezvoní, vždy napřed 




NAMÉSTI V POLIČCE. 



službě boží. K starému zvonu, jenž hlasem svým přes tři století přizvukoval 
veselým i smutným událostem svého domova, družilo se několik menších 
zvonů z XVI. až XVIII. věku. poledník z r. 1503, hodinář z r. 1557. poštiváček 
z r. 1793, umíráček z r. 1712 a zvon Tichého z r. 1747 byly ve věži nad ko- 
stelním vchodem a na zvonici byly 2 velké zvony z r. 1558 a 1711. Rozlily se 
pak. vyjma Mediána, roku 1845 všechny a byly nahrazeny novými. Náhrobky. 
jež bývaly z věnčí kolem kostela, rozbity byly r. 1838 na štěrk, a co tehdy 
z nich uniklo zkáze, vzalo za své při nové stavbě kostela. 

Po ohni z r. 1845 bylo pracováno usilovně též o novém zařízení. Hlavni 
oltář byl ozdoben sochou sv. Jakuba, již sochař Vácslav Levý vytesal v Římě 
z kararského mramoru, a obrazy patronů českých od Jos. Hellicha. Zřízeny 
nově poboční oltáře, okna zasklena malovanými skly, věž obnovena, ochozem 
opatřena a v nejvyšším patře hlásný ubytován, by s věže ohlašoval ohně. 

Není pochyby, že kostel sv. Jakuba vznikl současně s nynějším městem. 



Roku 1350 byl mezi farními kostely, jež byly přiděleny do biskupství lito- 
myšlského. R. 1393 a j. již vyškytají se zprávy o knězích poličských a z dalších 
\ ěků přibývá nových a nových zpráv o kostele, faře i škole, z nichž vysvitá, 
že kulturní život poličský byl velmi bohatý. V řadě kněží poličských kmitne 
se nejednou postava i siřeji známá svým literárním snažením. V XV. věku 
bylo děkanství poličské osazeno kněžími pod obojí. Prvý římskokatolický kněz 
byl uveden do Poličky roku 1625. Roku 1658 opětně zřízeno děkanství. R. 1686 
zřízeno místo prvního kaplana, r. 1767 místo druhého kaplana. Děkanství byli 
zbudováno nové reku 1711. obydlí kaplauské bylo přistavěno rtíku 1733. 

Na Dolním předměstí stojí hřbitovní kostel sv. Michala. Poličtí zbudo- 
vali si jej v létech 1575 a;ž 1580 slohem gotickým a. ač na něm opravovali 
v létech 1658, 1885 a 1890, zachoval si celkem starobylou svou výstavnost. 
Hlavní oltář, z konce XVII. věku pocházející a r. 1777 obnovený, i novější 
oltáře poboční, P. Marie a Jana Nep., byly znova opraveny v 1880 letech, kdy 
1^1 též celý vnitřek nově upraven. Věž kostelní jest na krovní vazbě a má 
na svém vrcholu smrt s napjatou kuší. 

Zvonice hřbitovní pochází také z XVI. věku a není o mnoho mladší než 
kcsíel hřbitovní. Kostnici v rohu hřbitova zbudovali v létech 1770 až 1774. 

Na náměstí stojí radnice. Ještě v XVII. věku bývala radnice dřevěná 
s věži zděnou. Roku 1677 hrom uhodil do radnice. V I. polovici XVIII. věku 
11739 a 1740) byla stará radnice stržena a vybudována v létech 
1740 až 1744 nová radnice v slohu barokovém s mansardovou stře- 
chou ; také věžní kryt byl štíhlejší a úpravnější nežli jest kryt nynější. 
Roku 1751 byla vysvěcena radniční kaple sv. Františka Xaver ského, ozdo- 
bená freskou, oslavující činnost tohoto světce. V létech 1830 a 1831 opravovali 
radnici. Po ohni roku 1845, jenž zachvátil též radnici, neobnovili již starý man- 
sardový kryt. 

Na západní vnější straně radnice visí zvonek, jímž se zvonívalo na pokoj; 
po odzvonění musel nastati v městě večer klid. Nyní se zvoní tímto' zvonkem 
na poplach. Pod zvonkem jest malé okénko zazděné, bývalý pranýř. Do roku 
1884 byly při této straně radnice budky pekařské. V radnici, budově jedno- 
patrové, v jejímž štítě jest městský znak. jsou úřady obecni a státní. 

Před radnicí vybudovali na paměť moru z r. 1713 v létech 1727 až 1731 
morový sloup Mariánský, jenž byl v létech 1891 a 1892 nově opraven. Na dolní 
části pyramidy tohoto sloupu jest balustráda se sochami sv. Josefa. Anny a 
Jáchyma, ve výklencích pyramidy spatřují se sochy sv. Vácslava, Floriána i 
Víta a výše pak na výstupcích sochy sv. Karla Boromejského. Šebestiána a 
Ivoclia. na středu pyramidy reliéfy Zvěstování, Nanebevzetí a Korunování 
I'. Mane a na vrcholu pyramidy stojí socha P. Marie. 

Za starodávna býval v Poličce hrad. Stával dozajista již v XIII. věku 
na výšině, k níž vede ulice, směřující k Borové. V XVI. věku (1558) říkalo 
se léto ulici ulice k starému hradu«. A poněvadž se tu mluví již o starém 



— 7 — 

hradu, býval asi v Poličce též nový hrad. jenž hostí val krále nebo jeho dru- 
žinu, nebo byl-li název hrad starý užíván v XVI. věku v tom smyslu, že při 
této ulici stával za starodávna hrad, svědčí název tento, že již tehdy byli si 
vědomi Poličtí toho, že hrad tamní sešel před dávnými lety. Pravděpodobné 
jest, že tento hrad. r. 1558 starým zvaný, zašel, když r. 1421 Uhři drancovali 
Poličku, dojista rok 1437 nepřečkal. Dosud lidové podání tamní ví o někdejším 
hradu poličském. 

Zašla také stará škola poličská, o níž zachovala se nejstarší zpráva z roku 
147_\ Škola poličská zajisté vznikla již před tímto rokem. Četné zprávy, o ní 
zachované, svědci chvalné o jejím rozvoji v XV. a XVI. věku. Mezi učiteli po- 
ličskými byli tehdy již mnozí muži velmi vzdělaní, a někteří i literárně činní. 
\ letech 1620. poklesla škola tamní. 

Roku 1841 zbudována bylu škola spolu s divadlem, r. 1877 škola nová. 
Roku 1874 vznikla Odborná škola tkalcovská, roku 1900 učitelský ústav, pro 
uči/ vystavěna budova za valy poblíž synského rybníka. 

Střelnice stará shořela r. 1820, nová byla po ohni r. 1845 opravena, má 
v I. poschodí tančírnu a v přízemí střelnici, vyzdobenou mnohými terči stře- 
leckými, z nichž nejstarší jest z r. 1613. 

Ze starobylého rázu města setřely mnoho časté ohně. mnoho zničily ne- 
vědomost a neproziravost lidská, zvláště v prvé polovici XIX. věku, nicméně 
přece se zachovaly některé zajímavé starobylé podrobnosti též na některých 
soukromých domech, iež svědčí, že měšťanstvo poličské bývávalo nejen zámož- 
ným, ale i uměnímilovným. Zvláště pozoruhodný jsou mříže okenni z domu pi- 
vovarského, některé gotické detaily, baroková průčelí a i. na jiných domech. 

Celné památky, snesené v tamním museu, založeném r. 1881, zachovávají 
obraz předešlých věků života města, cechů i jednotlivých občanů poličských. 
Kromě musejní knižnice jest v Poličce obecní knihovna a spolky mají své biblio- 
téky. 

O kulturních i hospodářských snahách nynějška svědčí školní budovy 
a ústavy dobročinné. R. 1857 byla založena nemocnice, r. 1889 a 1890 vystavěna 
okresní nemocnice. Chudobinec poličský se připomíná již v XV. věku. Neda- 
leko města zřízen byl liboháj r. 1815, při jeho restauraci r. 1831 vznikly lázně. 
Roku 1911 dobudována Sokolovna. Při severní straně města zřízena stanice 
místní dráhy, jež byla vystavena v létech 1896 a 1897 k Svitavám a ke Skuči. 

K nejstaršímu průmyslovému závodu místnímu, měšťanskému pivovaru, 
jenž založen byl v XVII. věku (1771), přibyly v XIX. věku nové závody. 

Polička má textilní závody, továrnu na hospodářské stroje, pilu parní, 
cementárnu, knihtiskárnu, závody na výrobu sodovky, továrnu na lepenku, ci- 
helnu a jiné závody, peněžní ústavy. 

Obec zbudovala elektrárnu a. jsouc ode dávna majitelkou velkostatku po- 
ličského, přikoupila si r. 1910 velkostatek svojanovský, vykonala tím důle- 
žitý hospodářský i národní čin. 



Polička jest sídlem samosprávného okresu i politického okresu, má uči- 
telský ústav, průmyslovou školu pokračovací, měšťanské a obecné školy chla- 
peckou a dívčí, mateřskou školku. 

R. 1900 měla Polička 674 domů a 4982 obyvatel. 

Lidové podání vypravuje, že v místech nynější poličské lékárny bývala 
za piadávných .dob kovárna, hospoda a několik chalup a vůkol lesy, a že tu 
pocestní, jdoucí do Moravy, nacházeli útulku, později že se v poloze nynější 
Poličky vyvinulo pomezní vojenské strážiště, při němž vzniklo nynější město. 

Zajímavo jest, že stará tato pověst, zaznamenaná též letopiscem po- 
ličským MUDr. Janem N. Eiseltem, shoduje se s nejstaršími zprávami. Roku 
1167 listina, jíž král Vladislav potvrdil fundaci praemonstrátského kostela lito- 
myšlského, připomíná Újezd lubenský se všemi loukami, jež slují Na políčkách, 
a lesem celým, jenž od pramene Děsné až k řece Svratce se rozkládá. Roku 
1269 Přemysl Otokar potvrzoval témuž klášteru vrácení některých statků 
těchto, nacházejících se v krajině poličské. Když pak za Ferdinanda I. měla 
Polička spor o některá svá práva, místodržící čeští podali 18. května 1529 králi 
zprávu, v níž též uvedli, že v polovici XIII. věku vnikl nepřítel až k Bojanovu 
u Nasavrch, ale byl Vácslavem I. zahnán a na hranicích moravských, v poloze 
nynější Poličky poražen, i že tu vzniklo vojanské osazení, jež za Přemysla 
Otokara II. bylo r. 1265 povýšeno na město. Palacký soudí, že zde již před 
založením města Poličky byla osada Police, dle níž byl děkanát nazván po- 
Iickým, avšak přehlédl, že dosud v dialektu východočeském se říká poličky 
místo poličský (skutecký místo skutečský) a že tvar Policz, s nímž i po zalo- 
ženi města Poličky se setkáváme v listinách r. 1285 a j., jest pouhou zkomo- 
leninou jména Poličky. Ovšem úsudek Palackého ve věci samé jest správným, 
vždyť místní jméno r. 1167 vzpomenuté »Na políčkách« ukazuje neklamně, že 
již před r. 1167 v této- poloze píida byla vzdělána v pole a tudíž osídlena. 
Jako u staré Chrudimě povstalo Nové Město chrudimské, u starého Mýta Vy- 
soké Mýto, tak tu na důležitém přechodu pomezním povstala na místě staré 
0'sady nová osada. Základní listina města Poličky nazývá město zakládané 
novou osadou a tím přiznává, že tu bylo již tehdy osídlení jiné, staré. Ona 
i jinými částmi svými dosvědčuje, že město Polička vznikalo v krajině iiž 
vzdělávané a tudíž obývané, zmiňuje se o dědinách již vzdělaných a o po- 
zemcích dosud zarostlých a nevzdělaných, jež teprv budou osívány a vzdě- 
lávány novými osadníky. Bylať již tehdy také osada Limjberk, v níž obdržel za- 
kladatel města Poličky svobodnou krému. 

Dne 27. srpna 1265 král Přemysl Otokar II. zmocnil Kunráta z Limberka. 
by založil město Poličku i aby pozemky v obvodu města na míli se rozkláda- 
jícím rozprodal osadníkům. Kniulrát z Limberka, zakladatel města Poličky, ob- 
držel pro sebe a své mužské potomky soudnictví v městě i po vesnicích ob- 
vodu poličského lile práva vysokomýtského. Z důchodů rychty poličské měly 
připadati komoře královské dvě třetiny a rychtáři poličskému zbytek. Po- 
drobně vymezena byla touto zakládací listinou pravomoc městského rychtáře 



poličského i rychtářů vesnických. K rychtě poličské byly dány 2 svobodné 
lány, 2 chlebné krámy, 2 masné krámy, 4 mlýny v okolí a svobodná krčma 
•v Limberku. V obvodu mílovém nemělo býti jiné krčmy vesnické. Z pozemků 
tohoto obvodu městského, na 800 lánův měřících, bylo 50 lánů přiměřeno 
k městu a držitelé jejich byli na 18 let osvobozeni ode všech platů a dávek, 
a zakladatel obdržel z těchto 50 lánů 5 lánů. Po těchto 18 letech mělo býti dá- 
váno králi z každého lánu čtvrt hřivny stříbra litomyšlské váhy a 6 korců 
žita a 6 korců ovsa míry litomyšlské. Noví osadníci byli osvobozeni od cel a 
mýt a do 2 let od povinnosti, odpovídati na soudě kromě pro dluhy. Silnice 
obecná měla jíti od Vysokého Mýta Poličkou k Brnu a mělo se na ní platiti 
za městem Poličkou mýto stejné jako ve Vysokém Mýtě. I český text pozdější 
dobře vystihuje tehdejší stav, mluví o novotném vzdělání a vštípení města 
Poličky. 

Vedle hospodářských zájmů byly to zajisté důvody vojenské, proč král 
Přemysl Otokar budoval v těchto stranách svého království českého toto 
hrazené město. 

Zaiisté již v XIII. věku stával při Poličce hrad královský a. poněvadž se 
o něm v listině zakládací zmínka neděje, dobře a důvodně lze pokládati, že 
stál již před založením města, r. 1265 uloženým. R. 1558 připomíná se v zápi- 
sech poličských tento hrad jako starý hrad a stával při ulici, jež jde do kopce 
k Borové. Na -hradě tom zastavoval se král nebo jeho družina, tím spíše pak 
po založení Poličky, když právě dle zakládací listiny byla tudy zřízena hlavní 
silnice od Vysokého Mýta k Brnu. V hradě tom zajisté pobývala i švábská 
posádka, kterou i na své věnné město Poličku přijala ovdovělá královna Eliška 
Polská na počátku XIV. věku. 

Když pak král Václav II. svěřil pražskému biskupovi Tobiášovi Bechyni 
správu města Poličky a celé krajiny, slíbil Tobiáš Bechyně listem z r. 1284 
rychtáři i měšťanům poličským a všem obyvatelům tamní krajiny, že je zůstaví 
při právech a svobodách jejich, v základní listině nového osazení města Po- 
ličky určených, i že ponechá poličskému rychtáři soud nad obyvatelstvem Po- 
ličky a jejího okolí, a prohlásil, že by, kdyby něco proti právům a svobodám 
jejich učinil, navrátili se pod panství královo. 

Dlouho nezůstal tento biskup jako rector a capitaneus města Poličky a 
okol i. Dne 23. října 1285 král Vácslav II. dal dědičně Závišovi z Falkenštejna 
a jeho synovi Ješkovi město Poličku se všemi vesnicemi a právy k ní pa- 
třícími. 

Polička byla mezi městy a hrady, jež král český chtěl r. 1289 směniti 
s markrabím míšeňským za míšeňskou zemi. K směně této nedošlo. 

Od r. 1307 byla Polička královským věnným městem. Alžběta, vdova 
krále Rudolfa, obdržela též Poličku jako věno, a když pak rakouský vévoda 
Albrecht usiloval o trůn český pro svého syna Frydrycha a vtrhl do Čech, 
Alžběta otevřela svá věnná města posádkám jeho a přijala na zimu 1307 též 
do Poličky švábskou posádku. 



— 10 — 

Listem, v táboře u Opatovic 5. října 1307 daným, římský král Albrechti, 
a jeho syn Frydrych přijali Poličské do své ochrany a potvrdili jim jejich vý- 
sady, od králů českých obdržené, zejména stanovili rozsah soudní pravomoci 
podkomořího a městských přísežných i osvobodili měšťany poličské od berně, 
takže tito měli jen dáti sbírku nebo berni při provdávání dcer královských a 
jinak jen platiti úrok z dědictví. 

Dne 17. srpna 1308 královna Alžběta potvrdila měšťanům poličským svo- 
body a práva, dané jim jejím chotěm, nebožtíkem králem Rudolfem. 

Prvá zmínka o farním kostele poličském se zachovala v listě krále Jana, 
jímž on 25. června 1321 dal vdově králové Alžbětě právo patronátní k tomuto 
kostelu. 

Týž král Jan povolil 5. července 1337 Poličským, že podkomoří má na 
své útraty do města jet k slyšení pře. kdykoliv by někdo si k němu stěžoval, 
a že při jmenování nového podkomořího města královská nejsou mu povinna, 
dávati sukna ani jiné dary. Týž list stanoví mimo jiné též způsob obnovování 
městské rady a soudní moc přísežných městských a o odvolání se ke králi. 

Král Karel I. (IV.) povolil 27. dubna 1360 Poličským, by dláždili město 
a po 8 let užívali práv. jež jiným městům' byla pro dláždění povolena, a připra- 
vuje se k vojně proti Uhrům a Rakušanům, nařídil listem svým, v Poličce 
16. září 1362 daným, městům, též Poličce, založení velkých skladů obilních 
i zásobování se zbraněmi k potřebě zemské. Rozkazu tohoto ihned obec Po- 
lička uposlechla; potvrzuje listem z 21. září 1362, mnoho-li zbraní obdržela od 
krále a co sama za své peníze koupila. Král opatřil 402 rozmanitých věcí. Po- 
lička pořídila 150 úplných odění vojenských. 

Na listě tomto poprvé se zachovala stará městská pečeť, obsahující roz- 
půlený štít, v jehož pravé polovici stojí lev a v levé polovici polovice orla. 
Toho štítu užívá dosud Polička, jen dole spatřují se ještě skřížená dvě havířská 
kladiva a nad štítem koruna. 

One 10. července 1392 král Václav IV. potvrdil poličskému rychtářovi 
Vácslavovi zakládací listinu města Poličky s tím doložením, že tento rychtář 
i dědicové jeho mají zakoupené rychtářství tamní držeti dědičně se vším pří- 
slušenstvím, ale bez újmy právům královy nevlastní matkv císařovny Elišky. 
Dne 11. června 1395 Vácslav IV. ustanovil Poličce i jiným městům královským, 
žt. kdyby tato města přišla opět do věnné zástavy, jako se stalo za císařovny 
Alžběty, podkomoří 1 rálovny má v nich konati soudy dvorské jen jednou za 
rok a že žádná královna nemá bez svoleni Krále dále zastavovati tato města 
i že má ukládati berně na ně jen tehdy, když se vybírá v městech králov- 
ských, a ve stejné výši; zároveň potvrdil Poličským jejich staré výsady. 

Císař Zikmund jako očekanec koruny české« svolil. 10. záři 1412. že 
jeho bratr, král Vácslav IV. zapsal své choti Zofii nově looooo zl. na Poličce 
li městech vemnuli. 

V těch dobách blížila se Poličce doba zlá. Roku 1421 Uhři ji vydraj 
, ilili a snad tehdy spustošen byl i hrad poličský. Císař Zikmund opa- 



noval Poličku a ne na dlouho. Brzy pak táhl tudy Zižka na své výpravě mo- 
ravské a Polička od těch dob hlásila se ke straně pod obojí a zůstala utra- 
kvistickou až do počátku XVII. věku. V mapě Mikuláše Klaudiána Mladobole- 
slavského z r. 1518 vyznačen jest při Poličce kalich na znamení, že Polička 
jest městem pod obojí. 

Král Vladislav dal 28. srpna 1454 Poličce výsadu na trh osmidenní, dnem 
sv. Simona a Judy počínající. 

Král Vladislav II. povolil Poličce listem ze 24. prosince 1478 právo peče- 
titi červeným voskem, a r. 1493 dal jí trh o sv. Janu Křtiteli. 

Na sklonku XV. věku Polička koupila si Makov a Újezd. V XV. a XVI. 
věku náležela mezi nejbohatší česká města. 

V neděli Letare roku 1523 obnovil král Ludvik výsady městu Poličce, jež 
opětnými požáry a válečnými běhy pozbyla některé své výsadní listiny, ze- 
jména pnvilej na clo, i potvrdil ji artikul o tomto clu, jak byl zapsán v ma- 
jestátu Zikmundové. 

Poliétí žádali r. 1540 královnu o slevu úroku jí placeného, by si mohli opěl 
zbudovati město, iež za doby krále Vladislava a nedávno před tím bylo ohněm 
zpustošeno. 

Na sv. Stanislava roku 1542 udělil jim král Ferdinand I. výsadu na osmi- 
denní trh. od třetího pátku postního nepřetržité trvající. Král Matyáš v pondělí 
po Zvěstování P. Marie r. 1618 povolil trh bartoloméjský a čtyry koňské trhy, 
Ferdinand III. stvrdil jim 28. června 1637 šest trhů dobytčích. 

Rola: 1545 patřily Poličce cele vesnice s dvory kmetcími Borová, Oldříš, 
Mi drce Nedvězí, Kamenec. Trhonice, Sedliště, Sádek. statky v Korouhvi, širo- 
kém Dole. Radiméři. Rybné, Makově, Oujczdě a Telecím. 

V Odboji proti Ferdinandu I. byla roku 1547 obec Poličská ztrestána, pro- 
padla pokutě 1000 kop gr. m., 8 vesnicemi a svými statky v Korouhvi, Radiméři 
a Širokém Dole. Majestátem, daným v pondělí po sv. Mikuláši r. 1547, přijal 
Ferdinand I. Poličské na milost i v ochranu svou královskou a prominul jim 
jejich provinění; konfiskované statky byly Poličce zapsány deskami v pátek 
po sv. Michalu 1547; ale roku 1548 ustanovil v Poličce císařského rychtáře, 
který měl zastaviti každé podnikání proti králi čelící. Roku 1586 přikoupila si 
obec poličská Radiměř a díl lesa baninského, r. 1587 vyhrála spor proti vrchno- 
sti Bojanovské a lovčí právo ve svých všech, v nichž pán svojanovský měl 
platy. V témž roce byla Poličce na sněmu v pondělí po Hromicích puštěna po- 
lovice odúmrtí. by Poliétí město a zdi městské i silnice lépe opravovali a si 
na takové odůmrtí jednali střelbu a jiné válečné nástroje. 

V posledních desítiletích XVI. věku. zvláště pak od roku 1587 rozmá- 
halo se také na Poliěsku učení evangelické. 

O rozsahu a lidnatosti města svědčí, že roku 1594 bylo v hrazeném městě 
154 usedlostí a na předměstích 43 usedlosti a 44 zahradníci. Polička byla stanicí 
celní v XVI. věku. Od r. Iňň5 až do polovice XVIII. věku měla zase úřad celní 
při hranici zemské. 



— 12 - 

Roku 1613, dne 9. října, vyhořela Polička; shořelo 166 domů, 16 stodol, 
1 grunt, kotce, kdež někdy o výročních trzích sukno, kožichy a obuv byly 
prodávány, a 14 bašt při hradbách městských, též 3 brány i s obilím obecním. 
které v těch branách a na kotcích bylo sypáno. Tehdy zůstalo v městě jen 
39 domů v ulici Kamenecké. kostel, fara, škola a radnice. Kotce soukenické, 
roku 1613 shořelé, byly později proměněny v kasárny, roku 1756 v solnici. 

A jakoby oheň ten měl býti předzvěstí smutných dob, jež na město 
přikvačily v XVII. věku. 

Polička držela se konfederace stavů českých roku 1619 zřízené, volila 
Bedřicha Falckého za krále českého a účastnila se vojny české proti Ferdi- 
nandovi II., k níž měla vypraviti ze svého statku 2 rejthary a 2 koně a ze 
svých 192 domů, mimo 60 domů shořelých, šestnáctého člověka počítajíc, 22, 
a z 335 osedlých poddaných, dvacátého člověka počítajíc, 17 osob k zemské 
hotovosti stavovské. Policií vypravili do pole 4 rejthary a 29 žoldnéřů pěších 
a z vesnic poličských 35 vojáků. 

Za tuto účast byly Poličce skonfiskovány vítězem Starý Kamenec. Sádek, 
Oldřiš, Borová, Nedvězí. Trhonice, Modříce, Sedlišté a Makov, poličský díl vsi 
Telecího, 8 dvorů kmetcích v Korouhvi, dvory ktnetcí v Pusté Rybné. Širo- 
kém Dole a Oujezdci, plat ve vsi Radiměři bez panství na lidech Hertvíka Zehu- 
šického z Nestajova, 5 rybníků a les. jak to obec r. 1547 pro účastenství ve 
vzpouře v pokutě propadla a opět zpět nabyla. Mnoho pak zkusila vojskem. 
Roku 1624 táhl panstvím poličským Albrecht z Valdštýna do Slezska, 3 dny 
pobyl v Poličce jeho hlavní stan. Roku 1625 prapor pluku Coralissova velmi 
vydíral obec. 

Z jara roku 1625 Fabricius Platter obnovoval radu poličskou, rychtářem 
císařským ustanovil svého » milého přítele« Vácslava Johanydesa, kterýž pak 
v městě pokořeném rozkazoval a obyvatelstvo soužil. 

Roku 1626 byl do Poličky položen pluk Pregnarovský na oblomení kacířů. 
Poličtí marně prosili několikráte o odvolání vojska. V žádosti ze 14. května 1626 
psali, že v městě jen 24 a na předměstích 17 sousedů zůstalo, kdežto ostatní 
měšťané, ač již katoličtí, nemohouce vojsko v městě ubytované vydržovati, 
město opustili, a že z obavy před vojskem měšťané téměř všichni přistoupili 
k náboženství katolickému, ale, ochuzeni ještě ohněm, pryč odešli a co od svých 
svršků zanechali, to vše od vojáků mocně rozebráno a potlučeno bylo. Mohl 
tedy císařský komisař, vyslaný do královských měst ku provádění protire- 
formace, psáti 11. března 1626 Polyxeně z Lobkovic, že jest reformace v Po- 
ličce provedena, a doufati, že přání jeho, by se přimluvila u císaře o vyplacení 
mzdy zadržené a o udělení vyznamenání, splní. Obrat byl jen zevní, vždyť ještě 
v letech pozdějších bylo po panstvích pátráno po praedikantech nekatolických. 

Lidnatost klesala a drahota rostla v smutných těch časích. R. 1626 bylo 
v Poličce jen 41 usedlých měšťanů. Musel král pomýšleti na povznesení měst. 
Ferdinand II. potvrdil v pondělí po neděli Exaudi r. H>28 všechny svobody, maje- 
sitáty a práva Poličce ve všech punktech a klausulích, avšak s výminkami, 



v listě Ferdinanda I., v pondělí po sv. Martinu r. 1547 daném, obsaženými, totiž 
aby se dotčená privilegia, svobody a obdarování toliko na katolické měšťany 
poličské vztahovaly i aby žádný nekatolický měštěnín nikdy nemohl jich užíti, 
i aby do obce nepřijímali nikoho, kdož by se s králem a s dědici jeho a budou- 
cími král; českými ve víře římskokatolické nesrovnával, a nekatolíky mezi se- 
bou nikdy netrpěli. 

Podle rozkazu královské komory z r. 1630 by! vykonán r. 16.31 soupis 
a svod statků v Poličce na krále spadlých. Svod byl úplně teprv roku 1661 
proveden. Mnohé domy byly lidem vojenským v zříceniny obráceny, so.tva 




SVOJANOV. 



že po ohni byly postaveny. K žádosti Poličských r. 162S byly navráceny 
obecní statky skonfiskované, dosud neprodané nebo nezastavené, a to přede- 
vším ku vychování kněží, žákovstva a chudiny. Roku 1638 Poličtí žádali za po- 
nechání statků po emigrantech, na královskou komoru spadlých, by mohli 
opraviti chrám farní s věží a zvonicí, kostel hřbitovní, faru, školu, radnici a 
zdi městské, a r. 1644 žádali znova. 

Roku 1642, 1645, 1646 Švédové pod Torstensonem mnoho Poličce škodili. 
Obec se zadlužila na vychovám' lidu vojenského. Roku 1643 tudy šlo vojsko 
císařské k Olomouci, mnoho škod v Poličce i okolí nadělalo, v Borové dva 
kostely vyloupilo, jen v Makově škod neučinili, protože ta ves pustá a prázdná 
byla. 



Na žádost Poličských z r. 1652 o úlevy podanou nařídila r. 1657 královská 
komora císařskému rychtáři, by dal zprávu o žádosti jejich na darování někte- 
rých, r. 1630 emigrantům skonfiskovaných rolí. ku vyzdviženi pohořelého mě- 
sta, kostelů, špitálů, fary. školy a zdí městských. Rychtář odpověděl, že 
mnohé statky tyto byly vráceny osobám navrátivším se a na katolickou víru 
prostouplým a že jen málo roliček špatných zbývá, i potvrdil pak r. 1658, že 
obec poličská schudla a že oba kostely jsou spustlé a deštěm mnoho trpí. jedna 
brána hrozí pádem, most se boří a na podporách zůstává, v městě jest více 
mís: pustých, v smetiště obrácených, nežli se nachází sousedů usedlých, a 
přimlouval se za žádost Poličských. Komora česká svolila r. 1658, by císařský 
rychtář postoupil a odevzdal statky emigrantské ku potřebě obecní na opravu 
kostelů a j. To se pak stalo r. 1659 s jistými podmínkami, komorou českou 
stanovenými. • 

Na samém sklonku XVII. věku začal spor Poličských s vrchností jimra- 
movskou, jejž vyhráli. Nepřátelství vyplnila prvá léta XVIII. věku. 

Ve věku XVIII. zase častokráte hořelo v Poličce, někdy blesk zapálil.' 
Také zase Polička vidívala ve svých zdech rozmanitá vojska, ráda vzpomínala 
na vojsko ruského pluku Progrovského, jež v ní od února do května 1736 tá- 
bořilo; nerada připomínala si pobyt Prusů a Sasů, kteří tudy r. 17-42 táhli; a i. 

V I. polovici XVIII. věku začala se Polička probírati z těžkých ran zlého 
XVII. věku. V letech 17116 až 1710 obnovila pivovar v Kamenci, jenž vznikl 
na počátku XVII. věku. Zřízeny cechy a opatřeny novými výsadami. Souke- 
nictví, v XVI. věku proslulé, již se nevyšinulo na dřívější stupeň svého roz- 
voje; více plátenictví a Inářství se vyvíjelo. Roku 1756 byl založen v Poličce 
sklad solný, jenž tu potrval do r. 1830. Býval nejprv v přízemí tehdejších ka- 
sáren, pak byla zřízena na Dolním předměstí solnice, nynější skladiště hasičské. 

Roku 1744 za střelby a hudby slavnostně zahájena byla zasedání měst- 
ské správy v nové radnici. Výsadou z 2. březm 1762 Marie Teresie povolila 
Poličce dva trhy na len. přízi a plátno a 7. srpna 1762 propůjčila právo me- 
siánské oběma předměstím poličským. R. 1787 byl nově zřízen magistrát. 

Nastávala nová doba. V červnu 1782 biskup Jan Leopold May konal v Po- 
ličce konferenci katolíků a protestantů za účasti rady městské o tolerančním 
patentu. Roku 1783. 13. ledna při stvrzování privilegií poličských .losef II. 
zrušil některá obmezení práv nekatolíků při nabývání statku a i., příčící se 
pate ritu tolerančnímu. 

R. 1741 byia v Poličce zřízena latinská škola ku připravování žactva pro 
gymnasia, později stala se z ní trojtřídní škola českoněmecká. R. 17 ( )n vznikla 
hlavní škola, při ní byl do r. 1847 běli ku vzdělání učitelů pro venkovsl 
ské školy triviální. 

Na počátku XIX. věku (180.5 a i.) zase Rolička byla účastná návště\ vojsk. 
i oddělení Condejských uprchlíků, r. 1805 bavorskou a francouz- 
skoi: iizciu, pak jiná vojska tudy šla, posléz v. 1866 Prusové. S vojenskými 
věcmi smi' i arciknížete Karla r. 1809 Poličkou. 



Také ohni nebyla ušetřena. R. 1820 shořelo 49 domů, novohradská brána 
a střelnice. Opět hořelo r. 1840, 1842 a j. Největší oheň zuřil r. 1845, z 237 domů 
vnitřního, města zůstaly po něm 4 domy. a na Dolním předměstí zachvátil 
47 domů, na Horním předměstí 7 domů a 10 stodol. Tehdy také děkanský ko- 
stel vyhořel. 

R. 1818 bylo zřízeno v Poličce silniční komisařství. R. 1825 byl regu- 
lován magistrát. R. 1850 stala se Polička sídlem státních úřadů, r. 1865 okres- 
ního zastupitelstva. 

Společenský ruch soustřeďoval se za stará v Bterátském bratrstvu, jež 
bylo založeno v XV. věku a mělo členy svými přední měšťany poličské, r. 1653 
změnilo se dle nových artikulí r. 1656 schválených a působilo do r. 1785. Zá- 
bava soustřeďovala se ve sboru střeleckém. R. 1819 začalo již soustavně účin- 
kovati divadlo ochotnické. Z malých začátků rozvinul se život společenský, 
rozvrstvený nyní v mnohé spolky. 

Také školství poličské, v XVI. věku proslulé, jalo se z úpadku XVII. věku 
probírati již v druhé polovici XVIII. veku. zvláště pak v XIX. věku. Kromě 
hlavní školy byla tu od r. 1814 do 1825 vojenská vychovatelna. R. 1839 až 
1841 zbudována nová škola, jež po ohni r. 1845 opravena. R. 1849 byla zří- 
zena podreálka. r. 1855 úplná nižší reálka. Při reálné škole vzniká r. 1853 
nedělil! škola pro řemeslnické tovaryše. R. 1871 otevřena škola obecná. V le- 
tech 1872 až 1874 byla zrušena reálka. nahrazena školou měšťanskou. Od 
r. 1S74 do r. 1S88 byla v Poličce odborná škola tkalcovská, od r. 1886 jest tu 
pokračovací skula průmyslová, od r. 1900 učitelský ústav. 

Polička jest rodištěm exulanta Jana Šlerky, sochařů Dominika Oulíčka 
a Vojtěcha Saíía, spisovatelů Filipa Neděle, Ant. Hájka, Fr. Zákrejsa, Jos. V. 
luština Michla (Drašara), původce českého těsnopisu Hynka Jakuba Hegra, 
universitního profesora MUDr. Jana Bohumila Eiselta a j., byla působištěm 
spisovatelů Šebestiána Hněvkovskério, bývalého tamního purkmistra, a MUDr. 
Jana Nep. Eiselta a j. 

Zřízením místní dráhy železné a rozvojem živností a obchodu, rozšíře- 
ním obecního hospodářství získáním velkostatku svojanovského zajišťuje si Po- 
lička podmínky k dalšímu svému rozkvětu. 

Cestu okresem poličským nastupujeme při samé hranici království če- 
ského v Brnénci. Brněnec patříval k panství německobělskému, leží při 
Svitavě, má stanici státní dráhy, parní mlýn. při němž jest villa Doubkova, 
ozdobená malbami Fr. Zeníška. Též jest tu škola, výroba plstěného zboží, prá- 
delna, tkalcovská továrna a j. V I. polovici XIX. věku bývala v Brnénci pa- 
pírna. 

K místní obci Brnénci náleží Záře čí, v němž jsou továrna na výrobu 
hedvábného zboží. 2 mlýny a i. Samota Prokopovy lázně bývala továrnou 
na sukna. 

oj Zářečí vede silnice k severozápadu do Dlouhé. Dlouhá (Česká 



— 16 — 

Dlouhá) bývala v panství bysterském, má zastávku státní dráhy, továrnu na 
samety a hedvábné zboži a několik mlýnů. 

Jihozápadně jest Chrast oves (Chrastovec), s níž nedaleká osada 
Pul pecen tvoří politickou obec Chrastovec. V Chrastovci jest kaple sv. 
I rojíce, vystavená roku 1867. V Pňlpeciui bývaly železité lázně. Pňlpecen leží 

. ém břehu Svitavy na samé hranici zemské v malebném horském úvalu. 

Od Chrastovce západně dojdeme lesem do Vítějovse. V í t ě j o v e s CVí- 
tejoves) patřívala k panství némeckobělskému, má kostel sv. Kateřiny, jenž 
býval farním, nyní jest filiálním do Německé Bělé. Kostel vítčjovský jest zbu- 
tíován v slohu gotickém, věž obtočena jest podsebitím a v patrech opatřena 
střílnami a pokryta stanovou střechou. Od kostela jest pěkný výhled, zvláště 
k jihu. Ve Vítějovsi jest škola. Za válek skrýval se lid v lochách, jež dosud 
se zachovaly v obci. 

Nová Bělá (Lavičné) má kapli sv. Jana a Pavla v XVIII. věku. Král 
Vácsiav II. dal Novou Bělou s Banínem klášteru zbraslavskému, r. 1341 byla 
mu zase vrácena, r. 1420 byla připojena k panství svojanovskétnu. Při rozdě- 
lení tohoto panství dostala se k Bystrému, posléze stala se statkem samo- 
statným. 

Německá Bělá jest stará osada. V Německé Bělé jest kostel Všech 
Svatých. Před r. 1620 byli při něm kněží pod obojí. Nejstarší matrika zacho- 
vána jest od r. 1670, tehdy byl zde katolický farář z řádu cyriackého, od roku 
1683 po jeho odchodu byl kostel filiálním do Svojanova a spravován od admini- 
strátorů, jimiž byli nejprve pardubští minoritě, později moravskotřebovští fran- 
tiškáni. Teprv r. 1720 byla zřízena v Německé Bělé opět fara. V XVII. věku 
kostel sešel. Nový kostel byl vystavěn v letech 1756 až 1770 v slohu barokovém. 
Starobylý zvon z r. 1516 jest nejstarší památkou kostelní. V XVIII. věku byly 
zbudovány též fara a zámek. Od obnovení fary katolické začala se Bělá po- 
němčovati. V Německé Bělé jsou škola, pivovar, výroba lihovin, sodovky, 
tkalcovství, závod kamenický. 

Odtud na sever vede silnice do Banína. Banín náležel v XIII. věku 
klášteru zbraslavskému, jenž tuto farní ves obdržel r. 1292 s vsí Novou Bělou 
od krále Václava II. Tehdy asi povstala v Baníně fara, jež pak r. 1349 vřaděna 
byla do biskupství litomyšlského. Král Jan Lucemburský zastavil před r. 1339 
Banín a Bělou, dav klášteru za ně jinou náhradu. Roku 1341 byl Banín zase 
vrácen klášteru, ale byl r. 1420 zastaven se Svojanovem, při němž pak zůstal 
do r. 1579, kdy připadl k paství bysterskému. Fara v F^aníně zanikla v XVI. 
věku. Banínský kostel byl již r. 1556 filiálním k^Bystrému a teprve r. 1727 stal 
se zase farním. Farní kostel nynější sv. Barbory byl dle missálu tamního 
z roku 1488 -/budován v druhé polovici XV. věku. tehdy a v XVI. věku míval 
kurze pod obojí, leště v letech 1850 byl na lomenici bývalé školy, jež byla 
za starodávna farou, vymalován kalich. Kostel byl opravován v XVII. věku, 
posléze r. 1901. Povšimneme si sanktuaria, hlavního empirového' oltáře, obou 
pobočních starších oltářů, ozdobné kazatelny, na zvonu z roku 1669 se dočteme, 



že jej pořídil Maxmilián hrabě z Martinic, syn Jaroslava hr. z 'Martinic. jenž 
»byi v rebelii pro náboženství římskokatolické oknem v Praze od kacířů svržen 
a bohem vyvolen a zachráněn, povstal neporušen. « Na návsi je sloup se sochou 
P. Marie z roku 1721. Škola byla vystavěna roku 1810. V Baníně provozuje se 
hlavně tkalcovství. Při vsi jsou panský dvůr a myslivna. 




HRAD SVOJANOV. 

Severozápadně od Banína rozkládá se až k samé hranici zemské rozlehlá 
obec Česká Radime ř. Roku 1291 obdržela některé svobody od králové 
Jitky, patřila k panství svojanovskému, roku 1586 byla prodána obci Poličce, 
k jejímuž panství pak náležela. Kostel farní sv. Anny stojí na moravské straně, 
jest z roku 1775. Faráře dosazuji k němu střídavě město Polička a majitel velko- 
statku kunštátského dle smlouvy o tom r. 1727 učiněné. Na české straně jest 
pouze kaple sv. Jana Nepomuckého z XVIII. věku. Roku 1792 byla zřízena 



— 18 — 

radiměřská škola, stavení její vzniklo v letech 1810 a 1811. V Radiměři jest 
mnoho mlýnů, v prvé polovici XIX. věku bylo jich na české i moravské straně 
17. z nich patřilo do poličského dílu 8. Lid zaměstnává se. jak ve vůkolních 
obcích, rolnictvím a tkalcovstvím. V České Radiměři jsou tkalcovská fak- 
torství. 

Z Radiměře vede horskou lesnatou krajinou silnice k Rohozné směrem 
jihozápadním a dále k jihu ke S vojanovu. R o h o z n á patřívala k panství svo- 
ianovskému. jest starobylou osadou. Její kostel sv. Erazima připomíná se roku 
1350 mezi farními kostely, po r. 1620 byl filiálním do Svojanova, od roku 1874 
jest zase farním. Byl vybudován v gotickém slohu v XIII. věku. Má čtyř- 
hrannou presbyteř, do osmihranu sklenutou. Lod měla do r. 1854 starý deskový 
stroji, původně modře omalovaný a zlatými hvězdami ozdobený, jenž pak byl 
nahrazen rákosovým stropem. 

Roku 1888 byla lod jeho rozšířena a doplněna novou věží. Mnoho v něm 
pokazily obnovy v XIX. věku podnikané, zničily starobylé malby, jimiž 
byl za starodávna jeho vnitřek vyzdoben a jež byly roku 1854 objeveny. Malby 
tj to byly vymalovány, když kostel již delší dobu stál. Byly totiž pod nimi 
nalezeny pod silnými vrstvami vápna staré kříže, připomínající původní posvě- 
cení tohoto kostela. Fresky rohoženské značí výjevy ze života Kristova a 
P. Marie, zejména Zvěstování P. Marie, Narození Páně, příjezd sv. 3 králů 
k' Betlému spěchajících. Umučení Kristovo, Vzkříšení, Seslání Ducha svatého, 
též postavu sv. Jeronýma. Klenutí presbyteře bylo omalováno odznaky evan- 
gelistů, sluncem, měsícem a hvězdami. Rohoženský kostel má starobylé zvony, 
jeden z nich (umíráček čili klášterník) byl prý sem přenesen ze spustlého klá- 
šterního kostela od Sv. Magdaleny ,a kdo prý ním v den sv. Maří Magdaleny 

. zbaví se svého tělesného* neduhu. Starý hlavní oltář, roku 1722 obno- 
vený, byl při opravě kostela nahrazen novým. Zázračností proslul obraz Matky 
Boží rohoženské, byly k němu četné poutě konány. V Rohozné bývaly panský 
dvůr a ovčín. Stará škola byla vystavěna .roku 1823. 

K místní obci rohoženské náleží Lhota Mánova, v níž jest kaple 
sv. Vácslava, a Hamry. 

Malebný horský úval vine se od Rohozné k jihu při Svojanovském potoku 
pod hrad S v o j a n o v a k stejnojmennému městečku. 

Okolí Svojanova patřívalo králi. Buď Přemysl Otokar II. nebo jeho otec 
Václav založili nad osadou Svojanovem hrad. jenž po vesnici této byl nazván. 
Dle tehdejšího mravu, libujícího si v německých jménech hradů, byl také na- 
zýván zvláště v latinských zápisech Fůrstenberg. ale jméno toto neovládlo. 

Král Přemysli Otokar zapsal hrad Svojanov věnem své manželce Kunhutě, 

jež, ovdověvši, provdala se za Závise Vítkovce z Falkenštejna a zastavila um 

své véno královské. Zemřela roku 1285. Závis oženil se roku 12S7 s Jitkou, 

dcerou uherského Krále Ladislava, a žil s ní na Svojanově. Když meškal v Pra- 

' - i)-, pozval krále Václava na krtiny svého syna, byl jat. uvězněn a od- 

ouzen. Král pak statky Závišovýrni volně nakládal, roku 1289 vyjednával 



— 19 



s míšeňským markrabím Frydrychém o směnu některých měst a hradů vý- 
chodočeských a moravských za Míšeň. Mezi těmito českými hrady byl též 
uveden Svojanov. Směna tato nebyla provedena. Svojanov zůstával asi v moci 
lidí Závišových a teprv na sklonku XIII. věku dostal se do rukou králových. 
dozajista před rokem 1293. kdy král Václav daroval klášteru zbraslavskému 
Bělou a Banín. Hrad Svojanov byl pak dán v zástavu. Konečně Karel IV. vřadil 
jej mezi hrady, kteréž neměly býti od koruny české ani zastavovány ani zci- 
zovány. Za tohoto krále zůstával hrad Svojanov v nikách krále, jenž tu měl 
svého purkrabího Michálka z Vlašimě, 
kterýž se tu připomíná ještě v prvých U 
letech druhé polovice XIV. věku. Poz- V 
ději ocitl se hrad Svojanov zase v zá- 
stavě Oldřicha z Boskovic, nepřítele 
hnutí husitského, jehož odpor slábl, čím 
více hnuti nové mohutnělo, zvláště pak, 
když Zikmund otálel s pomoci tomuto 
Svému stoupenci a neposkytl mu ji. by 
OH si hradu Svojanova ubránil, když ne- 
přátelé pánovi více a více na hrad dolé- 
hali a panství svojanovské mu plenili. 

Ačkoliv Zikmund nedržel tohoto 
hradu, zapsal iei r. 1437 s jinými statky 
královskýma své manželce Barboře vě- 
nem. Panství svoianovské drželi tehdy 
Ješek a Jindřich Svojanovští z Bosko- 
vic. Patřih tehdy k tomuto panství hrad 
Svojanov a vesnice Svojanov, Dlouhá, 
Bělá. Jansdorf, Trpín, Sázava, Rohozná, 
Jedlová a Korouhev vesměs S podacími 
a vesnice Radiměř. Hartmanice a Hlás- 

nice. Jako Oldřich z Boskovic se přidal k Husitům, tak zvláště jeho syn Ješek 
náležel zase mezi věrné přívržence Jiřího z Poděbrad i byl pak předním pří- 
telem tohoto krále v míru i vojně a král Jiří svěřoval mu důležité úkoly. Po 
smrti krále přidržoval se Ješek jeho synů a krále Vladislava. Jiní příbuzní 
Ješkovi stranili uherskému králi Matyášovi. I v pozdních letech svého života 
měl Ješek Svojanovský z Boskovic vynikající účastenství ve veřejném životě. 
zejména roku 1483, kdy byl mezi radami královskými, kteří rovnali spor krále 
Vladislava s Pražany. 

Na sklonku XV. věku byl Pavel Skalský z Jenšteina na Svojanově nejspíš 
jen jako •poručník nezletilých dědiců pánů z Boskovic i měli na něho Svoja- 
novští i Bysterští vzpomínku, neboť se přičinil jim o výsady, jichž roku 1488 
obdrželi od krále. Syn Ješka Svojanovského, Jan starší z Boskovic účastnil se 
roku 1504 ve válce při straně falckraběte Ruprechta i jinak spolupůsobil ve 




Z NÁDVOŘÍ HRADU SVOJANOVA. 



veřejných jednáních, zvláště na sněme pražském roku 1509 vystupoval proti 
Českým bratřím. 

R. 1492 byl sám již majitelem S vojanova, jejž pak s panstvím koupil 
od něho Ladislav z Boskovic, vynikající český velmož, vědy i umění 
milovný, dobrý hospodář, taktéž jako jeho předchůdce poddaným nakloněný. 
Ladislav z Boskovic směnil toto panství s Mikulášem Trčkou z Lípy a na 
Lichtenburce za jiná zboží. Po Mikulášovi Trčkovi nabyla jeho panství Jo- 
hana z Březovic, choť Mikuláše staršího z Lípy; a její synové Zdeněk, Jan, 
Jindřich, Vilém a Mikuláš. Posléze řečený nabyl též panství svojanovského, jež 
pak v polovici XVI. věku patřilo Zehušiokým z Nestajova. Hertvík a Jan Zehu- 
šičti z Nestajova se rozdělili tak, že Hertvík obdržel díl svojanovský a lim- 
berský, totiž zámek Svojanov s městečkem a v dílu limberském vesnice Lim- 
berk. Stašov, Pobožnou, Radiměř, Banín, Ctyry Dvory, Lavičnou, Zářečí, Dlou- 
hou, Lhotu Mánovu, Starý Svojanov, Lačnov, dvory kmetcí v Bělé a Ko- 
rouhvi, a Janovi připadl díl korouhevský, totiž ve vsi Korouhvi dvory kmetcí, 
pak dvory kmetcí v Bělé, městečko Bystré, vesnice Jiartmanice, Hlásnice, 
Trpín. Podměstí Svojanovské, Lhoty Přední a Zadní. Studence, Vítova, Huť 
a lidé v Kněževsi, Brněnec, Chrastovec, Poloupecný a platy obilné v některých 
vesnicích a dům nově vystavený u Bystrého, ale po smrti Janově (r. 1564) 
Hertvík nabyl celého panství, když se byl posoudil se svou švakrovou Johankou 
z Boskovic a rozepři vyhrál. Týž si přikoupil nemovitosti v Baníně, z nichž 
zřídil dvůr, a byl věrně oddán víře pod obojí i poručil roku 1566 své man- 
želce panství svojanovské (t 1578), k němuž roku 1579 patřily Svojanov hrad. 
městečko s předměstím a dvorem, tvrz a městečko Bystré, vsi Trpín, Hart- 
manice, Hlásnice, Studenec, Huti, Dolní čili Přední Lhota, Zadní čili Jobova 
Lhota, Korouhev, Lačnov, Rohožná, Lhota Mánova, Limberk. Staršov, Čtyry 
dvory, Bělá, Dlouhá s mlýny, Zářečí, Brněnec, Vítějoves (Vítova), Poloupecen. 
Chrastovec, Jedlová, Starý Svojanov, Banín, Nová Bělá, Radiměř, Sádek, Ka- 
menec, Modřec, Trhonice, Jimramov. Sedliště, Široký Důl, Telecí, Odříš. Bo- 
rová a Nedvězí. 

Po rozmanitých sporech dědických rozdělili se o zboží veškerá Jan Bez- 
družický z Kolovrat, druhý manžel Bohunky z Hustiřan, Zárubová z Hustiřan 
a Hertvík Zejdlic ze Šenfeldu roku 1583 tak, že Jan Bezdružický z Kolovrat 
obdržel Bystré a Zárubová s Zejdlicem Svojanov. Tito zase se dělili tak, že 
Vácslav Záruba z Hustiřan dostal Banřnský dvůr, Hertvík Zejdlic vsi Lačnov, 
Zářečí, Radiměř a Dlouhou a Bchuslav Záruba z Hustiřan zámek Svojanov 
s dvorem poplužním, měst?"<\u Svojanov, vsi Starý Svojanov, Studenec. Lhoty 
Přední, Manovou a Zadní. Huti. Rohoznou s podacím u Sv. Magdaleny. Svn- 
janovské panství zůstalo v rodu Zárubů z Hustiřan do počátku XVIII. věku. 
Tehdy po Josefovi Antonínovi hr. /. Hustiřan nabyla Svojanova Eleonora, dcera 
jeho, a po ní dědil jej Karel Vincenc lir. ze Salinu. Roku 1797 koupil Svojaiwv 
Vácslav Ignác sv. p. Ubelli ze Siegburka, niku 1798 prodal jej Marii Rebece Ha 
rachové hraběnce z Hohenembsu, ale zase záhy ho nabyl. Hrad hynul, pře- 



cházei dosti rychle od jednolití vlastníka na jiného, z nichž Riidiger sv. p. ze 
Stillfiiedu mnoho v hradě pátral po starožitnostech Roku 1842 hrad Svojanov 
vyhořel. Roku 1910 koupila jej obec Polička. 

Hrad stoji na vysokém vrchu, chráněn ze všech stran srázy hory. jen 
na severovýchodě pohodlněji přístupen. Stará hradní cesta vine se do příkrého 
kopce, 'před dvorem stýká se s cestami, z jiných stran přicházejícími, a dvorem, 
jehož výstavnosti obkličují čtverhranný dvůr. vede na hrad přes hluboký pří- 
kop k bráně, k níž z obou stran přiléhají hradní budovy; od nich sť kol hradu 
táhne hradba, sesílaná baštami. Jedna bašta strmí nad plošinou (panenským' 
skokem), nedaleko ní jest další bašta a od této bašty pokračuje hradba nad 
srázem k třetí baště, nejvíce nad úval vysazené. Od ní lomí se hradba v opačný 
směr, v němž jest dalšíma dvěma baštama sesílena. Hrad sám jest upevněn ještě 
vnitřním opevněním. Od vnější brány vede cesta z přihrádku k druhé bráně, 
za níž vchází na nádvoří vlastního hradu, jež jest obtočeno silnou hradbou, k níž 




bystři:. 

přiléhají z jedné strany schody a z druhé strany dům holomči. Poblíž domu 
holoinčího, v jehož světnicích roku 1842 shořelých jsou krby ve skále vyte- 
sané, jest dům, v němž střelci obývali. Dům střelců má gotická okna a byl asi 
v XVI. věku zbudován. Celému nádvoří a hradu vévodí starý palác s hrubou 
věži. velikou hláskou okrouhlou, asi v XIII. věku z kamene důkladné vybudo- 
vanou, jejíž zdi na severní straně ostrý uhel tvoří. Hláska měla 4 patra, dosud 
zřejmá. Na hradě bývala kaple sv. Kateřiny, z ní oltářní kámen byl přenesen 
v XVIII. věku flo svojannvského kostela. Též se zachovala z ní stará dřevěná 
socha P. Marie. V paláci při kapli poblíž hlásky bylo obydlí pána hradu. Nový 
palác vystavěn by! na konci XVIII. věku n i starých zdech hradních. Zdi hradu 
byly ozdobeny rustikou, mnoho stop jest v nich po střelbě dobyvatelů hradu. 
Hradby mají tvar lichoběžníka s hrotem k jihu obráceným, mívaly 6 bašt 
polokruhových, jež jsou již značně sneseny. Při třetí baště byla vypadni 
branka. 

Mnoho bylo v hradě kopáno. Některé přestavby byly v XVIII. věku pro- 
vedeny. Pátráno bylo po starožitnostech v zříceninách hradních. Na luzných 



místech hradu objeveny 3 zazděné kostry. Lidové podání vypravuje, že poblíž 
panenského skoku jest zlatý šišák zakopán, i že tu sedávala kvílící panna 
prostovlasá s hrncem zlata. 

Hrad Svojanov vyhořel r. 1569 a 1842, byl opravovali zejména r. 1799. 
1843 a i: 

Pod hradem jest statek Hradčany. 

V úvale na Svojanovském potoku, jejž na Moravě jmenují Křetínka, roz- 
kládá se městys Svojanov. Nad ním na vyvýšeném místě stojí farní kostel 
sv. Petra a Pavla, vystavěný r. 1786 a vysvěcený r. 1787. Na místě kostela stá- 
vala kaple a opodál ní zvonička. Zařízení kostela jest z XVIII. a XIX. věku. 
Mezi zvony jest zvon z r. 1577. Starobylá jest křtitelnice. Monstrance pochází 
z r. 1698. 

Fara byla zřízena r. 1777 na náměstí, později přestavěna. Škola stávala 
pod kostelem, r. 1833 byla nová škola vystavěna. Radnice, po ohni r. 1842 
obnovená, stojí na náměstí. Svojanovská kaple Jana Nep. jest z r. 1710. Jeho 
socha byla r. 1718 postavena ve dvoře před hradem od neznámého' ctitele, jenž 
světci »srdce za dar dává a jemu pod mocnou ochranu tělo s duší poddává«. 

Svojanov měl roku 1900 ve 100 domech 768 obyvatel. 

Svojanov, prvotně ves. později městečko, má zachovány nejstarší výsady 
z XV. věku. Ješek Svojanovský z Boskovic zbavil Svojanovské r. 1484 odúmrti 
a povolil jim svobodné pořizování o jejich majetku. Král Vladislav II. potvrdil 
Svojanovu na přímluvu Pavla Skalského z Jenšteina r. 1488 výsadu na trhy. 
K Svojanovu patřival Starý Svojanov a Předměstí i bylo tu za stará na 200 
soukenníků. R. 1589 Bohuslav Záruba z Hustiřan potvrdil artikule cechu svo- 
jano^ských soukenníků. R. 1681 Hertvík Bedřich Záruba z Hustiřan obnovil 
a potvrdil artikule téhož cechu. 

Ve znaku má Svojanov českého lva bez koruny. 

Za starodávna měl Svojanov trestní pravomoc. Šibeniční hora upomíná 
jménem svým na ni. 

Svojanov trpěl mnoho ve válečných dobách. Tudy hrnula se vojska z Mo- 
ravy do Čech. 

Roku 1608 táhl Svojanovem král Matyáš s Uhry. Rakušany a Moravany 
do království českého a vojsko jeho tu učinilo mnoho škody. Roku 1621 Lisov- 
číci se vraceli Svojanovem do Polska a vyloupili Svojanov. Roku 1624 táhl 
tudy Albrecht z Valdštýna do Slezska. R. 1642 a 1645 vnikli do Svojanova Švé- 
dové, v červnu r. 1643 vedl tudy (killas své vojsko, jež splenilo okolí Svoja- 
nova. Roku 1646 vpadla sem saská jízda. Pne 15. dubna 1742 pruské a saské 
vojsko, v Poličce tábořící, přepadlo Svojanov. V prosinci roku 1798 táhli Svoja- 
novem Rusové, r. 1805 a 1809 prošli tudy Francouzi, v létech 1809 až 1815 voj- 
ska tuzemská a ruská. 

V květnu 1842 shořely ve Svojanově radnice a ls domů, té/ hrad chytl, 



23 



K výsadám starším obdržel Svojanov r. 1762 od Marie Terezie výsadu 
na páteční trhy příze, plátna, Inu a vlny. Od roku 1793 nebyly konány trhy 
dobytčí. Roku 1842 potvrdil Ferdinand V. Svojanovu 5 trhů výročních. 

Ve Svojanově jsou továrna na hedvábné zboží, pivovar, 2 mlýny, pálenka, 
V I. polovici XIX. věku byla zde továrna na tuhové výrobky. Čistá tuha se vy- 
vážela do Anglie. Ve Svojanově lily se z tuhy sochy, vázy a j. 

Na blízku Svojanova jsou ložiska tuhy. 

Nad farním kostelem ukazuje se skupina skal. jež má na svém vrcholu 
tvar obrysu hlavy Ludvíka XIV. Jiný útvar připomíná podobu ležícího obra. 
S vrchu Pupka nad Svojanovem rozevírá se veliká vyhlídka po širém vůkolí 
až k hradům Boskovicům 
a Louce, na Svitavy, Bře- 
zovou a Olešiiici, a na se- 
ver ke Králickému Sněž- 
níku a po Orlických ho- 
rách. 

Pěkným údolím po- 
blíž levého břehu Svoia- 
novského potoka dojde- 
me na rozcestí, od něhož 
na severovýchod dospě- 
ieme do Starého Svoja- 
nova. 

Ves Starý S v o - 
i a n o v prozrazuje již 
jménem svým, že jest 
starší osadou než Svo- 
janov. Býval za staro- 
dávna městysem. Ještě v XIV. věku měl farní kostel. Roku 1786 byla přenesena 
fara do Svojanova. 

Starobylý kostel sv. Mikuláše biskupa ve Starém Svojanově jest stavba 
gotického slohu. Býval prý původně románský. Klenba presbyteře končí 
svými žebry v 4 nosiče, ozdobené hlavami s čepicemi. Dle podáni jsou to hlavy 
zakiadatelů kostela. Čtvrtá hlava byla r. 1811 uražena zedníkem. Okna lodě 
jsou zbarokována. Hlavní oltář jest ze XVII. věku. Krov kostelní spočíval na 
kamenné římse, po způsobu románském obloučky vyzdobené, pod obloučky 
byly 4 kamenné sochy svatých, z nichž se jen socha jediná zachovala. 
Nad vchodem hřbitovním jest umístěna ve výklenku soška sv. Mikuláše. Ne- 
bylo lze zjistiti, nejsou-li obě tyto sochy totožný. Někteří archaeologové domní- 
vají se však, že tato soška jest pozdějšího původu. Kostel stojí uprostřed 
hřbitova. Ve zvonici jsou zvony z r. 1527 a 1739 a malý zvon bez nápisu. 

Pod kostelem jest hrobka. V ní r. 1808 našli měděnou rakev, již vlastník 
svojanovského panství prodal vinoipaiovi Abrahamovi, jenž dal z ní udělati 




RADNICE V BYSTREM. 



— 24 - 

kotel do pivovaru; z jiných -4 malých rakvi cínových bylý ulity svícny a 
lampa do kostela a druhá lampa do svojanovského kostela. R. 1826 'byla hrobka 
opět zpustošena. Teprv roků 1844 kosti rozházené byly uloženy do dubové 
rakve. Při starosvojanovském kostele měli svůj pohřeb v XVII. a XVIII. věku 
někteří Zárubové z Hustiřan. 

Před r. 1620 byla starosvo<janovská fara utrakvistieká. Po r. 1620 admini- 
strovali zde pardubští minoritě, pak moravskotřebovští františkáni. Admini- 
strátoři tito bydleli na hradě Svojanově. Pak byli dosazováni světští knězi za 
administrátory, až pak od r. 1786 kostel tento stal se filiálním do Svojanova. 
Para starosvoianovská stávala na pěkném návrší, nyní jest na jejím místě 
selský statek. 

Jihovýchodně od Svojanova leží Předměstí v pěkné horské poloze při 
Svojanovském potoce a dále na jihovýchod osady k místní obci této náležející: 
Dolní Lhota, Jobova Lhota, Hutě a S t u d e n e c. V Dolní Lhotě jest 
škola. U Hutí jest důl tuhový. V Předměstí byla v první polovici XIX. věku 
svoianovská továrna na tuhové výrobky, nyní jest zde faktorství bavlněných 
látek a provozuje se po domácku tkalcovství. Okolo zrušeného dvora vede 
cesta na vrch k Sv. Magdaleně a dále k Hlásnici. 

S v. Magdalena nebo Majdalenka jest malá kaple na planině, jež 
na vrcholu výšiny se rozprostírá. Kaple tato jest při zřícenině bývalého většího 
kostela. Býval prý tu za starodávna panenský klášter, jejž Husité zbořili zá- 
roveň s klášterem tišňovským. Ještě v roce 1629 jest zpráva o podacím právu 
ke kostelu u sv. Magdaleny. Jeden zvon byl od Sv. Magdaleny přenesen do 
Rohozné a druhý do věže radnice svojanovské, v níž r. 1842 při ohni se rozlil. 
Kostel spustí a r. 1786 byl zrušen. Pod kaplí v lese byly dvě studánky. Bývaly 
tu lázně. Poustevna byla zde v XVII. věku. 

R. 1655 bydlel zde poustevník svého řemesla kovář. Bullou z 16. července 
1725 byly dány sedmileté odpusťky každému, kdo vykoná v den sv. Máří 
Magdaleny určité pobožnosti. Jmění bývalého kostela bylo užito na stavbu 
svojanovského kostela. R. 1827 byla U Majdalcnky postavena kaple. V den sv. 
Máři Magdaleny koná se u kaple pout. Trval tento pout po 14 dnů. Přicházelo 
sein mnoho knězi na pout, bytovali u svojanovského administrátora. Pout tento 
jest dosud svátkem okolí, v den ten (22. července) býval svojanovský výroční 
trh nahoře u této kaple. Býval to slavný pout. Ještě na počátku XIX. věku při- 
cházelo mnoho poutníků z Čech i Moravy. Mše od r. 1785 se v kapli neslouží, 
konána byla v širém poli. Jindy jest tu ticho a klid. 

Hlásniee leží na výšině jihozápadně od Svojanova. Za válečných dob 
bývaly tu stráže. S výšiny této jest viděti daleko široko po Moravě i do Čech. 
V Hlásnici jest škola a kaple P. Marie. 

Na nedalekém Kovářovu kopci jsou v místech, kde šla stará cesta na 
Moravu, zbytky valu. Stávala prý tam ves Kamenice, jež byla zničena a pole 
iejí pak K sousedním obcím byla přidělena. 



25 - 



Poblíž Hlásnice rozkládá se Hradisko, prostranná pláň na vrchu nad 
moravskou vesnicí Kněževsí, obtočená dvojitým valem a příkopy. Ještě na po- 
čátku XIX. věku byly tu zbytky zdiva. Mnoho kamení rozvezlo se odtud na 
stavby do vůkolí. Na Hradisku prý přebývala nějaká kněžna. Jejího syna pokřtil 
farář olešnický a za to dostal část lesa, nyní farní les zvanou, a ves Přední 
Lhotu, nynější Kněževes. Pověst tato jest velmi pravděpodobnou. Olešničtí 
faráři dlouho drželi Kněževes, až roku 1659 se na ní potahovali majitelé panství 
kunštátského. Tehdejší farář olešnický protestoval proti tomu a dovozoval, 
že před 300 lety od jedné pobožné královny Kuny pro spasení duše darována 
byla tato osada, jež dříve k Svojanovu náležela a Lhotou se jmenovala. Výtahem 
z kněh olešnických potvrzovali purkmistr a rada tamní, že Kněževes byla daro- 




ZAMEK V BYSTREM. 



vána olešnické faře od pobožné královny, kteráž u té vsi syna porodila a pak 
na Svojanovč ležela, a že od té doby obyvatelé vsi robotovali a desátky i úroky 
odváděli faráři olešnickému. Královnou Kunou byla asi Kunhuta, potomní choř 
Závise z Falkenštejna. a oním synkem Ješek. Jiní míní, že se jedná o druhou 
choť Závišovu, dceru uherského krále Jitku. 

S Hradiska jest rozsáhlý rozhled, zvláště na Svojanov a jeho okolí. 

Od Hlásnice vede silnice do Trpína, nejjižnější obce okresu poličského. 
Ves Trpín jest vzdálena K hodiny od Hradiska. Schaller vypravuje, že u 
Trpína byli Češi (Chrudimští) poraženi Poláky. Zpráva ta souvisí asi s lido- 
vým podáním, že u Hlásnice zanikla ves Kamenice (Kamenec) ve válce. Ves 
tato ležela v poloze u Trpína. 

Trpínský kostel sv. Václava byl již r. 1.350 farním, byl do r. 1620 utra- 
kvistickým, pak zpustnul; nyní jest filiálním do Bystrého. Starý kostel byl 
shořen r. 1683, nový kostel by! teprv v 1720. letech dokončen. Jest slohu ba- 



— 26 — 

rokového. Zvonice má podsebití. V Trpíně byl' dvůr panský. Obec má školu. 
Trpín patříval k panství bysterskému. 

Od Bystrého jde k Trpínu silnice přes Hartmanice, taktéž 
cbec bývalého panství bysterského. S kopce hartmamického od kaple 
jest vyhlídka po celém okolí Bystrého. Nynější kaple byla na místě 
staré kaple založena roku 1705 a dokončena roku 1708. Má věž osmi- 
bokou, dvojí řadou oken opatřenou, a chová v sobě sochy a obrazy v XVIII. 
a XIX. věku zhotovené. Byla vysvěcena ke cti sv. Anděla Strážce a českých 
patronů. Při kapli jest náhrobek Marie Rebeky hr. z Hohenembsu. V Hartma- 
nicích jest škola. Obyvatelstvo zaměstnává se též tkalcovstvírň. 

Pěšina z Čechorodu vypravuje, že r. 1012 byla svedena západně od By- 
strého v zálohách lesních v poloze U kostelíčka bitva, při níž obec tato byla 
zpustošena a pak teprv Bystré bylo v nynější poloze zbudováno. Dosud se 
říká Kostelíček poloze, jež jest '/* hodiny cesty od nynějšího, bysterského ko- 
stela nedaleko silnice, od Nedvčzího k Jimramovu zřízené, u paty vrchu Libina 
při obecním lese. Lidové podání vypravuje, že tu stavěli za starodávna kostel, 
ale co ve dne postavili, bylo v noci rozbořeno a na místo, kde stojí nyní by- 
ste Tský kostel, přeneseno. 

Bystré bylo v XIV. věku farní vsí. Kostel tamni sv. Jana Křtitele byl 
r. 1347 přidělen k biskupství litomyšlskéniu. Původní stavba jeho se nedocho- 
vala; byla po několika ohních opravováni. R. 1721 byl starý kostel zbořen 
a v letech 1722 až 1729 znova slohem barokovým vystavěn; věže byly r. 1736 
dokončeny. Ze sraréfoc kostela zachoval se zvon z r. 1520. Ostatní zvony jsou 
novější. V XVII. věku byl kostel bysterský poutním. O zvelebení poutu tamních 
pečovalo bratrstvo, ale na sklonku XVIII. věku zanikly. Kostel stojí na pahorku 
uprostřed města na místě starého kostela a hřbitova. Po> stranách lodě jest 
celkem 6 kaplí. Výzdoba oltářní jest z XVIII. věku. Nápis průčelní oznamuje, že 
byl kostel r. 1863 opraven. Zvony má z let 1520. 1712, 1743 a 1707. Při severní 
straně kostela bývala stará věž, místo ní jest vystavěna věž novější. 
V kryptách kostelních jsou pohřbeni někteří členové rodů z Kolovrat a z Ho- 
henembsu a kněží. 

Stará fara bývala dřevěná. Bydleli v ní utrakvističtí faráři, z nichž zvláště 
jesl znám spisovatel Filip Roméncc Pražský. Roku 1638 poslední utrakvistický 
kněz bysterský, přestoupiv na víru katolickou, stal se prvním tamním farářem 
katolickým. 

Faru vystavěla proti kostelnímu vchodu v letech l(> ( )ii až 1092 Kateřina 
hr. z Martinic. Průčelí bylo opatřeno znaky pánů z Martinic a pánů z Bukuvky 
a letopočtem dovršení stavby. 

Radnice, shořelá r. 1715, byla záhy zase vystavena. 

Škola v Bystrém byla již v XVI. věku. Jan Bezdružický z. Kolovrat, tajin 
rada císaře Rudolfa II. a podkomoří mést královských, daroval Bysterským 
užitek na svém domu v Chrudimi na opravování školy. Škola stála pak místo 
lo vale kostnice. Roku 1820 stavěli opět školu. 



V Bystrem bývaly tvrz a dvůr poplužní. V druhé polovici XVI. věku -ty 1 
vystavěn Janem Zehušickým z Nestajova východně* od města zámek, na němž 
také budoval pak Jan Bezdružický z Kolovrat se svou chotí Bohunkou Záru- 
bovou z íiustiřan. Tehdy ještě stávala stará tvrz bysterská. Teprv v polovici 
XVII. věku ji zbořili, když tu Maxmilián Valentin z Martinic dal vybudovati 
zámeček. Fr. z Hohenembsu nejvíce na zámku opravoval, nově jej vypravil a 
kapli opatřil. Na počátku XIX. věku byly podniknuty některě změny, byla 
ubourána průčelní zeď. Zámek bysterský obepíná třemi křídly dvůr. Opodál 




NÁDVOŘÍ ZÁMKU BYSTERSKÉHO. 



jest poplužní dvůr a k zámku přiléhá park. Původní svou výstavnost zacho- 
valo si křídlo severní a západní zámku, ostatní části zámku byly zvláště r. 1833 
přebudovány. Kaple P. Marie nemá pozoruhodných památek. Na zámku byla 
obrazárna znamenitá, dosud jest v něm přes 90 obrazů. Býval v něm též modrý 
pokoj, určený k ubytování císaře a tak ozdobený, že, jak starý popis zámecký 
uvádí, »nerci-li pán a kníže, ale i také císař v něm bydlet může«. 

V němčících dobách říkali zámku bysterskému též Frischberk a dvoru 
poplužnímu Ratina. Aug. Sedláček v tomto jméně shledává českou Radyni neb 
Hradyni. 

Severovýchodně od zámku jest poloha Hradčany. 

Při zámku bysterském byl již v dřívějších stoletích pivovar. V XVII. věku 
také obec Bystré měla svůj pivovar vlastní. 



- 28 — 

Bystré patíivalo za starodávna k panství svojaJiovskému. Ku konci XV. 
věku bylo iiž městečkem. Z výsad bysterských jsou známy výsady krále Vla- 
dislava z roku 1488 na 4 trhy. pak výsada z r. 1504 na týdenní trhy a clo, 
výsady Rudolfa II., Ferdinanda III. a i. V erbu má Bystré na štítě červeném 
myslivce, stojícího na zeleném trávníku u lesa a bodajícího zlatým oštěpem 
medvěda vzepjatého. 

Dokud Bystré bývalo vsí. byl tu jen poplužní dvůr. Tvrz vznikla v XVI. 
věku. Bystré bylo odtrženo v XVI. věku od panství svojanovského. Roku 1557 
dostal Jan Zeriušický z Nestajova za díl městečko Bystré s okolními vesnicemi 
a postavil tvrz nad Bystrým. Roku 1550 utrakvistka Kateřina Zehušická z Ne- 
stajova darovala kostelu farnímu v Bystrém kalich, jenž pak byl r. 1690 přelit. 

Statek 'bysterský dědil po Janovi Zehušickém z Nestajova jeho bratr Hert- 
vik <t 1579) i připojil Bystré zase k Svojanovu. Jeho vdovou Bohunkou se 
dostaio Bystré druhému jejímu manželu Janovi Bezdružickému z Kolovrat 
(t 1604). jenž ujímal se poddaných a odkázal Bysterským peníze na vystavění 
jejich školy. Jan Bezdružický z Kolovrat byl dobrý hospodář a správný muž, 
víry pod obojí. 

Po něm rozdělili se jeho synové Ludvík a Vilém Jindřich r. 1609 o- statky 
otecké. Vilémovi zůstal statek bysterský. Za Johanky Svihovskč ze Sloupna, 
jež na Bystrém hospodařila na místě jeho, bouřili se (r. 1620) poddaní tamní 
pro její nevlídnost, a také pak jemu samému. 

Příčinou tohoto povstání bylo. že vrchnost nutila poddané k odběru piva 
ze svého pivovaru, kdežto poddaní mohli doaid odebrati pivo odkudkoliv, z: 
jména též z obecního pivovaru bysterského, i že pak roboty byly utužovány. 
Poddaní ozbrojili se kosami, cepy a vidlemi, nerobotovali a zle v lesích začali 
hospodařiti. Utábořili se mezi Bystrým a Jedlovou. Rotmistr vyslaný s vojenskou 
pomocí, vida, že se nedocílí se sedláky dohody, odjel s vojáky z Bystrého. Když 
na této cestě u Jedlové vskočil maně kůň jednoho jezdce do< selského obilí, 
jeden sedlák z Modrce zastřelil jezdce. Rotmistr s vojáky svými udeřil na 
sedláky a pronásledoval je do Bystrého, kdež jich mnoho pobili. Sedláci vrátili 
se do svých obcí. Vrchnost zle s nimi nakládala, takže mnozí sbíhali se statků. 
Nemaje dosti poddaných, nutil Vilém Jindřich Bezdružický z Kolovrat i By- 
sterské k robotě, vzal jim pivovar, prodej soli a vína i panský les a vnucoval 
jim pivo z panského pivovaru. Mnozí měšťané bysterští taktéž sběhli pryč 
z panství. 

Vilém Jindřich Bezdružický z Kolovrat, súčastniv se boje proti Ferdinan- 
dovi II., byl r. 1623 odsouzen polovice svého statku, stal se však katolíkem a 
druhou polovici zaplatil, pročež mu Bystré zůstalo, i odkázal je r. 1642 Oldři- 
chovi Františkovi Libštejnskému z Kolovrat, jenž přikoupil téhož roku Banín 
a byl vrchnost poddaným příznivá a přející (t 165(0. vrátil Bysterským obchod 
soli a pečoval o zvelebení městečka. Na Bystrém vystřídali se neiprv jeho choť 
Lucie Otilie z Martinic, pak její bratr Jiří Adam hrabě Boíifca, z Martinic. a po 
jeho vdově Johanné r. 1652 Maxmilián Valentin lir. z Martinic. Po jeho choti 



— 29 - 

Anně Kateřině rozené z Bukuvky (t 1685) děti její prodaly r. 1686 Bystré Janovi 
Paviovi sv. p. z Valderode, na poddané krutému (t 1694). 

Jindřich Adam Bořita hr. z Martinic udělil Bysterským právo prodeje 
vína a vymohl jim od Ferdinanda III. roku 1653 obnovení majestátu krále Vla- 
dislava z roku 14S8 a vybírání mýta od cizích a výsadu na trhy výroční a 
koňské. i i ! ' i 

Maxmilián Valentin hr. z Martinic propustil Bysterským vybírání cla ce- 
lého záměnou za právo prodeje soli po vsích. 

Vdova jeho založila při kostele bysterském škapuhřové bratrstvo, odpu- 
stila měšťanům tamním robotu, n a_ně ro ku 1621 uvalenou, jen některé povin- 
nosti poddanské byly zachovány, vypomáhání při žních za stravu panskou. By- 
sterští měli býti v zámeckém dvoře po práci při hudbě vyčastováni. Každý den 




KOROUHEV. 



pracovní se dlouho do noci tančilo. Zařízeni toto potrvalo od roku 1684 
do r. 1848. 

Po Janu Pavlovi sv. p. z Valderode měl panství bysterské kn. z Lichten- 
steinu. jenž je směnil roku 1710 s Jakubem Hanibalem z Hohenembsu. Tento 
držel Bystré do počátku druhé polovice XVIII. věku. Roku 1762 nabyl panov- 
nický rod substituce n-a toto panství, jež po roce 1710 bylo svěřenským, a když 
pak po smrti Marie Valburgy, rozené z Hohenembsu, provdané Truchsess-Zeil- 
lové, nebylo nápadníků, byl ustanoven správce panství tomuto a posléz roku 
1848 dostalo- se Arnoštce sv. p. z Lanquetu a po její smrti roku 1868 jako odumři 
přešlo na císaře a krále Františka Josefa I. 

Za válečných dob trpělo Bystré pochody vojenskými, tak roku 1642 
táhlo tudy a plenilo císařské vojsko, roku 1645 v říjnu Švédové tu drancovali 
a zase roku 1647 jezdci švédští přitrhli a purkmistra zastřelili. Roku 1736 v únoru 
přišlo do Bystrého ruské vojsko a pobylo 12 neděl, lidé se s Rusy neradi loučili. 
Roku 1742 šli tudy Sašové, roku 1748 zase kozáci, roku 1798 pluk prince Oran- 
ského, 1805 a 1809 Francouzi, a jindy jiní. 



30 



Z jiných návštěv budiž připomenuto, že před vánočními svátky roku 1617 
král Matyáš, na své cestě z Prahy do Vídně, zavítal do Bystrého a v tvrzi 
bysterské se svým dvorem nocoval. 

Bystré leží při potoku v údolí horském. Má měšťanskou školu, pivovar, 
iaktorství tkalcovská, mlýny, výrobu lihovin a j. Dle sčítání z roku 1900 
měla místní obec Bystré v 273 domech 2087 obyvatel. 

Nejvyšší vrchy v okolí jsou Kovářův vrch a Libinský kopec. S obou jest 
pěkná vyhlídka pomezní krajinou českomoravskou. Poblíž samé hranice zemské 
vine se od Bystrého na západ silnice Nedvězím k Trhonicům a dále k Sed- 
lišti. N e d v ě z i rozkládá se po svazích Librová kopce a Kukly až k samé 




ZLATA STUDÁNKA (BALDA). 



hranici zemské. Patřívalo k panství poličskému. Od počátku XVIII. věku má 
školu. 

Místní obec T r h o n i c e sestává z Trhonic a Benátek, také patřila k pan- 
ství poličskému, leží při Trhouickém potoce, tekoucím od Nedvězího, a má kapli 
P. Marie, zbudovanou v polovici XVIII. věku. Obec poličská dobývala v tam- 
ním okolí vápenec a pálila z něho vápno černé. V Trhonicích jsou mlýn. pila 
a vápenice. Benátky leží východně od Trhonic nad vtokem Trhonického 
potoka do Svratcavy, jež je odděluje od moravského města Jimrainova. 

Severněji leží při levém břehu Svratcavy Sed liš tě na svahu Bezděka. 
Ves tato patřivala k panství poličskému, má kapli Korunováni P. Marie, mlýn 
s pilou. 

Od Sedlište vystoupíme na Bezděk, s něhož naskýtá se pohled do poříčí 
Svratcavy i k severu do okolí Korouhve. 



— 31 — 

Korouhev jest rozložena podél Korouhevského potoka směrem se- 
verozápadním po obou stranách silnice. Patřívala dílem k panství poličskému, 
dílem k panství bysterskému. Díl bysterský býval součástí panství svoja- 
novského ještě v XVI. věku (do roku 1583). Již v XIV. věku byla Korouhev 
farní vsí. Kostel korouhevský sv. Petra a Pavla byl roku 1349 připojen do 
biskupství litomyšlského. po roce 1623 byl přifařen k Bystrému. Roku 1783 
byla zřízena v Korouhvi lokalie a roku 1856 fara. Kostel jest budova slohu 
gotického, uvnitř celkem novějšího zařízení, jen zvony má starožitné (z XV. vě- 
ku. 1532 a j.). V Korouhvi jest škola, 2 mlýny. Obec tato jest rodištěm spiso- 
vatele Josefa Ehrenbergra a universitního profesora MUDra. F. Michla. 




KAPLI: V BALDÉ. 



K místní obci Korouhvi náleží Lačnov, Kateřinky a Maksičky. 

Všechny tyto tři osady patřívaly k panství bysterskému. 

Maksičky jsou poblíž stoku Korouhevského potoka s Bílým potokem 
při silnici, jež vede od Poličky Lačnovem do moravské Borovnice. 

Lačnov leží při vtoku Bílého potoka do Svratcavy, roku 1557 patřil 
k statku limberskému, pak k panství svojanovskému a od roku 1597 k zboží 
bysterskému. VLačnově jest kaple P. Marie z XVIII. věku, mlýn, vápenice 
a lihopalna. 

Za lesem dostihneme ve východním směru nad levým břehem Svratcavy 
do Kateřinek a jimi zpět do Korouhve a po silnici do Jedlové. 

Místní obec Jedlová (Schonbrunn) skládá se z osad Jedlové, Baldy 
a Ilainrů. Jedlová přináležela k panství svojanovskému, pak k bysterskému 
statku, vznikla prý ze 3 vesnic. Její farní kostel Navštívení P. Marie jest dle 



lidového podání nejstarší na celém bysterskéni panství. Roku 1349 byl při- 
pojen k biskupství litomyšlskéinu. Od XV. věku do počátku XVII. věku měl 
utrakvistické faráře, pak byl filiálním do Limberka, později do Bystrého, od 
roku 1792 jest zase fanvin. Kostel jedlovský jest zbudován v gotickém sloha, 
byl rozšiřován v XIX. věku. Tehdy byla zrušena kostnice; když byla odklizena, 
nalezlo se několik tisíc lebek. Oltář hlavní jest z roku 1799. Z kostelních pa- 
mátek jest zajímavá socha P. Marie z XVI. věku. Na zvonici jest zvon z roku 
1526. U hřbitova est kaple; kromě ní jsou v Jedlové kaple neisv. Trojice a sv. 
-\iiny. Při silnici k Poličce vedoucí jest starobylý kamenný kříž. 

Jedlová bývala prý větší. V okolí naskytly se stopy sklepů a zdiva. Se- 
verně od horního konce Jedlové jsou v lese stopy dolů. Dolovalo se tu na ka- 
menec, roku 1837 pátralo se po uhlí. Jedlová má školu, jsou tu 2 dvory, to- 
várna na hedvábně zboží a mlýny. 

řl a m r y u Jedlové, bývalá dominikální osada, částečně na půdách pan- 
ství svojanovského a částečně na půdách panství bysterského vzniklá, připo- 
míná jménem svým tamní zaniklé železné hamry. 

U léčivého pramene v příjemném zátiší lesním severovýchodně od Jedlové 
jest B a 1 d a čili Zlatá Studánka uprostřed lesů. Lázně tamní byly znánu 
již v XVII. věku. Chrudimský fysik MUDr. Vácslav Petržilka zmiňuje se roku 
1748 o těchto lázních, jež byly v tehdejších časech zvelebeny, když byl v Haldě 
\ ystavěn lázeňský dum dřevěnný a při něm roku 1747 zámek nákladem Fr. Ru- 
dolfa z Hohenembsu, majitele bysterského panství. Stavení tato potrvala takto 
do roku 1833. Roku 1748 byla nad pramenem vystavěna kaple P. Marie, v níž 
jest starý obraz Matky boží. Ze staré kaple zbyl pouze tento obraz, na němž 
jest vymalován lázeňský dům. kaple a znak příznivce a tehdejšího majitele 
lázní Fr. Rudolfa for. z Hohenembsu. Při kapli byl stálý duchovní. Všechny tyto 
budovy byly roku 1833 opraveny. Dům lázeňský (zámeček) byl v témž roce 
přestavěn. V Baldě jest zámeček s kaplí, myslivna a hostinec. 

Horskou krajinou dojdeme východně od Baldy do Staršova. S t a r š o v. 
bývalá osada panství bysterského. má kostel farní Nanebevzetí P. Marie, jenž 
býval filiálním do Limberka, od roku 1788 lokálním, roku 1856 shořel a pak byl 
obnoven, od roku 1864 jest farním, roku 1874 nově byl zbudován. Ze starého 
kostela, gotickým slohem vybudovaného, zbyla jen část zařízení : zvony se 
rozlily. V Staršově jest škola, faktorství tkalcovské, pila s valchou na 
plátna. 

Nedaleká obec Modřcc (Modrč, Modříce. Riegersdorf) náležela k pan- 
ství poličskému, má školu a kapli neisv. Trojice, na místě staré kaple v XVIII. 
věku zbudovanou. 

Lesem iimberským vede k severu silnice do Limberka. 

Líjnberk jesl jednou z nejstarších a nejrozlehlejších obcí okresu polič- 
ského, táhne se po obou stranách Bílého potoka až téměř k Hornímu před- 
městí poličskému. V zakládací listině města Poličky z roku 1205 se připomíná 
Kunrát z Limberka. jemuž král Přemysl Otokar II. svěřil založeni Poličky 



33 



a udil lil rychtu v Poličce, též jiná práva, jako že kromě svobodné krčmy lim- 
burské nemá býti v okolí poličském jiné krčmy. Byla-li již tehdy tvrz v Lim- 
berce, listinné prameny neuvádějí. Pokládá se, že tvrz. jež v Limberku na 
místě nynější sýpky u dvora, kdež dosud se říká zámeček, stávala, byla zbu- 
dována teprv v XVI. věku, snad roku 1587 Zdislavem Abdonem Bezdružickým 
z Kolovrat, jenž tu bydlíval. Též jeho vdova tu sídlela. Brána příjezdu jest 
z XVII. věku, opatřena jest znakem s letopočtem 1692. Limberk patříval k pan- 
ství svojanovskému, později k statku bysterskému. 




LIMBERK. 



Uprostřed vsi na pahorku stojí farní kostel sv. Jiří, jenž byl již roku 1350 
farním, po roce 1620 filiálním do Bystrého, od roku 1727 zase farním. Roku 
1748 byl tento kostel přestavěn, loď i věž ponechány, presbyteř přibudována. 
později také věž celá z kamene vystavěna. Škola byla založena r. 1712. 
Kaplička nad sousoším sv. Trojice jest z roku 1717. V Limberku jsou tkal- 
covská faktorství. 

Bílý potok, jejž Limberk až k Poličce provází, protéká Poličkou, od jejího 
Dolního předměstí vine se údolím na západ a od Starého Kamence k jihu. Celé 
toto údol; jest osazeno osadami Novým Kamencem, Starým Kamencem a Sád- 
kem, jež patřívaly k panství poličskému. 

K místní obci Kamenci náleží Starý Kamenec. Nový Kamenec a Jelínky. 

Osada Nový Kamenec (Nová Kamenec) povstala roku 17S5 z emfy- 



— 34 - 

teutisovaného městského dvora poličského. Jihozápadně od Nového Kamence 
leží Starý Kamenec (Stará Kamenec). Tam byl r. 1706 vystavěn městky 
pivovar poličský. V Starém Kamenci jest též mlýn. Jižně od téže osady vede 
úžlabím cesta v poloze »stará ves«, kdež prý bývala ves, již Švédové poplenili 
a spálili. Od Poličky stromořadí královské vede do libobáje, nad ním vyniká 
Šibeničný vrch, na němž do roku 1765 byly konány popravy. Dále pak stáčí se 
k jihozápadu cesta k Mlýnskému kopci, nejvyšší poloze okolí poličského. Na 
svahu tohoto kopce jest osada J e 1 í n e k. Odtud vede se voda do Poličky. 
S Mlýnského kopce jest pěkná vyhlídka k Poličce i po okresu poličském. 

Obec Sádek má prý jméno po městských rybných sádkách. Němci pře- 
ložili Sádek v Baumgarten, usuzují tedy, že má jméno od sadů. Obec tato, 
stojící na stoku Černého potoka s Bílým potokem, náležela za starodávna k pan- 
ství poličskému. 

Nad obcí stoji uprostřed hřbitova kostel původně sv. Mikuláše, od XVII. 
věku nejsv. Trojice, jenž býval do roku 1900 filiálním do Poličky, nyní jest 
farním. Byl zbudován roku 1640, opravován na počátku XVIII. věku (1713), má 
kazatelnu a několik obrazů z této doby, oltáře jsou novější. Škola v Sádku jest 
od roku i 792. Roku 1785 byly tu zřízeny koželužna a pálenka, jsou zde faktor- 
ství tkalcovská, mlýny a lihopalna. 

Silnice Meduje od Sádku k jihozápadu tok Bílého potoka, jenž u Lačnova 
vlévá se do Svrateavy, ze severozápadu přitékající od Telecího, k němuž v Lač- 
nové odbočuje silnice. Vyhneme se této značné zatáčce a ze Sádku od kostela 
tamního zaměříme přes horský hřbet lesem do Telecího. 

Obec '(' e 1 e c í zaplňuje svými domy úval, jímž od severu brázdí si Te- 
lecký potok cestu k Svratcavě, do níž na dolním konci Telecího vpadá. Po obou 
stranách jest úval tento sevřen kopci, jež dosahují nejvyšší výšky (700 rr) n. m.} 
Matoušovým kopcem. K místní obci Telecímu náleží osada L a n d r á t y. na 
svahu kopce 740 m n. m. vynikajícího. Severní část Telecího přiléhá k svahům 
Luckého kopce 737 m vysokého. 

Jdouce Telecím od Svratcavy, přijdeme nejprve k evangelickému kostelu. 
u něhož jest škola, evangelická fara a pod kopcem u potoka evangelický si- 
rotčinec, dále pak ve vsi dostihneme za katolickou farou opodál silnice borovské 
ke katolickému kostelu. 

Kostel katolický sv. Maří Magdaleny býval před r. 1640 farním. Stavbou 
svou, gotickým slohem provedenou, ukazuje, že pamatuje XIV. věk. Od XV. 
věku měl utrakvistické faráře. As od roku 1040 byl filiálním do Poličky, od roku 
I7IS7 lokálním a od roku 1852 jest farním. Byl opravován r. 1583 a 1881. Stojí 
v hřbitově, obehnaném zdí s operami. Vyjma zvony (1478, 1508 a i.) má zařízení 
novějšího původu. Malebného rázu dodává mu zvonice, v XVI. věku zbudovaná. 
opatřená střílnami a podšebitím. Kostnice jest novější. 

Protireformační snahy narážely v Telecím a okolních obcích na tuhý a 
houževnatý odpor a nikdy nesetkaly se tu s úplným zdarem. Zprávy z XVII. 
a XVIII. věku svědčí, že mnoho tajných nekatolíků žilo v malebném horském 



— 35 - 

úvalu Svratcavy po české i moravské straně. Není divu, že právě v této kra- 
jině po vydání tolerančního patentu přihlásili se četní občané k evangelickému 
vyznání a založili si mnohé modlitebny. 

Evangelický kostel byl v Telecím zbudován v letech 1783 až 1785 a obno- 
vován roku 1890, tehdy doplněn věží. 

Škola v Telecím byla již v XVII. věku, znova vyzdvižena na počátku 
XVIIÍ. věku. když již přes 100 let byla spustlá. Bývaly pak zde školy katolická 
a evangelická. Nyní jest společná škola v nové budově výstavné. 

Teíecí patřívalo k panství poličskému. Býval tu městský dvůr, z něhož 
emíyteutisováním vzniklo Nové Telecí. V Telecím jest několik mlýnů. 




U KOSTELA EVANV.ELIťKEHO V TELEl IM. 



Pozoruhodnou památkou místní jest obrovská dutá stará lipa u Lukášova 
statku, v níž písmák ukrýval si staré knihy české, až teprv jednou za večera 
slídiči byl vypátrán, když v tajném svém úkrytu si prozpěvoval nábožné 
písně a žalmy. 

Od Telecího stoupá k jihozápadu do příkrého kopce silnice lesem opodál 
vrchu Matoušova kopce, v lese dostihuje samotu Sibiř a nad Světy opouští 
les. Od Světů rozvírá se úchvatný rozhled po českomoravské vysočině na 
lesy k Perničkám a Ctyřpaličaté skále a za ní vynikají Jelení skok čili Dratmí- 
kova skála a jiné kopce, jež od Milov až k Světům provázejí po pravém břehu 
S\ ratcavu, kteráž horním tokem svým tvoři hranici mezi královstvím českým 
a niarkrabstvím moravským. Od Světů až k Milovám jsou po svazích horských 
i úvalem roztroušeny domky obce Březin. Úval tento náleží nejen mezi nej- 
krásnější partie okresu poličského a sousedního okresu hlineckého, nýbrž mezi 
nejmalebnější krajiny české vůbec, ale dosud málo jest turisty vyhledáván a 



— 36 - 

navštěvován, ač od Hlinská přes Svratku nebo od Poličky přes Telecí nebo 
ze stanice Čachnova a Borové jest pohodlné dostupný. 

Březiny náležely k panství rychmburskému. Za starodávna bývalý tu 
hamry a hutě. V lesích vůkolních stávaly prý před třicetiletou válkou osad> 
Bezdékov. Děsná a Sonava. Březiny mají školu. Nedaleko ní rozkládá se 
opodál silnice hřbitov, na němž pohřben jest spisovatel Jos. V. Justin Michl 
(Drašar). Poličský divadelní spolek Tyl zřídil mu zde pomník. V Březinách jest 
mlýn s pilou. Obyvatelstvo této krajiny živí se zemědělstvím a tkaloovstvím, 
té/, pracuje v lesích velkostatku. 

K místní obci Březinám přísluší osada Damašek, jenž taktéž býval 
v panství rychmburském a vznikl na dominikálních půdách. Z Březin od ha- 




lí KATOLICKÉHO KOSTELA V TELECIM. 



jovny zavede nás pěšina k lesní silnici, kteráž vede k damašské myslivně po 
svahu Perníček damašských, malebných skalisk, v nichž lid se ukrýval v XVII. 
veku před Švédy. 

Damašek, jako i jiná místní jména vůkolni (Betlem a i.) upomúnaáí na 
doby, kdy na Hlinccku a Poliésku bývali Bratří čeští. Jest rozptýlen po úvale 
lesním při potoku Hlučálu, jenž se pramení v lesích u Pusté Rybné a od Da- 
mašku Pustou Rybnou k jihu malebným údolím k Svratcavě plyne a do ní se 
pod Svéty vlévá. V Damašku jest myslivna a olejna. 

Pustá Iv y b n á (Pusté Rybné) patřívata dílem k panství rychmbur- 
skému a dílem k panství poličskému. Zaplňuje romantický lesnatý úval po obou 
březích potoka Hlučálu. jenž tu žene několik mlýnů. Nad jeho pravým břehem 
stoji pustorybenské kostely katolický a evangelický. V obci jest též škola. 

Pustá Rybná jest stará osada. V XIV. veku říkali ji též Moravsko 
Rj lilie. 

Katolicky kostel sv. Bartoloměje byl dle lidového podáni založen od sklářů 



M 



kteří tu v XVII. věku pracovali. Do roku 1786 byl filiálním do Poličky a od roku 
1786 k Borové. Do roku 1838 byl starý dřevěný kostel. Nový kostel zděný 
byl vystavěn a zařízen v letech 1839 až 1842. Zvon jest z r. 1555. 

Evangelický kostel a fara byly založeny r. 1784. 

V XVII. věku byla v Pusté Rybné sklárna. 

K místní obci Pusté Rybné náleží též osady Betlem. Blatina, Kobylí a 
Světy, vesměs patřívaly k panství poličskému. Světy vznikly na vymýtěné 
půdě panské, . Blatina propaehtováiiim panské půdy v dědičný pacht llurt- 
níkúni. 

Kobylí leží po svazích horských mezi Pustou Rybnou a Landráty, 
Betle m při silnici, jež od Pusté Rybné k Telecímu a Borové vede. a na s\ ; 




LUKÁŠOVA LÍPA V TELECIM. 



zich Luckého kopce, a Blatina severněji od Betléma, vesměs v lesnaté kra- 
jině, z níž rozevírá se rozhled k severovýchodu. 

Kdo chce užíti znamenité vyhlídky, neopomene vystoupiti na Lucký vrch. 
nejvyšší (737 m n. m.) kopec v okolí Poličky. S něho uvidí úval pustorybenský 
a teleeký. k severu pak přes Borovou jo okresu skutečském a litomyšlskčm 
až k Orlickým horám a k východu na Poličku a po osadách poličského a hli- 
neckého okresu a daleko do markrabství moravského. 

Celá cesta z Betléma k Borové jest provázena širým výhledem k Poličce 
a k severu po kopcoviné k Rychmburku a Skuči a do okresu litomyšlského a 
zvláště po úvalu táhnoucím se od Svaté Kateřiny Botovou a Oldřiši k Poličce. 

K místní obci Borové jsou připojeny Borová, Bukovina, Cerkytle a Svatá 
Kateřina. 

Svatá Kateřina patřívala do panství poličského, litomyšlského a no- 



- 38 



vjjhradského; nyní náleží část její u kostela do okresu poličského, část ti silnice 
prosečské do okresu skutečskélio a ostatní díl do okresu litomyšlského. 

Osada jest roztroušena v malebné rozloze mezi lesy, jimiž vede sem 
aerární silnice od Poličky k řllinsku směřující a trať místní dráhy poličsko- 
skutečské. Poblíž místa, kde od aerární silnice odbočují silnice okresní pusto- 
rybenská a borovská, stojí nádraží a za ním pila. Severozápadně od nádraží 
jest při silnici aerární ti samé tratě kostel sv. Kateřiny, jenž stál již v XIV. věku 
a dal své jméno osadě. Býval dřevěný. Roku 1660 byl přestavěn, v XIX. věku 
znova obnovován a o starožitný ráz svůj připraven. Jen starobylý zvon z 
r. 1527 jest tu zachován. Kostel tento jest filiálním do Borové. U kostela jest 
škola. V Svaté Kateřině byla škola zřízena v XVIII. věku. vystavěna r. 1824. 




lípa v pustí'; rybnk. 



Známa byla zvláště, když silnice aerární byla jedinou komunikaci krajiny, ho- 
spoda Na bále. 

Poblíž nádraží jest samota C e r k y 1 1 e, při niž mívalo panství polič- 
ské mlýn. 

Jižně od kostela svatokateřinskčho jest v lesích samota Bukovina. 
myslivna s několika familiantskými staveními. L> myshvny vystavěl poličský 
myslivec Jan Harrich r. 1828 kapličku Jana Nep., snad na místě starší sešlé 
kaple, z níž iest zvonek, ulitý v XVIII. věku. Obydli polesného zřídila v druhé 
polovici XVIII. věku ooec poličská. 

Od nádraží borovského, jež poblíž Sv. Kateřiny jest zřízeno, táhne se 
podél silnice směrem jihovýchodním ves Borová. Téměř rovnoběžně se sil- 
nicí a Borovským čili Černým potokem postupuje po severovýchodní straně 
této obce trať místní dráhy k Poličce. 

Borovsky kostel sv. Markéty byl již v XIV. veku farním, byl r. 1349 při- 
pojen k biskupství litomyšlskému. V XVI. věku byla fara utrakvistická, po 



— 31 — 

r. 1620 byl kostel filiálním do Poličky, od r. 1786 jest opět farním. Na pře- 
chodu z XVI. do XVII. věku byl přestavěn. Starý kostel byl stohu gotického. 
Zajímavá jest věž kostelní svým roubením. Kuželovitá. vysoká střecha osmi- 
hranné kostnice byla r. 1901 odstraněna. Zařízení kostelní jest novějšího původu, 
pouze na zvonici jsou staré zvony z r. 1500, 1529 a j. 

Evangelický kostel byl založen r. 1783. nevykazuje stavebních zvláštností. 
Fara evangelická vznikla r. 1785. 

Škola stará byla založena roku 1790. 

U Borové ukazuje se zašlý starý hřbitov. 

Evangelickým farářem borovským by! český spisovatel Benjamin Košut. 
Borová jest rodištěm universitního docenta spisovatele Jaromíra Břetislava 
Košuta. 

Na Borovském potoce jest několik mlýnů. Druhdy bylo v této krajině 
značné zastoupeno plátenictví. Dosud jsou na lukách u Svaté Kateřiny a j. běli- 
ska pláten. Nyní obyvatelstvo přivydělává si tkalcovstvim. 

Aug. Sedláček míní, že za starodávna byla Borová nazývána v latinských 
listech Ulrici villa po Oldřichovi, jenž ves tu vysazoval. Latinské jméno toto 
náleží sousední obci Oldřiši. 

Oldříš (Voldříš) bývala již v XIV. věku, patřila k panství poličskému. 
Bydlívali v ní děkanové polic ti v létě, měli zde svoje hospodářství. 

Porozhlédneme se se Stanova (Štamberka) úvalem Borovského potoka, 
přejdeme lesem k severu na aerární silnici, jež od Svaté Kateřiny jihovýchodním 
směrem k Poličce postupuje a za osamělým hostincem po severní straně silnice 
dostihneme Široký Důl. 

Roku 1269 patřila půda, na níž Široký Důl stojí, větším dílem k hradu 
litomyšlskému. V letech 1347 až 1421 byl Široký Důl stolním statkem biskupa 
litomyšlského; druhý díl Širokého Dola náležel k Poličce. Roku 1349 byl kostel 
sv. Jana Křtitele v Širokém Dole farním, po r. 1620 filiálním do Sebranic. Opra- 
vován byl v XVII. věku. Zachoval si svůj původní ráz. Zbudován byl ve slohu 
gotickém. Oltář jest z r. 1675, též ostatní úprava vnitřku jest novější, až na st < 
robylé zvony. V Širokém Dole jest též škola. Široký Důl patřil do r. 1848 dí- 
lem k panství poličskému, dílem k panství litomyšlskému. 



w 

i 



Dr. K. V. ADÁMEK. 



HLINECKO. 



Okres hlinecký sousedí jižní a jihovýchodní části svou s Moravou, na jiho- 
západě s okresem přibyslavským, na západě s okresem chotěbořským, 
na severozápadě a severu s nasavršským okresem, na severovýchodě a vý- 
chodě s okresem skutečským a na východě s okresem poličským. Nejsever- 
nější obcí okresu hlineckého jest Dolní Holetín. nejjižnější HeráJec, nejzápad- 
nější Sv. Mikuláš a nejvýchodnější Milovy. 

Okres hlinecký má výměru 1747(1 hektarů. 

Poloha jeho okresního města jest velmi příhodná, tezi Hlinsko při severo- 
západní dráze téměř uprostřed okresu, s nímž spojeno jest sítí silnic. 

Celou ipIocliO'ii svou náleží okres do oblasti vysočiny českomora\ ;ké. 
Nejvyšší výšky dosahuje okres hlinecký v nejjižnější své části Kamenným 
vrchem (SOI metrů nad mořem a Šindelným vrchem 802 m. n. m.. dále pak ve své 
nejvýchodnější části Karlštejnem 774 m.. Zkamenělým zámkem 7(). , m.. Per- 
ničkami 750 m. a Otavou u Svratoucha 734 m. Od těchto poloh půda snižuje se 
směrem jižním k údolí řeky Svratcavy, jež teče u Svratky ve výši 652 metrů 
a u Křižánek 643 metrů nad mořem. Tato vypímiina zasahuje z okolí Svratky 
a Svratoucha až k Dědové a Jeníkovu, majíc tu nejvyššími svými body Pešavův 
kopec 6S7 m. n. m. a Dédovský kopec 674 m. n. nu, i snižuje se jednak na 
jihozápad a východ, jednak na sever; na jihozápadě lemuje úval, jím/ řeka 
Chrudimka brázdí si cestu. Tento úval Chrudimčin jest oddělen od údolí Svrat- 
cavy širokým pruhem, jenž mezi Kuchyní a Svratkou dosahuje výše 636 m. 
až 651 metrů nad mořem. I jest úval Chrudiniky sevřen od jihu vysočinou, 
jež na jižní hranici okresu hlineckého dosahuje až do výše 802 metrů nad 
mořem a svažuje se k severu dosti značně, má u Familií nad Herálcem výšku 
712 in. n. m., u Lhot již jen 692 m. n. m. a na Černé skalce nad \ ortovou 057 m.. 
v lese Kobylici jen 055 ni. n. m. Chrudimi, a. vznikajíc v poloze 650 ni. n. m.. 
splývá v Kaincničkácli na výši 628 ni. u. ni. a pod svým stokem s Vortovským 
potokem klesá ještě značněji; v Blatnu na 560 m. n. ni. a při svém výtoku 
z okresu hlineckého na 528 m. n. ni. 1'ři levém břehu Chrudimky vyniká \ 
od jihu nad Hllinsko zasahující, je/ vyvrcholme se nejvýše skupinou skalních 
temen Hradišť hlineckých, dodávajících celé Krajině charakteristického rázu. 



- 41 — 

Nejvyšším z této skupiny horské jest Přední Hradiště, dosahuje výše 692 metrů 
nad mořem. Zadní Hradiště měří 684 m. n. m., Skalka nad Hlinském 678 m. 
Výšina tato překáží přímému toku Chrudimky, takže Chrudimka obtéká ii. 
tvoříc úval k Hlinsku, jenž z opačné strany jest sevřen vypnulinou, kteráž se 
šíří od Kladna přes Medkovy kopce a Čertovinu nad Hlinském přímo na západ. 
Tato vypnulina, dosáhnuvši své nejvyšší výše Medkovými kopci (637 ni. n. m.), 
snižuje se nad Holetínem na 602 m., dále pak zase stoupá k Srnému do výše 
651 m.. ale k severu srázně spadá směrem k hranici okresu skutečského, jak jest 
vidno z těchto výšek: Dědovský kopec měří 674 m. n. m.. Ranná jest ve výši 
504 m. n. ni., Medkovy kopce jsou vysoký 637 m. n. m.. avšak Dolní Holetín leží 
v poloze jen 547 m. n. m.. pozemky severněji od této osady jsou ve výši 491 
metrů nad mořem. 

Západní část okresu hlineckého test lemována na své jihovýchodní straně 
skupinou Hradišť, jejichž svahy příkře se svažují v Podstráni pod Hlinském 
a u Vitanova k levému břehu Chrudimky. a na severní straně výšinou u Smého. 
i svažuje se jednak od silnice hlinecknrváéovské, jednak od silnice hlinedko- 
chlumské a tvoří zvlášť pod Stanem úval dosti rozlehlý, jenž se udržuje na výši 
546 až 528 metrů nad mořem. 

Většinu vod z okresu hlineckého odvádí řeka Chrudimka. Pramení se u 
Dědové a. proniknuvši Kanicničkami. původní její jméno Kamenice připomínají- 
cími, k jihu. zahýbá se u Lánu v západní směr a velikým obloukem, na němž 
mezi Hamry a Studnicemi napájí rozsáhlou nádrž přehrady, spěje k Hamrám 
a z nich k severu do Blatná a odtud na západ k Hlinsku a. prošedši Hlinském, 
stáčí se za Kouty k iihu u Vitanova a zase pak západním směrem pokračuje 
u Stanu, od Královy pily iiž směr severozápadní dodržuje a v témž směru 
okres hlinecký poblíž Sv. Mikuláše opouští. 

Přítoky Chrudimky nejsou veliké, avšak po deštích bývají prudké. Chru- 
dimka pije u Lánů Krejcarský potok, jenž pramení nad Krejcarským rybníkem, 
dále pod Ovčínem vtéká do ni Vortovský potok, přivádějící vodu z vortov- 
ských lesů a rybníků. Nedaleko Vortovského potoka pramení se další přítok 
Chrudimky, potok Zalíbenský. Pod Jasným polem přitéká do ní Slubice, sbí- 
raiící vody od Chlumu. Všechny tyto potoky a bystřiny vlévají se z levé strany 
do Chrudimky a pramení se v lesích mezi Krejcarem. Lány, Herálcem. Vol- 
tovou, Kosinovém a Chlumem. 

Z pravé strany přitéká do Chrudimky jen několik nepatrných bystřin, tak 
pod Hamry Bubenecký potok, nad Blatném Planavský potok, u Rataj Rataj- 
ský potok a v Hlinsku Drahtinka. největší z těchto přítoků. 

Poblíž pomezi českomoravského pramení řeka Svratcava (též Svratka,' 
zkomoleně Svarcava zvaná), jež pak tvoří téměř celou hranici okresu hlinec- 
kého proti Moravě. Svratcava teče nejprv na severovýchod Herálcem ke 
Svratce, zvrací se pak u Cikánky na jih. od Křižánek vine se na jihovýchod a 
za Milovami přechází v směr severovýchodní. 



Z levé strany přivádějí jí vody z okolí Svratky a Svratoucha bystřiny 
horské, vyvěrající v lesích u Zkamenělého zámku. Největším jejím přítokem 
z okresu hlineckého jest potok Svratoušský, tekoucí od Svratoucha Svratkou. 

Po svazích mezi Holetínem a Dědovou sbíhá několik potoků. Holetínka, 
jež pramení u Holetína, odvádí vody z okolí této obce na sever do okresu nasa- 
vršského. Kladenský čili Rannský 'potok vyvírá z lesa kladenského a teče Vojtě- 
chovem pod Rannu. U Hnm perek za Dědovou sbírá svoje prameny Kronnský 
potok. 




NA ZAMOSTÍ V HLINSKU. 



Rybníků bylo za starodávna na Hlinecku veliké množství. Většina jich 
jest vypuštěna. Ze zbylých rybníků jsou největší rybník Starý, nyní Krejcar 
zvaný, poblíž Kameniček, rybníky Utopenec a Zlámanec u Vortové, Chlumský 
rybník a j. Nad Hamry jest zbudována na Chralimce veliká nádrž. 

Z celkové plochy okresu hlineckého 17470 hektarů zabírají pole 6723 ha 
(38-48%), lesy 5821 ha (33-31%), luka 3401 ha (1946"M. pastvy a pláně 848 ha 
(485%) a zahrady 107 ha (001"« celé plochy oikresu). 

Obyvatelstvo okresu hlineckého vyživuje se hlavně zemědělstvím a prů- 
myslem. V okresu samém není zvláštních velkostatků, avšak velkostatky 
rychmhurský, chrastecký, nasavršsiký a hrochovotýnecký, jejichž správy 
JSOU V sousedních okresech, mají v okresu hlineckém značné nemovitosti. 
zvláště lesy. Průmyslový ruch v okresu hlineckém jest velmi značný. 



— 43 - 

soustřeďuje se v Hlmsku. Zastoupeny jsou tu různé obory tkalcovství. též 
kožešnictví, kamenictví a j„ ve Svratce sirkařství, v Herálci a i. výroba dře- 
věného nádobí a náčiní, ve Svratouchu výroba plechového zboží a pilnikářství. 
Značná část obyvatelstva venkovského- nachází ve výrobe průmyslové ve- 
dlejší pramen své výživy. 

Lidnatost okresu hlineckého vzrůstá. Roku 1890 bylo napočteno ve 2 mě- 
stech, 1 městysi a 20 venkovských obcích 3039 domů s 19207 obyvateli (9125 
muži a 10082 ženami), r. 1900 bylo napočteno 3082 domů s 20125 obyvateli 
(9770 muži a 10355 ženami). Přibylo tedy za toto desítiletí o 4 77'' « obyvatel- 
stva (mužů o 706% a žen o 270%). Roku 1910 měl okres hlinecký v 3253 do- 
mech 21777 obyvatel. 

Okres hlinecký jest okres ryze český. 




Z BliTLEMA V HLINSKU. 



Roku 1900 bylo napočteno 18.230 katolíků, 1771 evangelíků, 107 židů 
a 17 bez vyznáni. 

Komunikační poměry okresu hlineckého jsou příznivé. 

Severozápadní dráha prochází okresem, vstupuje do nčho pod Jasným 
polem, postupuje mezi Stanem a Vitanovem k Hlmsku a dále hlubokým záře- 
zem k Holetínu, stáčí se velikým obloukem kol Ranný do okresu skutečského. 
Nádraží jest v filinsku a při samé hranici okresu hlineckého poblíž Vojtěchova 
jest zastávka Pokřikov ve skutečském okresu. 

Místní trať poličské dráhy dotýká se okresu hlineckého jen nepatrně u 
Cachnova, kdež má svou stanici. 

Nejstarším silničním spojením jest aerární silnice, jež vede od Německého 
Brodu Hlinském k Poličce. Silnice tato prochází hlineckým okresem od Chlu- 
mu severovýchodním směrem k Hlinsku a za Hlinském nad Certovinou uhýbá 
se na východ ke Kladnu, za nímž opouští půdu okresu hlineckého. 



44 - 



Z Hlinská vede okresní silnice přes Blatno a Kamenicky, dělí se za 
Krejcarem k Herálci a ke Svratce, ze Svratky rozděluje se /as,- na sever ke 
Svratouchu a na východ k Cikánce a dále na Moravu, z níž zase odbočuje od 
Moravských Křižánek pas Mitavy České okresem hlineckým k Březinám do 
okresu poličského. Odbočka herálecká má spojení přes Moravský Herálec se 
Zdarem a Novým Městem na Moravě. Od okresní silnice hlinecko-svratecké 
odbočuje nad Blatném na jih silnice k Hamrům a Vortové, od Kameniéek na 
jih silnice ke Krejcaru a mezi Krejcarem a Svratkou na severovýchod silnice 
k Chiumětínu. Od svratoušské silnice okresní vede silnice k Cachnovu. Jižné 
od Hlinská jest zřízena okresní silnice k Stiulnicům. z níž jest snadné spojení 




VOLŠINKY \ r HLINSK.U. 



po silnici po břehu nádrže hamerské jednak k Ovčínu a Hamrům, jednak k Vor- 
tové. Z Hlinská vede západním směrem okresní silnice ke Rváčovu, od ní odbo- 
čuje poblíž Hlinská k severu okresní silnice k Srnému a za Rváčovem okresní 
silnice k Petrkovům. Od aerární silnice odbočuje nad Hlinském poblíž 
okresní zimní hospodářské školy silnice okresní k Hole inu, jež jedním svým 
ramenem pokračuje Holetínem k Chrasti a druhým ramenem z Holetína na 
Rannu, v níž se s ni stýká okresní silnice, kteráž jde z Ramiy Vojtěchovem ke 
Kladnu a dále přes Dědovu do Kameniéek. 

Mnohé soukromé silnice jsou v lesích velkostatku rychmburskélio \' okuli 
Lánu, Herálce. Čachnova, Karlštejna a Křižánek. 

Město HLINSKO rozkládá se po obou březích řeky Chrudimky. jež z,; 
starodávna slula Kamenice. Od pravého břehu řeky Chrudimky siří se po obou 
stranách aerární silnice městská čtvrť nejrozsáhlejší a nejvýstavnější Zámostí. 



Se Zámostím sousedí městská čtvrť Strana, jež rozkládá se až k nádraží. 
Mezi Zámostím a Sir, k pravému břehu Chrudimiky čtvrt I 

Další části města jsou U kostela a Na drahách. Na levém břehu Chrudiímky jsou 
Volšinky, náměstí a Ulice. K Hlinsku náleží samoty Certovina při aerární silnici, 
Rataje nad pravým břehem Chrudimky poblíž Blatná a Lázně. 

Dle sčítání lidu z r. 1900 žilo v Hlinsku v 542 domech 4132 i byva*el, dle 
sčítáni z r. 1910 v 622 domech 51U7 obyvatel. 

Chodce, jenž od severní strany po silnici aerární od Čertoviny do Hlinská 
se ubírá, upoutá nejprv vkusná a rozsáhlá budova okresní zimní hospodářské 
školy se svým školním statkem vzorně zařízeným a velikým parkem. Skolí 
byla zbudována roku 1908 a jest nejrozsáhlejší a nejlépe vypravenou 
tohoto druhu v království českém. 




i)Kiei:s\i HOSPODÁŘSKÁ ŠKOLA V HLINSKU. 

Na protější straně opodál silnice stojí parní kruhová cihelna modenu za 
řízená. 

Pěkné liliové stromořadí vede k řadě vil, ii ustupuje do Kollárovy ulice 
ke ko/ešiíícké továrně, jež náleží '.oni. Poblíž 

teto továrny stojí Sokolovna a v jejím sousedství městský sirotčinec. 

Nedále! o městského sirotčince vyniká v sousední ulici Resslově rozsáhlá 
dvoupatrová budova chlapecké měšťanské a obecné školy. V téže ulici jest 
též stravovna okresní. 

Kollárova ulice ústí do Tylova náměstí před Adámkovým hostincem 

! zlatého íva«. \ tomto d ěj t divadelní sál s jevišti u lelního spolku 

»Pokroku«, jednoho z nejstarších i nej elnějších divadelních spolků českých. 
V tomto středisku společenského života městského mají své místnosti zpě- 
vačky spolek Svaníovít, Remeslinioká beseda a mnohé jiné spolkj 
místní a okresní. 

V protějším domě jest úřadovna oki upité] tva. 

Z Tylova náměstí vede Zámostím Zižkova třída. Povšimneme si tu sta- 
robylého kamenného kříže z XVIII. věku před domem é. 242. V tomto domě 



— 46 — 



jsou veliká knižnice přísedícího zemského výboru Karla Adámka, obsahující 
též spisy z XV. a XVI. věku, a obrazárna, v niž jsou zastoupeni malíři Brožík, 
Hynais. Mařálk, Zeníšek, Marold, Chiítusi, Kaván, Honza. Kalvoda. Kotila. 
Úprka, Ad. a K. Liebscherové. Špilar, Leop. Ferber, Kavánek, Mírohorský, 
a i. a sochaři Myslbck, Snirch, Šaloun a j. V témže domě jsou sbírky národo- 
pisné. archaeoLogické a historické JUDra. K. V. Adámka^ V zahradě téhož domu 

jsou umístěny 2 ukázky staročeského 
sochařství. Zrzkova třída končí u budo- 
vy měšťanské a obecné dívčí školy při 
železném rnwstě, po němž silnice aerární 
přechází na levý břeh Chrudiniky na 
Poděbradovo náměstí. 

V budově měšťanské a obecné dívčí 
školy jsou sbírky Musea okresu hline- 
ckého, jež bylo r. 1874 založeno a bohdá 
již v dozírné době nabude svého vlast- 
ního' domu. Museum okresu hlineckého 
obsahuje 'bohaté sbírky přírodnické, 
zvláště mineralogické a geologické, ná- 
rodopisné a technologické i odbornou 
knižnici, též pořádá občasné výstavy. 
Náměstí Poděbradovo ovládá rad- 
nice. Na místě radnice býval starý rat- 
houz a Sokolův dům. Starý rathouz byl 
nově vystavěn roku 1598. Byl mnohem 
menší, než radnice nynější. Po starém 
způsobu jej zbudovali, okna opatřili ko- 
. touči skleněnými, na střeše vyzdvihli 
vížku. V rathouze byla radní světnice, šenkovna, klenutá komora, též některé 
jiné místnosti a šatlava. Při rathouze byly maštal a kůlna, též besídka. V XVIIÍ 
věku rathouz vyžadoval si častých oprav, na př. r. 1762 opravovali vížku rad- 
ničtí;. 1767 klenutí, r. 1781 téměř celý radní dům novým krytem přikryli. Rad- 
nic.: stará nepostačovala. Přibylo obyvatelstva. Místnosti její byly málo pro- 
stranné pro schůze měšťanstva a pro všeliká úřední jednáni. Také nebylo dosti 
příhodných bytů pro vojenské důstojníky, kteří tudy často s vojsky svými 
pochodovali. Pne 24. května 1791 dala již obecni správa prohlédnouti »iistýmu 
zednickými] baumistrovi'« starou radnici. Hne 9. prosince 1791 bylo povoláno 
clo domů radního veškeré sousedstvo »v důležitosti staveni rathouzu a pora- 
den! . Usnesli se, že stavba nové radnice jest ^ěcí nevyhnutelně potřebnou i 
■abv se stavělo tak. jak starý rathouz stál, s přivtělcnini k němu celého domu 
Sokolova*, i že sousedstvo »chce všemožným způsobem nějakou lásku a po- 
moc učintti« a kapitál obecní k tomu účelu vyzdvihnouti a některé pozemky 
obecní prodati. Nově bylo Jednáno 5. března 1792 o stavbě této a setrváno na 




ZE ZAHRADY K. ADÁMKA 
V HLINSKU. 



tomto původním usnesení. Roku 1793 byla nová radnice dobudována. Nová 
budova měLa v přízemí hostinské místnosti a byt. v prvém poschodí prostran- 
nou radní síň, archiv a pokojíky. Roku 1794 byl upravován dvůr a přistavo- 
vány hospodá&ské stavby. Až téměř do konce XVIII. věku vleklo se jednání 
o schválení stavby nové radnice. Vrchnostenský úřad rychmburský vytýkal, 
že Hlinečtí vystavěla si příliš nákladnou radnici. Hlinecký úřad vyložil r. 1798 
ve své odpovědi, že bylo nutno nové prostrannější budovy, poněvadž stará 
radnice již nepostačovala, a pak také bylo nutno postarati se o vhodné míst- 
nosti pro ubytování vojenského důstojnictva v čas pochodů vojamských, i při- 
pomenul, že r. 1797 důkaz této potřeby se patrné spatřuje, když tudy šlo 
vojsko Condajské, jehož »2 páni generálové a 4 obršti spolu svýma sloužícíma. 




\ MÉSTI V HLINSKU. 



tohoto pak roku regimemti Yarasdiener, St. Georgi, Broder. Schroder, Kaunitz, 
pak Prrnz Oranien, těchto tehdy všech páni officíři v novým rathauzu své po- 
čestné zachránění měli. skrze Hlinský marširovali i také poslední zimní ležérní 
drželi. « Pak výtky umlkly. 

Nyní jsou v radnici úřadovny okresního soudu a v bývalých místnostech 
berního úřadu expositura cejchovního úřadu. Obecní úřad jest umístěn v zad- 
ním křídle radnice. 

Náměstí bývalo obtočeno domy s lomenicemi a podloubími. Před r. 1779 
stála na něm jen socha Jana Nepomuckého a nad ní studna. Níže tekl potok 
a na náměstí zelenala se lípa. u kteréhosi domu též kaštan. Roku 1723 na pa- 
mátku korunovace Karla VI. za krále českého byla postavena socha Jana Ne- 
pomuckého. 

Roku 1779 bylo smluveno s kameníky postaveni kříže a sochy sv. Flo- 
riána. V témž roce a r. 1780 byly tyto práce provedeny. Dne 20. srpna 1780 
byly svěceny kříž a socha sv. Floriána na náměstí a též kříž kamenný na Zá- 
mostí. U masných krámů bývala ještě v XVIII. věku Boži muka. Roku 1828 



postavili tu nový kříž. Přes Ghrudimku býval dřevěnný krytý, aprostřed zvý- 
šený most. Roku 1 7í>*J a 1770 zbudován byl kamenný most. R. 1781 byly upra- 
vovány sochy na velkém mostě, dělali při nich zábradlí. 

Masné krámy bývaly v Hlinsku již ma poč iku XIV. věku. Beneš z Vartem- 

. darovav .svému služebníku Mikulášovi soud rychtářský hlinecký, dal 

mu k němu svobodnou krčmu, svobodnou lázeň, svobodné krámy chlebné 

i masné. Masné krámy bývaly ještě v polovici XIX. věku při levém břehu 

Chrudimíky při aerárraí silnici. 

K stavbě této silnice byly na Hlinecku zaihájeny přípravy r. 1812 i sta- 
věna v části od Poličky do Hlinská v létech 1816 až 1819 a pak od Hlinská 
k Chlumu a Hlinském, kdež byl r. 1832 dostavěn nový kamenný most o 2 oke- 
nicích, jenž po povodni r. 1881 byl nahrazen železným mostem, r. 1911 a 1912 
rozšířeným o železobetonový chodník. 

Z Poděforadova náměstí vede Berkova ulice do městského parku, jenž 
jest v Qlšinkách na obecní louce, bývalém tu obecním rybníce, i po stráni 
přilehlé péčí Okrašlovacího spodku zřízen. 

V ulici Berkově jest starobylé stavení jednopatrové, v novější době již 
přestavěné. Stavení toto dosud sluje tvrz. Hlinecká tvrz připomíná se posléze 
r. 1 113. Arnošt Flaška z Pardubic přijal na dědictví své. zejména na hrad 
Rychmburk, město Skuč, tvrz a město Hlinsko. Ceúka z Veselé aVartemberka, 
Střížka z Kolodi i a Vácslava Frcuchera z Paběnic. 

V opačnou stranu z náměstí míří Husova ulice, jež vede ke kostelu, pře- 
píná u velké továrny železným mostem Chrudimku a menším mostem že- 

"i Drahtinku i dospívá na Jeronýmovo náměstí pod kostelními schody. 
Kostelní schody pořídili teprv r. 1781; v XIX. věku je opravovali'. Dříve 
chodívalo se ke kostelu úvozem, nyní již zaházeným, jímž přicházívalo se 
m ni od nynější fary do siné pud věží kostelní a z věže do Inde. 

Kostel farní Narození ! P. Marie nezachoval se v původní své výstavnosti. 
I mi ('míhá se již r. 1350, kdy s jinými vůkolními kostely byl připojen k bisku] 
ství litom.všlskému. Tehdejší kostel stával napříč přes hřbitov tak, že hlavní 
ho o byla kolmo na usu nynějšího kostela, byl menší a asi stejného půdo- 
rysu a výstavnosti, jako katolicky kostel ranský, slohem gotickým vybudo- 
vaný. V XV. až XVII. věku byla hlinecká fara obsazována kné/ími pod 
teprv r. 162-1 byl opět ustanoven prvý katolický farář hlinecký. Nynější ko- 
stel byl zbudován v prvé polovici XVIII. věku nákladem patrona Štěpána 
c Vchynského a osadníků. Ze starého kostela zůstala pouze věž, jež byla 
li na a zvýšena. Část základů starého kostela bvki r. 1887 objevena, kdj ! 

bylo úpí i i .' prostranství před průčelím nynějšího kostela. Tehdy bylo zji- 

le starv kostel stál po pravé straně od hlavního vchodu nyněj'šího ko- 

iliíral část hřbitova, nyní již zrušeného, a Že vcházelo se do něho 

d farní zahrady pod věží. V předsíni nynějšího kostela byl po pravé 




KOSTE! \ HLÍN M 



straně vchodu výklenek, jenž vlastně byl nejhořejší částí vchodu do lodě sta- 
rého kostela. Dalším šetřením zjistilo se, že stará věž kostelní nebyla sho- 
řena, nýbrž jen její okna byla zazděna, věž byla zvýšena. Dosud ve zvonici 
jsou zachována ostění starých oken 
věže kostelní a stopy starého lešení 
zvonového pod lešením nynějším. 

Kostel nynější byl vystavěn v 
letech 1730 až 173.3. jiné práce byly 
v nem provedeny později. Roku 1767 
a 176S usazovali nově zvony. 

Nejstarší zvou byl ulit roku 
152(1 kutnohorským mistrem Danie- 
lem »nákladem pánu celé obce hli- 
necké*. Drufliý zvon jest z rotou 1617 
a ohlašuje svým nápisem', že volá 
zvukem svým pánu Bohu ke cti a 
jhválc jeho každého času člověka 
smrtedlného. Jiný zvon z r. 17_>7 byi 
přelit r. 1888. 

Kostel nynější jest niž- 
ší a vyšší, než býval kostel sta- 
rý, má jedinou loď a zakončen 

iesi polokruhovou presbyteři, k níž z leva přiléhá sakristie. Ze sakristie 
vstupuje se na kazatelnu. I 'o pravé straně presbyteře bývalo oratorium, 
jež bylo roku 1862 na památku tisíciletí příchodu slovanských věrozvěstů 
Cyrila a Methoděge změněno v kapli cyrilomethodějsikow. \ teto kapli stojí 
starobylá křtitelnice, ulitá r. 1628. 

Presbyteř má ozdobní hlavní oltář, nad ním/ v pozadí mezi sloupovím 
\ isi kopie starodávného obrazu Narození R Marie. Po stranách pozadí oltář- 
i:;ho postaveny jsou sochy sv. Vácslava a sv. Víta. Nad obrazem Narozeni 
P. Marie jest vymalována sv. Trojice. Vlastni oltář s celou vůkolni úpravou 
s nápodobeným sloupovím tvoří přiměření celek. 

Ostatní oltáře jsou původu novějšího. Některé jejich součásti byly po- 
řízeny v XVIII. veku. 

Pod rudí, ni jsou Betlem a Boži hrob, POku 1802 nové upravené. Var- 
hany jsou z r. 1776 a 1777. 

Praporce cechovní, jež bývaly v kostelní lodi. uloženy jsou v Museu 
okresu hlineckého, též i starý školní praporec z r. 1814. 

V presbyteři jsou 2 okna s malbami, na skle die návrhu Fr. Urbana pro- 
\ i děnými. 

Prostranná budova kostelní nevykazuje zvláštností stavebních, vj 
nika vkusnou, jednoduchou úpravou svého vnitřku. 



— 50 — 

Poblíž kostela stojí fara, zbudovaná v prvé polovici XVIII. věku. Jedno- 
patrový dům její obrácen jest průčelím svým do farského dvora, obklopeného 
hospodářskými stavbami. Na faře uloženy jsou některé staré obrazy ko- 
stelní. 

Za kostelem rozkládá se směrem k nádraží hřbitov obecní, na němž po- 
hřben jest učitel Karla Havlíčka Antonín Línek, divadelní ředitel Suk a j. Část 
starého hřbitova při kostele jest změněna v sád. 

Před průčelím kostelním stojí ve stínu dvou rozložitých starých kaštanů 
kamenný kříž. Na sklonku XVIII. věku býval tu dubový kříž. Zrobili jej 
roku 1780. 

Při cestě k faře stávala kaple sv. Anny, jež v XIX. věku byla sbořena. 

Stará faira stávala blíže k městu, byla přestavěna před r. 1754. Sta- 
vení »Vrtilky«. k faře patřící, bylo r. 1766 prodáno zvoníkovi. 

Při stavbě silnice okresní podél farské zahrady nalezeuo bylo množství 
starobylých kachlů vzorů XIV. až XVIII. věku a některé hliněné zlomky ka- 
dlubů. Prostranství pod farou poblíž železničního náspu upraveno jest v sad ve- 
řejný. 

Poblíž schodů kostelních stávala škola. 

O školství hlineckém zachovaly se nejstarší zprávy ze XVI. věku, o škole 
z r. 1600. V XVIII. věku přibývá zpráv o škole hlinecké. Roku 1785 bylo nově 
vystavěno školní stavení. Ještě r. 1872 byly některé třídy v nájmu po růz- 
ných domech. Roku 1871 povoleno, bylo zřízení měšťanské školy chlapecké. 
Roku 1873, 22. června položen byl základ budově měšťanské školy chlapecké, 
dne 1. října 1874 byla dvoupatrová budova její odevzdána svému účelu. Zří- 
zeny byly pak pokračovací škola průmyslová, dívčí měšťanská a obecná škola, 
zbudována nová budova pro obecnou a měšťanskou školu chlapeckou. Založena 
byla okresní zimní hospodářská škola se stálým letním hospodyňským během. 

V Havlíčkově ulici byla zbudována synagoga. 

Hlinsko vynikalo za starodávna svým hrnčířstvím. V I. polovici XIX. vě- 
ku bylo střediskem výroby pláten, nyní pak jsou v Hlinsku četné továrny a zá- 
vody tkalcovské, v nichž vyrábí se koberce, látky nábytkové, šály, plaidy, 
plachty nepromokavé, potřeby pro vojsko a j. V letech 1880 a 1890 byly v Hlin- 
sku koželužská továrna, jež vyráběla rozmanité potřeby pro vojsko bulharské, 
rakouskouherskou armádu a j., a továrna na výrobu nářadí a náčiní hasičského. 
Obě tyto továrny zanikly vzdáním se majitelů dalšího obchodu. Vznikly nove 
výroly průmyslové, zejména kožešnická továrna, výroba cementových sta- 
vebních potřeb, kamenictví, barvírny, parní pila. městská elektrárna a i. 

Hlinsko má stanici severozápadní dráhy. 

Město Hlinsko i celý okres hlinecký velice získávají regulací horního toku 
Chrudimky O úpravě řeky a její některých přítoku, též o přehradě nad Hanin 
zbudované, pojednáno bude při Hanireeh. Reka Chrudiimka upravuje se městem 
Hlinském. Práce tyto zahájeny byly v Hlinsku r. 1911. Po povodni r. 1881 byly 



- 51 - 

přes Chrudimku zřízeny v Husově ulici velký železný most okresní místo dvou 
dřevěných mostů, jež přepínaly obě ramena řeky, v místech těch ostrov tvo- 
íivších, a těž n,a aerární silnici železný most. Při regulování Chrudimky zřizují 
se most železobetonový v Olšinkách a železná lávka na Betlémě. Taktéž potok 
brahtinka byl zabrán v regulační úpravy a v dolní části své převeden v nové 
řečiště. Přes Drahtinku byl r. 1911 zbudován nový okresní most železobeto- 
nový. Poblíž jejího vyústění do Chrudimky jest projektován druhý most žele- 
zobetonový. 

Dle pověsti staré hrnčíři založili Hlinsko. Jisto jest, že bohatá ložiska jílu 
poskytla hlavní podmínku k rozvoji starodávné hlinecké výroby průmyslové 
a tím i k rozvoji Hlinská, jímž od pradávna šla důležitá cesta z Chrudimská 
na Moravu. Hlinecké hrnčířství bylo daleko široko prosiuié a známé. 

Přehližíme-li půdorys města, dvě věci jsou nám nápadný: jednak, že ná- 
městí stěsnáno jest nad levým břehem Chrudimky téměř při pokraji nynějšího 
města, jednak pak. že kostel stojí opodál města na druhém jeho konci, 
vzdálen od veliké většiny města, jež rozkládá se po pravém břehu Chrudimky. 
Povšimneme si též jmen místních čtvrtí Zámostí a Strany. Vše to, v souvislosti 
s nejstaršími zachovanými písemnými zprávami, objasňuje nám vývoj města 
Hlinská za starodávna. 

V listině darovací z r. 1073, jíž král český Vratislav obdaroval klášter 
opatovický, připomíná se též Hlína, odlišná od druhé Hlíny, která dle téže li- 
stiny měla kostel (Glina quoque villam. que dicitur ad ecclesiam, ob diíferentiam 
alterius ville eodem nomine dicte). Jedna z těchto obcí jest Hlína u Nasavrch, za 
druhou považován byl Vrbatův Kostelec, avšak z listiny vysvítá, že vladyka 
Vrbata svého majetku dále držel, sahalo obdarování kláštera opatovického jen 
po Vrbatův les. Nejnověji ujímá se výklad (proí. Plačkem v Českém časopisu hi- 
storickém 1911 tlumočený), že ona Hlína, označená dle svého kostela »Hlína u ko- 
stela* nebo Hlína kostelní, jest stará osada, jež stávala v místech nynějšího 
Hlinská. Dosud části města mezi Betlémem a kostelem říká se: U kostela. 
Kdyby byl původní kostel vznikl teprv při založení města Hlinská, jež obsa- 
hovalo původně prostoru kol náměstí, nebyl by býval zajisté stavěn v takové 
vzdálenosti od města v poloze postranní a od vlastního města dvojí vodou (Chru- 
dimky a Drahtwiky) oddělené, nýbrž byl by zbudován, jako při jiných nových 
obcích, bezprostředně při náměstí, středišti města, nebo na výšině nad ním. 
Lze tedy i z této polohy kostela souditi, že při vzniku nynějšího Hlinská již stál 
a že nestál asi o samotě, nýbrž měl při sobě osadu starou, na níž vztahují jméno 
z oné darovací listiny kláštera opatovického. A právě tím, že tu u kostela 
byla už tehdy osada, lze vysvětliti, že novou osadu Hlinsko nezaložili při ko- 
stele, ač tu na výšině při něm bylo příhodnější a rovnější prostranství pro ná- 
městí než na svahu ti Chrudimky, kdež bylo náměstí Hlinsku vytýče«> a za- 
řízeno. Od náměstí tohoto šířilo se město směrem ke kostelu dlouhou ulicí, 
do polovice XIX. věku pouze Ulicí zvanou, jež nyní jest pojmenována Huso- 



vou ulici. \ / toho, že za starodávna byla Ulicí nazývána jen tato ulice, plyne, 
že v nejstarší době pozůstávalo město jen ze staveni kol náměstí seskupených 
a z teto ulice. 

Listinami lze doložiti, že za pravým břehem Chrudimky nebývala pů- 
za starodávna žádná část tehdejšího Hlinská nového. 
V místech, jež zaujímá nynější městská čtvrt Strana, bývala ještě v XV. 
věku vesnice Strana, jež r. 1392 se výslovně připomíná jako samostatná osada. 
V pí pisti panství rychmbufského z r. 1485 se uvádí Hlinské městečku s rych- 
tou a vesnicemi k tě rychtě příslušejícími, totiž Strana. Studnice. Chlum. Vi- 
tanov, Kouty a hamr v Přerostlém. I v lidovém podání místním zachovala se 
vzpomínka na doby, kdy Strana byla samostatnou osadou, v žertovném vy- 
pravování o Straněnských, jak chodili do města. 

Jméno další čtvrtě městské Xámnstí. rozkládající se po pravém břehu 
Chrudimky, prozrazuje, že vzňal la tato část města později než město samo, 
soustředěné na mírném svahu stoup ulicím od levého břehu Chrudimky směrem 
jižním, takže se stanoviska tehdejší rozlohy města byla ona staveni na pra- 
vém břehu Chrudimky za mostem: Zámostí. 

Ještě v zápisech XVII, věku rozlišuji se tyto 3 části města, z nichž ny- 
nější Hlinsko se vyvinulo. V paměti o ouroku obecním uvádí se. mnoho-li ourok 
>v městě, též Zámosti a Straně vynáší. 

Prostranství mezi Zámóstím a Straním (značeno jest v katastru Josefín- 
ském r. 1785 jako .zelený rynk« a ještě v letech 1N70. slulo obec. Tu byly 
hliníky a rybníčky, též obecní Laida, na nichž dobytek občanů hlineckých býval 
pasen. Teprv v XIX. věku bylo toto prostranství úplně zastavěno. 

Již na konci XIII. věku bylo Hlinsko vysazeno městským právem. R. 1303 
Beneš zVartemberkadarotvail svému služebníku Mikulášovi v městečku svém 
filinsku na věčnost i potomkům jeho soud rychtářský s třetím penízem ze 
všech vin sudů malých i velkých, píiltřetího lánu roli svobodného, svobodnou 
krčmu, svobodnou lázeň, svobodné krámy masné i chlebné, dva muže svobodné 
k tomu soudu přináležející i ustanovil, že každý, kdo by sobě chtěl bráti ženu 
pod ieho oadem, mel nejprve rychtáři dáti měřici ovsa a dvě slepice. Rychtář 
: vybírati berni ode všech poddaných. Každý zločinec, nalezení 
pod ieho soudem, měl býti trestán toliko v HMnsku. K rychtě vesnic hlinec- 
kých náležely tehdy Vitainov, Studnice, Přerostlé ('nynější Hamry), BLatno a 
i s vsí před Hlinském. Dosud místní náze\ polohy mezi Hlinském a 
Rváčovem »ma cákané* upomíná, kde stávala hlinecká spravedlnost. 

Znak městský, půlkůň stříbrný v červeném poli, npomíná na pány z Par- 
dubic, kteří tohoto erbu užívali. Pověst erbovní vypravuje, že, když roku 1159 
někteří Čechové vnikli do Milána, tu Milánští, obávajíce se. by /.d nimi jiní 
nevskočili jim do města, dali spustiti mříž ve bráně. Mřiž přeťala kuně jednomu 
půli. fezdec, uchopiv přední půl koně. pospíšil s ní do tábora. Srdnatý 
ie/dee byl pasován na rytíře a erb s půlkoněm připomínal odvahu jezdcovu 



— 53 — 

jeho potomkům a nyní připomíná v městských znacích hlineckém a pardubském, 
že obě tato města mívala společnou vrchností pány z Pardubic a na Rychm- 
burce. 

Z tohoto rodu vynikl zvláště Smil Fiaska z Pardubic, spisovatel Nové 
rady, jenž odevzdal r. 1392 panství ryohmburské, a v něm též Hlinsko a Skuč, 
Bočkovi z Poděbrad a Otě z Bergova k věrné ruce. 

Hlinsko se svým okolím bývávalo za starodávna asi samostatným stat- 
kem. Bývala v Hlinsku tvrz, jež ještě roku 1413 jest připomínána v zápisu, 
jímž Arnošt Flaška z Pardubic přijal na své dědictví, totiž na zámek Rychm- 
burk, Skuč město a Hlinsko město a tvrz a na všechno svoje zboží, k zámku 
Rychmburku a k Hlinsku náležející, Čeňka z Veselé a Vartmberka, Střížka z 
Koloděj a Vácslava Frcuchera z Paběnic na pravý spolek. Že bývalo Hlinsko 
za dávných dob samostatným statkem, tomu i tento zápis nasvědčuje, když 
rozlišuje zboží, jež patřilo k hradu Rychimibtifkti. a zboží, jež náleželo k Hlinsku. 
Nejstarší majitel zboží hlineckého jest znám z r. 1303: Beneš z Vartmberka. 
A pak již stále celým stoletím XV. a dalšími věky uvádí se Hlinsko v panství 
rychmburském. 

Arnošt z Pardubic a na Rychmburce prodal Hlineckým rozsáhlé panské 
pozemky v poloze na Balkovsku u Hlinská, ale zemřel dříve, nežli mohl jim 
vydati zápis na tento trh. 

Roku 1425 dostalo se panství rychmburské do rukou Táborů a tito ode- 
vzdali je svému hejtmanovi Jiřímu Kromčšínovi z Březovic, jenž měl je pod 
holdem. Z pozdějších držitelů panství ryehmburského vynikl bývalý hejtman 
táborský. Jan Pardus z Vrátková. Za něho byli při farách na tomto panství 
již kněží pod obojí. 

Jan Pardus z Vrátková listem daným na Rychmburce ten pondělí před 
sv. Vítem roku 1443 potvrdil, že lidé a obec z Hlinského požívají některakého 
pole panského k hradu Rychmburku příslušného 1 i že byla o to půtka, kterým 
by obyčejem a právem toho pole k svému požitku požívali, i že byl od staro- 
žitných lidí z Hlinského tak v jistotě zpraven, že to pole panské, kteréž leží 
mezi hranicemi vojtěchovskými a blatenskými, ježto potoček je děli, po cestu 
kladenskou koupili ku pastvě u pana Arnošta Flašky z Pardubic a z Rychm- 
burku a hotovými penězi zaplatili a že jim měl listem zápisným svou pečetí 
to ujistiti a toho potvrditi, a v té míře smrt jej zašla i tou příhodou listu toho 
zápisného na svrchupsané pole obci hlinecké nedokonal jest. I proto, že on, Jan 
Pardus z Vrátková, jsa tak zpraven, vyznává tímto listem světle a zjevně, že 
s plným svým vědomím a z plné moci své se zdravým rozmyslem mocně po- 
tvrzuje a upevňuje, aby toho pole i s tím potůčkem k tomu poli příslušným 
i s tím, co jsou k tomu přikoupili, obec hlinecká užívala a držela tím vším prá- 
vem a obyčejem, jakož i jiných dědin svých vlastních požívají, se všemi svými 
budoucími a na všecky časy přišlé a budoucí. A na to jim pro budoucí příhody 
a nesnázky, ač by které vzniknouti mohly o věci již svrchupsané, zápis učinil. 



- 54 — 

Svědčili Epik z Kjucemburku, Vilém Brázda ze Srbec, Hych z Raný a Jan íiil- 
brant z Kamenice. A dodnes obec hlinecká většinu těchto pozemků má ve svém 
vlastnictví. 

V rodě Jana z Vrátková Hlinsko dlouho nezůstalo. Po Vilémovi z Vrát- 
ková nabyla panství rychmburského a s ním Hlinská Anežka z Chlumu, jež 
odkázala je roku 1500 Jindřichovi z Valdštýna a na Skalách. 

Jindřich z Valdštýna přál dosti Hlinsku i Skuči, udělil r. 1511 obci hlinecké 
právo, by si vedla vodu na obecní rybník. Listem, daným v úterý na den sv. 
Magdaleny roku 1511 potvrdil, že k žádosti purkmistra, konšelů a celé obce 
hlinecké dovolil, by do rybníčka pod městem na obci, jehož předkové jejich 
jsou užívali od starodávna, kdež i oni ještě užívají, vedli si vodu bez pře- 
kážky jeho a dědicův i budoucích jeho a bez újmy vody mlýnům a řeky jeho 
ku potřebě toho rybníčka, jakož pak i nějaké smlouvy předešlé byly tu mezi 
měšťany hlineckými a mlynáři. Měšťané hlinečtí svolili se mu z toho platiti hus 
živou a plece a to jmenovitě hus při sv. Martině a plece k veliké noci. Žil pak 
pán tento ještě 24 léta po vydáni zápisu tohoto o hlineckém rybníku, jenž 
býval v Qlšinkách, a vypustil svou duši v pátek tu noc na den Navštívení P. 
Marie roku 1535. A musel býti vrchnost dobrotivá. Sic by byl skutečský písař 
městský nebyl zapsal o něm: »Pán náš milostivý dokonal běh života svého. Dajž 
pán buoh všemohúcí odpočinutí duši jeho se všemi volenými božími. « 

Jeho syn Vilém z Valdštýna a na Skalách účastnil se odboje proti králi 
Ferdinandovi I. r. 1547. Pro jeho účastenství v odboji bylo mu mimo jiné konfi- 
skováno též clo v Hlinsku vybírané. 

V XVI. věku byla pak v Hlinsku královská pomezní celnice. Z toho lze 
seznati, že cesta Hlinském na Moravu vedoucí náležela mezi zemské cesty 
důležité a četně používané. 

Panství rychmburské bylo roku 1552 zastaveno poručníkům dětí Zikmunda 
Robmhápa ze Suché a roku 1558 bylo prodáno Zdeňkovi Berkovi z Dube a 
Lipého, v jehož rodě zůstalo též v XVIII. věku. 

V těchto dobách obdrželo Hlinsko potvrzení svých trhů výsadou krále 
Maximiliána. Listem daným v sobotu po Všech svatých r. 1568 potvrdil tento 
český král Hlinsku dva výroční trhy, jeden v první pondělí v postě a druhý 
na den sv. Lidmily, též znova vysadil a dal trh týhodní na každý pondělí. 
Toto privilegium jest nejstarší zachovanou výsadou královskou obce hlinecké. 
Některá pozdější privilegia tržní ztratila se za dob válečných nebo byla odňata 
Hlinsku vrchností, na rozvoj městský žárlivou. 

Již v druhé polovici XVI. věku vrchnost ryohmburská hleděla obmezovati 
samosprávu obecní. Poněvadž stará registra purkrechtni byla již popsána a 
byly r. 1558 pořízeny pro Hlinsko a vesnice k němu náležející (Blatno, 
Přerostlé, Uamr v Přerostlém, Studnice a Vitanov) nové knihy zápisní. Roku 
1585 nařídil Vácslav Berka z Dube, by žádné spravedlnosti nebyly zapisovány 
do těchto knih bez vědomí vrchnosti, sice že registra i truhlice sirotci budou 
vzatj na zámek rychmburský. 



— 55 — 

Po r. 156S obdrželo Hlinsko další výsady tržní, ale ty se ztratily. Výsa- 
dami těmi nastaly některé změny, neboť v privilegiu tržním krále Karla II. z 
27. července 1728 se pak činí zmínka, že výroční trhy byly ve středu po sv. 
Vítu a po sv. Lukáši. Roku 1626 děje se zmínka o sobotních trzích týdenních. 
Byí tedy trh týdenní přeložen z pondělka na sobo>tu mezi roky 1568 až 1626. 

Hlinsko mělo zajisté i v XVII. věku mnohé svízelné jednání o svá práva 
s majiteli panství rychmburského, nežli tito shodli se s obcí hlineckou o vý- 
sadním listě z r. 1656. 

Bohuslav Ferdinand Leopold hrabě Berka z Dube a Lippého propustil 
obci hlinecké šenk vinný, jejž posavad vrchnost rychmburská držela k svému 
prospěchu. Od té doby každý, kdo chtěl víno k šenku načnonti, musel se při 
purkmistrovi ohlásiti a takové vino zhlídnouti, zhemovati a zkoštovati dáti. Ve 
výsadním listě tomto, daném 24. června 1656, jsou podrobnější ustanovení o 
užitcích obecních z vinného šenku. Též byly tehdy postoupeny obci platy od 
váhy obecní a z míst o trojích jarmarcích, taktéž i clo. Všechny tyto platy 
plynuly dotud do důchodu vrchnosti rychmburské. A clo nebylo nevýnosné. 
Připomíná se výslovně, že Skutečtí vytýkali, že při jejich městě velmi málo 
cla se schází, ale mnoho oprav cest mají, kdežto že po silnici skrze Hole ti n 
k Hlinsku téměř všichni formané z království českého do markrabství morav- 
ského jedou a zase z markrabství moravského touž cestou se skrze Hlinsko 
vracejí. Bohuslav Ferdinand Leopold hrabě Berka poukázal Hlinecké, by se 
Skutečskýmise dohodli a o výnos cla se podělili. Taktéž ■propustil všechny od- 
úmrtí a stanovil řád o projednáni pozůstalosti těch, kteří by v Hlinsku zemřeli 
bez kšaftování. 

Tuto výsadu potvrdila pak Františka Rusalie hraběnka Kjnská. rozená 
Berková z Dubě a Lippého. listem z 24. srpna 1710. Snesení Hlineckých se 
Skutečskými o mýtě stalo se 8. února Í658. 

Rychmburský hejtman Samuel Albrecht pobral Hlineckým některé knihy 
a písemnosti na zámek rychmburský. Stěžovali si Hlinečtí 22. října 1707, že 
hejtmanem Albrechtem byla jim mocně vzata též kniha vesnic hlineckých, v níž 
byl zápis, že obec hlinecká má sobě svěřeny dvory hamerský a lhotský k vý- 
sevu. klížení obilí, z mlatu přijímání a dohlížení, též také k vysoké peci k vá- 
žení železa surového', do forem a písku litého užívati může, a stýskají si, jak 
se jim »vzácné paměti a obdarování lehčejí«. I dokládali, že toho se jejich 
předkové nikoliv nenadali, by jakými vymýšlenými robotami jejich potomci 
obtěžováni byli. jinače by se v té případnosti byli zaopatřili. Vzpomínali Fran- 
tišce hraběnce Kinské, jak jejímu ».pamtátovi« půjčili v jedné hodině 400 kop 
v domě radním, když jim řekl: »Nu moji milí věrni, což nyní ode mne jako 
od své dědičné vrchnosti žádáte ?« tu, »nemajíce oni v ten čas ani předkové 
jejich žádných robot, nevědouce, co- by budoucně přijíti mohlo, ve vší náchylno- 
stí a listu pergamenovém pod 4 pečefma z líbezné milosti k obci se jest nakloniti 
a pevně ty privilegium držeti poručiti oblíbiti sobě jest ráčil, i také městský 
purgrecht, též vesnic hlineckých, v kterýchž se zápisy od 137 let vynacházejí, 



by to úřad za accident měl.« A právě tu knihu hejtman Albrecht jim odňal. 
Hlinečtí žádali o její vrácení a by dle »dedicírovanč zámluvy« hraběnčiny od 
robotnídh lidi rozeznáni byli, jsouce pořádní řemeslníci rozdílných řemesel a 
majíce řády ustanovené od slavných předků, aby při těch majestátech na časy 
budoucí a věčné zůstávati mohli. 

Františka hraběnka Kinská uznala žádost jejich spravedlivou a poručila 
15. listopadu 1707 vrchnostenským úředníkům, by neopovažovali se Hlineckých 
přes obyčej a povinnost obtěžovati a listem ze 24. srpna 1710 potvrdila jim 
výsady z r. 1656. 

Již na sklonku XVI. věku staly se v Hlinsku pokusy protireformační. 
Jezovitský kazatel, kaplan Berky z Dube, bouřil již roku 1581 proti hli- 
neckým nekatolíkům slovy nevybranými a nezdvořilými i vyvolal proti 
sobě obecnou nevůli, takže Berkovi z Dube '.podařilo se jen stěží uti- 
šiti toto spiknutí. Kazatel onen musel z Hlinská utéci a pán rychmbwrský jej 
přichránil. 

Kázal tu miissionář jezovitský Mikuláš Salius se svým soudruhem Solda- 
nem roku 1583. ale Jezovité nedocílili žádného úspěchu: naříkali roku 15S4, 
že vše na Hlinecku jest zachváceno »bludem husitským« a že katolíků jest jen 
as 80. Roku 1584 stal se pokus zříditi v Hlinsku katolického faráře. Byl jím Sle- 
zan T. Medrom, jenž však již roku 1586 vzdal se tohoto beneficia, poněvadž, jak 
si stýská, Hlinečtí byli neposlušní farníci a do kostela mu nechodili, přijmy měl 
malé, ale nepřátelství s Hlineckými jakožto- »bludaři a nevěrci« velké a pří- 
lišné. Byli dále v Hlinsku kněz i nekatoličtí. Poslední nekatolický kněz bydlel 
v Hlinsku ještě roku 1624. V témže roce byl ustanoven do Hlinská první kato- 
lický farář. Od té doby jsou zachovány matriky. 

Není pochyby, že již před r. 1558 mělo Hlinsko školu, avšak nejstarší za- 
chovaná zpráva jest teprv z r. 1558, kdy byl v Hlinsku rektor Jan. Mezi univer- 
sitními studenty vyskytují se v XVI. a XVII. věku někteří jinoši hlinečtí. Po 
rektorovi Janovi učil v Hlinsku bakalář Petr. jenž zemřel r. 1583. Na sklonku 
jeho života pobyl nějaký čas v Hlinsku při škole Adam Beran Mělnický, jenž 
složil »novou kantylenu na způsob motety« a ač rychmburský Vácslav Berka z 
Dube, znamenaje, že rektor občais do Poličky návštěvou dochází, oustní zápověd 
tmi dal »s tím rozumem, aby mezi Poličské od neníčka nechodil ani z městečka 
jednou nohou nekráčel«, přece pak Adam Beran Mělnický do Poličky se od- 
stěhoval. Na 'počátku XVII. věku učil tu Mikuláš Vladyka Cheznovský, ale 
po dvouletém působeni zaměnil svůj stav učitelský stavem duchovním a 
15. dubna 1620 obětoval prvotiny kněžství v chrámu hlineckém u přítomnosti 
kněze Vácslava Valentynýdesa Němeekobrodského, tehdejšího hlineckého 
správce duchovního. A od těch dob netrhne se již řada hlineckých učitelů. 
Z druhé polovice XVII. věku a ještě více z XVIII. věku přibývá zpráv o hli- 
necké škole a hlineckých učitelích. 

Mezi nejstarší a nejváženější cechy náležel hrnčířský cech. Hrnčíři hli- 
nečtí záhy sdružili se v samostatný pořádek, jenž řídil se řádem, jejž král 



— 57 — 

Vladislav II. dal r. 1488 hrnčířům Nového města Pražského. Rád cechu hlinec- 
kého byl obnoven roku 1652. Roku 1700 byl cech hrnčířský rozdělen na cech 
hlinecký a cech svratecký. Robenci a tovaryši řídili se v cechu hrnčířském podle 
řádu z r. 1564. Tkalci hlinečtí oddělili se ze společného cechu, jejž měli se 
skutečskými tkalci, roku 1567 v samostatný cech a řídili se pak pravidly, nově 
roku 1694 schválenými. Tovaryšský řád byl znova vydán roku 1701. Novoševci, 
krejčí, pekaři, kováři, koláři a j. byli v cechu společném, jenž řídil se pravidly r. 
1609 obnovenými. Teprve ponenáhlu oddělovala se jednotlivá řemesla, původně v 
tomto cechu sdružená, v cechy zvláštní. Tak krejčí, jejíchž cech řídil se řá- 
dem z r. 1715, novoševci, mající artikule svého cechu z r. 1751, koláři a ko- 
váři sdružili se dle cechovních pravidel z r. 1609. jež jim byly nově r. 1724 
stvrzeny. Pekaři, mlynáři a pemikáři hlinečtí řídili se cechovními pravidly z 
r. 1576, jež jim byly zejména roku 1715 potvrzeny. Cech řeznický měl řád, 
roku 1678 obnovený. Truhláři a sklenáři hlinečtí byli ještě v letech 1770 se sku- 
tečskými truhláři a sklenáři v jednotném cechu. Na sklonku XVIII. věku byly 
v Hlinsku cechy hrnčířský, pekařský a mlynářský, kovářský, novoševcovský, 
krejčovský, tesařů a zedníků, cech tkalcovský a cech společný. 

V XVIII. věku obdržela obec hlinecká výsady tržní r. 1726, 1762 a 1786. 
Výsadou Karla II. (VI.) z 27. července 1728 byly povoleny kromě 2 trhů vý- 
ročních, ve středu po sv. Vítu a po sv. Lukáši konaných, a kromě týdenních 
trhů sobotních ještě 2 výroční trhy na středy po sv. Apoleně a po sv. Barto- 
loměji. Touž výsadou bylo svoleno, by při výročních trzích byly trhy na koně 
a dobytek a ve středu po velikonocích pátý takovýto trh koňský a dobytčí. 
Mane Terezie povolila 2. března 1762, aby byly v Hlinsku nedělní trhy na len, 
přízi, plátno a vlnu. Josef II. potvrdil výsadou z 18. května 1786 hlinecké vý- 
roční trhy na středy po sv. Apolonii, Vítu, Bartoloměji a Lukáši a na úterky, 
těmto trhům předcházející, i na středu po velikonocích trhv dobytčí a na kaž- 
dou neděli" týdenní trhy na len, přízi, plátno, vlnu a potraviny. Roku 1787 osla- 
vila hlinecká obec obdržení této výsady, dne 19. března při přivezení nových 
privilegií bylo sousedstvo uctěno z ohledu té obdržené nejvyšší milosti- 
v radnici a pro mládež bylo na památku této věci rozházeno ovoce a 21. března 
byla mše a Te Deum laudamus za panovníka a na poděkování za toto nejvyšší 
obdarování. Roku 1864 byly rozšířeny trhy novým trhem dobytčím, na úterek 
po sv. Eligiu povoleným, a novým výročním trhem, jenž bývá ve středu po sv. 
F.ligiu. 

Za starodávna trpělo Hlinsko mnoho vojskem. Za třicetileté války plenili 
tu Švédové. Lid z vůkolí se pozdvihl a porazil u Sloupného za Hlinském voj- 
sko švédské. 

Roku 1742 vojáci sasští byli v Hlinsku ubytováni, zapálili dům a vzali 
•primasa a rychtáře do zajetí, a na kolik mil je vedli v tuhé zimě až k Brnu a 
teprv za 400 zl. rýnských je pustili. 

V druhé polovici XVIII. věku mnohdy pochodovali Hlinském vojáci, tak 
r. 1761, 1762, zvláště pak r. 1763 a zase přišlo r. 1766, 1767 a j. vojsko do Hlin- 



— 58 — 

ska na zimní byty. R. 1797 byli generálové vojska condejského ubytováni v 
radnici, když tudy na podzim táhli, a zas pak byly marše jiných piuků přátel- 
ských i nepřátelských, až poslčz r. 1866 Prusů. 

Již v XVIII. veku Hlinsko jalo se usilovati o magistrát. Roku 1783 byla 
samospráva obce poněkud rozšířena, ale již r. 1786 muselo se Hlinsko opět 
dovolávati ve sporech svých s majitelem panství rychmburského ochrany 
svých práv a usilovati o zachování při starém výkonu právomocnosti. Roku 
1788 radili se zástupcové hlinečtí s českobrodským právním zástupcem o vy- 
máhání magistrátu, ale rozmanitými průtahy a odklady, jež zvláště vrchno- 
stenský úřad rychmburský osnoval, oddáleno bylo splnění tohoto přání. Teprv 
roku 1820 dosáhli Hlinečtí svého cíle. Magistrát byl zřízen v Hlinsku 17. srp- 
nem 1821. Když pak paitrimoniální soudy byly zrušeny, zřízeny byly v Hlinsku 
1. července 1850 okresní soud s expoziturou politického úřadu a berní úřad. 
Okresní zastupitelstvo hlinecké zahájik> svou činnost 1. října 1865. 

2ivot společenský začal se také rozvíjeti. Za starodávna obmezoval se 
na slavnosti z podnětu úředního konané, nejčastěji na oslavu míru, na př. r. 1660. 
nebo r. 1814 »za obdržené vítězství hlavního města Paříže od sjednocených 
mocnářů evropejských«. V témže roce slaveno 501eté panování oblíbeného Filipa 
hraběte Kinského, majitele panství rychmburského, nebo zase jindy obnova 
městské rady. Dne 30. srpna 1820 oslaveno příznivé vyřízení žádosti o magi- 
strát, 1836 zahájení ústavu chudých, 1837 otevřeni lékárny, 1838 vítán nejvyšší 
purkrabí K. hr. Chotek. 

Národní vědomí nezaniklo ani v nejhorších dobách germanisace. Rok 1848 
způsobil i tu veliký převrat. Po něm přišla doba národních besed a národních 
slavností. Památným a důstojným zahájením spolkové činnosti hlinecké byla 
veliká slavnost svěcení práporu Svantovíta 28. srpna 1864 v Hlinsku. Nejstar- 
ším spolikein hlineckým jest Svantovít, založený r. 1862. R. 1866 přibyl divadelní 
spolek Pokrok, r. 1874 Museum okresu hlineckého, r. 1876 sbor hasičský, r. 1880 
Komenský, r. 1883 Sokol, r. 1884 Řemeslnická beseda, pak Vlasta, spolek paní 
a dívek, a mnohé jiné spolky. Roku 1861 byla zřízena Záložna, r. 1883 Okresní 
hospodářská záložna, r. 1891 Občanská záložna, r. 1911 První živnostenská 
záložna. 

Ve výrobních poměrech Hlinská i okolí nastaly zvláště od polovice XIX. 
věku podstatné změny. Důležitou událostí bylo pro Hlinsko a celou krajinu vy- 
stavění severozápadní dráhy. První projev, aby železnice libereckopardubská 
byla prodloužena, učinil r. 1862 Karel Adámek, jenž pak úspěšně řídil několika- 
leté jednání. Předběžné práce byly povoleny a provedeny roku 1865. Roku 
1869, 15. srpna, počala stavba tratě severozápadní u Hlinská. Prvý vlak jel 16. 
května 1871. Pravidelná vozba počala 1. červnem 1871. 

,Staré obory výrobní byly vytlačeny jinými. Hrnčířství, jež ještě v letech 
[830 bylo nejrozšířenějším druhem řemesel v Hlinsku, bylo zatlačováno výrobou 
nádobí plechového, až konečně v Hlinsku úplně zaniklo. Plátenicťvi utrpělo 
zrušením vojenských dodávek. V letech 1850. byla v Hlinsku lihovarna, při ní 



- 59 — 

daly se úspěšné pokusy s výrobou škrobu. V letech 1880. stal se nový pokus 
výroby cukru hroznového. Po zániku plátenictvi začala v Hlinsku výroba látek 
bavlněných. Roku 1858 vznikla tu továrna na samety a j. K ní přibyly po roce 
1S7-1 nové továrny a riikodílny tkalcovské. Nověji byla zavedena další odvětví 
výrobní, na př. kožešnictví a j. Otevřeny žulové lomy. Zřízeny parní cihelna 
a parní pila. Projektován jest společenský pivovár. 

Roiku 1874 byla otevřena měšťanská škola chlapecká, r. 1885 pokračovací 
škola průmyslová s oddělením obchodnickým; k nim přibyly měšťanská škola 
dívčí, kurs tkalcovský, okresní zimní hospodářská škola se stálým letním ho- 
spodyňským během. 

Roku 1893 byla pořádána v Hlinsku velká okresní národopisná a prů- 
myslová výstava a prvý sjezd českých museí a musejních spolků. 

Rodáky hlineckými jsou spisovatelé: přísedící zemského výboru a člen 
panské sněmovny Karel Adámek, člen České akademie pro vědy, slovesnost 
a umění Bohumil Adámek, český buditel Vácslav Fr. Hřib, kartograf Josef 
Homolka, JUDr. Ferdinand Pantůček, JUDr. K- V. Adámek, JUDr. Fr. Voldán, 
Jaroslav Adámek, Ph. Dr. Emil Sekera, JUDr. Miloš Adámek a j. V Hlinsku 
působili čeští spisovatelé K. V. Rais, Jan Kunstovný, Fr. Bayer, Alexander J. 
Dunder, Vincenc Paulus a j. 

Severně od města Hlinská rozkládá se hlinecké předměstí Čert ovin a 
od aerární silnice k obecním hukám hlineckým. Východně od Čertoviny jest sa- 
mota Medkovy kopce, náležející k obci Ranně, a poblíž hlineckého obec- 
ního lesa samota Pláňavy. 

Poblíž ohebu, v němž aerární silnice ze severovýchodního směru na vý- 
chod se zatáčí, vystupuje výšina, zvaná Medkovy kopce, s níž jest znamenitá 
vyhlídka. Pod kopcem za Rannským lesem vyniká Ranná. A dále šíří se roz- 
hled do skutečského okresu. Na návrší vidíme Ovčín, za ním ke Skuči a 
Rychmburku, dále pak Chloumek nad Luží a Košumberk a mnohé obce okresu 
skutečského a vysokomýtského. V právo vystupují kopce rozkládající se mezi 
Skučí a Poličkou. Dobře lze sledovati císařskou silnici, jak přímočárně po- 
stupuje ke Krouně a za ní do značné výše k Františkám. Rozhled k moravské 
hranici jest obmezenější, vadí mu blízké lesy, za to však rozsáhlá jest vyhlídka 
do Chrudimská. Sledujeme směr tratě severozápadní dráhy přes Vojtěchov a 
Zďárec a dál za starým skutečským nádražím k Chrasti a Slatinanňm, nad ni- 
miž Králové hora vyniká. Přehlédneme výšinu, zaplňující východní část okresu 
nazavršského, z níž vyniká štíhlá věž Včelákovského kostela. A od Slatinan 
vynikající poloha Tří bubnů ukazuje do nejbližšího okolí Chrudimě. Jasně vi- 
díme Chrudim po svahu táhlého návrší rozloženou a za ní Pardubice i Králové 
Hradec a celou úrodnou nížinu polabskou, v ní města, vesnice, samoty, to- 
várny, lány polí, ostrovy lesů jako na veliké mapě plastické. Z roviny vyniká 
Kunětická Hora. V modré dáli vystupují Sněžka a jiné vrchy Krkonošské a Orli- 
cké hory, jež na obzoru ohraničují úchvatné toto panorama. 



- 60 — 

Polní cestou sejdeme do Holetma, jenž na severozápadě Medkových 
kopců se rozkládá. Holetin jest nejdelší vesnicí okresu hlineckého, dělí se 
na Horní Holetin a Dolní Holetin. Za starodávna patříval několika pánům. Již 
ve XIV. věku náležela část této obce k panství rychmburskému. Roku 1374 
vladykové Dětleb a Ješek Nepašek ze Seslávek byli společníky a hromaždníky 
dědictví, k němuž náležely též tři holetínské dvory kmetcí s .polnostmi. Dětleb 
ze Seslávek, patrně syn některého z těchto bratrů, prodal nemovitosti v Hole- 
tíně skutečsikému špitálu, jemuž zboží toto bylo r. 1460 vloženo do desk zem- 
ských. Ve druhé polovici XV. věku král Ladislav postoupil Janu Pardusovi 
z Vrátková též holetínské dvory kmetcí, k panství rychrnburskému patrici. 




RANÁ. 



Další část Holetma drželi rytíři z Holetína, kteří měli zde svou tvrz. Nejzná- 
mějším z nich jest Jan Rúbík z Holetína. jenž připojil svou pečeť r. 1415 na 
stížný list české šlechty proti koncilu kostnickému pro upálení M. Jana Husa. 
Marie, vdova po Holetínovi z Holetína, poručila r. 1451 svůj statek svému 
synovi Vácstavovi z Holetína a po něm jej měli Vaněk a Jan z Ještětic, po- 
sléze Jan Zájezdský. Od něho koupila toto zboží roku 1500 v pátek před \ šemi 
Svatými Anežka z Chlumu. 

Holetin má školu. Při silnici k Ranné odbočující jest kaple a za obcí hřbi- 
tovy katolický a evangelický. Na Horním Holetíně jest továrna tkalcovská. 

K politické obci holetínské náleží Horní a Dolní B abaky. Leží při 
rozsáhlých lesích velkostatku hroohovotýrteckého. V Horních Balbácích, jež 
vznikly ze zrušeného dvora, jest hájovna. V Dolních Dabácich jest zámek. 
v němž jsou sbirkj přírodopisné a i. K zámiku přiléhá park. Též jest v této 
osadě myslivna a zrušená kaple, jež byla zbudována na počátku XVIII. věku, 
když panství hnoehovotýnecké náleželo řádu praemqnsttátskénru. Nad vcho- 



— 61 - 

dem kaple spatřuje se jakýsi znak, prý poprsí sv. Eustacha, a písmena RS AQ 
a letopočet 1729. Kaple jest nyní obývána. Poblíž zrušené kaple stojí novější 
kaplička. 

Jako v Holetíně, tak i v nedaleké Ranně bývala za starodávna tvrz. 
Raná (Ranná) rozkládá se na výšině a po svahu nad Ranským potokem, ná- 
leží mezi nejstarší osady okresu hlineckého. 

Silnice, od Hole tíná vedoucí, ústí na městiště poblíž katolického kostela 
i sbíhá pak do úvalu k Ranskémiu potoku; od ní odbočuje silnice k Vojtěchovu, 
jež vede k evangelickému kostelu. 

Katolický kostel sv. Jakuba většího byl původně zbudován celý ve slohu 
gotickém. Presbyteř klenutá zachovala nejlépe původní svou výstavnost, ač 
i tato zvláště za opravy stavební t. 1890 byla všelijak doplněna a pozměněna, 
z této doby jsou patky žeber. Hlavní vchod gotický do lodě kostelní jest věží; 
jí též vedou schody na kůr a zvonici. Na zvonici jsou starobylé zvony z r. 1492 
a 1547. Lod. jež při některé opravě byla zbavena klenutí, jest opatřena ráko- 
sovým stropem. Vnitřní úprava kostela jest téměř úplně nová. Roku 1895 byl 
odstraněn starý hlavní oltář, nad nímž visíval obraz sv. Jakuba a po stranách 
byly na podstavcích, do zdi zadělaných, sochy sv. Augustina a sv. Martina 
biskupa, a nahrazen novým oltářem s novým obrazem sv. Jakuba. Také 
byly obnoveny oba poboční oltáře i kazatelna. Poblíž hlavního oltáře 
jest ve zdi presbyteře výklenek, železnou mřížkou uzavřený, v němž, 
jak kniha památní fary katolické poznamenává, bývala schránka krve Kristovy, 
»potřebované od českých bratří.« Nad touto schránou jest v omítce z hrubá na- 
značen prý zámek Rychmburk, jak před zbořením r. 1424 vyhlížel, s 2 baštami 
a věží hlásnou. Kostel ranský byl v XVIII. a XIX. věku častěji opravován. 

Nedaleko kostela stojí katolická fara a rozkládá se katolický hřbitov a 
proti kostelu budova obecné školy. 

V letech 1S72 až 1879 byl zbudován kostel evangelický, když byl na Ranné 
nově zřízen sbor evangelického vyznání reformovaného. Kostel má v průčelí 
vysokou věž a zbudován jest v slohu gótském. U kostela stojí evangelická fara. 
Opodál kostela poblíž vojtěchovské silnice rozkládá se po svahu evangelický 
hřbitov raníky, na němž jest pohřben český spisovatel, prvý evangelický ran- 
ský farář František íádek. 

Vypravuje se, že na místě Raný stávalo dřevěné město, jež zničeno bylo 
požárem, a privilegia byla odnesena do Poličky. Za starodávna byl prý na Kre- 
minově zahradě pivovar. Když byly kopány základy pi'o stavení Taláckovo, obje- 
vily se vápenné zdi, jedna světnička, staré měděné plíšky, okuje kovářské, střepy 
z nádob a pod stavením nějaká chodba. Jednomu místu nedaleko kostela říká 
se Na fortně. Za farou mezi školou a novým hřbitovem stávala prý brána. 

Raná připomíná se v zachovaných listinách poprvé r. 1350. Tehdy již 
měla farní kostel, jenž připojen byl k biskupství litomyšlskému. Místní název 
Na fortně a zpráva o bráně a nálezy upomínají patrně na ranskou tvrz. 



— 62 — 

Na Raně stávala ještě v XV. věku tvrz. Z držitelů ranské tvrze jest znám 
horlivý Husita, Hyen z Raný, purkrabí rychmburský, jenž r. 1438 byl hejtma- 
nem ikraje chrudimského. Roku 1431 připojili Hych z Ranný svou pečeť k listu, 
jímž Jan Pardus z Vrátková potvrdil Hlineckým, že koupili panská pole na 
Balkovsku. I v letech pozdějších setkáváme se s Hychem z Ranný. Roku 1445 
v pátek po sv. Vavřinci stalo se v jeho přítomnosti přátelské smluvení a na- 
rovnání s Vácslavem z Prasetína v příčině peněz siroty Běty a její matky 
Kateřiny po Fraňkovi z Výru. Roku 1450 i v dalších letech připomíná se při 
rozmanitých svých i cizích právních jednáních Hych z Raný, tehdy purkrabí 
rychmburský, posléze r. 1460 v pátek před sv. Markétou ve vyznání, že rychtář 
skutečský Petr s rozkázáním páně Janovým Pardusovým a jeho purkrabí Hycha 
prodával roli nebožce Tomáška ve Skuiči. Hych z Raný záhy pak zemřel, 
r. 1461 jest připomínán již jako nebožtík. Tvrz ranská zašla v XV. věku. Ma- 
jitel její, snad Hych z Raný. sám, odprodal majetek k ní patřící majiteli panství 
ryohmbitrského. Již dříve (1392) patřila část Raný k tomuto panství. Tímto pro- 
dejem, jenž se stal v letech 1452 až 1485, připadla k rychmburskému panství 
celá Raná. Uvádí se v popisu panství tohoto z roku 1485 při něm Raná, ves 
celá s rychtou. 

Jako k jiným kostelům tak i do Raný uvedeni byli v XV. věku kněží 
utrakvističtí i pobyli tu do počátku XVII. věku. Zajímavou památkou doib těch 
jest stříbrný', silně pozlacený kalich, opatřený nápisem českým, že byl zhoto- 
ven roku 1531 do kostela ranského. Kalich tento byl biskupem Dr. Doubravou 
získán do sbírek Musea království českého. 

Z tehdejších kněží ranských vynikl 'utrakvistický kněz Vácslav Rosa, vy- 
svěcený r. 1516 na kněžství v italské Modeně, jenž po r. 1517 na Ranně působil a 
jako horlivý kališů ík v půtkách s Jednotou českobratrskou trval. Zápisky jeho 
byly vydány tiskem, četné jeho rukopisy jsou v dvorní knižnici vídeňské. V XVI. 
věku působil pak na Raně též jiný český spisovatel, kněz Valentin Polonus 
Pelčický, jenž nepochybně na Raně sepsal Speciálník anebo zpíváni křesťan- 
ská starodávná, několikráte pak vydaná a Vácslavovi Berkovi z Dube a z Lipého 
na Rychmburce a jeho choti Markétě Talmberkovně dedikovaná. 

Po r. 1620 zanikla fara na Raně, kostel tamní byl filiálním do Skuče a 
teprv r. 1786 stal se farním. 

V letech 1780. domáhali se nekatolíci, by tento kostel byl jim vrácen, a, 
když byl vyhlášen toleranční patent, bylo o to skutečně jednáno, ale tato žádost 
nebyla uskutečněna. Roku 1783 byl zřízen na Raně evangelický sbor refor- 
movaného vyznání, ale záhy vzmáhajícím se sektářstvím, zejména ariánstvím. 
zanikl, a teprv roku 1870 byl obnoven. 

Stará fara stávala na Raně proti kostelu katolickému. Pocházela z dob, 
kdy byli na Ranně kněží pod obojí. Roku 1690 byla nově zbudována. Od r. 
1788 až 1800 bydleli pak faráři katoličtí v této staré faře, jež v XVII. a XVIII. 
věku byla dvorcem skutečskébo děkana až do r. 1788. Nová katolická fara byla 



- 63 — 

zbudována roku 1800 a pak po ohni r. 1876 obnovena. Evangelická fara jest z 
roku 1871. Kostel evangelický byl založen 7. května 1872 a dokončen roku 
1875. 

Nejstarší zpráva o škole ranské jest zachována z roku 1677. Do r. 1792 
bylo učeno v najaté světnici. Roku 1792 bylo vystavěno 1 školní stavení. Nynější 
budova školní jest z let 1879 a 1880. 

Obec Raná obdržela r. 1851 právo ke konání 4 trhů výročních, jež r. 1868 
byly obnoveny, ale v novější době se nekonají. 

Pěkným úvalem vede okresní silnice z Ranný do Vojtěchova. 

Vojtěchov uvádí se již v seznamu obcí panství rychmburskébo z 
r. 1392. Roku 1401 Smil z Rychmburka prodal na svých dědinách Vojtěchově 
a Ranně plat roční Niclinovi z Ořecha a tento zase Matyáši Reyskitlovi, mě- 
šťanu pražskému, a jeho dědicům. Arnošt Flaška z Pardubic pojistil věno 
manželce své Elišce z Hradce na Vojtěchově, Pokřikově, Ranně, Miřetíně a 
Perálci. Po jejím úmrtí zapsal císař Zikmund roku 1437 všecko právo k 500 
kop věna tohoto, na krále spadlého, Menhartovi z Hradce za jeho služby. 
V těchto zápisech jsou nejstarší zprávy o Vojtěchovu. Vojtěchov náležel stále 
k panství rychmburskému až do r. 1848, přifařen a přiškolen jest do Ranný. 

U Vojtěchova jest břidlicový lom. 

Silnice pokračuje Vojtěchovem přes trať severozápadní dráhy a dále ke 
Kladnu a Dědové. 

Kladno leží při křižovatce aerární silnice a okresní silnice. Od sta- 
rodávna patřívalo k panství rychmburskému, r. 1485 již mělo svou rychtu. 
Do r. 1799 bylo přiškoleuo do Ranný, pak do Dědové, od r. 1876 mělo exposi- 
turu školní, jež r. 1885 změněna v samostatnou školu. 

Malebný jest úval u Kladenského mostu při císařské silnici. 

Dědova rozkrádá se na vysokém hřbetu horském a částečně v úvalu. 
Taktéž patřívala k panství rychmburskému již v XIV. věku. Má školu. V neda- 
lekém Filipově, náležejícím k politické obci Dědové, býval dvůr panský, 
jenž byl v XVIII. věku zrušen a r. 1788 rozparcelován a rozprodán. Osada, na 
jeho místě vzniklá, nazvána byla na počest tehdejšího vlastníka panství rychin- 
burského, Filipa hraběte Kinského Filipovem. V Humperkách u Dědové 
bývala olejna. Na samotě Ovčíně, taktéž k politické obci Dědové patřící, 
býval panský ovčín. Dědova vynikla svou výrobou dřevěných hraček. Daleko 
široko po trzích českých i moravských byly rozváženy tyto výrobky dědov- 
ské. Před několika léty tato výroba zanikla. Taktéž jest Dědova známa v dě- 
jinách lidového hnutí náboženského, že ještě v XIX. věku bydleli v ní někteří 
adamité. Pověstné jsou dědovské závěje sněhu, jenž tam leží někdy dlouho 
do jara. 

V I. polovici XIX. věku byla dolována v okolí Kladna a Dědové ruda 
železná. Stopy po tomto dolování vyskytují se v lese poblíž kladenského mostu 
aerární silnice a na jiných místech. Roku 1832 bylo dalšího kutání zanecháno. 



- 64 - 

Obecním lesem hlineckým zavede nás stezka od Dědové k Ratajům. R a- 
t a j e leží na výšině nad pravým břehem Chrudimky, náleží k městu Hlinsku. 
Ratajský potok dělí Rataje od Blatná. V Ratajích jest mlýn. Samota tato vznikla 
asi z obydlí oráčů (ratajů), jež zde majitel panství ryehmburského měl dříve, 
než Balkovská pole, od Rataj k Certovině se táhnoucí, obec hlinecká si koupila 
a sama svými lidmi jala se je vzdělávati. 

B 1 a t n o rozkládá se od Rataj po výšině nad pravým břehem Chrudimky, 
jež tu veliký oblouk tvoří. Většina domů blatenských jest zbudována při okresní 
silnici, jež od Hlinská vede Blatném ke Svratce. U Blatná jsou přes řeku Chru- 
dimku 2 veliké železné mosty. Blat no připomíná se mezi obcemi panství rychm- 
burského již r. 1392. Patřívalo v XV. věku k rychtě kameničovské (rejchlovo- 
kamenické), pak k rychtě vsí hlineckých a konečně obdrželo svou rychtu. Škola 
byla zřízena roku 1784. Nynější budova školní byla vystavěna r. 1879 poblíž 
silnice, od níž jest oddělena školní zahradou. Na protější straně silnice jest 
kaple. Blatno má 2 tnlýny a pilu; jest výletním místem oblíbeným. V osadě 
H a m ř í k u, náležející k politické obci Blatnu, býval v XVI. věku hamr na 
tlučení rudy železné. Roku 1596 připomíná se, že žil v Hamříku kosař. V ma- 
lebné poloze u této osady býval mlýn, rázovitá staročeská stavba, jenž však 
zašel a r. 1912 vyhořel. 

Nad zadním mostem blatenským vystupuje příkře úvoz na Blatenský 
kopec. S kopce toho jest pěkný rozhled na Hlinsko a okolí. 

Od téhož mostu naskýtá se příležitost k prohlídce regulačních prací, pro- 
vedených r. 1910 a 1911 na Chrudimoe. 

Silnice vystupuje k lesu Bubenči přes Plaňavský potok, jenž jest jako 
horská bystřina upraven a vydlážděn. 

Pod lesem odbočuje od silnice svratecké silnice hamerská, při níž ohrazen 
jest Bubeuecký potok. Z mostu silničního u BubeneckéhO' potoka lze přehléd- 
nouti část regulovaného toku Chrudimky mezi Hamry a Hamříkem. S kopce 
nad Bubeneckým 'potokem rozvírá se malebná vyhlídka po horním toku Chru- 
diinky k Blatnu a Hlinsku, na les Bubeneč, po okolí Hamrů a Jeníkova. 

Nad lesem Bubenčem dostupuje silnice po svahu Jeníkovského kopce nad 
Jeníkov. S místa, na němž tato silnice dosahuje nejvyšší své výše, naskýtá 
se úchvatný pohled na pomezní hory českomoravské vysočiny. V dáli po pravé 
straně vyniká Žákova hora (837 metrů nad mořem), lesy nad Herálcem, te- 
mena Devíti skal a vrchy nad Svratkou a Chlumětínem, pod nimi modrají se 
lesy mezi Krejcarem a Lány, před tímto lesním pásmem leskne se hladina ryb- 
níka Krejcara. Nejblíže pak rozkládá se v stínu košatých stromů obec J e- 
it i k o v. Statky a chalupy této osady táhnou se podél silnice. Malebného rázu 
návsi, obklíčené dvěma řadami vesnických staveb, dodávala starobylá dřevěná 
zvonice, od podvalu až k makovici šindelem pobitá. Sešlá zvonice byla od- 
straněna, místo ní postavili doluji na návsi zděnou kapličku se skladištěm hasič- 
ského nářadí. Mnohými ohni utrpěl nemálo starobylý ráz této obce. Zanikly 
staré selské grunty Adámkův (zvaný OtIov), Bartůňkův a j. 



— es - 

Jeníkov náleží mezi nejstarší obce okresu hlineckého, od starodávna 
patřil k panství rychmburskému. V XVIII. věku jednalo se o zřízení školy v Je- 
níkově. Když však při kostele v Kameničkách byla zřízena lokalie, byl Jení- 
kov přiškolen i přifařen do Kamenicek. 

Pod osadou nad silnicí rozkládá se hřbitov. Silnice sbíhá od něho po svahu 
k zádušnímu lesu kameničovskému a za ním dostihuje záhy Kamenicek, do 
nichž prochází mezi školou a farou, nedaleko fary dostihuje ke kostelu. 

Kostel Nejsv. Trojice býval za starodávna dřevěný. Roku 1763 sbořili 
starý kostel. Dříví z rozbořeného kostela dostal učitel, postavil si z něho 
v témž roce školní stavení, jež pak roku 1782 od něho vrchnost rychmburská 
odkoupila. V letech 1764 až 1766 vystavěli na místě starého kostela nový ko- 
stel. Roku 1829 strhli starou věž, jež mívala dvě báně, lucernu a nahoře ko- 




'E SVRATCE 



houta a byla šindelem krytá, a vystavěli roku 1830 novou věž taškami krytou. 
Tak ze starších dob nezbylo skoro nic, jen dva starožitné zvony, jeden se 
znakem orlice, ulitý v polovici XV. věku. a druhý velký z roku 1600. Vnitřek 
kostela byl v 2. polovici XIX. věku nově upraven; ze starší doby jest lavice 
s nápisem z r. 1775. Kostel jest obtočen zdí hřbitovní. 

Když byla zřízena lokalie v Kameničkách, bydlel lokalista nejprv v sou- 
kromých staveních, pak v kaplance. Roku 1831 byla vystavěna nová lokalie, 
jež r. 1!S80 byla zvýšena o prvé poschodí. 

Kostel tamní uvádí se r. 1350 mezi kostely, jež byly připojeny do lito- 
myšlského biskupství. V těch dobách byl zde plebán Aleš. Ve věku XV. byl 
zde farář utrakvistický. Roku 1582 bylo v tomto kostele malováno. Po r. 1620 
byly Kamenicky po nějakou dobu bez duchovní správy, pak byly připojeny 
k Hlinsku. Nejstarší matriky hlinecké z r. 1624 jsou společný pro kolatury hli- 
neckou, svrateckou, včelákovskou a kameničovskou. V popisu z r. 1677 se při- 
pomíná, že Kamenicky mají kostel malý. úzký a zašlý. Roku 1786 byla zří- 
zena lokalie v Kameničkách, r. 1855 fara. Prvním farářem byl P. Josef Pardus, 
muž vysoce vzdělaný, jenž jest tam pochován. 



- 66 — 

V polovici XIX. věku bylo vyučováno v Karneničkách v najatých místno- 
stech, r. 1872 a 1873 byla zbudována nynější škola. 

Kamenicky náležely od starodávna k panství rychmburskému, jíž v XV. 
věku měly svou rychtu. V XIV. věku jmenovala se tato obec Kamenice, v XV. 
i ještě v XVII. věku Rejchlova Kamenice. 

Dějištěm K- V. Raisova Západu jsou Kamenicky. Nedostižně dovedně za- 
chytil svým štětcem mnohé partie z Kameniček a jejich okolí malíř Antonín 
Slavíček, jenž skvostnými svými malbami velice zpopnlarisoval jejich jméno a 
ukázal na zviáštní ráz malebných horských úvalů a strání této části česko- 




KOSTEL VE SVRATCE. 



moravské vysočiny. Slavíček pobýval několik let v Karneničkách a za ním sem 
přišla celá družina malířů a jeho žáků. 

Ke Kameničkám náleží samota Lány, položená v malebném údolí lesním 
při řece Chrudimce. V Lánech býval v XVIII. věku panský ovčín, nyní jest tam 
myslivna a 2 mlýny. 

Poblíž rybníka Krejcara jest samota Krejcar . Sestává z hostince, ha- 
lenky a několika stavení. Krejcar jest rodištěm malíře V. Anderle, jenž svými 
illuistraceini přispíval do Světozora, Zlaté Prahy a chorvatských a j. ča- 
sopisů. 

Za Krejcarem odbočuje od silnice svratecké silnice k Ghlumětínu. C h 1 u- 
rnětíai zaujímá svah Chlumčtínského kopce, býval přiškolen do Svratky, od 
r. 1825 má svou školu. Druhdy patříval ke kolatuře kameničovskč, nyní jest 
přifařen do> Svratky. V okolí Cliluniétina bylo dolováno na železnou rudu. 

Severně od Clilumětína jest samota Na pasekách. 



- 67 - 

Při obecním lese svrateckém rozděluje se okresní silnice na jih k Herálci 
a na východ ke Svratce. Jdeme ke Svratce. Za obecním lesem mladé stromo- 
řadí směřuje k tomuto městu. 

Svratka rozkládá se opodál levého břehu řeky Svratcavy do mír- 




NA SVRATOUŠSKÉM POTOCE VE SVRATCE 



něho návrší, šíří pak se směrem severním ke Svratouchu a směrem jižním 
k Cikánce. Oval, v němž Svratka leží, jest obklíčen lesnatými vrchy. Z jihu 
ohraničuje jej výšina, jež nejvýše vyniká Devíti skalami, na západě a severo- 
západně obecní lesy, na východě pásmo horské, postupující od Cachnova a Svra- 
toueha přes Karlštejn k Cikánce a vynikající Zkamenělým zámkem. Průsekem 
lesním shlíží do úvalu svrateckého nedaleký lovecký zámek Karlštejn. 



US 



Původně zaujímala Svratka prostranství kol náměstí a svah k němu 
přilehlý ke kostelu. Na náměstí dosti rozsáhlém jest radnice, uprostřed pak 
kašna a v horni části náměstí socha sv. Vácslava zbudovaná na památku pový- 
šení Svratky na město. Z náměstí vede ulice ke škole, proti níž zvonici jest 
vchod ke kostelu, jenž stojí poblíž fary. Opačným směrem pokračuje z ná- 
městí ulice do> podměstí, v němž na pokraji města jest sirkárna. V podměstí 
jsou též některé jiné průmyslové závody, výroba kamen, dílny hrnčířské a j. 
Kostel sv. Jana Křtitele byl zbudován původně v slohu románském, byl 
menší a nižší než kostel nynější. Nad starým kostelíkem, jenž byl více kapli 
podoben a z XII. nebo XIII. věku pocházel, zbudovali v XVIII. věku kruchtu; 
starou loď r. 1788 zbořili a vystavěli novou vyšší loď i presbyteř při poboční 
straně staré presbyteře, kterouž průlomem poboční zdi spojili s touto novo- 
stavbou, tak že stará presbyteř stala se předsíni nového kostela. Dosud za- 
chován jest starobylý ráz této 
nejstarší části kostela i dvojice 
malých původně románským 
slohem zbudovaných oken. Ty- 
to změny byly provedeny hlav- 
ně po r. 1783, ač již r. 1750 ně- 
které opravy stavební byly 
podniknuty. Nová loď a nová 
presbyteř byly zbudovány v le- 
tech 1787 až 1789, tehdy také 
byla hořejší část zvonice, o sa- 
motě stojící, přestavěna. Vnitř- 
ní úprava kostela byla poříze- 
na v I. polovici XIX. věku. ze- 
jména r. 1823 byl opatřen pro hlavní oltář obraz Narození sv. Jana Křtitele 
i byla odstraněna socha téhož světce, jež na jeho místě stávala, byvši sem r. 
1814 z kaple, jež na náměstí bývala, přenesena. Starobylá kropenka kamenná, 
ozdobená znakem, bývala za starodávna křtitelnicí. V dřevěné zvonici, jejíhož 
přízemku zděného užívá se za márnici a hřbitovní bránu, visí zvony z r. 1480 a 
1561, třetí zvon byl r. 1872 přelit. 

O škole svratecké jsou nejstarší zprávy zachovány z r. 1735. Školní sta- 
vem stávalo lid rohu farní zahrady. Teprv r. 1759 byla vystavěna škola na 
místě, kdež i nynější škola stojí. Nynější budova školní stojí proti zvonici, byla 
vystavena r. 1840 a 1841 a rozšířena r. 1878. 

Starý dům kázně byl vystavěn roku 1799 a přestavován roku 1S44. 
Nynější radnice, původně vížkou opatřená, byla zbudována roku 1865, v přízemí 
jejím jest hostinec a v prvém poschodí jsou úřadovna obecní a sál divadelní. 

Svratka iest starobylá osada. Již v XIV. věku se připomíná, tehdy byla 
farní osadou. Kostel byl připojen roku 1350 k biskupství litomyšlskému. Svrat- 




8YRATOUSSKÝ KOSTEL EVANGELICKÝ. 



69 



ka náležela k panství rychmburskému, byla městečkem. V soupisu obcí tohoto 
panství z r. 1485 připomíná se městečko Svratka s rychtou. Svratečtí v reversu, 
vydaném 17. ledna 1729 vrchnosti rychrnbureké, vzpomínají toho, že obec 
Svratka »bývala v městském stavu před dávnými časy, ale stav ten beze 




NA KECE SVRATCAVE. 



snadu skrze vojenské vpády k zrušení jest přišel« a Svratečtí, nemohouce 
žádných privilegií proukázati, za sedláky a chalupníky držáni býti museli. « 

Jako na jiné vůkolní fary, tak i na faru svrateckou uvedeni byli \ XV. 
veku faráři utrakvističtí. Po r. 1620 byl kostel svratecký filiálním do Hlinská. 
R. 1624 byl ustanoven prvý společný farář katolický. Roku 1737 stal se kostel 
svratecký opět farním. Roku 1837 byla zřízena kaplánka. 



70 - 



Svratečtí domáhali se již na počátku XVIII. věku výsad tržních, o něž 
ve válečných dobách XVII. věku přišli. Žádali, aby jim byly potvrzeny trhy, 
i obdrželi roku 1728 výsadu tržní. Touto výsadou ze 7. července 1728 potvrdil 
král Karel II. (VI.) Svratce starodávnou svobodu tržní a postavil Svratku opět 




HRADČANY VE SVRATCE. 



na roven jiným městečkům a místům tržním i povolil, aby konaly se ve Svratce 
.■i výroční trhy: po sv. Fabiánu a Setoestiánn .a po velikonocích a po Navštívení 
P. Marie a týdenní trhy středeční. Dvorním dekretem z 27. listopadu 1834 byly 
Svratce povoleny 4 trhy výroční a 4 dobytčí trhy. Na žádost z 15. prosince 
1865 byla Svratka povýšena nejvyšším rozhodnutím z 6. července 1867 z mě- 
st. \ se na město. 

Ve znaku má v levé zlaté polovici hnědou ostrev (větev se 4 suky) a 
v pravé stříbrné polovicí lípu zelenou hnědého pně. 



Řemeslníci svratečtí bývali v ceších hlineckých. Roku 1706 byl hrnčíř- 
ský cech hlinecký rozdělen v cech hlinecký a cech svratecký. Ostatní řemesla 
svratecká sdružila se v XVIII. věku v cech společný, jenž se řídil pravidly, 
27. února 1751 obnovenými. 

Hrnčířstvím a kamnářstvím proslula Svratka velice. Říkává se, že duše 
z rozbitých hrnců putují do Svratky. V nynější době výroba hrnčířská se obme- 
zuje, nicméně ještě značné množství nádobí hliněného a kachlů se rozveze ze 
Svratky ročně. Z jiných oborů průmyslu jsou zastoupeny ve Svratce sirkařství, 
výroba plechového nádobí a obuvnictví. 




ZKAMENĚL"? ZÁMEK (SE STRANY KARLŠTYNSKÉ). 

Rodáky svrateckými jsou bývalý purkmistr pražský, architekt Čeněk 
Gregor a spisovatel JUDr. Fr. Gregor. Ve Svratce působili spisovatelé knězi 
P. Jos. V. Kašpar a P. V. Simek a učitel Karel Steinich. 

Svratka měla roku 1900 ve 194 domech 1409 obyvatel. 

Severně od Svratky rozkládá se při Svratoušském potoku ves Svra- 
t o u c h. Ve Svratouchu byl zřízen nejprvnější evangelický sbor vyznání refor- 
movaného v celé krajině. Sbor vznikl roku 1781. Kostel evangelický byl zbudo- 
ván r. 1783 a 1784, stojí ve hřbitově opodál silnice nedaleko evangelické fary 
a 'bývalé evangelické školy. Roku 1911 přibudovali mu věž. Uprostřed kostela 
jest stůl Páně, opatřený nápisy, obsahujícími výňatky z Písma, jež psal a ma- 
loval r. 1822 učitel Karel Gregor. Poblíž štola jest kazatelna. 

Evangelická škola byla vystavena roku 1784 a po ohni roku 1863 znovu 
zbudována. Roku 1S77 byla spojena s katolickou školou, jež byla založena roku 
1832 po odškoleni Svratoucha od Svratky a zřízena roku 1836. V novější době 
byla škola přestavěna. V bývalé evangelické škole jest umístěna jedna třída. 




ZKAMENĚLA VEZ NA ZKAMENĚLÉM ZÁMKU. 



Svratouch patříval k rychtě svratecké, později nabyl své rychty. V XVII. a 
XVIII. věku bývala ve Svratouchu sklárna. Připomínají se tato huť i skláři 
r. 1659, 1660, 1663, 1698, posléze ještě roku 1713. Nyní jest ve Svratouchu roz- 
šířena výroba plechového nádobí. 

Ve Svratouchu působí hudební skladatel, učitel František Baleár. 

K politické obci svratoušskč náleží Cikánka, Karlštejn a Olejna. 

Samota Olejna má jméno po výrobě oleje, jenž v ní byl vyráběn. Do 
nedávná bylo lze si tam prohlédnouti úplné zařízeni olejny. Leží pod lesem 
Koudelkou při čachnovské cestě. 

Cachnov jest roztroušen údolím lesním, má stanici místní dráhy polič- 
ské. Huť, r. 1733 v Cachnov ě zřízená, zanikla v I. polovici XIX. věku. Od lesa 
na východ stoupá od okresní silnice cesta do návrší kaštanovým stromořadím 
k myslivně čachnovské, jež bývala v XVIII. věku loveckým zámkem. Byla vy- 
stavěna v letech 1770. Do r. 1827 byla při tomto zámku střelnice a obora pro 
srnce la jeleny. Pěkný rozhled jest od bývalé panské zahrady čachnovské do o- 
kresů skutečského a poličského. 

V Okolí Cachnova byla dobývána ruda železná. Dosud jsou pozůstatky 
šachet zachovány mezi Cachnovem a Rudou. U Rudy dobývala se ruda že- 
lezná do r. 1834. Ruda náleží k politické obci Cachnovu. Obě obce patřivaly 
do panství rychmburského. 

Od Cachnova a Rudy rozkládají se rozsáhlé lesy velkostatku lychmbur- 
ského směrem ke Karlštejnu, Cikánce a Křižánkám, zabírají východní a jiho- 
východní část okresu hlineckého a šíří se dále sousedními okresy skutečským 
a poličským. 

Na vysokém návrší mezi lesy stojí K a r 1 š t ýn. Ve 2. polovici XVIII. věku 
Filip hr. Kinský zbudoval si tam lovecký zámek, v němž často pobýval, když si vy- 
jížděl na hony do sousedních velikých svých lesů. Roku 1787 v srpnu bylo tu 
slavnostní uvítání vrchnosti. Při zámku tomto, jenž jest nyní myslivnou, jest 
kaple sv. Jiljí. Tato kaple asi vznikla dříve než zámeček, oltář její byl posvěcen 
již r. 1708 opatem kláštera hradišťského. V sále zámeckém byla kamna s Tur- 
kem, jež nyní jsou uložena ve sbírkách Průmyslového musea pro východní 
Cechy v Chrudimi. Do roku 1825 byla zde obora. Pod zámkem jest vesnička 
Karlštýn. Od ni i ze zámku jest rozsáhlá vyhlídka poříčím Svratcavy i po 
okresu hlineckém. 

Poblíž Karlštýna jest na kopci 764 m. vysokém hradiště Zkamenělý 
zámek, obtočené dvojím příkopem, jenž na straně východní jest nejširším. 
Valy tohoto hradiště jsou sesileny skupinami skalními, jež na temeni kopce 
se nacházejí a byly za starodávna opatřeny sruby. Zkamenělý zámek nebyl 
tvrzí, jak se Aug. Sedláček*) mylně domnívá, nýbrž byl jedním ze staroslovan- 



*) V mapě dílu I. Sedláčkových Hradů a zámků jest hradiště toto mylně zakresleno 
do okresu poličského. Zd. Wirth zmiňuje se v Soupisu památek okresu poličského 
o Starém Katřštejnu (I), ač v okresu poličském Starý Katřštejn není a žádná poloha 
ani v okresu poličském ani v okresu hlineckém se tak nejmenovala a nejmenuje. 



— 75 — 

ských opevnění zemské hranice české proti Moravě. Výzkumnými pracemi, jež 
jsme na Zkamenělém zámku r. 1887, 1889 a 1890 podnikali, jsme zjistili množství 
úlomků nádob, železné šipky, kadluby, mlat a jiné památky po dávných oby- 
vatelích tohoto hradiště. V dobách pozdějších, zvláště v XVII. věku, vůkolní 
lid skrýval se ve skalách na Zkamenělém zámku i na nedalekých Perníčkách 
před nepřítelem. 

Zkamenělý zámek byl bezpochyby již za časů neolitických osídlen a 
později znova osazen. Valy jsou zřejmý proti severovýchodu a jihu, severozá- 
padní část jejich jest zavalena spoustou balvanů, jež se skal, v hradišti strmí- 
cích, se tu i v západní části hradiště nakupily. Po r. 1890 sesula se veliká část 
Zkamenělé věže, nejvyššího skaliska hradištního, na jehož temeni jsme na- 
lezli stopy sroubené chýže. V západní části jeho prostory strmí největší sku- 
pina rozervaných skal jako trosky nějakého starého hradu. Zběžný pohled na 
tyto skály patrně zavdal podnět k nesprávné domněnce, že tam bývala tvrz. 
Tato skupina skalisk postupuje od jihu k severu a jest nejvyšší v nejsevernější 
své části, zvané Zkamenělou věží. Menší skupina skalní jest na jihovýchodě. 
Okolo východní strany této skupiny vine se vnitřní příkop, jenž svažuje se 
na sever a obtáčí se kol severovýchodní strany malé skalky i uzavírá pro- 
stranství hradištní, jež se od jihu k severu a k východu značně svažuje. 

Od Zkamenělého zámku lze viděti k Hradištím hlineckým a Perničkám 
křižáneckým a do poříčí Svratcavy. 

Po svahu hradištního vrchu sestupujeme rozsáhlým bukovým lesem 
k lesní cestě, od níž odbočuje cesta k Perničkám. Cesta tato zavede nás pod 
strmý sráz Perníček křižáneckých. Perníčky jsou památný obětními ka- ' 
měny, jež na vrcholcích jejich se nacházejí. V jméně samém shledávají někteří 
vzpomínku na Peruna, jako zase Moráň připomíná Moranu, Radhošť pohan- 
ského boha Radhoště a j. Jiní domnívali se, že hluboké mísy na temenech Per- 
níček vznikly, když prý si tam vůkolní lid za války třicetileté mlel obilí. Kdo 
viděl temena Perníček, jež vysoko nad lesem vynikají a jsou z daleka patrný, 
musí se pousmáti této domněnce o původu oněch mís. Lid, na lesy před Švédy 
uprchlý, byl by se nepříteli prozradil, kdyby byl na temenech Perniček chtěl 
drtiti obilí. Starodávný původ kamenů s mísami jest nesporný po výsledcích vý- 
zkumných našich prací na nedalekém staroslovanském hradišti Zkamenělém 
zámku podniknutých. 

Od lesní silnice jsou Perníčky těžce dostupný. Oklikou z opačné strany do- 
stoupíme jejich temene, s něhož rozevírá se úchvatný rozhled po vrcholech 
hor, jež obkličují úval Svratcavin a střeží českomoravské pomezí. Nejmalebnější 
pohled jest přes lesy Milov&ké na Ctyřpaličaté skály. Za pravým břehem Svrat- 
cavy již na moravské straně strmí Jelení skok, Malinová skála, Devět skal a j. 
V opačnou stranu šíří se rozhled k lesům cikáneckým. 

Cikánka leží při pomezí českomoravském poblíž Zkamenělého zámku, 
k němuž z ní od okresní silnice odbočuje lesní soukromá silnice velkostatku 
rychmburského. V XVIII. věku byly v Cikánce železné hamry a poblíž osady 



— 79 — 

kosíma. R. 1801 byla změněna huf v papírnu, v níž byl vyráběn rukodílný 
papír. V papírně pracovalo se do r. 1896, tehdy shořela a přestavěna byla 
v pilnikárnu. Osada při huti vznikla z panských chalup; ještě r. 1779 zmiňují 
se panské chalupy Cikánka u Svratky. V lesním zátiší jest mlýn cikánečky. 

V Cikánce narodil se známý lesník, pozdější okresní starosta smíchov- 
ský, lidumil Petr Fišer, budovatel vyšehradského Slavína. 

Od Cikánky teče Svratcava lesním údolím kol Fixová mlýna do Kfi- 
žánek. 

Fixů v mlýn leží v malebném úvale, obklíčeném lesy. Nad nimi vyniká 
na vysokém kopci průsekem lesním Karlstýn se svým zámkem. 




TEMENO PERNÍČEK KftlZÁNECKÝCH S OBĚTNÍMI KAMENY. 



Jako Cikánka, tak i Křižánky a Milovy jsou rozděleny na českou a 
moravskou obec. 

Na místě Křižánek byly již v XIV. věku dvorce, později ves tato spustla. 
Popis panství rychmburskéh© zmiňuje se. že k panství patří »v Křižánkově 
polovice« (totiž česká) »vsi pusté«. Později zbudován byl v Křižánkách pan- 
ský dvůr, na němž byla deska, z níž jen ostrve Berků z Dube jsou zřejmý. 
V XVII. věku byla při křižáneckém dvoře huf sklenná. Jsou o ní zprávy z let 
1656 a 1660. V popisu panství rychmburského z r. 1698 jest zapsán panský 
dvůr na Křižánkách, ale o huti není zmínky, snad tehdy již nebyla. Nyní v Kři- 
žánkách jest zastoupeno pilnikářství. 

Po silnici moravské nebo českým lesem přijdeme do Milov. 




PERNÍČKY U KRI2ANEK. 



— 81 — 

M i I o v y leží v malebné horské krajině pod Ctyřtpaliiéatými skalami, náleží 
k politické obci Křižánkám, mají mlýn a myslivnu. Roku 1835 byla zřízena 
sklárna v Milovech. v ní 14. listopadu téhož roku byla zahájena výroba dutého 
skla. Při huti byly vystavěny dělnické domky a brusírna. Záhy prosluly vý- 
robky sklárny milevské, byly rozváženy po tuzemsku i cizozemsku, až do 




NIA WVCť, SVRATCAVÉ U CIKÁNJO 



Itálie a Španěl. Nesnadná a nákladná doprava do vzdálené stanice hlinecké a 
zdražení dříví stížily a konečně znemožnily sklárně milevské soutěž s jinými 
závody. V letech 1880 zanikla výroba skla v Milovech a r. 1893 a 1894 byla 
hui rozbořena. Dokud pracovala v Milovech sklárna, měly Milovy svou tovární 
školu. Nyní jsou Milovy i Křižánky přiškoleny do Moravských Křižánek. 

Z Milov a Křižánek lze přijíti lesy při Devíti Skalách do Českého Herálce 
po moravské straně. Z Cikánky vede stezník lukama a lesem po levém břehu 
Svratcavy pod Svratkou do Herálce. 




POHLED S PERNÍČEK K CTYRPALICATYM SKALÁM. 



83 



Herálec, zvaný též Českým Herálcem na rozdíl od Moravského Herál- 
ce, od něhož jej pouze řeka Svratcava dělí, jest podél levého břehu jejího při samé 
hranici zemské u okresní silnice. O Herálci jest zachována nejstarší zpráva 
v listině z r. 1368, v níž se určují hranice mezi lesy žďárskými a novoměst- 
skými. V popisu panství rychmburského z r. 1392 není o Herálci zmínky, snad 
že na české straně dosud nebyla osada, ale v popisu z r. 1485 již jest zapsán 
»Herarec ves, což po řeku Švarcavu«. 

V okolí Herálce i na české straně, zvláště však na moravské straně v le- 
sích u stříbrné studánky pod Žákovou horou čili Zákovicí jsou četné stopy po 
dolech. U 2ákovice kutali horníci kláštera žďárského stříbro. Jinde zase bylo 




MILOVY. 



pátráno po železné rudé. Též v lidovém podání jsou četné vzpomínky na zašle 
doly této krajiny. 

Jako na celém pomezí českomoravském, tak i v Herálci udržovali se tajně 
nekatolíci. Stýskal si děkan Meziříčský ve své zprávě roku 1662, že jeden 
sedlák na hranicích v Herálci vydržoval tehdy nekatolického učitele pro 6 až 
7 chlapců. Na konci XVIII. věku bylo vyučováno po několik let v rychtě česko- 
herálecké. Roku 1788 byl Český Herálec přiškolen do Moravského Herálce a 
poměr tento zůstal do r. 1873. Škola v Českém Herálci byla vystavěna 
roku 1875. 

Již Balbín zmiňuje se pochvalně o výrobcích sklárny herálecké, jež jest 
v zápisech XVII. věku častěji připomínána. Nynější huf byla založena v XVIII. 
věku a nově upravena roku 1895. V XIX. věku vyrábělo se v ní tabulové sklo, 
nyní též duté sklo. 

Herálec jest přifařen do Moravského Herálce, Huf a Kuchyň do Svratky. 



- 84 — 

Od pradávna stával nad Moravským Herálcem poblíž hranice zemské dřevený 
kostelík sv. Kateřiny. V letech 1786 až 1790 vystavěn byl nynější kostel. 

U Českého Herálce býval panský dvůr. jenž byl po r. 1785 emifytenti- 
sován. Na nudách panských vznikly u zrušeného dvora Fa mílie. 

Přes Familie vede cesta do Hutě. H u f byla vystavěna v lesích mezi He- 
rálcem a Vortovou v letech 1727 a 1728. obnovena r. 1745 a opravena r. 1895 
a 1896. 

K poiitické obci herálecké náleží též nedaleká osada Kuchyň, myslivna 
a mlýn. R. 1754 se jmenuje mlýn u heráleckého lesa Votroka. r. 1784 již Kuchyň. 

Od Hutě rozsáhlým lesem dospějeme kol Staré huti do údolí k Vortové. 

Poloha Stará huť připomíná zaniklou vortovskou huf. 

Vor to v á patřívala v XVII. věku k panství rychmmirskému. R. 1596 
koupila Markéta z Lípy od Jindřicha Střely z Rokyc Chlum a Vortovou. Ještě 
r. 1639 ve výkazu o sklizni uvádí se Vortová mezi osadami panství rychm- 
burského. Před r. 1655 byla získána k statku chrasteckému a splynula s pan- 
stvím chrasteckým. V XVII. věku byly ve Vortové rychta, mlýn, panská ho- 
spoda a panská pila. Stavení hutě, v XVIII. věku zaniklé, byla připojena k této 
osadě. 

Správou duchovní náležela Vortová ke Krucemburku. od r. 1787 ke Ka- 
meničkám. R. 1881 a 1882 byla vystavěna ve Vortové kaple Nanebevzetí 
P. Marie. 

Škola byla vystavěna r. 1863 a rozšířena r. 1890. 

Biskup Dr. .1. Doubrava zbudoval poblíž Vortové letní své sídlo místo bý- 
valé myslivny v malebném lesním zátiší. Ve ville této jest též kaple. 

Kol vortovského hřbitova vede cesta na výšinu ke Lhotám. Lhoty nále- 
žely k panství rychmburskému a k rychtě kameničkovské. Ještě roku 1783 
by! tu panský dvůr Lhoty a panský ovčín. Dvůr byl roku 1798 emfyteutisován. 
Lhoty tvoří s Vortovou společnou politickou obec. 

Pěknou lesnatou krajinou postupuje silnice od Vortové nad Ovčínem 
k Hamrům. 

Hamry rozkládají se po obou březích Chrudimky. jejíž břehy byly 
v obci této r. 1911 regulovány a velikým železobetonovým mostem spojeny. 
Nad Hamry na návrší býval panský dvůr. jenž r. 1783 byi emfyteutisován. 

Hamry slulv v XIV. věku Přerostlé. Tak uvádějí se v popisu pan- 
ství ryelimburského z roku 1392. V hlineckých zápisech z roku 1558 jmenuji se 
ves Přerostlý a Hamr železný v Přerostlém, k němuž náležely mlýn a krčma. 
R. 1587 byl kovářskj hamr nově vystaven. R. 1485 náleželo Přerostlé k rychtě 
kameničkovské, ale Hamr v Přerostlém patřil k rychtě vsí hlineckých, k níž 
v XVII. věku již náležely celé Hamry. Ještě v XVII. věku (1681) i v XVIII. 
věku (179(1) vyškytá se název Přerostlé Hamry, pak již jen Hamry. 

R. 1440 uvádí se v zápisu o sjezde čáslavském na mír zemský krajů chru- 
dimského ;i čáslavského též Michálek z Přerostlého'. 

Hamerníci byli lidé zámožní a jakožto »homici minerálního kovu« účastni 



85 — 



svobod horních. V zápisních knihách hlineckých z XVI. věku jsou mnohé zprávy 
o hamru v Přerostlém. Na sklonku XVI. věku drželi jej Samon hamerník a Vác- 
slav a Samuel synové Hoškovi. K hamru byl mlýn. Samon hamerník měl 
v Přerostlém krčmu. Rod Hoškův zůstával na hamru v Přerostlém ještě v I. po~ 
lovici XVII. věku. R. 1620 přijala Kateřina Hoškova, hamernice v Přerostlém, 
manžela Vácslava Šiklovského hamerníka do živnosti. Týž pak před r. 1674 
prodal hamry vrchnosti rychmburské. Pracovalo se tu ještě v XVIII. věku. 
V popsání poddaných panství rychmburského z r. 1710 jsou zapsáni v Hamrech 
Přerostlých 1 puchéř, 1 vyhřivač, 8 kovářů, 1 mistr na vysoké pece, 1 mistr 
v horním hamře, 1 nadavač u vysoké pece, 1 kholmistr v hamřích, a pacholata 
v huti a v dolním hamře. Obec hlinecká dohlížela k vysoké peci, k vážení že- 




PRriHKAIU CHRUDUVUO NAD HLINSKÉM. 



leza surového do forem a písku litého. Stěžovali si Hlinečtí r. 1707 vrchnosti 
rychmburské, že zámecký hejtman Samuel Albrecht mocné jim odňal knihu 
vesnic hlineckých, v níž byla tato práva zapsána. 

Škola hamerská byla vystavena roku 1 7S5. Nynější budova jest z roku 1S62. 

V Hamrech jsou 2 mlýny. Třetí mlýn Stupník, upomínajíeí svým jmé- 
nem na stoupy, jež byly tam za starodávna k hamrům zřízeny, jest v pěkném 
úvalu lesním při levém břehu Chrudimky mezi Hamry a Blatném. 

Asi čtvrt hodiny cesty od Hamrů jsou Lázně, roztroušené po lučinatém 
svahu při hranicích hlineckých, náleží k politické obci hamerské, několika sta- 
veními k Hlinsku. V Lázních pod kapličkou sv. Jana Nepomuckého- vyviní 
pramen znamenité vody. Lázně byly již v XVII. věku. V XVIII. věku byly oblí- 
beny. Roku 1772 na poručení vrchnosti byla nesena voda od kapličky sv. Jana 
ve 2 báních na zámek rychmburský. Toho roku 2. června byl rychmburský 
direktor v Lázních, jezdíval sem i později. Roku 1781 Hlinečtí vozili do Lázní 
těchto chrudimského syndika za rychmburským direktorem, s nímž měl jednati 



86 



o získání panovníkova schválení hlineckých výsad. Ještě na počátku XIX. věku 
bylo příjemné zátiší Lázní vyhledáváno letními hosty cizími. Dr. Antonín Junsí- 
mann v popisu českých vod minerálních a lázní (v Časopisu Českého Musea 
1831) připomíná, že tato voda jest uzdravitelná. V polovici XIX. věku lázně 
tamní zašly. Jen o svatojánstkém poutě bývá u kapličky na lukách a v lese ve- 
selo a živo poutníky, kteří sem z Hlinská a okolí přicházejí. A jindy jest zase 
ticho. Byly pak zase při hostinci tamním zřízeny lázně. Roku 1912 hostinec 
s lázněmi shořel a nebyl obnoven. 

Přes Lázně jest z Hlinská nejkratší cesta k hamerské přehradě Chru- 
dimky. 

Rozsáhlá přehrada tato zbudována byla v letech 1907 až 1912 nad Hlin- 
ském mezi Hamry a Studnicemi a může pojmouti 3,250.000 m 3 vody. Nad le- 
vým břehem Chrudimky stojí u ní obydlí pro hlídače přehrady a na ní nad vy- 




KAMENIČKY. 



ústenun Chrudimky do tunelu vedoucím strojovna se stroji k upravování toku 
vody. Mezi obydlím hlídače a strojovnou jest přepad stupňovitý, ve skále vyte- 
saný. Pod přehradou od ústí tunelu a přepadu jest zbudován po obou březích 
řeky žulový taras k velikému jezu a veliký jez. Opodál levého břehu Chru- 
dimky jest vystavěna silnice od Studnic přes Zalíbenský potok podél lesa 
Kobylice k Ovčínu, u něhož přechází železným mostem Chrudimku. 

Samota Ovčín patří k politické obci Hamrám. Vznikla z bývalého pan- 
ského ovčína. 

Poblíž přehrady na svahu Hradišť stojí při okresní silnici Studnice. 
Nejstarší zprávy o Studnicích jsou zachovány z XIV. věku. Roku 1485 náležely 
Studnice k rychtě vesnic hlineckých, později měly svou rychtu. Škola byla zří- 
zena v Studnicích roku 1787. Nynější budova školní z r. 1861 byla roku 1884 
rozšířena. 

K této politické obci náleží Zalíbené, ves vzniklá z cmfytcutisovaného 
panského dvoira. Ještě roku 1783 býval tam dvůr Libeňský. Zalíbené piv jméno 



od Filipa hr. Kinského. za něhož dvůr byl zrušen, dostalo proto, že se mu po- 
loha tamní zalíbila. 

Polními cestami mezi lesy dojdeme dále do Kosinová. K o š i n o v býval 
původně samotou. Osada nynější povstala z XVIII. věku z emfyteutisovaného 
dvora. Košinov patříval k Vortové. Nazývá se někdy též Podčerné (Podčerný). 
V josefínském katastru jest při Vortové zapsána panská pila a mlýn pod Čer- 
ným rybníkem a dvůr Košinov. Ještě roku 1784 by! dvůr tento. Roku 1798 
byli již na Kosinově familianti. Košinov. připomínající jménem svým králové- 
hradeckého biskupa V. Fr. Karla Košinského z Košína, náleží k politické obci 
Chlumu, s ní patřil k chrasteckému panství. 

Chlum rozkládá se při aerární silnici. Od ní rozšiřuje se do kopce ke 
kostelu. Chlum s Vortovou býval zvláštním statkem, jenž byl v XVI. věku vlast- 




KOSTEL V CHLUME. 



nictvím Střelů z Rokyc. Roku 1558 rozdělili se David a Jindřich Střelové z Ro- 
kyc o svoje statky. Jindřich Střela z Rokyc obdržel vsi Chlum. Vortovu a 
Studenec. R. 1580 jmenuje se při Chlume Stepán z Rokyc. Markéta z Lípy kou- 
pila r. 1596 od Jindřicha Střeh- z Rokyc Chlum a Vortovu. Po smrti Vácslava 
Berky z Dube a na Rychmburce byl r. 16(11 připsán statek chrastecký jeho vdově 
Markétě Berkové z Lípy a na Rychmburce, jež provdala se pak za Ferdinanda z 
Donína a r. 1615 za Jiřího z Talmberka. Isabela Marie postoupila roku 1650 svůj 
díl sestře Johaně, vlastně švagru Janovi ze Svamberka. Po smrti těchto man- 
želů obdržela Chlum a Vortovu Anna Eusebie ze Svamberka provdaná z Har- 
rachu. Jest pravděpodobno, že již před rokem 1600 patříval Chlum aspoň čá- 
stečně k panství rychmburskému, uvádí se roku 1485 v rychtě hlineckých 
vesnic. V I. polovici XVII. věku opět náležel k panství tomuto, ale již roku 
1656 s Vortovou byl přikoupen se statkem chrasteckým pro biskupství králové- 
hradecké. Anna Eusebie z Harrachu prodala roku 1656 statek chrastecký, k ně- 



— 88 — 

muž Chlum a Vortová byly mezi r. 1639 až 1655 získány, kardinálovi z Har- 
rachu, od něhož Ferdinand III. převzal celý statek k nadání nového biskupství 
královéhradeckého. Při tomto panství zůstával Chlum s Vortovou do roku 1848. 

V Chlumu býval již v XVIII. věku biskupský zámek a pod nim pivovar. 
Pivovar byl před několika lety zbořen. V zámku, v němž bývala ikaple, jest 
umístěna školní třída. 

Nedaleko zámečku stojí škola. R. 1793 vystavěna byla v Chlumu škola. 
Nynější budova, pocházející z roku 1830, byla roku 1877 rozšířena. 

Poblíž školy rest kostel sv. Petra a Pavla, zbudovaný za biskupa J. Fr. 
z Talmberka v II. polovici XVIII. věku. Do roku 1682 byl kostel chlumský fili- 
álním do Hlinská, pak zde kněží žďárští přisluhovali a od r. 1695 byl filiálním 
do Knicembirrka. Roku 1894 byla zřízena v Chlume expositura. 

Kostel chlumský má klenutou presbyteř s hlavním oltářem sv. Petra a 
Pavla, k ní přiléhají loď dosti prostranná, malá předsíň a na jihovýchodní straně 
sakristie. Zařízení kostelní jest z XVIII. a XIX. věku. U vchodu z presbyteře 
do sakristie visí zvonek s ruským nápisem z r. 1802. Byl prý koupen chlum- 
skými povozníky r. 1813 od kteréhosi Rusa. Ostatní zvony visí na dřevěné 
zvonici, jež jest sroubena poblíž kostelního průčelí, jsou z r. 1750, 1835 a 1875. 
Před vchodem kostelním stojí kamenný kříž z r. 1835. 

Rodákem chlumským jest profesor techniky a spisovatel Kristián Petrlík. 

Od Chlumu vede silnice přes Slubici k samotě a hostinci Veselce. V e- 
selka jest na svahu hlineckých Hradišť. Nedaleko ní jest samota Pondě- 
líčkova chalupa. 

Svahy Hradišť ohraničují na jižní straně úval. jímž Chrudimka teče od 
Koutů k V i táno v u a Stanu. 

Kouty s mlýnem V podstráni náleží k nedaleké politické obci V i- 
tanovu, jež již r. 1392 se připomíná mezi vesnicemi panství rychmburského. 

Mnohá malebná zátiší z okolí Hradišť zvěčnil svými malbami vynikající 
česky krajinář František Kavan. jenž žije ve Vitauově. 

S t a n náležel se Srným, jež severněji při okresní silnici leží, v XIV. věku 
k panství podlažického kláštera, v XVI. věku k Včelákovským Horám, jež Bo- 
huše Kostka z Posfcupič prodal roku 1539 Vácslavovi Okrouhlickému z Kněnic 
na Botovniei, spolu i celé vesnice Stan a Srny, jež pak přešly na Talácky z Je- 
štětic. Ve vlastnictví jejich zůstaly do konce XVII. věku. Ferdinand Taláctoo 
z Ještětic prodal toto zboží roku 1699 Barboře Zárubové z Husťiřau. totiž Pře- 
stavlky tvrz i ves Srny se dvorem a ves Stan. Tento přestavlcký statek pře- 
šel roku 1747 koupí na Kateřinu z Airersperjrů. 

Škola ve Stanu byla zřízena roku 181)6. nynější škola vznikla roku 1837 
a byla rozšířena roku 1881. Kapli vystavěli roku 1868. 

Pod Stanem u s,amot\ K r ál.o v y pil y vtéká do Chriidimky Slubice. Při 
tomto potoku nabyli roku 1242 němečtí rytíři od Zbraslavovcc les Slubický. 
V této krajině vznikla obec Všcradov. později též Milezhnov a Jasné pole. 



- 89 — 

Všeradov patříval s Rváčovem v XV. věku mezi obce panství žum- 
berského, jehož majiteli byli zprvu páni z Boskovic, později Kavalcové z 2nm- 
berka, odjinud z Lipoltic. pak Mikuláš Bochovec z Buchova. Mikuláš z Hol o- 
hlav, po nich Trčkové z Lípy, Haugvicové z Bišku.pic, Janovští ze Soutic a jiní. 
Změnila se tedy vrchnost dosti často, nežli Všeradov byl připojen k panství 
nazavršskému. při němž pa'k do roku 1848 zůstával. 

Jasné pole čili, jak lid též říká, Paseiky zadní byly založeny v XVIII. 
věku od Jos. Fr. hr. ze Schónfeldu, náležejí Ik politické obci Všeradovu, jako 
i nedaleký M i le z i m o v čili Paseky přední, jež založil v XVIII. věku J. V. Ca- 
retto z Milesima na pasece lesní. 

Severněji od Milezimova na výšině poblíž Chrudimky stojí Svatý Mi- 
kuláš, patřící k politické obci Rváčovu, druhdy větší obec, nyní samota, jež 
sestává z několika stavení a filiálního kostela sv. Mikuláše. Tento kostel, pú- 




ŠV. MILULAŠ u RVÁČOVA. 



vodně slohu románského, v XIX. věku nevhodně gotisovaný a rozšířený, 
byl roku 1350 připojen k biskupství litomyšlskému. Na evangelijní straně byla 
ve věžní prostoře sakristie klenutá s jediným vchodem z presbyteře. Věž ka- 
menná, šindelem krytá, měla 3 zvony; roku 1838 při opravách kostelních ji 
zbourali a postavili menší dřevěnou věž nad presbyteriem, roiku 1886 zbudovali 
věž nad průčelím kostelním a v ní visí 2 zvony starobylé, nyní nedostupné. Pod 
návrším, na němž kostel, hřbitovem obtočený, stojí, ukazuje se veliký balvan, 
na dva díly pravidelně rozštípený, jejž dle pověsti tam čert upustil, když kamení, 
k stavbě 'kostela svezené, odnášel na protější kopec a cd sv. Mikuláše přistižen 
byl. Světec prý, jak fal po čertovi, kámen rozsekl. 

Od kostela jest rozhled poříčím Chrudimky k Veselému kopci, Dřevíkovu 
a Svobodným Hamrům, v opačném směru na Rváčovský les a k Rváčovu. 

R v á č o v patříval v XIV. věku ik zboží kláštera podlažickéhO', z něhož 
se Všeradovem a jinými vůkolními obcemi přešel do panství žumberského. Roku 
1510 Jan Janovský ze Soutic prodal hrad Zumberk a s ním vsi Rváčov, Vše- 



- 90 - 

radov a j. Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy, ale trh tento byl zrušen a, když 
pak roku 1529 dělili se Janovští ze Soutic o panství, nechali si Karel a Hynek 
Janovští ze Soutic za svůj díl hrad Zumberk a vsi Rváčov s podacím, Všeradov 
a j. Po roku 1534 různí vlastníci se vystřídali, až posléze Marie Maxmiliána 
Zárubová z Lisova odkázala své panství svému synovi Rudolfovi Josefovi z Li- 
sova, jenž prodal panství žumberské Josefovi Fr. hr. ze Schónfeldu. majiteli 
zboží nasavršského. 'Při panství nasavršském zůstal Rváčov do roku 1848. 

Kostel sv. Mikuláše byl po roce 1620 filiálním do Zumberka do roku 1710, 
pak k Trhové Kamenici. V XVIII. věku pomýšlelo se na zřízení fary a školy 
ve Sv. Mikuláši. Nedošlo k tomu. Byla zřízena roku 1710 fara v Trhové Kame- 
nici. Vyučování počalo ve Rváčově roku 17.93. Nynější škola byla vystavěna 
v letech 1883 a 1884. 

K politické obci Rváčovu náleží Petr kov (Petrkovy), vesnička roztrou- 
šená v malebném lesním zátiší při silnici rváčovsikovratiovské. 



í^g^> 



Dr. K. V. ADÁMEK: 



SKUTEČSKO. 



Okres skutečský sousedí ma jihozápadní straně s okresem hlineckým, na zá- 
padě s naeavršským okresem, na severozápadní straně s okresem chru- 
dimským, na severu s vysokomýtským okresem, na východní straně 
s okresem htomyšlským a na jihovýchodě s poličským okresem. Nejsevernější 
obcí okresu skiiteěského jsou Jainovičky, nejjižnější Pustá Kamenice, nejzá- 
padnější Praisetín a nejvýchodnéjši obcí jsou Nové Hrady. 

Okres skutečský má výměru 18568 hektarů. 

Poloha okresního města Skuče, jež leží přítiš blízko při severozápadní 
hranici okresní, není dosti schůdná. Nevýhody, jež z této polohy i z přílišné 
vzdálenosti města Skuče od tamního nádraží severozápadní dráhy plynou, byly 
v novější době odčiněny nebo aspoň zmenšeny doplněním silniční sítě a zbu- 
dováním místní dráhy poKskoskutedsíké, při níž jest zřízena stanice u samého 
města. 

Okres skutečský náleží do oblasti českomoravské vysočiny. Od jižní hra- 
nice okresní svažuje se půda směrem od Ranný (5(14 m nad mořem) a Vojtě- 
chova k VoJdřeticům a 2dárci (404 m n. m.) .a dále pak úvalem Zejbra, jež 
omývá patu vypnuliny, kteráž klesá od Mrákotína (529 m nad mořem) k Mo- 
krejšovu (426 m n. m.), a ještě více k Louce (383 m n. m.) a Kostelci Vrba- 
tovu (365 m n. m.). V těchto polohách dosahuje tato kopcovina výše nejvyšší 
Volankou (438 m n. m.). Cejřovským kopcem (432 m n. m.) a poblíž Kvasejna 
Zárubkou (447 m n. ni.). Pod Vrbatovým Kostelcem zapadá Zejbro v rokli, jejíž 
stráně strmí nad Podskalím u Skály do výše 411 m n. m. a na opačné straně 
poblíž Vrbatova Kostelce do výše 432 m n. m. Výšina tato táhne se od Vrba- 
tova Kostelce k Přibylovu, příkrými svahy klesá prudce k jihu, dosahuje nad 
Vrbatovým Kostelcem výše 432 m n. m., nad Skutíčkem 427 m n. m. a u Při- 
bylova 398 m n. m. Tu prorvána fl'est úvatem Svatoannenským, jímž Svato- 
anneuský potok prodírá si cestu, spadaje z výše 349 m n. m. (pod Štěpánovem 
naměřené) na výši 310 m n. m. (pod Roubovicemi). Za úvalem Svatoannenským 
pokračuje vypnmlina dál k Štěpánovu, zasahuje odtud na jihovýchod ke Zbož- 
novu do výše 444 metrů n. m., dále pak sleduje Krounský potok po jeho levém 
břehu až k Dolům, tvoříc tu západní ohraničená malebného úvalu. Směrem se- 



— 92 — 

vernírn vypnu linu mezi Skálou a Přibyiloveni i výšina mezi Štápánovem a 
Lhotou se rozkládající spadají mírněji než k straně jižní. Skuč sama leží nad 
úvalem po marném svata kopce do výše 416 m. n. m. ve stími Humperek, 
strmících do výše 492 metrů n. m. Půda stoupá ik Lažanům i k Dolívcc, odtud 
palk pod Ovčínem dosti sráaně klesá k pravému břehu Zejbra. dále pak na 
východ až k Rychmburku udržuje se ve výši nad 430 m. n. m., pouze Kroun- 
ský potok pod Rychniburkem vytvořil koryto, jímž půda klesá na 380 m. n. m. 
a pod Lhotou na 345 ni. n. m. Rychmburk leží ve výši 437 metrů nad mořem. 

Sledujeme-lii horopisné poměry v jižní a jihovýchodní části skutečského 
okresu, pozorujeme, že u jižní hraníce tohoto' okresu dostupuje půda výše 
přes 600 m. n. m., u Humiperek 632 m. n. m.. Kořennýni kopcem u Krouny do 
výše 666 m. n. m., klesá pak ke krounské silnici dosti značně, u Voldříše na 
579 m. n. m. a u Krouny na 543 m. n. m. V této výši setrvává i v polohách se- 
vernějších mezi Zejbrem a Krounským potokem, dosahujíc tu nejvyšších bodů 
ve výši 531 m. n. ni. u Otradova a u Miřetína a 509 m. u Perálce, avšak pod 
Kutříneni klesá na 435 m. n. m. a dále pak směrem k Luži a Vysokému Mýtu 
se svažuje značně. V polohách, jež se rozkládají východně a severovýchodně 
od Krouny. dosahuje půda okresu skutečského do výše 550 m. n. m. Cesko- 
rybenským kopcem, v některých místech u Rychnova až do výše 610 m. n. m., 
kdežto směrem severovýchodním k Proseči klesá, na východ však stoupá. 
Proseč jest ve výši 524 m. n. ni., avšak polohy východnější u Martěnic 
620 ni. u. ni., na Františkách 666 m. n. m., u Pusté Kamenice 681 m.. u Sv. Ka- 
teřiny 694 m. n. m., na Pasekách 709 m. n. m. 

Na skutečském okresu jest nejdůležitější vodou potok Novohradka čili 
Olšíiika. sbírá vody u Proseče a u Kroumy. Pod Novými Hrady přijímá Pro- 
sečslký potok, dále teče směrem severozápadním, sesiluje se pod Doly Kroun- 
ským potokem. Kroumský potok vyvěrá v lesích krounských a dodržuje cel- 
kem severní směr, pod Kutřínem přijímá z pravé strany Martinieký potok. 
Olšinka plyne od Dolů na severozápad k Luži a sesiiluje se pod. ní potokem 
Štěpánovským (Svatoaiiiieiiskýin). jenž z okresu skutečského pod Sv. Annou 
na sever vychází. Potok Zejbro odvádí okresem skutečským vody Rannského 
potoka a Voldříšského potoka k Leštince a pod ni vystupuje z okresu. 

Rybníky některé jsou v okresu skutečském ti Rychmburka a j. Za staro- 
dávna býval v okolí Skuče větší počet rybníků. 

Z celkové plochy okresu skutečského 18568 hektarů zabírají pole 8840 
hektarů (4761%), lesy 5667 ha (3052%), Inka 2507 ha (1350%), pastvy a pláně 
693 ha (373%) a zahrady 215 ha (115%) celé plochy okresu. 

Obyvatelstvo okresu skutečského vyživuje se hlavně zemědělstvím a prů- 
myslem. V okresu skutečském jsou velkostatky rychniburský a košumberský. 
Skuteeský špitál má deskový statek holetínský. Průmyslový ruch soustře- 
dím' s< hlavně ve Skuči. jež vyniká svou výrobou obuvi. Ve vesnicích, poblíž 
hranice okresu hlineckého', se tkalci. V okolí Skuče jsou lomy, z nichž tě/í se 



- 93 — 

zvláště žula. Výroba dřevěného nádobí a j. jest zastoupena v Krouné a j. Rychtn- 
burk má pivovár. Jiných továren v okresu není. 

Lidnatost okresu skutečského stoupla. R. 1890 bylo napočteno v 1 městě, 3 
méstysech a 28 venkovských obcích 3390 domů s 20201 obyvateli (9535 muži a 
!0rt66 ženami), r. 1900 bylo napočteno 3326 domů s 21 230 obyvateli (10186 muži a 
11044 ženami). Přibylo tedy za toto desítiletí o 509% obyvatelstva (mužů 
o 6.82% a žen o 354%). Roku 1910 bylo napočteno v 3397 domech 21.530 oby- 
vatel. 

Okres skutečský jest ryze český. 

Roku 1910 bylo napočteno 16499 katolíků, 4648 evangelíků, 78 židů a 5 bez 
vyznání. 

Komunikační poměry Okresu skutečského jsou příznivé. 




NAMÉSTI VE SKUCl. 



Severozápadní dráha vchází do okresu skutečského u Pokřikova, poblíž 
něho jest zastávka, a vine se ke Žďárei, u něhož jest stanice Skuč, z této sta- 
nice postupuje k Ceiřovu a záhy pak u Leštinky opouští půdu okresu sku- 
tečského. 

Ze starého nádraží skutečského. od města Skuče značně vzdáleného, vede 
místní dráha poličskoskuteéskú. jež jest zbudována Žďároam a dále po svata 
Humperek ke Skuči, u níž jest nové nádraží skutečské v bezprostřední blíz- 
kosti města. Místní dráha tato pokračuje od Skuče přes Lažany k Rychm- 
buiku a dále přes Krounu a Čachnov k Sv. Kateřině, u niž vstupuje do okresu 
poličského. V okresu skutečském jsou při této místní dráze stanice ve Skuči, 
Rychmburku. Krouně a Cacbnově. 

Silniční spojení bylo za starodávna soustředěno v nynějším okresu sku- 
tečském v Rychmburku, sídle úřadu vrchnostenského, tak z Rychmburka vede 



- 94 — 

silnice k Daletiíckému dvoru, Dolívce, Ovčínu a dále okresem hlineckým přes 
Rannu a Ho letím k Hlinsku, jiná sitoice jde z Rychmburka přes Lažany a Skuč 
k Chrasti, jiná přes Zderaz k Prasečí a k Novým Hradům, jiná ke Krou ne a dál 
!k Svratouehu a Svratce. V novější době bylla doplněna síť Okresních silnic 
okresu skutečstcého silnicemi, vycházejícímu ze Skuěe jednak přes Zďárec 
k Ovčínu, jednak k Vrbatovu Kostelci, jednak přes Štěpánov k Luži. Od Pro- 
seče jest zřízena okresní silnice přes Rychnov do Pusté Kamenice, jiná 
k Borové. 

Aerární (císařská) silnice vchází do okresu skutečského za Kladnem 
/ okresu hlineckého a vine se přímočármě ke Kroumě, nedotýkajíc se žádné 
osady, a za Krounou zase přímočárně směřuje k Svaté Kateřině. 




ŠKOLA A MOST, JI 2 ZBOŘENÉ, VE SKUCl. 



Město SKUC rozMádá se po svahu kopce v zahradách a sadech na ma- 
lém potoku Jordánku. Větší část města jest soustředěna kol náměstí, od něho 
šíří se zvláště podél silnice chrasteckč. 

Náměstí jest prostranné a úhledné. V horní jeho části stojí stará budova 
školní. Místo ní bývalo sTkofaí staveni, jehož podloubími chodilo se na most. 
kterýž býval směrem ke kostelu nad Jordánkem zřízen. Nyní již ncui mostu 
toho, jen výstupek u 'protějšího domu upomíná ma bývalou úpravu této části 
města. Potok jest odveden do stoky. Na mostě bývala od r. 1747 socha Jana 
Nepomuckého. 

Na dolní straně náměstí vyniká okresní dům, v němž jsou okresní soud 
a berní úřad umístěny. Byl vystavěn roku 1852 na místě staré radnice. Za sta- 
rodávna úřadovalo se i ve Skuči v soukromém domě. Nebyla radnice. Nejstarší 
zpráva o rychtě skutečské jest z toku 1463. V první polovici XVI. věku rychta 
zašla, pozemky její byly rozprodány. Tehdy Skuč měla ji/ radnici, koupil si 



v úterý před sv. Martinem roku 1506 dům k obci od Jiříka Hříha a vyzdvihli 
roku 1507 dům ten za raťhúz. V pozdějších letech přestavovali radnici, až ko- 
nečně byla jednopatrová budova s 'průčelím ozdobným a vysokou věží báňo- 
vitou. Tato radnice ustoupila okresnímu domu. Úřad obecni byl pak v špitálu 
a odtud přestěhoval se do soukromého domu. 

Třetí budovou veřejnou na náměstí jest dům okresního zastupitelstva, v je- 
hož přízemí jest hostinec. Výstavná budova tato stojí při Lažanské udici. V témž 
pořadí jsou 2 památné domy, 
rodný clům spisovatele Antoní- 
na Rybičky a obydelní dům 
spisovatele Františka J. Rube- 
še. Vůkol pak jest náměstí o- 
hraničeno řadami domů soukro- 
mých. Uprostřed náměstí vy- 
budovaii roku 1816 sochu Na- 
nebevzetí P. Marie a před hor- 
ní školou roku 1863 na památku 
lOOOletóho pokřestém Slovanů 
železný kříž. 

Na všechny strany rozbí- 
hají se z náměstí ulice, jedna 
směřuje k Lažanům a Rychm- 
burku, jiná ke Zďárei, dolů pak 
ulice mezi okresním domem a 
lékárnou k špitálu. Poblíž staré 
horní školy vedou, z náměstí 
schody ke kostelu děkanské- 
mu. Děkanský 'kostel Nanebe- 
vzetí P. Marie ovládá mohut- 
nou svou věží celé město. Věž 
kostelní mívala velikou báň, 
nad ní byla na lucerně malá báň 
s křížem. Posud je zachována 
rytina, na níž spaitřuiie se tato 
stará úprava věžního krytu. 
Hlavní vchod do Kostela býval 
levou poboční zdí věže. V horní 

Částí věže vynikají krakorce. na nichž bývaly nějaké sošky, i též spatřují se 
na věži vytesány odznaky cechovní. Roku 1850 při bouři shořela věž. Blesk 
ji zapálil. Roku 1852 nově ji pokryli nynějším vysokým jehLaneovitým krytem. 

Děkanský kostel skutečský jest starobylá budova,, zbudovaná slohem 
gótským-. K presbyteři druží se sakristie. Loď jest poněkud stísněna, průčelí 
iejí hájí vysoká kostelnu věž. Cely kostel jest sklenut. Klenba lodní jest opřena 




DĚKANSKÝ KOSTEL VE SKUČI. 



na pilíře vnější. Na štíhlých sloupech spočívá ochoz kůrový, jenž se tří stran 
obtáčí loď a zasahuje až k presbyteři. 

Vnitřek kostela byl za starodávna vymalovali 1 . V letech 1870 byly obje- 
veny zbytky starobylých těch maleb i rozmanité biblické nápisy z XVI. věku. 
Nad vchodem do sakristie bylo vymalováno 12 apoštolů v zelených a červených 
rouchách na oranžové půdě v červeném orámování. V průčelním oblouku pres- 
byteře byl vymalován sedící stařec, napomínající tři dcery, na pravé straně 
presbyteře proti kazatelně bylo na zelené půdě vymalováno úmrtní lože s umí- 
rajícím, u jeho hlavy stála osoba, k němu skloněná, a u nohou kněz, za nímž 
byJ anděl s váhami. V těžší misce ván seděl člověk, s kalichem v ruce, a na 
lehčí misce diblík, na něhož dábel v pozadí čekal s otevřeným náručím. Nad 
sanktuariern byl vymalován Ukřižovaný a anděl klečící u jeho nohou a držící 
kalich s hostií. Mezi okny presbyteria proti vchodu do sakristie objevila se pod 
vrstvou pozdější malby postava muže s korunou, se šípy, zahalená pláštěm, a 
u ní byly znaky Malovců a Rožmberků. A jiné malby zaplňovaly ostatní zdi 
presbyteře. V různých -dobách bylo v kostele malováno. Nově kostel byl v XIX. 
věku vymalováni a freskami vyzdoben. 

Z památek kostelních jest zvláště zajímavá starobylá ozdobná kamenná 
kazatelna, jež stojí mezi vchodem sakristie a lodí na silném sloupu, z předu za- 
krytém sochou Mojžíše, držícího kamenné desatero přikázání. Za jeho hlavou 
jest vytesán výňatek z Písma, značí účel této sochy božího řečníka lidu izrael- 
ského pod tímto řečništěm. Na ostění kazatelny jsou vytesány postavy evange- 
listů s jejich odznaky a jmény a ostění schodiště, jež vede z, presbyteře na ka- 
zatelnu, jest zaplněno reliéfem Obrácení na vénui sv. Pavla. Dlouhý nápis, 
z Písma vyňatý, jest vytesán pod horním okrajem kazatelny a zábradlí scho- 
diště, jak Bůh řekl Mojžíšovi, že proroka jim vzbudí z prostředka bratří jejich 
a vloží slova svá v ústa jeho a ten bude mluviti k nim všecko, což mu při- 
káže, a že bude neposlušné těchto slov jeho trestati jako mstitel. Na opačně 
straně vchodu do sakristie jest v presbyteři poblíž hlavního oltáře starobylé 
saniktnarium. Při kazatelně stojí starožitná křtitelnice cínová z roku 1518. 
Oltář hlavní, nově upravený, má starší obraz Nanebevzetí P. Marie. Poboční 
oltáře pocházejí ve své nynější úpravě z XVIII. věku. Jsou ětyry. Na jednom 
ukazují obraz P. Marie Skutečské, jejž pověst pokládala za zázračný. Starší 
jsou oltáře sv. Anny a sv. Františka Serafínského. Oba ostatní poboční oltáře 
P. Marie a Jana Nepomuckého daília zříditi Johanka z Rousinova v letech 
1761 a 1769. 

Z ostatního zařízení kostelního jsou nejstaršími zvony. Byly ulity v le- 
tech 1556, 1558 a 1628, sanktusnik roku 1627. Z náhrobků se zachoval nálnob- 
ník Jana Felixe Chuchelského z Nestajova z r. 1732. 

Bratrstvo literácké mívalo ještě v XVII. věku mnohé gradtnily a zpěv- 
níky. Nezachovaly se. 

U kostela stojí jednopatrové děkanství. V něm jsou uloženy podobizny 
duchovních správců skuteěských od roku 1650. 



Poblíž děkanství nalezneme nedaleko Sokolovny rodný dům skladatele 
Vácslava Tomáška. Táž ulice zavede nás ke špitálnímu kostelu a špitálu. 

Kostel špitálský i špitál byly založeny roku 1391. Tehdy Smil Flaška 
z Pardubic smluvil s Peškem Parléřem, měšťanem Nového města pražského, 
tuto stavbu. Dosud zachoval si kostel tento starobylou svou gotickou výstav- 
nost. Roku 1499 připomíná se v starém zápisu skutečském kostel skutečský sv. 
Mikuláše. Nelze určití, byl-li tehdy farní kostel nebo špitální kostel zasvěcen 
tomuto světci. Nyní jest špitální kostel Božího těla. V některých místních listech 
vyskytla se zpráva, že byl na ko- 
stele špitálním zjištěn na klenutí 
letopočet 968 a z toho bylo usu- 
zováno, že dříve, než byl zbudo- 
ván špitál, byla tu kaple, ale 
všechny takové kombinace isou 
bazpadístatné. ()bjevil-li se na kle- 
nutí letopočet, objevitel četl jej 
chybné, a četl snad 'letopočet 1468 
nebo 1668. značící nějakou opravu 
kostelní, za 968. 

V kostele špitálském je hlav- 
ní oltář Božího těla a poboční ol- 
táře Dvanácti pomocníků a P. Ma- 
rie, vesmés upravené na počátku 
XIX. věku. V lodi visí starobylá 
archa s obrazem Narození Páně. 
Na levém křídle jest vymalo- 
ván sv. Jan Miláček, na pra- 
vém křídle sv. Šimon. Deska, pod 
archou přidělaná, prozrazuje, že 
tuto archu maloval roku 1596 Jan 

Míčů Skutečský na svůj groš a odevzdal ji na památku pro ozdobu tohoto chrá- 
mu. Ve zdech kostela jsou zazděny náhrohníky Johanky z Borovská, rozené 
Trčkovny z Lípy (t 1598). a Marie Magdaleny Mezeřičské z Lomnice ("f 1593) 
a Anny Zejdvicovny ze Zejdvic i+ 1598). 

Ke kostelu přiléhá špitál. Nezachoval se ani v podobě, již mu dal v XIV. 
věku pražský stavitel, ani v podobě, již měl v XVIII. věku. Dle zachované ry- 
tiny města Sk uče byl špitál v XVIII. věku jen přízemni a byl pokryt střechou 
mansardovou. Roku 1815 byl špitál, jak pamětní deska na něm zasazená hlásá. 
z gruntu přestaven na svůj vlastní náklad. V jednopatrové jeho budově jsou 
byty pro 7 špitálníkň a 6 špitálnic. 

U špitálu zřídili roku 1816 sochu sv. Antonína Paduánského. 

Na špitálské zahradě býval hřbitov. Nyní jest hřbitov za městem. Mezi 




^■■Im^HRí 



ŠPITÁLSKÝ KOSTEL BOŽÍHO TÉLA 
VE SKUCl. 



- 

pomníky jeho nalezneme hroby humoristy Františka Jaromíra Rubeše a histo- 
rika Bohumila V. Konečného. 

Robili špitálu stoji dolní budova školní, roku 1 S97 vystavěná. 
Při náměstí jest zbudována nová škola. 
Skuč má těž museum. Čily jest spolkový život. 

N štěvou obuvnických továren a městské elektrárny zakončujeme pro- 
hlídku města, jehož rozvoji nemá - eni místní dráhy po 
skutečské. jež. vycházejíc ze starého nádraží skineěského severozápadní dráhy. 
má ve Skuči stanici a sprostředkuje spojeni Skuče s Poličkou a Svitavami. 

Skuč měia dle sčítáni z roku 1900 v 448 domech 3969 obyvatel, rok:; 1910 
. 522 .lomech -4. ; -i ; 

Skutečskými rodáky jsou čeští spisovatelé Ml Pr. Jan Melichar. Antoniu 
Rybička. Jos ~ ek, Karel Štěpánek. Bohumil V. K nečný, Petr Jehlička. 

Vilibald Hug S ;. Karel Zástěra a i., hudební skladatel Vácslav Tomá- 

František Jaiomír Rubeš. 
Rozsáhlá vyhlídka po okolí skuiečském naskýtá ss s Hutnperek. Vrch 
Htimperky vyniká nad Skuči a jest nejvyšším bodem této krajiny, již svými 
lysými temeny o\ 

erky mívaly zajisté původně české jme . rve později ustou- 

pilo tomuto zněmčenému a zkomolenému jménu. .'. . á Radyně zněm- 

!ychmburk. I ono jméno německé (Humpcrky. ttutberge) na- 
ie, že tu bývalo strážiště při pomez a a Chrudimská. Živá 

obraznost některých Vlastimilů vykouzlila na počátku XIX. věku mnohé hrady 
po kopcích českých: tak i domněnka, že na Humperkách stávalo v dávné mi- 

aprv na počátku XIX. věku. Sama stará pa- 
mětní kniha skutečská neodvozuje mylnou tuto báji o někdejším hradě bumper- 
ském ani z lidového podání, ani ze starých zápisů, nýbrž z Pelclovy Kroniky. 

dem místního jména, vztahujícího se na horu 
skou. položil schůzku Přemysla Otakara I. s pražským biskupem Ondře- 
roku 122' na kopec tento nad Skuči. Pozdější dějepisci dokázali, že 
schůzka tato ani v království českém nebyla. 

- uč jest starobylé město. Původní osada vyvinula se pod tímto strá- 
žištěm a byla onou starou Skuči. o níž lidové podání vypra . -lávala 

jinde nežli město nynější. Skuč prý stávala dříve také v poloze Na dolcich a 
nyní již stojí na třetím miste. Archaeolosrický výzkum nejbližšího okol Skuče 
nebyl pro\ há zpráva lidového podáni byla již výzkumem ar- 

- - ' m potvrzena. Zde zůstává ještě značné pole vyhrazeno budoucímu 
bádáni. 

zachovaná listinná zpráva o Skuči jest z roku 1350. Tehdj 
vřaděn do Mtomyšlského biskupství. 
(>d nejstarších známých dob náležela Skuč do panství rychmburského a 
v něm ju roku 1848 \ nejstarším zachovaném seznamu obci tohoto 

panství z roku 1392 jmenuje se již město Skuč. 



Zajisté již před rokem 1392 stala se Skuč mě tem a obdržela svůj znak. 
Na starých p Seti h mi ba akuči pafcřuje se štíl kolmo rozpoltěný, jenž upo- 
mííná na erb pánů z Vartmberka a připouští tedy, že Skuč obdržela městsky 
svůj znak za těchto pánů, Kteří na počátku XIV. věku se na panství ryehmfouir- 
Ském připomínají. Na novějších pečetích městských objevuje se již v měst- 
ském znaku hradba s dvěma věžema Tento 

Blízkost Skuče i sídlu panskému působila, /< Skuč přicházela do užších 
a častějších styků s hradem I em, jehož panstvo v době. Kdy Před- 

hradí rychmburské byfo nepatrné, o si hlavně v blízké Skuéi mnohé 

svoje potřeby. Skuč, ležíc v úrodnější části panství, 'požívala slušného blaho- 
bytu, ač nelze popříti, že zase za let válečných mnohé svízele doléhaly nejvíce 
na Skuč a podlamovaly rozvoj její i ochuzovaly pějí obyvatelstvo. 

Zprávy o Skuči z XIV. věku jsou chudé a málomfliuvné. N 
iest smlouva Šimla Flašky z Pardubic, iiž ujednal roku 1391 v .i neděli po 
Laetare s Peškem, bratrem zedníka Ondřeje Loutky, stavbu špitálu a špitálního 
i skutečského za 48 kop grošů. Všechnj potřeby, vyjma pracovníky a 
nástroje, měl opatřiti K této stavbě rychmbiirský pán sám. Od druhé polovice 
XV. veku přibývalo zpráv o tomto městě a hlavním zpravodajem o tehdejších 
poměrech skutečských fest nejstarší zachovaná zápisní Kniha z roku 1457. 

V XV. věku Skutcétí pečovali chvalitebné o opatření chudých svých sou- 
sedu. Špitál sKuteésKý mél iiž v prvé polovici XV. veku některé důchody a 
lidí ouročné. Purkmistr, konšelé i celá obec skuté pili pak pro tento 

špitál statek hostinský a v frasetíné vkulycké zboží. Připomíná se v staré 
Knize skuteéské. / .ním a rozl tle Fiřího a úředníka nejvyš- 

šího Milosti královy, pana Michalce z Boleslavi stalo se v dsky vložení lidi 
Holetíně ke špitálu skutečskému roku 1460 v pondělí na sv. Kedrutn k pra- 
vému panství dědičně a budoucně a věčně«. .liž za vladyky Váeslava z Pra- 
setína měl špil skutečskj v Prasettně 2 kopy platu ©úročního. Když pak 
Bernart z Cerhoníc, ienž mél v Prasetínč tvrz s příslušenstvím veškerým po 
tomto vkidykovi, zemřel, prodal .lan z Chlumu a Košumbcrka. mocný poruč- 
níik syna Bernarta z Cerhomic, jménem tohoto sirotka Bernarta mladšího z Cer- 
hontc ;i vdovy Anny dědictví jejich v Prasetíne s povolením krále Jiřího Zdeň- 
kovi Kostkovi z I na Litomyšli k záduší špitálu skutečského, a toho 
jsou byli správce konšelé skirtečtí. A to se jim v dsky vložilo s tím veškerým 
právem a příslušenstvím, íakž mél od Vácsíaiva / Prasetína a sám držel. Tento 
prodej stal se před rokem I4S4. Bernart z Cerhoníc poděkoval se roikti 1484, 
došed let spravedllivých, pianu Janovi z Chlumu a Košumberka z poručenství 
jeho ia.ko svému věrnému poručníku a slíbil nesahati nižádným právem nia tuto 
prodanou majetnost i že, jestli by kdo potomně na to zboží sáhl, má a slibuje to 
vysvoboditi a zjistiti před sebou i před svými budoucími tak, jakož jest toho 
řád a obyčej v zemi této. 

Též v XV. věku odkazovali někteří dobrodinci odkazy tomuto špitálu. 
Vrchnost rychmburská činila nároky na některý majetek špitálský, ale vše zase 



— 100 — 

se obrátilo k dobru chudině i špitálu, když purkmistr, rychtář, konšelé a obecni 
í farái / městečka Skuče požádali Zdeňka z Postupic. mincmistra království 
českého, tehdy mocného poručníka sirotků nebožce Pardusa z Vrátková, někdej- 
šího držitele panství rychniiburského, aby jim povolil, by mohli krámy dva 
masné znova vystavěti ku požitku chudiny k záduši špitálskému a k tomu aby 
jilm navrátil špitálský dvůr a zahradu podle špitálu, jakož prvé ik tomu špitálu 
byla. Pán jim vyhověl listem, v pondělí před sv. Jiřím roku 1466 daným, a ty 
dva krámy masné znova vystavěné i dvůr a zahradu špitální navrátil a dal 
k záduši špitálskému k věčnému držení a používání, ale vrchnostenské krámy 
měly býti nejprve osazovány a teprv po jich osazení masné krámy špitálské. 

V tomto Mstě se zachovala nejstarší zpráva o faráři skutečském. Byl jím 
kněz Kříž. muž rozšafný. 

V XV. i XVI. věku byla fara skutečská spravována kněžítni utrakvi- 
stickými. 

Spory náboženské ovládaly i veřejný život skutečský, zvláště když pak 
do Skuče proniklo také českobratrské učení. Z Českých bratří vynikl Ambrož 
Skutečský (t 1520 v Mladé Boleslavi). Netee určitě pověděti, byla-li Skuč jeho 
rodištěm nebo jeho bydlištěm. 

Když byl v kostele skuteěském čten list M. Jana Rokycany proti pík- 
hartům. někteří tamní Bratři čeští odmlouvali veřejně v kostele listu tomu. 
Ambrož Havránek a jiní čtyři bratři čeští ze Skuče byli pak uvěznění roku 1468 
na Rychmburce. Čtyry z nich umořili; na hradě hladem 1 . Jediný zůstal na živu. 
V »Psaní starých bratři v úzkostech postavených za krále Jiřího, kteréž úči- 
nní všem vůbec« vzpomínají těchto svých skutečských íTiučenmíkň. Český bratr 
Tůma Přeloučský ve svém Sepsání připomíná roku 1502 Albrechtovi ze Štern- 
berka a na Lúkově. jak jeho strýc Zdeněk Kostka z Postupic bratřím, se pro- 
tivil a ie divně trápil, častým před sebou stáváním, vězněním i jinak, a že čtyry 
v Rychmburce umořil, a více toho činiti se chystal, ale že nedopustil mu toho 
pán Bůh všemohúcí a jemu tuto zvůli u Zvolie zaplatil. Tam pan Zdeněk na 
výpravě do Moravy roku 1468 zemřel. 

Z této příhody skutečské jest zřejrao>, že' Čeští bratři skutečtí neměli 
svého sborn při nynějším děkanském kostele. Správci duchovními byli při tomto 
kostele utrakvisté ještě v XVI. věku. na př. po roce 1532 Vácslav Řezník, spi- 
mi\ atiei! český, veliký nepřítel Jednoty českobratrské, jenž již dříve a zajisté i ve 
Skuči potýkal se stále s Bratřími. Po jeho odchodu (roku 1538) za děkana do 
Kutné Hory byli Skutečtí dlouhý čas bez faráře, teprv roku 1541 opět hýla fara 
obsazena. 

Stará škola bývala poblíž kostela. Nejstarším známým učitelem skuteč- 
ským jest rektor Matěj. Žlutá zápisní kniha skutečská připomíná tohoto rektora 
při roce 1457 poprvé Po něm byl Mikuláš (1475), jenž učinil roku 1476 nadání 
při farním kostele na opatřování českých knih mešních, jako graduálu. "inti- 
Eonan a i. Tento rektor zemřel roku 1479 morem. Ve věku XVI. přibývá zpráv 
■ i školie tamní. 



— 101 — 

Z obdarování, jichž dostalo se Skuči, zachovala se výsada Anežky z Chlu- 
mu a Košumberka a na Rychmihurce. jež listem, daným na Rychmburce v so- 
botu po sv. Havle 1500, dala Skutečským výsadu solní a tak vyhověla žádosti 
jejich, by jim učinila jistoto, by mohli sůl k 'Obci budoucně a věčně kupovati 
beze vší překážky její a její budoucích, aby jediný groš český z každé bečky při- 
jímali, prodávajíce. 

Roku 1532 v pátek po sv. Valentinu dal Jindřich z Valdštýna purkmistru 
a konšelům skutečským právo, by v pozůstalostním řízení vybírali si poplatky 
i též za vložení kšaftů do knih a od pečeti k listům zachovacím. 

I za Berků z Dube obdržela Skuč některé výsady. Vácslav, nejstarší 
Berka z Dube sprostil Skuč Jistém v sobotu po sv. Jiijí roku 1594 daným povin- 
nosti postavovati rejthara při válečných taženích. Tento polní maršálek nad 
lidem válečným království českého převzal tuto povinnost na sebe, dědice 
a budoucí své, držitele panství rychmburského. Dotud musela Skuč, kdykoliv 
tažení vojenské pro obranu království českého a zemí k němu příslušejících 
vzniklo, koně dobrého a pachoJka se vší zbrojí a s jinšími potřebami do pole 
vypraviti a jej na svůj groš v témž tažení vychovati. Za to, že této povinnosti 
byli sprošténi, měli Skutcčtí platiti vrchnosti ouroku stálého ročního 3 kopy 
grošů českých ročně. Pán se zavázal »pod hněvem a pokutou Boží«, takovou 
vojenskou vejpravu na Skutečských již nikdy nepožadovati. 

Vrchnost potvrzovala a dávala výsady cechům. Z těchto výsad zacho- 
valy se artikule cechu novoševcovského, jež Jindřich Šťastný z Valdštýna a 
na Rychmburce dal tu středu v den sv. Jana miláčka a křtitele božího tomuto 
skutečskému cechu. Rád cechu pekařů, mlynářů a pernikářů vydal roku 1576 
Vácslav Berka z Dube. Řezníci skutečtí obdrželi řád na přímluvu Lva Buriana 
Berky z Dube a Lipého od Rudolfa II. majestátem v soboto po sv. Janu Křtiteli 
roku 1610 daným. Tento řád jim král Matyáš potvrdil majestátem z roku 1613. 
Cechu hrnčířskému nově potvrdil artikule Bohuslav Ferdinand Leopold hrabě 
Berka z Dube a Lipého roku 1652. Cech tkalcovský, původně společný, byl 
rozdělen po roce 1567 v cech hlinecký a cech skutečský. Roku 1567 dal Zdeněk 
Berka z Dube artikule tomuto ceohu. List o rozdělení cechu byl sepsán roku 
1694. Zachovány jsou ještě některé výsady cechů skutečských z XVIII. věku. 

Privilegia tržní nejsou všechna zachována. Známe výsadu Ferdinandovu 
danou v pátek u vigilii sv. Jana Křtitele roku 1564, výsady Berky z Dube 
z 26. března 1680, Karla II. (VI.) z 27. července 1728, Marie Terezie z 2. března 
1762, Františka z 20. září 1795 a jiné. 

Veliký převrat nastal i v poměrech skutečských po roce 1620. Nekatolíci 
byli pronásledováni. Vojsky město trpělo. Roku 1624 byl uveden do Skuče prvý 
katolický kněz. Poněvadž byl nedostatek kněží, byl zároveň farářem hlineckým 
i skutečským a ještě některé farnosti byly jeho správě svěřeny. Leopold Bo- 
huslav Ferdinand Berka z Dube vyžádal povýšení fary skutečské na děkanství. 
Roku 1655 bylo zřízeno děkanství. Tehdy již nebyly spojeny společnou správou 
farnosti hlinecká a skutečská, ale přece ještě zůstávaly připojeny ke Skuči ko- 



— 102 



Latiny perálecká. lažanská. ranská, štěpánovská. janovičská a i. V XVIII. věku 
obvod tento velmi rozsáhlý se zmenšil zřízením nových far. 

Skutečtí usilovali o úlevy v stísněných hospodářských poměrech po vojně 
třicetileté, ale vrchnost jim málokdy vyhověla. Roku 1656 žádali, by jim byla 
dána polovice cla, jež bylo v Minsku při silnici vybíráno. Odůvodňovali žádost 
svou velikými náklady na opravu cest a malými příjmy z nich. Dohodli se 
6. února 1658 s Hlineckými o ponechaná části cla hlineckého Skuči. 

Vrchnost přitužila povinnosti Skutečským. Museli kupovati sůl z vrchno- 
stenského důchodu, vybývati peněžité platy i obilní dávky, k záduší z krav 




LÁZNĚ U SV. ANNY. 



železných, duchovenstvu desátek, úroky vrchnostenské svatojirské a svato- 
havelské, přísti ročně pro vrchnost 300 štuk panského přediva, hrabati seno 
s panské louky dlouhé, vysílati honce k panské honbě. 

Skutečtí přičiňovali se, by byl ve Skuči zřízen magistrát. Roku 1792 do- 
cílili zřízení magistrátu. Roku 1794 byly dlouholeté spory s vrchnosti skončeny 
narovnáním, jímž byl úrok urbáiwv snížen, prodej soli obci ponechán. Skutečtí 
Sproštěmi povinnosti hrabání a sušení sena na dlouhé louce u Ryehmhurka. 
Vrehnosi odpustila řeznickému cechu různé platy zadrželé a darovala obci 
masné krámy na stavbu školy. Obec skutečská i hostinští tamní se zai 
čepovati jen pivo rychmburské. 

Po zrušeni patriimoniáliního soudnictví byl zřízen ve Skuči okresní úřad. 
okresní soud. Město Skuč stalo se při zřízeni okresní samosprávj sídlem 
ného okresu skirtečského. 



íoa 



Rozvoj výroby, zvláště průmyslu obuvnického v době značných dodávek 
vojenských, přivedl do města značný blahobyt zvláště v polovici XIX. věku. 

Společenský život začal se rozvíjeti a též národní uvědomění probouzeti. 
Město Skuč náleželo v 1840 letech mezi nejpokročilejší města česká. Rozvíjena 
tu (pozoruhodná kulturní činnost. 

Častými požáry utrpělo město Skuč, zvláště pak velkými požáry, jimiž 
bylo stiženo 7. května 1862 a 16. srpna 1867, jež zničily valnou část jeho. Krutá 
rána stihla výrobu tamní zrušením dodávek vojsku; ale zase vyvinula se vý- 
roba obuvnická a přibyly nové obory průmyslu, zvláště když v nejbližším 
okollí města Skuče byly otevřeny mnohé žulové lomy. 

Skuč získala zřízením severozápadní dráhy a nověji místní dráhou poliiič- 
skoskutečskou. 




ŠTĚPÁNOV. 



Společenský život vzpružen zřízením Sokola, odboru Severočeské jednoty 
a j. Ve Stolici jsou Občanská záložna, Nová občanská záložna, Okresní hospo- 
dářská záložna a Spořitelna. 

Oblíbeným místem výletním jsou Lázně u sv. Anny v pěkném lesním 
zátiší na Svatoannenskčm potoku v soutésce mezi výšinou, jež na severu od 
Skuče se rozkládá od Zbožnova k Štěpánovu, a kopcem Přiibylovským, jenž 
též sluje Stračín. Od Lázní vine se potok na sever k B ě 1 é. 

Na místě Lázní stávala u Zlaté studánky kaplička. K ni roku 1831 z vý- 
těžku veřejné sbírky vystavěli nynější kapli. V jejím sousedství jest výletní 
hostinec s lázněmi. Jest tu železitý pramen. 

Na příkrém kopci nad pravým břehem potoka Svatoannenskáho jsou 
Hanušovy zámky. Toto hradiště jest chráněno proti údolí scáznýmii 
svahy i obtočeno jest valy dobře zachovanými. Hanušovy zámky byly jedním 
z opevnění, jimiž byla chráněna hranice mezi Vraclavskem a Chrudimském, 



a střežily soutěsku. jité prodral si Svatoannenský potok. S valů jest pěkná vy- 
hlídka po úvalu i širém vůkolí. 

Lázně sv. Anny náležejí Ik politické obci Štěpánovu. 

Štěpánov rozkládá se za lesem východně od Hanušových zámků na 
samém pokraji výšiny, jež k jita spadá do údolí pod Skuč příkrým svahem. 
Od Skuče vede do Štěpánovu okresní silnice, jež pak od štěpánovského ko^- 
stela míří vsí k Zdi slavě a Luži. Daleko široko jest viděti z věže ko- 
stelní. 

Kostel sv. Matouše ve Štěpánově stál již na počátku XIV. věku. Prvá zmínka 
o něm jest zachována z r. 1350. Po r. 1620 byl filiálním do Skuče. Zbudován 
byl původně slohem gotickým. Býval kratší. V XVIII. věku rozšířili loď, přt- 
stavěli kůr a v letech 1785 a 1786 v průčelí kostelním nynější věž. Při těchto 
přestavbách rozšířili také okna v presbyteři a lodi a přestavěli sakristii. V pres- 
byteři jest starobylé samktuairiurn, v jehož horní části jest vytesán štít s dvěma 
klíči. Hlavní oltář jest z XVIII. věku. Taktéž poboční oltáře jsou nové. Pod věží 
jsou zachovány zbytky starého oltáře z roku 1652 s obrazem sv. Matouše. 
Zařízení kostelní jest ze XVII. a XVIII. věku. Zvony jsou z let 1556 a 1580 a dva 
starobylé zvony bez letopočtu. 

K politické obci Štěpánovu náleží též Zbožnov. Má školu. 

Nad levým břehem potoka Svatoannenského stojí na kopci Přibylo v, 
patřící ku Skuoi a známý svými lomy. Od Skuče vede k Přibylovu silnice na 
Chrast. Odbočíme od této silnice k západu do Skutíčka. 

Obec Skut íčko (Skntéčko) leží v pádoJu pod Skučí. Patřívalo, jako 
Štěpánov ii Zbožnov, od starodávna k panství rychmburskému a se Zďárcem. 
Račicemi, Leštinlkou a Maliinným k rychtě skutečské. Ve Skutíčku jest škola. 

Jihozápadně od Skuče jsou rozsáhlé lomy žulové v skutečském lese Hor- 
kách. K nim vede odbočka místní dráhy skutečskopolíičské. Též po jižní straně 
této výšiny jsou Lomy a pak v okolí Leštinky, do níž za Horkami svažuje 
polní cesta. 

Ves Le stinka rozkládá se v úzkém úvalu pod Cejřovským hradištéin. 
Patřívala již ve XIV. věku k panství rychmtmrskému. Jest rodištěm českého 
spisovatele profesora Fr. Hromádky. 

Také u nedalekého Prasetíua jsou žulové lomy. 

P r a s e t i n míval ještě v XV. věku tvrz. Připomíná se již v XIV. věku 
Anna z Prasetína, dcera Před bojová, jež musela se roku 1378 stavěti před 
úřadem arcibiskupským pro nošení mužských šatů a mravy mužské. Bylo jí 
to zakázáno pod pokutou 10 kop grošů na stavbu kostela pražského a slíbil s ní 
její bratr Mikuláš. Není určitě známo, zda-li psali se dle této osady. V XIV. 
věku patřívala tvrz prase tínská Vácslavovi z Prasetína, jenž připomíná se 
roku 1452 a pak několikráte. Dle soupisu úroků k špitálu skutečskému z roku 
1452 byl Vácslav z Prasetína povinován tomuto špitálu 2 kopy roční. Roku 1458 
rovnal Jan Pardus z Vrátková a na Rychnuburce jeho rozepři s konšely sku- 
tečskými o zasezelé úroky i urovnali ji v pátek před sv. Šimonem a Judou tak, 



- lOň - 

že VácsJíav z Prasetína postoupili jim v zasazalých 5 kopách grošů svého člo- 
věka Jánka z Malého Prasetínka i s úrokem ročním, i měl Vácslav z Prasetína 
chystati ■konšelům jistinu nebo se s nimi znova umluviti. Vácslav z Prasetína 
prodal své zboží Bernartovi z Cerhonic, jenž byl již roku 1460 nebožtíkem. 
Poručník jeho manželky a jeho syna Bernarta, Jan z Chlumu a Košumberka 
prodal dědictví jejich v Prasetíně za 160 kop grošů s povolením krále Jiřího 
Zdeňkovi Kostkovi z Postupic a na Litomyšli k záduší špitálu skutečského, 
i vložil jim zboží toto v desky zemské s veškerým právem, platem, lesy, Inkami, 
rybníky, potoky a krčmou a se vším tak, jakž měl od Vácslava z Prasetína. 




KATOLICKÝ KOSTEL V KROUNE. 



A ibuje si pán, že skutečtí konšelé jim »zaplatili úplně jako dobří lidé«. A po- 
ručník vydal pani Anně z Cerhonic věno jeji 125 kop grošů a ona měla zpraviti, 
jestliže by kdo na ni sáhli, věnem svým ; pakliže by kdo na pány skutečské sáhl, 
tehdy Jan z Košumberka měl býti správcem třetinou výše. 

Jan Bernart z Cerhonic. došed let spravedlivých, poděkoval listem, da- 
ným na Košumberce po sv. Vácslavu 1484 svému poručníku z poručenství a 
slíbil, že ani sám and jeho budoucí nebudou skutečskému špitálu sahati na toto 
zboží, ale že, když nejprv desky zemské budou otevřeny, dá dědictví toto se 
všemi případnostiuii a plným panstvím vložiti Skutečským v desky zemské. 

Na někdejším tvrzišti stojí nyní škola. 

K místní obci Prasetínu náleží Prasetín Horní, Prasetín Dolní a Mo- 
kr e j š o v. 



— 106 



U tratě severozápadní dráhy, jež poblíž Prase tina se vine od Vrbato 
KostUce db skutečské stanice u Zdáorce, jest skladiště kostek žulových. 

Na návrší nad stanicí touto rozkládá se M a 1 i n n é, patřící k politické 
obci Žďárci. 

Zďárec táhne se od stanice při silnici, jež v této obci rozvětvuje se 
ke Sktiči a k Panně. Patříval již ve XIV. věku k panství ryclimburskému. Ve 
Žďárci jest škoda. U stanice stojí hostinec. 

Jihozápadně od Žďárce vede přes MaMnné cesta do Mrákotína. K této 
místní obci náleží O f 1 e n d a. Mrákotin připomíná se již roku 1392 při 
panství rychmburském, míval 1 rychtu a zůstal v něm do roku 1850, jako i ne- 
daleké obce Račice a V oí d ř e t i c e. 

V Mrákotiné míval nějaké deskové 
nemovitosti Jan ze Zájezdee,, jenž ipřed 
rokem 1500 prodal je Anežce z Chlumu 
a na Rychmburee. 

Kolem těchto obcí vine se ze stanice 
skutečské trať severozápadní dráhy k za- 
stávce Pokřikovu. 

Z Pokřikova přejdeme silnicí V o 1- 
d ř i š í ke K rouně. 

Městys K r o u n a rozkládá se na 
Krouuském potoku na křižovatce silnic. 
Od západu k východu půlí obec aerární 
silnice hliineckopoilijčská. Od jihu vine se 
okresní silnice od Svratky a pokračuje 
Krounon k Rychmburku a Skuči. Krama 
miá stanici místní dráhy poličskoskutečské. 
Nad osadou vymdká dvojice kostelů, 
poblíž stanice kostel katolický a u silnice 
svratecké kostel evangelický. 

Od Krounského potoka příkře vystu- 
pme cesta ke katolické faře a kostelu ka- 
tolickému. 
Bývala, krounská fara utrakvistickou jako všechny fary na panství ryehm- 
burském, k němuž Krouna již ve XIV. věku náležela. Po roce 1620 byli knězi 
nekatoličtí vyptizeni. Krouna byla pak přifařena do Skuée. nějaký čas též do 
Hlinská. Roku 17.57 byla /řízena v Kronné fara katolická. 

Staří kosul knuniský. připomínaný již ve XIV. věku mezi farními ko- 
stely, byl ímiK a částečně dřevěný. Nynější barokní budova katolického kostela 
archanděla sv. Michala byla vystavěna v letech 1770 až 1773 na místě starého 
kostela, jenž byl zbudován v slohu gótském a byl již velnut sešlý. Starý kostel 
byl zbourán roku 1768, pouze věž jeho zůstala zachována. K ni přistavěli loď 
nynějšího kostela, jenž s vyvýšené své polohy ovládá severní část obce. Do 




EVANGEL. KOSTEL V KROUNÉ. 



- 107 - 

roku 1844 mívala věž dřevěnné podsebití, v témž roce bylo odstraněno a věž 
byla zcela vyzděua. Na štítní zdi kostelní zavěšena jest pěticípá veliká železná 
konina, o níž se vypravuje, že jest krále Vladislava. 

Hlavní oltář sv. Michala i poboční oltáře P. Marie, sv. Vácslava a Jana 
Nepomuckého jsou novějšího původu. Talké ostatní zařízení kostelní jest 
z XVIII. věku. 

Nejstaršími památkami katolického kostela krounského jsou zvony. Jeden 
zvon byl uroben roku 1529 ke cti a chvále boží a svatému Janu mistrem 1 Jiří- 
kem v Litomyšli. Praví nápis: Já mistr Jiřík konvař to jsem dílo dokonal za 
pana Jana Kostky a pana Bohuše, bratra jeho. Má znak pánů z Postuipic. Druhý 
zvon z roku 1618 s obšírnou českou průpovídkou byl ulit za Lva Buryana Berky 
z Dubč a Líného a pána na Rychmburce, Budišově, Novém Veselí a Vladyckýoh 
Rosicích. Připojen jest erb Berků z Dube. Třetí zvon bez nápisu byl ulit v XV. 
věku. 

Při kostele jest náhrobník z roku 1811, zbudovaný tamnímu faráři hli- 
neckému rodáku P. Prokopovi, hromem zabitému. 

Fara jest z roku 1737, má podobiznu Filipa hraběte Kinského, jenž zbu- 
doval nový kostel. 

Krouna byla jedním z hlavních středisk tajných nekatolíků. Připomíná 
roku 1752 rychmburský purkrabí Jiří Tadeáš Král o krounských sedlácích, že 
za jeho 25 let úřadování luteránští praedikanti k nim přicházívali a, vypůjčíce si 
kalich z kostela, pod obojím přijíniávali, a že kraunští poddaní, když vyšly ro- 
botili patenty, se bouřili a krajským úřadem »jakožto protivníci slušně a zaslou- 
žMe« byli trestáni veřejně a -i později, odpírajíce plnění povinností všech, větším 
dílem čas po lesích než doma při svých živnostech strávili. Roku 1780 poddaní 
krounšti a vůkoluí vypravila se na faru krounskou pro zabavené knihy a i v sel- 
ských bouřích nescházeli krounšti sedláoi někteří v čele lidu o zlepšení svých 
poměrů usilujícího. 

Když pak 14. června 1782 bylo na vrchnostenském kanceláři v Rychm- 
burce jednáno o stavbě kostelů evangelických na panství rychmburském, -při- 
hlásilo se v Krouně 107 rodin k evangelické víře, nejvíce na celém panství. 
Krounšti a vůkolní rychtáři a sousedé žádali, poněvadž v Krouně a okolních 
vesnicích jest více nekatolíků nežli katolíků a za starodávna kostel krounský 
od jejich starých Bratrů vyzdvižen a vystaven byl, aby císař jim dovolil, by 
tento kostel byl jim pro evangelickou bohoslužbu postoupen. Přání toto nebylo 
splněno. 

Roku 1783 Filip hrabě Kjnský žádal superintendenta zátisského kraje, by 
mu na panství posílal evangelické duchovní. Mezi jinými byl vyslán František 
Kováč, jenž měl v září roku 1783 na Rychmburku na zkoušku kázání, byl pak 
superintendentem a působil při zřizování evangelického sboru krounského. 

Roku 1784 byla zbudována v Krouně evangelická modlitebna. Když zanikl 
v XVIII. věku evangelický sbor krounský, byli evangelíci z Ramny a okolí při- 
pojeni ke sboru krounskému. Spojení toto potrvalo do roku 1870. Opravná bu- 



- 108 — 

dova nynějšího evangelického kostela krounského byla zbudována v letech 
1871 až 1878. 

Fara evangelická bylia v letech 1900 přestavěna. 

V Krouně působili vynikající kazatel, český spisovatel, evangelický farář 
Antonín Košut. 

Dle sčítáni z roku 1900 měla Krouma ve 254 domech 1558 obyvatel. Krosna 
má školu a poštu. 

Obyvatelstvo živí se zemědělstvím a tkalcovstvím, též výrobou hraček 
a špiček a dřevěného nádobí. 

V Krouně býval panský dvůr, jenž byl v XVIII. věku emfyteutisován. Byl 
tento dvůr již v XVII. věku (1698) a dojista i dříve. 

Roku 1455 svědčili na soudě pražském staří pamětníci, že Olbram z Po- 
ličky, jenž mě! koupeny Bilany u Ghirudiímě, stěhoval se do Krouny (Gruna) a 
tu bydlel ale manželka jeno> s jejich synem Matějem 1 pobývala na tvrzi zaje- 
čieké, i že Olbram z Poličky byl v Krouně živ »z lehká půl léta a tu umřel 
v (iruně«. Ale zpráva tato nemůže býti vykládána tak, že Olbram z Poličky 
měl v Krouně nějakou tvrz a zboží. Z výpovědí různých starých pamětníků 
tehdy vyslýchaných plyne jasně, že Olbram byl poličským měštěnínem a po do- 
bytí Poličky, když json je z Poličky rozehnali, uchýlil se na panství rychmbur- 
ské a tu smrti se dožš, .a že po jeho smrti manželka jeho se synem brala se 
pod Pychmiburk a tam byli u Michala střelce, »až obehnati chtěli hradu«, čas 
dobře veliký a z kraje, bouřemi válečnými stíhaného, braili se pak do Brna. 

S věže krounského kostela katolického jest vyhlídka do okresu hlineckého 
ke Kladnu a po lesích svratoušských a čachnovských a dále po kopcích na 
Poličsko a k severu po 'dědinách k Rychmburku se rozkládajících, zejména na 
Otradov a jeho okolí. 

Za starodávna říkali Krouně Horní Krouna a Otradovu Dolní Krouna 

Otradov soustřeďuje se severovýchodně od Krouny při Krounském 
potoce při starobylém kostele sv. Bartoloměje. 

Kostel otradovský byl prý vystavěn hutníky, kteří v Kablaři pracovali. 
Kablář jest lesnatá stráň od kostela tohoto směrem ke Kutřínu. Před rokem 
1620 bývali v Otradově knězi utrakvističtí. Po roce 1620 zašla fara. Otradov 
byl filiálním do Hlinská, později do Skuče, roku 1737 byl přifařen do Krouny. 

Kostel jest zbudován slohem gotickým. V XVIII. i XIX. věku byly pro- 
váděny některé stavební opravy. Loď bývala dřevěnná. Ve věku XVIII. vy- 
stavěli ji z kamene a zbudovali při mí zvonici. Ve věži jsou 3 zvony. Starobylý 
zvon, ulitý asi v XV. věku, českým nápisem vyprošuje od Boha pokoje. Druhý 
zvon jest z roku 1563 a třetí z roku 1770. Oltář sv. Bartoloměje jest novější, 
obraz jeho dle některých pochází z roku 1757, dle jiných z r. 1842. V pmaslbs - 
teři jest starobylé sanktuarium s kovanou mříží. V sakristii stoji gotická křtitel- 
nice pískovcová. 

V obci jest škola. 



- 109 — 

Pod kostelem býval panský dvůr. V Kroutiě i Otradově byly rychty. Obé 
obce patřily od starodávna až do XIX. věku k panství ryehmfourskému 

Od Otradova plyne Krounský potok k severu mezi M í ř e t í n e m a 
C e s k o u R y b m o u na sever ke K u t ř í m u. 

Česká Rybná leží na Ceskorybenském potoce, připomíná se již roku 1392. 
měla rychtu. Má školu. Zvána jest Českou na rozdíl od Pusté Rybné, jež 
v XIV. věku byla jmenována někdy také Rybnou Moravskou. 

Z Otradova při Rychnovském potoku přes Rychnov, jenž míval rychtu 
a má skotu, přijdeme samotou Pecí do Pusté Kamenice. Pec připomíná, že bý- 
vala tu huť. V huti a roušírně (kovadlině) pracovalo se v letech 1733 až 1801. 

Pustá Kamenice leží v horském zátiší v blízkosti rozsáhlých lesů 
velkostatku rychmiburskébo, jež z okresu hlineckého od Cachnova a Rudy pře- 
padají jižním cípem okresu skutečského na Poličsko. 

Pustá Kamenice slula v XIV. věku Pustá Kamenická a patřila od dob těch 
k panství rychmburskému. Mela svou rychtu. Již v XIV. věku bylla farní osa- 
dou. Její kostel byl připojeu roku 1350 do biskupství itomyšlského. Pověst 
vypravuje, že těmito kostel byl založen hutníky. Po roce 1620 byl filiálním do 
Hlinská, od r. 1737 do Krouny. Roku 1785 byla v Pusté Kamenici zřízena lo- 
kalie, roku 1857 fara. 

Starý kostel sv. Anny byl sbořen v druhé polovici XVII. věku. Byl již 
velmi sešlý, takže viisitační zpráva z roku 1677 připomíná, že hanba jest, jej 
popisovati. Neměi zasklených oken, ani nebylo dlažby. Do kostela se chumelilo 
na chudobný oltář. František Berka z Dube zbudoval nový kostel. Znak Ber- 
kovský nad portálem a začáteční písmena připomínají tohoto budovatele a 
jeho choť Leopoklinu Annu. Filip hrabe Kinský dal kostel nově vystavěti roku 
1763. Opětně v letech 1880 byly prováděny opravy některé v tomto kostele. 
Nynější kostel jest zbudován v slohu renaisančním. Ze starších památek za- 
choval se obraz na hlavním oltáři umístěný, pocházející ze XVII. věku, svícny 
cínové z téže doby a zvony z XV. a XVII. věku. Vnitřek kostelní byl nově poly- 
chromován. 

V Pusté Kamenici jest škola. Staré stavení šfcofaí bylo vystavěno' roku 
1827. Nyní jest při této obci též zastávka místní dráhy skutečské. 

K Pusté Kamenici náleží myslivna Bukovina a osady Hradčany, Ko- 
pec, Pec a Plotník. 

Polní cesta příjemnou lesnatou krajinou dostihuje ve směru severový- 
chodním na Františky. S kopce poblíž aerární silnice, jež od západu z Krouny 
přimočárně sem stoupá, jest rozsáhlý rozhled po okresech skutečském i vy- 
sokomýtském. Za jasného dne lze viděti až k Pardubicům i na Krkonoše. 

Obec Františky byla založena za Františka Antonína Berky z Dube 
a Lipého v lesích, jak druhé její jméno Paseky připomíná. V obci jest škola. 

Rozsáhlým lesem razí si cestu od František silnice k Svaté Kateřině, 
u má přechází trať místní dráhy, jež tudy se vine od Pusté Kamenice k Poličce. 
Některá stavení ve Svaté Kateřině náležejí do okresu skutečského k místní 



- 110 - 

obci Záboři. Část osady Svaté Kateřiny i kostel patří k Borové do okresu po- 
ličského. 

K místní obci Záboři jsou připsány též osady M a r í é n i c e a P a s e k y. 
V Záboři i Marténicích jsou školy. 

Mnohá místní jména osad i poloh v této krajině nasvědčuji, že byla za 
starodávna zalesněna a teiprv v lesích těchto vznikaly osady, tak Paseky, Pose- 
kanec, Záboří, Proseč, Bor. Východní hranice okresu skutečského postupuje od 
Svaté Kateřiny na sever samými lesy. Lesnatá krajina v okolí Proseče a No- 
vých Hradů jest již dosti vyhledávána turisty a 'letními hosty. Obě obce jsou 
vhodnými východisky jak do malebných zátiší Budislavských skal, tak i k ná- 
vštěvě vůfcolních památných míst okresu skutečského a vysokoiinýtskébo 

Městys Proseč rozkládá se na Prosečském potoce, s celým svým oko- 
lím paiříval v XIV. věku k zboží opatství podliažického s Božím Domem, jenž 
stával na místě nynějších Nových Hradů. 

Po ztroskotání kláštera podlažického byly bývalé statky klášterní při- 
psány roku 1436 Janovi Pardusovi z Vrátková. Po něm nabyl podlažického zboží 
Zdeněk Kostka z Postupic a jim jeho rod. Páni Kostkové z Postupic vystavěli 
si při Božím Domě Nový hrad, a, ač se ještě nějaký čas mluvilo a psalo o hradu 
při Božím domě, přece brzy Nový hrad vytlačil z Jistin Boží dům a panství 
zváno již jen novohradským. 

Proseč zůstávala v panství novohradském za Kostků z Postupe i po nich. 
Kostkové z Postupic střídali se na tomto panství až do počátku XVI. věku, až 
přešlo Novohradsko ve vlastnictví Bohuše Kostky z Postupic. Tento pán sňčast- 
niJ se odboje stavovského proti králi Ferdinandovi. Vítězný král potrestal 
Bohuše Kostku z Postupic skonfiskováním statků, zboží novohradské ponechal 
mu v zástavě. Po smrti Bohuše nabyl tohoto panství Jan Zatecký z Vejkrštorfu. 
Když mu byl roku 1559 vkládán do desk zemských postup na toto panství, 
náležely k tomuto panství Nový Hrad zámek s dvorem poplužním. též mě- 
stečko Proseč a vesnice rychty prosečské, totiž vsi Předměstí, Zderaz, Bor 
a Záboří, i mnohé vesnice vůkolní. patřící k rychtám chotovické, řepnické, le- 
štinské a džbánovské. V jeho rodě zůstalo panství novohradské a s ním i Proseč 
až do provdání se Anny z Vejkrštorfu za Ferdinanda Svihovského z Ryzem- 
lurkii, jenž od své manželky nabyl polovice panství tohoto, jež celé pak po její 
smrti postoupil Mikulášovi z Lobkovic. Po něm přešlo Novohradsko na jeho 
děti a z nich na Pavla Sixta z Trautsohnu. Ve vojně české byly Nové Hrady jeho 
rodu odňaty, ale po roce 1620 vrátily se zase starým vlastníkům a zůstaly jim 
až do polovice XVIII. věku. 

Roku 1750 uvádí se v panství novohradském též městečko Proseč, ves- 
nice Podměstí, Bor a Záboří, Zderaz, Nová ves, Podbořany, ves u Svaté Ka- 
teřiny, Martinicc a Paseky. Tehdy koupila Anna Barbora hraběnka Harbuva- 
lová ze Chamarč toto panství, jež po ní zdědil její syn Jan Antonín Harbuvul 
z Chamarč. V tomto rodě setrvávala Proseč ještě v XIX. věku. 

Proseč má tržní výsady z roku 1729 a 1751. 



- 111 - 

Ve znaku má v stříbrném poli tři vrchy černé, na prostředním kráčí 
černý kohout, v levo obrácený, a nad štítem' jest půl jelena. 

Roku 1868 velmi utrpěla Proseč požárem. 

Z budov prosečských jest nejstarobylejší kostel katolický sv. Mikuláše. 
jenž byl již roku 1350 farním, v pobělohorské době byl filiálním do Nových 
Hradů, od roku 1754 jest zase farním. 

Zbudován byl v slohu gotickém na sklonku XIII. věku. V XVII. věku byla 
rozšířena loď a přistavěna nynější sakristie. Zařízení kostelní, až na některé 
kusy náčiní, jest z XVIII. věku i z doby pozdější. Stará dřevěná zvonice na- 
hrazena byla novou, v ní visí zvony z roku 1610 s obšírným nápisem, že byl 
zhotoven nákladem Pavla Sixta Trautsolma hraběte z Folknštejna, svobodného 
pána na Šprechenštejně a Srofenštejně a na Nových Hradech, dědičného mar- 
šálka knížecího hrabství tyrolského, J.M.C, tajné rady a komorníka, také krále u- 
herského tajné rady a nižší země rakouské sfathaltera, a paní Zuzany Veroniky 
Trautsohnové hrabinky z Folk enš tejna. Druhý zvon, původně roku 1513 ulitý, 
za Jana Antonína hr. z Harbuval a Chamaré a na Nových Hradech a Potštejne 
byl roku 1785 přelit. Ostatní 3 zvony jsou novější. 

Fara byla vystavěna roku 1754. 

Evangelický kostel byl zbudován roku 1784. Fara evangelická bvla po- 
stavena roku 1822. 

Na náměstí stojí sousoší nejsv. Trojice z roku 1751. 

Kromě školy katolické měla Proseč též školu evangelickou. 

Proseč má školu obecnou a školu průmyslovou pokračovací a poštu. 
Dle sčítání lidu z roku 1900 měla v 156 domech 1099 obyvatel. 

V Proseči jest zastoupena zvláště výroba obuvi, pletařstvá a dýmkářství. 

Spisovatelka Tereza Nováková zvolila si Proseč za své bydliště. Rodá- 
kem z Podměstí u Proseče jest spisovatel Josef Soukal. 

Proseč jest na křižovatce silnic. K severu vede přes 15 o r silnice k No- 
vým Hradům, na východ silnice přes Budislav k Litomyšli, na jih silnice k Bo- 
rové, na jihozápad Rychnovem ke Krouně a na severozápad Podměstím a Pe- 
rálcem k Rychmburku. 

Krajina mezi Proseči, Novými Hrady, Rychmburkem a Košumberkem ná- 
leží k nejmalebnějším částem okresu skutečského. Malebnost její zvyšují horská 
údolí a úvaly, jež jednak směrem severním od Rrouny při Krounském potoce 
se rozkládají, jednak pak od jihovýchodu k severozápadu tok Novohradky 
k Luži provázejí. Nejromantičtějším úvalům těmto vévodí zachovaný hrad 
Rychmburk a rozlehlé trosky hradu Košumberka. 

Od Proseče vydáme se na Ryclnmburk. Cesta vede Podměstím, dál 
pták na severozápad pod Zde raz a od této vesnice na západ k Perálci a 
Hněve ticům. 

Perálec jest starobylá obec. Při opravě kostela byl nalezen roku 1731 
tehdejším peráleckým administrátorem Janem Martinem Donhammerem perga- 
men v oltáři s nápisem latinským:, že pražský biskup Jan roku 1321 posvětil 



— 112 — 

tento oltář a jaké ostatky svatých do něho vtožil. Roku 1350 byl perálecký 
kostel farním a měl své faráře do roku 1620, pak byl filiálním do roku 1737 do 
Sknče a od roku 1737 do Rychniiburka. 

Kostel byl zbudován v slohu gotickém. Starobylý ráz stavební zachovala 
nejlépe presbyteř klenutá, jejíž klenbová žebra zakončují konsolami, ozdobe- 
nými hlavami lidskými a j. Lod byla později opravována, okna její rozšířena 
a siobem barokovým provedena. Při lodi stávala do roku 1764 zvonice dře- 
věimá. Na místě jejím vystavěli zděnou věž hranolovitou. 

V presbyteři jest zachováno samktuariuím, z pískovce vytesané. Hlavní 
oltář byl zřízen v XVIII. věku a opatřen obrazem sv. Jana Křtitele. Roku 1653 





r 








■ šf'ČÍk 




B*VJt5*g 






Jíiiimii m 
m. ' ' ' m 


ts 


111 


v 






fc&>. 




•■*^fJ 


B^^^HI 


■ 









HRAD RYCHMBURK. 



by] vyzdvižen pobočný oltář sv. Vácslava. Roku 1784 byl sem též přenesen 
z hluboeké kaple oltář sv. Kříže. Oba oltáře tyto- byly roku 1888 odklizeny. 
Ostatní zařízení kostelní jest z XVIII. věku, starší jest socha P. Marie. 

Ve věži visí zvon z roku 1577 za Vácslava Berky z Dube a Lipého po- 
řízený s obšírným citátem z Písma a zvon z roku 1485. Třetí zvon z roku 1578 
byl přelit roku 1854. 

Severovýchoduě od kostela stávala do roku 1620 fara. Na počátku XIX. 
věku ji rozbourali a zbudovali na jejím miste hospodářské stavební usedlosti 
č. 22. V základech byly nalezeny popelnice s popelem a veliký klíč starodávný. 
Klíč zazdili do nového stavení a popelnice rozbili. 

Škola peralecká byla zřízena roku 1788. Stará škola byla vystavěna roku 
1821. Též bývaila v Perálca rychta. 



- 113 - 

K místní obci Perálci náleží Ku tří n, k obci Hněvěticům Bořek a 
Zhoř. Hněvětice připomínají se v panství rychmtmrském již roku 1392. Mezi 
Hněvěticemi a Perálcem byli roku 1648 poraženi Švédové. 

Z dáli již hlásí se mohutnou věží svého hradu Rychmburk. 

Přes půl tisíciletí byl střediskem jednoho z největších východočeských 
panství. 

Dle staré pověsti stávala tu za dávných dob tvrz Radyně. Na místě jejím 
zbudovali pevný hrad. jejž podle tehdejšího zvyku obdařili zněmčeným jménem 
Rychmburk. 

V starých popisech panství rychmburského bylo psáváno o Děpolticích 
jako pánech tohoto hradu, i že pak na počátku XIII. věku vládli tu Berkové 
z Dube. až prý konečně král Jan Lucemburský prodal Rychmburk pánům z Par- 
dubic, ale zprávy tyto nejsou věrohodné. 

Teprv ve XIV. věku dovídáme se o hradu Rychmburku spolehlivých 
zpráv, z nichž lze souditi, že na počátku XIV. věku a snad již v XIII. věku byli 
tu páni z Vartenberka. Beneš z Vartcnberka dal svému služebníku Mikulášovi 
a jeho potomkům roku 1303 soud rychtářský v Hlinsku. 

Na několik let mizí stopa o osudech hradu. Teprv při roce 1325 vyškytá 
se Tas z Rychmburka ve zprávě, jak Heřman z Mrdiic rozdělil se se svými syny. 
Dal Ctiborovi a Heřmanovi v jejich díl peníze, jež měl u Tasa z Ryclnnburka 
na hradě Ryclmiburce a veškerém zboží a příslušenství tohoto hradu. Roku 
1328 Tas z Rychmburka měl některá jednání s kapitolou vyšehradskou. Man- 
želka Tasova slula Ludmila. 

Nic pak již v souvěkých zprávách nevyskytá se o RýchmSburkui, dokud 
nestal se vlastnictvím pánů z Pardubic. Z nich měl hrad Vilém z Pardubic, 
otec Smila Flašky z Pardubic a na Rychmburce. Tento jeho syn pobýval v mla- 
dosti své při dvoře svého příbuzného Arnošta z Pardubic, arcibiskupa praž- 
ského, i měl tak hojnou příležitost k důkladnému vzdělání i častým a čilým sty- 
kům s předními velmoži, zvláště s králevicein Vácslavem. Sinil Flaška z Pardu- 
bic věnoval králevici svou Novou radu, později však se s ním znepřátelil. Snad 
tu také příčinou byl spor. jejž měl s královskou komorou o Pardubice, na něž 
král se táhl. Roku 1390. když Smil Flaška po svém otci přejal statky, musel 
Pardubice králi vyplatiti. Roku 1392 postoupil k věrné ruce Otě z Běliny a 
Bočkovi z Poděbrad rychmburské panství i dědiny na Pardubsku. O zvelebení 
svého panství dbal. Účastnil se též horlivě života veřejného. Byl pak do roku 
1398 a opět od roku 1400 do 1402 nejvyšším písařem desk zemských. Stál mezi 
předními členy jednoty panské proti Vácslavovi IV. Padl roku 1403 v bitce 
u Kutné Hory. 

Dědic jeho Arnošt Flaška z Pardubic přál hnutí husitskému a účastnil se 
protestu šlechty české proti upálení M. Jana Husa, aile později změnil se a přál 
Zikmundovi. Roku 1421 udeřil na Husity u Přelouče a u Chotěboře. Mnozí 
Husité byli tehdy upáleni a někteří do kutnohorských dolů vmetáni. Husité ne- 
zapomenuli Arnoštovi Flaškoví z Pardubic jeho nepřátelství. Dobyv Chrudimě 



a rozbořiv klášter podlažický, táhl .lan 2ižka z Trocnova s vojskem svým na 
Rychmtmrk, položil se na kopci, dosud 2ižkovoni skálou zvaném, proti hradu 
a dobýval hradu. V rybník Spalivec byl vržen popel upáleného podlažického 
opata. Od obléhání bylo upuštěno*, poněvadž nemohli se Husité roku 1424 delší 
dobu zdržovati na svém pochodu, ale již o masopustě roku 1425 přitrhli Táboři 
a Sirotci, vedeni Prokopem, Koudelníkem a jinými vůdci svýmSi, k Rychmburku 
a dobyli i pobořili hrad a usadili tu svého hejtmana Jiříka Kroměšína z Bře- 
zovic, jenž tu hejtmani! několik let. 

Ještě v listě na smlouvu se Slezany, vydaném od biskupa vratislavského 
Konráda, roku 1432 čteme mezi vůdci táborskými Jiříka Kroměšína z Březovic 
a na Ryctomburce. Jiřík psal se původně po rodné tvrzi Březovicích, jež bý- 
vala u Chroustovic. patříval k orebskému bratrstvu, pak k Sirotkům a horlivě 
účastnil se výprav husitských. 

Král Albrecht daroval hrad Rychmburk jako odúmrf Kašparovi Šlikovi 
z Holiče a Haškovi z Válštejiraa. S nimi měli věřitelé Jana Flašky z Pardubic 
rozmíšky. Roku 1443 byl hrad Rychmburk v držení husitského hejtmana Jana 
Pardusa z Vrátková, jenž sice také zakusil sporů o toto panství, zvláště s Arno- 
štem z Humpolce, poručuíkem sirot Jana z Hradce, ale vysoudil tuto při a byl 
zveden na panství. 

Jan Pardus z Vrátková byl z nejznamenitějších pánů rychmburských. Pro- 
žil pohnutý život. Hlavně od let 1430 vyškytá se jméno jeho při různých ve- 
řejných jednáních. Roku 1432 byl vyslán sněmem kutnohorským' s Vilémem 
Kostkou z Postupic a jinýma na basilejský sněm církevní. Společně s Mikulá- 
šem z Padařova vladařem, purkmistrem, raddou i obcí obce hory Tábor učinil 
Jan Pardus z Vrátková hejtman, kněz Rrokop správce i s vojskem obcí Tábor- 
ských polních a jinými v září 1433 příměří s Oldřichem z Rožmberka. Vypravil 
se s Bedřichem ze Strážnice do Uher, pronikl až k Ostřihomu. S hojnou kořistí 
vrátili se slavně v červnu roku 1433 do vlasti. V témž roce na rozkaz Prokopa 
Velikého vypravili se voje husitské k Plzni. Pardus z Vrátková s Janem z Bez- 
dědic vyjel na spížování přes lesy do Bavor. Krutě byl poražen od Bavorů na 
návratu, ztratil celý obvoz. Pro tutoi tuhou porážku upadl v nelásku Táborňv. 
Veliké rozčílení vzniklo proti němu v husitském ležení před Plzní. Jen vlivem 
Prokopa byl uchráněn na živu. Bojoval též u Lipan. V prosinci 1434 v rozepři 
s knížaty a městy slezskými o vězně kněze Bedřicha i Petra Poláka a zámky 
Oíraoohov, Němčí i Vrbno přichází mocně na Alše z Risenburka, správce krá- 
lovství českého. To již Jan Pardus z Vraťkova seděl na hradě Rychmburce. 
Roku 1435 tito vězňové byli propuštěni. 

Smířiv se se Zikmundem, podporoval ho a dostal od něho zboží opatství 
podlažického do šesti let. Roku 1436 v úterý po Všech svatých z rozkázání cí- 
sařova přitáhl Jan Pardus z \ ratkova s Vilémem Kostkou z Postupic ke Hradci 
do Vysoké vojensky s vozy s jedné strany a Diviš z Miictinka s druhé strany, 
ale Hradečané udeřili na ně a Kostku zabili. V t&ohže místech u Opaitováic na 
tom brodu proti Vysolte utopili se mu r. 1437 Čert. jeho služebník, a jiných _'_' lidí 



— 115 - 

Pardusových. V listopadu roku téhož dobyl s Jeníkem mladším z Mečkova města 
Litovle, byli pak Olomučany zajati. Pardus z Vrátková byl vybaven ze zajetí 
teprv v dubnu r. 1440, když pustil Svitavy olomúckému biskupovi. Téhož roku 
súčastnil se sjezdu čáslavského krajů kouřimského, čáslavského, chrudimského 
a hradeckého i byl volen k radě hejtmanovi chrudimského kraje Bohuši z Po- 
stupic spolu s Vaňkem z Miletínka, Tristramem z Barohova a Divišem z Košuni- 
berka. Roku 1443 potvrdil Hlinsku kup Balkovských pozemků. 

Již za Arnošta z Pardubic šířilo se husitství na panství rycbmbursikém. 
Jan Pardus z Vrátková toto' hnutí tu dokonal. 

Když roku 1448 počala jednota Poděoradova sbírat se v poli u Kutné 
Hory, nescházel Jan Pardus z Vrátková Po sjezdu kutnohorském roku 1449 vy- 
pravil se s hejtmanem Zdeňkem Kostkou z Postupic v čele kraje chrudimského 
na pomoc kraji hradeckému na Koldu k Cernilovu, uhodili mu na Cernikovice 
a přiměli zbujného pána k příměří. Část lidu vojenského pod Janem Pardusem 
z Vrátková táhla na pomoc Zdeňkovi Konopištskému ze Šternberka, ale na 
svém návratu byli napadeni z Kolína od lidu kněze Bedřicha a bojovali tuze 
s citelnými ztrátami. Mezi pány jednoty Jiříkovy účastnil se rychmburský pán 
roku 1449 sněmu jihlavského a roku 1452 pomáhal voliti Jiřího za správce krá- 
lovství českého. Roku 1454 obdržel Jan Pardus z Vrátková od krále Vladislava 
zápis na panství rychmburské, nejprve na to, což tam .příslušelo králi, a po 
několika měsících i na to, což tam míval Hynek Krušina z Lichtcnburka. Když 
roku 1456 byl spor o Rychmburk příznivě rozhodnut pro Jana Parduisa z Vrát- 
ková, uvedli jej 8. listopadu úřednici dvorští na panství. Asi roku 1465 skonal 
Jan Pardus z Vrátková. 

Poručníkem sirotkův jeho byl Zdeněk Kostka z Postupic (t 1468), nepřítel 
Jednoty českobratrské. Za něho byli na Rychmibnrce Bratři vězněni a někteří 
umořeni. 

Ze synů Jana Pardusa měl Rychrnburk Vilém Pardus z Vrátková. Po- 
stoupil panství rychmlburské Anežce z Qhfamiu a Košumiberka, jež pak v pátek 
před hodem Všech Svatých roku 1500 odkázala Rychmburk synu svému Jindři- 
chovi z Valdštejna a na Skalách, jenž měl dcerám jejím Markétě a Mandaléně 
vydati z tohoto statku po 2000 kopách grošů českých širokých. Též dala synu 
tomuto své zboží mrákotínské a holetínské s vinicemi i příslušenstvím a na- 
řídila, by pan Jindřich a dědicové jeho na všech zbožích rychmburských jinač 
7. lidí úroku nebrali, než na míšeňský groš. 

Jindřich z Valdštýna dbal o své panství, přál Hlinsku i Skuči. Potvrdil 
též některé cechovní výsady. Sedával také v letech 1520 v soudě zemském. 
Začal opravovati pobořený hrad Rychmburk, ale smrt jej překvapila v plné 
činnosti. Teprv roku 1539 dostavěl jeho dědic, Vilém Šťastný z Valdštýna 
Rychrnburk. 

Vilém z Valdštýna byl hejtmanem kraje chrudimského. Účastnil se roku 
1547 odboje proti králi Ferdinandovi I. Králi musel za trest postoupiti zámek 
Rvchmburk s předhradím. městečkem a mlýnem náchlebním, též Hlinsko', Skuč 



a Svratku, četné vesnice a dvory panství rychmburského i cla ve Hlinsku a 
Skuči a podací na celém tomto- panství. Podrželi jen matou část svého panství 
s povinností manskou. 

Roku 1552 bylo panství Rychmburskč zastaveno králem poručníkům děti 
nebožtíka Zikmunda Robinhápa ze Suohé. Roku 1554 přešlo panství' rychm- 
burské na Berky z Dube. Koupil totiž Zdeněk Berka z Dube a z Lipého Ryelim- 
burk. Přimluvil se roku 1568 Hlinsku u krále Miaximiliiana o výsady tržní a 
Skuči sám potvrdil výsady cechovní. Panství zůstavil tento nejvyšší sudí 
království českého svému nestaršímu synu Vácslavovi (t 1600), nejvyššímu 
komorníku království českého a dobrému hospodáři, jenž roku 1584 vystavěl 
hospodářská stavení nová na Rychmburce, avšak samosprávě městské přílišně 
nepřál. Jako nejvyšší mustrlier při mustruňeích liidu vojanského po přehlídce 
vojska, sbírajícího se do turecké vojny, náhle v Chrudimi skonal. Rozhojněná 
zboží rodová zdědil po něm jeho nezletilý syn Lev Burian Eusebius Berka 
z Dubě, za jehož nezletiiosti spravovala tyto statky paní Markéta, rozená Trčko- 
vrnia z Lípy. Přikoupila panství chrastecké a Lev Eusebius přikoupil roku 1614 
statek rosický a úřetiícký a roku 1623 zboží slatinanské. Král Ferdinand II. po- 
výšil jej do stavu hraběcího. Lev Burján Eusebius Berka z Dube zřídil roku 1625 
ze svých statků svěřenství pro katolické potomky a ustanovil prvým dědicem 
svého syna Matyáše Ferdinanda tor. Berku z Dube, jenž pak roku 1644 umřel 
bezdětek. 

Jak Lev Burján Eusebius Berka z Dube. tak i pozdější majitelé Rychm- 
bmrka přičiňovali se o pokatoličtění irychmburskéhoi panství. 

Roku 1644 stali se pánem na Rychmburce Bohuslav Ferdinand Berka 
z Dube. Po něm nabyla tohoto panství Františka Rosalie hraběnka Kinská, je- 
jímž dědicem byl Vácslav Albrecht z Vrbna. Roku 1718 koupil Rychmburk 
Vácslav Norbert Oktavián ze Vchynic. 

Jako již v XVII. věku, tak zvláště pak v XVIÍI. věku opětovaly se bouře 
selské na panství rychmburském. Roku 1738 bylla bouře taková potlačena, ale 
zase chystala se bouře nová. Lid bouřil se pro neutěšené hospodářské poměry 
i odporoval snahám protřreiormačním. Na panství rychmburské přicházeli tajně 
kazatelé nekatoličtí. Emissaři šířili knihy evangelické. V červnu roku 1752 bylo 
vybíráno po dědinách na poselstvo selské, do Vídně chystané. Poddaní přestali 
robotovati. Původci tohoto odporu byli potrestáni, ale roku 1775 vypukla opět 
selská vojna. I na panství rychmburském lid se bouřil, hromadně přišel na zámek 
rychmburský pro patent o své svobodě. Za krátkou dobu oves ouročuí stal se 
heslem k novému pozdvižení. Všude mezi lidem vřelo. Přeskakovaly zprávy, 
že, »jak slavné regimenty do lágru odtáhnou, panství Lanškrounské a Iitomyšlské 
povstanou ;i také přijdou pni rychmburské poddané«. Vojna s pruským králem 
Bedřichem obmezMa další přípravy. Roku 1780 opět bouřilo se panství, takže 
bylo na Ryclimbnrk vojsko povoláno. K novým nepokojům pro oves ouročuí 
došlo zvláště v únoru roku 1783. Dne 13. února 1783 shromáždilo se na zániku 
rychmburském přes 600 sedláků, jimž vrchní stěží se vyprostil. Vůdcové linuti 



tohoto byli zatčeni. Vojsko na panství položeno, dne 14. února 1783 srazilo se u 
Rychmburka při bezděčském ovčíně s lidem, jehož shromáždilo se z celého 
panství velké množství. Pomocí vojenskou bylo panství rychmbuTské utišeno. 
Vůdcové poddaného lidu byli odsouzeni. Občas opět vyšlehla nespokojenost 
poddaných, zvláště roku 1797 působila veliký rozruch chasa vesnická, jež uprchlá 
na lesy před odvodem. Vykonány prohlídky rozsáhlých lesů mezi Hlinském, 
Jimramovem, Novými Hrady a Poličkou. Přes 1500 lidí se účastnilo této pro- 
hlídky, ale ani' jeden zbouřenec nebyl chycen. Zbůjníoi zdržovali se v pomezních 
lesích mezi Hlinském a Poličkou. Roku 1797 bylo vysláno několik set vojáků 
na panství rychmburské. A bylo mnoho práce se zbůjníky. Zaznamenal si starý 
písmák v Damašku: »Mnoho lidu bylo bito a souženo a bylo o málo, že měli 
být všichni lidé reíormitskéno náboženství jedné noci zmordováni tak, jako za 
Asvera krále. « 

V těch dobách měli panství Kinští. Po Štěpánovi Kinském, bývalém vy- 
slanci při dvoře francouzském (t 1749), a po Františkovi 1 Josefovi Kinském ob- 
držela panství Marie Augustina, jež poručila je svému příbuznému a snoubenci 
Filipovi hr. Kinskému. 

Nový majitel Rychmburka obnovil a opravil značným nákladem Ryohm- 
buiik, vystavěl si nad Svratkou Jovecký zámek Karlštejn, snažil se o povzne- 
sení průmyslu, zvláště železářství a hutnicí ví na svém panství, ulevil podda- 
ným. Za jeho doby byl vydán toleranční patent. Filip hr. Kinský zajímal se 
značné o zřizování evangelických sborů na svém panství i o získání řádných 
duchovních evangelických. V září roku 1783 bylo konáno na Rychmburce první 
kázání evangelického duchovního. Kazatelem byl František Kováč, pozdější fa- 
rář krounský. Lidumilným svým jednáním zajistil si Filip hr. Kinský vděč:iou 
památku. Veliká slavnost padesátiletého jeho držení panství rychrntourského 
byla konána roku 1M4 u Rychmburka. U silnice při lese štěpánovském by! po- 
stavem památník s nápisem, že »dne 25. srpna 1 S 1 4 Jejích Excellens vysvce uro- 
zený P. P. Filip s. ř. ř. hrabě Kinský z Chynie a Tetavy přijal tuto po šťastně 
prošlém padesátiletém panování slavnou poctu a obnovení přísahy věrnosti od 
Jemu docela oddaného lidu Richmburského v kraji Chrudimském. « 

Roku 1823 prodal Filip hr. Kinský panství rychmburské Karlu Alexandru 
z Thurnu a Taxisu. Roku 1824 byla uspořádána na Rychmburce slavnost celého 
panství, slavnost »veřejné domluvy otcovského vrchnostování a dětinské po- 
sluhy«, při níž byly vypraveny venkovské svadby s hudbami, ukázány rozma- 
nité výrobky z panství tohoto a prováděny všeliké zábavy. Každá obec měla 
své stanoviště, zvlášť vrchnost, úřednictvo a duchovenstvo. U velkém rozjaření 
slavnost tato končila. 

Rok 1848 způsobil ve veřejných poměrech veliké změny. Pronikavě po- 
cítil tyto změny i Rychmhurk a jeho starobylý hrad. Zrušením patrimoniálního 
soudnictví a zrušením roboty přestal býti v polovici XIX. věku Rychmburk 
střediskem rozsáhlé části východních Cech. Střediska správy veřejné přenesla 



118 



se do Hlinská a Skuče. Zmizel rušný život ze starého hradu a jeho předhradí. 
Majitel velkostatku rycliiiiburs'kého bydlí stále na bavorských statcích. 

K hradu Pychmburku přiléhá předhradí prostranné, obtočené silnými 
hradbami, v nepravidelný šestiúhelník seskupeným*, jejichž nároží jsou sesílena 
baštami. Bašty i hradby jsou dobře zachovány. Vnější brána bývala poblíž ny- 
nějšího lesního úřadu. Druhá brána stávala mezd pivovarem a lihovarem poblíž 
hradního příkopu. Pivovar byl již v XVI. věku při hradě; nynější pivovar byl 
založen roku 1686 a rozšířen rotou 1708. 

Z předhradí chodilo se do hradu posvoditém mostě. Nyní vede zděný most 

do zámku, jenž od předhradí jest od- 
dělen hlubokým příkopem. Hluboký pří- 
kop ten býval dobrou obranou hradu, 
nyní jest změněn v zahradu. 

S mostu i terasy zahradní jest krás- 
ný výhled do hlubokého divokého ma- 
lebného údolí, jež svírá z jedné strany 
slkála hradní a z protější strany strmé 
zalesněné srázy. Po svahu hradního 
vrchu sestupuje z prostranství před 
předhradím se rozkládajícím silnice dolů 
do úvalu, překročme mlýnský potok a 
zase pracně se dere po příkrém úbočí 
protějších srázů. 

Hrad sám strmí na úzkém návrší. 
Na třech stranách, zvláště k severu a 
východu jest chráněn výborně srázy, 
řež příkře se svažují v hluboký úval. 
Proti předhradí byl chráněn hlubokým 
příkopem, z něhož dosud lze se do hradu 
dostati jen fortnou. 
Most chráněn byl za starodávna vě žovitou bránou, jejíž místo na- 
značuje výstupek průčelí hradního proti mostu. Obrana tato byla vydatně stup- 
ňována mohutnou hláskou. V XIV. věku míval hrad ještě dvě jiné věže, jež 
byly pobořeny snad v XV. věku při dobývání jeho. 

Průčelí hradu jest obráceno k straně jihovýchodní i bylo v XVIII. věku 
upraveno v nynější stav svůj. Severní křídlo hradní, mírně lomené, bylo na vý- 
chodním konci opatřeno arkýřem. Uprostřed východního křídla spatřuje se pří- 
stavek, jenž usnadňoval obranu posádky hradní proti útoku z úvalu. Nádvoří 
hradní jest obtočeno ze tří stran budovami hradními, z nichž nejstarší částí jest 
veliká hláska. Znaky Šťastných z Valdštýna, zachované v nádvoří, připomínají 
opravy a stavby, jež v XVI. věku prováděli Vilém Šťastný z Valdštýna. když 




HLÁSKA HRADU RYCttMBURKA. 



hrad pobořený přestavoval. A když pak v XVIII. věku hrad měnil se vůčihledě 
v rudnu, nový zvelebitel vzešel hradu starodávnému a památnému ve Filipovi 
hraběti Kioskem, jenž ujal se hynoucího hradu a v letech 1794 až 1797 jej dů- 
kladně obnovil. Věžovité přístavby nádvo>rní a některé jiiné opravy byly pro- 
vedeny v letech 1890., ale opravy ty nesetřely již ráz, jejž XVIII. věk hradu dal. 

Hláska má v svých hrubých a mohutných zdech pět pater. Vystavěli ji ve 
XIV. věku. Za starodáv- 
na bývala mnohem vyšší. 
V XVIII. věku ji ubouraM 
až po byt hlásného, ale i 
tak poskytuje dosud roz- 
sáhlý výhled po širém vů- 
kolí. V nejdolejší části 
hlásky bývala lidomorna. 
Nad komorou prvého pa- 
tra jest hradní kapie Po- 
výšení sv. kříže, oprave- 
ná v XVII. věku. V letech 
1737 až 1753 byly v ní 
slouženy mše. Ještě v 
XIX. věku byly v ní ulo- 
tženy některé starožitno- 
sti, též dvě přilby z iažan- 
ské hrobky Berků z Dube. 
Již tam ukazují jen kosti 
po zazděné slečně Berko- 
vé; ostatní parnátiiiosti od- 
vezl nynější majitel hradu 
do Rezna. 

Latinský chronogram 
oznamuje, že Filip hr. Kin- 
ský obnovil' roku 1797 ka- 
pli zámeckou. 

V hořejších dvou patrech hlásky jsou uloženy rozmanité předměty z patro- 
nárních kostelů. Zdí schodiště vystupuje se do pátého patra, v němž byl byt 
hlásného, obtočený ochozem ve zdi zbudovaným. 

Na hradě jsou úřadovny knížecího dňchodenského úřadu a byty někte- 
rých úředníků. 

V průčelním křídle hradním jsou pokoje knížecí. 

Němě a jaksi udiveně shlížejí lvi z erbů Šťastných z Valdštýna dolů na 
chodce a nemohou si zvyknouti na klid a ticho>. jež obestírají památný hrad, a 




NÁDVOŘÍ HRADU RYCHMBURKA. 



120 



nemohou zapomenouti těch dávných dob, kdy hlučný život bývával v tomto 
starém sídle českých velmožů domovem. 

Na prostranství před hradbami předhradí rozlévá se u lesriho úřadu ryb- 
ník. Podél něho přicházíme nedaleko školy do sadu. Býval pečlivě pěstěn tento 
panský ipark a v době rokoka ukrýval ve svém stínu letní divadlo. Nyní jen 
vábí sem turistu chrámek řecký s kopulí, nesenou štíhlým: sloupy, jejž tu vděčné 
dominium vybudovalo roku 1818 Filipovi hr. Kinskému z Vchynic a Tetova. 
postavivši mu tu jeho poprsí. 

Stromořadí vroubí cestu ke kostelu. 




ČÁST NÁDVOŘÍ HRA IU: RVCHMBURSKřHO. 



Farní kostel P. Marie Sedmibolestné stoji na hřbitove. Roku 17.iT byla 
zřízena reální administratwra na Ryehnvburce a roku 1854 fara. Kostci byl za- 
ložen roku 1752 a vysvěcen roku 1753. Roku 1894 iej opravovali a uvnitř vy- 
zdobili freskami. Původně byla u kostela jen dřevěná zvonice, do ní roku 1808 
přestěhovali z Janovlček zvony. Teprv roku 1816 vystavěli na západním prů- 
čelí věž zděnou. Kostel nevyniká svou stavbou, ani nemá pozoruhodnějších pa- 
mátek. Zařízeni kostelní jest 7 XVIII. věku. většinou z XIX. věku. Nejstaroby- 
lejšími památkami kostelními jsou zvony. Dva jsou ze XIV. věku se stručnými 
latinskými nápisy zbožnými, třetí z roku 1600, s erby Berků a Trčky, mnoho- 
mluvné oznamuje, že slit byl, když Markyta Berková Trčkovna z Lípy, pozůstalá 
vdova po dobré a slavné Jeho milosti paměti, urozeném panu Vácslavovi nejstar- 
ším Berkovi z Dtíbé a Ldppého a na Rychmburce, nejvyšším komorníku králov- 



ství českého, a Lev Buryan Euzebius Berka z Duibé a Lippého. jejich syn, na ten 
čas léta nemající, měli toto panství, i že svrchuipsaný Vácslav nejstarší Berka 
z Dube 10. července právě roku 1600 život svůj dokonal. 




KOSTEL V RYCHMBURCE. 



Na hřbitově zajímá nápis náhrobku Jiřiho Tadyáše Krále, známého 
ryohmbuTSkéiio purkrabího a pak direktora, jenž řídil panství v pohnutých do- 
bách selských bouří a zemřel, jak nápis ten hlásá. »loho času, jak poddanost a 
víra svobodu činila.« 




RODNÝ DIM AD. HEYDUKA V RYCHMBURCE. 

Při hřbitovní zdi jsou 4 kaple evangelistů. 

Ulice od kostela vede k panskému dvoru. Brána jeho jest opatřena znaky 
Berků z Dube a Trčků z Lípy a deskami s nápisy, že Vácslav Berka z Dube 
a Lippého dal to dilo dělati roku 1584. Druhá deska připomíná jeho manželku 
Markétu. A další deska oznamuje, že Vácslav Berka založil a František Antonín 



- 122 



hrabě Berka pak po ohni lidem způsobeném roku 1681 znova vystavěl tento 
dvůr. Na budově samé jest nápis: Václav Berka 1586. 

Ulice ostře zahýbá se do městečka 1 , jež z původního předhradí rozšířilo se 
■po výšině i dolů v podzámčí a časem vyměnilo staré své jméno Předhradí za 
Rychmburk. 

Na rozcestí u hostince Na Sklenářce povšimneme si sousoší z roku 1737. 
Vyhledáme ještě nedaleký rodný dům básníka Adolfa Heyduka a jsme s pro- 
hlídkou Rychmbiwka hotovi. 

Znak méstyse Rychrníburka jest modrý štít s městečkem ohrazeným, za 
nímž jest kostel a hrad. 




RYCHMBURK- 



Na náměstí jest socha sv. Tadeáše. 

Dle sčítání lidu z roku 1900 měl Rýcnrnlbutk v 152 domech 1071 oby- 
vatel. 

K místní obci Rychmburku náleží Dalletice, Dolívka, Lešaniy a Lažany. 

Lešany rozkládají se jižně od Ryclnnburka poblíž místní tratě poličsko- 
skutcéské. jež má u Ryclmiburka nedaleko DaJetiokého dvora nádraží. U Lešan 
jsou při Hesinském lese čili Spálené sasec samota liesiny. též ovčin Ochoz a 
myslivna Vochůzka. 

Dal etice stávaly již v XIV. věku. Ves zašla v době pobělohorské. 
Vrchnost rychmtoarrská přesídlila poddané daletické jinam, usedlosti zbořila 
a ves změnila roku 1651 v panský dvůr. Roku 1698 připomínají se tu jen dvůr, 
panská hospoda a kovář na Dolivce. Dosud v polích poblíž silnice se ukazuje, 
kde bývaly sklepy jednotlivých statku zaniklé vesnice. 



123 - 



K Daleticům pa>třiilla hospoda D o 1 i v k a. pojmenovaná prý odtud, že ro^ 
botníci, když rozváželi rycbmbursiké pivo, upili ze sudů a dolívali tu sudy vodou. 

Silnice obtáčí rozsáhlý sad panského dvora, ohraničený živým pilotem. 
Stinné stromořadí vede od ní k rozsáhlému dvoru. Když hrad rychmbursiký 
byl pobořen, bydlívali úředníci panští v daletickém dvoře. 

A dál běží silnice na pokraj výšiny k samotě O v č i n u, nazvané po pan- 
ském ovčinu. Také larn bývala ještě v XIV. věku osada Bezděcí. Registra si- 




POD RYCHMBURKEM. 



rotčí z roku 169b připomínají Bezdéčí, ale byl to jíž jen ovčín, bydlelo tam kromě 
starého vrátného 5 podruhů, z nichž jeden byl ovčákem. Od bezděčského 
Ovčína svažuje silnice topolovým stromořadím po příkrém svahu v úvaJ a ztrácí 
se v polích k Raně. Od Ovčína jest značná vyhlídka k jihozápadu. 

Pod rychmburským hostincem Sklenářkou blýští se hladina rybníka Spá- 
livce, do něhož byl Husity vmeten popel opata podlažického, jejž na poli Ohmel- 
ništi upálili. Pří rybníku běží silnice k Lažanům mimo kapličku sv. Josefa. 



Lažany jsou památná a starobylá vesnice. Jménem svým připomíná 
obyvatele lázu, jenž mezi Vraelavskern a Chrudimském se rozkládal, jako zase 
nedaleké obce Podlažice obyvatele pod lázem a Z a lažany obyvatele za tázein 
tímto usedlé. Nejstarší zpráva o Lažanech jest zachována z roku 1392. V tětíh 
dobách i pak nepřetržitě až do XIX. věku byla obec tato v panství ryohm- 




U DOLO. 



burském. <> starobylosti Lažan svědčí i kostel jejich, jenž byl původně /bu- 
dován ve slohu románském. Stojí tento starobylý kostel sv. Vácslava na ko- 
pečku nad dědinou, obklíčen silnou zdí svého hřbitova, němý svědek staletých 
dějů, výmluvný svými památkami. 

K presbyteři přiléhá sakristie, stará to kaple. Lidové podání vypravuje, 
že sakristie jest starým kostelem a že nynější kostel teprv později byl k ni při- 



stavěn. Jisto jest. že ze starého kostelíka, když již nepostačoval, povstalia sakri- 
stie, jež byla slohové přizpůsobena novému kostelu, na počátku XIV. věku 
slohem gotickým vystavěnému. V sakristii zachován jest úpravný náhrobník 
z roku 1601, hlásající, že v této kapli leží sedmero dítek, 3 synové a 4 dcery, 
všeckno v mladém věku skrze smrt z tohoto světa sňatých, urozeného pána 
Vácslava Berky z Dube. Touto kaplí býval vchod dlo hrobky Berkovské, ale 
byl v XIX. věku zazděn. Ve zdi presbyteře jest zasazen jiný památník, vý- 
borného sochařského díla, na němž spatřuje se v červenavém mramoru vyte- 
saný reliéf rytíře, hledícího v právo k oltáři na kříž. Obšírný nápis uvádí, že 
tento pomník Zdeňkovi Berkovi z Duibé, z Liippého a na Rychmburce, někdy 




KRAJINA U DOLD. 



soudci zemskému, panu otci svému milému, jenž jest umřel 23. září 1572, učiniti 
jsou dali synové jeho, Vácslav Berka z Dubě a na Ryohmburce, nejvyšší ko- 
morník království českého, Zbyněk Berka, arcibiskup pražský, Zdeněk Berka 
z Dube a na Meziříčí, císaře Rudolfa II. radda váleční, Ladislav Beťka z Dube 
a na Meziříčí a Jaroslavicích, nejvyšší komorník moravského markrabství, a 
že tu jest pochován se svým synem Heymanem a dcerami Kateřinou a Annou. 
Před oltářem hlavním sv. Vácslava plíseň povléká řadu náhrobníků -pánů 
rychmburskýcb z rodu Šťastných z Valdštýna a na Skalách. Pochováni tu byli 
Jindřich, jeho choť Markéta z Vartemberka, pak Vilém Šťastný z Valdštýna a 
jeho dcery Anežka a Kateřina, též Karel Šťastný z Valdštýna. 

Při pobočních oltářích sv. Jana a sv. Víta jest vykládaná dřevěná kaza- 
telna ze XVII. věku. 



Vchod z kruchty do velké věžní komory jest opatřen znakem Berků z Du- 
bě a nápisem, že Vácslav nejstarší Berka z Dubě dal roku 1599 tuto komoru 
zříditi. Klenba jest pomalována a na zdech jest 6 erbů šlechtických. Dle lido- 
vého podání byly prý ve věži této zbrojnice a pokladnice pánů rychmburských 
po dobytí Rycbmburka Sirotky. 

V kostele ještě zasluhuje povšimnutí starobylé sanktuaTdum a rozmanité 
kousoly žeber. 

Hlavní oltář má obraz sv. Vácslava ze XVII. věku 

Věž končila roubením devítibokým, na němž týčil se vysoký krov věže. 
Pokrývali ji roku 1769. Dřevěný srub její byl roku 1836 odstraněn. Ve věži jest 
zvon z roku 1600 s obšírným nápisem, že byl slit za držení panství rychmbur- 




RABOUŇSKÝ KOPEC S VALY. 



stého Markétou, vdovou Vácslava nejstaršího Berky z Dube. a jejich nezletilého 
syna Lva Buryána Berky z Dubě i že Vácslav Berka z Dube 10. července 1600 
dokonal svůj život. Druhé zvony jsou z let 1481. 1666 a 1S65. Umíráček nemá 
nápisu. 

Lažanský kostel býval farním, připomíná se již roku 1350. V XVII. věku 
stal se filiálním do Skuče. Sakristie jeho jest z XIII. věku. loď a presbyteř 
jsou ze XIV. věku, předsíň ze XVI. věku, brána hřbitovní se soškami sv. Vác- 
slava, Josefa a Jana Nep. z druhé polovice XVIII. věku. 

Malebný jest úval při Rycfmiburskéin čili Krounském potoce od úpatí 
vrchu, na němž stojí ryobmburský zámek, dále na sever k Dolům. Snadno jest 
přístupný silnici od Lažan k Bílému koni. Rada osad provází toto údolí, rozklá- 
dajíc se při něm nebo na stráních kopců, jež je svírají. Mezi nejstarobylejší obce 
v této části oíkresu skutečského náleží místní obec Hněve tice, k níž patří 
li o rek a Z hoř. Na opačné straně úvalu jsou místní obce Lhota a U 1 u- 



— 127 — 



boká. K Hluboké náleží Střítež. Hluboká patřívala do panství rychmbur- 
skébo, košumberského a hrochovotýneokého. V košumberskč části její býval 
dvůr s kaplí. Dvůr zrušili v XVIII. věku. Oltář z této kaple přenesli r. 1784 
do peráleckého kostela. 

Doly jsou severněji roztroušeny v klínu, jejž tvoří Krounský potok a 
Novohradka. K Dodům náleží Brdo, Dolany, Hlubočice, Chlum, Rabouň a 
Rvasice. 

Dolany jsou v úvalu Novohradky. Poblíž Dolau ukazují se v pískov- 
cových skalách sluje Pivnice čili miaštale Zižkovy, v nichž prý se skrývali 
lidé před šiky Čížkovými a i v pozdějších 'dobách válečných. Severně od Dotan 
rozkládá se na návrší Chlum. Pod kopcem při mlýně jsou ChlUmčice. 
V úvale leží Hlubočice. Rabouň, na výšině zbudovaná, památná jest 
svými rozsáhlými valy, jež lidové podání spojilo s východočeskou výpravou 
Zižkovou. Na Rabouňském 
kopci za těmito valy prý 
se hájili lidé z vůkolí před 
husitským vojskem a. pro- 
tože se ubránili, říká se 
Rabouň nedobytná. Neda- 
leko té osady ukazuje se 
u Bílého koně Zižkův stůl. 
nasypaný pahrbek, kdež 
prý Zižka tábořil. 

Jižně od Raboimč 
poblíž pravého břehu po- 
toku Krounskélio stojí na 
návrší Brdo, jež má 

školu, a severovýchodně v úvalu téhož potoka Doly se svým mlýnem. V Do- 
ieuh býval panský dvůr. jenž byl v XVIII. věku zrušen. Doly mají školu. Vět- 
šina těchto osad připomíná se již rotou 1392 v panství rychmburském. 

Zvláště u Dolů jest úval malebný. Vněm Novonradka přijímá Krounský 
potok pod samotou Janovičkami. 

J a n o v i č k y patří ke Košumberku. Na pokraji lesů stojí na výšině opo- 
dál levého břehu Krounského potoka janovičský kostel Zvěstování P. Marie. 
Býval v XIV. věku farním kostelem. Fara zanikla asi v XV. věku. Pak byly Ja- 
novičky filiálními do Skuče. Ještě v XVII. věku stával severněji od nynějšího 
kostela starý kostel v slohu románském. František Antonín Berka z Dube na- 
řídil dědici svému v závěti roku 1706 stavbu nového kostela. Štěpán hr. Kiuský 
dal v letech 1741 až 1746 zbudovati nový kostel. Zbytky stavby starého ko- 
stela a kryptu jeho objevili roku 1847, když bourali dřevěnnou zvonici. Ze sta- 
rého kostela zachovaly se pouze křtitelnice, hlavice sloupu a svorník. Hlavní 
oltář nynějšího kostela pochází z roku 1753. opatřen jest obrazem Zvěstování 
P. Marie, malovaným r. 1748 a opraveným roku 1S29. Starší jest postranní 




(VIČKÁCH. 



L28 



oltář skládací s obrazem P. Maric a na křídlech s obrazy sv. Jana Ev. a sv. 
Vácslava. Rychrnburský licjtniau Jan Vrochyně z Reptu pořídil roku 1649 tento 
oltář. V kostele jest několik podobizen jezovitň chloumeckých. 

Liidiové podání vypravuje, že jedna šlechtična z rodu Berkův oblíbila si 
chudého pastýře nebo panoše a byla za to dána svým otcem do kláštera, ko- 
nečné palk za živa zazděna v kryptě pod tímto kostelem. Když pak se na Rychm- 
bmrk doneslo, že dobří liidé dávali jí tam skulinou jídla, dal prý ji otec zazdíti 
na hiadě Rychmburku. Dle jiné pověsti dala prý se sama za pokání zazdíti a 







KOŠUMBERK OD LUZE. 



odkázala své dědictví kostelu v Janovičkách a chudině. Až do roku 1784 byla 
chudým vystrojována vždy v den Zvěstováni P. Marie hostina v Janovičkách 
nákladem vrchnosti rychmburské. Úředníci panští rychmburští a duchovní 
skutečtí sami přisluhovali tu chudině a častovali ji polévkou, hrachem, krupkami. 
masem a bochníky. A zpívala se za starodávna na panství rychmburském 
písnička: »Z vysokého rodu byla ta první slečna Berková, v rozkoši jsouc vy- 
chována a v žalosti pochována«. Roku 1784 tato fundace byla dána milosrdným 
bratřím do Prahy, by za to léčili 4 chudé nemocné z panství rychmbUTSkého 
zdarma. 

Jedoucím od Dolů k Střemošnici objeví se průlinou, již údolí Novohradky 
tu tvoři, na ráz na vysokém chlumu toraid K o š u ni b e r k. 

Poblíž hradu Košumberka ukazuje se vršek ohrazeny valem, Na komárce. 
Tam prý stává! hrad, nežli byl vystaven Košiiiuberk. Dle jiné pověsti býval prý 
Na komárce panensky klášter. 



— 129 — 



Nejstarší zachovaná zpráva o hradě Košumberku jest z roku 1318. Tehdy 
seděl tu Ojíř z Košuimberka. Jeho vdově pak, jež bydlela se svými sirotky 
na Košumberce, Bohunek z Popovce uchvátili hrad. Pravděpodobně hrad zůstal 
v jeho držení a přešel na jeho dědice. Nasvědčuje tomu zpráva, že roku 1372 
od Diviše z Popovce koupili hrad Košumberk, městečko Luži a celé panství 
košumberské Diviš, Msfclav, Je šek a Slavaita z Chlumu. 

Rod Slavatovský byl majetníkem hradu Košumberka po mnohá staletí. 
Po Divišovi z Chlumu nabyl panství košurnberského Jindřich Lacembok z Chlu- 
mu a Košumberka. Roku 
1406 seděl na tomto hra- 
dě Jan z Chlumu. Na po- 
čátku XV. věku patřil Ko- 
šumberk Lacembofcovým 
synům Janovi, Vilémovi, 
Divišovi a Benešovi z 
Chlumu, kteří všichni při- 
lnulí k husitství. 

Jan z Chlumu a Ko- 
šumiberka byl věrným pří- 
telem Mistra Jana Husa, 
provázel ho do Kostnice 
a byl svědkem jeho smrti. 
Není divno tedy, že Jan z 
Chlumu byl mezi přední- 
mi účastníky památného 
pražského sněmu svato- 
jirského roku 1415 i že 
súčastnil se protestu če- 
ské šlechty proti upálení 
M. J. Husa. K němu 
přidružili se oba bratři Vi- 
lém a Diviš z Košumberka. 
Tiiito oba bratři obdrželi při 
rozdělování statků rodo- 
vých zboží košumberské, 
jež zvláštní přízní a štěd- 
rostí krále Vácslava IV. bylo již roku 1411 rozhojněno některými vesnicemi, jež 
s Popovcem jako od úmrť po Ješíkovi připadly na krále. Roku 1417 byly králem 
některé vesnice manské, jež patřívaly Ješíkovi z Popovce s manstvím a služ- 
bou k hradu Vyšehradu, svobodně vloženy v zemské desky Vilémovi a Divišovi 
z Chlumu. Při rozdílu statků patřily k hradu Košumberku dvůr košumberský. 
městečko Luze, vsi Voletice, Zdislav, Štěnec, Jenšovice, Martimice, Ostrov. 
Svářen, Domoradice, Poipovec, Mentour a jiné. 




NA KOŠUMBERCE. 



- 130 - 

Ve vojnách husitských působil Vilém z Chlumu a na Košumberce. v 
tedy bráti za bernou minci vypravování, že Zižka rozbořil Košuimibeťk. \ ilém 

z Chlumu byl roku 1422 \ poselstvu knížete Rorybuta, jež listem ze -4. listopadu 
1422 osvědčilo ochotu markrabímu braniborskému Frydryohovi, uzavříti pří- 
měří. Roku 1423 zapsal Vilém věno své manželce Markétě ze Stráže a na Ko- 
šumberce na svých statcích. Zemřel pak roku 1434 za moru. Vdova jeho žila 
svá léta vdovská se svými syny Slavatou a Jenem na Košumberce. 

Diviš z Chlumu, horlivý stramiík Jiřího Poděbradského, přežil svého bra- 
tra Viléma, jehož syn Slavata stál za jedno se svým strýcem Divišem. 

Když rod Viléma z Chlumu vymřel v jedné své větvi tímto Slavatou a 
druhou větví přenesl se na jiné statky, hrad Košumberk s celým panstvím zů- 
stával v rodě Divišově, jehož syn Jan z Chfanu, pán vcimi rozšafný a práv 
znalý, držel Košumberk na konci XV. věku i bojovali při straně Jiřího Podé- 
i radsikóhO', pobyl nějaký čas v zajetí brněnském, ale roku 147n. když veřejná 

ost byla nařízena k obhájení království, byl vyslán s lanem Kostkou z Po- 
stupk a jinými k zřízení tohoto pote. 

Po něm nabyl Košumibeťka jeho synovec Slavata z Chlumu, jenž 
též v komorním soudě a úéasťníval se při různých právních jednáních. 

Zůstavil panství košumberské svému synovi Divišovi z Chlumu, horlivému 
přívrženci fednoty českobratrské. Diviš byl sice v odboji itavi otikráh' 

Ferdinandovi I. mezi direktory, ale přijat byl na milost, nicméně přece musei 
postoupiti králi hrad i panství Kostelec a i. a uvésti statky Košumberk a Chlum 
v manství. Roku 15n7 byl na sněme ustanoven mustrherem vojenského lidu proti 
Turkovi a také hejtmanil kraci chrudimskému. Král Maximilián vybavi 1 mu pan- 
ství košumberské z manství. 

Když 18. července 157.1 hrom uhodil do starožitného hradu Košumberka 
a vypálil, Diviš z Chlumu vystavěl nákladné a okázale zařídil nový zámek, v 
němž vyhradil Jednotě bratrské ipokoj bratrský a škálu. Práce veřejné zabíraly 
i mnoho času pánovi, takže pro své hospodářství si zařídil nově zvláštního úřed- 
níka čili hejtmana zámeckého a jemni podřídil hradní úřad hospodářský. Diviš 
Slavata z Chlumu a Košumberka dokonal roku 1575 a byl pochován ve středu 
po sv. Bartoloměji v městečku Luži v kostele. A Bratři Boleslavští jej pochovali 
■ /Hatili v něm horlivého přívržence a mocného ochrance. 

Mnoho lidu na košumberské m. podlažiekém a ohroustovidcém panství se 
hlásilo k Jednotě bratrské. Z Chrasti chodíval jeden ze si uších bratří každou 
neděli na zámek Košumberk a řídil tam duchovní cvičeni. 

Po smrti Divišově rozdělili si' jeho synové Vdám, Jindřich. Albrecht a Za- 
:haryáš o statky- rodové. Jindřich obdržel KošuimbeTlk. Matka jejich žila se 
svými dcerami na tomto hradě. 

Jindřich Slavata z Chlumu a Košumberka byl horlivým příznivcem Jed 
noty bratrské. Vzal též svého poručence, potomního válečníka Albrechta z Va!d- 
štýna k sobě na Košumberk a tu jej dal vzdělávati \ učení českobraitrsl 
uměl 'iiirm též si synem svého poručnúlka Divišem Laoembokem Sla 



131 - 



z Chliiirou a bratrancem Divišovým Vilémem Slavatou z Chlumu a K-i >umberka; 
Albrecht i Vilém odpadli 'později od viry c-tcovské. 

Po smrti Jindřicha Slaivaty spravovala panství košumberské jeho vdova 
Kuňka Slavatova, rozená Černčická z Kaoova, se spofaporučniikem Albrechtem 
Slavatou z Chlumu za svého syna Diviše Lacemiboka z Chlumu, jemuž Jindřich 
byl památnou závětí svou roku 1597 zůstavil toto' panství. 

Diviš Lacembok daroval Lužským radnici a veškeré její příslušenství, též 
krámy pekařské v náměstí, obchod solí a železem, vinný šenk a platy z vín, 
z váhy obecní a j. i potvrdil jim v pondělí den sv. Antonína roku 1605 jejich 
výsady, zejména dání majestátu, jejž jim král Maximlián byl na přímluvu Jim- 




BRÁNA NA KOŠUMBERCE. 



dřicha Slavaty dal. Diviš Lacembok opevnil, dostavěl a ozdobil hrad Košům - 
berk. Lnžští vzpomínal rádi vlídného pána pak v dobách pobělohorských, jak 
on a jeho předkové přáli Luži a mívali z toho potěšení, když městečko kvetlo 
a z toho také do mu košumberskému netoliko čest. ale také užitek všemu panství 
a okolí pocházel, neboť mnozí se sem jako do komory utíkali. 

Za účastenství ve vojně české byl Diviš Lacemibok z Chlumu v květnu 
roku 1623 odsouzen a bylo mu též panství košumberské skoníiskováno. Dříve 
nežli byl rozsudek vyřešen, zemřel pan Diviš. Pochovali jej v bratrském kostele 
hížském. Teprv po jeho smrti přišel královský komisař Jáchym Slavata z Chlu- 
mu na Košumberk. Vy chovanec košumberský, Vilém Slavata z Chlumu vyžádal 
si postup panství košumberského, by nevyšilo z jeho rodu. Roku 1623 kýlo mu 
panství toto postoupeno. Slíbil sice poddaným, že bude jim »milostivým pánem 
a ochráncem a, nerci-li pánem, ale otcem « a že je při starobylých povinnostech 



132 — 



zanechá, ale brzy skutky vyvrátil tyto sliby. Sotva že měl panství několik ne- 
děl, rozkázal košumbcrskémM hejtmanovi, by poddaní přestoupili ke katolictví. 
Jezovity na panství posílal, kteří vystupovali neobyčejně příkře. Vilém Slavata 
žalářováním hleděl n poddaných přivoditi změnu víry. Všichni konečně poslechli, 
jen čtyři ještě váhali, totiž Ziikrnund Hrušovský, Mikuláš Sárovec, Jan Aksamit 
a Vavřinec Karlík. Byli pak mnoho neděl zimou a pak hladem trápeni a zámecký 
purkrabí s jezoví tou hrozil jim trápením ještě těžším. Aksamita dále věznili, 
Šárovce zavřeli do smrduté místnosti a Hrušovského do komína. Karlík skonal 
ve vězeni a ostatni po trápení, více než dvacítinedělním, byii pokutováni a do 

Polska vypuizeni. Též jiní 
z panství muselii pro- víru 
opustiti panství a odebrat 
se do exilu. Zámecký hejt- 
man přísně hrozil podda- 
ným, by chodili ve svátky 
církve katodické k zpově- 
di a přijímání pod jednou 
způsobou. Neobešlo se to 
bez odporu a dlouhého 
zdráhání. 

Vilém Slavata odňal 
Luži veškeré výsady a 
teprv zase roku 1631 vy- 
mohl jim na Ferdinandu II. 
výsadu celní a mýtní a 
také poddaným vesni- 
ckým ulevil. 

Panství košumbcrské 
mnoho trpělo tehdy voj- 
sky. Nový majitel, Jindř. 
Vilém Slavata z Chlu- 
mu napomáhal povznesení 
živností a obchodů v Luži. 
V těch dobách bylo zase konání soudů přeneseno z hradu Košumberka na rad- 
nici lužskou, jak bývalo za starodávna. Sond trestní zůstal v Luži do roku 1765. 
Ovdověv, oženil se Jindřich roku 1650 s Marií MaximiHánou Evou ze 
Žďáru, jež, když choí její roku 1654 a dcera její, jeho> dědička, roku 1657 ze- 
mřeli, nabyla košumberského panství. Znova provdala se roku 1656 za Fran- 
tiška Kryštofa svob. p. Hieserla z Chodův, záhy však ovdověla pobožná tato 
paní. Chytří rádci její dovedli využitkovati jejího náboženského citu a man- 
želského neštěstí. Roku 1667 založila kapld na Chloumku. Roku 1669 přišli na 
zámek košumberský dva jezovité královéhradecké koleje a trvale již zůstali. 
Oni i jejich nástupce P. Had dovedli horlivé pracovati pro svůj řád. Maric Eva 




NÁDVOŘÍ KOŠUMBERKA. 



— 133 — 



Hieseriová dala zříditi kol kaple chloumecké 8 kapliček a ambity, roku 1678 
zaiožila při ní residenci jezovitskou. Založení bylo konáno u přítomnosti arci- 
biskupa pražského okázale a slavnostně. R. 1678 darovala jezovitům tuto kapli, 
některé nemovitosti i zajistila jim na panství košumberskčm značný peněžitý 
obnos. Roku 1682 na podzim byla residence již dostavěna. Zase konána veliká 
slavnost. Roku 1683. dne 9. července, odstěhovali se jezovité z Košumberka 
do residence. Roku 1684 v únoru opustila Marie Eva Hieseriová hrad Košum- 
berk a přestěhovala se do »domečka« poblíž chloumecké kaple a po smrti své 
jedmé dcery Františky darovala jezovitům hrad Košumberk. Luži, veškeré 
dvory panské á vsi tohoto panství a 
založila roku 1690 na Chloumku ve- 
lJký kostel. Téhož roku skonala, ne- 
dočkala se dokončení stavby. Jezo- ^í>- ; ci- 
víte slavně pochovali svou dobrodi- 
telku obětavou. 

Stavše se majiteli panstva, tím 
větší činnost protireformační vyvíjeli 
v něm. Všemožné úsilí věnovali zve- 
lebení návštěvy Chloumku a vyvi- 
nuli činnost velnri dobře promyšle- 
nou a rozvětvenou, jež neminula se 
s kýženým výsledkem a splnila přání 
a tužby jejich řádu. Roku 1696 dobu- 
dovali kostel na Chloumku. Chlou- 
mek stal se vyhledávaným a oblíbe- 
ným místem poutním. 

Bullou papeže K Limem:; \l\ . 
byl reku 1773 zrušen řád jezovitský. 
Také byla zrušena residence na 
Chloumku. Statky řádové obdržel 
fond studijní. 

Roku 1807 Leopold svob. pán de Laing koupil panství košumberské, jež 
pak roku 1826 bylo prodáno Karlu Maximilianu z Thurn-Taxisů. 

Příkrou cestou po stráni vystupujeme k rozvalinám památného hradu. Po- 
hodlnější přístup jest od Luze poblíž budov královského zemského sanatoria. 

Při hradě býval dvůr, jenž byl v XVIII. věku zrušen. Tehdy byla u hradu 
zřízena ves Košumberk dle soustavy Raabovy. Na předhradí jest pivovár 
a hospodářské budovy. Na nádvoří roste lňiduše, dobře známá četným návštěv- 
níkům košumberským. 

Rozmanité nápisy vlastenecké upomínaií v předhradí na památný zaká- 
zaný tábor, chystaný na 5. červenec 1868. 

Cesta zahýbá do příkrého kopce k vlastnímn hradu stavením, jež bylo 
asi v XVII. věku vystavěno. Budova tato byia ozdobena rustikou. má v severo- 




\f:X HRADU KOÍVMi^RKA. 



134 



západním průčelí nad dvojitými okny úpravný štít ve slohu renaisančním. Na 
Korouhvičce střešní spatřuje se vysekaný zuaik Slavatovský. Zajímavý jest též 
starobylý chrlíc na této budově. 

Brána vítá chodíce znaky Slavatův a Zerotínův a začáteční písmena na 
ní vytesaná připomínají mu, že Diviš Lacembok Slavata z Chlumu aKošumberka 
a jeho chof Veronilka Slavatova ze Zerotína zvelebili toto své starodávné sídlo. 

Podjezd uvádí v malé nádvoří, jež při prvém poschodí staveni předního 
jest obtočeno pavlačí, z níž vcházelo se do sálu a hostinských místností a malou 
brankou do vlastního hradního' nádvoří. Hradba odděluje od tohoto dvora vlastní 
nádvoří hradní. Po levé straně vjezdu hradního šklebí se v této zdi střílna, jíž 
zajisté nejednou dostalo se nezvanému hostu uvítání nemilého. 




, ÉĚSĚá 

VÝHLED Z KOŠUMBERKA NA SANATORIUM A CHLOUMEK U LUZE. 

Od hlavního vchodu hradního rozkládá se náhradí, jež lemují vůkol samé 
zříceniny. 

Hrad Košurnberk byl založen před rokem 1318. Tento starý hrad byl 
vybudován na vrcholu čedičového chlumu. Na jilio-západě chránila jej silná věžo- 
vitá stavba. Od ní na severozápad 1 se rozkládaly stavby hradní, důkladnou zdí 
opevněné. Na jin a východ od vlastního hradu bývalo nádvoří, snad starobylé 
píedhnadí, obtočené hradbou, již bašty sesilovaily. Nejpříkřeji svažuje se ch!um 
k západu a jihu. 

Brzy po roce 1560 Divíš Slavata z Chlumu a Košumberka jal se přesta- 
vovati hrad. Po ohni. jenž v červenci roku 1573 za hromobití zničil Košumberk. 
by! celý hrad znova opraven a rozšířen rozsáhlým novým zámkem, jenž by! 
již roku 1623, zaujal severní, severovýchodní a severozápadní část chlumu hrad- 
ního, připojoval se k severní straně starého bradu a. rozkládaje se k severo- 
západu, mířil volným nárožím k severu. Bylo to důkladné, v nádvorni straně 
loggiemii opatřené stavení. Celé náhradí bylp opevněno zdmi a baštami. Dosud 
s'ojí v jižní části hradu pevná ve/ vodárna. Při ni býval hospodářský úřad. 



Na Kcšuniiberce bylo v XVI. věkii mnoho pokojů a siní panských, vyzdobe- 
ných obrazy a koberci, zařízených úpravným nábytkem a nářadím, jak se na 
sídlo bohatého českého velmože slušelo a patřilo. V komorách ložních stávala 
lože s nebesy. V skříních bylo plno skvostných šatů choděcích, kožichy sobolem 
a kunami ipodšité, pláště aksamitové, kabátce zlatohlavové, brnění rozmanitá, 
zlacené třmeny, praporce válečné. Pán košumberský choval tu v XVII. věku 
také praporec bílý a žluitý s křížem červeným, pod nímž táhl a bojoval v ne- 
šťastné české vojně lid stavovský chrudimského kraje. V pevných komnatách 
a skiepeníoh velikých bylo tu dosti vhodného úkrytu pro< věci a klenoty vůkolni 
šlechty za vpádů nepřátelských a bouří domácích. V sirotčím sklepě byly bez- 
pečně uloženy majestáty Slavatovské a věci sirotků poddaných. Na hradě kc- 
šumberském žilo s panstvem četné komonstvo. V kuchyni panské vařilo se na 




POD LINDUŠ1 NA K03UMBf:RCh\ 



fj velkých a 6 menších kotlích a ve velkém kotli, na řetěze nad ohněm visícím, 
pro obyvatelstvo hradní. V stáji panské stálo vždy pohotově mnoho koní pan- 
ských a kočovských, vozy komorní a kočárky. Ve zbrojnici se napočítalo mnoho 
zbrojí rejtharsikých a vyzbrojil pro pěší, různé plechovnice, šurce, kyrysy, 
piechy zadní, oštěpy, pistolu í holstry, hákovnioe, sedla, rystunky, kůly stanové 
a jiné potřeby. A mezi pokoji nádherně zařízenými byl pokoj » škola « a prostý, 
jednoduchý pokoj bratrský. Tehdy byl Košumberk střediskem úředním i hospo- 
dářským celého vůkolí. K pánu hradnímu sjíždívala se vůkolni šlechta. Dostatek 
čeledě hradní i zbrojencň byl tu k obsluze a hájení hradu. Přicházívali mě- 
šťané lužšti a lid vesnický na zámek za různými svými záležitostmi. 

Ticho mrtvé sídlí v rozpadávajících se troskách hynoucího hradu. S prů- 
čelní zdi veliký nápis NA ZDAR! vítá návštěvníky, připomíná mu památný za- 
kázaný tábor košumberský. Z celého východu českého chystal se lid na tento 
tábor. Veliké množství občanů z okresů vysokomýtského, skutečského, hli- 



138 



neckého. poličského; litoiuyšlského, chrudimského a jiných shromáždilo se pod 
hradem Košumlberkem dne 5. července 1868 na tábor k úřadě o zvelebení ná- 
rodního blahobytu. Zakázaný tábor, jenž měl býti pod hradem na lukách Ha- 
dinoi, byl nahrazen produkcí zpěváckých spolků, jež se vyvinula ve skvělý 
projev lidu východočeského, hlásícího se k činnosti veřejné a o svá stará, ne- 
zadatelná práva. 

Nadšení tehdejší tlumočí též na budovách v pře ďh radí zachované nápisy: 
Kdo do pout jímá otroky, sám jest otrok. — Lepší žalář a okovy, nežli volnost 
otrocká. — U nás jde vše ráz na ráz. — Svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti 
každou. 

Roku 1900, dne 2. září, pořádali jsme tu tábor východočeského lidu, jenž 
v četných tisících shromáždil se v polích při lužské straně košumberského chlu- 
mu. Mohutnými slovanskými prápory pozdravoval omšelý, opuštěný památný 
hrad slavného českého rodu novou dobu českého lidu. 



T 



Ur. K. V. ADÁMEK: 

CHRUDIMSKO. 

Okres chrudimský náleží mezi největší a nejúrodnější okresy české. Na 
jihu sousedí s okresem nazavršským, na západě s čáslavským okresem. 
na severu s okresy přeloučským, pardubským a holickým, na severovýchodě 
s vysokomýtským okresem a na jihovýchodě s okresem skutečským. Nejse- 
vernějšími obcenii okresu chrudiniského jsou Bláto a Dubany, nejjižnějšími 
lirbokov a Skála, nejvýchodnějším Radim ia nejzápadnějšími obcemi Slouko- 
viíce a Licomělice. 

Okres chrudimský má výměru 30.733 hektarů. 

Poloha okresního města jeho jest velmi výhodná. Ačkoliv Chrudim lež: 
blíže hranici severní svého okresu, přece jednak železniční spojení, jednak hojná 
silniční síť umožňují snadné a rychlé spojení jednotlivých obcí okresu chrudim- 
ského s okresním městem. 

Většina plochy okresu chrudimského naleží do nížiny polabské, jen v jižní 
část jeho zasahuje českomoravská vysočina svými výběžky. Nejvyšších výšek 
dosahuje půda okresu chrudimského právě v jižní části jeho, zvláště Hrbo- 
kovským vrchem, jenž jest vysoký 565 m n. m.. a Kobylou nad Prachoviccmii 
Jo výše 535 m n. m. vynikající. Odtud klesá v západní části okresu půda ve 
směru k severu na výši 400 až 360 m n. m. V části této vynikají kopce Smrt 
u Pohledu do výše 459 m n. m. a Palác u Heřmanova Městec do výše 381 m 
n. m. V nejbližším okoJí Chrudimě jest nejvyšší polohou Králové hora, měřící 



386 m n. m. a Tři bubny, ležící ve výši 302 m n, m., poloha Na Skřivankách 
309 m n. in. a Pumberky 300 ni n. ni. 

Značně klesá půda v okolí Chrudimě a Heřmanova Městce. Heřmanův 
Městec leží ve výši 275 ni n. ni. V téže výšce udržují se polohy u Morašic 
a k východu přes Stolany a Sobětuchy k Markovicůni .a pak při samé jižní 
hranici přes Škrtaný a Kunčí a dále k severovýchodu -nad Vorlí a Vlčnovem 
až ipod Tři bubny a dále k Honbieům ,a pak jižně od Zaječic k Chrasti a Cha- 
eholieům. Nové rměsto Chrudimské má průměrnou výši 270 m n. m. Od Lhoty 
Rabštýnské zasahuje k severu úzký pruh do výše přes 300 m, jenž nad Sobě- 
tuchy dostupuje na 307 m ň. m. a Na Skřivankách poblíž Chrudimě na 309 m. 
Jiihovýchodně od Chrudimě dosahuje potahá U tří bubnů 302 m n. m. Pum- 
berky u Chrudimě jsou 300 m n. m. K severu klesá terrain pod 270 m, u Klešie 




CHRUDIM. 



a Bylan, Dřenic a Medlešic. Údolí Chrudimky směrem severovýchodním od 
Chrudimě přichází s výše 238 m u Kalouskova nad Tuněchody ipři stoku 
Chrudimky s Novohradkou na 220 m. Od hranice okresu s poloh mezi Sliati- 
nany a Chrastí snižuje se půda na sever a k severovýchodu. Směr přítoků 
Novohradky, od jihu přitékajících, naznačuje toto klesání terrainu. Chrast leží 
ve výši 265 m n. m.. Hrochův Týnec již jen 248 m, Kočí 230 m, Tuněchody 
227 m n. m. 

Hlavní vodou okresu chrudimského jest řeka Chrudimka. Teče celkem 
směrem severním, do okresu chrudimského přichází pod Svidinicí, úrodnými 
lány proniká u Slatinan, volně plyne k Chrudimi a za Chrudimí zahýbá na se- 
serovýchod k Tuněchodům, pod nčmi opouští půdu okresu chrudimského, jejž 
rozpolfuje ve dva díly. Z východní části okresu přivádí jí nejvíce vod Novo- 
hradka, jež pod Chroustovicemi vtéká do okresu tohoto a teče západním smě- 
rem a u Hrochova Týnce zahýbá se v severozápadní směr, jejž dodržuje až 
k svému vyústění u Lhoty tiřetiícké. Novohradka sbírá přítoky od jihu, z nich 
největší jest Zejbro, jež divokým úvalem razí si cestu od Kostelce Vrbatova 



- 138 - 

Podskalím k Chacholicům a, přijavši v Podlažicich potok Horečky, k severu 
pflyme pod Chrastí k Košicům a nad Hrochovým Týncem do Novohradky vtéká. 
Téměř souběžně s Zeúbrem teče Ležák, jenž v horním toku nad BLtovany 
sluje Holetíuka. Nad Zaječicemi vpadá do chrudimského okresu, u Restok 
obrací se k severu a pod Hrochovým Týncem vffévá se do Novohradky. Ostatní 
přítoky její jsou ještě Ježděnka a Kočský potok. Z levé strany vtékají do Chru- 
ďimlky Lhotský potok a nad Chrudimí nepatrný Jordánek. 

Ze západní části okresu chrudimského sbírají se vody v Bylanku. do níž 
ústí potok Markovický. isesífený Stolanským (potokem. Okolím Heřmanova 
Městce tekou potoky Rozhovický, KJeškký a Načešický. Do Klešickčho potoka 
přitékají potoky Podolský a ZdechovJcký. 

Rybníky jsou v okresu chrudimském u Podtažic. Kunčího, Heřmanova 
Městce, Chrudimě, Nabočau, Pochobrad, Stolan, Lánů a Lhoty. 

Z celkové plochy okresu chrudimského 30733 hektarů zaujímají pole 20.1 7s 
hektarů (6565%), lesy 5904 hektarů (1921%), taká 1760 hektarů (572%), pastvy 
a pláně 597 hektarů vl 94%) a zahrady 948 hektarů (308%). 

Obyvatelstvo okresu chrudimského zabývá se hlavně zemědělstvím. 
V Chrudimi, Chrasti, Hrochovu Týnci. Slatiinanech, Medlešicích. Heřmanovu 
Městci a j. jsou továrny, zejména v Chrudáiii cukrovar, pivovar, lihovar, to- 
várna na obuv, slévárna a j., v Slatinanech a Hrochovu Týnci cukrovary, 
v Medllešieíóh pivovar, v Heřmanovu Městci výroba obuvi a i. V okresu jsou 
velkostaitky slatinanský, heřmanoměstecký, meďlešický. hrotihovoitýnecký, ro- 
sický, chrastecký, přestavlcký. 

Lidnatost okresu chrudimského stoupá. Roku 1S90 bylo ve 4 městech 
n 46 venkovských obcích 5655 domů s 48.445 obyvateli (22.945 mužů a 25.500 
ženami), roku 1900 bylo napočteno 6026 domů s 50.130 obyvateli (23.791 muži 
a 26.339 ženami). Přibylo za toto desítiletí o 347% obyvatelstva (mužů o 3'68% 
a žen o 329%). Roku 1910 bylo napočteno v 6550 domech 53.089 obyvatel. 

Okres chrudimský jest ryze český. 

Roku 1900 bylo napočteno v okresu chrudimském 48.145 katolíků, 1220 
evangelíků. 751 židů, 14 jiných vyznání. 

Komunikační poměry json příznivé. Okresem vede trať severozápadní 
dráhy, jež vstupuje do něho u Podskalí a má v okresu chrudimském stanice 
Chrast. Zaječice, Slatinany. Chrudim a Medlešice. Z chrasteckého nádraží od- 
bočuje místní trať, jež má stanice v Chrasti. Rosicích a Hrochovu Týne!. Tarto 
trať iest odbočkou místní dráhy ebrudimskoheflické. kteráž vstupuje do okresu 
ii Boříc a má stanici v Hrochovu Týnci. I 'řeticich. Chrudimi, Bylameáh, Kle- 
ricích a Heřmanovu Městci. Od Přelouče vede místní trať podolská Heřma- 
novým Městcem k Prachovicům a Podolu. 

Nejstarší silnicí jest silnice od Vysokého Mýta, iež u Holešovic vstupuje 
do okresu a Hrochovým Týncem vede do Chrudimě a dál k Heřmanovu Městci. 
Od Pardubic Medlešicemi vede silnice jiná k Chrudimi a dál k Slatinanům a 
I.iikavictim. Silniční spojení má Chrudim přes Vestec k Tuněehodům, přes [opol 



- 139 



k Úřeticům, přes Vlčnov a Vorel k Chrasti a přes Lhotu Rabštýnskou k Seči. 
Mezi těmito hlavními směry jsou spojovací silnice, jež ve východní části okresu 
vybíhají z Chrasti Podlažieemi ke Skuči a k Luži, Rosicemi k Hrochovu 
Týnci a dál k Moravanům, Restokami k Přestavlkům, přes Horku na Žumberk. 
Ze Zaječic vede silnice k severu přes Nabočany do Vejvanovie, od ní odbočuje 
silnice přes Kočí k Topoli. Ze Zaječic k jihu vede silnice k Bitovanimi, Ze sla- 
tinaské sillnice jest spojení Kunčím k Vodí a dál ke Kočímu. Jiná silnice od 
Kočího vede přímo k Slatinanůni. V západní části okresu vede silnice ze Slati- 
nan k MarkO'VÍcům, od ní odbočuje u Pochobrad silnice přes Sobětuchy na 
Stolany a Morašice, odtud Janovicemi k Zbližňovicům a přes Pohled k Lhotě. 




CHRUDIM. 



Morašice jsou spojeny silncí s Novým Dvorem u Heřmanova Městce, od něhož 
jest silniční spojení na severovýchod k Rozhovicům, na sever přes Klešice 
k Jeztořicům a jiné přes Nákle do Svinčan, na západ silnice do Stojic, jiná do 
Licomělic, k jihozápadu přes Vižice do Sloukovic, na jih jednak přes Kostelec 
k Prachovicům a přes Nový Dvůr k Podolu a Hrbokovu. Od Nového dvora 
jest silniční spojeni přes Rozhovice do Duban, v Čepech odbočuje silnice k Dře- 
nicům a dál přes Medlešicc k Mlkulovicům a 'k Vestci. 

Město CHRUDIM rozkládá se na návrší nad řekou Chrudimkou i v nížině 
po obou březích této řeky. Vnitřní město jest nejstarší částí Chrudimě. K němu 
pojí se Nové město a pod návrším předměstí Janské a Kateřinské. K místní 
obci Chrudimi náleží ještě camoty Presy, Vlčí Hora. V Lindách. Pišfovy, Pod- 
hůra, Říšf, Markovice. Na Vrchách a Pumberky. 

Vnitřní město jest vybudováno na nejkrajnějším výběžku, jimž výšina od 
Tří bubnů a Vlčnova proniká směrem severozápadním a západním k Chru- 



140 - 



dimce, a bylo ochráněno jednak svahy dosti příkrými tohoto návrší, jež obtéká 
Chrudimka, rozlévající se v Chrudimi v několik ramen, a opevněno hradbami 
městskými, jež byly sesíleny četnými věžemi. Dosud se valná část hradeb 
a některé bašty zachovaly. Z věží zvláště vynikal vysoký, válcovitý, nahoře 
súžený cytadel, jenž pobMž FilišťJnské ulice sešitová! fortenskou stranu hradeb. 
Z předměstí vystupovalo se do Vnitřního města buď touto pardubskou fortnou 
nebo fortnou tmavou, na velkou podsíň do ulice Štěpánkovy ústící, a pak z Jan- 
ského- předměstí vozní cestou přes most poblíž nynější musejní budovy bránou. 

jež sestávala ze 3 věží 
za sebou po svahu stojí- 
cích. Při bráně byla bran- 
ka, jíž se vcházelo od ko- 
želužského mlýna. Od No- 
vého města bylo Vnitřní 
město odděleno také valy 
s hlubokým příkopem, 
jenž se rozkládal po Dláž- 
děném kopci (Na scho- 
dech) a odtud při horní 
chlapecké škole staré 
směřoval přes nynější 
Resslovo náměstí těsně 
za kostelem do nynější dě- 
kanské zahrady, v níž 
nejdéle se udržel a teprv 
při stavbě průmyslové 
školy a nynější arciděkan- 
ské budovy byl úplně za- 
sypán. Tento příkop byl 
na zevní své straně sesí- 
len nižším valem. Okrová 
Má bašta prachárna, na 
valech u zahrady klášter- 
ní zachovaná, a též menší bašta za děkanstvími jsou zbytky tohoto opevnění, 
iímž vcházelo se na Nové město Zižkovou věží. V nynější ulici Břetislavově bý- 
valy za bránou >-v dlážděui« tři brány, z nichž první byla spojena s někdejším 
hradem chrudimským a poslední byla osazena vysokou čtyřhrannou hláskou, 
jiež se r. 1717 sřítila. Z Kateřinského předměstí přicházelo se v tato místa po 
Dlážděném kopci (nynějších Širokých schodech). Celé Nové město bývalo opev- 
něno. Bašty a hradby nad Kateřinskou čtvrtí a val, položený zaihradami novo- 
městskými při cestě, jež od Tejneckia k silnici Topolské vede, jsou zbytky tohoto 
opevnění. Chrudimští opravovali často své hradby. Před vpádem uherského krále 
Matyáše byla opevněna podměsti chrudimská. Roku 1619 byly brány městské 




ARCIDRKANSKÝ KOSTEL V CHRUDIMI. 



— 141 — 

opevněny i věže nad nimi a nad pardubskou fortnou nově vzdělány a hradby 
spravovány. Věk XIX. nebyl hradbám a bránám městským ipřízniV. Byly zbo- 
řeny r. 1801 horní brána, r. 1803 menší horní brána, r. 1847 Zižkova věž 
s bránou a později části hradeb, překážející novým stavbám. 

Arciděkanský kostel Nanebevzetí P. Marie stál pří hradbách v bezpro- 
středním sousedství hradních budov. Pod jeho presbyteři byly ipři restauro- 
vání jeho objeveny stopy širokého a hlubokého, již zasypaného příkopu, jenž 
byl v témž směru jako podzemní vyklenutá chodba pod kostelem od oratoře 
k sakristii. Mezi tímto příkopem a oním zasypaným a zastavěným příkopem 
stávali hrad, kdež stojí bývalá chlapecká škola. Bezprostředně vedlie zasypaného 
příkopu byl proti hradu val a pahorek nyní již dávno odstraněný, na němž 
býval kostelníkův domek. Tento pahorek byl posledním zbytkem tohoto valu, 
při němž stávaly Zižkova věž a brána mezi touto věží a kostelem arciděkan- 
ským. Četné nálezy v okolí tohoto kostela svědčí, že na místě Vnitřního města 
bývalo starodávné hrad sté a sídliště. Pod stopami křesťanského hřbitova, jenž 
býval okolo nynějšího arcidékanského kostela, byly nalezeny střepiny popelnic, 
bronzové památky a j. , 

Nynější arciděkanský kostel byl původně hradní kaplí, jež pak byla pře- 
stavována a rozšiřována. Nejstarší částí tohoto kostela, z druhé polovice XIII. 
věku pocházející, byla podklenuta podjezdem* jímž se mohlo procházet a pře- 
jet na valy, takže kostel vynikal částečné presbyteři do prostory hlavní hradby 
a sliti kostelem P. Marie v hradbě. V XIV. věku byl beneficiem kláštera břev- 
novského, jemuž jej potvrdil r. 1379 biskup litomyšlský Albrecht ze Štern- 
berka a r. 1395 král Vácslav IV. Od r. 1350 náležel tento kostel s oběma dru- 
hými tehdejšími kostely tamními (sv. Kříže a dominikánským) k biskupství 
liíomyšlskému, r. 1416 byl nově posvěcen. V XV. věku stavěna byla k děkanské- 
mu kostelu loď, k níž pak byly přřbudovány dvě poboční lodě a pak velká sakristie 
a oratoř, a v XVII. věku hlavní průčelí s parapetem. Dříve míval kostel každou 
věž jinou, ona (hvězdárně bližší) slula černá nebo trubačka, druhá věží bílou. 
Po ohni c 1850, jímž též kostel byl poškozen, zahájeny přípravy k opravě a 
obnově kostela, jenž pak v létech 1857 až 1880 byl obnovován. Od r. 1894 jest 
v Chrudimi arciděkanství. 

Arciděkanský kostel čelí průčelím do náměstí hlavního, z něhož vede 
k němu schodiště. Parapet v letech 1727 a 1728 zřízený byl při obnově ko- 
stelní odstraněn. Nad vchodem hlavním jest tympanon. Střední loď vyniká nad 
poboční lodě a od průčelí k presbyterii stoupá a rozšiřuje se. Poboční lodě 
jsou od ní odděleny řadou pilířů a mají poboční vchody s předsíňkami. Oratoř, 
přistavěná k presbyteři, jest přístupna z presbyteře i z venku. Na protější 
straně presbyteře jsou síň, sakristie a stříbrná komora pro náčiní kostelní. 

Po levé straně předsíně průčelní jest kaple pro Boží hrob a po pravé 
straně schodiště na kruchtu. 

Hlavní oltář bohatě upravený ozdoben jest obrazem Nanebevzetí P. 
Marie, malovaným na sklonku XVII. věku nebo na počátku XVIII. věku. Dříve 



tu stávala archa ozdobné vyřezávaná s výjevy ze života P. Marie. Na hlav- 
ním oltáři jest umístěn obraz sv. Salvátora, pocházející prý ize sbírek Ru- 
dolfa II., r. 1648 švédskými vojáky v Chrudimi potupený, o němž století XVII. 
vytvořilo legendu zázračnosti, jež jest v předsíni kostelní znázorněna dvěma 
malbama. Za hlavním oltářem jest sanktuarium starobylé a u oratoře náhrob- 
ník kněze .lana. děkana chrudimského a opata kláštera slovanského, a křtitel- 
nice z r. 1462. reliéfy 14 světců a ukřižování Kristova okrášlená. 

V síni u sakristie jest epitaf Samuela Fontyna Klatovského z XVII. věku, 
v oratoři jsou tabulový obraz P. Marie z XVI. věku a jiné obrazy z XVII. a 
XVIII. věku. pohřební štíty, deska členů spolku literátského a j. 




ČÁST NÁMĚSTÍ V CHRUDIMI. 



Z oltářů pobočních vyniká v jižní lodi znamenitá památka staročeského 
řezbářství, archa s výjevy ze života P. Marie, pořízená na hlavní oltář v letech 
1512 až 152°, po r. 1646 přenesená do kostela sv. Michala a v XIX. věku opět 
do hlavního kostela vrácená. Při rozebíráni staré tuirfflby byla r. 1896 nale- 
zena vosková schrána s olověnou deskou a relikviemi z polovice XIV. veku. 
Obrazy, jež bývaly na zadních plochách křídel tohoto oltáře, jsou sřízimty 
a zavěšeny v lodi při postranním vchodu. V této lodi jest též nový oltář Jana 
Nepu ti inckého s ostatky sv. Vilktorina, v úpravě z r. 1772. V severní lodi po- 
boční jest starý oltář P. Marie, sestavený z nižných kusů, pořízených v XV. 
a XVI. věku. zejména s obrazem Madonny a soškami P. Marie a sv. Markéty, 
a novj oltář s .Jcnncweinovým obrazem sv. Františka z Assissi, též epitafy 



- 143 - 

Samuela Lagarina (t 1630), Tomáše Lvíka Domažlického a Matěji; Cyrila 
z Heinberka. Zbytků gotické kazatelny z XV. věku použito bylo r. 1869 
k úpravě nové kazatelny. Vnitřek kostela arciděkanského jest oolychromován. 
Soupisy z XV. a XVI. věku svědčí, že 'kostel měl hojnost cenného náčiní 
a nádobí, jež odkazy zámožných Chrudimauů bylo rozhojňováno. R. 16.30 dal 
děkan Cichovský ulíti z četných kalichů »bludařských« velikou monstranci. 
V XVIII. věku získány byly klenotnici kostelní mnohé nové kalichy a j. Mezi 
kostelními zvony jest velký zvon Domiukán. pocházející (dle zprávy Som- 
mierovy) z někdejšího dominikánského Mastera chrudimského. Ve vnější zdi 
kostelní jsou zazděny některé zlomky stavební, jež při obnově kostela bylý 



'■*■'' '— "" ' " '"-■'; - ^ ■■■■"■■*! 



SSS 



r '" _~~7 




VŠEHRDDV POMNÍK V CHRUDIMI 



nalezeny, a náhrobky knězi Jakuba Chrudimského (1513), děkana Pavla 
Žáka (1666) a j. 

Před arciděkanským kostelem uprostřed hlavního náměstí stojí sousoší 
se sloupem, zasvěceným památce Početí P. Marie, opatřené po stranách po- 
bočních a proti kostelu kašnami a na straně k poště oltářem se sochou P.Marie, 
umístěnou ve výklenku dolní částí pomníku, v jehož ostatních 3 výklencích 
jsou sochy sv. Šebestiána, Kateřiny a Michala a na nárožích mezi výklenky 
sochy sv. Dominika, Aloisa, Vincence a Jana Nepomuckého. Z kopulovité části 
sousoší vyniká vysoký oblačný sloup, ozdobený čtyřmi sochami světců, výše 
pak sochami Isaiáše, Mojžíše a Krista, nad nimi pak andělí a holubicí a nejvýš 
sochou Boha ctce. Tato část veliké skupiny znázorňuje Proměnění Kristovo. 
Celé dílo vzniklo v létech 1724 až 1732. 



Na náměstí stojí stará radnice s ozdobným průčelím, na jehož barokovém 
štítu po stranách věže jsou sochy Justitia a Canitas. Průčelní nápis domu ozna- 
muje latinsky, že tento dům nenávidí nepravých, miluje pokoj, trestá zločiny, 
zachovává práva, cti šlechetné. Z chronogramu nápisu nadprůčelního: CHRU- 
DIMENAE CIVITATIS ROBVR ET INSIQNE vychází letopočet 1721. Tehdy 
byla radnice upravována, ale zbudována byla již v polovici XVI. věku, jak 
arkáda nádvorní a zachované zprávy svědčí. Věž jest z r. 1S07. Nyní jest v bu- 
dově této okresní soud. 

V Chrudimi byl r 1765 zřízen kriminální soud, r. 1792 začala stavba trest- 
nice, r. 1857 a 1858 budován krajský soud, při němž jest starý vězeňský dům 
a kaple sv. Filipa a Jakuba. Na staveništi krajského soudu a v jeho sousedství 
byly nalezeny památky z rozbořeného kláštera dominikánského. Před kraj- 
ským soudem jest pomník chrudimského krajana Viktorina Kornela ze Všehrd. 

Městský úřad jest umístěn na náměstí v budově Občanské záložny. 

Na počátku Břetislavovy ulice jest na náměstí Rozvodovský dům s malou 
podsíní, s průčelím slohu empirového, uvnitř se stopami slohu gotického. Po- 
blíž tohoto domu již v ulici Břetislavově stojí proslulý dům Mydlářovský, zbu- 
dovaný Matějem Mydlářem v letech 1573 až 1576 slohem renaissančním, má 
v průčelí tři galerie nad sebou do uilice otevřené, reliéfy vyzdobené. Nad 
vchodem domovním nápis hlásá: Má láska jest, kdo přebývá v lásce, v Bohu 
přebývá i Bůh v něm. Léta Páně 1573.« Ve štítku jsou začáteční písmena za- 
kladatelova: M. M. Nad zadním dílem do mm vypíná se pětipatrový přístavek 
»hvězdárna«, jež vybíhá ve vysokou kulatou stepilou věž a malou čtyřhrannou 
věžičku, skytá na všechny strany rozhled po širém okolí města i po městě a 
jeho předměstích. 

Jdouce z Břetislavovy ulice po širokém schodišti na Resslovo náměstí, 
povšimneme si po levé straně školy staré, jež stojí na místě starého hradu 
chrudimského, a zbytků dvou hlavic sloupových, do její zdi zazděných. Po 
pravé straně jest budova dívčí školy, v níž bývalo nižší gymnasium. Upro- 
střed nad terasem schodiště stojí socha Kalliopy, získaná po požáru Národního 
divadla pražského. Mezi školami a kostelem arciděkanským jest park, za nímž 
stojí arciděkanství, odborná škola pro průmysl dřevařský a klášter kapucínský 
s kostelem sv. Josefa. 

Arciděkanství jest v Chrudimi od roku 1894. Nynější budova stojí na 
místě starého děkanství v XVII. věku zbudovaného. 

Klášter kapucínský byl založen roku 1656 a do roku 1665 vystavěn, roku 
1669 krypta dokončena. Před průčelím kostela jsou sochy Ecoe homo a P. 
Marie bolestná, na průčelí kostelním sooha sv. Josefa, vesměs z počátku 
XVIII. věku. Oltář hlavní jest opatřen pěkným obrazem Útěku sv. rodiny do 
Egypta. Jsou tu dva poboční barokní oltáře, v kapii loretánské malby Jos. 
Ceregeťtiho ze života P. Marie, v modlitebně za hlavním oltářem obraz sv. 
Trojice, v refektáři Poslední večeře Páně a j. Většina obrazů jest z XVIII. 



- 14:, 



věku. Pod kostelem jest Boži hrob v XIX. věku částečně přestavěný. Klášterní 
i arciděkanská zahrady sahají až k valům, v nichž zachovala se prachárna. 
Za klášterem jest na Novém městě Sokolovna a okresní dům. Mezi okres- 
ním domem a akademií obchodní stojí v starém hřbitově, nynějším parku 
kostel sv. Michala. V ulici za tímto kostelem jest novoměstská obecná a mě- 
šťanská škola. 




DUM MYDLAROVSKY V CHRUDIMI. 



Koste! sv. Michala byl zbudován na počátku XVI. věku (okolo roku 1520), 
roku 1610 byl požárem poškozen. Loď kostelní má v průčelí nad otevřenou 
předsíňkou veliké, částečně zazděné gotické okno s pěknou kružbou a na zá- 
věrečném kamenu kalich. Průčelí vrcholí v cimbuřovitý štít. Při poboční zdi, 
směřující proti budově akademie obchodní, jest zevní kryté schodiště kůrové 



- 146 — 

s obrubou kružbami gotickými vyzdobenou. Sakristie přiléhá z téže strany 
k presbytéři. 

Za starodávna bývala v kostele místo hlavního oltáře archa z hlavního 
kostela, teprv roku 1760 pořízen oltář nynější s Ceregettibo obrazem sv: Mi- 
chala. Poboční citaře jsou sv. Rusalie a sv. Vácslava z XVII. věku. Kazatelna 
z roku 1682 spočívá na vztýčeném lvu. Kruchta má starobylé pažení z XVII. 
věku. Zevní strana zdí kostelních jest obtočena četnými náhrobníky z XVI. 
a XVII. věku, v průčelí jest památní deska chrudimského děkana Josefa Libo- 
slava Zieglera. V kostele jest epitaf Vácslava Lípy (t 1587), Marty Bole- 
slavské z Kočic (z r. 1610) a j. 

Opodál předměstí kateřinského stojí za tratí severozápadní dráhy na 
návrší kostel sv. Kříže. Nálezy svědčí, že tu pohanské žároviště zaujato bylo 
křesťanským hřbitovem. Připoniínajií někteří spisovatelé, že na skládacím 
oltáři tamním byl nalezen nápis,, že kostel sv. Kříže byl stavěn roku 1291. 
První bezpečná zpráva zachována jest o něm z roku 1350. Tehdy Chrudim 
měla kostel farní (horní), klášter dominikánský a kostel sv. Kříže. Kostel sv. 
Kříže byl obnoven po válce třicetileté, posléz roku 1S64 a 1865. Na hřbitově 
byly nalezeny mince z XI. a XII. věku. Ke kostelu chodívalo se od města brá- 
nou hřbitovní, jež se spatřuje zazděná nad samou trati železniční. Do roku 
1665 byla tu veliká vrata a trojí vchod gotického slohu, z nichž dva průchody 
byJy již tehdy nesohůdny. Dosud patrný jsou na zdi památky starého vchodu, 
výklenek s krucifixem, hořejšek stoupu Božích muk a znamení sladovnická. 
Z náhrobníkú starších jsou zazděny některé z XVI. a XVII. věku při kostele. 
Mezi novějšími hroby jsou hroby českých spisovatelů Antonína Rybičky, 
dra. J. Frejlacha a Ani. Hoška, purkmistra Jana Martiuiho a j. 

Do kostela jest vstup předsíňkou, v XVII. věku vystavěnou, při jejíž 
levé straně bývala kazatelna. Na průčelí kostelním jest vyzděn veliký kříž. 
Původně byla jen presbyteř sklenula, loď mívala prkenný strop pomalovaný. 
Nad triumfálním obloukem byla lišta s nápisem, že tento kostel byl obnoven 
roku 1675. Sakristie byla roku 1774 vystavěna. V kostele bývaly dvě starobylé 
archy z XVI. věku, jedna byla přenesena do děkanského kostela, druhá iest 
uložena v chrudimském průmyslovém museu. 

Dle mínění některých spisovatelů býval kostel sv. Kříže farním kostelem 
ještě v dobách, kdy již z hradní kaple chrudimské se vyvinul horní farní kostel. 
i dovolávají se na zprávu z roku 1421, dle níž prodal Matěj Košík svůj dům 
se zahradou a městištěm za rybářskou čtvrtí na podměstí a na tom domě 
a zahradě byl též ourok faráři od sv. Kříže. 

O kostele sv. Kateřiny jsou první zprávy z XV. věku. Zmiihiji-li se zápisy 
chrudimské k rokům 1508, 1511, 1516 o odkazech, jež byly učiněny pro ten 
případ, kdyby se kostel tento stavěl, šlo tu zajisté jen o přestavbu kostelíka, 
nebo kaple, jež v letech 1530 až 1536 byla provedena, neboť již v 2. polovici 
XV. věku byly časté oďkaizy k dolnímu kostelu, jímž byl koste! sv. Kateřiny. 



Býval těmto kostel farním, již roku 1461 připomíná se kněz u sv. Kateřiny. 
Sousední nárožní dům dosud sluje fara. 

Nejstarší částí kostela sv. Kateřiny jest presbyteř. Loď byla dostavěna 
roku 1539 a rozdělena štíhlými sloupy ve 3 díly. Při průčelí kostelním zřídili 
prostrannou kruchtu, vybíhající v poboční díly lodě svými křídly a opatřenou 
ohradou, jež jest vyzdobena reliéfy patriarchů, proroků a apoštolů a štítem 
s českým lvem a chrudimskou orlicí. Ve svornících jsou kalichy, lev a odznaky 
různých řemesel Římsa nad hlavním vchodem pod velikým průčelním oknem 
spočívá na štíhlých slou- 
pech s velikými lupenový- i 
mi hlavicemi. Věž mívala 
podsehití, jež po ohni z r 
1850. bylo nahrazeno zdi- 
vem. Ve věži jest sakri- 
stie. Loď byla kryta stře- 
chou, ve dva jehlany vy- 
bíhající. Presbyteř mívala 
skládací oltář z počátku 
XVI. věku se soškou. Jiná 
archa byla přenesena do 
špitální kaple. Různě pa- 
mátnosti zmizely při ob- 
novovacích pracech v 
1850. letech. U hlavního 
oltáře jest sanktuarium s 
ozdobnýma dvířky. Při ko- 
stele byl pohřben chru- 
dimský děkan Vácslav 
Agrioofa (t 1606). 

Kolem kostela sv. 
Kateřiny býval hřbitov až 
k řece, přes níž tu býval 
dřevinný most krytý. r. 
1723 odplavený. Na hřbi- 
tově se po dlouhá léta 
nepochovávalo, kronikář píše, že »lidé, židé, dobytek volně tam chodili.'- 

Na kateřinském předměstí jest dvorec děkanský, jejž Adam Jindřich 
'Palacko z Ještětic odkázal roku 1658 k zadusí Nanebevzetí P. Marie. 

Poblíž něho jest postavena budova okresní hospodyňské školy. V téže 
ulici stával parní mlýn, změněný nyní v továrnu na prádlo, dále pak opodá! 
s\ atokateřinského předměstí stojí městský pivovár. Nedaleko kos'eIa sv. Kříže 
jest evangelický hřbitov. 

Na Svatokateřinském předměstí již v XV. věku byl špitál. Nynější bu- 




PRŮMYSLOVÉ MUSEUM V CHRUDIMI. 



- 148 - 

ibva špitálu vznikla v letech 1856 až 1858. Kaple špitálská sv. Jana má pěkný 
tabulový obraz z XVI. věku. 

Poblíž špitálu jest veřejná nemocnice, zbudovaná v letech 1861 až 1S63. 

Od ní kol budovy lycea, v níž dříve bývala střední hospodářská škola, 
a kol zimní hospodářské školy přicházíme na předměstí Janské, pojmenované 
po kostek sv. Jana Křtitele, jenž stával již v XV. věku, byl pak v XVII. věku 
obnoven, r. 1787 zrušen, r. 1850 změněn v divadlo, jež r. 1854 bylo nově upra- 
veno. Konají se přípravy k stavbě nového divadla. 

Janskému předměstí vévodí budova Průmyslového musea pro východní 
Cechy, vystavěná v letech 1897 až 1901, obsahující ve svém renaisančním 
křídle bohaté sbírky, velkou knižnici, tržnici a v barokové hlavní střední bu- 
dově veliký sál a menší sál, v druhém křídle, s divadelní budovou sousedícím, 
jsou místnosti pro schůze spolkové. 

Povšimneme si na tomto předměstí ještě výstavné budovy okresního 
hejtmanství. Předměstí Janské obklíčeno jest řadou budov školních, z nichž 
nejstarší jest při rozsáhlém městském parku budova vyššího gymnasia. U sil- 
nice medilešické chystá se stavba zimní hospodářské školy nedaleko budovy 
královské zemské střední školy hospodářské, jež s vzorným školním statkem 
a rozsáhlým parkem a školkou stojí v krásné poloze na místě bývalých kasá- 
ren. Na Vrchách jest dívčí paedagogium kongregace školských sester. Proti 
gymnasiu jest evangelický kostel s farou. 

Z průmyslových závodů sluší uvésti továrnu na, stroje, továrnu na 
sukna, továrnu na obuv, cukrovar, lihovar, pivovar, sladovnu, plynárnu, elek- 
trárnu, továrnu na ženské obleky, vápenku a j. Většina těchto závodů jest na 
předměstí Janském poblíž nádraží místní dráhy chrudimskoholické. 

Kol továren plyne Chrudimka podél srázů návrší k Střelnici, jež byla 
r. 1822 zřízena a bývala před zřízením parku výletištěm nejčetněji navštěvova- 
ným. Na protějším břehu byla r. 1608 vystavěna Červená studánka, při níž 
byla lázeň pod Pumberkami. 

Pumberky i jiná návrší okolí chrudimského byly zarostly vinicemi, jež 
v XVI. věku byly tu velice rozšířeny, později zašly. V XIX. věku založeny 
vinice nad mlýnem Janderovem. 

Pod Pumberkami jest mlýn Májov. Na výšině ipumbereckč jsou stopy 
rozsáhlých starodávných valů, jimž říká se též švédské šance. Název tento 
upomíná, že valů těchto použilo švédské vojsko v XVII. věku, ale nálezy tu 
vykopané potvrzují, že valy tyto jsou o mnoho století staršími. 

Místní obec Chrudim sestává z Vnitřního města, Nového města. Novo- 
městských presů, Vlčí hory, V lindách. Kateřinské čtvrti, Pišfov, Podhňry, 
PJště, Janské čtvrti, Markovic, Vrchů a Pumberek, měla r. 1900 v 998 do- 
mech 13045 obyvatel, niku 1910 v 1202 domech 14384 obyvatel. 

Chrudim jest sídlem krajského soudu, okresního soudu, okresního hejt- 
manství, okresního zastupitelstva, okresního finančního ředitelství, hlavního 
berního úřadu, evidence katastru daně pozemkové, okresní školní rady. velitel- 



- 149 - 

■ :ví Cctuického odděleni, správy kontrolního okresu finanční stráže, erárního 
poštovního úřadu, cejchovního úřadu a j., reálního a vyššího gymnasia, krá- 
lovské zemské střední hospodářské školy, zimní hospodářské školy, zahrad- 
nické školy, okresní hospodyňské školy, odborné školy průmyslové pro zpra- 
cování dřeva, obchodní akademie, pokračovací školy průmyslové, kupecké 
školy pokračovací, měšťanských a obecných škol chlapeckých a dívčích, 
ústavu ku vzděláváni učitelek. Chrudim jest městem úřadů a škol. 

Chrudim od starodávna byla střediskem kraje, po ni chrudimským jme- 
novaného. I když pokládáme zprávu, že Ohrad, vůdce Hostivítův, založil 
i. 888 Chrudim, i další zprávu, že Boleslav II. daroval r. 993 břevnovským Be- 
nediktinům tržné desátého trhu a desetinu soudních příjmů z hradu chrudim- 
ského, za pochybné, nutno přece uznati, že Chrudim stará stála již před ro- 
kem 1000. O tom svědčí nálezy památek starobylých. 

Stará Chrudim stála prý poblíž stejnojmenného župního hradu kol kostela 
sv. Kříže. Dle jiné povésti bylo za starodávna město na Pumbercích, kdež 
dosud rozlehlé valy jsou zachovány. Nepochybně tu i tam byly za starodávna 
osady. Osada u sv. Kříže zašla na sklonku XIV. věku nebo na počátku XV. 
věku. Stará Chrudim, vybudovaná za časů knížecích, stávala v obvodu vnitř- 
ního města nynější Chrudimě, hlavně v prostoře mez: náměstími hlavním, 
Všehrdovým a Resslovým a částečné do nich zasahovala, majíc svůj hrad v mí- 
stech staré obecné školy chlapecké, jež byla na jeho základech a částečně 
z jeho zdiva v bezprostředním sousedství arciděkanského kostela vystavěna. 

O nejstarší době Chrudimě staré svědčí nálezy památek, právě při stavbě 
krajského soudu a při obnovování arciděkanského kostela objevených. 

Nejstarší zachovaná zpráva o Chrudimi jest z r. 1055 u Kosmy. Kníže 
Břetislav, chystaje výpravu na Uhry. vyjel před vojskem svým na hrad Chru- 
dim, kdež, čekaje na \ojsko. byl zachvácen prudkou nemocí a tu 10. ledna 1055 
skonal. Dalimil vzpomíná jeho smrti slovy: »V tom městě snide česká hrdina; 
pro jeho smrt by všiej zemi smutná hodina. Navštěvujíc nova jeho. každý pla- 
káše jako otce svého«. 

V Chrudimi vydal kníže Břetislav zákon o stařešinství. dle něhož na- 
stoupil Spytihněv, jenž ujav se vlády, vyhnal ze země Němce a, chtěje uspo- 
řádati poměry moravské, poslal rozkaz předním mužům země moravské a 
vyzval jich 300 ze všech hradů, aby mu přijeli naproti do hradu Chrudimě 
pod ztrátou hlavy. Uposlechli, ale přijeli jen za bránu zemskou v pole hrútov- 
ská u Litomyšle. Kníže rozhněval se. že nepřijeli na hrad Chrudim, dal je 
uvězniti po jednotlivých hradech, a jel z Chrudimě do Moravy. 

Roku 1075 Chrudim vyhořela. R. 1134 vtrhli do Polska též Chrudimští. 

Při hradě chrudimském vyvinula se osada slovanská. Když pak počala 
vznikati po způsobu západním města hrazená a panovníci čeští, aby sesílili 
moc svou v zemi a nabyli nových příjmů, zakládali města na právu cizím a usa- 
zovali v nich. též cizozemce, vzniklo u staré Chrudimě Nové město Chru- 
dimské. 



- 150 — 

Dle základní listiny, vydané před r. 1278, svolí král (nejspíše Přemysl 
Otakar II.), by v naprosté blízkosti staré Chrudimě bylo zbudováno Nové 
město chrudimské, jehož měšťané měli se říditi právem jihlavským, a měli) na 
100 lánů, k městu tomuto přiměřených, zaplatiti 100 hřiven stříbra ve 4 lhů- 
tách, avšak po 2 léta neplatiti úroků, jež jiná města platila do královské ko- 
mory. Zakladatel Nového města chrudimského' Kunrát byl zřízen za dědič- 
ného rychtáře a měl k rychtě dva svobodné lány, jedno městiště, dva masné 
krámy, dva chlebné 'krámy a lázeň, král si vyhradil jeden mlýn v okolí chru- 
dimském. 

Původní osada slovanská splynula s novými osadníky v jednu obec, při 
níž starý hrad se udržel i v dalších věcích, skytaje útulek českým králům na 
jich moravských cestách. 

Ze starších návštěv Chrudimě uvádí se při r. 1108 návštěva knížete Sva- 
topluka, jenž táhl na Moravu proti králi uherskému, tam vpadnuvšímu, ale, 
přišed na honě o oko, vrátil se do města Chrudimě a, když se zhojil, ihned do 
Uher se vzbrojil. 

Od r. 1289 zprávy listinné o Chrudimi jsou četnější. R. 1307 hostila ve 
svých zdech krále Rudolfa, jehož otec Albrecht, král římský, vtrhl pak po jeho 
smrti do království českého a byl podporován ovdovělou královnou Eliškou 
Polskou, kteráž i do Chrudimě přijala na zimu r. 1307 švábské vojsko. Dne 
5. října 1307 přijali římský král Albrecht I. a jeho syn vojvoda Frydrych Chru- 
dimany do své ochrany a potvrdili jim všechna privilegia a práva. Chrudim 
měLa Eliška za věno v zástavu od Rudolfa I. s jinými městy, s nimiž pak od té 
doby Chrudim sluje královským věnným městem. 

Trpce stýská si Dalimil na tehdejší Chrudimany, Hradecké, Mýfany, Byd- 
žovany a Poličany, že pustili Šváby na svá města. Cechové zdvihli se proti 
Švábům a mnoho jich na rozličných cestách pobili a tak také, když Švábi 
z Chrudimě se sebrali a do Mýta šli a po krajině pustošili, porazili je a pobili 
Cechové mezi vesnicemi Turovcm a Opočnem. 

Králové z rodu lucemburského rozmnožili práva a výsady Chrudimě. 
Král Jan ustanovil výsadou, danou na zej t ř í den sv. Prokopa vyznavatele 
r. 1333, by podkomoří jezdili příště do Chrudimě a jiných měst královských 
na svou ztrátu a na svůj náklad k přem a že měšťané nemají jim dávati sukna 
a dary dosud obvyklé, i ustanovil též o obsazování rady městské a platech 
městských a majestátem, jejž společné s markrabím Karlem vydal ve středil 
před sv. Vítem r. 13-11. ulevil těmto městům v herních. Karel IV. obnovil zá- 
pis královských věnných měst své choti Alžbětě ;i ustanoví, že tato města 
nemají býti od české koruny odtržena, roku 1348 pustil Chrudimským všeliké 
jmění zločincův, jehož Chrudimští diobyli nebo by ještě dobyli, v pokojné uží- 
vání a dědičné držení, protože Chrudim stalte podniká vedle svých možností 
velké nákkuh k vykořenění zlých lidi, kteří se nestrachují překážeti lidem 
dobrým skrze krádeže, lup a násilí. Počátkem záři r. 1348 Karel IV. osvo- 
bodil přísežné ;i měšťany Chrudimě od placeni cla a jiných dávek v panských, 



— 151 — 

rytířských neb klášterských městečkách trhových z věcí na trh vezených, leč 
by vrchnost obdržela královské povolení na vybírání takových platů, a 
r. 1352 nařídil, aby městským synům tamním nebylo hájeno v provozování 
tkalcovství a suken a aby řemeslníci byli radě městské poslušní, i upravil 
dalšími ustanoveními výsady této poměr mezi radou městskou a řemeslníky 
tamními, r. 1359 stvrdil darování Mariána Pragera, jenž všechno své jmění po- 
ručil špitálu chrudimskému, r. 1363 v září zastavil Chrudim své choti Alžbětě 
Pomořanské u věně a nařídil, by Chrudimští složili ji slib věrnosti, r. 1372 
udělil chrudimské obci právo k neobme-zenému dávání, prodávání, odkazování 
a poručování veškerého jmění, veškerých dědictví, vlastnictví, popluží, platů 
a i., avšak za určitých podmínek. Král Karel IV. byl v březnu 1353 v Chrudimi. 
Král Vácslav IV.. potvrdil 11. června 1395 výsady chrudimské. Chrudim měla 
již v XIV. věku ve znaku orla se vztýčeným zobcem. 

Roku 1350 byla Chrudim, město ohrazené (oppidum muratum), připojena 
k litomyšlskému biskupství, měla farní kostel, dominikánský klášter a kostel 
sv. Kříže. Na počátku hnuti husitského nepřáli Chrudimané tomuto hnutí. Když 
r. 1421 Horníci dobyli Qhotěboře, již Hromádko hejtmanil, slíbil sice Jan Opo- 
čenský jemu i posádce, že budou zachováni při životě, ale pak přece byli zjí- 
máni, na 700" jich upálili ve stodolách a Hromádku samého pátého odpravili 
3. února 1421 v Chrudimi veřejně se dvěma kněžimi husitskými. Jan Žižka 
z Trocnova obrátil se na obranu kalicha do východních Cech, spojil se v ten 
den po sv. Marku s Pražany, kteří dobyli Kutnou Horu, u Chrudimě, jíž Jan 
Městečky z Opočna velel. Třetí den po sv. Marku r. 1421 přirazili Husité 
k Chrudimi, obklíčili nazejtři den sv. Vitališe město kolem dokola a přilnuli až 
k příkopům městským. Dne 28. dubna 1421 vzdal se Jan z Opočna, vydal 
město Žilžkovi, »vešel v mír, pokořil se Bohu před nejsvětějši svátostí, prose 
pokorně, aby jemu odpustili, že byl odpůrcem pravdy«. Zižka ztroskotal klá- 
šter dominikánský a svěřil Chrudim Divišovi Bořkovi z Miletínka. Chrudimští 
domin ikáni byli upáleni na tamním namésti. Diviš Bořek z Miletínka osadil obé 
fary chrudimské kněžstvem husitským. Chrudimští stáli od r. 1421 věrně ke 
kalichu, téhož roku vytrhli z města s vozy a puškami ke klášteru sv. Jakuba 
u St radova a dobyli a zapálili klášter ten, pak r. 1428 po veliké noci s Hra- 
deckými táhli do Slezska nia pomoc vojskám a, vypálivše Ricliby. táhii spolu 
k Sobotce i dobývali pak mést mnohých a. veliký plen zajavše a loupeže plné 
vozy našpehovavše, vrátil se do Cech; ještě roku 1437 náleželi k táborské 
straně husitské. 

Nemálo o rozvoj utrakvismu v Chrudimi a okolí se zasloužil též chrudim- 
ský farář Martin Lupáč, vynikající bohoslovec, jenž provázel Žižku na jeho 
východočeské výpravě a později byl v poselstvu českém ke koncilu basilej- 
skému a r. 1435 byl zvolen s farářem vysokomýtským Vácslavem za sufra- 
gána arcibiskupovi Rokycanovi. Lupáč zjednal při škole chrudimské platnosti 
češtině. 

Roku 1435 svolili listem, v úterý před sv. Havlem daným, purkmistr a 



- 152 - 

onšelé Pražských měst starého a no\ ého Chrudimským >pro jich věrnost, upřím- 
nost a stálost, kterouž Chrudimští ku pánu Bohu a k městu Pražskému měli. 
mají a míti budou«, by obecni trh na bod Nanebevzetí Matky Boží měli, neboť 
bylo nahlédnuto, že činili a činí na výjezdy, sněmy obecné a opravování města 
značné náklady, aby tedy měli nějakých užitků. Pražané dovolávají se v listě 
svém, by budoucí král český potvrdil tuto výsadu. 

Chrudimští přijali čtyry artikule pražské a po dlouhém zdráhání uznali 
;. 1436 králem Zikmunda, jenž pak r. 1436 ve středu před sv. Vácslavem jim 
tento výroční trh potvrdil a r. 1437 se svolením sněmu zapsal královně Barboře 
věno českých královen, tedy i Chrudim. Královna Barbora navštívila r. 1441 
Chrudim a slíbila r. 1446 Chrudimským, že do své smrti nikdy svá poddaná 
města a poddané své, jako byla činila, v zástavu za své diuhy nezapíše. 

Dne 22. ledna 143S byl v Chrudimi sjezd krajů hradeckého, chrudimského 
a čáslavského, jenž odepřel přistoupiti k úmluvám pražským o přijetí Albrechta 
za krále. 

R. 1448 Chrudimští pomáhati Jiřímu z Poděbrad při dobytí Prahy a 
v boji proti králi Matyášovi a bylo na mále. že by král uherský by! býval 
jejich zajatcem, když, přitrhnuv r. 1469 do Cech, od Hrochova Týnce vyjížděl 
až k Chrudimi. Po srážce s chrudimskou posádkou královskou hnul se král 
Matyáš se svým vojskem k Heřmanovu Městci, marně se pokusiv dříve o uo- 
bytí Chrudimě. 

Když r. 1460 král Jiří Poděbradský se vracel z Moravy do Prahy a 
v ostatní úterý masopustní přijel do Chrudimě, přijeli sem k němu páni ra- 
kouští a žalovali mu na císaře Prydírycha pro falešnou minci a chtěli s tímto 
začíti válku, ale Jiří jim nesvolil. a »byi tento císař pokojný, jakž mohl nejvíce«. 
Téhož roku královna Johanna za svého pobytu v Chrudimi učinila listem, v pá- 
tek, druhý den po sv. Valentinu daným, obdarován! k špitálům tamním ze svého 
úroku. Král Jrří potvrdil listem v úterý po hodu sv. Ducha danými r. 1459 
nadání její z r. 1459 a 2S. října 1459 potvrdil výsady a práva Chrudimským 
a upravil zároveň plat podkomořím a úředníkům k sázení nových konšelů do- 
jíždějícím. 

Král Vladislav povolil roku 1472. 28. srpna, obci chrudimské, by peče- 
tila červeným voskem. Roku 1476, 13. února, obdrželi Chrudimští výsadu na 
trh svatojirský, roku 1486 potvrzeny výsady o clu z nákladů soli. vína. z hna- 
ného dobytka a i., roka 1543 ve čtvrtek Božího těla Ferdinand I. dal jim třetí 
trh na den sv. Barbory. 

V XV. a XVI. veku Chrudim rozkvétala. Obec nabyla mnohých statků, 
i. 1511 a 151-1 zboží tuměchodské, r. 1525 zboží slatinanskc a i. Měšťanstvo bo- 
hatlo, pamatovalo štědře na úkoly kulturní a humánní, zvelebilo se školství 
chrudimské, jehož správa byla řízena muži učenými. Nákladné stavby ko- 
stelů, zvláště novostavba kostela sv. Michala, bohaté inventáře kostelní, zvláště 
dva velké kancionály, dosvědčuji, že tehdejší Climdimaué byli též umění 
(iiilovní. 



- 153 - 

Pro účastenství v odfcoji roku 1547 ztrestá] král Ferdinand I. i Chrudim, 

skoniiskoval jí zboži slatinanské. krchlebské a rabštejnské. totiž zámek Rab- 
štejnek s dvorem poplužním, Slat naiiv tvrz. vesnici a dvůr pophižní, ves 
Krchleby s tvrzí a dvorem poplužním, pak vsi se dvory Škrovád. Trpišov a 
Srnojedy, i s tím, což od Vysokého lidé poplatní platili, Habřinku. Kccha- 
novice. Týnec (Smrkové). Lipinu. Lhotu, Sobětitcliy, Mmětiíce, Cejkovicc. Po- 
hled, Rozhovice, Vóstřešany, Synčany, Lipec. Topol, dvory kmetci s 
platem v Chrbokové. Štětině, Přemících a Vejvanovicích s krčmou 
vejsadní, též vsi zápisné Kotčí, Vcstec. Vlčnov s krčmami vejsadnimi, dů- 
chody z předměstí sv. Kateřiny, rybníky Rohlík a Okrouhlík, vrchy Kostnice 
a Pomiberk, les řečený Hora, Labe s ostrovy, cly a s přívozem. Roku 1552 
Chrudim doložila ještě Synčany s několika dvory kmetcími. Obec byla tak 
ochuzena, že sám král Ferdinand I. již roku 1547 nařídil, aby zabavené platy 
zádušní ke kostelům a špitálům byly vydány k účelu původnímu, a pak dalším 
listem z 24. záři 1547 vrátil Chrudimi »jakožto král křesfansk\'« některé svo- 
body a výsady a stanovil o úřadě rychtářském, jejž byl při obci chrudimské 
zřídil i že apipelaee nemají iíti do Starého města pražského, nýbrž před krále 
a za jeho nepřítomnosti před rady aipipelačná na hradě Pražském; dále pak 
listem, daným ve čtvrtek, ochtáb Božího těla roku 1562, povolil Chrudimi pod- 
poru z důchodů panství chlumeckého na vydržováni' kněžstva, žákovstva a 
chudých lidí v špitálích a na opravování zdi městských. O této podpoře ob- 
drželi Chrudimští potvrzení krále Maxmiliána ze dne sv. Doroty roku 1565 
a krále Rudolfa II. z pondělí no sv. Matěji z r. 1577. Král Rudolf II. potvrdí' 
ve středu po hodu svatodušním roku 1584 Chrudimi staré výsady, jež Ma\- 
uflian II. jim potvrdil. Dalším potvrzením Ferdinand III. Chrudimi roku 1637 
stvrdil trhy. 

V XVI. věku bylo chrudimské kněžstvo kališnicke. ale pirotestanrství 

již vnikalo do Chrudimě i měli konšelé rozmíšky s některými kněžími. 
že měnili obřady, na př. roku 1533 usneslo se shromážděn! společné 
všech rad. by žádný bludův nehájil, nýbrž je přetrhoval. Roku 1549 žalováno 
bylo u konsistoře utrakvistické, že v bohoslužbě novoty byly zaváděny, i zjed- 
nána náprava, ale v 1580. letech již Chrudim byla značnou měrou protestant- 
ská a děkanové tamní hlásili se zřejmé k luíeránstvi nebo kalviustvt. 

Roku 1538 v pátek před nedělí dražebnou oheň zuřil v Chrudimí na 
Novém městě i na podméstíeli, shořelo Nové město až na několik domů, i na 
puši shořelo okolo kostela sv. Michala všecko, také podměstí, kde Holubův 
dvůr stál. i putrkas až pod tu stezku, která do Pardubic chodí. Roku 1502 
byl velký mor. Roku 1589 v úterý po Rozeslání apoštolu byla veliká povodeň, 
roku 1590 zemětřesení. 

Za vojny české Chrudim byla na straně krále Frydrycha Falckého, jehož 
zvolení za krále českého bylo ukázale měšťanstvem chrudimským oslaveno 
10. Iistopadiu 1619. Neméně slavnostně lni 24. prosince 1619 uvítán Chrudimanj 



- 154 - 

místodržící a purkrabí karlštejnský Jindřich Ota z Losu při svém příjezdu 
k obnovování rady městské. 

Po bitvě bělohorské byla Chrudim potrestána za účastenství ve vojně 
české konfiskací Pouchobrad dvora poplužního a vsí Pohledu a Topole, Vestce, 
Kotčího s 2 krčmami výsadními, kusu lesa za Pohledem, platů ve Vlčnově, 
dvoru kmctcího v Hr bokově, s pila tem, krčmou výsadní a s kolaturou sv. Vácsla- 
va. pustiště Kočic, lesa Hůry Králové, vrchu Kostnice, pustiště při Pumberku 
a důchodů z předměstí svatokateřinskčho k obci a špitálům sv. Kateřiny a 
sv. Jana plynoucích '^ vsi Vlčnova s krčmou výsadní, s dědinami a šlejíeruou. 
Statky tyto byly jí roku 1629 vráceny, by měla příjmů na vydržování kněží. 
žákův a lidí chudých v špitálech, ale obec chrudimská, by mohla uhraditi ně- 
které své povinnosti, musela pak prodati dvůr kinetcí ve vsi Hrbokově a 
dvůr pophržní pochobradský s polovicí kostelního podání a s poplmžíni. Město 
hynulo, mnoho trpělo vojskem. Mnozí měšťané, a to právě četní zámožní a 
přední občané, vystěhovali se do ciziny. Opuštěno bylo 120 domu a ještě roku 
1630 bylo v Chrudimi pusto emiftrantských 34 statků a gruntů. 

V listopadu 1620 přijeli do Chrudimě pacifikační komisaři, roku 1622 uve- 
den byl první katolický děkan. Škola chrudimská, v XVI. věku vynikající, po- 
klesla velice v XVII. věku. Roku 1625 byli měšťané nuceni vojskem, by posí- 
lali děti do této školy, ve správu jezovitskou dané. Roku 1626 bylo položeno do 
domů nekatolíků vojsko. Ku zdlaru díla protiireformačniho zavedeny byly chru- 
dimské pouty k obrazu sv. Salvátora, o němž byly vydávány spisky. líčící jeho 
zázraěnost, i založen byl roku 1656 klášter kapucínský v Chrudimi, konány 
ínissle, pátráno po nekatolických spisech a tyto páleny. 

Roku 1639 prosekali se Švédové horní bránou do Chrudimě, roku 1643 
a 1648 se tu opět objevili. Za válečných dob XVIII. věku byla Chrudim často 
navštívena vojskem domácím i nepřátelským, tak roku 1741 přitrhlo vojsko 
pruské, před vánoci pluk anhaltský, o vánocích vojáci polští a saští, kteříž 
pobyla až do jara 1742. V dubnu 1742 přitáhl pruský král Frydrych se svým 
vojskem, jehož soustředil značné množství v polohách mezi Slatinany a Medle- 
šioemJ. Městské rady, jej vítající, valně si nepovšiml, jen ji stručně odpověděl, 
že je dobře, a vystoupil na nedalekou hromadu hnoje, by lépe s povýšeného 
tohoto stanoviska viděl své pochodující pluky. Evangelický dvorní kazatel jeho 
konal bohoslužbu v kapli, jež byla na ryohlo v radnici zřízena. Na Skřivankách 
konána veliká přehlídka vojska. Když pak od židů špehujících se dověděl král 
Frydrych, že za ním Karel Lotrinský postupuje, hnul se v noci 15. května 
k Čáslavi. Roku 1744 přišli do okolí Chrudimě Prusové opět, couvli však před 
rakouskými husary. Roku 1778 Josef II. přijel do Chrudimě dvaikrát se svou 
družinou, když prohlížel vňikotní polohy a dal Tři bubny opevňovati. Roku 1799 
táhli tudy Rusové proti Francouzům. 

Jak Chrudim v XVII. věku poklesla, bylo by lze mnohými příklady do- 
kázati, na př.: roku 1586 bylo v Chrudimi 135 domů v městě, 342 ve ětvrteeh 
ostatních, tedy s 5 mlýny celkem 482 domů, avšak po roce Kó4 bylo v městě 



jun asi 10H domů obydleno a 52 rozbořeno a v předměstích jen asi 165 domů 
obydlených a 83 domů pustých a pobořených. Ohradím utrpěla též ohni. Roku 
1641 shořela radnice, kotce a 52 domů. 

Roku 1658, dne 11. ledna, potvrdil král Leopold výsady, Chrudimi r. 1652 
Ferdinandem III. stvrzené. Privilegiem z 11. listopadu 1757 povolila Marie Te- 
rezie Chrudimi další sedmý dobytčí trh a sobotní trhy obilní přeložila na 
čtvrtky. Josef II. potvrdil roku 1788 výsady dosavadní a rozšířil platnost jich, 
pokud byly dány jen ku prospěchu katolíků, též na ostatní vyznání tolerovaná, 
pozměniv tak výsady krále Ferdinanda III. z roku 1637 o odúmrtích. trzích 
a clech, i zamýšlel roku 1784 přenésti z Králové Hradce sídlo biskupské do> 
Chrudimě, ale úmyslu tohoto pro mnohé překážky neprovedl. Listem ze 6. čer- 
vence 1839 povolii'1 Ferdinand V. Chrudimi pátý trh výroční a osmý trh 
koňský. 

Ve správě veřejné staly se v XVIII. věku některé změny. Roku 1781 byl 
zřízen v Chrudimi magistrát. V kriminálním soude chrudimském soustředěno 
bylo trestní soudnictví, dosud i v jiných městech kraje chrudimského vy- 
konávané. 

Roku 1632 byla obnovena škola, ale nedosáhla rozkvětu, jímž vynikla škola 
chrudimská v XVI. věku. Roku 1762 byla zřízena nová škola latinská, jež 
brzo zanikla. Roku 1847 Chrudim mela skulu triviální s elementárkou, později 
přibyla hlavní škola, jež byla spojena roku 1S49 s nižší reálkou. Roku 1862 
byla založena hospodářská škola, z níž se vyvinula královská zemská střední 
škola hospodářská. Původní kursy hospodyňský a zahradnický byly změněny 
v samostatné školy. Roku 1864 bylo otevřeno reálné gymnasium, iež bylo do- 
plněno na vyšší gymnasium. Přibyly pak školy odborné: akademie obchodní 
a odborná škola průmyslová, i rozmnoženy školy obecné a měšťanské a j. 

Změny nastalé v správě veřejné v XIX. věku, zejména zřízení krajského 
soudu a okresního hejtmanství v Chrudimi, utvoření samosprávného okresu 
chrudimského, rozvoj školství a ruch národohospodářský, rozvíjející se zvláště 
od druhé polovice XIX. věku zřízením některých továren a závodů průmyslo- 
vých v Chrudlmii, i připojení její k síti železniční nemálo přispěly a přispívají 
k rozvoji tohoto starobylého krajského města. 

Chrudim jest rodištěm právníka Vikrtoíima Kornela ze Všehrd, malíře Ma- 
touše Radouše. vynálezce Josefa Ressla, dramatika Jana Nep. Štěpánka, spiso- 
vatele a politika Josefa Benonlho a j.. působištěm českých spisovatelů Jos. Li- 
boslava ZiegLera, Ant. Rybičky Skutečského, M. Lůssnera, Fr. Sobka,, Jos. 
Bernharda. Dra. Karla Piippicha, Ant. Solty. Dra. J. Frejlacha, Adolfa Eckerta, 
Roberta Beera, Jaroslava Adámka. Josefa Poslftoa, J. Klímy, Rudolfa Soukupa, 
J. Le radia a j. 

Pod svahem Pumberek poblíž mlýna Májová přejdeme trať místní 
dráhy chrudimskoholieké, jež pokračuje od Chrudimě dál Hyxovým peklem 
k Tuněchodům. Příjemná cesta vede z Chrudimě k této obci lučinatou nížinou 
při Chrudimce. jež pod. Věštcem plyne k mlýnu Kalouskovu a za Kalousko- 



vam pod Habrovém zahýbá se ze severovýchodního směru k severu clo Tu- 
něchod. 

Tuně chody leží po levém břehu Chrudimky v nížině při chrudimské 
silnici, jež tu rozvětvuje se na tři strany. Naci obcí vyniká význačná věž sta- 
robylého místního kostela. 





> "y-^ryft^ESnfr 




KOSTEL V KOČÍM 



Nedaleko kostela jsou zachovány při stodole dvora č. 21 stopy valů a 
za nitmi výstavnosti hospodářské z bývalé tvrze. Jiná tvrz fcwněchodská bývaHa 
v místech ě. 34. Obě tvrze stály již v XIV. věku a byly tehdy majetkem Jana 
Heníka z Tunéehod. jenž spolčil se roto 1371 se Zbyňkem Odháje ze Slatinám. 
.leště bylo několik panoších dvorů v Tuněchodech, nepatřily k tvrzím; na 
jednom tomto choře seděi roku 1372 Čeněk z Tuněchod. Po nějakou dobu bvío 



— 157 — 

k tuněchodské tvrzi zboží slatinanské drženo, když rod Zbyňka ze Slatinan 
vymřel, ale zase pak za nedlouho bylo zboží tuněchodské a slatinanské roz- 
děleno mezi nápadníky z rodu uinéchodského. Mezi nimi a Zdislavem z Roud- 
nice byly spory o tvrz tuněchodskou, než rod z Poběžovic nabyl Tnněchod. 
v nichž byla již jen jedna tvrz. Z rodu tohoto Jan a Diviš Tunéchodští z Po- 
běžovic sůčastnili se r. 1440 sněmu čáslavského. V XV. veku byly Tuuechody 
rozděleny ve tři díly. Obec chrudimská koupila roku 1509 jeden díl od sirotků 
po Janovi Tuněehodském z Poběžovic, pak roku 1514 druhý díti od Diviše Tuně- 
chodského z Poběžovic skrz Pavla Gholtiekého, posléze £ třetí díl, ale již roku 
1547 byly jí Tuněchody skonfiskovány a Janovi z Pernštýna kiálem prodány. 
Tehdy byla tvrz již spustlá a páni z Pernštýna vystavěli na jejím místě dvůr 
popluižní, jenž dosud částečně v č. 1. se zachoval. 

U tohoto dvora proti škole jest na návsi kostel sv. Jana Křtitele; již v XIV. 
věku byl farním, ale v XVII. věku stal se filiálním. Nynější budova jeho- jest slohu 
gotického a vznikla hlavně v druhé polovici XV. věku nákladem Mikuláše 
Zikmunda z Poběžovic, roku 1690 a opět v XIX. věku byla opravována. Z pa- 
mátek tohoto kostela vynikají zvony, z nichž zvláště zvon velký jest pozoru- 
hodným dílem kovolitectví českého. Ulit byl roku 1593 kutnohorským zvoiiařcm 
Danielem. Ostatní zvony jsou z let 1586 a 1500. Neméně zajímavou pa- 
mátkou starého litectví českého jest taiěohodslká křtitelnice, ulita nákla- 
dem obce tuněchodské roku 1611 Petrem Bořanovskýiii, konvářem / By- 
tišky. Oltáře byly obnoveny při poslední obnově kostelní. Starobylé sauktu- 
arium jest u hlavního oltáře. Svorníky jsou ozdobeny znakem Pohěžovických 
z Tnněchod. jelenem, hvězdou a i. I' věže jest vezdén starobylý náhrobník. 

Místní obec Tuměchoďy sestává z Tuněchod a Vestce. 

Na Habrovské stráni nad pravým břehem Chrudimky stávala tvrz Hab- 
rov, sídlo Habrovců z Habrová. Petr z Habrová súčastnil se roku 1415 pro- 
testu proti upálení M. Jana H'U50 a r. 1440 čáslavského sněmu. Tvrz habrovská 
zašla v XV. věku. Vladykové Habrovcové z Habrová a Hyndráci z Habrová 
bydleli pak v Chrudimi, v XV. a XVI. věku se tam vyprodali a byíi pak na Li- 
kuucích. Samota Habrov zdědila jmeno tvrze, patří k Tunčchodům. 

Hyxovýrn peklem k jihu dospějeme do Topole, u niž na Pumberkách za- 
chovány jsou zbytky mohutných valu. s nich jest rozsáhlá vyhlídka po okolí 
Chrudimě k VIčnovu, Slatinamim, Hrochovu Týnci, Markovicíim a Tuněohoďům. 
Místní obec Topol stoií na mírné výšině při silnici, jež od Ouřetic svažuje 
se k chrudimské vodárně, roku 1885 zřízené, a za ní dospívá k silnici od Chru- 
dimě ke Kočímu vedoucí. Topol patřila od XIV. \ éku k Chrudimi. V Toboli byly 
též některé statky jiných majitelů. Připomíná se roku 1411 Hroch z Topole, 
1461 potomci Rynartovi. 

Kočí jest starobylá osada. Větši díl této obce .patříval městu Chrudimi. 
V XIV. a XV. věku bylo v ní, mimo rychtu svobodnou a dvory kmetcí, sídlo ze- 
n.anské a dvůr poplužni, v němž seděl r. 1440 Bartoš z Kočího, později Jiřík 
z Kočího, kterýž pak ještě před shořením desk zemských prodal své dědiny 



— 158 — 

obci chrudimské, již bylo roku 1547 Kočí skonfiiskováno králem, ale zase Ferdi- 
nand I. vrátil Chrudimi vsi Kočí a Vlčnov, pusté místo Kočiee a některé jiné 
dědiny. 

Památným svou stavbou jest kostel sv. Bartoloměje v Kočím, založený 
r. 1397 .královnou Zofii, chotí krále Vácslava IV. Kostel tento filiální do Chrudimě, 
stojí uprostřed osady na prostranství, obklopeném příkopem a kládovým srou- 
bemým plotem hřbitovním. Když v červmi 1505 Filip, biskup sidonský světil na 
kněžství v Chrudimi, vysvětlili kočský hřbitov. Před věží jest srouben přes 
příkop dlouhý rázovitý dřevěný most s vysokým prkenným bedněním a stře- 
chou sedlovou, jenž dle nápisu průčelní záklopy byl vystavěn roku 1721. Věž 
kostelní jest celá dřevěná, ze silných trámů dluhových sroubená a vysokou 
jehlanovitou střechou .pokrytá. Na jednom trámu jest letopočet 1666 a v neda- 
lekém pískovcovém opěradle zdi kostelní čte se nápis o velké povodni z roku 
1689, kdy voda mohla býti z mostu kostelního, dosažena. Ve věži json 3 zvony, 
z nich Bartoloměj z roku 1496 s latinským nápisem a Vavřinec z roku 1563 
s českým nápisem a třetí starobylý zvon s nápisem: pane + bozye + day + 
swobodu + tyem + ktoz + tye + mylugy + kuchyňka + pan + wladarz. 

Do lodě vede jediný vohodi, uzavíraný vraty, pomalovanými vybledlými 
již hlavičkami andělů. K lodi, nízkými nevelikými okny osvětlené, přiléhá 
presbyteř sklenutá a k ní sakristie s malým okénkem gotického slohu. Hlavní 
Oltář v XVII. věku obnovený byl později předělán. U něho ve zdi jest ozdobné 
sanktuarium. Loď bývala asi též klenuta, při obnově po roce 1670 opatřili ji 
prkenným stropem květy v r. 1677 pomalovaným, jenž při obnově v XIX. věku 
byl restaurován a náleží k nejzajímavějším památkám tohoto druhu. Z téže 
doby jsou též obě kruchty nad sebou umístěné, a malovanými kyticemi, vy- 
zdobené, i lavice, na jichž post ranících spatřuji se kromě odznaků IHS a Ma- 
riánského pestré květy. 

V kostele objeveny byly roku. 1899 při poslední obnově fresky, jichž jedna 
část dle objeveného letopočtu vznikla v XVI. věku. Mezi nejstarší . fresky 
náleží cyklus z života sv. Jiřího. Roku 1743 byly na zabílených starých freskách 
vymalovány obrazy světic Ludmily, Magdaleny, Rosalie a j. Zachovány jsou 
tabulové obrazy Korunování P. Marie a Posledního soudu, jež jsou z XVI. 
věku a bývaly původně na oltářích. 

V Kočím jest škola. 

U samoty Tuiryuč odbočuje od aeráírní silnice k severu silnice přes 
Bczdékov k Vejvanoviciim a k jihu do Nabočan. 

Bez deko v býval v XV. věku sídlem vladyčím, v XVI. věku náležel 
k zboží slepotickéiii-ii. 

Od r. 1548 byl samostatným statkem Markvarta Slepotického ze SuMc 
(t 1569), jenž tu postavil tvrz. Jeho dcerou Kateřinou přešla tvrz na Lukavecké 
z Luikavic, z nichž Jan starší prodal Bczdékov r. 1584 Mikuláši z Lobkovic 
k panství týneckémiu. Tvrz bczdékov ská zašla po roce 1623. 



- 159 — 

Severně od Bezděkova leží V e j v a n o v i c ě při potoce Bezděkovském. 
jenž tu do Volšinky vtéká. 

Obec tato slula původně Ivanoviei, Ejvanovice. a připomíná se již r. 1167, 
kdy náležela klášteru litomyšlskému, a mela již v XV. věku farní kostel Na- 
nebevzetí P. Marie, jehož fara od válek husitských byla osazována kněžími 




VNITŘEK KOSTELA V KOčlM. 



husitskými, ťeprv v pobělohorské době stal se filiálním do Chrasti a teprv 
Adam Vratislav z Mitrovic obnovil faru ve Vejvanovidch r. 1702. Nejstarší částí 
tohoto kostela jest presbyteř, gotickým slohem provedená, s hlavním oltářem 
Nanebevzetí P. Marie. Lod nynější byla zbudována na počátku XVIII. věku. 
Kromě oltáře hlavního jsou tu poboční oltáře ^v. Barbory a sv. Antonína Pa- 
duanského. V dřevěné /vonici jsou zvony z XVII. a XVIII. věku. Kostel vy- 
hořel v XVIII. věku. 



- 160 - 

Ycivanovicc patřívalyv XIV. věku k Rvehmbiirkii. Snnl Flaška z Par- 
dubic a z Rychmburka prodal díl jejich r. 1396 Jeníkovi z Vcjvanovic a dalsi dí! 
r. 1397 Světišovi. Bylo tu pak několik vladyckých statků. Na sklonku XVI. věku 
patřila část Vcjvanovic zase k Rychmbwrku, část k zboži slepotickému. v XVII. 
věku Taláckňm z Ještětic, posléze k panství rosickému, k němuž byl těž 
bývalý diíl ryetimburský připojen, r. 1714 byl již také třetí díl Vejvanovic při 
statku rosickém. 

Dle lidového podání stávalo na Červené Hůrce u Vcjvanovic město, jež 
zašlo za starodávna úplně. 

Vejvainovice náieží k místní obci Úřeticům. 

Oře ti-ce (Ouřetice) leží na potoku Volšince při silnici, jež od Vejvanovic 
k Tuněchodům směřuije.a při místní diráze chrudimské mají svou stanici. Do 
r. 1387 patřívaly k panství pardubskému, pak k panství rychmburskému, v XVI. 
věku k zboží síepotickéiinu, v XVII. věku k statku chrasteckému a v XVIII. věku 
k panství rosickému. Berkové z Dubě vystavěli v Úřeticích zámek, jenž pak 
r. 1807 shořel, Ořetice prosluly svým cihlářstvím. V nejbližším okolí objeveno 
praehistorickč pohřebiště. 

Východně od tlřetic rozkládají se D v a k a čo v i c é nad pravým břehem 
Voíširtky na výšině při lese. Nad osadu vyniká evangelický kostel. 

Za starodávna bydleli v Dvakačovicích vladykové. Štěpán z Dvakačo\ c 
účastnil se roku 1415 protestu proti upálení M. J^ana Husa. Část vsi, vladykům 
náležející, prodal r. 1446 Dětteb ze Seslavec Janoivi Rendlíkoví z Ejvanovic. 

V XVI. věku náležely Dvakačovice Slepotickým ze Sulic. Na sklonku 
téhož věku byly majetkem Berků z Dube, z nichž Vácslav Berka z Dubě 
věnoval r. 1586 manželce své Markétě z Lípy 6250 kop na Dvakačovicích. 
Vejvanovicích, Zasadí i s lesem Borem a na poplužním dvoře úřetickém. 
V XVIII. věku byly v panství rosickém spolu s Úřeticemi. Část vsi, jež byla 
duchovní, dostala se s vejvanovickým statkem a pak i část vladycká dvaka- 
oovieká k panství rosickému. 

K místní obci Dvakačovicúm náleží též S t i č a n y, jihovýchodně od Dva- 
kačovlc ležící, jež za starodávna byly majetkem podlažického kláštera, od 
r. 1539 náležely k zboží hrochovotvneckému. Roku 1615 připomíná se tu Al- 
brecht Krupý z Probluze. Od XVII. věku do r. 1850 byly Stičany při statku 
přestavlckém. 

Od Stičan zatáčí se místní trať obloukem k Boncůni. 

Boříce bývaly v XIV. a XV. věku sídlem vladyk. r. 1382 Vácslava 
/. Boříc, r. 1403 Petra z Boříc, r. 1417 Hynka z Bořic. r. 1429 Petra Skály z Ne- 
lechova, r. 1440 Martina z Boříc. Od polovice XV. věku náležela tvrz bořická 
.lanoví Hrochovi z Mezilcsic, majiteli statku hrocliovotýneckého. pak ku konci 
téhož věku přešly na Bořické z Hostovic. a od .lana Bořického / HostOi\ ic koupi] 
je r. 155S Vácslav Lukavecký z Lukavic, od něho Jiřík Adlspaeh z Damisdorfu 
a od něho r. 1591 nabyla i cli Markéta Berková / Lípy k panství chrasteekémm. 



— 161 — 

Z tvrze bořické stala se myslivna. posléz hostinec, jenž dosud svou výstavností 
upomíná na starobylý původ. 

V Bořicích jest zastávka místní dráhy chrudimské. K místní obci Bořicům 
náleží osada Pod bor, u níž jest hájovna. Od ní k jihu vede silnice do Hro- 
chova Týnce. 

Město HROCHŮV TÝNEC leží na Novohradce, do níž tu vtéká potok 
Ležák, a na křižovatce silnic. Od starodávna prochází Hrochovým Týncem 
silnice z Chrudimě k Vysokému Mýtu. Od ní tu odbočuji k jihu okresní silnice 
trojovická a přestavlcka. k severu silnice k Bořicům a na severozápad k Úře- 
ticům. Z nádraží hrochovotyneckého rozvětvuje se místní trať chrudimská jed- 
ním ramenem k Moravanům a druhým k Chrasti. 

Hrochův Týnce zabírá dvojí návrší; na jihozápadní nižší výšině stojí 
zámek s dvorem a na severovýchodním návrši a jeho svazích město kol ná- 
městí, nad nímž vyniká nedaleko kostela a fary škola. Dle mínění některých 




HROCHŮV TÝNEC. 



stávala prý tvrz na miste nynější školy. Lidové podání však sděluje, že bašto- 
vitá stavba a výstupek věžovitý jsou zbytky bývalé kaple mariánské a že 
v baštovité polokruhové stavbě byly ambity a v tomto čtverhranném výstupku 
sakristie. Byla v těchto místech skutečně vystavěna v XVIII. věku kaple pro- 
stranná, když panství týnecké náleželo řádu praemonstrátskému; není však vy- 
loučeno, že při stavbě této bylo použito zdiva staré tvrze. Též se vypravuje, 
že tvrz týnecká bývala na levém břehu Ležáku na vyvýšenině, kdež jest beč- 
várna. a že poslední zbytky valu byly před neminohý-mi lety rozvezeny i že při 
této práci nalezena byla zlatá mince byzantská ze VI. věku po Kristu. Af již 
stávala tvrz týnecká kdekoliv, to jest jisto, že byla v XIII. věku. Z tehdejších 
majitelů její se jmenují r. 1265 Zumrak z Týnce. r. 1368 Hereš z Týnce, pak Petr 
a Přibík z Týnce. 

Přídavku »Hrochů\ nabyl Týnec po Janovi Hrochovi z Mczilesic jenž 
měl týnecké zboží v polovici XV. věku a psával se pak také po Týnci. Týnečtí 



zvláště pak z jeho nástupců vzpomínali Mikuláše Hrocha z Mezilesic, jenž jim 
r. 1504 věnoval pastviny u městečka. Za doby Hrochů z Mezilesic stal se Hro- 
chův Týnec městysem i zůstával až do r. 1550 při tomto rodě, až Petr Hamza 
ze Zábědbvk koupil tvrz týneckou s veškerým příslušenstvím. Zboží týnecké 
přešlo pak jeho manželkou Johanou na Štítné ze Štítného, z nichž Prokop roz- 
šířil zboží toto, mě! již také městečko Hrochův Týnec, jež ještě Petrovi Ham- 
zovi ze Zábědovic nenáleželo. Po Štítných ze Štítného měli statek týneckj 
Mutrplosové z Tedražic, od r. 1583 Mikuláš z Lobkovic, jenž připojil k tomuto 
statku tvrz bezděkovskom. Na počátku XVII. věku náležel tento statek Janovi 
Bezdružickému z Kolovrat a po něm od r. 1604 Ludvíkovi Bezdruižiekému 
z Kolovrat, jenž účastnil se české vojny na straně stavovské i byl pak r. 1623 
odsouzen k manství. Ohlásil, že již žádných dědičných statků nemá, neboť 
v postě téhož roku prodaj Hrochův Týnec, tvrz s poiplužním dvorem a městečko 
s dvorem poplúžním a vsi Repníky, Zádolí, Třemošnou, Liběci/nu a Střítež s pří- 
slušenstvím i díly vsi Hluboké a Cankovic Kašparovi Cellerovi z Rozentálu. 
jehož rod pak vystřídán byl Flajšmany z Tumpachu a Pucharty Voděradskými 
z Voděrad, než zase po druhé rod jeho nabyl panství týneckého, k němuž Jan 
Vácslav Celler z Rozentálu připojil Trojovice. Týž pán odkázal r. 1705 hrochovo- 
týnecké panství moravskémoi klášteru hradišťskému, jemuž potrvalo do r. 1784. 
Tehdy patřily k tomuto panství městečko Hrochův Týnec a vsi Cankovice. 
Liběcina, Hluboká, Střítež. Bezdčkov, Trojovice, Repníky, Střemošice, Svářen. 
Zádolí, Hlina a les babácký. Inspektor řádový bydlel s kooperatorem v zámku 
Celerových, jenž byl vystavěn po zániku tvrze v místě nynějšího zámku, ale 
záhy praemonstráti hradišťští začali stavěti nové stavení s věží. R. 1784 bylo 
toto panství skonfiskováno pro moravský fond náboženský i bylo až do r. 1824 
spravováno královskou administrací, načež přešlo v soukromé vlastnictví nejprv 
r. 1829 Jiřího Prokopa z Lilienvvaldn, r. 1844 Vojtěcha rytíře z Eisensteina. 
r. 1845 Šlechtu z Hrochova a j. R. 1912 náleží tento velkostatek H. Balthazaru 
z Babakdolu. 

Rodáky hrochovotýneckými byli spisovatelé Jan Hromádko a Fr. JeKmek. 

Hrochův Týnec obdržel výsady tržní v letech 1694, 1698, 1748, 1788. 
1817 a j. R. 1469 byl vypálen uherskými králem Matyášem. Před tím i později 
táhla tudy vojska, na př. r. 1799 a 1800 Rusové a po vystavění nynější silnice 
chrudimské, r. 1813 a 1814 zbudované, zase šlo mnoho vojska Hrochovým Týn- 
cem. Hospodářský život povznesl se /řízením cukrovaru r. 1871 a pak zbu- 
dováním místní dráhy chrudimské. 

Ve znaku má Hrochův Týnec v červeném štítě sv. Martina, na koni je- 
doucího. 

Dle sčítáni z r. 1900 měl Hrochův Týnec v 177 domech 1274 obyvatel. 

V okolí Hrochova Týnce nyl nalezen mamutí kel, uložený nyní v Průmy- 
slovém museu pro východní Cechy v Chrudimi. 

O osudech (vrze hroohovotýnecké jsme se již zmínili. 

Jihovýchodní část města zabírá nynější zámek s parkem. Ji/ /a Cellerů 



— 163 — 



z Rozentálu bylo po zkáze tvrze vybudováno zde panské obydlí, jež ipraemon- 
strátský řád na počátku XVIII. věku přestavěl. Mitra a berla opatská i soška 
P. Marie na bráně zámecké upotnínaji na tuto dobu a letopočet 1717 na ní 
umístěný oznamuje, kdy nový zámek byl dostavěTi. V zámku jest kaple P. 
Marie. Roku 1878 byl zámek důkladně obnoven a dvůr přestavěn. Poblíž zámku 
jest pivovár. Při cestě od zámku k městu jest socha Jana Nep., postavená o ně- 
kolik tet dříve, nežli by! za svatého prohlášen. 

Na horním konci náměstí jest škola. V Hrochovu Týnci byl již v XVII. 
věku kantor, ale nebyla škola. Teprv v XVIII. věku bylo školní staveni vysta- 
věno mezi potokem a hostincem »U zlatého kříže«, po ohni r. 1765 vystavěno 
na jiném místě, r. 1837 nynější škola vystavěna na místě bývalé kaple mari- 
ánské. V novější době byla škola opravena. 

Poblíž školy a fary stojí na 
návrší fairni kostel sv. Martina 
biskuoa. Kos r el byl již ve XIV. 
věku farním. Na .počátku- XVI. 
věku byly sem přifařeny Bližňo- 
vice, Skalice, Blansko, Cankovi- 
ce, Bařice a Zásady. Před válkou 
třicetiletou bývali v Týnci Hro- 
chovu kněží utrakvističtí, poslé- 
ze evangeličtí. Bohoslužbu pak 
konali v XVII. veku knězi z Da- 
šic a Chroustovic, též z Trojo- 
vic, až konečné byla farnost tý- 
necká přifařena k Trojovicňm. 
kamž kostel zůstal do r. 1701 fi- 
liálním. Roku 1689 byla zřízena 
v Hrochově Týnci fara, r. 1704 
jmenován byl prvý farář tamní. 
jímž stal se poslední farář trojo- 
vický. Kostel týnecký vyhořel 
r. 1643. Zvony poškozené byly 
teprv r. 1653 obnoveny. Kostel 

nynější byl v prvé polovici XVIII. veku zbudován neb aspoň přestavěn, v dru- 
hé polovici XIX. věku opravován. V podstatě své pochází nynější presby- 
teř, zvonice a sakristie z roku 1723, kdy též byl obraz pro hlavní oltář sv. Mar- 
tina vymalován a poboční oltáře sv. Jana a sv. Josefa zřízeny. Při presbyteři 
dala Anna Božena Cellerová z Rozentálu zbudovati na konci XVII. věku kapli 
Zvěstování P. Maric s hrobkou svého rodu. Nad vchodem kaple jest její znak 
s letopočtem 1680. Proti této kapli byla roku 1725 vystavěna kaple sv. Kříže 
s dušičkovým oltářem z roku 175-4. 




ZÁMEK V HROCHOVÉ TÝNCI. 



Nedaleko kostela jest hrobka rodů Jiřího Prokopa z Lilicnwaldu a Petra 
Šlechty z Hrochova z r. 1831, jejíž průčelí spočívá na dorských sloupech. 
V kapli této hrobky bývá Boží hrob. Fara jest z XVIII. věku. 

Na miste nynější školy stávala před r. 1718 kaplička dřevěnná. Opat 
konventu hradišťského Robert Saineius Umlauf dal na jejím místě zbudovati 
zděnou kaplí P. Marie, podobnou spíše kostelu. Ozdobné schody vedly k ni. 
kolem byly ambity, nad nimi byty pro členy kláštera pmaemonstrátského hra- 
dišťského. Říkalo se tu »v novém zámku «. R. 1725 byla kaple vysvěcena a zří- 
zeno při ní bratrstvo věřících i konány pak na zvelebení pobožnosti při této 
kapli čtyry výroční slavnosti na sv. Barboru, sv. Josefa, na Přenesení sv. 
Norberta a nejhlučnější na den Jména P. Marie. Tato slavnost trvala po celý 
týden a byla navštěvována četnými poutníky. Měsíčně sloužil v této kapli 
chrudimský kapucín, řádem praemonstrátským odměňovaný, slavnou mši. Tato 
kaple byla r. 1785 zrušena, zařízení rozprodáno. Kaple spuisíla, chtěli z ní udě- 
lati masné krámy. R. 1787 obec koupila kapli se zdí kulatou, jež tvořila před- 
dvoří kaple, a s přilehlým krámem kupeckým i mohla jí užíti k čemukoliv, jen 
ne za kapli. Měla z ní býti radnice, ale r. 1788 ji upravili za byty pro servusa a 
hlásného a na půdu skládali seno a jiné potřeby obecní. 

Opodál školy jest hřbitov z r. 1831 s kaplí sv. Anny, v letech 1832 a 1833 
vystavěnou. 

Od Hrochova Týnce postupuje silnice na Vysokomýtsko přes Čanko- 
vice, jež bývaly r. 1293 sídlem Markvarta z Cankovic, r. 1318 Radslava 
z Canlkovic. V XV. věku zde bydleli r. 1430 až 1437 Hylbrant z Cankovic, 1440 
Vaněk a Jan. R. 1486 měl tuto část vsi Vácslav ze Zámrsku. Druhou část držel 
od dávna klášter sezemieký. V XVI. věku 'připomínají se na tvrzi čankovické 
Přibkové z Otaslavic, z nichž poslední Petr byl r. 1623 odsouzen k ztrátě svého 
zboží. Cankovice byly r. 1625 prodány Vilémovi Jindřichovi z Kolovrat a 
drženy do r. 1660 k Bystrému, pak je koupila Kateřina Myšková ze Zábědovic, 
cd nií Jaroslav Vilém Hubryk z Hemrštorfu (t 1691), pak Kryštof Vácslav z No- 
stie. Posléze patřily dilem k panství rosickému, dílem k panství hrochovotý- 
neckému. 

Východně od Cankovic jsou Holešovice. K místní obci této náleží Hole- 
šovice Staré, Holešovice Nové, Lipec a Březovice. 

Březovice leží nad pravým břehem Novohradky čili Volšiwky mezi 
Hrochovým Týncem a Starými Holešovicemi. Mívaly tvrz již v XIV. věku; 
patřívala r. 1378 Rubínoví z Březovic, v letech 1382 až 1400 Zdeňkovi z Bře- 
zoviic Odtud pocházel známý hejtman husitský Jiří Kroměšín z Březovic. též 
Jakub z Březovic, jenž r. 1420 vypálit klášter Hradiště, a Jan Kroiněšin z Bře- 
zovic. Tito Kroměšíuové často se připomínají mezi předními hejtmany husit- 
skými. Příbek Kroměšín z Březovic účastnil se s Jindřichem z Březovic r. 1440 
Miéuui čáslavského a pomáhal pak r. 144s Jiřímu / Poděbrad u Prahy. V XVI. 
věku byli v Březovicíoh Přítokové z Otaslavic. ()d počátku XVII. věku byl 



— 165 - 

statek březovický rozdvojen. Jeden díl tvořily Březovice se Lhotou a druhý 
Honbice s podacím a ves Nabočany s tvrzištěm. Vácslav Haugvic z Bískupic 
zdědil před r. 1649 dolní díl a jeho manželka Lucie fíaugvicová z Nedabylic 
koupila od Anny Mandaleny Vrochyňové ze Sulevic díil horní. Haugvicům z Bi- 
skupic patřily do XVIII. věku Březovice, jež pak byly přikoupeny k rosickému 
panství. Jedna tvrz jest dosud patrná při dvoře břczovickčm svou starou 
okrouhlou věží. Tvrz i věž byly nově upraveny. Tvrz pozdější byla severněji 
a zmizela v hospodářských stavbách. 

Severněji položeny jsou osady Lipec a Nové Holešovice. 




NAMÉSTI V HROCHOVĚ TÝNCI. 



Staré Holešovice mívaly tvrz, v níž seděli vladykové z Holešovic 
r. 1318 Štědrou, na sklonku XIV. věku Hynek, r. 1440 Buzek. Od r. 1454 pa- 
třily Holešovice Staré Příbkovi z Březovic, od r. 1496 Mikulášovi Trčkovi 
z Lípy, v XVI. věku Příbkům z Otaslavic, kteří rozdělili je v díly, z nichž jeden 
patřil k Březovicům a druhý obdržel novou tvrz a byl Adamem Příbkem z Ota- 
slavic prodán r. 1616 Anně Marii Kapounové z Damsdorfu i náležel do r. 1663 
k statku zaječickému. Posléze od r. 1699 drženy byly Staré Holešovice k pan- 
ství chroustoviokému. 

Východně od Březovic dospívá Novohradka k Bližňovicům, k nimž náleží 
osady Skalice a Blansko i mlýn Psotnov. 

Osady tyto náležely k panství rosickému. Blížňovioe mají školu. 



- 166 - 

Od Skalice přechází přes trať místní dráhy chrudimskoohrastecké šidnace 
na jih k Přestavlkům, jež se rozkládají při potoku Ležáku, tudy odl Restok 
k Hrochovu Týnci tekoucím. Potok tento odděluje Přestavlky od nedale- 
kých Trojovic 

V Přestavlcích jest zámek, za starodávna byla tam tvrz. Na počátku XIV. 
věku Přestavlky náležely Ctiborovi z Přestavlk. na počátku XV. věku připo- 
míná se Aleš z Přestavlk. Tehdy již byla tvrz. držel ji Jan Bošín z Přestavlk. 
Bošínové potrvali na Přestavlcích přes polovici XV. věku, ještě r. 1464 se tu 
jejich rod připomíná. R. 1493 bylý majetkem Matyáše Libáka z Radovesie, 
r. 1539 koupil je od Buriana a Zikmunda Andělů z Romovce Jam Lukavský z Lu- 
kavice, po jeho bratřích měl Přestavlky Petr Puchart z Voděrad a po něm 
Taláckové z Ještětic. V XVI. věku byla vystavěna nová tvrz přestavlcká, .na 
níž ještě v XVII. věku seděli Taláckové z Ještětic. K statku přestavlckému 
patřily tehdy Přestavlky s tvrzí a dvorem poplužním, divůr Mířetlce s pivová- 
rem a 2 mdýny, vesnice čekov, Dachov, Srny, Stan s mlýnem la dvorem po- 
plužním, díl Bosova, dvůr Stičany, dí! Bitovan s dvorem. Od Maxmiliána Ta- 
lácka z Ještětic koupila Barbora Lidmila hr. Zárubová z Hustiřan Přestavlky. 
vsi Dachov, Čekov, Bošov, Stan, Srny s dvorem a Stičany s dvorem r. 1699. 
načež v letech 1703 až 1717 byl statek přestavlcký k Chronstovicům. od r. 1717 
do r. 1829 k Nasavrchům, od té doby jest samostatným statkem. 

Také Trojovic e bývaly sídlem vladyčím. Roku 1244 držel je Jan 
z Trojovic, syn Svéslavův. V XIV. věku připomínají se tu Jindřich a Budislav. 
Tato obec byla rniezi farními obcemi biskupstVí liitomyšlského. Tehdy 
patřila několika pánům. R. 1402 měli dvůr poplužný trojovický Frenclin a Jan 
z Trojovic, část obce patřila klášteru Hájku u Tržku, později k panství kuněti- 
ckému a část ke zboží tuněchodskému. Také majitelé hradu Strádova měli tu 
v XV. věku větší díl vsi. Snad vojsko uherského krále Matyáše vypálilo r. 1469 
tvrz trojovickou. R. 1538 byla tvrz již připomínána pustá. Tehdy Řehoř z Pou- 
chobrad prodal ji s dvorem poplužným a pozemky i s podacím Mikulášovi Pu- 
chartovi z Voděrad, jehož syn Petr obdržel pak Trojovice na nedlouhý čas. 
Vystřídali ho Taláckové z Ještětic na jednom dílu statku trojoviekého, kdežto 
druhý díl měl Prokop Štítný ze Štítného a na Morašicích, nabyv jej po Regině 
ze Sulic, jež jej měla koupen od Jana Lukavského z Lukaviíce, i směniv jej 
pak r. 1558 s Petrem Hrochem z Mezilesic za Hrochův Týnec. Později nabyl 
po Jindřichovi jeho bratr Jan Talácko z Ještětic vsi Trojovice. Zájezdec, Ko- 
stelec, Cejřov. Louku a Habrovec a dvůr Týn a asi vystavěl na tvrzišti novou 
tvrz. Konečně r. 1604 Marjana BerbiiSitorfova z Ještětic prodala Janovi Benedovi 
z Nectili Trojovice sídlo a tvrz se stavením v téže tvrzi a dvůr poplužný se 
vsí a ves Hlínu. R. 1616 koupil vše to Viktorin Hradecký z Bukovna. Díl Ští- 
tenských, jejž r. 1570 opět Prokop ze Štítného nabyl od Jiřího ze Slepotic. mě! 
r. 1583 Mikuláš z Lobkovic. 

Po r. 1616 Viktorin Hradecký z Bukovna spojil v rukách svých Trojovice 
a nedaleký Zájezdec, jejž po své choti zdědil. Po Hradeckých z Bukovna nabyl 



- 167 - 

jejich statku Kašpar Ceiler z Rozentálu. jenž již měl dvůr trojovický, druhdy 
štítenský, a takto nabyl celých Trojovic k panství hrochovotýneckému. 

Kostel trojovický sv. Michala archanděla byl do r. 1704 farním, načež 
stal se filiálním k Hrochovu Týnci, znova byl v druhé polovici XVIII. věku zbu- 
dován za praemonstrátského opata Pavla Václavíka. Nasvědčuje tomu znak 
nad vchodem kostelním zasazený, nad nímž spatřují se infule a klobouk pre- 
látsíký a začáteční písmena P. W. A. G. (Paulns Waclawík abbas gradicensis). 
Nad průčelím jest věž se zvony z r. 1762 a 1859. Výzdoba a zařízeni kostelní 
pochází z XVIII. věku. Hlavní oltář má obraz sv. Michala a sochy sv. Petra 
a Pavla, na pobočním oltáři jest Ceregeťtiho obraz sv. Vojtěcha, 

Za Jana Vácslava Cellera z Rozentálu byl vystavěn pivovár r. 1681. 
V Trojovieích jest škola. 

Na protějším břehu Ležáku jest obec Zá jezdec. Nejstarší zpráva o ní 
jest z r. 1318. Tehdy patřila několika zemanům, později klášteru v Tržku, jehož 
majetek zdejší byl r. 1421 zabrán světskými osobami a připojen k zboží podla- 
žickému. R. 1539 byl Zájezdec připojen k Hrochovu Týnci. V XVII. věku byl 
samostatným statkem v držení Hradeckých z Bukovna. po r. 1616 připadl 
k panství chrastéckénru. 

Úvalem poblíž pravého břehu Ležáku vede polmí cesta k jihozápadu do 
Restok. 

Re stoky (Zestoky) jsou starobylá osada. Již v XII. věku měly faru. 
Asi r. 1100 Vladislav dal kostel řestocký s celým zadusím a třemi Újezdy klá- 
šteru kladrubskému. Před r. 1167 Břetislav dal praemonstrátům litomyšlským 
kováře Mučka v Rcstokách se syny a dcerami jeho. Již v XIV. věku byla zde 
tvrz, na ní připomíná se r. 1318 Nykvart ze Zestok, pak Štěpán ze Zestok a 
Jan Tichava ze Zestok. R. 1417 seděl na dvoře žestockém Mikuláš Pysk ze 
Zestok, jenž odkázal tento dvůr svému bratru Janovi Těehlovci z Do- 
bříkova »ke chlebu a ku pivu«. Od něho dostal jeho zboží řestoeké Jetřich 
ze Zestok a ze Zumberka. r. 144(1 připomínaný, ale r. 1457 byl dvůr již pustý, 
tehdy patřil Soběslavovi z Miletínka. 

Díl Restok náležel klášteru podlažickému. Druhý dvůr tamní míval v prvé 
polovici XV. věku Jan Oslice ze Zestok a pak od r. 1454 Jan Zaječický ze 
Šternberka. 

R. 1470 byl na Restokách pánem Hertvík z Rušinova, na počátku XVI. 
věku Jiří z Kunčího a na Zestocích, r. 1532 Jan Lukavský z Lukavic. Matěj 
z Tryskovic prodal ku konci XVI. věku tvrz Restoky s dvorem poplužním, vsí 
a podacím Vácslavovi Taláckovi z Ještětic, jehož rod tu pobyl do počátku 
XVII. věku, načež Zestoky přešly na Gerštorfy z Gerštorfu, z nichž Bernartovi 
byla r. 1623 třetina jeho statku skonfiskována. Lev Burjan Berka z Dube a na 
RychmbuTce koupil téhož roku od komory královské Zestoky téměř celé 
k panství rosickému, jen několik usedlostí bylo přikoupeno k panství cbrou- 
stovickému. 



- tó8 - 

Kostel sv. Václava stojí u vesnice, od XVII. věku byl filiálním, zprvu ke 
Skuči, nyní k Chrasti. Vystavěn byl v slohu románském, v XIII. vělku zbudovali 
jej slohem gotickým. K. sklenuté presbyteři přilehá loď s rákosovým stropem. 
Hlavní oltář jest opatřen obrazem sv. Vácslava, vymalovaným v XVIII. věku. 

V presbyteři jest sanktiiarium. Kostel byl za starodávna vyzdoben freskami. 

V XVII. věku se pohřbívali zde Taláckové z Ještětic. Ve věži visí tři zvony, 
jeden z r. 1492, ostatní bez nápisu. 

Nad osadou vyniká veliký špejcharovitý dvůr. 

Od Restok k východu leží Kosice v úvalu po obou březích potoka 2ej- 
bra na křižovatce několika silnic při místní dráze chrudimskochrastecké, jež 
tu má stanici. K místní obci Rosicům náleží Seslávky, Synčany a Brčekoly. 
Seslávky sousedí se severním koncem Rosic. Pod nimi plyne severovýchodním 
směrem potok Zejbro k Synčanům lučinatým údolíni a dál pak k severu skrze 
Brčekoly k Bližňovicům. 

Rosice sluly též Rosicemi Vladyokými. Mívaly tvrz, jež stávala v lukách 
při cestě, ze zámku 'do kostela vedoucí, v polohách »na dvořištk. V XVI. věku 
byla vystavěna v Rosicích nová tvrz, z niž pak byl upraven starý zámek, 
jenž pak byl rozšířen novější 1 budovou zámeckou. 

Na počátku XIV. věku seděli na Rosicích bujní a loupeživí vladykovt 
Těšislav, Pechan, Ondřej, Lucek, Bonec, Dymitr a .lan z Rosic. Na sklonku 
téhož věku Rosice připadly jako léno na krále. Protestu proti upálení M. J. Husa 
súčastnii se r. 1415 též Jan z Rosic. Při straně Jiřího z Poděbrad byl pak Ja- 
koubek Larva z Rosic ještě r. 1450, ale jemu nepatřilo celé zboží rosické. Při- 
pomíná se tu v polovici XV. věku též Mikuláš Celák z Rosic, jenž pak r. 1451 
zastavil celý statek tento Janovi z Mrdic a Chrasti. Po Markétě Celákové ze 
Seslavic byli na Rosicích Zdeněk z Rosic a pak Vilém z Chlebová, jenž vy- 
střídán byl Talácky z Ještětic, z nichž první tu byl Vaněk (1483.), pak Jindřich, 
po něm jeho syn Vácslav Talácko z Ještětic (t 155S). Taláckové měli větší díl 
Rosic s tvrzí a dvorem poplužním,, Seslavce s dvorem poplužním, Nabočany 
a Libanice. Synové jeho rozdělili se o majetek rodový tak, že Vácslav dostal 
Rosice, Jan Trojovice, Jindřich Synčany, Hynek Přestavlky a Adam Restoky. 
Konečně r. 1611 Júndřich Talácko z Ještětic prodal Lvovi Burianovi Berkovi 
z Dube na Rychmburce Rosice s tvrzí a dvorem poplužním, Včelákov s dvorem 
poplužním, Horní a Dolní Seslávky, Kvasiny, Dřeveš, Střítež, Vyhnanov, By- 
střici a Pušici. Po Bercích z Dube měl panství rosické, jimi zvětšené, Bedřich 
Rudolf hr. z Furstenberka. zase Berkové z Dube a po nich r. 1714 Vácslav Voj- 
těch hr. z Vrbna a z Bruntálu, jenž prodal panství rosické Vácslavovi Norber- 
tovi Oktaviánovi Vchynskéniu z Vchynie, jehož rodu dosud velkostatek rosický 
náleží. V XVIII. věku náležely k tomuto panství Rosice se zámkem a pivovárem, 
Bliižňovice, Blansko, Seslavce, Skalice, Synčany, Radim, Nová ves. Restoky. 
Vrbětice, Střítež, Dřeveš, Kvasín, Vyhnanov, Včelákov, Tisovec, Bystřice, Dva^ 
kačovice, Ořetice s tvrzí, část Bělé, Zásad, Cankovie a Vejvanovic. 



Roku 1848 patřil díl Rosic k panství chrasteckému. 

Rosice měly již v XIV. věku faru. Od XV. do XVII. věku působili při 
farním kostele rosickém faráři utrakvističtí, později evangeličtí. Po bitvě bě- 
lohorské byla zřízena iara katolická, byla jen do r. 1664, pak byla přenesena 
do Chrasti a dosud jest kostel rosický filiálním k Chrasti. Kostel srv. Váeslava 
zachoval se v úpravě, již nabyl v XVIII. věku, jest zbudován v slohu baro- 
kovém. Z té doby jest zařízení vnitřní. Hlavní oltář má obraz Zavraždění 
sv. Váeslava, pocházející asi z počátku XIX. věku. Obrazy pobočních oltářů 
jsou z XVIII. věku, obraz P. Marie na kůru asá z polovice XVII. věku. Ko- 
stelní budova obklíčena 'jest zevně náhrobníky, též uvnitř jsou některé ná- 
hrobní kameny, hlavně tli pochováni byli v XVI. a XVII. věku někteří Ta- 
iáckové z Ještětic' a jejich manželky. Též ve zdi hřbitovní jest zasazeno ně- 
kolik starobylých náhrobníků. Poblíž kosiek; stoji zvonice, v níž jsou 3 zvony, 
z nich největší zvon Doubrava ulitý r. 1591 byl prý zakopán v nedalekém 
háji Doubravě. Další zvony jsou z let 1515 a 1557. 

Kostel stojí v někdejší části chrastecké. V dílu Rosic, jenž náležel k pan- 
ství rosickému, jest zámek s ií/dárnou a velikou zahradou a pivovár. 

Zámek rosický vznikl za Berků z Dnbé, kteří vystavěli renaissančnini 
slohem část zámeckou poblíž nynějšího dvora hospodářského. Znak Berkovský 
a začáteční písmena nad nim umístěná připomínají Bohuslava Ferdinanda hr. 
Berku z Dube a umožňuji přesnější určená této stavby do prvých let druhé 
polovice XVII. věku (1650 až 1653). Této části zámecké užívá se za sýpku 
a hostinec. Také jízdárna bývalá, jež nyní jest skladištěm cukru a stoji za 
parkem zámeckým, vznikla za Berků z Dube. Svědčí nápis nad Jejím vchodem, 
že ji vystavěl František Antonín hrabě Berka r. 1678. 

Štěpán Vilém hr. Kinský přistavěl r. 1728 k starému zámku nové křídlo, 
v němž též jest kaple neisv. Svátosti oltářní. Zachovaný nápis v teto kapli po- 
tvrzuje, že Štěpán Vilém hr. Kinský i tuto kapli r. 1728 založil. Hlavní oltář 
má obraz P. Brandlňv Večeře Páně. Na pobočních oltářích jsou obrazy Stéti 
sv. Barbory a Kamenování sv. Štěpána, malované v XVIII. věku. U hlavního 
oltáře visí obraz P. Marie z XVII. věku. 

V Rosicích jest škola. 

Se slávky byly r. 1131 statkem biskupství oilomúckého, v XIV. věku 
statkem viadyků. kteří psali se po nich. r. 1374 Dětleba a Ješka ze SesJavec. 
Roku 1382 Pesík, Velík a .lešek ze Seslíavec se připomínají, r. 1406 Matěj,, 
r. 1415 Jan a Mikuláš, r. 1440 Havel, Mikuláš, Janek a Vaněk, r. 1448 až 1460 
Dětleb ze Seslavec, v XV. věku též Celákové ze Seslavec. Od XVI. věku 
náležely Seslávky k panství rosickému, 

K místní obci Rosircům náleží kromě Seslávek vsi Synčany a Brče- 
k o 1 y. 

Přes polohy Za rájem a U mrtvých vede od Rosic silnice k jihovýchodu 
do Dobrkova. D o b r k o v leží na Dobrkovském kopci, jenž jest nejvyšší 



- 170 

(345 m ti. m.) polohou mezi Chrastí a Luží a skytá rozhled po Sirém okolí. 
Obec tato patřívate k panství chrasteckému. 

Po svahu jihovýchodním Dobrkovského kopce naid úvalem Arménského 
iK>toka sestupuje silnice do Radime, jež po obou březích tohoto potoka se 
v údolí při silnici lužskoehroustovické rozkládá. Radim patřívala do panství 
rosického. 

Malebný jest pohled se strání Dobrkovské výšiny na Luži, nad níž vy- 
niká poutní kostel na Chloumku a v pozadí zříceniny hradu Košumiberka. 
K jihu výšina Dobrkovská sahá nad Roubovice. 

Roubovice, původně Hruboviice nebo Grubovice, jsou osada staro- 
bylá. Nejstarší zachovaná zpráva o nich jest z r. 1167, kdy tu u Roubovického 
potoka opat litomyšltský koupil kus lesa od opata opatovského. V XV. a XVI. 
věku platřla část Roubovic k domanickému zboží a část druhá k pod- 
lažickému klášternímu statku, po r. 1420 Janovi Pardusovi z Vrátková, 
pak Kostkům z Postupie, až konečně r. 1539 ji od Bohuše III. Kostky z Po- 
stupie koupil Mikuláš ze Zásmuk. V XVII. věku patřily, Roubovice k Přesta- 
vlkům Taláckům z Ještětic. Roku 1664 koupila Marie Maximiliana Hysrlová 
z Ghodů Roubovice. Roku 1694 měl je Norbert Leopold Litošteinský z Ko- 
lovrat, jenž je r. 1700 prodal Adamovi Bedřichovi Údrekému, r. 1757 byly při- 
koupeny k panství chrasteckému. 

V Roubovic ích jest modlitebna židovská. 

K místní obci Roubovicům náležejí osady Ghacholioe, Nová Ves, Skála 
a Podlažice. 

Nová Ves jest v jihovýhodním cípu okresu chrudimského na vypnu- 
lině nad úvalem' svatoannenským v lesnaté krajině. Od ní na západ po vypnu- 
lině, jež příkrýma svahy spadá nad Skutíčketm do okresu skutečského, rozklá- 
dají se lesy, jež zabírají rozsáhlé prostranství mezi Roubovicemi, Novou Vsi, 
Skálou a Ghacholioemi téměř zcela a sahají na západě a jihozápadě k rokli 
již si při srázech této vypnuliny probrázdilo k severu Zejbro, utvořivši jedno 
z nejmalebnějších úvalů východočeských. Levý břeh Zejbra provází trať seve- 
rozápadní dráhy, z níž lze pohodlně celou tuto rokli přehlédnouti. 

Na strmých stráních, jež kolmo spadají do údolí u Podskalí, jsou rozho- 
zeny domky osady Skály. Skála patřila, jako i Nová Ves. k panství rosi- 
ckému. Srázná cesta sestupuje do Podskalí, v němž jest starobylý kostel 
sv. Jana Křtitele, založený v XII. věku viadykou blahosl. Vrbatou, zaklada- 
telem a příznivcem kláštera podlažického. V XVI. věku slul tento koste! ko- 
stelem sv. Vrbaty. Dosud lid tu říká kostel u sv. Vrbaty. Kostel tento býl pů- 
vodně slohu románského, r. 1696 byl opraven Františkem z Tahniberka. K polo- 
kruhové apsidě přiléhá loď obdélníková, vybíhající v průčelní část pětiúhelní- 
kového půdorysu. Po obou stranách této průčelní části jsou šestihranné věže, 
jež původně byly zajisté též slohu románského^. Na hlavním oltáři jest nový 
obraz sv. Jana Křtitele, na pobočních oltářích jsou obrazy sv. Váoslava a 



- 171 - 

Floriana, malované Antonínem Maohkem, rodákem podlažickým na počátku 
XIX. věku. 

Osada Skála patřívala k statku podlažickému, od XVII. věku k panství 
chrasteckému, jako i osady Chacholiice a Podlažice. Poblíž kostelíka jsou lázně 
u hostince, k němuž od kostelíka vede stinné stromořadí. 

V lese nad potokem Zejbrem jest mezi Skálou a severnějšírni Chacholii- 
cemi skupina balvanů, z nichž nejvyšší balvan opatřen jest vtesaným nápisem 
německým, jenž vzletně vzpomíná, že toto místo nedostupné obšťastnila dne 
28. srpna 1781 svoji přítomností šlechtična Poniatowiská, v tomto háji tichém 
iaiko jef.í srdce — chrám to dobročinnosti, i by od tohoto dne místo toto bylo 
obdivovateli i lidstvu posvátno. Do údolí tohoto biskup Hay rád si vychá- 
zíval a, když na jedné návštěvě takové u těchto balvanů usedl a zdřímnuli, byl 
tu překvapen hraběnkou Pouiatowskou. jež z Chroustovic do Chrasti zavítala 
a na zámku biskupa nezastihla. 

Podél pravého břehu Zejbra dojdeme za lesem do Chacholic. Od 
lesa nad ChaebOlicemi jest pěkná a rozsáhlá vyhlídka po okolí Podlažic a 
Chrasti a dá! chrudimským okresem. V malebné poloze severně od Chacholic 
u podlažického rybníka spatřujeme Podlažice. Přes kopec, na némiž byl 
zbudován »a!tánek« biskupa Haye, šíří se rozhled po okrese vysokomýtském. 

Podlažice prosluly svým benediktinským klášterem, (jenž byl nláhosl. 
vladykou Vrbatou založen r. 1159. Prvním opatem byl Hugo. Vrbata věnoval 
klášteru svoje dědiny a též jiní dobrodinci se vyskytli, takže klášterní ma- 
jetek byl dosti značný. V XIII. věku vznikl obrovský kodex klášterní, do něhož 
byl asi r. 1239 vepsán starý nekrolog podlažického kláštera asi r. 1224 do- 
končený. Obrovskou kmihu tuto (ooďex Kigaintieus) po nějaké době zastavili 5 
klášteru břevnovskému, v XVII. věku ji uloupili Švédové, a nyní jest ve Štok- 
holmu chována. Roku 1318 byl opatem Artleb, za jeho doby byl zastaven Boži 
dům, jenž patříval klášteru podlažickému, nicméně klášter ještě zkvétal, bylo 
v něm 21 mnichů. Za opata Domiaslava vzešly r. 1369 rozepře klášteru o lesy. 
Opat Domaslav byl r. 1373 sesazen. Po jeho smrti stal se opatem r. 1375 Bo^ 
huněk, za něhož vznikl klášterec benediktinský na Práčově. Opat Bartoloměj 
(1399 až 1406) dbal o zvelebení kláštera. Vácslav IV. udělil r. 1401 Jindřichovi 
Lacembokovi z Chlumu správu nad Podlažicemi. Roku 1421 Husité dobyli 
a ztroskotali klášter, křtitelnice byla odvezena do Králové Hradce, kdež dosud 
se chová. Opat byl upálen na poli Chmelništi u Rychmburka a prach 
jeho vmeten do rybníka SpáMvce pod Rychmburkem. Klášterské zboží měl 
pak r. 1427 Kroměšíin z Březovic, r. 1436 Jan Pardus z Vrátkový od něhož 
je Zdeněk z Postupic před r. 1454 koupi. V těch dobách (1448 až 1460) žil 
opat Bonifác z Volkenšteina, jenž pouze slul opatem podlažickým, ale kláštera 
již neobnovil Kostkové z Postupic drželi Podlažice dío r. 1539, prodali je 
Slavatovj z Ghluimu na Košumberku. R. 1577 obdržel je Albrecht Slavata 
/. Chlumu na svůj díl, jenž pak slul panstvím obrasteckým, a při tomto panství 
zůstaly Podlažice až do r. 1850. 



- 172 - 

/ 
štíhlýma dvěma věžema vyniká kostel podlažický nedaleko biskupského 

ora tamního nad koruny stromů a označuje místo bývalého kláštera, jenž 
stával v místě, dosud »na klášterech* zvaném, mezi dvorem a nedalekým pivo- 
várem a zabíral dům, v němž obývá sládek. Do doby, kdy stal se biskupem 
Karet Haní, bylo okolo nynějšího kostela ještě mnoho zřícenin a jam. Tento 
biskup nařídil urovnání tohoto prostranství. Při těchto pracech bylo zde na- 
lezeno mnoho íiál. skriiží a iinvch stavebních ozdob gotického slohu, jež i sou 
uloženy v nynějším kostele podlažickém. Menši památky, kachle, šípy. klíče, 
několik starých mincí a j. jsou chovány v chrasteckém zámku, byzantský kruci- 
fix malv iesrt v Průmyslovém museu chrudimském s některými stavebními vý- 
zdobami starého kostela klášterního. Při jiné příležitosti byly vykopány lebky 
a kosti. Na počátku XX. věku bylo zaise bádáno po zbytcích kláštera, k němuž 
v XIV. věku náležely fary v Podlažicích, Rosicích, Kostelci Vrbatově a na Vče- 
lákově. 

Nynější podlažický kostel sv. Markéty byl založen r. x .0> ( )6 biskupem 
královéhradeckým .lanem Františkem z Talmberka, jenž pak v něm lni se 
svou sestrou Ludmilou pohřben. Biskup Jan Adam hrabě Vratislav z Mitrovic 
\ vsvétil r. 1721 tento kostel. Dříve stála tu pouze kaple, nynější sakristie, vysta- 
věná ze zbytků zdí klášterních, k níž bývaly hlučné pouty na sv. Markétu. 
Do r. 1783 strojila se tu pro chudinu jídla a pro poutní hosty bývaly traktace. 
biskup Jan Leopold Hay ustanoviti, by místo pohoštění bylo ročně 40 zl. od- 
váděno z důchodů chtasteckého panství do pokladny chudých. 

Kostel má půdorys obdélníkový, z něhož pouze vybočuje při průčelí stará 
sakristie. Nad průčelím, jež vrcholí ve štít. strmí dvě vysoké štíhlé věže svými 
jcblancovitými kryty. Nižší poboční lodě obefmýkají hlavní loď i presbyteř a 
přecházejí za presbyteři v ochoz. Hlavní oltář sv. Markét', jest z počátku XVIII. 
věku; poboční oltáře jsou v ochozu. Některé obrazy ieiich isou pozoruhodný. 
Před htevním oltářem jest hrobka, zakrytiá deskou kamennou s nápisem: 
EPISKOPUS BÁRO DE TALEMBERG 1698. Za hlavním oltářem jest jeho ná- 
hrohník. Kostel byl r. 18.34 opravován. 

V Podlažicích iest pivovár a cihelna kruhová. 

U silnice chrastecké stojí sooba lana Nepomuckého s nápisem z r. 1723. 
tedy o 6 let starší nežli bylo vyhlášení icho za svatého. 

Od dvora podlažického podél jihovýchodního hřehu rybníka podlažického 
vede polní cesta k Horce. Obec Horka stojí na výšině při křižovatce dráhy 
severozápadní se silnicí, iež tudy iest od Chrasti k llliné zřízena. V Horce jest 
škola a kaple. K této místní obci náleží iižnéiší osada MezhoT a osada Pod- 
skalí u Skály. 

Proniknuvši nad Skálou od úvalu /jibra. vine se trn f Severozápadní 
dráhy DesmaSou k raiinoii na východ a u Mezhoři aalbofiuje na sever poblíž ll<>rk\ 
do starého nádraží chrasteckého. / něhož odbočuje trať místní dráhy chruďim- 
skochrastecké, jež u Chrasti má nádraží. 



- 173 - 

Měsíc CHRAST (Chrast, chybně Chrást) vyniká z nížiny dvojicí věží 
svého děkanského kostela. V pozadí za ní na východě vystupují obrysy kopců 
před Luží a nad Ronbovicemi. Z jihu dosahuje českomoravská vysočina svými 
výběžky k Horce a Podlažiciím a na severozápad a sever šíří se nížina chrudim- 
ská, jež zasahuje k Chrasti svým nejzazším výběžkem. 

Chrast leží asi čtvrt hodiny cesty od starého nádraží při chrudimské sil- 
nici, jež dvěma řadama přízemních domů vchází do města, jehož středem jest 
prostranné náměstí, na němž jsou škola, obecní dům, děkanství a biskupský 
zámek a děkanský kostel sv. Trojice. 

Ještě v XIV. věku byla Chrast přifařena k Podlažicům. Starý kostel 
chrastecký stávaJ nedaleko nynějšího kostela, teprv v XVIII. věku zbudova- 
ného. i by! v XV. a XVI. věku farním, po> vojně třicetileté byl zase filiálním 
do Rosic. R. 1664 byla tamní fara zrušena a zřízena nová fara v Chrasti. Starý 
kostel vyhořel r. 1709. Po založení biskupství stal se kostel děkanským. 

Nynější kostel děkanský v Chrasti byl založen roku 1710 a dostavěn 
r. 1717, vyhořel r. 1725 a, když pak škody požárem způsobené byly odčiněny, 
opětně v XVIII. věku byl požárem novým částečně poškozen. K polokruhové 
presbyteři přiléhá trojlodní budova, nad jejímž průčelím strmí dvě věže níz- 
kého krytu. Hlavní oltář, původně roku 1717 zřízený, byl biskupem Janem 
Haiscm nahrazen novým. Poboční oltáře pocházejí z XVIII. věku. Kostel jest 
pěkně upraven, má některé pozoruhodné obrazy a řezbářské práce z téhož 
věku. Pohřbeni jsou v něm Jiří kníže Kantakuzeno, Anežka Malovcová rozená 
z Vratislavů. Kromě starého zvonu, pocházejícího zajisté z původního kostela, 
jsou zvony kostelní z konce XVIII. věku. 

Na náměstí býval českobratrský sbor před r. 1612. Markéta z Bonina 
prodala Alíně Sakařové tento dům bratrský, v kterémž se druhdy slovo boží 
kázávalo. Ještě roku 1780, kdy obec chrastecká dostala po ohni pro školu 
spáleniště této panské budovy, nazývalo se toto místo domem bratrským. 
Na místě tomto byla vystavěna škola, již r. 1877 zbořili. 

V nynější škole jsou též sbírky městského musea chrastcekého. Některé 
památky jsou uloženy v radnici. 

Děkanství bylo vystavěno r. 1664 a obnoveno po ohni, jenž r. 1709 e zničil. 
v prvé čtvrtině XVIII. věiku. Jest ozdobeno sodnou sv. Floriána z r. 1738. 

Poblíž děkanství jest biskupská residence, obšírné jednopatrové stavení, 
jež zabírá jednu stranu náměstí při podlažické silnici. Biskupský zámek stojí 
částečně na místě tvrze, jež byla v druhé polovici XVI. věku Slavaty z Chlumu 
a Košumberka vystavěna, a byl vybudován v různých dobách od XVII. věku 
až do polovice XVIII. věku. Část zámku byla hotova již roku 1601. Markéta 
Berková z Dube vystavěla novooi budovu panskou, v ní slavila r. 1607 svůj 
sňatek s Ferdinandem z Donína. Nejstarší částí biskupského zámku jest severní 
křídlo jeho, v jehož úzké chodbě přízemní nad dveřmi nádvorními značka 
»M B 1605« svědčí, že tuto část budovy stavěla Markéta Berková z Dube. Po- 
čátkem XVIII. věku bylla hlavně stavena zadní část zámecká, v níž jest kaple 



- 174 - 

zámecká, kterouž zakladatel této části zámecké, biskup Vácslav František Karel 
z Košína r. 1728 vysvětil. Kaple zámecká sv. Jana Nep. čelí svou apsidou do 
zahrady, na hlavním oltáři má pěkný obraz z XVIII. věku a sochy sv. Vác- 
slava a Floriána z téže doby, nově byla vymalována a vyzdobena. Tato část 
zámecká má na průčelí dvorském znak biskupa Vácslava Františka z Kosinů a 
štít s allegorickými sochami víry, naděje a lásky, na zdi při kapli letopočet 
1728. Roku 1742 biskup Jan Josef hrabě Vratislav z Mitrovic vybudoval prů- 
čelní barokní část zámku, směřující do náměstí. Nad hlavním vchodem při 
jeho erbu jest latinský nápis o tom svědčící. V zámku jsou též úřadovny ředi- 
telství velkostatku biskupského. Dvůr jest upraven před zadní částí zámku 
na způsob zahrady. Za residencí biskupskou rozkládá se rozsáhlý park, při 
němž byla v XVIII. věku zařízena fíkovna. Za parkem pokračuje stinné stro- 
mořadí až nad zalesněnou stráň nad Podlažice. 

Opodál města stojí u Chrašic vodárna, zřízená biskupem Janem Josefem 
Vratislavem z Mitrovic. 

O starobylém osazení této krajiny svědčí nálezy praehistorických pa- 
mátek. 

Chrast bývala ještě v XIV. věku vesnicí klášterského statku podlažického. 
jehož osudy i v XV. věku sdílela. Po r. 1420 přešla s ostatními osadami tohoto 
statku v držení Jana Pardusa z Vrátková a pak Kostků z Postupic. Teprv od 
této doby vyskytují se zprávy četnější o této osadě, jež, jak její jméno svědčí, 
vzniknuvši v poloze druhdy nevzdělávané, jem chrastí všelijakou porostlé, 
nemohla se rozvinouti, dokud klášter podlažieký byl hlavním střediskem celé 
krajiny. Úpadek kláštera a osady klášterní i poloha Chrasti, jež měla nejvý- 
hodnější polohu ze všech osad klášterského statku, působily, že Chrast začala 
se vzmáhati a stala se střediskem bývalého zboží podlažického. Již r. 1493 byla 
Chrast městečkem. 

Kostkové z Postupic byli v přátelství s Janem Pardusem z Vrátková. Po 
jeho smrti byl Zdeněk Kostka z Postupic poručníkem nezletilého Viléma Par- 
dusa z Vrátková. Když pak Zdeněk Kostka z Postupic umřel r. 1468 u Zvole na 
Moravě, obdržel jeho synovec Zdeněk Podlažice a Nový Hrad. Mincmistr Zde- 
něk II. Kostka z Postupic byl příznivcem Jednoty českobratrské, přál též mě- 
stečku Chrasti, dal mu r. 1493 povolení ke koupi prutu dědiny Buškovy k obci 
a odpustil ji pro vždy pMary z tohoto majetku povinné, obdarováním daaiým 
ve čtvrtek na den sv. Prokopa 1493. Na žádost Bohuše Kostky z Postupic po- 
tvrdil král Vladislav v sobotu před Povýšením sv. kříže r. 1500 smlouvu, jež 
se stala mezi králem Jiřím a Zdeňkem z Postupic o postupu statku podlažického 
v užívání tohoto pána. Vilém Kostka z Postupic listem z pátku před svato- 
dušním hodem Božím 1511 upravil vybírání šosův čili úrokův v městečku 
Chrasti. Na přímluvu Zdenka III.. Jana a Bohuše Kostků z Postupic a na 
Litomyšli obdržela Chrast od krále Vladislava výsadu na týdenní trhy pon- 
dělní a na dva trhy výroční, každý osmidenní. Bohuš Kostka z Postupic prodal 
ve středu před sv. Vítem r. 1542 Skivatnvi v. Chlumu a Kosurníberka své dědiny zá- 



pisné, totiž dvůr v Podlažicích s polnostmi, štěpnicemi, sladovnou a pivovárem 
i Podlažice, městečko Chrast, ves Chrastice s mlýnem svobodným, štěpnicí 
a rybníčkem pustým, vsi Horku, Skálu, Chacholice, Brčekoly, Lhotu Chrou- 
stovskou, Zeloviee, Bor a Dobrkov, i oož ve vsi Rosicích měl, s podacími v Ro- 
sicích a Chrasticích, i také pode vsí Skálou to podací, kteréž svatého Vrbaty 
slově, s třemi rybníky u Podlažic, řekami, potoky, vodotečinami, s lesy, jež 
hajní ze vsí Chacholic a Horky hájí a spravují, právem zástavním a Vácslavovi 
Okrouilvlwkčmu z Kněnic Hory Čelákovské. 

Jako za Kostků z Postuplc, tak i za pánů z Chlumu měla Jednota česko- 
bratrská v Chrasti svůj sbor, jenž vynikl velice v XVI. věku, zejména když 
byl jeho správcem bratr Jan Efraim, spolupřekladatel bible králické. 

Divišovi Slavatovi z Chlumu a Košumberka bylo pro odboj jeho proti 
králi Ferdinandovi I. vzato r. 1547 jeho panství v závazek manský, ale dosáhl 
toho za několik let, že mu byla všechna zboží jeho puštěna z manství a pustý 
klášter podlažický s městečkem Chrastí a některými vesnicemi dědičně dán. 
Syn Divišův. AJbrecht (t 1600) vystavěl v Chrasti sídlo panské i vymohl na 
Rudolfu II. výsadu tržní pro Chrast. Touto výsadou, v pondělí po sv. Matouši 
1585 (dal král Rudolf II. Chrasti trhy, již od krále Ludvíka ji propůjčené, na 
časy příležitčjší, totiž na čtvrtek před sv. Havlem a na sv. tři krále a týdenní 
trhy na čtvrtky. 

Po Albrechtovi Slavatovi z Chlumu a Košuniberka mela přejiti Chrast 
na Vácslava Berku z Dube, ale dříve než trh byl dokonán, pán tento po mu- 
struňcích lidu vojanského, v království českém se do Uher sbírajícího na Turka 
pohana, náhle v Chrudimi zemřel. Statek chrastecký byl r. 1601 připsán jeho 
vdově Markétě Berkové z Lípy a na Rychmburce. jež již r. 1596 koupila Chlum 
a Vortovu za Hlinském a připojila pak je k tomuto statku. Markéta Berková 
z Lípy poskytla r. 1605 některé úlevy svým poddaným statku chrasteckého, 
vystavěla nejstarší část zámku chrasteckého a r. 1607 provdala se za Ferdi- 
nanda purkrabího z Donína, r. 1615 zase za Jiřího z Talmberka. R. 1623 nabyla 
správu statku chrasteckého Františka Hypoita Eusebie hraběnka z Fúrsten- 
berku, jež též ostatní statky po svém manželu Lvu Burianovi Berkovi z Dube 
pozůstalé spravovala pro svého nezletilého syna Matěje Ferdinanda Františka 
ISerku z Dubě. 

Chrastečtí i obec jejich za vojny třicetileté velice trpěli a vrchnost slí- 
bila jim uleviti. 

Roku 1644 nabyl statku chrasteckého Jan Rudolf Trčka z Lípy, bratr 
Markéty z Talimberku. a po něm dcery Isabelly a Jana ze Švamberka. Anna 
Fusebie rozená ze Švamberka, provdaná z Harrachu, obdrževši Chrast s Chlu- 
mem a V orlovou, iprodaila toto panství r. 1656 kardinálovi Arnoštovi z Harrachu, 
jenž prodal je Ferdinandovi 111. pro nadání biskupství hradeckého. 

Roku 1660 první biskup královéhradecký Matouš Ferdinand Sobek z Bi- 
lenberka ujal se panství chrasteckého. Dokud nebyla řádně zřízena residence 



— 176 — 

V Králové Hradci-, bydleli biskupové v Chrasti. Nyní jest Chrast letním sídlem 
biskupským. 

Za biskupa Sobka z Biilenberka byla přeložena duchovní správa z Rosic 
do Chrasti a zřízeno tu děkanství, r. 1665 Chrast obdržela právo, vybírati si 
poplatek z vinného semkli. 

Josef I. dal r. 1708 Chrasti výsadu na dva trhy výroční a čtyry trhy do- 
bytčí. Po ohrni r. 1709, jenž zachvátil celé městečko, zejména též kostel, zvonici, 
děkanství, školu la radnici, biskup Tobiáš Jan Becker založil nový kostel. 
jejž pak biskup Jan Adam hrabě Vratislav v Mitrovic dokončil. Tento biskup 
potvrdil artikule cechů chrast eckých, zřídl nové krámy masné v bývalém 
bratrském domě, v němž r. 1741 daroval též pokoj a komoru pro školu, vysta- 
věl nákladnou vodárnu, z níž obec chrasteeká mioHa si vésti vodu přeby- 
tečnou do nádržky na náměstí zvláštním vodovodem; a přikoupil k biskupskému 
panství Zájezdec a Roubovice. 

Roku 1725 vyhořely v Chrasti kostel, radnice a mnohé domy jiné, roku 
1774 opět téměř celé městečko, též kosM byl ohněm poškozen. 

Biskupové Vácslav z Kosinů a Vratislav z Mitrovic dobudovali zámek 
biskupský. 

V dějinách kulturních XVIII. věku zajistil si vynikající místo biskup Jan 
Leopold Hay, čelný rádce Josefa II. Přál též poddaným svého panství. Nej- 
raději prodléval v Chrasti a okolí, zvláště oblíbeným zátiším jeho byl zámeček 
»na altánku« na stráni viničně <a Chrasti. Zemřel na zámku chrasteckém dne 
1. června 1794 a na hřbitově ebrašJckém »sobě vyvolil odpočinutí, by ani po 
své smrti od svého milého lidu oddělen nebyl, mezi nimiž blahoslavenství 
spokojeného živobytí požíval, výslovně odpíral všech pamětných náhrobků, 
spokojen jich v srdcích týchž dosáhnouti, kteréž ošfastniti toužil. Ah. on jich 
dosáhl, on byl hoden jich dosáhnouti.« Tak; hlásá jeho pomník. 

Biskup Hay potvrdil roku 1783 a v dallších letech výsady cechů chra- 
steekých. Roku 1808 František I. dal Chrasti výsadu na středeční trhy tý- 
denní. 

Chrast byla do r. 1848 sídlem soudní a politické správy panství chra- 
steckého a roubovického. Při nové úpravě úřadů byla vřaděna do okresu chru- 
dimského. 

Znak města Chrasti jest štít stříbrný, zlatým proužkem rozpůlený, v jehož 
pravém i levém poli se spatřuje černá orlice, vyletující s roztaženýma křídlama 
a se zlatými drápy i zlatým pyskem, a s červeným jazykem vyplazeným. 

Chrast má měšfiamské a obecné školy, jest sídlem ředitelství velkostatku 
chrastedkého, vlkářství, má mnohé průmyslové závody, továrnu na papírové 
špičky doutníkové, výrobu obuvi, závod vyšívačský, parní pilu a j. 

Chrast měla roku 1900 v 315 domech 2040 obyvatel, roku 1910 v 353 
domech 2440 obyvatel. 

V Chrasti působili učitelé a spisovatelé Jan Fileík a Vincenc Paulus a 
působí učitel a spisovatel Fr. Vondráček. Chrast jest rodištěm německého spi- 



sovatele MUDra. L. A. Frankla. Na hřbitově chirašickém jsou pohřbeni bisku- 
pové Leopold Hay, Jan Hais a Eduard Brynych. 

C h r a š i c e (druhdy Chrastice) náleží k místní obci Chrasti. Stromořadí 
od severovýchodní části Chrasti vede k této osadě, nad níž vyniká na návrší 
nad úvalem, jímž doubravanii potok žeibro od Podlažie k Rosieům se vine, 
hřbitovní kostelík sv. Martina. Od kostela jest rozhled k Chrasti, parku bi- 
skupskému, lesu nad ' Podlažie emi, osamělé starobylé vodárně, jejíž vysoká 
věž nad úvalem Zejbra jest zbudována. Dole v úvale rozlévá se rybník chra- 
šický. Nad Doubravou vystupuje táhlý lesnatý vrch, při jehož temenu proti 
Podilažicům bělá se jednopatrový letohrad biskupa Leopolda Haye, »altán« na 
stráni viničné, na níž ještě r. 1652 byla pěstována réva a rozmanité ovocné 
stromoví. Za tímto vrchem ukazuje se Roubovieký les a k jihovýchodu modrají 
se lesy u Skály. U Cforašie v údolí, severněji za hřbitovem, jsou nová vodárna 
a městské lázně. Přes Chrašice jest výhled do okolí Rosic. 

Na výšině nad Chrašicemi býval již v XIV. věku kostelík. Nynější bu^ 
dova kostela hřbitovního byla pořízena r. 1721 na místě starého kostela i vy- 
niká neobvyklým rozvrhem svých částí. K presbyteři přiléhají lichoběžcové 
přístavky a šestiúhelníková loď s obdélníkovou síní. Oltář hlavni sv. Martina 
i oba poboční oltáře sv. Vojtěcha a sv. Brikcího byly r. 1721 vysvěceny bi- 
skupem Janem Adamem z Mitrovic. Při tomto kostele jsou čelné náhrobníky 
z XVI. a XVII. věku Slavatů z Chlumu a Košumberka, Klusáků z Kostelce na 
Roubovácích, Džbánovskýeh ze Džbánova na Rosicích, Raků z Bohuňovic a j. 

Nejbližší staniicí severozápadní dráhy za Chrastí k Chrudimi jsou Zaje- 
čice na potoce Ležáku. 

V Zaječicích bývaly dvě tvrze. Prvá zmínka jest zachována o vladycích 
zaječiekých z r. 1319 ve zprávě o Příbkovi ze Zaječic. Počátkem druhé polo- 
vice XIV. věku seděl tu Albert ze Zaječic, ku konci téhož věku Jam a Zdeslav ze 
Šternberka z rodu pánů ze Šternberka. Z XV. věku znám jest tu Jan Holický ze 
Šternberka, příbuzný a přítel Jiříka Poděbradského, a pak Viktorin z Kunčíhose 
svým synem Janem, přítelem Viktorina Kornela ze Všehrd, mužem též lite- 
rárně činným, jenž tu pobyl do r. 1521. Ještě v prvé polovici XVI. věku náležel 
statek zaječický k panství žumberskémii. při jehož rozděleni obdržel Petr 
Janovský ze Soutic tvrz zaječickou, Smrček s tvrzí pustou, Svidnice a Líhai- 
nice. Při tomto rodě zůstávaly Zaječice ještě v druhé polovici XVI. věku 
i přešly Marjánou ze Soutic, provdanou za Zikmunda Robmhápa ze Suché na 
tento rod. Její dcery Markéta a Eufemie obdržely při rozdělení statku matčina 
Zaječice. Po Markétě měl její díl Zaječic s tvrzí manžel její Jan Myška ze 
Zluniic a po něm synové, z nichž Jan posléze dlržel jej sám, ale, sňčastniv 
se ve straně stavovské proti Ferdinandovi II., byl odsouzen k ztrátě třetiny 
svého statku. R. 1625 koupil od komory královské Jan Veber sv. p. na Pins- 
berce Zaječice, jež po různých změnách držebních r. 1685 Maxmiliána Záru- 
bová, rozená z Lisova. prodala Lamberru Hřebenářovi z Harach. Tehdy již 



- 178 — 

tvrz zaječická nestála, nýbrž jiiž r. 1661 byl na tomto zlatnickém díle jen dvůr 
na miste tvrze. 

Když statek zaječieký byl r. 1550 rozdělen mezi děti Marjány ze Soutic, 
vystavěli na díle, jenž připadli Eufemii, manželce Kryštofa Myšky ze Zimnic. 
tvrz novou, jež na počátku XVII. věku náležela s tímto dílem Petrovi Kry- 
štofovi Kapounovi ze Svojkova a sňatkem jeho vdovy přešla na druhého jejího 
chotě Ladislava Lukavského z Lukaviee, posléze sňatkem jeho dcery Lidun- 
ky na Lamberta Hřebeuáře z Harach, jenž prodal r. 1696 celý statek zaje- 
čický Augustinovi Norbertovi Voračiekému z Pafoěnic, od něho pak koupi! r. 1697 
Josef František hrabě z Šenfeldii Zaječice a připojil tento statek k svému pan- 
ství nazavršskému. V XVII. věku spustila také nová tvrz v Zaječicích. 

V Zaječicích jest škola. K místní obci této náleží Studená voda. 

Severně od Zaječic pramení Bezděkovský potok, jenž teče Libanicemi, 
Honbicemi k Nabočanům a u Vejvanovie vlévá se do Volšinky. Lřbanice. Hon. 
bice a Nabočauy bývaly za starodávna sídly vladyckými. 

Hon biče (Hombice) připomínají se již roku 1244. Tehdy nále- 
žely Hoškovi z Honbic, otci Bavora z Honbic. Na počátku XIV. věku 
žili Bavor II. a Zvěst z Honbic. Protestu proti upálení M. J. Husa se zúčastnil 
Vácslav z Honbic. příbuzný pozdějšího vynikajícího válečníka Jana Horyny 
z Honbic, přívržence Jiříka Poděbradského. Po Honbicích se psali Horynové 
a Ořechovští z Honbic, ale již na sklonku XV. věku Honbice Janovi Horynovi 
z Honbic nenáležely, nýbrž Bohuňkovi z Honbic. a na samém sklonku XV. věku 
Janovi Makovskému z Potšteina, v XVI. věku Janovi Příbkovi z Otoslavic 
a pak jeho synům. Posléze část Honbic s Nabočany dostala se k panství na- 
završskéuiu a druhá část k panství přestavlckému. 

Kostel honbieký Povýšení sv. kříže byl v XIV. věku farním, po r. 1624 
filiálním do Trojovic a od počátku XVIII. věku k Hrochovu Týnci. Opravován 
byl na sklonku XVII. věku a nově v 1880 letech. Zbudován byl v slohu go- 
tickém. Oprava oltářů pocházela z druhé polovice XVII. věku. Při kostele jest 
několik náhrobků TaJácků z Ještětic a epitaf Antonína Lukavského z Lukavic, 
r. 1681 zrádně zabitého. Starobylá dřevěná křtitelnice z XVII. věku jest nyní 
ve sbírkách Průmyslového mnsea v Chrudimi. Povšimnuti zasluhují ještě obraz 
P. Maric z XVI. věku. při poslední opravě kostelní značně přemalovaný, a dva 
staré zvony. 

K místní obci Honbicům náleží Libanic e, v XV. věku samostatný statek. 
na němž seděli r. 1440 Adam a r. 1450 Mach z Libanic Na počátku XVI věku pa- 
třil díl Libanic k zboží žumberskémn a díl Matoušovi z Habrová a po vladycích 
z Habrová v polovici XVI. věku dostal se Taláckům z Ještětic. Za nich po- 
vstala tu tvrz. Na sklonku XVI. věku byli na Libanicích Malovcové z Malovic, 
pak zase Vácslav Talácko z Ještětic a jiní, až r. 1660 tvrzička s dvorem po- 
plužnýin a ves Libanice byla přikoupena k panství žumberskčmu a v něm pak 
sloučena byla s panstvím nazavršským. 



- 179 — 

Taktéž severnější obec Nabočany bývala za starodávna sídlem vla- 
dyckým. Roku 1257 bránil se v bavorském Michldorfu Dlnhomil z Nabočan 
s jinými bojovníky krále českého. V XIV. věku připomínají se Jan a Hynek 
z Nabočan. Na sklonku téhož věku měl o Nabočany různice Hereš ze Zaječic 
s Příbkem z Nabočan, ale smluvili se a zas na počátku XV. věku vzplanul nový 
spor mezi dcerou tohoto a Annou z Nabočan. Odúrnrf. po Buškovi z Nabočan 
obdržel r. 1406 Matěj ze Seslavic. Protestu proti koncilu kostnickému se súčast- 
nil r. 1415 Petr z Nabočan. Současníkem jeho byl Jan Kačička z Nabočan. Ještě 
v dalších věcích byly Nabočany rozděleny na několik dílů, z nichž jeden s tvrzí 
měl Jan Horyně z Honbic (1437), jiný zase Mikuláš z Nabočan. Když pak Na- 
bočany připojeny byly k statku honbickému, tvrz jejich spustla. To se stalo 
již před r. 1541. Stávala na louce Parkaně a v prvé polovici XIX. věku byly 
poslední stopy tvrze zahlazeny. Od r. 1716 náležely Nabočany k panství na- 
završskému. 

Polní cesta, od nabočanského dvora ncjprv směrem západním, pak jižním 
a pošlé z j Jihozápadní m postupujíc k Vorli, prochází náspy Tří bubnů. 

Tři Bubny stojí v místech, kdež bývala v XIV. věku osada Kapíiee 
Větší, jež snad zanikla, když vojsko uherského krále Matyáše řádilo ve vý- 
chodních Čechách. Kostelík tamní byl pak filiálním do Chrudimě. Roku 1677 při- 
pomíná se kaple veřejná sv. Jiří nade vsí Varií o samotě s poustevnou. 

Kostel sv. Jiří byl již v XIV. věku, má dvě presbyteře, jednu větší a jednu 
menší, loď společnou, před ní věž, o jejíž typickou cibulovitou střechu při- 
pravila ji horlivost konservátora v XIX. věku, horující pro zachovávání jen 
památek gotického slohu. Hlavní oltář zachoval se v úpravě ze XVII. věku. 
Staré náhrobky prozrazují, že při tomto kostele byli pohřbíváni v XVI. a 
XVII. věku Janovští ze Soutíic a z Onšavy. Kustnšové ze Zubřího a i. Věž 
má 2 zvony z XVIII. věku. 

U kostelíka jsou poblíž hostince šance z XVIII. věku. Roku 1778 císař 
Josef II. přijel s princem Maxmiliánem a generálem z Lascy do Chrudimě, pro- 
hlédl si Pumberky a Tři Bubny, hned r. 1778 pak dal dělati u Bubnů reduty na 
třech místech. Poddáni z vňkolních panství pracovali na těchto opevněních, 
dosud dobře zachovaných. Rada topolů označuje jejich polohu. S šanců těchto 
jest rozsáhlá vyhlídka po Chrudimsku a Vysokomýtsku. 

Pod svahem mezi Třemi bubny a Slatinany leží ves V orel, nad její 
střechy vyniká škola. Za starodávna vynikala nad nimi tvrz již ve XIV. věku. 
Z ní byl opatovický opat Jan z Orle, vrstevník Štěpána z Orle. Z pozdějších 
majitelů této tvrze vynikl v XV. věku Michálek z Orle. praotec vladyků Orel- 
skýeh ze San, jehož rod byl tu r. 1529 vystřídán Janovskými ze Soutic. Tehdy 
patřily k orelskémiu statku ves Orel (Vore!) s podacím a tvrzí, vsi Lukavice 
s tvrzí pustou, Kunčí, Luikavička, Vížky, Radecblyně a Loučky. Při tvrzi 
orelské byly dvůr poplužný, sladovna a pivovár. Na sklonku XVI. věku nabyl 
statek orelský Jan Kekule ze Stradonic. Od r. 1600 byli majiteli Vorle Kunatové 
Dobřenští z Dobřenic. Roku 1683 koupil tvrz a sídlo ve Vorli. vsi Vorel. Luka- 



- 180 - 

vičky,, Vížky, Loučky a Radechlyni s kostelem sv. Jiří nad Vorli, pak se spust- 
lým kostelíčkem Navštívení P. Marie ve Vorli, a s dvorem poplužním, pivo- 
varem, chmelnicí a zahradami Rudolf Vácslav hr. z Šenfeldu. Jeho syn Josef 
František hr. ze Šenfeldu spojil statek vorelský s panstvím nazavršským. U 
Vorle bývala velká bažantnice, jejíž větší část jest změněna v pole. 

Od Vorle vede k severozápadu silnice k Chrudimi Vlčnovem. 

V 1 č n o v byl starým sídlem vladyckým. Již r. 1244 připomíná se Dobro- 
host zVlčnova, r. 1318 Ctibor zVlčnova a mnozí jiní vladykové. Protestu proti 
upálení Husa účastnil se r. 1415 Jan z Vlčnova, ve vojště Jiřího Poděbrad- 
ského před Prahou r. 1448 byli též Matěj z Vlčnova. V XIV. věku byl VIčnov 




SLATINANY. 

rozdělen v několik dílů, na nichž seděli různí vladykové, praotcové Rusku, 
Vrbických a Švábů z Vlčnova. Na počátku XVI. věku mělo zde město Chrudim 
některé nemovitosti, jež rozšířilo si dalšími příkupy, zejména od Jana Holce 
z Nemošic, takže konečně obec cforudiimská byla vlastnicí celého Vlčnova, 
vyjma jediný dvůr poplužní, jenž náležel tehdy Vlčnovským z Vrbic a posléze 
r. 1697 byl přikoupen k panství nazavršskému. Obci Chrudimi byla držebnost 
vlěnovská r. 1547 skonfiskována, ale opět r. 1562 vrácena. 

Jihozápadně od Vlčnova na svahu Králové hůry rozkládají se po obou 
březích Crudimky S lati many (chybně: Slatiňany). Nad obcí vyniká zá- 
mek nedaleko kostela, s nímž jest spoiem chodbou. Zámek stoji v místech 
bývalé tvrze, jež bývala v Slatinanech již v XIV. věku a v XVII. věku spustla, 
načež v 1660. letech byla obnovena a spravena zajisté velimi dokonale, sice by 
Balbín zvláště nepřipomínal této tvrze přeslavné. V nynějším zámku jsou cho- 
vány některé starožitnost^ zejména nádobí, obrazy a j. 



— 181 - 

Z držitelů tvrze slatinanské jest znám Zbyněk ze Slatinan, zvaný »0d haje«. 
jenž r. 1371 se spolčil dědinami svými s Janem Heníkem z Tuněchod. Tento 
vladyka spojil pak v své držbě zboží sLatimanské a runěchodské po smrti prvěj- 
šího společníka. Za několik let nastalo rozdělení obojího zboží. Vácslav ze Sla- 
tinan připojil se r. 1415 k protestu proti upálení M. Jana Husa. Rozmanití majitelé 
společníka. Za několik let nastalo rozdělení obojího zboží. Vácslav ze Slatinan 
připojili se r. 1415 ik protestu proti upálení M. Jana Husa. Rozmanití majitelé 
vystřídali se v XV. a XVI. věku na zboží slatinanském, z nich zejména Vlacheň 
ze Slatinan a Vítek z Tafonberka, přívrženec jednoty Poděbradské. V druhé 
polovici XV. věku byli ve Slatinanech páni z Talmberka. 

Roku 1469 táhl krajinou uherský král Matyáš. Roku 1469 udeřil k Sla- 
tinanům Zdeněk Kouopišfský a položil se v nich táborem se svým lidem, pak 
je vypálil a táhl k Hrochovu Týnci naproti uherskému králi. Do počátku XVI. 
věku náležely Slatinany Sárovcúm ze Šárova, střediskem panství byl stále 
nedaleký Rabštejnek. Synové Zikmunda Šárovce ze Sárova rozdělili se o zboží 
slatinanské tak, že Zdeněk Šárovec ze Sárova si ponechal Rabštejnek a Vác- 
slav Slatinany, jež r. 1525 prodal obci chrudimské. Pro její účastenství na 
odboji proti králi Ferdinandovi I. byly jí r. 1547 Slatinany skoníiskovány a r. 1548 
prodány Janovi z Pernštejna, jenž je prodal záhy zase Heřmanovi Lhotskému 
ze Zásnmk. Bohuslav Mazanec z Frymburka dal rozbourat starou tvrz slati- 
nanskou a začal tu stavěti nové panské sídlo, jež fceprv Alena, Jeho ohof, do- 
stavěla. Jiřík Karlík z Nežetic a na Slatinanech pro účastenství ve vojně 
české odešs! do vyhnanství; zboží slatinanské bylo nra konfiskováno a roku 
1623 Lvovi Burjánovi Berkovi z Dube a Lipého prodáno. Berkové z Dube měli 
Slatinany do r. 1653. K statku slatinanskčmu patřívaly v XVII. věku sídlo a ves- 
nice Slatinany, Rabštejnek se dvorem, vsi Skrovád, Trpišov, Týnec Smrkový, 
Lipina, Lhota a část Sobětuch. V druhé polovici XVII. věku měl jej František 
Adam hrabě z Bubna a Litic, pak Adam Jaroslav Puchart z Voděrad až ko- 
nečně r. 1732 Josef František hrabě z Šenfeldu připojil slatinanský statek k pan- 
ství nazavršskému. Velkostatek tento náleží knížatům z Auerspcrgů. 

Kostel sv. Martina byl již v XIV. věku farními, po r. 1620 byl filiálním do 
Chrudimě. R. 1801 byla opět lokaliie, později fara v Slatinanech zřízena. Budova 
kostelní, původně jednolodní, byla v letech 1891 a 1892 přestavěna a v trojlodní 
budovu změněna. Věž byla částečně při poslední opravě změněna. Zvony jsou 
z XVIII. věku. Při kostele jsou zachovány náhrobky bývalých vlastníků zboží 
slatinanského. Konali zde pohřby Mazancové z Frymburka, na Mimoni a Slati- 
nanech, Lhotští ze Zásmuk, Škopkové z Otradovic, Malvicové z Malvín a jiní. 

Při zámku jest úpravná zahrada, s ní sousedí rozlehlý park zámecký, 
v němž jest »švýcárna«. Za pravým břehem řeky, jež byla r. 1834 překlenuta 
kamenným mostem, jest při nazavršské silnici školní budova. Opodál v polích 
nedaleko nádraží severozápadní dráhy jest vychovatelský ústav kongregace 
sester třetího řádu sv. Františka. 



— 182 - 

Slatinany jsou oblíbeným výletištčm pro svou pěknou polohu a úpravný 
park i rozlehlé vůkolní lesy a blízké malebné partie středního toku Chrudimky. 
Pěkný rozhled po vůkolí jest od památného sloupu, jenž za parkem knížecím 
při neizazšim východním výtěžku lesů podhúrských stojí. V gotickém sloupu. 
r. 1852 až 1854 vystavěném, jest obraz P. Marie, pocházející prý z r. 1444 a 
nalezený ve zbořeništi dolnorakousíkého kláštera gamiaigského. Od sloupu vidíme 
k VoriiL a Třem bubnům, a do okolí Hrochova Týnce a Chrasti, dále pak po 
kupooviné za Kuinčí a škrovád do okresu nazavršského k Srádcvu a 2um- 
berku. Od této vyhlídky sbíhá stezník ke Škrovádu. 

Škrová d, náležející k politické obci Sliatiinanůin, znám jest svými pískov- 
covými lomy. V Škrovádě bývali v XV. věku vladykové, kteří dle osady této 
se psali ze Škrovádu. Připomínají se na př. r. 1446 Jiří, Mareš, Jan, Čeněk a 
Petr ze Škrovádu. Do r. 1547 byl Škrovád vlastnictvím obce chrudimské, pak 
náležel k statku slatinanskému a s nim přešel do panství nazavršského. 

Východně od Škrovádu jest obec K u n č í, bývalé sídlo vladyků z Kun- 
čího, jež na počátku XVI. věku náležela k panství žumberskému, později čá- 
stečně k statku on-lskému a částečně k panství nasavršskému. K místní obci 
Kunčímu náleží mlýn ve Skalách a samoty Škrovád a Bořek. 

Od sloupu sliatinanskéhio vede cesta ke K u c h a n o v i c ů m do malebného 
lesního hranatého zátiší, jemuž rybníky v rámci jehličnatých lesů a skupin 
listnatého stromoví dodávají zvláštního půvabu, lákajícího tam každoročně 
mnohé výletníky z Chrudimě a j. 

Pěknými lesy vyjdeme u Lhoty Rabštýnské na silnici, jež od Chrudimě 
Lhotou k Rabštejmku a dál k Smrkovému Týnci do nazavršského 
okresu se vine. 

Lhota Rabštýnská leží v úvalu při rybnících pod lesem Rabštýn- 
ským, v němž skrývá se zřícenina hradu Rabštejnka nad hlubokou roklí neda- 
leko osady Rabštejna. Od strany lhotské jest snadný přístup K hradu, jenž 
z ostatních stran jest chráněn příkrými srázy kopce, jejž obsadil. Zřícenina 
jest opravena. Zachovaná jedna dosti prostranná jizba hradní jest pokryta 
střechou. Jest to přízemeik vlastního hradu, jenž na straně schůdnější chráněn 
byl příkopem a valem. Dvůr byl v nedaleké osadě Rabštejnu. Na hradě samém 
nebylo pro hospodářství pána hradního dosti místa. Snad pro malou prostornost 
hradu zdrobnilo se pak původní jeho jméno Rabštejn v R a b š t e i n e k. 

Na přechodu ze XIV. do> XV. věku hrad náležel Janovi z Orle a z Rab- 
štejna, po něm Jetřichovi z Orle a i pak byl hrad v rodě vladyků vorelských. 
z nichž znám jest za válek husitských Aleš z Oirle, od něhož koupi Hertvík 
z Ostružna hrad s dvorem poplužným. dvory kinetcími, v Sobětušich dvůr 
poplužný a dvůr kmetcí, ve Lhotě dva kmetcí dvory a půl vesnice Týnce 
(Snímkového), i seděl pák na hradě, dle něho? již r. 1430 se psal: na Ralpštejntou. 
Zboží toto přešlo po něm na Viléma z Ostružna. jenž měl též některá zboží 
v čáslavském kraji a účastnil se r. 1440 tamního sjezdu krajského. Byly později 
spory o Rabšťejnek. než nabyli této odúmrtí známí válečníci Petr Kdulinec 



183 



z Osťroměře a Vilém ze Dřela, kteří pak práv svých postoupili Soběslavovi 
z Milietínka, jenž však zboží tohoto nevysoudil. Na sklonku XV. věku bylo 
zboží rabštejnské spojeno se statkem slatinanským v rukách Šárovců ze Sárova 
a. když se o zboží tato dělili, připadl Rabštejneik Zdeňkovi Šárovcovi ze Sá- 
rova. Od něho a od dcer jeho skoupila obec Chrudimská v prvé polovici 
XVI. věku zboží rabštejnské, ale dlouho neměla panství tohoto. Roku 1547 byl 
jí zámek Rabštejnek s poplužným dvorem, vsi Týnec (Smrkový) a Kuchano- 




RABŠTEJNEK. 



vice, dvory kmetcí v Cejkovicích a Hrbokově, Slatinany s tvrzí a dvoTem po- 
plužním, držebnost ve Lhotě, Sobětuších, Lupině a j. skonfiskovan, ale téhož 
roku králem Janovi z Pernštejna prodán. Od Jana z Pernštejna koupil Heřman 
Lhotský ze Zásmuk zámek Rabštejnek i tvrz Slatinany s veškerým zbožím, jež 
po různých změnách držebních přešlo r. 1575 na Bohuslava Mazance z Frym- 
burka (t 1589), jenž v posledních letech života svého sotva již na Rabštejnku 
pustnoucím mohl bydleti a bydlel. Od sklonku XVI. věku jest Rabštejnek v roz- 
valinách. 



- 184 - 

Po troskách a skalinách vystupuje se na Rabštejnku při zbytku jakési 
věže ke střeše, jíž jest v novější době pokryta zachovaná místnost. Se střechy 
jest pěkná vyhlídka do úvaihi pod hradem' a k lesům pohledským a čejko- 
vickým. 

Pohled patříval obci chrudimské, jíž byl r. 1532 od Buriana Poucho- 
bradského z Ponchobrad zastaven. Obci chrudimské zůstal Pohled do r. 1547. 
pak připadli k Slatinanům a r. 1558 byl s Pouehobrady opět koupen Chrudimí, 
později náležel s Cejkoviieemi a Zbližňovieemi k panství heřmanotně- 
steckému. 

S kopce za Čejkovicemi rozvírá se širý rozhled do chrudimského okolí. 
V poizadí směrem severo východním spatřujeme Chrudim. Pohled jest roztroušen 
od silnice k lesům. Od Zbližňovic zabíhá od silnice polní cesta k lesům na 
C i t k o v. Na západ a jihozápad od Pohledu se rozkládají širé lesy, jež na 
severní straně dosahují až ke Sklípkům, Janovilcům, Ouherčieům a ke Kostelci 
a na západ za Citkovem a Nerozhovicemi pokračují k Podolu, Prachovicům a 
Tasovicům a až do Čáslavská nad Skoranov Bučiuou, jež jest nejvyšším bodem 
(602 m) celé této krajiny. 

K místní obci Podolu náleží též Citkov, Hrbokov, Nutice, Nerozhovice a 
Boukalka. 

Nejjižnější z těchto osad jest Hrbokov, stará osada, jejíž kostel sv. Vác- 
slava býval již v XIV. věku farním. V XV. a XVI. věku přináleželo' podací s ko- 
laturou obci Chrudimi, jež prodala r. 1593 Hrbokov Vácslavu Plesoví Heřman- 
skémni na Stolanech. Kostel hrbokovský býval pak filiálním áo< Heřmanova 
Městce, nyní do Vápenného Podola. Před průčelím bývala malá předsíňka, jíž 
se vcházelo do lodě. V 1870. letech byla před průčelím přistavěna věž a zároveň 
opravována loď, jež pocházela z XVIII. věku. Staré zvony tamní byly pře- 
vezeny do Podola. 

Od Hrbokova pískovka vede k severu dlo Citkova, jenž náležel r. 1318 
Hrabiši z Paběnie, v XV. věku různým držitelům (Jiřímu z Ohnišfan). r. 1534 
k zboží heřmanoměsteckému a po nějaký čas ke Stojanům a od XVII. věku 
zase k Heřmanovu Městci. 

U nedalekých Nerozhovic, vesnice bývalého panství heřmanomě- 
steckého, jsou zříceniny hradu Rozpakova. Také Nutice náležely od XVI. 
věku k témuž panství, pouze v letech 1577 až 1611 byly ve zboží stolanském. 

Od dikova na západě za kopcem vyniká již komín vápenky nad Vá- 
penným Podolem. 

Podoí nazýván jest Vápenným po rozsáhlých lomech vápence. Podol- 
ské vápno rozváží se po celé krajině. Již v XVI. věku připomínají se lomy 
podolské. Známy jsou též podolské lázně. 

Od Nutíc zajdeme kol školy ke kostelu do Podola. Dříve stávala tu kaple 
z r. 1716 a výše bývala poustevna, za vlády Josefa II. zrušená. R. 1785 byla 
založena IokaJie, r. 1788 byl místo kaple vystavěn kostel sv. Vácslava nákladem 
náboženského fondu a přispěním kostelního jmění hrbokovského. Kostel jest 



jednoiodní, neveliký, nově upravený, v průčelí má věž se starými zvony 
hrbokovskými z XVI. věku, jež v XIX. věku byly přelity. Nedaleko kostela a 
fary stojí lázně s byty pro lázeňské hosty. Pramen léčivý vyvká ve skále 
u paty vápenného pahorku za lázněmi, byl již za starodávna (r. 1586) znám. 
V prvé polovici XVII. věku se lázně vzmohly (1659), zvláště pak za Šperků 
na konci XVIII. věku. Budova lázeňská vznikla po r. 1798. Prostranné lázně 
s příbytky pro hosty a hostincem byly zřízeny r. 1802. Podle kapličky sv. Vác- 
slava, jež u pramene stávala, bývaly nazývány též Svatováclavskými. Na po- 
čátku XIX. věku byly často hosty navštěvovány, též Vácslav Kk Klicpeira zde 
v létě bydlíval; později zase scházely, a teprv v novější době docházejí větší 
návštěvy. Škola jest od počátku XIX. věkuv fara od r. 1858. 

Vápenný Podol patříval 
na počátku XVI. veku Janovi z 
Kunčího, k Zaječicům, později 
k hradiu Liehnici a pak k Heř- 
manovu Městci, v letech 1577 
až 1611 k Stefanům a zase pak 
k Heřmanovu Městci. 

V Podole jest nádraží 
místní dráhy přeloučskoměste- 
cké. 

Od Podolských lázní stou- 
páme do kopců k B o u k a 1 c c 
a dál na západ do Prachovic. 
Práchovice leží pod Buči- 
nou, s níž jest rozsáhlý výhled 
po krajině. Od Prachovic jest 
zřízena košíková dráha k Lieh- 
nici na dopravu vápence, jenž 
v okolí se láme. Poblíž nádra- 
ží práchovického jsou lom 

a vápenka a za ním kol kapličky vede cesta ke vsi, v níž poblíž školy jest pro- 
stranná kaple r. 1891 obnovená. 

Od Prachovic k severu rozkládají se tesy, jež přestupují na západ přes 
hranici okresu chrudimského do kraje čáslavského, zaplňují jihozápadní pomezní 
část okresu chrudimského a k severu a severovýchodu zasahují do okolí Heř- 
manova Městce. V lesnaté této krajině jsou místní obec V ý ž i c e, k nimž ná- 
leží Sloukovice a Sušice, a místní obce Načeš i c e, k nimž náleží 
R a š k o v i c e, a L i c o m ě 1 i c e, k nimž patří Habřiny. Obce tyto pat rivaly 
k panství heřmanoměsteokému. V Sloukovicích jest myslivna. 

Mezi prachovskými lesy a Krkaňkou vystupuje silnice na svah nad les. 
nad nímž lze se ještě jednou rozhlédlnouti po úvale a kopcích podolských. V po- 
předí strm! Bučina, po svých svazích lomy rozervaná. Jeden lom zahlodává 




HRBOKOV. 



se do ní výše u Boukalky, druhý poblíž Prachovic a jiný na lesním svahu 
nad zastávkou dráhy. V pozadí nad lesy strmí vrcholky rozvalených zdí hradu 
Lichnice. Silnice pokračuje k severu do potí k Heřmanovu Městci, prochází nad 
Tasovicemi lesem do okolí Kostelce a umožňuje vyhlídku na sever přes Heřma- 
nův Městec k Pardubicům a do Polabí. Tasovice a Zdechovice náleží 
k místní obci Kostelci. 

Od Podola vine se malebným údolím trať místní dráhy ke Kostelci. Nad 
pravým břehem Zlatého potoka vystupují na severovýchodě od kosteleckého 
rybníka příkré stráně, po nichž nad Kostelec vine se cesta na návrší, dvo- 
jitými příkopy a valy obtočené. Na tvrzišti tomto stával, hřbitovem obklopen, 
omšelý kostelík sv. Petra a Pavla, původně v slohu románském vybudovaný, 
později pak v slohu gotickém rozšířený. Písemná zpráva nejstarší zachovala 
se o tomto kostele z r. 1350, ale stavba jeho byla o několik století starší. Kostel 
má presbyteře větší a menší, u presbyteře větší byla zbudována čtverhranná 
klenutá sakristie, u ní pak bývala síň, v níž bydlíval poustevník. Do menší 
presbyteře vchází se z hlavní lodi. Vedle vchodu sakristijního jest sanktuarimm 
s kameninou obrubou v stříšku vybíhající, jež bývalo uzavíráno okovanými dvíř- 
kamí, ozdobenými uvnitř malovaným andělem klečícím, vymalovaným na 
sklonku XIV. věku. Zbytky románské stavby i tato dvířka jsou nyní ve sbírkách 
Průmyslového musea v Chrudimi. Kostel byl vyzdoben treskami, ještě r. 1889 
bydy dobře zřejmý mnohé z nich, i svědčily, že loď mávala prkenný strop, jenž 
teprv později byl zaměněn klenbou. Zdi lodě byly ozdobeny nápisy. Nejvíce 
fresek se zachovalo ve velké presbyteři. V právo od hlavního oltáře pronikala 
pod vápenným nátěrem řada klečících rytířů se znaky zeleného lekna. Roku 
1899 byl kostel obnovován a částečně přestavován. V průčelí kostelní přistavěli 
hřmotnou věž, jež nadobro porušila pěkné zátiší, v něž omšelý starobylý ko- 
stelík splýval s valy zašlé tvrze a pohorským svým vůkolím. Zvony z r. 1551 
a j. bývaly v starodávné dřevěnné zvonici. 

O tvrzi kostelecké se vypravuje, že patřívala rytířům Heřmanům, jejichž 
loupeživoiu zbůjnost musel král zkrotiti svým vojskem. Tvrz dobyta, Heřmani 
pobiti. Ani po smrti prý nedošli pokoje. Za nějaký čas objevili se na zdi ko- 
steleckého kostela, klečící s rukama sepjatýma. A kolikrát prý byl jejich obraz 
zabílen, ale vždy zase objevili se Heřmani na zdi kostelní. Skutečně pak při 
r. 1318 zachovala se zpráva o Heřmanovi z Kostelce, jenž způsobil škody 
v Citkově a Nerozhovicích. Tvrz kostelecká byla spustlá již v XVIII. věku 
úplně. Kostel, jenž býval ještě r. 1350 farním, jest od XVIII. věku filiálním do 
Heřmanova Městce. V Kostelci bývala v XVII. věku vysoká pec železářská 
a v nedalekých Klešicích hamry. 

Malebný jest rozhled s kosteleckého tvrziště, pod nimž v úvale při rybníce 
mlýnském rozkládá se obec Kostelec, a dál lesnatým okolím k Heřmanova 
Městci. 

V polovici XIV. veku patřila část Kostelce k panství městeekému. k němuž 
p< sléze připojena celá ves. 



187 - 



K politické obci Kostelci náleží též Z dech o v ic e. Měly již v XIV. věku 
tvrz, na níž seděli r. 1373 Ješek ze Zdiechovie, pak Jan ze Zdechovie, jehož 
dcery vzdaly zboží toto Janovi Voděradovi ze Sekyřic. S jeho rodu přešla 
tvrz zdechovická r. 1502 na Petra Sekerského z Voděrad, jenž ji prodal r. 1507 
králi Vladislavovi. R. 1517 patřily Zdechovice Zdeňkovi Lvovi z Rožmútálu, 
jenž jich nepodržel dlouho, již r. 1521 seděl tam VácsJav Lorecký. V I. polovici 
XVI. věku rychle střídali se jejich vlastníci, od r. 1558 do 1585 náležely Zde- 
chovice pánům ze Zerotína, pak Vrabským z Vrabí. v XVII. věku Vácslavovi 
z Věžníik, hr. z Paaru a j. 

Střediskem této části okresu chrudimského jest Heřmanův Městec. 

Město toto, mající dle sčítání z r. 1900 celkem 4668 obyvatel, rozkládá se 
v malebné poloze kol dvou náměstí. Na větším náměstí jest kostel děkanský, 
menší náměstí přiléhá ke knížecímu zámku. Od těchto středisk rozšiřuje se na 




HERMAN! V MĚSTEC 



všechny strany pcdél silnic. Část Heřmanova Městce nazývá se Židovským 
městem, jiná část Přibylovem. 

Ulice od Kostelce zavede příchozího nejprv k hřbitovnímu kostelu Zvě- 
stování P. Marie, jenž vznikl asi v XVI. věku místo hřbitovní kaple a byl pak 
později opravován. V r. 1676 přistavěli jeho průčelní část a r. 1796 sakristii. 
Kostel nevyniká zvláštními stavebními památkami. Vnitřní výzdoba jeho po- 
chází z doby Sporkňv. Ze starších dob jsou při) kostele některé náhrobníky a 
uvnitř jeho visí epitaf z počátku XVII. věku, pořízený paní Porotou Karáskovou 
v letech 1615 a 1616 na památku její 3 manželů bývalých: Jiřího Vylétala, 
Bartoloměje Krouského a Jiříka Karáska a děti jejich. Některé sochy, jež bý- 
valy v zámeckém parku, stojí na hřbitově. Zvony jsou v starobylé dřevénné 
zvonic 1 , jež byla zbudována r. 1711 a má cibulovitou báň. šindelem pobitou. 
Od r. 1887 se tu ii/ nepoohovává. 



— 188 - 

Kol sochy sv. Vavřince z r. 1723 dospějeme na náměstí. Prohledneme si 
výstavné místní školy měšťanské a obecné a zastavíme se ve farním kostele 
sv. Bartoloměje. 

Heřmanův Městec byl již v prvé polovici XIV. věku farní osadou. Po roce 
1421 Městečtí přilnuli k husitství a v této víře potrvali přes 200 let. Také Jed- 
nota českobratrská měla tam v XVI. věku své vyznavače. Po r. 1620 byli neka- 
toličtí kněží vyhnáni a o správu duchovni pečovali hlavně missionáři, kteří také 
konali bohoslužby v okolních kostelích. Roku 1656 byla zřízena fara v Heř- 
manově Městci. 

Starý farní kostel zanikl nejpozději v XVIII. věku. V letech 1633 a 1638 a 
opět v r. 1740 vyhořel. Po tomto ohni vrchnost jala se pomýšleti na stavbu 
nového farního kostela. Tepirv Jan hrabě Špork uskutečnil tento záměr, vystavěl 
nynější farní kostel s vysokou věží a uvnitř jej všemožně vyzdobili. Stavěno 
a zdobeno bylo tu od r. 1756 do r. 1762. 

Zvony byly opatřeny po ohni z r. 1740. Nejvyšší poschodí věže kostelní 
jest obtočeno ochozem čili zahrádkou a osazeno bání s lucernou. S ochozu jesí 
rozsáhlý rozhled po celém okolí městečkem. 

Pěkným, ladně rozčleněným průčelím čelí kostel do velkého náměstí. Prů- 
čelí vrcholí vysokým štítem, jenž jest ozdoben sochou sv. Bartoloměje a po 
obou svých stranách a na štítě andělí s odznaky lásky, naděje a víry. Nad 
hlavním vchodem pod velikým oknem zasadili znak zakladatele kostelního. 

Kostel vyzdoben jest freskami úpravnými. V presbyteři za hlavním oltářem 
sv. Bartoloměje jest socha světcova uprostřed malované architektury oltářní. 
Fresky znázorňují umučení sv. Bartoloměje a jiné výjevy z jeho života. 

Neméně než úhledná, dřevěnná kazatelna, ozdobená sochami Boha otce, 
andělů, symboly evangelistů a postavami Mojžíše a Arona, zajímá nás starobylá 
cínová křtitelnice, jež byla ulita dc Heřmanova Městce r. 1436 a bývala ozdob- 
nější, než úsilí protireformační odstranilo s jejího povrchu některé ozdoby, ne- 
vyhovující protireformačním snahám. 

Za hlavním oltářem jest mramorový náhrobek ze XVI. věku. Kterýsi člen 
rodu z Žerotína ve zdobném brnění, maje v pravici odznak hejtmanský, je doved- 
ně na náhrobku tonuto vytesán. V hrobce kostelní jsou dosud rakve pánů ze Ze- 
ro';ína. V sakristii, jež jest za věží, uchován jest nábrobník kamenný, jenž svým 
obšírným nápisem zvěstuje, že r. 1594 zemřela Anna, dcera Jana Jetřicha star- 
šího ze Žerotína, »vesele vzkříšení očekávající«. 

Proti sakristii jest u presbyteře kaple, nad níž i nad sakristií jsou oratoře. 
Pěkné kované zábradlí kruchty při průčelní straně lodě spočívá na dvou 
sloupech. ^_ 

Škola v Heřmanovu Městci byla již v XVI. věku. Městečtí starali se 
o ní i v XVII. věku chvalitebně, pamětlivi povzbuzení věhlasného Bacháčka 
z Nauměřic, »aby jak předešlé, tak i budoucně z města jejich mnozí učení lidé 
vycházeli, nejinač než vojíni z koně trojského«, ale po r. 1620 pohynul tento 
utěšený rozkvět školy městooké, jež sice již zase r. 1646 se připomíná, ale jen 



živořila po mnohá léta. Nyní má Heřmanův Městec měšťanské a obecné 
školy chlapeckou a dívčí a pokračovací školu průmyslovou a kupeckou. 

Zámek byl v Heřmanovu Městci již v XVI. věku. Dříve bývala tu tvrz. 
Po ohni byl zámek v polovici XVII. věku obnoven a v tom století ještě něko- 
likrát byl opravován. Již tehdy měl kapli sv. tří králů. Hrabata Sporkové vy- 
budovali nynější zámek, při němž měli oboru, jež pak r. 1781 byla změněna 
v rozsáhlý park se skleníky a jízdárnou. Park tento, pečlivé udržovaný, vábí 
každoročně k sobě množství návštěvníků a jest nemalou okrasou celého města 
Zámecká budova, na jejímž boku vypíná 9e šestiboká věž, byla upravena nově 
v 1860. letech, chová v sobe knížecí obrazárnu a rozmanité památky. 




NAMÉSTI Y HERMANOVĚ MřiSTCI. 



Před zánikem jest kašna a sochy sv. Yácslava a .lana Nap., obé z počátku 
XVIII. veku. 

Na imiěnímilovné Šporky upomínají též dvě menší kaple při silnici chru- 
dimské. 

Vzpomenouti sluší, že k rozvoji města nemálo přispělo zřízení drah od 
Přelouče k Podolu a od Heřmanova Městce do Chrudimě. Z místního průmyslu 
značná jest zvláště výroba obuvi a i. 

V Heřmanovu Městci jest kazatelský úřad evangelického vyznáni refor- 
movaného, ústav chudých sester školských, synagoga^ npatrovna. lékárna. Zná- 
mým byl soukromý léčební ústav. Též spolkový život jest velmi čilý. 

Heřmanův Městec měl roku 1900 v 472 ilomech 4668 obyvatel, roku 1910 
v 530 domech 4614 obyvatel. Rodákem tamním jest spisovatel Rudolf Pokorný. 

Pěkná poloha města při úpatí výběžků Železných hor v lesnaté krajině 
na pokraji roviny polabské učinila z Heřmanova Městce oblíbené výletní místo. 



— 190 — 

Ve znaku má Heřmanův Městec list leknínový. Erbovní pověst připomíná 
rytíře Heřmana, zakladatele této obce. Ze asi trochu pravdy jest v této staro- 
dávné pověstí, svědčí i přídavek v jméně Městec. 

Na počátku XIV. věku (1328) měla kapitula vyšehradská nějaké pozem- 
nosti od Tasa z Rychmburka v okolí Městce Heřmanova. Tehdy již byl Heřma- 
nův Městec farní osiadou. Roku 1321 Oldřich, sdhofosriik pražského kostela, imtkor- 
porirje kostel v Heřmanově Městci ke kostelu vyšehradskému. Listem z roku 
1341 učinil Jan Lucemburský obdarování, dav les jakýsi, jménem Vysokou, 
tehdy jen křovinatý, poblíž Heřmanova Městce a část Heřmanova Městce vy- 
šehradskému kostelu, by tato pustina lesní byla vyklučena a v pole vzdělána, 
a rybáře při potoku Blatiici od mostu Heřmanova až po most Puchová. 

Zakladatelem Heřmanova Městce byl nejspíš Heřman z Mrdic, jenž žil na 
počátku XIV. věku na nedaleké tvrzi mrdické. a byl asi s pány z Rychmburka 
spřízněn. R. 1325 oddělil nejstarší syny Ctibora a Heřmana, dal jim za díl peníze, 
jež měl po své manželce Miloslavě na Rychmburee, a zanechal svým mladším 
synům Vaňkovi, Bernartovi a Jarošovi rodnou tvrz s dvorem poplužnim a 
Heřmanovo město a jiné osady. Bezdětný Bernard, jemuž ještě v polovici 
XIV. věku patřila tato tvrz a polovina Heřmanova Městce, vzdal se před krá- 
lem Karlem a úředníky zemskými této tvrze i dvora i též polovici Heřmanova 
Městce ponechal svému bratru Jarošovi, po němž jeho synové Heřman a Ber- 
nard r. 1373 ujali zboží otcovské, k němuž náležel též Kostelec. Jejich po- 
ručník Jan Lacembok ze Strádova prodal nebo k věrné ruce postoupil toto 
zboží Čeňkovi z Veselé a z Vartenberka. Různí držitelé se tu vystřídali, mezi 
nimiž docházívalo k tuhým sporům, jež vyžádaly si i lidského života, když Heu- 
slin z Mrdic a Heřmanova Městce, byv pohnán k sondu zemskému, úkiadně 
se pak zbavil Oiíře z Mrdic, jenž táhl se k někdejšímu zboží svého otce Heř- 
mana a byl pak při 1 své jedné vyjížďce purkrabím městeckýin o život připraven. 

Ač se tehdy mluví o purkrabím městečkem, přece ještě s'tále majitelé 
zboží heřmanoměsteckého bydleli v tvrzi mrdické, jež teprve před r. 1454 zašla. 
Tu teprv. někdy za Andělů z Romovce, byla vystavěna tvrz v Heřmanově 
Městci. 

Kostel heřmanoměstecký byl s Jinými farními kostely východočeským! 
připojen r. 1350 k biskupství Iitomyšlskému. 

V těch dobách ještě vlád! na zboží heřmanoměsteckém rod Hronovicň, 
ienž v XV. věku psal se již dle Heřmanova Městce. 

Ve sporu r. 1437 o vaření piv mezi právovárečníky hcřmanoměsteckvmi 
a podruhy konaném připomínal staří pamětníci, jak bývalo za pana Chustníka. 
pána 5'kopka, Trkovce (Turgovce) a pánů Jaroslava i Jana z Opočna. Ta 
zpráva', odůvodňující, že podruzi městečtí nesměli pivo vařit, leč by si byli 
dříve domy koupili, bezděčně připomíná některé držitele zboží městeckého 
i dosvědčuje, že již Heřmanův Městec začal se vzmáhati průmyslem. 

Páni z Opočna psali se v XV. věku též dle Heřmanova Měsíce / Městce. 
nia pí. Jaroslav z Opočna a Městce, kmet somlu zemského, a pak Jan 



- 191 - 

mladší z Opočna, jiirraik z Městce, jenž bývá jmenován krátce lanem 
M ústeckým. 

Jaroslav z Opočna a Městce účastnil se horlivě veřejného života. Mamě 
o tom svědčí královna Zoiie, píšíc, když byl roku 1402 od Jana z Michalovic 
poháněn, proč státi nemůže k soudu, žef on nyní sám sebou nevládne, neb 
»nyn,í bez odpočinutí vždy jezdí o královo, pána našeho, i naše počestné a 
dobré, pro něž on naším zavázáním pracuje a k tomu roku pro nižádnou věc 
nebude moci přijet, aby tedy skrze to jisté nestání k tomu roku nevzal škody.« 
Ale žalobce se opřel tomuto přáni králové. 

Jan z Městce byl věrolomný nepřítel kalicha, prudký, podnikavý a bo- 
jovný. SpoJečně s pánem z Bergova na Všechny Svaté r. 1-115 v temné noci 
slezl klášter opatovický a umučili opata Lacura; r. 1416 zabil v Praze pana 
Putu, před vánoci téhož roku vydal Petra Šímu do Hradce k oběšení. Takové 
nepřátelství osvědčoval Jan Městečky, že r. 1419 vyvěsili na pranéř v Starém 




ZÁMEK V HriftMANOVT: MĚSTCI. 

městě pražském podle korouhve pána z Plavná též jeho korouhev, neboť byl 
Slíbili býti s Pražany, ale nebyl s nimi, a byl proti nim velmi ukrutný a zvláště 
z hradu Lichnice vedl toto ukrutenstvi, kdež měl purkrabím Lišku, purkrabího 
příliš ukrutného. A Moéihub tlustý jemu toho pomáhal. S Janem Mésteckým 
měli lidé ještě mnoho mrzutosti. Rotou 1423 v skočili s panem Putou z Castolovic 
do předměstí Hradeckých, vypálili tam ulici křižovntčí a v kostele sv. Anny 
zabili knézo a svátost těla božího znectili. Také bojoval proti Zižkovi, jenž 
jej v Chrudimi oblehl a k vzdání přiměl, ale Jan Městečky zase pak proti Hu- 
sitům bojoval (t 1430). Jeho syn Janek byl s Tábory a na slezské výpravě 
byl zabit (t 1434). Jeho syn Hynek Krušina byl muž velmi vážený, roku 
1441 byl v průvodu císařovny Barbory, účastnil se čáslavského sněmu, a j. 

Tehdy byl Heřmanův Mčstec již husitským a zňs'tal takovým i za dob 
pozdějších. Po Jankovi Krušinově měl panství městieidké Jan Hcrtvík z Ruši- 
nova při r. 1437. V polovici XV. věku patřil Heřmanův Městec Trčkúm z Lípy 
a Lichtenburka. Bratří Burian Trčka a Zdeněk Mikuláš udělili Městeckým od- 
úmrtní a propustní právo. 



- 192 - 

Uherský král Matyáš na své dobrodružné výpravě jel si od Chrudimě 
přes Heřmanův Městec k Liehniei pro svou porážku dto Zedeznych hor. 

Trčkům z Lípy /.ustal Městec Heřmanův i na počátku XVI. věku. Roku 
1512 Mikuláš mladší 'I reka z Lípy učinili nadáni špitálu místnímu. A jiní z jeho 
rodu osvědčili nejednou přízeň svou Městci. Roku 1538 vystřídali Trčky z Lípy 
Andělově z Ronovce. Zikmund Anděl z Ronovce. jemuž po rozděleni majetku 
rodového zůstal Městec, získal mu tři výroční trhy. Z Andělů z Ronovce vy- 
nikl zvláště Zikmund, horlivý český bratr a bystrý právník, ienž byl dlouhá 
léta hejtmanem kraje chrudimského a účastnil se důležitých poselství, ale pak 
roku 1547 pro účast v odboji upadl v nemilost královu a za trest mu zboží jeho 
bylo uvedeno v léno. Obci přál, podá ro val roku 1552 Městeckě právem na ně- 
které užitky ze svých lesů. 

Za Maxmiliána II. stvrzeny byly Městci starší privileje královské i panské. 
Také Rudolf II.. od něhož bratří Jan, Jiří a Vilém Opršto>rfové z Dubu a Fryd 
sterna koupili toto pansví, potvrdil roku 1579 tržní výsady Městci a přidal pon- 
dělní trh týdenní a júné svobody. Roku 1590 bylo povoleno Městeckým svobodni 
vyznávání evangelického náboženství za Viléma ml. z Oprštorfu, jenž pak roku 
1591 prodal Městec Heřmanův se zámkem, pivovárem, hvozdem a sladovnou, 
dvory panskými a vesnicemi Je<třichovi ze Zerotína, Také nová vrchnost 
všelijak ulevila Městeckým, r. 1594 osvoboditel je od zemné roboty za plat, 
povolila jim pivní šenk a stvrdila cechům řády, ale nevládla dlouho na panství. 
Eliška*, dcera Jana Jetřicha ze Žerotína, sňatkem svým zajistila Ladislavovi 
Berkovi z Dubě toto panství, jež rozmnožil r. 160S příkupem zboží stolanského. 
Pani byla horlivá evangelická, choť její přísný katolík (f Í613). Za jeho nezleti- 
lého syna Jana Jetřicha Berku spravovali panství příbuzní do r. 1625. Tu již 
všemožně pracováno o pokatoliičení městské správy i občanstva. Dcera Jana 
Jetřicha Berky z Dube, Anna Marie Joseíina provdala se za Němce hr. Khiessla, 
sama se zněmčila a s ní i správa panství stala se německou. Panství hynulo. 
Heřmanův Městec trpěl vpády vojenskými i ohni. 

Lepší časy miu nastaly za Šporkň. Roku 1661 koupil Jan Karel sv. p, 
Špork z Lysé panství heřmanoiměstecké, jež zanechal svému synovi Ferdinan- 
dovi Leopoldovi. Za Špiorků povzneslo se město i panství. Zvláště mnoho 
působili ve prospěch města, ohni častými stíženého, Jan Josef hrabě Špork. Když 
roku 1740 oheň zničil kostel farní, faru a přes 80 domů, pomýšlel Jan Josei 
hrabě Špork na stavbu nového kostela, již pak proveď lan Vácslav hrabě 
Špork. poslední ze svého rodu majitel mesteckého panství. Krátce jen pobyl 
v Heřmanovu Městci nov> majitel velkostatku tamního. Filip Antoniu Karel 
sv. p. z Oreiffenikllaiu. Synové jeho prodati Heřmanův Městec r. 1828 RiidtoH vi 
knížeti Kmskému. horlivému příteli čelných tehdejších českých spisovatelů, 
v jehož rodě dosud jest velkostatek heřmauoměstecký. 

Za Novým dvorem, iejž Vilém ml. z Oprštorfu roku 1584 vystavěli, 
chrudimská silnice pokračuje stinným stromořadím starých lip k Bylahům. K se- 
veru šííí se rozhled do roviny polabské přes Klešice a Rozhoviče. 



- 193 - 

Klešice patřívaly vladykům. z nichž připomíná se r. 1257 Markvart 
z Klešic. Již od počátku XIV. věku náležela část Klešic k zboží heňmanomě- 
steckérnu, r. 1497 byl přikoupen ostatní dil vsi. K místní obci Kješicům náleží 
nedaleká osaďa Nákle. V okollí Klešic nalezeny byly praehistorické památky. 

Severněji od Klešic leží Dubany, východně Rozhovice při kostele sv. 
Petra a Pavla. Kostel rozhovický byl již v XIV. věku farním, v XVI. věku měl 
kněze utrakvistické. Po r. 1020 byl připojen jako filiální k Heřmanovu Městci. 
Výstavností jest novější, nesahající před XVII. věk. Ze starších památek jsou 
zbytek gotického sanktuaria a starý zvon z r. 1562. 

Dubany mívaly tvrz, na níž sídleli v XIV. věku Dubánkovč z Duban, 
z nichž pak v XV. věku vynikl válečník Vilém z Duban (t I40S). V XVI. věku 
vystřídají se na Dubanech Bošínští z Božejova, zejména v letech 1538 až 154S 
Jindřich, jehož dcera Kateřina prodala Dubany r. 1558 Vojtěchovi Tainchynovi 
z Doubravice. Vystřídali jej Beneš Vahanský z Vahanic, pak Vácslav st. Pod- 
hradský z Vlčí Hory, r. 1570 Man dálena z Malejova, až pak r. 157° Rva S-petlová 
ze Zábědovic přikoupila Dubany K Morašicům. 

K jihu od silnice chrudimské šíří se rozhled k C ho t é n i c ů ni, R a d i i n u, 
Morašicům a Stolanům. 

Rozhovice připomínají se iiž r. 1131. Dle tvrze tamní psal; se r. 1358 
Pesík z Rozhovic. r. 1383 Bohunek, r. 1405 Čeněk. Pak byla ves rozdělena, část 
drželi v polovici XV. věku vladykové z Rozhovic. část patřila v letech 1441 až 
1547 obci chrudimské, část k statku morašiekému a palk později k panství 
heřinaiioniésteckémii. Část chrudimská byla pak držena po nějlaJcj čas k Par- 
dubicům, až roku 1575 byla přikoupena k statku morašiekému. 

U Bvkm poblíž kruhové cihelny iesl zastávka místní dráhy chrudimské. 
Stále na severní straně provází nás vyhlídka do nížiny polabské, k Jczboíicínn 
a Třebosicům. dále přes Rozhovice a Dřenke k Jesničauúm. Dobře lze roze- 
znati nádraží pardubské, věž pardubského zámku i štíhlou Zelenou bránu tamní 
a v pozadí za Pardubicemi Kunětickou horu. Na severovýchodě objevují se 
Medlešice a nad nimi na kupci kostel Mikulovický. Na jihu pokračuje úval k Sto- 
lanům a Po'Uchobradiuii a vzestupme v lesnatou hornatinu. mezi heřmano- 
městeckým Palácem a chrudimskou Králové liůrou se rozkládající. 

By lany patřívaly v XV. větou pánům z Miletíuka. pak Štěpánovi z Du- 
chova, jenž je prodal r. 1493 Mikulášovi z Holohlav. v XVI. věku připadly 
k statku morašiekému a s ním r. 1001 k Heřmanovu Městci. Částečné patří- 
valy k Chrudimi, kamž též jsou přifařeny. 

Jižné od Bylan leží obec Lány. 

Věží svého kostela upozorňují na sebe Sto lany. Kostel tamní sv. Miku- 
láše jest starobylá budova, byl iiž v XIV. věku farním, od XVII. věku filiálním 
do Heřmanova Městce, i býval původně románského slohu, jehož některé 
stopy se dochovaly. Věž kostelní byďa zakončena cimbuřím z tesaného kamene. 
Obloučková obruba byla prý na ni dána z původního starého kostela, když bu- 
dova byla nově ve slohu gotickém obnovena. Věž nynější upomíná na véž ko- 



- 194 - 

stela opatovického. V XIV. věku patřily Stolany tamnímu klášteru. Ve věži jsou 
dv,a staré zvony z XV. věku. Při kostele pohřbívali se Andělovu z Ronovce a j. 

Na hřbitově jest starobylá kamenná křtitelnice, tvaru kalichovitébo. Kostel 
siolanský byl obtočen příkopem a náspem. Snad tu stávala za starodávna 
tvrz. 

Stollauy jsou s lairoib y 1 1 1 osada, .liž r. 1228 náležely klášteru opatovickému. 
ienž ic měl do r. 1430. palk byly zastaveny Divišovi Bořkovi z Miletínka. 

V XVI. věku Andělově z Ronovoe miěš je v zástavě. Burian Andě! z Ro- 
novce postoupal je Janovi z Pernštýna, ale později zaise jich nabyl, i vyjednával 
s obcí chrudimskou o prodej statku stolanského, však smrt Bnrjánox i (t 1568) 
zmařila tento záměr. R. 1577 Vácslav Ples Heřmanský ze Stoupila získal zboží 
stolanské dědičně a vystavěl v Stolanech novou tvrz. Po jeho úmrtí (t 1603) 
syn jeho Zikmund prodal je Štěpánovi Jiřímu ze Šternberka, i byly přikoupeny 
k Pardubicům. r. 1608 odprodány Ladislavovi Berkovi z Dubě a připojeny 
k panství heřmianoiměsteckému. Tvrz zašla po r. 1658 a zůstal jen dvůr panský. 

V Stolanech jest škola. 

K místní obcí této náleží též Sobětuchy a Pochobrady. 

Ponchobrady (Poeholhrady) byly v XIV. věku farní vsí a sídlem 
vladyčím, v němž bydlel r. 1415 Jindřich z Pouchobrad, r. 1440 Kříž a Jiřík. 
R. 1476 byly rozděleny. V XVI. věku Burian Pouchobradský z Pouchobrad 
držel dvůr tamní a část vsi, jež po něm spadly na krále a r. 1558 byly koupeny 
obcí chrudimskou, jež měla podací spolu s maiiiteli zboží slatinanského a sto- 
lanského. R. 1604 koupil Poucihobrady Augustin Norbert Voraěicky z Paběmc. 
Roku 1717 byly přikoupeny k panství nazavršskému. Fara zanikla v XVI. 
věku. 

Kostel Ncjsv. Trojice jest filiálním do Chrudimě. Má presbyteř gotického 
slohu li byl r. 1675 opravován. Zajímavou památkou jest tabulový obraz P. 
Marie, sv. Barbory a sv. Kateřiny z XV. věku. Hlavní oltář byl obnoven roku 
1856. Dvůr poplužní byl původním sídlem vladyk z Pouchobrad. 

Sobětuchy patřily v letech 1267 až 1287 Budislavovi ze Sobětuch, 
na počátku XV. veku k Rabštejnku, pak část obce do roku 1547 obci chru- 
dimské a po roce 1547 k zboží silatinianskému, posléze k panství niazavršskému ; 
druhý díil Sobětuch náležel od dávna k Ohebu, pak do r. 1628 k Seči a posléze 
k panství nazavršskému a třetí díl k Stolanům a od r. 1611 k Heřmanovu 
Městci. 

V nedalekých Kozo.iedeeh bývala již na počátku XIV. věku tvrz, po 
níž se psali r. 1318 Vlacheň z Kozojcd. Stávala nedaleko Červeného mlýna 
>-na hráďku« v nížině mezi Stolany a Mavkovicemi. Vladvčí rod tamní vymřel 
r. 1454. Na tvrzišti byly nalezeny rozmanité starožitnosti. V XVI. věku byla iiž 
pustá, když Burian Anděl z Ronovce ji odevzdával se zbožím mnrašickýin no- 
vému kupci Mikulášovi ze Štítného. R. 1857 rozvezlli její valy. 

Opodál silnice chrudimské leží M o r a š i c e. Obec tato připomíná se již 
\ XIII. věku. též mela tvrz, iež dala jméno rodině vladycké. Žili tu r. 1226 Před- 



bor, 1382 Hereš. 1394 Čeněk z Morašic. Od r. 1430 držel mcrašicl r n tvrz 
Trysteam z Baronova, později Andělově z Ronovce. od r. 1594 Mikuláš Štítný 
ze štítného, cd r. 1550 liamzové ze Zábědovic, po nichž vystřídali se na Nlora- 
šicích různí majitelé. Morašice byly samostatným statkem, jejž Jan hrabě 
Špork přikoupil r. 1661 k panství heřmanoíměsteckému. Tvrz stávala za farou 
»na hrádku*. Také i pozdější zámek zanikl, byl již v XVII. věiku pustým. 

Kostel miotraširiký sv. Víta býval v XIV. věku farním, v XV. a XVI. byl 
íiiiáinim do Roz hovíc, pak do Heřmanova Měsibce. Teprve r. 1866 byla v Mora- 
šicích zřízena lokále, jež za 2 léta byla změněna ve faru. Kostel byl v XVIII. 
věku a zase r. 1878 opravován. Presbyteř původní, asi ze XIII. věku. se zacho- 
vala, avšak loď byla v XVIII. věku rozšířena. Kostel byl v XIV. věku ozdoben 
freskami, jichž stopy se zachovaly nad triiumíáiiníin obloukem i na půdě nad 
nynější klenbou lodi kostelní. Při kostele měli své pohřby majitelé panství 
morašxííeho (Hemzové ze Zábědovic a i.). Věž kostetoí, přiléhající na severní 
straně ke kostelu, mívala podsebití a byla honií část její dřevěná, nyní jest 
celá vyzděná. V přízemku svém má sa-kristii a na zvonici zvony z XVI. a XVII. 
věku. V Morašicích jest té/ škola. 

K mastní obci Morašicům náleží nedaleké O uh e r č i c e a H o i i č k y. 
Nedaleké Skupicc náležely též k panství heřmainoměsteckérriu. K obci této 
paíí: Janovice, jichž ii! by! ke statku medlřšickému. 

Severně od Bylan vede cesta dio Tři břich. K místní obci Třfbřiehňm 
(Střibřichům) náleží Ma r k o v i c e. 

Markovice sluiv za starodávna Kaplicc menši na roždí ad Kapli.e větší 
Cii ynéiších Tří bubnů). Již v XIV. věku měly plebanii, jež asi na počátku XVII. 
věku zanikla. Již roku 1677 byl tamní kostel sv. Marka filiálním do Chrudimě. 
Kostel markovický jest novější výstavní. stí. uvnitř byl upraven znova v XVIII. 
věku. Opodál kostela stoji zvonice. Na jaře bývá zde hlučný pout >ma Ma- 
rečka*. 

Při severní hranici okresu chrudimského se rozkládají obce Dřenice a 
Medlešice, k nimž náleží Bláto. 

Dřenice patřily ještě na počátku XIV. věku vladykům z Dřenie, okoilo 
r. 1538 částečně ke zboží mnrašiiekému po 20 let a částečně obci chrudimské 
do r. 1547. Díl chrudimský komora královská prodala r. 1551 Petrovi Hamzovi 
ze Zábědovic. V století XVII. náležely Dřenice a Třibřichy Kustošům i Lipky 
a Zubřího. Eva Kustošová koupíte r. 1656 medlešické zboží, k němuž připojila 
Dřenice. 

Bláto bývalo samostatným statkem, jenž v XIV. věku náležel vlady- 
éímii rodu. píšícímu se z Blata. Po různých změnách náleželo na kouči XV. 
věku k panství pardubskému, načež od Buriana Sobka z Kornic koupil je r. 1538 
Jiří Vaniš ze Žďáru a r. 1548 od jeho synů Burian Svitkovský ze Škudl. 
Tvrz v Bktč zbudoval Zdeněk Komárovský z Libánic. na ní seděli od r. 1661 
Němkovští z Medonos. od r. 1569 Beneš Vahauský z Vahanie, r. 1583 Heřman 
Varlych z Bubna a jiní. 



- 196 - 

Medlešice připomínají se iiž na počátku XIII. věku. Tehdy (1228) 
patřily klášteru opatovickému, v XIV. a XV. věku rozděleny byly mezi ně- 
kolik vladyckých rodím, leden clil Medlešic měli Hrochové z Mezilesic. Část 
patřila v XVI. veku k Moraškům, část měl r. 1538 Diviš Bošínský z Bozejova, 
jehož m ti palk delší dobu tam setrval. Současně s Bošínskými z Bože- 
jova byli ještě tři držitelé dvorů. V XVII. věku bylo v Mcdlcšicích 5 statků. 
jeden s tvrzi nabyli r. 1660 Kustešové ze Zubřího, kteříž pak ostatní statky 
&i při lvi upili. Po nich vystřídali se v Medlešxíeh různí držitelé. 

Za války třicetileté Švédové vypálili tamní tvrz i dvůr. Eva Kustošová 
ze Zubřího dala ji roku 1660 znovu vystavěti. Nynější zámek, jenž vznikl \ prvé 
pn lavici XVIII. věku, má kapli, v níž byly bohoslužby do r. 1730 konány. Zámek 
iesil budova barokní s věží, sousedi s parkem. Nedaleko parku jest pivovár. 
Medlešice mají stanici severozápadní dráhy. 



=^if^ 



Dr. K. V. ADÁMEK: 

NAZAVRŠSKO. 

Okres uazavršský (nasavršský) má tvar různoběžníka, jehož nejširší 
strana jest jeho hranicí proti < ikresu chrudimskému. Na jihu a jihovýchode 
sousedí okres uazavršský s okresem hlineckým, na jihozápadě a jihu s okre- 
sem chotěhořským. na severu s okresem chrudimským a na vychodili straně 
s okresem skutečskýin. Nejsevernějšímu obcernii okresu nazavršského jsou Lu- 
kavioe a Svidmáce, naiižnějšíímfi Možděnice, Jančaur a Dřevíkov, nejzápadněj- 
šímu Sec a Oustupky a nejvýchodnějšími Kvasiti a Yrbatův Kostelec. 

Okres uazavršský má výměru 22.427 hektarů. 

Poloha jeho okresního města není dosti příhodná, zvláště pro jižní a zá- 
padní část okresu jest značně odlehlá. 

Jižní část okresu nazavršského jest nejvyšší. Směrem severním snižuje 
e půda okresu tohoto dosti stejnoměrně. Reka Chřudnimka probrázdila si okre- 
sem uazavršským v západní :( severní i>eho části úval dosti hluboký, jenž zvlá- 
ště od Ohebu k Stradovu a Svidnici ; est velmi malebný. Nejvyšší body pa- 
horkatiny, zaplňující jižná část okresu nazavršského, jsou Tábor nad Trhovou 
Kameniiící, strmící do výše 646 metni nad mořem, a stejně vysokj Polomský 
kopec, oba poblíž levého břehu řeky Chrudimky. Nad jejím pravým břehem 
vypíná se vrch Krásní do výše 614 metrů nad mořem. 

Úval Chrudimky iesl \ místě. v němž tato řeka vchází do okresu naza- 
vršského, položen ve výši 528 metru nad mořem, klesá pod Trhovou Kamenicí 
na 521 m. n. m.. u Ohebu na 475 ni. n. m. 



- 107 — 

Západní část pahorkatiny jest přeryta hlubokým údolím Chrudimky. V této 
části své dosahuje půda okresu nazavršského nejvyšší své výše 565 metrů n. m. 
u Kovářova a 542 m. n. m. v Seči; povlovně klesá na východ, v Křižanovicích 
na 504 metry nad mořem a v Slavičích na 452 m. n. m. Příkrými srázy svažuje 
se pahorkatina z obou stran k břehům Chrudiimky, jež z výše 475 m n. m., již 
má pod Ohabem, klesá v roklmatém úvalu u Křižanovic na 379 m a pod Prá- 
čovem na 350 m. 

K severní hranici okresu nazavršského se půda značně snižuje. Kdežto 
Trhová Kamenice leží ve výši 540 metrů nad mořem-, jsou Nazavrchy již jen 
500 metrů nad mořenu, Zumberk 357 m., Práčov 352 m. a Bitovany již 285 metrů 
nad mořem. 

Nejnižší polohy okresu nazavršského jsou v místech, v nichž z něho vy- 
tékají řeka Chrudmika a potok Hole trnka. 

Hlavní vodou okresu naeavršského jest Chrudimka, jež bývala v střed- 
ním toku svém zvána po hradu Ohebu Ohebkou. Řeka Chrudimka, na jejíž 
starodávné jméno Kamenici unom.ná Trhová Kameníce a nedaleké Kamenicky, 
přitéká do okresu nazavršského u Veselého kupce pod Dřevíikovem, udržuje 
zprvu celkem severozápadní směr, v němž opustila půdu okresu hlineckého, 
a teče tímto směrem přes Trhovou Kamenici k Bradlům a dále k Oustupkůni, 
tu pak ohýbá se pod zříceninami hradu Ohebu na sever a posléz na východ, 
i přechází mírně na severovýchod, za Siavicemi zatáčí se ve směr severní, 
pod Svidnici opouští půdu okresu, jehož nejmalebnější části rozkládají se právě 
při březích řeky Chrudimky. 

V okresu nazavršském sesílaje se Chrudimka pouze menšími horskými 
bystřinami; z levé strany vtékají do ní Zlatnice od Hrbokova, Mezenský potok 
od Kovářova, z pravé strany potoky Javorenský, Krásenský, Sedlištský, De- 
hetník. Mecký, Mezisvětský, Jezerní, Ochozský. Pod Hradištěm u Nazavrch 
vpadá do ní z pravé strany Debrný potok. 

Část vod z okresu nazavršského sbírá do svého řečiště potok Holetínka, 
jež vstupuje do nazavršského okresu pod Holetínem, teče pak směrem severo- 
západním k Zumberku a obrací se k severu do údloií k Bitovanům a dále na 
severozápad razí si cestu tímto okresem^ jejž pod Bitovany opouští. Z levé 
strany vlévá se do Holetínky několik horských bystřin, jež pramení v okolí 
Vranova a Babákú, zejména Babáčky potok. Občšmika, Prostějovský potok a 
Kvítečky potok a z pravé strany Smrčecký potok. 

Rybníky jsou na okresu nazavršském v okolí Trhové Kamenice, Libánč. 
Včelákova a Havlovic. 

Z celkové piochy okresu nazavršského 22.427 hektarů zabírají pole 8866 
hektarů (3953%). lesy 7885 ha (3516%), luka 3034 ha (1353%). pastvy a pláně 
1302 ha (581%), a zahrady .%2 ha (161% oelé plochy okresu). 

Obyvatelstvo okresu nazavršského vyživuje se hlavně zemědělstvím. V o- 
kresu samém jest velkostatek nazavršský a deskový statek svobodnohamerský. 
Velkostatek nazavršský má v tomto okresu rozsáhlé lesy. Průmyslový ruch 



— 198 — 

není v okresu nazavršském valný, obmezuje se zvláště na spracovávání vý- 
robků lesních (pffiy v Líbáni, bednárna v Trhové Kamenici), riormicíví zaston- 
stoupeno jest v Lukavici. V Bradle jest sklárna. V novější době vznikla v Trho- 
vě Kamenici sklárna. Rozšířeno jest sífkařství. V mnohých obcích pracuje se 
pro tkalcovny hlinecké. Též provozuje se v okolí Trhové Kamenice a j. ka- 
menietví. Za starodávna bývaly v Svobodných Hamrech železné hamry a ve 
Svidniei papírna. 

R. 1890 bylo napočteno v okresu nazavršském ve 2 městech, 4 městysech 
a 15 venkovských oibcícli 2767 domů s 19.539 obyvateli (9344 muži a 10.195 že- 
nami), roku 1900 bylo napočteno ve 2793 domech 19.520 obyvatel (9406 mužů 
a 10.114 žen). Přibylo tedy za toto desítiletí o 97% obyvatelstva (mužů 
o 065% a žen o 0.79%). Roku 1910 bylo napočteno v 2932 domech 19.835 oby- 
vatel. 

Okres naizawšský jest okres ryze český. 

Rokn 1900 bylo v něm napočteno 18.474 katolíků, 932 evangelíků, 113 židů 
a 1 bez vyznání. 

Koimiunikační poměry okresu nazavršského jsou stížený nemálo nedostat- 
kem železničního spojení. 

Nejvýchodmějším cípem okresní nazavršského prochází v okolí Vrbatova 
Kostelce severozápadní diráha, avšak nemá na půdě okresu nazavršského žádné 
stanice. Nejbližší stanicí jest pro severní část okresu tohoto zastávka Zaječice 
v okresu chrudimském, pro jižní část okresu nazavršského stanice v Mlinsku 
a Zdírci. 

Silniční spojení hlavni jest od Chrudimě přes Nazavrchy na Trhovou Ka- 
menici, od níž jde olkresni silnice k Hliinskn a druhá k Zdírci. Od silnice chru- 
dimislkonazavršské odbočuje silnice k Svidniei a silnice k Zimibcrku. Silnice 
žumberská .pokračuje k Včelákovu a prostředkuje další spojení přes Srné až 
k Hllinsku. Od Zunuberka vede též silnice přes Smrček k Chrastí. Od chrudim- 
ské silnice odbočuje pak pod Nazavrchy silnice okresní přes Ochoz ke Švi- 
hovu a Mířeticům a dále poblíž Nové Vsi silnice další přes Vranov k Petrko- 
vům a od Kamenice Trhové jest zbudována okresní silnice k Bradlu, jež tu 
rozdvojuje se, stoupajíc jedním ramenem k Lipce a dál do ofooiěbořského 
okresu k Modlletínu, a druhým ramenem k Nazavrchům. Nazavrchy mají sil- 
niční spojení přes Bojanov k Seči a druhé spojení k Hradišti. Od Chrudimě jest 
zřízena okresní silnice přes Lhotu Rabštýnskou k Lipně a dál po okrese na- 
završském k Seči. Seč pak spojena jest okresními silnicemi jednak k Běstvini 
chotěbořským okresem, jednak k Lichmiai s okresem čáslavským. 

Lesy velkostatku nazavršského jsou zřízeny v oboře u Strádova sou- 
kromé cesty (pískovky). 

Město Nazavrchy (Nasavrchy) leží na návrší a po jeho svahu při sil- 
nici, jež od Trhové Kamenice vede k Chrudimi. Toto návrší jest význačným 
bodem této části vysočiny českomoravské. S něho jest rozsáhlý rozhled do 
kraje k Chrudimi. 



- 199 



Nazavrchy Skládají se z osad Nazavrch, Libáně, Březovse, Drahotic a 
Ochoze. Místní obec Nazavrchy měla dle sčítání z roku 1900 domů 164 s 1366 
jbyvateli, osada Nazavrchy pouze 91 domů s 835 obyvateli. 

Nejstarší část tohoto okresního města jest soustředěna při zámlku a ko- 
stele, jež jsou při dolní straně náměstí. 

Na náměstí, tvořícím obdélník dosti prostranný, jest budova obecné 
školy. 

Zámek jest nyní změněn v úřadovny okresního sondu a berního úřadu. 
V zadnější jeho budově jsou byty úřednické. Zámek stojí na pokraji výšiny, 




NAZAVRCHY. 



po jejímž svahu rozkládá se jeho sad. Zadní tato budova jest slohu renaisanč- 
ního. Zachovány jsou staré původní klenby v přízemní síni, do níž vede vchod, 
jenž též udržel si původní výstavnost. Vnitřek zámku, zvláště pak přední bu- 
dovy, do náměstí čelící, jest přestavěn. Zámek vznikl na přechodu z XVI. do 
XVII. věku. 

Dříve, ještě v XIV. věku, bývala v Nazavrchách tvrz. 

V těch dobách měly Nazavrchy již také kostel, byl roku 1350 farním, po- 
zději stal se filiálním do Bojamova. Teprv roku 1786 byla zřízena při naza- 
vršském kostele sv. Jiljí lokatie a roku 1857 fara. 

Kostel zachoval si výstavnost původní, ukazující na XIV. věk, v presby- 
teři. V lodi byly provedeny později některé změny, ale základní zdivo zůstalo 
patrně taktéž původní v ní i ve věži, jež stojí v jejím čele. Neveliké rozměry 



— 200 — 

kostela byly příčinou, že v soupisu z roku 1677 jmenuje se pouze kaplí. Byl 
již tehdy filiálním do Bojanova. 

K presbyteři přiléhá z levé strany sakristie a z pravé strany oratorium. 
Gotická okna presbyteře byla nuku 17f>n zvětšena. Tehdy roku 17.S4 byla stará 
sakristie stržena. Po ohni byl roku 1822 kostel opravován a sakristie v nynější 
podobě zbudována. Hlavní vchod dto kostela jest průčelím pod věží. do oratoria 
jest zvláštní venkovní vchod. 

Hlavní oltář sv. JiJijí, pořízený roiku 1739, byl nahrazen roku 1879 novým 
-oltářem, ze sbírek dobrodinců pořízeným. Již před touto změnou byl hlavní 
oltář opraven, po ohni roku 1820 opatřen roku 1830 novým obrazem sv. Jiljí. 
V presbyteři jest ještě mallý oltář P. Marie sedlmibolastué. Loď má jen ráko- 
sovaný strop. Po piravč straně stojí v lodli kazatelna, na níž se vchází ze sa- 
kristie, a oltář sv. Jana Nap., opatřený roku 1830 po ohni roku 1820 novým obra- 
zem. V lievo u hlavního oltáře jest staré ikamianné sauktuanium. Nábytek ko- 
stelní jest z XVIII. věku. Zvony oba byly přelity roku 1822. 

Poblíž kostela stojí fara, jež taktéž roku 1820 shořela. 

Před zámeckou přední budovou pod stromy byla roku 1S26 postavena 
socha Jana Neponiiuckého. 

Odi zámku svažuje se ulice k pivováru. Poblíž pivováru jsou úřadovna 
okresního výboru a pošta. 

Dějiny města Nazavrch nejsou bohaté ani obsáhlé. Blízkost hradu Stra- 
dova, jenž po mnohé věky jako panské šidilo soustřeďoval k sobě celé okolí 
i dovedl osudy jeho spoutati se svými osudy, paik poloha osady, za vrchy vznik- 
nuvší v pěkné horské krajině, ale vzdálené od hlavních tepen obchodu a prů- 
myslu, vysvětlují, proč Nazavrchy poměrně později v dějinách se připomínají 
a proč rozvoj farní osady a pak městečka Nazavrch byl povlovnější. 

Kostel tamní byl roku 1350 připojen k biskupství litomyšlskémm. Ještě ve 
XIV. věku byly Nazavrchy pouhou farní osadou. Pán panství, k němuž tato 
esada patřila, měl pevné sídlo na Strádově. nepotřeboval a neměl jiného sídla, 
a tak v Nazavrších nebylo- ještě ani tehdy tvrze. 

Za krále Karla na přímluvu olomúckého biskupa Jana, někdejšího vlast- 
níka panství r. 1360, obdržela osada Nazavrchy jeden týdenní trh. 

Po biskupovi olomúckém patřily Nazavrchy s hradem Stráďovem Laoem- 
bokům z Chlumu. Ještě roku 1438 připomínají se Nazavrchy v panství strá- 
dovském jako ves, mající svou faru, k níž vrchnost měla právo podací. V těch- 
to dobách nebo nejpozději na konci XV. věku byla v Nazavrších již tvrz. na níž 
pak držitelé panství stirádovského přenesli své sídlo. A tak Nazavrchy pone- 
míhlu vzrůstaly. Běškovcové z Běškovic tu sídleli. Roku 1585 Mikuláš Beškovec 
z Běškovic prodal Nazavrchy s tvrzí a ostatním zbožím Janovi Kekuiovi ze 
Stradonic. K tomuto zboží patřily Nazavrchy městečko s tvrzi a dvorem. Strá- 
dov, iiiiž pustj linul, a vsi I iraliotice, Vysoniin. Ochoz a Obořice a mlýny v Pekle 
a Ráji. Anna z Biskupic. vdova po Janu Kdklilovi ze Stradonic. odkázala roku 
1595 druhému svému manželovi Vácslavovi Zárubovi z Hustiřan zboží nci/a- 



- 201 - 

vršské, týž pak po její smrti (f 1599) nabyl tohoto statku i zakusil pak mrooihýdh 
soudů s jfimými uchazeči, proti nimž přec uhájil statku svého, ale proti pozděj- 
ším držitelům vysoudďl Albrecht Kekwle ze Stradonk. Tento rod nepobyl tu 
dlouho. 

Zárubové z Hustiřairi, jimž Nazavrchy na sklonku XVI. věku náležely, byli 
dbalí o zvelebení tohoto panství. Zámek tamní, jejž vybudovali, do dmeška jest 
pěknou památkou na tento český rod. 

Příbuzný Albrechta Kekule ze Stradoinic, Vilém Kefcule ze Stradaniic, sú- 
časfaiil se vojny české při straně stavovské a pozbyl statků svých i Nazavrch, 
jež pak nabyl císařský voják František de Couriers. 




TRHOVÁ KAMENICE. 

Z farní osady Nazavrch vyvinulo se městečko s tvrzí a dvorem. Jak 
hynul hrad Strádov a klesal jeho význam pro krajinní, tak se vzmáhala a rostla 
osada Nazavrchy. Konečně, když hrad Strádlov byl pobořen a spustí', byl© roz- 
hodnuto o dalších osudech Nazavrch, jež staly se střediskem panství strádo-v- 
ského. V XVII. a XVIII. věku rozšířilo se boto panství příkuipem menších statků 
a přijato jméno dle nového svého sídla. 

Roku 1628 František de Gouriers, majitel Nazavrch a Trhové Kamenice, 
Přikoupil od Jana Záruby z Hustiřan hrady Oheb a Vildštejn, panské sídlo 
v Seči, městečka Seč a Rojanov a vsii statiku sečského a vše to bylo spojeno 
S panstvím nazavršským. R. 169-4 byly částečné získány Bitovany a později 
byly dokoupeny, r. 1697 byl připojen Vl'čna\ 



— 202 - 

Panstva nazavršské přešlo sňatky výhodnými na Senfeldy, kteříž všelijak 
pečovali o povzneseni průmyslu na svém panství i o rozšíření panství, přikou- 
pili r. 1697 Zaječice. Roku 1700 Josef František ze Senfelďu přikoupil od Rudolfa 
Josefa z Lilsova Zunibe-rk. Roku 1715 byly získány Nabočany, 1737 přikoupena 
Lipka. Za Senfeldů též Orel bylia připojena !k nazavršskému panství. 

V polovici XVIII. věku knížata Auerspergové ^lab^^i Nazavrch sňatkem 
.lana Adama knížete z Aiicirsporgú s Kaiteřinou ze Šenfeldu. 

Fara potrvala v Nazavrších do vojíny třicetileté. V XV. věku byla utrakvi- 
stická. Od roku 1626 byl kostel tamní filiálním do Skuče. též nějaký čas do 
Bojanova, od roku 1712 k Trhové Kamenici. Dle zpráv z roku 1677, kdy byl 
Kostel nazavršský filiálním do Bojanova, patřily do jeho kolatury Nazavrchy 
městečko a dvůr, Hradiště, Ochoz, Drahotice, Obořice, Hodonín. Lhotičky, 
Krupín. Ctětín, Vranov a Bratroňov. Konečně úsilím hr. z Šemfeídu byla v Na- 
završích zřízena missionářsiká stanice, jež 1. února 1740 zahájila svou činnost. 
Vystřídalo se íu 7 missionářů. Poslední z nich stal se v srpnu 1786 prvním 
!nka!istO'U tamním. Byla právě roku 1786 zřízena lloikalie, roku 1857 fara. Ne- 
málo utrpěl kostel roku 1820. Shořel i s loikialií a školou, věž jeho byla poško- 
zena a zvony částečně se rozlity. 

Změna poměrů správních, nastalá po roce 1848. měla důležitý význam 
i pro Nazavrchy. Pairimioniiální úřad ustoupil úřadům státním. 

Roku 1853 staly se Nazavrchy městem a. když byla zřizována okresní 
zastupitelstva, byly Nazavrchy učiněny sídlem okresu. 

Nazavrchy Jsou působištěm českého spisovatele St. Zimy. 
. Z věže kostelní jest rozhled velmi značný. Na jihovýchodě táhnou se 
Nmnvesské lesy směrem k Mlineokémiu okresu, poblíž Nazavrch rozkládá se 
hřbitov a za ním v pozadí na výšině Hradiště. Pod kostelem stíní kaštanku, 
za ní vyhlíží dvůr nazavršsiký a při obzoru řada lesních chlumů a kopců, pro- 
vázejících od Hradiště k Peklu a pod Libáií řeku Chruďimku. Dále za silnicí 
chrudimskou blýští se rybníky u Liibáně a v pozadí za stirádovským lesem vy- 
stupují kopce u Práčova a Slavie a kepcovlina postupuje tu sever a severo- 
západ ,k Samařovii a Německým Lhoticům, k Liboměřicůni. Lipině, Pehlovu 
a přes Liciibořice a Siškovice lk Trpišovu, Smrkovému Týnci a Slatinanům. 

Nejjižnější část nynějšího okresu nazawšiského náležela k dcskovvm stat- 
kům dřevíkovskémiu a svoibodhobiaimeTskémiu a trhovokamenickéniu. 

Město T r h o v á K a ni e n i c e rozkládá se po obon březích Chrudimky pod 
horou Táborem na křižovatce silnic, z nichž čelí k jihovýchodu silnice hlinedká, 
k jilm ždírecká, ik západn brádelská a k severu nazavršská. Poblíž pravého 
břehu Chrudimiky jest náměstí značné prostranné, stromořadími ozdobené, jež 
Stoupá do mírného návrší, na idiož nejvyšším bodu stojí kostel v sousedství 
školy a fary. 

Kostel farní sv. Filipa a Jakuba jest vysoká jeduioilodiní budova, obrácená 
svým průčelím k namésti Nad průčelím strmí věž. Kostel kamenický byl iiž 
ve XIV. věku farními, byl roku 1350 připojen do biskupství litomyšlského. 



203 - 



V XV. a XVI. věku byli zde knězi utrakvističtí. Po roce 1620 byl filiálním 
do Skuče, později dlo Bojanova. Roku 1712 byla zřízena fara v Trhové Kame- 
nici. Nynější kostel byl založen za Fr. Jas. hr. z řenfeldu roku 1737 a dobu- 
dován za jeho nástupce roku 1747. Letopočet tento spatřuje se též nad věžním 
vchodem do předsíně vedoucím. Po požáru věže roku 1875 byl kostel znovu 
opravován. Ve věži kostelní bývaly zvony z let 1416, 1518 a 1791. Při ohni 
roku 1874 se rozlily a byly roku 1875 přelity. K prostranné, vzdušné lodi, jež 
pilalstry značně do ní vynikající dělí ve dva dlíly, přiléhá podlouhlá v různo- 
běžník vybíhající presbyteř, freskami vyzdobená. Uprostřed těchto maleb 
jest zobrazena sv. Troijlice, v rozích evangelisté se svými odznaky. Presbyteř 
i loď jsou sklenuty. 




VILDŠTEJN. 



Nad hlavním oltářem visí na zdi obraz sv. Filipa a Jakuba roku 1852 
vymalovaný, jenž jest zajímavý tím, že malíř Jan Kokeš na jeho dolní části 
přimaloval Trhovou Kamenici, j,ak vyhlížela před rokem 1875. Nad tímto obra- 
zem jest umístěn menší obraz sv. Trojice. Postranní oltáře jsou u kazatelny 
oltář sv. Jana Evangelisty a poblíž něho Jana Nep., na protější straně oltář 
sv. Veroniky a poblíž něho P. Marie Lurdiské. Křtitelnice jest dřevěnná. Na že- 
lezném svíčníku jest letopočet 1717. 

Nábytek kostelní jest z XVIII. a XIX. věku. Nejstarší památkou kostelní 
jest mramorový náhrobník Beneše z Koeúrova. Na náhrobku jest pěkně pro- 
veden znak s dvěma robama buvolíma, jež se spatřují též na kolčím helmu nad 
štítem. Latinský nápis prozrazuje, že roku 1419 u vigilii sv. Bartoloměje skonal 
Beneš z Koeúrova, otec Přibyslava, opata luckého, a tu jest pohřben, i nabádá 



- 204 - 

k modlení za něho. Náhrobek tento, s nimiž XIX. věk příliš šetrně nezacházel. 
vsazen jest do vnější zdi sakristie. Ač jest vydán veškeré nepohodě, jest dosud 
dobře zachován. 

Fara stojí u samého kostela na místě bývalé tvrze. Byla obnovena roku 1712 
a znovu niaidána; farářovi tvrz panskou dali za obydlí. Vedle fary jest Škola. 
Trhovokamiemická škola jest připomínána jiiž roku 1677. V dolním pořadí diomíi, 
obklopujících náměstí, upozorňuje na sebe věžičkou s cibulovitou bání dům 
obecní, jehož průčelí osazeno bylo nevhodně poprsími Tyrše a Fugner a. Poblíž 
obecního domu jest hostinec v panském domě, hlavní středisko místního 
života společenského. Za levým břehem na svahu výšiny stojí sklárna 
a bednárna. 

Místní obec Trhová Kamenice měla roku 1900 v 258 domech 2076 oby- 
vatelů, roku 1910 v 275 domech 2186 obyvatel, skládala se z osad Trhové Ka- 
menice, Dřevíkova, Hluboké. Janěoura, Petrkova, Polomí, Veselého Kopce a 
Zubřího. 

Rodáky triiovakamenickými jsou spisovatel a professor techniky Josef 
Šolín a ilustrátor Gustav Schulz. 

Obyvatelstvo zaměstnává se hlavně zemědělstvím. Někteří občané živí 
se vladařstvím a obchodem vlasovými síťkami. U Petrkov byly v posledních 
letech XIX. věku otevřeny lomy. 

Trhová Kamenice byla do XVIII. věku samo statným statkem. Na tamní 
tvrzi žil v XV. věku rod z Kocúrova. o němž náhrobník při kostele trhovoka- 
menickém z roku 1419 zachoval zprávu. Tehdy zemřel Beneš z Kočá- 
rová. Roku 1415 připomíná se Oneš z Kamenice, účastni! se roku 1440 valného 
sněmu krase čáslavského. Pak tu sedle! na Trhové Kamenici Vácslav z Ko- 
čárová. Také se po ní psa! Jan Hilbrant z Kamenice, jenž svědčil v listě 
Jana Pardusa z Vrátková o prodeji Balkovskýoh pol obci hlinecké. Vácslav 
z Kocúrova a Kamenice obdržel roku 1457 po smirti Zdenka z Volfsberga hrad 
Odranec, s Vonšovem a Bořkem na krále připadlý. 

Na sklonku XV. věku koupil Mikuláš mladší Trčka z Lípy a na Liehtmburce 
od Vácsíava z Perknova zboží trhovokaimeniícké s hamrem, krámy masnými 
a jiným příslušenstvím. To již byla Trhová Kamenice městečkem. Ve znaku 
svém má Trhová Kamenice stříbrného lva v červeném polí. Poprvé čteme 
o Trhové Kamenici jako městečku v listě krále Vladislava, jejž před hodem 
Hlavy stětí sv. Jana Křtitele roku 1499 vydal v Budíne. Král Vladislav učinil s Mi- 
kulášem mladším Trčkou z Líipy celý, pravý a dokonalý freimark o směnu o mě- 
stečko Trhovou Kamenici, což tu k hradlu Lichnici příslušelo', takže jest králi 
a budoucím králům českým dal a v dsky vložiti měl zadní dvůr kmeťcí. dě- 
dictví své pod rybníkem Svatoiiakubským ležící s příslušenstvím, v němž bylo 
ročního pllaltu 6 kop gr. a deset kapúnňv. počítajíc kapen po 2 groších. Mikuláš 
Trčka mladší z Lípy se svými dědici a budoucími měl býti v držení a podívání 
toho dvora a jeho- příslušenství podle změní zápisův svých, kteréž na I.ichnici 
a její příslušenství měli zapsány, ale, když by král Vladislav nebo budoucí krá- 



- 205 - 

lové vyplatili brad i zboží lichnlcké, měli toho dvora hned se vším jeho příslu- 
šenstvím k témuž zámiku postoupiti bez jakéhokoliv odporu Mikuláš Trcka 
mladší z Lípy neb jeho budoucí. A po této výplatě Mikuláš Trčka mladší z Lípy 
i se svými dědici a budoucími: měli městečko Trhovou Kamenici s jejím příslu- 
šenstvím k svému požívání rrát a držeti dědicky bez překážky a králové čeští 
zadního dvora svrchupsaného s jeho příslušenstvím požívati k hradu Lichnici. 
Po Trčcích z Lípy přešlo zboží trhovokamenieké na Sobky z Kornic. miaijitele 
nedaleké Lipky. 

Bernart Sobek z Kornic koupil Trhovou Kamenici s Rohoznou a pustým 
hanwem od Jana, syna Burjána Trčky z Lípy. V těch časich Bernart Sobek 
seděl na nedílném zboží lipeckém se svými bratry, z nichž při rozdílu veške- 
rého majetku Absotou Sobek z Kornic obdržel Trhovou Kamenici. Nový majitel 
tento obnovil spustlý hamr. jenž byl v údol'! nynějších Svobodných Hamrň a po- 
vznesl svúi statek, opravil tvrz triiovokamenickou. Sobkové z Kornic zasloužili 
se o rozvoj Trhové Kamenice. Na počátku XVII. věku bylj v mí pivovár a 
sladovna. 

Jan Sobek z Kornic. iemuž v XVII. věku Trhová Kamenice náležela, byl 
oddán straně evangelické a pro své účastenství v české vojně by! strestári 
tak. že statek jeho byl uveden v manství. Pán tento brzy zemřel; již z,a 5 let 
po vyhlášení rozsudku tohoto 'připadla Trhová Kamenice Jako léno odumřelé 
tua komoru královskou. Cizák a voják Fratišek de Cduiraers koupil si Trhovou 
Kamenici lacino a spojili trvale s panstvím nazaivršským. 

Fara trhovokannenická zanikla za válečného počátku XVII. veku, byla pak 
přifařena ke Skuči, posléze k Bojianovu, až zase roku 1712 nabyla své vlastni 
fary, při níž byl roku 1737 nový kostel založen. 

Jihozápadně od Trhové Kamenice vystupuje chlum mohutný Tábor, po 
němž bývá Trhová Kamenice někdy zvána Trhová Kamenice pod Zeleným 
Táborem. 

Kdo chce užíti pěkné vyhlídky po okolí Trhové Kamenice, neopomene 
vyjít si na Zubří, na jehož návrší ve výši 646 m n. m. stojí nad osadou 
Zubřím nedaleko myslivny kaple Jana Nep.. iiž roku 1704 vystavěl Ladislav 
Kapoun ze Svojkova. Vyhlídka lest zvláště rozsáhlá na Trhovou Kamenici a 
poňorskou krajinu na východ od ní se rozkládající. Z cesty od Zubřího k Po- 
lomí lze přehlédnouti lesy mezi okresy natzavršským a chotěbořským. V dáli 
za nimi vyniká nad lesy borovský kostel. 

Zubří s nedalekou osadou Kamemičkanii bylo ještě v XVI. věku zbožím 
zápisním. Když bratří Sobkové z Kornic dělili se o své statky, obdržel Bernart 
Sobek z Kornic Zubří s tvrzí tipkou. Modletíuem. Vrátkovém Střite/í a jinými 
osadami, ale iiž roku 1547 zastavil svůj majetek a po vyplacení prodal roku 1550 
Zubří pražskému prokurátorovi Janovi Kustošovi, jemuž král udělil roku 1569 
přídomek ze Zubřího. V XVI. věku Zubří náleželo Kateřině Veronice z Dobřemic, 
na počátku XVII. věku Markétě Dobřetiiské z Bubna, choti Jindřicha Kunaty 
Pobřeuskério na Vorlii, v jehož rodě po jejím úmrtí zůstalo Zubří do konce 



- 206 - 

XVII. viěku. Roku 1695 nabyl Zubří Albrecht Ladislav Kapoun ze Svojkova 
odlkazem od Sabiny Kumliuity Lukavecké spolu se Spálavou a některýma jinými 
vesnicemi, ale roku 1703 odprodá! vše, jen si nechal Zubří a Kamenicky. Na 
Zubřím byl roku 1637 vystavěn zárnečelk. Vojtěch Ladislav Kapoun ze Svojkova 
založil na Zubřím kapličku ku cti Jana Neparmuckého. Povolení k zřízená kaple 
bylo dáno již v květnu roku 1704, kdy Jan Neponiucký nebyl ještě prohlášen 
za svatého. Kaple byla v listopadu roku 1705 vysvěcena. 

Antonín svob. pán z Puteani směnil si s Vojtěchem Ladislavem Kapounem 
ze Svojkova Zubří za Novou ves v Čáslavsku, zařídil si na Zubřím panské 
šidilo, alle dlouho je nepodržel, nýbrž prodal Zubří s Kameničkami a tímto' novým 
obydlím panským na Zubřím, Marii Fr. Kapounové ze Svojkova, jež dala opět 
rytířské sídlo na Zubřím zříditi. V prvé polovici XVIII. věku náleželo Zubří Fr. 
Josefovi Talláickovi z Ještětic, pak (r. 1738) Janovi Vácslavovi Carretovi z Mille- 
šiTtia, po něm r. 1741 Kateřině z Šenfeldu; ona připojila Zubří k nazavršskému 
panství. Sídlo rytířské na Zubřím spustlo úplně; ještě na začátku XIX. věku 
ukazovaly na jihozápadní straně osady při panském dvoře trosky tohoto sídla, 
jež nebylo zbudováno po způsobu starých tvrzí rytířských, nýbrž bylo ne- 
upevněno a nemělo nádvoří. 

Jižně od Zubřího jest ves M o ž d ě n i c e, východně od ní Dřevíkov a 
J a n č o u r, poblíž Dřevíkova v pěkném horském zátiší nad levým břehem 
Chrudimky Veselý kopec. K západu od Zubřího vede cesta do Hluboké. 
Hluboká leží při lesích severovýchodně od Polonin. 

Polom patřil klášteru vilémovskémn. později k Liip.ce a Zubřímu. Opo- 
dál osady stojů kostel sv. Kunhuty, obklopený hřbitovem. Hřbitov jest obrou- 
ben sroubeným pilotem. Kostel, jliiž ve XIV. věku farní, jest filiálním do Libice. 
K presbyteři polokruhového půdorysu přiléhá loď. Nynější výstavnost i úprava 
ukazují na konec XVIII. věku. Na hlavním oltáři jest obraz sv. Kunhuty, r. 1847 
malovaný. Na dřevěnné zvonici visí starobylý zvon z XV. věku a zvon 
z roku 1728. 

Dřevíkov stojí na výšině opodál levého břehu Chrudimky. vznikl 
při panském dvoře. V XVI. věku náležel ke zboží slavíkovskému. Když toto 
zboží bylo ku konci téhož veku děleno mezi syny nebožtíka Zdeňka ze Slaví- 
kova, jeho syn Jan obdržel Dřevíkov i dvůr. Zdeněk Slavíkovec ze Slavíkova 
byl po vojně české odsouzen v listopadu 1622 všeho statku, z milosti však 
zůstaven při polovici jmění, tehdy propadl mu i statek Dřevíkov, k ně- 
muž patřily Dřevíkov ves i dvůr a vesničky Veselý kopec, Jančoury 
a Tobolky. 

Odsouzený pán nezaplatil pokuty z polovice statku svého, královské ko- 
moře propadlé, nýbrž bez vědomi a povolení české komory zastavil statek 
Alžbětě Věžníkové, rozené z Dobřenic a pak r. 1641 Adamovi Mettychovi z Ce- 
čova a jeho manželce Martě jej prodal. Roku 1653 musela vdova Marta Metty- 
chová z Čečova a Ingersdorfu znova koupiti od komory královské a vyplatiti 



- 207 — 

statek dfevílkovskv. jenž pak zůstával samostatným statkem. Při dvoře byl 
také pivovár. 

Deskový statek Dřevikov patřil ještě v XV11I. věku do kraje čáslavského. 
Patřil k němu též rrtlýn ve Veselém kopci. Vlastnicí statku byla na počátku 
XVIII. věku Anna Kateřina Talácková, rozená Kočová z Dobrše. Josef svo- 
bodný pán Kosoř z MalOvce prodal r. 1769 Janovi Norbertovi Marií hraběti 
Pottmgovi Svobodné Hamry a Dřevikov. Jan Norbert Marie hrabě Pótting 
vyžádal r. 1779 u zemského gubernia království českého, by statek Dřevikov 
byl připojen do kraje chrudimského, v němž byl druhý jeho deskový statek 
Svobodné Hamiry. 

Hlavní zajímavostí Dřevíkova jest synagoga. Byly již v XVIII. věku na 
Dřevikově synagoga, židovská škola a židovský hřbitov a židovský špitál. Ži- 
dovstvo dřevíkovské, jak se úhrnně israelšťí obyvatelé tamní nazývali, bydlelo 
v 7 domech, v každém domě rodina, pouze v číslech I. a V. po 2 rodinách, číslo 
VIII. byla synagoga, při níž byli chováni jeřábci, a číslo IX. bylo zároveň ško- 
lou a špitálem. Židé dřevíkovští dávali dle seznamu z r. 1782 ze synagogy dle 
starého obyčeje o velikonocích jednoho jeřábka nebo 1 zl. 10 kr., kromě toho 
ročního úroku 8 zl. dohromady, dále platili za dovolení ponřbu židovského 
úmrtné a palk ze svých rodin dávky peněžní ve žních, taktéž platili roční úrok 
4 zl. ze židovské školy a židovského špitálu. 

Synagoga jest jednoduchá stavba, také vnitřek jest prostý. Na jedné 
straně jeho přes celou šířku budovy jest kruchta, na ní i pod ní stoji řady lavic, 
obrácené pirofi vyvýšené části modlitebny, k schráně bohoslužebných perga- 
menů. Mezi obrazovou výzdobou modlitebny visí primitivní obraz památných 
míst země zaslíbené a podobizna barona Hirsche, židovského mecenáše. V ná- 
pisech dosud ovládá němčina. U lesa za obcí jest židovský hřbitov, na nějž, 
dokud židé si nevystavěli synagogu a hřbitov v Hlimsku, byly konány pohřby 
z celého širého vůkolí. 

Cesta vede z Dřevíkova do Svobodných Hamrň. 

Hamry nad Trhovou Kamenicí byly již v XV. věku. Znova je zřídil 
v XVI. věku hamerník Jan Polnický. Tehdy nebyly hamry zvláštní osadou. 
Absolon Sobek z Kornic. obdržev hamr asi roku 1530 při děleni otcovských 
statků, opravil hamr u Trhové Kamenice. Teprv pak se vyvinula při hamru 
tomto osada Svobodné Hamry. 

Po smrti hamerníka Jana Polinickčho vznikl spor mezi majitelem statku 
trhovokamenického a příbuznými nebožtíka hamerníka. Jiří Hošek, hamerník 
z Přerostlého Hamru u Hlinská a Kašpar Polnický, strýcové nedospělého Jiříka, 
stěžovali si J. M. královské a presidentu i radě J. M. C. zřízené komory 
v království českém a nejvyššímu: mincmistru, že pan Jan Sobek z Kornic a na 
Trhové Kamenici utiskl tohoto sirotka po smrti jeho otce. že proti svobodám 
horním a snesením sněmovním ujal hamru i všech svrškův, nábytkův. kleno- 
tův, peněz hotových a dobytka, kdežto oba stěžovatelé, strýc a ujec, vlastní 
a nejbližší přátelé krevní nebožcovi, měli k takovému hamru i k movitému 



— '208 



majetku nejlepší právo a spravedlnost svou, i žádali by jakožto horníci minerál- 
iiíIhi kovu bylli zástavem při artikuli sněmiem obecným roku 1575 svoleném 
i aby pátí postoupil jun všechnu pozůstalost jalko nerozdílným dědicům a ná- 
padníkům. Dně 11. února 1613 stala se v Čáslavi u přítomnosti hejtmana kraje 
čáslavského Heralta Vácslava Libštejnsikého z Kolovrat, hejtmana kraje chru- 
dimského Diviše I acemboka Slavaty z Chlumu a na Košuniberce a Jana Chu- 
chelského z Nesťajova, Jiříka Karlíka z Nežetic a na Slatinanech a kutnohor- 
ských horníků Jana Piksise a Jana Siiltyse z Felsdorfu jako komiísařú kráiov- 




HRAD OHEB. 



skon komorou nařízených smlouva přátelská a výpověď iibrmanská mezi sporný- 
mi stranami. Jan Sobek z Kornic pokládal hamerníka na roven pddláanému a sebe 
za jeho vrchnost dědičnou. Srovnali se tak, že Jan Sobek z Kornic měl všechny 
svršky, klenoty, nábytky a jiné věci. jež v sklepu, v témž haním nad Trhovou 
Kameniicí upečetěném, byly uschovámy, i dobytek hovězí, plátna, obilí a jiné 
movitosti vydati stěžovatelům, by se o to podělili i diail o horroru samém vý- 
sadu pro nového hamerníka a budoucí jeho. Kašpar Pokličky slíbil hned za sebe 
rukou diáuím člověčenství, ale manželka i dítky a dědicové jeho byli iporoecháinii 
pří svobodných horních a sněmovním stvrzení. Ve výsadě z 35. února 1613, na 
Trhové Kamenici dané, vrchnost kamenická »z upřímné k témuž haimiru mine- 
rálnímu železnému kovu náklonnosti a náchylnosti" propůjčila Kašparovi Pol- 
pickému a jeho dědkům budoucím, aby tu při luwniru v místech, kteráž od sta- 



- 200 - 

rodávna k němu přísluší, kov železný dobýval, těžil a dělati dal k svému užitku, 
vodu na liarnr vedl i všeho, což k šnielcování a vytahování při hamru železa 
příslušelo, užíval, ale aby se toamír řídil piirkrechtními knihami Trhové Kame- 
nice, jako od starodávna, Hamerník a dědicové jeho nebyli povinni robotami 
ani fůrami, jako 1'ilrJé poddaní, jen měli z hamru, krčmy, mlýna a příslušenství 
odváděti owoku ročního 15 kop iníš. a 2 radlice a 2 krojidla. Ve výsadě této 
byly stanoveny ještě některé jiné výhody. 

Hamry železné nepot rvaly do konce XVIII. věku, neboť, když Jan Nor- 
bert Mane hrabě z Pottingu koupil v únoru roku 1769 Svobodné Hamry a 
Dřevíkov s veškerým příslušenstvím od Josefa barona Kosoře z Mailovců, ne- 
bylo zmínky o železných hamirech. V té době byt ve Svobodných Hamrech zá- 
mek s mnohými pokoji a komorami i měl v prvním poschodí kapii domácí s ve- 
likou předsíní, a při zámku byly hospodářská stavení a zahrada a panský dvůr. 
Roku 17*7 jednala vrchnost o stavbu papírny, jež měla státi mezi Svobodnými 
Hamry a Dřevíkovem. Došto-Iii ke stavbě, není známo. 

Roku 1801 koupil oba sitartky, Svobodné Hamry i Dřevíkov, barvíř Fran- 
tišek X. Píímdňcller. Roku 1S34 byla zavedena v Svobodných Hamrech výroba 
hraček, když r. 1833 trhovokamenická továrna na hračky vyhořela. Od dědiců 
Kiitidhcllcnivých koupil Svobodné Hamry bývalý český poslanec Jan Šebek 
a po něm přešly na rodinu Nevotlovu. Majitel Jan Nevole, horlivý vlastenec český. 
usídlel se r. 1863 po návratu svém ze Srbska na Svobodných Hamrech a tu u 
něho trávíval dlouhá léta srbský generál I. Zach. 

Od kapličky, jež nad Svobodnými Hamry u dřevikovské cesty stojí, jest 
pěkný přehled po údolí. Nad staveni osadj vyniká zámek, vzniklý v XVIII. 
věku a po ohni zase v druhé polovici XIX. věku opravený. K zámku přiléhá 
park, směřující k ChruJimce. Reka Chrudimka obloukovité protéká Svobod- 
nými Hamry od jihozápadu k severu a dál pak k severozápadu. Na severozá- 
padě od dřevikovské ee^'v svah mírné přechází v úval lučinatý a pohni a In- 
kami klesá až k levému břehu. Od severu až k samému břehu pravému přibli- 
žuje se les, za ním počíná rybničnnté údolí a zasahuje téměř k silnici, jež od 
Trhové Kamenice jde ke Rváčovu. V pozadí rýsuje se na obzoru markantními 
rysy mohutný horský hřbet Hustý les zarůstá jeho svahy. Nad krajinou zá- 
padně 'id Svobodných Hamrů vévodí Zubří svou kapličkou. A dál postupují 
pásma kopců lesnatých, jako by byly na sebe navršeny, k severu a severo- 
východu a částečně cloní výhled v severněiší krajinu pod zeleným Tánorcm, 
jenž průlinou vyniká mezi vůkohiími kopci. V dáli pak mizi vrchy za Trhovou 
Kamenicí. Severozápadně od Svobodných Hamrů vyniká její kostelní věž nad 
'esy. Od cesty dřevikovské jest též výhled do okresu hlineckého po okolí Rvá- 
čova. V pozadí vynikají hlinecká Hradiště, ve východním popředí kupa Rvá- 
čovského konce. Údolí odděluje tento kopec od severnější výšiny, na níž stojí 
Sv. Mikuláš. V pozadí rozkládá se Rváčov a dále severovýchodněji rostou po 
rozlehlé táhlé výšině lesy mezi Srným a Petrkovem. Jaké svab nad úvalem 
Chrudimky iest zalesněn. Les přibližuje se tu skoro k samému břehu říčnímu 



- 210 — 

a pak dál přechází ve vysoký Les nad Svobodné Hamry. Za tímto lesem jest 
samota Horní d v ů r a při okresní silnici mezi Rváčovem a Trhovou Kame- 
nicí samota Rupriei, nazvaná po někdejším nájemci Rubricim. jenž tu ku 
konci XVIII. věku žil. Severněji v půvabném horském zátiší jest osada P e - 
t r k o v (Petrkovy) s mysli vnou. 

Petrkovem vede silnice od Rváčova, jež severněji za Petrkovem se roz- 
děluje jedním ramenem k Trhové Kamenici, druhým přes Vranov k Nové 
vsi, v níž dostihuje silnice, jež oi Nazavreh Novon vsi přes Rohoznou 
k Trhové Kamenici směřuje. K místní obci Rohozné náleží Nová Ves, Ka- 
menicky a Trá v n é. 

Poblíž pravého břehu Chrudimky vede od Trhové Kamenice silnice 
k Bradlu a tu pak, ipřešedši řeku, vystupuje do kopce k Lipce a po hřebenu 
horském pokračuj© okresem chotěbořským přes Modletín, Vratkcv, Klokočov 
do okolí Ohebu, než svažuje k BěstvLně. Se silnice této naskýtá se řada 
pěkných vyhlídek po hornatině, j;ž tvoří rozhraní mezi Chrudimském a Čá- 
slavském a ohraničuje úval, jímž Chrudimka protéká. 

Bradlo jest rozloženo v úvale po obou březích Chrudimky, jež je děli 
v Hoirní Bradlo a Dolní Bradlo. V obci této jsou škola a sklárna. V sklárně 
vyrábí se duté sklo. Nad sklárnou byla vybudována v XIX. veku výstavná 
kaple s hrobkou rodiny majitele sklárny. Jižné od Bradla jest v lesích S t ř i- 
t e ž V e 1 k á a S t ř í t e ž M a 1 á. V Stníteži Malé jest lovecký zámeček. 

Za starodávna Bradlo náleželo k zboží liipeckému. V malebné poloze na 
návrší nad Bradlem leží osada Lipka, jež patří nyní k místní obci Bradlu. 

Lipka byla již na počátku XIV. věku sídlem vladyků z Lipky. Nejstarší 
zachovaná zpráva se zmiňuje o Prošíkoivi z Liipky, jenž roku 1303 svědčil 
při smlouvě Remunda z Lichtenbmrka s klášterem žďárským o ves Bělou. 
Vlaďykovč z Lipky byli v dobrých stycích se svými technickými sousedy. Již 
roku 1316 byl Příbek z Lipky rukojmím při prodeji Chotovic, jež Jindřich zLich- 
tenburka prodal. Roku 1327 se připomíná Radtelav z Lipky, roku 1373 Hrzek 
z Lipky. Roku 1397 Beneš a Jan z Lipky koupili půl tvrze choitické a jiná 
zboží některá. 

Jan z Lipky připojil se roku 1415 k stržným listům proti kostnickému kon- 
cilu. Na sněme čáslavském se súSaistmÉ roku 1421 Zdeněk z Lipky a v září 
1448 stál 1 ve vojště Jiřího z Poděbrad Bleh z Lipky, v květnu 1450 odpovídal 
na ipoli u městečka Mýta jednotě strakonické. Rušné doby XV. věku nene- 
chaly vtodyky z Lipky lhostejnými. V druhé potovici XV. věku zanikají zprávy 
o těchto vladlyoích. Zboží jejich nabyli Tamchyuové z Doubravice. Ještě před 
shořením desk zemských prodat Vácslav Taimchyna z Doubravice Jindřichovi 
Sobkovi z Kornic Lipku hrad a dvůr poplužní i celé vsi Hlubokou. Modletín, 
Střítež, Vrartkov a Hudec a což měl v Horním Bradle. Když pak roku 1542 
obnovovali vklad těchto zboží bratři Jan a Vácslav z Doubravice, nápadníci 
po svém strýci nedílném, Bernartovi Sobkovi z Kornic, nápadníku Jindřichovu, 
tehdy již Jintíř. Sobek z Kornic i Vácslav Tamchyna z Doubravice byli uebožci. 



— 211 — 



V XV. věku byla Lipika dozajista tvrzí důkladnou a prostrannou, sic by 
ji zápis z roku 1513 nenazýval hradem. Při tvrzi se u dvora poiplužního zele- 
naly štěpnice. 

Sobkové z Kornic, 
dobří hospodáři, pečovali 
o rozšíření svého zboží 
pozemského. Roku 1537 
prodal Jan Trčka z Lípy 
Janovi Před horskému z 
Předboře a na Studenei 
aneb spolu s ním Bernar- 
tovi Sobkovi z Kornic, jak 
by se oni o to spolu sne- 
sli, zápisné vsi Zubří, 
Stružinec, Oudavy, Mož- 
déniee a Kamenicky. I 
stalo se dohodmutí mezi 
Janem Předborským z 
Předboře a Bernartem 
Sobkem z Kornic, neboť 
roku 1544 synové Trčko- 
vi vložili Bernartovi Sob- 
kovi z Kornic vesnice Ka- 
menicky a Zubří, jež on 
měl od jejich otce prodá- 
ny a ostatek pak Janu 
Předborskému z Předbo- 
ře. — 

Burian Sobek z Kor- 
nic, z bratří Sobkův z 
Kornic nejproslulejší, stu- 
doval ve Vitemberku, by! 
důvěrným přítelem Lu- 
therovým a, navrátiv se 
po dosaženi doktorátu 
práv do Prahy, šířil nové 
toto učení. Sám přeložil 
některé spisy Lutherovy. 
též Karionovu kroniku a 
jako kancléř Pražských 
měst měl hojné příle- 
žitosti, by užil zkušeností i vloh svých k obecnému dobru. Byl v srpnu 
roku 1523 s Jenem Hlavsou v poselstvu pražském, jež bylo vypraveno do Ví- 




OHEB. 



— 212 - 

denského Nového Města k Tirádám o výpravě proti Turkovi. Roku 1524 byl 
zbaven úřadu kancléřského ve sporech s Caherou a po delším vězněná z Prahy 
vyobcován, odlešell inia Moravu a navázal styky s Českými bratry, touže po 
užším stpojenií Jednoty s tuiťhecstvíím. Roku 1536 navštívil s Augustou Vitem- 
berk. alie pak na Moravě přebýval, odldán též práčem literárním. Když roku 1544 
zemřel nejstarší z bratrů Sobků z Kornic, Jindřich, rozdělili se ostatní bratři 
o zboží společná: Hernart Sobek z Kornic obdržel Liipku tvrz s dvorem po- 
1'lii/nim a dvory kmetemi;. vsi Hlubokou, Střitež, Modletin Vratikov. Ro- 
hozniou ves s rychtou a četnými dvory kmetcími, a Kamenicky u Kamenice 
Trhové, Hpecký díl Hormího Bráďlia a Javornčho i zápisné zboží Zubři s po- 
dacím sv. Kunhuty v Polom.;, AbsoJon Sobek z Kornic nechal si Trhovou Kame- 
nici a Burian Sobek z Kornic spokojili se hotovými penězi. 

Bernairt Sobek z Kornic zastavil záhy Hlubokou s podacím kostelním, 
Zubří i Kamenicky, roku 1556 prodal Rohozmou Tobiášovi Kochánkovi z Ko- 
chánku a roku 1557 Lipku tvrz a dvůr popliuání i pivovár a vsi Horní Bradlo, 
Střitež. Modfetím, Vratkov, Studence a Hudec s dvorem kmetcím v Javorném 
Janovi Kivstošoivi i vyhradil si jen doživotní užívání. Prokurátor Jan Kustoš. 
obdrževši roku 1558 přídomek »ze Zubřího*, byl roku 1561 flřiftat do stavu 
rytířského a roku 1569 obdařen právem na přídomek »ze Zubřího a Lipky«. 
Byl věren Jednotě bratrské, zřídřl jí při tvrzi na Lipce sbor, rozšířil své zboží 
lipecké. vystavěl tu novou tvrz i nový dvůr a hrobku rodinnou, čile spolupů- 
sob! ve veřejném životě. Po jeho smrti Lipku nabyl Jindřich Kustoš ze Zubřího 
a Lipky, jenž roku 1613 přiikoiupil k ní Dolní Brádlloi. Po celý XVII. věk zů- 
stávala Liiptka ve vlastnictví tohoto rodíu. Po svém bratru Ferdinandovi Adamovi 
sv. p. Kustošovi z Lipky nabyla Lipky Marie Eliška provdaná Millesimova, 
jež ji raku 1715 prodala Františkovi Josefovi tor. z Šeníeldu k panství naza- 
vršskému. 

Tvrz v Lipce bývala výstavná, věžicemii opatřená budova dvoupatrová 
s nádvořím, obtočeným ochozy; spuisťla v XVII. věku, zase byla opravena, ale 
pobořili ji a ze zbylého staviva zbudovali jednopatrové hospodářské stavení. 
Poblíž poplužního dvora byla hrobka Kustošova. Ještě v 1860. letech byly tu 
náhrobniíky s erby z XVI. věku. Tialmltéž stával sbor bratrský. Dosud jest tu jedna 
poloha nazývána »u kostelíka«. Zašel sbor, zanikla hrobka. Prostý kamenný 
kříž označuje místo hrobky vynikajícího českého- rodu. 

Lze sejít přes les severně oidl Lipky k mlýnu pod Vršov horskou cestou 
za řekou k této osadě a dál pak na jihozápad mezi horskými stráněmi do Pře- 
ni i I o v a, P ir o s i č k y, Proseče a O u s t u pk ň. 

Za myslivnoiu prosečskoiu les skrývá zříceniny Ohebu. Hrad O h e b stojí 
na příkré stráni vysoké nad pravým břehem Chruďimlky. ze všech stran téměř 
nedostupný, proti straně jihovýchodní zpevněný hlubokým příkopem a hrad- 
bami. Poblíž severní strany hory Ohebu býval svodiitý most u první brány. 
Za prvou bránou byla hospodářská stavení a konírny. Při nich šla ce- 
sta k vlastnímn hradu, jehož palác nad samým srázem hory chránila 



- 213 - 

mohutná věž. Hluboko pod hradem žene se Chrudknka, jež po hradu tomto 
byla v této části zvána též Ohebkou. 

Severně od 0'hebu strmí nad levým břehem Chruditnky. vrch, na němž 
stával hrad Vildštejn, jehož vysoká věžovitá stavba s poďsebitimi nebo 
arkýři podobala se spíše veliké tvrzi. 

O hradu Ohebu vypravuje Vácslav Hájek z Libočan velmi obšírné a 
klade vznik jeho do IX. století, ale zprávy jeho nemohou se týkati hradu Ohebu. 
nýbrž hradiště u Hradiště nedaleko Ohebu. Ještě roku 1315 nebyl na Ohebu 
hrad zbudován. Stával jen Vildštejn. jenž vznikl v XIII. věku. Když totiž klášter 
vilémovský, jemuž hora Oheb i její okolí náležely na počátku X5V. věku, skon- 
či! r. 1315 svůj spor s Hrabiší z Paběnic a jeho manželkou Svatoclwiou. na 
Yildštcjně sídlícími, dal klášter jim za odškodné horu Oheb a klášterskou ves 




NAMÉSTI V SECI. 



'instiipky do jejich života, a vymiriil si, že ani hrad ani tvrz nesmi býti na 
této hoře zbudovány, sice by Oheb i Oustupky byly ihned klášteru zpět při- 
padly. Hrabiše z Paběniic účastnil se s pány z l.iclitciiburka rozmanitých veřej- 
ných iednáni. tak roku 1317. se smlouval s římským králem Frydrychem proti 
českému králi Janovi, zemřel roku 1348. Synové Hrabišovi, Paběn a Oldřich 
v. Paběnic a na Vildštcinc vrátili Oheb zase klášteru vílémovskému. I když 
r>aik r. 1329 Jindřich z Lichtenburka obdržel okolí bojanovské, není zmínky 
ještě o hradu Ohebu. Vildštejn měl v těch dobách zmíněný Oldřich z Vild- 
štejna. 

Prvá zpráva o hradu Ohebu jest z počátku XV. věku zachována, kdy 
hrad byl vlastnictvím .lesíka z Popovce, muže svárlivého a bujného, jenž sou- 
sedům škodil a až na Moravu na loupeže vyjížděl. Roku 1404 páni z Hradce 
přiměli ho na Vildštejné k příměří. Brzo zase obživla v něm stará zbůjnickost. 
A. synové jeho. Boreš, Frencl i Vilém se potatili. Král Vácslav IV. jim odipustil 
všechna zbujrcictva. Po smrti Ješikově část zboží jeho spadla na krále, jemuž 



- 2ti - 

pak připadl i majetek jeho synů. Vildštejn zůstal královským zbožím do válek 
husitských. Hrad Oheb byl založen bud Ježíkem z Popovce, jin.alk z Ohebi, 
nebo krátce před tím jeho předchůdcem. 

Po smrti Ježíkově Jan z Rušinova seděl na Viildštejné. maje k němu klá- 
šterské zboží vilémovské a od Sirotků k věrné ruce těž hrad Lichnici, jej/ tito 
oblehala a dobyli. Sídlel na Lichnici. Vildštejn hynul a pustl, i když páni z Dubě 
ho nabyli. Koku 1436 císař Zikmund zapsal město Chotěboř i Vildštejn hrad 
Jiříkova z Dubě, s tou podmínkou, že tito zámkově mají býti králům českým 
neb jejich vyslaným otevřeni a svobodni. Téhož roku nabyl Jan ilertvík z Ru- 
šinova hradu Oheba s klášterským panstvím vilémovským. Od Jana Hertvíka 
z Rušinova nabyl pak Burján Trčka z Lípy zboží ohebské. tirád Vildštejn 
nebyl již obýván. Král Vladislav dal roku 1499 Mikulášovi mladšímu Trčkovi 
z Lípy spuisťlý hrad Vildštejn s městečkem Sečí a vesnicemi Zďárcem, Ková- 
řovem a Kráskovem. Trčkové z Lípy měli hrad Oheb do počátku XVI. věku. 
Roku 1503 byl již také hrad Oheb pustým hradem. Zboží vildstejnské i oheb- 
ské splynula s panstvím lichnickým i přešla s Lichnici do vlastnictví Robin- 
hápů ze Suché, kteří se roku 1564 dělili. Zboží Ohebské připadlo Vácslavovi 
Robmhápovi ze Suché, jenž bydlel v Seči u Ohebu. Po Robmhápech měli zboží 
ohebské Bryknarové z Brukštejna, od r. ] 596 Zárubové z Hustiían, r 162S 
přikoupí 1 ! zboží ohebské František de Couriers ik panství nazavršskému. Ačkoliv 
ještě v XVI. věku byl Oheb uváděn mezi hlavními zámky království českého, 
historikové v XVII. věku již ani neznali jeho polohy. 

Po svahu hory Ohebu vede stezka do údolí a při mlýně u samoty Oheb- 
ské přechází do kopce k Seči. 

Městečko Seč jest rozloženo po návrší, výšky 556 m n. m. dosahu- 
jícím. 

Na náměstí stojí nedaleko školy a fary kostel sv. Vavřince. Znaky Zá- 
rubovský a Valdštejnský, nad postranním vchodem kostelním umístěné, pro- 
zrazují, že nákladem Karla Záruby z Hustiřan a jeho choti Anny, rozené z Vald- 
šteina. byl zbudován na počátku XVII. věku. Presbyterium jest neobvykle 
dlouhé, loď pak příliš krátká a značně široká, stavba celá slohu renaisančuího. 
Před průčelím strmí věž s cibulovitým krytem. Kromě hlavního oltáře sv. 
Vavřince jsou poboční oilltáře sv. Antonína a P. Marie. Zařízení kostelní jest 
z XVIII. a XIX. věku. Kovová křtitelnice byla ulita roku 1669. 

Kostel byl v Seči již roka 1350, po roce 1620 byl filiálním do Bojanova. 
roku 1787 stal se lokálním, roku 1854 farním. 

Z náměstí vede ulice k bývalému zámku. V právo u silnice jest dvůr 
velkostatku při nádvoří, do něhož jest bývalý zámek obrácen svým průčelím. 
V průčelí má ozdohin portál, z pískovce vytesaný, dosti již sešlý, opatření 
znaky Zárubň z Hustiřan a Valštejnů. Panské sídlo měli Zárubové z Hu- 
stiřan již v XVI. věku. Zámek byl zbudován roku 1610 Karlem Zárubou z Hu- 
stiřan a jeho chotí Annou, rozenou z Valdštejna. Budovy zámecké slouží nyní 
účelům hospodářským. 



215 



Farním kostelem bývali před rokem 1620 nynější kostel hřbitovní sv. Ště- 
pána. Budova tato jest starobylá, má čtverhrannou presbyteř, stojí opodál 
obce. 

Za starodávna bývala Seč v panství vildštejnském. později patřila 
k Ohebu. Když panství toto náleželo v XVI. věku Trčkům z Lípy. byla Seč 
již městečkem. R. 1533 byl při Seči panský piivovár. Popluži pustého dvora 
vildštejnského byla rozdělena pod plat sousedům sečským. 




ZA MRK V SECI. 



V Seči nebývala tvrz, ač snad díle této Seče psali se někteří zemane. Při- 
pomínají se r. 1318 Svěneik ze Seče a r. 1440 .lan ze Seče. Teprv. když Oheb 
spustí, bydiliívah páni panství ohebskéhn v Seči. 

Vácslav Robmháp ze Suché zřídil si ve Seči nový dvůr panský a při něm 
vystavěl panské sídlo, jež v zápisu z roku 1593 síove tvrzí. Podle Seče. v níž 
vrchinost bydlela, počalo se zboží hradu Oheta a Vildštejna. jmenovati statkem 
sečským. V XVII. věku patřily k torrauto statku Seč se sídlem panským nově 
vystaveným a Bojanov s podacími kostelními, vsi Kovářov, Petrkov, Hůrka, 
České i Německé Lhotioe, Samařov, Bezděke v. Proseč, Lipkov, Krásné, Po- 
lanka, Chlum. Prosička. Přemilov, Vršov, Hradiště, Hodonín, Křižanovlce. 
Vížky, Liboměřice, Licibořice s podacím kosteHním. Šiškovice, Deblov, Mlíado- 
ňcvice. Petříkovice a Rtením, poplužní dvory Seč, Oustuipky, Holin a Slavíce, 



- 216 - 




KOSTELÍČEK SV. ŠTĚPÁNA V SEČI 



pusté zámky Vildštejn a Oheb. 
Jati Záruba z Hustiřaru maje ze 
zelině pro náboženstva odejít. 
prodal statek tento s poslušen- 
stvím, jiak je jeho otec Karel 
Záruba z Hustiřau r. 1596 od 
Albrechta Bryfcnara z Bruk- 
steina byl koupil, Františkovi 
dte Gowriers. 

Seč mívala, j alko mnohá ji- 
ná města a městečka, pravo- 
moc ve věcech trestních až do 
XVIII. věku, kdy stal se přísluš- 
ným soud v Chrudimi. Dosud 
ukazuje se místo, kde byly popravy vykonávány. Právo toto, roku 1580 krá- 
lem Ferdinandem potvrzené, zůstalo Seči do roku 1759. Ve znaku Seč má stří- 
brnou lilii v červeném poli. 

O škole sečské jest zachována nejstarší zpráva z r. 1677 a stejný stesk 
/. ní vyznívá, jako o školách vůkolních: žáků bylo málo, takže bylo třeba při- 
hlížeti více k učitelům nežli ke školám. 

V Seči bývalo provozováno tkaloovství, v XVIII. věku vyráběli mii- 
šelíny. 

Sečským rodákem jest universitní profesor Dr. Vincenc Strouhal 
Od hřbitovního kostek, sečského jest vyhlídka po celém okolí, zvláště 
k Liohnici. 

K místní oboi Seči patří kromě Seče osady O h e b. Kovářova Holin. 
Jihovýchodně od Kovářova jest mad levým břehem Cbrudimky mě- 
stečko Boj ano v. Patřil v XIV. věku klášteru vilémovskému s celým boja- 
novským Újezdem i byl již tehdy farní osadou, pak v XVI. věku městečkem 
v panství ohebskéni, k němuž náležel do XVII. věku, pak k panství nazavrš- 
skému, s nímž roku 162S byly sloučeny Oheb, Vildštejn i Seč. Není známo, 
kdo vymohl Bojanovn znak. jenž má v červeném poli skřížené klíče a meč; 
jisto jen jeist. že již přeď nokem 1564 Bojanov byl městečkem. V druhé polovici 
XVII. věku byly k Bojanovn připojeny kostely v Licibořicích, Trhové Kame- 
nici a Seči. Roku 1730 byl kostel boianovský přestavěn a rozšířen, roku 1775 
vystavěna nová fara. 

Při horní části náměstí jest škola. Nejstarší zachovaná zpráva o škole 
bojanovské jest z r. 1677. 

Kostel sv. Víta stojí na starém hřbitově při dolní části náměstí, jest zbu- 
dován v slohu barokním. Průčelí vrcholí ve štít a jest přiměřeně rozčleněno 
pillasitry. Kostel nemá věže. V presbyteři značně dlouhé jest oltář sv. Víta, 
v barokním sloupoví za nim spatřuji se postavy sv. Petra a Pavla. Z fresek, 
jimiž presbyteř i loď jsou vyzdobeny, uvádíme Umučení a oslavení sv. Víta 



- 217 - 

a Odevzdání ramena sv. Víta na vormském sněmu sv. Vácslavovi. Ze starého 
kosteila zachovala se křtitelnice, obtočená ozdobným gotickým nápisem latin- 
ským, že za kněze Tomáše Chotébořskéh© roku 1556 byla pořízena. Kazatelna 
i poboční oltáře byly zřízeny v XVIII. věku. Poblíž kostela visí na starobylé 
dřevěňme zvonici zvony z r. 1510 a 1699, třetí bez letopočtu asi z XIV. věku 
a čtvrtý bez nápisu. 

Městys Boj a no v měl roku 1900 v 136 domeoh 861 obyvatel. K místní obci 
bojanovské náleží osady Bojaňov, 15 c zdě kov, Hořelec. Hůrka, L ho- 
liče Německá, Petr kov a Samaro v. V pěkné poloze u Bojanova 
jest při rozsáhlém rybníce Nový m 1 v n. 

V kraiinč této bývalo ještě ve XIV. věku dosti pusto, nebylo dbáno o její 
vzdělávání. V XIV. věku klášter vilémovský pokusil se o důkladnější vzdělávání 
Újezdu bojanovského, k němuž náležely Boianov. Polanka, Proseč. Mazanci, 
Krásný. Bradlo, Trávný, Travenec. Hodonín. Mladioňov, Hradiště, Lhotice, 
Lipkov, Lazy. Chlum, Kovářov, Petrkov, Vyškov, Šiškov (Siškovice), Lutobo- 
řicc (Licibořice), Holin, Hořovčí a Křižanovice. Dosud krajina tato jest většinou 
lesnatá. Z osad ho. krnovského Újezdu náleží k místní obci Liipkovu osady Lin- 
ko v, H o d o n í n, C h 1 u m, K r as n é, 1* o 1 á n k a, k místní obci Licibořicům 
osady L i c i b oř i c e, S i š k o v i c e, K ř i ž a n o v i c e, k místní obci Českým 
[.botičům osady I. ho ti c e České a Hra dišt č. 

Později vznikly osady patřící k Lipkovu: Javor ně. IVLezisvětí, 
Sed liště. Spáleniště, v obvodu místní obce l.icibofic: Liboměřice. 
P c t ř í k o v i c e, Ml a d o ň o v i c c, M e i t k a. L i p i n a, D c b 1 o v. Po h 0- 
ř a I k a, R t ý n a S I a v i c e. 

Licibořice byly již v XIV. věku osadou farní, po roce 1620 byl tamní 
kostel sv. Michala filiálním do Boianova. Roku 1786 vznikla v I.icibořicích 
lokalie, r. 1853 fara. 

Obec má polohu malebnou, seskupena lest kolem kostela, jenž iest jeií 
nejstarobylejší budovou. Ze starého kostela zachovala se presbyteř, gotickým 
slohem zbudovaná. Loď byla přestavěna a rozšířena v XVIII. věku. Oltáře 
jsou sv. Michala, sv. íosefa a P. Marie, vesměs nověišiho původu. Nedaleko 
pobočního vchodu kostelního jest zbudována zvoníce s cibulovitou dřevěnou 
bání. Nejstarší zpráva o škole licibořické iest z r. 1677. Roku 1711 shořely 
škola, 'kostel a celá obec až na 2 čísla. Roku 171-4 vystavěli školu. Nynější 
škola jest z r. 1829. byla pak r. 1878 rozšířena přístavbou. 

Nejmalebnější částí středního toku Chriidiimiky jest její úval mezi Licibo- 
řicemi a Hradištěm a mezi Strádovem a Práčovem. 

Na výšině, jež příkrými srázy spadá k pravému břehu Chnidiimky, roz- 
kládá se Hradiště, jež s Českými Lhotioemi tvoří místní obec České Lho- 
tice. 

Hradiště obdrželo své jméno po rozsáhlém hradiišfi. lež mezi Chru- 
dimikou a obcí Hradištěm jest zbudováno. V osadě povšimneme si školy a evan- 
gelického kostela. Evangelický kostel byl zbudován roku 1785 a přestavěn 



— 218 — 

roku 1847, uvnitř jest jednoduše zařízen: při průčelní zdi spočívá na několika 
dorskýcb sloupech kruchta a v pozadí protější části prostory kostelní jsou 
stůl Páně a kazatelna. Nedaleko kostela stojí evangelická fara. 

Proti kostelu jesrt brána hradiště. Dosud se tu říká »ve bráné«. Nad ní 
roste lípa /. obrovského náspu, jenž nyní stavbou síitoiiice jest porušem Hradiště 
jest obtočeno trojím \ alem. jenž táhne se na obou stranách k Chrudimce a 
rozdělen jest dvěma hlubokýma souběžnýma příkony. Na stranic proti řece 
srázy strmé byly bezpečnou ochranou lnadiš taními. Hluboká pod hradištěm 
vailí se úzkým lesnatým úvalem Chrudlmika. Veliiká rozloha hradiště a rozsáhlé 
valy zřejmě svědící, že tu bývalo za pradávných dob trvalé sídk>. Názor tento 
potvrzen jest též nálezy starožitných památek. Hradiiště má výbornou polohu. 




KOSTfiL SV. VITA V BOJANOVÉ. 

S jeho valů lze viděti po širém vůkolí, ke kopcům u Seče a tra lesy ohebské. 
k severu přes Llciibořiee a Piráčov, dále ipaik do nížiny k Chrudimi. Před stavbou 
evangelického kostela byla plocha části vailři urovnána a příkopy částečně 
zasypány. Z vialů byl těže-n kámen na stavby sousední ohrady Hradiště. 

Podání Mdn vypravuje, že tu na hradíš ti bývalo město, do něhož se vchá- 
zelo bránou poblíž nynějšího evaingelckého kostela. 

Není betzvýzmaimnon zpráva, kterou obšírně vypravuje Hájek z Liíbočan, 
že na jaře roku 808 Moravané vtrhli do Čech a tu na jedné hoře nad Ohbí. 
kteráž také Oheib slula, ohradu si zřídili a dobře osadili, z ni pak po vůkolí ple- 
nili a velice škodili a mnoho zajatců na moravské hrady poslali, takže Čáslav 
sebral lni itsKn a oblehl Moravany při této hoře se svými bojovníky, z nich/ 
pak mnozí Šli až na horu Obebskou a zapálili na valech ohradu, ale Moravám'' 
\\ skočili, s \alii na ne velké kamení pouštěli, takže Čechové dále ueďobývali 



— 219 — 

pevných hradeb a ve vůkolních vesnicích na Moravany číhali a je vraždili. 
Loupežená Moravanů dále trvalo. Znova prý roku 810 vladykové a zemane vý- 
chodočeští sešli se u Prostislava, syna Chlumova, na hradě Chininu k poradě 
o nové výpravě na Moravany, a pak tyto ze žerné vypudili. Hradiště na < Hibi 
zůstalo dále v rukou moravské posádlky, jež teprve, když o porážce krajanů 
u hradíu Chlumu zvěděla, v jedné noci hustým lesem pomezním do Moravy se 
rozkradla. Tu pak r. 811 Boják, syn Slovochňv, vsel na horu Oheb s mnohými 
lidmi a vybudoval tam dům veliký jako hrad za pomoci otce, Cásíava, Ne- 
vřesa a jiných vladyků, na ochranu pomezí proti Moravě. A na tomto hradě 
r. 890 Mstiboj, kníže kouřimský, umřel náhlou smrtí. A dovolává se Hájek z Li- 
bočan, že staří kronikáři, jako Jaroslav, mnich strahovský, vypravuji, že na 
ten hrad přišli dva muži velmi silné postavy a Mstiboje zadávili. Když pak 
roku 949 Uhři velmi silnou mocí vojenskou do Moravy vtrhli a odtud Ce- 
chům škodili, tu prý kníže Boleslav se s vojskem svým polož;! u Čáslavi a 
vojevůdce Sudislav s druhým vojskem v Olibi. a na tom se postaviti, aby 
Uhrům do země nedali. Uhři, ač častokrát se o taio vojska česka pokoušeli, však 
jich nemohli přemoci, ač dlouho proti rám leželi. K niku 1170 vypravuje Hájek 
z Libočan, že Svatopluk, syn krále Vladislava, zabiv Vojsíava, ujel na hrad 
Oheb před rozhněvaným svým otcem z Vyšehradu a z Ohebu po některém 
čase ke králi uherskému se uchýlil. 

Pokládávají se zprávy Hájkovy za báchorky, ale. kdo zná polohu Oheba 
a vůkolui kraj a vzpomene si, že v nejbližším jeho sousedství rozkládá se u vsi 
Hradiště rozsáhlé hradiište neobyčejné důkladné opevněné, nepopře, že aspoň 
jádro těchto zpráv Hájkových, v nichž se starších kronikářův dovolává, jest 
správné a že zprávy tyto vztahuií se na boto hradišfcě. Ještě roku 1315 byla 
hora Oheb, na níž hrad Oheb puk byl zbudován, neopevnena a neveliká pro- 
stornost její nedovolovala zřízeni rozlehle ohrady. 

Zašla paměť staroslavného hradišté u Oheba, jem mohutné valy u vsi Hra- 
diště dávají tušiti někdejší důležitý význam tohoto místa. 

Severovýchodně od Hradiště jest hradisté u Práčova. Lze k němu dojíti 
od Bojanova přes K ř i ž a n o v i c e. jež již v XIV. věku se připomínají jako 
osada kláštera villémovskébo, jenž v mí měl své rybáře. Za Slavicem! počíná 
obora. Jiná cesta vede k Práčovu z Hradiště pěknou roklinou potoka Debrnčho 
k Nazavrchům a k Peklu mlýnu, u něhož vstoupí se do obory a po stráni 
nad levým břehem Chrudimky dojde se k vratům, vedoucím na cesiu k ne- 
dalekému práčovskému hradištl. 

Na kopci nad samým levým břehem Crudimky vyniká naa lesem věž ko- 
stela práčovského, u něhož býval klášterec v XIV. a XV. věku. zřízený pod- 
lažickými mnichy. Ro.ku 1421 vytrhl Chrudimští z města svého s vozy a pu- 
škami ke klášteru sv. Jakuba u Strádova sem na Práčov a tu šturmovali a 
zapálili klášter a zbito bylo na 28 pacholkův branných silných, jak vypravují 
staré letopisy české. Roku 1465 bylo jednáno o právo podací k Sv. Jakubu 
nad Svidnicí u soudu dvorského. Prokurátor královský tu dovozoval, že »ko- 



- 220 - 

stel tem neb klášterec přísluší ke klášteru podlažickému jakožto dcera k ma- 
teři* -a neměl roku 1454 od krále Vladislava dán 'býti za odúnurť Janovi Hory- 
novi z Honbic Někteří pak páni z Chlumu připovídaili, že jest jich předkův 
a jich íiundatorství. Nález byl odkázán soudu duchovnímu. Kostel sv. Jakubu 
se Svidnici, pod mini ležící, patříval k PcJlažicúm. Za Jaroše Laccniboka z Chlu- 
mu byl založen klášterec práčovský v 2. polovici XIV. věku. Po staletí stály 
tu na kopci rozvaliny rozbořeného kláštera. Roku 1580 Vácslav Robmháp ze 
Suché obdržel po své matce Marianě ze Soutic Smrček, díl Libanďc, ves Svid- 
nicii a klášter sv. Jakuba zbořený a pustý. I kostel sám, jenž byl již roku 1350 
picb,amii.í, stáli tu v lesích opuštěný. Magdalena Viktorie ze Senfeldu obnovila 
jej rokli 1674 a 1675, opatřila jej třemi oltáři a kazatelnou. Byl pak kostel tento 
filiálním do Rojainova. Znova byl opravován v letech 1675, 1788, 1851, 1865 a 
opětně na skloníku XIX. věku. Roku 1784 byla na Práčově zřízena lokalie. 

Dlouhá presbyteř jest osvětlena 3 vysokými okny, opatřenými kružbami 
gotického slohu, přiléhá k dlouhé lodú, k jejíž jižní straně se družily stavby 
klášterní. Starobylá věž, nad jejíž horní sroubenou částí strměla cibulovitá 
báň, byla při poslední opravě- vyzdčna a opatřena jehlanoví tou střechou k malé 
okrase kostela, jemuž věž v starobylé své úpravě dodávala malebného rázu. 
Ve věži visí 3 zvony, z nichž dva jsou z XVI. věku. Na zvoně z roku 1558 
vylit nápis opačně, takže se musí čísti od pravé strany k levé straně. Na hlav- 
ním oltáři jest obraz sv. Jakuba, opatřený roku 1675. Jižní část kostela byla 
roku 1421 při dobývání kláštera velmi .poškozena, takže pak byla v dolu 1 po- 
zdější přestavěna, a Liší se i svýmii okny od protější zdii kostelní. 

Koilcm kostela rozkládá se hřbitov. Od něho zaboč u je cesta do mírného 
návrší k osadě Práčovu, jež stojí na dávném hradišti. Hradiště toto bylo pří- 
rodou od severu, východu i jihu chráněno příkrýma svahy a řekou Chrudiimkou 
a bylo opevněno valy, jichž značné zbytky se zachovaly za farou a mezi sta- 
veními. Dosud jest dobře patrno, že část prostory hradištní byla obehnána 
menším vratem. Četné bronzové nálezy a jiné památky svědčí, že od pradávna 
bylo na Práčové sídlo lildslké, dávno již před založením kláštera. Hradiště toto 
bylo jedním článkem řetězu opevněni Chrudimská proti Yraclavsku. rozlohou 
svou nevyrovná se ani z daleka hradišti u vsi Hradiště. 

S valů práčovského hradliště jest vyhlídka do kraje k Chrudimi. 

Při cestě, jež lesem spádně klesá ke Svddnici, ukazuje se nedaleko ko- 
stela práčovského skalní balvan, na němž díle lidového podání čert zanechal 
stopy svého těla, když si tu v dobách, kdy ještě kamení roštit), odpočívali. 

Pod lesem v horském zátiší při rybníce dostihneme obce S v i d n i c e. 
Nedaleko školy stojí mlýn, jenž býval papírnou. K místní obci Svidrrici ná- 
leží osady Svidnice, Práčov. Trpišov. Ku ch anovi c e a R r u s y. 

Jdeme-li od Pekla k Práčovu, neopomeneme navštívit rozvaliny Strá- 
dova, k němuž půvabným úvalem Chrudiimky vede pískovka, jež pod samým 
hradem přepíná železným moslem tuto řeku. Nad jejím pravým břehem vy- 
stupuje na příkrém vrchu hrad Štrádo v. 



Vlastmi hradí stojí na pokraji vrchu i jest proti údolí chráněn ze třech 
stran příkrými srázy, na čtvrté pak straně proti předlil rádi oddělen příko- 
pem. Předhradí jest odděleno od ostatní výšimy širokým příkopem. 

Pamsfcví strádovské patřilo v polovici XIV. věku olomiuckému biskupovi 
Janovi, po něm pak Lacemibokům z Chlumu. Jako páni z Chlumu přáli víře 
katolické, což osvědčil zvláště Jaroš Lacemfook z Chlumu, zbudovav mnichům 
podtažickým nad Svidnicí v nejbližším sousedství svého hradu Strádova klá- 
šterec u sv. Jakuba, tak zase pozdější vlastník Strádova, Bleh z Lipky a ze 
Strádova přidržel se učení husitského. Po jeho hradě zvaly se některé od- 
díly husitských bojovníků Strádovskými. V polovici XV. věku patřily k panství 
strádovskému hrad Strádov s poplužnimi dvory v Trojovicích a Drahoticich, 
ves Nazavrohy s podacím, též podací trojovické, Xavorné, Ochoz, Obořice, 
Peklo a Výsonín. též částečně Přestav llky a Záiezdec. 

Ještě roku 143S náleželo panství toto Janovi ze Strádova. Po něm nabyli 
Strádova Jan z Lipky, syn to Bleha z Lipky, Aleš z Bitovan a Beneš z Křivého, 
ale ti tohoto panství' neměli ani rok, prodali vše roku 1444 Janovi Slonovi ze 
Sestavec. Na hradě Strádově již nebydleli, byl již tehdy pohořen. Jak hrad 
Strádov iklesal, vzrůstaly Naza vrchy, jež v polovici XV. věku byly městečkem 
s tvrzí a dvorem panským. Střediskem zboží srrádovského staly se Nazavrchy. 
Ani v XVI. věku uebvi Strádov opraven. V popisu panství z roku 1545 shle- 
dáváme se s mim jako s pustým zámkem. Tehdy patřívalo panství Běškoveům 
z Boskovic, až konečné roku 1585 Mikuláš Běškovec prodal Strádov i Naza- 
vrohy Janovi Kekutovi ze Stradonic. jenž po své prvé manželce Kristině ze 
Soutic podědil Orel. Po jeho smrti nabyla panství strádovského nikoliv hladce 
a beze sporů druhá jeli'; manželka Anna. rozená Hausvicova z Biskupic, jež 
odporučila toto panství druhému svému manželovi Vácslavovl Zárubovi z Hu- 
stiřan. Pro panství toto měl spory s jejími bratry, ale přece uhájil Strádov 
svému rodu. jenž zůstal vlastníkem tohoto panství do prvních let XVII. věku. 
Albrecht Kekule za Stradomic si roku 1615 vysoudil panství strádovské, ale 
dlouho svého vítězství neužíval, nebof již roku 1620 dědil po něm jeho 
strýc Vilém Diviš Keikulie ze Stradomic. Cizozemec František de Ccuriers koupil 
si roku 1623 bývalé panství strádovské. tehdy již nazavršské. jež dalšími pří- 
kupy rozšířil, ale svému rodu na dilomho neuchoval. Manželka jeho Rosina, 
zdědivší panství toto po svém choromyslném synovi, sňatkem novým převedla 
je ve vlastnictví svob. pánů ze Senfeldu. z nichž roku 1754 přešlo zase sňatkem 
Kateřiny rozené z Seníeldu s Janem Adamem z Auersperka na tento rod. 
jenž dosud dirži velkostatek nazavršský i zřícený hrad Strádov. 

Po lávce přejdeme z hradu přes hradní příkop na předhradí a poblíž 
nozasutého sklepení na stezku k vnějšímu příkopu a dál bránou obory poblíž 
Líbán ě na silnic i. 

Osada Libá ň náleží s Ochoze m, B ř e z o vsí a D r a h o t i c e m i 
k místní obci Nazavrchům. V Líbáni jest lesní úřad velkostatku nazavršského. 



222 



Nedaleko osady byla zbudována parmí pila. Mezi Libami a Havlovioemi jest 
několik rybníků. 

Od Libáně stoupá silnice chrudimská k Nazavrchňm, pod nimiž od ní od- 
bočuje siniice k Mířeticům. Po ní vstupujeme dio severovýchodní části okresu 
nazawšského, osazené četnými osadami jež většinou pat rivaly k panství žum- 
bersikémn. 

Městys Ž u m b e r k vznikl při stejnoímenném hradu, jenž na návrší nad 
údolím Holetínky byl zbudován. Hrad má půdorys pětiúhelníkový, na třech 
stranách jest obklíčen hlubokým příkopem, ze dvou stran jest chráněn příkrými 




HRAD 2UMBERK. 



stráněmi vrchu, na němž stojí. Hrad Zwmibeitk byl vybudován na sklonku XIII. 
věku nebo na počátku XIV. věku. Vystřídalo se na něm několik českých rodů 
šlechtických od roku 1318, kdy na něm seděl Pitonk ze 2u/mberka. Na sklonku 
XIV. veko patřil hrad Zumberk se. svým zbožím pánům z Boskovic, po nich 
Kavalcům z Lipoltic a Žumberka. Jan Kavalec z Lipoltic, ještě roku 1419 vzpo- 
mínaný, účastnil se roku 1415 protestu české šlechty kostnickému koncilu 
proti upálení M. Jana Husa, Vaněk Kavalec z LipOlitic roku 1440 sjezdn krajů 
východočeských v Čáslavi. Vaněk Kavalec z Lipoltic seděl již roku 1430 na 
Žumiberoe a tu roku 1436 zapsal Jiříkovi a Kantovi bratřím z Puchobrad 3000 
kop na svém zboží na Přestavicích a j. Další majitel tohoto panství 
Jetřich ze Žestok stál při straně Jiříka z Poděbrad již roku 1448 a účastni 1 ] 
se ještě v (Mších letech boje proti jednotě strakonické. V poslední čtvrti XV. 
veku byli na /".uiiíberce Buchovcové z Buehova a po nich Mikuláš z Holohlav. 
V těch dobách náležely k panství ž um horskému Zumberk hrad s městečkem 



- 223 - 

a dvorem a vesnice Rváčov, Všeradov, Prostějov. Cásťkov, Smrček, Hav- 
lovioe, Ctětíni, Strkov, Vranov, Švihov, Bošov, Krupín. Bratroňov a Vězky. 
V XVI. věku měli panství žumberské Mikuláš Trčka z Lípy, Jtodriícih Haugvic 
z Biskupie a Matěj Šatová z Lípy, i převedli je ma Jana Janovského ze Soutic. 
Za něho Jiřík Býchoský se svými tovaryši vypálil roku 1509 tvrz Lukavfci 
i městečko Zumberk. Panství žumberské zůstávalo ve Vlastnictví Janovských 
ze Soutic. z nichž Karel a Hynek podrželi si při rozdílu statků rodových roku 
1529 vykonaném hrad Zumberk, městečko Zumberk s podacím, a vesnice Část- 
kov, Bošov, Háv lovíce, Prostějov, Svihov, Bratroňov, Krupín, Strkov, Ctětím, 
Hůrku, Vranov, Všeradov, Rváčov s podacím a Podlejsany. Po Kateřině, sestře 
Hynka Janovského ze Soutic. nabyl panství žumberského roku 1552 její manžel 
Ctibor Mazanec z Ojezdce a po jeho dceři Markétě její manžel Vácslav Záruba 
z Hustiřan. Po jeho smrti soudili se děti jeho o Zumberk po několik let, až zase 
konečně celé panství nabyl Jindřich Záruba z Hustiřan, jenž zemřel roku 1646. 
pak jeho syn Rudolf Vácslav Záruba z Hustiřan, po něm František Antonín 
Záruba z Hustiřan, posléze jeho matka Marie Maxiímiliana Zárubova z Lisova, 
jež toto panství zůstavila svému strýci Rudolfovi Josefovi svób. p. z Lisova. 
Roku 1700 koupil Zumberk Josef František hrabě ze Senfeldn, a spoiil panství 
žumberské s panstvím nazavršskvm. Po roce 1770 spustí hrad Zumberk úplné. 

Nedaleko hradu a panského dvora jest farní kostel Všech svatých, jenž 
byl již roku 1350 farním, v XVI. a XVII. věku utrakvistickým, a po roce 1620 
až do roku 1662 filiálním do Skuče. Roku 1662 byl zřízen na Zumberce admini- 
strátor a roku 1682 založena fara. 

Kostel zachoval si výstavnost z XVIII. věku. R. 1880, jak oznamuje deska 
v průčelí jeho zasazená, byl celý kostel obnoven a prodloužen nákladem patrona 
a přifařených obcí. Hlavní oltář Všech svatých byl v témže roce opraven. 
Na levém pobočním oltář i jest obraz Rodiny Páně, na pravém pobočním oltáři 
obra^ Jana Nepomuckého. V levo od hlavního oltáře jest starobylé sanktu- 
ariam. Na kazatelně se spatřují sv. Augustin, Jeroným, Řehoř a Ambrož. 
K presbyteři přiléhají dvě sakristie. V sakristii jest P. Marie, královna andělů. 
Kostel byt opatřen roku 1880 malovanými okny s obrazy sv. Františka, Vitaminy, 
Karoliny, Antonína, Aloisa a Anny. Zvenčí na presbyteři jest opačně zazděná 
deska se 6 erby rodů, jimž hrad Zumberk náležel nebo kteří byli s jeho vlast- 
níky spřízněni, totiž pánů v Boskovic. Meziříčských z Lomnice, pánů ze Štern- 
berka a pánů z Říčan, vytesaná na počátku XV. věku. Kamenná křtitelnice 
jest ze XVII. věku. Celý vnitřek kostela i oltáře byly obnoveny roku 18S0. 

Na nedaleké zvonici, jejíž patro jest ze dřeva sroubeno, visí zvony, jeden 
ulitý původně roku 1536 (přelitý roku 1865) a druhý z roku 1767. 

Při náměstí stojí školní budova. Stará škola byla vystavěna roku 1728. 
Nápis její hlásal, že »tento dům stavěl tesař Sejkora pro Slavíčka, prvního kan- 
tora*. Byla přestavěna roku 1820. 

Městys Zumberk měl roku 1900 v 248 domech 1850 obyvatel. K místní 



- 224 - 

obci této náleží osady Zinnberk. Bitovánky. Břtovainy, Cástkov, Padteištany, 
Prostějov. Snurček a Vobofice. 

Z hradních zřícenin, na nichž dosud lze dobře rozeznati rozměry paláce 
hradního a sousedních budov, jest krásný rozhled horským lesnatým poříčím 
Holetínky až k Včelákovu a Babákům. Na jihu nad Krupínem a Dachovem 
rozkládá se les od Rohozné a Petrkova na výohod za Tisovec a Příikrakov. 
Po kopcích jsou roztroušeny místní obce Kruipliin (osady K r u p í n, B o š o v, 
Bratroňov, Ctětin, Strkov, Švih o v a Vra ti o v), Mířetice (osady 
M í ř e t i ce, C e k o v, D a c h o v). V pozadí nad oeirnýnifl lesy vyniká bitou 
věží svého kostela Včelákov a více na východě Dolní Hole tím. A dále pozo- 
rujeme mezi lesíky místní obec Tisovec (osady D ř e v e š. Hůrku, K v a- 
s e j n. Příkrá kov, S t ř i t e ž. Volánku, Vrběttdce a V y h n a n o v) 
a L o u k iu (osady Louku, H a b r o v i c e, H a v lo v i c e, Diibov u). Od Havlo- 
vic šíří se rozhled na severozápad k Zumberku a přes jeho domy dio kraje, kamž 
hlubokým úvalem lesnatým Holetímka pospíchá svým rozervaným korytem. 

Po příkrém svahu (hradního vrchu sestupuje cesta k silnici do úvalu, 
v němž nedaleko rozvalin Žumberka přejdeme Holetímíku a poblíž silnice lu- 
kavidké vystoupíme na hradiště Kočičí hrádek, zarůstající křovím a les- 
ním podrostem. S valů hradiště tohoto, jež chránilo přechod z Chrudimská 
ii valem Ghrudiníky. jest pěkná vyhlídka po jejím toku k Bitovauům a dále 
krajem k Chrudimi. Valy hradiště jsou obtočeny dvojitým příkopem. 

Nedaleko hradiště leží ve směru severovýchodním Luk a vičky a 
Lnkavice. 

Lukavice mívaly tvrz při dvoře, na níž na počátku XIV. věku žil Radslav 
z Lukavice. Majitelé tvrze lukavické přilnuli k husitskému učení. Jan a Puta 
a Jan mladší z Lukaiviiqe příipojiilii r. 1415 pečet své k stížnímu iisitu proti upálení 
M. Jana Husa. Vladykoyé z Lukavice byli pak ve vojště Jiříka z Poděbrad 
roku 1448 i v dalších letech. K zboží liukavicikému patřily v XV. věku Luka- 
vice Velká, tvrz, dvůr i ves, Lukavice Matlá, Radochyně. Loučky, Podlejšfany 
a Švihov. Tvrz lukavická vyhořela roku 1509. když byla majetkem Jana Ja- 
novského ze Somtiic. Zapálil mu ji zemský škůdce Jiřík Býchorský. Byla tvrz 
sice obnovena, ale již rotou 1529 byla spustlou. 

V lukaviekých dolech pracovalo se již v XVII. věku. Poněvadž těžba 
nebyla valná, pronajal' Josef Fr. hr. z Šenfeklu roku 1703 doly Šimonovi Dunst- 
bergerovi, pak společnosti pražských kupců. Ku konci XVIII. věku Jan Adam 
z Auerspergů zase převzali doly na vlastní náklad a on i' jeho nástupci zvele- 
bili je. Ještě v XIX. věku vyráběla se v Lukavci kyselina sirková a j. Též 
byla tam sklárna, v níž vyrábělo se duté i tabulové sklo. Zámek byl zbudován 
v druhé polovici XVIII. věku. 

K místní obci Lukavicům náleží Lukavice Veliké, Lukavice Malé (Luka- 
vióky). Loučky. Radochlín, Vcjsonín a Vížky. 

Severovýchodně od Lukavice leží Bito vany při Holetínoe. Na návrši 
jest kostel, na druhém návrši dvůr na místě tvrze, 



— 225 - 



Tvrz bitovanská náležela v polovici XIV. věku Misťisďavovi Rakušicovi 
z Bitovan, r. 1415 Albrechtovi z Bitovan. jenž se súčasfaii protestu proti upálení 
M. Jana Husa, pak Alešovi z Bitovan, jenž byl též r. 1440 na sjezdu čáslav- 
ském. Mezi přívrženci Jiříka z Poděbrad uvádí se též Bleh z Bitovan. Na po- 
čátku XVI. věku nabytí Závišové z Osenice zboží bitovanského. připomínají 
se tu i v druhé polovici XVII. věku. Tehdy měli zboží bitovanské mezi sebe 
rozděleno. Jeden díl s tvrzí patřil Janu mladšíma Záviši z Osenice. druhý díl 




mě! lan starší z Osenice. Roku 1607 koupil Vácslav Ostromiřský z Rokytnika 
tvrz bitovamskou s dvorem tamním, ale pobyl tu ien 9 let, prodal Bito vany 
Viktorinovi Hradeckému z Bukovina. Po nějakém čase zase na krátko dostala 
. se tvrz bitovanská rodu Závišů z Osenice. od něhož byla r. 1630 prodána 
Abrahamovi Bechyňovi z Lažan. přešla pak na jeho syna Bohuslava a zase 
na Jindřicha Bořického z Hostovic, posléze po různých změnách držebních 
koupil Bitovauv Josef František z SenieJdu a připojil je k panství nazavršskéinu 
r. 1694. Tehdy již byla tvrz biitovamská pustá. 

Bítovanský koste! sv. Bartoloměje byl již r. 1350 farním, za válek husit- 
ských měl kněze pod obojí, po r. 1620 byl filiálním do Skuče. r. 1677 k Zuui- 
berku. Kostel byl opravován v XVII., XVIII. a posléz v XIX. věku. 



- 226 - 

Do lodiě vchází se věží. jež stojí před průčelím kostela a pozbyla při 
opravě v letech 1881 až 1883 konané své báně cibulovité, jež byla nahrazena 
jthlamovitou střechou. K lodi přiléhá presbyteř starobylá, při poslední renovaci 
opravená. Nad 'hlavním oltářem jest obraz sv. Bartoloměje, oltář jest ozdoben 
soškami sv. Petra a Pavla. Po levé straně jest oltář P. Marie, po pravé straně 
jest havířský oltář Jana Nepomni ok é ho, na němž divě sošky havířské drží jeho 
obraz, tu také jest uložen havířský prápor z roku 1866. Ze starších památek 
jest pozoruhodný krucifix, jenž dle nápisu, při obnově roku 1881 konané při- 
pojeného, pochází ze XVI. věku, vskutku však mladšího původu. Ve věži jest 
starobylý zvon z r. 1-490 a jiný starý zvon, roíku 1838 přelitý. Při zevní straně 
zdi kostelní jsou zazděny náhrobní kameny s ipostavami rytířskými Závišú 
z Oseuiee, Ostramiřských z Rakytníka, Vchynských z Vchynic. 

BLtovany náleží k mřstnií obci Z-umiberfcu. Z ostatních osad sluší se zmínit; 
o Prostějově a Smrčku. V novější době Dr. K. Chytil uveřejnil některé 
důvody, svědčící, že tento Prostějov mohl býti rodištěm M. Pejska. 

Smrček jest stará osada. Nejstarší známý vliadyka tamní Vilém Křeše 
ze Smrčku byl r. 1366 svědkem úpravy hranic mezi lesy kláštera podiažického 
a lesy kapitoly Iitomyšlské. Mezi účastníky protestu proti upálení M. Jana Husa 
r. 1415 byl též Arnošt ze Smrčku. Roku 1437 byla již tvrz ve Smrčku pustá a 
vystavěl ji opět Apolon z Křivan před r. 1464. Týž pak postoupil ji i s dvo- 
rem popJužním a vesnicí Janovi Horynovi z Honbic, jenž měl mnohé spory 
o toto i sviduické zboží, ale výsledku sporu se nedožil. Na konci XV. věku 
náležel již Smrček k panství žumiberskému, připomíná se v něm již r. 1487. Na 
počátku XVI. věku byla tvrz ve Smirčku již pustou. Po nějakém čase byl 
Smrček oddělen od panství žumberského. R. 1580 při rozdělení zboží zaie- 
čiokého, k něimiuž Smrček r. 1529 'připadli, obdržel Vácslav Robmháp ze Suché 
ves Smrček s podacím dvořeni a krčmou, rybníky a lesy, též díl Libanic a 
ves Sviidmiioi s milýnem a krčmou a klášter sv. Jakuba zbořený a pustý, prodal 
pak r. 1586 Vácslavovi Šaškovi, jinak Ojířovi z Vaeovic poplužni dvůr, řečený 
Smrček s Tesy bílými a černými a ve vsi Smrčku jedteu kmetcí divňr s podacím 
a v Libainiicícm též jeden dvůr kmetcí. Dědicové Vácslava Ojířc z Vaoovic. 
bratři Jan Jindřich, Prokop Jiří a Vácslav Šaškové z Vaooviic prodali roku 
1601 dvůr j ves Smrček a vsi Kostelec. Louku, Cejřov, Habrovec, mlýn pod 
Kostelcem, poplužni 'dvůr Týn a les v Hradištích i s podacím v Smrčku a Ko- 
stelci Vácsfavovi staršímu Zárubovi z Hustiřau a tímto prodejem spojen byl 
zase Smrček s panstvím žumberským. 

Kostel sv. Anny ve Smrčku býval v XIV. věku farním, od XVII. věku 
jest íiiálmrárn do Zuimberka. Původně byl zbudován ve slohu gotickém, nově 
upraven zevně i uvnitř v XVIII. věku. Na hlavním Oltáři jest obraz sv. Anny. 
oltář byl postaven roku 1669. Zvony ve věži jež stojí v průčelí kostela, jsou 
z roku 1700. 

Ves Smrček patří k místní obci Zumberku. leží mezi lesy, jež šíří se přes 
Silnici do okolí Chrasti. Z jihozápadních poloh n Smrčku lze viděti až ke Třem 
Bubnům. 



Přes místní obec Hlínu vede cesta do Vrbatova Kostelce. Obě obce 
tyto jsou velimi starobylé. Nejstarší zachovaná zpráva o Hlíně jest z XII. věku. 
Kostelec Vrbatův uipomíná svým jménem na vladykxi Vrbatu, příznivce 
kláštera podlažického. V sousedství Vrbatova zboží věnoval Vratislav asi roku 
1086 klášteru opatovickému některé osady. 

U kostela kosteleckého jsou zbytky nějakého opevnění, snad v místě 
tomto bývala tvrz vladyky Vrbaty, nebo byl kostel opevněn. 

Kostelecký kostel sv. Havla opata připomíná se roku 1349, byl mezi 
farními kostely, 'připojovanými k zřizovanému biskupství litomyšlskémiu, 
v XVII. věku stal se filiálním do Zumberka, od r. 1853 jest opět farním ko- 
stelem. Stavba ■nezachovala ráz svůj původní, byla v XVIII. věku opravována 
a pozměněna. Nejstarší částí kostela jest presbyteř. Vchod průčelní jest pod 
věží. Zvony jsou 2, nejstarší z r. 1539. Z kostelních památek jsou pozoruhodný 
obraz sv. Františka, pocházející z kostela sedleckého, a starobylý kalich se 
znakem hornickým, darovaný prý kostelu bitovamskými havíři. 

V Kostelci Vrbatově působil český spisovatel, učitel Pavel Paipáček. 
Lidové ipodání vypravuje, že nedaleko Vrbatova Kostelce jest zakopáno 

bohoslužebné náčiní z kláštera podlažického. 

K místní obci Kostelci Vrbatovu náleží osady Kostelec Vrbatův a Cejřov. 

U Kostelce Vrbatova prochází okresem naizavršskýin dráha severo- 
západní. Má tu zastávku, vchází do okresu poblíž Cejřova a vine se po svahu 
Hradiště cejřovského nebo leštinského. Dosud jsou dobře zachovány vah' 
i náspy tohoto hradiišté. jež. jako Práčovské hradiště, Kočičí hrádek, Hanu- 
šovy zámky u Skučc a i., bylo opevněním lázu, jenž mezi Chrudimském a 
Vraclavskem se rozkládal. V poloze u Cejřova nalezeny byly bronzové staro- 
žitností. Cejřov patřil k zboží kláštera podlažického, v XVI. věku k Horám 
Včelákovským. od roku 1595 k statku Smrčku, v XVII. věku k panství žum- 
berskému. 

V okolí Cejřova jsou lomy žulové. Nejrozsáhlejší lom jest nad tratí želez- 
niční poblíž hradiště cejřovského. 

S hradiště cejřovského jest rozhled po širém okolí, na sever ke Kostelci 
Vrbatovu a na kopce nad Podskalím a přes lesy za Hlínu a Smrček, na západ 
a severozápad po kopcovině nazavršské, v níž vynikají v pozadí Nazavrchy. 
Jižněji strmí z lesů štíhlá věž kostela včelákovského a od ní k východu jest 
žitnosti. Cejřov patřil k zboží kláštera podlažického, v XVI. věku k Horám 
tisky, a dále pak přes Okolí Skuče do Vysokomýtska. 

Přes V r b ě t i c e, na vladyku Vrbatu svým jménem připomínající, vede 
silnice k D ře v e š i a do T i s o v c e a opodál Stříteže a Hůrky k Při- 
k rakovu a V yh na novu, při rybníce stoupá k Včelákovu. 

Na výšině a po jejím svahu rozkládá se méstys Včela kov. Nejvýše 
stojí kostel, pod ním fara, poblíž kostela škola a nedaleko těchto budov bývalý 
lesní úřad vrchnostenský. S věže kostelní jest rozsáhlá vyhlídka po okresech 
nazavršském, skutečském, hlineckém i chrudimském. 



Včellálkov s vůkoMmi vesnicemi býval v XIV. věku součástí zboží kláštera 
podlažického. Teprv ipo rozbořeni kláštera v XV. věku přišilo toto zboží do 
vlastnictví světské vrchnosti. V prvé polovici XVI. věku za Bohuše Kostky 
z Postupic byly (as nuku 1539) odprodány od podfažiekěho panství Včelákovské 
Hory Váeslavovi Okrotihlickému z Knénic na Doubravnici. Ke Včelákovským 
horám náležely tehdy Včelákov a vesnice pohorské mezi Zumiberkem a Skučí. 
jmenovitě Kostelec Vrbatňv, Cejřov, Louka, Habrovec, Hlína, Vrbětice. Ti- 
sovec, Vybnamov, Dřeveš. Bystřice, Střítež, Dachoy, Kvasín, Mířetice, Cekov. 
Srny a Stan a části Smrčku, Týn-a a Bosova. Roku 1554 Vácslav Taláeko 
z Ještčtic koupil zápisný statek Včelákovské hory. Roku 1611 Jindřich Taláeko 
z Ještčtic odprodal Lvovi Burianová Berkovi z Dube a nia Rychmbuixe s tvrzí 
rosickou a vsí i dvorem pophižnhn rosickým ves Včelákov s dvorem poplužním, 
Horní i Dolní Seslávky, Kvasiny, Dřeveš, Vyhnanov, Střítež, Bystřici a novou 
ves Pušice. Po Bercích z Dubě držel zboží rosické Vácslav Vojtěch hrabě 
z Vrbna a z Bruntálu, od něhož je i s Včeíákovem a vůkohiími vesnicemi koupil 
rnku 1718 Vácslav Norbert Oktiavián Vchynský z Vchynic. 

U Včelákova byly za starodávna doly; zanikly již koncem XVI. věku 
nebo na začátku XVII. věku, ale později, ještě na počátku XIX. věku, opět 
se tu rudy železné a sirné těžily. 

Hornici prý založili starý kostelík na Včelákově. Starý kostel stával na 
starém hřbitově nedaleko průčelí kostela nynějšího, měl gotickou presbyteř 
a loď s dřevěnným kůrem a dřevěnným stropem, býval farním, ale v XVII. 
věku byl přifařen k Hlinsku, jež v letech 1624 a dalších měk> zprvu se Skučí 
společného faráře. Teprv roku 1738 byla na Včelákově zřízena fara. Starý ko- 
stel byl zbourán roku 1851. nový kostel byl zbudován v letech 1844 až 1850. 

Nynější kostel sv. Maří Magdaleny má obdélníkovou loď, s polokruho- 
vými okny. Za čtverhrannou presbyteři stojí věž, v ní visí zvony z let 1588. 
1555 a dva -novější. Celé zařízení vnitřní jest novějšího původu. Ze starého ko- 
stela byl sem přenesen obraz Maří Magdaleny, uložený v sakristii, zajímavý 
pouze nápisem, že včelákovští hornici pořídili jej 29. 'května 1831 svým ná- 
kladem. 

Opodál kostela v stromořadí jest socha Jana Nqpomiuckčho z roku 1740. 

Včelákov byl povýšen roku 1867 na městys. 

Rodákem tamním byl ředitel střední hospodářské .školy chrudimské a 
a redaktor Adolf Eckert. 

Dle sčítáni z roku 1900 měla místní obec Včelákov v 103 domech 588 oby- 
vatel, patří k ní osady Včelákov a Bystřice, v lesnaté malebné poloze 
poblíž hranic okresu hlineckého položená. 




Litomyšl okolo r. 1800. (Dle rytiny Jana Balzera z propouštěcího vysvědčeni 
řemesla mydlářského.) 



DR. FRANT. PÁTÁ: 



LITOMYSLSKO. 



Litomyšlsko leží v nejvýchodnějším cípu Čech mezi 33" 49' a 34" 15' 
zem. délky a mezi 49" 42' a 49" 59' zem. šířky. 

Nejsevernější místo okresu je ves Jehnědí, nejjižnější Květná, nej- 
západnější Příluka, nejvýchodnější Hřebečov fSchonhengst). Okres měří 
486 km ". 

Větší část okresu tvoří mělkou pánev, uprostřed které leží Litomyšl, 
jediné a hlavní město celého okresu. Okraje pánve ohraničeny jsou výši- 
nami, které vystupují u Vys. Mýta z roviny, táhnou se skoro jižním smě- 
rem přes Vysokou k Příluce a jsou odděleny údolím od lesnatých výšin 
budislavsko-lubenských. 

Na jihu spojují se uvedené výšiny s výšinami u Květné, Krčmy Bo- 
rové, Ostrého Kamene a táhnou se jako pohraniční výšiny k Mikulči. Na 
východě připojují se opět lesnaté hřbety u Gayeru a výšiny semaninské, 
kozlovské, zhořské, řelovské, k severu pak vysočiny u Hrádku. Severo- 
západní hranice pánve litomyšlské otvírá se do roviny vysoko-mýtské, 
kterou pak dále jest spojena s rozsáhlou rovinou severovýchodních Čech. 

Co do útvaru náležejí horniny okresu litomyšlského do doby pra- 
horní, křídové, třetihorní a čtvrtohorní, 

Prahory nevystupují všude na povrch, nýbrž jen na jihozápadě u 
Lubné, Sv. Kateřiny, Kamenných Sedlišť a Budislavě. Krajina prahorní 
nemá však rázu divokého, nýbrž pokryta jest pěknými, rozsáhlými lesy. 
Křídové vrstvy okresu litomyšlského patří k svrchnímu útvaru křídovému, 
vesměs bohatému na zkamenělá zvířata i rostliny, tak na př. otisky mušlí, 
šupin, ryb a pěkných zubů žralokovitých. 



— 230 - 

Útvar třetihorní byl dobou velikých převratů, kterými půda okresu 
byla zdvižena a okres v pánev litomyšlskou a úval opatovský rozdělen. 
Nejlépe otevřeny jsou vrstvy třetihorní hlubokým zářezem státní dráhy 
u Opatova v lesíku nad stanicí. 

Čtvrtihory zahrnují v sobě dobu starých a nových náplavů; ve starších, 
v t. zv. diluviu přichází štěrk aneb diluviální hlína. Město Litomyšl leží na 
štěrku, který též přichází u Cerekvice a táhne se k Oujezdci s jedné a přes 
Bohňovice do Končin, Němčic až ke Člupku a Vlčkovu s druhé strany. 

Nad štěrkem leží diluviální hlína, která jest rozšířena více méně po 
celém okrese a všeobecně jest nazývána zde »červenicí«. 

Vodstvo v okresu vykazuje dosti vod tekoucích i rybníků. 

Na lukách mezi Karli a Ostrým Kamenem vzniká řeka Loučná, za 
Karli (507 m.) obrací se k západu, protéká vesnicemi Chmelíkem, Střenici, 
í.itrbachy a Benátky až k Litomyšli (347 m.), podržujíc při tom stále směr 
severozápadní; od Litomyšle týmž směrem spěje k Cerekvici, u níž opouští 
okres litomyšlský, a u Sezemic se vlévá do Labe. 

Loučná se původně jmenovala po celém svém toku »Trstenice«, což 
znamená řeku, která teče trstím, t. j. rákosím, a po níž má své jméno i ves 
Trstenice — Střenice. 

Přítok, mnohem mohutnější než je sama, přibírá Loučná na konci Litr- 
bach s levé strany. Je to tak zv. Jalový, též Sebranický potok, který za 
jarního tání sněhu rychle se rozvodňuje a strhává vše, co mu v cestě stojí; 
vzniká u Širokého Dolu pod kapličkou sv. Mikuláše v rozkošném údolí ve- 
doucím k Sebranicím. Vodou tohoto pramene před dávnými léty jakýsi 
obroční uzdravil si nemocné oči; na poděkování dal sklenouti u pramene 
studánku. Od té doby říkali studánce »Obročnice«; pak i jiní lidé, zvláště 
chorobných očí, dosti často docházeli zde uzdravení a z vděčnosti házeli 
do studánky peníze, které pasáci, když tu nikoho nebylo, z vody vždy vy- 
lovili. R. 1699 postavilo záduší nad Obročnicí nynější kapličku, při níž býval 
kolem r. 1712 i poustevník. 

Mírným tempem a přece nepřetržitě musíme stoupati, jdouce ze středu 
okresu směrem jihozápadním. Stoupání ono však stačí, aby nakloněním tím 
byl dán směr Desince, která je vlastní říčkou českého Litomyšlska, neboť 
na jeho hranicích vzniká a na nich též u vsi Tržku zaniká. 

Kdežto z oblasti, která půdou svažuje se za »Skalkou« (694 m.) 
k okresu Poličskému a Skutečskému, všecka voda pospíchá napojit sester- 
skou Svratku, sbírá říčka Desinka vodu z pramenů, praménků a studánek, 
jež vyvěrají na půdě skloněné ku středu okresu. Rozvodím oním jsou i 
zhruba stanoveny hranice politického okresu v značné délce. 

Rozsáhlé lesy, které končiny ony pokrývají, jsou zdrojem, jímž Desinka 
jest živena. Nejsilnějším pramenem jest onen, začínající pod >Skalkou« ve 
dvou studánkách. S pravého břehu přitéká do tohoto pramene ^Poříčský 



- 231 — 

potok« čili »Podhúrská voda«, s levého pospíchá k hlavnímu pramenu po- 
tok »Vlčí« čili »Městský«. 

V údolí mezi Kateřinským a Lubenským lesem obrací se Desinka 
náhle k severu, tvoří malebný rybník »Zimku« a pod hájovnou Kozmínem 
spojuje se s druhým hlavním pramenem, přicházejícím od Borové. 

Kde jest nyní ^Lubenská myslivna« stávala před padesáti lety veliká 
sklárna. Postavena byla r. 1833, aby lépe se zužitkovaly zdejší lesy. V těch 
dobách zřízen byl i rybník »Zimka«. Pod jeho hrází postaveny byly stoupy 
na tlučení křemene pro onu sklárnu. Po zrušení sklárny přestala i »Zimka 
sloužiti účelu, pro který byla původně vystavěna. 

Od Kozmína teče Desinka směrem severním, u Kamenných Sedlišť 
obrací se k sev. vých., protéká vesnicemi Poříčí, Děsnou, Horním i Dolním 



1- i. ti. 




i^^ . ., - v^j» Awwnx 




^■j :."í" , 1M. 1 1 »rf"iÉH 


**-■&** 


fí\ --^mp 




^aff ~~-*& '>.. : ^k: 


2? * i *"^^b ^*"^t_ 


"v-^-j^pMj 




L. rJtttaJmk-t ^m 



Litomyšl od západu. 

Újezdem a Osíkem, za nímž velikým obloukem obrací se k severozápadu 
a krásným údolím spěje k Tržku do Loučné. 

Pod Děsnou přibírá Desinka s pravé strany potok Lubenský, s levé 
strany pak pod Višňáry potok Lukáš a u Tržku potok Fialu, přicházející 
od Morašic. 

S pravé strany ústí do Loučné potok Končínský, vytékající dvěma pra- 
meny z lesů Zhořských a Kozlovských. Do potoka Končinského vlévá se 
s levé strany za Němčicemi u Podrybníka potok vytékající z lesů nad 
Jansdorfem a Mendrykem. 

V nejjižnějším cípu výběžku Opatovského pod Schónhengstem pra- 
mení Třebovka, jež záhy obrací se k severozápadu a protéká dosti dlouhou, 
zámožnou vsí Koclířovem. 

Za silnicí vedoucí z Détřichova k Ueberdórflu, přichází Třebovka 
do krásného kraje rybničného. Od severního konce vsi Ueberdórflu až k 
prvním domkům Opatova rozkládá se rybník »Vidlák«, který jest tvořen 
přítokem Třebovky, vznikajícím pod Sněžkou (579 m) za Mikulčí a tvoří- 
cího u Starého Valdeku rybník spolu s potokem spěchajícím s druhé 
strany Sněžky přes Kukle. Od Vidláku spěje Třebovka dále k severu, 



— 232 — 

protékajíc největší místo výběžku městys Opatov, jehož poslední domky 
shlížejí se v největším rybníku zdejším »Hvězdě« (Sternteich). Rybník 
nemá svého jména podle podoby, nýbrž po zakladateli Albrechtu ze 
Šternberka, biskupu Litomyšlsk^m, jehož nástupci takovou péči rybnikář- 
ství na Litomyšlsku věnovali, že bývalo za Pernštýnů hned po Třeboňském 
a Pardubickém. »Hvězda< je rybníkem dočasným, tak jako u Nedošína 
Velký Košíř«, neboť vždy po dvou letech bývá proměněn v pole. 

Stálým rybníkem je »Nový rybník«, jižně od Hvězdy jenom úzkou 
šíjí oddělený. Na sev.-záp. od těchto je rybník -Zádůlka*, napájený po- 
tokem z lesů Gayerských. 

U dvora Sternteichu opouští Třebovka rybník Hvězdu a tím i okres 
Litomyšlský, aby se u Ústí spojila s Tichou Orlicí. 

Kromě těchto jest ještě několik menších rybníků: u Netřebí, Horek 
a Heřmanic, nově obnoveny rybníky Šotka« a »Borovec« u Tržku, »Velký 
Košíř« a »Malý Košíř u Nedošína, pod Sedlištěmi rybník »Podlešfák' 
a u dvora Pernštejna pěkný rybníček »Holotina<, tvořený náhonem řeky 
Loučné na panskou pilu. Na druhé straně Litomyšle asi 10 min. od města 
je rybník »Hluboký« s plovárnou a o něco dále u dvora Vlkova rybník 
»Růžový«, Na konci Osika a v údolí Desinky pod Osíkem jsou dva ryb- 
níky, oba trdclní. Dle urbáře z r. 1557 bývalo na Litomyšlsku rybníků 
mnohem více, proměněny však byly během doby v pole a háje, jako na 
př. z rybníka Třiovatého u Nedošína již r. 1610 byla bažantnice, rovněž 
tak z rvbníka Mělkého pod Košířem. 

Litomyšlsko po stránce dialektické náleží »podřečí východ- 
nímu^ jehož území Šembera vymezuje ve svých ^Základech dialekto- 
logie českoslovanské« takto: »Toto podřečí obecné jest ve východním 
Boleslavsku, v Jičínsku a ve východním Chrudimsku, totiž na Lanškroun- 
sku, Ústecku, Vysokomýtsku, na Litomyšlsku až k Poličce a okolo Rudy 
a Zábřehu na Moravě; atd.« 

»Nářečí litomyšlské« popsal dr. Quido Hodura v VI. svazku »Lito- 
myšlska«, jež vydává Musejní spolek v Litomyšli (1904). 

Hojně zajímavého materiálu podávají dosti četné práce belletristické, 
psané v litomyšlském dialekte. Jsou to: Raymann: Sedlské námluvy 1819 
(a častěji); Anna Popelková: Za jeden hřích. Román. (Třebíč); AI. Jirásek: 
Vojnarka (ze Střenicka); Tereza Nováková: Jan Jílek (1898) (dialekt lu- 
benský); Úlomky žuly (1903) (z okolí Budislavě); Jiří Šmatlán a j. 

A jako řeč lidu na Litomyšlsku je zajímavá a zvláštní, tak i všechno 
ostatní, stavení, kroje, zvyky atd. 

Stavení bývalo většinou okny obráceno do dvora, nikdy k cestě; 
příčinu toho hledati dlužno v dřívějších dobách, kdy nekatolíci zjevně ne- 
směli konati svých pobožností a musi'i se báti pronásledování; tímto způ- 
sobem se chránili. Stará stavení selská nyní již mizí a nahrazují se zdě- 
nými. Kde jsou dosud zachována, vidíme, jak stěny i strop jsou sroubeny 



— 233 - 

z trámů, mezi nimiž skuliny jsou ucpány mazanicí bíle natřenou. Štít ne- 
boli lomenice ukončena jest malou stříškou, pod níž je upevněno prkno 
ozdobené různými ornamenty, nápisy s letopočty; této nejvyšší části lo- 
menice říká se na Litomyšlsku >kukla«, »šup« nebo »vobálka«, prknu pak 
>podšup« anebo »poklop«. 

Dvůr dále uzavírají chlévy, stodola s mlatem, přístodůlkem a patrem 
a kolny, nad těmito komory čili sruby. Za stodolami táhla se pole ke 
statku náležející. 

Kroj litomyšlský býval bohatý, zejména sváteční; v létech 
50tých a 60tých minulého století počal se odkládati, až zmizel skoro na- 
dobro, jen sem tam zbytky některých částí oděvu dosud spatříme; v Ná- 
rodopisném Museu Českoslov., v Zemském Museu a v litomyšlském mu- 
seu městském, a zejména v tomto, jsou pěkné jeho ukázky. 

Litomyšlský kroj lidový byl rozšířen nejen na Litomyšlsku samém, 
nýbrž dosti daleko na Vysokomýtsku a Choceňsku, kde přecházel ve 
středočeský, a za Novými Hrady sousedil s rychmburským. Jak již řečeno, 
v létech šedesátých zmizel skoro úplně a na vesnicích zavládla poloměst- 
ská móda, která se ani v nejmenším nemůže rovnati dřívějšímu barvitému 
a rázovitému kroji lidovému. Škoda ho! 

Starobylá Litomyšl náleží k nejzajímavějším městům českým, jak po 
stránce historické, tak i umělecké; se svým okolím tvoří obraz dějin če- 
ského národa v malém; stačí připomenouti jen dobu litomyšlského biskup- 
ství, slavnou dobu českobratrskou i smutnou dobu protireformační. 

Původem svým sahá do konce stol. X., kdy na vrchu, nyní zámeckém, 
stál pevný hrad, připomínaný dějepiscem Kosmasem k r. 981; hrad byl 
druhou pevností na zemské stezce trstenické, vedoucí z Moravy do Čech 
— prvním byl hrádek Hrutov, tržiště a celnice zároveň. Čilý obchodní 
ruch, který vedly Čechy v té době se zeměmi východními, dal vzniknouti 
nynějšímu městu. Z počátku byla to jen nepatrná osada, několik stavení 
podél stezky od hrádku Hrutova k hradu Litomyšli, ale během doby stále 
vzrůstala. Podél stezky usazovali se stále noví a noví obchodníci a ře- 
meslníci a vytvořili tak dlouhou ulici, která se pod hradem rozšiřovala a 
dala tak základ nynějšímu náměstí. 

Jméno Litomyšl ukazuje, že vznikla založením nebo původem něja- 
kého Litomysla, staročesky Liutomysla. 

Celé Litomyšlsko bylo tehdy pokryto hustým lesem a náleželo ke kní- 
žectví Slavníkovců; hrad Litomyšl tvořil pak pohraniční místo jeho proti 
Moravě. Po násilném vyhubení Slavníkovců r. 996 připadla Litomyšl přímo 
pod vládu knížete Pražského. 

To je doba jakési předhistorie Litomyšlska. Vlastní dějiny Litomyšle 
začínají založením benediktinského kláštera knížetem Břetislavem II. 



- 234 - 

okolo r. 1098. Mniši benediktini kolonisují okolní krajinu; nemají však při- 
kázány k výživě své nemovité statky, nýbrž jen důchody, ani hrad Lito- 
myšl se jim nedostal do rukou, nýbrž zůstal v moci knížete, podobně osadu 
pod hradem spravuje knížecí kastelán. O dějinách kláštera nevíme nic, 
než že Soběslav I. mu daroval ves Křekovice; ani jméno některého opata 
se nám nezachovalo. 

Benediktini udrželi se v klášteře jen do r. 1145, neboť musili ustoupiti 
Praemonstrátům, které do Litomyšle uvedli kníže Vladislav II. (1140 až 
1173) a biskup olomoucký Jindřich Zdík a klášter bohatě nadali statky. 
Zdík naplněn dojmy ze svých dvou cest do sv. země, zaváděl všude bi- 




Jižní strana zámku a pivovar v Litomyšli. 

blická jména pro kláštery; jako Strahov v Praze nazván byl »Sion«, tak 
Litomyšl překřtěna na »Horu 01ivetskou«. Praemonstráti pokračují v ko- 
lonisaci, zvelebují hospodářství a osídlují půdu, zároveň však s nimi vniká 
na Litomyšlsko živel německý, jenž tu trvá dosud. 

Vrchol kolonisační činnosti Praemonstrátů je založení města Lito- 
myšle v XIII. století, kdy v létech 1259 a 1263 Přemysl II. vydal klášteru 
litomyšlskému dvoje privilegium, jímž dal Litomyšli právo městské; 
v prvním stvrdil všechna dosavadní privilegia klášterní se stručným po- 
dotknutím, že dává obci Litomyšli táž práva a svobody, jež mají města 
královská; v druhé privilegium to se vymezuje podrobněji. 

Založením města sesílil se značně na Litomyšlsku živel německý. Od- 
kud byli vzati noví obyvatelé, nevíme, ale že tu před založením města 
sídlili Němci, jest jisto. 



Posledním opatem byl Jindřich Calta, který po celou dobu svého opa- 
lování zápasil s dluhy, jeho předchůdci na klášter uvalenými. 

Nicméně Litomyšl rostla, takže r. 1344 měla všecky podmínky pro za- 
ložení biskupství. Prvním biskupem litomyšlským byl jmenován opat klá- 
štera luckého na Moravě J a n I. Do konce panování biskupa Jana spadá 
počátek opevňování města hradbami. Hradby obklopovaly celé vnitřní 
město, pojat do nich i hrad, i klášter augustiniánský, založený r. 1356 dru- 
hým biskupem litomyšlským Janem II. ze Středy (1363 — 1364). Augu- 
stiniánský klášter stál asi na místě nynějšího proboštství, z něhož starobylá 
kaple sv. Markéty sahá snad až do této doby. Vedle kláštera stavěn kostel 
Povýšení sv. Kříže. Klášter po půlstoletí zanikl v bouřích husitských. 




»Červená věž« (nejstarší zbytek z opevněni Horního města litomyšlského). 

Za Jana II. hlavní událostí v dějinách Litomyšle je ustanovení někte- 
rých městských cechů, zejména pekařského, řeznického a krejčovského; 
rovněž náležitě bylo postaráno o právní zřízení při městské obci, což se 
stalo velkým privilegiem německým r. 1360. 

Jan ze Středy stal se r. 1364 biskupem olomouckým a v Litomyšli po 
něm nastupuje Albert ze Šternberka (1364 — 1368), který se o svě- 
řenou diecésí tuze nestaral. R. 1368 provázel císaře Karla IV. do Říma a na 
této cestě stal se arcibiskupem magdeburským, na jeho místo do Litomyšle 
pak jmenován Petr Jelito (1368 — 1372), dotud biskup Churský, rodák 
z Litomyšlské diecése, avšak Němec ze vsi Třešňovce u Landškrouna; 
v Landškrouně založil r. 1371 klášter augustiniánský podle vzoru litomyšl- 
ského. Po čtyřletém pobytu v Litomyšli vyměnil si hodnost arcibiskupa 
Magdeburského s Albertem ze Šternberka, který zatoužil po domově, 



- 236 - 

V době svého druhého biskupování (1372 — 1380) pozvedl Albert zname- 
nitě význam biskupství, takže hrál důležitou roli i v politických dějinách 
své doby. R. 1378 založil kartusianský klášter v Tržku; v chrámě kathe- 
drálním uložil ostatky sv. Viktorina a odtud pokládán sv. Víktorin za pa- 
trona biskupství. 

Po smrti jeho stal se biskupem Jan III. Soběslav, markrabě mo- 
ravský (1380 — 1388) a po jeho odchodu do Aquileje Jan IV. Železný 
11388—1418). 

Jan Železný je nejslavnější biskup litomyšlský, bojovný kněz, hájící 
církev slovem i mečem, fanatik a znamenitý politik; o biskupství se stará 
pečlivě, ovšem ve vlastním zájmu. Nejznámějším se stal svou činností proti 
Janu Husovi na koncilu kostnickém, kde nejvíce se přičinil o jeho upálení 
r. 1415. Tímto činem bylo pobouřeno celé království; biskupovy statky 
pustošeny a biskup sám musil rychle ujeti z Prahy do Litomyšle. R. 1418 
byl jmenován Jan IV. biskupem olomouckým a biskupem litomyšlským 
se stal Aleš z Březí (1418 — 1421), první husitský biskup, ačkoliv se 
nepřihlásil k čtyřem artikulím pražským. Jím končí biskupství Litomyšl- 
ské. Litomyšl padla a svěřena správě Diviše Bořka z Miletínka, pověst- 
ného válečníka husitského. V theorii trvá biskupství ještě dále sto let, 
ale jako titul některých kněží se sídlem ve Svitavách. 

R. 1425 opanovali Litomyšl Sirotci, kteří zničili stavení duchovních 
na hradě, v paláci biskupském usídlil se nový hejtman JeníkzMečko- 
v a; po něm byl hejtmanem od r. 1432 Vilém Kostka z Postupic, 
jemuž r. 1436 císař Sigmund hrad i město Litomyšl zastavil. 

V držení Kostků zůstalo panství až do r. 1547. Z těch Bohuš II. 
(1487 — 1505) založil Nové město, též Horní zvané, které mělo svou vlastní 
radnici, přestavěl hrad, brány a domy ve městě, jakož i zřídil mosty a 
fortny. Za jeho vlády kvetla v Litomyšli Jednota Bratrská, již podporoval 
penězi, daroval jí domy a pozemky a zřídil knihtiskárnu, do níž povolal 
r. 1503 Pavla Meziříčského z Prahy za tiskaře. 

Posledním držitelem Litomyšle z rodu Kostků byl Bohuš III., který 
súčaslniv se odboje stavů českých proti Ferdinandovi II., byl potrestán 
odnětím statků. Panství litomyšlské připadlo komoře královské, která k 
správě jeho určila dva bratry, Fabiána a Šebestiána ze Schón- 
aichu (známé pod jménem Šajnochů). Za nich byla Jednota bratrská na 
panství krutě pronásledována, biskup Jan Augusta s Jakubem Bílkem v 
lesích sloupenských zrádně zajat r. 1548 a odvezen do vězení zprvu do 
Prahy, pak na Křivoklát. Bratří z Litomyšlska a z celých Čech vypovězeni 
do ciziny. 

R. 1552 zastavil král Litomyšl panu Jaroslavu z Pernštejna na 15 let, 
ten ji však ještě téhož roku zastavil Václavu Haugvicovi z Biskupic. Roku 
1567 ujal se Litomyšle pan Vratislav z Pernštejna, znamenitý 
státník, přítel věd a umění. Když přišel do Litomyšle, shledal, že stavení 



- 237 - 

zámecké bylo staré a těsné, proto vystavěl nový, nádherný zámek ve 
slohu renaissančním v letech 1568 — 1573. Stavěl jej vlašský mistr Jan 
Battista, stavitel císařský v Praze. Městu učinil všeliká nadání, r. 1570 
potvrdil měšťanům vaření piva, vydal policejní řády, u císaře Rudolfa 
vymohl koňské trhy. R. 1582 vracel se po Dunaji z říšského sněmu v 
Augšpurku a na lodi zemřel. 

Panství litomyšlské obdržela choť jeho Španělka Marie M a n - 
rique de Lara, která, vychována jsouc od Jesuitů a jimi zcela ovlá- 
dána, prováděla násilnou rekatolisaci Litomyšlska. 




Zámek v Litomyšli. 



R. 1627 ujal se Litomyšle pan Vratislav z Pernštejna a roku 
1628 dostal ji od císaře Ferdinanda dědičně. R. J629 potvrdil obci znovu 
výsady, ponechal si však právo pívovárečné, rozšířil starý pivovar a i 
zahradu zámeckou. R. 1631 byv raněn v bitvě proti Švédům, zemřel; jím 
vymřel rod pánů z Pernštejna po meči. 

Dědičkou je sestra jeho Frebonie Eusebia, která založila v 
Litomyšli r. 1640 prvou piaristskou kolej v Čechách, kostel a gymnasium, 
pro něž koupila měšťanské domy na Horním městě, vypáleném r. 1635 
císařskými vojáky. 

Frebonie odkázala panství r. 1645 svému sestřenci Václavu kní- 
žeti z Lobkovic, ale jen na jeho doživotí, potom Maxmťiánu hrab. 
z Trautmannsdorfu. Václav ani do Litomyšle nepřijel, dávaje ji spravovati 
hejtmany, a r. 1649 prodal ji Maxmiliánu hraběti z Traut- 
mannsdorfu, který měl již rozsáhlé statky v Čechách i v Němcích: 



- 238 — 

zemřel však již r. 1650. O jeho statky se rozdělilo sedm synů, z nichž 
Litomyšl připadla Janu Friedrichu, který měl za manželku Marii 
Kláru z Dietrichštejna. Za něho Hora Olivetská dostala přestavbami tu 
tvářnost, kterou má nyní. Zemřel r. 1696. 

Syn jeho František Václav přestavěl v letech 1714 — 1722 
dosavadní malý chrám piaristský v nynější podobu a na panství — po- 
dobně jako otec jeho — založil několik nových vesnic. Zemřel r. 1753. 

Tím rokem přechází Litomyšl sňatkem Marie Josefy, dcery Fran- 
tiškovy, na Františka Josefa Jiřího hraběte z V a 1 d - 
š. tejna, v jehož rodině byla až do roku 1859, kdy panství v dražbě pro- 
dáno knížeti Maxmiliánu Karlu z Thurn-Taxisu. Po něm 
je drželi od r. 1872 Maxmilián Maria Lamoral, pak syn tohoto 
Maxmilián a pak bratr jeho Albert. V jich rodě je dosud. 

To je stručný přehled dějin města, hradu a zámku. 

K němu připojíme ještě stručný přehled stavebního vývoje města. Ten 
se dál organicky od prvního počátku až do polovice století devatenáctého. 

Silnice od Hrutova šla po pravém břehu řeky Loučné pod návrhším, na 
němž stál hrad; na místech, která po obou stranách silnice zbývala, sta- 
věli si obchodníci a řemeslníci své domky a to skoro do půlkruhu tak, 
jak to formace vrchu hradního dovolovala. Poněvadž chtěli býti všichni 
co nejblíže u stezky, jakožto hlavní tepny všeho obchodního ruchu, sta- 
věli domy své těsně při sobě. Tím povstávaly domy úzké, za to však 
hluboké. Pod samým hradem se domky rozestupovaly a utvořily tak 
nynější náměstí, dlouhou to vlastně, trochu rozšířenou ulici. Náměstí zů- 
stává potom na vždy centrem stále rostoucího města. 

Vlastní vývoj stavební můžeme stopovati teprve po vystavění hra- 
deb r. 1351, po zřízení biskupství (r. 1344) Karlem IV. 

Hradby obklopovaly celé vnitřní město, hrad, klášter augustiniánský, 
nedávno před tím založený, a zabíraly do sebe i zahrady i značnou část 
lesa na východní straně města. 

Za hradbami v té době byly domy na straně severní — na předměstí 
českém, a na jižní — předměstí německém; na straně západní stálo ně- 
kolik málo domků, na východní jich vůbec nebylo. Teprve později se před- 
městí rozšiřují a vznikají samostatné obce: Lány, r. 1510 Zaháj na býva- 
lých zahradách Zdenka Kostky z Postupic; r. 1516 vzniká ulice Osícká 
(Mařákova) na býv. zádušní louce, r. 1518 obec Záhrad na býv. vrchnosten- 
ských zahradách, 1548 ulice Kakaska, v let. 1568 — 1573 staví Vratislav 
z Pernštejna na místě hradu nový nádherný zámek, Pernštejnové opravují 
děkanský kostel, uvádějí do města Piaristy a zakládají pro ně r. 1640 
gymnasium s kolejí a kostelem; za Trautmannsdorfů postaven r. 1660 
Hraběnčin dvůr, 1665 založena čtvrt pod Osmíkem, 1670 hřbitovní kostel 
sv. Anny, v let. 1714 — 1722 přestavěn piaristský chrám v nynější podobu; 
r. 1736 zřízena střelnice a 1741 vystavěn »Karlov«; r. 1814 — 1815 po po- 



— 239 



žáru zvětšen t. zv. kozí rynk pod děkanským kostelem, kde stály dříve po 
různu domy, jež s pomocí obce vystavěny do jedné řady (Nová ulice, nyní 
Komenského); r. 1825 zřízena silnice z Horního předměstí po Panských 
valech k zámku, r. 1827 vydlážděno náměstí a 1834 též ulice, r. 1839 od- 
straněn poslední domek u schodů kostelních. Ve století XIX. mění se 
obraz městský zrušením hradeb- r. 1827, při čemž valy podél Loučné srov- 
nány a osázeny. stromy, zbořením bran r. 1822 Horní, r. 1835 Dolní, z níž 
se zachovala pískovcová deska s nápisem na domě č. 505; v 2. pol. XIX. 
stol. postavena budova býv. reálky, přestavěn západní štít proboštstkého 




Druhá galerie zámecká s piarist. chrámem v Litomyšli. 



kostela, r. 1894 snesena stará cibulová věž a dána nynější vysoká stanová 
střecha; r. 1902 zbořen »Karlov« a vystavěn Smetanův dům, 1904 zbořen 
panský mlýn s vodárenskou věží a postavena dívčí škola. 

K stavebnímu vývoji města dlužno připočísti ještě řadu požárů, jimiž 
Litomyšl po Čechách proslula a jichž — kromě menších — bylo dvanáct. 
Tyto četné požáry změnily valně zevnější vzhled města; neboť na původ- 
ních středověkých základech vyrůstají měšťanské domy vždy nových 
slohových typů, které dodávají městu a hlavně náměstí barvitosti a zají- 
mavostí; tím si vysvětlíme, proč v Litomyšlí je celkem málo památek z 
doby gotické a renaissanční, kdežto z doby baroka a empiru jsou téměř 
všechny měšťanské domy. Nynější ráz pozdně barokní a empirový vtiskly 
městu dva poslední veliké požáry r. 1775 a 1814. 

Všecky slohy umělecké mají tu své zástupce, od vážné, velebné go- 
tiky až po prostý, jednoduchý empir. Nejlépe možno město přehlédnouti 



— 240 — 

se strany západní, s osického kopce. Před námi shluk obydlí, která na- 
plňují údolí řeky Loučné a lemují bývalou zemskou stezku, pak hlavní 
ulicí a dnes konečně největší městské náměstí; a nad touto dvojí řadou 
domů, obklopenou a protkanou svěží zelení stromovou, panuje zámecký 
vrch, odkud daleko do kraje, na všechny strany hledí nejvýznačnější bu- 
dovy Litomyšl: zámek, klášter piaristský s gymnasiem a chrám probošt- 
ský se svými věžemi, vížkami a štíty. 

Prohlídku města počneme od nádraží dosud konečné stanice lokálky 
Choceň — Litomyšl*, která za nedlouho bude prodloužena přes Osik a 
Újezdy na Poličku a odtud na Moravu, čímž dostane se městu lepšího 
spojení se světem. Za nádražím vypíná se nová budova hospodářské 
a hospody ňské školy, jež patří k nejstarším školám toho druhu v 
Čechách; byla založena r. 1886. V Nádražní třídě proti stanici jest mod- 
litebna českých Bratří; odtud po pěkně upraveném chodníku se- 
jdeme ke »S m u t n é m u mostu«, nazvaném tak proto, že tudy bývali 
voděni odsouzenci na popravu. Za mostem dáme se na právo po břehu 
Loučné, ulicí zvanou >>Na Bernardce«, v níž se nalézá židovská sy- 
nagoga, v napodobeném slohu maurském. 

Z Bernardky vyjdeme na náměstí Smetanovo, upravené v park, jež 
bylo utvořeno odbouráním čtyř budov, s nimiž zmizelo s povrchu mnoho 
zajímavých koutů a zátiší zahradních. 

Na náměstí vynikají svou velikostí dvě budovy: Smetanův dům a 
dívčí škola s učitelským ústavem. 

Smetanův dům, litomyšlská divadelní budova, po Plzni na ven- 
kově největší, vystavěn byl v 1. 1903-04. Uvnitř velký divadelní sál s 
oponou Urbanovou, a malý sál, v němž se konají menší zábavy, před- 
nášky a schůze. Stavbu projektovali a řídili architekti J. Sula, V. Šulc a 
J. Velflík a provedl ji litomyšlský stavitel J. Kreml. 

Na místě dnešního Smetanova domu stával barokní hostinec »K a r - 
iov«; původně letohrádek, vystavěný r. 1741 měšťanem Karlem Seyserem. 
K. 1784 byla při něm zřízena střelnice, která později přenesena do cihelny; 
obnovena však opět r. 1827, kdy spolek střelecký, koupiv letohrádek, 
střelnici znovu vystavěl, jak dosud hlásá letopočet nade dveřmi jejími. 
Uvnilř střelnice je veliká řada terčů z druhé polovice XVIII. a z XIX. 
století, v nichž se zračí nejen současná výše zběhlosti malířů domácích, 
ale i celý život a kultura středních vrstev měšťanských. Nejzajímavější 
jsou desky, na nichž je zobrazeno město nebo výjev domácí, jako: rathouz 
s radnicí z r. 1816, slavnost svěcení střeleckého praporu r. 1837; slavnost 
podkomíňáků na Karlově r. 1867; střelnice do r. 1876; nejzajímavější z 
nich je terč, který maloval r. 1849 Ant. Dvořák a nese nápis: K upamato- 
vání na tah do Prahy r. 1848. Nejstarší terč z r. 1794. Nápisy z prvu 
německé, pak české. Z bývalé zahrady Karlovské zbyla jen krásná alej 
modřínová, střelná čára«, a kaštany pod střelnicí. 



— 241 - 

A jako »Karlov« musil ustoupiti novému Smetanovu domu, tak i "Pan- 
ský mlýn« nové dívčí škole. 

Panský mlýn připomíná se již ve XIV. století, kdy byl pojat do hra- 
deb městských; vyhořel velice často s městem, takže na konec hlavní jeho 
budova zcela přestavěna ve stol XVIII. a jen věž, původně vodárna, byla 
starší ve zdivu, jež vhodně doplňovala obraz městský. 

Je škoda panského mlýna, jenž měl pro svou polohu i poměry výškové 
a půdorysné míti existenci zaručenu i tenkráte, když přestal sloužit svému 
určení. Nynější vysoká budova školy dívčí utlačuje příliš své nízké sou- 




Nádvoři litomyšlského zámki 



sedy na dolním náměstí. Vystavěna byla v r. 1905 a je uvnitř skutečně 
moderně vypravena. V budově dívčí školy umístěn jest též městský ústav 
pro učitelky s právem veřejnosti, založený místní obcí městskou r. 1906. 

Zrušením panského mlýna utrpěly též městské valy na kouzlu, 
jehož jim dodávaly husté koruny starých kaštanů, nahrazené nyní akáty. 
Městské valy spolu s panskými tvoří pás, jímž můžeme celé město obejít. 

Od Smetanova náměstí po pravém břehu Loučné táhne se měst- 
ský park, na levém břehu v zeleni zahrad kryje se několik vili. Z Hor- 
ních valů po mostě přejdeme na »Bělidla«, čtverhranné náměstíčko, 
sloužící, jak jméno ukazuje, za bělisko, v případě potřeby i zábavným 
podnikům. Ze slavení upoutá nás jednopatrová budova s mansardou 



- 242 - 

Micelka« či »Mičelka«, zvaná tak prý po Vlachu Micellim, který tu míval 
snad první kavárnu v Čechách. 

Ulicí mezi stodolami přijdeme do Mařákovy třídy, v níž dělí se silnice 
do Poličky a Proseče. Na konci Mařákovy třídy u dvou cihelen octli jsme 
se na nejvyšším místě za městem, odkud je pěkný pohled na Litomyšl, v 
údolí rozloženou, pole za ní se táhnoucí i v zadu na obzoru lesy od Svitav 
k Ústí se černající. Přímo před sebou dole zříme pěknou budovu všeobecné 
veřejné nemocnice, vystavěnou r. 1874, a dále rozlehlé stavení »H r a- 
b ě n č i n d v ů r«, k němuž vede po levém břehu Loučné ulice zv. 
Pod Osmík«. Dvůr ten vystavěla r. 1660 hraběnka Marie Klára, choť hrab. 
Jana Bedřicha z Trautmannsdorfu. Nad hlavním vchodem zasazen z pís- 
kovce štít se znaky Trautmannsdorfu a Dietrichšteinů. V rozích ostění 
podvojných oken jsou vytesány růžice, podle nichž nazvali Němci dvůr 
>Rosenstein«. 

Po lávce přejdeme do ulice Benátské, kde leží »Pražský mlý n« ; 
jest to asi týž mlýn, který r. 1347 náležel kapitole a slul >jeptišský<s 
později pak r. 1383 »mlýn někdy Tuklínův«. 

Odtud dostaneme se do široké Tyršovy třídy, na jejímž konci dělí se 
silníce císařská do Svitav a okresní do Benátek a do Strakova. U Stra- 
kovské silnice čeří se malý rybník »Žaboškrt«. 

Pěkně upravenou třídou Tyršovou vracíme se kolem hostince »H 1 u- 
chandy« (zkomoleno z »Locandy«), majetku »Sokola«, který má za ní 
letní cvičiště. Roh Tyršovy a Mařákovy třídy tvoří »K o n š e 1 s k ý 
m 1 ýn« již ve 14. století u samých hradeb připomínaný. 

Proti nám na levém břehu potoka Drahošky stojí čtyřboká kaple 
s v. Trojice r. 1696 nákladem M. Housenky vystavěná. Od ní vede 
nahoru cesta kolem hasičské zbrojnice (v levo) a sirotčince (v právo) 
ke hřbitovu, zřízenému z bývalé zahrady vdovy Havelkovy, která ji 
věnovala k odvrácení pronásledování pro schůzky českých Bratří, tajně 
u ní konaných. Hřbitovní kostel sv. Anny byl vystavěn r. 1670 — 1672 
nákladem hraběnky Marie Anny Trautmannsdorfové. Je to barokní 
budova, v půdorysu podoby kříže, ku které r. 1800 předsíň a r. 1814 vížka 
nad kruchtou přistavěna. 

Hlavní oltář uvnitř zhotovil r. 1795 Martin Bartoš, řezbář z Dobrušky. 
Postranní oltáře jsou původní z druhé polovice XVII. stol., jakož i kaza- 
telna rokoková s řezaným reliéfem a varhany z r. 1685. 

Li kostela odpočívají otcové piaristé, P. German President, rektor 
Florus Stašek, P. Hil. Dědina, děkan Ant. Šanta a j., spisovatelka M. D. 
Rettígová, AI. Vojtěch Šmilovský, žurnalista Hubert Gordon Schauer a j. 

Z okna hřbitovního kostelíka se otvírá krásný pohled na město, úzké 
střechy domu, nad něž vystupují věž rathouzu, Smetanův dům, klášter 
piaristský, zámek a chrám proboštský. 



— 243 - 



Z místa věčného odpočinku přijdeme nejprve k chudobinci, zal. 
r. 1884 V. a A. Prokešovými, potom k dvoupatrové budově býv. měst. 
reálky, nyní obecné a měšťanské školy chlapecké. 

V ní je umístěno bohaté městské museum (přístupné za malý 
poplatek, provede školník); škoda jen, že není dosud vědecky uspořádáno 
a vydán katalog. 

Museum bylo založeno r. 1891 a má 
nyní 4 síně: obrazárna, jejíž nejcennější 
věci jsou originály rodáků Jul. Mařáka a 
Ant. Dvořáka; síň národopisná okresu lito- 
myšlského, jejíž jednu část tvoří »litomyšl- 
ská chalupa«, v originálních rozměrech 
napodobená dle Třenické chalupy, r. 1608 
vystavěné. V hlavní síni jsou skupiny: vá- 
noce, velikonoce, »mikuláši«, svatební a 
bohaté krojové oddělení atd. V třetí síni 
jsou umístěny sbírky numismatické, kera- 
mické a sklo, staré tisky české i z doby ob- 
rozenské a uprostřed vykopávky prae- 
historické z hradiště Hrutova. 

Poslední síň města Litomyšle obsahuje 
archiv městský i musejní, knihovnu mu- 
sejní, sbírku litomyšlských tisků (od roku 
1590), vazby a sbírku fotografií, kreseb, 
plánů a obrazů, týkajících se města a 
okresu; sbírku obrazů, portraitů měšťanů, 
miniaturních podobizen a silhouett. 

Nejcennější z knih je g r a d u á 1 lite- 
rátského sboru, pergamenový, o 520 li- 
stech; miniatury v 1. 1561 — 1563 maloval 
Matouš Ornys z Lindperka, text a noty 
psal Jiří Laches Nepomucký na Novém 
Městě Pražském, vazbu provedl Adam, 
knihař na Malé Straně v Praze. Od školy 
vede krásná alej košatých lip kolem hra- 
dební zdi na Panských valech k nádherné skupině budov: zámku, klá- 
šteru s kollejí a gymnasiu, jež s návrší celému městu vévodí. 

Branou, vlastně podjezdem v panském pivovaru dostaneme se do 
prvního nádvoří zámeckého. Před námi vysoká zeď zámku se štíty a víž- 
kou, ozdobená jen slunečními hodinami, v právo konírny z první polo- 
vice XVIII. století, ozdobené ve středu skupinou athleta se vzpínajícím 
se ořem, od M. Brauna. Na právo, na jižní straně nádvoří, jest bývalý 
caroussel, jízdárna, nad portálem znaky Trautmannsdorfů. 




Severní strana zámku lítomyšlského 
s věží. 



— 244 - 

Větší část jižní strany zaujímá pivovar, pův. r. 1630 vystavěný, ale 
v 1. polovici XVIII. stol. a v 2. pol. XIX. stol. přestavěný. Ze stol. XVII. 
jest část do nádvoří obrácená, skládající se ze dvou obdélných jedno- 
patrových křídel s postranními dvojpatrovými risality s mansardami a 
střední brány. Brána převyšuje budovu, má polokruhový portál, nad 
římsou štít s vysokým středem, uprostřed něhož v rámci na plechu malo- 
vaná Madonna s Ježíškem s nasazenými plechovými korunkami. 

V přízemním pokoji pivovaru narodil se hudební skladatel Bedřich 
Smetana, jemuž r. 1912 byla zasazena umělecká pamětní deska bron- 
zová, vytvořená akad. sochařem Josefem Šejnostem z Prahy. (Allegorie: 
sudičky určují malému dítěti budoucí osud.) 

Za pivovarem stojí řada úřednických domů a knížecí lesní úřad, v 
jichž dvoře se zachoval zbytek opevnění Horního města, tak zv. Čer- 
vená věž, pocházející z konce XV. století. Dole na straně západní za- 
sazen jest z pískovce tesaný znak Kostků, hrábě, ve štítě s vlajícími 
íafrnochy. 

Na místě, kde stojí nyní zámek, stával pomezný hrad Slavníkovců, 
připomínaný již Kosmasem. Když bylo založeno biskupství, vystavěn z 
nedostatku místa vedle starého nový hrad, a vše potom i s městem obe- 
hnáno hradbami. V hradě byla kathedrála P. Marie, vedle ní sakristie 
s ambity a nový palác kapitoly vedle starého. Místo nynějšího zámku 
byla residence biskupova s kaplí sv. Quirina a úřednickými staveními. 

Hrad utrpěl za válek husitských. Na místě spustlých stavení založil 
Bohuš Kostka nové město r. 1490, jež 1635 bylo spáleno. 

K nynější budově položen základ r. 1568 panem Vratislavem z Pern- 
štejna, kterému — nádhery milovnému — nestačil prostý zámeček Kost- 
kův. Proto povolal z Prahy Jana Battistu, italského mistra ve službách 
císařských, který vystavěl nádherný zámek ve slohu renaissančním. Je 
to dvojpatrová budova s kaplí a věží, rozložená do čtyř stran kolem dvou 
dvorů, jejíž hlavní průčelí jest obráceno do jižního předdvoří. 

Hlavním portálem, v němž jsou barokní řezaná vrata dvojdílná, ozdo- 
beným v nástavci znakem Pernštejnským a rodiny Manrique de Lara, 
vcházíme do čtyřbokého nádvoří zámeckého, otevřeného na třech stra- 
nách galleriemi, tvořenými na každé straně řadou devíti oblouků. 

Motiv arkádový, tak oblíbený v XVI. stol., je zvláště zdůrazněn ve 
druhém patře, kde galerie se otvírá též do prvního nádvoří a odkud je 
krásná vyhlídka na město, klášter a okolní krajinu. 

Severní strana nádvoří je plná a je nejznamenitější památkou celého 
zámku, neboť kromě přízemí, které je pokryto bossáží z cihel, s rýho- 
vanou omítkou, jest celá plocha facady v 1. a 2. patře pokryta sgraffity. 
Prostor mezi okny tvoří nepravidelné výplně a pásů nad okny využito 
k větším obrazům, 



245 - 



V prvním patře jest šest polí: 1. Na sloupu zápalná oběť, nad pla- 
menem vznáší se anděl, kolem klečící lid se klaní. 2. Kněz oddává mladé 
snoubence (snad Samson a Dálila?), v pozadí několik osob, neurčitého 
kroje. 3. Opilý Samson spí na klíně Dálily, jež drží v ruce jeho vlasy; v po- 
zadí osoby, jež udiveně na to pohlížejí. 4. Samson láme sloupy chrámu, 
který se má nad ním i protivníky jeho sřítiti. 5. Samson oslí čelistí tepe 
své nepřátele, kteří utíkají; v pozadí hořící pole, které byl Samson zapálil. 
6. Nezřetelná postava mužská. 

Nad okny 1. patra ve středu namalovány barokní hodiny sluneční se 
znakem Pernštejnským a Trautmannsdorfským; na pásce chronogram: 




Na hoře Olivetské (Sallet] v Litomyšli 



HOC VNO EXVRGIT VESTER DECOR OMNIS AB AXE (= 1737). Po 
stranách znázorněny jsou výjevy válečné: v levo boj před hořícím městem, 
jehož hradby jsou již z části zříceny; na hradbách ženy se střelami, v po- 
předí jízdecká bitka, v pozadí táhnou do brány bojovníci; v právo: vůdce 
se svým zástupem pronásleduje nepřátele prchající k mostu před hra- 
dem; jeden z nepřátel obrací se k vítězům a ukazuje dvě sfaté hlavy; první 
z utíkajících dostihli již mostu a spěchají do brány, aby se tu ukryli; před 
mostem plují na lodce tři vojíni, z nichž dva hájí meči druha, kterého se 
snaží nepřítel ve vodě stojící s lodky stáhnouti. Podle M. Dvořáka je to 
kopie rytiny, připisované škole Marc Antona, jež reprodukuje malbu ze 
školy Raffaelovy v »Sala di Constantino« ve vatikánských stanzích: 
»Bitva u mostu milvijského«. 



— 246 - 

V 2. patře mezi okny spatřujeme šest dalších obrazů: 1. Muž v anti- 
ckém odění, s dobytým mečem, jede na koni. 2. Na břehu mořském boj 
o dívku, již jeden z mužů podává druhovi na lodi (snad únos Heleny?). 3. 
Postava v brnění opírá se o štít, na němž je lví hlava (Hektor?). 4. Dva 
Řekové neb Římané na koni vedle sebe. 5. Stařec s korunou na hlavě a 
ve vojenském šatě, za ním stojí královna a tři jiné ženy, před ním klečí 
žena, objímajíc jeho nohy. Poslední představuje muže v kroji XVI. století 
s kočkou na krku, nad ním pět písmem G. 

Nad okny druhého patra v nástavcích římsových zříme poprsí voje- 
vůdců a knížat, mezi nástavci pás s krajinou v pozadí a rozmanitou zvěří 
V popředí. Sgraffita ta charakterisuje dr. M. Dvořák, gener. konservátor, 
jednak jako práce Italů, vzniklé pod vlivem předloh italských, jednak jako 
později provedenou práci méně dovedného tovaryše pod vlivem německé 
renaissance. Celek patří však k nejlepším pracím této techniky v Ra- 
kousku. 

Už dávno, dávno není Litomyšl Pernštejnská, potuchl bujarý život 
venkovského sídla šlechtického, zmizela nádhera z četných síní zámec- 
kých. Jsou nyní prosté; jako schodiště, tak i některé pokoje jsou jen vy- 
bíleny od té doby, kdy zřízena tu byla nemocnice, ve kterou byl celý 
zámek proměněn po bitvě u Slavkova r. 1805. 

V jednotlivých komnatách poutají naši pozornost krásné stropy s ba- 
rokní dekorací štukovou, původní malba stěn z XVII. stol. a krásná 
kamna, bíle polévaná, nejrozmanitějších tvarů rokokových a empirových. 

Z bohaté kdysi obrazárny jsou již jenom zbytky. Galerii podobizen 
rodových odvezl odtud již počátkem stol. XVII. vnuk pana Vratislava do 
Prahy; v jiném sále audienčním visí podobizny cis. Františka Lotrins., 
císařovny Mafie Terezie a Josefa II. z 2. pol. XVIII. stol.; v jídelně visí 
obrazy s výjevy z hřebčinců v Kladrubech a Nedošíně; v rohovém sále 
jsou na všech stěnách veliké obrazy bitev prince Eugena Savojského u 
Zenty, Chiarigagne, Hochstadtu, Turina a Malplaquetu, jež maloval v 
letech 1708 — 1711 znamenitý malíř nizozemský Jan van Huchtenburgh 
(1646 — 1733) ze školy slavného Wouwermanna. V jiném menším sále 
visí několik obrázků, většinou kopií z XVIII. a XIX. století; jinde na stě- 
nách jsou jen patrný stopy po obrázcích. 

Z nábytku rovněž jsou tu jen zbytky; mimo hojnost prostého nábytku 
z let 1850 ve všech místnostech, je tu jen několik úplných zařízení empiro- 
vých. Ostatní nábytek barokní a rokokový byl částečně dražbou prodán, 
částečně odvezen do Řezná s celou řadou rytin a lithografií. 

Z galerie 1. patra vede vchod se znaky Pernštejnským a M. Manrique 
de Lara dozámeckékaplesv. Moniky. Oltář empirový, obraz sv. 
arch. Michala, přemalován r. 1892 Jos. Scheiwlem. Varhany z poč. XVIII. 
sL, S krásnou řezbou akanthových rozvilin. 



- 247 — 



V přízemí na straně k městu obrácené jest intimní zámecké di- 
vadlo, jehož hlediště pojme na 150 diváků. Pochází z konce stol. XVIII. 

Z nádvoří zámeckého vede dlouhá chodba do parku, t. zv. panské 
zahrady, která obklopuje zámek se tří stran. Skládá se ze dvou částí, 
menší na západě, ploché a původně architektonicky založené, a z větší na 
severu, upravené po způsobu anglickém v lesík. Celá zahrada obehnána 
vysokou zdí, která bývala ještě vyšší, ale r. 1795 snížena a r. 1796 ozdo- 
bena sochami z řecké mythologie a vásami. V rohu sev. záp. vystupuje 

roztomilý pavílonek, v ro- 

hu jižním kaplička sv. > 

Methoděje, r. 1879 vysta- 
věná. Kromě těchto v 
zadní části parku spatřu- 
jeme zbytek zděné jesky- 
ně a na umělém pahorku 
pískovcový pomník, posta- 
vený roku 1808 památce 
Františka z Waldšlýna- 
Wartenberka, který jako 
jinoch pro vlast statečně 
bojuje, u ital. města Sálo 
roku 1796 padl a v témže 
městě v rodinné hrobce 
hrabat de Tracagni byl po- 
hřben. K zámku pojí se ve- 
liká řada pověstí; z aich 
aspoň některé stručné u- 
vedeme. Všimli jsme si již 
oněch pěti G nad hlavou 
muže s kočkou; pověst 
vypravuje, že ten, kdo 
smysl jejich uhodne, do- 
stane litomyšlské panství. 

Dosud se to nikomu nepodařilo. Nejspíš (podle Sedláčka) jsou to za- 
čáteční písmena vlašské věty, jejíž smysl současníci znali a jež upadla v 
zapomenutí. — Jiná vypravuje o propadlé hraběnce, která byla veliká 
parádnice. Byla při tom velice ješitná a domnívala se, že se jí krásou a 
spanilostí žádná žena na světě nevyrovná; aby tím více se mohla před 
údmi pyšniti, jednala si spoustu šatstva. Posléze jí nebyl již žádný oblek 
vhod. Konečně poručila zámeckému pekaři, aby jí z pečiva zhotovil oblek; 
ten ve spojení s mistrem krejčím učinil jí po vůli. Když se princezna do 
něho oblékla, sešla po schodech dolů a chtěla jíti mezi lidi. Ve vratech 
potkala žebračku, která prosila o almužnu. Princezna se jí ani nevšimla. 




Chrám piaristský a gymnasium v Litomyšli 



B48 

Stařena vidou< tolik kráaného pečiva, rozhněvala se •> ivolala ca al 
Bodej |ai íe propadla, ty marnit el Jakmile i<> dořekla, otevřela se země 
.1 pohltila prlncemu Bylo i" pravé uproatřed dvora modleni \ lito 
myilakém ámku, které •.«■ týdně koná, ae vypravuje, •>■ bylo la času 
lednoho Valditýna anedbáváno lu •■>• italo, Ke |akési divče |ménem Při 
krývačové, která \ .imiui sloužila, ae slevila bílá pani •• valným pohledem 
a M pravila Řekni pánu svému, >■ ■■> přeji, aby ie nezanedbávalo modli 
leh i 'i \ ka •■«■ sdráhala to Mol, te i>\ |i nikdo neuvěřil. Tu anala pani rnlčk^ 
•■ police cínový taliř, pohnutím ruky ivinula |ej v kornout .< podala slu ce 
Pak (mizela Divka ráno o námila noěnl sleveni pánu, U<-i\ nařídil praví 
dělné konáni modliteb Saeoula laeculorum Jedenkráte přilil ii" 

sámku >i\. i poceatnl -i proaill o nocleh Poněvadi v .nuku neměli miata, 
odbývali |e Kdyá íe vlak nedali, nabídli |lm pokoj, ve kterém itralilo 
i \ němi nikdo nechtěl ipál Poceatnl, íe le nebojí, pokoj přijali, po ve 
čeř! ulehli a utnuli K půlnoci probudil je iramoi Skoro tárovefl otevřeli 
..> i .i vidi, • poatava lákán chodí po ivětnlci a itále nějaká alova Mká 
Strachem nemohli íe ani hnouti Po chvíli rozeznali iřetelně, le si.,i>- opa 
kuji ilova ■ s.u-i ui.i laeculorum taecula laeculorum Podle hlaau 

bylo nati, e nekonči, iptie •>■ čeká, ab^ někdo dořekl \m.n i>i>.i dva 
napadlo, Mel to tlovlčko Ue te itrachu mlčeli k>i\ dělil doba uplynula 
, oběma se nu neatalo, dodal >i leden iměloatl, vyatrčll hlavu peřiny 
i dopověděl váině »Araen , ■> honem al zas hlavu přikryl Duch íe vlak 
tatavll i řekl Sedm lei |li tu chodím - .» K t»- 1 \ . !>«•• pomoci, bei po 
koje; tyi mne vyavobodil Pak ml el Ráno poceatnl \ ypravovall vé 
davým lámeckým lidem, co ••<■ lim přihodilo, ale sami ae nedověděli, kdo 
onen ii.i.is byl, kter^ íe |it nikd^ pak neukázal Marnivá hraběnka, 
která ae uproatřed il\<>i.t propadla, neměla ani po imrti pokoje •> itra 
-.li., v bývalém |ejlm pokoji nikdo nechtěl býtii proto |ej tavřeli .< ani i 
hostů nikoho tam nedávali Jednou byla <> (ámku ilavnoal rakové mnoi 
itvl hostů íe ijelo, te ámek nestačil Do hraběnčina pokoje ubytovali 
nějakého llnocha, kterému aviem neřekli, le v něm atrali V noci iku 
tečně íe mu hraběnka levilai vyznala mu, |aká byla ca livobyti hMinice 
nebude míti v *. >i« « >i»- . dokud ta ni počestný člověk nevykoná pokání 
.'.ui.ii.i ho, ab> |e la ni učinil Pověděla mu, které modlitby ae má modliti 
a ... i. --.i.- vykonati Mládenci tak illbil učiniti, nesměl viak nikomu nic 
říci "'i o pokání, -mi o tom, le ae mu hraběnka ijevila, |inak te b) li" 
siild l>iut\ treal Pak unizela Mládenec m'.>I do rána klidně; ráno vlak 
vstal .i nečekaje na snídani, ujiiděl Ve bráně \--ii> ae mu postavili 
do ceat> támečti lidé a tázali íe i>". co v noci taiil Mládenec nechtěl 
Kel; teprve kdyi přivedli některé * ácné osoby, dal ae pohnouti .i via 
vypravoval Vle lakmile to dopověděl, kůn ae náhle pod ním vzepial, 
mládenec ipadl hlavou nazpět .< tuatal ".i dlaibě mrte\ leietl l" byl 
lu aběn< ni treal (Podle .' fykače I 



Od ■' i»n obrat i< !■ dalilm budovám zámeckého vrchu, kollejl 

I lil -II i f , II. III 

Kollej |esl i i.i, |ednopatrové budově pékným pl I ^m 

portálem i »\ < i ■ bohatí zdobeni máji uproatřod řezaní Štítky ■ nal 
rodu PernStýnů s Prautrnanidorfú Uvnlll obepínají rajsky" dvůi arkády, 

tvořeni na • • h stranách pátí polokruhovými oblouky, ski týml na 

■ i řbol i pilíři Stai "i- ktál mí kl< nbu I iti ny pí I ni dobi n i tuki m 

zi 1726 V pokoji rakl • |i obre bořící Lil ylli ■> 1735; jindi po 

hled na zámek a klášter, porlralt^ Frel i Pernštejna (: i 1642), Jana 

Bedl • Trautmsnnadorfu, Eliiky ■■ Waldtlej i V knihovní klá terni 

(celkem hsmi gvazků] mnoho raních llsků, pékné vazby kožené, I knl 




■ ■ i .]..in,i i, i Kom II • 



i empirové, ilomek I'' listů) malovaného k*ncionálu letopočtem 1557 

Vfdlf kolleje zdvihají n itihli véži krásného i li > ■ p I B i li I 

i k •■ li " Nalezeni i v, l> i 1 1 < 

Knih |, kláitei i gymnasium založila i 1640 paní na Lltomylll, Fn 
l >< »i 1 1 » - / Pernštejna, ■> přivedla do nich otci piaristy |eili za II obytl b ii 

oli Josi i.' K 'i i "' I ■ li", zakládati li řádu Je lo pí lo 

■. Cechách pro in.Hr.iy zřízené Při koleji byl |en m.ily kostel P Marii 
Ponévadi nestačil, , ta él Praní hrabi rrautmannsdorl nynéjéi lil 
i lii .nu Stavba trvala od i 1714 až do i 1722, vnitřní výzdoba at do j 1730 
Si.ivlni navrhl ■< provádél Jan Battista AUlprandl ••/ 'I" i 1 720, kdy u mři i 
.i pochován v dék^nském kostelei po néra stavbu dokončil Praní M.o. 
Kaňka / Prahy, Při i i", ti kosti i ni kolil rál vyhoří I, zai ho r al si 'ou po 
dobu, |en vnitřní zařízeni si čásl proménilo, 



- 250 - 

Hlavní oltář je z r. 1819, nad ním obraz Ukřižování Krista od Vincence 
Fischera z Vídně; po straně oltář s ostatky sv. Mansveta z r. 1779. V kří- 
žových lodích oltáře sv. Václava a P. Marie z 1. pol. XIX. stol. s obrazy 
od Amalie de Petter z let 1842 a 43. Po stranách hlavní lodí řada kaplí 
různých světců. 

Uprostřed pod kněžištěm nalézá se zámecká hrobka, v niž uloženo 
18 velkých rakvi a 3 malé s těly členů rodiny Trautmannsdorfské a Wald- 
štýnské. 

V pravém rameni křížové lodi také klenutá hrobka pro členy řádu 
piaristského a v hlavní lodi uprostřed hrobka pro starší městské, do níž 
se ovšem již nepohřbívá. 

V sakristii za shlédnutí stojí dubové skříně z počátku XVIII. století, 
zdobené, a lavabo s mramorovou mísou. 

Gymnasium je prostá obdélná budova, k zámku o jednom, k 
městu o dvou patrech; nad vchodem je socha sv. Josefa Kalas., se zna- 
kem řádovým. Ze střechy vystupuje čtyřboká zděná vížka, postavená roku 
1826, místo dřívější vyšší, ohněm zničené. Zvonkem v ní zavěšeným bývali 
voláni páni filosofové do přednášek. 

Litomyšlské gymnasium patří k nejstarším v Čechách; z jeho síní 
vyšlo na sta učených mužů a veliké množství znamenitých učitelů na něm 
působilo, jako jsou Drossbach a Josef Durdík, filosofové, historik Aug. 
Sedláček, básník Em. Miříovský, Frant. Grešl, Rud. Knaus, Ant. Truhlář, 
Josef Novák a j., Em. Bárta popsal Litomyšl a okolí její geologicky a 
geometricky, Jos. Štěpánek napsal »Dějíny vyššího gymnasia«, ale Lito- 
myšl populární učinil Alois Jirásek ve svých pracích; také AI. V. Šmi- 
lovský věnoval několik kratších črt Litomyšli. Učiti na gymnasiu 
počalo se roku 1644; r. 1733 bylo k němu připojeno lyceum filosofické, 
ale roku 1754 zrušeno; znovu obnoveno r. 1802 a trvalo do roku 1848, 
kdy proměněno v 7. a 8. třídu gymnasijní. R. 1862 prohlášeno za utra- 
quistické a r. 1866 za české. Do správy státní převzato r. 1874; r. 1882 
sloučeno bylo s reálkou v tak zv. státní střední školu, ale již r. 1887 
reálné třídy zrušeny a ústav proměněn ve státní vyšší gymnasium. Od 
r. 1909 je reformním reálným gymnasiem. 

Mezi gymnasiem a chrámem vede do ulice Boženy Němcové f o r t n a, 
bývalá branka u nové radnice. Je to dřevěné schodiště o několika od- 
děleních s pravoúhelnými okny z XVIII. století. 

Návrší, na němž tyto význačné budovy stojí, nazývá se Hora Olivet- 
ská nebo též Židovský kopec, jímž probíhá císařská silnice k Landškrounu. 
Košaté lípy i kaštany na »filosofské cestě« pod zdí zámeckou a malý 
parček dodávají mu příjemného vzezření. 

Na tomto návrší přímo proti gymnasiu stávala bratrská knihtiskárna, 
kterou r. 1503 založil Bohuš Kostka z Postupic a z níž vyšla hojnost knih 
českých i latinských, spisů náboženských, poučných i polemických. Zde 



byly i jiné domy bratrské. Na místě dnešní pošty a hejtmanství, pod 
kopcem, bývala řada stavení, jež Jednotě bratrské darovala paní Anna ze 
Šárova a paní Marta z Boskovic. V domě nárožním, s mansardou a ar- 
kýřem, >;Sbor« zvaném, sídlili starší Jednoty, biskupové, nejprve Jan Tá- 
borský, pak Vavřinec Krasonický a jiní, posléze Jan Augusta. Hřbitov 
jejich býval »na moštění«, špitál na předměstí českém, kde se dosud 
nárožnímu domu v Nádražní třídě říká, ovšem nesprávně, »Sbor«. V 
domě kdysi bratrském na nároží náměstí zřídil si Jan Valach s dovolením 
císařovny Marie Terezie r. 1754 poštu, jedinou v celém okolí. V polovici 




Gymnasium, chrám piaristský a proboštský s částí dolního náměstí v Litomyšli. 



minulého století »stará pošta«, jejíž život nám vylíčil AI. Jirásek, pře- 
stavěna do nynějšího stavu. 

V budově umístěny jsou nyní státní úřady: okresní hejtmanství se 
stavebním úřadem pro okresy Litomyšl, Poličku, Vysoké Mýto a Lan- 
škroun, evidence katastru pro okresy Litomyšl a Poličku; berní úřad, po- 
štovní, telegrafní a telefonní úřad. 

Tím ocitáme se na náměstí. 

Náměstí litomyšlské je zajímavým kulturně-historickým do- 
kumentem měšťanského života v malém městě českém. 

Poněvadž všichni obyvatelé nově vznikajícího podhradí snažili se 
býti co možná nejblíže hlavní silnice, stavěli své domy hustě vedle sebe; 
tím povstaly dvě dlouhé řady domů, o půdorysech úzkých, avšak hlubo- 
kých. Náměstí takto vzniklé nabývá neobyčejného půvabu svými vyso- 
kými štíty, brzy stoupajícími, brzy klesajícími; půvab se ještě stupňuje 
tím, že se náměstí v polovině zužuje a stáčí v mírný polokruh, dělí se vý- 



- 252 - 

stupem rathouzu a protějších domů ve dvě nestejné části, do nichž ne- 
nápadně s obou stran vyúsťují příčné uličky. 

A v souladu s generálním řešením celé prostory stojí i její ohraničení; 
směr do výšky, zdůrazněný ve facádách úzkých domů, působí tak vyrov- 
naným dojmem, že si nelze představiti lepšího rozluštění choulostivého 
problému, jakým je obstavení tak dlouhé úzké plochy. 

Náměstí jest takřka veskrze po obou podélných stranách lemováno 
podsíněmi«, t. j. podloubím. Stoobloukové tyto kolonády jsou ozdobou 
a pýchou Litomyšle. Pod starými gotickými a barokními blouky soustře- 
ďuje se všechen život obyvatelů, dnes právě tak jako ve středověku pa- 
nuje rušný obchod, který jen ponenáhlu vniká do vedlejších ulic. Nej- 
hlučněji bývá na náměstí o sobotních trzích, které jsou známy daleko 
široko. Nikde není takových trhů obilních jako zde. 

K doplnění celkového dojmu týčí se do výše právě uprostřed náměstí 
rázovitá, vysoká věž rathouzu. 

R a t h o u z je rozhodně dominantou náměstí. Jeho ušlechtilá sil- 
houetta v zúženém středu celé délky udává tón celému náměstí; s obou 
stran zjeví se vždy cibulovitá báň jeho. Bez něho nebyl by litomyšlský 
•rynk<^ ani litomyšlským. 

Stará radnice, v níž je dnes umístěna veřejná čítárna a měst. veřejná 
knihovna (25.000 svazků, největší po pražské), náleží k nejstarším památ- 
kám ve městě; byla postavena již r. 1418 za biskupa Jana Železného; před 
tím scházeli se konšelé v bytě úřadujícího purkmistra. Stavbu z budislav- 
ského pískovce provedl mistr Kilián. V XVI. stol. přestavěna byla na ny- 
nější podobu; r. 1769 a 1775 shořela celá budova; při opravě po tomto po- 
žáru nebyla již obnovena malá vížka nad krovem ani dřevěná pavlač ko- 
lem velké věže. R. 1785 byl k radnici připojen ještě vedlejší dům a facáda 
obou jednotně v barokním slohu upravena. 

Od rathouzu do valů táhne se budova c. k. okresního soudu s kaplí sv. 
Jana Nep. a věznící. 

Nová radnice, v polovici horního náměstí, je též jednou ozdobou 
náměstí. Pozdně barokní, bohatě členěná facáda se znakem valdštýnským 
— do r. 1825 byl to »panský dům« — kryje budovu, která svými rozměry 
a nehonosnou monumentalitou vhodně se uplatňuje v rámci ostatních bu- 
dov, zejména teď, kdy městská obec dala ji pietně ve smyslu centrální ko- 
mise pro zachování památek opravit současně s vedlejším renaissančním 
domem, v němž je zasedací síň radniční ze XVI. století. 

V domě č. 71. jest místní městský úřad a spořitelna. 

Z ostatních domů na náměstí všimneme si jen některých zvláště. Tak 
domu č. 24., v němž je Okresní hospod, záložna a Nemocenská pokladna, 
v chodbě u schodiště nalézá se sloup pískovcový ze XVI. stol., na hlavici 
štítek se znakem kožešnickým a na dvoře neporušený stav budov z poč. 
XIX. stol. 



— 253 — 

O něco dále honosí se dům č. 30 facádou z let 1840tých se štukovou 
dekorací stylisovaných akanthů, mask a květů. Pěkná je též facáda soused- 
ního domu (č. 31), empirová s trojúhelným štítem na konsolách. 

V nárožním domě (č. 91) narodil se dr. Frant. Aug. Brauner (r. 1810), 
jak hlásá pamětní deska, zasazená akad. spolkem »Smetana«. Nedaleko 
odtud je rodný dům (č. 100) znamenitého krajináře českého prof. Julia Ma- 
řáka (* 1832, f 1899), na němž byla zasazena pamětní deska s medailonem 
od akad. sochaře Jos. Šejnosta r. 1913. 

Stará lékárna »U zlaté koruny«, zal. r. 1719 bývala dříve domem pan- 
ským, jak tomu svědčí na schodišti zazděná kamenná deska s reliéfem: 
>Vojtěch z Pernštejna vede zubra«, pod ním čtyři znaky s podpisy. Po- 




Horní náměstí v Litomyšli (s novou radnici a rath< 



dobně v chodbě barokního domu (č. 108) zazděno renaissanční nadpraží 
portálové z pískovce s nápisem z r. 1531. 

Nejzajímavější z celé řady domů je dům »u rytířů« (č. 110) s re- 
naissanční facádou z 2. pol. XVI. stol. Plocha facády je hladká; okna bohatě 
orámovaná, po stranách jsou pilastry, na nichž spočívá zdobené kládí, 
na vlysu jsou pak ozdoby z mask,- postav lidských, draků, lvů a rostlin; 
mezi okny jsou čtyři hlavy vousáčů a pod nimi dva rytíři v brnění a dva 
muži v občanském kroji; odtud název »u rytířů«, který vlastně domu dal 
AI. Jirásek. 

Na horním náměstí jest socha Panny Marie z r. 1716; opravo- 
vána byla r. 1838 a 1904. Zde stávalo dříve dřevěné sousoší z r. 1681. Po 
stranách sochy sv. Jana Nep. a sv. Václava. 

Na dolním náměstí opět řada barokních a empirových domů, mezi 
nimi nová lékárna »u anděla strážce« p. Pharm. Mag. J. Lauba, purkmistra 



— 254 — 

a zem. poslance; vedle knihkupectví J. R. Veselíka, zal. r. 1835, v jehož 
klenutém krámě scházívali se litomyšlští literáti a odkud mnoho myšlének 
vyšlo do světa; tu býval AI. Jirásek, AI. Vojt. Šmilovský a j. 

Zajímavá je i barokní facáda domu č. 130. a pak nárožní dům (č. 139.), 
jen z polovice podloubím opatřený. Zde jest též soukromá sbírka p. Qu. 
Šimka, obsahující zejména mnoho mincí českých i cizích, skla, keramiKy 
a j. Sbírka volně přístupná na ohlášení. 

Avšak nejen svými facádami a štíty jsou domy litomyšlské zajímavý, 
nýbrž i jejich části, ač utrpěly požáry, dovedou vzbuditi pozornost; u velmi 
mnohých jsou krásné portály krámů, dvéře domovní, klepátka a j. 

Z hlavního náměstí krátkou ulicí dostaneme se na náměstí Toulovcovo, 
uprostřed něhož stojí malý gotický kostelík špitálský »R o z e- 
slání s v. apoštolů«. Kostelík je původu prastarého; pravděpodobně 
stál již ve stol. XIV., ale nynější stavba za XV. stol. nesahá; časté požáry 
zbavily jej docela původnosti. Památným se stal r. 1408 za biskupa Jana 
Žel., kdy rytíř Vavřinec Toulovec z Třemošné, měšťan litomyšlský, učinil 
velká nadání špitálu u kostelíka stojícímu. 

Toulovcovo náměstí se dvou stran jest tvořeno domy soukromými, se 
strany třetí stojí bývalé masné krámy, připomínané již na poč. XIV. stol., 
mi straně čtvrté (sev.) pak král. čes. zemská škola řemeslnická, zal. r. 1888 
obcí, ve kteréž v nárožním pokojíku v prvém patře bydlela M. D. 
Rettigová. 

Z Touiovcova náměstí na dvě strany vede ulice Bož. Němcové. Na 
levo v ní je zmíněná již fortna, kdežto cesta v právo vede na náměstí Šan- 
tovo. I zde nalézáme podsíňky jako na rynku, které náměstíčko na jedné 
straně uzavírají a tvoří do ulice krásný přechod. 

Na druhé straně náměstí na rohu ulic Komenského a Šmilovského 
stojí budova mateřské školy, zříz. r. 1883. 

Z náměstí vede dvojramenné schodiště a terassa z poč. XIX. stol. ke 
kostelu proboštskému. 

Proboštský kostel »P o v ý š e n í sv. Kříže« je zbytek 
augustiniánského kláštera, který byl založen biskupem Janem II. ze Středy 
r. 1356 a osazen mnichy z kláštera u sv. Tomáše v Brně. Současně s klá- 
šterem byl založen kostel sv. Kříže. Stavba trvala 20 let. 

Chrám je gotická budova trojlodní s věží při západním průčelí. Ča- 
stými požáry utrpěl takových škod, že z původního, jistě nádherného go- 
tického chrámu, zůstala nám dnešní, častými přestavbami změněná bu- 
dova. Ale i tak působí mocným dojmem a v obraze městském zaujímá vý- 
značné místo. 

Uvnitř hlavní oltář z r. 1767 od Martina Hennevogla s obrazem Pový- 
šení sv. Kříže od Ignáce Raaba, r. 1870 od Ant. Dvořáka opraveným. Po- 
stranní oltáře jsou jednak barokní, jednak pseudogotické, podobně jako 
kazatelna, lavice v lodi a varhany. 



- 255 



V jižní lodi křtitelnice ze XVII. stol. Na stěně nad ní dřevěné epita- 
fium z r. 1606. 

Naproti nástěnný pomník z černého mramoru s erbem a vojenskými 
emblémy Jakoba hrab. Daltona z r. 1779. 

Na zdích obrazy křížové cesty z r. 1773 od Jos. Cereghettiho z Chru- 
dimě ve velkých rocaillových rámech. 

Ke kněžišti přiléhá na jihu kaple sv. Josefa, do níž se vchází 
renaissančrím portálkem z r. 1605. Na sev. stěně kněžiště barokní reliéf 
z 1. pol. XVIII. stol. 

Po stranách triumfálního oblouku na gotických konsolách dřevěné 
sošky sv. Sigmund.i n Víta z 1. pol. XVII. stol. 




Podloubí na horním náměstí v Litomyšli (naproti dům »u rytířů<>) 



Z kaple sv. Josef;i vede pravoúhlý portálek do sakristie, jejíž 
klenbu nese ve středu osmiboký pilíř. V ní kredenční skříně ze XVII. 
a XVIIÍ. stol. 

Z kaple dále vede. jiný purlálek do kryté chodby, býv. klášterního 
ochozu, jíž jest spojen chrám s proboštstvím, prosté to barokní bu- 
dovy, vystavěné v 1. 1758 až 1763 snad na starých základech klášterního 
konventu .Na chodbách i v pokojích je řada portrétů biskupů a děkanu 
litomyšlských z XVIII. stol., pak řada pohledů na Litomyšl z 1. pol. XIX. 
stol. a jiných krajin. 

Z původního kláštera zachovala se kaple sv. Markéty, příp. již 
r. 1357; přes časté požáry a opravy zachovala si původní klenbu a okna. 

Od proboštství z náměstí Šantova vede do hlavního náměstí Umrlčí 
ulička, úzká, křivolaká, překlenutá oblouky a ústící do horní podsíně. 



256 



Jméno její pochází od toho, že tudy ubíraly se pohřby na starý hřbitov u ny- 
nějšího proboštství, z něhož je ted zahrada. 

Od proboštství k východu přijdeme na panské vale, kde v právo 
v býv. hradební zdi je zazděn náhrobek Viléma Světelského, 
který r. 1680 utišil vzbouřené sedláky litomyšlské, na zámek táhnoucí. 

Odtud t. zv. Prkennou uličkou kolem školy přijdeme do Hlavní třídy 
samostatné obce a předměstí Záhrad; na levo stojí jednopatrová bu- 
dova okresního zastupitelstva, kde bývala dříve hospodářská škola; dole 

je ústav pro sprostřed- 
kování služeb a práce. 
Na jihozápad táhne se 
Záhrad až ke hřbi- 
tovu, pod nímž pěkný 
lučinatý úval, t. zv. »Li- 
bánky«, kde se k sobě 
tulí pět chalup s pěkný- 
mi malovanými lomeni- 
cemi. 

Hlavní třídou nebo 
Libánskou ulicí přijdeme 
na náměstí Jiráskovo, 
proměněné v dosti ne- 
vkusný park, uprostřed 
něhož stojí socha s v. 
Jana N e p. od Maxe. 
Západní stranu jeho tvo- 
řila býv. panská bečvár- 
na s mansardou, letos 
zbořená; ostatní strany 
tvoří přízemní a jedno- 
patrové domky s pod- 
síňkami. 




Toulovcovo náměstí v Litomyšli. 



Ulicemi Kacimberkem a Gregorkou, podél zdi panské zahrady dosta- 
neme se do druhé samostatné obce a předměstí Zaháje, které má rov- 
něž několik zajímavých chalup a kde v č. 43 narodil se spisovatel Hub. 
G. Schauer r. 1862 (f 1892). Za obcí jsou městské jatky, moderně zří- 
zené. S Dolního Zaháje je pěkný pohled na zámek a klášter. Podhradní 
ulicí přijdeme na náměstí Smetanovo, kde pod okny prvního patra domu 
č. 505 jest zazděn pískovcový nápis z bývalé dolní brány z r. 1536. 

Havlíčkovou třídou, kolem kaple sv. Jana Nep. přijdeme do třídy Ná- 
dražní k domu, o němž byla již zmínka, t. zv. »Sboru«. Zde císařská sil- 
nice odděluje od sebe dolní předměstí po levé straně, od obce Lán, zdvi- 



— 257 - 

hájící se tu na návrší, odtud případné jméno »na Betlémě*. Na konci této 
čtvrti n a t. zv. Dívčích hradech evangelická modlitebna. 

U polní cesty do Kornic zříme sochu sv. Jana Nep. a naproti ní pěknou 
budovu s mansardami a arkýřovými světničkami — bývalou to ka- 
tovnu, o níž a o jejím obyvateli posledním katu Pírkovi vypravují se 
četné, až strašidelné pověsti. Pokračujíce v cestě své dále Hlavní třídou 
přijdeme k elektrárně, jež dodává městu proud k osvětlení, a ko- 
nečně k zájezdnímu hostinci »Na Babce«, jímž Litomyšl k severu končí. 

Tím prohlédli jsme si úplně město a jeho památky i předměstí. 

Než i přírodních krás najde zde milovník dosti, zejména při řece 
Loučné, která po celém svém toku, jako družka její Desinka, jest olemo- 
vána křovím a stromovím. Pěkná je partie od Hraběnčina dvora k městu, 
na městských valech, »u fišmajstrovech« pod bývalou katovnou a j. 

K doplnění obrazu vylíčeného sluší uvésti ještě následovní: Obec mě- 
sta Litomyšle skládá se z 5 osad: Litomyšle a předměstí, Lán, Zaháje, 
Záhradi a Suché (3 km. od města vzdálené); každá osada má svůj místní 
výbor s místním starostou v čele a podléhá obecnímu zastupitelstvu i jeho 
městské radě a purkmistrovskému úřadu. Příčinou rozdělení toho jest 
různost majetku jednotlivých osad. Osada města Litomyšle má značné 
jmění, velkostatek v zemských deskách zapsaný, t. zv. »panství« v Budi- 
slavi a na Hrádku, jehož podstatnou částí jsou pěkné lesy, (ve výměře 
100130 ha: 200 ha rolí, 67156 ha lesů, 53'62 ha luk, 1506 ha pastvin), 
kdežto majetek ostatních osad je nepatrný, a obec politická jako celek, 
souhrn těchto osad nemá jmění žádného. 

Společenský život v Litomyšli je velmi čilý; přednášky, divadelní 
představení ochotnického spolku a divadla sdružených měst východoče- 
ských, i zpěv. spolku »Vlastimila«, poskytují každému vzdělání, poučení 
i zábavu. 

Všecka odvětví řemeslná jsou v Litomyšli četně zastoupena, rovněž 
čilý obchodní ruch oživuje náměstí a jeho podloubí; velikých podniků prů- 
myslových není; větší část obyvatelstva se zabývá zemědělstvím. Nejvíce 
jest rozšířeno obuvnictví; několik továren a menších závodů zaměstnává 
přes 1 100 dělníků nejen ve městě, nýbrž i v nejbližším okolí. Druhým roz- 
šířeným odvětvím je tkalcovství lněného i bavlněného zboží, výroba pytlů 
a plachet. K podnikům průmyslovým, které jsme již uvedli, dlužno uvésti 
ještě výrobu hospodářských strojů, kočárů, hudebních nástrojů, pian, vý- 
robu keramického a cementového zboží, výrobu lihovin a j. 

Podle sčítání z r. 1910 má Litomyšl 7794 obyvatelů v 802 domech 
a sice vnitřní město 5263, Záhrad 1122, Lány 613, Zaháj 607, Suchá 189. 



258 - 



Osvojíce sobě takto znalost města Litomyšle, nastupujeme odtud ce- 
stu po okrese k shlédnutí osad památkami historickými i místními zají- 
mavých. 

K snazšímu přehledu rozdělujeme okres na čtyři části: jihozápadní, 
jižní, jihovýchodní a severní. 

Jdouce silnicí z Litomyšle směrem k sev. záp. přijdeme za Smutným 
mostem záhy ke dvoru Pernštejnu, náležejícímu do katastru obce 
Nedošína. Z původní výstavby zachována sýpka se sedlovou střechou 
a dvěma štíty, jakož i brána do dvora, se znaky Valdštýnů a Trautmanns- 
dorfů pod společnou korunou a letopočtem 1757. 




U proboštského kostela v Litomyšli (jižní předsíň]. 



Odtud dlouhou kaštanovou alejí podle rybníka Košíře dojdeme ke 
Štítu«, nyní fořtovně; dříve býval tu panský hřebčinec, vystavěný r. 1719 
hrab. Trautmannsdorfem, který však r. 1862 vyhořel. Za ním se rozkládá 
po kopci i údolí Nedošínský háj, známý z Jiráskovy »Filosofské 
historie<*. V něm nad pramenem jasné vody bělá se kaplička sv. Anto- 
nína, z heomítnutého lomového zdiva z r. 1810. V průčelí portikus na dvou 
sloupech a třech obloucích. 

V obci N e d o š í n ě, jenž se připomíná již r. 1167, kaple kol r. 1850 
založená. Další osada T r ž e k, přip. se poprvé r. 1145 jako panské sídlo 
s tvrzí. R. 1376 vystavěl tu biskup litomyšlský Albert ze Šternberka klá- 
šter kartuziánský, který však r. 1421 za válek husitských spálen a statky 
jeho připojeny ke hradu litomyšlskému. Podobně osada Cerekvice 
připomíná se již r. 1167 jako jmění kláštera a kostel její sv. Václava v 



— 2B9 — 

r. 1358 jako chrám farní. Posledně obnoven po r. 1840, kdy celá osada vy- 
hořela. Ve vsi je velký cukrovar, cihelny a pece na sádru. 

Po silnici odtud přes Nová Sídla dorazíme k Malým Sedli- 
štím, kde stávaly v XV. století dvě tvrze; zbytek jedné jest sýpka při 
panském dvoře na ostrově, jenž obehnán byl příkopem s vodou. O něco 
dále spatřujeme ves Morašice s kostelem sv. Petra a Pavla, který byl 
již r. 1350 farním. V 13. století byli zemane z Morašic na své tvrzi nejzna- 
menitější rod na Litomyšlsku. Tvrz byla silně opevněna příkopy a valy. 
Rovněž rychta zdejší byla největší. 

Na hřbitově kaple původně gotická, před kostelem socha sv. Jana Ne- 
pomuckého z r. 1732. Na východ odtud leží Višňáry, Lažany, Řiko- 
v i c e, ve 12. století ves knížecí, potom klášterní, a místo Václavky. 

Na severozápad od Morašic rozkládá se ves Ú j e z d e c, v které ve 
stol. 14. stávala tvrz. Mezi Újezdcem a Morašicemi u osady »U třech 
kocourů* nalézá se památný Růžový palouček, o kterém se 
vypravuje několik pověstí. Je to malý čtverec pluhem netknuté půdy, 
měřící 20 m" rozlohy, porostlé hustými, nízkými keříčky růžovými, nad 
nimiž šumí větve modřínů. Uprostřed paloučku stojí kříž a kamenná lyra. 
Na paloučku podle pověsti loučili se Čeští bratři s rodnou vlastí; tenkráte 
byl palouček uprostřed hlubokých lesů; po modlitbě zakopali prý do země 
zlatý kalich. Ze slz jejich vyrostly prý ony růžičky, jež se jinde nedaří. 
Bylo -to místo posvátné, jehož se nikdo neodvážil dotknouti; kdo tak uči- 
nil, toho stihl trest: tak rolníkovi, který chtěl palouček zorati, zlámali si 
koně nohy, když. se země pod nimi probořila. Jinému rolníku hned na 
počátku práce zlámal se pluh a ve čtvrt roce zhynuli mu tři koně. — 
Po letech jiný hospodář připravil palouček k setbě. Vysekal keře a roz- 
tloukl hroudy. V noci však vznikl záhadným způsobem ve stavení, kde 
bylo uloženo polní nářadí, upotřebené k upravení paloučku, oheň, který 
zničil všechen majetek hospodářův. Jiný hospodář zasel již zrní do půdy 
paloučku, ale když přišel večer po práci domů, nalezl ženu svou na zemi 
mrtvou ležeti a své jediné dítko utopeno ve vaně. R. 1842 zdálo se, že 
již člověk zvítězil nad tajemnou silou palouček chránící, byl toho roku 
lnem obset; len vyrostl, vytrhali ho, usušili a již třeli. Ale tu se vzňal 
plamenem; od toho chytila pazderna a celý rozsáhlý statek hospodářův. 
Při požáru udusily se a uhořely čtyři osoby, mezi nimi i dcerka hospo- 
dářova. — Od těch dob ponechán palouček růžičkám. V poslední době 
ustavil se spolek pro zřízení pomníku na něm, se sídlem v Litomyšli, který 
sbírá příspěvky naň. 

O Růžovém paloučku věděli dobře i Rusové, táhnoucí Čechami na 
západ, a vždy jej vyhledali. 

A nejen pověsti vypravují o Růžovém paloučku, nýbrž i stará věštba 
se ho dotýká. Zde prý bude svedena krutá bitva, že krev potokem poteče. 



— 260 — 

Po ní sejdou se zde tři králové, nebo podle jiné verse sedm králů, a ti 
smluví věčný mír. 

Na jihovýchod od Morašic leží ves L a ž a n y, edkud pocházel Vác- 
lav Kleych (* 1678), nadšený rozšiřovatel českých knih evangelických, 
jichž se později stal sám i nakladatelem v Žitavě; knihy roznášel po Če- 
chách, Moravě i Uhrách, kde na jedné takové cestě r. 1737 zemřel. Dále 
na východ v pěkném údolíčku vyšňárského potoka leží Ř í k o v i c e, od 
nich na jih pak osady Václavky a Jiříkov. 

Pěknou silnicí od Tří kocourů dojdeme do větší vsi Maková, jejíž 
štíhlá kostelní věž je z daleka patrná. Odtud je krásný pohled do celé 




Pohled na Litomyšl z Dolního Zaháje. 



pánve litomyšlské, na hraniční lesy, na vísky v zelení tonoucí, jichž střed 
tvoří město Litomyšl s bílými štíty zámeckými a červenými věžemi klá- 
šterními. 

Ve 14. století seděla na Makově větev pánů z Potštejna, v 15. století 
dostal se Makov z části v držení města Litomyšle, od r. 1493 patřil ke stat- 
kům města Poličky. Fara, přip. r. 1349 k biskupství Litomyšlskému, v 
17. století zanikla; dnes je ves s kostelem sv. Víta filiální do Morašic. 

Za Makovém na skalním ostrohu rozkládá se malebně vesnička C h o - 
t o v i c e, jejíž kostelík sv. Prokopa s čtyřbokou nízkou věží vévodí ce- 
lému údolí novohradskému. 

Pod Chotovicemi leží Nové Hrady, od nichž na jih a jihovýchod roz- 
kládají se skály, celkově nazvané »Toulovcovy škál y«. Skalní kra- 
jina tato, bohatá krásami přírodními, podobnými skalním bludištím Aders- 



— 261 — 

bašským, teprve od nedávné doby přičiněním kroužku přátel Novohradsko- 
Prcsečska, proměněného nyní v Odbor klubu českých turistů, počíná býti 
známa. A skalní tato bludiště, maštale Toulovcovy, zasluhují povšimnutí 
pro svou krásu, pro krásu údolí, mezi jejichž stráněmi na dně šumí bystré 
vlnky horských potůčků. 

Toulovcovy maštale a okolní skály zabírají dosti velké území východ- 
ních Čech, a to jihozápadní část okresu litomyšlského, jižní část okresu 
vysokomýtského a východní část okresu skutečského; pokračováním jích 
pak jsou horské útvary okresu poličského a hlineckého. Většina skalních 
partií rozkládá se na pozemcích velkostatků osady města Litomyšle a No- 




Kaple sv. Antonína v Nedošíně. 



vých Hradů, dále také na knížecím Thurn-Taxisském lítomyšlském a 
rychmburském, a můžeme je ohraničiti asi obcemi Budislaví, Jarošovem, 
Novou Vsí, Novými Hrady, Borem a Prosečí. 

Nejkrásnějším a nejznámějším místem celé té krajiny jsou »Toulov- 
covy Maštale«, nazvané tak po Vavřinci Toulovci, měšťanu lítomyšlském, 
který v této krajině měl své statky (na konci 14. a na začátku 15. století); 
podle pověstí míval v těchto skalách své skrýše, odkud podnikal prý lou- 
pežné výpravy do okolí, ba až na Moravu. 

Tato skalní skupina s nádvořím, z něhož vedou tři úzké chodby na 
různé strany, Kuchyní, Myší derou, má v nejbližším sousedství studánku 
Džberku a překrásné skalní skupiny v údolíčku na Hraběcí stezce, která 
nás zavede údolím Voletinky do »Městských maštalí«. Se všech stran 
obklopují nás tu skály rozmanitě seskupené, mezi nimiž se vyskytují četné 



— 262 



rczsedliny a dutiny. Uprostřed volného prostranství vypíná se mohutné 
skalisko, »Hrad« zvané, jinde zase najdeme skalinu »Pod deštníkem«, před 
vchodem do Maštalí se strany Jarošovské stojí jako stráž »Pancéřová lod« 
a dále v údolí voletínském skupina »Velryba«. Zde najdeme i podivuhod- 
nou pískovou studánku, jejíž voda zdá se mlékově bílá, po nabrání do skle- 
nice je křišťálově čistá. 

Z údolí voletínského pěknou lesní cestou po úpatí vrchu Kozince, 
pak po hrázi rybníka přijdeme k tak zv. »Panskému stolu«, jinak také 
»Toulovcovu« nebo i »Žižkovu stolu«. Odtud přijdeme ke vsi Jarošovu, na 
; ejímž západním konci upoutá pozornost naši »hradisko«, obklopené dvo- 




Chotovice. 



jitým valem. Zde asi stávala tvrz rytíře Alberta z Jarošova, r. 1368 připo- 
mínaného v dějinách biskupství litomyšlského. J a r o š o v je dosti ve- 
liká ves o 100 číslech (s 528 obyv.), jejíž chalupy táhnou se po obou stra- 
nách silnice vedoucí od Morašic přes Volšany (přip. před r. 1167), 
Chotěnov a Seč, zvanou pův. Sečí vidlatou, která již v 1. 1092-1 Í00 
byla od knížete Břetislava darována klášteru v Litomyšli. 

Od »hradiska« je pěkný pohled do tří údolí, do údolí pod Bořkem, do 
voletínského a vranického, v němž pěkně jsou roztroušeny malé chaloupky 
osady V r a n i c e. 

Do údolí vranického ústí »Karálky«, údolí tvořené na straně východní 
Bořkem, na západní Borským kopcem. Skály jsou zde nejmohutnější; nád- 
herný pohled je se skály »Petrovny«. 



- 263 - 

Z Karálek přes Bor přijdeme do překrásného údolí všivického, v němž 
po pravé straně uvidíme skalní prorvu »Čertovu brázdu«, pak přijdeme ke 
»Kazaielně«, s níž je pěkný pohled po celém údolí všivickém, jímž protéká 
potok Prosečský. Nad koupadly v potoku upravenými nakupeny jsou mo- 
hutné balvany pískovcové a skalní útesy různých fantastických podob a 
tvarů, jimiž se táhnou úzké, křivolaké rokle. U mlýna Polanky vlévá se 
Prosečský potok do Novohradky, která nás vede do jiné skalní partie 
»Pivnic« nebo také tak zv. »Žižkových Maštalí«, které pro svou neschůd- 
nost sloužívaly k tajným schůzkám náboženských zdejších blouznivců, jak 
nám o nich pěkně vypravuje Tereza Nováková. 

Tím jsme prohlédli střední a severní část těchto skal; podíváme se i 
na jih, kde krajina nemá již toho divokého rázu; je to především Horní 
les, na jehož severovýchodní straně leží malebné vsi Budislav (811 
obyv.) a Kamenné Sedliště, rozdělené od sebe říčkou Desinkou. Z 
Budislavě nás zaujmou » Velké a Malé Hradisko*, vyčnívající takřka u- 
prostřed vsi, a pak četné lomy, z nichž se kámen vozí daleko široko. Za 
vsí vystupuje příkrý svah »Třísníku« na levém břehu Desinky, jež tu tvoří 
pěkné údolí »Kalibánku«. Odtud postupuje údolí pod vrchem »Hůrou« 
směrem k lubenské myslivně. Od ní přijdeme k rybníku »Zimce« upro- 
střed hlubokých lesů, v nichž je také nejvyšší místo litomyšlského okresu 
:>Skalka < (594 m). Před námi je osada Sv. Kateřina, rozložená na třech 
svazích a do tří okresů náležející. Odtud je krásná vyhlídka na všechny 
strany. V Horním lese je několik zajímavých míst: studánka »Studená 
voda«, nedaleko dřevěná »Bouda« s věží, »Zubří hlava«,. »u tří pánů«, 
->Mlýnský kámen« a zvláště »Terezín háj« se stromy 300 let starými, za- 
chovanými na rozkaz hraběnky Marie Terezie. 

S Kamennými Sedlištěmi tvoří jednu obec maličké osady as půl hodiny 
vzdálené Zrnětín a Poříč. Od této na sever leží farní ves Mlado- 
č o v, jejíž kostel sv. Bartoloměje byl již ve 14. století farní; pak patřil 
jako filiálka do Dol. Újezda; od r. 1786 jest opět farní. Prostá budova 
z lámaného kamene skládá se z obdélníkové, románské lodí a kněžiště se 
dvěma opěráky z ranní doby gotické. Na čtyřboké zděné zvonici jsou 
zvony s letopočty: 1587 s českým nápisem a dva menší z r. 1484 a 1453. 

Z Mladočova polní stezkou přijdeme do vsi Děsné, ležící na vyso- 
kém kopci, po jehož boku vine se příkrá silnice k Poříčí. Od Děsné táhne 
se nepřetržitá řada stavení, tonoucích v zeleni stromů po obou stranách 
— úbočích Desinky, jež tvoří veliké obce Horní Újezd, DolníÚjezd 
a Osik. 

Újezdy vznikly z velkého Újezdu »na Lubném«, proto obsahovaly 
hned ve 14. století celou řadu míst se zvláštními jmény, z nichž některé 
zanikly, jiné se zachovaly, tak hned pod Děsnou je Lubníček, Cikov, 
v Horním Újezdě Krásňoves, naproti Hranicky, dále v Dolním 



- 264 - 



Újezdě Víska, Přibiňoves, Praha, Pazucha, Rovin ka, 
Ždárská strana. 

V Dolním Újezdě je chrám s v. Martina, který již r. 1350 byl far- 
ním. Budova skládá se z dvojpatrové románské věže a lodi, z gotického 
kněžiště, ze sakristie a předsíně, r. 1553 přistavěné. V lodi zachovala se 
na jižní straně dvě původní románská polokruhová okénka, vedle nich 
jedno gotické a čtyři renaissanční okna; rovněž na kruchtě románské 

okénko a románský portálek, kte- 
rý umístili později v předsíni. V 
gotickém kněžišti asi z 2. pol. XIV. 
století stojí hlavní oltář, barokní, 
jejž r. 1785 postavil V. Henrych, 
řezbář v Litomyšli; obraz malo- 
val J. Umlauf z Kyšperka. Empi- 
rová kazatelna je z r. 1809, křtitel- 
nice z r. 1774. Na hlavní věži zvo- 
ny z r. 1467 a 1587, ve zvonici z 
r. 1646 pak zvony z téhož roku. U 
silnice k Litomyšli je kamenná ba- 
rokní socha Panny Marie, práce 
Františka Pacáka z Litomyšle 
r. 1737. 

Za Újezdem pak táhne se zna- 
menitá ves Osik. Její založení 
je slovanské a spadá asi do kon- 
ce XI. století. Typ osady je tak 
zvaný »silniční«. Dolní část Osika 
stojí pravděpodobně na půdě sta- 
Skalní kříž u Boru. ré zaniklé osady K ř e k o v i c. 

Horní část Osika vznikla ko- 
lonisací a působením svobodné 
rychty na vykácené lesní půdě. Osik po celou dobu svého trvání sdílel 
osudy Litomyšle, k jejímuž zámeckému panství patřil. Za dob husitských 
kupovali měštané litomyšlští rádi selské dvorce v Osiku, byl jejich výlet- 
ním a letním sídlem. Poněvadž město bylo většinou tehdy německé, byl i 
Osik něco zněmčen, takže v jediném Osiku z celého okresu nacházíme v 
knize zápisů od r. 1402 zápisy německé! 

Na samém konci Osika je pěkný rybník, za vsí pak již v údolí zv. 
Osiekém druhý. Krásné toto údolí Desinky, křivolace se jim vinouc 1 , je 
hojně navštěvováno občany Litomyšlskými, kteří v létě rádi se osvěžují 
koupelí u četných splavů. 

Vystoupíme-li na kopec osický, na severní straně údolí, jsme une- 
seni krásným pohledem na město Litomyšl, v celé své délce př d námi 
ležící, se všemi budovami, štíty a věžemi. 




— 265 — 



Z Litomyšle potom pustíme se z Mařákovy třídy divokou, do kopce 
stoupající silnicí poličskou na jih okresu. Na konci města mineme po levé 
straně nemocnici, dále Hraběnčin dvůr, za nímž blýskne se hladina Loučné 
ve volných záhybech tekoucí tak zv. »Remízkem«; za posledními stave- 
ními litomyšlskými počíná ihned řada statků a chalup vsí, kudy asi dříve 
vedla ona známá »t r s t e n i c k á stezka«, zajímavých i v ohledu ná- 
rodnostním. Okres jest z jedné třetiny německý. Hranice národnostní je 
všude — až na jedinou ves smíšenou, Strakov — přesná, což zejména 
můžeme pozorovati zde. Nejprve 
jsou úplně české Benátky, pak 
německé Litrbachy, česká 
S t ř e n i c e (Trstenice), německý 
C h m e 1 í k (Hopfendorf) a K v ě t- 
n á (Blumenau). 

Vesnice tyto leží v údolí po 
obou stranách řeky Loučné, tvo- 
říce tak dlouhý, dosti široký pás 
se stromovím od města až 
ke hranicím okresu a země 
zároveň. 

Benátky jsou oblíbeným vý- 
letním místem Litomyšlanů, kte- 
ří v úpravné zahradní restauraci 
užívají bud pěkných večerů nebo 
nedělních odpůldnů k svému zo- 
tavení, provádějíce v malém nád- 
herné »benátské noci« s lodičkami 
a lampióny na Loučné, rozšířené 
zde mlýnským jezem. 

Nade vsí nad silnicí zdvihá se 
neveliká nyní vyvýšenina, porostlá 

stromy, keři a travou. Jsou to zbytky opevnění hrádku a celnice Hru- 
t o v a, hliněné valy kruhovité se spečenými základy a se dvěma příkopy. 
Při kopání v letech 1890tých našlo se zde hojně různých střepů z nádob, 
železné šipky, kopí, ostruha s bodcem a j., což vše je umístěno v před- 
historickém oddělení litomyšlského musea. 

Litrbachy (Lauterbach — přes 1600 obyv.) vznikly ve 13. stol., 
na jehož konci měl tu klášter Litomyšlský různé platy z mlýna, z kovárny 
atd. Kostel sv. Mikuláše byl již r. 1349 farním. Chrám má gotické kněžiště, 
podélní částí pak barokní, v kterémžto slohu byl celý kostel pa požáru 
r. 1740 opraven. Průčelí barokně prohnuté je členěno vysokými pilastry; 
na portále letopočet 1772, nahoře sdružený znak Valdštejnský; ve vý- 
klenku socha P. Marie, po stranách sv. Vojtěcha a Mikuláše. Vnitřní za- 




Skalní partie z Karálek. 



- 2G6 - 

řízení kostela je barokní. Kolem kostela rozkládá se hřbitov, na němž 
jsou u kněžiště dva barokní kříže s latinským a německým nápisem. 

Nad Litrbachy u samého lesa je nepatrná osada B r 1 e n k a (Brúnner- 
steig), jejíž jméno svádělo k názoru, že tudy vedla trstenická stezka. 

V malebně rozložené T r s t e n i c i upoutá nás dosti veliký počet 
selských stavení pravého litomyšlského typu se všemi svými zvláštnostmi; 
a pak gotický kostel Nalezení sv. kříže, který byl r. 1350 filiální k Litr- 
bachům; od r. 1859 jest farní. Zvonice je zbudována z lámaného kamene, 
má střílnovité okénko a patro bedněné s podsebitím na krákorcích, osmi- 
bokým jehlanem pokryté; uvnitř na černé desce je český nápis s leto- 
počtem 1690. Zvony jsou z r. 1559 a 1504. 

Ve C h m e 1 í k u (vzniklém v 13. stol.) je filiální kostel sv. Jana Nep., 
vystavěný v 1. 1780 — 1782 v prostém barokním slohu s věží. Ze zařízení 
je nejcennější obraz zavraždění sv. Vojtěcha z 2. pol. 18. století. 

V německé osadě Karli (Karlsbrunn) je farní kostel sv. Bartoloměje, 
který se uvádí již r. 1350. Roku 1821 byl nákladem Jiřího hrab. z Vald- 
štejna přestavěn, při čemž věž zvýšena o třetí patro. Zařízení barokní s 
rokokovými řezbami, dosti slušnými. Zvony z r. 1766, 1546 a 1753. 

Z Karle přijdeme do Ostrého Kamene (Rausenstein), ležícího na 
samé hranici zemské, takže část leží v Čechách, část již na Moravě. Od- 
tud na jih k tratí svitavsko-skutečské do vsi Krčmy Borové (Kiefer- 
kratschen) a dále do železniční zastávky Květné (Blumenau), kde je 
farní kostel sv. Vavřince, přip. již r. 1350 jako filiální do Karle; od r. 1860 
je farní; r. 1908 byl přestavěn. 

Z Květné vede pěkná silnice a dráha do Políčky, okresního města 
sousedního, my po hranicích okresu půjdeme do osady Hany, tvořící s 
Lezníkem jednu obec. Hlubokým údolím pod Lezníkem přijdeme do 
malebně seskupených vsí, jimž vévodí sebranský kostelík: Pohory, 
Třemošné, Kaliště a Sebranic. Sebranice s Třemoš- 
n o u tvoří jednu politickou obec, tak jako zase Pohora s Kalištěm 
a s Hochvaldem, v lesích na druhé straně poličské silnice položeným. 

V Sebranicích na nejvyšším místě vypíná Se pěkný barokní kostel 
sv. Mikuláše, farní, který se již r. 1350 takovým připomíná v Třemošné, 
později se Sebranicemi splynulé. Ves byla ode dávna majetkem kláštera 
v Litomyšli, pak biskupa a od r. 1421 příslušenstvím hradu; r. 1623 fara 
zanikla, ale byla zase r. 1664 obnovena, kostel r. 1701 rozšířen a v 1. 
1768—1770 přestavěn. 

Podélná část chrámu je nyní trojlodní; ve středním zdivu snad se za- 
chovaly zbytky románské; kněžiště pochází z ranní gotiky a opřeno jest 
z věnčí dvěma opěráky, rovněž sakristie je gotická. Kazatelna a křtitel- 
nice jsou barokní, ostatní nábytek je nový. 

Na hřbitově stojí čtyřboká kostnice barokní, se šindelovou střechou s 
lucernou a bání; v poslední době byla však nevkusně pobita lepenkou. 



- 267 - 



Na jih odtud leží osada S t ř í t e ž. 

Přes krátký vrch dojdeme do vsi L u b n é h o, táhle ležící v údolí po- 
toka Lubenského, pod Horním Újezdem do Desinky vtékajícího. Na druhou 
stranu podle potoka Sebranského přijdeme k poličské silnici, přejdeme 
pěkné to údolí v Dolcích a jako šňůra rovnou silnicí dostaneme se do P o- 
h o d 1 í, zv. též Fridrichov, kde je několik zajímavých stavení, jako ho- 
spoda u silnice s podsíňkou a arkýřem. Nedaleko potom leží Nová Ves 
se dvorem V a 1 d š t ý n e m a za ní již nám opět kynou věže litomyšlské. 

Třetí naše vycházka povede nás na jv., do úplně německých obcí 
okresu. 

Z předměstí Zahradí ulicí Na Mo- 
štem přijdeme na návrší sv. -Prokop- 
ské se sochou světcovou, odkud je 
pěkný rozhled do krajiny i na město. 
Silnice se odtud prudce svažuje ke 
dvoru Vlkovu, vedle něhož na ná- 
vrší nad Růžovým rybníkem je »Za- 
vadilka«, restaurace a výletní místo. 
Pak přijdeme ke dvoru Ovčínu a 
osadě Suché, která patří k Lito- 
myšli jako její předměstí, ač jest 3 
km. vzdálena. Za Suchou přejdeme 
pěkné údolí »V lipkách«, jímž pro- 
téká potok od Janova přicházející, 
vystoupíme na druhou prudkou stráň 
a jsme v obci P a z u š e. Odtud již 
je nedaleko do lesů, které se tu ši- 
rokým pásem táhnou od Svitav k 
Ústí n. Orl. a Brandýsu. V nich leží 

ves K o z 1 o v s barokní kapličkou, Vchod do Du dychovy jeskyně v Karálkách. 
letní sídlo mistra M. Švabinského. 

Další vesnice Semanín (Schirmdorf) je už německá. Založení je 
starého; její kastel sv. Bartoloměje uvádí se již r. 1350 jako filiální k Opa- 
tovu; od r. 1857 je farní. Je to prostá, barokní budova z konce XVII. stol. 
(1696). Zajímavější je zvonice na hřbitově, čtyřboká se zděným spodkem 
a bedněným patrem, krytým šindelem, nahoře báň; z r. 1721. 

Za Semanínem počíná již rybniční kraj. Nejprve přijdeme k Zá- 
d ú 1 c e s Novým rybníkem, od něhož na sever je největší rybník zdejší 
»Hvězda« s osadou Na rybníku Hvězdě (Sternteich). Od jv. konce 
rybníka Hvězdy táhne se údolím Třebovky městys O p a t o v (Abtsdorf), 
stanice stát. dráhy Praha — Vídeň. Opatov vznikl v době kláštera litomyšl- 
ského; poprvé se připomíná r. 1347 s rychtou, r. 1350 fara zdejší byla při- 
řčena k děkanátu Poličskému a k ní zas filiální kostel v Dittersdorfu. Ko- 




- 268 - 

stel sv. Antonína byl prý založen osmým opatem kláštera litomyšlského 
Heřmanem v 1. pol. 13. st. Budova kostelní skládá se z renaissanční věže 
na západě, gotické lodi r. 1689 pcstranicí rozšířené, z gotického kněžiště, 
renaissanční sakristie se stopami sgrafitt a dvou pozdějších přístavků. Čtyř- 
boká, dvoupatrová věž má tři veliká polokruhová okna a sedlovou, šinde- 
lovou střechu s barokní lucernou; na ní jsou též zachovány stopy sgrafitt 
ze XVI. stol. a rustiky. 

Na cestě do Lanškrouna vystavěna r. 1722 barokní kaple sv. Jana N. 
s hlavním oltářem téhož světce s obrazem od Jiř. Petruse (z r. 1770); před 
kaplí stojí sloup se sv. Janem N. z r. 1720. 




Na řece Loučné v Benátkách. 



Na jv. je farní ves Dittersdorf (Dětřichov) s kostelem sv. Petra 
a Pavla, který byl r. 1350 filiálním do Opatova. Prostá budova kostelní 
z lámaného kamene se čtyřbokou mohutnou věží s okrouhlým přístavkem 
byla r. 1793 po ohni obnovena. Na vých. konci vsi leží osada S t i 1 1 f r i e d, 
na j. pak je osada H o h e n f e 1 d. 

Prostředkem vých. části výběžku opatovského táhne se zámožná a lid- 
natá ves Kótzelsdorf (Kocléřov), smutně známá svou germanisační 
činností, vycházející z kláštera s dívčí vychovatelnou. Ves působí do- 
jmem městečka ve svém středu, kde vypíná se barokní kostel sv. Jakuba 



— 269 — 



většího (a Filomeny), budova farní, klášter s chrámem, škola a pošta. 
Kostel sv. Jakuba byl již r. 1350 farní, pak patřil jako filiální k Her- 
mersdorfu (na Mor.) a od r. 1805 opět farní. R. 1770 byl přestavěn. Nad 
vchodem do hřbitova je vysoká brána se sochami ve výklencích. Ve vsi 
zachovaly se i zbytky renaissančního letohrádku podoby věže ze 17. stol.; 
střecha mansardová s lucernou. 

Na samých hranicích okresu při silnici z Litomyšle do Mor. Třebové 
vedoucí nejvýchodnější osada okresu Schonhengst (Hřebečov), která 
dala německému ostrovu zdejšímu jméno a i Němci se nazývají »Schon- 
hengstler«. Nejjiž. místem výběžku je osada Bóhm. Hermersdorf (Č. 
Kamenná Horka), přifařená do Mor. Kam. Horek naproti ležících. 

Z Kocléřova vede silnice do Svitav, severnější do Litomyšle. Pu- 
stíme-lí se touto, přijdeme do shluku osad, ležících v pěkné rybničně kra- 
jině na jih od Opatova. Jsou to Bóhm. Lotschnau (Čes. Ločnava, 
Lučná), pak Kórber s farním kostelem Narození P. Marie, zal. r. 1793 
(osada sama r. 1697) se zařízením z kon. 18. a zač. 19. st; dále Starý 
Valdek a Nový Valdek, a na sever lidnatá ves Uiberdórfel 
s kostelem sv. Václava z r. 1850. 

Ze Star. Valdeku na záp. přijdeme do M i k u 1 č e (Nikl) s koste- 
lem sv. Jiří, který byl r. 1350 fi- 
liální do Karle, od r. 1861 farní; 
budova kostelní byla asi v 18. st. 
zřízena na starším základě, stojí 
na kopci se sráznou strání a je- 
dině je přístupna od severu, kde 
ve zdi hřbitovní stojí gotická 
zvonice. Na j. leží malá osada 
Kukle (Kukele) na zemských 
hranicích. Z Mikulče přijdeme k 
sev. do osady G a y e r u a dále 
Mandríku, kde na počest 
choti Vratislava z Pernštejna 
Marie Manriquez de Lara vysta- 
věn lovčí zámeček a nazván 
»Manriqua«, z čehož pak po- 
vstalo nynější jméno. Nad vcho- 
dem znaky Pernštejnů a Larů. 
Nyní slouží za obydlí revírníku 
panských lesů. U zámečku stojí 
barokní kaple sv. Huberta, kle- 
nutá se dvěma dřevěnými víž- 
kami. Odtud táhne se po obou 
stranách potoka, vytékajícího z 7 t i • 1. m -. 1 

r ' J > Z. I oulovcovych Mastal 




- 270 — 

rybníka uprostřed Mendryka, dlouhá, lidnatá ves Jansdorf (Janov), 
ležící na táhlém návrší u kostela sv. Filipa a Jakuba s barokní cibulovitou 
bání na věži z daleka viditelnou. Kostel uvádí se již r. 1350 jako farní; po- 
zději byl filiálním do Litrbachu, od r. 1785 opět farní. Po ohni 1642 byl 
Janem Bedřichem hrab. z Trautmannsdorfů opět vystavěn a r. 1823 hrab. 
Jiřím z Valdštejna obnoven. S Janovem skoro souvisí osada S t r a k o v, 
od města jen tři čtvrtě hodiny vzdálená, pro své pěkné lesy oblíbená jako 
cíl výletův i jako letní sídlo. Odtud přes Černou Horu do města. 

Čtvrtá a poslední vycházka naše povede z Litomyšle na sever. Mů- 
žeme vyjíti buď z Dolního Zaháje nebo z Lán do K o r n i c, ležících na 
vrchu Hlavňově, pod nímž se rozkládá malý, pěkný židovský hřbitov. 
Z Kornic do pěkného údolí Končinského, kde je poutní kaplička P. Marie 
r. 1904 úplně přestavěná, pod ní studánka s dobrou vodou. U kapličky jsou 
pouze dvě stavení, teprve dále v údolí potoka Končinského je osada Kon- 
činy. Na jihozáp. leží ves Velké Sedliště s výstavnými statky, na 
západ Bohňovice, stará ves, přip. již r. 1167, s kostelem sv. Prokopa, 
přifařeným do Cerekvice; byl založen r. 1724 a přestavěn 1818 nákladem 
obce a hrab. Jiř. Waldštejna. Za Bohňovicemi mezi rybníky leží osady 
Netřebí a Horky se dvorem, na druhé straně samota Podšváby. 
Na s. odtud bývalý městys Heřmanice. Blíže silnice, která vsí vede, 
nachází se tvrziště, řečené nyní Plchův kopec, na němž je znáti ještě roz- 
lehlost bývalé tvrze ze 14. stol.; vedle ní byla zde ještě jedna tvrz a to při 
panském dvoře, kde se dosud říká »Na tvrzi«, která zašla r. 1558. R. 1226 
měl ves v držení Svatoslav z Heřmanic; potom drželi ves proslulí páni ze 
Švabenic. Po nich byli na Heřmanicích různí páni, až je r. 1506 Jan Kostka 
z Postupic koupil a připojil k panství litamyšlskému; r. 1547 byly Heřma- 
nice přivtěleny k Brandýsu, ale r. 1652 zase připojeny k Litomyšli. V 17. 
století klesly Heřmanice na ves. Kostel sv. Jakuba St. uvádí se r. 1350; 
od r. 1677 filiální k Brandýsu n. Orl., od r. 1740 je farním. Nynější budova 
vystavěna byla r. 1547 a přestavěna v 1. 1720 — 1733. Na západní straně 
kostela přiléhá věž z pozdní doby gotické. Vnitřní zařízení barokní; na 
oltáři sochy sv. Petra a Pavla a obraz sv. Jakuba, malovaný r. 1870 J. 
Umlauíem v Kyšperku. 

Na vých. leží malá osada Borová na Labičce, která protéká nej- 
lidnatější ves na okrese Sloupnici Horní a Dolní (2849 obyv.), 
dlouhou na 2 hodiny cesty. Výstavné statky i chalupy s pěknými štíty a 
lomenicemi s nápisy rozkládají se po obou stranách potoka. Ves obdr- 
žela jméno své po potoku Slúpnice, vyskytujícím se roku 1167. Roku ■ 
1292 byla darována ves klášteru zbraslavskému; potom patřila i její 
části jen různým pánům. Kostel sv. Mikuláše uváděn je již 1350 jako 
filiální k Litomyšli, od roku 1669 k Cerekvici, od roku 1711 je farní. 
Budova kostelní, r. 1712 obnovená, je prostá, obdélníková s kněžištěm v 
základě gotickým a sakristií r. 1740 přistavěnou. Místnost k severní straně 



271 - 



kněžiště přiléhající zdá se býti původním románským kostelíkem; jižní zeď 
místnosti je gotická s gotickým vchodem se znakem města Litomyšle. Na 
jihu od kostela stojí kamenná zvonice z r. 1807. Nedaleko fara s mansardou. 
Dole katolický klášter se školou klášterní pro dívky (školských sester), 
germanisující v úplně české krajině. Dále již v Dolní Sloupnici jest 
evangelická fara s modlitebnou z roku 1793, a roku 1895 obnovenou. 
Druhý »sbor« evangelický je v nedalekém Džbánově, z novější 
doby. Na sev. odtud leží rovněž většinou evangelické obce J e h n ě d í, 
nejsev. místo okresu, přip. r. 1292. K němu patří osada Hrádek, mající 
jméno po hrádku, který stával pod lesem Štítkou; v 15. stol. Hrádek 




Z Toule 



,-ých Maštalí 



spustí a nazývá se také od toho Pustý. Nyní je majetkem osady města 
Litomyšle. Na západ od Džbánova leží pěkná ves Voděrady, která se 
připomíná rovněž r. 1292. 

Z Horní Sloupnice přijdeme směrem jižním do pokročilé obce V 1 č- 
kova, Zhoře a v údolí pod Ptačím lesem malebně rozložené S v i n n é. 
Odtud po silnici do Člupku, kde stávala tvrz vladyků ze Člupku, později 
Kostků z Pastupic. Směrem k Vlčkovu jest samota P u d i 1 k a, roku 
1Ó97 založená. V údolí končinského potoka leží stará a výstavná ves 
Němčice. z níž přes stráň Kalousku je půl hodinky do Litomyšle. V 
Němčících se narodil r. 1817 malíř Ant. Dvořák, učitel Julia Mařáka a 
B. Smetany v malbě. 

Tím jsme prohlédli celý okres litomyšlský. 

Měl-li by býti obraz Litomyšle a Litomyšlska úplný, musily by zde 
nutně býti stati — a to dosti obsáhlé — o Litomyšli literární, divadelní, 



- 272 - 

hudební a pěvecké, o významu městské veřejné knihovny na kulturní 
úroveň města i venkova, o činnosti jednotlivých spolků, zejména Besedy, 
Vzděl. sboru, akad. spolku Smetana a Sokola, o činnosti odborů obranných 
jednot vůbec a o práci menšinové na okrese zvlášf ald.; byly by to ka- 
pitoly bohaté a zajímavé, bohužel, že není možno ani ve formě stručné 
zařadit je do rámce tohoto popisu. Než přece aspoň několika slovy zmí- 
níme se o některých těch stránkách. 

Poznali jsme, že Litomyšl s okolím tvoří obraz dějin českých v ma- 
lém, ba že Litomyšl byla i v jedné době nejvýznamnějším městem po 
Praze a dlouho si své význačné místo mezi městy českými zachovala. 
Hlavní příčinou toho bylo z počátku biskupství, později Jednota Bratrská 
se svojí knihtiskárnou, doba protíreformační, uvedení Piaristů do Lito- 
myšle a založení gymnasia, k němuž později připojena byla filosofie. Jen 
za těchto podmínek si vysvětlíme, že i v literatuře zaujímá Litomyšl 
přední místo, že může se vykázati tak velikou řadou literátů, kteří v ní 
žili, působili aneb s ní do styků přišli, a hlavně řadou literátů vlastních, 
domácích; jen tak si vysvětlíme, že dává podněty literární dosud. (Více 
o tom viz v či. Dr. J. Pátý: > Literární Litomyšl« v Litom. čísle > Samostat- 
nosti ze dne 20. října 1912.) A jako v literatuře získala si Litomyšl zvučné 
jméno i v hudbě, zpěvu a divadle. Divadelní hry připomínají se zde již na 
počátku 18. století. Česky hraje se teprve od r. 1835. Od té doby divadlo 
úsilně a se zdarem se pěstuje tak, že je možno r. 1905 otevříti samostatnou 
budovu divadelní a Litomyšl stává se členem sdruž, měst východočeských, 
vydržujících si stálou divadelní společnost. S divadlem jde ruku v ruce 
produkce hudební a pěvecká, která hlavní svůj počátek má v r. 1862, kdy 
byl založen >:Vlastimil«. Jeho hlavní zásluhou bylo vypravení několika 
oper s velikým orchestrem. 

Ze skrovných počátků vyrostla městská veřejná knihovna v moc- 
ného činitele v duchovních potřebách města a okresu; při svém založení 
r. 1891 čítala 700 svazků, dnes má přes 25.000; je tedy největší venkovskou 
knihovnou v Čechách. 

Jinak se jeví kulturní a společenský ruch v čilé akci přednáškové a 
v pořádání uměleckých výstav (zejména Beseda a Smetana). Soustavnější 
kulturní práce ve městě a zejména na okrese je úkolem Vzdělávacího 
Sboru, který ji s radostí a se zdarem koná, nečekaje na popudy z ústředí. 

Tolik aspoň o nejdůležitějších složkách kulturního života v Litomyšli. 



DR. FRANT. PÁTÁ: 

VYSOKOMÝTSKO. 

Na severozápadě hraničí s okresem litomyšlským soudní okres 
Vysckomýtský. 

Zeměpisná poloha okresu (mezi 33" 38' a 34" 1' zem. délky od Ferra 
a 49 fi 50' a 50" 5' zem. šířky) jest velmi výhodná, neboť skoro celý okres 
náleží již do oblasti východočeské nížiny, takže jen v části jižní rozkládá 
se pahorkatina, zasahující sem z okresů skutečského a litomyšlského, 
známé nám již skály Toulovcovy. 

Geologicky náleží okres vysokomýtský hlavně útvaru křídovému, z 
něhož nejvíce zastoupeny jsou vrstvy Jizerské. Nejvyšší místa jsou v jižní 
části okresu: mezi Leštinou a Podhořany (493 m), nad Libecinou (487 m), 
u Javorníku (466 m), u Zádolí (451 m), na Farářství u Střemošic (445 m), 
Nové Hrady (444 m), nad Haberskou pilou (436 m) a j. 

Středem okresu protéká řeka Loučná, přicházející z okresu litomyšl- 
ského, která u Mýta rozlévá se v několik ramen a pohání zde četné 
mlýny. Za mlýnem Sárovcem přibírá z pravé strany Labičský potok, se- 
sílený u Tisové Labuťkou. U mlýna Jankelce vlévá se do Loučné potok 
Betlémský, vytékající z rybníka nad Vorlavem a z rybníka Loučného; v 
Mýtě samém přibírá s levé strany potok Nejzbach, přitékající z lesů kní- 
řovských. Jižní hranice okresu tvoří Novohradka-Olšinka, tekoucí krás- 
ným údolím od Nových Hradů směrem severozápadním k Luži a Chrousto- 
vicům, za nimiž opouští okres a vlévá se před Hastovicemi do Chrudimky. 

Třetí řekou jest Tichá Orlice, která protéká sev. vých. část okresu, 
od Brandýsa k Chocni směrem západním, od Chocně k Borohrádku severo- 
západním. 

Půda je zde úrodná, podnebí mnohem příznivější než na Litomyšlsku, 
zejména v části severozápadní. Lesy příjemnou svou zelení osvěžují celý 
kraj, zejména ohromný komplex lesů je na severu, kde vyplňují cíp okresu 
mezi řekou Orlicí a západní hranicí. 

Po stránce národopisné souhlasí Vysokomýtsko až na jednotlivosti 
s Litomyšlskem: vyskytují se zde tytéž lidové stavby; velká část okresu 



- 274 - 




\v*wr» 




nosila kroj litomyšlský, západní a se- 
verní obce kroj středočeský, mezi ni- 
miž bylo několik obcí, zejména na 
severu, s krojem přechodním z lito- 
myšlského do středočeského. Kroj 
lidový na Vysokomýtsku ještě dříve 
mizel než na Litomyšlsku. 

Ačkoliv má okres několik měst, 
přece hlavním střediskem jeho je 
král. věnné město 

Vysoké Mýto. 
Rozkládá se na mírné vyvýšenině 
(287 m), pod kterou na východě ply- 
ne potok Nejzbach, na sev. řeka 
Loučná. 

Dělí se na několik částí a to město 
vnitřní, k němuž přiléhají na sez. záp. 
předměstí Pražské, na sev. Choceň- 
ské a na jih. vých. Litomyšlské. Kro- 
mě toho patří k politické obci několik 
okolních dědin a samot: Šňakov dvůr 
a mlýn, Vrchy; ve Slatině č. 137, Na 
Plese, Na Vinicích, Derflík, Pekárka, 
Bžundov, Na Krétě, Harta, Dráby, Oklikov, Limperka a mlýny na Louč- 
né: Visnarov, Jangelec, Valcha jirchařský mlýn, Sárovec, Spálenec a 
Valcha soukennický mlýn. 

Město je sídlem okresního hejtmanství, okresního soudu, hlavního 
berního úřadu a berního referátu, poštovního, telegrafního a telefonního 
úřadu, oddělení finanční stráže, cejchovního úřadu a c. k. evidence ka- 
tastru daně pozemkové. Město má vojenskou posádku, jest sídlem c. a k. 
okres, doplňovacího velitelství 98. pěš. pluku, jehož čtvrtý prapor je ubyto- 
ván v městských kasárnách; dále c. k. okres, doplňov. velitelství 30. pěš. 
pluku zeměbrany, jehož pluk bydlí rovněž v městských kasárnách, a ko- 
nečně c. k. okres, doplň, velitelství 2. zeměbran. pluku hulánského. Ka- 
sárna pěší zeměbrany jsou u nádraží a v polích na jih od města; kasárna 
hulánská a pěš. pluku č. 98 u zastávky na předměstí Litomyšlském. 

O napsání dějin města pokoušeli se mnozí, nejlepší jsou práce: A. V. 
Šembery: Vysoké Mýto v Čechách, vydané r. 1845, a H. Jirečka: Král. 
věnné město Vysoké Mýto z r. 1884. Úplného pragmatického zpraco- 
vání dějin Vys. Mýto dosud nemá. Stručný přehled dějin města napsal Dr. 
Zdeněk Wirth, který neváháme pro jeho stručnost a přehlednost skoro 
úplnr" podati. 



Pražská brána ve Vysokém Mýtě. 



- 275 - 



Vys. Mýto je založeno z rozkazu, opevněno z rozkazu, zaiidněno při- 
vedenými lidmi. Nebuduje je láska domácích, již z malého počátku vy- 
pracují se k větší osadě a dle vzorů jiných zabezpečí si ji a zavedou v ní 
řád vlastní. 

Stará osada, t. ř. Staré Mýto, jež stávalo snad zde, snad dále k jiho- 
východu, ač připomíná se s kostelem sv. Mikuláše a mlýnem až do husit- 
ských válek, nebyla ani uznána hodná ohledů. Král Otakar někdy před 
r. 1264 poručil německými kolonisty osaditi zde místo, nadal je ihned ji- 
stými právy a brzy povýšil i na město (snad r. 1264) pod svou ochranou, 
se všemi výsadami z toho plynoucími. Nedlouho na to novou listinou po- 
roučí pravidelné opevnění města, aby bylo schopno tuhé obrany. Ke krytí 
výloh osvobozeni občané od placení daní na dvě léta. Vzorem byly hradby 
král. města Kolína nad Lab. 

Tak vzniká město na hlučné stezce z Prahy do Olomouce, mocný 
soupeř okolních hradů, od počátku 14. století i sídlo zemských úředníků. 
Jeho občané mluví jazykem německým, spravují se právem Magdebur- 
ským, požívají plných užitků z práva mílového, vybírají clo, konají trhy, 
r. 1285 od Václava II. dostávají nová 
privilegia. Město kvapem roste a o- 
pevňuje se na vlastní náklad již dvo- 
jitými hradbami s mohutnými věže- 
mi, ztuženými ještě náspy a příko- 
pem. Před hradbami na třech stra- 
nách vznikají předměstí. Své společ- 
né záležitosti vyřizuje na radnici, o 
níž později se sice mluví, ale nazývá 
se již »rathúsem starým«. Nákladem 
občanů vystavěny brzo kostely Všech 
Svatých a sv. Vavřince, kláštery 
Františkánů — Minoritu s kostelem sv. 
Petra a Pavla a klarisek. 

Počátkem 14. stol. nastává přerod. 
Uprostřed českého kraje, uprostřed 
závistných zemanů a pánů, závislé 
často na českých sousedech a při- 
nuceno vzrůstajícím sebevědomím 
národním, mění se obyvatelstvo po- 
malu, ale přece. Čeští občané zaku- 
pují se v městě, počeštění města ro- 
ste. K tomu přispívají i politické po- 
měry v zemi: r. 1307 stává se první 
počátek věnností města české králo- 
vé Rejčce a r. 1309 složen slib Mýt- n „,, , . ., ., , 

... . ,t i Průhled Litomyslskou branou 

ských do rukou králové v Hradci ve Vys. Mýtě. 




- 276 - 

po ukončených nepokojích mezi Jindřichem Korutanským a Fried- 
richem. 

Karel IV. dal je spolu s jinými městy r. 1363 rovněž věnem své choti 
Alžbětě, což vyneslo městu mnohou výhodu praktickou, zejména volný 
odkaz majetku, skladiště zbraní pro 300 oděnců a později (r. 1395) i vo- 
jenskou posádku zemskou. O zřízení církevním dovídáme se mnoho při 
zakládání biskupství litomyšlského, jemuž přidělen byl také rozlehlý dě- 
kanát vysokomýtský s 39 obcemi a mnoha kostely. 

Klidný další vývoj města byl náhle přetržen r. 1421, ale město obro- 
zeno jím vniterně v ohledu mravním i národním a později pokračuje i 
dále v pokroku hmotném. Spolčení Pražané i Táboři vykonali tento čin 
na svém pochodu do východních Čech, aby přiměli krajany k přijetí 
artikulů pražských. Slabý odpor mužstva zlomen a rozzuření Táboři za- 
pálili město; shořel klášter s kostelem, mniši utekli, ale občané ochotně 
přijali artikule a poddali se Pražanům, v jichž jméně do r. 1425 vládl 
Diviš Bořek z Miletínka; po smrti Žižkově Sirotci osvojili si město, za- 
veď.i vojenské zřízení a postavili je pod velitelství hejtmana Blažka. 

Sirotci drželi město do bitvy u Lipan r. 1434. Po smíru v Jihlavě 
(r. 1436) ujímá se Zikmund i věnných měst, i Mýta, a rok na lo potvrzuje 
mu dosavadní privilegia, uděluje právo hrdelní na 6 mil kolem, dává nové 
trhy a stanoví užitky z mýta. Klidné doby se vrátily, město utrakvistické 
žije dále a zažije i blahých dob Jiřího krále i Vladislava. Jen jedna událost 
neblahá porušila tehdy na čas spokojený život měšťanstva: ohromný po- 
žár r. 1461, kdy lehlo popelem celkem 133 domů ve městě, brány i kostel, 
ale město brzy se vzpamatovalo z této pohromy. 

Bohaté a dosti mocné ve svém okruhu vchází Vys. Mýto do 16. stol., 
tohoto údobí, patřícího po výtce městům a měšfanům. Jen jediná poli- 
tická nehoda stihá je, pokuta, uložená Ferdinandem I. za odboj r. 1547; 
zrušena jim četná privilegia, uložena pokuta 2000 kop a daň z piva a do- 
sazen jako státní orgán císařský rychtář. Přes to město dosahuje vrcholu 
v bohatství a nabývá vlivu i na poměry v zemi. Z památek zachovaných 
z pol. 16. stol. vynikají dosti jasně poměry tehdejší, náboženské, politické 
i kulturní. 

Stav řemeslnický převládl počtem, nabyl stejného práva a cti jako 
páni v městě, dostal se k městské správě, naplnil čestné funkce, kostel i 
radnici. Celé město se krášlí, zahlazují se stopy požárů, dosti četných v 
těch dobách, vzniká nová radnice (1536), dostavuje se kostel s pyšnými 
věžemi (kolem r. 1550) a na nově založeném hřbitově staví mistr Blažej 
z Litomyšle kostel sv. Trojice (1553). Mění se i domy měšťanské, jak nám 
ukazuje podle staršího obrazu malovaný pohled na město na oltáři kostela 
hřbitovního (nyní v museu): domy na náměstí s vysokými štíty rozkošných 
silhcuet, se strmými střechami sedlovými, s podloubím pěkně klenutým, 



- 277 - 




Část náměstí s Pražskou branou 
Vysokém Mýte 



úzké do předu, ale hluboké na zad, 
otevřené krámy a průjezdy, za nimi 
zahrady, kolem věnec dvojitých hra- 
deb, z nichž vynikají věže se strmými 
střechami, šindelem krytými, s ocho- 
zy pro hlásné, s branami zavřenými 
mříží, a nade vším strmící věže ko- 
stelní, pokryté cibulovitými báněmi 
s dvojí lucernou. Předměstí jsou však 
dosud neuspořádána, ulice bez 
dlažby. 

Zřízení obecní trvá podle dřívěj- 
šího vzoru dále, 12 konšelů spravuje 
obec právem staroměstským, od r. 
1569 pak všeobecně zavedenými prá- 
vy městskými Koldína ze Všehrd. 
Obec kupuje domy ve městě i dvory, 
vkládá je do desk zemských a vyko- 
nává práva vrchnosti na těchto stat- 
cích. Je tím ve výhodě proti Lito- 
myšli, která obklopena je panstvím cizím. Vedle radnice je důležitým 
činitelem škola a kostel, v němž vládli děkanové pod obojí, podřízení kon- 
sistoři pražské. Čeští Bratři neměli nikdy v Mýtě svého sboru. 

Hlavní ráz však životu společenskému vtiskují cechy, které svými 
právy, jměním a pravomocí spolčují řemeslnictvo pevněji než každá jiná 
instituce. 

Spokojený život ohrazeného města trval do samé války třicetileté. 
I Mýto zachvacuje mocný proud odboje; občané strojí se k válce, kupují 
prach, dávají spravovati mosty, brány, hradby, čistí příkopy, najímají 
poslušně podle rozkazů stavů potřebný počet vojska a je azbrojují. Avšak 
konec dostavuje se záhy. Pověst o bitvě bělohorské (8. listopadu 1620) 
došla do Mýta až v polovici měsíce, pak projel městem prchající Thurn, 
trousili se najatí vojáci, až konečně dostavili se přísní komisaři Ferdi- 
nanda II. s jízdní eskortou. Nastal zmatek; občané se bez odporu poddá- 
vají a zaplatí 500 kop a půjčku 1081 kop. Vedle toho uložena později nová 
pokuta za rebelii a zabrány statky, které později, r. 1628, obci zase 
vráceny. 

Město trpí strašně náklady, pokutami, drancováním a loupením; k 
tomu přistoupily neúroda a úžasná drahota. R. 1625 začala i poroba du- 
ševní: protireformace za assistence vojenské a péčí rady arciknížecího 
Leop. Hanse Adolfa Wolffstierna. Sousedé odešli; málo zbylých poddalo 
se vůli kněží. 



278 - 



Ani vpádu Švédu nebylo město ušetřeno; přišli r. 1639, vybrali vý- 
palné, vydrancovali kostel. Za ten čas spustlo město hrozně, rány hojí 
celých 50 let následujících. Moci a vlivu všude zmocňuje se kněžstvo, což 
trvá až do dob Josefínských. Opravy Josefínské jsou začátkem osvo- 
bozeni dnešního. 

Město však stihají stálé rány: r. 1714-15 mor, 1742 pruské vojsko 
Friedrichovo táhne městem, ke konci století 18. a na zač. 19. tahy vojsk 
francouzských a ruských i domácích v letech 1799-1815. 

Co nezničila vojska, dodělávají četné požáry, z nichž největší jsou 
r. 1700, kdy požár strávil 180 domů, brány, radnice, pivovar, a 1774, 
kdy za obět padá kostel, 238 domů a 39 stodol s obilím, další pak jsou 
r. 1816 a 3863. 




Náměstí krále Otakara ve Vysokém Mýtě. 



V 19. stol. jde pokrok již kroky mílovými; městu začíná být těsno v 
hradbách, boří je po částech, uvolňuje brány, staví silnice, dláždí ulice, 
zřizuje hasičský sbor, chodníky, kašny, kamenné mosty. 

Červánky politického života a svobody duševní nacházejí město již 
trochu připraveno. Prohlášením ústavy (20. března 1848) propuká ho- 
rečka mladých a novopečených vlastenců, která brzy přechází a s ní 
zaniká národní garda. R. 1849 dějí se přípravy k nové organisaci politi- 
ckých a soudních úřadů na místě patrimoniálních a do Mýta proponuje 
se vložení soudu okresního a krajského, který však již r. 1854 přeložen 
do Chrudimě, a úřadu podkrajského. 

Zvláštního rázu dostalo se městu tím, že tu postaveno v posledních 
letech mnoho budov vojenských. Také školství věnována veliká péče. 
Hned po r. 1848 byl tu učiněn pokus s denním průmyslovým vyučováním 
pckračovacím, r. 1855 založena nižší reálka, jejíž místo r. 1879 zaujalo 
gymnasium, původně městské a r. 1895 sestátněné; r. 1903 otevřena rol- 
nicko-lukařská škola; pak jest tu měšťanská škola pro chlapce a dívky, 



- 279 - 

pro niž r. 1905 postavena na někdejším hřbitově nová budova, v níž jest 
umístěna též pokračovací škola průmyslová, chlapecká i dívčí. R. 1873 
postavena nemocnice, 1869 cukrovar, 1902 tělocvična,- 1909 zavedena 
elektřina. 

Prohlédněme si město a jeho památky! Disposice vnitřního města v 
hradbách byla pravidelná jako v jiných městech, založených králem Ota- 
karem; bylo stavěno podle systematického plánu, který v hlavních rysech 
se shoduje s plánem starořímského opevněného tábora: ze čtyřhranného 
náměstí vybíhají v koutech a středu všech stran ulice, ústící do ulic podél 
hradeb, souběžných se stranami náměstí. 

Hlavní nádraží lokální dráhy Choceň — Litomyšl leží na záp. straně 
města, na Pražském předměstí, jehož hlavní tepnou je Vratislavská a 
Pražská třída. Hned u nádraží v právo jsou kasárny zeměbran. pluku 
č. 30, za ním měšťanský pivovar, vystavěný 1900; dále okresní nemoc- 
nice z r. 1871; od nemocnice k severu u silnice k Zámrsku leží cihelny 
Tomáškova a spolková, a akciový cukrovar, zřízený r. 1869. 

V Pražské třídě upoutá naši pozornost zájezdní hostinec »U bílého 
beránka«, jehož výrazná silhouetta, s mansardovou střechou a nízkým 
podloubím (z r. 1775) upamatuje nás na zašlou slávu bývalých zájezd- 
ních hospod. Dům je určen nyní k zboření a ustoupí v regulační čáru. Od 
hotelu Koláškova naskýtá se pěkný průhled ulicí Hálkovou na sady 
Rudolfovy, zal. 1883, a za elektrárnou na hříště, zřízené pro školní 
mládež místním spolkem, v pozadí pak zdvihá se půvabné návrší »P 1 e - 
s u«. Naproti jsou pěkně položené sady Havlíčkovy, na bývalých 
valech městských až k sirotčinci (zříz. r. 1900). 

Vstup do vnitřního města tvoří Pražská brána (31 m vysoká), 
z dob založení města. Po stranách brány lomené klenuté stojí hlavní věž 
a menší vížka, nyní bez oken. Úprava zdí, oken, celé páté patro hlavní 
věže a střechy jsou moderní po opravách v 1. 1882-83 podle plánů F. Schmo- 
ranze. Ve věži umístěno je částečně městské museum. Jsou tu 
roucha a nádoby bohoslužebné, sbírka závěsů, klepadel a kování, zámků 
ze XVII. a XVIII. stol., sbírka zbraní, nádob, konvic, pečetí a pečetidel 
městských i cechovních, sbírka mincí, cechovní pokladnice, sbírka skla a 
keramiky od konce 16. stol., formy perníkářské, kachle; dále obrazy sva- 
tých i portraity měšťanů z konce XVIII. stol., fotografie jednotlivých budov, 
krojů atd., listiny a dokumenty cechovní, paměti sousedů Vysokomýtských. 

Ve sbírce praehist. jsou nálezy z okolí Vys. Mýta. V přízemí věže jest 
lapidárium. 

S věže jest krásný pohled na město a daleké okolí. K bráně při- 
stavěna jest moderně gotická střelnice městských ostrostřelců, vy- 
stavěná r. 1900 podle návrhu arch. J. Podhajského stavitelem Jos. Draho- 
šem. V zahradním sále jejím jest sbírka zajímavých pohledů na město a 



- 280 - 

genrú na terčích od poč. 19. stol. Průčelí její jest ozdobeno freskami Lad. 
Nováka. 

Za branou vede k náměstí ulice Palackého. Za ní na leva ulicí Fúgne- 
rovou přijdeme na malé náměstí Tyršovo, kde stojí sokolovna, vy- 
stavěná v 1. 1901-2 moderním slohem s vlivy české renaissance. Před ní 
uprostřed náměstí poprsí Tyršovo od sochaře Vocelky. Z její zahrady 
otvírá se pěkný pohled do údolí Loučné až k Zámrsku, na Ples, Limperky 
i Vinice 

U Sokolovny stojí zbytek opevnění městského: bašta t. ř. klá- 
šterská se třemi střílnami v druhém patře, r. 1862 opravená a druhá 
bašta, která r. 1768 byla proměněna ve vodárnu. Stojí v sev.-záp. rohu 
hradeb, v nichž r. 1700 byla u ní prolomena fortna k řece. 




Náměstí krále Otakara ve Vysokém Mýtě. 

Na místě dnešní Sokolovny stával klášter Klarissek, založený s mě- 
stem ve XIII. stol. (poprvé přip. 1347). Roku 1421 vypálen a pobořen zá- 
roveň s klášterem Minoritu; během 16. a 17. stol. zanikly zbytky, jen 
jméno »Na klášteře« zůstalo. 

Z Tyršova náměstí vrátíme se ulicí Barákovou do náměstí. 

Hlavní náměstí krále Otakara jest pravidelné a rozlehlé, v 
19. stol. zvětšené ještě odbouráním podloubí. R. 1858 upraveno a chod- 
níky ovroubeno. Uprostřed v hustém dvojitém věnci mohutných kaštanů 
stojí statue P. Marie z pískovce (asi 14 m vys.), postavená na pa- 
mátku míru Rastadtského (r. 1714) a pominutí moru (1715). Dole na rozích 
stojí sochy sv. Josefa, Jana Nep., Vavřince a Floriana. 

Domy kolem náměstí, druhdy s vysokými štíty, sedlovými střechami 
a podloubími, pozbyly až na malé výjimky svého starobylého rázu. Nej- 
výraznější facadu rokokovou zachoval si dům č. 24., v základech ze XVI. 
stol., opraven byl slohově r. 1901. Barokních a empirových facad najdeme 
ještě několik na náměstí, v ulicích i na předměstích; zde není třeba je 



281 - 




I f '■' MÍíi 



vypočítávati. Dům č. 28. má gotický, pískovcový portál z XV. stol.; v prů- 
jezde domu č. 53, zazděn pravoúhlý portál renaissanční z pískovce ze 
XVI. století. 

Z ostatních budov na náměstí vynikají: Radnice, býv. Panský 
dům, vystavěná roku 1536, několikrát vyhořela a byla přestavována; 
z původní budovy jest v zadní částí průjezdu polokruhový oblouk pozdně 
gotický, vedle částečně zazděný portálek pískovcový. Průčelí budovy je 
barokní z XVII. stol. o dvou štítech. Nad vchodem v pískovcovém rámu 
trojlaločný štít se lvem. Nad ním nápis: Letha Panie M. CCCCC. XXXVI. 
V radnici uložen jest archiv; nejstarší kniha městská je Bílá úzká 
(Manuále) z r. 1423-63., dále pamětní knihy, pečetidla atd. 

Okresní soud je 
bývalá stará radnice, 
která se poprvé připo- 
míná za válek husit- 
ských, kdy asi po vypá- 
lení města Husity r. 1421 
byla vystavěna. Starý 
stav nejvíce porušen 
přestavbou v 1. 1827-28, 
nepatrné zbytky ozdob 
kamenických zachová- 
ny v průjezde: dva kra- 
korce, několik římsovi- 
tých konsol a j., vše z 
2. pol. XV. stol. 

Okresní dům, vy- 
stavěný v české renais- 
sanci podle plánů AI. 

Turka stavitelem Č. Stánkem v 1.1901-2. V zasedacím sále v lunettách 
stropu jsou fresky J. Doubka, představující historické výjevy, vížící se k 
okresu. 

Záložna (zal. r. 1864) vystavěná r. 1875-76 podle plánů Lad. Hellera 
od Linharta z Prahy a J. Drtiny z Vys. Mýta. 

Náměstí protíná diagonálně císařská silnice, vedoucí k Litomyšli. Na 
nároží, kde opouští silnice náměstí, vstupujíc do ulice Tůmovy, stojí budova 
okres, hejtmanství, z bývalých kasáren městských J. Drahošem 
adaptovaná a vedle ní budova s provisorně umístěnými sbírkami 
měst. musea, zejména archiválií, obrazů, plastických prací, národopisu 
a agrárního oddělení. 

Po prohlídce náměstí odbočíme ulicí Špitálskou kolem chudo- 
bince (založeného v městě již r. 1435) na tiché náměstí kostelní, kde 
stojí školy městské, gymnasium a kostel. 




Z náměstí krále Otakara ve Vysokém Mýtě. 



— 282 — 



Naši pozornost především vzbudí veliká stavba děkanského chrámu 
sv. Vavřince. 

Byl založen asi zároveň s městem buď na konci stol. XIII. nebo na 
počátku XIV., během jehož polovice byl velice nádherně vystavěn, nač 
ještě staré zbytky poukazují; o jeho původní podobě neví se docela nic. 
První zmínka o něm jakožto kostele farním děje se r. 1349 při založení 
biskupství litomyšlského. Zasvěcen byl sv. Vavřinci snad podle kostelů 
v Merseburce a Norimberce, kdež zvláště veliký kostel sv. Vavřince za 
císaře Karla dostavěný a nad hlavními dveřmi obrazem českého lva a mo- 
ravské orlice ozdobený připomíná též stavbu kostela Mýtského. 

Tento původní kostel úplně vyhořel r. 1461 a zbyla jen jižní věž a část 
přilehlé lodi jižní s portálkem. Po požáru počalo se budovati na novém 
chrámu, při čemž stavitel užil motivů stavby původní, a skončeno asi ko- 
lem r. 1550. Ale četné požáry jej ničí, zejména v r. 1774, takže přes všechny 
opravy zůstává chatrný až do úplné restaurace, prováděné od r. 1875 arch. 
Fr. Schmcranzem ( do 1892), Jos. Mockrem (1892—98) a Frant. Podhaj- 
ským (od 1899). Restaurace nebyla však provedena všude podle původních 
motivů, zejména na západním průčelí. 

Chrám vystavěn byl u samé zdi hradební na nejvyšším místě v jiho- 
západním koutě města. Jest to orientovaná trojlodní budova gotická s 
dvěma věžemi o pěti patrech v západním průčelí, připojenými na boční 
lodi. K jižní straně kněžiště přiléhá sakristie, k severní straně pak vrtulové 
schodiště; na severní loď přiléhá předsíň a kaple sv. Jana Křtitele, 
zvaná Fabriciusovská. 

Zevnějšek chrámu jest prostý; pod 
okny vine se silně sešikmená římsa; mezi- 
okní jsou opatřena opěráky, jejichž vr- 
choly jsou skoseny a ozdobeny lomenička- 
mi s křížovou kytkou nebo fialami. Z pů- 
vodních chrličů zachovány jen dva, ostat- 
ní jsou nové. 

Vnitřek chrámu jest velice světlý, pů- 
sobí neobyčejně příznivě svou výškou 
(21 30 m) a přesně provedenou kameni- 
ckou prací, z níž zasluhují povšimnutí kon- 
soly a baldachýny v lodích, klenby a pilíře. 
Hlavní oltář byl koupen za 1000 zl. r. 
1787 ze zrušeného kláštera v Sedlci, když 
bývalý r. 1774 shořel. Jest asi 20 m vyso- 
ký. Po stranách stojí sochy církevních uči- 
telů v nadživotní velikosti, nad nimi na 
zdi upevněni andělé, nesoucí kartuše s ná- 
pisy. Byl opraven a znovu postaven v 1. 
Stará zvonice ve Vysokém Mýtě. 1900 — 1911. 




- 283 — 



Nádherný oltářní obraz (6 85 m vysoký, 3 m široký) Petra Jana 
Brandla z r. 1728, snad největší dílo jeho, představuje Nanebevzetí Panny 
Marie. Pochází rovněž z kláštera sedleckého. Obraz byl z několikerého 
přelakování očištěn a rentoilován Karlem Štapfrem v 1. 1900 — 1901. 

Ze Sedlce jest též oltář sv. Antonína Pad.; druhý oltář, sv. Kříže, 
byl r. 1768 zhotoven v Praze nákladem A. Hanuše. Kromě toho jsou zde 
zajímavé barckní sošky, pěkné svícny, církevní nádoby, gotická křtitel- 
nice cínová z r. 1499 od Ondřeje Ptáčka, náhrobky pod kruchtou za- 
zděné. Na věžích jsou zvony z r. 1752, 1466, 1530, 1689 a 1543, které na 
ně po opravě r. 1899 byly přeneseny ze zvonice, jihovýchodně od 
kostela stojící. Tato vy- 
stavěna byla pro zvony 
v 1. 1583—85, druhé 
patro její pro menší 
zvony r. 1720. Několi- 
kráte vyhořela. Do zdi 
její byly zazděny pla- 
stiky z děkanského ko- 
stela. Zvonů již v ní 
není. 

V sousedství je bu- 
dova děkanství, v 
němž je sbírka portrai- 
tů děkanů (nejstarší z 
r. 1666), v archivu listi- 
ny a knihy od XVII. stol. 
Na západ od kostela, 
kde bylo dříve staré dě- 
kanství, stojí c. k. v y š- 
ší gymnasium, vy- 
stavěné v r. 1800—82 

podle plánů Sat. Hellera stavitelem Jos. Drahošem z Vys. Mýta. S ním 
spojena jest budova obecné školy chlapecké se zahradou. 

Jižní stranu kostelního náměstí tvoří novogotická dívčí škola 
měšťanská, jež byla r. 1854 původně vystavěna pro reálku, později 
zrušenou. Za ní rozsáhlá zahrada. 

Na sev. straně náměstí proti předsíni chrámové jest m ě š ť. chudo- 
binec, mezi ulicemi Andělskou a Kar. Světlé. V této jest v č. 196. umí- 
stěna veřejná čítárna. 

Od děkanství jest pěkný průhled do náměstí ulicí Boženy Němcové. 
Ulicí Ros. Smutkové, v níž jest ústav R. Smutkové (č. 174), přijdeme do 
ulice Tůmovy, již v právo uzavírá dvojvěží Litomyšlské brány, jež 
byla stejně stavěna s Pražskou. Po požáru r. 1829 byla menší věž zbou- 




Litomyšlská brána ve Vysokém Mýtě. 



- 284 - 




Litomyšlská brána ve Vysokém Mýtě. 



rána, z větší asi čtvrtina; od úplného 
zboření bylo upuštěno pro tvrdost 
materiálu. Oprava její byla provedena 
pak v 1. 1864 — 67, ale původní výše 
již nenabyla. Znovu opravena r. 1900, 
r. 1901 namalován na ni obraz sv. 
Jiří podle kresby M. Aleše. Malou 
věží prolomen r. 1910 průchod pro 
chodce podle návrhu arch. B. Dvo- 
řáka. 

Za branou octneme se již na L i- 
tomyšlském předměstí. V 
levo vede vchod do Jungmanno- 
vých sadů, založených r. 1872 na 
bývalých valech a parkánech měst- 
ských a rozšířených v nedávné době 
o zrušený starý hřbitov, býva- 
lou »Kněžskou zahradu*. V sadech za- 
chovány zbytky městského opevnění 
s polokruhovými baštami a v přileh- 
lých zahradách je zřejmý ještě pů- 
vodní profil systému hradebního (násep, příkop, parkán) a zbytky vnitřní 
zdi většinou ovšem jíž na polovic výšky snesené. 

Uprostřed bývalého hřbitova stojí kostel sv. Trojice, 
vystavěný r. 1543 od mistra Blažeje z Litomyšle, jak praví nápis na pís- 
kovcové desce, nyní v městském museu uložené. 

Jest to jednoduchá stavba jednalodní, jejíž kněžiště je z posledního 
období gotiky, loď r. 1592 zdloužena a později zbarokována. Ke kněžišti 
na jihu přiléhá barokní sakristie. Zevnějšek kostela byl neúhledný, teprve 
r. 1908 byl celý kostel opraven ve formách česko-renaissančních (štíty) 
podle návrhů arch. B. Dvořáka z. Pardubic. Ze zařízení uvnitř vynikají 
barokní oltáře a některé náhrobky, zapuštěné v dlažbě i venku do zdi. 
Hlavní oltář má nyní nový obraz od faráře B. Neumanna. Starý obraz pů- 
vodní jest nyní v městském museu. Představuje sv. Trojici, pod níž jsou se- 
skupení sv. Vavřinec, Mikuláš, Václav a P. Maria, níže pak dva andělé, ne- 
soucí znak městský. Nejspodněji namalován nejstarší obraz Vys. Mýta z r. 
1745. Na východ od kostela sv. Trojice vystavěna ohromná budova mě- 
šťanských škol. Odtud je pěkný pohled na domky v údolí Nejzbachu. 

Odtud se vrátíme do široké Litomyšlské třídy, již na konci uzavírají 
dvůr H r u š k ú v a K 1 6 c k 1 e r ů v, kterýžto v základech je ze XVII. 
století, opraven byl po požáru r. 1809 a ozdoben r. 1901 freskami s vý- 
jevy ze života starých Slovanů podle návrhů Alšových, a kasino 2. hul. 



— 285 



pluku, jež r. 1902 vystavěl podle vlastních plánů stav. Jos. Drahoš. Naproti 
po pravé straně silnice do Luze jest okresní stravovna. 

V cípu, tvořeném erární silnicí do Litomyšle a okresní silnicí do Luze, 
rozkládá se veliký komplex kasáren, v němž ubytován prapor 
pěšího pluku č. 98 a hulánský pluk zemské obrany č. 2., s vojenskou nemoc- 
nicí. Od kasáren ulicí Jeronýmovou sejdeme do třídy Českých Bratří, v 
níž je evangelická modlitebna (č. 49). Východní strana této 
třídy tvořena je novými domky rodinnými, za nimiž se prostírá nový 
hřbitov, založený 1893. 

Na Choceňském předměstí rozši- 
řuje se třída Českých Bratří v ma- 
lebné náměstíčko Jablonského, 
z něhož za krátko přijdeme do Úste- 
cké třídy, v níž na levo u okresní sil- 
nice do Ústí nad Orlicí stojí 1 u k a ř- 
ská a rolnická škola s cvič- 
nými poli a zahradou, postavená r. 
1903 podle plánů, vypracovaných 
zemským výborem, stavitelem Jos. 
Drahošem. Odtud Ústeckou třídou 
okolo Panského mlýna vrátíme se k 
druhému vchodu Jungmannových 
sadů do ulice Vladislavovy, v níž se 
vypíná třetí brána městská Cho- 
ceňská, též »Karaska« zvaná, kte- 
rá jediná zachovala si posud původ- 
ní středověký vzhled ve zdivu i V 
detailech stavitelských. Velmi často 
vyhořela a byla opravována. R. 1619 
byla tu zvonice, vězení a do r. 1700 
zde bydlil hlásný. Přední brána v ná- 
spu byla zrušena r. 1808, hlavní brá- 
na a postranní vížka byla snesena r. 

1844, takže zbyl nynější čtyřkobý hranol, jehož zdivo složeno jest z lomové 
opuky, neomítnuté, jen vyspárované. Barokní, cibulovitá střecha s lucer- 
nou pěkně jest sladěna s celou věží. Z ní je pěkný pohled do malebného 
okolí, na Limperka a Vinice, pod nimiž rozkládají se svěží lučiny, proté- 
kané rameny řeky Loučné a lemované stromovím a keři. 

Z Vladislavovy třídy v levo táhne se souběžně s náměstím ulice Šem- 
berova, v níž stojí rodnýdům jeho a kde je umístěno vedle části sbírek 
měst. musea »m u s e u m Š e m b e r o v o« (památky literární, diplomy, 
korespondence jeho a práce jeho bratra kreslíře J. Šembery; v archiv- 
ním oddělení vazby knih od XVII. stol., sbírka obrazů, rytin, akvarelů, 




Choceňská brána ve Vysokém Mýtě. 



— 28tí — 

kreseb a plánů, dále ukládají se zde spisy a tiskem vyšlé články místních 
rodáků. 

Na druhou stranu z ulice Vladislavovy přijdeme ulicí Pelikánovou do 
ulice Svat. Čecha, z níž sejdeme t. ř. starou fortnou, od požáru r. 1863 
pouhým schodištěm k řece, pod hradby městské a ulicí dříve »na Blátě< 
zvanou, nyní Čelakovského, podél říčního náhonu do sadů jubilej- 
ních, zřízených v r. 1898, a do městské botanické zahrady. 
Zde jest nejzachovalejší část hradeb se střílnami a starou baštou. 

Hradby městské obepínaly celé vnitřní město; byly skoro 12 m vy- 
soké a průměrně 2 30 m silné a opatřeny cimbuřím. Sesíleny byly asi 25 
čtyřhrannými a podkovovitými baštami a několika obrannými věžemi, z 
nichž zachována do dnes, jak již víme, nynější vodárna a t. zv. klášterská 
bašta. Rovněž hradby byly bořeny, takže zachovány jsou jen na straně 
severní a východní a něco zbytků na straně západní a jižní; příkopy za- 
vezeny až v letech 70- a 80tých. 

Tím jsme si krátce prohlédli vnitřní město i předměstí; poznali jsme 
z toho, že Vys. Mýto je město skutečně starožitné; jeho středověké brány 
a nádherný děkanský chrám s ohromným obrazem Brandlovým, jeho 
středověké založení v náměstí i v ulicích jsou dostatečnými známkami 
toho. Ač četné požáry město měnily, ponechaly mu přece nebo právě 
proto tolik půvabného svérázu, jemuž neuškodila ani nová doba se svými 
přestavbami. 

Mýto bylo tak šťastné, že mu zůstaly zachráněny před horečkou 
bouiací věže, jež mu dodávají malebnosti a s nichž naskytuje se každému 
nádherný pohled na město, pod nimi rozložené, i na daleké okolí, lemované 
tmavými lesy a svěží zelení luk a stromů, z níž probělávají vížky vesni- 
ckých kostelíků i báně zámků. 

Rovněž pěkné panorama města vine se před divákem s vrchů, jež 
město lemují, s Plesu, z Limperek, od Vinice a z Peklovce. 

Nejbližší okolí skýtá také dosti míst vhodných k příjemným procház- 
kám, zejména městské lesy Bor, Dráby, Na Vrchách, V Hájkách, lučinatá 
údolí raky Loučné s pěknými zátišími mlýnskými u Spálence, Sárovce a j., 
samoty Vinice, Derílík, Podrážek, Harta, vesnice Knířov s poutním ko- 
stelsm, Vraclav s lázněmi sv. Mikuláše atd. 



Okres rozdělíme si opět na několik částí, abychom si mohli prohléd- 
nouti jeho památky. Cesta nás nejprve povede do severovýchodní části 
jeho, kde jsou města Choceň, Brandýs nad Orlicí a Horní Jelení. 

Z Choceňského předměstí vyjdeme do travnatých lučin při řece 
Loučné, nad nimiž se vypínají stráně vinic s villovou kolonií při lese »Boriu . 
Pěstování révy na svazích pochází prý od Karla IV. S návrší od Boru jest 
krásný pohled na město Vys. Mýto, na údolí řeky Loučné, lemované stro- 
movím, až k Cerekvici. Skupení vysokých stromů označuje nám na řece 



— 287 — 



řadu mlýnů. U mlýna Jankelce přejdeme silnici, u níž po levé straně stojí 
hostinec Bžundov a dále ves D o r f 1 í k. Zde byl založen za doby, když 
v Mýtě převládal německý živel, dvůr německým jménem Dorflík nazvaný, 
a při něm buď současně nebo později tvrz. R. 1466 koupil purkmistr a obec 
města V. M. půl Dorflíka od Jana Smysla, druhou polovici získali darová- 
ním jako odůmrť po spoludržiteli Martinu Krejčím r. 1469. 

Obec se však spokojovala jen užitky z luk a dědin, tvrze neopravovala, 
takže r. 1543 bylo tvrziště pusté, dvůr poplužní pustý s dědinami, lukami 
a lesy, z nichž plat se dával na chudé 
do špitálu Mýtského; r. 1784 byly 
i tyto dědiny lidem rozprodány a tak 
povstala nynější vesnička Derflík. 

Od Jankelce kráčíme pod o- 
:hranou stromoví k mlýnům Valše 
a S á r o v c i, kde býval mlynářem 
Karlouš Richter, pisatel pamětí vy- 
sokomýtských; dále proti toku je 
mlýn Spálenec. My však půjdeme po 
silnici od Sárovce na východ ke vsi 
Tisové. Mezi ní a řekou rozkládá 
ve planina, kde stávalo »Staré Mýto- . 
Při založení města totiž král Přemysl 
vyhostil obyvatele staré osady a nové 
sídlo jim vykázal jinde, hodinu zdáli 
k východu za řekou; tím se stalo, 
že osada sloužíc obyvatelům staršího 
Mýta, obdržela název »Staré Mýto< 
— »Muta antiqua«. Podnes se tak 
místu tomu říká. Tisová leží nad 
stokem dvou potoků, Labičky a La- 
buťky, s osadou Pekla tvoří poli- 
tickou obec, čítající 141 domů a 880 
obyvatelů (roku 1900). Přifařena je do Heřmanic (okres Litomyšl), Pekla 
do Cerekvíce. Kaple sv. Vojtěcha vystavěna byla v letech 1754 — 55, 
opravena r. 1895. V Tisové narodil se r. 1876 Jan Honsa, žák Julia Mařáka 
na akademii, malíř-krajinář, který nejraději prodlévá doma, ve východ- 
ních Čechách, jichž prosté krásy stále ho lákají a jež našly v něm od- 
daného ctitele a básníka. Z Tisové také pochází vrchní pošt. officiál v 
Litomyšli Ant. Tomíček, nejlepší znalec selského života a hospodářství, 
zejména na Litomyšlsku. 

Z Tisové přes Heřmanice v cípu okresu Litomyšlského přejdeme do 
Chotěšin, o nichž je první zmínka k r. 1307 na listině kláštera Zderaz- 
ského, a dále do V r a č o v i c, tvořících s osadou V o r 1 o v e m pol. obec. 




Vysokého Mýta 



- 288 — 

Kostel sv. Jana Křtitele je filiální do Heřmanic a připomíná se jíž r. 1350 
jako farní k biskupství Litomyšlskému. Je to románská stavba jednolodní 
ze 12. stol., poslední opravou v 1. 1882 — 83 v mnohém v původním vzhledu 
změněná. Z vnitřního zařízení je zajímavý postranní oltář sv. Josefa z konce 
XVII. st. se soškami sv. Václava a Ludmily, a rokoková kazatelna. Čtver- 
cová věž se zvony přiléhá k lodi na západě. 

Na místě nynější osady Vorlova stávala tvrz Orlovská, o jejíž osudech 
jen pramálo íest známo; po r. 1437 tvrz spustla a zboží vračovské dostalo 
se pánům Lilomyšlským, Kostkům z Postupic. Rozprodáním pak gruntů 
U tvrziště povstala nynější ves Orlov. 

Od Vračovic na sev. leží ves Z á 1 e š (Zálší) (obyv. 253) se školou; při- 
fařena jest do Heřmanic. Na sv. od nich je ves S v. J i ř í, vlastně Lhota sv. 
Jiří, která jest nejstarší Lhotou v Čechách. Kostel její připomíná se r. 1199, 




Starý statek v Tisové. 

kdy mu na prosbu pana Jiřího daroval arcibiskup Koločský Saul odpustky. 
Koncem st. XIII. patřila ves rodu Švabenických z Heřmanic, již 1308 daro- 
vali podací klášteru na Zderaze. Fara zanikla r. 1623 a kostel byl pak do r. 
1807 filiální k Brandýsu n. Orl. Je to románská iednolodní budova ze XII. st. 
z lomové opuky, k níž na západě přiléhá hmotná věž. Ve vnitř je hlavní 
oltář barokní, sloupové architektury s obrazem sv. Jiří a sochami sv. Víta 
a Václava. Z poč. XVI. stol. je dřevěná socha sv. Josefa s Ježíškem (80 cm. 
vys.). Ve východní straně kněžiště je pískovcové sanktuarium ze XIV. stol. 
73 cm. vysoké. Výklenek je orámován a uzavřen prostou mříží, pilířky po 
stranách ukončeny kytkou a spojeny lomenicí. Ve sv. Jiří je farářem B. 
Neumann, akad. malíř 

K Sv. Jiří jsou přifařeny Sítiny, jižně na samých hranicích okresu 
ležící a tvořící se Sv. Jiřím polit, obec, ves L o u č k y, na sz. na silnici Cho- 
ceňské, a ves Oucmanice, na silnicí Brandýsské. 

A již před námi se otvírá táhlé údolí, jímž teče řeka Tichá Orlice od Ústí 
k Chocni a v němž malebně je rozloženo romantické městečko 



— 289 



Brandýs nad Orlicí. V zeleň sadů halí se domy a domky, probělávají štíty 
a vížky vil, nad nimiž vypínají se na vysokém ostrohu zříceniny bývalého 
hradu Žerotínů a krásný ten obrázek doplňují lesnaté výšiny, které při- 
léhajíce k samému městu chrání je před severními větry. Pro své okolí 
náleží k nejoblíbenějším letním sídlům v Čechách, a v posledních letech 
je i oblíbeným lázeňským místem pro stále čistý vzduch, podnebí více 
horské, ne však drsné a pitnou vodou z pramenů Klopotských. 

V rozsáhlém parku na západním konci města ve výši 320 m. n. m. jest 
veliká budova lázeňská, sanatorium, majetek architekta Ed. Rechziegla. 
Budova byla r. 1904 rozšířena a bohatě vypravena (80 pokojů). Léčení děje 




Brandýs nad Orlici. 



se přísně podle vědeckých zásad; mimo léčení teplou a studenou vodou při- 
pravují se lázně slatinné z vlastního ložiska slatiny v Bolehošti i lázně uhlič- 
naté, provádí se elektroléčba, léčba horkým, suchým vzduchem atd. I iinak 
je v Brandýse o pohodlí návštěvníků, letních hostů i nemocných postaráno, 
neboť město v nedostatku velkého průmyslu pečuje o to, aby se stalo hle- 
daným místem výletním i letním sídlem. A snahy jeho i spolku okrašlova- 
cího se daří: město je stále víc a více vyhledáváno. K tomu přispívá i to, že 
leží na hlavní trati býv. spol. stát. dráhy a má na vše strany výhodné že- 
lezniční spojení. Jest zde úřad poštovní, telegrafní a telefonní, stanice čet- 
nická, farní úřad a čtyřtřídní škola, záložna; z větších podniků uvésti dlužno 
Herzánův pivovar a válcový mlýn se strojní pilou, Exnerovu továrnu hospo- 
dářských čistících strojů na obilí vedle řady podniků menších. 

Historie Brandýsa nad Orlicí hradu i města je bohatá. Hrad při- 
pomíná se poprvé ke konci XIII. stol., kdy počalo se údolí řeky Orlice za- 
lidňovati. Tehdy oblíbil si nějaký vladyka hradiště brandýsské a postavil 



- 290 



tu tvrdý hrad, jemuž dal podle tehdejšího zvyku název německý. R. 1289 
byl Jindřich z Brandýsa v průvodu králově v Olomouci. Více je 
známo o Oldřichu z Brandýsa, který společně s pány ze Žampachu 
plenil zboží opatství Zbraslavského. Rod těchto pánů vyhynul v Brandýse 
úplně a dějiny stávají se temnými od r. 1323 až do r. 1360, kdy zboží bran- 
dýsské dostalo se pánům z Boskovic, kteří je skorém po celé století 
drželi. Jan z Boskovic měl mnohem větší statky na Moravě, kde byl 
také v Brně v klášteře minoritském r. 1363 pohřben. Po něm nastoupil 
třetí jeho syn Tas nebolí Tašek z Boskovic, po smrti tohoto syn 
Jan z Boskovic a z Brandýsa, který měl za manželku Elišku z 
Kunštátu. V tehdeiších rozmíškách náboženských stál při straně katolické 
proti Husitům, proti obléhajícím Pražanům bránil Vyšehradu jako velitel 




Hrad Brandýs nad Orlici. 



jeho r. 1420, rok na to súčastnil se jednání sněmu v Brně, kde hlavně při- 
spěl k zavrženi čtyř artikulů pražských; za to bylo jeho zboží Brandýsské 
zpustošeno a klášter Orlík od Husitů rozbořen. Zemřel brzy potom r. 1423, 
zůstaviv jedinou dceru Veroniku, provdanou za Jaroslava ze Šelmberka. 
Zboží své bud on sám před smrtí prodal nebo potom jeho dcera. Brandýs 
se dostal v držení Smila Holického ze Šternberka, ale již 
okolo r. 1450 přešel v majetek Kostků zPostupic, pánů na Litomyšli. 
Prvním držitelem Brandýsa z rodu toho byl Zdeněk, hejtman kraje 
Chrudimského, který zboží to postoupil r. 1467 svému bratru Janovi; 
tento sídlil na Brandýse, ač byl spoludržitelem Litomyšle. Na hradě 
zdejším r. 1483 vydal obyvatelům městečka různé výsady, zejména mohli 
zboží své komukoliv vzdávati, odřekl se odúmrti, daroval jim řeku od 
Kamenného mlýna až k pustému mlýništi pod Pernou. Po něm následoval 
syn jeho Bohuš, který vyprosil na králi Vladislavovi znak pro městečko 



- á9i - 

a sice dvoje hrábě zlaté křížem přeložené v modrém poli. Nástupce jeho 
bratr Jan držel panství ienom jeden rok, neboť je r. 1506 prodal za 
14.000 kop grošů čes. panu Vilému z Pernštejna. Vilém hned po 
koupi kázal zbořiti hrad a panství, pozbyvši takto svého středu, připojeno 
bylo k Potštýnu. Zemřel r. 1521. Syn jeho a dědic Jan z Pernštejna 
prodal r. 1544 větší část bývalého panství Bohušovi Kostkovi z 
P o s t u p i c. Kostkové, jak známo, nejen horlivě vyznávali učení bratr- 
ské, nýbrž i Jednotu na všech svých statcích podporovali. Bohuš súčast- 
nil se odboje stavovského proti králi Ferdinandovi r. 1547. Za to jej stihla 
veliká pokuta. Král Ferdinand odňal mu veliké panství Litomyšlské, 
ostatní statky, panství Novohradské a Brandýsské, propůjčil mu jen k uží- 
vání jako manství. Za obydlí vykázán Bohušovi Brandýs, z kterého se bez 
dovolení králova nesměl vzdáliti. Poněvadž tu neměl příbytku, musil starý 
hrad spustlý opět opravit. Pro delší však bydlení vyžadoval hrad větších 
a nákladnějších oprav. Buď proto nebo že byl přístup k hradu nesnadný, 
upravil si pan Bohuš k bydlení dům dole v městečku. Asi r. 1557 zemřel 
bez dědiců a statek jeho manský připadl na krále, který nejjižnější vesnice 
odtrhl a ostatek prodal za 7000 kop gr. č. paní Libuši z Lomnice, 
vdově po Bohuši, která měla na panství zapsáno veliké věno. Panství 
nebylo již manské, nýbrž dědičné. Libuše z Lomnice zemřela 
roku 1599 a poslední vůlí odkázala panství Janovi ze Žero- 
t í n a, svému synu z prvního manželství. Jan byl z nejhorlivějších pří- 
vrženců Jednoty a zakladatelem slavné tiskárny Kralické. Byl dvakrát 
ženat, poprvé s Martou z Boskovic, která mu porodila r. 1564 na zámku 
Brandýsskéni syna Karla, podruhé s Mandalénou Slavatovou z Chlumu, s 
níž měl syna Jana Diviše. 

Zemřel r. 1583 a pochován na Loukoti, kde r. 1559 koupil od kováře 
Šimka zahradu, v níž vystavěl hrobku a nad ní kostelík. Tu odpočívala již 
matka jeho Libuše a první manželka Marta. 

Z počátku drželi panství oba bratři nedílně, r. 1597 se o dědictví roz- 
dělili a Brandýs s jinými statky připadl Janu Divišovi. Manželka po 
jeho smrti přepustila Brandýs Karlu stár. ze Žerotína, svému 
švakru, který se veň uvázal r. 1617. Znamenitý tento muž byl ochráncem 
Jednoty v době nejhoršího pronásledování. Na jeho panství skrývalo se 
mnoho kněží i bratří, mezi nimi zvláště Jan Amos Komenský, jenž sem 
přišel r. 1622 z Moravy a tu v domku vedle »Srubu« pod Klopoty spisování 
se oddával. Ale ani Karel a panství jeho nezůstalo ušetřeno pronásledování. 
Mandátem z r. 1627 bylo mnoho dobrých Čechů přinuceno z Čech odejít, 
mezi nimi i Karel i Komenský. Jednota udržela se tajně i po odiezdu Kar- 
lově do Vratislavě. Bratři konali své schůzky v místech nyněišího zámku 
a na hřbitově se mrtvá těla »kacířů« pochovávala dále. Karel zemřel roku 
1636 na hradě Přerovském a pohřben v rodinné hrobce na Loukoti v Bran- 
dýse. Po smrti jeho držela Brandýs manželka jeho Kateřina Žero- 



- 292 -». 

tínská z Valdštejna jen krátký čas, poněvadž za několik měsíců 
rovněž zemřela. Panství přešlo do rukou Marie Zárubovny z Hu- 
sti ř a n, která měla na něm pohledávku na 10.000 zl. R. 1652 prodala 
smlouvou ve Vídni učiněnou Brandýs, hrad, zámek, panský dům, měste- 
čko a 26 vesnic Janovi Friedrichovi hrab. z Trautmanns- 
d o r f u, pánu na Litomyšli. Po jeho smrti rozdělili se o veliká panství jeho 
synové a Brandýs připadl FrantiškuFriedrichovi (r. 1699). Starý 
hrad Brandýsský se byl zatím valně sřítil, ač se ještě r. 1652 v celosti na- 
cházel; také zámek z konventu bratrského udělaný zpustl. Za Trautmanns- 
dorfú, kteří byli horliví katolíci, zhynuly vůbec všechny bratrské památky 
Brandýsské; kostelík dřevěný bratrský při nynějším zámku zbořen, kámen 
z velikého kostela v zahradě upotřeben k novým stavbám, kostelík nad 
hrobkou se sřítil, na zahradě pásl se farářův dobytek. R. 1721 v květnu 
odkryl pasák náhodou ve zříceninách chodbu a za ní prostrannou síň kle- 
nutou, v níž byly vedle sebe v řadách položeny kovové rakve. O ně potom 
a zlaté věci hlásily se dvě strany, konsistoř pražská a hrabě Trautmanns- 
dorf a hádali se o ně plných 26 let. Poněvadž lidé zazděnou hrobku pokou- 
šeli se probourati a poklady z ní vynésti, dal r. 1723 hrabě hrobku otevříti 
a rakve prohledati, nalezené věci pak uschoval. Měděnou rakev Karla ze 
Žerotína nemohli otevříti, proto poslali pro puškaře, aby víko odsekl. 
Když otlučené a polámané víko odtrhli, ležel před nimi Karel v červeném 
aksamitovém plášti. Poněvadž nebylo viděti žádných šperků, musil hrob- 
ník plášť s kostmi roztřásti a v prachu se přehrabávati, aby kousek zlata 
uloupili, nic však nenašel. R. 1723 v listopadu prodal Bedřich Brandýs tetě 
své Marii Terezii, provdanou podruhé za Leopolda hraběte 
z R o 1 1 a 1 u. Změny vrchnosti užila konsistoř Pražská a lichotivě žádala 
hraběnku, aby dovolila hrobku prohlédnouti. Ta svolila. Při té příleži- 
tosti byly opsány nápisy na rakvích a poznamenáno, co se v které rakvi 
nalezlo. Konsistoř žádala r. 1724 hrab. Jana Ludvíka ze Žerotína, aby 
kovové rakve a klenoty byly prodány a peníze obráceny na vychování 
faráře Brandýsského. Hrabě svolil s tou podmínkou, když mu klenoty »na 
památku* budou vráceny a prach s kostmi na posvěceném místě pohřben. 
Kousistoři se podmínka nelíbila, tím se spor protáhl a zatím lidé kradli 
kusy rakví. R. 1747 sebrány prach a kosti z rakví a vloženy do dubové 
truhly a v neposvěcené zemi pochovány. Rakve prodány. Hrobka byla 
jen hrubými kameny zavalena a než minulo několik let, dřevěná truhla 
vlivem vlhka se rozpadla a kosti slavných pánů ležely rozházeny po zemi. 
Teprve na začátku 18. století byly sebrány a zakopány v zahradě 
souseda Brandýsského. 

Hraběnka Rottalová počala r. 1724 stavěti nový zámek u vsi Mostku. 
Nebyl však dostavěn, poněvadž se nelíbil nejstaršímu synu iejímu Nor- 
bertu Františku z Trautmannsdoríu, kterému mělo panství 
připadnouti. Stavba spustla, poslední její zbytek pobořili r. 1874 sedláci 



— 293 — 

z Mcstku. Po Norbertu Františkovi přejal r. 1783 Brandýs syn jeho Fer- 
dinand hrabě (později kníže) z Trautmannsdorfu, který jej 
r. 1806 prodal Arnoštovi Mauricovi z Lynaru, komturu křižov- 
níků německých, po jehož smrti r. 1807 zdědil jej syn jeho OttoRochus. 
Od tohoto koupil jej pražský měšťan Karel Blažek, jenž ještě téhož 
roku zemřel, odkázav Brandýs svému strýci Janu Blažkovi. Tento 
postoupil jej r. 1S20 vdově zemřelého Marii Magdaleně. Paní Blaž- 
ková nedovedla však hospodařiti a proto prodáno panství ve veřeiné 
exekuční dražbě r. 1831 ; koupil je zpět Otto Rochus z Lynaru, ale 
ještě téhož roku prodal je Antonínu hrab. z Valdštejna, v jehož 
rodě zůstalo až do r. 1855. Známo, že na Litomyšli se žilo za Valdštejnů 
knížečky, až statky Litomyšl i Brandýs dražbou prodány: Litomyšl koupil 
kníže Thurn-Taxis, Brandýs Belgičan kníže Alfons Chimay (Šimé). 
Po jeho smrti tři jeho dědicové r. 1869 prodali Brandýs Jiřímu Pa- 
ris ho v i (Périš), pánu na Žamberce; v závěti odkázal jej tento svému 
bratrovci Jiřímu Paris hov i. Parishúm patří Brandýs dosud. 

Tím jsme poznali v hlavních rysech bohatou historii hradu, města i 
jeho majitelů. Projdeme si nyní památky městské. Náměstí tvořené 
jednopatrovými domky svažuje se mírně od kostela, stojícím na neívyš- 
ším místě města. Stará radnice s dřevěnou věžičkou z r. 1776 byla 
zbořenn r. 1901 a místo ní vystavěna nynější ve slohu pseudorenaissančním 
od vys.-mýtského stavitele Jos. Drahoše. Na městském úřadě uloženy jsou 
cechovní truhlice z r. 1824 a 1825 a pečetidla. Na domě č. 20 byla zasazena 
r. 1897 deska na památku, že se tu narodil r. 1564 Karel st. ze Žero- 
tína. V těchto místech stával na pozemcích domů č. 19., 20. a 21. dům pan- 
ský, který vystavěl Bohuš Kostka z Postupic, když byl zbaven panství 
litomyšlského. 

Vlastní zámek vystavěn byl u řeky Orlice až v polovici XVII. stol. 
na miste zbořeného konventu a školy Českých Bratří. Počátkem XVIII. 
století byl zámek značně zpustlý, že hraběnka Rottalová chtěla si vysta- 
věti novy zámek u Mostku, který, jak již víme, dostavěn nebyl. Zámek 
ve městě byi opraven teprve r. 1781 za hrab. Frant. Norberta z Traut- 
mansdorfu, pak r. 1818 za Blažka, který zvětšil okna a pavlač na jihu 
přestavěl. Je to prostá obdélná budova o jednom patře, krytá mansardo- 
vou střechou s vikýři. Úprava stěn a vnitřku je moderní. V severním 
průčelí zazděn portál; loggie v přízemí jižního průčelí jsou částečně za- 
zděny. Zahrada rozkládající se na jih k řece je nyní zpustlá. 

Na nejvyšším místě města uprostřed hřbitova stojí farní kostel 
Nanebevstoupení Pána Ježíše. Kostel v Brandýse připomíná 
se často ve XlV. stol; od r. 1489 — 1620 byl spravován Českými Bratry; 
r. 1677 byl rozšířen, ale r. Í787 zbořen byl úplně a vystavěn nyněiší ba- 
rokní chrám v 1. 17S7 — 88 z nadace administrátora V. Gregora za faráře 
Jana Vojt. Zubra 3la\itelem Frant. Jedličkou z Heřmanova Městce. 



— 294 — 

Vnitřní rokoková výzdoba provedena do r. 1793. K západnímu průčeií 
přiléhá hranolová věž. krytá cibulovitou střechou s lucernou, v jejím pří- 
zemí vede do chrámu vchod, na jehož středním klenáku vytesán leto- 
počet 1788. Na hlavním oltáři obraz na plátně Nanebevstoupení Páně, při 
nedávné restauraci silně přemalovaný, připisován Petru Brandlovi; dále 
jsou tu oltář sv. Anny a oltář sv. Jana Nepomuckého; architektonicky 
dobrá kazatelna z r. 1734, empirová křtitelnice a j., v kněžišti za hlavním 
oltářem pískovcový náhrobek faráře Tom. Ondř. Volfia z roku 1658; 
zvenku v levo od již. vchodu zazděn bílý mramorový náhrobek pana Jana 
stár. ze Žerotína z r. 1583 se znakem Žerotínským uprostřed, v rozích 4 
znaky rodiny Žerolínské, Slavatovský a Boskovský. 

Nynější fara, prosté jednopatrové stavení, vystavěna r. 1750 za pe- 
níze stržené za cínové rakve z hrobky Žerotínské a přispěním p. Václ. 
Gregora a jiných dárců. Mříže v oknech pocházejí z nedostavěného zám- 
ku v Mostku. 

Na náměstí postavena r. 1798 statue Panny Marie, která b/la 
r. 1811 vichřicí skácena; na starém podstavci vztýčen nový jónský sloup 
se sochou r. 1812. Na jiném místě slojí socha sv. Tadeáše z r. 1718. 
V nynější třídě Žerotinově, dříve na Loukotí zvané v domku č. 100 
zachovaly se malé zbytky zdi chrámu sv. Jana Křtitele, vy- 
stavěného kolem r. 1560 pro České Bratry od Jana ze Žerotína a spoje- 
ného chodbou s hrobkou Žerotínskou. R. 1629 dal Karel st. ze Žerotína 
kostel zbořiti, aby snad katoličtí knéží z něho nějaký klášter neučinili, až 
do výše 3.50 m. O hrobce a iejicli osudech pověděli jsme již výše; r. 1817 
po ohni všechno zdivo rozebráno na stavbu. 

Ve stavení č. 159 pod »starym hradem« narodil se podle staré po- 
věsti slavný válečník Jan Jiskra z Brandýsa. 

Zbývá nám ještě prohlídka zřícenin hradních. 

Z náměstí od radnice na levo podle villy Fr. Ondříčka stoupá cesta 
mezi chalupami a zahradami vzhůru až k temeni hradiska. Podle zacho- 
vaných zdí vidíme, že se hrad skládal z předmostí, na něž se spouštěl z 
brány padací most přes příkop, z předhradí, bráněného čtverhrannou 
věží, pak byl druhý příkop, za nímž se vypínala věž předního hradu, mezi 
nímž a zadním hradem byl třetí příkop; vlastní hrad půdorysu podkovo- 
vitého byl obehnán příkopem a náspem; nejvíce zdí zachováno z tohoto 
paláce, jež posud tu vynikají takovým způsobem, že prostranství jimi za- 
vřené mnohem výše leží. nežli základy jejich; kromě dvou velikých oken 
není nikde otvorů jiných; k obraně byla také veliká věž v levém rohu 
hradu. Na jižní straně byly pokoje panské, na severní byty čeládky. Po- 
kud zbytky ukazují, byl palác výstavnosti prosté. Pod jižní zdí paláce 
nalézají se dva f -klepy, valené sklenuté, částečně již zasypané. 

Z hradu je krásná vyhlídka na město a okolní vrchy a lesy. Na jih 
vypínají se Klopoty, na iejichž pokraji postaven r. 1865 pomník Jana 



— 295 - 

Amosa Komenského. Nad lesem Klopoty vypíná se vrch Orlík, na němž 
byl kolem r 125Ó vystavěn klášter pro křižovníky sv. Cyríaka; r. 1296 
uvádí se jako velký, s kostelem P. Marie a konventem 26 mnichů; r. 1421 
byl za Jana z Boskovic zbořen Husity, později i kostel; na místě tom 
zbyly jen skrovné zbytky. 

Okolí Brandýsa nad Orlicí skýtá hojně vděčných a krásných vý- 
letů, do Starých Lázní (čtvrt hodiny), kde je hostinec s parními a 
vanovými lázněmi, odtud na Křetín, z části lesem porostlý, na jehož 
vrcholu je malá rozhledna. Na řece Orlici jsou překrásné partie. Nedaleko 
pomníku Komenského je klopotský vodovod, od něhož vede vzhůru prudce 
stoupající stezka lesem až k hluboké, divoké strži, přes niž přepíná se 




u Chocně. 



»Čertova lávka., odtud stále výše až k opukovým skalám romantických 
tvarů. 

Na sev. za Křetínem je osada V o 1 e š n á se dvorcem, patřící k obci 
Němči (obyv. 167), kde ukazují v jednom selském dvoře památky bý- 
valého zámečku. Ves, přip. poprvé k r. 1371, měla různé pány, až za 
Trautniansdorfů připojena k Brandýssku. 

Z Brandýsa můžeme do Chocně bud jeti drahou, nebo iíti pěšky 
přes Mostek a Hemže, nebo Pelínami. O Mostku jsme již slyšeli, že v něm 
počala r. 1724 hraběnka Marie Terezie Rottalová stavěti zámek, který 
navrhl ^císařský ingenieur« Donati Allio a vedl palír Donati Morazze; 
stavba brzo zastavena a zdiva rozneseno. S Mostkem politickou obec 
tvoří Lhota Sudličkova, stará ves, která v pamětech XIV. stol. na- 
zývá s.? Lhotou Tasovcovou, snad odtud, že patřívala z velké části pánům 
Boskovským. R. 1519 prodal Jan Okrouhlický z Kněnic Lhotku s jinými 
Mikuláši Sudličkovi z Borovnice a poněvadž tu potomci 
jehc přes 100 let seděli, nazývala se odtud Sudličkovou. Za Sudličků při- 



- 296 — 

pomíná se zde tvrz, která již dávno zanikla; nyní je tu dvůr, patřící k 
panství Brandýsskému. Na sev. odtud ves Nasavrky se samotou 
V orlíkem. 

Z daleka již je viditelný poutní kostel Nanebevzetí Panny 
Marie v Hemží, vystavěný v barokním slohu r. 1683 nákladem Jana 
Bedř. z Trautniannsdorfů na místě starého dřevěného, rok před tím zbo- 
řeného. R. 1354 připomíná se jako farní, fara zanikla však po r. 1620, 
nyní je filiální k Chocni. Chrám stojí na hřbitově, obklopeném ellipsovitou 
zdí, prostoupenou v rozích třemi valené klenutými kaplemi a věží (proti 
sz. rohu kostela). V záp. průčelí portál s dvojznakem Trautmansdorfským 
a Šternberským nad římsou. Vnitřní zařízení je většinou současné se stav- 
bou, barokové a rokokové. V přízemí dvojpatrové zvonice je klenutá már- 
nice s barokním oltářem. Před kostelem na toskánském sloupu socha P. 
Marie z r. 1798. 

Z Hemží vede pěkná silnice, stíněná mohutnými lipami přes osadu 
Březenice do Chocně. Podél silnice postaveno r. 1718 sedm poutních 
kaplí (r. 1854 přestavěny), představujících slavnosti mariánské. 

Nejkrásnější cesta a příjemná procházka z Brandýsa do Chocně vede 
celinami, od sanatoria luční stezkou údolím Orlice k Mýtkovskému 
a Korábovu mlýnu. 

P e 1 i n y zove se údolí řeky Orlice před Chocní, tam kde jest nej- 
užší. V táhlém oblouku příkře vystupují skály, jichž kolmé stěny od větrů 
a dešťů rozhlodané probělávají se ze zeleně keřů a stromů na březích Or- 
lice bujících, půvab skal jen zvyšujících. Skalám, plným fantastických 
tvarů, říká lid »komíny«. Peliny s pěkně upravenými sady na levém říčním 
břehu jsou nejkrásnějším místem v okolí choceňském. Překrásný je pohled 
na ně se skalního výstupku u katolického hřbitova při silnici do Brandýsa. 
Nedaleko odtud je také evangelický chrám se hřbitovem. 

Na levém břehu Orlice tam, kde se údolí zužuje proti mlýnu Mýtkovu, 
leží samota H r a d n í k y, nad níž se vypíná strmý, vysokými smrkovými 
stromy porostlý ostroh. Na něm stával hrad podoby klínovité, oddělený 
od planiny hlubokým příkopem. Uprostřed tvrziště zachován je dosud 
zbytek valu ze XIV. nebo XV. století. Písemné památky o tvrzi se neza- 
chovaly žádné, takže nevíme ani, jak se jmenovala. Na jz. odtud leží ves 
Lhota Zářecká, k níž samota Peliny náleží. Za Pelinami se údolí 
Orlické rozšiřuje a v něm leží město Choceň. Orlicí rozděleno jest na 
dvě části, z nichž větší, vlastní město Choceň, leží na pravém břehu, 
menší t. zv. Choceněk, na levém. 

Choceň bývala nepatrným městečkem; od té doby však, co byla tudy 
vedena a postavena státní dráha (r. 1843 — 45), rozkvetla tak, že nyní čítá 
přes 5000 obyvatelů v 536 domech. Je sídlem správy velkostatku J. J. kní- 
žete Ferdinanda z Kinských, farního úřadu katolického (děkanství) i evan- 
gelického (nyní seniorátu), c. k. poštovního, telegrafního a telefonního 



297 - 



úřadu, c. k. četnické stanice; asi 10 m 
již. nachází se rozsáhlé nádraží státní 
dráhy hlavní trati Praha — Vídeň a od- 
boček Choceň — Broumov a Choceň — 
Litomyšl; dále tu je obecná i měšťan- 
ská škola chlapecká a dívčí, průmy- 
slová škola pokračovací, dětská opa- 
trovna, městský chudobinec, nemoc- 
nice pro nemoci infekční, lékárna, 
městské museum, úvěrní ústav a 
městská spořitelna, která se r. 1910 
utvořila z Občanské záložny. 

Z průmyslových závodů v Chocni 
jsou: pivovar knížete Kinského, me- 
chanické tkalcovny, strojírna a slé- 
várna Jos. Kudláčka (specielní vý- 
roba řezacích strojů pro uzenáře a 
řezníky), prádelna bavlny, výroba 
stříkaček hasičských, továrny na li- 
kéry; zasílatelství muž. látek Ed. 
Doskočila, 2 parní mlýny a parní pila, 
elektrárna, výroba umělých květin; 
knihtiskárna Č. Mojžíše, knihkupectví 
J. Hály. 

Uměleckých památek stavitelských v Chocni není mnoho. V ulicích 
a v uličkách najdeme ještě mnoho prostičkých stavení, z části ještě dře- 
věných, na náměstí kromě několika starších nejeden nový, vkusně vy- 
stavený dům soukromý i veřejný. Podsíně, které u domů bývaly, zmizely 
již úplně. 

Na čtyřhranném náměstí stojí nová radnice, v níž je městský ar- 
chiv, obsahující knihy a listiny od r. 1525, pak městská truhla z r. 1621, 
truhlice cechovní, městská pečetidla. 

Uprostřed náměstí stojí pískovcová statue Panny Marie, po- 
stavená r. 1760 nákladem obce. Jiná socha sv. Jana Nep. postavena nákla- 
dem hrab. Jos. M. Kínské r. 1733 v Jungmannově ulici na místě dřevěné 
sochy. 

Opodál náměstí na sz. v ulici Běstovické (na Záměsti) stojí barokní 
kostel sv. Františka Serafínského, jenž se připomíná jako 
farní již r. 1350 při popisu pražské diecése. 

Na místě dnešního kostela stával jiný, který několikráte i s farou 
vyhořel, tak r. 1602, nebo r. 1659, kdy shořela i zvonice dřevěná se zvony; 
po tomto požáru byla vystavěna jednoduchá budova kostelní s vysokými 
štíty; vedle nová dřevěná zvonice s cibulí a lucernou, která byla r. 1703 na- 




298 - 



hrazena zděnou, čtyřbokou o dvou patrech, asi 36 m vysokou, střechu její 
tvoří báň s lucernou a menší bání. Stavěl ji Mikuláš Rossa. Při třetím 
požáru r. 1725 byla zvonice zachráněna, fara však i kostel úplně shořely, 
takže hrabě Štěpán Kinský dal v 1. 1728-33 vystavěti nynější barokní bu- 
dovu, jejíž východní a západní průčelí jsou v půdorysu vydmutá, průčelí 
lodi křížové plochá. Ke kněžišti na východě přiléhá osmihranná sakristie, 
nad níž je upevněn pískovcový znak Kinských-Dietrichštejnů. Zevnějšek 
celkem prostý, ozdobený jen římsami; za to vnitřek po poslední opravě 
celého chrámu r. 1897 působí milým dojmem svou vzdušností a světlostí. 
Na hlavním oltáři, který byl původně postaven r. 1734 a potom 1790 
znovu sestaven z pěti menších, jest velký obraz sv. Františka na plátně, 
bez dů\odu připisovaný Petru Brandlovi; nad tabernaklem umístěna 




Náměstí s kostelem v Chocni. 



kopie Chrudimského Salvátora. Postranní oltáře jsou malé ceny umělecké, 
mnohem lepší jsou obrazy nad nimi zavěšené. Jinak zařízení kostelní je z 
části rokokové, z části moderní. 

Vedle chrámu jest jednoduchá budova farní, která byla vystavěna v 
r. 1728-30 místo dřevěné po ohni r. 1725. Na chodbě prvního patra zavěšeny 
jsou portraity farářů od XVII. stol. a obrazy pěti filiálních kostelů (Sko- 
renic, Běstovic, Slatiny, Hemže, Újezda) a farního v Chocni z konce XVIII. 
století. 

Za kostelem postavena byla r. 1897 nová velká budova školní 
pro dívky i chlapce. 

U kostela rovněž stojí budova špitálu z r. 1750, špitál sám byl zde 
založen již r. 1486. Na náměstí ještě proti radnici stojí >Panský dům*, 
ozdobený nad branou pískovcovým znakem Kinských-Dietrichštejnů. V 
hostinci tomto až do nedávná hrávali pilně choceňští ochotníci; z důvodů 
bezpečnostních nyní nesmí se hrát. 

Z náměstí širokou ulicí Jungmannovou přijdeme k mostu přes Orlici, 
která zde plyne zvolna širokým tokem. 



— '299 — 

Na Orlici jsou v Chocni mnohé pěkné partie, které svým rázem upo- 
mínají na Bruggy; malebná stavení s pavláčkami mile vyhlížejí ze zeleně 
nad hučícím jezem. V jasné hladině shlíží se tu s levého břehu zámek 
knížat Kinských. Vystavěl jej r. 1562 Zikmund ze Šelmberka a r. 1574 jej 
rozšířil; k tomu vztahuje se nápis v nadpraží vchodu do levé chodby vy- 
tesaný z r. 1562. Než zámek nezachoval původní své podoby; po posledním 
požáru r. 1829 byl upraven na nynější stav od Rudolfa Kinského. Má po- 
dobu podlouhlého čtverhranu; arkády loggií do dvora vedoucích byly v 
prvním patře zazděny úplně, v přízemí jen na dvou stranách. V průčelí nad 
průjezdem je kaple Nanebevzetí P. Marie, vystavěná r. 1850. Vnitřek 
její je uměle mramorovaný, na oknech malby s erby Kinských a oltář 
všechen mramorový. 

Na zámecké chodbě, hojně parohy zdobené, zavěšeny jsou staré ry- 
tiny, představující výjevy bitevní, na schodišti pak a ve dvou pokojích 
zaujme nás asi 40 portraitu na plátně, v rámech pravoúhlých i oválných, ze 
XVI. až XIX. stol., představující členy rodu Kinských a jich příbuzných. V 
některých pokojích zachován ještě empirový nábytek, jinak vše moderní. 
V přízemí jest Maxova socha >Vlasty z kararského mramoru, probělá- 
vající se v zeleni křovin. 

Za zámkem rozkládá se rozsáhlý park, založený od Štěpána hr. Kin- 
ského (f 1749), původně ve slohu francouzském s křižujícími se stromo- 
řadími lip a habrů; tehdy hrabě schválně poslal svého zahradníka Živsu na 
tři léta do Paříže, aby tam studoval slavné zahrady, zejména Le-Nótrovy. 

Proti zámku stojí vížkou zdobená budova knížecích úřadů a za ní 
knížecí pivovar. Za nimi táhnou se známé nám již Peliny. To jsme již na 
Choceňku, vlastně dlouhé ulici domů s obou stran silnice od Litomyšle 
vedoucí, která se nedaleko zámku rozšiřuje v náměstí Havlíčkovo, na 
němž r. 1907 postaven pomník K. Havlíčka Borovského. Na konci ulice 
přepíná kamenný most trať, která tu přetíná jižní část parku. S mostu 
po levé straně vidíme vjezd do tunelu 276 m dlouhého, proraženého při 
stavbě trati opukovým hřbetem směrem k Brandýsu, na druhé straně 
rozšiřuje se před námi veliké nádraží, k němuž vede javorové stromořadí. 
Proti nám vypínají se mohutné lípy v dlouhé řadě, pokračování jich z 
parku, které vedou na lesnaté návrší Chlum. 

Okolí Chocně je v mnohém zajímavější a krásnější než město samo. 
Krásné vycházky jsou do zmíněných již Pelín, na Chlum, do lesa u sv. 
Prokopa s kuželovitou Homolí, na Podhradí, do Dívčích dolů, na Hemže 
přes Březenici atd. 

Za Chocní ohýbá se Orlice k sev.-záp.; po straně pravé má tu rovné 
lučiny, po levé příkrou stráň od Homole až k Darebnicům. Příkrá stráň za 
Dívčími doly nazývá se H 1 a v a č o v, pojmenovanou tak po rodině Hla- 
váčův, jimž luka dole patřila. Na této stráni spatřují se dosud zbytky 
dvou hradů v. Jeden z nich stál v lese na kraji té stráně, druhý více 



— 300 — 

k severu, blíže k Darebnicům. Podle zbytků zachovaných nedají se však 
zkonstruovati půdorysy těchto tvrzí, ba nevíme ani, jak se jmenovaly 
původně, poněvadž se nezachoval ze starší doby žádný popis panství. 

Okolí nynější Chocně patřilo v X. stol. rodu Slavníkovců, po jich vy- 
hubení připadlo komoře královské; ve stol. XII. byl jeho majitelem Hra- 
biše, komorník knížete českého, v 2 pol. XIII. stol. pak pánové ze Šva- 
benic, ale již na počátku XIV. stol. opanovali je buď zcela nebo z části 
Drslavici Potštejnští, kteří bezpochyby postavili oba hrady na Hlaváčově. 
Z nich nejznámější je Mikuláš z Potštejna, kterého r. 1338 Karel IV. za 
jeho loupežné výpravy potrestal, hrad Choceň i jiné zbořil; později do- 
stala se jedna polovice panství Choceňského pánům z Lichtemburka 
ke hradu Litickému, druhá pánům zPotštejna, kteří ji drželi ke hradu 
Žampachu. Po pánech Pyknech z Lichtemburka přešla Choceň na pány 
z Poděbrad, kteří ji připojili k panství Litickému a drželi až do konce 
stol. XV. Když Jindřich kníže Minstrberský prodal r. 1495 panství Litické 
Vilémovi z Pernštejna, postoupil mu zároveň i polovici Chocně 
s panstvím. Druhou polovici Chocně koupili r. 1548 od Zdeňka Žampacha 
z Potštejna bratři Jaroslav, Vojtěch a Vratislav z Pernštejna; tehdy po 
dlouhých letech bylo opět panství Choceňské v celek spojeno. Z nich Jaro- 
slav, držitel Potštejna a Chocně, prodal tuto s vesnicemi r. 1559 Zik- 
mundovi z Šelmberka a z Kosti. Poněvadž nebylo tehdy v 
Chocni sídla, kde by mohl bydleti, postavil r. 1561 nový panský dům na 
rozhraní Chocně a Choceňka, z něhož povstal nynější zámek. Panství r. 
1581 odkázal panu V r a t i s 1 a v o v i z Pernštejna na Tovačově, 
který však po roce zemřel. Synové jeho Jan a Maxmilián nemohli 
pro dluhy panství udržeti i prodali Choceň Hertvíkovi Zejdlici ze 
Š e n f e 1 d u, vrchnímu hejtmanu císařského panství. Po jeho smrti dědila 
vdova Markéta Zárubovna z Hustiřan, která r. 1610 panství 
rozdělila synům: Janovi se dostalo Polenska, Rudolfovi Choceňská, 
Hertvikem valně zlepšeného. R. 1618 přidal se Rudolf na stranu Friedricha 
Falckého a byl za to odsouzen ke ztrátě statků. Než však rozsudek mohl 
býti vykonán, zemřel náhle (1622) na zámku Choceňském; prý byl otráven. 
Komora česká prodala potom zabavené jeho statky Albrechtovi 
Václavovi Eusebiovi z Valdštejna, ale ten je ještě téhož 
roku 1623 prodal Němci Vincenci Mušingerovi z Gumpen- 
d o r f u, za něhož jakož i za jeho dědiců trpělo město úsilnou protirefor- 
mací katolickou. R. 1683 koupil Choceň hrabě Jan Friedrich z 
Trautmansdorfu, pán na Litomyšli a Brandýse, po něm ji držel syn 
jeho Antonín, který r. 1709 ji prodal Václavovi Norb. Octa v. 
hraběti Vchynskému ze Vchynic a Tetova, v jehož rodě 
Choceň je podnes. 

To je stručná historie města a okolí. 



- 301 - 

Z Chocně pěknou silnicí došli bychom do Vys. Mýta přes ves D v o- 
ř i s k o, od níž na jihových. leží Podrážek a Nořín. Na silnici lito- 
myšlské leží K o s o ř í n. My však pustíme se podle toku Orlice k severu. 
Z náměstí Choceňského okolo kostela vede široká ulice Běstovská o níz- 
kých jednopatrových domcích k severu do dosti veliké vsi Běstovic, 
táhnoucí se po obou stranách silnice na pravé straně údolí Orlického. 
Přede vsí stojí sýpka s trojhrannými štíty a s pískovcovým znakem Kin- 
ských nad vchodem. Kostel Všech Svatých, ve XIV. stol. farní, 
nyní filiální do Chocně, je zajímavý tím, že zachoval si půdorys románský; 
v 1. 1782-84 byl opravován a rozšířen v lodi přistavěním zvonice ve slohu 
barokním. Stojí na vysokém návrší uprostřed hřbitova, tak že jeho cibulo- 



jj--^^^; >_ 



j | • IÍÍmN 



Zámek v Chocni. 



vitá báň je z daleka viditelná. Hlavní oltář ze XVII. stol. Za Běstovicemi 
dělí se silnice jednak doBošína, kde je knížecí obora, a doSkorenic, 
k nimž patří ještě samota Vrchovina, s kníž. dvorem a cihelnou. 

Původní kostel sv. Maří Magdaleny ve Skorenicích, již ve XIV. stol. 
připomínaný jako farní, gotický, byl r. 1866 zbořen a vystavěn nynější; ze 
starého kostela zachovaly se některé zbytky, které jsou uloženy na půdě 
kostela, zejména oltář z r. 1662, kazatelna, 12 obrazů apoštolů, P. Marie 
a sv. Josefa na dubovém dřevě z r. 1698 vedle obrazů jiných, epitafium 
z r. 1606. V kostele pod kruchtou jsou zazděny dva pískovcové náhrobky 
pánů z Říčan (z r. 1572). Na rozlehlé návsi stojí na toskánském sloupu kříž 
z r. 1784. 

Ze Skorenic vrátíme se přes Bošín opět k toku řeky Orlice, na níž leží 
na pravém břehu ves Plchovice s osadou Smetanou, naproti pak 
na levém břehu ves Plchůvky, k niž patří dále k severu ležící osady 
Korunka a Nová Ves, u nichž r. 1881 byla nalezena pohřebiště se 
žárovými hroby rázu lužicko-slezského. 



302 



Severní cíp okresu vyplňují lesy, ohraničené na východě řekou 
Orlicí a na jihu silnící, vedoucí z Chocně přes Sruby, Dobříkov a Týnisko 
do Jaroslavě. Na vých. obklopena se tří stran lesem leží farní ves Újezd, 
k níž patři u Orlice malebně rozložená osada Chlomek a o něco dále 
samota P o s t o 1 o v, na záp. v lese pak úplně skrytá osada Prochody. 
Dohromady čítají 567 obyv. V Újezdě je obecná škola a kostel sv. Víta 
mučedníka, přip. již r. 1349 jako farní. Nynější kostel s třípatrovou věží 
na západě přestavěn byl r. 1748 na základech původního kostela, jenž dva- 
kráte vyhořel, r, 1676 a 1738; z původního zařízení kostela zachovalo se 







Topolová alej u Běste 



několik barokních rámů, rokoková kazatelna, křtitelnice a j. Nynější samota 
Postolov připomíná se již r. 1342, v XVI. stol. byla tu založena tvrz, která 
v XVII. stol. zanikla. 

Úplně lesy obklopeno jest nedávno na město povýšené Horní Jelení 
a od něho na vých. ležící ves Jelení Dolní s osadou Rousinovem. 

Město Jelení Horní jest slušné a ve své hořejší části pravidelně 
na náměstí a ulice rozděleno. Pochází to odtud, že část tato teprve pozdě 
byla založena, když páni grunty své v těchto místech rozprodali. Původně 
byla na Jelení, kde je nynější dlouhá ulice od kostela, jen ves, nad tím 
výše býval dvůr, jehož místo zaujímají nyní domky. Proti tomu v rohu 
nynějšího náměstí býval rozsáhlý hrad, na jehož místě, když spustí, vy- 
stavěna byla v XVI. stol. dřevěná tvrz, která byla r. 1775 opuštěna docela 
a r. 1817 zbourána; na jejím místě stojí nynější zámeček >na Sádkách«. 



:íii:í 



Starší osudy hradu Jelení jsou úplně temné; první známý držitel jeho 
byl Jiří z Poděbrad, za něhož však již v rumy klesal. Nástupce jeho 
Jindřich kníže Múnsterberský prodal r. 1495 H. Jelení s ji- 
ným zbožím Vilémovi z Pernštejna, v jehož rodě byla přes půl 
století. Po nich byl v držení tvrze Přibík Beneš Sekerka ze 
S e d č i c, jeden z předních rváčů v Hradeckém kraji. Strýc a poručník 
jeho dětí Jan prodal J. Heřmanovi z Bubna, který postavil novou 
tvrz při dvoře v H. J. Heřman byl pán rytířský, udatný, pro svou zkušenost 
a statečnost byl polním maršálkem ve válkách tureckých. Ze svých cest po 
Africe přivedl prý s sebou na Jelení lva. Nedlouho před svou smrtí počal 
r. 1600 stavěti nový chrám, ale sotva se jeho dokončení dočkal; zemřelť 
r. 1602 a pohřben v kastele. Náhrobek jeho, krásné sochařské práce, bý- 
val původně před hlavním oltářem, r. 1865 přenesen pod kruchtu a r. 1890 




Statek v Běstov 



na právo do prostřed lodi. Na mramorové desce na tumbě hranolové vy- 
tesána je postava Heřmanova v životní velikosti v brnění, s okružím, 
hlava o ležícího lva podepřena, u pravé nohy rodinný znak (na červeném 
štítě buben), nad ním jsou položeny rukavice a přilbice. Tvář sochy po- 
dobá se velice obrazu Heřmanovu v zámku Doudlebském. Když byl náhro- 
bek při opravě kostela r. 1789 vyzdvižen, našly se v hrobě vyzděném 
popel a kosti rubášem obalené, a tam, kde spočívala hlava, kus lví 
hřívy. Rodu pánů z Bubna náleží Jelení posud, jsouc jako svěřenství 
částí statku Doudlebského. 

Horní Jelení má 1587 obyv.; je tu obecná škola chlapecká i dívčí, 
průmyslová škola pokračovací; občansko-rolnická záložna; farní úřad, 
poštovní, telegrafní a telefonní úřad, c. k. četnická stanice a lesní úřad 
hraběte Heřmana z Bubna. Na městečko povýšeno bylo kolem r. 1555, 
na město 1913. 

Nynější, nová nevkusná budova, moderně gotická, kostela Nejsv. 
Trojice vystavěna v 1. 1864-66 na místě kostela, jejž svým nákladem 
vystavěl r. 1602 Heřman z Bubna, jak praví nápis na jeho náhrobku, a bo- 



- 304 - 

hatě uvnitř vyzdobil. Zařízení chrámu je barokní a rokokové, většinou z 
2. pol. XVIII. stol. Na hlavním oltáři vítězná brána, nesená dvojicemi ko- 
rinthských sloupů, v bohatém rámu obraz sv. Trojice od Wagenschóna, 
od něhož jsou i obrazy na postranních oltářích až na obraz »Ecce Homo«, 
který pochází od Karla Škréty. 

Zvony ve zvonici zděné, postavené r. 1851 místo dřevěné, přeneseny 
sem r. 1775 z kaple sv. Jiljí v Dolním Jelení. 

Před kostelem stojí sochy Anděla strážného z r. 1730 a sv. Flo- 
riana z r. 1736 s latinskými nápisy, postavené nákladem pánů z Bubna. 

Fara je prosté stavení z r. 1792. Na náměstí postavena r. 1704 ná- 
kladem Fr. Adama z Bubna pískovcová statue P. Marie od Víta Mi- 
chela, kolem pískovcová ballustráda čtyřhranná. Letos otevřena slav- 
nostně »Sokolovna«. 

Dolní Jelení bývalo v XVI. stol. městečkem a podle pečetidla 
mělo ve znaku sv. Jiljí s berlou, vedle něho leží laň s krkem šípem pro- 
tknutým. Kaple sv. Jiljí se hřbitovem byla zrušena r. 1775 a zvony odtud, 
jak již řečeno, i obraz Škrétův »Ecce Homo!« přeneseny byly do farního 
kostela v Horním Jelení. Nyní stojí na návsi moderní kaplička, jejíž ol- 
tářní obraz P. Marie na dřevě malovaný ze XVII. stol. nemá valné ceny. 
Socha sv. Jana Nep. je z r. 1727. 

Z H. Jelení vede přímo na jih lesem silnice do Jaroslavě, k níž 
patří u samého H. Jelení ležící osada Miroslav, tvořící dohromady 
polit, obec o 500 obyvatelích. Z Jaroslavě p» jižní straně lesního kom- 
plexu do vsi Týniska (319 obyv.) na Loučné ležící, odtud přes Rzy 
do Dobříkova, kde byl r. 1912 postaven pomník Mistra Jana Husi od 
sochaře Jurečky v Chocni. Od počátku XV. stol. připomíná se tu tvrz, 
z jejichž starších držitelů první jest známý Jan Těchlovec z Dobří- 
kova, který později zapsal Dobříkov Janu Talafúsovi z Ostro- 
v a, známému hejtmanu Jiskrovu v Uhřích. Ten, odešed opět do Uher, 
zapsal zase Dobříkov Hynkovi z Malejova, jehož potomci psali se 
pak Dobřikovskými z Malejova. Z nich V i 1 é m r. 1600 vystavěl nově tvrz. 
Po r. 1618 přišel o dvě třetiny svých statků a žil v Mýtě. Tvrz Dobříkov 
prodal Karel kníže z Lichtenšteina r. 1623 Albrechtovi V. E. z Valdštejna. 
Statek spojen byl potom se Zámrskem a tvrz v XVII. stol. úplně zpustla. 
Začátkem XIX. stol. vystavěna ze zdiva nynější myslivna. Z tvrze zbyly 
jen sklepy s točeným schodištěm, zbytky zdí a z opevnění příkop a násep. 

Za Hlubokou leží ves Sruby (dohrom. 555 obyv.), táhnoucí se 
podél silnice přímo od severu k jihu. Kostel Nanebevstoupení 
Páně byl r. 1677 filiální do Chocně, nyní do Újezda. Původní gotická 
stavba s věží dřevěným podsebilím opatřenou byla r. 1870 opravena, ale 
již v 1. 1877-78 sbořena; do nové stavby byly pojaty jen podélné zdi lodě. 
Tři oltáře a kazatelna barokní z konce XVII. stol. byly odvezeny do ne- 



— 305 — 

dalekého dvora Srubského. V kostele gotická křtitelnice, jejíž ostré 
hrany při opravě poněkud osekány. 

Na jih přes trať státní dráhy kyne nám již na návrší kostel s v. 
Petra a Pavla obce Slatiny, na jižní straně návrší ležící. Kostel 
je připomínán r. 1349 jako farní. Ve XIV. a XV. stol. býval tam, kde je 
nyní ves Slatina, dvůr řeč. Plotiště na návrší u kostela a ves Slatina. Tvrz 
Slatinskou vystavěli teprve Slaškové ze Slatiny. Po nich r. 1487 
obdržel Slatinu Vaněk Zámrský ze Zámrsku darem od krále. 
Potom dostala se k panství Choceňskému. Kostel je románská stavba ze 
XII. stol., jednolodní, která přestavbami a úpravou pozbyla původního 
rázu, podržela jen půdorys románský. Na záp. pak je moderní věž, na 




Lípová alej u Postolova. 

jihu předsíňka. Na západ při Loučné leží samota Š n a k o v, kde býval 
původně dvůr řeč. Sneckenhof, patřící k šosu města Mýta, který byl obe- 
hnán příkopem a později ve tvrz proměněn. Po různých držitelích stalo 
se Vys. Mýto majitelem tvrze a zboží Šnakovského, poněvadž však tvrze 
nebylo užíváno k bydlení a nebyla opravována, zpustla úplně. Na sev. 
úpatí vrchu »Plesu« jest zastávka Slatina-Šnakov místní dráhy Choceň — 
Litomyšl. 

Po Loučné vydáme se odtud k sev. -záp., kde kynou nám ze stromoví 
věže kostela a zámku Zámrského, na návrší stojícího. Pěkná budova 
zámku tvoří čtverhran, jehož jižní průčelí je dvoupatrové, nad ním vížka, 
po stranách osmiboké věže o třech patrech s barokními mansardovými 
střechami. Ostatní křídla jsou jednopatrová s renaissančními římsami pod- 
okenními. Na severových. nároží třetí věž, kulatá, mnohem nižší, s malými 



306 



okénky a kuželovitou střechou. V lichoběžníkovém dvoře jsou v přízemí 
na hranolových sloupech arkády: loggie v patře byly zazděny a upraveny. 
Úprava vnitřku je moderní, jen u některých vchodů zůstalo barokní opa- 
žení. Výzdoba průčelí a úprava západního křídla pochází z XVIII. stol. Zá- 
mek býval vlastně tvrzí, která byla rozšířena v XVII. stol. za Kolovratů 
tím, že k starší věži kulaté byla přistavěna budova s čtyřhranným dvo- 
rem. Starší dějiny tvrze jsou neznámy. R. 1469 byla za vpádu krále Ma- 
tyáše Uherského vypálena, jakož i nedaleké Uhersko. Teprve Vaněk 
ze Zámrsku tvrz obnovil. Synové jeho ji r. 1513 prodali Markvar- 
tovi Slepotickému ze Sulic, jehož sestra, obdrževši ji podílem, 
prodala opět r. 1533 Janu Lukavskému z Lukavic; r. 1613 po- 
tomci tohoto ji prodali Karlu Kapounovi ze Svojkova, jemuž 




Statek ve Srubech. (Lásku.) 



pro vzpouru r. 1618 vzata a prodána r. 1623 Albrechtovi Václa- 
vovi z Valdštejna. Od něho ji koupil téhož roku Vine. M u š i n- 
ger z Gumpendorfu s jinými statky, zejm. Chocní, Borovnicí a Do- 
bříkovem. Po mnohých držitelích koupil ji r. 1640 Albrecht Lieb- 
štejnský z Kolovrat, v jichž rodě zůstala do r. 1772. Po Gem- 
sendorfech koupili zámek r. 1849 Goltlové, kteří jsou v držení jeho 
podnes. 

Rozsáhlý park rozkládá se na západě zámku. Na jih stojí farní kostel 
sv. Martina biskupa, přip. již r. 1350; r. 1677 byl filiální do Vys. Mýta. 
R. 1781 byl starý kostel zbořen a vystavěn nynější (nevkusný) rokokový 
nákladem ryt. Jeníka Zásadského z Gemsendorfu. Západní průčelí má 
rohy zaobleny, portál opatřen moderní předsíňkou a dveřmi s rokoko- 
vými řezbami. Nad oknem ve středu průčelí jsou v ozdobných kartuších 
znaky rodu Gemsendorfu. Uvnitř zařízení většinou rokokové; hlavní oltář 
s obrazem sv. Martina z r. 1781; pískovcová křtitelnice gotická s dřevě- 



- 307 - 

ným barokním víkem. V lodi dva náhrobky rodu Lukaveckých z r. 1541 
a 1590 a náhrobek rodu z Gemsendorfu z konce XVIII. stol. 

Projdeme skromnými domky Zámrsku a přilehlé Nové Vsi (dohrom. 
702 obyv.), na jejímž konci, t. zv. Křížovce dělí se silnice na čtyři strany, 
na j. k Mýtu, na v. k Zámrsku, na z. ke Stradouni, na sev. k stanici hlavní 
trati »Zámrsk«, od níž na jz. leží ves Janovičky s dvorem M a 1 e j o- 
v e m, po němž se psali Dobřikovští z Malejova. 

Dále po toku Loučné na pravém břehu leží Radhošt, stará ves, je- 
jíž kostel sv. Jiří mučedníka na malém návrší připomíná se již r. 1350 jako 
farní; původní kostel gotický byl v létech 1772 — 73 úplně ve slohu barok- 
ním přestavěn. Hlavní oltář byl r. 1778 zhotoven v Praze, postranní r. 1781 
v Chrudimi, zařízení ostatní většinou z téže doby. Zvony zavěšeny jsou ve 
zvláštní dřevěné zvonicí s širokým spodkem a stanovou střechou; na vý- 



ML. 



'fW™ 






Zámrsk. 



chod od kostela stojí kostnice. Tvrz připomíná se tu již r. 1226., rovněž 
ve XIV. stol. připomíná se fara a tvrz, ale dvory náležely někoiika majite- 
lům; v XV. stol. tvrz zanikla a ves byla do r. 1547 v držení Vys. Mýta. 
Jestříbský pán Přibík Sekerka ze Sedčic postavil si nový dům 
při dvoře Radhoštském kolem r. 1550, snad na místě bývalé tvrze, který 
se ještě r. 1661 připomíná. Po něm držel Radhošť Heřman Lukav- 
ský zLukavic na Zámrsku, jehož choť Johanka prodala ji s tvrzí 
pustou Jestříbcem, vsi Týnisko s mlýnem a Ziku panu Divišovi 
z Chlumu r. 1571 k panství Chroustovskému, k němuž podnes patří. 

S Radhoštěm tvoří společnou obec osada S e d 1 i š t k y při samé 
trati ležící (dohr. 276 obyv.); na sev. od nich ležící osady ŽikaaFran- 
c 1 i n a patří ke vsi T r u s n o v u, kterou rytíř Toulovec z Třemošné, mě- 
šťan Litomyšlský, koupil od Peška z Uherska a daroval špitálu Litomyšl- 
skému. Mezi Trusnovem a Sedlištkami nacházejí se pastviny a role, jimž 
lid říká Jestříbec; zde stávala tvrz, na níž seděli Jestříbští z Ryzem- 
burka od XIV. do XVI. stol. R. 1558 tvrz ještě stála, ale brzy potom 
zpustla, r. 1571 uvádí se již jako poustka při dvoře Radhoštském. 



— 308 - 

Na jih na levém břehu Loučné leží malá ves Opočno se 243 obyv. 
Nejvýznačnější z této krajiny je ves Uhersko (430 obyv.), stanice 
hiavní trati Praha- Vídeň. Ves podobá se spíše městečku. Uprostřed návsi 
stojí barokní kostel Nanebevzetí P. Marie, farní, který se již jako takový 
připomíná k r. 1350. Starý kostel byl však r. 1704 zbořen a nákladem hrab. 
Leopolda Kolovrata vystavěn nynější s věží v západním průčelí, s plecho- 
vou cibulovitou střechou s lucernou. Z původního zařízení z poč. XVIII. 
stol. zachovalo se jen málo, jinak vše je moderní. Na věži zvony z r. 1704, 
1634 a 1727. Naproti kostelu rozkládá se poplužní dvůr knížete Thurn- 
Taxise; obytné stavení z 2. pol. XVIII. stol. má prostou facadu, v jejíž 
středu je plastický znak Kinských. 

Tam, kde jest nyní myslivna, postavená r. 1770, stávala tvrz, na níž 
počátkem XIV. stol. seděl Ctibor z Uherska. Po vymření jich r. 1454 
stal se držitelem Uherska Vilém Jeník ml. z Mečkova, zname- 
nitý válečník jako jeho otec, jenž dobyl se Sirotky Litomyšle. Vilém ze- 
mřel asi v té době, když vtrhli Uhři do Čech, pleníce okolní krajinu, při 
čemž Zámrsk, Uhersko a jiné vsi lehly popelem. Od něho koupila Uhersko 
obec města Vys. Mýta a tu teprve tvrz pro zanedbání oprav 
zpustla. R. 1547 musilo město odstoupiti králi Ferdinandovi část jmění 
svého, jež obsahovalo Šnakov tvrz a dvůr poplužní, Jestříbec tvrz a dvůr, 
Uhersko tvrz pustou a dvůr, Týnisko, Radhošt, Žíku, Sedlištky, Opočno, 
Brč, Trusnov, Chotěšiny a j. Král dal Uhersko jako léno k Brandýsu 
n. O. p. Bohuši Kostkovi z Postupic, po jeho smrti pak je prodal 
Divišovi Slavatovi z Chlumu a Košumberka, ten však je 
postoupil Arnoštovi Vitanovském u^ V 1 č k o v i c. Vitanovští 
postavili si nový dům kamenný snad na místě pusté tvrze, a bydleli v ní 
až do pol. XVII. stol., kdy koupili Kyšperk a přestěhovali se tam. Tvrz 
zdejší pak úplně zpustla. Ke Chroustovicúm se dostala, když páni z Ko- 
lovrat drželi společně Kyšperk a Uhersko. Na sever od Uherska ve středu 
parku stával letohrádek Theresienlust, neb také N e u 1 u s t zvaný, 
osmihranná to, jednopatrová stavba s mansardovou střechou, který vy- 
stavěl r. 1790 hrabě Filip Kinský prý podle plánu, jejž navrhla jeho sestra 
Marie Terezie, ovdovělá Poniatowská. Roztomilý pavilon ten byl ne- 
dávno zbytečně zbořen. 

Ve výběžku okresu při trati leží ves T u r o v (323 obyv.), kde v za- 
hradě selské (č. 9.) nachází se pahrbek, na němž stojí stodola, ohrazená 
valy a příkopy okrouhlými. Při kopání nalezeny zde ostruhy, šipky a hře- 
bíky, snad zde stávala dříve tvrz. 

Zde opouštíme Loučnou, která teče dále směrem sev.-záp., a dáme 
se pěšinou okolo krásné bažantnice ke vsi Městci (338 obyv.) na silnicí 
Mýtsko-Hrochovo-Týnccké; na vých. od ní O s t r o v (355 obyv.), u něhož 
směrem k Uhersku byly nalezeny žárové hroby. Ves je stará, již r. 1318 
se připomínají Řehněř z Ostrova a Pešek. V XV. stol. nacházela 



- 309 - 

se zde tvrz, jejíž osudy po r. 1493 jsou neznámy; zanikla asi v XVI. stol. 
Nejznámější z držitelů jest válečník Jan Talafús z Ostrova (přip. 
se poprvé r. 1439), který stav se služebníkem králové Alžběty v Uhřích, 
přijal hejtmanství pod Janem Jiskrou z Brandýsa. Po dlouhých letech 
vrátil se do Čech, ale schudl prý tak, že po trzích s mošnou chodil. Ves 
dostala se v pozdějších dobách nejprve ke Košumberku a oddělením 
odtud k Chroustovicům. 

Dále na vých. leží S t r a d o u ň, již král Václav II. daroval klášteru 
zbraslavskému, v době mezi válkami husitskými a r. 1547 koupila ji obec 
Mýtská od pana Bohuše Kostky z Postupic a na Litomyšli. Na jih odtud 




Kaple se studánkou sv. Mikuláše ve Vraclavi. 



jsou V i n a r y (339 obyv.), u nichž nalezeny byly dva kamenné mlaty 
a kamenná sekyrka (nyní ve vys.-mýt. museu). 

Od Stradouně a Vinař zdvihají se dosti prudce kopce, rovněž tak se 
strany východní od Vys. Mýta; v jich klíně leží farní ves V r a c 1 a v, 
která vznikla z někdejšího předhradí hradu Vratislavě, jímž jako široká 
ulice s rozsáhlým tržištěm uprostřed se táhla zemská stezka od Litomyšle 
přes Vys. Mýto a Vrchy ke Chrudimi. Na tržišti na vých. straně stával 
chrám sv. Václava, který poprvé se připomíná jako farní r. 1350 a po 
dlouhá století jím zůstal; r. 1666 dal jej děkan mýtský a spolu farář vra- 
clavský Samuel Hattaš opraviti a zvonici vystavěti; r. 1786 byl Josefem 
II. zrušen a učiněna z něho sýpka, která r. 1804 vyhořela; nyní upraven na 
hostinec, v němž se nalézají ještě některé románské zbytky stavby chrá- 
mové; i půdorys lze dobře zjistiti. Odtud byly některé věci přeneseny do 
druhého kostela Nanebevzetí Panny Marie. Tento nyní farní 
kostel připomíná se již r. 1349 jako farní, pak byl od r. 1628 filiálním nej- 



- 310 - 

prve do Chroustovic, později do Vys. Mýta; od r. 1754 zase farní. R. 1618 
byl rozšířen od Dobříkovského z Malejova, r. 1719 vyhořel i se zvonicí, 
stojící jižně od kostela, a upraven na nynější stav; věž znovu po požáru 
r. 1737. Kostel byl původně gotická, jednolodní budova (z 2. pol. XIII. 
stol.), při přestavbě r. 1719 byl pojat do nové budovy k severu obrácené 
a to tak, že kněžiště přepaženo a užito za kostnici a sakristii a původní 
loď pojata v novou. Na vých. stěně byv. kněžiště zachovaly se gotické fre- 
sky ze XIV. stol., ovšem velmi porušené. 

Na ostrohu spadajícím příkře na severní a jižní stranu do údolí mezi 
vesnici Vraclav a poutnickým kostelem sv. Mikuláše nachází se h r a d i- 
š t ě, trojstranné, otočené valem a příkopem 100 m dlouhým; násep byl až 
2 m. vysoký. Zde stával hrad Vratislav, k němuž byl příjezd od ny- 
nější kovárny. Budovy hradní i sruby na náspu byly sroubeny ze dřeva, 
z těžkých klád. Hrad připomíná se poprvé r. 1086 v darovací listině klá- 
štera opatovského; koncem stol. XIII. se již rozpadl; o hradišti mluví se 
v XVI. stol. v městských knihách Vys. Mýta; dnes násep i zdivo je úplně 
rozebráno. 

Z pamětihodných událostí, které se na hradě přihodily, nejvýznačnější 
je záhuba rodu Vršovců r. 1108 za knížete českého Svatopluka; na hra- 
dišti postaven r. 1908 na památku této události pěkný pomník. 

Koncem stol. XVII. a ve stol. XVIII. stala se Vraclav siřeji známou 
lázně mi sváto mikulášským i, umístěnými v rozkošném údo- 
líčku na sever pod hradiskem vratislavským, v němž vyvírá studánka ode 
dávna zvaná studánkou sv. Mikuláše. Když vodou její uzdravil se také 
farář Vratslavský, dal zde r. 1665 vystavěti kapli, která byla r. 1685 roz- 
šířena. R. 1692 vystavena byla na stráni nad kaplí poustevna pro poustev- 
níka, aby ji opatroval; také vížka se zvonkem a hodinami vedle postavena 
a sluje dodnes od té doby vfráterkou«. Za nedlouho byly zřízeny zde lázně. 
R. 1724 kaple zbořena a položen základní kámen hrab. Ant. J. z Bubna na 
Žamberce a Jelení k novému kostelu, jehož stavbu vedl stavitel a měšťan 
pražský Karel Ant. Canavalle nákladem obce mýtské. Barokní kostel 
tento vestavěn jest do úžlabiny otevřené na západ v široké prostranství. 
Po stranách záp. průčelí stojí nízké věže, dvojkřídlé schody vedou s balu- 
strádou na terassu k hlavnímu vchodu. Pod terassou je vchod ke kapli 
se studánkou. Vnitřek chrámu působí milým dojmem svou jednoduchou 
barokní výzdobou. Na hlavním oltáři z r. 1730 obraz sv. Mikuláše anděly 
obklopeného; bez důvodu se připisuje P. J. Brandlovi. Druhý oltář sv. 
Mikuláše je z r. 1738, třetí P. Marie koupen byl obcí Mýtskou r. 1787 ze 
zrušeného kláštera v Sedlci. 

Z Vratislavě vede pěkná silnice přes Vrcha a hájek do Vys. Mýta. 

Z Vysokého Mýta vydáme se od kasáren k Vrchům, u kříže pak dáme 
se v levo; nahoře otevírá se nám pěkný rozhled. Pod námi leží na silnici 
k Vinařům a Stradouni Sedlec (401 obyv.), dále pak v pěkném údolí 



- 311 - 

Domoradice (326 obyv.), jichž část již r. 1372 patřila ke hradu Ko- 
šumberku; v XVI. stol. znovu tvrz tu vyzdvihl Albrecht Lukavský. Ma- 
jitelé Domoradic neustále se střídali, r. 1867 je koupila hraběnka Vir- 
ginie z Aíchelburka. Je zde dvůr se zámečkem z XVIII. stol., který 
však byl v I. 1895 a 1897 moderně přestavěn; zachovalo se jen několik 
kovaných rokokových mříží na oknech. Na j. odtud v údolí téhož potoka 
jest ves Svařen, k níž patří osada Sejtinka (dohrom. 283 obyv.). 
Ve Svařeni je kalvárie z r. 1839 hrubě z pískovce tesaná. Na sev.-záp. 
leží osada P o p o v e c, patřící k Mravínu, u níž na vých. zachovaly 
se zbytky tvrze — valy polokruhem zakončené. Od Mravína na j. ves 
Š t ě n e c, v níž ve 14. stol. stávala tvrz, patřící ke Košumberku, ale již 
na poč. stol. XV. připomíná se tu jen dvůr poplužný. Také ves P ě š i c e 
na jv. v údolí ležící patří ke starším osadám českým, připomíná se již r. 




Rozcestí u Vys. Mýta (do Vánic a do Lhůty). 

1226. Tvrz zdejší na poč. XV. stol. držel Ješík z Popovce; ta zanikla, 
zachovalo se jen hradiště »na valech« na vysokém ostrohu a dvojí val. 
Na druhé straně táhlého, dosti příkrého vrchu leží S r b e c (221 obyv.) 
a na jih Domanice, v nichž stávaly tvrze, nyní zpustlé, jež drželi v 
15. stol. vladykové ze Srbce nebo Srbeč. Domanice vystřídaly několik 
majitelů než se r. 1623 dostaly pánům na Košmberce. Domanice patří k 
pol. obci Voleticům (dohr. 186 obyv.) na záp. od nich na úbočí pla- 
niny ležícím. Kostel voletický s v. Jiří jest filiální do Lůze, kamž patří 
již od r. 1677; r. 1350 připomíná se však jako farní. Je to prostá budova 
gotická, jednolodní ze XIV. stol., jež byla asi r. 1626 opravována, z kteréžto 
doby pochází také část zařízení; nynější úprava jest z konce XVIII. sto- 
letí, kdy byl sňat kassetovaný strop renaissanční v lodi a nahrazen ny- 
nějším plochým. Na západě přiléhá k lodi gotická věž s barokními ozdo- 
bami, střechou cibulovitou s lucernou. Hlavní oltář pochází z druhé polo- 
vice XVII. stol.; postranní oltáře jsou stejné, oba z poč. XVII. stal., sv. 



— 312 — 

Floriana (a sv. Vojtěcha) a sv. Dominika (a sv. Šebestiána). Z konce XVI. 
století pochází tabulový obraz v lodi, malovaný temperou na křídovém 
podkladě, představující z mrtvých vstání Kristovo a zděšený útěk zbroj- 
nošův. Rovněž z té doby je dvojkřídlá zavírací archa, uprostřed na plátně 
obraz sv. Jiří na koni v rytířském brnění a rudém plášti, poráží draka 
v údolí, nad nímž na skále stojí hrad: na vnitřních stranách křídel v právo 
obraz sv. Václava v brnění, v levo sv. Víta s kohoutem; na vnějších stra- 
nách v právo korunování Krista trním a kladení do hrobu, v levo zjevení 
se Krista v zahradě Gettsemanské a bičování u sloupu, vše v bílém rámu. 
Kromě nich je tu několik barokních obrazů na plátně, ale bez ceny umě- 
lecké. V dlažbě lodi zapuštěn pískovcový náhrobek z poč. XVII. stol. 




Nové Hrady. 



Od Voletic máme pěkný rozhled po údolí řeky Olšinky — Novohradky, 
v němž leží město Lůze, nad ním pak vysoko vypíná se dvojvěží Chlumku 
a v levo zříceniny Košumberka. Sejdeme až k toku a po jeho břehu pustíme 
se k severu, kde dojdeme nejprve L o z i c, vsi s 387 oby v.; je zde fara 
evang. reform. sboru a evangelický kostel, vystavěný r. 1784 Filipem hrab. 
Kinským. Je to obdélná budova se štítem a šindelovou mansardovou stře- 
chou; uvnitř zachovala se z původního zařízení kazatelna a část varhan. 
Dále je tu dvůr z XVIII. stol., jehož hlavní brána je ozdobena úseky seg- 
mentové římsy a znakem Kinských. 

A jako Voletický kostelík, tak také i farní kostel Nejsvět. Trojice v 
Jenčovicích, na návrší uprostřed hřbitova stojící vyniká nad okolní 
krajinu. R. 1350 uvádí se jako farní k biskupství litomyšlskému, ves je 
však starší, připomíná se již ve XII. stol. 

Po r. 1585, kdy úplně vyhořel, byl mnohokráte opravován; poslední 
opravy byly r. 1893, kdy barokní valená klenba v lodi nahrazena byla stro- 



— 313 — 

pem rákosovým a dána nová kruchta, r. 1895 nová střecha atd. Budova 
sama je jednolodní, ranně gotická, k níž po stranách kněžiště přiléhají 
kaple Mravínská a sakristie, na jihu nová předsíň, na západě pak čtver- 
cová věž se střechou stanovou s bání; vedle věže přistavěna pro zvony 
nízká zvonice: dřevěné podsebití s šindelovou střechou na kamenném 
spodku. Z hlavního oltáře z r. 1787 zbyl jen tabernakl, obraz sv. Trojice 
a sochy Petra a Pavla. Rovněž z křtitelnice zachoval se jen cínový kotlík 
z r. 1625. Dobré práce z XVIII. stol. jsou obrazy na plátně a dřevě a ba- 
rokní krucifix. Zvony z r. 1585 a 1599. 

Západně odtud leží M a r t i n i c e, patřící k Jenčovicům, s nimiž 
čítají dohromady 433 obyv. Na sever podle toku řeky nebo po silnici při- 
jdeme do Z a 1 a ž a n, k nimž patří dále ležící osada P o d ě č e 1 y (dohr. 
341 obyv.); na levém břehu pak je ves Lhota (tu pískovcový kříž z 
XVIII. stol.), ve výběžku okresu samota Ž i 1 o v i c e, velmi stará, nebof 
již r. 1244 se připomíná; bývala tu ves s poplužním dvorem, která patřila 
k panství kláštera Podlažického, později ke zboží zápisnému Chrastskému 
a Podlažickému, po různých majitelích zase k Chroustovskému a na konec 
opět k Chrasti. Na zač. XVII. stol. vystavěna tu tvrz, která po válce 
třicetileté se vsí spustla. Od Poděcd k záp. na silnici ke Stradouni jest 
ves Mentour, přifařená rovněž k Jenčovicům. Odtud odevšad máme 
již blízko do městyse Chroustovíce (885 obyv.) na obou březích Olšinky 
ležícím. Celá krajina kolem Chroustovic jest pro svůj rovinatý ráz a do- 
.statek vodstva velmi úrodná, a také většina obyvatelstva se zabývá rol- 
nictvím; vedle toho ženy vyšívají zde bílé prádlo bavlnkou a hedbávím. 

Celou jihovýchodní stranu Chroustovic zaujímá zámek a hospodářská 
stavení. 

Zámek vystavěn byl snad na místě bývalé tvrze, o níž máme zprávy 
od XV. stol. Majitelé se zde neustále střídali; počátkem XVI. stol. dostaly 
se Chroustovíce Albrechtovi z Chlumu a Košumberka a po něm jeho 
bratru Slavatovi, jenž je připojil k panství Košumberskému. Za vlády 
těchto pánů tvrz zpustla, a teprve od Zachariáše Slavaty z Chlumu opra- 
vena. Panství zdědil r. 1599 jeho nedospělý syn, jehož poručníci nemo- 
houce je pro dluhy udržeti, prodali r. 1600 Kunce Slavatové; syn této Diviš 
Lacembok z Chlumu a Košumberka prodal r. 1606 Chroustovíce s okolím 
Janu Divišovi ze Žerotína na Náměšti. Ale ani ten je neměl dlouho, pře- 
cházelo z ruky do ruky, až je r. 1663 koupil František Karel hrabě Lieb- 
štejnský z Kolovrat. Tento přestavěl tvrz na zámek, o němž se zachoval 
současný záznam. Vnuk jeho Frant. Karel prodal r. 1721 zámek Chrousto- 
více s městečkem a vsi Městec, Ostrov, Opočno, Uhersko, Trusnov, Fran- 
clinu, Radhošť, Ziku, Tyništko, Janovičky, Stradouň, Vinary, Sedlec, Pě- 
šice, Mravín, Mentoury, Jenšovice, Martinice, Lozice, Turov, Staré a 
Nové Holíšovice Jeronýmovi hrab. de Capece a markrab. de Rofrano; 
potom Chroustovíce držela Marie Terezie roz. markýzka z Rofrana, choť 



314 - 



hrab. Leopolda Kinského. Po ní byl od r. 1779 majitelem Ch. Filip Kinský, 
který zámek přestavěl částečně rokokovým slohem, zvi. zahradní průčelí 
a připojil rozsáhlé předdvoří a zahrady v 1. 1779-80. Zemřel r. 1827. Roku 
1823 však Ch. od něho koupil kníže Karel Alexandr z Thurn-Taxisu; Taxi- 
savé drží je dosud. 

Zámek skládá se z budovy vlastní ze XVII. stol. a do podkovy roze- 
stavěných traktů z konce stol. XVIII. Mezi budovami s byty -pro služeb- 
nictvo je vjezd uzavřený mřížovou branou. Od těchto budov do čtvrt- 
ellipsy se táhnou konírny, za nimiž se otvírají po stranách dva menší 
vjezdy, na náves a do dvora hospodářského; pak pokračují čtvercové 
jednopatrové budovy s mansardami a přízemní podélná křídla v pravém 




Zámek v Nových Hradech. 



úhlu lomená a k hlavní budově přistavěná; na podélných stranách otevřena 
jsou chodbami, v částech příčných jsou v právo kaple, v levo kuchyně. 
Středem a napříč nádvoří vede cesta s alejí a přestupuje po třech můst- 
cích pctok uměle sem zavedený. Můstky jsou ozdobeny vasami a skupi- 
nami amorettů se svítilnami. Hlavní budova zámecká je jednopatrová, v 
jejímž středu je užší polopatro s trojúhelníkovým štítem. Nad portálem 
balkon, nesený dvojicemi toskánských sloupů. V průčelí zahradním nesou 
dva páry jónských sloupů, pilastrů, hranolových pilířů a několik těžkých 
konsol terrasu, po jejíž stranách vedou dvojdílná schodiště. Ve štítě nad 
terrassou korunovaný dvojznak Kinských. 

Většina pokojů v zámku zařízena moderně, z původního nábytku ro- 
kokového a empirového zachovalo se jen několik kusů a něco dekora- 
tivních drobnůstek, ostatní vše bylo odvezeno do Řezná, podobně jako ze 
zámku Li torny šlského. Podobně zachováno zde jen několik obrazů: por- 
traitů a krajinomaleb. 



- 316 - 

Za zámkem rozkládá se park ve francouzském slohu zřízený, dosti za- 
chovaný, obtékaný se tří stran potokem. Středem vede cesta přes most do 
orangerie a odtud branou přes druhý můstek do rozsáhlé bažantnice. V 
zahradě je empirový pamětní kámen z červeného mramoru s nápisem 
francouzským: poděkování (asi sestry Filipa Kinského Marie Terezie) 
bratrovi za poskytnuté přístřeší. 

Zámecké budovy tvoří východní stranu náměstí či návse, uprostřed 
níž stojí rozsáhlý barokní kostel sv. Jakuba Většího Ap. Byl již r. 1350 
farní. Původní stavba stojící uprostřed nynějšího hřbitova zbořena, při 
čemž zachována jen krypta Haugwitzů s náhrobky a r. 1744 vystavěn 
nynější kostel o něco severněji vedle hřbitova nákladem hraběnky Marie 
Terezie Kinské. Kněžiště zakončeno polokruhem; po stranách přiléhají 
sakristie a knížecí oratoř, na západě hranolová věž, krytá štíhlou sta- 
novou střechou. Zařízení chrámové je rokokové, většinou dobré práce; z 
XV. stol. je křtitelnice podoby zvonu. 

Jednopatrová fara, vystavěná r. 1783 hrab. Filipem Kinským, ozdo- 
bena nad portálem sochou sv. Jana Nep. v nice a znakem Kinských ve 
štítku. Na návrší též sloup se sochou P. Marie z r. 1752. 

Tím ocitli jsme se opět na hranicích okresu. 

Poslední naše cesta povede po hranicích okresu litomyšlskéha a sku- 
tečského. Vyjdeme opět z Vys. Mýta u kasáren na Litomyšlském před- 
městí, a můžeme jíti po silnici k pěknému rozcestí silníc do Vánic (167 
obyv.) a do Lhůty, nebo pěšinou kolem barokních soch sv. Josefa z 
r. 1738 a sv. Vavřince z r. 1741 ke Knířovu, jehož poutní a farní kostel 
Zvěstování P. Marie z daleka je viditelný. R. 1349 připomíná se jako farní, 
kdy byl v držení pánů z Pardubic. Ve válkách husitských spustí a byl 
až do r. 1787 filiálním do Vys. Mýta. Je to prostá budova gotická ze 
XIV. stol. s věží na západě; opravami a přídavky se změnil, tak zvi. v 1, 
1836 — 37, kdy byl celý kostel opraven, vystavěno z kamene horní patro, 
které bývalo dřevěné. Na obou stranách kněžiště jsou oratoře, na východě 
sakristie, přistavěné asi kol. r. 1730. Barokní hlavní oltář koupen ze 
Sedlce r. 1787; na něm zasklený obraz P. Marie v postříbřeném rámu. Z 
obrazů nás dále zaujme obraz hořícího Mýta r. 1774 s podpisem, zajímavý 
pro opevnění městské a pro stav kostela před požárem. Do r. 1848 vedlo 
od posledních chalup knířovských ke bráně hřbitovní čtvero řad lípových, 
které toho roku byly vykáceny a tím obec i kostel zbaven krásné ozdoby. 
R. 1730 počala se sem konati veliká procesí, nejen z Mýta, ale i z dalekého 
okolí, a proto tu byla obnovena fara. Knířov patří k výstavné Lhůtě, 
s níž má dohr. 349 obyv. Nad Lhůtou na Vrchách leží ves Brč, již kou- 
pila obec Mýtská r. 1542 od pana Bernarta z Rizemberka. 

Dále na jih přicházíme k dvojité osadě na obou ostrozích širokého 
údolí založené Střihanovu a Zádolí (259 obyv. dohr.), jímž projdeme 
na západ k Pustině (239 obyv.) a dále k Řepníkám, staré farní vsi, 



- 310 - 

jejíž kostel sv. Vavřince připomínán r. 1350 jako farní; v letech 1728 — 83 
byl tento původní kostel zbořen a vystavěn nynější barokní; zůstaly jen 
zvony (z r.' 1503, 1506, 1679) ve zvláštní dřevěné zvonici na kamenné 
podezdívce. V předsíni si ještě všimneme pískovcové románské křtitelnice, 
ve zdi zazděné. Fara je od kostela dosti odlehlá, to si vysvětlíme tím, že 
na faru byla přeměněna panská myslivna, když stará fara v bouřích 
válečných zanikla. 

Z Řepník přes planinku Farářství zvanou přijdeme za krátko k troj- 
boké statui sv. Trojicí, t. zv. Pokloně (z 1. pol. XVIII. stol.), stojící na 
samém ostrohu nad vesnicí Střemošicemi, odkud je překrásná vyhlídka 
do kraje a do údolí Olšinky. Dole pod námi Střemošice, k nimž vede 
shůry serpentina silnice, proti nám šedivé zříceniny Kašumberku na vrchu 




Chlumek s Lůží. 

porostlém ovocným stromovím, za ním tmějí se lesy, v právo vznosná ba- 
rokní svatyně chlumecká se štíhlými věžemi a pod ní rozseté domy města 
Lůze. A tam zaměříme. Před barokní kapličkou čtrnácti pomocníků (z r. 
1720) přejdeme na silnici Novohrasko — lůžskou k třístranné rotundě sv. 
Jana Nep. (z r. 1746), jdeme pod hradem Košumberkem, o němž bylo 
psáno již při okrese Skutečském; z téhož důvodu nebudeme opakovati 
historii Lůze, která s hradem je stejná; prohlédneme si jen památky měst- 
ské. Lůze čítá 281 domů a 1627 obyvatelů; je zde farní úřad, obecná 
škola a pokračoyací škola průmyslová, c. k. poštovní úřad, četnická sta- 
nice, lesní správa knížete z Thurn-Taxisu, občanská záložna. 

Kostel sv. Bartoloměje, přip. již r. 1350, býval farním do r. 1773, 
kdy přenesena byla fara na Chlumek. Původní gotická budova ze XIV. 
stol. o jedné lodí byla při opravě upravena barokně až na věž, která při- 
léhá k lodi na západě a jejíž svrchní dřevěné patro vysazeno na krákor- 
cích; šindelová střecha je kuželová. Na jihu kněžiště přistavěna sakristie. 
Hlavní otlář sv. Bartoloměje sloupové architektury, podobně i postranní 
oltáře jsou z 1. pol. XVIII. stol. Varhany a zpovědnice ze XVII. stol.; 



— 817 — 

dřevěná křtitelnice s cínovým kotlem uvnitř z r. 1625. Zvony z r. 1510, 
1544, 1727, 1699. V bývalém vchodu věže zazděn bílý mramorový náhro- 
bek Diviše Lacemboka (f 1575), v sakristii Jos. Novotné z r. 1781 a j. 

Ve farní budově z XVIII. stol. jsou na chodbách obrazy: portrait paní 
M. Híserlové z r. 1682 (pěkný rám), kopie Chlumské P. Marie s pohledem 
na Košumberk a Chlumek, z 1. pol. XVIII. stol., portrait jezovity Retze, 
obrazy P. Ježíše a P. Marie. 

Poutní a farní kostel Panny Marie na Chlumku vystavěn byl v 
1. 1690 — 95 Marií Max. Evou Hieserlovou z Chodův a Košumberka. Dříve 
zde stávala kaple, v 1. 1667 — 69 vystavěná, kolem níž zřízen byl ambit s 
osmí kaplemi a dvojími kamennými schody; pod ní byla v 1. 1678 — 82 
vystavěna na východ residence pro Jesuity, na západ o dva roky později 
dům pro hraběnku Hieserlovou. Když tato kaple. návalu poutníků nesta- 
čila, byla r. 1690 zbořena a vystavěn nový chrám. Vrch Chlumek byl 
osázen lipami a obehnán zdí prolomenou na záp. a vých. branou, od nichž 
nahoru k ochozu vedou schodiště; pravaůhlový ambit prolomen jest osmi 
kaplemi, z nichž čtyři větší jsou v rozích ambitu; ve výklencích jejich ol- 
táře, ve všech kaplích pak na zadních stěnách fresky s výjevy ze života 
P. Marie z kol r. 1750. Chrám, na uměle nasypaném vršku stojící, jest 
barokní budova jednolodní s řadou kaplí na obou stranách, které tvoří 
při pohledu zvenku postranní lodi s dvěma věžemi v západním průčelí; 
mezi nimi hlavní portál; po jeho stranách niky se sochami sv. Josefa a 
Joachima. Hranolové věže pokryty jsou plechovými cibulemi s lucernami, 
báněmi a kříži. 

Vnitřek chrámu je celkem 29.30 m dlouhý a 20 m vysoký. Stěny 
jsou až na několik štukových ozdob hladké a rozděleny pilastry s ko- 
rinthskými hlavicemi. 

Vnitřní zařízení, provedené v 1. 1695 — 1700, jest nádherné, avšak 
nepřeplňuje. Hlavní oltář je pod zděnou renaissanční rotundou, vyplňu- 
jící celé kněžiště, s klenutou kopulí s lucernou o osmí oknech; nad 
tím symbol — holubice. Na oltáři ve stříbrném rámu obraz P. Marie 
s Ježíškem v loktech s nasazenými stříbrnými korunkami. Je to kopie 
renaissančního originálu z Drážďan do Innsbrucku přeneseného, z 1. pol. 
XVII. stol. Vedlejších oltářů v kaplích jest šest, vždy dva protější si od- 
povídající. Pěkné jsou i kazatelna, varhany, lavice i zařízení sakristie. Ve- 
liký počet obrazů jak v chrámě, tak i v sakristii v řezaných rámech. 

Na východ od kostela v parku stojí bývalá residence Jesuitů; 
bývala dvojpatrová, ale r. 1823 druhé patro bylo zbořeno; vnitřek po- 
zbyl přestavbou svého původního vzhledu. Rovněž bez původní úpravy 
je bývalé sídlo hrab. Hieserlové; zachována jen brána dvora. 

Sejdeme po schodišti opět do města, které v čas poutí hojně oži- 
vuje, abychom si prohlédli ostatní památky. Náměstí je čtverhranné, na 



- 318 — 

němž se zachovalo několik pěkných barokních domů z XVIII. stol., s vy- 
sokými štíty a mansardami. Město mnohokrát vyhořelo, celé na př. r. 
1564, 1691 a 1790. Uprostřed náměstí stojí radnice, která byla vysta- 
věna r. 1542 od Diviše Slavaty z Chlumu a Košumberka s dílnou kovář- 
skou a zámečnickou, radnicí se stala r. 1570. Je zde uložen archiv, ko- 
piář z r. 1630, pečetidlo, vazby knih, truhlice cechovní; na chodbě a 
na půdě portraity pánů Lůze ze XVII. stol. Na náměstí stojí dále pískov- 
cový sloup se sochou sv. Jana Nep., asi 6 m vysoký, z r. 1712. 

Z konce XVIII. stol. pochází synagoga, v průčelí se štítem zakon- 
čeným trojúhelníkem. Uvnitř je valené klenutá, ozdobená štukovými 
zrcadly a výsečemi. Za městem nově a moderně zařízené sanatorium 
pro nemoce skrofulosní a krtičnaté; o prázdninách vždy slouží za vítaný 
útulek feriálním osadám. 

Z Lůze mohli bychom jíti stále proti toku Olšinky až k Novým 
Hradům a jistě by se nám cesta tato líbila pro krásy přírodní, ne ne- 
podobné skalám Adrsbašským zvláště v Pivnicích a Všivících; ale o nich 
jsme se již zmínili při okrese Litomyšlském, proto přidržíme se jako 
vodítka silnice. První a takřka jediná na ní leží malá osada Bílý kůň, 
patřící politicky k Střemošicům (dohr. 372 obyv.); bývala tu kdysi jen 
hospoda téhož jména. Spíše nás zajímá u silnice k Lůži uměle nasypa- 
ný kruhový pahorek, obehnaný příkopem, snad to je tvrziště, ale lid 
nazval jej »stolem Žižkovým«, jejž prý lid mu zde tábořící připravil. 

Za Bílým koněm opustíme silnici a přijdeme ke shluku osad po strá- 
ních rozložených Doubravicům, Dvořišti, Libejcině a Le- 
st i n ě. K Doubravicům patří ještě mlýn a několik stavení v údolí Ol- 
šinky, podobně tak k Leštině samoty Doly, Dolany a Zelený 
strom, k Libejcině zase patří osada Javor n íček, na vých. ležící, a 
samoty Pustinka a Loučov. Z Leštiny sejdeme opět pod vrchem 
493 m vys. k silnicí do Mokré Lhoty (obyv. 431), k níž patří osady 
Rybníček a Podhořany v kopcích k severu ležící a v údolí Olšin- 
ky samoty a mlýny Haberka a Polanka. A již jsme u samých No- 
vých Hradů, jichž zelený chlum a pod ním bílý zámek se nám stále při- 
bližoval. 

Nové Hrady leží na sever od skalní krajiny Toulovcovy v malebném 
údolí Novohradky. Původ jich sahá do šeré dávnověkosti. Na severových. 
straně nynější obce zdvihá se homolovitý vrch »Starý zámek«, na jehož 
vrcholu stával hrad a při jeho úpatí kostel. Byl to první a jediný chrám 
v okolí, po němž se nazýval hrad i podhradí »Boží dům«. Hrad za válek 
husitských byl pobořen. Teprve za Kostků z Postupic, kteří drželi Nové 
Hrady do r. 1557, byl vystavěn hrad nový, od něhož dostala i osada 
jméno Hrad nový nebo Nový Hrádek, kteréžto jméno v XVIII. stol. se 
ustálilo na Nové Hrady. Po úmrtí posledního mužského člena rodiny 



— 319 — 

Kostku přecházely Nové Hrady z ruky do ruky, až se r. 1605 dostaly 
v majetek rodiny Trautsohnů na 100 let. Trautsohnové nikdy zde ne- 
bydleli, hrad pustl, a co ještě zbylo, zničili r. 1645 Švédové. Lepší doba 
nastává za nových pánů z rodu Harbuval-Chamaré, kteří r. 1749 panství 
koupili a trvale se zde usídlili. Na panství provedli mnohé opravy a za- 
ložili novou faru v Proseči. Poněvadž hrad byl dosti sešlý a k tomu na 
vysokém kopci, dal si hrabě Jan Antonín postaviti nový nádherný zá- 
mek v podhradí v 1. 1774 — 77, při čemž bylo použito též zdiva starého 
hradu, který tak zmizel skoro beze stopy. R. 1903 prodány byly nové 
Hrady Štěp. Bergrovi, obchodníku realitami v Praze, který je za krátko 
prodal Václ. Beckingovi, majiteli velkoobchodu v Praze, v jehož ma- 
jetku je zámek a nejbližší okolí podnes, větší část lesů byla letos prodána. 

Nový zámek je nádherná, rokoková stavba na svahu vrchu, průče- 
lím obrácena k jihu, půdorysu podoby obdélníka s křídly po stranách. 
Na zámecké prostranství se vchází po zděném náspu s pískovcovou bal- 
lustradou. Prostor před zámkem jest upraven v park a ohraničen po 
stranách kanceláří s jednoduchými štíty a mansardami, v předu zdí s vyvý- 
šenou branou a dvěma postranními brankami, k nimž vede rampa a dvě 
schodiště. Hlavní průčelí je ve středu vyznačeno risalitem, pod jehož 
středním oknem je balkon s prolamovanou rocaillovou poprsnicí, nesený 
dvěma toskánskými sloupy; pod ním široký, polokruhový portál s leto- 
počtem 1777. Ve štítu je plastický, korunovaný dvojznak rodu Chamaré. 

Vnitřek zámku, kdysi nádherně zařízený, je Ted úplně sešlý. Zaří- 
zení místností je skoro celé empirové; několik kusů nábytku a kamna 
ve slohu rokokovém — kromě obrazů — je vše, co zbylo zde z bývalého 
bohatství. 

Farní kostel sv. Jakuba Většího připomíná se již r. 1350 jako farní 
k biskupství Litomyšlskému. Po válce třicetileté fara založena opět ko- 
lem r. 1638. R. 1722 původní kostel zbořen a vystavěn nový, větších, 
nepěkných rozměrů v 1. 1723 — 25 nákladem knížete Jana Trautsohna ve 
slohu barokním bez věže. Ke kněžišti přiléhá na severu sakristie, na 
jih kostnice a krypta panská. Výzdoba vnitřku je většinou rokoková, 
několik kusů je barokních z poč. XVIII. stol. Hlavní oltář původně r. 1743 
od Ant. Pacáka z Litomyšle řezaný byl častými obnovami úplně změněn. 
Ostatní oltáře jsou z polovice XVIII. stol., tak i obrazy. Zvony ve zvláštní 
zvonici jsou z r. 1602, 1797. V kostele náhrobky Valdštýnů a Chamaré 
z r. 1784 a 1793; na hřbitově náhrobek ze XVI. stol. vyšlapaný již. 

Na faře (s mansardou) portraity hraběte a dvou farářů z poč. XIX. 
stol., hodiny a empirová skříň. U kostela stojí socha sv. Jana Nep. z r. 
1727. Po svahu vrchu zřízena r. 1767 křížová cesta (13 pískovcových 
hranolů). 

V lese »Chmelištích« stojí kaple ze XVII. stol., v ní oltář z téže doby 
a dřevěná soška P. Marie ze stol. XVI., nově nevkusně natřená. 



— 320 - 

Nové Hrady mají 727 obyv., a patří k nim ještě samoty Dudychov 
a Roudná v údolí Voletínského potoka. 

Z Nových Hradů možno podnikati vděčné vycházky do Toulovcových 
skal, do údolí potoků, do lesů i do okolních měst. 

Z Nových Hradů půjdeme nyní k severu k Vys. Mýtu a přes Rybní- 
ček a Podhořany do Vysoké a do rozlehlé vsi Javorníku (dohr. 
740 obyv.), jíž pěkné pozadí tvoří les, odtud ke Střihanovu se táhnoucí; 
za vsí dáme se v právo k B u č i n ě, památné tím, že se v ní ustavil první 
sbor evangelicko-reformovaný hned dva roky po vydání tolerančního pa- 
tentu. Farní kostel evangelický byl vystavěn r. 1786, obnovem 1886. 
Kromě toho je zde i filiální kostel katolický sv. Jakuba Většího, přip. 
r. 1375 jako farní, který r. 1872 vyhořel a r. 1887 moderně goticky pře- 
stavěn; zvony jsou původní z r: 1558 a 1562. Dále přejdeme trať u za- 
stávky Česká Hrušová (obyv. 504), v níž je kaple sv. Trojice, vysta- 
věná r. 1837 na místě starší; vnitřní zařízení je empirové, primitivní; 
ve vížce zvonek z r. 1752. Pak přijde zastávka D ž b á n o v; ves však leží 
opodál trati s 587 obyv. Z Hrušové přes V o š t i c e (Harta) do Vys. 
Mýta po silnici, nebo přes les Dráby, v němž je vojenská střelnice a za 
ním vojenské cvičiště. 

Tím jsme prohlédli okres Vysokomýtský s jeho četnými a cennými 
památkami. 




JAN NEŠPOR: 

ÚSTECKO NAD ORLICI. 

Uzemí, které zabírá nynější okres Ústecký, tvořilo druhdy část po- 
mezního hvozdu, který v těchto končinách šířil se od zemských hranic 
do vnitrozemí až po údolí potoka Zlúpnice (nyní Labičky). Proto souvislé 
zprávy dějinné o okrese vyskytují se teprve od XIII. století, kdy pohra- 
niční les s velikým úsilím byl vymýtěn a zalidněn. 

Okres pro hory a lesy, jakož i pro nedostatek cest byl málo schůd- 
ný a přístupný; ve své odloučenosti byl jen zřídka svědkem hlučných vý- 
jevů válečných. Jeho obyvatelstvo žilo v horských ústraních celkem klid- 
ně. Lid, dobývaje si lopotnou prací vezdejšího chleba z půdy lesu urvané, 
která jen skoupě odměňovala se mu za jeho námahu, nalézal útěchu v 
modlitbě a nábožném rozjímání. Tak našlo tu učení českobratrské, jež 
se po celém okrese rozšířilo a pevně zakotvilo, půdu připravenou. Po 
katastrofě Bělohorské byl lid nucen zříci se své víry, ale vroucí zbožnost 
i dále podržel. 

Není příliš rozsáhlý okres Ústecký; největší délka jeho od západu 
k východu je 17 km a největší šířka od jihu k severu 23 km. Zhruba 
má podobu různoběžníku, obráceného vrcholy ke čtyřem stranám světo- 
vým. Nejsevernější místo v okrese jest pod železničním tunelem liti- 
ckým při řece Divoké Orlici, která odtud téměř až po silniční most 
pod Sopotnicí tvoří přirozenou hranici okresu. Nejjižněji sahá okres po 
vesnici Semanín za Českou Třebovou. Nejzápadnější místo okresu značí 
samota Orlík, jižně od Brandýsa n. Orl. a nejvýchodnější bod okresu 
nalézá se při silnici z Dolní Dobrouče do Čermné nad Petrovicemi. Na 
sv. hraničí okres s okresem Žamberským (24 km), na v. s okresem Lan- 
škrounským (25 km), s nímž tvoří politický okres Lanškrounský. Na 
jz. rozkládá se okres Litomyšlský (hranice 25 km), na z. mezuje Ústecko 
s okresem Vysokomýtským (8 km) a na sv. s okresem Kosteleckým 
n. Orl. (14 km). 

Okras skládá se z 35 osad, které tvoří 27 místních (28 katastrálních) 
obcí. Ústí n. Orl. a Česká Třebová jsou obce městské, Dolní Dobrouč jest 
městys, ostatní 24 jsou obce vesnické. Tyto obce náležely před r. 1850, 
kdy byl okres utvořen, pod šesterou vrchnost. Největší počet jich náležel 
k majorátnímu panství Lanškrounskému (dříve Lanšperskému). Byly to: 



_ 322 — 

Ústí n. O., Čes. Třebová, Dolní Dobrouč, Lanšperk, Černý Vír, Oldři- 
chovice, Kerhartice (díl), Velká a Malá Řetová, Hylváty, Dlouhá Tře- 
bová, Lhotka, Parník, Knapovec, Houžovec Horní a Dolní a Libchavy 
Horní a Dolní. K majorátnímu panství Litomyšlskému náležel Přívrat, 
k panství Brandýsskému Dobrá Voda, Rviště, Sudislav, Kerhartice (díl) 
a České Libchavy; k statku Potštýnskému Sopotnice, k statku Žampaš- 
skému Hnátníce a k statku Jelenskému Říčky a Prostřední Libchavy. 

Jádro okresu tvoří obce, jež náležely k bývalému panství Lanš- 
perskému, které povstalo ve XIII. století. Tenkráte dostaly se krajiny 
pomezního lesa pod horami Orlickými zástavou Vilémovi z Drnholce, 
jenž pocházel z moravské větve pánů z Kounic, a po něm jeho synům 
Heřmanovi z Ústí a Oldřichovi z Drnholce. Tito páni volali sem Němce, 
kteří části lesa obrátili v ornou půdu a založili tu osady po způsobu 
německém. Tak bylo založeno mnoho vesnic v okolí Ústí n. Orl., Čes. 
Třebové, Lanškrouna a Jabloného n. O. Podle nově vystavěného hradu 
Lanšperka bylo toto zboží zváno Lanšperským. R. 1285 daroval je král 
Václav II. vedle jiných statků svému otčimu Závíšovi z Falkenštejna. 
Když byl Závis po 3 letech jat a uvězněn, spadlo panství opět na krále. 
R. 1292 daroval Václav II. jeho část klášteru Zbraslavskému. Novým 
věnováním z r. 1304 připadlo klášteru panství celé. Avšak bohaté na- 
dání královo stalo se klášteru jen řetězem trpkých útrap. Když král 
Václav III. byl na výpravě do Polska úkladně zavražděn, přispíšil sem 
s ozbrojenou mocí od Olomouce Hynáček z Dube, obsadil panství a po 
dvě léta vybíral z něho příjmy. Klášter, chtěje se uchvatitele zbýti, pan- 
ství vyplatil. Hned potom okolní rytíři Ješek ze Šilperka, Petr ze Žam- 
pachu, Oldřich z Brandýsa, Jan Vušub, Jeniš z Kyšperka, Vítek Švá- 
benický na Heřmanicích a Bohunek ze Šumberka najížděli do panství, 
týrajíce a odírajíce lid. Řeholníci, chtějíce zjednati svým poddaným po- 
kojného bytu, zavázali se rozděliti mezi loupeživé rytíře roční příjmy 
z panství (300 hř. stř.). Ale dobrý úmysl nesetkal se s žádoucím úspě- 
chem. Aby lidu opatřili pokoj a sobě aspoň nějaký příjem, dali Zbra- 
slavští r. 1315 panství za polovici příjmů pod ochranu Jindřichovi z Lipé. 
Když pak tohoto ochránce král Jan Lucemburský dal vsaditi do vězení 
na hradě Týřově, klášter, nevěda si jiné rady, odevzdal r. 1316 celé 
panství v užitek Hynáčkovi z Dube, jen aby chránil poddaných před 
rytířskými lupiči. Ani toto opatření dlouho nepotrvalo. Král Jan, jemuž 
pro marnotratný způsob života nestačily důchody komorní, sáhl na jmě- 
ní duchovní. Zbraslavským mnichům odňal panství Lanšperské a po šest 
roků nemilosrdně je vydíral. Na prosbu opata Petra dostal klášter sice 
panství zpět, ale pro nouzi viděl se nucena zastaviti je r. 1438 makraběti 
Karlovi a teprve po třech letech je vyplatil. Že klášteru vzdálené pan- 
ství působilo jen stále nesnáze, pomýšlel na to, aby je zaměnil za jiné 
bližší zboží, k čemuž došlo konečně r. 1356. Toho roku dostalo se pan- 



023 - 



ství Lanšperské výměnou za jiné statky pod světskou moc biskupství 
Litomyšlského. Za husitských válek zašlo biskupství Litomyšlské a stat- 
ky jehc zabrali hejtmani vojsk husitských. Panství Lanšperské spadlo 
r. 1425 na Jana Městeckého z Opočna, hejtmana vojska Sirotčího. Na 
něho také přešel zápis na 4000 kop, jež si r. 1420 biskup Aleš vypůjčil 
od Jánka ze Smilkova seděním na Kostelci a císař Sigmund pojistil jej 
Městeckému na panství Lanšperském. V držení tohoto zápisného pan- 
ství vystřídali se v 1. 1432 — 1451 Jan z Jenštejna, jeho syn Pavel a 
Bohuslav z Košíně. R. 1451 přešlo panství na Zdeňka Kostku z Postupic. 
Tak rodina, které náleželo sousední panství Litomyšlské, opanovala celé 
»biskupství«. Po Zdeňkovi stal se pánem na Lanšperce i na Litomyšli 
mladří jeho bratr Jan, před tím pán na Brandýse n. Orl. R. 1486 zůstavil 
svá panství k nedílnému užívání svým dvěma synům Bohuši a Janovi. 
Když Bohuše r. 1503 zemřel, připadlo Lanšperské panství jeho nezleti- 
lým dcerám Anně a Markétě; Jan podržel Litomyšl. Obě sestry provdaly 
se za syny Viléma z Pernštejna, jenž byl jejich poručníkem, Markéta za 
Vojtěcha, Anna za Jana. Panství Lanšperské dostal Vojtěch a po jeho 
smrti r. 1534 dědil je Jan, zvaný pro velké statky »Bohatý«. R. 1543 
držel větší díl panství s hradem Lanšperkem zástavou Bohunek Zámrský 
ze Zámrsku. Rozeznávaloť se již větší panství Lanšperské a menší 
Lanškrounské. Jan vyplativ díl Lanšperský, prodal toto panství r. 1544 
Petrovi Bohdaneckému z Hodkova. Nový držitel zemřel již r. 1549, za- 
nechav panství svým pěti synům Jindřichovi, Krištofavi, Albrechtovi, Šraň- 
kovi a Oldřichovi. Za nedospělé své bratry spravoval otcovské dědictví 
Jindřich. Zemřel r. 1563, zanechav sirotky Šťastného a Dúbru. Nemo- 
houce panství Lanšperského udržeti, prodali je Bohdanečtí r. 1564 Vrati- 
slavovi z Pernštejna a na Tovačově. Byl to vnuk Viléma z Pernštejna, 
ale v mnohém lišil se od svého děda. Byl velice nádhery a lesku milov- 
ný, k poddaným neobyčejně laskavý a štědrý, ale nedovedl důchodu tak 
zjednávati jako jeho děd, jenž byl z předních hospodářů v zemi. Přísně 
katolickým smýšlením velice se odlišoval od snášelivého pana Viléma, 
jenž o sobě říkal, že s Římany věří, s Čechy (t. j. podobojími) drží a 
s Bratřímí umírá. Vraceje se z Němec, dokonal život svůj r. 1582. Velmi 
zadlužená panství Lanšperské a Lanškrounské zdědili jeho synové Jan 
a Maxmilián. Chtějíce je zpeněžiti, vyprosili si na císaři Rudolfovi, že 
jim bylo toto zápisné zboží doprodáno a vloženo v zemské desky jako 
zpupné dědictví. R. 1588 koupil obě panství Adam starší Herzán z Hara- 
sova. Nový vlastník panství vynikal nejen vzděláním, ale i hospodárno- 
stí a přísnou šetrností, kterou nahospodařil si tak značného jmění, že, 
ač byl pouhý rytíř, co do bohatství byl osmý v zemi a vůbec »bohatý 
pan Adam« nazýván. Po jeho smrti r. 1619 vládli nedílně zděděnými 
statky jeho synové Zdeslav, Vilém a Jan. R. 1622 dostal panství Lanš- 
perské a Lanškrounské Zdeslav. Již r. 1618 přestoupil k protestantství 



- 324 — 

a účastnil se s evangelickými stavy povstání. Ale po porážce na Bílé 
hoře tvářil se, jakoby jej jeho nepřátelé násilně svedli; i dostalo se mu 
r. 1622 pardonu. Čtyři neděle před tím však prodal obě panství, která 
té doby již tvořila jednotné panství Lanškrounské, Karlu z Liechtenstei- 
na, královskému místodržiteli v Čechách. Po jeho smrti r. 1627 uvázal 
se v panství nejstarší jeho syn Karel Eusebius a po něm r. 1684 jeho 
syn Jan Adam Ondřej. Po jeho smrti (r. 1712) přešlo panství na linii 
pobočnou, z níž vynikl za časů Marie Terezie kníže Josef Václav jako 
slavný válečník a organisátor rakouského dělostřelectva. Ve válkách Na- 
poleonských schopnostmi válečnickými proslavil se kníže Jan Josef. Od 
r. 1858 jest náčelníkem rodu Liechtensteinského panující kníže Jan. 

Okres Ústecký jest po celé rozloze hornatý; prostupuje jej třemi 
pásmy podhoří Orlických hor. Tato pásma táhnouce se od jv. k sz., 
jsou rovnoběžná nejen mezi sebou, ale zachovávají i směr hlavních pá- 
sem Orlického pohoří. Na západ sklánějí se zvolna; za to svahy vý- 
chodní jsou příkré. Vytvořena jsou kvádrovými pískovci, jež jsou kryty 
opukami hořejších vrstev křídového útvaru, hlavně jizerských, bělohor- 
ských a malnických. 

Okres měří 191.78 čtver. km. Z držby pozemkové v okrese náleží 
2339 ha (téměř osmina) velkostatku Lanškrounskému, velkostatek Bran- 
dýsský drží 904 ha, velkostatek Litomyšlský má zde 356 ha pozemků. 
Přes 100 ha pozemků drží ještě velkostatek Potštýnský a Žampašský. 
Celkem drží velkostatek přes pětinu veškeré půdy v okrese. Polní půda 
je málo úrodná, ve vyšších polohách silně kamením promíšena. Hlavní 
polní plodinou jsou brambory, dále pěsiJuje se tu žito, ječmen, oves, 
krmná řepa, jetel, směsky, menší měrou pšenice. Len, který byl dříve 
hlavně pěstován, vymizel nadobro. Pro malou úrodnost půdy bylo oby- 
vatelstvo nuceno ode dávna zabývati se průmyslem. Hlavní výživu po- 
skytovalo mu dříve tkalcovství po domácku. Zabývala se jím jmenovitě 
chudina; i podruzi ve vesnicích »nakládali na plátno«. Než i ve statcích 
stávaly stavy, na kterých pracovalo se obyčejně v zimě. V každé vsi 
stálo několik »ohřívek* (na sušení lnu) a na volných místech rozkládala 
se přírodní bělidla. 

Zavedením mechanické velkovýroby vymizelo ruční tkalcovství té- 
měř na dobro; jen z mála dřevěných domkův ozývá se ještě klepot tkal- 
covských stavů; tito tkalci nepracují však pro sebe, nýbrž pro blízké 
tkalcovny, od nichž dostávají bavlnu a hotové kusy do nich opět doná- 
šejí. Střediskem textilní výroby jest Ústí n. Orl. a jeho okolí, pak Česká 
Třebová s Parníkem. V poslední době bylo vystavěno mnoho mechani- 
ckých tkalcoven při vesnických mlýnech. 

Okres čítal dne 31. prosince 1910 obyvatelstva 37.293 osoby: Na 
1 'čtver. km připadá tudíž 195 obyvatelů. Okres jest národnostně smíše- 
ný; k obcovací řeči české přiznalo se 31.830 obyvatelů (85.44 proč), k ně- 



325 - 



mecké 5.399 osob (14.51 proč). Němci souvisle bydlí v obcích polože- 
ných od Ústí n. Orl. na východ, na sever a na jih. Jsou to Knapovec, Hou- 
žovec Horní i Dolní, Černý Vír, Oldřichovice, Dolní, Prostřední i Horní 
Libchavy a konečně Hylváty. V těchto obcích však mezi Němci žilo 
10.5 proč. Čechů. Jmenované obce tvoří jakýs poloostrov jazykového 
ostrova lanškrounského. Katolické obyvatelstvo přísluší k 10 farnostem, 
z nichž 9 má sídlo v okrese, dále jest v okrese 1 fara evangelicko-bratr- 
ská (ochranovská); židé příslušejí k dvěma obcím náboženským. 

Spojovacích prostředků má okres s dostatek. Dráhy vedou údolím 
Tiché i Divoké Orlice a údolím Třebovky v délce 33 km. 




Ústí n. Orl. 



Poštovních úřadu jest v okrese deset. Erárních silnic v okrese není. 
Síť okresních silnic dosahuje délky 107 km. Silnice sbíhají se paprsko- 
vitě v přirozeném středu okresu, kde rozkládá se při ústí řeky Třebovky 
do Tiché Orlice okresní město 

ÚSTÍ NAD ORLICÍ 

(lidově Ousť) na 49" 58' 30" severní šířky a na 16" 23' 40" vých. délky 
od Gr. Původní město zabralo jen kraj neznačného návrší; když přibý- 
valo obyvatelstva, rozšířilo se o Podměstí, položené v rovině při obou 
řekách a o Záměstí, rozkládající se výše nad městem. 

R. 1910 mělo město 605 domů a 6560 obyvatelů (mezi nimi 49 Němců). 

Ústí nad Orl. je sídlem okr. výboru, okr. soudu a berního úřadu. Je 
tu c. k. pošt. a telegraf, úřad (s telefonní stanicí od r. 1908), notářství, ob- 
čanská a lidová záložna, opatrovna, četnická stanice, okresní stravovna, 



- 326 - 

okresní školka se vzornou zahradou a okresní kolonie sirotčí, zřízená 
r. 1911 péčí a nákladem MUDr. R. Lukesa. Město má svou vodárnu (vodní 
potrubí má 7834 m délky) a elektrárnu. U samého města je stanice státní 
dráhy »Ústí n. O. — město«; hlavní stanice a zároveň počáteční stanice 
trati Ústí n. O. — Mittelwalde — (Vratislav) c. k. severozápadní dráhy. Obě 
dráhy mají spojení rychlíková. 

Ústí n. O. jest osada prastará. Svědčí o tom nálezy v poloze »Na šár- 
kách«, kde r. 1878 bylo vykopáno as dvacet popelnic. Ve XIII. století 
první zápisný držitel okolní krajiny Vilém z Drnholce (připomínaný r. 
1249) proměnil dosavadní českou osadu Ústí, zalidniv ji německými kolo- 
nisty, v město, které nadal právem purkrechtním čili zákupným. Podle 
zakladatele nazváno jest nové město Wilhelmswerd (werd, werder, 
werth, wórth značí ostroh k vodám se svažující nebo bažinatou krajinu 
učiněnou, způsobilou k obývání). Z původního pojmenování povstal zko- 
molením nynější německý název města Wildenschwert. Město nemělo 
hradeb; kolkol chránil je příkop a chatrné ohrazení pláňkami. Český 
živel, jako se dělo jinde, nabýval v městě vrchu, takže za husitských válek 
bylo město jíž úplně české. Přičinlivostí občanstva prospívalo, také 
vrchnosti dařily je rozmanitými výsadami. Tak r. 1499 bratři Bohuše a 
Jan Kostkové z Postupíc obnovili jemu právo na držení dvou pivovarů. 
(Potvrzení této výsady je nejstarší listina v městském archivu.) Nejvíce 
rozkvetlo město v pokojném XVI. století, kdy řemeslům a obchodu dobře 
se vedlo. Tenkrát příslušníci jednotlivých řemesel, v městě provozova- 
ných, spojovali se v cechy. Po bitvě bělohorské byla jim privilegia od- 
ňata a když se jich dohlašeli, ocitli se s vrchností ve sporech, které vlekly 
se dlouho; teprve r. 1795 došlo k úplnému vyrovnání. Město zřeklo se 
práva propinačního, zavázalo se darovati místo, kdyby tu kníže chtěl vy- 
stavěti pivovar a slíbilo vystavěti letní hostinec. Tento hostinec, řečený 
»V lázních«, byl vystavěn r. 1805; při něm postavena byla r. 1812 kaple 
sv. Jana Křtitele. Naproti tomu vzdal se kníže Alois Josef z Liechten- 
steina veškerých práv donucovacích (na př. mlecího) a roboty, vy- 
plácené v penězích, zavázal se z každého sudu piva v městě 
vycepovaného 1 zl. (po 60 kr.) městu platiti a povýšil obec na svo- 
bodné město municipální. Důsledkem toho bylo, že byl sem uveden ma- 
gistrát, skládající se z purkmistra, jednoho zkoušeného a dvou nezkou- 
šených radních a representantů pro obecní záležitosti hospodářské. V 1. 
1817 — 1824 byl zde zkoušeným radním Jan Sudiprav Rettig, jehož matka 
pocházela z Ústí. Rettig se svou ženou stál v popředí místního ruchu 
vlasteneckého. R. 1850 stalo se Ústí městem okresním. 

Město trpělo mnoho válkami i požáry, zvláště požár r. 1706 byl 
zhoubný. Od otevření dopravy po železné dráze město rychle vzrůstá; 
r. 1870 čítalo 4121, r. 1900 již 6136 obyvatelů. Erb městský, jehož původ 
jest neznám, představuje v modrém poli stříbrnou hradbu s cimbuřím, za 



327 - 



ní stojí budova radnice o čtyřech oknech se střechou červenou a zlatými 
makovicemi, nad ní čtverhranná věž s bání a s oknem uprostřed. 

Uprostřed města prostírá se náměstí sice neveliké, ale pravidelné a 
úhledné. Svažuje se mírně k západu. Domy při severní a západní straně 
jeho dosud zachovaly podloubí; dřevěné domky s podloubími vymizely 
však z náměstí docela. Na náměstí stojí budova občanské záložny, vy- 
stavěná r. 1907. V ní jsou umístěny i kanceláře okresního výboru a měst- 
ského úřadu a museum. V severozápadním rohu náměstí je postavena 
radnice s hodinovou věží. Její průčelí zdobí Liechtensteinský znak a pa- 
mětní deska z r. 1876, kdy město oslavilo po stu letech narození Mat. Jos. 
Sychry, jehož kolébka v radnici stála. Radnice stavěla se od r. 1722 na 
místě bývalého domu radního, jenž r. 1706 lehl popelem. Nyní jest v ní 




Náměstí v Ústí n. Or! 



umístěn okresní soud. Za radnicí zdvihá se děkanský chrám Nanebevzetí 
Panny Marie, vystavěný ve slohu barokovém. Mohutné jeho průčelí, nad 
nímž vypíná se věž, zdobí sochy sv. apoštolů Petra a Pavla, symboly 
víry a naděje a znak Liechtensteinský. Na hlavním oltáři jest obraz Na- 
nebevzetí Panny Marie od jesuity Ignáce Raba. Stářím vyniká obraz »P. 
Marie Ústecké* na postranním oltáři. Místní tradice klade jej do dob, kdy 
město náleželo klášteru Zbraslavskému a pověsti přikládají mu divotvor- 
nou moc. 

První písemní zprávu o faře ústecké zaznamenává kronika Zbraslav- 
ská, popisující korunování Václava II. Po válkách husitských kostel slou- 
žil pobožnostem strany podobojí, což potrvalo až do války třicetileté 
mimo krátkou přestávku v 1. 1581 — 1598, kdy sem od Vratislava z Pern- 
štejna byl dosazen za faráře jesuita Jiří Hancer z Falkenburku. Z dob 
utraquistických pochází nejcennější hudební památka ústecká, totiž gra- 



duál kúru literátského, jejž r. 1588 »vázal Jiřík Sezemský z městečka 
Sezemic do města Austí nad Worlicy«. V graduále je též píseň o Mistru 
Janu Husovi, avšak prostřední list jest vyříznut a oba krajní slepeny, že 
jen počátek a konec zpěvu možno čísti. Po válce třicetileté stala se fara 
katolickou. V těchto dobách obsahovala kollatura ústecká veškeré pan- 
ství lanšperské, od čehož farář Ústecký měl titul »správce všech církví 
Páně na panství lanšperském«; v některých letech konal bohoslužebné 

výkony i na panství lanškrounském, 
ba i na sousedních panstvích cizích. 
Práce byla velmi obtížná a příjmy 
skrovné. Jakýž tedy div, že kterýs 
farář, jak tomu chce pověst, ušel taj- 
ně z města a byv od lidí, jej dohoniv- 
ších, prošen, by se vrátil, učinil to pod 
podmínkou, že mu bude dán prut 
pole po místo, kde byl doháněn. Tak 
vykládá pověst o »Pánovu kříži«, 
daleko od města v polích. Nejzname- 
nitější farář zdejší byl Jan Leopold 
Mosbender. Jeho působením byl vy- 
stavěn mariánský sloup na náměstí, 
nynější farní budova a i kostel, k je- 
hož stavbě přikročeno r. 1770. Do- 
končení stavby r. 1776 se Mosbender 
nedočkal, zemřev krátce před tím. 

I Za něho byl r. 1761 kostel povýšen 

na děkanský. 
' «JHjíLJ * Do války třicetileté většina mě- 

šťanstva hlásila se k Jednotě Če- 
ských Bratří, která roku 1547 
vznikla v nedalekém Kunvaldě. 
Jakmile se Bratří ustavili v ná- 
boženskou společnost, posílali do 
různých míst listy, v nichž 
vypisovali, proč se odloučili od víry podobojí. Takový list došel r. 1496 
z Kunvaldu i do Ústí n. O. a získal novému učení tolik vyznavačů, že sbor 
ústecký řadil se mezi nejdůležitější sbory ve východních Čechách. Počet 
Bratří rostl přes četné mandáty a zákazy královské, nic nepomohlo ani 
pronásledování jich se strany Vratislava z Pernštejna. Tenkráte členům 
Jednoty byl pobrán majetek, vznešenější byli vsazeni do věže a prostší 
pozavíráni do svinských chlívků. Biskup Olomoucký, pod jehož správou 
tenkrát stály fary na panství, dal sbor bratrský zavříti a zapečetiti. Te- 
prve katastrofa bělohorská zaťala Bratřím ránu smrtelnou. 





Ústí n. Orl. 



— 329 - 



Sbor bratrský, středisko náboženského života, v němž snad i kněží 
bydleli, dosud se zachoval a jest od r. 1901 majetkem obnovené církve 
bratrské (ochranovské, evangelicko-bratrské). Dříve měli při něm Bratři 
i pohřebiště a poblíž se usazovali; tak vzniklo předměstí Nový Svěť. 
Místní tradice označuje však starožitný, sešlý dům na Podměstí jako faru 
českobratrskou. Je to dřevěná jednopatrová budova s pavlačí a okénky 
nestejně velikými a po různu umístěnými. 

O vzdělání mládeže 
pečují v Ústí obecné a 
měšťanské školy chlape- 
cké i dívčí, živnostenská 
škola pokračovací, od- 
borná škola živnosten- 
ská pro ženské krejčové 
a c. k. odborná škola 
tkalcovská. Pro školy 
chlapecké postavila o- 
bec r. 1913 nákladem 
400.000 K novou budo- 
vu, vyhovující veškerým 
požadavkům, které mo- 
derní doba na školu činí. 
První zpráva o škole 
zdejší činí se k r. 1553. 

Krásné pozadí tvoří městu zalesněné stráně horské za levým břehem 
Třebovky. Od kraje lesa poskytuje město malebného pohledu. Lesy upra- 
veny jsou k příjemnému pobytu. Křižují je úpravné cestičky, při nichž 
pavillony, glorietty, vyzděná zřídla vodní vyzývají k zastavení; pobožno- 
stem je věnováno 14 kapliček křížové cesty a kaple Nanebevstoupení 
Páně. Nejvýše na Andrlově chlumu zdvihá se rozhledna. Pod ní v lese 
Lipovci zakládá se dispensář pro tuberkulosní. 

Ústí n. O. jest obdařeno přírodou výhodnými podmínkami pro rozvoj 
průmyslu a bylo sídlem průmyslu textilního ode dávna. Starobylým prů- 
myslem ústeckým bylo soukenictví, ale jelikož nedovedlo čeliti strojové 
výrobě brněnské a liberecké, která na trh uváděla zboží vzhlednější a 
levnější, zašlo po válkách r. 1859 a r. 1866, kdy ztratilo svá poslední od- 
bytiště, docela. Také ruční tkalcovství znenáhla zacházelo, když v městě 
zakotvil se tovární průmysl textilní, jenž vzmohl se tu tak, že Ústí nazý- 
váno "východočeským Manchesterem". Největší podnik jsou závody 
firmy Jan Hernych a syn, která mimo město má filiálky ve Vamberku, 
Doudlebách n. Orl., Nekoři, Hnátnici, Jihlavě a v Nadelburce v Dol. Ra- 
kousích. Má tři tisíce mechanických stavů a 75 tisíc vřeten; v tkalcov- 
nách, úpravnách a prádelnách zaměstnává přes půl třetího tisíce lidí. 




Českobratrská fara v Ústí n. Orl. 



- 330 



Ročně vyrobí as 17 milionů metrů plátna. Kromě tohoto závodu jsou v 
městě ještě mech. tkalcovny Adolfa Jandery (250 dělníků), Norb. Langra, 
Jos. Kučery s pobočnými závody na Bezpráví a v Pelinách u Chocně, 
Jana Jandery (160 děln.), Jindřicha Jandery (100 děln), Jana Hernycha 
ml. (300 děln.), Ant. Brožka s pobočnými závody v Černém Víře a v Dl. 
Třebové, Alfr. Horáčka se závodem v Malejově u V. Mýta, Karla Kociána 
se závodem v Oldřichovicích, Ludvíka Jirgesa ml., Fr. Mejdra st. se zá- 
vodem ve Svidnici, na zboží hedvábné Herm. Hackla s pobočným závodem 
v D. Dobrouči, Fr. Kumpošta, výroba paramentů Jana Rollera, záclon 
Adolfa Jandery ml., tkalcovny Ludv. Horáčka, Jos. E. Cibulky a Aug. 
Cibulky. Mimo textilní závody je zde továrna na kůže, mlýn a čtyři ci- 
helny. Ze starších závodů známa je po dalekém okolí továrna na cukro- 




U splavu v Kerharticích. 



vinky a na lihoviny A. J. Andresa, založená r. 1795 a proslulá výrobou 
»ůsteckého londru«. K čilému ruchu přispívají veliké trhy dobytčí, zejména 
koňské, nejvyhlášenější po chrudimských ve východních Čechách; při- 
chází na ně mnoho prodávajících i kupujících, těchto nejvíce z Pruska. 

Ústí n. Orl. těší se ode dávna pověsti města hudebního, o čemž svědčí 
i stará průpověď »V Ousti umí každý housti. « Stalo se to horlivým při- 
činěním místních učitelů Josefa Štětiny a jeho nástupce Jana Jahody (v 
pol. XVIII. stol.). Od těch dob vyšlo z Ústí mnoho výtečných hudebníků 
a proslulých skladatelů, že sotva v Čechách nalezne se místo, jež by se 
v této příčině Ústí po bok mohlo postaviti. Buďtež tuto aspoň někteří 
jmenováni: Frant. Martin Pecháček (nar. r. 1765), Leopold 
Jansa (1795 — 1875), Jaroslav Kocián (nar. r. 1883), Josef 
W e i n 1 i c h (zemř. 1903), Jan Ludevít Lukeš (1824—1905), majitel 
pěvecké školy v Praze a zakladatel pražského »Hlaholu«, Frant. 
Broulík (nar. 1852). Jako hudební skladatelé prosluli Václav Fe- 



— 331 — 

lix Sk op (nar. r. 1848), Josef Cyrill Sychra (nar. r. 1859) a 
Alois Hnilička (1826 — 1909). K hudebnímu vzdělání zdejšímu ne- 
málo přispívá ^Jednota sv. Cecilie k pěstování hudby chrámové, založená 
r. 1803. Po pražské -Jednotě hudebních umělců k podpoře vdov a sirotků« 
je to nejstarší hudební spolek v Čechách a první spolek pro pěstování 
hudby chrámové. 

Na jiném polí vynikli tito ústečtí rodáci: Jiřík Štyrsa »W i 1 h m s- 
w e r e r«, druhý knihtiskař bratrské knihtiskárny na hoře Karmel v Ml. 
Boleslavi. Skládal nábožné písně, jichž devět bylo přijato do kancionálu 
šamotulského. Brzy potom, když tato tiskárna zanikla (r. 1535), zřídil v Ml. 
Boleslavi jiný rodák ústecký tiskárnu novou (r. 1544); byl to Vaněk 
»Austinus«. Matěj J o s. Sychra (1776 — 1830), (z předních budi- 




Hylváty. 



telů národa českého), Bedřich Peška (pseud. Oustecký, 1820 — 1904), 
básník český, Quido Kocián (1874), professor sochařské školy v Ho- 
řicích. V Ústí n. O. narodil se též bývalý ministerský předseda baron 
VladimírBecka mládí své prožil zesnulý ministr Dr. Josef Kaizl. 

Na západ od města při hlavním nádraží ústeckém (1 km z města) 
rozkládá se v lučinatém údolí po obou březích Tiché Orlice ves Ker- 
h a r t i c e. Díl obce na levém břehu náležel panství lanškrounskému, 
kdežto větší část obce na protějším břehu příslušela pod vrchnost bran- 
dýsskou. Ve fundační listině kláštera zbraslavského uvádí se ves jmé- 
nem Gerhardsdorf; jejím zakladatelem byl tedy jakýs Gerhard. Kerhar- 
tice mají v 95 domech 1156 obyvatelů většinou národnosti české. V obci 
jest trojtřídní škola, umístěná ve výstavné budově, poštovní úřad a hřbi- 
tovní kaple Pozdvižení sv. Kříže. Kerhartice náleží k farnosti ústecké. 

Obec zmohla se velikým průmyslem; před tím úplně zemědělská 
stala se z většiny průmyslovou a pozbyla bývalého čistě vesnického rázu. 



- 332 



Na jižní straně přiléhá k Ústí n. Orl. národnostně smíšená obec 
H y 1 v á t y. Rozkládá se při řece Třebovce do délky 3 km (1344 obyv.). 

Uprostřed obce stojí kaple sv. Anny, vystavěná r. 1755 přičiněním 
ústeckého faráře J. L. Mosbendra. Kaple chová bývalý bratrský kalich, 
vykopaný ve sklepě při opravě bývalého bratrského sboru v Ústí n. Orl. 
r. 1830. Tehdejší děkan Jansa dal prostý mosazný kalich postříbřiti a 
daroval jej kapli v Hylvátech, která náleží k farnosti ústecké. Naproti 
kapli jest pivovar R. Resslera. Obytná budova, k němu přiléhající a po- 
dobná menšímu zámku, jest bývalá rychta hylvátská; v předešlém sto- 
letí byla v ní umístěna soukromá německá měšťanská škola Jana Bóhma 
a při ní internát. V parku jejím jsou postaveny kvádry z bývalých praž- 




Tiché Orlici u Hylvát. 



skvch hradeb se znakem království Českého. Velký průmysl v této obci 
až na továrnu Pollakovu jest v rukou českých. 

V Hylvátech jest německá obecná škola trojtřídní, mateřská škola, 
založená Schulvereinem a spořitelní i záložní spolek. 

K Hylvátům připojuje se ves Dlouhá Třebová, která svého 
attributu skutečně jest hodná, neboť prostírá se v délce téměř čtyř kilo- 
metrů (1479 obyv.). Uprostřed osady stojí kostel sv. Prokopa, filiální 
chrám fary Českotřebovské. Byl vystavěn r. 1904 ve slohu gotickém. Na 
nedalekém návrší rozkládá se hřbitov s kaplí sv. Josefa. Dlouhá Třebová 
jest přifařena s polovice k Ústí n. Orl., s polovice k České Třebové. Na- 
proti kostelu stojí budova obecné školy. Nedaleko odtud na pokraji pla- 
niny, jež se příkrými stráněmi svažuje k řece Třebovce, rozkládá se 
starobylý dvůr poplužní, ve kterém nyní jen hajný bydlí. Pode Dvorem 
vybíhá se stráně ostroh, na němž je spousta kamení, všelijaké propadli- 
ny a zbytky valu. Lid říká tomuto ostrohu »na starém zámku«. Stávala 



— 333 — 

zde tvrz, o níž však nezachovalo se nižádných zpráv. Obec má železniční 
zastávku, poštovní úřad a záložnu soustavy Reiffeisenovy. 

Dalším členem řetězu obcí při řece Třebovce jest nedlouhá ves 
Lhotka. Údolí říční se tu úží; v něm rozloženy jsou chaloupky, kdežto 
usedlosti rolnické jsou vystavěny na planině nad holými, příkrými strá- 
němi. Lhotka má ve 100 staveních 803 obyvatele národnosti české. Ve 
Lhotce je trojtřídní škola obecná. O dostatek pitné vody je postaráno 
vodovodem, dlouhým 420 m. 

Se Lhotkou souvisí tovární osada Parník, která horním koncem 
spojena jest s Českou Třebovou. Na katastru dílem parnickém, dílem 
českotřebovském rozkládá se veliký komplex továrních budov textil- 
ního závodu firmy Heřmana Pollacka synové. Je zde mechanická tkal- 
covna (1300 stavů), prádelna (50 tisíc vřeten), barvírna, úpravna a elek- 
trické bělidlo, skladiště, tovární restaurace, domy úřednické i dělnické, 
tovární vodárna a j. budovy. Zaměstnáno je zde půltřetího tisíce dělníků. 
Parník má vzhled úplně městský. Ve 224 domech bylo napočteno 2343 
obyvatelů, z nichž jest 127 národnosti německé. Veliký průmysl zdejší 
dopomáhá obci k velmi rychlému vzrůstu. V této době zdejší trojtřídní 
škola rozšířila se o nové čtyři třídy. Továrna vydržuje v obci opatrovnu 
a jesle, dále je tu úřad poštovní a telegrafní, dvůr poplužní a 2 mlýny. 
Obec velikým nákladem pořídila si vodovod; jeho potrubí jest 3000 m 
dlouhé. 

Nejjižnější obcí v okresu jest město 

Česká Třebová, položená při samém rozhraní národnostním. Roz- 
kládá se na mírné planině na levém břehu řeky Třebovky (394 m n. m.). 
Č. Třebová podle sčítání z r. 1910 měla 933 domy a 8713 obyvatelů. Ka- 
tastr obce měří 48.3 km\ Má pošt. a telegr. úřad na nádraží s filiálkou v 
městě, četníckou stanici, městskou spořitelnu, obč. záložnu, hosp. zá- 
ložnu, městské museum, chudobinec, opatrovnu, vodárnu a elektrárnu. 
Při samém městě je rozsáhlé nádraží státní dráhy směru Praha-Vídeň 
s odbočkou do Olomouce (Přerova). Před r. 1845 byla Česká Třebová 
nepatrným městem, čítajíc málo přes tisíc duší. Mimo rolnictví zabývalo 
se obyvatelstvo tkalcovstvím po domácku. Z hrubé příze tkali plátno 
vojenské i plachetní a z odpadků (culků) plátno, zvané hampaláž nebo 
štrůzok. Ale když účinkem železné dráhy obchod opustil dosavadní ce- 
stu přes Litomyšl a Vysoké Mýto a dále k východu v kraje poorlické se 
přesunul, vzmáhalo se město velmi rychle. Železná dráha přilákala mno- 
ho lidí, kteří na rozsáhlém nádraží nabyli obživy, vzmohl se obchod, roz- 
množily se živností a zakotvil se i velký průmysl, nalézaje v chudém 
horském obyvatelstvu levné pracovníky. Tento rychlý převrat je patrný 
v rázu města. Zmizelo sice mnoho starodávného již dříve, tak městský 
pivovar, jenž stával bezpochyby poblíž panských domů (č. 40 a 41), i obě 
městské brány Horní i Dolní, avšak náhlý vzrůst a přeměna počíná se te- 



334 - 



prve od těchto dob. Hlavní ulice mají ráz moderní, také celé čtvrti měst- 
ské jako z vody vyvstaly na obvodu města, ale v odlehlejších částech mě- 
sta uchovaly se dřevěné domky s lomenicemi a kuklami. I na náměstí 
připomíná řada domů s klenutými podloubími doby minulé, rovněž svědek 
dávných dob jest neveliká radnice městská na severní jeho straně. Po- 
chází ze XVI. století. Nasvědčuje tomu jednak způsob stavby, jednak ná- 
pis na obrubě erbu nad hlavním vchodem »Petr Bohdanecký z Hodkova 
a na Lanšperku. Anno Domini 1546. « V prvním patře radnice jsou úřa- 
dovny obecního úřadu; v přízemí býval druhdy zájezdní hostinec. Se- 
verně od náměstí vypíná se děkanský chrám sv. Jakuba Většího s křížo- 
vou lodí. Byl vystavěn, jak jest patrno z desky zasazené nad hlavním 
vchodem, od Aloisa Josefa knížete z Liechtensteina v 1. 1794 — 1805. Obraz 
na hlavním oltáři maloval akademický malíř J. Umlauf. Dříve stál na 




Náměstí v České Třebové. 



tomto místě kostel dřevěný s náhrobkem Petra Bohdaneckého z Hod- 
kova, jehož tělo bylo tu r. 1549 uloženo. 

Tento kostel stal se třikrát obětí požáru, naposledy shořel dne 28. 
července 1793. Poprvé připomíná se fara v České Třebové dne 4. listo- 
padu 1350, kdy byl upraven obvod diecese Litomyšlské; ve válkách hu- 
sitských zašla, načež teprve kolem r. 1670 byla tu duchovní správa opět 
obnovena. R. 1904 byla fara povýšena na děkanství. Obvod kollatury 
Českotřebovské je velmi rozsáhlý; náleží k ní mimo město vesnice Parník, 
Lhotka a část Dlouhé Třebové z okresu Ústeckého, Rybník a Skuhrov z 
okresu Lanškrounského a Zhoř, Svinná a Kozlov z okresu Litomyšlského. 

Na sever od města na samém kraji pláně, která příkrou strání schy- 
luje se k řece Třebovce, stojí kostelík sv. Kateřiny, nejstarší památník 
města i širého okolí. Pochází z prvých dob křesťanství v Čechách. Je to 
neveliká rotunda s obloukovou apsidou na straně východní. Apsida jest 
okrouhle sklenuta; z klenutí vynikají dvě polokruhová žebra, jejichž prů- 
sečník je zakryt kruhovou deskou. Přední konce žeber ukončují dva obra- 



- 335 - 

cené komolé kužely; zadní spočívají na vypuklých hlavách. Vchody lome- 
ného klenutí a přistavěná předsíň a sakristie jsou původem mnohem mladší 
a zastírají původní ráz starožitné památky. Na nedaleké dřevěné zvonici 
je vztyčen půlměsíc jakožto symbol proměny, neboť kolem kostelíka roz- 
kládá se starý hřbitov. Na něm odpočívá český spisovatel Frant. Pravo- 
slav Vodák (nar. dne 19. srpna 1829 v Lidmani, zemř. dne 4. srpna 1865 
v Č. Třebové). Nový hřbitov, založený r. 1905, rozkládá se na téže pláni 
dále v polích. 

Za podjezdem státní dráhy vyrážejí z úpatí zalesněného svahu hor- 
ského dvě mohutná zřídla vodní. Podle stromů, jimiž byly jejich břehy 
osázeny, zovou se Javorkaa Vrbovka. Množství vody, jež tyto pra- 




Na splave v České Třebové. 



měny vydávají, budí podiv. Vrbovka dává denně 53 tisíc, Javorka dokonce 
60 tisíc hektolitrů vody. Vodovody napájejí tato zřídla město (potrubí 
9700 m) a blízké nádraží a spojený odtok jejich, než jej pojme řeka Tře- 
bovka, pohání veškeré mlýny městské, zejména válcový mlýn firmy 
Piršl a Vyskočil a starobylý mlýn »Podbranský< . Průměr Vrbovky jest 
15 m, průměr Javorky 5 m z déli, hloubka zřídel jest asi > m. S vyvěrající 
vodou vystupují i bubliny kyseliny uhličité; dupneme-li na obezdění zří- 
del, vyrojí se ohromné spousty bublin k hladině vodní. Voda obou zřídel 
jest velmi lahodná, chuti mírně alkalické. Kolem Javorky zřídil místní 
spolek okrašlovací krásný sad, jenž obětavostí obce, místní záložny a j. 
příznivců nabyl značné rozlohy. Šíří se ode dráhy k Vrbovce a na výši- 
nách »Kulatého (Robova) kopce« spojuje se s okolními lesy. 

K České Třebové náleží i poutní místo »H o r y«, ležící 2 km od města 
na západ na horském svahu. Uprostřed svěžích lesů zdvihá se tu kaple 
Panny Marie Pomocné. Před ní je vysoká terassa, pod níž třemi rourami 
řinou se prameny osvěžující vody do nevelikého bassinu. 



336 




Zřídlo »Javorka« v České Třebové. 



Poutníci přikládají jí zázračnou moc. V poutním a výletním místě 
tomto jest ještě rozsáhlý hostinec s vanovými lázněmi. Lázně stávaly tu 
ode dávna; dříve býval pří nich bradýř. 

Hlouběji v lese z části jíž na pudě okresu Litomyšlského ukrývají se 
»U h r o vy d o 1 y«. 

Usměvavé lesní lučiny, ozářené sluncem a protékané potůčkem, v 
němž voda hrkotem razí si cestu přes kamení a kořání stromů, jsou ob- 
klíčeny temnými stráně- 
mi lesními a tvoří tak 
nejrozkošnější koutek 
česko-třebovských lesů. 
Jméno dolů pochází od- 
tud, že v těchto místech 
obklíčili lidé z města i 
okolí oddíl uherského 
vojska, jež za Matyáše 
Korvína do Čech vniklo, 
a úplně jej potřeli. Sta- 
lo se to nejspíše roku 
1468, kdy držitel panství 
lanšperského, Zdeněk 
Kostka z Postupic, 
napadnuv vojsko uher- 
ské u Zvole na Moravě, smrtelně byl poraněn a v Zábřehu život dokonal. 
V bažinaté půdě lesní byly vykopány ostruhy, zbraně, uherské peníze, 
podkovy a části koňského postrojí, čímž pravdivost tradice byla potvrzena. 
Obyvatelstvo Českotřebovské zabývá se zemědělstvím jen skrovnou 
měrou; většina dochází obživy v průmyslových závodech, v živnostech, 
v obchodech a na zdejším rozsáhlém nádraží, při kterém jsou i veliké dílny 
strojnické, zaměstnávající přes 200 řemeslníků. Tkalcovství po domácku, 
druhdy hlavní výživa zdejšího lidu, zaniklo načisto. 

Veliký rozvoj města je patrný i ze vzrůstu populace. R. 1880 čítalo 
město 4500, po dvacíti letech již 6050 obyvatelů, tedy o 33 proč. více, v 
dalším desítiletí přibylo obyvatelstva dokonce o 44 proč. O duševní vzdě- 
lání jest postaráno velmi dobře. R. 1909 byla zřízena tu státní reálná 
škola, pro niž r. 1912 město postavilo samostatnou budovu, i pro ostatní 
učiliště obec pořídila nákladné budovy, tak r. 1908 pro měštanskou školu 
dívčí, r. 1895 pro obecnou a měšťanskou školu chlapeckou a r. 1865 pro 
obecnou školu dívčí. Školy měšťanské byly tu zřízeny r. 1874, do r. 1870 
byla zde škola hlavní. První zmínka o zdejší škole pochází z r. 1539. V 
České Třebové, jež jest důležitou posicí na národnostním rozhraní, vy- 
držuje německý školský spolek mateřskou školu a dvojtřídní školu 
obecnou. 



- 337 - 




Poutní kaple Panny Marie 
u České Třebové. 



V údolí řeky Třebovky byl pomezní les vymýcen snad již za dob po- 
hanských; povstalo tu několik osad, jejichž společné jméno Třebová po- 
chází ze staroslovanského kořene »terb«, obsaženého ve slovese tříbiti 
(= mýtiti). Ve fundační listině kláštera zbraslavského uvádí se Česká 
Třebová (Tribowia Bohemicalis) jako městys, ale již v dopise arcibiskupa 
Arnošta z Pardubic papeži Innocencovi VI. (r. 1356) připomíná se jako 
město nehrazené. Biskup Litomyšlský Jan IV. odpustil r. 1407 městu od- 
úmrť a r. 1412 zbavil je robot, jež se konaly ku hradu lanšperskému za 
náhradu 20 grošů ročního platu z ka- 
ždého lánu. Vojtěch z Pernštejna u- 
dělil r. 1526 městu právo vařiti pivo. 
Ale po bitvě bělohorské nový držitel 
Karel z Liechtenšteina odňal městu 
šenk vinný, zrušil právo vařiti pivo a 
potvrzení svobod, privilegií a živností 
městských učinil odvislým od přistou- 
pení měšťanů k víře katolické. Když 
Třebovští této podmínce vyhověli, 
byly jim teprve r. 1628 na jejich pros- 
by některé výsady stvrzeny. Požáry 
město velmi trpělo. Veliký požár, 
jenž vypukl dne 30. října 1636, 

strávil kostel, faru, radnici, masné krámy, pivovar a 57 domů, jiný roz- 
sáhlý požár vypukl dne 6. srpna 1745. Také zakoušelo město na průcho- 
dech vojska mnoha příkoří a rozmanitých útrap, zejména za války švéd- 
ské, za válek slezských a francouzských. 

Městský znak představuje kohouta s lidskou hlavou v třírohé čepici 
v modrém poli. 

V České Třebové se narodili: Jan Chorinus (po r. 1560), pro- 
fessor pražské university a přední latinský básník v Čechách koncem XVI. 
století. Jan Hýbl (3. září 1786), veleobětavý a zasloužilý buditel národa 
českého, jemuž vděční rodáci po stu letech zasadili na jeho rodný domek 
(č. 97) pamětní desku. F r a n t. (klášterním jménem Matouš) Klácel 
(nar. 7. dubna 1808) pseudonym Třebovský; básník a filosof. Byl pro- 
íessorem na biskupském semináři v Brně, ale že šířil filosofické zásady 
Hegelovy, byl zbaven svého úřadu. Nenalézaje ve vlasti porozumění pro 
své idey, přeplavil se r. 1870 do Ameriky, chtěje tam zaříditi společností, 
které odvrhnouce náboženství, měly se říditi jen zásadami mravnosti a 
lásky. Než i v Americe došel zklamání. Zemřel r. 1882. 

Na severozápad od České Třebové (6 km) rozkládá se v rybničném 
údolí lesy ověnčeném na horním toku potoka Řetůvky ves P ř í v r a t 
(též Přívraty, jelikož skládá se ze dvou osad Velkého a Malého 
P ř í v r a t u, dříve také Převrat — 672 obyv.) Vsí prochází silnice od 



338 - 



Ústí nad Orlicí, která výše nad Přívratem u vsi Zhoře spojuje se se silnicí 
vedoucí z České Třebové do Litomyšle. Ozdobou obce jest budova dvoj- 
třídní obecné školy s lesknoucí se hladinou rybníka v popředí. Ves, jež 
jest přifařena do Velké Řetové, má kapli sv. Františka Xaverského. U 
Malého Přívratu při »Dolním« rybníku stávala na kopečku, snad schválně 
nasypaném, věžovitá tvrz. Po ní nezachovalo se nejmenší stopy, neboť 
vršek, na kterém stála, dal majitel pozemku snésti a rozvézti. Na ní seděl 
počátkem XV. stol. Doník z Přívratu. R. 1454 rozdělili se o zboží přívrat- 
ské Mikeš ze Ždánice a Jan Šlechtic z Mrdic. Jednoho dílu Přívratu nabyl 
Václav Litovlický z Doubravice, jenž jej prodal Janu Kostkovi z Postupic. 

Druhý díl prodal Jan z Pern- 
štejna obci litomyšlské, od níž jej 
koupil Bohuše Kostka z Postupic. 
Tak dostal se celý Přívrat k pan- 
ství brandýsskému. Později od to- 
hoto panství byl předán panství lito- 
myšlskému. 

Níže v údolí Řetůvky rozkládá se 
osada Velká Řetová (ve fun- 
dační listině kláštera zbraslavského 
Rítow Bohemicalis). Má se samotami 
Mandl a Pustinou 158 stavení 
a 1170 obyvatel. Uprostřed osady na 
místě vyvýšeném stojí farní chrám 
sv. Maří Magdaleny, vystavěný roku 
1755 místo starého chrámu, jejž strá- 
vil oheň. Ve Veliké Řetové byla 
fara již ve XIV. stol. Později zašla a 
kostel stal se filiálním k Ústí n. Orl., 
později byla tu zřízena lokálie, až r. 1855 byla fara obnovena. Blíže 
kostela stojí budova obecné školy čtyřtřídní. V obci je též poštovní 
úřad, spořitelní a záložní spolek. Od dolního konce vsi uhýbá se silnice 
na severovýchod a obcházejíc Andrlův chlum, klesá ve velkých zákru- 
tech k Ústí n. Orl. Obyvatelé živí se hospodářstvím, chudší docházejí do 
textilních závadův ústeckých. Tkalcovství po domácku bylo zde velmi 
rozšířeno, avšak vyhynulo nadobro. Upomínkou na ně jest obecní pe- 
čeť, představující dvě půlky plátna. Západně od osady v údolíčku vklí- 
něném mezi zalesněná návrší ukrývá se samota Mandl. Lesní lučiny, 
na nichž lesknou se hladiny dvou rybníků, bublající potůček, jenž z nich 
vytéká a hojnost divokého i zahradního stromoví dodávají tiché samotě 
nemalé půvabnosti. 

S Velkou Rétovou souvisí Malá Řetová (správněji Ř e t ů v k a) 
(605 obyv.). Osada má hřbitovní kapli sv. Václava a trojtřídní školu 




Kostel ve Velké Řetové. 



339 - 



obecnou. Přifařena jest do V. Řetové. Ves přetíná okresní silnice, jež 
z Ústí n. Orl. vede do Litomyšle. 

Na severovýchod od Ústí n. Orl. (1 km) opodál silnice vedoucí do 
Kyšperka ukrývá se pod strání u Tiché Orlice německá vesnička O 1 d ř i- 
c h o v i c e. Vzdálenější díl její sluje Hutwald (též Hutwaide). Proti 
němu za řekou uprostřed zeleně bělá se myslívna Dolnolibchav- 
s k á. Obec čítá 207 obyvatelů (z nich 38 Čechů). Oldřichovice jsou při- 
fařeny k Ústí n. Orl. a mají jednotřídní školu. V zakládající listině klá- 
štera zbraslavského nazývá se tato ves po svém zakladateli Ulrichs- 
dorf; její německé jméno Dreihof pochází odtud, že tu stával dvůr Oldři- 
chov, jenž r. 1622 byl ve tré rozdělen. 




Hrad Lanšperk. 



Stranou téže silníce (3 km od Ústí n. Orl.) skryta v úzkém a hlubo- 
kém údolí, jehož boky jsou oděny tmavým hávem jehličnatých lesů, leží 
německá ves Černý Vítr (též Černý Výr, Černovír, 610 obyv.). 
Ve vsi, jež jest přifařena k Ústí n. Orl., jest kaple sv. Gottharda a ne- 
daleko ní budova dvojtřídní školy. Potůček, jenž vesnicí protéká, vzniká 
na rozhraní lanšperského a knapovského katastru v lesích z Jířelovy stu- 
dánky a nade vsí ukrývá se v hluboce zarytém údolíčku, jež sluje »Čer- 
tova brázda«. Vyoral prý jí sv. Prokop, maje do pluhu zapraženého čerta. 
U dolního konce úžlabiny ukazují podivný balvan, jenž prý není nic ji- 
ného než zkamenělý pluh světcův. Za Černým Vírem 4 km od Ústí n. Orl. 
leží při pravém břehu řeky Orlice německá osada V á c 1 a v o v (Wen- 
zelsfeld, lidově Jankovice) a za ní při rozcestí u sochy sv. Václava na 
levém břehu řeky nádraží hnátnické. Na homolov. příkrém návrší nad ním 
tulí se k zřízeninám soujmenného hradu ves Lanšperk. Obec Lanš- 
perk, skládající se z osad Lanšperka (dříve Budy) a Václavova 



— 340 - 

čítá v 52 staveních 308 obyv. až na 40 Němců národnosti české. Na z. od 
osady zdvíhají zříceniny hradu své holé zdi do výše, na v. od ní na skal- 
natém návrší, odkudž otvírá se překrásný rozhled, vypíná se kaple Na- 
nebevzetí Panny Marie z r. 1898. Lanšperk má jednotřídní českou školu 
obecnou. Ves je přifařena k D. Dobrouči. Hrad Lanšperk, po němž obec 
doslala jméno, stál na temeni příkrého kuželovitého vrchu, chráněn jsa 
se tří stran jeho strmými stráněmi. Na čtvrté straně, odkudž jedině byl 
přístup do něho možný, byl ohrazen vysokou zdí. Byl vystavěn z části 
od kamene, z části ze dřeva. Hrubá holá zeď a nevysoké drnem obrostlé 
pozůstatky základních zdí, polosesutá sklepem' a nehluboká prohlubeň, 
jež označuje bývalou studnu, toť vše, co se z hradu uchovalo. Kromě dvo- 
ra poplužního a jiných stavení hospodářských zbylo tu dosti místa pro 
osm stavení vesských, která tvořila osadu, zvanou B u d y. Od zřícenin 
hradních jsou tyto domky odděleny dlouhým a úzkým mezivalím; pří- 
kop před ním vesničané zaházeli, aby si urovnali zahrádky. Návrší, na 
němž nyní kaple stojí, bylo baštou, jež hájila vjezd do předhradí. Dvůr 
poplužní i s pozemky byl r. 1791 rozprodán německým osadníkům. Tak 
vznikla vedle starší české osady Lanšperk a nová německá osada 
V á c i a v o v. R. 1881 zachvátil požár 11 domků v Lanšperku a brzy na 
to 16 domků ve Václavově. Po ohni němečtí osadníci se vyprodali a tak 
se Václavov počeštil až na zmíněnou část jeho při řece Orlíci. 

Hrad Lanšperk vystavěli za Přemysla Otakara II. synové Viléma 
z Drnoholce, zakladatele města Ústí n. Orl., Heřman z Ústí a Oldřich z 
Drnholce. Stalo se to na rozkaz královský, aby okolní krajině dostalo 
se ochrany. Hrad stal se sídlem panství. R. 1425 zmocnili se hradu Si- 
rotci a odevzdali jej hejtmanu svého vojska Janu Městeckému z Opoč- 
na. Byl to pán nad míru vrtkavý a záhy přestoupil ke straně katolické. 
Proto r. 1429 přitrhl sem táborský hejtman Jan Kroměšín a hradu po 
celoročním obléhání dobyl. Leč když Městečky přešel k Táborským, byl 
mu hrad opět vrácen. Hrad byl jen zřídka od vrchnosti obýván a proto 
mnoho nákladu na jeho opravu se nevynakládalo. Když pak Adam Her- 
zán z Harasova upravil si k pohodlnému přebývání zámek v Lanškroune, 
byl zanechán Lanšperk osudu a pustl víc a více. R. 1622 uvádí se již jako 
zámek pustý a ve třicetileté válce klesl na zříceninu, již rozbírali oby- 
vatelé vesští na stavbu svých příbytků. 

Socha sv. Václava, již k poctě patronovi a ochránci země české po- 
stavili r. 1749 soukenníci ústečtí značí nejzazší konec osady Hnátnice, 
jejíž nádraží stojí již na půdě lanšperské. Odtud táhne se osada po pra- 
vém břehu Orlice a dále údolím potoka Žampašského přes hodinu cesty. 
K Hnátnici náležejí skupiny stavení a samoty, roztroušené po okolních 
stráních a v menších údolích, jimiž je rozryta tato krajina, vyplněná čer- 
veným permským pískovcem. Jsou to: Za Hnátníkem, Na hrani- 
cích, Na pustinách a největší Valdštýn při ústí Písečného po- 



toká do Orlice. S nimi má ve 274 staveních 1647 obyvatelů národnosti 
české. Vesnicí probíhá silnice do Žamberka. Asi uprostřed vsi stojí ve 
stráni farní chrám sv. Petra a Pavla. Duchovní správu měla Hnátnice 
již ve XIV. stol., ta však v husitských válkách zašla. Po válce třicetileté 
byl chrám zdejší filiálním k Písečné, r. 1784 byla tu zřízena lokálie a 
tepive r. 1855 byla fara opět obnovena. 

Proti samotě Valdštýnu v lukách na levém břehu Orlice je nádraží 
dobroučské a nad ním na stráni starobylá budova dvora Šejvského. 
Od něho údolím potoka Dobroučského nahoru postupuje městys Dolní 
Dobrouč 5 km dlouhý. Horním koncem přiléhá k německé vesnici 
Horní Dobrouči, která leží již v okrese Lanškrounském. Dolní Dobrouč 




Lanšperk. 



má se samotou Kočtinou 2482 obyv. až na 11 Němců národ, české. 
Téměř uprostřed městyse vypíná se farní chrám sv. Mikuláše (359 m 
n. m.). V nynější podobě byl vystavěn r. 1831. Duchovní správa katolická 
připomíná se v D. Dobrouči již r. 1350, v bouřlivých časech však zašla 
a kostel jako filiální přivtělen k Čermné. Teprve r. 1765 kníže Jan Vá- 
clav z Liechtensteina faru obnovil. Nedaleký hřbitov zdobí kaple sv. Jo- 
sefa a při horním konci městyse ukrývá se na pokraji lesa kaple Panny 
Marie Pomocné, vystavěná Jos. Duškem, jenž je též původcem zdejšího 
chudobince. Na tržišti proti kostelu zdvihá se dvoupatrová budova školy 
obecné o šesti třídách. V Dolní Dobrouči jest poštovní a telegrafní úřad, 
četnická stanice a spořitelna. Městys je silně průmyslový. Je zde rozší- 
řeno hrnčířství a kamnářství, jelikož na blízku kape se hlína chamottová; 
mnoho lidí zabývá se košikářstvím a cihlářstvím, nejvíce však rozšířeno 



— 342 — 

je tkalcovstvi. Velký průmysl je vesměs v rukou německých. Mládež 
zabývá se obšíváním nitěných knoflíků. Tato výroba, kterou zaměstná- 
vají se i děti, jež dosud nechodí do školy, jest rozšířena i ve všech okol- 
ních horských osadách. Dolní Dobrouč byla povýšena na městys r. 1871. 
Od Horní Dobrouče stoupá silnice prohbím v Třebovských Stěnách k zá- 
padu, kde v hlubokém údolí severnějšího zřídla potoka Knapovského jest 
ukryta německá vesnička Dolní Houžovec (319 obyv.) Osada jest 
přifařena do Knapovce. Má kapli Sedmibolestné Rodičky Boží a jedno- 
třídní školu. Německé iméno Seibersdorf pochází z bývalého pojmeno- 
vání Sifridsdorf (podle zakladatele Sifrida). Při jižnějším zřídle Knapovky 
těsná se v úzké údolíčko německá dědina Horní Houžovec (313 
obyv.) Podiv budí zdejší dřevěná kaplička Navštívení Panny Marie s dlou- 
hou prkennou lodí. Také zde je jednotřídní škola obecná. 

Německy zove se tato osada Hertersdorf; ve fundační listině zbraslav- 
ského kláštera vyškytá se původní její jméno Hertrichsdorf. Dříve slula 
Houžovec Další, se zřetelem na vzdálenost od hradu Lanšperka, 
sídla panství, kdežto Dolní Houžovec byl zván Houžovec Bližší. 

Mezi oběma Houžovci vypíná se rozložité návrší, pouze na bocích za- 
lesněné. Sluje Zlatá hora (Goldberg). Na lysém jejím temeni (521 m) 
osaměle stojí mohutný široce rozložený smrk, jenž z daleka označuje po- 
lohu obou skrytých vesniček. Byl prý zasazen r. 1648 na paměť uzavření 
míru vestfálského. O této hoře koluje pověst, že po světové vojně sejdou 
se tu císařové a králové a ujednají věčný mír. Jelikož za této války město 
Praha bude obráceno v rumy, bude znova založeno na temeně Zlaté hory. 
Jiná pověst' vypravuje, že Zlatá hora v nitru svém ukrývá poklady, jež 
jsou přístupny pouze na květnou nedělí, když v Knapovském kostele zpí- 
vají pašije. Pod Zlatou horou spojují se oba jmenované potůčky v říčku 
Knapovku, při níž rozkládá se německá ves Knapovec s domky roz- 
troušenými v hlubokém údolí i po obcu příkrých stráních, jimž mohutné 
staré stromy nemalou jsou ozdobou (650 obyv.). Na nejvyšším místě osady 
(422 m) zdvihá se farní kostel sv. Petra a Pavla se hřbitovem opodál. Před 
válkami husitskými byla tu fara, jež pak zašla; do r. 1787 náležel kostel 
jako filiální k Ústí n. Orl., r. 1856 stal se opět farním. V nynější podobě 
pochází z r. 1830. Poblíž kostela stojí budova dvojtřídní obecné školy. Kde 
jest u cesty od kostela do Doln. Houžovce rumoviště, stála prý kdysi hor- 
nická kaple; dosud říká se tam »Na starém kostele« (Auf der alten Kirche). 
Podél vsi výšinou vede silnice z Ústí n. O. do Lanškrouna. Jméno ves- 
nice pochází prý odtud, že v ní bydleli horníci (Knappen), kteří v blíz- 
kém GoldberjSu a Húttungsbergu dobývali drahých kovů. 

Na sever od Ústí n. O. při silnici, jež vede do Rychnova nad Kněžnou, 
rozkládají se v údolí potoka Libchavského tří do délky 5 km souvisící obce 
Horní, Prostřední a Dolní Libchavy. Dohromady zoveme je Libchavami 
Německými na rozdíl od sousedních Libchav Českých. 



343 — 



Dolní Libchavy (též Libchava, něm. Lichwe) jsou nejblíže (1 km) 
k Ústí n. O. položeny a mají 1044 obyvatele (mezi nimi 55 Čechů). Farní 
kostel sv. Mikuláše byl vystavěn r. 1802 od knížete AI. Jos. z Liechten- 
steina. V něm nad oltářem jest freskový obraz sv. Mikuláše, malovaný 
J. M. Trenkwaldem, ředitelem malířské akademie ve Vídni. Dolní Lib- 
chavy měly íaru jíž ve XIV. století. Později náležely Libchavy ke kolla- 
tuře ústecké, roku 1778 byla tu zřízena lokálie a roku 1855 opět fara. V 
Dolních Libchavech naproti kostelu jest pětitřídní obecná škola, dále je 
tu poštovní úřad, záložní a spořitelní spolek, dva dvory poplužní, válcový 
mlýn na Tiché Orlici s mechanickou tkalcovnou J. V. Novotného a my- 
slivna. K Dolním Libchavám jsou přifařeny a přiškoleny Prostřední 




L i b c h a v y .(302 obyv.) a Horní Libchavy, k nimž náleží osada 
D a ř í 1 e k a samota M y š í D í r a v prohbí, jímž vede silnice z Kyšperka 
přes Č. Libchavy do Chocně (743 obyv.). Osada D a ř í 1 e k vznikla roku 
1791 emfyteusováním poplužního dvora. Ve XIII. století místo vyká- 
ceného lesa povstala sídliště jednak česká, jednak německá. Něme- 
cké Libchavy držel ve XIV. století Smil z Brandýsa, purkrabí Lanšperský. 
Po něm uvádějí se tu jako držitelé Jan Cagl společně s Petrem Slépkou 
a od r. 1418 Cagl samojediný. Po něm část osady při řece Orlici Tiché na- 
zývá se Cakle. Koncem XV. stol. uvázal se v držení Libchav Vaněk z 
Bubna. Po něm vládli tu jeho strýcové Ota a Mikuláš. Mikuláš brzy stal 
se samojediným vlastníkem tohoto zboží, jež rozmnožil, přikoupiv něko- 
lik dvorů kmetcích. Jeho syn Jan měl pět potomků, kteří se r. 1588 roz- 
dělili o otcovské dědictví. Dolní Libchavy dostal Jan z Bubna, Horní 
mladší jeho bratr Albrecht. R. 1611 prodal Albrecht ves Horní Libchavy s 
tvrzí, kterou vystavěl, dvůr poplužní a dvtir Flamlúv Janovi; tak Horní a 



- 344 - 

Dolní Libchavy byly spojeny. Před tím však (r. 1591) koupil díl Libchav 
(Libchavy Prostřední) od svých strýců Heřman z Bubna, proslulý válečník 
a lovec, známý obecně z básně K. S. Macháčka. Jan rytíř z Bubna pod- 
poroval sice povstání stavů českých, avšak činně se ho nesúčastnil; i byl 
pokutován ztrátou třetiny svých statků. Pročež česká komora prodala 
r. 1623 Horní i Dolní Libchavy Albrechtovi z Valdštýna za 10.842 zl. Rok 
na to prodal je Albrecht Marii Magdaleně Trčkové z Lobkovic, která pro- 
dejem odstoupila je Karlu z Liechtensleina. Tak staly se Horní a Dolní 
Libchavy částí panství Lanškrounského. — Pokračováni Horních Libchav 
tvoří České Libchavy (881 obyv.). Na nejvyšším místě osady vypíná 
se chrám sv. Víta, farní již ve XIV. stol. Když fara zanikla, náležel kostel 
jako filiální k Písečné; teprve r. 1864 byla zde duchovní správa obno- 
vena. Vedle kostela stojí budova trojtřídní obecné školy. Proti ní zdvihá 
se na levém břehu Libchavského potoka zalesněný vrch Skalka se 
zbytky bývalé tvrze. 

Prvním známým držitelem Českých Libchav byl Petr Hrb ze Žam- 
berka (1360 — 1371). Brzy po něm přišlí v držení tohoto zboží vladykové z 
Brandýsa. Jindřich z Brandýsa (1397 — 1415) psal se též jinak z Libchavy. 
V XV. stol. byly České Libchavy částí panství Žampašského. R. 1574 kou- 
pil je Jan st. ze Žerotína a připojil je k panství Brandýsskému, při němž 
zůstaly až do zrušení úřadů patrimonálních. 

České Libchavy mají poštovní a telegr. úřad, četníckou stanici a spo- 
řitelní a záložní spolek. K obci Českolibchavské náleží osada Bída (též 
Paseka), položená na rozvodí Divoké a Tiché Orlice. Lesy s výšin hor- 
ských spouštějí se do tohoto prohbí a lesem Brtečníkem sahají až k sa- 
mým nuzným chaloupkám vesským. Od Bídy sestupuje silnice do rozlehlé 
kotliny obklíčené zalesněnými návršími, ve které rozkládá se ves S o - 
patnice s mnoha samotami (V Pyšlích, Na Šivrách, Pod Ho- 
rou, Mostárna, Pod Mostárnou, Za kopečkem, Na pu- 
st i n ě, Na hranicích). Katastr obce měří téměř 20 km" (1493 obyv.). 
Farní chrám sv. Zikmunda pochází z XVIII. stol., gotické presbyterium 
jeho jest mnohem starší. Odděleně od kostela stojí vysoká hmotná zvo- 
nice ze XVI. stol. V kostele je hrobka hrabat Dobřenských, držitelů pan- 
ství potštýnského. Duchovní správa v Sopotnici byla ode dávna; pověst dí, 
že Karel IV. dobývaje hradu Potštýna, dlel pohostinsky na zdejší faře. 
Ve válkách husitských duchovní správa zašla. Po válce třicetileté byla 
osada přifařena k vzdálenému Vamberku a teprve r. 1712 byla zde fara 
opět zřízena. Pod kostelem u silnice stojí budova obecné školy o pěti 
třídách. Velmi rozšířeným zaměstnáním mezi zdejším lidem je šindelářství. 
Ženy a děti zabývají se výrobou paličkovaných krajek. Tento zdroi výživy 
zavedla ve zdejším okolí v polovici XVII. století Belgičanka Magdalena z 
Grambu, majitelka panství potštýnského, k němuž Sopotnice od prvo- 
počátku náležela. 



- 345 - 

Na počátku Dolních Libchav hned za Tichou Orlicí odbočuje od sil- 
nice rychnovské na západ silnice brandýsská, a lesnatou pahorkatinou na 
pravém břehu Tiché Orlice vine se k Brandýsu n. O. Stranou od ní (4 km 
od Ústí n. O.) na svahu pod Horou (534 m) rozkládá se ves Říčky. Se 
samotami Háje (na již. svahu Hory) a Klopoty má v 73 staveních 498 
obyvatelů. Osadu krášlí kaple Andělů strážných, vystavěná r. 1869. Farou 
náleží obec k Brandýsu n. Orl. (Vá hod. vzdálenou). Má dvojtřídní školu 
obecnou. Na sever od osady svažuje se půda ve stráň Pyšel, pod níž mile 
vítá oko krásné údolíčko Klopoty, jež protéká krátký, ale silný přítok 
Tiché Orlice, potok Klopotský. Jeho kolébkou je studánka pod kaplí 
Panny Marie Pomocné; při kapli byl vystavěn hostinec a dřevěná lázeň- 
ská budova, jež byla přestavěna na zděnou. I hostinec byl přestavěn ve 
velikou budovu o jednom poschodí, bohužel však stavba úplně nebyla 
dokončena. Tak upadají lázně Klopotské a spustlost jejich rušivě působí 
na přírodní půvab zastrčeného údolíčka. 

Říčky drželi rytíři z Doudleb, po nichž je dědili Vrabcové z Říček. 
Grizelda z Říček prodala je r. 1536 Václavu Okrouhlickému z Kněnic. Po 
jeho smrti obdržela je dcera jeho Bohunka, provdaná za Vaňka z Bubna 
na Libchavě. Po něm vládl tu jeho strýc Mikuláš z Bubna. R. 1588 dostal 
je Václav, jeden z jeho pěti vnuků, ale již po třech letech prodal je Heř- 
manovi z Bubna, polnímu maršálkovi ve válkách tureckých, který při- 
pojil je k svému statku Hornímu Jelení. V nešťastném povstání českém do- 
staly se Říčky v držení Rudolfa Zejdlíce, svob. pána ze Šénfeldu, jemuž pro 
účast ve vzpouře byly r. 1622 odňaty. Královská komora prodala je 
Albrechtu Eusetiovi z Valdštejna, kterýž jich brzy postoupil cizozemci 
Vincencovi Mušingerovi z Gumpendorfu. Brzy však přešly Říčky opět 
v majetek pánů z Bubna, při kterémž rodě již setrvaly. 

Naproti Říčkám při brandýsské silnici ve výslunné poloze na jižním 
svahu Hůrky rozkládá se ves Dob rá Voda se samotami Bezprá- 
vím, Luhem (obě v údolí řeky Orlice) a Podspáleninou (při po- 
toku Klopolském — 164 obyv.). Dobrá Voda jest přifařena k Brandýsu 
n. Orl. a má kapli Korunování Panny Marie. Dobrou Vodu koupil r. 1505 
Jan Kostka z Postupic a připojil ji k svému panství brandýsskému. Ně- 
kolik minut od D. Vody v kotlině uzavřené na sever Hůrkou, na západ 
Hliníky a na východ Zátvorem ukryta jest dědinka R v i š t ě a osada 
Kaliště s dvorem barona Oskara Parishe ze Žamberka, položená na 
Hliníkách (366 obyv.). Ve Rvišti, k němuž jest Dobrá Voda přiškolena, 
je dvojtřídní škola obecná. Obec jest přifařena do Brandýsa n. O. Rviště 
druhy náleželo ku klášteru Orlíku. První zpráva o něm je z r. 1400. 

Od Brandýsa n. O. 3 km na jihovýchod vzdálena jest osada S u d i - 
slav. Leží při samém kraji planiny, která na sever příkrými zalesněnými 
stráněmi spadá do údolí Tiché Orlice. K Sudislavi náleží nedaleká (na 
západ) samota Orlík, osada Perná v údolí Orlickém (2 km od Bran- 



— 346 — 

dýsa n. O.) a samota Luh, ležící blíž Dobrovodské samoty téhož jména 
(475 oby v.). Přifařena jest k Brandýsu n. Orl. Je zde jednotřídní škola 
(osada Perná je přiškolena k Brandýsu n. O.), chudobinec a záložna sou- 
stavy Reiífeísenovy. V Perné jest poplužní dvůr panství brandýsského, k 
němuž Sudislav dříve příslušela. 

Na jih od Brandýsa n. Orl. nad lesnatou strání, zvanou Klopoty, 
tvoří dvě selské usedlosti samotu Orlík. Kolem r. 1256 založili tu Hrabi- 
šici, jimž tenkrát náležely krajiny při Tiché Orlici, klášter mnichů sv. 
Cyriaka s červeným křížem. R. 1296 uvádí se jako velký s kostelem Panny 
Marie a konventem 26 mnichů. R. 1421 Husité vracejíce se od Lanškrouna 
zbořili klášter, později zbořen byl i kostel. Jan Kostka z Postupic, držitel 
panství brandýsského, koupiv Orlík, určil jej na výživu kněží bratrských. 
Na Orlíku odpočívá také zakladatel Jednoty bratr Řehoř. Byl pochován 
>:ve skále proti vče!ínu« v poloze nyní neznámé. Pod Orlíkem u paty 
Klopotské stráně na nejzazším konci okresu pohlíží ze zalesněného po- 
zadí do klidného utěšeného údolí brandýsského pomník J. A. Komenského, 
odhalený dne 5. září 1865. 

Tu prý požívaje útulku u pana Karla st. ze Žerotína, přebýval vedle 

srubu« v dřevěném domku Prokopa Hospodáře. Zde prý (»sub Clopo- 

tam«), když »v bezděčném uprázdnění svém, vzdálen starostí povolání 

svého mohl přemýšleti o marnosti světa«, napsal »Labyrint světa«, jejž 

dne 13. prosince 1623 připsal svému ochránci. 

JAN NEŠPOR: 

LANŠKROUNSKO. 

Na východ od okresu ústeckého rozkládá se při hranicích Moravy 
oftres lanškrounský. Jeho území příslušelo k panství lanšperskému, pro- 
čež okres měl stejné osudy jako větší část sousedního okresu ústeckého 
položená na jih od Tiché Orlice. 

Okres lanškrounský sousedí na záp. s okresem ústeckým, na j. s okre- 
sem litomyšlským, na s. s okresem žamberským, na v. s okresem králickým 
a s moravskými okresy šilperským a mor. třebovským. Jeho hranice jsou 
po většině přirozené, tak na záp. hradba Třebovských Stěn, na vých. hře- 
ben hor Orlických a potok Hraničný (též Mlýnský, na krátké části řeka 
Sázava a potok Lukovský, na j. výšiny hřbetu Hřebečovského (Schón- 
hengstského) a horní tok potoka Damníkovského, na sev. Tichá Orlice 
(pouze 2 km.) a skoro po celé délce svého toku potok Orlická. 



347 



Nejsevernější místo okresu nalézá se pod úbočím Suchého vrchu, nej- 
jižnější při severním kraji Stilfriedského lesa za Helvíkavem. Nejdále na 
z. sahá okres po vesnici Semanín jižně od České Třebové, nejvýchodněji 
leží samoty hornoheřmanické při šilperské si'nici. 

Okresem prochází hlavní předěl evropského tekutého vodstva, jenž 
odděluje oblasti moří severoevropských a západoevropských od oblastí 
moří ležících na jih a jihovýchod od Evropy. Předěl dělí okres ve dvě ne- 
steiné části. Menší severní náleží k oblasti moře Severního, větší jižní 
k oblasti moře Černého. Severní část tvoří pahorkatinu rozbrázděnou 
údclími potoků, které vnímá na levém břehu Tichá Orlice. Tato řeka pod 




Lanškroun. 



městem Jabloným n. O. dotýká se pouze hranic okresu. V Jabloném se- 
siluje Orlici bystrý potok Orlická, pod Bystrcí spojuje se s Orlicí 
Čenkovička a Červená v o d a. Jižní větší část okresu svlažuje 
řeka Sázava a její přítoky. 

Na západě okresu zdvihají se Stěny Třebovské, v nichž nejvýše se 
vypíná hora Palice (Hochkoppe 608 m). Jižně od Třebovských Stěn pne 
se hřbet Hřebečovský, který táhne se v délce 26 km; Lanškrounsku ná- 
leží z něho toliko severní část úbočí. 

Nejjižnější pásmo hor Orlických hned za průrvou Tiché Orlice pod 
Mladkovem stoupá Vysokým Kamenem do výše 845 m., od Suchého 
vrchu dělí Čechy od Moravy. Nejvyšší hory tohoto pásma jsou Suchý 
vrch 994 mahoraBuková 958 m. Na západním úbočí hory Bukové 
sbírá prameny řeka Sázava (moravská, Zohsee, u lidu Zusam). U Žich- 
linku vlévá se do Sázavy potok Ostrovský, jenž nad Lanškrounem 
napájí Olšový, Dlouhý a Krátký rybník a v samém městě vnímá 
potok Třešňovecký (Johannesbach); pod Žichlinkem na samých hranicích 



- 348 - 

zemských vlévá se do Sázavy potok Lukovský, do něhož se vlévá potok 
Rudoltický. 

Veškerá plocha okresu měří 28045 km'. Lanškrounské panství drží 
z ní osminu (3474 ha). Okres lanškrounský u přirovnání k sousednímu 
okresu ústeckému jeví se jako okres po výtce zemědělský. Žije v něm 
31.426 obyvatelů, kteří bydlí ve 33 místních obcích. 

Okres jest národnostně smíšený; převahu mají Němci. Při posledním 
sčítání přihlásilo českou obcovací řeč 9918 obyvatelů (31.5"''), k německé 
řeči hlásilo se 21.429 obyvatelů (68.1?"). České osady rozkládají se v se- 
verní části okresu; jsou to Čermná, Petrovice, Bystrce, Výprachtice, Ko- 
burk, Nepomuk, Dolní a Horní Heřmanice, Rýdrovice a Herbotice. Němci 
bydlí ve dvou oblastech jazykových. Od severu zabíhá sem nevelikým cí- 
pem souvislé území německé a zabírá osady Orlický, Čénkovice a Valte- 
řice. Ale i tyto obce jsou smíšené; Čechů žije nejvíce v Orličkách, kde 
Ústřední Matice Školská vydržuje jednotřídní školu českou. 

Daleko důležitější jest jižnější německá oblast, která je částí jazyko- 
vého ostrova německého s městy Lanškrounem, Svitavy a Mor. Třebovou. 
Němci tohoto ostrova zovou se podle nepatrné vesnice Hřebečova (něm. 
Schónhengst) »Schónhengstler«. Od souvislého území německého oddě- 
luje tento ostrov úzký pruh území českého, v němž jsou osady Horní 
Heřmanice, Rýdrovice a Herbotice. Zejména důležitá jest osada Rýdro- 
vice s kolísavou většinou obou národností. Katolických far jest v okrese 
15; evangelíci, vyznání helvetského mají faru v Čermné; evangelíci ochra- 
novští náleží k farnosti ústecké. 

Jediným městem okresu jest 

Lanškroun, vzdálený pouze 3 km od moravských hranic. Roz- 
kládá se na kraji nepatrné planiny (382 m. n. m.), která na záp. a sev.-záp. 
spadá do údolí potoka Třešňoveckého a k jihu potokem Ostrovským jest 
obtékána. K městu přiléhá na sever předměstí Ostrovské, na jih před- 
městí Žichlinecké. 

Město čítalo r. 1910 v 916 domech 6842 obyvatelů. Má značnou če- 
skou menšinu, která, potřebujíc střediska, koupila si hostinec, jejž míní 
proměniti v »Národní dům«. 

V Lanškroune je sídlo c. k. okresního hejtmanství (okres lanškroun- 
ský a ústecký n. O.), okresního soudu, berního úřadu a vikariátu. Je zde 
c. k. pošt. úřad, cejchovní úřad, c. k. četnické velitelství, finanční stráž, 
spořitelna, okresní hospodářská záložna a soukromá nemocnice. Lan- 
škroun jest konečnou stanicí místní dráhy Rudoltice — Lanškroun, která 
byla vystavěna r. 1884. 

Jak pověst, jíž Němci snaží se dodati historické pravdivosti, vypráví, 
sídlil ve II. stol. po Kr. na hradě Kónigsberku (Grulich-Krulík-Králíky) 
hermundurský král Panillus. On prý byl zakladatelem hradu Lanšperka, 
jejž vystavěl, aby na něm uschoval psané zákony. Také založil město Lan- 



- 349 — 

škroun, v němž choval svou korunu. Odtud prý má původ znak městský: 
zlatá koruna v červeném poli. V pravdě však byl založen Lanškroun asi 
počátkem XIII. stol.; připomíná se v listinách z r. 1228, 1241 a 1245. Z do- 
pisu arcibiskupa Arnošta z Pardubic papeži Innocenci VI. r. 1356 vysvítá, 
že byl již tenkráte městem hrazeným. Město mělo obyvatelstvo německé, 
avšak ve válkách husitských mnoho utrpělo na německé tvářnosti; že ně- 
mecký živel z něho zcela nevymizel, stalo se pouze tím, že Němci sjedno- 
tili se s Čechy ve víře a stali se horlivými vyznavači kalicha. Až do r. 1584 
byli v městě dva duchovní podobojí: český pro kostel farní a německý pro 
kostel špitálský. R. 1584 však Vratislav z Pernštejna, horlivý zastance 
víry katolické, chrám farní obsadil knězem katolickým. Také Jednota 
Českobratrská v Lanškroune měla mnoho vyznavačů; německý sbor lan- 
škrounský vedle fulneckého požíval nemalé důležitosti. Pro sbor lan- 
škrounský přeložil Michael Weysz, mnich ze Slezska, od r. 1531 bratrský 
kněz v Lanškroune, 138 písní bratrských do němčiny; dal je vytisknouti 
u Jiříka Ústeckého (Wilmschwerer) v Ml. Boleslavi. Od svých vrchností 
dostalo město mnohé výsady. Když panství r. 1858 koupil Adam Herzán z 
Harasova, stal se Lanškroun sídlem vrchnostenských úřadu obojího panství 
lanšperského i lanškrounského. R. 1622 koupil panství kníže Karel z Liech- 
tensteina, královský místodržitel. Maje městu potvrditi výsady a živnosti, 
žádal všeobecné přestoupení k víře katolické. Lanškrounští vyhověli této 
podmínce ochotně; kdo se nechtěl podvoliti, toho z města vypověděli. 
Tak Lanškroun r. 1626 dosáhl potvrzení svých výsad, svobod a živností. 
Karlův syn Karel Eusebius spojil r. 1628 předměstí s městem v jedinou 
obec. Ve válce 301eté bylo město od Švédů sužováno dlouho a krutě. Švé- 
dové, opevniše se na kopci nad Lanškrounem, činili na měslo i do okolí 
jeho loupežné nájezdy. R. 1639 město oblehli a několik domů spálili, ale 
byli odraženi. Nejhůře bylo r. 1643, kdy Švédové města dobyli a učinili z 
něho pevnost, z které vyjížděli na lup do okolí. Dvě léta na to stihl město 
veliký požár, jemuž padl za oběť i zámek, dvůr a farní kostel s umělými 
hodinami. Když město začalo se rozšiřovati, ustupovalo jeho opevnění ji- 
ným stavbám; konečně r. 1790 byly strženy i obě městské věžovité brány, 
Horní a Dolní. 

Město má dvě náměstí: hlavní a Josefské. Hlavní náměstí má podobu 
prostranného čtverce, uprostřed něhož zdvihá se starobylá budova měst- 
ské radnice (nyní okr. soud). Vystavěna byla r. 1581 ve slohu rennaissanč- 
ním. Nenákladnou jinak budovu ozdobuje věž a dva vkusné portály s če- 
skými nápisy, což je v tomto městě, jemuž vše české je trnem v oku, sku- 
tečnou vzácností. Z domů na náměstí vyniká ještě budova vyššího gym- 
nasia v germánské renaissanci a budova erární pošty vystavěná ve slohu 
barokovém. Nárožní dům, v němž iest umístěno okresní hejtmanství, je 
býv. městský pivovar. Náměstí Josefské jest proměněno v sad; z jeho stromu 
budí pozornost staletý tis bez vrcholku. Náměstí tvoří budova obecných a 



— 350 - 

měšťanských škol chlapeckých i dívčích, budova obecních úřadů a spo- 
řitelny, chrám sv. Václava, děkanství a zámek. V městské úřadovně cho- 
vají podobiznu lanškrounského rodáka Jana Marka Marciho, osobního lé- 
kaře císaře Ferdinanda III., s podpisem: »Joanes Marcus Marci de Cron- 
land Phil. et Med. Doctor et Professor natus Landskronae in Hermundu- 
rorum 1595.« Když se v Lanškroune konal dne 9. července 1899 sjezd 
ústředního spolku německých lékařů z Čech a Moravy, byla odhalena na 
této budově jeho pamětní deska. Budova zámecká nevyniká ani výstav- 
ností, ani rozlehlostí. Z rozsáhlého prostranství, které zámek dříve za- 
bíral, zbyla sotva polovice. Přední budovy zámecké, které tvořily jakési 
předhradí, byly r. 1856 zbořeny, když město potřebovalo místa na stavbu 
škol. Zámeckou bránu, kdysi druhou, ozdobují znaky Adama Herzána z 
Harasova a jeho choti Anny Herzánové, rozené ze Sulevic. — Zámek 
lanškrounský byl v XV. stol. upraven z někdejšího kláštera, aby tu vrch- 
nost a úředníci mohli přebývati. Po prvé připomíná se r. 1507. Rozkládal 
se při Horní bráně městské, severně a západně opíral se o hradby; maje 
nad to své vlastní ohrazení, podobal se hradu. Když Adam Herzán z Ha- 
rasova cbral za své sídlo Lanškroun, dal zámek přestavěti a upraviti. 
Stará zámecká budova, která přiléhá ke kostelu, je jediným zbytkem býva- 
lého kláštera. Klášter v Lanškroune založil r. 1371 Petr Jelito, pátý biskup 
Litomyšlský, pro kanovníky zákona sv. Augustina. Pří něm vystavěl dře- 
věný kostel ke cti Panny Marie, sv. Mikuláše a sv. Kateřiny. Klášter stál 
pod městem nedaleko místa, kde je nynější chrám špitálský. R. 1391 pře- 
stěhovali se Augustiniáni do nového sídla vedle kostela farního. Mniši 
vládli hojnými statky pozemskými, ale když r. 1421 Husité přitrhli k 
Lanškroun, prchli do Olomouce. Statky klášterní zabrali podobojí. Král 
Jiří potvrdil sice mnichům jejich zboží, vešli-li však Augustiniáni v jejich 
držení, není známo; již za Kostků dostaly se tyto statky k panství lanš- 
perskému. Děkanský chrám sv. Václava byl dříve kostelem klášterním 
a mnichové obstarávali zdejší duchovní správu. Ze starého chrámu zbylo 
jen presbyterium s gotickým klenutím a s opěráky zvenčí. Loď k presby- 
teriu přistavěná i s postranní kaplí pochází z r. 1653. V kostele je ná- 
hrobek biskupa Petra; pochází ze XVII. stol. Hrobka jeho byla r. 1879, 
když se opravovala kostelní podlaha, zasypána. Nad hlavním oltářem 
jest obraz sv. Václava, malovaný od Karla Škréty. Ještě jednou usídlili se 
Augustiniáni v Lanškroune. Kníže Jan Adam Ondřej z Liechtensteina vy- 
mohl totiž na arcibiskupovi pražském, že faru lanškrounskou obdržel pro- 
bošt kláštera u Všech Svatých v Olomouci. Duchovní správu vedl místo 
něho některý řeholník, zároveň měli Augustiniáni podací v Rudolticích. 
Damníkově a Lukové. V Lanškroune vedli duchovní správu od r. 1697. 
Do r. 1705, dokud nebyla vystavěna budova nynějšího děkanství, bydleli 
v zániku. R. 1754 smluvil se Jan Václav kníže z LiecMonstema s arci- 
biskupem, aby fara byla osazována opět světskými duchovními; klášter 



— 351 - 



marně domáhal se přispění u samé císařovny. Kromě chrámu děkanského 
má Lanškroun dva kostely, sv. Anny a sv. Maří Magdaleny. K o st e 1 s v. 
Anny byl vystavěn z nadání, které založil děkan Václav Frant. Zimprich 
(t 1697). K stavbě přikročili olomoučtí Augustiniáni r. 1701; řídil ji Vlach 
Antonio Sála. Kolem kostela prostíral se dříve hřbitov. Kostel s v. 
Maří Magdaleny, řečený »špitálský«, jelikož od r. 1687 stává při 
něm chudobinec, byl r. 1825 vystavěn míslo bývalého kostela, založeného 
Petrem Jelitem, nákladem Jos. Langra, rodáka lanškrounského usedlého 
ve Vídni. V letech devadesátých byl restaurován nákladem P. Vojtěcha 
Brixa, gymnasijního katechety. 

Z budov městských je nejrozsáhlejší c. k. továrna na zpracování ta- 
báku nedaleko nádraží, zbudo- 
vaná v 1. 1872—1874; před tím 
dvě léta byla umístěna v domech 
Erxlebenových. Zaměstnává na 
půl třetího tisíce dělnictva, hlav- 
ně žen. Z větších závodů prů- 
myslových buďtež uvedeny je- 
ště továrny na hedvábné a polo- 
hedvábné zboží, na papírové 
cívky pro prádelny, na bijouter- 
ní zboží, továrna na nábytek, 
tři továrny na obuv, knížecí pi- 
vovar, jenž vaří ročně 36 tisíc 
hektol. piva, prádelna na vlnu, 

závody barvířské, 5 cihelen, 6 m!ýnú, výroba vaty, bačkor, knoflíků a 
košíků. 

Na jihovýchod půl hodiny cesty od Lanškrouna vypíná se návrší Z á- 
mecký vrch (Schlossberg) 65 m nad údolím potoka Rudoltického. 
Na něm stával »N o v ý zámek«, z něhož zachovala se pouze třípatrová 
hmotná věž. Stavěl jej od r. 1700 kníže Jan Adam Ondřej z Liechtensteina. 
Stavbu vedl Vlach Antonio Sála. V půdorysu měl zámek podobu písmene 
H, zdvíhal se do pěti pater a v každém patře měl po čtrnácti velikých 
komnatách. Sotva byl dostavěn, byl zničen požárem, jenž v něm dne 14. 
dubna 1714 vypukl nedbalým uhašením ohně, u něhož klempíři, opravu- 
jíce okapy, se zhřívali. Později menšími požáry vzal opět pohromu. I dal 
jej r. 1756 kníže Josef Václav z Liechtensteina pobořiti, jelikož »k žád- 
nému užitku není a oprav zbytečných potřebuje. « Staviva z něho užilo 
se na panské i soukromé stavby v městě. Poslední zbytek zámku dal r. 
1802 kníže Alois Josef opraviti, jak svědčí nápis nade vchodem do věže. 
Velkolepých sklepů, jež byly zachovány, užívá knížecí pivovar za sklad. 
Ve věži jest zřízena letní restaurace; temeno hory jest upraveno v sad. 
Zámecký vrch leží v katastru Rudoltickém, jenž měří 14 km". Vesnice 




Schlossberk u Lanškrounu. 



— 352 - 

Rudoltice (Rudelsdorf, původně Rudolfsdorf, 1129 obyvatelů). Od 
Lanškrouna je vzdálena 3 km. Má farní chrám sv. Petra a Pavla, jenž 
býval filiálním kostelem farnosti lanškrounské; r. 1757 byla tu bývalá 
duchovní správa ze XIV. stol. opět obnovena. V obci jest trojtřídní škola 
obecná a železniční stanice trati českotřebovsko — přerovské a lokální 
dráhy lanškrounské. Na jihozápad leží veliká vesnice Damníkov 
(Thomigsdorf, ve fundační listině zbraslavského kláštera Damichsdorf). 
Má 1258 obyvatelů národnosti německé. Osada táhne se podél potoka sou- 
jmenného v délce přes 4 km. Asi uprostřed vypíná se nový pseudo- 
gotický kostel sv. Mikuláše. Byl vystavěn roku 1898. Uvnitř je bo- 
hatě vyzdoben. V Damníkově připomíná se fara již roku 1350, v po- 
zdějších dobách byl kostel zdejší filiální do Lanškrouna; od roku 
1754 jest opět farním. Kříž nedaleko kostela označuje místo, 
kde stával bývalý kostel, jenž byl stavěn na způsob tvrze a za válečných 
časů skýtal vesničanům útočiště. Při západní straně kostela vztyčovala se 
hmotná věž nahoře bedněná a opatřená střílnami. Do její čelné zdi byly 
po obou stranách zasazeny polokruhovité pískovcové kameny, které jsou 
nyní vezděny do zdi hřbitovní. Představujíce velikost bochníkú 
chleba za různých slrastných časů, jsou upomínkou na doby hladu. Podle 
lidové tradice byla tu největší neúroda r. 1480. Tenkráte trhali lidé i 
došky se střech a mlátili je. Za bochník chleba mohl prý dostat velikou 
usedlost. V Damníkově jest čtyřtřídní škola obecná, poštovní úřad, spo- 
řitelní a záložní spolek a četnická stanice. Z průmyslových podniků jest 
nejdůležitější kamenictví. Při prohbí Třebovickém podél řeky Třebovky 
jest rozložena ves Třebovice (Triebitz) 423 m. n. m. Má 1207 obyva- 
telů národností německé. Nad nádražím zdvihá se chrám s v. Jiří. Byl 
farním již ve XIV. stol., po třicetileté válce náležel jako filiální k České 
Třebové, r. 1761 byla tu zřízena lokálíe a r. 1859 opět fara. Zdejší sta- 
nice jest východiskem moravské západní dráhy. V Třebovicích je čtyř- 
třídní škola obecná a spolek záložní a spořitelní. Níže leží při Třebovce 
ves Rybník (984 obyv.), jež jest přifařena do České Třebové; je tu 
filiální kostel Rozeslání sv. apoštolů a trojtřídní škola obecná. V Rybníku 
přijímá Třebovka potok Skuhrovský, jenž přitéká sem od severu krás- 
ným lesním údolím. Na jeho vrchavisku ve věnci lesů ukrývá se ves 
Sk uhro v (Rathsdorf, 593 obyv.), přifařený k České Třebové (6 km); 
má filiální kostel sv. Jana Nepomuckého, vystavěný r. 1762 a dvojtřídn? 
školu obecnou. Nad horním koncem vsi »U sv. Prokopa« vede silnice po 
srázu Třebovských Stěn k Lanškrounu. Pod nimi v permském úvalu 
(394 m. n. m.) leží na horním toku Dobroučského potoka vesnice Horní 
D o b r o u č (dříve Vrchní Dobrouč, Dittersbach, ve fundační listině klá- 
štera zbraslavského Ditrichsbach, 603 obyv.). Kostel sv. Jana Křtitele byl 
před husitskými válkami farním, fara opět zřízena byla teprve r. 1898, 
před tím byl kostel filiálním k Čermné. V Horní Dobrouči jest 2třídní škola 



- 353 — 

obecná. Podél potoka Ostrovského prostírá se táhlá ves Ostrov (též 
Ústrev, Ústrvé, Ústrov, něm. Michelsdorf) v délce 5 km. Osada se samotou 
Peklo má 1335 obyvatelů. Farní chrám sv. Mikuláše připomíná se již ve 
XIV. stol. Když fara zašla, byl filiálním kostelem k Čermné; r. 1785 byla 
tu zřízena lokálie a r. 1858 opět fara. Ostrov má čtyřtřídní školu obecnou. 
4 km. na jih od Lanškrouna leží v lučinaté krajině ves L u k o v á 
(Lukau) při soujmenném potoku (988 obyvatelů něm. národ.). Na dolním 
konci vsi u železniční trati zdvihá se pseudogotický kostel Nanebevzetí 
Panny Marie, vysvěcený dne 11. října r. 1885. Před tím stál opodál ko- 
stelík dřevěný, jenž byl r. 1882 pro chatrnost stržen. Místo, na kterém 
stával jeho oltář, označuje malý pomník na hřbitově. Duchovní správa 
v Lukově byla již ve XIV. stol., později byl kostel filiálním a náležel 
k Damníkovu; r. 1871 byla tu zase zřízena fara. Je zde trojtřídní škola 
obecná. 3 km. jižně od Lukové k hranicím moravským přiléhá dědinka 
Kozí Noha (též Kozinka, Ziegenfuss) (201 obyvatelů Němcův). Je při- 
fařena k Damníkovu a má kapli sv. Vavřince se hřbitovem. Též je zde 
jednotřídní škola obecná 1 km, odtud na západ leží vesnička T r p í k 
(Tůrpes) (261 obyvatelů něm.). Jest přifařena k Damníkovu, má kapli 
sv. Anny se hřbitovem a jednotřídní školu obecnou. 

V XV. stol. držel vsi Trpík a Kozí Nohu Mikuláš z Libchavy, ale již 
r. 1405 prodal je klášteru lanškrounskému. 2 km západně od Trpíka 
ukrývá se v úžlabí Hřcbečovského hřbetu vesnice Kunžvald (též Krá- 
lovec, Konigsfe!d). Se samotou Anenské Studánky má 283 obyv. něm. 
V Kunžvaldě je filiální (k Třebovicům) kostel sv. Vavřince, vystavěný 
r. 1607. Kamení na něj poskytly prý zříceniny nedalekého kláštera, jejž 
prý Husité rozbořili. Jeho místo označuje kamenný kříž. V dobách před- 
husitských byla v Kunžvaldě fara. V Kunžvaldě je dvojtřídní škola 
obecná. Na polovici cesty mezi Kunžvaldem a Trpíkem v údolním záhybu 
Hřebečovského hřbetu je schována klidná samota Anenské Stu- 
dánky (St. Annabad) s vodou léčivou, již po prvé r. 1678 prozkoumal 
dr. Zedlitzer z Litomyšle. R. 1735 kníže Josef Václav z Liechtensteina 
postavil zde budovu s vanovými lázněmi; r. 1908 obnovil ji nynější vlast- 
ník lázní Ludvík Neugebauer. Kromě budovy lázeňské je tu kaple Panny 
Marie Pomocné a hostinec. S kraje lesů otvírá se krásný pohled na lan- 
škrounskou kotlinu. Nejjižnější obcí okresu jest německá vesnice H e 1 - 
ví kov (Klein-Hermigsdorf, dříve Herwigsdorf). Leží na výšinách Hřebe- 
čovského hřbetu skoro 600 m. n. m. (274 obyv.) Je přifařena do Třebovic 
a má kapli Navštívení Panny Marie se hřbitovem. 

Při silnici moravskotřebovské rozkládá se do délky 3 km. vesnice 
Ž i c h 1 i n e k (Sichelsdorf, 861 obyv.). Ves leží v širokém rozevřeném údolí 
řeky Sázavy; má farní chrám sv. Jana Křtitele (349 m. n. m.), iejž vystavěl 
r. 1625 kníže Karel Eusebius. Náležel jako filiální k Lanškrounu, r. 1769 
zřízena byla tu lokálie a 1859 fara. Nedaleko kostela rozkládá se dvůr po- 



- :i54 - 

plužní a budova trojtřídní školy obecné. Nejjižnější díl osady (as 8 domku) 
slově K r o t e n f u 1 (Grotfaul) po někdejším hradu, jenž stával v rovině 
na pravém břehu řeky Sázavy. Zříceniny Krotenfulu stály ještě r. 1843; lid 
nazýval je ><starým domem,. Když se stavěla dráha, užilo se jich na želez- 
niční násep. Při tom našli rezavé šípy, hroty kopí a j. železné předměty. 
Severně od Žichlinku rozkládá se při Sázavě vesnice Sázava (Zohsee, 
Zcsau) (545 obyv.). Přes ní vede silnice z Lanškrouna, kamž je přifařena, do 
moravského Zábřehu. 

Na s.-v. vede z Lanškrouna do výšin Orlických hor silnice šilperská. 
2 km od města přetíná ves Albrechtice (též Ouprachtice, Olbersdorf), 
jež leží v sevřeném údolí řeky Sázavy. Nad osadou při úpatí Hutbergu 
(523 m.) dvihá se kaple sv. Anny (419 m.). Dříve dobývali z blízkých hor že- 
lezné rudy; z těch dob pochází štola 24 m. dlouhá, nazvaná »Zinkenloch . 
Otvírá se u samého břehu řeky Sázavy nad nejhořejším jezem, ale nyní jest 
sesuta. K Albrechticům náleží osada K o 1 i n a (Kohling), položená vysoko 
v klínu lesů. Byla založena uhlíři. Albrechtice £ Kolinou mají 825 obyv. 
Jsou přifařeny k Lanškrounu a mají trojtřídní školu obecnou. Z Albrech- 
tic vystupuje silnice v zákrutech na Hutberg (528 m.) a odtud na vyšší je- 
ště horu Schoberlovu (583), načež nejvyššího bodu dostupuje u »Švéd- 
ských šanců« (653 m.), od nichž na jih leží vesnička L a u d o n (8 km od 
Lanškrouna), přifařená do Horních Heřmanic. Má kapli Bolestné Panny 
Marie a jednotřídní školu obecnou. Osada vznikla r. 1788 rozparcelováním 
dvora >*na Kořeně« (též Kořenného, Wurzelhof), zařízeného pro chov ovcí. 
Jednotliví »familíantí«, jichž bylo 24, dostali za obydlí po částech dvora; 
mimo dvůr bylo později vystavěno 9 chalup. Osada dostala jméno po slav- 
ném vojevůdci A. G. Laudonovi, ienž 4. června 1758 byl ve dvoře ležením. 
Když dvůr r. 1830 vyhořel, bylo nařízeno sedmi familiantům, aby si zřídili 
obydlí jinde; tím osada pozbyla bývalé uzavřenosti. Jménem »Š véd- 
ské š a n c e« označují se zbytky valův a příkopů z let 1637 — 1639, 
kdy Švédové obléhali Lanškroun. Uvnitř jest vystavěn domek. Od Švéd- 
ských šanců najížděli Švédové »starou« cestou vedle dědičné 
rychty Albrechtické k Lanškrounu. Když roku 1902 předělávali 
obecní cestu v Albrechticích na okresní silnici, vykopali u brodu 
cvočky a zrezavělé nože a zelený hedvábný pás protkaný zlatými 
nitkami a pět mužských koster. Byly to ostatky švédských vojínů, jejichž 
důstojníci nosili zelené šerpy. Na v. od Laudona v lesnaté rokli, jejíž vý- 
chodní stráň náleží již Moravě, ukrývá se dědina Herbotice s domky 
roztroušenými podle Hraničního potoka. Žije v ní 327 obyvatelů národ- 
nosti české. Přifařena jest k moravské vsi Cotkytli. Má jednotřídní 
školu obecnou. Od Švédských šanců klesá silnice a vede nad zalesně- 
ným površím k samotě Chudobě a dále do údolí potoka Heřmanic- 
kého, v němž rozkládá se vesnice HorníHeřmanice, vzdálená 12 km. 



- 35r> — 

od Lanškrouna (567 m. n. m.). S okolními samotami (D ů 1, L á n y, V p o 1 i, 
Z á h r u b a) má 843 obyvatelů národnosti české (pouze 2 Němci). 

Kostel sv. Jiří byl vystavěn r. 1712, v 1. 1680—1748 byl filiálním ko- 
stela v Jabloném n. Orl., načež zde kníže Josef Václav z Liechtensteina 
zřídil duchovní správu. Poblíž kostela stojí budova pétitřídní obecné školy. 
Konečně i to sluší připomenouti, že Horní Heřmanice jsou nejvýchodnější 
skutečně česká osada našeho království. 

Níže v údolí prostírají se Dolní Heřmanice (505 m. n. m.), se sa- 
motami Chudobou a Zahorou mají 600 obyv. národnosti české. 

Obojí Heřmanice rozkládají se do d^lky 5 km. a domky po rúznu 
roztroušenými dosahují zemských hranic. Severně od Horních Henr.ar.ic 
nad prameny potoka Heřmanického rozbíhá se do výšin (as 700 m. n. m.) 
vesnička Rýdrovice (Riedersdorf). Se samotou Polsko čítá 227 oby- 
vatelů. Kromě jednotřídní školy německé je tu škola česká, která jest 
expositurou školy v Horních Heřmanicích. Osada vznikla r. 1791 na po- 
zemcích zrušené rychty hornoheřmanické. Byla nazvána po tehdejším 
vrchním panství lanškrounského Fr. Riederovi, jenž pro svou přísnost 
a nelásku k poddaným byl u lidu ve zlé paměti. O něm koluje v lidu ně- 
kolik strašidelných pověstí. Severně od Rýdrovic (2 km.) při dvou prame- 
nech ručeje, jenž vlévá se do Heřmanického potoka, leží V a 1 t e ř i c e 
(Neudorf) (329 obyv.), nejvýše položená dědina okresu. Stavení vesská \z 
skupinách i jednotlivě roztroušena jsou po horských stráních, sousedský 
styk jest velmi obtížný a v zimě mnohdy i nemožný. Na jih i na sever 
dosahují vrchy výše 800 m. Při silnici stojí kostel Pozdvižení sv, kříže; od 
r. 1862 jest farní, před tím byl fi iální k Čenkovicům. 

Na sever z Lanškrouna postupuje silnice králická po osamělé pláni 
nad zalesněným údolím Sázavy a teprve po 6 km vítají pocestného sídla 
lidská. Na úzkém rozvodí řeky Sázavy a Červené Vody rozkládá se tu 
severněji položená osada Halda. Má 160 obyvatelů národ- 
nosti české. Na západě souvisí s Nepcmukem městys Čermná 
a při samé vsi jest několik domku, které náležejí k Hor- 
nímu Třešňovci. Severně odtud vyplňuje údolí Sázavy rozlehlá vesnice 
Výprachtice (Weipersdorf), vzdálená 10 km od Lanškrouna a dlouhá 
přes 4 km (1765 obyv). Jednotlivé odlehlejší části vsi mají svá jména. Se- 
verní díl při silnici sluje H o b 1 o v n a, na sz. jsou Hamačata, na sv. Z a- 
j e č í n, na jih u silnice Trhovice a ještě jižněji Halda (3 km od ko- 
stela), dále náleží k obci samoty V polích a Humperk. 

Ze stráně, jež lemuje údolí řeky Sázavy, vybíhá na jednom místě 
ostroh, jemuž lid říká »Na zámku«. Posud je zde znáti valy a příkopy 
někdejší tvrze, o níž nezachovalo se však žádných zpráv. 

Na vršku dříve »T á b o r« řečeném stojí farní chrám Proměnění Páně 
s oltářním obrazem, malovaným ad P. E. Neumanna. Kostel ve Výprach- 
ticích připomíná se již r. 1400 jako farní, fara zašla r. 1421, když sem 



- 356 - 

přitrhli Husité, kteří pobořili kostelní věž. Obyvatelstvo přijalo víru pod- 
obojí, později Čeští Bratři měli tu hojně souvěrců. Ve třicetileté válce po- 
slední nekatolický duchovní Jan Bosler byl od vojáků chycen a pod lipou, 
jež posud stojí u silnice jako svědek lidské ukrutnosti, postřelen a mučen, 
že brzy na to vypustil ducha. Po třicetileté válce byla obec přifařena k 
Ústí n. Orl. a od r. 1670 k Jablonnému, r. 1780 byla tu zřízena lokálie a 
r. 1853 fara. V obci jest měšťanská škola chlapecká a obecná škola o šesti 
třídách. Dále je zde poštovní úřad, četnická stanice, spořitelní a záložní 
spolek a chudobinec. Mezi dolním koncem Výprachtíc a Dolních Heřmanic 
leží ves K o b u r k, která vznikla r. 1789 emfyteusováním poplužního 
dvora a byla nazvána podle Friedr. Josiáše prince ze Sasko-Coburg Saal- 
feldu, polního maršálka, jehož vojsko tohoto roku podél hranic Kladska 
proti Prusům bylo postaveno. Se samotou Plánová (Pláně) na návrší 
nad levým břehem potoka Heřmanického čítala obec Koburk 246 obyv. 
národnosti (kromě 3 Němců) české. Přifařena a přiškolena jest k Výprach- 
ticům. Severně od Výprachtic leží v plochém údolí potoka Čenkovičky ves 
Čenkovice, vzdálená 14 km od Lanškrouna. S osadou Hamačkou 
měla 784 obyvatele národnosti německé. Chrám sv. Vavřince jest od r. 
1861 farním, před tím byla tu lokálie, od r. 1764 — 1782 náležel jako filiální 
k Jablonnému. Je zde škola obecná o čtyřech třídách, záložna a poštovní 
úřad. 

Nejsevernější osada okresu jsou Orlický (Orlická), 3 km vzdálené 
od Čenkovic (800 obyv.). Ves jest skryta pod Suchým vrchem v úzkém 
a hlubokém údolí potoka Orlický. V severní stráni zdvihá se neveliký 
kostel sv. Jana Nepomuckého z r. 1776; do r. 1778 byl filiálním k Čermné, 
na to zřízena byla tu lokálie; od r. 1857 jest farním. 

Orlický mají trojtřídní školu německou; pro českou mládež vydržuje 
zde Ú. M. Š. školu jednotřídní. Z Orliček vede silnice lesnatým smavým 
údolím, jež sluje Hradníky, do Jablonného. 

Počátkem XV. stol. byly Orlický a Čenkovice pusty; držel je zástavou 
Jan ze Strýčkova spolu s městem Jablonným a vesnicemi Jamným, Vý- 
prachticemi a Heřmanicemi. 

Do Jablonného vede z Lanškrouna silnice přes Třešňovec, Čermnou a 
Bystrci. V Dolním Třešňovci (Nieder Jahnsdorf, 796 obyv.) je dvoj- 
třídní škola a záložna soustavy Raifeisenovy. V Dolním Třešňovci narodil 
se Petr Jelito (vlastně Wurst), biskup Litomyšlský, potom arcibiskup 
Magdeburský, prvé kancléř císaře Karla IV. Zemřel 12. února 1387 v 
Lanškroune. Jméno »Wurst« dosud je v Třešňovci obvyklé. Horní 
Třešňovec (Ober-Johnsdorf) má se samotou Neunoth 1063 obyv. 
Osada má mariánskou kaplí a jest jako D. Třešňovec přifařena k Lanš- 
krounu. Je tu trojtřídní škola německá a jednotřídní škola česká, na ten 
čas od svého zřízení od obecního výboru zapečetěná. Ve fundační listině 
kláštera zbraslavského sluje ves Jansdorf. Ves Bystrce (Bystřice, dříve 



— 357 - 

Bystřec, 1456 obyv.) jest ukryta v hlubokém údolí Čenkovičky; dolní díl 
vsi, zvaný Bystřiček sahá téměř po její ústí do Tiché Orlice. Kostel 
sv. Jakuba Většího byl vystavěn r. 1830 místo bývalého dřevěného ko- 
stelíka. R. 1898 byla opodál něho postavena zvonice. Farním jest od r. 
1788, před tím náležel jako filiální k Jablonnému. Nedaleko fary ucho- 
valo se neveliké, ale zajímavé hradiště. Obklopeno jest do čtverhranu pří- 
kopem, jenž napouštěl se vodou blízkého potoka. Zpráv o něm nezachovalo 
se žádných. Blíže kostela je budova obecné školy o pěti třídách. Katastr 
obce jest na sever ohraničen Orlickou, která protéká údolím, jež vyniká 
malebnou scenerií skal, rozházených balvanů, tmavých lesů a svěžích 
lučin. Sluje »Hradiska«. Pod tak zvanou Panskou skalou skrýval se v 
Hradiskách rytíř Walter, jemuž náležela Bystrce. Byl nejspíše beghardem 
(»jamníkem«) a jsa pro kacířství pronásledován, nějakou dobu dlel tam v 
úkrytu. Jablonským, aby ho nevyzradi!i, daroval les kolem své skrýše. 
Musel nicméně prchnouti, ale na útěku byl jat a r. 1322 v Rejně-Kolíně 
upálen se 14 jinými souvěrci. Německé jméno Waltersdorf naň upomíná. 
Nejstarší zmínka o Bystrci činí se v závěti Kojaty ze Hněvina Mostu (z 
rodu Hrabišiců). Kojata odkázal město Choceň a ves Bystřec bratřím Se- 
zímovi a Milotovi, služebníkům svým. Ve XIV. stol. daroval mimo jiné vsi 
i Bystrci Petr Jelito lanškrounským Augustiniánů. R. 1437 byla zasta- 
vena Janovi z Vyhnanic. 

Do Čermné možno z Lanškrouna se dostati přes Třešňovec (11 km); 
pohodlnější a kratší (10 km) je však spojení novou silnicí přes Jakubo- 
vi c e (Jockelsdorf, 302 obyv.), malou, ale výstavnou německou vesnicí. 
Má kostel sv. Antonína Pad., filiální k Čermné. R. 1905 byl restaurován. 
Jakubovice mají dvojtřídní obecnou školu německou. 

U vesnice je kříž cyrillomethodějský. Mezi vesnicí a Dlouhým ryb- 
níkem šíří se les »Kroabusch« (dříve Kronenwald); u něho stál dvůr Kronen- 
hof (později Kráhenhof). Roku 1880 dvůr vyhořel a nebyl již vysta- 
věn. Po Lanškroune největší obec v okresu jest městys Čermná 
(Bóhmisch Rotwasser, Aqua Rubra). Táhne se podle klikatého toku 
Červené Vody v délce přes osm kilometrů. Kolem hlavní osady jsou 
roztroušeny skupiny domů a samoty, jako Háje. Mariánská 
Her a, Kalhoty, Ráje, Stěžni k, Zlomy, Roháč a Na 
bídě. S nimi má 529 domů a 3127 obyvatelů národnosti české. Je zde 
poštovní a telegrafní úřad, záložna, četnická stanice, dvě pětitřídní školy 
obecné (jedna na dolním, jedna na horním konci), měšťanská škola chla- 
pecká (v nové výstavné budově). Na horním konci, většinou evangelickém, 
jest sbor a sirotčinec evangelické církve bratrské a farní kostel pro evan- 
gelíky vyznání helvetského. Na dolním — katolickém — konci naproti roz- 
sáhlému rybníku zdvíhá se na malém návrší farní chrám sv. Jiří. Fara v 
Čermné nalézá se již ve výčtu far r. 1350, kdy byly stanoveny hranice mezi 
diecesí Litomyšlskou a Pražskou. Ve válkách husitských však zašla. Po 



- 358 - 

válce třicetileté příslušela Čermná nejprve k farnosti ústecké, později k 
farnosti jablonské. R. 1761 obnovil zde faru kníže Václav z Liechtensteina 
a vystavěl kostel. Jelikož nedostačoval, jsa malých rozměrů, byl stržen 
a r. 1860 vystavěn chrám nynější. Ze starého zachovala se pouze věž. V 
předsíni chrámové jsou zasazeny do zdi náhrobky Blíživských z Blíživa, 
kdysi držitelů blízkých Petrovic. Za Karla VI. a Marie Teresie, když byly 
prováděny od vrchností přísné mandáty proti evangelíkům, vystěhovala se 
z Čermné a blízkého oko!í mnoho rodin evangelických s kazatelem Aug. 
Schulzem do Pruska a rozmnožili českou kolonii v Rixdorfě u Berlína. 
Na městys byla Čermná povýšena r. 1873. Z místního průmyslu třeba vy- 
tknouti mechanickou tkalcovnu při mlýně Aplově, výrobu kovářských 
měchů, košíkářství, na jehož podporu, když upadalo, byla r. 1900 zřízena 
košíkářská škola, punčochářství a výrobu stavů na punčochy, kteréž od- 
větví průmyslové silně upadá; ruční tkalcovství vymizelo docela. Krás- 
ného pozadí dodávají Čermné zalesněná »Vrcha«. S Mariánské hory 
shlíží poutní kostel, zvaný »M alá Maria Cel 1«. Před ním ve velikém 
polokruhu okolo lesního kraje jest vystavěno čtrnáct zastavení křížové 
cesty. Původně na tomto místě visel na stromě obraz Panny Marie Cell- 
ské na paměť, že tu r. 1814 rolník Ant. Krpata z Kunvaldu, když na něho 
se převrhl náklad mlýnských kamenů, byl smrti vyrván. Brzo byla zde po- 
stavena kaple, do níž byl onen obraz pověšen. U ní scházívali se z daleka 
poutníci a nastupovali odtud pouť do Maria Cell. Jejích vůdce Leopold 
Fiala z Hnátnice přičinil se o to, že nad kaplí byl postaven kostel. Stavěl 
se na třikráte, pokud milodary na stavbu postačovaly a r. 1875 byl do- 
stavěn. R. 1909 byl nedaleko kostela vystavěn veliký hostinec o jednom 
patře. Pod Čermnou odbočuje od silnice kyšperské silnice do Dolní 
Dobrouče přes ves Petrovic e, která jest ukryta v úžlabině, protékané 
potůčkem. K obci Petrovicům náleží samoty Mlýn pod Hůrou a 
Blahotinec (nejblíže k Čermné). S nimi čítá 319 obyvatelů. Petrovice 
jsou přifařeny k Čermné. Je v nich dvůr, jehož pozemky zabírají téměř 
celý katastr, kaple a jednotřídní škola obecná. Na blízké Hůře stávala 
dříve tvrz. Roku 1540 prodali Petrovští z Petrovic tvrz, dvůr 
a ves Petrovice Strachotovi z Královic, jenž držel blízkou Orlici. 
R. 1548 Burjan Strachata z Královic prodal Petrovice Hynkovi Blíživskému 
z Blíživa, jenž r. 1585 byl pochován v kostele čermenském. Po jeho synu 
Adamovi držel toto zboží od r. 1597 Václav Licek z Rýzmburka a po něm 
Adam a Ladislav Lickové, kteří pro dluhy prodali statek Petrovický r. 
1624 Karlovi, vladaři domu Liechtensteínského, jenž připojil Petrovice k 
panství lanškrounskému. Půl hodiny od Petrovic je vzdálena železniční za- 
stávka Verměřovice — Čermná, položená již v okresu Žam- 
berském. 



-«=^KIE^ 



G. J. LAŠEK: 

KOSTELECKO NAD ORLICI. 

Kostelecko nad Orlicí, za starodávna téměř všechno hustými lesy po- 
rostlé, bylo záhy obydleno a badatelé se domnívají, že byla tu v nejstarších 
dobách připomínaná osada K a s u r g i s, o kteréž slovutný spisovatel, 
školní rada Aug. Sedláček, soudí, že tak zval se buď nynější Kostelec nad 
Orlicí, stojící na starodávném hradisku, aneb některé jiné místo na blízku. 
Jsou tu hradiště u Tutlek, u Olešnice a u Lična. 

Kosteleckem vedla již za starodávna obchodní cesta solná z Vlach do 
Vratislavi při teku řeky Alby, nápadné svým jménem ku starožitné Sol- 
nici. Na této cestě nalezeno bylo před několika lety v lese »Na čapích- 
zvaném několik srpků z doby bronzové, nedávno pak odkryto u blízkého 
Třebešova pohanské pohřebiště s nepočetnými popelnicemi, řadící se k 
nejrozsáhlejším posud vůbec známým. Jména osad: Doudleby, Tutleky, 
Vojenice, Koryta, Kozodra jsou jistě pozoruhodná a svědčí o velkém jejich 
stáří. — 

Téměř všechna krajina po obou stranách Divoké Orlice až k jejímu 
spojení s Orlicí Tichou patřila k župě neznámého jména, kterouž vzhledem 
k důležitosti a starobylosti Kostelce nad Orlicí mohli bychom pojmenovati 
župou kosteleckou. 

V století X. byla zdejší krajina majetkem Slavníkovců, pak Vršovců, 
a po jejich vyhlazení setkáváme se tu s mocným rodem Hrabišiců. 

Jinak však všechno poříčí Orlice od Kostelce nahoru až k horám 
kladským bylo ještě v století 13. pouhým lesem a zbožím královským. 

Za Přemysla Otakara II. byly mýtěny lesy a na mnohých místech za- 
kládány nové osady. Ke konci XIII. století přistěhovali se sem Drsla- 
v i c i, kteří tu dlouho vládli. 

V husitských válkách trpělo Kostelecko mnoho, zvláště r. 1421 za 
vpádu Slezanů, jimž pomáhal Puta z Častolovíc. Teprve za mocného pána 
Viléma z Pernšteina těšilo se všechno Orlicko míru a pokoji. 

Za velikého hnutí náboženského v XV. věku měla r. 1464 Jednota 
Českých Bratří v rychnovských horách první synodu, která se zabývala 
stanovením základních článků Jednoty. 

R. 1500 bylo již tolik bratrských osad, že tvořily v Čechách tři, na Mo- 
ravě pak dvě veliké skupiny. První skupina v Čechách a takřka rodiště 



- 360 - 

Jednoty byla rychnovsko-kunvaldská, která zahrnovala celé severový- 
chodní Čechy. V Hradecku bylo ke stu bratrských osad, z nichž za přední 
považovány osady v Kostelci n. Orl. a v Potšteině. Pánové z Pernšteina 
mimo Jaroslava byli předními příznivci Jednoty, jejíž členům přezdíváno 
Pikhartů. 

Bratři byli stiháni a to i stranou podobojí, za Ferdinanda I. pak byli 
slovy i skutky ze země vypovídáni, pakli nepřistoupili buď ke straně pod 
jednou neb k utrakvistům. 

Jaroslav z Pernšteina nařídil přísně, aby poddaní z panství jeho v 
šesti nedělích bud přistoupili k některé zákonem uznané církvi nebo se 
vystěhovali. Sešli se tedy brati i rychnovští, solničtí, kostelečtí i jiní na 
louce u Kostelce a políbivše rodnou půdu s pláčem a za zpěvu zbožných 
písní ubírali se do Polska. 

Tím zasazena Jednotě rána veliká, ze které se zotavila až za snášen- 
livého Maxmiliána, syna Ferdinanda I. 

Za třicetileté války trpělo i Kostelecko a o útrapách a svízelích, ja- 
kých bylo obyvatelstvu zakoušeti, poučují nás paměti Václava Františka 
Coelestina z Blumenberka, tehdejšího faráře častolovického, jenž za- 
znamenal; 

»Roku 1637 stal jsem se farářem v Častolovicích. Stal jsem se i dě- 
kanem v Kostelci nad Orlicí a zároveň farářem nejen v Častolovicích, ale 
i v Týništi, ve Voděradech a v Chlenech. 

Trvalo to celkem osm let; měl jsem tam těžké práce, býval jsem 
ve velikém nebezpečí a ve veliké nouzi se strany vojska nepřátelského a 
také císařského. R. 1639 na příklad dne 8. června okolo poledne vtrhl na- 
jednou nepřítel do hradu (t. j. do zámku častolovského). Nucen jsem byl 
já a písař oknem na straně k rybníku položeným vyskočiti. Uprchl jsem 
na Moravu do Olomouce, obávaje se zrady, poněvadž mi velký poklad na 
starost svěřen byl. R. 1640 dne 9. března navrátil jsem se sice z Mohelnice 
do Častolovic, ale žil jsem neustále dnem i nocí ve strachu a na útěk při- 
praven. Bydleli jsme ustavičně buď u vod nebo v lesích. « 

Odtáhnuvší Švédy vystřídali Jezuité, obracující lid na víru katolickou 
po dobrém i po zlém. Na misiích v Kostelecku proslul Jezuita Adam Kra- 
varský, jehož přičiněním okolí, častolovské a kostelecké církvi katolické 
získáno. Také Balbín, jenž v mládí svém dlíval u pánů z Oprštorfů na 
zámku častolovském, octl se v krajině zdejší jako misionář. Z té doby 
vyprávělo se, že Balbín, jenž nesprávně citoval jedno místo z písma sva- 
tého, opraven byl hned na místě prostou stařenou. 

Po utišení bouří válečných počalo se Kostelecko znenáhla zotavo- 
vati, ač některé osady zmizely na dobro, jiné pak zcela ožebračeny. 

Také v sedmileté válce nezůstalo Kostelecko ušetřeno. 

K okresu kosteleckému nad Orlicí patří osady někdejšího panství ko- 



- 381 — 

stcleckého a častolovského, z části pak borohrádeckého, potšteinského a 
doudlebského; z panství nedělištského pak jen statek Hoděčín. 

Obyvatelstvo Kostelecka je národnosti výhradně české, náboženství 
katolického; počet jinověrců je nepatrný. Lid zaměstnává se hlavně rol- 
nictvím, řemesly, chovem dobytka a prací v továrnách. 

Katolických farních osad jest devět. Farní osada evangelická (Českých 
Bratří) jest v Potšteině, židovský rabín sídlí v Kostelci jako správce nábo- 
ženské židovské obce doudlebské. 

Okres kostelecký rozkládá se mezi čtyřicátou minutou třicátého tře- 
tího a třicátého čtvrtého stupně východní délky a mezi druhou a třináctou 
minutou padesátého stupně severní šířky. Nejdále k východu je městečko 




Potštein. (Pohled od sv. Marka.] 



Potštein, nejdále na západ ves Petrovice; nejse věrněji jsou Vojenice, nej- 
jižněji Seč. 

S Kosteleckem hraničí okresy: královéhradecký, opočenský, ústecký 
nad Orlicí, rychnovský, žamberecký, vysokomýtský a holický. 

Krajina jest z části rovinou, z části pahorkatinou. Krásné a malebné 
jest údolí, jímž proudí Orlice Divoká od Potšteina k Častolovicům, odkudž 
až k lesům borohrádeckým prostírá se jednotvárné vřesoviště. 

Jihovýchodní část okresu rozkládá se na svahu pohoří, dělícího Čechy 
s jedné strany od Slezska, s druhé od Moravy. Největší výše dosahují tu 
ves Polom (456 m) a C u c 1 a v (435 m). 

Po pravém břehu Orlice zdvihá se za Olešnicí přes Novou Ves po- 
hoří zvané Chlum až k Vyhnánicům, kdež dosahuje největší výše 
(448 m). Odtud jest znamenitá vyhlídka na moravské i slezské hory, tak 
jako s druhého vrchu Strýce mezi Častolovicemi, Česticemi a Olešnicí 
(315 m). Jsou tu též vrchy potštýnský a prorubský, pravé to žulové iso- 
latory v širém okolí. 



— 362 - 

Orná půda jest rozdílné jakosti. Na pravém břehu Orlice při Kostelci 
jest žlutočerná ornice, vhodná ku pěstování pšenice. Na břehu levém jest 
půda písčitá, příhodná k setbě žita, ječmene a ovsa. Na Borovnicku jest 
ornice červená, podložená pevným slínem vápenným, místy však rašelino- 
vitým. Na Častolovsku ve vyšších polohách, pak u Synkova a Lible jest 
lehká ornice smíšená s křemenem, v nižších polohách jest smíšena s raše- 
linou. U Ledské, Lična a Úřinovic jest pevná červená hlína, smíšená se slí- 
nem kamenitým, na tak zvaných »Vrších« jest hlína lehká a místy jílo- 
vka. Jinde mají půdu křemenitou, málo hlinitou, místy jsou písčiny. 

U Koldína jest půda velmi dobrá, ačkoli pro chladnější podnebí méně 
rodí. Na Častolovsku daří se: pšenice, ječmen, oves, hrách, čočka, len, 
konopí, brambory, řepa a zelí. Ovocnictví jest tu velice rozšířeno, druhdy 
pěstován i chmel a u Týniště tabák. 

Na Borohrádecku je půda vlnitá, písčitá. O stavební kámen jest nouze. 
Po březích obou Orlic je lehká naplavenina. Půda celkem méně úrodná 
plodí zvláště brambory; ovocnictví se také dobře daří. 

Na Potšteinsku převládá opuka a to velmi slínovitá. Na svahu 
vrchů a u vsi Zámělí jsou ložiska zeleného pískovce. Doudleby a okolní 
vsi mají půdy dobré; u Vrbic, Chlínek a Prorub je půda méně úrodná pro 
vyšší polohu. Nejlepší louky jsou při Orlici; ostatní jsou bažinaté, zvláště 
ty, jež povstaly z bývalých rybníků (nejvíce na Častolovsku). 

Okres kostelecký náleží ke druhohorám útvaru křídového. Tak zvanou 
opuku lámou jako stavební kámen, zvláště u Kostelce, jenž jest skoro 
z opuky jen vystavěn. V opuce vyskytují se hojně všeliké otisky pro útvar 
křídový charakteristické a v rozsedlinách opukových lomů objevují se 
často pecky zvětralého kyzu železitého (markasitu). U Koldína odkryta 
byla celá vzácná zkamenělá ryba, Halec Sternbergii nazvaná, u Synkova 
pak mamutí kel nevídané velikosti (nyní uložen v zámku častolovském). 

Pokud se týče vodstva okresu, přísluší Kostelecko k poříčí orlickému, 
kteréž jest částí poříčí labského. Orlice Divoká, nejmohutnější řeka hor 
kladských, patří k nejznamenitějším tokům českým a jest nejdále na vý- 
chod splavná vodní dráha. Protéká Kostelecko od Potšteina k Týništi té- 
měř jeho prostředkem. Řeka, prolomivši si cestu v těsném, vymletém údolí 
ve vrstvách pískovcových u Nekoře na Žambersku, spěchá vpřed, dodáva- 
jíc údolí potšteinskému rázu velmi romantického. Jsouc po Vltavě nej- 
vodnější všech přítoků labských, přijímá v okresu řeku Z d o b n i c i, při- 
cházející od Vamberka a ústící nad Doudleby, pak soutok říček Alby 
či Bělé (vlastně řeky Novohradské) s Kněžnou, do kteréž ústí potok 
Štědrá, přicházející od Lupenice, kterýžto soutok pod jménem Bah- 
nice ústí do Orlice pod Častolovicemi. Jižní částí Kostelecka protéká 
od Číčové k Albrechticům u Týniště Orlice Tichá, kdež spojivši se s Orlicí 
Divokou, spěchá k Hradci Králové. Náhon Mlýnský, založený v sto- 
letí XV. pány z Kunštátu, vede od Častolovic až k Třebechovicům; jest to 



363 — 



vlastně pravé rameno soutoku Bahnice, jejíž levé rameno ústí pod Častolo- 
vicemi do Orlice. Vlastní náhon směřuje až k Týništi, kde se dělí ve dvě 
ramena, z nichž levé spadá do rybníka u Týniště, pravé pak, tekouc dále, 
pojí se s Orlicí u Třebechovic. 

Potok zdelovský protéká jižní částí Kostelecka a vlévá se do 
Orlice Tiché u vsi Čermé. Pod Česticemi spojuje se s Mlýnským Náhonem 
potůček Studýnka, přicházející od Olešnice. 

Rybníkův na Kostelecku posud je několik; druhdy bylo jimi bohato 
zvláště Častolovsko; jsou to posud větší rybníky u Přestavlk, Borovnice, 
Týniště a u Zdelova. 

Z ryb bud chovají neb vy- 
skytují se kapři, štiky, par- 
my, pstruzi, úhoři a lososi; v 
Týništi lapili před dávnými 
lety velikého sumce, jenž 
vážil 40 kilogramů. 

Rybářský spolek v Kostel- 
ci n. O. pečuje horlivě o zve- 
lebení rybářství ve vodách 
Kostelecka. Všechna téměř 
místa spojena jsou mezi se- 
bou řádnými, většinou okre- 
sem vydržovanými silnicemi 
nebo cestami polními. 

Silnice erární prochází o- 
kresem od Vamberka na 
Doudleby, Kostelec, Častolo- 
vice, Čestice, Lípu a Týniště 
(k Třebechovicúm) a odtud 
dále k Hradci Králové. 

Hlavní spojovací tepnou Kostelecka jsou ovšem dráhy železné, z nichž 
přední je dráha severo-západní podél Orlice se stanicemi v Potšteině, 
Doudlebích, Kostelci, Častolovicích a Týništi. 

Dráha státní probíhá Kostelcckem od Chocně na Borohrádek a Tý- 
niště k Novému Městu. 

Místní dráhy z Borohrádku do Pardubic a z Doudleb do Rokytnice, 
pak z Častolovic přes Rychnov do Kvasin a Solnice doplňují železniční síť. 
Na Orlici Divoké od Doudleb a na Orlici Tiché, pokud teče okresem pro- 
vozuje se voroplavba, ač v menším rozsahu než dříve. 

Podnebím řadí se Kostelccko v revír krkonošský a to ve druhé jeho 
křídlo, vytvořené horami orlickými. Průměrná roční teplota obnáší 6 3" R; 




Druhá hradní brána na Potšteině. 



— 364 — 

vlahou není okres chůd, chráněn jsa studených větrů vysokými horami 
pohraničními. Množství vodních srážek = 20 — 25". 

Zvířena i květena jest na Kostelecku bohatá i rozmanitá. Vysoká a 
černá zvěř vyskytuje se v oboře týníštské podnes zachované ve své 
původnosti. Nynější obora v lese Boru prostírá se od Rošovic k Bědovi- 
cům a od Týniště ke Křivicům; druhdy bývala mnohem rozsáhlejší. Zří- 
zena byla tím způsobem, že původní les plotem ohradili a zvěř, která za 
ohradou zůstala, ponechána v nové takto povstalé oboře, což skutečně 
je zvláštností. V oboře této několikráte již sůčastnil se honby následník 
trůnu, arcivévoda František Ferdinand z Este. 

iMedvědi a vlci nebývali tu vzácností; ještě r. 1649 zastřelen byl v re- 
víru Herz velký medvěd a r. 1716 v oboře dva vlci. Ve slujích potštein- 
ských lesů podnes jsou četné lišky. U Týniště zdržuje se dosti vodních slí- 
pek, z jara pak četná hejna racků pokrývají břehy Orlice; také i krásný 
pták, roháč, několikráte tu byl polapen. Řeka Orlice od Kostelce vzhůru 
je domovem všech labských lososů. 

Velkou část Kostelecka pokrývají pěkné, většinou zachovalé lesy pan- 
ství kosteleckého, častolovického, borohrádeckého a potšteinského, v malé 
míře pak lesy městské a obecní. Lesy panství častolovického jsou zvláště 
z dřívějších dob pro svou rozsáhlost známy. Vysoká hráz od Týniště k 
Třebechovicům vysázena jest staletými duby. 

V lesích pěstují se výhradně stromy jehličnaté, buky, duby, jilmy, 
břízy, osyky, javory a pod. Dříví odtud odváží se do Josefova, Smiřic atd. 

Na Kostelecku jsou pivovary v Kostelci, Potšteině, Častolovicích a 
Borohrádku, cukrovar v Kostelci a továrna na cikorku v Častolovicích, 
jež jsou odběrateli hospodářských plodin. 

Ze závodů průmyslových na předním místě uvésti nutno velkolepou 
továrnu koželužskou bratří Sejkorů v Kostelci n. Orl., velikou, moderně 
zřízenou prádelnu z bývalé raffinerie na cukr v Doudlebích firmy Florian 
Hernych z Ústí n. Orl., závody na výrobu krytiny a jiných potřeb staveb- 
ních, jakož i rozsáhlou strojnickou dí!nu na motory a pod. J. Zaňky v 
Častolovicích, panské kruhovky v Kostelci a v Doudlebích atd. 

Obchod je celkem dosti živý. 

Poštovní úřady jsou ve všech větších místech: v Kostelci, Potšteině, 
Častolovicích, Týništi, Borohrádku, Doudlebích, Chlenech, Ličně; při 
frekventovanějších zřízeny jsou stanice telegrafní a telefonní. 

Kostelecko s Rychnovském tvoří hejtmanství rychnovské se sídlem 
v Rychnově n. Kn. a patří k diecesi Královéhradecké; v okresu Kostele- 
ckém n. O. jest jedno děkanství a osm farních osad. 

Školství utěšeně tu rozkvetlo; vyšší reálná škola jest v Kostelci, kde 
je též dvoutřídní škola hospodářská; měšťanské školy jsou v Kostelci a 
Týništi, školy obecné pak jsou ve všech větších osadách, k nimž přiško- 
leny jsou pak místa ostatní dle potřeby. 



- 365 — 

Všelikých jednatelství různých pojišťoven jakož i humánních ústavů 
a zařízení ve prospěch pracujícího lidu jest v okrese s dostatek. 

Soudní okres Kostelecký n. Orl. má rozlohy 255 5 km 2 a čítá za- 
okrouhleně 30.000 obyvatel, z nichž jest 14.000 mužských a 16.000 
ženských. 

Počet všech obcí místních jest 45; katastrálních 44; míst přidělených 
80; samot 7; na 1 km' připadá průměrně 114 obyv. 

Města jsou: Kostelec n. Orl. a Týniště n. Orl.; městečka: Borohrádek, 
Častolovice a Potštein. 

Seznámivše se takto povšechně s Kosteleckem, vydáme se na pouť 
tímto vábným krajem, jejímž prvním cílem bude památný 

Potštein. Na pravém a částečně i na levém břehu Orlice Divoké 
prostírá se v divukrásné krajině utěšené městečko Potštein se zříceninami 
památného velkolepého hradu, někdejší to přední pevnost zemské ve 
východních Čechách. 

Městečko čítá na 150 domů a k 800 obyvatelů. Jest zde trojtřídní 
obecná škola, pošta, telegraf, stanice dráhy severozápadní, pivovar, zá- 
ložna, mlýn, několik slušných hostinců, četné villy atd. 

Potštein jest vynikající místo klimatické; každoročně prodlévá tu 
dobou letní četně hostí. 

Četné úpravné letohrádky a villy, postavené na svahu chlumu hrad- 
ního i v městečku poskytují malebného pohledu. Jsou tu účelně zřízené 
lázně na řece Orlici a pro zábavu letních hostí při stromořadí věkovitých 
lip na břehu řeky upraveno péčí čilého spolku okrašlovacího hříště pro 
lavn tennis a jubilejním pavilonem získáno vhodné místo pro koncerty, 
divadla a různé jiné zábavy. 

Zásluhou místního rodáka, universitního profesora dra Jana Urbana 
Jarníka, vzmohlo se nepatrné a nevzhledné kdys městečko v několika 
málo letech měrou utěšenou. Četné villy a vkusné zahrady při nich, v nichž 
přebývají v letě a na dovolené přední naše osobnosti, učenci a umělci, 
jsou městečku okrasou. 

Farní chrám sv. Vavřince, jednoduchá, prostorná budova se slušnou 
věží v průčelí, stojí na náměstí a vyniká ladnou úpravou vnější i vnitřní. 
Každoročně v den sv. Jana Nepom. koná se tu hlučná pouť za účastenství 
lidstva ze všeho širého okolí. 

Tento chrám uvádí se již r. 1359 jako farní; po čase příslušel jako 
filiální k blízkému Vamberku, od r. 1712 k Sopotnici a r. 1787 stal se 
lokalií. V nynějším stavu postaven byl v 1. 1817 — 1821 Janem Antonínem 
hrabětem Harbuvalem z Chamaré. Nad hlavním vchodem a nad oběma 
postranními vchody čteme nápisy: Fides, Spes, Charítas (víra, 
naděje, láska). 

Blíže kostela v pěkně upraveném parku postaven jest zámek hrabat 
Dobřenských z Dobřenic, vystavěný r. 1749 hr. Janem Ludvíkem Harbu- 



366 - 



valem z Chamaré. V ohradní zdi zámeckého parku a dvora zazděny jsou 
zbytky náhrobních kamenů Hřánů z Harasova a erb pánů z Pernšteina, 
nalezené na hradě. V zámku jest slušná kaple Nejsv. Trojice. 

Pamětihodnou jest potšteinská osada českobratrská v levo při sil- 
nici okresní, vedoucí od Vamberka. Jest to několik domků, obydlí kaza- 
telovo a sirotčinec výborně zřízený. Církev českobratrská trvá tu od r. 
1870. Nyní mají tu Bratři pěknou novou modlitebnu s vížkou; průčelí zdo- 
beno jest beránkem s vítěznou korouhvičkou. Ve vížce jest památný zvon 

se staročeským nápisem: 
Krev Kristova očisťuje nás od 
všelikých hříchův. 

Na výšině u vsi Zámělí 
jest hřbitovní kostel 
s v. Marka pro osadníky 
farnosti potšteinské. 

Pcdél řeky Orlice je roz- 
košná promenáda ze stínu vě- 
kovitých lip, zvaná »pod li- 
pami«. Za parných dnů let- 
ních, zvláště v době, kdy lipy 
kvetou, nemůže býti lahodněj- 
šího pobytu a posezení v chla- 
dícím stínu jako zde. 

Přes mlýnský náhon po- 
ložena jest lávka, vedoucí k 
cestě na hrad a do maleb- 
ného Annenského údolí. Ce- 
sta na hrad vine se hado- 
vitě a z ní jde na právo od- 
bočka k útulnému idyllické- 
mu místu »Bendlovce«, kdež 
Karel Bendi v nerušeném klidu nádherné přírody skládal svoje hudební 
perly; místo označeno jest pamětní deskou. 

S cesty hradní jest pěkná podívaná na protější lesnatou stráň, z níž 
jako hnízdo ptačí vyhlíží červená střecha besídky »Letné«, k severo- 
západu, pak prostírá se otevřené údolí orlické se svými přírodními pů- 
vaby, městy a dědinami. 

Na hrad vystupuje se obyčejně cestou za městečkem počínající na 
úpatí chlumu, tak zvanou třešňovou alejí, na jejíž konci počíná les, jímžto 
ubíráme se stále až na vrch hradní. Po obou stranách cesty jsou posud 
mocné rozvaliny hradu, obdivujeme se spoustám staviva sem sneseného 
a nahromaděného, žasneme a trneme, zírajíce do studny hradní, nyní do 
dvou třetin zasypané a posud přece značně hluboké, procházíme zbytky 




Třetí hradní brána na Potštejne. 



— 367 — 

bran hradních, z nichž brána čtvrtá, posud dosti zachovalá, zdobena 
jest znakem pánů z Pernšteina, hlavou zubří, jejíž chřípím protažen jest 
kruh a s níž se i na staré hospodě v městečku setkáváme. Konečně sta- 
neme na velikém prostranství, jež druhdy bývalo dvorem a shromaždištěm 
hradní posádky, nyní pak bývá místem odpočinku návštěvníků hradu a 
hříštěm pro dítky i dospělé. 

Cesta na hrad vroubena jest kapličkami cesty křížové. Na hradě a 
všem jeho prostranství bývá hlučně, zvláště o poutním dnu sv. Jana Nep., 
což děje se již od starodávna; v tento den proudí zde tisíce lidí a nikdo 
neopomene navštíviti hradní kapli, pořízenou z bývalé věže hradní. 

Z nádvoří hradního vedou do kaple široké pohodlné schody, jichžto 
střední díl býval opatřen ostatky svatých, což posud patrno; proto také 
těmto schodům říkají »svaté«. 

Dole při vchodu do kaple zachována posud místnost, kterou druhdy 
obývali dva poustevníci jako strážní duchové hradu. 

Konečně strmou cestičkou nad kaplí sv. Jana přicházíme k býva- 
lému paláci na nejvyšším místě chlumu, v němž nahlédneme do hlubo- 
kých, nyní většinou zasypaných sklepů, popatříme na bývalou kapli 
hradní a spousty různých zdí. Kochajíce se krásnou vyhlídkou do roman- 
tického okolí, vzpomínáme dob dávno uplynulých, kdy hrad Potštein bý- 
val nejen pýchou, ale i postrachem všeho okolí; byltě obehnán mocnými 
hradbami, vedlo do něho šest bran a nejpevnějším místem jeho byl pa- 
lác přímo nedobytný, poslední útočiště panstva a hradní čeledě za do- 
bývání hradu. Tenkráte svahy chlumu byly holé, dnes jsou porostlé le- 
sem. Do paláce hradního možno dostati se také sklepem. V nádvoří 
povšimneme si mohutných krákorců, zbytků různých jam, sklepem', prů- 
lomů, oken a pod. V sev. vých. koutě zdi palácové zazděn jest kámen s 
nápisem: »Sighata juste securitas evirat hoste s.« (Zname- 
naje správně bezpečnost, seslabíš nepřítele.) — Tak vysvětluje tento zá- 
hadný nápis Sedláček, jinak však vyložil si jej hrabě Jan Ant. Harbuval z 
Chamaré, totiž: »Signata instes caritas extir(p)at hostes« (»Na pozname- 
naném začni: láska vyhladí nepřítele«). Začal tedy s velikým úsilím a 
nákladem peněžitým hledati na »poznamenaném« pokladů, prokopán celý 
hradní chlum křížem krážem, zničena značná část zachovalých zbytků 
hradu, nenalezeno však ničeho a uspíšena pouze zkáza hradu. Horečné 
snahy a vášnivá touha hraběte, hledání pokladu a zažité při tom dobro- 
družství, schůzky a modlitby pronásledovaných zbytků českých brafří, vy- 
líčil mistrným svým perem Jirásek v povídce »Poklad«, kterouž by si měl 
každý před návštěvou Potšteina přečísti. 

V okolí Potšteina jsou vděčné a milé vycházky, jako: do »Modlivého 
dolu,« zvaného odtud, že se v něm scházívali tajně Čeští Bratři ku konání 
svých pobožností, na »Letnou« serpentinami vzhůru lesem na levém břehu 
Orlice k pavillonu s červenou střechou, odkudž jest krásná vyhlídka na 



- 368 — 

hrad, Vamberk, Rychnov, Solnici, Kostelec, na Orlické hory a Krkonoše; 
na »Velešov« přes paseku »Alžbětinku« na široký hřeben horský, zvaný 
>Kapradí«, kde jest triangulační znamení (526 m), na >Kazatelnu« se 
skvostnou vyhlídkou, na »Hlásnici«, rovněž s nádhernou podívanou na po- 
říčí Orlice, Broumovsko, Krkonoše se Sněžkou, Kozákov, část pohoří ji- 
zerského, Kunětickou Horu, Choceň, Vys. Mýto, Chrudim a Železné hory, 
do > Annenského údolí« atd. 

Hrad Potštein založili počátkem XII. století Drslavci, kteří se na Ko- 
stelecko přistěhovali z Plzeňska; kterého roku se tak stalo, neznámo; 
tolik však možno tvrditi, že již za krále Václava II. byl na tomto příhodném 
chlumu vystavěn hrad o věžích okrouhlých a pevných zdech jako strážce 




Potštcinského s kaplí sv. Jana Nep. 



krásného údolí orlického, jemuž, jakož i veškerému širému okolí, vládl 
po několik věků. 

Po zavraždění krále Václava III. rozstouplo se obyvatelstvo země 
české v strany, které z různých příčin vzájemně se stihaly a pokoj v zemi 
rušily. V takovém záští mezi pány a měšťany zabit byl Procek z Potšteina 
od Pušů, měšťanů pražských a kutnohorských. Syn Prockův, Mikuláš, 
zavraždil za to Peregrina Puse v Starém městě pražském, načež vsazen 
do vězení královského. 

Po smíření obou rozvaděných rodů tím, že Mikuláš z Potšteina měl 
založiti při kostele Matky boží před Týnem kaplanství se stálým ročním 
platem, aby za zesnulého každého dne mše sv. mohla býti čtena. Tím a ji- 
nými pokutami jmění své značně ztenčiv, usadil se Mikuláš pevně na svém 
hradu Potšteině a brzo stal se pověstným pro své zbojnictví a loupež- 
nictví. Za krále Jana Lucemburského vyjížděl Mikuláš ze svého pevného 
hradu, pleně a drancuje po všem okolí, ano až i na Moravě přepadal a 



— 369 — 



obíral pocestné, kupce a vůbec napadl se svou zlotřilou chasou každého, 
kdož se mu nemohl ubrániti; zajaté vsazoval do hlubokého vězení na 
hradě a nepropouštěl, pokud se penězi nevykoupili. 

Proto Karel IV., tehdy markrabě moravský, r. 1338 vytáhl válečně 
proti Mikulášovi a oblehl hrad Potštein. Mikuláš překvapen pádem ně- 
kterých svých okolních tvrzí, dal se v mírné smlouvání a dosáhl, že Karel 
skutečně od obléhání upustil, když Mikuláš svou ctí se zaručil, že zanechá 
řemesla loupežného. 

Sotva však vojsko odtáhlo, počal Mikuláš řáditi znova, a proto 
Karel přitáhl opět ke hradu a 
oblehl jej se všech stran. Mi- 
kulášova chasa bránila se sta- 
tečně, avšak útoku oblehatelů 
neodolala, hrad ztečen, pobo- 
řen a v rozvalinách jeho za- 
hynul škůdce a zbůjník Miku- 
láš, pán druhdy ve vlasti slav- 
ný a vážený. 

Zboží Mikulášovo připad- 
lo králi, jenž z části po čase 
vrátil je potomkům Mikulášo- 
vým po slibu, že hradu 
Potšteina nikdy více neob- 
noví. 

Později však Karel sám 
obnoviv a přestavěv hrad, za- 
stavil jej s Kostelcem a Jaro- 
měří knížatům opolským, od 
nichž vykoupil jej opět král 
Václav IV., zastaviv je krátce 
na to Prokopovi, markrabí 
moravskému. Na to s povole- 
ním královým držel hrad po 
opětném vyplacení Jindřich 

Lacenbok z Chlumu. R. 1416 obléhali hrad biskup litomyšlský, Boček z 
Kunštátu a Smil Flaška z Rychnburka, r. pak 1432 Sirotci, jimž hrad brá- 
nil se po půl roku. R. 1427 byl pánem Potšteina mocný český velmož, 
Puta z Častolovic a po jeho smrti Hynek Krušina z Lichtenburka. Za 
Jiří Poděbradského umřel na hradě známý kněz Bedřich ze Strážnice, jenž 
byl od r. 1427 vůdcem Tábcritu. 

Pc smrti Jiřího rozdělili se synové o zboží otcovo, po nichž Potštein 
připadl koupí pánům z Pernšteina, kteří hrad důkladně a nákladně ob- 
novili. 




Zámek v Doudlebách. (Severní část.) 



Jaroslav z Pernšteina prodal zboží potšteinské falckrabí rýn- 
skému Arnoštovi, od něhož krátce na to koupil je Václav Hřán z Hara- 
sova, za něhož bývalo na Potštýně hlučno a veselo. 

R. 1630 koupil Potštein Kašpar Gramb po Anně Kateřině z Ullers- 
dorfu, rozené Hřánce z Harasova; po jeho smrti vládla tu jeho vdova 
Magdalena. Ta se provdala za Václava Zárubu svob. pána z Hustiřan, 
kterýž stav se pánem na Potšteině nemilosrdně týral své poddané, čině 
jim všemožná příkoří a nesnáze. Usadiv se trvale na zámku kosteleckém 
zanedbával hrad Potštein, jenž již v XVI. století jako pevnost pozbyl své 
důležitosti a přestal býti sídlem panským. 

Alžběta, dcera hraběte Josefa Antonína Záruby, po druhé provdaná 
hrab. Cavriani, prodala r. 1746 Potštein J. Ludvíkovi Harbuvalu hra- 
běti z Chamaré, jenž v městečku vystavěl nynější zámek r. 1749; vdova 
po něm pozůstalá vystavěla v zpustlém již hradě kostelík sv. Jana Nep., 
z něhož zbyly pusté, nepřikryté zdi; od ní pocházejí také kapličky kří- 
žové cesty hradní. Na rr-ístě okrouhlé bašty hradní vystavěla kapli se sva- 
tými schody, u nichž usadili se dva nábožní poustevníci. 

Roku 1826 zdědil po svém otci panství potšteinské Jan Ant. Harbu- 
val hrabě z Chamaré, jenž zemřel r. 1849 a po něm dědila je nejstarší 
dcera Alžběta, provdaná za Prokopa, svob. pána Dobřenského z Dobře- 
nic, jehož rodině, povýšené nedávno do stavu hraběcího, Potštein dosud 
patří. 

Severně od Potšteina jest vrch V e 1 e š o v, na němž stával hrad a dle 
pověsti klášter templářský; po hradu jsou posud skrovné zbytky. 

Z lesní mýtiny u Velešova, v jejíž středu stojí charakteristický strom, 
zvaný »kohoutek«, jehož koruna má zdáli, zvláště díváme-li se od Vam- 
berka, podobu kohoutího hřebene, jest úchvatná vyhlídka. 

Z Potšteina pěknou válcovanou okresní silnicí dáme se na cestu k zá- 
padu; po levé ruce provází nás po naší pouti pěkná lesnatá stráň, v právo 
jest starožitná osada Zámělí s pěkným hřbitovním kostelem sv. Marka na 
návrší a novou výstavnou budovou školní opodál mlýna při velkém ryb- 
níku. Prošedše samotou Mnichovstvím a vsí Vyhnánovem do- 
razíme po milé a příjemné procházce do prastaré osady, prostírající se při 
stoku řeky Zdobnice s Orlicí Divokou a tvořící se vsí Příkazy a Vyhná- 
novem společnou katastrální obec 

Doudleby nad Orlicí, k nimž patří také statky Jelenka a Bláto na 
Chrudimsku. 

Doudleby čítají přes 2000 obyv. a více než 200 domů. Okolí jest pů- 
vabné. Na jihovýchodě kyne nám jako na pozdrav staroslavný Potštein, 
severovýchodně bělá se v milé zeleni starobylý Vamberk se svými čet- 
nými závody průmyslovými, na jihu a jihozápadu zvedá se mírná stráň 
lesem porostlá, k západu pak kyne nám Kostelec n. Orl. 



Pestrými lučinami proudí široká Orlice Divoká a osadou probíhá 
silnice erární; jest tu stanice dráhy severozápadní a zároveň lokální dráhy 
Doudleby — Vamberk — Rokytnice. 

V Doudlebích jest starý zámek s parkem, veliká továrna textilní, po- 
řízená z bývalé továrny na přečisťování cukru, židovská modlitebna, pan- 
ský dvůr Fábrov zvaný, kdež dle domnění některých stával snad župní 
hrad, nová budova školní nákladně a vkusně pořízená a několik slušných 
hostinců. 

Zámek jest veliká budova vystavěná v XVI. století. 




Nádvoří Doudlebského zámku. 



Jest v něm mnoho prostorných komnat, pěkná kaple s obrazy, z nichž 
některé zasazeny jsou v pěkně řezaných rámech, veliká jídelna, jejíž strop 
zdobí malba představující Čertovu stěnu. Pozoruhodná jsou památná 
kachlová kamna, jichž kachle zdobeny jsou pěkně pracovaným znakem 
hrabat z Bubna. 

V rodinné obrazárně poutá pozornost naši podobizna proslaveného 
českého pána Heřmana z Bubna, známého z Macháčkovy romance. Ko- 
lem čtvercového dvora jsou otevřené arkády; na straně severní je věž 
s hodinami. 

Jak již řečeno, řadí se Doudleby k nejstarším osadám českým. Od 
XII. — XVI. století tvořila jedna část Doudleb zboží samostatné, kdežto 
část druhá patřila k Potšteinu. R. 1259 objevuje se Oldřich z Doudleb jako 
nejstarší známý držitel svobodné části. R. 1303 připomíná se Jan z Dou- 
dleb. 



— 372 - 

Za Urbana z Doudleb povstala nová tvrz (nynější úřednický dům.) 

R. 1545 prodala Griselda z Říček Doudleby s příslušenstvím Václavu 
Okrouhlickému z Kněnic, za něhož počalo se tvořiti nové panství ve zdejší 
krajině přikoupením různých příslušenství. 

R. 1562 prodány Doudleby s Liticemi a polovicí Žamberka od poruč- 
níků dětí Václava Okrouhlického Mikuláši staršímu z Bubna, v jehož rodě 
podnes trvají. 

Mikuláš st. z Bubna psal se po svém novém sídle z Litic« a přikoupil 
r. 1575 ještě druhou polovici Žamberka, přeloživ tam z Doudleb sídlo 
svoje. Rozsáhlé toto panství drželi hrabata z Bubna až do r. 1809, kdy 
Žamberk po úmrtí Františka Adama hrab. z Bubna prodán. 

Nynějším majitelem panství doudlebského jest Michal hrabě z Bubna, 
vynikající oekonom. 

Dějiny Doudleb napsal tamnější rodák, zvěčnělý již Václav Koďou- 
sek, setník na odpočinku a vzácný milovník památek české minulosti. 

Nedaleko Doudleb stávala v XIV. a XV. věku tvrz Hříště (Říšté) 
v podobě okrouhlé věže čtyřpatrové, pod níž byl snad dvorec. Byla-li tu 
víska, nelze historicky dovoditi. Po tvrzi této mimo pojmenování místa 
»Hříště« kolem rybníka není památky. 

K Doudlebům přiděleny jsou osady: Vyhnáno v, Příkazy a sa- 
mota Mnichovství. V Příkazích jest myslivna, u Vyhnánova samota 
»S á d k a«. 

As tři čtvrtě hodiny za Doudleby prostírá se na pravém břehu Orlice 
okresní město 

KOSTELEC NAD ORLICÍ, 
jež čítá přes 500 domů a více než 5000 obyvatel. Náměstí kostelecké jest 
obdélníkové, zdobí jej dvě sochy, kašna a kulovaté akátové stromy. Domy 
jsou většinou jednopatrové mimo radnici a školní budovu, jež jsou o dvou 
poschodích. Kostelec je sídlem c. k. okresního soudu a okresního zastu- 
pitelství, jest tu pošta, telegraf, telefon, stanice dráhy severozápadní, 
vyšší reálka, měšťanská škola dívčí, škola hospodářská, pivovar, dva pan- 
ské dvory, mlýny, velkolepá továrna koželužská bratří Sejkorů, velká 
mandlovna barvírna, slévárna na železo, cukrovar, cihelna atd., četné 
vzdělávací spolky, městská spořitelna, okresní hospodářská záložna a j. 

Měšťané provozují rolnictví, řemesla a obchod; do roka koná se tu 
několik výročních trhů. Sídlo hraběcích úřadů jest ve starém zámku, 
vrchnost sídlí v novém zámku uprostřed nádherného parku. Děkanský ko- 
stel sv. Jiří byl nedávno uvnitř důstojně upraven; útulný jest hřbitovní 
kostel sv. Anny hned na začátku města uprostřed moderně zřízeného 
hřbitova. 

Milé a půvabné jest okolí města, všude plno syté zeleně a »Lípová 
stráň« s kapličkou jest náhradou za park a cílem příjemných vycházek. 
Odtud jest krásná vyhlídka na Orlické hory a cizinec bývá upozorněn 



373 - 



na památnou borovici, »Erbenka« zvanou, k níž pojí se pěkná lidová po- 
věst' o pokladu, ukrytém pod jejími kořeny, kterou zpracoval Karel Jaro- 
mír Erben ve své »Kytici«. 

Nynější barokní děkanský kostel sv. Jiří vystavěl r. 1773 Karel hrabě 
Cavriani. V průčelí jsou dvě věže se zvonovitými střechami a mezi nimi štít 
pro hodiny. Půdorys má tvar kříže a nad průsekem jeho ramen zvedá se 
ploská kopule. Vnitřek kostela jest přiměřeně vymalován, nad kruchtou 
s pěknými varhanami jest kruchta pro literáty. Hlavní oltář zdobí pěkný 
obraz sv. Jiří, několik oltářů postranních ničím nevyniká. Pěkné jsou 






Kostelec nad Orlicí. 



»Wllflj|i; 



zvony kostelecké; vážný, hluboký, však měkký jejich hlas velebně nese 
se krásným údolím orlickým. Kolem kostela býval hřbitov, proti kostelu 
jest děkanství. 

Hřbitovní kostel sv. Anny vystavěl na místě menší kaple Frant. Zá- 
ruba svob. pán z Hustiřan r. 1687. V průčelí jsou dvě věže s cibulovitými 
střechami. Uvnitř jest několik oltářů a hrobka s několika rakvemi býva- 
lých majitelů panství kosteleckého. Na hřbitově je také kaple sv. 
Floriana. 

Bývalý kostel sv. Václava a Michala archanděla na »Rabšteině« v 
rohu náměstí byl zrušen a upraven k obecní potřebě. Starý zámek ko- 
stelecký, vystavěný pány Potšteinskými, jest mohutné stavení o dvou 
poschodích s vížkou, stavba jeho nebyla však dokončena; stojí na místě 
bývalé tvrze. Po ohni r. 1668 byl obnoven Václavem Zárubou z Hustiřan, 
r. pak 1777 znovu vyhořel. 



374 - 



Ještě před málo lety stával »na příkopech« zámeček »D v o r e - 
č e k« s pěknými sgraffity; byl beze vší příčiny zbořen a dnes zbylo po 
něm jen místo, kde stával. Nový zámek, sídlo hraběcí rodiny mezi Kostel- 
cem a Častolovicemi vystavěl architekt Jindřich Koch ve slohu pseudo- 
klassickém; upomíná na první pohled na villu v zahradě Kinských v Praze. 
S balkonu zámeckého je nádherná vyhlídka k Potšteinu; v polosklepí 
je skvostná kaple Panny Marie. 

Pro místní chudinu založeny byly v Kostelci špitály, panský i 
městský. 




Náměstí v Kostelci n. Orl. 



Kostelec jest rodištěm bratří Eduarda a Josefa Erbenů, spisova- 
telů, Josefa Mnohoslava Roštlapila, vlasteneckého kněze a buditele Jo- 
sefa Sedláčka, výtečného hudebníka a skladatele Františka Tůmy, Frant. 
Zoubka, výtečného paedagoga a na slovo vzatého znatele Komenského 
a stavebního rady a starosty Klubu českých turistů Vratislava Pasov- 
ského; působili tu znamenití čeští mužové Tomáš Pěšina z Čechorodu, Jan 
Ladislav Mašek, Josef Sokol a Václav V. Trnobranský, humorista a 
básník český. 

Také známý humoristický spisovatel Oldřich Kostelecký jest zdej- 
ším rodákem a velice plodný spisovatel dr. Jiří Guth prožil v Kostelci 
krásná léta svého mládí. 

Historie Kostelce n. Orl. jest pestrá a zajímavá. Již za starodávna bý- 
val Kostelec místem hrazeným s »kostelem« a sídlem rozsáhlého deka- 



- 375 - 

nátu kosteleckého v arcidekanátu hradeckém; byl-li Kostelec i sídlem 
župy dosud neznámého jména, nelze určiti. 

Pány Kostelce byli držitelé hradu Potšteina až do r. 1740, ač již před 
tím v století XVII., jak již při Potšteinu uvedeno, byl Kostelec sídlem 
panským. 

Kostelec starý byl obehnán zdí a příkopy. Při vzpouře, již podnítil 
Jindřich z Lipého proti králi Janovi Ješek z Wartenberka, přítel Jindři- 
chův, dobývaje hrazeného města Kostelce, raněn byl kamenem z prakov- 
nice a na ránu tu také dne 5. ledna 1316 skonal. 

Roku 1303 daroval Mikuláš z Potšteina podací kostela v Kostelci 
křižovníkům božího hrobu na Zderaze; je to týž Mikuláš, jehož Karel IV. 
na jeho hradě Potšteině za projevenou zpupnost tak příkladně ztrestal, 
zboží mu odebral, Kostelec s jiným příslušenstvím zastavil Janovi z War- 
tenberka a r. 1358 vyměnil za Veliš, Jičín a i., od kteréhož roku střídá se 
podací v městě Kostelci mezi pány hradu Potšteina a králi českými. 

Karel IV. zastavil knížatům Opolským mimo jiné také Kostelec, kte- 
rouž zástavu vyplatil jeho syn, král Václav IV. Nedlouho na to zapsány 
Potštein a Kostelec české králové Žofii, jež udělila lazebníku kostele- 
ckému, Mařánovi, výsadu na lázeň (odtud nyní ulice »Mařšánova«). Po 
smrti královny Žofie zapsal císař Zikmund Potštein s příslušenstvím (tedy 
i s Kostelcem) Půtovi z Častolovic, po jehož smrti připadl Kostelec Hyn- 
kovi Krušinoví z Líchtenburku, načež r. 1451 dostal se koupí Jiřímu z 
Poděbrad, jenž propůjčil Kosteleckým nynější městský znak. 

Po smrti Jiřího z Poděbrad dostalo se Liticko s příslušenstvím nejstar- 
šímu synu Bočkovi z Kunstátu, jenž postoupil je bratru Jindřichovi a ten 
prodal své panství panu Vilému z Pernšteina, jehož rod vládl Kostelcem 
až do r. 1556, kdy Jaroslav z Pernšteina prodal panství potštýnské Arno- 
štovi falckrabí při Rýně, arcibiskupu solnohradskému; tento vládl Kostel- 
cem do své smrti (1560). Za něho měla obec kostelecká již všechno zboží, 
které jí posud patří. 

Roku 1567 objevuje se pánem Kostelce Maxmilián II.; té doby po- 
tvrzeny Kosteleckým všecky výsady a svobody od dřívějších vrchností jim 
udělené; Rudolf II. povolil Kosteleckým konání dvou výročních trhů. Dal- 
ším majitelci. Kostelce byl Adam Šťastný Hřán neb Hrzán z Harasova, 
muž mocný, bohatý a hospodárný, jenž Kosteleckým udělil mnohých mi- 
lostí, mezi jinými právo vaření piva a prodávání solí; za něho dům Martina 
Kočovnického obcí koupený prohlášen za dům radní či rathous. 

R. 1623 působili horlivě v Kostelci jezuitští missionáři. V těchto trud- 
ných dobách byl pánem na Kostelci Kašpar z Grambu, nejvyšší nad plu- 
kem pěších, jenž za věrné služby, Ferdinandovi II. prokázané, povýšen 
byl do stavu říšských svobodných pánů; zemřel v Kostelci a majitelem 
Kostelce měl se státi syn Kamil Norbert Volraf; po jeho vůli měl býti 
vystavěn v Kostelci kostel Mariánský se špitálem, z čehož však pro 



- 376 - 



tehdejší nepokojné časy sešlo a kostel později na místě v Kostelci po- 
staven v Hradci Králové (nynější Mariánský kostel na Velkém náměstí); 
při tom také pamatoval na jezuitskou kolej sv. Klimenta v Praze, pojistiv 
jí nápadnictví svého panství, jehož se r. 1638 Jezuité skutečně ujali. Po 
smrti rektora koleje klementinské (1666) prodali Jezuité panství kostelecké 
Václavovi Zárubovi svob. pánu z Hustiřan, jenž učinil Kostelec hlavním 
sídlem svých panství. Synové jeho povýšeni byli do stavu hraběcího a 
Kostelec dostal syn František Karel, jenž tu vládl do r. 1714, zanechav 
po sobě hojných památek (různých soch a pod.). Za něho pilně se tu 
stavělo (hřbitovní kostel sv. Anny, špitální kostelík sv. Václava, věž na 

radnici, nový panský pivovar a 
j.) Mezi vrchností a Kostelec- 
kými panovala však stále jakási 
neshoda pro rozmanité příčiny. 
Dědicem Karla Františka 
Záruby byl Josef Antonín hrabě 
Záruba, jenž zemřel r. 1744, za- 
nechav tři dcery, z nichž Alžbě- 
ta, provdaná podruhé za hra- 
běte z Cavriani, stala se paní na 
Kostelci, k němuž přikoupila 
Přestavlky. 

Sledováním dějin Potšteina 
shledali jsme, že byl Kostelec od 
r. 1290 — 1746 částí rozsáhlého 
zboží potšteinského, s nímž sdí- 
lel všechny jeho příhody radost- 
né i neveselé. Tímto teprv ro- 
kem počínají vlastní samostat- 
né děje panství Kostelce nad 
Orlicí. Různými, často dosti 
vážnými nedorozuměními, jež 
měli Kostelečtí se svými vrchnostmi, nelze se nám zabývati; bylo tomu 
tak všude. Nesnáze, jakýchž vrchnosti poddaným působily, nebyly vyvá- 
ženy výsadami a právy, jež nástupci mohli libovolně potvrditi neb zrušiti. 
V Kostelci byl poměr mezi měšťanstvem a vrchností celkem snesitelný. 
Po roce 1848 povzneslo se město svojí vlastní silou; uvědomělostí a po- 
kročilostí svého občanstva jest hlavou i ozdobou okresu. Jsme pevně 
přesvědčeni, že bude tak i budoucně. 

Půl hodiny od Kostelce směrem k Rychnovu jest ves Tutleky, řa- 
dící se k nejstarším osadám v Čechách. Na polní cestě blíže vsi stával 
ještě před nedávném obrovský hloh; opodál Tutlek jest samota Hradisko, 
kde dle domnění stával kdysi hrad nebo tvrz, snad i sídlo bývalé župy. 




Býv. českobratrský kostel sv. Václava 
v Kostelci n. Orl. 



- 377 - 

Čtvrt hodiny odtud jesi ves Dubí, spojená se dvěma předešlými místy 
v jednu obec katastrální i politickou. Skoro uprostřed cesty z Kostelce do 
Rychnova jest Lhota Kostelecká, patřící k panství kosteleckému. Před časy 
stávala tu ves, zvaná Lhota Žalmanova, v níž povstala tvrz za vlády 
pánů vamberských a to krátce před válkou třicítiletou. R. 1628 sídlel na 
této tvrzi kněz Kamil z řádu sv. Benedikta, bratr Kašpara Gramba, kněz 
mírný a pokojný. Při času masopustním pozdvihli se t. r. sedláci okolo 
Opočna, Nového Města a Smiřic, nějaký díl jich vpadl na Kostelecko a 
Častolovsko a přihnavše se k Lhotě, kněze Kamila polapili a nemilosrdně 
utloukli. Brzo na tc Kosielečtí s Častolovskými na tyto sedláky ve vsi Libli 
nenadále v noci udeřili, dílem je potloukli, ziímali neb rozehnali. 




Nový zámek v Kostelci n. Orl. 

Při bráně do dvora vsazen je nápis s erbem Kašpara z Grambu: 
Caspar Von Gramb, Róm. Kay. May. Obrister Leutenant C. V. 1627. 

Půl druhé hodiny cesty od Kostelce jv. jest farní vesnice Chleny se 
čtyřtřídní školou. Kostel sv. Apolináře postaven je na návrší uprostřed 
hřbitova. V století XIII. byla tu toliko menší kaple, k nížto ve věku 
XIV. přistavěna byla nynější loď kostelní; r. 1755 byl všechen kostel dů- 
kladně obnoven a rozšířen. R. 1839 přistavěna ku kostelu nynější věž 
místo dřívější dřevěné a zvony na ni zavěšeny. U zdi hřbitovní stojí pra- 
stará lípa. 

V okolí Chlen jsou vsi: Proruby, vysoké polohy na jižním svahu stejno- 
jmenného vrchu, Lilice Nové s hostincem »Hadovnou«, Vrbice, Chlínka, 
Rybná, Suchá, Svídnice, Skrchleby, Přestavlky s bývalou tvrzí, Rajice a 
Horka. Při silnici u Svídnice je jedle zvláštního tvaru, k níž pojí se mnohé 
pověsti lidové. V Přestavlkách posud iest zámeček, bývalá to tvrz, upra- 
vená k potřebám hospodářským. 



U vsi Vrbice na místě zvaném >na kostele«, s něhož jest krásná vy- 
hlídka, stával dle pověsti kostel sv. Apolináře. Lhota Kostelecká se dvou- 
třídní školou tvoří s osadami Kozodry a Koryty jednu obec katastrální i 
politickou. 

Dvě a půl hodiny cesty jih. vých. od Kostelce n. Orl. jest vysoko po- 
ložená ves Cuclava s chrámem Proměnění Páně. Kostel zdejší připo- 
míná se již r. 1380; v nynější podobě pochází z r. 1772, slušně opraven 
byl v naší době. Na místě něho stával kostel dřevěný, postavený r. 1664 
Petrem Hoberkem z Hennersdorfu; byl- to kostel filiální, přifařený k 
Brandýsu n. Orl.; teprve r. 1692 zřízena tu samostatná fara. Nad vchodem 
jest znak hrabat Kinských, v kostele pak několik náhrobních kamenů bý- 
valých majitelů Cuclavi, za kostelem sešlá kostnice. Cuclava (také Cuclav, 
Sudslav, Sudislav) byla sídlem vladyk cuclavských, kteří tu bydleli na 
tvrzi před kostelem na kraji vysokého vrchu, na němž nyní ves se pro- 
stírá. Vládli tu různí rodové, až konečně významu svého pozbyvší ves 
připojena k panství Kosteleckému. Z Brandýsa nad Orlicí, as hodinu cesty 
jižně položeného, vede Cuclavou téměř přímá silnice k Potšteinu, Vam- 
berku a Rychnovu nad Kněžnou, která až k Prorubům sice stále stoupá, 
přes to však turisty s oblibou jest vyhledávána. Zvláště sestup s Prorub k 
Potšteinu odmění chodce za námahu cesty, která jest malým zkušebním 
kamenem turistické zdatnosti a otužilosti. 

Hodinu cesty severovýchodně od Cuclavi jest ves Borovnice, statek 
hrabat Kinských se zámečkem a poplužným dvorem, v němž posud lze 
spatřiti zbytky bývalé tvrze, na níž vládli v XVI. století Sudličkové z 
Borovnice. Po nich vystřídalo se na Borovnici mnoho šlechtických rodů, 
až konečně připadla k panství Kosteleckému. Narodil se tu znamenitý 
matematik český Gabriel Blažek. 

Půl hodiny cesty k jihovýchodu jest ves Homole, nazvaná tak dle 
podoby vrchu, na němž se prostírá. Jest to vyhlášené v celém okolí místo 
poutní s filiálním kostelem Bolestné rodičky Boží, vystavěným v letech 
1692 — 96 Terezií Eleonorou, ovdovělou hraběnkou z Ugartu, kteráž jest 
▼ něm i pochována. Ke kostelu, k němuž přistavěna věž, vede se strany 
severní 153 kamenných schodů s několika odpočívadly, o nichž pověst vy- 
práví, že stály tolik, co kostel, jenž stojí uprostřed hřbitova a má tři 
vchody a 11 oken; vedle stojí zvonice dřevěná s pěknými zvony, opodál 
kostnice. Kostel několikráte bleskem zasažen vyhořel a r. 1862 byl vy- 
kraden; rozhled odtud na všechny strany jest nádherný. Tři čtvrtě ho- 
diny severozápadně od Cuclavi jest ves Velká Lhota s dvorem poplužním 
a samotou »Sádkou«. 

Ve století XVI. byla tu postavena tvrz na návrší při cestě k Homoli. 
První její držitelé byli Příbkové z Otoslavic, od r. 1690 držena byla k 
Borovnici; tvrz pak časem se rozpadla. 

Další vesnice v okolí Cuclavi jest: Lhota Malá, původně Lipanská, 



379 - 



se dvorem poplužním panství Kosteleckého. V panském lese u M. Lhoty 
jest obrovský buk. Další vsi jsou Polom s kaplí sv. Jana Nepomuckého a 
Hájek s kaplí sv. Pantaleona, loveckým zámečkem, myslivnou a rozhlá- 
šenými v okolí studenými lázněmi v čarokrásné krajině. 

V nedaleké Velké Skrovnici narodil se znamenitý hudebník a učenec, 
kněz řádu sv. Benedikta, Frant. Beneš. 

Pamětihodná jest ves Koldín s poplužným dvorem panství častolov- 
ského, zámečkem, kaplí sv. Jana a školou, na jejímž konci k jih. záp. jest 
víska Hradiště. Není pochyby, že ve XIV. stol. stával tu hrad, prvotní 
sídlo majitelů Koldína, před tím bývala tu ohrada, zvaná po zakladateli 
Koldínovi. 




Starý zámek v Kostelci n. Orl 



Nynější dvůr panský býval kdysi zvláštním statkem, ale tvrze tu 
dříve nebývalo; teprve po připojení druhého, v téže obci stávavšího 
dvora postavili tu držitelé ebou tvrz ve slohu vlašském, nynější zámeček, 
jenž arci po mnohých změnách nabyl své podoby. 

Jest to stavení čtverhranné, k němuž připojen byl přístavek pro 
schody, jaký se snad i na opačné straně nalézal. V průčelí k nádvoří 
obrácenému jest chodba s massivními zděnými sloupy, jaká bývala i v 
přízemí, jejíž oblouky však byly časem zazděny a chodba přeměněna v 
byty neb komory. 

Nejstarší známí držitelé Koldína jsou Koldic z Kozí r. 1376 a Jaro- 
slav z Koldína r. 1406, jenž sídlel na Hradišti. Později rozdělen Koldín 
mezi několik držitelů, kteří se často střídali. 

Časem spustlo prvotní panské stavení a blíže něho vystavěn v XVI. 
nebo XVII. věku zámeček nynější. 

Po rozdělení panství častolovského, k němuž byl Koldín r. 1637 
koupí připojen, mezi syny Václava Hynka z Oprsdorfu r. 1682, dostal 
se Koldín Janovi Václavovi z Oprsdorfu k dílu úřinovickému. Na druhém 



— 380 — 

dvoře koldínském seděl Jan Hrošek; později dostal se Dobšovi z Bez- 
děkova, v Jehož rodě zůstal delší dobu. Michal z Říčan, snad manžel 
Uršuly, dcery Dobšovy, koupil dvůr koldínský od Anny, sestry Uršuliny. 
Michalův syn Jan založil ves Hradiště. Od r. 1684 patří Koldín ku zcele- 
nému panství častolovskému. 

V okolí Koldína bylo v XV. věku několik tvrzí, jako: Závrší (nyní dvůr 
panství kosteleckého), Dřel a Chlumek; po dvou posledních není již stopy. 

Nastupmež další cestu z Kostelce n. O. silnicí erární k západu; hned 
za městem v právo jest velkolepá budova školy reálné s pěkně seřízeným 
parkem, dále hostinec »Secesse«, celá nová čtvrt města, »Bosna« zvaná, 
na konci pak nové této ulice ;>Zoubkův útulek« pro studenty reálky, v 
levo dům okresního zastupitelství, hospodářská škola a konečně nád- 
herný »nový zámek« prostřed skvostného parku, při jehož kraji, přidržujíc 
se z počátku Orlice, vede dráha k Doudlebům. Po všechnu tuto cestu 
zříme již před sebou v povzdálí historicky památné 

Častolovíce. Prostírají se na pravém břehu řeky Alby (Bělé), do 
kteréž tu ústí říčka Kněžna, přicházející od Rychnova; soutok těchto 
dvou řek nazývají Bahnicí. Městečko má přes 1500 obyvatelů a více 
200 domů, většinou přízemních. Jest tu stanice dráhy severozápadní a 
místní dráhy rychnovsko-solnické, farní kostel sv. Víta na návrší, 
hřbitovní kaple sv. Maří Magdaleny a špitální kaple sv. Václava. Z pro- 
íáních budov zasluhují zmínky radnice, nová šestitřídní škola obecná a 
nádherný zámek s kaplí sedmi svátostí, obklopený moderně upraveným 
parkem. Místo oživují ještě pivovar, mlýn, pošta, telegraf, opodál my- 
slivna a »polní dvůr«, dále továrna na zboží cementové a krytinu, továrna 
na stroje atd. Městečko se stále utěšeně šíří směrem k nádraží. Jest tu 
několik vlasteneckých spolků, mezi nimiž přední »Občanská be- 
seda*. Městečkem prochází silnice erární, k níž od sochy Panny Marie 
pojí se k severu silnice okresní. Na právo mostu přes řeku jest dvou- 
patrová budova staré školy, nyní zřízená k potřebám panského úřednictva. 
Častolovíce mají také několik úpravných hostinců. 

Prastarou tuto osadu založil Hronovec Častolov as ve XIII. století; 
původní osada stávala na návrší kolem kostela, dolní část městečka při 
erární silnici a řece jest původu novějšího. 

Po Hronovicích následovala v držení Častolovic jedna větev Drsla- 
viců, u níž bylo oblíbeno rodové jméno Puta, tak jako u Hronovců 
jméno Častolov (Čeněk). Členové této větve usadili se na Častolovicích 
a psali se odtud pány z Častolovic. Ti nosili na štítě stříbrném tři čáry 
červené šikmo položené a přebývali v Častolovicích po všechno XIV. stol. 
a byli pochováni ve zdejším kostele. Zpráva o prvním Půtovi z Častolovic 
zachovala se v listech archivu třeboňského ze dne 29. června 1345; tento 
stal se r. 1355 královským purkrabím na Potšteině, r. 1377 byl hejtmanem 
v Lužici a r. 1384 hejtmanem v Lucemburku; v letech 1381 — 1394 za- 



— 381 - 




sedal také na soudu zemském. Syn jeho 
Puta (řečený mladší za života otcova a po- 
tom starší) připomíná se vedle otce svého 
r. 1365, později se oženil s Annou kněžnou 
Osvětinskou a zasedal v letech 1397 — 1402 
také na soudě zemském; roku 1403 při- 
pomíná se již mezi mrtvými. 

Poručnicí syna jeho, Puty nejmladšího, 
stala se matka, kněžna Anna. Přebývala 
se svým synem na hradě Rychmburce; zde 
také učinila r. 1405 štědré nadání kostelu 
častolovskému, pamatujíc na spásu své [*! 
duše a svého příbuzenstva. Po provdání 
svém zbavena byla poručníctví nad synem 
svým a na Častolovicích vládl potom Jan 
Puška z Kunštátu, strýc krále Jiřího z 
Poděbrad. Mladý Puta byl roku 1409 po- 
volán do soudu zemského a provázel roku 
Í414 biskupa Jana Železného do Kost- častolovicc. 

nice k soudu Husovu a vrátiv se 

do Čech, uvázal se v rozsáhlé statky otcovské, k nimž mimo Častolovic 
patřila četná panství v různých krajinách Čech. 

Puta nejmladší, věrný přívrženec Zikmundův, dobýval r. 1421 Cho- 
těboře, Tábory obsazené; město dobyto, Husité spáleni; 1423 vpadl s Ja- 
nem Městeckým z Opočna do předměstí u Hradce Králové, vypálili ulici 
křižovnickou a kněze, sloužícího mši bez ornátu, zabili; při vpádu Kory- 
butově do Prahy přispěl tomuto svojí pomocí, 1428 hájil města Nisy proti 
Husitům a zastupoval Zikmunda r. 1421 na sněmu v Čáslaví. Za věrné 
služby Zikmundovi zapsána mu četná zboží a v Minsterbersku směl raziti 
vlastní mince; zemřel r. 1435 v Prešpurce, kdež i pochován. 

Po smrti tohoto znamenitého pána a velmože českého přešly Často- 
lovice s jiným ještě zbožím na Hynka Krušinu z Lichtenburka, též pří- 
vržence Zikmundova, Krušinové Častolovicemi dlouho nevládli, prodavše 
je s jiným zbožím Jiřímu z Poděbrad, jenž nejspíše Častolovským udělil 
nynější znak městský: v modrém štítě zlatého kapra, šípem prostřeleného. 

Po smrti Jiřího synové jeho rozdělili se o dědictví otcovo a již r. 1495 
koupil Vilém z Pernšteina zboží litické od knížete Jindřicha, k němuž 
také příslušely Častolovice. Od konce XV. století drženy Častolovice k 
panství potšteinskému a spravovány úředníky, na tomto hradě bydlí- 
cími. Od Jaroslava z Pernšteina koupil Potšteinsko s Častolovskem a j. 
Arnošt, řalckrabě rýnský, jenž r. 1559 prodal Častolovice Jindřichovi z 
Regerů, tento pak r. 1570 Albrechtovi Bryknerovi z Brukšteína a od 



— 382 - 

tohoto koupil ie král Maxmilián, po němž držel je Rudolf II.; ten prodal 
Častolovice r. 1577 Janovi, Vilému a Jiřímu, bratřím a strýcům Oprštorfům 
z Dubu a Frydšteina. 

Oprštorfy nastoupil panství znamenitý rod šlechtický, jenž Často- 
lovicemi dlouho vládl a zanechal po sobě pěkných památek. Vynikal 
přísným katolickým smýšlením a přátelstvím k jezuitům, věrností k domu 
panovnickému, ve válečnictví a v jiných službách, prokazovaných státu a 
císaři; za Oty z Oprštorfů, jenž byl císařským radou, hejtmanem a naříze- 
ným komisařem nad reformací v kraji královéhradeckém, byla na zámku 
v Častolovicích v permanenci krajská kancelář a vydány odtud mnohé 
znamenité listiny. 




Nádvoří zámku Častolovického. 



Bedřich, syn Jiřího z Oprštorfů, nastoupil panství po svém otci, dal 
zdejší zámek znova vystavěti a přikoupil k panství ještě Přestavlky a 
Ledskov; zemřel r. 1615, zanechav dva syny, z nichž Ota usadil se na Ča- 
stolovicích. Tento zemřel r. 1646, zanechav šest dcer a šest synů, z 
nichž zdědil veškeré panství Jan Václav z Oprštorfů. Týž potvrdil Ča- 
stolovským všechny výsady, zvláště sproštění závazku robotního, při- 
koupil k Častolovicům Úřenovice a dvůr Lično a zemřel r. 1676. Dědicové 
jeho prodali Častolovice r. 1684 Tomáši hraběti Černínovi z Chudenic. 

Tomáš hr. Černín z Chudenic prodal Častolovice r. 1694 Adolfovi 
Vratislavovi hraběti ze Šternberka, jenž r. 1701 Častolovice a Zásmuky 
sloučil v rodinný fídeikomis pro své potomky. Tak proslavený a boha- 
týrský český rod pánů, později hrabat ze Šternberka, vládne Častolo- 
vicemi již třetí století. 



- 383 - 

Ušlechtilí tito majitelé panství zůstavili v Častolovicích dobrou a 
vděčnou památku. Postaviliť zdejší krásný farní kostel, ozdobili městečko 
všemi jeho sochami, zbudovali tu na tehdejší čas skvostnou školu a uči- 
nili pro občanstvo mnoho dobrého, v čemž i do dnes pokračuií. Farní, ba- 
rokní chrám sv. Víta, zvedající se na návrší, vystavěl v nynější podobě 
Filip František hrabě ze Šternberka r. 1770 na místě kostela dřevěného 
ze XIV. století; o tom svědčí nápis nad hlavním vchodem kostelním. 
Vnitřek kostela jest úhledný, čistě upravený; hlavní oltář zdobí obraz 
sv. Víta; v kostele jsou tři sklípky pohřební s tělesnými pozůstatky bý- 
valých majitelů panství. 

Na východní straně presbyteře vsazeny jsou náhrobní kameny ro- 
diny bývalého úředníka panského, Jana Matějky. Na věži kostelní jsou 
pěkné hodiny, uvnitř pak několik zdařilých velkých zvonil; kolem ko- 
stela býval druhdy hřbitov, naproti jest fara a opodál nová účelná bu- 
dova školní. Ze zdejších farářů zasluhují býti jmenováni Frant. Raymann 
a Alois Potěhník, čeští spisovatelé. 

Hřbitovní kapli sv. Maří Magdaleny vystavěla r. 1580 Magdalena 
z Donína, manželka Fridricha z Oprštorfu; nynější moderní úprava hřbi- 
tova provedena byla před několika roky. 

Špitální kaple sv. Václava založena byla r. 1647 a opravena r. 1784, 
stojí na náměstí vedle radnice. Barokní touto kaplí rozdělen jest špitál 
ve dvě části: v levo přebývají špitálnice, v právo špitálníci. V kapli 
visí několik malovaných podobizen pánů z Oprštorfu, mezi nimiž portrét 
Oly z Oprštorfu, zakladatele špitálu. 

Zámek vybudoval r. 1600 Fr. z Oprštorfu ve slohu vlašském. Pozděj- 
šími opravami a přestavbami, zvláště v minulém století, byla původní 
renaissanční stavba tato valně znesvářena, zvláště pak přičleněním zrůdné 
gothiky, iak ji u nás pěstoval pověstný Grueber. Nynější majitel snaží se 
tyto hříchy na umění a dobrém vkusu spáchané — pokud to možno — 
napraviti a lze si jen přáti, aby ušlechtilá tato snaha docílila úspěchu a 
aby umění milovný kavalír nalezl i jinde následovníků. Panské to sídlo 
vystaveno jest do čtyřúhelníka; uprostřed podlouhlého dvora jest pěkně 
a řemeslně pracovaná kašna. Ve dvoře jsou ze tří stran zasklené arkády. 
Jižní strana nádvoří vymalována jest freskami ze XVII. století, jaké bý- 
valy i na severní stěně. Jsou to výjevy historické a episody z válek tu- 
reckých, porážka Tatarů u Olomouce, různé allegorie, enblemy a j. I tyto 
malby snaží se nynější majitel panství, Excellence Leopold hr. Šternberk, 
značným nákladem opraviti a zachovati; za něho také obnoven a upra- 
ven zámek v nynější své nádheře a zřízen při něm skvostný park, neboť 
v naší době již několikráte vítal zámek v památných svých zdech mnoho 
vzácných hostí, mezi nimiž i následníka trůnu. Také vnitřní úprava zámku 
jest nádherná, v komnatách, arkdách i chodbách jsou četné vzácné obrazy, 
podobizny a zbraně a lze si jen přáti, aby vyskytl se v brzké době po- 



- 384 — 

volaný znalec, který by veškeré zdeiší vzácnosti posoudil, popsal a po 
bedlivém určení předměty za nepravé uznané na patřičné místo odkázal. 
K zámku patří kaple sv. sedmi svátostí. 

Na zámku v Častolovicích zemřela r. 1644 paní Zuzana Balbínka 
Škornicová z Vorličné, kdež často jakož i její syn, nezapomenutelný 
Bohuslav Balbín, bývala častým hostem u pánů z Oprštorfu. Balbín, zvláště 
v mladosti své, súčastňoval se na Častolovsku lovů a čižby, což nám vše 
ve svých spisech krásně popsal a budoucím časům zachoval. Biskupové 
královéhradečtí prodlévali tu rovněž často a rádi. 

Radnice pořízena je z domu koupeného obcí r. 1636 a upravena v 
nynější podobě po několikerém vyhoření; nad vchodem jest ve zdi upev- 
něn slušně vypracovaný znak městský. 




Nádvoří zámku Častolovického 



Severovýchodně od Častolovic podél okresní silnice častolovsko- 
rychnovské jest ves Synkov, od ní pak půl hodiny k severu ves Libei 
s poplužním dvorem panství častolovského a novou pěknou budovou 
školní; blízko pak ještě severněji Třebešov s pohanským pohřebištěm. 
Poněkud severozápadně jest osada Malá Ledská, něco výše pak Velká 
Ledská s panským dvorem, vedle něhož na místě nynějšího starého dvora 
stávala tvrz, jejíž prvním známým držitelem byl Jan Kuchyňka z Ledské. 
R. 1612 tvrz a dvůr se vším příslušenstvím připojeny k panství častolov- 
skému. Ještě výše k severu jest starobylá farní ves Lično s kostelem 
Zvěstování Panny Marie a poplužním dvorem; vzdálena jest od Kostelce 
nad Orlicí půl druhé hodiny. 

V století XIV. bylo Lično samostatným statkem. R. 1355 připomíná 
se Budivoj z Lična, iemuž patřila část vsí, kdežto část druhá patřila k 



- 385 — 

Častolovicům. R. 1402 uvádí se Rohovald z Lična, r. 1404 pak Hynek z 
Lična jako svědkové na listinách. R. 1534 byl majitelem Lična Absolon z 
Ledské. S vrchu »Strejce« u Častolovic jest velmi vděčná vyhlídka. R. 1660 
Volf Fridrich rytíř z Zetlic a Zeppendorfu a na Ličně uvádí se pánem 
Lična a jest pohřben ve zdejším kostele. Týž postavil ve dvoře nynější 
sýpku, neb na onen čas sídlo a prodal r. 1674 dvůr Lično s tvrzí a dvůr 
radostovský Janovi z Oprštorfu, jenž je spojil s Častolovicemi, při nichž 
podnes trvá. 

Kostel zdejší vystavěn byl v době předhusitské uprostřed posavadního 
hřbitova slohem gotickým, jak posud z některých jeho částí patrno. Vál- 
kami schudl a byl přidělen správou k faře častolovské. V sakristii je zby- 
tek starého skládacího oltáře, známého z výstav v Praze, na němž iest 




V zámeckém parku Častolovickčm. 



vyřezáno narození Páně, pak starý kalich práce gotické se stříbrnou 
kupou. Na věži jsou tři památné zvony a při kostele četné kameny ná- 
hrobní různých urozených osobností. V Ličenském mlýně narodil se na 
slovo vzatý znalec české a humanistické literatury, dobré paměti ředitel 
akademického gymnasia v Praze Antonín Truhlář, jenž vzácnou svou 
knihovnu, hlavně pak spisy Řehoře Hrubého z Jelení odkázal museu krá- 
lovství Českého. 

Hudební skladatel Václav Friml jest též rodák ličenský; zemřelý již 
generál Kalivoda byl synem ličenského purkrabí (tak totiž nazýváni až 
na naše časy správcové zdejšího dvora). 

Nedaleký statek Hoděčín se zámkem, dvorem poplužním, mlýnem a 
pilou, byl sídlem vladyckého statku a tvrze, na níž seděli a střídali se 
různí majitelé. Později připojen Hoděčín ke statku Nedělišti, při němž 
zůstal až do druhé poloviny předešlého století; potom drželi jej hrabata 
Šternbergové, Hugo Vraný a Ant. Zadák; nyní patří J. Rathouskému. 



— 386 — 

Z Lična dostaneme se za půl hodiny okresní silnicí, jež stále do vrchu 
stoupá, do vesnice Úřinovic, zvané také Ouřinovice; jest tu dvůr panství 
častolovského a pila. Z někdejší tvrze pořízena jest sýpka, ratejna a jiné 
hospodářské místnosti. Na sýpce u dvora čteme nápis, týkaiící se Jana 
Václava z Oprštorfu, jenž toto sídlo obnovil, koupiv je s Radostovicemi 
roku 1665 od Adama Jindřicha Absolona z Ledské. 

Při rozdělení statku po smrti Janově dostal syn Jan Václav Šebe- 
stián Úřinovice, přikoupil od bratra svého Týniště (1683), ale již rok na to 
prodány Úřinovice s jinými statky Tomášovi Černínovi z Chudenic a 
splvnul po druhé po dnešní dobu s panstvím častolovským. 

Mezi V. Ledskou a Ličnem jest hora lesem porostlá, zvaná »H r a ■ 
d i š t ě«, kde dle pověsti lidové stávala také jakási tvrz. 

Půl hodiny na sever od Úřinovic jest vysoko položená farní vesnice 
Voděrady, odkudž jest krásná, podívaná na hory orlické i širé okolí na 
všechny strany. Jest tu kostel, fara a čtyřtřídní škola. 

Farní kostel sv. Petra a Pavla připomíná se již r. 1384 a r. 1400 
založil zde Puta z Častolovic kaplanství; r. 1582 byl kostel zdejší znova 
vystavěn, na to r. 1652 vyhořel, rok na to opět opraven a r. 1786 pro- 
měněn v lokalii fary týništské. V nynější podobě přestavěn kostel takřka 
všechen v naší době, má v průčelí pěknou věž s hodinami a zvony a 
vévodí svojí bělostí všemu dalekému okolí. 

Ve Voděradech stávalo od pradávna sídlo vladyk »z Voděrad« ře- 
čených, z nichž nejstarší jménem známý předek rodu svého byl Radslav 
z Voděrad; po různých příhodách spojil Fridrich z Oprštorfu Voděrady s 
Častolovicemi, při nichž podnes trvají. V okolí Voděrad isou vsi: Rado- 
stovice, druhdy zvláštní statek s tvrzí, Panská V e s založena r. 1782, 
Ježkovice, Vyhnánice, prastaré Vojenice a Nová Ves, druhdy Haugvicov 
zvaná po svém zakladateli Haugvicovi z Biskupic. 

Od pověstného mlýna u Nové Vsi jest úchvatná vyhlídka, zvláště 
na hory orlické. Proto říká se, že čert, pokoušeje Krista a slibuje mu 
všecku krajinu, kterou mu s vysokého kopce ukazoval, vymínil si Novou 
Ves, dle potřeby jmenuje se v tamnější krajině i jiná, vysoko položená 
osada. 

Chlumy a táhlé lesnaté hřbety sahají od Častolovic k Ličnu, vstupují 
nad Křivicemi na půdu panství opočenského a dosahují výše až přes 
400 metrů. Lid jim říká »vrcha« neb »na vrších«. Nad Křivicemi táhnou se 
»vrcha« co krásný a malebný lesnatý hřbet »Křivina« nad lesem Hliníky 
a Zvlkánovským (zvaným po pánech z Vlkánova) revíru Bolehoštského a 
svažují se nad Přepychy u Opočna v půvabnou, poutníky navštěvovanou 
lesní rokli »Dřížna«. Obyvatelé vesnic, na této pahorkatině založených 
zváni jsou posměšně »vršáci«, bývají různě škádleni a kolují o nich i různé 
písně. K vršákům patří obyvatelé z Lična, Radostovic, Ostašovic (Vosta- 
šovic), Jcžkovic, Vyhnánic, Nové v si, Úřinovic, Voděrad a Vojcnic, vesměs 



- 3SÍ - 

okresu Kosteleckého n. Orl., obyvatelé Přepych (již v okresu opočenském), 
se k vršákům již nepočítají, ač to Jirásek tvrdí. 

Vrchy jsou z většiny porostly lesy, s kterými vršák srostl a po nichž 
se mu zasteskne. Poskytovaly také dlouho útulku tajným nekatolíkům, 
kteří se na vrších dlouho drželi a mnoho z nich udrželo se i na naše časy. 
Jest tu do dnes značně bratrů i evangelíků, zvláště v Ostašovicích a Vy- 
hnánicích. Pronásledovaní a jako zvěř štvaní evangelíci a bratři utěšovali 
se proroctvím, že až bude v Čechách nejhůře, zachráněno bude pouze 
obyvatelstvo, jež se v této krajině shromáždí a že pak »pod zelenou Kři- 
vinou, tam se věrní přivinou«. — Lid zdejší jest svérázný, má dosud 
mnoho jinde již vyhynulých obyčejů zvyků a různé dialektické zvlášt- 




Týniště nad Orlicí. 



nosti a provincialismy. Bylo by na čase, by vše to bylo zapsáno a tím před 
zapomenutím uchováno, však dlouho otáleti se nesmí, neboť původní 
kroj a s ním mnohé staré zvyky a obyčeje obyvatelé vrchů již dávno od- 
ložili. 

Přes to, že strží ještě dnes »vršáci« sem a tam nějaký nevinný po- 
směšek, jsou učinění dobráci, dobří pracovníci, kteří mimo lesy chodívají 
daleko do kraje na práci a pro svou poctivost jsou rádi vídáni. Jsou do- 
vední dělníci i dobří řemeslníci, tak ku př. pušky lovecké (zvláště dokud 
používáno předovek), zhotovené v Radostovicích, měly skvělou pověst. 

Tím poznali jsme takřka celé okolí Častolovic a proto vrátíme se opět 
do městečka a rozloučivše se s ním, vyjdeme k západu řadou jednodu- 
chých domků přízemních; v levo zůstane nádraží, v právo strojová to- 
várna, za silnicí továrna na krytiny a odtud rovnou silnicí dorazíme za 
malé půlhodiny do vesnice Čestic, od níž na právo asi půl hodiny cesty 
vzdálena jest ves Olešnice na potoce Studýnce, nad níž směrem k Často- 
lovicům vypíná se vrch Strejc s krásnou vyhlídkou, osada Paseky a neda- 
leké Rybiny, za Česticemi pak vrch Chlum, rovněž na právo, a krátce 



na to dlouhá ves Lípa, odkudž za malou hodinku dojdeme z daleka již vi- 
ditelného města a důležité železniční křižovatky 

Týniště nad Orlicí. Starobylé toto město prostírá se na pravém břehu 
řeky Orlice Divoké, čítá přes 300 domů a kolem 2500 obyvatelů. Jsou tu 
dva dvory poplužní, dva mlýny, továrny na obuv, plyše, koberce a náby- 
tek, výrobny na dřevěný drát, čeřící třísky, dvě pily, koželužny, výrobna 
dřevěných obručí, košů, košťat, továrna na velocipédy a stroje hospodář- 
ské, pošta, telegraf, elektrárna, obecná a měšťanská škola, živnostenská 
škola pokračovací, četnická stanice atd. Na první pohled patrno, že 
Týniště iest město průmyslové, jemuž kyne skvělá budoucnost. Opodál jest 






myslivna Voklík a myslivna Jágerhaus s vrchním lesním úřadem pro 
všechno panství častolovské. 

Obyvatelstvo města živí se rolnictvím, řemesly a prací v závodech 
průmyslových. Z velkého náměstí s několika výstavnými domy vybíhá na 
všechny strany několik ulic. 

Staré Týniště bylo město opevněné, stopy tohoto opevnění se posud 
zachovaly, ježto návrší, na němž se prostírá, obklíčeno jest k jižní straně, 
uměle vzniklým náspem či hradbou; na straně jihovýchodní, kde jest 
panský dům, říká se až posud »na hradě«. Na druhém konci, takřka 
uprostřed, jest chrám Páně se starým hřbitovem a děkanstvím a konečně 
dolní mlýn s dvorcem. Na severu a na východě chráněno bylo Týniště 
rybníky Netřebou a Štočkem. 

Staré Týniště bylo skoro všechno dřevěné, domy přízemní, jichž tu 
ještě z té doby několik zbylo; rovněž i všechno opevnění bylo většinou 
dřevěné. 



-^389 - 

Týniště bylo druhdy zvláštním statkem a patřily k němu mimo mě- 
stečko vsi: Michovice, Lípa, Velké a Malé Petrovice a Rašovice. Statek 
tento patřil okolo r. Í360 Mutinovi z Dobrušky a Týniště samo již v nej- 
starších dobách nazývá se městečkem. Začátkem patnáctého století měli 
statek Týniště v držení mocní páni z Kunštátu a z Poděbrad. 

Některým panem Putou z Častolovic vysazeno bylo Týniště za mě- 
stečko, jež kníže Jindřich Minsterberský nadal znakem městským a právy 
městskými. 

Po knížeti Jindřichovi stal se pánem Týniště Vilém z Pernšteina. 

Od Pernšteinů koupil Týniště Arnošt falckrabí rýnský, jenž krátce 
na to prodal je Hanušovi Haugvicovi z Biskupic; tento postavil v Týništi 
tvrz za dvorem na pahrbku, kde posud »na hradě« se říká. Haugvic Tý- 
niště dlouho nedržel postoupiv je r. 1577 králi Rudolfu II. s příslušenstvím 
v dluhu 16.000 kop gr. č., čímž Týniště připadlo komoře královské, ale 
ještě téhož roku bylo prodáno bratřím Oprštorfům a připojeny k němu 
ještě Dlouhá Louka a Žďár. Bratří Oprštorfové postoupili pak Týniště 
svému strýci Bedřichu Oprštorfovi r. 1586, jenž odtud psal se pánem na 
Častolovicích a Týništi. Za Oty z Oprštorfu stávala tu ještě tvrz, avšak 
krátce na to zašla úplně a kamene z ní upotřebeno k vystavění budov ho- 
spodářských. 

Když pak r. 1682 oddělen byl od Častolovic statek týništský, zůstal 
V městečku toliko »panský dum ; držitelem tohoto dílu byl Jan Josef 
z Oprštorfu, jenž r. 1683 prodal Týniště bratru svému Janu Václavovi 
Šebestianovi, jemuž však z různých příčin nebylo možno kupní cenu 
100.000 zl. a 100 dukátů klíčného splatiti; proto na místě peněz postoupil 
bratru svému statek koldínský. R. 1684 prodáno Týniště s ostatními statky 
Oprštorfu Tomáši Černínovi z Chudenic, od kteréž doby nebylo od Ča- 
stolovic odděleno. 

Farní chrám, jak na první pohled patrno, vystavěn byl v dobách růz- 
ných a byl původně mnohem menší, dvakráte byl rozšířen, třetí pak roz- 
šíření chrámu stalo se r. 1788 nákladem Kristiána hraběte ze Šternberka. 

Ještě r. 1602 byl v Týništi farář kališnický Matěj Dryberský, po jehož 
vypuzení svěřena správa církevní faráři častolovskému, což trvalo až 
do r. 1731. 

Radnice na náměstí, jež několikráte vyhořela, pochází z r. 1666; 
vížka s hodinami na ní pořízena r. 1832. 

Na soše Mariánské na náměstí čte se mimo jiné tento pamětihodný 
nápis: >Vyzdvižena nad paměť lidskou ze jmění Jiřího Turka, kalíšníka 
ze země vypovězeného. « 

Týniště jest rodištěm bratří Jana a Antonína Vilímků, spisovatelů 
českých, u Jungmanna připomínaných. 



- 390 - 

U Týniště na severozápadní straně jsou osady Velké aMalé Pe- 
tro vice (správně Petrovice a Petrovičky), ještě dále pak týmž smě- 
rem při silnici k Třebechovicům vedoucí, samota Bědovice s dvorem 
poplužním a myslivnou, oblíbené výletní místo okolního občanstva a letní 
sídlo i Pražany vyhledávané. 

V Malých Petrovicích narodil se spisovatel Václav Brandejs a na- 
daný, záhy zemřelý orientalista český, Josef Brandejs. Ves Dlouhá 
Louka a Lípa s dvorem poplužním tvoří jednu obec katastrální i po- 
litickou. 

V R a š o v i c í c h, hodinu cesty na východ od Týniště vzdálených, je 
dvůr panství častolovského. 

Borohrádek. Městys tento prostírá se v lesnaté krajině na Orlici 
Tiché; v okolí jmenuje se také Bolehrádek, druhdy prostě Hrádek. 




Náměstí v Borohrádku. 



Městečko čítá přes 200 domů a více než 1600 obyvatel, má farní ko- 
stel, zámek s parkem, radnici, pěknou školu a dvě nádherné villy. Jest 
zde stanice dráhy státní a místní dráhy borohrádecko-pardubické, mlýn, 
pivovar, pošta atd. 

Tvrz Hrádek v Borohrádku patří k nejstarším tvrzím českým. Pa- 
mátkou po ní je pojmenování rybníka »Tvrzník« a místa »Bašty« zva- 
ného, kde asi tato tvrz stávala. 

Kým bylo městečko založeno, neznámo; snad některým panem 
Putou z Častolovic, jímžto tvrz zdejší ku konci XIII. věku patřila. Již 
r. 1308, »když kraj hradecký, okolí Pardubic a Litomyšle velikých těžkostí 
od Švábův trpěti nechtěly, sebrali se obyvatelé chtíce se Mýta Vysokého 
a potom Chrudimi zmocniti a ty Němce odtud vykořeniti; a toho nej- 
větší původ byl Ctibor Zámrský z Uherska a Jaroslav z Borohrádku. Ti 
shromáždivše něco lidu, položili se u Vostřetína; Švábi chrudimští, poličtí, 
mýtšlí i hradečtí o tom uslyševše a svá města dobře osadivše, hned přímo 
na Čechy táhli pravíce, že každý z nich chce deset Čechův v boji pod- 
stoupiti. I sjeli se všichni Němci mezi Mýtem a Chrudimí, kdež Čechové 



— 391 — 

k nim se přiblížili: i sešla se bitva mezi Opočnem a Turovy; tu jsou Němci 
na hlavu poraženi a zmordováni. Jaroslav sebou vězňův na Bolehrádek 
půl třetího sta pojal a Ctibor na Uhersko tolikéž jich hnal.« 

Zboží toto držel bezpochyby Mikuláš z Potšteina; po nějakém čase 
seděl tu Matěj ze Třence, jenž r. 1306 kněze ke kostelu šachovskému po- 
dával. Po něm držel Borohrádek Puta z Častolovic (1379 — 1389) a r. 1411 
Matěj House z Hrádku. 

Asi v létech 1411 — 1415 prodal tento vladyka zboží borohrádecké 
Lickoví z Ryzemburka, jehož vdova, Dorota, zastavila r. 1426 Hrádek 
tvrz se dvorem, městečkem, vsí Šachovém, Moravském, Chotivy a Svě- 
tlou Janovi Bechyni z Prahy. 

Ke sklonku XV. století žil Mikuláš Licek z Ryzemburka na Boro- 
hrádku a držel s Alšem Ryzemburským zboží mokrovousské, zemřel asi 
r. 1504. Jan Licek z Ryzemburka zdědil Borohrádek a držel po matce 
také dvůr ve Vysokém Mýtě. 

R. 1544 byl pánem na Borohrádku vedle Licka Otík z Hokova, snad 
jeho zef. 

Licek rozmnožil statek svůj koupěmi a výhodnými smlouvami 
a r. 1552 odkázal jej svým synům, kteří pak prodali dědictví své r. 1582 
Krištufovi Betenglovi z Neuenberka, měšťanu Starého Města Pražského 
za 12.600 kop. 

R. 1587 spojil Betengel Borohrádek a Rychnov v panství pod jednou 
správou. Po něm dědil toto panství bratr jeho Eustach a syn téhož Krí- 
štof; pochován jest v Rychnově. Krištof Betengel byl proto, že podporoval 
stavy odbojné, komisí konfiskační po bitvě bělohorské statku svého od- 
souzen a r. 1623 prodal jej plnomocný místodržitel království českého, 
Karel z Lichtenšteina, Vincenci Muešingeroví z Gumpendorfu, svob. pánu 
na Rožmberce; dcera téhož, Marie Kateřina, provdaná za Petra Arnošta 
z Mollartu, postoupila Rychnov s Borohrádkem Vincenci Zukkonoví, bi- 
skupu rosonskému. 

Za něho byla fara borohrádecká připojena k Rychnovu, ježto v ty 
doby byla nouze o kněze. Tento Zukkoni sprostředkoval manželský sňa- 
tek mezi Ferdinandem II. a Eleonorou, kněžnou mantoyanskou, jíž také 
panství své rychnovské odkázal, zemřev r. 1635 a pochován jest v Rych- 
nově v kostele sv. Trojíce. 

Eleonora krátce na to prodala r. 1640 panství Rychnov, Borohrádek 
a Zámrsky hraběti Albrechtovi Libšteinskému z Kolovrat, jehož dědicem 
byl nejstarší syn František Karel, jehož bratr Ferdinand Ludvík, obdržev 
Borohrádek, zřídil z Rychnova a Černikovic (1674 přikoupených) s Boro- 
hrádkem fídeikomis pro svého syna Norberta Leopolda, po němž na- 
stoupil panství syn František Karel, jenž zemřel 1753; dědicem jeho byl 
syn František Josef Libšteinský z Kolovrat. 



- 392 - 

Kolovratové drželi Borohrádek do r. 1861, kdy v majetek jeho 
uvázal se hrabě Liitzow, jenž jej zdědil s Vamberkem jako příbuzný po- 
sledního pána rodu Libšteinských z Kolovrat. R. 1909 zemřela majitelka 
Borohrádku, Jindřiška hraběnka z Lútzowů; Vamberk zdědil dr. Frant. 
hr. Liitzow, důkladný znalel dějin českých a vysoce vzdělaný spisova- 
tel, jenž o národu našem píše česky i anglicky. Borohrádek připadl jeho 
švakru, knížeti Salm-Salmovi. 

Farní chrám sv. Michala archanděla vystavěl r. 1673 Ferdinand hr. 
Kolovrat Libšteinský. Kolem kostela jest hřbitov a na něm dřevěná 
zvonice. 

Ve zdi kostelní zasazeny jsou náhrobní kameny, svědčící bývalým 
majitelům, pánům z Ryzemburka. 

V kostele pozoruhodná jest alabastrová soška Panny Marie na hlav- 
ním oltáři, jíž kostelu daroval hrabě Ferdinand Ludvík Libšteinský z 
Kolovrat, jenž ji přivezl ze Sicílie. 

Asi půl hodiny východně od Borohrádku na výšině jest ves Šachov s 
filiálním, v středověku však farním kostelem Nejsvětější Trojice. V ny- 
nější podobě přestavěn byl hrab. Ferdinandem Ludvíkem Libšteinským 
za jedno s kostelem borohrádeckým. Opodál jest myslivna »Kralka< , 
dvůr Božetice jest jediným zbytkem někdejší vsi. 

K severovýchodu jest větší vesnice Žďár a v okolí ještě vsi Světlá, 
Chotivy, Moravsko, Zdelov, jihovýchodně pak Čermá Velká se školou 
a továrnou textilní a ves Číčová, která vznikla teprv v novější době; na 
levém břehu Tiché Orlice jest ves Čermá Malá se školou a mlýnem. Ve 
Velké Čermé jest řídícím učitelem Josef Smrtka, známý předák a or- 
ganisátor českého učitelstva. Po delší řadu let řídí a vydává tu učitel- 
ský časopis »Škola našeho venkova". V okolí Čermé jsou krásné lesy. 

U Malé Čermé nalezeny byly při stavbě dráhy a při jiných příleži- 
tostech četné předvěké hroby s hojnými zajímavými popelnicemi a růz- 
nými předměty starožitnými, jež tomu nasvědčují, že zdejší krajina byla 
již dávno osídlena přes to, že o Borohrádku se říká žertem jako o neda- 
lekém Horním Jelení: > Všude boží země — v Borohrádku písek. « 

Tím ukončen popis Kostelecka nad Orlicí, pokud tomu rozsah díla 
>Království České« dovoloval; jak se to zdařilo, ponecháno jest úsudku 
laskavého čtenáře. 



<gDl ^- 



BOH. VANČURA: 

NECHANICKO. 

Okres Nechanický položen jest ve východní části české nížiny, 
hraničí na východě s okresem Králové-Hradeckým, na západě s okresem 
Novo-Bydžovským, na severu s okresy Hořickým a Jaroměřským a na jihu 
s okresy Pardubickým a Přeloučským. 

Území okresu zaujímá plochu 186 km". 

Nejsevernější obec v okrese jest Klenice, nejjižnější Dobřenice, nej- 
východnější Rosnice a nejzápadnější Staré Nechanice. 

Nejvyšším bodem jest tak zv. J3ukvice« u Klenice (309 m), nejnižším 
hladina vody při výtoku Bystřice u Kratonoh do území okresu Chlume- 
ckého (223 m). 

Jako vyšší body v okrese vvstupují ve střední jeho části t. zv. »Jeh- 
lický kopec«, na východě Horní Přím, na severo-východě Probluz a t. zv. 
^>Žižkúv stůl« u Rosnic, na severu Dub a Stračov, na severozápadě Velké 
Petrovice, na jihu pak Hrádek, Tč-chlovice, Libčany a Dobřenice. 

Okres Nechanický čítá 42 politické obce a 17 osad se 3012 domv a 
18.604 (1910) obyvateli. Z těch jest co do pohlaví 9163 mužů a 9441 žen; 
co do náboženství 18.523 katolíku, 35 evangelíků, 30 židů, 12 jiných vy- 
znání a 4 bez vyznání; co do národnosti 18.557 Čechů, 22 Němců a 11 
jiných. 

Obyvatelstvo okiesu zaměstnává se z největší části zemědělstvím, 
jinak drobnými živnostmi řemeslnými. 

Okres od severu k jihu protéká potok Bystřice. Počíná v okrese 
Hořickém, vine se klikatě neupraveným řečištěm rovinou kolem obcí 
Sovětic, Dohalic, Mokrovous, Třesovic, Popoiic, Lubna, města Nechanic, 
Starých Nechanic, Kunčic, Bohárny, Puchlovic, Roudnice, Kratonoh a 
Obědovic, odtud pak protéká územím okr. Chlumeckého a před Chlumcem 
ústí do Cidliny. U obce Lubna přijímá tak zv. potok Bříšťanský, u Bo- 
hárny potok Radikovický a u Roudnice potok Roudnický. 

Celé toto povodí Bystřice jesl nižinou, na které se rozkládaly až do 
konce 18. století rozsáhlé rybníky, zaujímající plochu kolem 400 ha. V 
době té byly rybníky zrušeny tím, že byly vypuštěny, vysušeny a plocha 
jejich přeměněna v louky. 



— 394 - 

Zrušením rybníků ztížil se přirozený odpad vody, které bývaly v 
rybnících zadržovány a tím povstávají časté záplavy pozemků v povodí 
Bystřice poležených, jež každoročně velmi značné škody způsobují. 

V roce 1SS4 zahájena byla akce směřující k upravení toku Bystřice, 
která však nesetkala se se zdarem. Zajímavý děj této akce, bývalým no- 
tářem r.echanickým dramatickým spisovatelem drem Josefem Štolbou za- 
chycený, zavdal pednět ke známé jeho veselohře >Vodní družstvo«. 

Některé rybníky se až dosud zachovaly, jiné pak znovu zřídily. Ryb- 
níky, zaujímající větší plochu, nalézají se: u Starých Nechanic, Suché, 
Velkých Petrovic, Mokrovous, Bohárny, Puchlovic a Velkých Babic. 

V roce 1912 vypracován byl nákladem okresu nový projekt regulace 
Bystřice, o kterém zavedeno jest úřední řízení k provedení jeho přede- 
psané. 




Nechanice (od strany západní] 



Komunikace v okrese Nechanickém jest nedostatečná. Severní část 
okresu téměř na jeho pokraji protíná železniční trať obchodní dráhy z 
Hradce Králové k Hořicům a k Ostroměři, jižní pak část okresu téměř 
také na jeho pokraji, železniční trať severozápadní dráhy Praha — Hradec 
Králové v celkové délce 10 km, kdežto celá střední část okresu vůbec 
železničního spojení postrádá. Téměř parallelně s těmito železničními 
tratěmi vedou téměř na samých periferiích okresu tratě erárních sil- 
nic, a to na severu silnice Králové Hradecko — Hořicko — Jičínské, na jihu 
Králové Hradecko — Pražské v délce as 16 km. 

Okres Nechanický má ve své správě as 130 km silnic, z větší části 
od bývalých patrimoniálních úřadů převzatých a nedostatečně vystavě- 
ných, které vzhledem k velmi značné frekvenci vyžadují nepoměrně vy- 
sokého nákladu udržovacího. Touha po železničním spojení se střední 
částí okresu zaujímala mysl obyvatelstva jeho již téměř před půl stoletím. 



_ 395 — 

V dobách těch projektována byla nynější severozápadní dráha 
Mitteiwalde — Praha z Hradce Králové směrem přes Nechanice a Nový 
Bydžov k Poděbradům. Směr této tratě železniční však za deklarace če- 
ského poselstva ve sborech zákonodárných přeložen byl ve směr nynější. 

Druhý projekt železniční z let 1890 — 1892, vypracovaný pro trať 
Sadová — Nechanice — Chlumec n. C. — Labská Týnice, stal se k provedení 
neschopným jednak vzhledem ku značnému nákladu stavebnímu, jednak 
pak proto, že nebyl dostatečně financován. 

Poslední projekt Sadová — Nechanice — Dobřenice — Syrovátka, vy- 
pracovaný s ohledem na místní potřeby okresu, úředně již řádně upra- 
vený, čeká na radě říšské svého konečného vyřízení. 

Tento nedostatek komunikace zadržel přirozeně rozvoj okresu zvlá- 
ště ve střední jeho části ve směru obchodním a průmyslovém. 

Okres Nechanický vyniká svým historickým významem. Bylť dne 3. 
července 1866 dějištěm děsného krveprolití o válce Rakušanů s Prusy. 
Na jeho půdě odehrála se nejsmutnější část válečné tragedie. Zde byl 
rozhodnut spor o nadvládu Pruska v Německu. Četné pomníky označují 
místa, kde byla žeň smrti nejhroznější. Zde mnohé srdce plné živého citu 
přestalo tepati, zde mnohá ruka rvala křečovitě ve smrtelném zápasu 
vlasy, zde mnohý muž plný naději a života vypouštěl poslední svůj vzdech 
snad s kletbou na rtech těm, kdo to způsobili, zde mnohý nepokojný duch 
nalezl marně hledaný klid a mír. Divný pocit, plný jímavého soucitu, námi 
prochvívá, když procházíme se mezi těmi mrtvými památníky nedávné 
minulosti a klíčí v nás naděje, že snad u nás to byly poslední hody bohyně 
války. 

Smutná tato místa navštěvují stále cizinci z dalekých krajin. Nejvíce 
jsou to důstojníci prusští, sasští a j. 

Průmysl v okrese vzhledem k tomu, že postrádáno tu výhodného spo- 
jení železničního, jest nepatrný. 

Na severu a jihu okresu, téměř při jeho hranicích, zřízeny cukrovary, 
z nichž prvý v Sadové, náležející J. O. Ottovi hraběti z Harrachů (po- 
staven v r. 1862, druhý pak Karla Weinricha v Syrovátce (postaven již 
v r. 1850). 

Vedl