Skip to main content

Full text of "Království eské"

See other formats


*? 


m 


.% 


/ 


% 


'     Ni 

i 

1    ' 

Presented  to  the 

LIBRARY  ofthe 

UNIVERSITY  OF  TORONTO 

by 


VLADIMÍR  LUKEŠ 


/  s/ 


království  ceske 

VI. 

VÝCHODNÍ  CECHY 

ČÁST  DRUHÁ. 

POPISUJÍ : 

Dr    K.  V.  ADÁMEK, 

JOSEF   HANUŠ,   G.    J.    LAŠEK,    JAN    NEŠPOR, 

Dr.  FRANT.    PÁTÁ, 

FRANT.    K.    ROSŮLEK,    ANT.  SVOBODA, 

M.  V.  ŠÍMA  A  BOH.  VANČURA. 


1914. 
NAKLADATEL  PAVEL  KÓRBER  V  PRAZE. 

VEŠKERÁ    PRÁVA   VYHRAZENA. 


DEC  1  O  1997 


VÝCHODNÍ  CECHY 

ČÁST  DRUHÁ. 


Dr.  K.  V.  ADÁMEK: 


POLIČSKO. 


Okres  poličský  sousedí  na  západě  s  okresy  hlineckým  a  skutečským,  na 
severu  s  okresem  litomyšlským  a  na  severovýchodě,  východě  a  jihu 
s  markrabstvím  moravským.  Nejsevernějšími  obcemi  okresu  poličského  jsou 
Svatá  Kateřina  a  Široký  Důl.  nejjižnějšími  Trpín  a  Jobova  Lhota,  nejzápadnější 
Březiny  a  nejvýchovnější  Polotipcccn  a  Brněnec. 

Okres  poličský  má  výměru  32.042  hektarů. 

Poloha  okresního  města  Poličky  jest  příhodná.  Polička  leží  při  místní 
dráze  poličsko-svitavské  a  spojena  jest  se  všemi  částmi  svého  okresu  silnicí 
aerární  a  silnicemi  okresnímu. 

Okres  poličský  náleží  do  oblasti  českomoravské  vysočiny. 

Značné  výše  dosahuje  půda  v  jihozápadní  části  okresu  poličského,  strmí 
tu  v  okolí  Pusté  Rybné  vrchy  do  výše  730  m  nad  mořem,  nad  Damaškem 
Perníčky  Damašské  do  výše  751  m  n.  m.  a  Spálený  kopec  do  výše  759  m  n.  m. 
Nad  výší  700  metrů  nad  mořem  zůstává  celé  okolí  Pusté  Rybné.  Nad  Telecím 
již  se  níží  půda  pod  700  m  n.  m.  Nejvyšším  bodem  této  krajiny  jest  Lucký 
kopec,  strmící  poblíž  Betléma  do  výše  737  m  n.  m.,  a  u  Telecího  Matoušův 
kopec,  700  metrů  vysoký.  Na  samé  hranici  království  českého  klesá  výše 
půdy  okresu  poličského  i  pod  600  m  n.  m. 

Jak  směrem  k  aerární  silnici,  jež  od  Hlinská  k  Poličce  se  vine,  tak  i  na 
východ  k  Bílému  potoku  snižuje  se  půda.  Polička  leží  ve  výši  555  metrů  nad 
mořem.  Vůkomí  kopce  v  nejbližším  okolí  Poličky  dosahují  výše  594  m  n.  m. 
v  jižní  poloze  u  Poličky,  605  m  n.  m.  nad  Kamencem,  vrch  Jelínek  652  m 
n.  tri.,  a  ve  výši  nad  600  m  n.  m.  udržuje  se  kopcovina,  rozkládající  se  od  Po- 
ličky jižním  směrem  k  hranici  zemské,  místy  (na  př.  Bezděkem  nad  Sedlišti 
do  výše  689  m  n.  m.  strmícím)  vystupujíc  nad  průměrnou  svou  úroveň.  Směrem 
k  Jedlové  a  Modřeci  klesá  půda  okresu  poličského  pod  600  m  n.  m.,  nejvyšší 
bod  u  Jedlové  dosahuje  599  m  n.  m.  a  u  Modřece  598  m  n.  m.,  v  polohách 
u  Limberka  599  m  n.  m.  V  severním  okolí  Poličky  vystupuje  Velký  vrch  do 
výše  603  m  n.  m„  Limberský  kopec  616  m  n.  m.;  je  oba  převyšuje  výšina 
rozkládající  se  severně  od  Oldříše,  kdež  vrch  Zalenda  měří  652  m  n.  m.  a  po- 
loha poblíž  Svaté  Kateřiny  670  m  n.  m.  a  severnější  Skalka  strmí  nad  Svatou 


2  — 


Kateřinou  do  výše  694  m  n.  m.  Poblíž  hranic  okresu  skutečského  udržuje  se 
půda  severní  části  okresu  poličského  ve  výši  nad  540  m  n.  m..  dosahuje  pak 
nejvýše  na  pomezí  okresu  litomyšiského  Pasekami  644  m  n.  m.  Směrem  jiho- 
východně od  Poličky  k  Svojanovu  půda  stoupá.  V  okolí  Bystrého  dosahuje 
hornatina  výše  610  m  n.  ni. 

Okres  poličský  nemá  větších  vod.  Rozmanité  potoky  a  bystřiny  horské 
sbírají  jeho  vody  a  odvádějí  je  z  okolí  Korouhve  k  Borovnici,  z  okolí  Poličky 
Bílý  potok.  Jinými  bystřinami  tekou  vody  tohoto  okresu  pod  Borovou  do 
okresu  skutečského,  by  sesílily  Olšinku.  Z  jihovýchodní  a  východní  části  okresu 
poličského  stahují  se  přítoky  od  Jedlové  a  Rohozné  k  Svojanovu  a  vpadají  pak 
z  leva  již  na  moravské  půdě  u  Letovic  do  Svitavky. 

Rybníky  jsou  v  okresu  poličském  u  Poličky  a  j. 


POLIČKA. 


Z  celkové  plochy  okresu  poličského  32042  hektarů  zaujímají  pole  18171 
hektarů  (5671%),  lesy  si 97  ha  (25-58%).  Inka  3477  ha  (1085%),  pastvy  a  pláně 
1088  ha  (339%)  a  zahrady  267  ha  (083%  celé  plochy  okresu). 

Obyvatelstvo  okresu  poličského  zabývá  se  hlavně  zamědělstvím,  čá- 
stečně též  průmyslem,  zvláště  tkalcovstvím  a  plátenictvím.  V  okresu  poličském 
jsou  velkostatky  poličský,  svojanovský.  bysterský. 

Průmyslový  ruch  soustřeďuje  se  hlavně  v  Poličce. 

Lidnatost  okresu  poličského  stoupá.  Roku  1890  bylo  napočteno  ve  2  mě- 
stech. 1  městysi  a  30  venkovských  obcích  4999  domů  s  33.063  obyvateli  (15.713 
muži  a  17.350  ženami),  roku  1900  bylo  napočteno  4985  domů  s  34.328  obyvateli 
(16592  muži  a  17736  ženami).  Přibylo  tedy  za  toto  desítiletí  o  3'8%  obyva- 
telstva (mužů  o  15%  a  žen  o  2'2%). 

Okres  poličský  má  převážnou  většinou  obyvatelstvo  české  národnosti. 
Při  sčítání  r.  1900  bylo  napočítáno  v  okresu  poličském  z  domácího  obyvatel- 
stva 24319  osob  s  oboovací  řečí  českou  a  9983  osob  s  obcovací  řečí  německou. 


3 


Roku  1900  bylo  napočteno  v  okresu  poličském  307S9  katolíků,  3337  evan- 
gelíků,   197  židů  a  5  bez   vyznání. 

Komunikační  poměry  okresu  poličského  byly  podstatně  zlepšeny  vy- 
stavěním místní  dráhy  poličské,  jež  spojuje  Poličku  se  Skutčí  a  Svitavami.  Tato 
traf  počíná  ve  starém  nádraží  skutečském  při  trati  severozápadní  a  vede 
od  Skuče  přes  Hychmburk  a  Kroutili  do  okresu  poličského,  do  něhož  vstu- 
puje u  Svaté  Kateřiny,  i  postupuje  dále  Horovou  do  Poličky  a  dále  přes  Lim- 
berk  a  Květnou  na  Moravu  k  Svitavám,  kdež  ve  svitavském  nádraží  se  při- 
pojuje k  trati  bývalé  společnosti  státních  drah.  V  okresu  poličském  má  místní 
dráha  poličská  stanice  a  zastávky:  Horovou.  Sádck.  Poličku  a  Limberk. 


ZBYTKY  MĚSTSKÝCH  HRADEBjPOLICSKYCH. 


Nejstarší'  silniční  spojení  okresu  poličského  jest  od  Hlinská  přes  Poličku 
k  Svitavám  aerární  (císařskou)  silnicí,  jež  u  Svaté  Kateřiny  vstupuje  do  okresu 
poličského  a  postupuje  přes  Oldřiš  do  Poličky  a  pak  dále  k  Svitavám,  též  sil- 
niční spojeni  s  Litomyšlí  jest  opatřeno  přes  Lesník.  Od  Holičky  vede  Limber- 
kem  silnice  do  Radiměře  a  další  silnice  přes  Staršov  a  Rohoznou  do  Svojanova, 
kdež  se  rozvětvuje  jedním  směrem  přes  Hlásnici  k  Trpínu  a  druhým  směrem 
přes  Starý  Svojanov  k  Yítéjovsi  a  Hménci.  Z  Limberka  jest  silniční  spojení 
přes  Haldu  do  Bystrého,  kamž  směřuje  z  Poličky  též  silnice  přes  Jedlovou. 
Jiná  silnice  jest  z  Poličky  k  Trhonicům,  jiná  zase  přes  Sádek.  Lačnov  a  Telecí 
Březinami  do  okresu  hlineckého  k  Milovům,  od  níž  odbočuje  silnice  přes  Kobylí 
a  Pustou  Rybnou  na  silnici  Borovskou,  jež  z  Borové  přes  Oldřiš  a  Kamenec 
do  Poličky  ústí. 

Město  POLIČKA  rozkládá  se  v  nížině,  kolkolem  obklopené  návršími  če- 


skomoravského  pohoří  na  křižovatce  aerárních  silnic  německobrodské,  svitav- 
ské  a  litomyšlské,  při  místní  dráze  poličskosvitavské,  na  Bílém  potoku,  dělí 
se  ve  Vnitřní  město.  Horní  a  Dolní  předměstí. 

Vnitřní  město  bylo  obtočeno  důkladnými,  pevnými  a  vysokými  hradbami 
s  cimbuřími.  Hradby  byly  sesíleny  baštami  polokruhovitč  založenými  se  stříl- 
nami. Před  vnitřní  zdí  hradební  byla  vnější  hradba  nižší  a  slabší,  kol  pak  byl 
val.  po  jehož  obou  stranách  byly  příkopy,  do  nichž  voda  se  napouštěla.  Brány 
byly  dvojitě,  jedna  ve  vnějším  valu  sesílená  baštou  a  druhá  vždy  zase  proti 
ní  ve  vnitřní  hradbě.  Přes  příkopy  vedly  zvoditč  mosty.  Byly  čtyry  brány: 
kamenecká,  novohradská,  Iitomyšlská  a  limberská,  a  dvě  fortny  (do  ulic  pivo- 
varské a  novosvětské).  .leště  na  počátku  XIX.  věku  byly  hradby  kolkolem 
Vnitřního  města  se  4  branami,  19  baštami  a  2  fortnami  dobře  zachovány.  Před 


DÉKANSKV  KOSTEL  SV.  JAKUBA  V  POLIČCE. 


bránou  limberskou  rozšiřovalo  se  při  svitavské  silnici  až  k  Limberku  Horní 
předměstí  a  před  branou  novohradskou  při  německobrodské  silnici  Dolní  před- 
městí. V  létech  1835  až  1S43  hyb'  odstraněny  vnější  brány  a  dále  pak  měnil 
se  starobylý  ráz  hradeb  a  opevnění,  jimiž  dřívější  věky  obdařily  město  pro 
jeho  bezpečnost,  nicméně  dosud  zachovala  se  veliká  část  starobylých  hradeb 
a  valů  poličských  u  synského  rybníka  a  i. 

Z  bran  nejprv   padla   limberská,  na  konec   Iitomyšlská  brána. 

Vnitřní  město  soustřeďuje  se  kol  náměstí,  /  jehož  rohů  rozbíhají  se  ulice 
na  všechny  strany.  Prostora  u  kostela  spojena  jest  s  náměstím  ještě  užší  ulici. 

Městu  vévodí  svými  věžemi  kostel  děkanský  a  radnice. 

Děkanský  kostel  sv.  Jakuba  byl  založen  v  XIII.  veku.  viděl  vznik  města 
a  prožil  s  ním  stejné  osudy.  Ohni.  jež  město  zachvátily,  mnohdy  byl  poškozen. 
By!  opravován  po  ohni  r.  1421,  zase  roku  1478.  pak  r.  14>só  stavěli  v  něm  velkou 


archu,  a  zas  na  sklonku  XVI.  věku  na  něm  opravovali,  znova  po  velikém  ohni. 
jenž  zasáhl  roku  1613  Poličku..  Opět  po  vojně  třicetileté  vyžádal  si  kostel  tento 
mnohou  opravu.  V  XVIII.  věku  (1733.  1735.  1743,  1776.  1777)  leccos  v  něm  při- 
stavovali  a  předělávali,  kryt  opravovali.  Roku  1845  shořel  kostel  tento  a  byl 
r.  1853  nově  založen  a  r.  1865  dobudován.  Co  nezničily  ohně,  to  pobořili  lidé. 
Kostel  byl  hned  původně  zbudován  slohem  gotickým,  měl  3  lodě,  věž  čtyřpa- 
trovou a  střechu  sedlovou.  Výprava  vnitřku,  jak  byla  v  posledních  dobách 
před  ohněm  r.  1845,  pocházela  hlavně  z  XVIII.  věku,  hlavní  oltář  s  obrazem 
Stěti  sv.  Jakuba  byl  z  r.  1752,  též  poboční  oltáře  měly  úpravu,  již  jim  dal 
XVIII.  věk.  Kazatelna  byla  o  něco  starší  (1738).  Na  věži  houpal  se  starobylý 
zvon  Medián,  r.  1511  ulitý,  jenž  troufale  a  pravdivě  o  sobě  hlásal  svým  ná- 
pisem, jímž  jej  Jiřík  konvář  opatřil,  že  nikdy  nadarmo  nezvoní,  vždy  napřed 


NAMÉSTI  V  POLIČCE. 


službě  boží.  K  starému  zvonu,  jenž  hlasem  svým  přes  tři  století  přizvukoval 
veselým  i  smutným  událostem  svého  domova,  družilo  se  několik  menších 
zvonů  z  XVI.  až  XVIII.  věku.  poledník  z  r.  1503,  hodinář  z  r.  1557.  poštiváček 
z  r.  1793,  umíráček  z  r.  1712  a  zvon  Tichého  z  r.  1747  byly  ve  věži  nad  ko- 
stelním vchodem  a  na  zvonici  byly  2  velké  zvony  z  r.  1558  a  1711.  Rozlily  se 
pak.  vyjma  Mediána,  roku  1845  všechny  a  byly  nahrazeny  novými.  Náhrobky. 
jež  bývaly  z  věnčí  kolem  kostela,  rozbity  byly  r.  1838  na  štěrk,  a  co  tehdy 
z  nich  uniklo  zkáze,  vzalo  za  své  při  nové  stavbě  kostela. 

Po  ohni  z  r.  1845  bylo  pracováno  usilovně  též  o  novém  zařízení.  Hlavni 
oltář  byl  ozdoben  sochou  sv.  Jakuba,  již  sochař  Vácslav  Levý  vytesal v  Římě 
z  kararského  mramoru,  a  obrazy  patronů  českých  od  Jos.  Hellicha.  Zřízeny 
nově  poboční  oltáře,  okna  zasklena  malovanými  skly,  věž  obnovena,  ochozem 
opatřena  a  v  nejvyšším  patře  hlásný  ubytován,  by  s  věže  ohlašoval  ohně. 

Není  pochyby,  že  kostel  sv.  Jakuba  vznikl  současně  s  nynějším  městem. 


Roku  1350  byl  mezi  farními  kostely,  jež  byly  přiděleny  do  biskupství  lito- 
myšlského.  R.  1393  a  j.  již  vyškytají  se  zprávy  o  knězích  poličských  a  z  dalších 
\  ěků  přibývá  nových  a  nových  zpráv  o  kostele,  faře  i  škole,  z  nichž  vysvitá, 
že  kulturní  život  poličský  byl  velmi  bohatý.  V  řadě  kněží  poličských  kmitne 
se  nejednou  postava  i  siřeji  známá  svým  literárním  snažením.  V  XV.  věku 
bylo  děkanství  poličské  osazeno  kněžími  pod  obojí.  Prvý  římskokatolický  kněz 
byl  uveden  do  Poličky  roku  1625.  Roku  1658  opětně  zřízeno  děkanství.  R.  1686 
zřízeno  místo  prvního  kaplana,  r.  1767  místo  druhého  kaplana.  Děkanství  byli 
zbudováno  nové  reku  1711.  obydlí  kaplauské  bylo  přistavěno  rtíku  1733. 

Na  Dolním  předměstí  stojí  hřbitovní  kostel  sv.  Michala.  Poličtí  zbudo- 
vali si  jej  v  létech  1575  a;ž  1580  slohem  gotickým  a.  ač  na  něm  opravovali 
v  létech  1658,  1885  a  1890,  zachoval  si  celkem  starobylou  svou  výstavnost. 
Hlavní  oltář,  z  konce  XVII.  věku  pocházející  a  r.  1777  obnovený,  i  novější 
oltáře  poboční,  P.  Marie  a  Jana  Nep.,  byly  znova  opraveny  v  1880  letech,  kdy 
1^1  též  celý  vnitřek  nově  upraven.  Věž  kostelní  jest  na  krovní  vazbě  a  má 
na  svém  vrcholu  smrt  s  napjatou  kuší. 

Zvonice  hřbitovní  pochází  také  z  XVI.  věku  a  není  o  mnoho  mladší  než 
kcsíel  hřbitovní.  Kostnici  v  rohu  hřbitova  zbudovali  v  létech  1770  až  1774. 

Na  náměstí  stojí  radnice.  Ještě  v  XVII.  věku  bývala  radnice  dřevěná 
s  věži  zděnou.  Roku  1677  hrom  uhodil  do  radnice.  V  I.  polovici  XVIII.  věku 
11739  a  1740)  byla  stará  radnice  stržena  a  vybudována  v  létech 
1740  až  1744  nová  radnice  v  slohu  barokovém  s  mansardovou  stře- 
chou ;  také  věžní  kryt  byl  štíhlejší  a  úpravnější  nežli  jest  kryt  nynější. 
Roku  1751  byla  vysvěcena  radniční  kaple  sv.  Františka  Xaver  ského,  ozdo- 
bená freskou,  oslavující  činnost  tohoto  světce.  V  létech  1830  a  1831  opravovali 
radnici.  Po  ohni  roku  1845,  jenž  zachvátil  též  radnici,  neobnovili  již  starý  man- 
sardový kryt. 

Na  západní  vnější  straně  radnice  visí  zvonek,  jímž  se  zvonívalo  na  pokoj; 
po  odzvonění  musel  nastati  v  městě  večer  klid.  Nyní  se  zvoní  tímto'  zvonkem 
na  poplach.  Pod  zvonkem  jest  malé  okénko  zazděné,  bývalý  pranýř.  Do  roku 
1884  byly  při  této  straně  radnice  budky  pekařské.  V  radnici,  budově  jedno- 
patrové, v  jejímž  štítě  jest  městský  znak.  jsou  úřady  obecni  a  státní. 

Před  radnicí  vybudovali  na  paměť  moru  z  r.  1713  v  létech  1727  až  1731 
morový  sloup  Mariánský,  jenž  byl  v  létech  1891  a  1892  nově  opraven.  Na  dolní 
části  pyramidy  tohoto  sloupu  jest  balustráda  se  sochami  sv.  Josefa.  Anny  a 
Jáchyma,  ve  výklencích  pyramidy  spatřují  se  sochy  sv.  Vácslava,  Floriána  i 
Víta  a  výše  pak  na  výstupcích  sochy  sv.  Karla  Boromejského.  Šebestiána  a 
Ivoclia.  na  středu  pyramidy  reliéfy  Zvěstování,  Nanebevzetí  a  Korunování 
I'.  Mane  a  na  vrcholu  pyramidy  stojí  socha  P.  Marie. 

Za  starodávna  býval  v  Poličce  hrad.  Stával  dozajista  již  v  XIII.  věku 
na  výšině,  k  níž  vede  ulice,  směřující  k  Borové.  V  XVI.  věku  (1558)  říkalo 
se  léto  ulici     ulice  k  starému  hradu«.  A  poněvadž  se  tu  mluví  již  o  starém 


—  7  — 

hradu,  býval  asi  v  Poličce  též  nový  hrad.  jenž  hostí  val  krále  nebo  jeho  dru- 
žinu, nebo  byl-li  název  hrad  starý  užíván  v  XVI.  věku  v  tom  smyslu,  že  při 
této  ulici  stával  za  starodávna  hrad,  svědčí  název  tento,  že  již  tehdy  byli  si 
vědomi  Poličtí  toho,  že  hrad  tamní  sešel  před  dávnými  lety.  Pravděpodobné 
jest,  že  tento  hrad.  r.  1558  starým  zvaný,  zašel,  když  r.  1421  Uhři  drancovali 
Poličku,  dojista  rok  1437  nepřečkal.  Dosud  lidové  podání  tamní  ví  o  někdejším 
hradu  poličském. 

Zašla  také  stará  škola  poličská,  o  níž  zachovala  se  nejstarší  zpráva  z  roku 
147_\  Škola  poličská  zajisté  vznikla  již  před  tímto  rokem.  Četné  zprávy,  o  ní 
zachované,  svědci  chvalné  o  jejím  rozvoji  v  XV.  a  XVI.  věku.  Mezi  učiteli  po- 
ličskými byli  tehdy  již  mnozí  muži  velmi  vzdělaní,  a  někteří  i  literárně  činní. 
\    letech   1620.  poklesla  škola  tamní. 

Roku  1841  zbudována  bylu  škola  spolu  s  divadlem,  r.  1877  škola  nová. 
Roku  1874  vznikla  Odborná  škola  tkalcovská,  roku  1900  učitelský  ústav,  pro 
uči/  vystavěna  budova  za  valy  poblíž  synského  rybníka. 

Střelnice  stará  shořela  r.  1820,  nová  byla  po  ohni  r.  1845  opravena,  má 
v  I.  poschodí  tančírnu  a  v  přízemí  střelnici,  vyzdobenou  mnohými  terči  stře- 
leckými, z  nichž  nejstarší  jest  z  r.  1613. 

Ze  starobylého  rázu  města  setřely  mnoho  časté  ohně.  mnoho  zničily  ne- 
vědomost a  neproziravost  lidská,  zvláště  v  prvé  polovici  XIX.  věku,  nicméně 
přece  se  zachovaly  některé  zajímavé  starobylé  podrobnosti  též  na  některých 
soukromých  domech,  iež  svědčí,  že  měšťanstvo  poličské  bývávalo  nejen  zámož- 
ným, ale  i  uměnímilovným.  Zvláště  pozoruhodný  jsou  mříže  okenni  z  domu  pi- 
vovarského, některé  gotické  detaily,  baroková  průčelí  a   i.  na  jiných   domech. 

Celné  památky,  snesené  v  tamním  museu,  založeném  r.  1881,  zachovávají 
obraz  předešlých  věků  života  města,  cechů  i  jednotlivých  občanů  poličských. 
Kromě  musejní  knižnice  jest  v  Poličce  obecní  knihovna  a  spolky  mají  své  biblio- 
téky. 

O  kulturních  i  hospodářských  snahách  nynějška  svědčí  školní  budovy 
a  ústavy  dobročinné.  R.  1857  byla  založena  nemocnice,  r.  1889  a  1890  vystavěna 
okresní  nemocnice.  Chudobinec  poličský  se  připomíná  již  v  XV.  věku.  Neda- 
leko města  zřízen  byl  liboháj  r.  1815,  při  jeho  restauraci  r.  1831  vznikly  lázně. 
Roku  1911  dobudována  Sokolovna.  Při  severní  straně  města  zřízena  stanice 
místní  dráhy,  jež  byla  vystavena  v  létech  1896  a  1897  k  Svitavám  a  ke  Skuči. 

K  nejstaršímu  průmyslovému  závodu  místnímu,  měšťanskému  pivovaru, 
jenž  založen  byl  v  XVII.  věku  (1771),  přibyly  v  XIX.  věku  nové  závody. 

Polička  má  textilní  závody,  továrnu  na  hospodářské  stroje,  pilu  parní, 
cementárnu,  knihtiskárnu,  závody  na  výrobu  sodovky,  továrnu  na  lepenku,  ci- 
helnu a  jiné  závody,  peněžní  ústavy. 

Obec  zbudovala  elektrárnu  a.  jsouc  ode  dávna  majitelkou  velkostatku  po- 
ličského, přikoupila  si  r.  1910  velkostatek  svojanovský,  vykonala  tím  důle- 
žitý hospodářský  i  národní  čin. 


Polička  jest  sídlem  samosprávného  okresu  i  politického  okresu,  má  uči- 
telský ústav,  průmyslovou  školu  pokračovací,  měšťanské  a  obecné  školy  chla- 
peckou a  dívčí,  mateřskou  školku. 

R.  1900  měla  Polička  674  domů  a  4982  obyvatel. 

Lidové  podání  vypravuje,  že  v  místech  nynější  poličské  lékárny  bývala 
za  piadávných  .dob  kovárna,  hospoda  a  několik  chalup  a  vůkol  lesy,  a  že  tu 
pocestní,  jdoucí  do  Moravy,  nacházeli  útulku,  později  že  se  v  poloze  nynější 
Poličky  vyvinulo  pomezní  vojenské  strážiště,  při  němž  vzniklo  nynější  město. 

Zajímavo  jest,  že  stará  tato  pověst,  zaznamenaná  též  letopiscem  po- 
ličským MUDr.  Janem  N.  Eiseltem,  shoduje  se  s  nejstaršími  zprávami.  Roku 
1167  listina,  jíž  král  Vladislav  potvrdil  fundaci  praemonstrátského  kostela  lito- 
myšlského,  připomíná  Újezd  lubenský  se  všemi  loukami,  jež  slují  Na  políčkách, 
a  lesem  celým,  jenž  od  pramene  Děsné  až  k  řece  Svratce  se  rozkládá.  Roku 
1269  Přemysl  Otokar  potvrzoval  témuž  klášteru  vrácení  některých  statků 
těchto,  nacházejících  se  v  krajině  poličské.  Když  pak  za  Ferdinanda  I.  měla 
Polička  spor  o  některá  svá  práva,  místodržící  čeští  podali  18.  května  1529  králi 
zprávu,  v  níž  též  uvedli,  že  v  polovici  XIII.  věku  vnikl  nepřítel  až  k  Bojanovu 
u  Nasavrch,  ale  byl  Vácslavem  I.  zahnán  a  na  hranicích  moravských,  v  poloze 
nynější  Poličky  poražen,  i  že  tu  vzniklo  vojanské  osazení,  jež  za  Přemysla 
Otokara  II.  bylo  r.  1265  povýšeno  na  město.  Palacký  soudí,  že  zde  již  před 
založením  města  Poličky  byla  osada  Police,  dle  níž  byl  děkanát  nazván  po- 
Iickým,  avšak  přehlédl,  že  dosud  v  dialektu  východočeském  se  říká  poličky 
místo  poličský  (skutecký  místo  skutečský)  a  že  tvar  Policz,  s  nímž  i  po  zalo- 
ženi města  Poličky  se  setkáváme  v  listinách  r.  1285  a  j.,  jest  pouhou  zkomo- 
leninou jména  Poličky.  Ovšem  úsudek  Palackého  ve  věci  samé  jest  správným, 
vždyť  místní  jméno  r.  1167  vzpomenuté  »Na  políčkách«  ukazuje  neklamně,  že 
již  před  r.  1167  v  této-  poloze  píida  byla  vzdělána  v  pole  a  tudíž  osídlena. 
Jako  u  staré  Chrudimě  povstalo  Nové  Město  chrudimské,  u  starého  Mýta  Vy- 
soké Mýto,  tak  tu  na  důležitém  přechodu  pomezním  povstala  na  místě  staré 
0'sady  nová  osada.  Základní  listina  města  Poličky  nazývá  město  zakládané 
novou  osadou  a  tím  přiznává,  že  tu  bylo  již  tehdy  osídlení  jiné,  staré.  Ona 
i  jinými  částmi  svými  dosvědčuje,  že  město  Polička  vznikalo  v  krajině  iiž 
vzdělávané  a  tudíž  obývané,  zmiňuje  se  o  dědinách  již  vzdělaných  a  o  po- 
zemcích dosud  zarostlých  a  nevzdělaných,  jež  teprv  budou  osívány  a  vzdě- 
lávány novými  osadníky.  Bylať  již  tehdy  také  osada  Limjberk,  v  níž  obdržel  za- 
kladatel města  Poličky  svobodnou  krému. 

Dne  27.  srpna  1265  král  Přemysl  Otokar  II.  zmocnil  Kunráta  z  Limberka. 
by  založil  město  Poličku  i  aby  pozemky  v  obvodu  města  na  míli  se  rozkláda- 
jícím rozprodal  osadníkům.  Kniulrát  z  Limberka,  zakladatel  města  Poličky,  ob- 
držel pro  sebe  a  své  mužské  potomky  soudnictví  v  městě  i  po  vesnicích  ob- 
vodu poličského  lile  práva  vysokomýtského.  Z  důchodů  rychty  poličské  měly 
připadati  komoře  královské  dvě  třetiny  a  rychtáři  poličskému  zbytek.  Po- 
drobně vymezena  byla  touto  zakládací  listinou  pravomoc  městského  rychtáře 


poličského  i  rychtářů  vesnických.  K  rychtě  poličské  byly  dány  2  svobodné 
lány,  2  chlebné  krámy,  2  masné  krámy,  4  mlýny  v  okolí  a  svobodná  krčma 
•v  Limberku.  V  obvodu  mílovém  nemělo  býti  jiné  krčmy  vesnické.  Z  pozemků 
tohoto  obvodu  městského,  na  800  lánův  měřících,  bylo  50  lánů  přiměřeno 
k  městu  a  držitelé  jejich  byli  na  18  let  osvobozeni  ode  všech  platů  a  dávek, 
a  zakladatel  obdržel  z  těchto  50  lánů  5  lánů.  Po  těchto  18  letech  mělo  býti  dá- 
váno králi  z  každého  lánu  čtvrt  hřivny  stříbra  litomyšlské  váhy  a  6  korců 
žita  a  6  korců  ovsa  míry  litomyšlské.  Noví  osadníci  byli  osvobozeni  od  cel  a 
mýt  a  do  2  let  od  povinnosti,  odpovídati  na  soudě  kromě  pro  dluhy.  Silnice 
obecná  měla  jíti  od  Vysokého  Mýta  Poličkou  k  Brnu  a  mělo  se  na  ní  platiti 
za  městem  Poličkou  mýto  stejné  jako  ve  Vysokém  Mýtě.  I  český  text  pozdější 
dobře  vystihuje  tehdejší  stav,  mluví  o  novotném  vzdělání  a  vštípení  města 
Poličky. 

Vedle  hospodářských  zájmů  byly  to  zajisté  důvody  vojenské,  proč  král 
Přemysl  Otokar  budoval  v  těchto  stranách  svého  království  českého  toto 
hrazené  město. 

Zaiisté  již  v  XIII.  věku  stával  při  Poličce  hrad  královský  a.  poněvadž  se 
o  něm  v  listině  zakládací  zmínka  neděje,  dobře  a  důvodně  lze  pokládati,  že 
stál  již  před  založením  města,  r.  1265  uloženým.  R.  1558  připomíná  se  v  zápi- 
sech poličských  tento  hrad  jako  starý  hrad  a  stával  při  ulici,  jež  jde  do  kopce 
k  Borové.  Na -hradě  tom  zastavoval  se  král  nebo  jeho  družina,  tím  spíše  pak 
po  založení  Poličky,  když  právě  dle  zakládací  listiny  byla  tudy  zřízena  hlavní 
silnice  od  Vysokého  Mýta  k  Brnu.  V  hradě  tom  zajisté  pobývala  i  švábská 
posádka,  kterou  i  na  své  věnné  město  Poličku  přijala  ovdovělá  královna  Eliška 
Polská  na  počátku  XIV.  věku. 

Když  pak  král  Václav  II.  svěřil  pražskému  biskupovi  Tobiášovi  Bechyni 
správu  města  Poličky  a  celé  krajiny,  slíbil  Tobiáš  Bechyně  listem  z  r.  1284 
rychtáři  i  měšťanům  poličským  a  všem  obyvatelům  tamní  krajiny,  že  je  zůstaví 
při  právech  a  svobodách  jejich,  v  základní  listině  nového  osazení  města  Po- 
ličky určených,  i  že  ponechá  poličskému  rychtáři  soud  nad  obyvatelstvem  Po- 
ličky a  jejího  okolí,  a  prohlásil,  že  by,  kdyby  něco  proti  právům  a  svobodám 
jejich  učinil,  navrátili  se  pod  panství  královo. 

Dlouho  nezůstal  tento  biskup  jako  rector  a  capitaneus  města  Poličky  a 
okol  i.  Dne  23.  října  1285  král  Vácslav  II.  dal  dědičně  Závišovi  z  Falkenštejna 
a  jeho  synovi  Ješkovi  město  Poličku  se  všemi  vesnicemi  a  právy  k  ní  pa- 
třícími. 

Polička  byla  mezi  městy  a  hrady,  jež  král  český  chtěl  r.  1289  směniti 
s  markrabím  míšeňským  za  míšeňskou  zemi.  K  směně  této  nedošlo. 

Od  r.  1307  byla  Polička  královským  věnným  městem.  Alžběta,  vdova 
krále  Rudolfa,  obdržela  též  Poličku  jako  věno,  a  když  pak  rakouský  vévoda 
Albrecht  usiloval  o  trůn  český  pro  svého  syna  Frydrycha  a  vtrhl  do  Čech, 
Alžběta  otevřela  svá  věnná  města  posádkám  jeho  a  přijala  na  zimu  1307  též 
do  Poličky  švábskou  posádku. 


—    10  — 

Listem,  v  táboře  u  Opatovic  5.  října  1307  daným,  římský  král  Albrechti, 
a  jeho  syn  Frydrych  přijali  Poličské  do  své  ochrany  a  potvrdili  jim  jejich  vý- 
sady, od  králů  českých  obdržené,  zejména  stanovili  rozsah  soudní  pravomoci 
podkomořího  a  městských  přísežných  i  osvobodili  měšťany  poličské  od  berně, 
takže  tito  měli  jen  dáti  sbírku  nebo  berni  při  provdávání  dcer  královských  a 
jinak  jen  platiti  úrok  z  dědictví. 

Dne  17.  srpna  1308  královna  Alžběta  potvrdila  měšťanům  poličským  svo- 
body a  práva,  dané  jim  jejím  chotěm,  nebožtíkem  králem  Rudolfem. 

Prvá  zmínka  o  farním  kostele  poličském  se  zachovala  v  listě  krále  Jana, 
jímž  on  25.  června  1321  dal  vdově  králové  Alžbětě  právo  patronátní  k  tomuto 
kostelu. 

Týž  král  Jan  povolil  5.  července  1337  Poličským,  že  podkomoří  má  na 
své  útraty  do  města  jet  k  slyšení  pře.  kdykoliv  by  někdo  si  k  němu  stěžoval, 
a  že  při  jmenování  nového  podkomořího  města  královská  nejsou  mu  povinna, 
dávati  sukna  ani  jiné  dary.  Týž  list  stanoví  mimo  jiné  též  způsob  obnovování 
městské  rady  a  soudní  moc  přísežných  městských  a  o  odvolání  se  ke  králi. 

Král  Karel  I.  (IV.)  povolil  27.  dubna  1360  Poličským,  by  dláždili  město 
a  po  8  let  užívali  práv.  jež  jiným  městům'  byla  pro  dláždění  povolena,  a  připra- 
vuje se  k  vojně  proti  Uhrům  a  Rakušanům,  nařídil  listem  svým,  v  Poličce 
16.  září  1362  daným,  městům,  též  Poličce,  založení  velkých  skladů  obilních 
i  zásobování  se  zbraněmi  k  potřebě  zemské.  Rozkazu  tohoto  ihned  obec  Po- 
lička uposlechla;  potvrzuje  listem  z  21.  září  1362,  mnoho-li  zbraní  obdržela  od 
krále  a  co  sama  za  své  peníze  koupila.  Král  opatřil  402  rozmanitých  věcí.  Po- 
lička pořídila   150  úplných  odění  vojenských. 

Na  listě  tomto  poprvé  se  zachovala  stará  městská  pečeť,  obsahující  roz- 
půlený štít,  v  jehož  pravé  polovici  stojí  lev  a  v  levé  polovici  polovice  orla. 
Toho  štítu  užívá  dosud  Polička,  jen  dole  spatřují  se  ještě  skřížená  dvě  havířská 
kladiva  a  nad  štítem  koruna. 

One  10.  července  1392  král  Václav  IV.  potvrdil  poličskému  rychtářovi 
Vácslavovi  zakládací  listinu  města  Poličky  s  tím  doložením,  že  tento  rychtář 
i  dědicové  jeho  mají  zakoupené  rychtářství  tamní  držeti  dědičně  se  vším  pří- 
slušenstvím, ale  bez  újmy  právům  královy  nevlastní  matkv  císařovny  Elišky. 
Dne  11.  června  1395  Vácslav  IV.  ustanovil  Poličce  i  jiným  městům  královským, 
žt.  kdyby  tato  města  přišla  opět  do  věnné  zástavy,  jako  se  stalo  za  císařovny 
Alžběty,  podkomoří  1  rálovny  má  v  nich  konati  soudy  dvorské  jen  jednou  za 
rok  a  že  žádná  královna  nemá  bez  svoleni  Krále  dále  zastavovati  tato  města 
i  že  má  ukládati  berně  na  ně  jen  tehdy,  když  se  vybírá  v  městech  králov- 
ských, a  ve  stejné  výši;  zároveň  potvrdil  Poličským  jejich  staré  výsady. 

Císař  Zikmund   jako    očekanec  koruny   české«   svolil.    10.   záři    1412.   že 
jeho  bratr,  král  Vácslav  IV.  zapsal  své  choti  Zofii  nově  looooo  zl.  na  Poličce 
li  městech  vemnuli. 

V  těch  dobách  blížila  se  Poličce  doba  zlá.  Roku  1421  Uhři  ji  vydraj 
, ilili  a   snad   tehdy    spustošen   byl    i   hrad    poličský.   Císař   Zikmund   opa- 


noval  Poličku  a  ne  na  dlouho.  Brzy  pak  táhl  tudy  Zižka  na  své  výpravě  mo- 
ravské a  Polička  od  těch  dob  hlásila  se  ke  straně  pod  obojí  a  zůstala  utra- 
kvistickou až  do  počátku  XVII.  věku.  V  mapě  Mikuláše  Klaudiána  Mladobole- 
slavského z  r.  1518  vyznačen  jest  při  Poličce  kalich  na  znamení,  že  Polička 
jest  městem  pod  obojí. 

Král  Vladislav  dal  28.  srpna  1454  Poličce  výsadu  na  trh  osmidenní,  dnem 
sv.  Simona  a  Judy  počínající. 

Král  Vladislav  II.  povolil  Poličce  listem  ze  24.  prosince  1478  právo  peče- 
titi červeným  voskem,  a  r.  1493  dal  jí  trh  o  sv.  Janu  Křtiteli. 

Na  sklonku  XV.  věku  Polička  koupila  si  Makov  a  Újezd.  V  XV.  a  XVI. 
věku  náležela  mezi  nejbohatší  česká  města. 

V  neděli  Letare  roku  1523  obnovil  král  Ludvik  výsady  městu  Poličce,  jež 
opětnými  požáry  a  válečnými  běhy  pozbyla  některé  své  výsadní  listiny,  ze- 
jména pnvilej  na  clo,  i  potvrdil  ji  artikul  o  tomto  clu,  jak  byl  zapsán  v  ma- 
jestátu Zikmundové. 

Poliétí  žádali  r.  1540  královnu  o  slevu  úroku  jí  placeného,  by  si  mohli  opěl 
zbudovati  město,  iež  za  doby  krále  Vladislava  a  nedávno  před  tím  bylo  ohněm 
zpustošeno. 

Na  sv.  Stanislava  roku  1542  udělil  jim  král  Ferdinand  I.  výsadu  na  osmi- 
denní trh.  od  třetího  pátku  postního  nepřetržité  trvající.  Král  Matyáš  v  pondělí 
po  Zvěstování  P.  Marie  r.  1618  povolil  trh  bartoloméjský  a  čtyry  koňské  trhy, 
Ferdinand  III.  stvrdil  jim  28.  června  1637  šest  trhů  dobytčích. 

Rola:  1545  patřily  Poličce  cele  vesnice  s  dvory  kmetcími  Borová,  Oldříš, 
Mi  drce  Nedvězí,  Kamenec.  Trhonice,  Sedliště,  Sádek.  statky  v  Korouhvi,  širo- 
kém Dole.  Radiméři.  Rybné,  Makově,  Oujczdě  a  Telecím. 

V  Odboji  proti  Ferdinandu  I.  byla  roku  1547  obec  Poličská  ztrestána,  pro- 
padla pokutě  1000  kop  gr.  m.,  8  vesnicemi  a  svými  statky  v  Korouhvi,  Radiméři 
a  Širokém  Dole.  Majestátem,  daným  v  pondělí  po  sv.  Mikuláši  r.  1547,  přijal 
Ferdinand  I.  Poličské  na  milost  i  v  ochranu  svou  královskou  a  prominul  jim 
jejich  provinění;  konfiskované  statky  byly  Poličce  zapsány  deskami  v  pátek 
po  sv.  Michalu  1547;  ale  roku  1548  ustanovil  v  Poličce  císařského  rychtáře, 
který  měl  zastaviti  každé  podnikání  proti  králi  čelící.  Roku  1586  přikoupila  si 
obec  poličská  Radiměř  a  díl  lesa  baninského,  r.  1587  vyhrála  spor  proti  vrchno- 
sti Bojanovské  a  lovčí  právo  ve  svých  všech,  v  nichž  pán  svojanovský  měl 
platy.  V  témž  roce  byla  Poličce  na  sněmu  v  pondělí  po  Hromicích  puštěna  po- 
lovice odúmrtí.  by  Poliétí  město  a  zdi  městské  i  silnice  lépe  opravovali  a  si 
na  takové  odůmrtí  jednali  střelbu  a  jiné  válečné  nástroje. 

V  posledních  desítiletích  XVI.  věku.  zvláště  pak  od  roku  1587  rozmá- 
halo se  také  na  Poliěsku  učení  evangelické. 

O  rozsahu  a  lidnatosti  města  svědčí,  že  roku  1594  bylo  v  hrazeném  městě 
154  usedlostí  a  na  předměstích  43  usedlosti  a  44  zahradníci.  Polička  byla  stanicí 
celní  v  XVI.  věku.  Od  r.  Iňň5  až  do  polovice  XVIII.  věku  měla  zase  úřad  celní 
při  hranici  zemské. 


—  12   - 

Roku  1613,  dne  9.  října,  vyhořela  Polička;  shořelo  166  domů,  16  stodol, 
1  grunt,  kotce,  kdež  někdy  o  výročních  trzích  sukno,  kožichy  a  obuv  byly 
prodávány,  a  14  bašt  při  hradbách  městských,  též  3  brány  i  s  obilím  obecním. 
které  v  těch  branách  a  na  kotcích  bylo  sypáno.  Tehdy  zůstalo  v  městě  jen 
39  domů  v  ulici  Kamenecké.  kostel,  fara,  škola  a  radnice.  Kotce  soukenické, 
roku  1613  shořelé,  byly  později  proměněny  v  kasárny,  roku  1756  v  solnici. 

A  jakoby  oheň  ten  měl  býti  předzvěstí  smutných  dob,  jež  na  město 
přikvačily  v  XVII.  věku. 

Polička  držela  se  konfederace  stavů  českých  roku  1619  zřízené,  volila 
Bedřicha  Falckého  za  krále  českého  a  účastnila  se  vojny  české  proti  Ferdi- 
nandovi II.,  k  níž  měla  vypraviti  ze  svého  statku  2  rejthary  a  2  koně  a  ze 
svých  192  domů,  mimo  60  domů  shořelých,  šestnáctého  člověka  počítajíc,  22, 
a  z  335  osedlých  poddaných,  dvacátého  člověka  počítajíc,  17  osob  k  zemské 
hotovosti  stavovské.  Policií  vypravili  do  pole  4  rejthary  a  29  žoldnéřů  pěších 
a  z   vesnic  poličských  35  vojáků. 

Za  tuto  účast  byly  Poličce  skonfiskovány  vítězem  Starý  Kamenec.  Sádek, 
Oldřiš,  Borová,  Nedvězí.  Trhonice,  Modříce,  Sedlišté  a  Makov,  poličský  díl  vsi 
Telecího,  8  dvorů  kmetcích  v  Korouhvi,  dvory  ktnetcí  v  Pusté  Rybné.  Širo- 
kém Dole  a  Oujezdci,  plat  ve  vsi  Radiměři  bez  panství  na  lidech  Hertvíka  Zehu- 
šického  z  Nestajova,  5  rybníků  a  les.  jak  to  obec  r.  1547  pro  účastenství  ve 
vzpouře  v  pokutě  propadla  a  opět  zpět  nabyla.  Mnoho  pak  zkusila  vojskem. 
Roku  1624  táhl  panstvím  poličským  Albrecht  z  Valdštýna  do  Slezska,  3  dny 
pobyl  v  Poličce  jeho  hlavní  stan.  Roku  1625  prapor  pluku  Coralissova  velmi 
vydíral  obec. 

Z  jara  roku  1625  Fabricius  Platter  obnovoval  radu  poličskou,  rychtářem 
císařským  ustanovil  svého  » milého  přítele«  Vácslava  Johanydesa,  kterýž  pak 
v  městě  pokořeném  rozkazoval  a  obyvatelstvo  soužil. 

Roku  1626  byl  do  Poličky  položen  pluk  Pregnarovský  na  oblomení  kacířů. 
Poličtí  marně  prosili  několikráte  o  odvolání  vojska.  V  žádosti  ze  14.  května  1626 
psali,  že  v  městě  jen  24  a  na  předměstích  17  sousedů  zůstalo,  kdežto  ostatní 
měšťané,  ač  již  katoličtí,  nemohouce  vojsko  v  městě  ubytované  vydržovati, 
město  opustili,  a  že  z  obavy  před  vojskem  měšťané  téměř  všichni  přistoupili 
k  náboženství  katolickému,  ale,  ochuzeni  ještě  ohněm,  pryč  odešli  a  co  od  svých 
svršků  zanechali,  to  vše  od  vojáků  mocně  rozebráno  a  potlučeno  bylo.  Mohl 
tedy  císařský  komisař,  vyslaný  do  královských  měst  ku  provádění  protire- 
formace, psáti  11.  března  1626  Polyxeně  z  Lobkovic,  že  jest  reformace  v  Po- 
ličce provedena,  a  doufati,  že  přání  jeho,  by  se  přimluvila  u  císaře  o  vyplacení 
mzdy  zadržené  a  o  udělení  vyznamenání,  splní.  Obrat  byl  jen  zevní,  vždyť  ještě 
v  letech  pozdějších  bylo  po  panstvích  pátráno  po  praedikantech  nekatolických. 

Lidnatost  klesala  a  drahota  rostla  v  smutných  těch  časích.  R.  1626  bylo 
v  Poličce  jen  41  usedlých  měšťanů.  Musel  král  pomýšleti  na  povznesení  měst. 
Ferdinand  II.  potvrdil  v  pondělí  po  neděli  Exaudi  r.  H>28  všechny  svobody,  maje- 
sitáty  a   práva  Poličce   ve   všech   punktech  a   klausulích,   avšak   s   výminkami, 


v  listě  Ferdinanda  I.,  v  pondělí  po  sv.  Martinu  r.  1547  daném,  obsaženými,  totiž 
aby  se  dotčená  privilegia,  svobody  a  obdarování  toliko  na  katolické  měšťany 
poličské  vztahovaly  i  aby  žádný  nekatolický  měštěnín  nikdy  nemohl  jich  užíti, 
i  aby  do  obce  nepřijímali  nikoho,  kdož  by  se  s  králem  a  s  dědici  jeho  a  budou- 
cími král;  českými  ve  víře  římskokatolické  nesrovnával,  a  nekatolíky  mezi  se- 
bou nikdy  netrpěli. 

Podle  rozkazu  královské  komory  z  r.  1630  by!  vykonán  r.  16.31  soupis 
a  svod  statků  v  Poličce  na  krále  spadlých.  Svod  byl  úplně  teprv  roku  1661 
proveden.  Mnohé  domy  byly   lidem    vojenským   v   zříceniny   obráceny,    so.tva 


SVOJANOV. 


že  po  ohni  byly  postaveny.  K  žádosti  Poličských  r.  162S  byly  navráceny 
obecní  statky  skonfiskované,  dosud  neprodané  nebo  nezastavené,  a  to  přede- 
vším ku  vychování  kněží,  žákovstva  a  chudiny.  Roku  1638  Poličtí  žádali  za  po- 
nechání statků  po  emigrantech,  na  královskou  komoru  spadlých,  by  mohli 
opraviti  chrám  farní  s  věží  a  zvonicí,  kostel  hřbitovní,  faru,  školu,  radnici  a 
zdi  městské,  a  r.  1644  žádali  znova. 

Roku  1642,  1645,  1646  Švédové  pod  Torstensonem  mnoho  Poličce  škodili. 
Obec  se  zadlužila  na  vychovám'  lidu  vojenského.  Roku  1643  tudy  šlo  vojsko 
císařské  k  Olomouci,  mnoho  škod  v  Poličce  i  okolí  nadělalo,  v  Borové  dva 
kostely  vyloupilo,  jen  v  Makově  škod  neučinili,  protože  ta  ves  pustá  a  prázdná 
byla. 


Na  žádost  Poličských  z  r.  1652  o  úlevy  podanou  nařídila  r.  1657  královská 
komora  císařskému  rychtáři,  by  dal  zprávu  o  žádosti  jejich  na  darování  někte- 
rých, r.  1630  emigrantům  skonfiskovaných  rolí.  ku  vyzdviženi  pohořelého  mě- 
sta, kostelů,  špitálů,  fary.  školy  a  zdí  městských.  Rychtář  odpověděl,  že 
mnohé  statky  tyto  byly  vráceny  osobám  navrátivším  se  a  na  katolickou  víru 
prostouplým  a  že  jen  málo  roliček  špatných  zbývá,  i  potvrdil  pak  r.  1658,  že 
obec  poličská  schudla  a  že  oba  kostely  jsou  spustlé  a  deštěm  mnoho  trpí.  jedna 
brána  hrozí  pádem,  most  se  boří  a  na  podporách  zůstává,  v  městě  jest  více 
mís:  pustých,  v  smetiště  obrácených,  nežli  se  nachází  sousedů  usedlých,  a 
přimlouval  se  za  žádost  Poličských.  Komora  česká  svolila  r.  1658,  by  císařský 
rychtář  postoupil  a  odevzdal  statky  emigrantské  ku  potřebě  obecní  na  opravu 
kostelů  a  j.  To  se  pak  stalo  r.  1659  s  jistými  podmínkami,  komorou  českou 
stanovenými.     • 

Na  samém  sklonku  XVII.  věku  začal  spor  Poličských  s  vrchností  jimra- 
movskou,  jejž  vyhráli.  Nepřátelství  vyplnila  prvá  léta  XVIII.  věku. 

Ve  věku  XVIII.  zase  častokráte  hořelo  v  Poličce,  někdy  blesk  zapálil.' 
Také  zase  Polička  vidívala  ve  svých  zdech  rozmanitá  vojska,  ráda  vzpomínala 
na  vojsko  ruského  pluku  Progrovského,  jež  v  ní  od  února  do  května  1736  tá- 
bořilo; nerada  připomínala  si  pobyt  Prusů  a  Sasů,  kteří  tudy  r.  17-42  táhli;  a  i. 

V  I.  polovici  XVIII.  věku  začala  se  Polička  probírati  z  těžkých  ran  zlého 
XVII.  věku.  V  letech  17116  až  1710  obnovila  pivovar  v  Kamenci,  jenž  vznikl 
na  počátku  XVII.  věku.  Zřízeny  cechy  a  opatřeny  novými  výsadami.  Souke- 
nictví, v  XVI.  věku  proslulé,  již  se  nevyšinulo  na  dřívější  stupeň  svého  roz- 
voje; více  plátenictví  a  Inářství  se  vyvíjelo.  Roku  1756  byl  založen  v  Poličce 
sklad  solný,  jenž  tu  potrval  do  r.  1830.  Býval  nejprv  v  přízemí  tehdejších  ka- 
sáren, pak  byla  zřízena  na  Dolním  předměstí  solnice,  nynější  skladiště  hasičské. 

Roku  1744  za  střelby  a  hudby  slavnostně  zahájena  byla  zasedání  měst- 
ské správy  v  nové  radnici.  Výsadou  z  2.  březm  1762  Marie  Teresie  povolila 
Poličce  dva  trhy  na  len.  přízi  a  plátno  a  7.  srpna  1762  propůjčila  právo  me- 
siánské oběma  předměstím  poličským.  R.  1787  byl  nově  zřízen  magistrát. 

Nastávala  nová  doba.  V  červnu  1782  biskup  Jan  Leopold  May  konal  v  Po- 
ličce konferenci  katolíků  a  protestantů  za  účasti  rady  městské  o  tolerančním 
patentu.  Roku  1783.  13.  ledna  při  stvrzování  privilegií  poličských  .losef  II. 
zrušil  některá  obmezení  práv  nekatolíků  při  nabývání  statku  a  i.,  příčící  se 
pate  ritu  tolerančnímu. 

R.  1741  byia  v  Poličce  zřízena  latinská  škola  ku  připravování  žactva  pro 
gymnasia,  později  stala  se  z  ní  trojtřídní  škola  českoněmecká.  R.  17()n  vznikla 
hlavní  škola,  při  ní  byl  do  r.  1847  běli  ku  vzdělání  učitelů  pro  venkovsl 
ské  školy  triviální. 

Na  počátku  XIX.  věku  (180.5  a  i.)  zase  Rolička  byla  účastná  návště\  vojsk. 
i  oddělení  Condejských  uprchlíků,  r.  1805  bavorskou  a  francouz- 
skoi:   iizciu,  pak  jiná  vojska   tudy  šla,   posléz   v.   1866  Prusové.  S  vojenskými 
věcmi  smi'  i  arciknížete  Karla  r.  1809  Poličkou. 


Také  ohni  nebyla  ušetřena.  R.  1820  shořelo  49  domů,  novohradská  brána 
a  střelnice.  Opět  hořelo  r.  1840,  1842  a  j.  Největší  oheň  zuřil  r.  1845,  z  237  domů 
vnitřního,  města  zůstaly  po  něm  4  domy.  a  na  Dolním  předměstí  zachvátil 
47  domů,  na  Horním  předměstí  7  domů  a  10  stodol.  Tehdy  také  děkanský  ko- 
stel vyhořel. 

R.  1818  bylo  zřízeno  v  Poličce  silniční  komisařství.  R.  1825  byl  regu- 
lován magistrát.  R.  1850  stala  se  Polička  sídlem  státních  úřadů,  r.  1865  okres- 
ního zastupitelstva. 

Společenský  ruch  soustřeďoval  se  za  stará  v  Bterátském  bratrstvu,  jež 
bylo  založeno  v  XV.  věku  a  mělo  členy  svými  přední  měšťany  poličské,  r.  1653 
změnilo  se  dle  nových  artikulí  r.  1656  schválených  a  působilo  do  r.  1785.  Zá- 
bava soustřeďovala  se  ve  sboru  střeleckém.  R.  1819  začalo  již  soustavně  účin- 
kovati divadlo  ochotnické.  Z  malých  začátků  rozvinul  se  život  společenský, 
rozvrstvený  nyní  v  mnohé  spolky. 

Také  školství  poličské,  v  XVI.  věku  proslulé,  jalo  se  z  úpadku  XVII.  věku 
probírati  již  v  druhé  polovici  XVIII.  veku.  zvláště  pak  v  XIX.  věku.  Kromě 
hlavní  školy  byla  tu  od  r.  1814  do  1825  vojenská  vychovatelna.  R.  1839  až 
1841  zbudována  nová  škola,  jež  po  ohni  r.  1845  opravena.  R.  1849  byla  zří- 
zena podreálka.  r.  1855  úplná  nižší  reálka.  Při  reálné  škole  vzniká  r.  1853 
nedělil!  škola  pro  řemeslnické  tovaryše.  R.  1871  otevřena  škola  obecná.  V  le- 
tech 1872  až  1874  byla  zrušena  reálka.  nahrazena  školou  měšťanskou.  Od 
r.  1S74  do  r.  1S88  byla  v  Poličce  odborná  škola  tkalcovská,  od  r.  1886  jest  tu 
pokračovací  skula  průmyslová,  od  r.  1900  učitelský  ústav. 

Polička  jest  rodištěm  exulanta  Jana  Šlerky,  sochařů  Dominika  Oulíčka 
a  Vojtěcha  Saíía,  spisovatelů  Filipa  Neděle,  Ant.  Hájka,  Fr.  Zákrejsa,  Jos.  V. 
luština  Michla  (Drašara),  původce  českého  těsnopisu  Hynka  Jakuba  Hegra, 
universitního  profesora  MUDr.  Jana  Bohumila  Eiselta  a  j.,  byla  působištěm 
spisovatelů  Šebestiána  Hněvkovskério,  bývalého  tamního  purkmistra,  a  MUDr. 
Jana  Nep.  Eiselta  a  j. 

Zřízením  místní  dráhy  železné  a  rozvojem  živností  a  obchodu,  rozšíře- 
ním obecního  hospodářství  získáním  velkostatku  svojanovského  zajišťuje  si  Po- 
lička podmínky  k  dalšímu  svému  rozkvětu. 

Cestu  okresem  poličským  nastupujeme  při  samé  hranici  království  če- 
ského v  Brnénci.  Brněnec  patříval  k  panství  německobělskému,  leží  při 
Svitavě,  má  stanici  státní  dráhy,  parní  mlýn.  při  němž  jest  villa  Doubkova, 
ozdobená  malbami  Fr.  Zeníška.  Též  jest  tu  škola,  výroba  plstěného  zboží,  prá- 
delna, tkalcovská  továrna  a  j.  V  I.  polovici  XIX.  věku  bývala  v  Brnénci  pa- 
pírna. 

K  místní  obci  Brnénci  náleží  Záře  čí,  v  němž  jsou  továrna  na  výrobu 
hedvábného  zboží.  2  mlýny  a  i.  Samota  Prokopovy  lázně  bývala  továrnou 
na  sukna. 

oj   Zářečí   vede   silnice    k    severozápadu    do   Dlouhé.    Dlouhá   (Česká 


—    16  — 

Dlouhá)  bývala  v  panství  bysterském,  má  zastávku  státní  dráhy,  továrnu  na 
samety  a  hedvábné  zboži  a  několik  mlýnů. 

Jihozápadně  jest  Chrast  oves  (Chrastovec),  s  níž  nedaleká  osada 
Pul  pecen  tvoří  politickou  obec  Chrastovec.  V  Chrastovci  jest  kaple  sv. 
I  rojíce,  vystavená  roku  1867.  V  Pňlpeciui  bývaly  železité  lázně.  Pňlpecen  leží 

.  ém  břehu  Svitavy  na  samé  hranici  zemské  v  malebném  horském  úvalu. 

Od  Chrastovce  západně  dojdeme  lesem  do  Vítějovse.  V  í  t  ě  j  o  v  e  s  CVí- 
tejoves)  patřívala  k  panství  némeckobělskému,  má  kostel  sv.  Kateřiny,  jenž 
býval  farním,  nyní  jest  filiálním  do  Německé  Bělé.  Kostel  vítčjovský  jest  zbu- 
tíován  v  slohu  gotickém,  věž  obtočena  jest  podsebitím  a  v  patrech  opatřena 
střílnami  a  pokryta  stanovou  střechou.  Od  kostela  jest  pěkný  výhled,  zvláště 
k  jihu.  Ve  Vítějovsi  jest  škola.  Za  válek  skrýval  se  lid  v  lochách,  jež  dosud 
se  zachovaly  v  obci. 

Nová  Bělá  (Lavičné)  má  kapli  sv.  Jana  a  Pavla  v  XVIII.  věku.  Král 
Vácsiav  II.  dal  Novou  Bělou  s  Banínem  klášteru  zbraslavskému,  r.  1341  byla 
mu  zase  vrácena,  r.  1420  byla  připojena  k  panství  svojanovskétnu.  Při  rozdě- 
lení tohoto  panství  dostala  se  k  Bystrému,  posléze  stala  se  statkem  samo- 
statným. 

Německá  Bělá  jest  stará  osada.  V  Německé  Bělé  jest  kostel  Všech 
Svatých.  Před  r.  1620  byli  při  něm  kněží  pod  obojí.  Nejstarší  matrika  zacho- 
vána jest  od  r.  1670,  tehdy  byl  zde  katolický  farář  z  řádu  cyriackého,  od  roku 
1683  po  jeho  odchodu  byl  kostel  filiálním  do  Svojanova  a  spravován  od  admini- 
strátorů, jimiž  byli  nejprve  pardubští  minoritě,  později  moravskotřebovští  fran- 
tiškáni. Teprv  r.  1720  byla  zřízena  v  Německé  Bělé  opět  fara.  V  XVII.  věku 
kostel  sešel.  Nový  kostel  byl  vystavěn  v  letech  1756  až  1770  v  slohu  barokovém. 
Starobylý  zvon  z  r.  1516  jest  nejstarší  památkou  kostelní.  V  XVIII.  věku  byly 
zbudovány  též  fara  a  zámek.  Od  obnovení  fary  katolické  začala  se  Bělá  po- 
němčovati.  V  Německé  Bělé  jsou  škola,  pivovar,  výroba  lihovin,  sodovky, 
tkalcovství,  závod  kamenický. 

Odtud  na  sever  vede  silnice  do  Banína.  Banín  náležel  v  XIII.  věku 
klášteru  zbraslavskému,  jenž  tuto  farní  ves  obdržel  r.  1292  s  vsí  Novou  Bělou 
od  krále  Václava  II.  Tehdy  asi  povstala  v  Baníně  fara,  jež  pak  r.  1349  vřaděna 
byla  do  biskupství  litomyšlského.  Král  Jan  Lucemburský  zastavil  před  r.  1339 
Banín  a  Bělou,  dav  klášteru  za  ně  jinou  náhradu.  Roku  1341  byl  Banín  zase 
vrácen  klášteru,  ale  byl  r.  1420  zastaven  se  Svojanovem,  při  němž  pak  zůstal 
do  r.  1579,  kdy  připadl  k  paství  bysterskému.  Fara  v  F^aníně  zanikla  v  XVI. 
věku.  Banínský  kostel  byl  již  r.  1556  filiálním  k^Bystrému  a  teprve  r.  1727  stal 
se  zase  farním.  Farní  kostel  nynější  sv.  Barbory  byl  dle  missálu  tamního 
z  roku  1488  -/budován  v  druhé  polovici  XV.  věku.  tehdy  a  v  XVI.  věku  míval 
kurze  pod  obojí,  leště  v  letech  1850  byl  na  lomenici  bývalé  školy,  jež  byla 
za  starodávna  farou,  vymalován  kalich.  Kostel  byl  opravován  v  XVII.  věku, 
posléze  r.  1901.  Povšimneme  si  sanktuaria,  hlavního  empirového'  oltáře,  obou 
pobočních  starších  oltářů,  ozdobné  kazatelny,  na  zvonu  z  roku  1669  se  dočteme, 


že  jej  pořídil  Maxmilián  hrabě  z  Martinic,  syn  Jaroslava  hr.  z  'Martinic.  jenž 
»byi  v  rebelii  pro  náboženství  římskokatolické  oknem  v  Praze  od  kacířů  svržen 
a  bohem  vyvolen  a  zachráněn,  povstal  neporušen. «  Na  návsi  je  sloup  se  sochou 
P.  Marie  z  roku  1721.  Škola  byla  vystavěna  roku  1810.  V  Baníně  provozuje  se 
hlavně  tkalcovství.  Při  vsi  jsou  panský  dvůr  a  myslivna. 


HRAD  SVOJANOV. 

Severozápadně  od  Banína  rozkládá  se  až  k  samé  hranici  zemské  rozlehlá 
obec  Česká  Radime  ř.  Roku  1291  obdržela  některé  svobody  od  králové 
Jitky,  patřila  k  panství  svojanovskému,  roku  1586  byla  prodána  obci  Poličce, 
k  jejímuž  panství  pak  náležela.  Kostel  farní  sv.  Anny  stojí  na  moravské  straně, 
jest  z  roku  1775.  Faráře  dosazuji  k  němu  střídavě  město  Polička  a  majitel  velko- 
statku kunštátského  dle  smlouvy  o  tom  r.  1727  učiněné.  Na  české  straně  jest 
pouze  kaple  sv.  Jana  Nepomuckého  z  XVIII.   věku.  Roku   1792  byla  zřízena 


—   18  — 

radiměřská  škola,  stavení  její  vzniklo  v  letech  1810  a  1811.  V  Radiměři  jest 
mnoho  mlýnů,  v  prvé  polovici  XIX.  věku  bylo  jich  na  české  i  moravské  straně 
17.  z  nich  patřilo  do  poličského  dílu  8.  Lid  zaměstnává  se.  jak  ve  vůkolních 
obcích,  rolnictvím  a  tkalcovstvím.  V  České  Radiměři  jsou  tkalcovská  fak- 
torství. 

Z  Radiměře  vede  horskou  lesnatou  krajinou  silnice  k  Rohozné  směrem 
jihozápadním  a  dále  k  jihu  ke  S  vojanovu.  R  o  h  o  z  n  á  patřívala  k  panství  svo- 
ianovskému.  jest  starobylou  osadou.  Její  kostel  sv.  Erazima  připomíná  se  roku 
1350  mezi  farními  kostely,  po  r.  1620  byl  filiálním  do  Svojanova,  od  roku  1874 
jest  zase  farním.  Byl  vybudován  v  gotickém  slohu  v  XIII.  věku.  Má  čtyř- 
hrannou presbyteř,  do  osmihranu  sklenutou.  Lod  měla  do  r.  1854  starý  deskový 
stroji,  původně  modře  omalovaný  a  zlatými  hvězdami  ozdobený,  jenž  pak  byl 
nahrazen  rákosovým  stropem. 

Roku  1888  byla  lod  jeho  rozšířena  a  doplněna  novou  věží.  Mnoho  v  něm 
pokazily  obnovy  v  XIX.  věku  podnikané,  zničily  starobylé  malby,  jimiž 
byl  za  starodávna  jeho  vnitřek  vyzdoben  a  jež  byly  roku  1854  objeveny.  Malby 
tj  to  byly  vymalovány,  když  kostel  již  delší  dobu  stál.  Byly  totiž  pod  nimi 
nalezeny  pod  silnými  vrstvami  vápna  staré  kříže,  připomínající  původní  posvě- 
cení tohoto  kostela.  Fresky  rohoženské  značí  výjevy  ze  života  Kristova  a 
P.  Marie,  zejména  Zvěstování  P.  Marie,  Narození  Páně,  příjezd  sv.  3  králů 
k'  Betlému  spěchajících.  Umučení  Kristovo,  Vzkříšení,  Seslání  Ducha  svatého, 
též  postavu  sv.  Jeronýma.  Klenutí  presbyteře  bylo  omalováno  odznaky  evan- 
gelistů, sluncem,  měsícem  a  hvězdami.  Rohoženský  kostel  má  starobylé  zvony, 
jeden  z  nich  (umíráček  čili  klášterník)  byl  prý  sem  přenesen  ze  spustlého  klá- 
šterního kostela  od  Sv.  Magdaleny  ,a  kdo  prý  ním  v  den  sv.  Maří  Magdaleny 

.  zbaví  se  svého  tělesného*  neduhu.  Starý  hlavní  oltář,  roku  1722  obno- 
vený, byl  při  opravě  kostela  nahrazen  novým.  Zázračností  proslul  obraz  Matky 
Boží  rohoženské,  byly  k  němu  četné  poutě  konány.  V  Rohozné  bývaly  panský 
dvůr  a  ovčín.  Stará  škola  byla  vystavěna  .roku  1823. 

K  místní  obci  rohoženské  náleží  Lhota  Mánova,  v  níž  jest  kaple 
sv.  Vácslava,  a  Hamry. 

Malebný  horský  úval  vine  se  od  Rohozné  k  jihu  při  Svojanovském  potoku 
pod  hrad  S  v  o  j  a  n  o  v  a  k  stejnojmennému  městečku. 

Okolí  Svojanova  patřívalo  králi.  Buď  Přemysl  Otokar  II.  nebo  jeho  otec 
Václav  založili  nad  osadou  Svojanovem  hrad.  jenž  po  vesnici  této  byl  nazván. 
Dle  tehdejšího  mravu,  libujícího  si  v  německých  jménech  hradů,  byl  také  na- 
zýván  zvláště  v   latinských   zápisech   Fůrstenberg.   ale  jméno   toto   neovládlo. 

Král  Přemysli  Otokar  zapsal  hrad  Svojanov  věnem  své  manželce  Kunhutě, 

jež,  ovdověvši,  provdala  se  za  Závise  Vítkovce  z  Falkenštejna  a  zastavila  um 

své  véno  královské.  Zemřela  roku    1285.  Závis  oženil  se   roku   12S7  s  Jitkou, 

dcerou  uherského  Krále  Ladislava,  a  žil  s  ní  na  Svojanově.  Když  meškal  v  Pra- 

'  -   i)-,    pozval  krále   Václava   na   krtiny   svého   syna,  byl   jat.  uvězněn   a  od- 

ouzen.    Král    pak    statky    Závišovýrni    volně    nakládal,    roku    1289    vyjednával 


—  19 


s  míšeňským  markrabím  Frydrychém  o  směnu  některých  měst  a  hradů  vý- 
chodočeských a  moravských  za  Míšeň.  Mezi  těmito  českými  hrady  byl  též 
uveden  Svojanov.  Směna  tato  nebyla  provedena.  Svojanov  zůstával  asi  v  moci 
lidí  Závišových  a  teprv  na  sklonku  XIII.  věku  dostal  se  do  rukou  králových. 
dozajista  před  rokem  1293.  kdy  král  Václav  daroval  klášteru  zbraslavskému 
Bělou  a  Banín.  Hrad  Svojanov  byl  pak  dán  v  zástavu.  Konečně  Karel  IV.  vřadil 
jej  mezi  hrady,  kteréž  neměly  býti  od  koruny  české  ani  zastavovány  ani  zci- 
zovány.  Za  tohoto  krále  zůstával  hrad  Svojanov  v  nikách  krále,  jenž  tu  měl 
svého  purkrabího  Michálka  z  Vlašimě, 
kterýž  se  tu  připomíná  ještě  v  prvých  U 
letech  druhé  polovice  XIV.  věku.  Poz-  V 
ději  ocitl  se  hrad  Svojanov  zase  v  zá- 
stavě Oldřicha  z  Boskovic,  nepřítele 
hnutí  husitského,  jehož  odpor  slábl,  čím 
více  hnuti  nové  mohutnělo,  zvláště  pak, 
když  Zikmund  otálel  s  pomoci  tomuto 
Svému  stoupenci  a  neposkytl  mu  ji.  by 
OH  si  hradu  Svojanova  ubránil,  když  ne- 
přátelé pánovi  více  a  více  na  hrad  dolé- 
hali a    panství  svojanovské  mu   plenili. 

Ačkoliv  Zikmund  nedržel  tohoto 
hradu,  zapsal  iei  r.  1437  s  jinými  statky 
královskýma  své  manželce  Barboře  vě- 
nem. Panství  svoianovské  drželi  tehdy 
Ješek  a  Jindřich  Svojanovští  z  Bosko- 
vic. Patřih  tehdy  k  tomuto  panství  hrad 
Svojanov  a  vesnice  Svojanov,  Dlouhá, 
Bělá.  Jansdorf,  Trpín,  Sázava,  Rohozná, 
Jedlová  a  Korouhev  vesměs  S  podacími 
a  vesnice  Radiměř.  Hartmanice  a  Hlás- 

nice.  Jako  Oldřich  z  Boskovic  se  přidal  k  Husitům,  tak  zvláště  jeho  syn  Ješek 
náležel  zase  mezi  věrné  přívržence  Jiřího  z  Poděbrad  i  byl  pak  předním  pří- 
telem tohoto  krále  v  míru  i  vojně  a  král  Jiří  svěřoval  mu  důležité  úkoly.  Po 
smrti  krále  přidržoval  se  Ješek  jeho  synů  a  krále  Vladislava.  Jiní  příbuzní 
Ješkovi  stranili  uherskému  králi  Matyášovi.  I  v  pozdních  letech  svého  života 
měl  Ješek  Svojanovský  z  Boskovic  vynikající  účastenství  ve  veřejném  životě. 
zejména  roku  1483,  kdy  byl  mezi  radami  královskými,  kteří  rovnali  spor  krále 
Vladislava  s  Pražany. 

Na  sklonku  XV.  věku  byl  Pavel  Skalský  z  Jenšteina  na  Svojanově  nejspíš 
jen  jako  •poručník  nezletilých  dědiců  pánů  z  Boskovic  i  měli  na  něho  Svoja- 
novští i  Bysterští  vzpomínku,  neboť  se  přičinil  jim  o  výsady,  jichž  roku  1488 
obdrželi  od  krále.  Syn  Ješka  Svojanovského,  Jan  starší  z  Boskovic  účastnil  se 
roku  1504  ve  válce  při  straně  falckraběte  Ruprechta  i  jinak   spolupůsobil   ve 


Z  NÁDVOŘÍ  HRADU  SVOJANOVA. 


veřejných  jednáních,  zvláště  na  sněme  pražském  roku   1509  vystupoval   proti 
Českým  bratřím. 

R.  1492  byl  sám  již  majitelem  S vojanova,  jejž  pak  s  panstvím  koupil 
od  něho  Ladislav  z  Boskovic,  vynikající  český  velmož,  vědy  i  umění 
milovný,  dobrý  hospodář,  taktéž  jako  jeho  předchůdce  poddaným  nakloněný. 
Ladislav  z  Boskovic  směnil  toto  panství  s  Mikulášem  Trčkou  z  Lípy  a  na 
Lichtenburce  za  jiná  zboží.  Po  Mikulášovi  Trčkovi  nabyla  jeho  panství  Jo- 
hana z  Březovic,  choť  Mikuláše  staršího  z  Lípy;  a  její  synové  Zdeněk,  Jan, 
Jindřich,  Vilém  a  Mikuláš.  Posléze  řečený  nabyl  též  panství  svojanovského,  jež 
pak  v  polovici  XVI.  věku  patřilo  Zehušiokým  z  Nestajova.  Hertvík  a  Jan  Zehu- 
šičti  z  Nestajova  se  rozdělili  tak,  že  Hertvík  obdržel  díl  svojanovský  a  lim- 
berský,  totiž  zámek  Svojanov  s  městečkem  a  v  dílu  limberském  vesnice  Lim- 
berk.  Stašov,  Pobožnou,  Radiměř,  Banín,  Ctyry  Dvory,  Lavičnou,  Zářečí,  Dlou- 
hou, Lhotu  Mánovu,  Starý  Svojanov,  Lačnov,  dvory  kmetcí  v  Bělé  a  Ko- 
rouhvi, a  Janovi  připadl  díl  korouhevský,  totiž  ve  vsi  Korouhvi  dvory  kmetcí, 
pak  dvory  kmetcí  v  Bělé,  městečko  Bystré,  vesnice  Jiartmanice,  Hlásnice, 
Trpín.  Podměstí  Svojanovské,  Lhoty  Přední  a  Zadní.  Studence,  Vítova,  Huť 
a  lidé  v  Kněževsi,  Brněnec,  Chrastovec,  Poloupecný  a  platy  obilné  v  některých 
vesnicích  a  dům  nově  vystavený  u  Bystrého,  ale  po  smrti  Janově  (r.  1564) 
Hertvík  nabyl  celého  panství,  když  se  byl  posoudil  se  svou  švakrovou  Johankou 
z  Boskovic  a  rozepři  vyhrál.  Týž  si  přikoupil  nemovitosti  v  Baníně,  z  nichž 
zřídil  dvůr,  a  byl  věrně  oddán  víře  pod  obojí  i  poručil  roku  1566  své  man- 
želce panství  svojanovské  (t  1578),  k  němuž  roku  1579  patřily  Svojanov  hrad. 
městečko  s  předměstím  a  dvorem,  tvrz  a  městečko  Bystré,  vsi  Trpín,  Hart- 
manice,  Hlásnice,  Studenec,  Huti,  Dolní  čili  Přední  Lhota,  Zadní  čili  Jobova 
Lhota,  Korouhev,  Lačnov,  Rohožná,  Lhota  Mánova,  Limberk.  Staršov,  Čtyry 
dvory,  Bělá,  Dlouhá  s  mlýny,  Zářečí,  Brněnec,  Vítějoves  (Vítova),  Poloupecen. 
Chrastovec,  Jedlová,  Starý  Svojanov,  Banín,  Nová  Bělá,  Radiměř,  Sádek,  Ka- 
menec, Modřec,  Trhonice,  Jimramov.  Sedliště,  Široký  Důl,  Telecí,  Odříš.  Bo- 
rová a  Nedvězí. 

Po  rozmanitých  sporech  dědických  rozdělili  se  o  zboží  veškerá  Jan  Bez- 
družický  z  Kolovrat,  druhý  manžel  Bohunky  z  Hustiřan,  Zárubová  z  Hustiřan 
a  Hertvík  Zejdlic  ze  Šenfeldu  roku  1583  tak,  že  Jan  Bezdružický  z  Kolovrat 
obdržel  Bystré  a  Zárubová  s  Zejdlicem  Svojanov.  Tito  zase  se  dělili  tak,  že 
Vácslav  Záruba  z  Hustiřan  dostal  Banřnský  dvůr,  Hertvík  Zejdlic  vsi  Lačnov, 
Zářečí,  Radiměř  a  Dlouhou  a  Bchuslav  Záruba  z  Hustiřan  zámek  Svojanov 
s  dvorem  poplužním,  měst?"<\u  Svojanov,  vsi  Starý  Svojanov,  Studenec.  Lhoty 
Přední,  Manovou  a  Zadní.  Huti.  Rohoznou  s  podacím  u  Sv.  Magdaleny.  Svn- 
janovské  panství  zůstalo  v  rodu  Zárubů  z  Hustiřan  do  počátku  XVIII.  věku. 
Tehdy  po  Josefovi  Antonínovi  hr.  /.  Hustiřan  nabyla  Svojanova  Eleonora,  dcera 
jeho,  a  po  ní  dědil  jej  Karel  Vincenc  lir.  ze  Salinu.  Roku  1797  koupil  Svojaiwv 
Vácslav  Ignác  sv.  p.  Ubelli  ze  Siegburka,  niku  1798  prodal  jej  Marii  Rebece  Ha 
rachové  hraběnce  z  Hohenembsu,  ale  zase  záhy  ho  nabyl.  Hrad  hynul,  pře- 


cházei  dosti  rychle  od  jednolití  vlastníka  na  jiného,  z  nichž  Riidiger  sv.  p.  ze 
Stillfiiedu  mnoho  v  hradě  pátral  po  starožitnostech  Roku  1842  hrad  Svojanov 
vyhořel.  Roku  1910  koupila  jej  obec  Polička. 

Hrad  stoji  na  vysokém  vrchu,  chráněn  ze  všech  stran  srázy  hory.  jen 
na  severovýchodě  pohodlněji  přístupen.  Stará  hradní  cesta  vine  se  do  příkrého 
kopce,  'před  dvorem  stýká  se  s  cestami,  z  jiných  stran  přicházejícími,  a  dvorem, 
jehož  výstavnosti  obkličují  čtverhranný  dvůr.  vede  na  hrad  přes  hluboký  pří- 
kop k  bráně,  k  níž  z  obou  stran  přiléhají  hradní  budovy;  od  nich  sť  kol  hradu 
táhne  hradba,  sesílaná  baštami.  Jedna  bašta  strmí  nad  plošinou  (panenským' 
skokem),  nedaleko  ní  jest  další  bašta  a  od  této  bašty  pokračuje  hradba  nad 
srázem  k  třetí  baště,  nejvíce  nad  úval  vysazené.  Od  ní  lomí  se  hradba  v  opačný 
směr,  v  němž  jest  dalšíma  dvěma  baštama  sesílena.  Hrad  sám  jest  upevněn  ještě 
vnitřním  opevněním.  Od  vnější  brány  vede  cesta  z  přihrádku  k  druhé  bráně, 
za  níž  vchází  na  nádvoří  vlastního  hradu,  jež  jest  obtočeno  silnou  hradbou,  k  níž 


bystři:. 

přiléhají  z  jedné  strany  schody  a  z  druhé  strany  dům  holomči.  Poblíž  domu 
holoinčího,  v  jehož  světnicích  roku  1842  shořelých  jsou  krby  ve  skále  vyte- 
sané, jest  dům,  v  němž  střelci  obývali.  Dům  střelců  má  gotická  okna  a  byl  asi 
v  XVI.  věku  zbudován.  Celému  nádvoří  a  hradu  vévodí  starý  palác  s  hrubou 
věži.  velikou  hláskou  okrouhlou,  asi  v  XIII.  věku  z  kamene  důkladné  vybudo- 
vanou, jejíž  zdi  na  severní  straně  ostrý  uhel  tvoří.  Hláska  měla  4  patra,  dosud 
zřejmá.  Na  hradě  bývala  kaple  sv.  Kateřiny,  z  ní  oltářní  kámen  byl  přenesen 
v  XVIII.  věku  flo  svojannvského  kostela.  Též  se  zachovala  z  ní  stará  dřevěná 
socha  P.  Marie.  V  paláci  při  kapli  poblíž  hlásky  bylo  obydlí  pána  hradu.  Nový 
palác  vystavěn  by!  na  konci  XVIII.  věku  n  i  starých  zdech  hradních.  Zdi  hradu 
byly  ozdobeny  rustikou,  mnoho  stop  jest  v  nich  po  střelbě  dobyvatelů  hradu. 
Hradby  mají  tvar  lichoběžníka  s  hrotem  k  jihu  obráceným,  mívaly  6  bašt 
polokruhových,  jež  jsou  již  značně  sneseny.  Při  třetí  baště  byla  vypadni 
branka. 

Mnoho  bylo  v  hradě  kopáno.  Některé  přestavby  byly  v  XVIII.  věku  pro- 
vedeny. Pátráno  bylo  po  starožitnostech  v  zříceninách  hradních.  Na  luzných 


místech  hradu  objeveny  3  zazděné  kostry.  Lidové  podání  vypravuje,  že  poblíž 
panenského  skoku  jest  zlatý  šišák  zakopán,  i  že  tu  sedávala  kvílící  panna 
prostovlasá  s  hrncem  zlata. 

Hrad  Svojanov  vyhořel  r.   1569  a   1842,  byl  opravovali  zejména  r.   1799. 
1843  a  i: 

Pod  hradem  jest  statek  Hradčany. 

V  úvale  na  Svojanovském  potoku,  jejž  na  Moravě  jmenují  Křetínka,  roz- 
kládá se  městys  Svojanov.  Nad  ním  na  vyvýšeném  místě  stojí  farní  kostel 
sv.  Petra  a  Pavla,  vystavěný  r.  1786  a  vysvěcený  r.  1787.  Na  místě  kostela  stá- 
vala kaple  a  opodál  ní  zvonička.  Zařízení  kostela  jest  z  XVIII.  a  XIX.  věku. 
Mezi  zvony  jest  zvon  z  r.  1577.  Starobylá  jest  křtitelnice.  Monstrance  pochází 
z  r.  1698. 

Fara  byla  zřízena  r.  1777  na  náměstí,  později  přestavěna.  Škola  stávala 
pod  kostelem,  r.  1833  byla  nová  škola  vystavěna.  Radnice,  po  ohni  r.  1842 
obnovená,  stojí  na  náměstí.  Svojanovská  kaple  Jana  Nep.  jest  z  r.  1710.  Jeho 
socha  byla  r.  1718  postavena  ve  dvoře  před  hradem  od  neznámého'  ctitele,  jenž 
světci  »srdce  za  dar  dává  a  jemu  pod  mocnou  ochranu  tělo  s  duší  poddává«. 

Svojanov  měl  roku  1900  ve  100  domech  768  obyvatel. 

Svojanov,  prvotně  ves.  později  městečko,  má  zachovány  nejstarší  výsady 
z  XV.  věku.  Ješek  Svojanovský  z  Boskovic  zbavil  Svojanovské  r.  1484  odúmrti 
a  povolil  jim  svobodné  pořizování  o  jejich  majetku.  Král  Vladislav  II.  potvrdil 
Svojanovu  na  přímluvu  Pavla  Skalského  z  Jenšteina  r.  1488  výsadu  na  trhy. 
K  Svojanovu  patřival  Starý  Svojanov  a  Předměstí  i  bylo  tu  za  stará  na  200 
soukenníků.  R.  1589  Bohuslav  Záruba  z  Hustiřan  potvrdil  artikule  cechu  svo- 
jano^ských  soukenníků.  R.  1681  Hertvík  Bedřich  Záruba  z  Hustiřan  obnovil 
a  potvrdil  artikule  téhož  cechu. 

Ve  znaku  má  Svojanov  českého  lva  bez  koruny. 

Za  starodávna  měl  Svojanov  trestní  pravomoc.  Šibeniční  hora  upomíná 
jménem  svým  na  ni. 

Svojanov  trpěl  mnoho  ve  válečných  dobách.  Tudy  hrnula  se  vojska  z  Mo- 
ravy do  Čech. 

Roku  1608  táhl  Svojanovem  král  Matyáš  s  Uhry.  Rakušany  a  Moravany 
do  království  českého  a  vojsko  jeho  tu  učinilo  mnoho  škody.  Roku  1621  Lisov- 
číci  se  vraceli  Svojanovem  do  Polska  a  vyloupili  Svojanov.  Roku  1624  táhl 
tudy  Albrecht  z  Valdštýna  do  Slezska.  R.  1642  a  1645  vnikli  do  Svojanova  Švé- 
dové, v  červnu  r.  1643  vedl  tudy  (killas  své  vojsko,  jež  splenilo  okolí  Svoja- 
nova. Roku  1646  vpadla  sem  saská  jízda.  Pne  15.  dubna  1742  pruské  a  saské 
vojsko,  v  Poličce  tábořící,  přepadlo  Svojanov.  V  prosinci  roku  1798  táhli  Svoja- 
novem Rusové,  r.  1805  a  1809  prošli  tudy  Francouzi,  v  létech  1809  až  1815  voj- 
ska tuzemská  a  ruská. 

V  květnu  1842  shořely  ve  Svojanově  radnice  a  ls  domů,  té/  hrad  chytl, 


23 


K  výsadám  starším  obdržel  Svojanov  r.  1762  od  Marie  Terezie  výsadu 
na  páteční  trhy  příze,  plátna,  Inu  a  vlny.  Od  roku  1793  nebyly  konány  trhy 
dobytčí.  Roku  1842  potvrdil  Ferdinand  V.  Svojanovu  5  trhů  výročních. 

Ve  Svojanově  jsou  továrna  na  hedvábné  zboží,  pivovar,  2  mlýny,  pálenka, 
V  I.  polovici  XIX.  věku  byla  zde  továrna  na  tuhové  výrobky.  Čistá  tuha  se  vy- 
vážela do  Anglie.  Ve  Svojanově  lily  se  z  tuhy  sochy,  vázy  a  j. 

Na  blízku  Svojanova  jsou  ložiska  tuhy. 

Nad  farním  kostelem  ukazuje  se  skupina  skal.  jež  má  na  svém   vrcholu 
tvar  obrysu  hlavy  Ludvíka  XIV.  Jiný  útvar  připomíná  podobu  ležícího  obra. 
S  vrchu  Pupka  nad  Svojanovem  rozevírá  se  veliká  vyhlídka  po  širém  vůkolí 
až  k  hradům  Boskovicům 
a  Louce,   na  Svitavy,  Bře- 
zovou a  Olešiiici,  a  na  se- 
ver ke  Králickému  Sněž- 
níku a  po  Orlických  ho- 
rách. 

Pěkným  údolím  po- 
blíž levého  břehu  Svoia- 
novského  potoka  dojde- 
me na  rozcestí,  od  něhož 
na  severovýchod  dospě- 
ieme  do  Starého  Svoja- 
nova. 

Ves  Starý  S  v  o  - 
i  a  n  o  v  prozrazuje  již 
jménem  svým,  že  jest 
starší  osadou  než  Svo- 
janov. Býval  za  staro- 
dávna městysem.  Ještě  v  XIV.  věku  měl  farní  kostel.  Roku  1786  byla  přenesena 
fara  do  Svojanova. 

Starobylý  kostel  sv.  Mikuláše  biskupa  ve  Starém  Svojanově  jest  stavba 
gotického  slohu.  Býval  prý  původně  románský.  Klenba  presbyteře  končí 
svými  žebry  v  4  nosiče,  ozdobené  hlavami  s  čepicemi.  Dle  podáni  jsou  to  hlavy 
zakiadatelů  kostela.  Čtvrtá  hlava  byla  r.  1811  uražena  zedníkem.  Okna  lodě 
jsou  zbarokována.  Hlavní  oltář  jest  ze  XVII.  věku.  Krov  kostelní  spočíval  na 
kamenné  římse,  po  způsobu  románském  obloučky  vyzdobené,  pod  obloučky 
byly  4  kamenné  sochy  svatých,  z  nichž  se  jen  socha  jediná  zachovala. 
Nad  vchodem  hřbitovním  jest  umístěna  ve  výklenku  soška  sv.  Mikuláše.  Ne- 
bylo lze  zjistiti,  nejsou-li  obě  tyto  sochy  totožný.  Někteří  archaeologové  domní- 
vají se  však,  že  tato  soška  jest  pozdějšího  původu.  Kostel  stojí  uprostřed 
hřbitova.  Ve  zvonici  jsou  zvony  z  r.  1527  a  1739  a  malý  zvon  bez  nápisu. 

Pod  kostelem  jest  hrobka.  V  ní  r.  1808  našli  měděnou  rakev,  již  vlastník 
svojanovského  panství   prodal   vinoipaiovi   Abrahamovi,  jenž  dal   z   ní   udělati 


RADNICE  V  BYSTREM. 


—  24   - 

kotel  do  pivovaru;  z  jiných  -4  malých  rakvi  cínových  bylý  ulity  svícny  a 
lampa  do  kostela  a  druhá  lampa  do  svojanovského  kostela.  R.  1826 'byla  hrobka 
opět  zpustošena.  Teprv  roků  1844  kosti  rozházené  byly  uloženy  do  dubové 
rakve.  Při  starosvojanovském  kostele  měli  svůj  pohřeb  v  XVII.  a  XVIII.  věku 
někteří  Zárubové  z  Hustiřan. 

Před  r.  1620  byla  starosvo<janovská  fara  utrakvistieká.  Po  r.  1620  admini- 
strovali zde  pardubští  minoritě,  pak  moravskotřebovští  františkáni.  Admini- 
strátoři tito  bydleli  na  hradě  Svojanově.  Pak  byli  dosazováni  světští  knězi  za 
administrátory,  až  pak  od  r.  1786  kostel  tento  stal  se  filiálním  do  Svojanova. 
Para  starosvoianovská  stávala  na  pěkném  návrší,  nyní  jest  na  jejím  místě 
selský  statek. 

Jihovýchodně  od  Svojanova  leží  Předměstí  v  pěkné  horské  poloze  při 
Svojanovském  potoce  a  dále  na  jihovýchod  osady  k  místní  obci  této  náležející: 
Dolní  Lhota,  Jobova  Lhota,  Hutě  a  S  t  u  d  e  n  e  c.  V  Dolní  Lhotě  jest 
škola.  U  Hutí  jest  důl  tuhový.  V  Předměstí  byla  v  první  polovici  XIX.  věku 
svoianovská  továrna  na  tuhové  výrobky,  nyní  jest  zde  faktorství  bavlněných 
látek  a  provozuje  se  po  domácku  tkalcovství.  Okolo  zrušeného  dvora  vede 
cesta  na  vrch  k  Sv.  Magdaleně  a  dále  k  Hlásnici. 

S  v.  Magdalena  nebo  Majdalenka  jest  malá  kaple  na  planině,  jež 
na  vrcholu  výšiny  se  rozprostírá.  Kaple  tato  jest  při  zřícenině  bývalého  většího 
kostela.  Býval  prý  tu  za  starodávna  panenský  klášter,  jejž  Husité  zbořili  zá- 
roveň s  klášterem  tišňovským.  Ještě  v  roce  1629  jest  zpráva  o  podacím  právu 
ke  kostelu  u  sv.  Magdaleny.  Jeden  zvon  byl  od  Sv.  Magdaleny  přenesen  do 
Rohozné  a  druhý  do  věže  radnice  svojanovské,  v  níž  r.  1842  při  ohni  se  rozlil. 
Kostel  spustí  a  r.  1786  byl  zrušen.  Pod  kaplí  v  lese  byly  dvě  studánky.  Bývaly 
tu  lázně.  Poustevna  byla  zde  v  XVII.  věku. 

R.  1655  bydlel  zde  poustevník  svého  řemesla  kovář.  Bullou  z  16.  července 
1725  byly  dány  sedmileté  odpusťky  každému,  kdo  vykoná  v  den  sv.  Máří 
Magdaleny  určité  pobožnosti.  Jmění  bývalého  kostela  bylo  užito  na  stavbu 
svojanovského  kostela.  R.  1827  byla  U  Majdalcnky  postavena  kaple.  V  den  sv. 
Máři  Magdaleny  koná  se  u  kaple  pout.  Trval  tento  pout  po  14  dnů.  Přicházelo 
sein  mnoho  knězi  na  pout,  bytovali  u  svojanovského  administrátora.  Pout  tento 
jest  dosud  svátkem  okolí,  v  den  ten  (22.  července)  býval  svojanovský  výroční 
trh  nahoře  u  této  kaple.  Býval  to  slavný  pout.  Ještě  na  počátku  XIX.  věku  při- 
cházelo mnoho  poutníků  z  Čech  i  Moravy.  Mše  od  r.  1785  se  v  kapli  neslouží, 
konána  byla  v  širém  poli.  Jindy  jest  tu  ticho  a  klid. 

Hlásniee  leží  na  výšině  jihozápadně  od  Svojanova.  Za  válečných  dob 
bývaly  tu  stráže.  S  výšiny  této  jest  viděti  daleko  široko  po  Moravě  i  do  Čech. 
V  Hlásnici  jest  škola  a  kaple  P.  Marie. 

Na  nedalekém  Kovářovu  kopci  jsou  v  místech,  kde  šla  stará  cesta  na 
Moravu,  zbytky  valu.  Stávala  prý  tam  ves  Kamenice,  jež  byla  zničena  a  pole 
iejí  pak  K  sousedním  obcím  byla  přidělena. 


25  - 


Poblíž  Hlásnice  rozkládá  se  Hradisko,  prostranná  pláň  na  vrchu  nad 
moravskou  vesnicí  Kněževsí,  obtočená  dvojitým  valem  a  příkopy.  Ještě  na  po- 
čátku XIX.  věku  byly  tu  zbytky  zdiva.  Mnoho  kamení  rozvezlo  se  odtud  na 
stavby  do  vůkolí.  Na  Hradisku  prý  přebývala  nějaká  kněžna.  Jejího  syna  pokřtil 
farář  olešnický  a  za  to  dostal  část  lesa,  nyní  farní  les  zvanou,  a  ves  Přední 
Lhotu,  nynější  Kněževes.  Pověst  tato  jest  velmi  pravděpodobnou.  Olešničtí 
faráři  dlouho  drželi  Kněževes,  až  roku  1659  se  na  ní  potahovali  majitelé  panství 
kunštátského.  Tehdejší  farář  olešnický  protestoval  proti  tomu  a  dovozoval, 
že  před  300  lety  od  jedné  pobožné  královny  Kuny  pro  spasení  duše  darována 
byla  tato  osada,  jež  dříve  k  Svojanovu  náležela  a  Lhotou  se  jmenovala.  Výtahem 
z  kněh  olešnických  potvrzovali  purkmistr  a  rada  tamní,  že  Kněževes  byla  daro- 


ZAMEK  V  BYSTREM. 


vána  olešnické  faře  od  pobožné  královny,  kteráž  u  té  vsi  syna  porodila  a  pak 
na  Svojanovč  ležela,  a  že  od  té  doby  obyvatelé  vsi  robotovali  a  desátky  i  úroky 
odváděli  faráři  olešnickému.  Královnou  Kunou  byla  asi  Kunhuta,  potomní  choř 
Závise  z  Falkenštejna.  a  oním  synkem  Ješek.  Jiní  míní,  že  se  jedná  o  druhou 
choť  Závišovu,  dceru  uherského  krále  Jitku. 

S  Hradiska  jest  rozsáhlý  rozhled,  zvláště  na  Svojanov  a  jeho  okolí. 

Od  Hlásnice  vede  silnice  do  Trpína,  nejjižnější  obce  okresu  poličského. 
Ves  Trpín  jest  vzdálena  K  hodiny  od  Hradiska.  Schaller  vypravuje,  že  u 
Trpína  byli  Češi  (Chrudimští)  poraženi  Poláky.  Zpráva  ta  souvisí  asi  s  lido- 
vým podáním,  že  u  Hlásnice  zanikla  ves  Kamenice  (Kamenec)  ve  válce.  Ves 
tato  ležela  v  poloze  u  Trpína. 

Trpínský  kostel  sv.  Václava  byl  již  r.  1.350  farním,  byl  do  r.  1620  utra- 
kvistickým, pak  zpustnul;  nyní  jest  filiálním  do  Bystrého.  Starý  kostel  byl 
shořen  r.  1683,  nový  kostel  by!  teprv  v  1720.  letech  dokončen.  Jest  slohu  ba- 


—  26  — 

rokového.  Zvonice  má  podsebití.  V  Trpíně  byl'  dvůr  panský.  Obec  má  školu. 
Trpín  patříval  k  panství  bysterskému. 

Od  Bystrého  jde  k  Trpínu  silnice  přes  Hartmanice,  taktéž 
cbec  bývalého  panství  bysterského.  S  kopce  hartmamického  od  kaple 
jest  vyhlídka  po  celém  okolí  Bystrého.  Nynější  kaple  byla  na  místě 
staré  kaple  založena  roku  1705  a  dokončena  roku  1708.  Má  věž  osmi- 
bokou, dvojí  řadou  oken  opatřenou,  a  chová  v  sobě  sochy  a  obrazy  v  XVIII. 
a  XIX.  věku  zhotovené.  Byla  vysvěcena  ke  cti  sv.  Anděla  Strážce  a  českých 
patronů.  Při  kapli  jest  náhrobek  Marie  Rebeky  hr.  z  Hohenembsu.  V  Hartma- 
nicích  jest  škola.  Obyvatelstvo  zaměstnává  se  též  tkalcovstvírň. 

Pěšina  z  Čechorodu  vypravuje,  že  r.  1012  byla  svedena  západně  od  By- 
strého v  zálohách  lesních  v  poloze  U  kostelíčka  bitva,  při  níž  obec  tato  byla 
zpustošena  a  pak  teprv  Bystré  bylo  v  nynější  poloze  zbudováno.  Dosud  se 
říká  Kostelíček  poloze,  jež  jest  '/*  hodiny  cesty  od  nynějšího,  bysterského  ko- 
stela nedaleko  silnice,  od  Nedvčzího  k  Jimramovu  zřízené,  u  paty  vrchu  Libina 
při  obecním  lese.  Lidové  podání  vypravuje,  že  tu  stavěli  za  starodávna  kostel, 
ale  co  ve  dne  postavili,  bylo  v  noci  rozbořeno  a  na  místo,  kde  stojí  nyní  by- 
ste Tský  kostel,  přeneseno. 

Bystré  bylo  v  XIV.  věku  farní  vsí.  Kostel  tamni  sv.  Jana  Křtitele  byl 
r.  1347  přidělen  k  biskupství  litomyšlskéniu.  Původní  stavba  jeho  se  nedocho- 
vala; byla  po  několika  ohních  opravováni.  R.  1721  byl  starý  kostel  zbořen 
a  v  letech  1722  až  1729  znova  slohem  barokovým  vystavěn;  věže  byly  r.  1736 
dokončeny.  Ze  sraréfoc  kostela  zachoval  se  zvon  z  r.  1520.  Ostatní  zvony  jsou 
novější.  V  XVII.  věku  byl  kostel  bysterský  poutním.  O  zvelebení  poutu  tamních 
pečovalo  bratrstvo,  ale  na  sklonku  XVIII.  věku  zanikly.  Kostel  stojí  na  pahorku 
uprostřed  města  na  místě  starého  kostela  a  hřbitova.  Po>  stranách  lodě  jest 
celkem  6  kaplí.  Výzdoba  oltářní  jest  z  XVIII.  věku.  Nápis  průčelní  oznamuje,  že 
byl  kostel  r.  1863  opraven.  Zvony  má  z  let  1520.  1712,  1743  a  1707.  Při  severní 
straně  kostela  bývala  stará  věž,  místo  ní  jest  vystavěna  věž  novější. 
V  kryptách  kostelních  jsou  pohřbeni  někteří  členové  rodů  z  Kolovrat  a  z  Ho- 
henembsu a  kněží. 

Stará  fara  bývala  dřevěná.  Bydleli  v  ní  utrakvističtí  faráři,  z  nichž  zvláště 
jesl  znám  spisovatel  Filip  Roméncc  Pražský.  Roku  1638  poslední  utrakvistický 
kněz  bysterský,  přestoupiv  na  víru  katolickou,  stal  se  prvním  tamním  farářem 
katolickým. 

Faru  vystavěla  proti  kostelnímu  vchodu  v  letech  l(>()ii  až  1092  Kateřina 
hr.  z  Martinic.  Průčelí  bylo  opatřeno  znaky  pánů  z  Martinic  a  pánů  z  Bukuvky 
a  letopočtem  dovršení  stavby. 

Radnice,  shořelá   r.   1715,  byla  záhy  zase  vystavena. 

Škola  v  Bystrém  byla  již  v  XVI.  věku.  Jan  Bezdružický  z.  Kolovrat,  tajin 
rada  císaře  Rudolfa  II.  a  podkomoří  mést  královských,  daroval  Bysterským 
užitek  na  svém  domu  v  Chrudimi  na  opravování  školy.  Škola  stála  pak  místo 
lo  vale  kostnice.  Roku   1820  stavěli  opět  školu. 


V  Bystrem  bývaly  tvrz  a  dvůr  poplužní.  V  druhé  polovici  XVI.  věku -ty1 
vystavěn  Janem  Zehušickým  z  Nestajova  východně*  od  města  zámek,  na  němž 
také  budoval  pak  Jan  Bezdružický  z  Kolovrat  se  svou  chotí  Bohunkou  Záru- 
bovou  z  íiustiřan.  Tehdy  ještě  stávala  stará  tvrz  bysterská.  Teprv  v  polovici 
XVII.  věku  ji  zbořili,  když  tu  Maxmilián  Valentin  z  Martinic  dal  vybudovati 
zámeček.  Fr.  z  Hohenembsu  nejvíce  na  zámku  opravoval,  nově  jej  vypravil  a 
kapli  opatřil.  Na  počátku  XIX.  věku  byly  podniknuty  některě  změny,  byla 
ubourána  průčelní  zeď.  Zámek   bysterský   obepíná  třemi   křídly   dvůr.  Opodál 


NÁDVOŘÍ   ZÁMKU   BYSTERSKÉHO. 


jest  poplužní  dvůr  a  k  zámku  přiléhá  park.  Původní  svou  výstavnost  zacho- 
valo si  křídlo  severní  a  západní  zámku,  ostatní  části  zámku  byly  zvláště  r.  1833 
přebudovány.  Kaple  P.  Marie  nemá  pozoruhodných  památek.  Na  zámku  byla 
obrazárna  znamenitá,  dosud  jest  v  něm  přes  90  obrazů.  Býval  v  něm  též  modrý 
pokoj,  určený  k  ubytování  císaře  a  tak  ozdobený,  že,  jak  starý  popis  zámecký 
uvádí,  »nerci-li  pán  a  kníže,  ale  i  také  císař  v  něm  bydlet  může«. 

V  němčících  dobách  říkali  zámku  bysterskému  též  Frischberk  a  dvoru 
poplužnímu  Ratina.  Aug.  Sedláček  v  tomto  jméně  shledává  českou  Radyni  neb 
Hradyni. 

Severovýchodně  od  zámku  jest  poloha  Hradčany. 

Při  zámku  bysterském  byl  již  v  dřívějších  stoletích  pivovar.  V  XVII.  věku 
také  obec  Bystré  měla  svůj  pivovar  vlastní. 


-  28  — 

Bystré  patíivalo  za  starodávna  k  panství  svojaJiovskému.  Ku  konci  XV. 
věku  bylo  iiž  městečkem.  Z  výsad  bysterských  jsou  známy  výsady  krále  Vla- 
dislava z  roku  1488  na  4  trhy.  pak  výsada  z  r.  1504  na  týdenní  trhy  a  clo, 
výsady  Rudolfa  II.,  Ferdinanda  III.  a  i.  V  erbu  má  Bystré  na  štítě  červeném 
myslivce,  stojícího  na  zeleném  trávníku  u  lesa  a  bodajícího  zlatým  oštěpem 
medvěda  vzepjatého. 

Dokud  Bystré  bývalo  vsí.  byl  tu  jen  poplužní  dvůr.  Tvrz  vznikla  v  XVI. 
věku.  Bystré  bylo  odtrženo  v  XVI.  věku  od  panství  svojanovského.  Roku  1557 
dostal  Jan  Zeriušický  z  Nestajova  za  díl  městečko  Bystré  s  okolními  vesnicemi 
a  postavil  tvrz  nad  Bystrým.  Roku  1550  utrakvistka  Kateřina  Zehušická  z  Ne- 
stajova darovala  kostelu  farnímu  v  Bystrém  kalich,  jenž  pak  byl  r.  1690  přelit. 

Statek  'bysterský  dědil  po  Janovi  Zehušickém  z  Nestajova  jeho  bratr  Hert- 
vik  <t  1579)  i  připojil  Bystré  zase  k  Svojanovu.  Jeho  vdovou  Bohunkou  se 
dostaio  Bystré  druhému  jejímu  manželu  Janovi  Bezdružickému  z  Kolovrat 
(t  1604).  jenž  ujímal  se  poddaných  a  odkázal  Bysterským  peníze  na  vystavění 
jejich  školy.  Jan  Bezdružický  z  Kolovrat  byl  dobrý  hospodář  a  správný  muž, 
víry  pod  obojí. 

Po  něm  rozdělili  se  jeho  synové  Ludvík  a  Vilém  Jindřich  r.  1609  o-  statky 
otecké.  Vilémovi  zůstal  statek  bysterský.  Za  Johanky  Svihovskč  ze  Sloupna, 
jež  na  Bystrém  hospodařila  na  místě  jeho,  bouřili  se  (r.  1620)  poddaní  tamní 
pro  její  nevlídnost,  a  také  pak  jemu  samému. 

Příčinou  tohoto  povstání  bylo.  že  vrchnost  nutila  poddané  k  odběru  piva 
ze  svého  pivovaru,  kdežto  poddaní  mohli  doaid  odebrati  pivo  odkudkoliv,  z: 
jména  též  z  obecního  pivovaru  bysterského,  i  že  pak  roboty  byly  utužovány. 
Poddaní  ozbrojili  se  kosami,  cepy  a  vidlemi,  nerobotovali  a  zle  v  lesích  začali 
hospodařiti.  Utábořili  se  mezi  Bystrým  a  Jedlovou.  Rotmistr  vyslaný  s  vojenskou 
pomocí,  vida,  že  se  nedocílí  se  sedláky  dohody,  odjel  s  vojáky  z  Bystrého.  Když 
na  této  cestě  u  Jedlové  vskočil  maně  kůň  jednoho  jezdce  do<  selského  obilí, 
jeden  sedlák  z  Modrce  zastřelil  jezdce.  Rotmistr  s  vojáky  svými  udeřil  na 
sedláky  a  pronásledoval  je  do  Bystrého,  kdež  jich  mnoho  pobili.  Sedláci  vrátili 
se  do  svých  obcí.  Vrchnost  zle  s  nimi  nakládala,  takže  mnozí  sbíhali  se  statků. 
Nemaje  dosti  poddaných,  nutil  Vilém  Jindřich  Bezdružický  z  Kolovrat  i  By- 
sterské  k  robotě,  vzal  jim  pivovar,  prodej  soli  a  vína  i  panský  les  a  vnucoval 
jim  pivo  z  panského  pivovaru.  Mnozí  měšťané  bysterští  taktéž  sběhli  pryč 
z  panství. 

Vilém  Jindřich  Bezdružický  z  Kolovrat,  súčastniv  se  boje  proti  Ferdinan- 
dovi II.,  byl  r.  1623  odsouzen  polovice  svého  statku,  stal  se  však  katolíkem  a 
druhou  polovici  zaplatil,  pročež  mu  Bystré  zůstalo,  i  odkázal  je  r.  1642  Oldři- 
chovi Františkovi  Libštejnskému  z  Kolovrat,  jenž  přikoupil  téhož  roku  Banín 
a  byl  vrchnost  poddaným  příznivá  a  přející  (t  165(0.  vrátil  Bysterským  obchod 
soli  a  pečoval  o  zvelebení  městečka.  Na  Bystrém  vystřídali  se  neiprv  jeho  choť 
Lucie  Otilie  z  Martinic,  pak  její  bratr  Jiří  Adam  hrabě  Boíifca,  z  Martinic.  a  po 
jeho  vdově  Johanné  r.  1652  Maxmilián  Valentin  lir.  z  Martinic.  Po  jeho  choti 


—  29  - 

Anně  Kateřině  rozené  z  Bukuvky  (t  1685)  děti  její  prodaly  r.  1686  Bystré  Janovi 
Paviovi  sv.  p.  z  Valderode,  na  poddané  krutému  (t  1694). 

Jindřich  Adam  Bořita  hr.  z  Martinic  udělil  Bysterským  právo  prodeje 
vína  a  vymohl  jim  od  Ferdinanda  III.  roku  1653  obnovení  majestátu  krále  Vla- 
dislava z  roku  14S8  a  vybírání  mýta  od  cizích  a  výsadu  na  trhy  výroční  a 
koňské.  i  i   !     '      i 

Maxmilián  Valentin  hr.  z  Martinic  propustil  Bysterským  vybírání  cla  ce- 
lého záměnou  za  právo  prodeje  soli  po  vsích. 

Vdova  jeho  založila  při  kostele  bysterském  škapuhřové  bratrstvo,  odpu- 
stila měšťanům  tamním  robotu,  na_ně  roku  1621  uvalenou,  jen  některé  povin- 
nosti poddanské  byly  zachovány,  vypomáhání  při  žních  za  stravu  panskou.  By- 
sterští  měli  býti  v  zámeckém  dvoře  po  práci  při  hudbě  vyčastováni.  Každý  den 


KOROUHEV. 


pracovní  se  dlouho  do  noci  tančilo.  Zařízeni  toto  potrvalo  od  roku  1684 
do  r.  1848. 

Po  Janu  Pavlovi  sv.  p.  z  Valderode  měl  panství  bysterské  kn.  z  Lichten- 
steinu.  jenž  je  směnil  roku  1710  s  Jakubem  Hanibalem  z  Hohenembsu.  Tento 
držel  Bystré  do  počátku  druhé  polovice  XVIII.  věku.  Roku  1762  nabyl  panov- 
nický rod  substituce  n-a  toto  panství,  jež  po  roce  1710  bylo  svěřenským,  a  když 
pak  po  smrti  Marie  Valburgy,  rozené  z  Hohenembsu,  provdané  Truchsess-Zeil- 
lové,  nebylo  nápadníků,  byl  ustanoven  správce  panství  tomuto  a  posléz  roku 
1848  dostalo-  se  Arnoštce  sv.  p.  z  Lanquetu  a  po  její  smrti  roku  1868  jako  odumři 
přešlo  na  císaře  a  krále  Františka  Josefa  I. 

Za  válečných  dob  trpělo  Bystré  pochody  vojenskými,  tak  roku  1642 
táhlo  tudy  a  plenilo  císařské  vojsko,  roku  1645  v  říjnu  Švédové  tu  drancovali 
a  zase  roku  1647  jezdci  švédští  přitrhli  a  purkmistra  zastřelili.  Roku  1736  v  únoru 
přišlo  do  Bystrého  ruské  vojsko  a  pobylo  12  neděl,  lidé  se  s  Rusy  neradi  loučili. 
Roku  1742  šli  tudy  Sašové,  roku  1748  zase  kozáci,  roku  1798  pluk  prince  Oran- 
ského,  1805  a  1809  Francouzi,  a  jindy  jiní. 


30 


Z  jiných  návštěv  budiž  připomenuto,  že  před  vánočními  svátky  roku  1617 
král  Matyáš,  na  své  cestě  z  Prahy  do  Vídně,  zavítal  do  Bystrého  a  v  tvrzi 
bysterské  se  svým  dvorem  nocoval. 

Bystré  leží  při  potoku  v  údolí  horském.  Má  měšťanskou  školu,  pivovar, 
iaktorství  tkalcovská,  mlýny,  výrobu  lihovin  a  j.  Dle  sčítání  z  roku  1900 
měla  místní  obec  Bystré  v  273  domech  2087  obyvatel. 

Nejvyšší  vrchy  v  okolí  jsou  Kovářův  vrch  a  Libinský  kopec.  S  obou  jest 
pěkná  vyhlídka  pomezní  krajinou  českomoravskou.  Poblíž  samé  hranice  zemské 
vine  se  od  Bystrého  na  západ  silnice  Nedvězím  k  Trhonicům  a  dále  k  Sed- 
lišti.  N  e  d  v  ě  z  i  rozkládá  se  po  svazích  Librová  kopce  a  Kukly  až  k  samé 


ZLATA  STUDÁNKA    (BALDA). 


hranici  zemské.  Patřívalo  k  panství  poličskému.  Od  počátku  XVIII.  věku  má 
školu. 

Místní  obec  T  r  h  o  n  i  c  e  sestává  z  Trhonic  a  Benátek,  také  patřila  k  pan- 
ství poličskému,  leží  při  Trhouickém  potoce,  tekoucím  od  Nedvězího,  a  má  kapli 
P.  Marie,  zbudovanou  v  polovici  XVIII.  věku.  Obec  poličská  dobývala  v  tam- 
ním okolí  vápenec  a  pálila  z  něho  vápno  černé.  V  Trhonicích  jsou  mlýn.  pila 
a  vápenice.  Benátky  leží  východně  od  Trhonic  nad  vtokem  Trhonického 
potoka  do  Svratcavy,  jež  je  odděluje  od  moravského  města  Jimrainova. 

Severněji  leží  při  levém  břehu  Svratcavy  Sed  liš  tě  na  svahu  Bezděka. 
Ves  tato  patřivala  k  panství  poličskému,  má  kapli  Korunováni  P.  Marie,  mlýn 
s  pilou. 

Od  Sedlište  vystoupíme  na  Bezděk,  s  něhož  naskýtá  se  pohled  do  poříčí 
Svratcavy  i  k  severu  do  okolí  Korouhve. 


—  31  — 

Korouhev  jest  rozložena  podél  Korouhevského  potoka  směrem  se- 
verozápadním po  obou  stranách  silnice.  Patřívala  dílem  k  panství  poličskému, 
dílem  k  panství  bysterskému.  Díl  bysterský  býval  součástí  panství  svoja- 
novského  ještě  v  XVI.  věku  (do  roku  1583).  Již  v  XIV.  věku  byla  Korouhev 
farní  vsí.  Kostel  korouhevský  sv.  Petra  a  Pavla  byl  roku  1349  připojen  do 
biskupství  litomyšlského.  po  roce  1623  byl  přifařen  k  Bystrému.  Roku  1783 
byla  zřízena  v  Korouhvi  lokalie  a  roku  1856  fara.  Kostel  jest  budova  slohu 
gotického,  uvnitř  celkem  novějšího  zařízení,  jen  zvony  má  starožitné  (z  XV.  vě- 
ku. 1532  a  j.).  V  Korouhvi  jest  škola,  2  mlýny.  Obec  tato  jest  rodištěm  spiso- 
vatele Josefa  Ehrenbergra  a  universitního  profesora  MUDra.  F.  Michla. 


KAPLI:  V  BALDÉ. 


K  místní  obci  Korouhvi  náleží  Lačnov,  Kateřinky  a  Maksičky. 

Všechny  tyto  tři  osady  patřívaly  k  panství  bysterskému. 

Maksičky  jsou  poblíž  stoku  Korouhevského  potoka  s  Bílým  potokem 
při  silnici,  jež  vede  od  Poličky  Lačnovem  do  moravské  Borovnice. 

Lačnov  leží  při  vtoku  Bílého  potoka  do  Svratcavy,  roku  1557  patřil 
k  statku  limberskému,  pak  k  panství  svojanovskému  a  od  roku  1597  k  zboží 
bysterskému.  VLačnově  jest  kaple  P.  Marie  z  XVIII.  věku,  mlýn,  vápenice 
a  lihopalna. 

Za  lesem  dostihneme  ve  východním  směru  nad  levým  břehem  Svratcavy 
do  Kateřinek  a  jimi  zpět  do  Korouhve  a  po  silnici  do  Jedlové. 

Místní  obec  Jedlová  (Schonbrunn)  skládá  se  z  osad  Jedlové,  Baldy 
a  Ilainrů.  Jedlová  přináležela  k  panství  svojanovskému,  pak  k  bysterskému 
statku,  vznikla  prý  ze  3  vesnic.  Její  farní  kostel  Navštívení  P.  Marie  jest  dle 


lidového  podání  nejstarší  na  celém  bysterskéni  panství.  Roku  1349  byl  při- 
pojen k  biskupství  litomyšlskéinu.  Od  XV.  věku  do  počátku  XVII.  věku  měl 
utrakvistické  faráře,  pak  byl  filiálním  do  Limberka,  později  do  Bystrého,  od 
roku  1792  jest  zase  fanvin.  Kostel  jedlovský  jest  zbudován  v  gotickém  sloha, 
byl  rozšiřován  v  XIX.  věku.  Tehdy  byla  zrušena  kostnice;  když  byla  odklizena, 
nalezlo  se  několik  tisíc  lebek.  Oltář  hlavní  jest  z  roku  1799.  Z  kostelních  pa- 
mátek jest  zajímavá  socha  P.  Marie  z  XVI.  věku.  Na  zvonici  jest  zvon  z  roku 
1526.  U  hřbitova  est  kaple;  kromě  ní  jsou  v  Jedlové  kaple  neisv.  Trojice  a  sv. 
-\iiny.  Při  silnici  k  Poličce  vedoucí  jest  starobylý  kamenný  kříž. 

Jedlová  bývala  prý  větší.  V  okolí  naskytly  se  stopy  sklepů  a  zdiva.  Se- 
verně od  horního  konce  Jedlové  jsou  v  lese  stopy  dolů.  Dolovalo  se  tu  na  ka- 
menec, roku  1837  pátralo  se  po  uhlí.  Jedlová  má  školu,  jsou  tu  2  dvory,  to- 
várna na  hedvábně  zboží  a  mlýny. 

řl  a  m  r  y  u  Jedlové,  bývalá  dominikální  osada,  částečně  na  půdách  pan- 
ství svojanovského  a  částečně  na  půdách  panství  bysterského  vzniklá,  připo- 
míná jménem  svým  tamní  zaniklé  železné  hamry. 

U  léčivého  pramene  v  příjemném  zátiší  lesním  severovýchodně  od  Jedlové 
jest  B  a  1  d  a  čili  Zlatá  Studánka  uprostřed  lesů.  Lázně  tamní  byly  znánu 
již  v  XVII.  věku.  Chrudimský  fysik  MUDr.  Vácslav  Petržilka  zmiňuje  se  roku 
1748  o  těchto  lázních,  jež  byly  v  tehdejších  časech  zvelebeny,  když  byl  v  Haldě 
\  ystavěn  lázeňský  dum  dřevěnný  a  při  něm  roku  1747  zámek  nákladem  Fr.  Ru- 
dolfa z  Hohenembsu,  majitele  bysterského  panství.  Stavení  tato  potrvala  takto 
do  roku  1833.  Roku  1748  byla  nad  pramenem  vystavěna  kaple  P.  Marie,  v  níž 
jest  starý  obraz  Matky  boží.  Ze  staré  kaple  zbyl  pouze  tento  obraz,  na  němž 
jest  vymalován  lázeňský  dům.  kaple  a  znak  příznivce  a  tehdejšího  majitele 
lázní  Fr.  Rudolfa  for.  z  Hohenembsu.  Při  kapli  byl  stálý  duchovní.  Všechny  tyto 
budovy  byly  roku  1833  opraveny.  Dům  lázeňský  (zámeček)  byl  v  témž  roce 
přestavěn.  V  Baldě  jest  zámeček  s  kaplí,  myslivna  a  hostinec. 

Horskou  krajinou  dojdeme  východně  od  Baldy  do  Staršova.  S  t  a  r  š  o  v. 
bývalá  osada  panství  bysterského.  má  kostel  farní  Nanebevzetí  P.  Marie,  jenž 
býval  filiálním  do  Limberka,  od  roku  1788  lokálním,  roku  1856  shořel  a  pak  byl 
obnoven,  od  roku  1864  jest  farním,  roku  1874  nově  byl  zbudován.  Ze  starého 
kostela,  gotickým  slohem  vybudovaného,  zbyla  jen  část  zařízení :  zvony  se 
rozlily.  V  Staršově  jest  škola,  faktorství  tkalcovské,  pila  s  valchou  na 
plátna. 

Nedaleká  obec  Modřcc  (Modrč,  Modříce.  Riegersdorf)  náležela  k  pan- 
ství poličskému,  má  školu  a  kapli  neisv.  Trojice,  na  místě  staré  kaple  v  XVIII. 
věku  zbudovanou. 

Lesem  iimberským  vede  k  severu  silnice  do  Limberka. 

Líjnberk  jesl  jednou  z  nejstarších  a  nejrozlehlejších  obcí  okresu  polič- 
ského, táhne  se  po  obou  stranách  Bílého  potoka  až  téměř  k  Hornímu  před- 
městí poličskému.  V  zakládací  listině  města  Poličky  z  roku  1205  se  připomíná 
Kunrát  z  Limberka.  jemuž  král  Přemysl  Otokar  II.  svěřil  založeni  Poličky 


33 


a  udil  lil  rychtu  v  Poličce,  též  jiná  práva,  jako  že  kromě  svobodné  krčmy  lim- 
burské nemá  býti  v  okolí  poličském  jiné  krčmy.  Byla-li  již  tehdy  tvrz  v  Lim- 
berce,  listinné  prameny  neuvádějí.  Pokládá  se,  že  tvrz.  jež  v  Limberku  na 
místě  nynější  sýpky  u  dvora,  kdež  dosud  se  říká  zámeček,  stávala,  byla  zbu- 
dována teprv  v  XVI.  věku,  snad  roku  1587  Zdislavem  Abdonem  Bezdružickým 
z  Kolovrat,  jenž  tu  bydlíval.  Též  jeho  vdova  tu  sídlela.  Brána  příjezdu  jest 
z  XVII.  věku,  opatřena  jest  znakem  s  letopočtem  1692.  Limberk  patříval  k  pan- 
ství svojanovskému,  později  k  statku  bysterskému. 


LIMBERK. 


Uprostřed  vsi  na  pahorku  stojí  farní  kostel  sv.  Jiří,  jenž  byl  již  roku  1350 
farním,  po  roce  1620  filiálním  do  Bystrého,  od  roku  1727  zase  farním.  Roku 
1748  byl  tento  kostel  přestavěn,  loď  i  věž  ponechány,  presbyteř  přibudována. 
později  také  věž  celá  z  kamene  vystavěna.  Škola  byla  založena  r.  1712. 
Kaplička  nad  sousoším  sv.  Trojice  jest  z  roku  1717.  V  Limberku  jsou  tkal- 
covská faktorství. 

Bílý  potok,  jejž  Limberk  až  k  Poličce  provází,  protéká  Poličkou,  od  jejího 
Dolního  předměstí  vine  se  údolím  na  západ  a  od  Starého  Kamence  k  jihu.  Celé 
toto  údol;  jest  osazeno  osadami  Novým  Kamencem,  Starým  Kamencem  a  Sád- 
kem,  jež  patřívaly  k  panství  poličskému. 

K  místní  obci  Kamenci  náleží  Starý  Kamenec.  Nový  Kamenec  a  Jelínky. 

Osada  Nový  Kamenec  (Nová  Kamenec)  povstala  roku  17S5  z  emfy- 


—  34  - 

teutisovaného  městského  dvora  poličského.  Jihozápadně  od  Nového  Kamence 
leží  Starý  Kamenec  (Stará  Kamenec).  Tam  byl  r.  1706  vystavěn  městky 
pivovar  poličský.  V  Starém  Kamenci  jest  též  mlýn.  Jižně  od  téže  osady  vede 
úžlabím  cesta  v  poloze  »stará  ves«,  kdež  prý  bývala  ves,  již  Švédové  poplenili 
a  spálili.  Od  Poličky  stromořadí  královské  vede  do  libobáje,  nad  ním  vyniká 
Šibeničný  vrch,  na  němž  do  roku  1765  byly  konány  popravy.  Dále  pak  stáčí  se 
k  jihozápadu  cesta  k  Mlýnskému  kopci,  nejvyšší  poloze  okolí  poličského.  Na 
svahu  tohoto  kopce  jest  osada  J  e  1  í  n  e  k.  Odtud  vede  se  voda  do  Poličky. 
S  Mlýnského  kopce  jest  pěkná  vyhlídka  k  Poličce  i  po  okresu  poličském. 

Obec  Sádek  má  prý  jméno  po  městských  rybných  sádkách.  Němci  pře- 
ložili Sádek  v  Baumgarten,  usuzují  tedy,  že  má  jméno  od  sadů.  Obec  tato, 
stojící  na  stoku  Černého  potoka  s  Bílým  potokem,  náležela  za  starodávna  k  pan- 
ství poličskému. 

Nad  obcí  stoji  uprostřed  hřbitova  kostel  původně  sv.  Mikuláše,  od  XVII. 
věku  nejsv.  Trojice,  jenž  býval  do  roku  1900  filiálním  do  Poličky,  nyní  jest 
farním.  Byl  zbudován  roku  1640,  opravován  na  počátku  XVIII.  věku  (1713),  má 
kazatelnu  a  několik  obrazů  z  této  doby,  oltáře  jsou  novější.  Škola  v  Sádku  jest 
od  roku  i 792.  Roku  1785  byly  tu  zřízeny  koželužna  a  pálenka,  jsou  zde  faktor- 
ství  tkalcovská,  mlýny  a  lihopalna. 

Silnice  Meduje  od  Sádku  k  jihozápadu  tok  Bílého  potoka,  jenž  u  Lačnova 
vlévá  se  do  Svrateavy,  ze  severozápadu  přitékající  od  Telecího,  k  němuž  v  Lač- 
nové  odbočuje  silnice.  Vyhneme  se  této  značné  zatáčce  a  ze  Sádku  od  kostela 
tamního  zaměříme  přes  horský  hřbet  lesem  do  Telecího. 

Obec  '('  e  1  e  c  í  zaplňuje  svými  domy  úval,  jímž  od  severu  brázdí  si  Te- 
lecký  potok  cestu  k  Svratcavě,  do  níž  na  dolním  konci  Telecího  vpadá.  Po  obou 
stranách  jest  úval  tento  sevřen  kopci,  jež  dosahují  nejvyšší  výšky  (700  rr)  n.  m.} 
Matoušovým  kopcem.  K  místní  obci  Telecímu  náleží  osada  L  a  n  d  r  á  t  y.  na 
svahu  kopce  740  m  n.  m.  vynikajícího.  Severní  část  Telecího  přiléhá  k  svahům 
Luckého  kopce  737  m  vysokého. 

Jdouce  Telecím  od  Svratcavy,  přijdeme  nejprve  k  evangelickému  kostelu. 
u  něhož  jest  škola,  evangelická  fara  a  pod  kopcem  u  potoka  evangelický  si- 
rotčinec, dále  pak  ve  vsi  dostihneme  za  katolickou  farou  opodál  silnice  borovské 
ke  katolickému  kostelu. 

Kostel  katolický  sv.  Maří  Magdaleny  býval  před  r.  1640  farním.  Stavbou 
svou,  gotickým  slohem  provedenou,  ukazuje,  že  pamatuje  XIV.  věk.  Od  XV. 
věku  měl  utrakvistické  faráře.  As  od  roku  1040  byl  filiálním  do  Poličky,  od  roku 
I7IS7  lokálním  a  od  roku  1852  jest  farním.  Byl  opravován  r.  1583  a  1881.  Stojí 
v  hřbitově,  obehnaném  zdí  s  operami.  Vyjma  zvony  (1478,  1508  a  i.)  má  zařízení 
novějšího  původu.  Malebného  rázu  dodává  mu  zvonice,  v  XVI.  věku  zbudovaná. 
opatřená  střílnami  a  podšebitím.  Kostnice  jest  novější. 

Protireformační  snahy  narážely  v  Telecím  a  okolních  obcích  na  tuhý  a 
houževnatý  odpor  a  nikdy  nesetkaly  se  tu  s  úplným  zdarem.  Zprávy  z  XVII. 
a  XVIII.  věku  svědčí,  že  mnoho  tajných  nekatolíků  žilo  v  malebném  horském 


—  35  - 

úvalu  Svratcavy  po  české  i  moravské  straně.  Není  divu,  že  právě  v  této  kra- 
jině po  vydání  tolerančního  patentu  přihlásili  se  četní  občané  k  evangelickému 
vyznání  a  založili  si  mnohé  modlitebny. 

Evangelický  kostel  byl  v  Telecím  zbudován  v  letech  1783  až  1785  a  obno- 
vován roku  1890,  tehdy  doplněn  věží. 

Škola  v  Telecím  byla  již  v  XVII.  věku,  znova  vyzdvižena  na  počátku 
XVIIÍ.  věku.  když  již  přes  100  let  byla  spustlá.  Bývaly  pak  zde  školy  katolická 
a  evangelická.  Nyní  jest  společná  škola  v  nové  budově  výstavné. 

Teíecí  patřívalo  k  panství  poličskému.  Býval  tu  městský  dvůr,  z  něhož 
emíyteutisováním  vzniklo  Nové  Telecí.  V  Telecím  jest  několik  mlýnů. 


U  KOSTELA  EVANV.ELIťKEHO  V  TELEl  IM. 


Pozoruhodnou  památkou  místní  jest  obrovská  dutá  stará  lipa  u  Lukášova 
statku,  v  níž  písmák  ukrýval  si  staré  knihy  české,  až  teprv  jednou  za  večera 
slídiči  byl  vypátrán,  když  v  tajném  svém  úkrytu  si  prozpěvoval  nábožné 
písně  a  žalmy. 

Od  Telecího  stoupá  k  jihozápadu  do  příkrého  kopce  silnice  lesem  opodál 
vrchu  Matoušova  kopce,  v  lese  dostihuje  samotu  Sibiř  a  nad  Světy  opouští 
les.  Od  Světů  rozvírá  se  úchvatný  rozhled  po  českomoravské  vysočině  na 
lesy  k  Perničkám  a  Ctyřpaličaté  skále  a  za  ní  vynikají  Jelení  skok  čili  Dratmí- 
kova  skála  a  jiné  kopce,  jež  od  Milov  až  k  Světům  provázejí  po  pravém  břehu 
S\  ratcavu,  kteráž  horním  tokem  svým  tvoři  hranici  mezi  královstvím  českým 
a  niarkrabstvím  moravským.  Od  Světů  až  k  Milovám  jsou  po  svazích  horských 
i  úvalem  roztroušeny  domky  obce  Březin.  Úval  tento  náleží  nejen  mezi  nej- 
krásnější partie  okresu  poličského  a  sousedního  okresu  hlineckého,  nýbrž  mezi 
nejmalebnější  krajiny  české  vůbec,  ale  dosud  málo  jest  turisty  vyhledáván   a 


—  36  - 

navštěvován,  ač  od  Hlinská  přes  Svratku  nebo  od  Poličky  přes  Telecí  nebo 
ze  stanice  Čachnova  a  Borové  jest  pohodlné  dostupný. 

Březiny  náležely  k  panství  rychmburskému.  Za  starodávna  bývalý  tu 
hamry  a  hutě.  V  lesích  vůkolních  stávaly  prý  před  třicetiletou  válkou  osad> 
Bezdékov.  Děsná  a  Sonava.  Březiny  mají  školu.  Nedaleko  ní  rozkládá  se 
opodál  silnice  hřbitov,  na  němž  pohřben  jest  spisovatel  Jos.  V.  Justin  Michl 
(Drašar).  Poličský  divadelní  spolek  Tyl  zřídil  mu  zde  pomník.  V  Březinách  jest 
mlýn  s  pilou.  Obyvatelstvo  této  krajiny  živí  se  zemědělstvím  a  tkaloovstvím, 
té/,  pracuje  v  lesích  velkostatku. 

K  místní  obci  Březinám  přísluší  osada  Damašek,  jenž  taktéž  býval 
v  panství  rychmburském  a  vznikl  na  dominikálních  půdách.  Z  Březin  od  ha- 


lí KATOLICKÉHO  KOSTELA  V  TELECIM. 


jovny  zavede  nás  pěšina  k  lesní  silnici,  kteráž  vede  k  damašské  myslivně  po 
svahu  Perníček  damašských,  malebných  skalisk,  v  nichž  lid  se  ukrýval  v  XVII. 
veku  před  Švédy. 

Damašek,  jako  i  jiná  místní  jména  vůkolni  (Betlem  a  i.)  upomúnaáí  na 
doby,  kdy  na  Hlinccku  a  Poliésku  bývali  Bratří  čeští.  Jest  rozptýlen  po  úvale 
lesním  při  potoku  Hlučálu,  jenž  se  pramení  v  lesích  u  Pusté  Rybné  a  od  Da- 
mašku Pustou  Rybnou  k  jihu  malebným  údolím  k  Svratcavě  plyne  a  do  ní  se 
pod  Svéty  vlévá.  V  Damašku  jest  myslivna  a  olejna. 

Pustá  Iv  y  b  n  á  (Pusté  Rybné)  patřívata  dílem  k  panství  rychmbur- 
skému a  dílem  k  panství  poličskému.  Zaplňuje  romantický  lesnatý  úval  po  obou 
březích  potoka  Hlučálu.  jenž  tu  žene  několik  mlýnů.  Nad  jeho  pravým  břehem 
stoji  pustorybenské  kostely  katolický  a  evangelický.  V  obci  jest  též  škola. 

Pustá  Rybná  jest  stará  osada.  V  XIV.  veku  říkali  ji  též  Moravsko 
Rj  lilie. 

Katolicky  kostel  sv.  Bartoloměje  byl  dle  lidového  podáni  založen  od  sklářů 


M 


kteří  tu  v  XVII.  věku  pracovali.  Do  roku  1786  byl  filiálním  do  Poličky  a  od  roku 
1786  k  Borové.  Do  roku  1838  byl  starý  dřevěný  kostel.  Nový  kostel  zděný 
byl  vystavěn  a  zařízen  v  letech  1839  až  1842.  Zvon  jest  z  r.  1555. 

Evangelický  kostel  a  fara  byly  založeny  r.  1784. 

V  XVII.  věku  byla  v  Pusté  Rybné  sklárna. 

K  místní  obci  Pusté  Rybné  náleží  též  osady  Betlem.  Blatina,  Kobylí  a 
Světy,  vesměs  patřívaly  k  panství  poličskému.  Světy  vznikly  na  vymýtěné 
půdě  panské, .  Blatina  propaehtováiiim  panské  půdy  v  dědičný  pacht  llurt- 
níkúni. 

Kobylí  leží  po  svazích  horských  mezi  Pustou  Rybnou  a  Landráty, 
Betle  m  při  silnici,  jež  od  Pusté  Rybné  k  Telecímu  a  Borové  vede.  a  na  s\ ; 


LUKÁŠOVA  LÍPA  V  TELECIM. 


zich  Luckého  kopce,  a  Blatina  severněji  od  Betléma,  vesměs  v  lesnaté  kra- 
jině, z  níž  rozevírá  se  rozhled  k  severovýchodu. 

Kdo  chce  užíti  znamenité  vyhlídky,  neopomene  vystoupiti  na  Lucký  vrch. 
nejvyšší  (737  m  n.  m.)  kopec  v  okolí  Poličky.  S  něho  uvidí  úval  pustorybenský 
a  teleeký.  k  severu  pak  přes  Borovou  jo  okresu  skutečském  a  litomyšlskčm 
až  k  Orlickým  horám  a  k  východu  na  Poličku  a  po  osadách  poličského  a  hli- 
neckého okresu  a   daleko  do  markrabství  moravského. 

Celá  cesta  z  Betléma  k  Borové  jest  provázena  širým  výhledem  k  Poličce 
a  k  severu  po  kopcoviné  k  Rychmburku  a  Skuči  a  do  okresu  litomyšlského  a 
zvláště  po  úvalu  táhnoucím  se  od  Svaté  Kateřiny  Botovou  a  Oldřiši  k  Poličce. 

K  místní  obci  Borové  jsou  připojeny  Borová,  Bukovina,  Cerkytle  a  Svatá 
Kateřina. 

Svatá  Kateřina  patřívala  do  panství  poličského,  litomyšlského  a  no- 


-  38 


vjjhradského;  nyní  náleží  část  její  u  kostela  do  okresu  poličského,  část  ti  silnice 
prosečské  do  okresu  skutečskélio  a  ostatní  díl  do  okresu  litomyšlského. 

Osada  jest  roztroušena  v  malebné  rozloze  mezi  lesy,  jimiž  vede  sem 
aerární  silnice  od  Poličky  k  řllinsku  směřující  a  trať  místní  dráhy  poličsko- 
skutečské.  Poblíž  místa,  kde  od  aerární  silnice  odbočují  silnice  okresní  pusto- 
rybenská  a  borovská,  stojí  nádraží  a  za  ním  pila.  Severozápadně  od  nádraží 
jest  při  silnici  aerární  ti  samé  tratě  kostel  sv.  Kateřiny,  jenž  stál  již  v  XIV.  věku 
a  dal  své  jméno  osadě.  Býval  dřevěný.  Roku  1660  byl  přestavěn,  v  XIX.  věku 
znova  obnovován  a  o  starožitný  ráz  svůj  připraven.  Jen  starobylý  zvon  z 
r.  1527  jest  tu  zachován.  Kostel  tento  jest  filiálním  do  Borové.  U  kostela  jest 
škola.  V  Svaté  Kateřině  byla  škola  zřízena  v  XVIII.  věku.  vystavěna  r.  1824. 


lípa  v  pustí';  rybnk. 


Známa  byla  zvláště,  když  silnice  aerární  byla  jedinou  komunikaci  krajiny,  ho- 
spoda Na  bále. 

Poblíž  nádraží  jest  samota  C  e  r  k  y  1 1  e,  při  niž  mívalo  panství  polič- 
ské mlýn. 

Jižně  od  kostela  svatokateřinskčho  jest  v  lesích  samota  Bukovina. 
myslivna  s  několika  familiantskými  staveními.  L>  myshvny  vystavěl  poličský 
myslivec  Jan  Harrich  r.  1828  kapličku  Jana  Nep.,  snad  na  místě  starší  sešlé 
kaple,  z  níž  iest  zvonek,  ulitý  v  XVIII.  věku.  Obydli  polesného  zřídila  v  druhé 
polovici  XVIII.  věku  ooec  poličská. 

Od  nádraží  borovského,  jež  poblíž  Sv.  Kateřiny  jest  zřízeno,  táhne  se 
podél  silnice  směrem  jihovýchodním  ves  Borová.  Téměř  rovnoběžně  se  sil- 
nicí a  Borovským  čili  Černým  potokem  postupuje  po  severovýchodní  straně 
této  obce  trať  místní  dráhy  k  Poličce. 

Borovsky  kostel  sv.  Markéty  byl  již  v  XIV.  veku  farním,  byl  r.  1349  při- 
pojen  k   biskupství   litomyšlskému.   V   XVI.    věku   byla   fara   utrakvistická,   po 


—  31  — 

r.  1620  byl  kostel  filiálním  do  Poličky,  od  r.  1786  jest  opět  farním.  Na  pře- 
chodu z  XVI.  do  XVII.  věku  byl  přestavěn.  Starý  kostel  byl  stohu  gotického. 
Zajímavá  jest  věž  kostelní  svým  roubením.  Kuželovitá.  vysoká  střecha  osmi- 
hranné  kostnice  byla  r.  1901  odstraněna.  Zařízení  kostelní  jest  novějšího  původu, 
pouze  na  zvonici  jsou  staré  zvony  z  r.  1500,  1529  a  j. 

Evangelický  kostel  byl  založen  r.  1783.  nevykazuje  stavebních  zvláštností. 
Fara  evangelická  vznikla  r.  1785. 

Škola  stará  byla  založena  roku  1790. 

U  Borové  ukazuje  se  zašlý  starý  hřbitov. 

Evangelickým  farářem  borovským  by!  český  spisovatel  Benjamin  Košut. 
Borová  jest  rodištěm  universitního  docenta  spisovatele  Jaromíra  Břetislava 
Košuta. 

Na  Borovském  potoce  jest  několik  mlýnů.  Druhdy  bylo  v  této  krajině 
značné  zastoupeno  plátenictví.  Dosud  jsou  na  lukách  u  Svaté  Kateřiny  a  j.  běli- 
ska  pláten.  Nyní  obyvatelstvo  přivydělává  si  tkalcovstvim. 

Aug.  Sedláček  míní,  že  za  starodávna  byla  Borová  nazývána  v  latinských 
listech  Ulrici  villa  po  Oldřichovi,  jenž  ves  tu  vysazoval.  Latinské  jméno  toto 
náleží  sousední  obci  Oldřiši. 

Oldříš  (Voldříš)  bývala  již  v  XIV.  věku,  patřila  k  panství  poličskému. 
Bydlívali  v  ní  děkanové  polic  ti  v  létě,  měli  zde  svoje  hospodářství. 

Porozhlédneme  se  se  Stanova  (Štamberka)  úvalem  Borovského  potoka, 
přejdeme  lesem  k  severu  na  aerární  silnici,  jež  od  Svaté  Kateřiny  jihovýchodním 
směrem  k  Poličce  postupuje  a  za  osamělým  hostincem  po  severní  straně  silnice 
dostihneme  Široký  Důl. 

Roku  1269  patřila  půda,  na  níž  Široký  Důl  stojí,  větším  dílem  k  hradu 
litomyšlskému.  V  letech  1347  až  1421  byl  Široký  Důl  stolním  statkem  biskupa 
litomyšlského;  druhý  díl  Širokého  Dola  náležel  k  Poličce.  Roku  1349  byl  kostel 
sv.  Jana  Křtitele  v  Širokém  Dole  farním,  po  r.  1620  filiálním  do  Sebranic.  Opra- 
vován byl  v  XVII.  věku.  Zachoval  si  svůj  původní  ráz.  Zbudován  byl  ve  slohu 
gotickém.  Oltář  jest  z  r.  1675,  též  ostatní  úprava  vnitřku  jest  novější,  až  na  st  < 
robylé  zvony.  V  Širokém  Dole  jest  též  škola.  Široký  Důl  patřil  do  r.  1848  dí- 
lem k  panství  poličskému,  dílem  k  panství  litomyšlskému. 


w 

i 


Dr.  K.  V.  ADÁMEK. 


HLINECKO. 


Okres  hlinecký  sousedí  jižní  a  jihovýchodní  části  svou  s  Moravou,  na  jiho- 
západě s  okresem  přibyslavským,  na  západě  s  okresem  chotěbořským, 
na  severozápadě  a  severu  s  nasavršským  okresem,  na  severovýchodě  a  vý- 
chodě s  okresem  skutečským  a  na  východě  s  okresem  poličským.  Nejsever- 
nější obcí  okresu  hlineckého  jest  Dolní  Holetín.  nejjižnější  HeráJec,  nejzápad- 
nější Sv.  Mikuláš  a  nejvýchodnější  Milovy. 

Okres  hlinecký  má  výměru   1747(1  hektarů. 

Poloha  jeho  okresního  města  jest  velmi  příhodná,  tezi  Hlinsko  při  severo- 
západní dráze  téměř  uprostřed  okresu,  s  nímž  spojeno  jest  sítí  silnic. 

Celou  ipIocliO'ii  svou  náleží  okres  do  oblasti  vysočiny  českomora\  ;ké. 
Nejvyšší  výšky  dosahuje  okres  hlinecký  v  nejjižnější  své  části  Kamenným 
vrchem  (SOI  metrů  nad  mořem  a  Šindelným  vrchem  802  m.  n.  m..  dále  pak  ve  své 
nejvýchodnější  části  Karlštejnem  774  m..  Zkamenělým  zámkem  7().,  m..  Per- 
ničkami  750  m.  a  Otavou  u  Svratoucha  734  m.  Od  těchto  poloh  půda  snižuje  se 
směrem  jižním  k  údolí  řeky  Svratcavy,  jež  teče  u  Svratky  ve  výši  652  metrů 
a  u  Křižánek  643  metrů  nad  mořem.  Tato  vypímiina  zasahuje  z  okolí  Svratky 
a  Svratoucha  až  k  Dědové  a  Jeníkovu,  majíc  tu  nejvyššími  svými  body  Pešavův 
kopec  6S7  m.  n.  m.  a  Dédovský  kopec  674  m.  n.  nu,  i  snižuje  se  jednak  na 
jihozápad  a  východ,  jednak  na  sever;  na  jihozápadě  lemuje  úval,  jím/  řeka 
Chrudimka  brázdí  si  cestu.  Tento  úval  Chrudimčin  jest  oddělen  od  údolí  Svrat- 
cavy širokým  pruhem,  jenž  mezi  Kuchyní  a  Svratkou  dosahuje  výše  636  m. 
až  651  metrů  nad  mořem.  I  jest  úval  Chrudiniky  sevřen  od  jihu  vysočinou, 
jež  na  jižní  hranici  okresu  hlineckého  dosahuje  až  do  výše  802  metrů  nad 
mořem  a  svažuje  se  k  severu  dosti  značně,  má  u  Familií  nad  Herálcem  výšku 
712  in.  n.  m.,  u  Lhot  již  jen  692  m.  n.  m.  a  na  Černé  skalce  nad  \  ortovou  057  m.. 
v  lese  Kobylici  jen  055  ni.  n.  m.  Chrudimi, a.  vznikajíc  v  poloze  650  ni.  n.  m.. 
splývá  v  Kaincničkácli  na  výši  628  ni.  u.  ni.  a  pod  svým  stokem  s  Vortovským 
potokem  klesá  ještě  značněji;  v  Blatnu  na  560  m.  n.  ni.  a  při  svém  výtoku 
z  okresu  hlineckého  na  528  m.  n.  ni.  1'ři  levém  břehu  Chrudimky  vyniká  \ 
od  jihu  nad  Hllinsko  zasahující,  je/  vyvrcholme  se  nejvýše  skupinou  skalních 
temen  Hradišť  hlineckých,   dodávajících  celé  Krajině  charakteristického  rázu. 


-  41  — 

Nejvyšším  z  této  skupiny  horské  jest  Přední  Hradiště,  dosahuje  výše  692  metrů 
nad  mořem.  Zadní  Hradiště  měří  684  m.  n.  m.,  Skalka  nad  Hlinském  678  m. 
Výšina  tato  překáží  přímému  toku  Chrudimky,  takže  Chrudimka  obtéká  ii. 
tvoříc  úval  k  Hlinsku,  jenž  z  opačné  strany  jest  sevřen  vypnulinou,  kteráž  se 
šíří  od  Kladna  přes  Medkovy  kopce  a  Čertovinu  nad  Hlinském  přímo  na  západ. 
Tato  vypnulina,  dosáhnuvši  své  nejvyšší  výše  Medkovými  kopci  (637  ni.  n.  m.), 
snižuje  se  nad  Holetínem  na  602  m.,  dále  pak  zase  stoupá  k  Srnému  do  výše 
651  m..  ale  k  severu  srázně  spadá  směrem  k  hranici  okresu  skutečského,  jak  jest 
vidno  z  těchto  výšek:  Dědovský  kopec  měří  674  m.  n.  m..  Ranná  jest  ve  výši 
504  m.  n.  ni.,  Medkovy  kopce  jsou  vysoký  637  m.  n.  m..  avšak  Dolní  Holetín  leží 
v  poloze  jen  547  m.  n.  m..  pozemky  severněji  od  této  osady  jsou  ve  výši  491 
metrů  nad  mořem. 

Západní  část  okresu  hlineckého  test  lemována  na  své  jihovýchodní  straně 
skupinou  Hradišť,  jejichž  svahy  příkře  se  svažují  v  Podstráni  pod  Hlinském 
a  u  Vitanova  k  levému  břehu  Chrudimky.  a  na  severní  straně  výšinou  u  Smého. 
i  svažuje  se  jednak  od  silnice  hlinecknrváéovské,  jednak  od  silnice  hlinedko- 
chlumské  a  tvoří  zvlášť  pod  Stanem  úval  dosti  rozlehlý,  jenž  se  udržuje  na  výši 
546  až  528  metrů  nad  mořem. 

Většinu  vod  z  okresu  hlineckého  odvádí  řeka  Chrudimka.  Pramení  se  u 
Dědové  a.  proniknuvši  Kanicničkami.  původní  její  jméno  Kamenice  připomínají- 
cími, k  jihu.  zahýbá  se  u  Lánu  v  západní  směr  a  velikým  obloukem,  na  němž 
mezi  Hamry  a  Studnicemi  napájí  rozsáhlou  nádrž  přehrady,  spěje  k  Hamrám 
a  z  nich  k  severu  do  Blatná  a  odtud  na  západ  k  Hlinsku  a.  prošedši  Hlinském, 
stáčí  se  za  Kouty  k  iihu  u  Vitanova  a  zase  pak  západním  směrem  pokračuje 
u  Stanu,  od  Královy  pily  iiž  směr  severozápadní  dodržuje  a  v  témž  směru 
okres  hlinecký  poblíž  Sv.  Mikuláše  opouští. 

Přítoky  Chrudimky  nejsou  veliké,  avšak  po  deštích  bývají  prudké.  Chru- 
dimka pije  u  Lánů  Krejcarský  potok,  jenž  pramení  nad  Krejcarským  rybníkem, 
dále  pod  Ovčínem  vtéká  do  ni  Vortovský  potok,  přivádějící  vodu  z  vortov- 
ských  lesů  a  rybníků.  Nedaleko  Vortovského  potoka  pramení  se  další  přítok 
Chrudimky,  potok  Zalíbenský.  Pod  Jasným  polem  přitéká  do  ní  Slubice,  sbí- 
raiící  vody  od  Chlumu.  Všechny  tyto  potoky  a  bystřiny  vlévají  se  z  levé  strany 
do  Chrudimky  a  pramení  se  v  lesích  mezi  Krejcarem.  Lány,  Herálcem.  Vol- 
tovou, Kosinovém  a  Chlumem. 

Z  pravé  strany  přitéká  do  Chrudimky  jen  několik  nepatrných  bystřin,  tak 
pod  Hamry  Bubenecký  potok,  nad  Blatném  Planavský  potok,  u  Rataj  Rataj- 
ský  potok  a  v  Hlinsku  Drahtinka.  největší  z  těchto  přítoků. 

Poblíž  pomezi  českomoravského  pramení  řeka  Svratcava  (též  Svratka,' 
zkomoleně  Svarcava  zvaná),  jež  pak  tvoří  téměř  celou  hranici  okresu  hlinec- 
kého proti  Moravě.  Svratcava  teče  nejprv  na  severovýchod  Herálcem  ke 
Svratce,  zvrací  se  pak  u  Cikánky  na  jih.  od  Křižánek  vine  se  na  jihovýchod  a 
za  Milovami  přechází  v  směr  severovýchodní. 


Z  levé  strany  přivádějí  jí  vody  z  okolí  Svratky  a  Svratoucha  bystřiny 
horské,  vyvěrající  v  lesích  u  Zkamenělého  zámku.  Největším  jejím  přítokem 
z  okresu  hlineckého  jest  potok  Svratoušský,  tekoucí  od  Svratoucha  Svratkou. 

Po  svazích  mezi  Holetínem  a  Dědovou  sbíhá  několik  potoků.  Holetínka, 
jež  pramení  u  Holetína,  odvádí  vody  z  okolí  této  obce  na  sever  do  okresu  nasa- 
vršského.  Kladenský  čili  Rannský  'potok  vyvírá  z  lesa  kladenského  a  teče  Vojtě- 
chovem  pod  Rannu.  U  Hnm  perek  za  Dědovou  sbírá  svoje  prameny  Kronnský 
potok. 


NA  ZAMOSTÍ  V  HLINSKU. 


Rybníků  bylo  za  starodávna  na  Hlinecku  veliké  množství.  Většina  jich 
jest  vypuštěna.  Ze  zbylých  rybníků  jsou  největší  rybník  Starý,  nyní  Krejcar 
zvaný,  poblíž  Kameniček,  rybníky  Utopenec  a  Zlámanec  u  Vortové,  Chlumský 
rybník  a  j.  Nad  Hamry  jest  zbudována  na  Chralimce  veliká  nádrž. 

Z  celkové  plochy  okresu  hlineckého  17470  hektarů  zabírají  pole  6723  ha 
(38-48%),  lesy  5821  ha  (33-31%),  luka  3401  ha  (1946"M.  pastvy  a  pláně  848  ha 
(485%)  a  zahrady  107  ha  (001"«  celé  plochy  oikresu). 

Obyvatelstvo  okresu  hlineckého  vyživuje  se  hlavně  zemědělstvím  a  prů- 
myslem. V  okresu  samém  není  zvláštních  velkostatků,  avšak  velkostatky 
rychmhurský,  chrastecký,  nasavršsiký  a  hrochovotýnecký,  jejichž  správy 
JSOU  V  sousedních  okresech,  mají  v  okresu  hlineckém  značné  nemovitosti. 
zvláště    lesy.    Průmyslový     ruch     v    okresu    hlineckém     jest     velmi     značný. 


—  43  - 

soustřeďuje  se  v  Hlmsku.  Zastoupeny  jsou  tu  různé  obory  tkalcovství.  též 
kožešnictví,  kamenictví  a  j„  ve  Svratce  sirkařství,  v  Herálci  a  i.  výroba  dře- 
věného nádobí  a  náčiní,  ve  Svratouchu  výroba  plechového  zboží  a  pilnikářství. 
Značná  část  obyvatelstva  venkovského-  nachází  ve  výrobe  průmyslové  ve- 
dlejší pramen  své  výživy. 

Lidnatost  okresu  hlineckého  vzrůstá.  Roku  1890  bylo  napočteno  ve  2  mě- 
stech, 1  městysi  a  20  venkovských  obcích  3039  domů  s  19207  obyvateli  (9125 
muži  a  10082  ženami),  r.  1900  bylo  napočteno  3082  domů  s  20125  obyvateli 
(9770  muži  a  10355  ženami).  Přibylo  tedy  za  toto  desítiletí  o  4  77'' «  obyvatel- 
stva (mužů  o  706%  a  žen  o  270%).  Roku  1910  měl  okres  hlinecký  v  3253  do- 
mech 21777  obyvatel. 

Okres  hlinecký   jest  okres   ryze   český. 


Z  BliTLEMA  V  HLINSKU. 


Roku  1900  bylo  napočteno  18.230  katolíků,  1771  evangelíků,  107  židů 
a  17  bez  vyznáni. 

Komunikační  poměry  okresu  hlineckého  jsou  příznivé. 

Severozápadní  dráha  prochází  okresem,  vstupuje  do  nčho  pod  Jasným 
polem,  postupuje  mezi  Stanem  a  Vitanovem  k  Hlmsku  a  dále  hlubokým  záře- 
zem k  Holetínu,  stáčí  se  velikým  obloukem  kol  Ranný  do  okresu  skutečského. 
Nádraží  jest  v  filinsku  a  při  samé  hranici  okresu  hlineckého  poblíž  Vojtěchova 
jest  zastávka  Pokřikov  ve  skutečském  okresu. 

Místní  trať  poličské  dráhy  dotýká  se  okresu  hlineckého  jen  nepatrně  u 
Cachnova,  kdež  má  svou  stanici. 

Nejstarším  silničním  spojením  jest  aerární  silnice,  jež  vede  od  Německého 
Brodu  Hlinském  k  Poličce.  Silnice  tato  prochází  hlineckým  okresem  od  Chlu- 
mu severovýchodním  směrem  k  Hlinsku  a  za  Hlinském  nad  Certovinou  uhýbá 
se  na  východ  ke  Kladnu,  za  nímž  opouští  půdu  okresu  hlineckého. 


44  - 


Z  Hlinská  vede  okresní  silnice  přes  Blatno  a  Kamenicky,  dělí  se  za 
Krejcarem  k  Herálci  a  ke  Svratce,  ze  Svratky  rozděluje  se  /as,-  na  sever  ke 
Svratouchu  a  na  východ  k  Cikánce  a  dále  na  Moravu,  z  níž  zase  odbočuje  od 
Moravských  Křižánek  pas  Mitavy  České  okresem  hlineckým  k  Březinám  do 
okresu  poličského.  Odbočka  herálecká  má  spojení  přes  Moravský  Herálec  se 
Zdarem  a  Novým  Městem  na  Moravě.  Od  okresní  silnice  hlinecko-svratecké 
odbočuje  nad  Blatném  na  jih  silnice  k  Hamrům  a  Vortové,  od  Kameniéek  na 
jih  silnice  ke  Krejcaru  a  mezi  Krejcarem  a  Svratkou  na  severovýchod  silnice 
k  Chiumětínu.  Od  svratoušské  silnice  okresní  vede  silnice  k  Cachnovu.  Jižné 
od  Hlinská  jest  zřízena  okresní  silnice  k  Stiulnicům.  z  níž  jest  snadné  spojení 


VOLŠINKY  \r  HLINSK.U. 


po  silnici  po  břehu  nádrže  hamerské  jednak  k  Ovčínu  a  Hamrům,  jednak  k  Vor- 
tové. Z  Hlinská  vede  západním  směrem  okresní  silnice  ke  Rváčovu,  od  ní  odbo- 
čuje poblíž  Hlinská  k  severu  okresní  silnice  k  Srnému  a  za  Rváčovem  okresní 
silnice  k  Petrkovům.  Od  aerární  silnice  odbočuje  nad  Hlinském  poblíž 
okresní  zimní  hospodářské  školy  silnice  okresní  k  Hole  inu,  jež  jedním  svým 
ramenem  pokračuje  Holetínem  k  Chrasti  a  druhým  ramenem  z  Holetína  na 
Rannu,  v  níž  se  s  ni  stýká  okresní  silnice,  kteráž  jde  z  Ramiy  Vojtěchovem  ke 
Kladnu  a  dále  přes  Dědovu  do  Kameniéek. 

Mnohé  soukromé  silnice  jsou  v  lesích  velkostatku  rychmburskélio  \'  okuli 
Lánu,  Herálce.  Čachnova,  Karlštejna  a  Křižánek. 

Město  HLINSKO  rozkládá  se  po  obou  březích  řeky  Chrudimky.  jež  z,; 
starodávna  slula  Kamenice.  Od  pravého  břehu  řeky  Chrudimky  siří  se  po  obou 
stranách  aerární  silnice  městská  čtvrť  nejrozsáhlejší  a  nejvýstavnější  Zámostí. 


Se  Zámostím  sousedí  městská  čtvrť  Strana,  jež  rozkládá  se  až  k  nádraží. 
Mezi  Zámostím  a  Sir,  k  pravému  břehu  Chrudimiky  čtvrt  I 

Další  části  města  jsou  U  kostela  a  Na  drahách.  Na  levém  břehu  Chrudiímky  jsou 
Volšinky,  náměstí  a  Ulice.  K  Hlinsku  náleží  samoty  Certovina  při  aerární  silnici, 
Rataje  nad  pravým  břehem  Chrudimky  poblíž  Blatná  a  Lázně. 

Dle  sčítání  lidu  z  r.  1900  žilo  v  Hlinsku  v  542  domech  4132  i  byva*el,  dle 
sčítáni  z  r.  1910  v  622  domech  51U7  obyvatel. 

Chodce,  jenž  od  severní  strany  po  silnici  aerární  od  Čertoviny  do  Hlinská 
se  ubírá,  upoutá  nejprv  vkusná  a  rozsáhlá  budova  okresní  zimní  hospodářské 
školy  se  svým  školním  statkem  vzorně  zařízeným  a  velikým  parkem.  Skolí 
byla  zbudována  roku  1908  a  jest  nejrozsáhlejší  a  nejlépe  vypravenou 
tohoto  druhu  v  království  českém. 


i)Kiei:s\i  HOSPODÁŘSKÁ  ŠKOLA  V  HLINSKU. 

Na  protější   straně  opodál  silnice  stojí  parní  kruhová  cihelna  modenu    za 
řízená. 

Pěkné  liliové  stromořadí  vede  k  řadě  vil,  ii  ustupuje  do  Kollárovy  ulice 
ke  ko/ešiíícké  továrně,  jež  náleží  '.oni.    Poblíž 

teto  továrny  stojí  Sokolovna  a  v  jejím  sousedství  městský  sirotčinec. 

Nedále!  o  městského  sirotčince  vyniká  v  sousední  ulici  Resslově  rozsáhlá 
dvoupatrová  budova  chlapecké  měšťanské  a  obecné  školy.  V  téže  ulici  jest 
též  stravovna  okresní. 

Kollárova   ulice   ústí   do   Tylova    náměstí    před    Adámkovým    hostincem 

!    zlatého  íva«.  \   tomto  d ěj     t  divadelní  sál  s  jevišti    u        lelního  spolku 

»Pokroku«,  jednoho  z  nejstarších    i   nej  elnějších  divadelních  spolků  českých. 
V  tomto  středisku  společenského   života    městského   mají   své   místnosti   zpě- 
vačky spolek  Svaníovít,  Remeslinioká  beseda  a  mnohé  jiné  spolkj 
místní  a  okresní. 

V  protějším  domě  jest  úřadovna  oki  upité]  tva. 

Z  Tylova  náměstí  vede  Zámostím  Zižkova  třída.  Povšimneme  si  tu  sta- 
robylého kamenného  kříže  z  XVIII.  věku  před  domem  é.  242.  V  tomto  domě 


—  46  — 


jsou  veliká  knižnice  přísedícího  zemského  výboru  Karla  Adámka,  obsahující 
též  spisy  z  XV.  a  XVI.  věku,  a  obrazárna,  v  niž  jsou  zastoupeni  malíři  Brožík, 
Hynais.  Mařálk,  Zeníšek,  Marold,  Chiítusi,  Kaván,  Honza.  Kalvoda.  Kotila. 
Úprka,  Ad.  a  K.  Liebscherové.  Špilar,  Leop.  Ferber,  Kavánek,  Mírohorský, 
a  i.  a  sochaři  Myslbck,  Snirch,  Šaloun  a  j.  V  témže  domě  jsou  sbírky  národo- 
pisné. archaeoLogické  a  historické  JUDra.  K.  V.  Adámka^  V  zahradě  téhož  domu 

jsou  umístěny  2  ukázky  staročeského 
sochařství.  Zrzkova  třída  končí  u  budo- 
vy měšťanské  a  obecné  dívčí  školy  při 
železném  rnwstě,  po  němž  silnice  aerární 
přechází  na  levý  břeh  Chrudiniky  na 
Poděbradovo  náměstí. 

V  budově  měšťanské  a  obecné  dívčí 
školy  jsou  sbírky  Musea  okresu  hline- 
ckého, jež  bylo  r.  1874  založeno  a  bohdá 
již  v  dozírné  době  nabude  svého  vlast- 
ního' domu.  Museum  okresu  hlineckého 
obsahuje  'bohaté  sbírky  přírodnické, 
zvláště  mineralogické  a  geologické,  ná- 
rodopisné a  technologické  i  odbornou 
knižnici,  též  pořádá  občasné  výstavy. 
Náměstí  Poděbradovo  ovládá  rad- 
nice. Na  místě  radnice  býval  starý  rat- 
houz a  Sokolův  dům.  Starý  rathouz  byl 
nově  vystavěn  roku  1598.  Byl  mnohem 
menší,  než  radnice  nynější.  Po  starém 
způsobu  jej  zbudovali,  okna  opatřili  ko- 
.  touči  skleněnými,  na  střeše  vyzdvihli 
vížku.  V  rathouze  byla  radní  světnice,  šenkovna,  klenutá  komora,  též  některé 
jiné  místnosti  a  šatlava.  Při  rathouze  byly  maštal  a  kůlna,  též  besídka.  V  XVIIÍ 
věku  rathouz  vyžadoval  si  častých  oprav,  na  př.  r.  1762  opravovali  vížku  rad- 
ničtí;. 1767  klenutí,  r.  1781  téměř  celý  radní  dům  novým  krytem  přikryli.  Rad- 
nic.: stará  nepostačovala.  Přibylo  obyvatelstva.  Místnosti  její  byly  málo  pro- 
stranné pro  schůze  měšťanstva  a  pro  všeliká  úřední  jednáni.  Také  nebylo  dosti 
příhodných  bytů  pro  vojenské  důstojníky,  kteří  tudy  často  s  vojsky  svými 
pochodovali.  Pne  24.  května  1791  dala  již  obecni  správa  prohlédnouti  »iistýmu 
zednickými]  baumistrovi'«  starou  radnici.  Hne  9.  prosince  1791  bylo  povoláno 
clo  domů  radního  veškeré  sousedstvo  »v  důležitosti  staveni  rathouzu  a  pora- 
den! .  Usnesli  se,  že  stavba  nové  radnice  jest  ^ěcí  nevyhnutelně  potřebnou  i 
■abv  se  stavělo  tak.  jak  starý  rathouz  stál,  s  přivtělcnini  k  němu  celého  domu 
Sokolova*,  i  že  sousedstvo  »chce  všemožným  způsobem  nějakou  lásku  a  po- 
moc učintti«  a  kapitál  obecní  k  tomu  účelu  vyzdvihnouti  a  některé  pozemky 
obecní  prodati.  Nově  bylo  Jednáno  5.  března  1792  o  stavbě  této  a  setrváno  na 


ZE  ZAHRADY  K.  ADÁMKA 
V  HLINSKU. 


tomto  původním  usnesení.  Roku  1793  byla  nová  radnice  dobudována.  Nová 
budova  měLa  v  přízemí  hostinské  místnosti  a  byt.  v  prvém  poschodí  prostran- 
nou radní  síň,  archiv  a  pokojíky.  Roku  1794  byl  upravován  dvůr  a  přistavo- 
vány  hospodá&ské  stavby.  Až  téměř  do  konce  XVIII.  věku  vleklo  se  jednání 
o  schválení  stavby  nové  radnice.  Vrchnostenský  úřad  rychmburský  vytýkal, 
že  Hlinečtí  vystavěla  si  příliš  nákladnou  radnici.  Hlinecký  úřad  vyložil  r.  1798 
ve  své  odpovědi,  že  bylo  nutno  nové  prostrannější  budovy,  poněvadž  stará 
radnice  již  nepostačovala,  a  pak  také  bylo  nutno  postarati  se  o  vhodné  míst- 
nosti pro  ubytování  vojenského  důstojnictva  v  čas  pochodů  vojamských,  i  při- 
pomenul, že  r.  1797  důkaz  této  potřeby  se  patrné  spatřuje,  když  tudy  šlo 
vojsko  Condajské,  jehož  »2  páni  generálové  a  4  obršti  spolu  svýma  sloužícíma. 


\  MÉSTI  V  HLINSKU. 


tohoto  pak  roku  regimemti  Yarasdiener,  St.  Georgi,  Broder.  Schroder,  Kaunitz, 
pak  Prrnz  Oranien,  těchto  tehdy  všech  páni  officíři  v  novým  rathauzu  své  po- 
čestné zachránění  měli.  skrze  Hlinský  marširovali  i  také  poslední  zimní  ležérní 
drželi. «  Pak  výtky  umlkly. 

Nyní  jsou  v  radnici  úřadovny  okresního  soudu  a  v  bývalých  místnostech 
berního  úřadu  expositura  cejchovního  úřadu.  Obecní  úřad  jest  umístěn  v  zad- 
ním křídle  radnice. 

Náměstí  bývalo  obtočeno  domy  s  lomenicemi  a  podloubími.  Před  r.  1779 
stála  na  něm  jen  socha  Jana  Nepomuckého  a  nad  ní  studna.  Níže  tekl  potok 
a  na  náměstí  zelenala  se  lípa.  u  kteréhosi  domu  též  kaštan.  Roku  1723  na  pa- 
mátku korunovace  Karla  VI.  za  krále  českého  byla  postavena  socha  Jana  Ne- 
pomuckého. 

Roku  1779  bylo  smluveno  s  kameníky  postaveni  kříže  a  sochy  sv.  Flo- 
riána. V  témž  roce  a  r.  1780  byly  tyto  práce  provedeny.  Dne  20.  srpna  1780 
byly  svěceny  kříž  a  socha  sv.  Floriána  na  náměstí  a  též  kříž  kamenný  na  Zá- 
mostí.  U  masných  krámů  bývala  ještě  v  XVIII.  věku  Boži  muka.  Roku   1828 


postavili  tu  nový  kříž.  Přes  Ghrudimku  býval  dřevěnný  krytý,  aprostřed zvý- 
šený most.  Roku  1 7í>*J  a  1770  zbudován  byl  kamenný  most.  R.  1781  byly  upra- 
vovány sochy  na  velkém  mostě,  dělali  při  nich  zábradlí. 

Masné  krámy  bývaly  v  Hlinsku  již  ma  poč  iku  XIV.  věku.  Beneš  z  Vartem- 

.   darovav  .svému   služebníku   Mikulášovi   soud    rychtářský   hlinecký,   dal 

mu   k   němu   svobodnou    krčmu,   svobodnou    lázeň,    svobodné    krámy    chlebné 

i   masné.   Masné  krámy  bývaly  ještě    v   polovici   XIX.   věku   při   levém   břehu 

Chrudimíky  při  aerárraí  silnici. 

K  stavbě  této  silnice  byly  na  Hlinecku  zaihájeny  přípravy  r.  1812  i  sta- 
věna v  části  od  Poličky  do  Hlinská  v  létech  1816  až  1819  a  pak  od  Hlinská 
k  Chlumu  a  Hlinském,  kdež  byl  r.  1832  dostavěn  nový  kamenný  most  o  2  oke- 
nicích, jenž  po  povodni  r.  1881  byl  nahrazen  železným  mostem,  r.  1911  a  1912 
rozšířeným  o  železobetonový   chodník. 

Z  Poděforadova  náměstí  vede  Berkova  ulice  do  městského  parku,  jenž 
jest  v  Qlšinkách  na  obecní  louce,  bývalém  tu  obecním  rybníce,  i  po  stráni 
přilehlé    péčí  Okrašlovacího  spodku  zřízen. 

V  ulici  Berkově  jest  starobylé  stavení  jednopatrové,  v  novější  době  již 
přestavěné.  Stavení  toto  dosud  sluje  tvrz.  Hlinecká  tvrz  připomíná  se  posléze 
r.  1  113.  Arnošt  Flaška  z  Pardubic  přijal  na  dědictví  své.  zejména  na  hrad 
Rychmburk, město  Skuč,  tvrz  a  město  Hlinsko.  Ceúka  z  Veselé  aVartemberka, 
Střížka  z  Kolodi  i  a  Vácslava  Frcuchera  z  Paběnic. 

V  opačnou  stranu  z  náměstí  míří  Husova  ulice,  jež  vede  ke  kostelu,  pře- 
píná  u   velké   továrny   železným    mostem    Chrudimku    a   menším    mostem    že- 

"i  Drahtinku  i  dospívá  na  Jeronýmovo  náměstí  pod  kostelními  schody. 
Kostelní  schody  pořídili  teprv  r.  1781;  v  XIX.  věku  je  opravovali'.  Dříve 
chodívalo   se  ke   kostelu   úvozem,   nyní   již    zaházeným,   jímž   přicházívalo   se 
m  ni  od  nynější  fary  do  siné  pud  věží  kostelní  a  z  věže  do  Inde. 

Kostel  farní  Narození  !P.  Marie  nezachoval  se  v  původní  své  výstavnosti. 
I  mi   ('míhá  se  již  r.  1350,  kdy  s  jinými  vůkolními  kostely  byl  připojen  k  bisku] 
ství  litom.všlskému.  Tehdejší  kostel  stával  napříč    přes  hřbitov    tak,  že  hlavní 
ho  o      byla  kolmo  na  usu  nynějšího  kostela,  byl  menší  a  asi  stejného  půdo- 
rysu a  výstavnosti,  jako  katolicky  kostel   ranský,   slohem  gotickým   vybudo- 
vaný. V  XV.  až  XVII.  věku  byla   hlinecká  fara  obsazována  kné/ími  pod 
teprv   r.   162-1   byl   opět  ustanoven   prvý   katolický  farář  hlinecký.   Nynější   ko- 
stel  byl   zbudován   v   prvé   polovici   XVIII.   věku  nákladem    patrona   Štěpána 
c  Vchynského  a  osadníků.  Ze  starého  kostela  zůstala  pouze  věž,  jež  byla 
li  na  a  zvýšena.  Část  základů  starého  kostela  bvki  r.   1887  objevena,  kdj  ! 

bylo  úpí  i   i    .' prostranství  před  průčelím  nynějšího  kostela.  Tehdy  bylo  zji- 

le  starv  kostel  stál  po  pravé  straně  od  hlavního  vchodu  nyněj'šího  ko- 

iliíral   část   hřbitova,    nyní   již   zrušeného,    a    Že   vcházelo    se   do    něho 

d  farní  zahrady  pod  věží.  V  předsíni  nynějšího  kostela  byl  po  pravé 


KOSTE!    \    HLÍN   M 


straně  vchodu  výklenek,  jenž  vlastně  byl  nejhořejší  částí  vchodu  do  lodě  sta- 
rého kostela.  Dalším  šetřením  zjistilo  se,  že  stará  věž  kostelní  nebyla  sho- 
řena, nýbrž  jen  její  okna  byla  zazděna,  věž  byla  zvýšena.  Dosud  ve  zvonici 
jsou  zachována  ostění  starých  oken 
věže  kostelní  a  stopy  starého  lešení 
zvonového     pod    lešením     nynějším. 

Kostel  nynější  byl  vystavěn  v 
letech  1730  až  173.3.  jiné  práce  byly 
v  nem  provedeny  později.  Roku  1767 
a  176S  usazovali  nově  zvony. 

Nejstarší  zvou  byl  ulit  roku 
152(1  kutnohorským  mistrem  Danie- 
lem »nákladem  pánu  celé  obce  hli- 
necké*. Drufliý  zvon  jest  z  rotou  1617 
a  ohlašuje  svým  nápisem',  že  volá 
zvukem  svým  pánu  Bohu  ke  cti  a 
jhválc  jeho  každého  času  člověka 
smrtedlného.  Jiný  zvon  z  r.  17_>7  byi 
přelit  r.  1888. 

Kostel    nynější    jest    niž- 
ší   a    vyšší,    než    býval    kostel    sta- 
rý,    má     jedinou     loď     a     zakončen 

iesi  polokruhovou  presbyteři,  k  níž  z  leva  přiléhá  sakristie.  Ze  sakristie 
vstupuje  se  na  kazatelnu.  I 'o  pravé  straně  presbyteře  bývalo  oratorium, 
jež  bylo  roku  1862  na  památku  tisíciletí  příchodu  slovanských  věrozvěstů 
Cyrila  a  Methoděge  změněno  v  kapli  cyrilomethodějsikow.  \  teto  kapli  stojí 
starobylá  křtitelnice,  ulitá  r.  1628. 

Presbyteř  má  ozdobní  hlavní  oltář,  nad  ním/  v  pozadí  mezi  sloupovím 
\  isi  kopie  starodávného  obrazu  Narození  R  Marie.  Po  stranách  pozadí  oltář- 
i:;ho  postaveny  jsou  sochy  sv.  Vácslava  a  sv.  Víta.  Nad  obrazem  Narozeni 
P.  Marie  jest  vymalována  sv.  Trojice.  Vlastni  oltář  s  celou  vůkolni  úpravou 
s  nápodobeným  sloupovím  tvoří  přiměření   celek. 

Ostatní  oltáře  jsou  původu  novějšího.  Některé  jejich  součásti  byly  po- 
řízeny v  XVIII.  veku. 

Pod  rudí,  ni  jsou  Betlem  a  Boži  hrob,  POku  1802  nové  upravené.  Var- 
hany jsou  z  r.   1776  a   1777. 

Praporce  cechovní,  jež  bývaly  v  kostelní  lodi.  uloženy  jsou  v  Museu 
okresu  hlineckého,  též  i  starý  školní  praporec  z  r.  1814. 

V  presbyteři  jsou  2  okna  s  malbami,  na  skle  die  návrhu  Fr.  Urbana  pro- 
\  i  děnými. 

Prostranná    budova    kostelní    nevykazuje     zvláštností     stavebních,    vj 
nika  vkusnou,  jednoduchou  úpravou  svého  vnitřku. 


—  50  — 

Poblíž  kostela  stojí  fara,  zbudovaná  v  prvé  polovici  XVIII.  věku.  Jedno- 
patrový dům  její  obrácen  jest  průčelím  svým  do  farského  dvora,  obklopeného 
hospodářskými  stavbami.  Na  faře  uloženy  jsou  některé  staré  obrazy  ko- 
stelní. 

Za  kostelem  rozkládá  se  směrem  k  nádraží  hřbitov  obecní,  na  němž  po- 
hřben jest  učitel  Karla  Havlíčka  Antonín  Línek,  divadelní  ředitel  Suk  a  j.  Část 
starého  hřbitova  při  kostele  jest  změněna  v  sád. 

Před  průčelím  kostelním  stojí  ve  stínu  dvou  rozložitých  starých  kaštanů 
kamenný  kříž.  Na  sklonku  XVIII.  věku  býval  tu  dubový  kříž.  Zrobili  jej 
roku  1780. 

Při  cestě  k  faře  stávala  kaple  sv.  Anny,  jež  v  XIX.  věku  byla  sbořena. 

Stará  faira  stávala  blíže  k  městu,  byla  přestavěna  před  r.  1754.  Sta- 
vení »Vrtilky«.  k  faře  patřící,  bylo  r.  1766  prodáno  zvoníkovi. 

Při  stavbě  silnice  okresní  podél  farské  zahrady  nalezeuo  bylo  množství 
starobylých  kachlů  vzorů  XIV.  až  XVIII.  věku  a  některé  hliněné  zlomky  ka- 
dlubů. Prostranství  pod  farou  poblíž  železničního  náspu  upraveno  jest  v  sad  ve- 
řejný. 

Poblíž  schodů  kostelních  stávala  škola. 

O  školství  hlineckém  zachovaly  se  nejstarší  zprávy  ze  XVI.  věku,  o  škole 
z  r.  1600.  V  XVIII.  věku  přibývá  zpráv  o  škole  hlinecké.  Roku  1785  bylo  nově 
vystavěno  školní  stavení.  Ještě  r.  1872  byly  některé  třídy  v  nájmu  po  růz- 
ných domech.  Roku  1871  povoleno,  bylo  zřízení  měšťanské  školy  chlapecké. 
Roku  1873,  22.  června  položen  byl  základ  budově  měšťanské  školy  chlapecké, 
dne  1.  října  1874  byla  dvoupatrová  budova  její  odevzdána  svému  účelu.  Zří- 
zeny byly  pak  pokračovací  škola  průmyslová,  dívčí  měšťanská  a  obecná  škola, 
zbudována  nová  budova  pro  obecnou  a  měšťanskou  školu  chlapeckou.  Založena 
byla  okresní  zimní  hospodářská  škola  se  stálým  letním  hospodyňským  během. 

V  Havlíčkově  ulici  byla  zbudována  synagoga. 

Hlinsko  vynikalo  za  starodávna  svým  hrnčířstvím.  V  I.  polovici  XIX.  vě- 
ku bylo  střediskem  výroby  pláten,  nyní  pak  jsou  v  Hlinsku  četné  továrny  a  zá- 
vody tkalcovské,  v  nichž  vyrábí  se  koberce,  látky  nábytkové,  šály,  plaidy, 
plachty  nepromokavé,  potřeby  pro  vojsko  a  j.  V  letech  1880  a  1890  byly  v  Hlin- 
sku koželužská  továrna,  jež  vyráběla  rozmanité  potřeby  pro  vojsko  bulharské, 
rakouskouherskou  armádu  a  j.,  a  továrna  na  výrobu  nářadí  a  náčiní  hasičského. 
Obě  tyto  továrny  zanikly  vzdáním  se  majitelů  dalšího  obchodu.  Vznikly  nove 
výroly  průmyslové,  zejména  kožešnická  továrna,  výroba  cementových  sta- 
vebních potřeb,  kamenictví,  barvírny,  parní  pila.  městská  elektrárna   a  i. 

Hlinsko  má  stanici   severozápadní  dráhy. 

Město  Hlinsko  i  celý  okres  hlinecký  velice  získávají  regulací  horního  toku 
Chrudimky  O  úpravě  řeky  a  její  některých  přítoku,  též  o  přehradě  nad  Hanin 
zbudované,  pojednáno  bude  při  Hanireeh.  Reka  Chrudiimka  upravuje  se  městem 
Hlinském.  Práce  tyto  zahájeny  byly  v  Hlinsku  r.  1911.  Po  povodni  r.  1881  byly 


-  51  - 

přes  Chrudimku  zřízeny  v  Husově  ulici  velký  železný  most  okresní  místo  dvou 
dřevěných  mostů,  jež  přepínaly  obě  ramena  řeky,  v  místech  těch  ostrov  tvo- 
íivších,  a  těž  n,a  aerární  silnici  železný  most.  Při  regulování  Chrudimky  zřizují 
se  most  železobetonový  v  Olšinkách  a  železná  lávka  na  Betlémě.  Taktéž  potok 
brahtinka  byl  zabrán  v  regulační  úpravy  a  v  dolní  části  své  převeden  v  nové 
řečiště.  Přes  Drahtinku  byl  r.  1911  zbudován  nový  okresní  most  železobeto- 
nový. Poblíž  jejího  vyústění  do  Chrudimky  jest  projektován  druhý  most  žele- 
zobetonový. 

Dle  pověsti  staré  hrnčíři  založili  Hlinsko.  Jisto  jest,  že  bohatá  ložiska  jílu 
poskytla  hlavní  podmínku  k  rozvoji  starodávné  hlinecké  výroby  průmyslové 
a  tím  i  k  rozvoji  Hlinská,  jímž  od  pradávna  šla  důležitá  cesta  z  Chrudimská 
na  Moravu.  Hlinecké  hrnčířství  bylo  daleko  široko  prosiuié  a  známé. 

Přehližíme-li  půdorys  města,  dvě  věci  jsou  nám  nápadný:  jednak,  že  ná- 
městí stěsnáno  jest  nad  levým  břehem  Chrudimky  téměř  při  pokraji  nynějšího 
města,  jednak  pak.  že  kostel  stojí  opodál  města  na  druhém  jeho  konci, 
vzdálen  od  veliké  většiny  města,  jež  rozkládá  se  po  pravém  břehu  Chrudimky. 
Povšimneme  si  též  jmen  místních  čtvrtí  Zámostí  a  Strany.  Vše  to,  v  souvislosti 
s  nejstaršími  zachovanými  písemnými  zprávami,  objasňuje  nám  vývoj  města 
Hlinská  za  starodávna. 

V  listině  darovací  z  r.  1073,  jíž  král  český  Vratislav  obdaroval  klášter 
opatovický,  připomíná  se  též  Hlína,  odlišná  od  druhé  Hlíny,  která  dle  téže  li- 
stiny měla  kostel  (Glina  quoque  villam.  que  dicitur  ad  ecclesiam,  ob  diíferentiam 
alterius  ville  eodem  nomine  dicte).  Jedna  z  těchto  obcí  jest  Hlína  u  Nasavrch,  za 
druhou  považován  byl  Vrbatův  Kostelec,  avšak  z  listiny  vysvítá,  že  vladyka 
Vrbata  svého  majetku  dále  držel,  sahalo  obdarování  kláštera  opatovického  jen 
po  Vrbatův  les.  Nejnověji  ujímá  se  výklad  (proí.  Plačkem  v  Českém  časopisu  hi- 
storickém 1911  tlumočený),  že  ona  Hlína,  označená  dle  svého  kostela  »Hlína  u  ko- 
stela* nebo  Hlína  kostelní,  jest  stará  osada,  jež  stávala  v  místech  nynějšího 
Hlinská.  Dosud  části  města  mezi  Betlémem  a  kostelem  říká  se:  U  kostela. 
Kdyby  byl  původní  kostel  vznikl  teprv  při  založení  města  Hlinská,  jež  obsa- 
hovalo původně  prostoru  kol  náměstí,  nebyl  by  býval  zajisté  stavěn  v  takové 
vzdálenosti  od  města  v  poloze  postranní  a  od  vlastního  města  dvojí  vodou  (Chru- 
dimky a  Drahtwiky)  oddělené,  nýbrž  byl  by  zbudován,  jako  při  jiných  nových 
obcích,  bezprostředně  při  náměstí,  středišti  města,  nebo  na  výšině  nad  ním. 
Lze  tedy  i  z  této  polohy  kostela  souditi,  že  při  vzniku  nynějšího  Hlinská  již  stál 
a  že  nestál  asi  o  samotě,  nýbrž  měl  při  sobě  osadu  starou,  na  níž  vztahují  jméno 
z  oné  darovací  listiny  kláštera  opatovického.  A  právě  tím,  že  tu  u  kostela 
byla  už  tehdy  osada,  lze  vysvětliti,  že  novou  osadu  Hlinsko  nezaložili  při  ko- 
stele, ač  tu  na  výšině  při  něm  bylo  příhodnější  a  rovnější  prostranství  pro  ná- 
městí než  na  svahu  ti  Chrudimky,  kdež  bylo  náměstí  Hlinsku  vytýče«>  a  za- 
řízeno. Od  náměstí  tohoto  šířilo  se  město  směrem  ke  kostelu  dlouhou  ulicí, 
do  polovice  XIX.  věku  pouze  Ulicí  zvanou,  jež  nyní  jest  pojmenována  Huso- 


vou  ulici.  \  /  toho,  že  za  starodávna  byla  Ulicí  nazývána  jen  tato  ulice,  plyne, 
že  v  nejstarší  době  pozůstávalo  město  jen  ze  staveni  kol  náměstí  seskupených 
a  z  teto  ulice. 

Listinami  lze  doložiti,  že  za  pravým  břehem  Chrudimky  nebývala  pů- 
za  starodávna  žádná  část  tehdejšího  Hlinská  nového. 
V  místech,  jež  zaujímá  nynější  městská  čtvrt  Strana,  bývala  ještě  v  XV. 
věku  vesnice  Strana,  jež  r.  1392  se  výslovně  připomíná  jako  samostatná  osada. 
V  pí  pisti  panství  rychmbufského  z  r.  1485  se  uvádí  Hlinské  městečku  s  rych- 
tou a  vesnicemi  k  tě  rychtě  příslušejícími,  totiž  Strana.  Studnice.  Chlum.  Vi- 
tanov,  Kouty  a  hamr  v  Přerostlém.  I  v  lidovém  podání  místním  zachovala  se 
vzpomínka  na  doby,  kdy  Strana  byla  samostatnou  osadou,  v  žertovném  vy- 
pravování o  Straněnských,  jak  chodili  do  města. 

Jméno  další  čtvrtě  městské  Xámnstí.  rozkládající  se  po  pravém  břehu 
Chrudimky,  prozrazuje,  že  vzňal  la  tato  část  města  později  než  město  samo, 
soustředěné  na  mírném  svahu  stoup  ulicím  od  levého  břehu  Chrudimky  směrem 
jižním,  takže  se  stanoviska  tehdejší  rozlohy  města  byla  ona  staveni  na  pra- 
vém břehu  Chrudimky  za  mostem:  Zámostí. 

Ještě  v  zápisech  XVII,  věku  rozlišuji  se  tyto  3  části  města,  z  nichž  ny- 
nější Hlinsko  se  vyvinulo.  V  paměti  o  ouroku  obecním  uvádí  se.  mnoho-li  ourok 
>v  městě,  též  Zámosti  a  Straně     vynáší. 

Prostranství  mezi  Zámóstím  a  Straním  (značeno  jest  v  katastru  Josefín- 
ském r.  1785  jako  .zelený  rynk«  a  ještě  v  letech  1N70.  slulo  obec.  Tu  byly 
hliníky  a  rybníčky,  též  obecní  Laida,  na  nichž  dobytek  občanů  hlineckých  býval 
pasen.  Teprv  v  XIX.  věku  bylo  toto  prostranství   úplně  zastavěno. 

Již  na  konci  XIII.  věku  bylo  Hlinsko  vysazeno  městským  právem.  R.  1303 
Beneš  zVartemberkadarotvail  svému  služebníku  Mikulášovi  v  městečku  svém 
filinsku  na  věčnost  i  potomkům  jeho  soud  rychtářský  s  třetím  penízem  ze 
všech  vin  sudů  malých  i  velkých,  píiltřetího  lánu  roli  svobodného,  svobodnou 
krčmu,  svobodnou  lázeň,  svobodné  krámy  masné  i  chlebné,  dva  muže  svobodné 
k  tomu  soudu  přináležející  i  ustanovil,  že  každý,  kdo  by  sobě  chtěl  bráti  ženu 
pod  ieho  oadem,  mel  nejprve  rychtáři  dáti  měřici  ovsa  a  dvě  slepice.  Rychtář 
:  vybírati  berni  ode  všech  poddaných.  Každý  zločinec,  nalezení 
pod  ieho  soudem,  měl  býti  trestán  toliko  v  HMnsku.  K  rychtě  vesnic  hlinec- 
kých náležely  tehdy  Vitainov,  Studnice,  Přerostlé  ('nynější  Hamry),  BLatno  a 
i  s  vsí  před  Hlinském.  Dosud  místní  náze\  polohy  mezi  Hlinském  a 
Rváčovem  »ma  cákané*  upomíná,  kde  stávala  hlinecká  spravedlnost. 

Znak  městský,  půlkůň  stříbrný  v  červeném  poli,  npomíná  na  pány  z  Par- 
dubic, kteří  tohoto  erbu  užívali.  Pověst  erbovní  vypravuje,  že,  když  roku  1159 
někteří  Čechové  vnikli  do  Milána,  tu  Milánští,  obávajíce  se.  by  /.d  nimi  jiní 
nevskočili  jim  do  města,  dali  spustiti  mříž  ve  bráně.  Mřiž  přeťala  kuně  jednomu 
půli.  fezdec,  uchopiv  přední  půl  koně.  pospíšil  s  ní  do  tábora.  Srdnatý 
ie/dee   byl    pasován   na    rytíře   a   erb   s   půlkoněm    připomínal   odvahu    jezdcovu 


—  53  — 

jeho  potomkům  a  nyní  připomíná  v  městských  znacích  hlineckém  a  pardubském, 
že  obě  tato  města  mívala  společnou  vrchností  pány  z  Pardubic  a  na  Rychm- 
burce. 

Z  tohoto  rodu  vynikl  zvláště  Smil  Fiaska  z  Pardubic,  spisovatel  Nové 
rady,  jenž  odevzdal  r.  1392  panství  ryohmburské,  a  v  něm  též  Hlinsko  a  Skuč, 
Bočkovi  z  Poděbrad  a  Otě  z  Bergova  k  věrné  ruce. 

Hlinsko  se  svým  okolím  bývávalo  za  starodávna  asi  samostatným  stat- 
kem. Bývala  v  Hlinsku  tvrz,  jež  ještě  roku  1413  jest  připomínána  v  zápisu, 
jímž  Arnošt  Flaška  z  Pardubic  přijal  na  své  dědictví,  totiž  na  zámek  Rychm- 
burk,  Skuč  město  a  Hlinsko  město  a  tvrz  a  na  všechno  svoje  zboží,  k  zámku 
Rychmburku  a  k  Hlinsku  náležející,  Čeňka  z  Veselé  a  Vartmberka,  Střížka  z 
Koloděj  a  Vácslava  Frcuchera  z  Paběnic  na  pravý  spolek.  Že  bývalo  Hlinsko 
za  dávných  dob  samostatným  statkem,  tomu  i  tento  zápis  nasvědčuje,  když 
rozlišuje  zboží,  jež  patřilo  k  hradu  Rychimibtifkti.  a  zboží,  jež  náleželo  k  Hlinsku. 
Nejstarší  majitel  zboží  hlineckého  jest  znám  z  r.  1303:  Beneš  z  Vartmberka. 
A  pak  již  stále  celým  stoletím  XV.  a  dalšími  věky  uvádí  se  Hlinsko  v  panství 
rychmburském. 

Arnošt  z  Pardubic  a  na  Rychmburce  prodal  Hlineckým  rozsáhlé  panské 
pozemky  v  poloze  na  Balkovsku  u  Hlinská,  ale  zemřel  dříve,  nežli  mohl  jim 
vydati  zápis  na  tento  trh. 

Roku  1425  dostalo  se  panství  rychmburské  do  rukou  Táborů  a  tito  ode- 
vzdali je  svému  hejtmanovi  Jiřímu  Kromčšínovi  z  Březovic,  jenž  měl  je  pod 
holdem.  Z  pozdějších  držitelů  panství  ryehmburského  vynikl  bývalý  hejtman 
táborský.  Jan  Pardus  z  Vrátková.  Za  něho  byli  při  farách  na  tomto  panství 
již  kněží  pod  obojí. 

Jan  Pardus  z  Vrátková  listem  daným  na  Rychmburce  ten  pondělí  před 
sv.  Vítem  roku  1443  potvrdil,  že  lidé  a  obec  z  Hlinského  požívají  některakého 
pole  panského  k  hradu  Rychmburku  příslušného1  i  že  byla  o  to  půtka,  kterým 
by  obyčejem  a  právem  toho  pole  k  svému  požitku  požívali,  i  že  byl  od  staro- 
žitných lidí  z  Hlinského  tak  v  jistotě  zpraven,  že  to  pole  panské,  kteréž  leží 
mezi  hranicemi  vojtěchovskými  a  blatenskými,  ježto  potoček  je  děli,  po  cestu 
kladenskou  koupili  ku  pastvě  u  pana  Arnošta  Flašky  z  Pardubic  a  z  Rychm- 
burku a  hotovými  penězi  zaplatili  a  že  jim  měl  listem  zápisným  svou  pečetí 
to  ujistiti  a  toho  potvrditi,  a  v  té  míře  smrt  jej  zašla  i  tou  příhodou  listu  toho 
zápisného  na  svrchupsané  pole  obci  hlinecké  nedokonal  jest.  I  proto,  že  on,  Jan 
Pardus  z  Vrátková,  jsa  tak  zpraven,  vyznává  tímto  listem  světle  a  zjevně,  že 
s  plným  svým  vědomím  a  z  plné  moci  své  se  zdravým  rozmyslem  mocně  po- 
tvrzuje a  upevňuje,  aby  toho  pole  i  s  tím  potůčkem  k  tomu  poli  příslušným 
i  s  tím,  co  jsou  k  tomu  přikoupili,  obec  hlinecká  užívala  a  držela  tím  vším  prá- 
vem a  obyčejem,  jakož  i  jiných  dědin  svých  vlastních  požívají,  se  všemi  svými 
budoucími  a  na  všecky  časy  přišlé  a  budoucí.  A  na  to  jim  pro  budoucí  příhody 
a  nesnázky,  ač  by  které  vzniknouti  mohly  o  věci  již  svrchupsané,  zápis  učinil. 


-  54  — 

Svědčili  Epik  z  Kjucemburku,  Vilém  Brázda  ze  Srbec,  Hych  z  Raný  a  Jan  íiil- 
brant  z  Kamenice.  A  dodnes  obec  hlinecká  většinu  těchto  pozemků  má  ve  svém 
vlastnictví. 

V  rodě  Jana  z  Vrátková  Hlinsko  dlouho  nezůstalo.  Po  Vilémovi  z  Vrát- 
ková nabyla  panství  rychmburského  a  s  ním  Hlinská  Anežka  z  Chlumu,  jež 
odkázala  je  roku  1500  Jindřichovi  z  Valdštýna  a  na  Skalách. 

Jindřich  z  Valdštýna  přál  dosti  Hlinsku  i  Skuči,  udělil  r.  1511  obci  hlinecké 
právo,  by  si  vedla  vodu  na  obecní  rybník.  Listem,  daným  v  úterý  na  den  sv. 
Magdaleny  roku  1511  potvrdil,  že  k  žádosti  purkmistra,  konšelů  a  celé  obce 
hlinecké  dovolil,  by  do  rybníčka  pod  městem  na  obci,  jehož  předkové  jejich 
jsou  užívali  od  starodávna,  kdež  i  oni  ještě  užívají,  vedli  si  vodu  bez  pře- 
kážky jeho  a  dědicův  i  budoucích  jeho  a  bez  újmy  vody  mlýnům  a  řeky  jeho 
ku  potřebě  toho  rybníčka,  jakož  pak  i  nějaké  smlouvy  předešlé  byly  tu  mezi 
měšťany  hlineckými  a  mlynáři.  Měšťané  hlinečtí  svolili  se  mu  z  toho  platiti  hus 
živou  a  plece  a  to  jmenovitě  hus  při  sv.  Martině  a  plece  k  veliké  noci.  Žil  pak 
pán  tento  ještě  24  léta  po  vydáni  zápisu  tohoto  o  hlineckém  rybníku,  jenž 
býval  v  Qlšinkách,  a  vypustil  svou  duši  v  pátek  tu  noc  na  den  Navštívení  P. 
Marie  roku  1535.  A  musel  býti  vrchnost  dobrotivá.  Sic  by  byl  skutečský  písař 
městský  nebyl  zapsal  o  něm:  »Pán  náš  milostivý  dokonal  běh  života  svého.  Dajž 
pán  buoh  všemohúcí  odpočinutí  duši  jeho  se  všemi  volenými  božími. « 

Jeho  syn  Vilém  z  Valdštýna  a  na  Skalách  účastnil  se  odboje  proti  králi 
Ferdinandovi  I.  r.  1547.  Pro  jeho  účastenství  v  odboji  bylo  mu  mimo  jiné  konfi- 
skováno též  clo  v  Hlinsku  vybírané. 

V  XVI.  věku  byla  pak  v  Hlinsku  královská  pomezní  celnice.  Z  toho  lze 
seznati,  že  cesta  Hlinském  na  Moravu  vedoucí  náležela  mezi  zemské  cesty 
důležité  a  četně  používané. 

Panství  rychmburské  bylo  roku  1552  zastaveno  poručníkům  dětí  Zikmunda 
Robmhápa  ze  Suché  a  roku  1558  bylo  prodáno  Zdeňkovi  Berkovi  z  Dube  a 
Lipého,  v  jehož  rodě  zůstalo  též  v  XVIII.  věku. 

V  těchto  dobách  obdrželo  Hlinsko  potvrzení  svých  trhů  výsadou  krále 
Maximiliána.  Listem  daným  v  sobotu  po  Všech  svatých  r.  1568  potvrdil  tento 
český  král  Hlinsku  dva  výroční  trhy,  jeden  v  první  pondělí  v  postě  a  druhý 
na  den  sv.  Lidmily,  též  znova  vysadil  a  dal  trh  týhodní  na  každý  pondělí. 
Toto  privilegium  jest  nejstarší  zachovanou  výsadou  královskou  obce  hlinecké. 
Některá  pozdější  privilegia  tržní  ztratila  se  za  dob  válečných  nebo  byla  odňata 
Hlinsku  vrchností,  na  rozvoj  městský  žárlivou. 

Již  v  druhé  polovici  XVI.  věku  vrchnost  ryohmburská  hleděla  obmezovati 
samosprávu  obecní.  Poněvadž  stará  registra  purkrechtni  byla  již  popsána  a 
byly  r.  1558  pořízeny  pro  Hlinsko  a  vesnice  k  němu  náležející  (Blatno, 
Přerostlé,  Uamr  v  Přerostlém,  Studnice  a  Vitanov)  nové  knihy  zápisní.  Roku 
1585  nařídil  Vácslav  Berka  z  Dube,  by  žádné  spravedlnosti  nebyly  zapisovány 
do  těchto  knih  bez  vědomí  vrchnosti,  sice  že  registra  i  truhlice  sirotci  budou 
vzatj  na  zámek  rychmburský. 


—  55  — 

Po  r.  156S  obdrželo  Hlinsko  další  výsady  tržní,  ale  ty  se  ztratily.  Výsa- 
dami těmi  nastaly  některé  změny,  neboť  v  privilegiu  tržním  krále  Karla  II.  z 
27.  července  1728  se  pak  činí  zmínka,  že  výroční  trhy  byly  ve  středu  po  sv. 
Vítu  a  po  sv.  Lukáši.  Roku  1626  děje  se  zmínka  o  sobotních  trzích  týdenních. 
Byí  tedy  trh  týdenní  přeložen  z  pondělka  na  sobo>tu  mezi  roky  1568  až   1626. 

Hlinsko  mělo  zajisté  i  v  XVII.  věku  mnohé  svízelné  jednání  o  svá  práva 
s  majiteli  panství  rychmburského,  nežli  tito  shodli  se  s  obcí  hlineckou  o  vý- 
sadním listě  z  r.  1656. 

Bohuslav  Ferdinand  Leopold  hrabě  Berka  z  Dube  a  Lippého  propustil 
obci  hlinecké  šenk  vinný,  jejž  posavad  vrchnost  rychmburská  držela  k  svému 
prospěchu.  Od  té  doby  každý,  kdo  chtěl  víno  k  šenku  načnonti,  musel  se  při 
purkmistrovi  ohlásiti  a  takové  vino  zhlídnouti,  zhemovati  a  zkoštovati  dáti.  Ve 
výsadním  listě  tomto,  daném  24.  června  1656,  jsou  podrobnější  ustanovení  o 
užitcích  obecních  z  vinného  šenku.  Též  byly  tehdy  postoupeny  obci  platy  od 
váhy  obecní  a  z  míst  o  trojích  jarmarcích,  taktéž  i  clo.  Všechny  tyto  platy 
plynuly  dotud  do  důchodu  vrchnosti  rychmburské.  A  clo  nebylo  nevýnosné. 
Připomíná  se  výslovně,  že  Skutečtí  vytýkali,  že  při  jejich  městě  velmi  málo 
cla  se  schází,  ale  mnoho  oprav  cest  mají,  kdežto  že  po  silnici  skrze  Hole  ti  n 
k  Hlinsku  téměř  všichni  formané  z  království  českého  do  markrabství  morav- 
ského jedou  a  zase  z  markrabství  moravského  touž  cestou  se  skrze  Hlinsko 
vracejí.  Bohuslav  Ferdinand  Leopold  hrabě  Berka  poukázal  Hlinecké,  by  se 
Skutečskýmise  dohodli  a  o  výnos  cla  se  podělili.  Taktéž  ■propustil  všechny  od- 
úmrtí  a  stanovil  řád  o  projednáni  pozůstalosti  těch,  kteří  by  v  Hlinsku  zemřeli 
bez  kšaftování. 

Tuto  výsadu  potvrdila  pak  Františka  Rusalie  hraběnka  Kjnská.  rozená 
Berková  z  Dubě  a  Lippého.  listem  z  24.  srpna  1710.  Snesení  Hlineckých  se 
Skutečskými  o  mýtě  stalo  se  8.  února  Í658. 

Rychmburský  hejtman  Samuel  Albrecht  pobral  Hlineckým  některé  knihy 
a  písemnosti  na  zámek  rychmburský.  Stěžovali  si  Hlinečtí  22.  října  1707,  že 
hejtmanem  Albrechtem  byla  jim  mocně  vzata  též  kniha  vesnic  hlineckých,  v  níž 
byl  zápis,  že  obec  hlinecká  má  sobě  svěřeny  dvory  hamerský  a  lhotský  k  vý- 
sevu.  klížení  obilí,  z  mlatu  přijímání  a  dohlížení,  též  také  k  vysoké  peci  k  vá- 
žení železa  surového',  do  forem  a  písku  litého  užívati  může,  a  stýskají  si,  jak 
se  jim  »vzácné  paměti  a  obdarování  lehčejí«.  I  dokládali,  že  toho  se  jejich 
předkové  nikoliv  nenadali,  by  jakými  vymýšlenými  robotami  jejich  potomci 
obtěžováni  byli.  jinače  by  se  v  té  případnosti  byli  zaopatřili.  Vzpomínali  Fran- 
tišce hraběnce  Kinské,  jak  jejímu  ».pamtátovi«  půjčili  v  jedné  hodině  400  kop 
v  domě  radním,  když  jim  řekl:  »Nu  moji  milí  věrni,  což  nyní  ode  mne  jako 
od  své  dědičné  vrchnosti  žádáte ?«  tu,  »nemajíce  oni  v  ten  čas  ani  předkové 
jejich  žádných  robot,  nevědouce,  co-  by  budoucně  přijíti  mohlo,  ve  vší  náchylno- 
stí a  listu  pergamenovém  pod  4  pečefma  z  líbezné  milosti  k  obci  se  jest  nakloniti 
a  pevně  ty  privilegium  držeti  poručiti  oblíbiti  sobě  jest  ráčil,  i  také  městský 
purgrecht,  též  vesnic  hlineckých,  v  kterýchž  se  zápisy  od  137  let  vynacházejí, 


by  to  úřad  za  accident  měl.«  A  právě  tu  knihu  hejtman  Albrecht  jim  odňal. 
Hlinečtí  žádali  o  její  vrácení  a  by  dle  »dedicírovanč  zámluvy«  hraběnčiny  od 
robotnídh  lidi  rozeznáni  byli,  jsouce  pořádní  řemeslníci  rozdílných  řemesel  a 
majíce  řády  ustanovené  od  slavných  předků,  aby  při  těch  majestátech  na  časy 
budoucí  a  věčné  zůstávati  mohli. 

Františka  hraběnka  Kinská  uznala  žádost  jejich  spravedlivou  a  poručila 
15.  listopadu  1707  vrchnostenským  úředníkům,  by  neopovažovali  se  Hlineckých 
přes  obyčej  a  povinnost  obtěžovati  a  listem  ze  24.  srpna  1710  potvrdila  jim 
výsady  z  r.  1656. 

Již  na  sklonku  XVI.  věku  staly  se  v  Hlinsku  pokusy  protireformační. 
Jezovitský  kazatel,  kaplan  Berky  z  Dube,  bouřil  již  roku  1581  proti  hli- 
neckým nekatolíkům  slovy  nevybranými  a  nezdvořilými  i  vyvolal  proti 
sobě  obecnou  nevůli,  takže  Berkovi  z  Dube  '.podařilo  se  jen  stěží  uti- 
šiti toto  spiknutí.  Kazatel  onen  musel  z  Hlinská  utéci  a  pán  rychmbwrský  jej 
přichránil. 

Kázal  tu  miissionář  jezovitský  Mikuláš  Salius  se  svým  soudruhem  Solda- 
nem  roku  1583.  ale  Jezovité  nedocílili  žádného  úspěchu:  naříkali  roku  15S4, 
že  vše  na  Hlinecku  jest  zachváceno  »bludem  husitským«  a  že  katolíků  jest  jen 
as  80.  Roku  1584  stal  se  pokus  zříditi  v  Hlinsku  katolického  faráře.  Byl  jím  Sle- 
zan T.  Medrom,  jenž  však  již  roku  1586  vzdal  se  tohoto  beneficia,  poněvadž,  jak 
si  stýská,  Hlinečtí  byli  neposlušní  farníci  a  do  kostela  mu  nechodili,  přijmy  měl 
malé,  ale  nepřátelství  s  Hlineckými  jakožto-  »bludaři  a  nevěrci«  velké  a  pří- 
lišné. Byli  dále  v  Hlinsku  kněz  i  nekatoličtí.  Poslední  nekatolický  kněz  bydlel 
v  Hlinsku  ještě  roku  1624.  V  témže  roce  byl  ustanoven  do  Hlinská  první  kato- 
lický farář.  Od  té  doby  jsou  zachovány  matriky. 

Není  pochyby,  že  již  před  r.  1558  mělo  Hlinsko  školu,  avšak  nejstarší  za- 
chovaná zpráva  jest  teprv  z  r.  1558,  kdy  byl  v  Hlinsku  rektor  Jan.  Mezi  univer- 
sitními studenty  vyskytují  se  v  XVI.  a  XVII.  věku  někteří  jinoši  hlinečtí.  Po 
rektorovi  Janovi  učil  v  Hlinsku  bakalář  Petr.  jenž  zemřel  r.  1583.  Na  sklonku 
jeho  života  pobyl  nějaký  čas  v  Hlinsku  při  škole  Adam  Beran  Mělnický,  jenž 
složil  »novou  kantylenu  na  způsob  motety«  a  ač  rychmburský  Vácslav  Berka  z 
Dube,  znamenaje,  že  rektor  občais  do  Poličky  návštěvou  dochází,  oustní  zápověd 
tmi  dal  »s  tím  rozumem,  aby  mezi  Poličské  od  neníčka  nechodil  ani  z  městečka 
jednou  nohou  nekráčel«,  přece  pak  Adam  Beran  Mělnický  do  Poličky  se  od- 
stěhoval. Na  'počátku  XVII.  věku  učil  tu  Mikuláš  Vladyka  Cheznovský,  ale 
po  dvouletém  působeni  zaměnil  svůj  stav  učitelský  stavem  duchovním  a 
15.  dubna  1620  obětoval  prvotiny  kněžství  v  chrámu  hlineckém  u  přítomnosti 
kněze  Vácslava  Valentynýdesa  Němeekobrodského,  tehdejšího  hlineckého 
správce  duchovního.  A  od  těch  dob  netrhne  se  již  řada  hlineckých  učitelů. 
Z  druhé  polovice  XVII.  věku  a  ještě  více  z  XVIII.  věku  přibývá  zpráv  o  hli- 
necké škole  a  hlineckých  učitelích. 

Mezi  nejstarší  a  nejváženější  cechy  náležel  hrnčířský  cech.  Hrnčíři  hli- 
nečtí záhy   sdružili   se   v   samostatný   pořádek,  jenž   řídil   se   řádem,  jejž   král 


—  57  — 

Vladislav  II.  dal  r.  1488  hrnčířům  Nového  města  Pražského.  Rád  cechu  hlinec- 
kého byl  obnoven  roku  1652.  Roku  1700  byl  cech  hrnčířský  rozdělen  na  cech 
hlinecký  a  cech  svratecký.  Robenci  a  tovaryši  řídili  se  v  cechu  hrnčířském  podle 
řádu  z  r.  1564.  Tkalci  hlinečtí  oddělili  se  ze  společného  cechu,  jejž  měli  se 
skutečskými  tkalci,  roku  1567  v  samostatný  cech  a  řídili  se  pak  pravidly,  nově 
roku  1694  schválenými.  Tovaryšský  řád  byl  znova  vydán  roku  1701.  Novoševci, 
krejčí,  pekaři,  kováři,  koláři  a  j.  byli  v  cechu  společném,  jenž  řídil  se  pravidly  r. 
1609  obnovenými.  Teprve  ponenáhlu  oddělovala  se  jednotlivá  řemesla,  původně  v 
tomto  cechu  sdružená,  v  cechy  zvláštní.  Tak  krejčí,  jejíchž  cech  řídil  se  řá- 
dem z  r.  1715,  novoševci,  mající  artikule  svého  cechu  z  r.  1751,  koláři  a  ko- 
váři sdružili  se  dle  cechovních  pravidel  z  r.  1609.  jež  jim  byly  nově  r.  1724 
stvrzeny.  Pekaři,  mlynáři  a  pemikáři  hlinečtí  řídili  se  cechovními  pravidly  z 
r.  1576,  jež  jim  byly  zejména  roku  1715  potvrzeny.  Cech  řeznický  měl  řád, 
roku  1678  obnovený.  Truhláři  a  sklenáři  hlinečtí  byli  ještě  v  letech  1770  se  sku- 
tečskými truhláři  a  sklenáři  v  jednotném  cechu.  Na  sklonku  XVIII.  věku  byly 
v  Hlinsku  cechy  hrnčířský,  pekařský  a  mlynářský,  kovářský,  novoševcovský, 
krejčovský,  tesařů  a  zedníků,  cech  tkalcovský  a  cech   společný. 

V  XVIII.  věku  obdržela  obec  hlinecká  výsady  tržní  r.  1726,  1762  a  1786. 
Výsadou  Karla  II.  (VI.)  z  27.  července  1728  byly  povoleny  kromě  2  trhů  vý- 
ročních, ve  středu  po  sv.  Vítu  a  po  sv.  Lukáši  konaných,  a  kromě  týdenních 
trhů  sobotních  ještě  2  výroční  trhy  na  středy  po  sv.  Apoleně  a  po  sv.  Barto- 
loměji. Touž  výsadou  bylo  svoleno,  by  při  výročních  trzích  byly  trhy  na  koně 
a  dobytek  a  ve  středu  po  velikonocích  pátý  takovýto  trh  koňský  a  dobytčí. 
Mane  Terezie  povolila  2.  března  1762,  aby  byly  v  Hlinsku  nedělní  trhy  na  len, 
přízi,  plátno  a  vlnu.  Josef  II.  potvrdil  výsadou  z  18.  května  1786  hlinecké  vý- 
roční trhy  na  středy  po  sv.  Apolonii,  Vítu,  Bartoloměji  a  Lukáši  a  na  úterky, 
těmto  trhům  předcházející,  i  na  středu  po  velikonocích  trhv  dobytčí  a  na  kaž- 
dou neděli"  týdenní  trhy  na  len,  přízi,  plátno,  vlnu  a  potraviny.  Roku  1787  osla- 
vila hlinecká  obec  obdržení  této  výsady,  dne  19.  března  při  přivezení  nových 
privilegií  bylo  sousedstvo  uctěno  z  ohledu  té  obdržené  nejvyšší  milosti- 
v  radnici  a  pro  mládež  bylo  na  památku  této  věci  rozházeno  ovoce  a  21.  března 
byla  mše  a  Te  Deum  laudamus  za  panovníka  a  na  poděkování  za  toto  nejvyšší 
obdarování.  Roku  1864  byly  rozšířeny  trhy  novým  trhem  dobytčím,  na  úterek 
po  sv.  Eligiu  povoleným,  a  novým  výročním  trhem,  jenž  bývá  ve  středu  po  sv. 
F.ligiu. 

Za  starodávna  trpělo  Hlinsko  mnoho  vojskem.  Za  třicetileté  války  plenili 
tu  Švédové.  Lid  z  vůkolí  se  pozdvihl  a  porazil  u  Sloupného  za  Hlinském  voj- 
sko švédské. 

Roku  1742  vojáci  sasští  byli  v  Hlinsku  ubytováni,  zapálili  dům  a  vzali 
•primasa  a  rychtáře  do  zajetí,  a  na  kolik  mil  je  vedli  v  tuhé  zimě  až  k  Brnu  a 
teprv  za  400  zl.  rýnských  je  pustili. 

V  druhé  polovici  XVIII.  věku  mnohdy  pochodovali  Hlinském  vojáci,  tak 
r.  1761,  1762,  zvláště  pak  r.  1763  a  zase  přišlo  r.  1766,  1767  a  j.  vojsko  do  Hlin- 


—  58  — 

ska  na  zimní  byty.  R.  1797  byli  generálové  vojska  condejského  ubytováni  v 
radnici,  když  tudy  na  podzim  táhli,  a  zas  pak  byly  marše  jiných  piuků  přátel- 
ských i  nepřátelských,  až  poslčz  r.  1866  Prusů. 

Již  v  XVIII.  veku  Hlinsko  jalo  se  usilovati  o  magistrát.  Roku  1783  byla 
samospráva  obce  poněkud  rozšířena,  ale  již  r.  1786  muselo  se  Hlinsko  opět 
dovolávati  ve  sporech  svých  s  majitelem  panství  rychmburského  ochrany 
svých  práv  a  usilovati  o  zachování  při  starém  výkonu  právomocnosti.  Roku 
1788  radili  se  zástupcové  hlinečtí  s  českobrodským  právním  zástupcem  o  vy- 
máhání magistrátu,  ale  rozmanitými  průtahy  a  odklady,  jež  zvláště  vrchno- 
stenský úřad  rychmburský  osnoval,  oddáleno  bylo  splnění  tohoto  přání.  Teprv 
roku  1820  dosáhli  Hlinečtí  svého  cíle.  Magistrát  byl  zřízen  v  Hlinsku  17.  srp- 
nem 1821.  Když  pak  paitrimoniální  soudy  byly  zrušeny,  zřízeny  byly  v  Hlinsku 
1.  července  1850  okresní  soud  s  expoziturou  politického  úřadu  a  berní  úřad. 
Okresní  zastupitelstvo  hlinecké  zahájik>  svou  činnost  1.  října  1865. 

2ivot  společenský  začal  se  také  rozvíjeti.  Za  starodávna  obmezoval  se 
na  slavnosti  z  podnětu  úředního  konané,  nejčastěji  na  oslavu  míru,  na  př.  r.  1660. 
nebo  r.  1814  »za  obdržené  vítězství  hlavního  města  Paříže  od  sjednocených 
mocnářů  evropejských«.  V  témže  roce  slaveno  501eté  panování  oblíbeného  Filipa 
hraběte  Kinského,  majitele  panství  rychmburského,  nebo  zase  jindy  obnova 
městské  rady.  Dne  30.  srpna  1820  oslaveno  příznivé  vyřízení  žádosti  o  magi- 
strát, 1836  zahájení  ústavu  chudých,  1837  otevřeni  lékárny,  1838  vítán  nejvyšší 
purkrabí  K.  hr.  Chotek. 

Národní  vědomí  nezaniklo  ani  v  nejhorších  dobách  germanisace.  Rok  1848 
způsobil  i  tu  veliký  převrat.  Po  něm  přišla  doba  národních  besed  a  národních 
slavností.  Památným  a  důstojným  zahájením  spolkové  činnosti  hlinecké  byla 
veliká  slavnost  svěcení  práporu  Svantovíta  28.  srpna  1864  v  Hlinsku.  Nejstar- 
ším spolikein  hlineckým  jest  Svantovít,  založený  r.  1862.  R.  1866  přibyl  divadelní 
spolek  Pokrok,  r.  1874  Museum  okresu  hlineckého,  r.  1876  sbor  hasičský,  r.  1880 
Komenský,  r.  1883  Sokol,  r.  1884  Řemeslnická  beseda,  pak  Vlasta,  spolek  paní 
a  dívek,  a  mnohé  jiné  spolky.  Roku  1861  byla  zřízena  Záložna,  r.  1883  Okresní 
hospodářská  záložna,  r.  1891  Občanská  záložna,  r.  1911  První  živnostenská 
záložna. 

Ve  výrobních  poměrech  Hlinská  i  okolí  nastaly  zvláště  od  polovice  XIX. 
věku  podstatné  změny.  Důležitou  událostí  bylo  pro  Hlinsko  a  celou  krajinu  vy- 
stavění severozápadní  dráhy.  První  projev,  aby  železnice  libereckopardubská 
byla  prodloužena,  učinil  r.  1862  Karel  Adámek,  jenž  pak  úspěšně  řídil  několika- 
leté jednání.  Předběžné  práce  byly  povoleny  a  provedeny  roku  1865.  Roku 
1869,  15.  srpna,  počala  stavba  tratě  severozápadní  u  Hlinská.  Prvý  vlak  jel  16. 
května  1871.  Pravidelná  vozba  počala  1.  červnem  1871. 

,Staré  obory  výrobní  byly  vytlačeny  jinými.  Hrnčířství,  jež  ještě  v  letech 
[830  bylo  nejrozšířenějším  druhem  řemesel  v  Hlinsku,  bylo  zatlačováno  výrobou 
nádobí  plechového,  až  konečně  v  Hlinsku  úplně  zaniklo.  Plátenicťvi  utrpělo 
zrušením  vojenských  dodávek.    V  letech  1850.  byla  v  Hlinsku  lihovarna,  při  ní 


-  59  — 

daly  se  úspěšné  pokusy  s  výrobou  škrobu.  V  letech  1880.  stal  se  nový  pokus 
výroby  cukru  hroznového.  Po  zániku  plátenictvi  začala  v  Hlinsku  výroba  látek 
bavlněných.  Roku  1858  vznikla  tu  továrna  na  samety  a  j.  K  ní  přibyly  po  roce 
1S7-1  nové  továrny  a  riikodílny  tkalcovské.  Nověji  byla  zavedena  další  odvětví 
výrobní,  na  př.  kožešnictví  a  j.  Otevřeny  žulové  lomy.  Zřízeny  parní  cihelna 
a  parní  pila.  Projektován  jest  společenský  pivovár. 

Roiku  1874  byla  otevřena  měšťanská  škola  chlapecká,  r.  1885  pokračovací 
škola  průmyslová  s  oddělením  obchodnickým;  k  nim  přibyly  měšťanská  škola 
dívčí,  kurs  tkalcovský,  okresní  zimní  hospodářská  škola  se  stálým  letním  ho- 
spodyňským  během. 

Roku  1893  byla  pořádána  v  Hlinsku  velká  okresní  národopisná  a  prů- 
myslová výstava  a  prvý  sjezd  českých  museí  a  musejních  spolků. 

Rodáky  hlineckými  jsou  spisovatelé:  přísedící  zemského  výboru  a  člen 
panské  sněmovny  Karel  Adámek,  člen  České  akademie  pro  vědy,  slovesnost 
a  umění  Bohumil  Adámek,  český  buditel  Vácslav  Fr.  Hřib,  kartograf  Josef 
Homolka,  JUDr.  Ferdinand  Pantůček,  JUDr.  K-  V.  Adámek,  JUDr.  Fr.  Voldán, 
Jaroslav  Adámek,  Ph.  Dr.  Emil  Sekera,  JUDr.  Miloš  Adámek  a  j.  V  Hlinsku 
působili  čeští  spisovatelé  K.  V.  Rais,  Jan  Kunstovný,  Fr.  Bayer,  Alexander  J. 
Dunder,  Vincenc  Paulus  a  j. 

Severně  od  města  Hlinská  rozkládá  se  hlinecké  předměstí  Čert  ovin  a 
od  aerární  silnice  k  obecním  hukám  hlineckým.  Východně  od  Čertoviny  jest  sa- 
mota Medkovy  kopce,  náležející  k  obci  Ranně,  a  poblíž  hlineckého  obec- 
ního lesa  samota  Pláňavy. 

Poblíž  ohebu,  v  němž  aerární  silnice  ze  severovýchodního  směru  na  vý- 
chod se  zatáčí,  vystupuje  výšina,  zvaná  Medkovy  kopce,  s  níž  jest  znamenitá 
vyhlídka.  Pod  kopcem  za  Rannským  lesem  vyniká  Ranná.  A  dále  šíří  se  roz- 
hled do  skutečského  okresu.  Na  návrší  vidíme  Ovčín,  za  ním  ke  Skuči  a 
Rychmburku,  dále  pak  Chloumek  nad  Luží  a  Košumberk  a  mnohé  obce  okresu 
skutečského  a  vysokomýtského.  V  právo  vystupují  kopce  rozkládající  se  mezi 
Skučí  a  Poličkou.  Dobře  lze  sledovati  císařskou  silnici,  jak  přímočárně  po- 
stupuje ke  Krouně  a  za  ní  do  značné  výše  k  Františkám.  Rozhled  k  moravské 
hranici  jest  obmezenější,  vadí  mu  blízké  lesy,  za  to  však  rozsáhlá  jest  vyhlídka 
do  Chrudimská.  Sledujeme  směr  tratě  severozápadní  dráhy  přes  Vojtěchov  a 
Zďárec  a  dál  za  starým  skutečským  nádražím  k  Chrasti  a  Slatinanňm,  nad  ni- 
miž Králové  hora  vyniká.  Přehlédneme  výšinu,  zaplňující  východní  část  okresu 
nazavršského,  z  níž  vyniká  štíhlá  věž  Včelákovského  kostela.  A  od  Slatinan 
vynikající  poloha  Tří  bubnů  ukazuje  do  nejbližšího  okolí  Chrudimě.  Jasně  vi- 
díme Chrudim  po  svahu  táhlého  návrší  rozloženou  a  za  ní  Pardubice  i  Králové 
Hradec  a  celou  úrodnou  nížinu  polabskou,  v  ní  města,  vesnice,  samoty,  to- 
várny, lány  polí,  ostrovy  lesů  jako  na  veliké  mapě  plastické.  Z  roviny  vyniká 
Kunětická  Hora.  V  modré  dáli  vystupují  Sněžka  a  jiné  vrchy  Krkonošské  a  Orli- 
cké hory,  jež  na  obzoru  ohraničují  úchvatné  toto  panorama. 


-  60  — 

Polní  cestou  sejdeme  do  Holetma,  jenž  na  severozápadě  Medkových 
kopců  se  rozkládá.  Holetin  jest  nejdelší  vesnicí  okresu  hlineckého,  dělí  se 
na  Horní  Holetin  a  Dolní  Holetin.  Za  starodávna  patříval  několika  pánům.  Již 
ve  XIV.  věku  náležela  část  této  obce  k  panství  rychmburskému.  Roku  1374 
vladykové  Dětleb  a  Ješek  Nepašek  ze  Seslávek  byli  společníky  a  hromaždníky 
dědictví,  k  němuž  náležely  též  tři  holetínské  dvory  kmetcí  s  .polnostmi.  Dětleb 
ze  Seslávek,  patrně  syn  některého  z  těchto  bratrů,  prodal  nemovitosti  v  Hole- 
tíně  skutečsikému  špitálu,  jemuž  zboží  toto  bylo  r.  1460  vloženo  do  desk  zem- 
ských. Ve  druhé  polovici  XV.  věku  král  Ladislav  postoupil  Janu  Pardusovi 
z  Vrátková  též  holetínské   dvory  kmetcí,  k   panství   rychrnburskému   patrici. 


RANÁ. 


Další  část  Holetma  drželi  rytíři  z  Holetína,  kteří  měli  zde  svou  tvrz.  Nejzná- 
mějším z  nich  jest  Jan  Rúbík  z  Holetína.  jenž  připojil  svou  pečeť  r.  1415  na 
stížný  list  české  šlechty  proti  koncilu  kostnickému  pro  upálení  M.  Jana  Husa. 
Marie,  vdova  po  Holetínovi  z  Holetína,  poručila  r.  1451  svůj  statek  svému 
synovi  Vácstavovi  z  Holetína  a  po  něm  jej  měli  Vaněk  a  Jan  z  Ještětic,  po- 
sléze Jan  Zájezdský.  Od  něho  koupila  toto  zboží  roku  1500  v  pátek  před  \  šemi 
Svatými  Anežka  z  Chlumu. 

Holetin  má  školu.  Při  silnici  k  Ranné  odbočující  jest  kaple  a  za  obcí  hřbi- 
tovy katolický  a  evangelický.  Na  Horním  Holetíně  jest  továrna  tkalcovská. 

K  politické  obci  holetínské  náleží  Horní  a  Dolní  B  abaky.  Leží  při 
rozsáhlých  lesích  velkostatku  hroohovotýrteckého.  V  Horních  Balbácích,  jež 
vznikly  ze  zrušeného  dvora,  jest  hájovna.  V  Dolních  Dabácich  jest  zámek. 
v  němž  jsou  sbirkj  přírodopisné  a  i.  K  zámiku  přiléhá  park.  Též  jest  v  této 
osadě  myslivna  a  zrušená  kaple,  jež  byla  zbudována  na  počátku  XVIII.  věku, 
když  panství  hnoehovotýnecké  náleželo  řádu  praemqnsttátskénru.  Nad   vcho- 


—  61  - 

dem  kaple  spatřuje  se  jakýsi  znak,  prý  poprsí  sv.  Eustacha,  a  písmena  RS  AQ 
a  letopočet  1729.  Kaple  jest  nyní  obývána.  Poblíž  zrušené  kaple  stojí  novější 
kaplička. 

Jako  v  Holetíně,  tak  i  v  nedaleké  Ranně  bývala  za  starodávna  tvrz. 
Raná  (Ranná)  rozkládá  se  na  výšině  a  po  svahu  nad  Ranským  potokem,  ná- 
leží mezi  nejstarší  osady  okresu  hlineckého. 

Silnice,  od  Hole  tíná  vedoucí,  ústí  na  městiště  poblíž  katolického  kostela 
i  sbíhá  pak  do  úvalu  k  Ranskémiu  potoku;  od  ní  odbočuje  silnice  k  Vojtěchovu, 
jež  vede  k  evangelickému  kostelu. 

Katolický  kostel  sv.  Jakuba  většího  byl  původně  zbudován  celý  ve  slohu 
gotickém.  Presbyteř  klenutá  zachovala  nejlépe  původní  svou  výstavnost,  ač 
i  tato  zvláště  za  opravy  stavební  t.  1890  byla  všelijak  doplněna  a  pozměněna, 
z  této  doby  jsou  patky  žeber.  Hlavní  vchod  gotický  do  lodě  kostelní  jest  věží; 
jí  též  vedou  schody  na  kůr  a  zvonici.  Na  zvonici  jsou  starobylé  zvony  z  r.  1492 
a  1547.  Lod.  jež  při  některé  opravě  byla  zbavena  klenutí,  jest  opatřena  ráko- 
sovým stropem.  Vnitřní  úprava  kostela  jest  téměř  úplně  nová.  Roku  1895  byl 
odstraněn  starý  hlavní  oltář,  nad  nímž  visíval  obraz  sv.  Jakuba  a  po  stranách 
byly  na  podstavcích,  do  zdi  zadělaných,  sochy  sv.  Augustina  a  sv.  Martina 
biskupa,  a  nahrazen  novým  oltářem  s  novým  obrazem  sv.  Jakuba.  Také 
byly  obnoveny  oba  poboční  oltáře  i  kazatelna.  Poblíž  hlavního  oltáře 
jest  ve  zdi  presbyteře  výklenek,  železnou  mřížkou  uzavřený,  v  němž, 
jak  kniha  památní  fary  katolické  poznamenává,  bývala  schránka  krve  Kristovy, 
»potřebované  od  českých  bratří.«  Nad  touto  schránou  jest  v  omítce  z  hrubá  na- 
značen prý  zámek  Rychmburk,  jak  před  zbořením  r.  1424  vyhlížel,  s  2  baštami 
a  věží  hlásnou.  Kostel  ranský  byl  v  XVIII.  a  XIX.  věku  častěji  opravován. 

Nedaleko  kostela  stojí  katolická  fara  a  rozkládá  se  katolický  hřbitov  a 
proti  kostelu  budova  obecné  školy. 

V  letech  1S72  až  1879  byl  zbudován  kostel  evangelický,  když  byl  na  Ranné 
nově  zřízen  sbor  evangelického  vyznání  reformovaného.  Kostel  má  v  průčelí 
vysokou  věž  a  zbudován  jest  v  slohu  gótském.  U  kostela  stojí  evangelická  fara. 
Opodál  kostela  poblíž  vojtěchovské  silnice  rozkládá  se  po  svahu  evangelický 
hřbitov  raníky,  na  němž  jest  pohřben  český  spisovatel,  prvý  evangelický  ran- 
ský farář  František  íádek. 

Vypravuje  se,  že  na  místě  Raný  stávalo  dřevěné  město,  jež  zničeno  bylo 
požárem,  a  privilegia  byla  odnesena  do  Poličky.  Za  starodávna  byl  prý  na  Kre- 
minově  zahradě  pivovar.  Když  byly  kopány  základy  pi'o  stavení  Taláckovo,  obje- 
vily se  vápenné  zdi,  jedna  světnička,  staré  měděné  plíšky,  okuje  kovářské,  střepy 
z  nádob  a  pod  stavením  nějaká  chodba.  Jednomu  místu  nedaleko  kostela  říká 
se  Na  fortně.  Za  farou  mezi  školou  a  novým  hřbitovem  stávala  prý  brána. 

Raná  připomíná  se  v  zachovaných  listinách  poprvé  r.  1350.  Tehdy  již 
měla  farní  kostel,  jenž  připojen  byl  k  biskupství  litomyšlskému.  Místní  název 
Na  fortně  a  zpráva  o  bráně  a  nálezy  upomínají  patrně  na  ranskou  tvrz. 


—  62  — 

Na  Raně  stávala  ještě  v  XV.  věku  tvrz.  Z  držitelů  ranské  tvrze  jest  znám 
horlivý  Husita,  Hyen  z  Raný,  purkrabí  rychmburský,  jenž  r.  1438  byl  hejtma- 
nem ikraje  chrudimského.  Roku  1431  připojili  Hych  z  Ranný  svou  pečeť  k  listu, 
jímž  Jan  Pardus  z  Vrátková  potvrdil  Hlineckým,  že  koupili  panská  pole  na 
Balkovsku.  I  v  letech  pozdějších  setkáváme  se  s  Hychem  z  Ranný.  Roku  1445 
v  pátek  po  sv.  Vavřinci  stalo  se  v  jeho  přítomnosti  přátelské  smluvení  a  na- 
rovnání s  Vácslavem  z  Prasetína  v  příčině  peněz  siroty  Běty  a  její  matky 
Kateřiny  po  Fraňkovi  z  Výru.  Roku  1450  i  v  dalších  letech  připomíná  se  při 
rozmanitých  svých  i  cizích  právních  jednáních  Hych  z  Raný,  tehdy  purkrabí 
rychmburský,  posléze  r.  1460  v  pátek  před  sv.  Markétou  ve  vyznání,  že  rychtář 
skutečský  Petr  s  rozkázáním  páně  Janovým  Pardusovým  a  jeho  purkrabí  Hycha 
prodával  roli  nebožce  Tomáška  ve  Skuiči.  Hych  z  Raný  záhy  pak  zemřel, 
r.  1461  jest  připomínán  již  jako  nebožtík.  Tvrz  ranská  zašla  v  XV.  věku.  Ma- 
jitel její,  snad  Hych  z  Raný.  sám,  odprodal  majetek  k  ní  patřící  majiteli  panství 
ryohmbitrského.  Již  dříve  (1392)  patřila  část  Raný  k  tomuto  panství.  Tímto  pro- 
dejem, jenž  se  stal  v  letech  1452  až  1485,  připadla  k  rychmburskému  panství 
celá  Raná.  Uvádí  se  v  popisu  panství  tohoto  z  roku  1485  při  něm  Raná,  ves 
celá  s  rychtou. 

Jako  k  jiným  kostelům  tak  i  do  Raný  uvedeni  byli  v  XV.  věku  kněží 
utrakvističtí  i  pobyli  tu  do  počátku  XVII.  věku.  Zajímavou  památkou  doib  těch 
jest  stříbrný',  silně  pozlacený  kalich,  opatřený  nápisem  českým,  že  byl  zhoto- 
ven roku  1531  do  kostela  ranského.  Kalich  tento  byl  biskupem  Dr.  Doubravou 
získán  do  sbírek  Musea  království  českého. 

Z  tehdejších  kněží  ranských  vynikl  'utrakvistický  kněz  Vácslav  Rosa,  vy- 
svěcený r.  1516  na  kněžství  v  italské  Modeně,  jenž  po  r.  1517  na  Ranně  působil  a 
jako  horlivý  kališů  ík  v  půtkách  s  Jednotou  českobratrskou  trval.  Zápisky  jeho 
byly  vydány  tiskem,  četné  jeho  rukopisy  jsou  v  dvorní  knižnici  vídeňské.  V  XVI. 
věku  působil  pak  na  Raně  též  jiný  český  spisovatel,  kněz  Valentin  Polonus 
Pelčický,  jenž  nepochybně  na  Raně  sepsal  Speciálník  anebo  zpíváni  křesťan- 
ská starodávná,  několikráte  pak  vydaná  a  Vácslavovi  Berkovi  z  Dube  a  z  Lipého 
na  Rychmburce  a  jeho  choti  Markétě  Talmberkovně  dedikovaná. 

Po  r.  1620  zanikla  fara  na  Raně,  kostel  tamní  byl  filiálním  do  Skuče  a 
teprv  r.  1786  stal  se  farním. 

V  letech  1780.  domáhali  se  nekatolíci,  by  tento  kostel  byl  jim  vrácen,  a, 
když  byl  vyhlášen  toleranční  patent,  bylo  o  to  skutečně  jednáno,  ale  tato  žádost 
nebyla  uskutečněna.  Roku  1783  byl  zřízen  na  Raně  evangelický  sbor  refor- 
movaného vyznání,  ale  záhy  vzmáhajícím  se  sektářstvím,  zejména  ariánstvím. 
zanikl,  a  teprv  roku  1870  byl  obnoven. 

Stará  fara  stávala  na  Raně  proti  kostelu  katolickému.  Pocházela  z  dob, 
kdy  byli  na  Ranně  kněží  pod  obojí.  Roku  1690  byla  nově  zbudována.  Od  r. 
1788  až  1800  bydleli  pak  faráři  katoličtí  v  této  staré  faře,  jež  v  XVII.  a  XVIII. 
věku  byla  dvorcem  skutečskébo  děkana  až  do  r.  1788.  Nová  katolická  fara  byla 


-  63  — 

zbudována  roku  1800  a  pak  po  ohni  r.  1876  obnovena.  Evangelická  fara  jest  z 
roku  1871.  Kostel  evangelický  byl  založen  7.  května  1872  a  dokončen  roku 
1875. 

Nejstarší  zpráva  o  škole  ranské  jest  zachována  z  roku  1677.  Do  r.  1792 
bylo  učeno  v  najaté  světnici.  Roku  1792  bylo  vystavěno1  školní  stavení.  Nynější 
budova  školní  jest  z  let  1879  a  1880. 

Obec  Raná  obdržela  r.  1851  právo  ke  konání  4  trhů  výročních,  jež  r.  1868 
byly  obnoveny,  ale  v  novější  době  se  nekonají. 

Pěkným  úvalem  vede  okresní  silnice  z  Ranný  do  Vojtěchova. 

Vojtěchov  uvádí  se  již  v  seznamu  obcí  panství  rychmburskébo  z 
r.  1392.  Roku  1401  Smil  z  Rychmburka  prodal  na  svých  dědinách  Vojtěchově 
a  Ranně  plat  roční  Niclinovi  z  Ořecha  a  tento  zase  Matyáši  Reyskitlovi,  mě- 
šťanu pražskému,  a  jeho  dědicům.  Arnošt  Flaška  z  Pardubic  pojistil  věno 
manželce  své  Elišce  z  Hradce  na  Vojtěchově,  Pokřikově,  Ranně,  Miřetíně  a 
Perálci.  Po  jejím  úmrtí  zapsal  císař  Zikmund  roku  1437  všecko  právo  k  500 
kop  věna  tohoto,  na  krále  spadlého,  Menhartovi  z  Hradce  za  jeho  služby. 
V  těchto  zápisech  jsou  nejstarší  zprávy  o  Vojtěchovu.  Vojtěchov  náležel  stále 
k  panství  rychmburskému  až  do  r.  1848,  přifařen  a  přiškolen  jest  do  Ranný. 

U  Vojtěchova  jest  břidlicový  lom. 

Silnice  pokračuje  Vojtěchovem  přes  trať  severozápadní  dráhy  a  dále  ke 
Kladnu  a  Dědové. 

Kladno  leží  při  křižovatce  aerární  silnice  a  okresní  silnice.  Od  sta- 
rodávna patřívalo  k  panství  rychmburskému,  r.  1485  již  mělo  svou  rychtu. 
Do  r.  1799  bylo  přiškoleuo  do  Ranný,  pak  do  Dědové,  od  r.  1876  mělo  exposi- 
turu  školní,  jež  r.  1885  změněna  v  samostatnou  školu. 

Malebný  jest  úval  u  Kladenského  mostu  při  císařské  silnici. 

Dědova  rozkrádá  se  na  vysokém  hřbetu  horském  a  částečně  v  úvalu. 
Taktéž  patřívala  k  panství  rychmburskému  již  v  XIV.  věku.  Má  školu.  V  neda- 
lekém Filipově,  náležejícím  k  politické  obci  Dědové,  býval  dvůr  panský, 
jenž  byl  v  XVIII.  věku  zrušen  a  r.  1788  rozparcelován  a  rozprodán.  Osada,  na 
jeho  místě  vzniklá,  nazvána  byla  na  počest  tehdejšího  vlastníka  panství  rychin- 
burského, Filipa  hraběte  Kinského  Filipovem.  V  Humperkách  u  Dědové 
bývala  olejna.  Na  samotě  Ovčíně,  taktéž  k  politické  obci  Dědové  patřící, 
býval  panský  ovčín.  Dědova  vynikla  svou  výrobou  dřevěných  hraček.  Daleko 
široko  po  trzích  českých  i  moravských  byly  rozváženy  tyto  výrobky  dědov- 
ské.  Před  několika  léty  tato  výroba  zanikla.  Taktéž  jest  Dědova  známa  v  dě- 
jinách lidového  hnutí  náboženského,  že  ještě  v  XIX.  věku  bydleli  v  ní  někteří 
adamité.  Pověstné  jsou  dědovské  závěje  sněhu,  jenž  tam  leží  někdy  dlouho 
do  jara. 

V  I.  polovici  XIX.  věku  byla  dolována  v  okolí  Kladna  a  Dědové  ruda 
železná.  Stopy  po  tomto  dolování  vyskytují  se  v  lese  poblíž  kladenského  mostu 
aerární  silnice  a  na  jiných  místech.  Roku  1832  bylo  dalšího  kutání  zanecháno. 


-  64  - 

Obecním  lesem  hlineckým  zavede  nás  stezka  od  Dědové  k  Ratajům.  R  a- 
t  a  j  e  leží  na  výšině  nad  pravým  břehem  Chrudimky,  náleží  k  městu  Hlinsku. 
Ratajský  potok  dělí  Rataje  od  Blatná.  V  Ratajích  jest  mlýn.  Samota  tato  vznikla 
asi  z  obydlí  oráčů  (ratajů),  jež  zde  majitel  panství  ryehmburského  měl  dříve, 
než  Balkovská  pole,  od  Rataj  k  Certovině  se  táhnoucí,  obec  hlinecká  si  koupila 
a  sama  svými  lidmi  jala  se  je  vzdělávati. 

B 1  a  t  n  o  rozkládá  se  od  Rataj  po  výšině  nad  pravým  břehem  Chrudimky, 
jež  tu  veliký  oblouk  tvoří.  Většina  domů  blatenských  jest  zbudována  při  okresní 
silnici,  jež  od  Hlinská  vede  Blatném  ke  Svratce.  U  Blatná  jsou  přes  řeku  Chru- 
dimku  2  veliké  železné  mosty.  Blat  no  připomíná  se  mezi  obcemi  panství  rychm- 
burského již  r.  1392.  Patřívalo  v  XV.  věku  k  rychtě  kameničovské  (rejchlovo- 
kamenické),  pak  k  rychtě  vsí  hlineckých  a  konečně  obdrželo  svou  rychtu.  Škola 
byla  zřízena  roku  1784.  Nynější  budova  školní  byla  vystavěna  r.  1879  poblíž 
silnice,  od  níž  jest  oddělena  školní  zahradou.  Na  protější  straně  silnice  jest 
kaple.  Blatno  má  2  tnlýny  a  pilu;  jest  výletním  místem  oblíbeným.  V  osadě 
H  a  m  ř  í  k  u,  náležející  k  politické  obci  Blatnu,  býval  v  XVI.  věku  hamr  na 
tlučení  rudy  železné.  Roku  1596  připomíná  se,  že  žil  v  Hamříku  kosař.  V  ma- 
lebné poloze  u  této  osady  býval  mlýn,  rázovitá  staročeská  stavba,  jenž  však 
zašel  a  r.  1912  vyhořel. 

Nad  zadním  mostem  blatenským  vystupuje  příkře  úvoz  na  Blatenský 
kopec.  S  kopce  toho  jest  pěkný  rozhled  na  Hlinsko  a  okolí. 

Od  téhož  mostu  naskýtá  se  příležitost  k  prohlídce  regulačních  prací,  pro- 
vedených r.  1910  a  1911  na  Chrudimoe. 

Silnice   vystupuje   k   lesu   Bubenči   přes  Plaňavský   potok,  jenž  jest  jako 
horská  bystřina  upraven  a  vydlážděn. 

Pod  lesem  odbočuje  od  silnice  svratecké  silnice  hamerská,  při  níž  ohrazen 
jest  Bubeuecký  potok.  Z  mostu  silničního  u  BubeneckéhO'  potoka  lze  přehléd- 
nouti část  regulovaného  toku  Chrudimky  mezi  Hamry  a  Hamříkem.  S  kopce 
nad  Bubeneckým  'potokem  rozvírá  se  malebná  vyhlídka  po  horním  toku  Chru- 
diinky  k  Blatnu  a  Hlinsku,  na  les  Bubeneč,  po  okolí  Hamrů  a  Jeníkova. 

Nad  lesem  Bubenčem  dostupuje  silnice  po  svahu  Jeníkovského  kopce  nad 
Jeníkov.  S  místa,  na  němž  tato  silnice  dosahuje  nejvyšší  své  výše,  naskýtá 
se  úchvatný  pohled  na  pomezní  hory  českomoravské  vysočiny.  V  dáli  po  pravé 
straně  vyniká  Žákova  hora  (837  metrů  nad  mořem),  lesy  nad  Herálcem,  te- 
mena Devíti  skal  a  vrchy  nad  Svratkou  a  Chlumětínem,  pod  nimi  modrají  se 
lesy  mezi  Krejcarem  a  Lány,  před  tímto  lesním  pásmem  leskne  se  hladina  ryb- 
níka Krejcara.  Nejblíže  pak  rozkládá  se  v  stínu  košatých  stromů  obec  J  e- 
it  i  k  o  v.  Statky  a  chalupy  této  osady  táhnou  se  podél  silnice.  Malebného  rázu 
návsi,  obklíčené  dvěma  řadami  vesnických  staveb,  dodávala  starobylá  dřevěná 
zvonice,  od  podvalu  až  k  makovici  šindelem  pobitá.  Sešlá  zvonice  byla  od- 
straněna, místo  ní  postavili  doluji  na  návsi  zděnou  kapličku  se  skladištěm  hasič- 
ského nářadí.  Mnohými  ohni  utrpěl  nemálo  starobylý  ráz  této  obce.  Zanikly 
staré  selské  grunty  Adámkův  (zvaný  OtIov),  Bartůňkův  a  j. 


—  es  - 

Jeníkov  náleží  mezi  nejstarší  obce  okresu  hlineckého,  od  starodávna 
patřil  k  panství  rychmburskému.  V  XVIII.  věku  jednalo  se  o  zřízení  školy  v  Je- 
níkově. Když  však  při  kostele  v  Kameničkách  byla  zřízena  lokalie,  byl  Jení- 
kov přiškolen  i  přifařen  do  Kamenicek. 

Pod  osadou  nad  silnicí  rozkládá  se  hřbitov.  Silnice  sbíhá  od  něho  po  svahu 
k  zádušnímu  lesu  kameničovskému  a  za  ním  dostihuje  záhy  Kamenicek,  do 
nichž  prochází  mezi  školou  a  farou,  nedaleko  fary  dostihuje  ke  kostelu. 

Kostel  Nejsv.  Trojice  býval  za  starodávna  dřevěný.  Roku  1763  sbořili 
starý  kostel.  Dříví  z  rozbořeného  kostela  dostal  učitel,  postavil  si  z  něho 
v  témž  roce  školní  stavení,  jež  pak  roku  1782  od  něho  vrchnost  rychmburská 
odkoupila.  V  letech  1764  až  1766  vystavěli  na  místě  starého  kostela  nový  ko- 
stel. Roku   1829  strhli  starou  věž,  jež  mívala  dvě  báně,  lucernu  a  nahoře  ko- 


'E  SVRATCE 


houta  a  byla  šindelem  krytá,  a  vystavěli  roku  1830  novou  věž  taškami  krytou. 
Tak  ze  starších  dob  nezbylo  skoro  nic,  jen  dva  starožitné  zvony,  jeden  se 
znakem  orlice,  ulitý  v  polovici  XV.  věku.  a  druhý  velký  z  roku  1600.  Vnitřek 
kostela  byl  v  2.  polovici  XIX.  věku  nově  upraven;  ze  starší  doby  jest  lavice 
s  nápisem  z  r.  1775.  Kostel  jest  obtočen  zdí  hřbitovní. 

Když  byla  zřízena  lokalie  v  Kameničkách,  bydlel  lokalista  nejprv  v  sou- 
kromých staveních,  pak  v  kaplance.  Roku  1831  byla  vystavěna  nová  lokalie, 
jež  r.  1!S80  byla  zvýšena  o  prvé  poschodí. 

Kostel  tamní  uvádí  se  r.  1350  mezi  kostely,  jež  byly  připojeny  do  lito- 
myšlského  biskupství.  V  těch  dobách  byl  zde  plebán  Aleš.  Ve  věku  XV.  byl 
zde  farář  utrakvistický.  Roku  1582  bylo  v  tomto  kostele  malováno.  Po  r.  1620 
byly  Kamenicky  po  nějakou  dobu  bez  duchovní  správy,  pak  byly  připojeny 
k  Hlinsku.  Nejstarší  matriky  hlinecké  z  r.  1624  jsou  společný  pro  kolatury  hli- 
neckou, svrateckou,  včelákovskou  a  kameničovskou.  V  popisu  z  r.  1677  se  při- 
pomíná, že  Kamenicky  mají  kostel  malý.  úzký  a  zašlý.  Roku  1786  byla  zří- 
zena lokalie  v  Kameničkách,  r.  1855  fara.  Prvním  farářem  byl  P.  Josef  Pardus, 
muž  vysoce  vzdělaný,  jenž  jest  tam  pochován. 


-  66  — 

V  polovici  XIX.  věku  bylo  vyučováno  v  Karneničkách  v  najatých  místno- 
stech, r.  1872  a  1873  byla  zbudována  nynější  škola. 

Kamenicky  náležely  od  starodávna  k  panství  rychmburskému,  jíž  v  XV. 
věku  měly  svou  rychtu.  V  XIV.  věku  jmenovala  se  tato  obec  Kamenice,  v  XV. 
i  ještě  v  XVII.  věku  Rejchlova  Kamenice. 

Dějištěm  K-  V.  Raisova  Západu  jsou  Kamenicky.  Nedostižně  dovedně  za- 
chytil svým  štětcem  mnohé  partie  z  Kameniček  a  jejich  okolí  malíř  Antonín 
Slavíček,  jenž  skvostnými  svými  malbami  velice  zpopnlarisoval  jejich  jméno  a 
ukázal  na  zviáštní  ráz  malebných  horských  úvalů  a  strání  této  části  česko- 


KOSTEL  VE  SVRATCE. 


moravské  vysočiny.  Slavíček  pobýval  několik  let  v  Karneničkách  a  za  ním  sem 
přišla  celá  družina  malířů  a  jeho  žáků. 

Ke  Kameničkám  náleží  samota  Lány,  položená  v  malebném  údolí  lesním 
při  řece  Chrudimce.  V  Lánech  býval  v  XVIII.  věku  panský  ovčín,  nyní  jest  tam 
myslivna  a  2  mlýny. 

Poblíž  rybníka  Krejcara  jest  samota  Krejcar  .  Sestává  z  hostince,  ha- 
lenky a  několika  stavení.  Krejcar  jest  rodištěm  malíře  V.  Anderle,  jenž  svými 
illuistraceini  přispíval  do  Světozora,  Zlaté  Prahy  a  chorvatských  a  j.  ča- 
sopisů. 

Za  Krejcarem  odbočuje  od  silnice  svratecké  silnice  k  Ghlumětínu.  C  h  1  u- 
rnětíai  zaujímá  svah  Chlumčtínského  kopce,  býval  přiškolen  do  Svratky,  od 
r.  1825  má  svou  školu.  Druhdy  patříval  ke  kolatuře  kameničovskč,  nyní  jest 
přifařen  do>  Svratky.  V  okolí  Cliluniétina  bylo  dolováno  na  železnou  rudu. 

Severně  od  Clilumětína  jest  samota  Na  pasekách. 


-  67  - 

Při  obecním  lese  svrateckém  rozděluje  se  okresní  silnice  na  jih  k  Herálci 
a  na  východ  ke  Svratce.  Jdeme  ke  Svratce.  Za  obecním  lesem  mladé  stromo- 
řadí směřuje  k  tomuto  městu. 

Svratka    rozkládá  se  opodál  levého  břehu  řeky  Svratcavy   do  mír- 


NA  SVRATOUŠSKÉM  POTOCE  VE  SVRATCE 


něho  návrší,  šíří  pak  se  směrem  severním  ke  Svratouchu  a  směrem  jižním 
k  Cikánce.  Oval,  v  němž  Svratka  leží,  jest  obklíčen  lesnatými  vrchy.  Z  jihu 
ohraničuje  jej  výšina,  jež  nejvýše  vyniká  Devíti  skalami,  na  západě  a  severo- 
západně obecní  lesy,  na  východě  pásmo  horské,  postupující  od  Cachnova  a  Svra- 
toueha  přes  Karlštejn  k  Cikánce  a  vynikající  Zkamenělým  zámkem.  Průsekem 
lesním  shlíží  do  úvalu  svrateckého  nedaleký  lovecký  zámek  Karlštejn. 


US 


Původně  zaujímala  Svratka  prostranství  kol  náměstí  a  svah  k  němu 
přilehlý  ke  kostelu.  Na  náměstí  dosti  rozsáhlém  jest  radnice,  uprostřed  pak 
kašna  a  v  horni  části  náměstí  socha  sv.  Vácslava  zbudovaná  na  památku  pový- 
šení Svratky  na  město.  Z  náměstí  vede  ulice  ke  škole,  proti  níž  zvonici  jest 
vchod  ke  kostelu,  jenž  stojí  poblíž  fary.  Opačným  směrem  pokračuje  z  ná- 
městí ulice  do>  podměstí,  v  němž  na  pokraji  města  jest  sirkárna.  V  podměstí 
jsou  též  některé  jiné  průmyslové  závody,  výroba  kamen,  dílny  hrnčířské  a  j. 
Kostel  sv.  Jana  Křtitele  byl  zbudován  původně  v  slohu  románském,  byl 
menší  a  nižší  než  kostel  nynější.  Nad  starým  kostelíkem,  jenž  byl  více  kapli 
podoben  a  z  XII.  nebo  XIII.  věku  pocházel,  zbudovali  v  XVIII.  věku  kruchtu; 
starou  loď  r.  1788  zbořili  a  vystavěli  novou  vyšší  loď  i  presbyteř  při  poboční 
straně  staré  presbyteře,  kterouž  průlomem  poboční  zdi  spojili  s  touto  novo- 
stavbou, tak  že  stará  presbyteř  stala  se  předsíni  nového  kostela.  Dosud  za- 
chován jest  starobylý  ráz  této 
nejstarší  části  kostela  i  dvojice 
malých  původně  románským 
slohem  zbudovaných  oken.  Ty- 
to změny  byly  provedeny  hlav- 
ně po  r.  1783,  ač  již  r.  1750  ně- 
které opravy  stavební  byly 
podniknuty.  Nová  loď  a  nová 
presbyteř  byly  zbudovány  v  le- 
tech 1787  až  1789,  tehdy  také 
byla  hořejší  část  zvonice,  o  sa- 
motě stojící,  přestavěna.  Vnitř- 
ní úprava  kostela  byla  poříze- 
na v  I.  polovici  XIX.  věku.  ze- 
jména r.  1823  byl  opatřen  pro  hlavní  oltář  obraz  Narození  sv.  Jana  Křtitele 
i  byla  odstraněna  socha  téhož  světce,  jež  na  jeho  místě  stávala,  byvši  sem  r. 
1814  z  kaple,  jež  na  náměstí  bývala,  přenesena.  Starobylá  kropenka  kamenná, 
ozdobená  znakem,  bývala  za  starodávna  křtitelnicí.  V  dřevěné  zvonici,  jejíhož 
přízemku  zděného  užívá  se  za  márnici  a  hřbitovní  bránu,  visí  zvony  z  r.  1480  a 
1561,  třetí  zvon  byl  r.  1872  přelit. 

O  škole  svratecké  jsou  nejstarší  zprávy  zachovány  z  r.  1735.  Školní  sta- 
vem stávalo  lid  rohu  farní  zahrady.  Teprv  r.  1759  byla  vystavěna  škola  na 
místě,  kdež  i  nynější  škola  stojí.  Nynější  budova  školní  stojí  proti  zvonici,  byla 
vystavena  r.  1840  a  1841  a  rozšířena  r.  1878. 

Starý  dům  kázně  byl  vystavěn  roku  1799  a  přestavován  roku  1S44. 
Nynější  radnice,  původně  vížkou  opatřená,  byla  zbudována  roku  1865,  v  přízemí 
jejím  jest  hostinec  a  v  prvém  poschodí  jsou  úřadovna  obecní  a  sál  divadelní. 

Svratka  iest  starobylá  osada.  Již  v  XIV.  věku  se  připomíná,  tehdy  byla 
farní  osadou.  Kostel  byl  připojen  roku  1350  k  biskupství  litomyšlskému.  Svrat- 


8YRATOUSSKÝ  KOSTEL  EVANGELICKÝ. 


69 


ka  náležela  k  panství  rychmburskému,  byla  městečkem.  V  soupisu  obcí  tohoto 
panství  z  r.  1485  připomíná  se  městečko  Svratka  s  rychtou.  Svratečtí  v  reversu, 
vydaném  17.  ledna  1729  vrchnosti  rychrnbureké,  vzpomínají  toho,  že  obec 
Svratka  »bývala  v  městském  stavu   před  dávnými  časy,   ale   stav  ten   beze 


NA  KECE  SVRATCAVE. 


snadu  skrze  vojenské   vpády   k   zrušení   jest   přišel«   a  Svratečtí,  nemohouce 
žádných  privilegií   proukázati,  za  sedláky  a   chalupníky   držáni   býti   museli. « 

Jako  na  jiné  vůkolní  fary,  tak  i  na  faru  svrateckou  uvedeni  byli  \  XV. 
veku  faráři  utrakvističtí.  Po  r.  1620  byl  kostel  svratecký  filiálním  do  Hlinská. 
R.  1624  byl  ustanoven  prvý  společný  farář  katolický.  Roku  1737  stal  se  kostel 
svratecký  opět  farním.  Roku  1837  byla  zřízena  kaplánka. 


70  - 


Svratečtí  domáhali  se  již  na  počátku  XVIII.  věku  výsad  tržních,  o  něž 
ve  válečných  dobách  XVII.  věku  přišli.  Žádali,  aby  jim  byly  potvrzeny  trhy, 
i  obdrželi  roku  1728  výsadu  tržní.  Touto  výsadou  ze  7.  července  1728  potvrdil 
král  Karel  II.  (VI.)  Svratce  starodávnou  svobodu  tržní  a  postavil  Svratku  opět 


HRADČANY  VE  SVRATCE. 


na  roven  jiným  městečkům  a  místům  tržním  i  povolil,  aby  konaly  se  ve  Svratce 
.■i  výroční  trhy:  po  sv.  Fabiánu  a  Setoestiánn  .a  po  velikonocích  a  po  Navštívení 
P.  Marie  a  týdenní  trhy  středeční.  Dvorním  dekretem  z  27.  listopadu  1834  byly 
Svratce  povoleny  4  trhy  výroční  a  4  dobytčí  trhy.  Na  žádost  z  15.  prosince 
1865  byla  Svratka  povýšena  nejvyšším  rozhodnutím  z  6.  července  1867  z  mě- 
st.\  se  na  město. 

Ve  znaku  má   v   levé   zlaté   polovici   hnědou  ostrev   (větev    se   4   suky)  a 
v  pravé  stříbrné  polovicí  lípu  zelenou  hnědého  pně. 


Řemeslníci  svratečtí  bývali  v  ceších  hlineckých.  Roku  1706  byl  hrnčíř- 
ský cech  hlinecký  rozdělen  v  cech  hlinecký  a  cech  svratecký.  Ostatní  řemesla 
svratecká  sdružila  se  v  XVIII.  věku  v  cech  společný,  jenž  se  řídil  pravidly, 
27.  února  1751  obnovenými. 

Hrnčířstvím  a  kamnářstvím  proslula  Svratka  velice.  Říkává  se,  že  duše 
z  rozbitých  hrnců  putují  do  Svratky.  V  nynější  době  výroba  hrnčířská  se  obme- 
zuje, nicméně  ještě  značné  množství  nádobí  hliněného  a  kachlů  se  rozveze  ze 
Svratky  ročně.  Z  jiných  oborů  průmyslu  jsou  zastoupeny  ve  Svratce  sirkařství, 
výroba  plechového  nádobí  a  obuvnictví. 


ZKAMENĚL"?  ZÁMEK  (SE  STRANY  KARLŠTYNSKÉ). 

Rodáky  svrateckými  jsou  bývalý  purkmistr  pražský,  architekt  Čeněk 
Gregor  a  spisovatel  JUDr.  Fr.  Gregor.  Ve  Svratce  působili  spisovatelé  knězi 
P.  Jos.  V.  Kašpar  a  P.  V.  Simek  a  učitel  Karel  Steinich. 

Svratka  měla  roku  1900  ve  194  domech  1409  obyvatel. 

Severně  od  Svratky  rozkládá  se  při  Svratoušském  potoku  ves  Svra- 
t  o  u  c  h.  Ve  Svratouchu  byl  zřízen  nejprvnější  evangelický  sbor  vyznání  refor- 
movaného v  celé  krajině.  Sbor  vznikl  roku  1781.  Kostel  evangelický  byl  zbudo- 
ván r.  1783  a  1784,  stojí  ve  hřbitově  opodál  silnice  nedaleko  evangelické  fary 
a 'bývalé  evangelické  školy.  Roku  1911  přibudovali  mu  věž.  Uprostřed  kostela 
jest  stůl  Páně,  opatřený  nápisy,  obsahujícími  výňatky  z  Písma,  jež  psal  a  ma- 
loval r.  1822  učitel  Karel  Gregor.  Poblíž  štola  jest  kazatelna. 

Evangelická  škola  byla  vystavena  roku  1784  a  po  ohni  roku  1863  znovu 
zbudována.  Roku  1S77  byla  spojena  s  katolickou  školou,  jež  byla  založena  roku 
1832  po  odškoleni  Svratoucha  od  Svratky  a  zřízena  roku  1836.  V  novější  době 
byla  škola  přestavěna.  V  bývalé  evangelické  škole  jest  umístěna  jedna  třída. 


ZKAMENĚLA  VEZ  NA  ZKAMENĚLÉM  ZÁMKU. 


Svratouch  patříval  k  rychtě  svratecké,  později  nabyl  své  rychty.  V  XVII.  a 
XVIII.  věku  bývala  ve  Svratouchu  sklárna.  Připomínají  se  tato  huť  i  skláři 
r.  1659,  1660,  1663,  1698,  posléze  ještě  roku  1713.  Nyní  jest  ve  Svratouchu  roz- 
šířena výroba  plechového  nádobí. 

Ve  Svratouchu  působí  hudební  skladatel,  učitel  František  Baleár. 

K  politické  obci  svratoušskč  náleží  Cikánka,  Karlštejn  a  Olejna. 

Samota  Olejna  má  jméno  po  výrobě  oleje,  jenž  v  ní  byl  vyráběn.  Do 
nedávná  bylo  lze  si  tam  prohlédnouti  úplné  zařízeni  olejny.  Leží  pod  lesem 
Koudelkou  při  čachnovské  cestě. 

Cachnov  jest  roztroušen  údolím  lesním,  má  stanici  místní  dráhy  polič- 
ské. Huť,  r.  1733  v  Cachnov ě  zřízená,  zanikla  v  I.  polovici  XIX.  věku.  Od  lesa 
na  východ  stoupá  od  okresní  silnice  cesta  do  návrší  kaštanovým  stromořadím 
k  myslivně  čachnovské,  jež  bývala  v  XVIII.  věku  loveckým  zámkem.  Byla  vy- 
stavěna v  letech  1770.  Do  r.  1827  byla  při  tomto  zámku  střelnice  a  obora  pro 
srnce  la  jeleny.  Pěkný  rozhled  jest  od  bývalé  panské  zahrady  čachnovské  do  o- 
kresů  skutečského  a  poličského. 

V  Okolí  Cachnova  byla  dobývána  ruda  železná.  Dosud  jsou  pozůstatky 
šachet  zachovány  mezi  Cachnovem  a  Rudou.  U  Rudy  dobývala  se  ruda  že- 
lezná do  r.  1834.  Ruda  náleží  k  politické  obci  Cachnovu.  Obě  obce  patřivaly 
do  panství  rychmburského. 

Od  Cachnova  a  Rudy  rozkládají  se  rozsáhlé  lesy  velkostatku  lychmbur- 
ského  směrem  ke  Karlštejnu,  Cikánce  a  Křižánkám,  zabírají  východní  a  jiho- 
východní část  okresu  hlineckého  a  šíří  se  dále  sousedními  okresy  skutečským 
a  poličským. 

Na  vysokém  návrší  mezi  lesy  stojí  K  a  r  1  š  t  ýn.  Ve  2.  polovici  XVIII.  věku 
Filip  hr.  Kinský  zbudoval  si  tam  lovecký  zámek,  v  němž  často  pobýval,  když  si  vy- 
jížděl na  hony  do  sousedních  velikých  svých  lesů.  Roku  1787  v  srpnu  bylo  tu 
slavnostní  uvítání  vrchnosti.  Při  zámku  tomto,  jenž  jest  nyní  myslivnou,  jest 
kaple  sv.  Jiljí.  Tato  kaple  asi  vznikla  dříve  než  zámeček,  oltář  její  byl  posvěcen 
již  r.  1708  opatem  kláštera  hradišťského.  V  sále  zámeckém  byla  kamna  s  Tur- 
kem, jež  nyní  jsou  uložena  ve  sbírkách  Průmyslového  musea  pro  východní 
Cechy  v  Chrudimi.  Do  roku  1825  byla  zde  obora.  Pod  zámkem  jest  vesnička 
Karlštýn.  Od  ni  i  ze  zámku  jest  rozsáhlá  vyhlídka  poříčím  Svratcavy  i  po 
okresu  hlineckém. 

Poblíž  Karlštýna  jest  na  kopci  764  m.  vysokém  hradiště  Zkamenělý 
zámek,  obtočené  dvojím  příkopem,  jenž  na  straně  východní  jest  nejširším. 
Valy  tohoto  hradiště  jsou  sesileny  skupinami  skalními,  jež  na  temeni  kopce 
se  nacházejí  a  byly  za  starodávna  opatřeny  sruby.  Zkamenělý  zámek  nebyl 
tvrzí,  jak  se  Aug.  Sedláček*)  mylně  domnívá,  nýbrž  byl  jedním  ze  staroslovan- 


*)  V  mapě  dílu  I.  Sedláčkových  Hradů  a  zámků  jest  hradiště  toto  mylně  zakresleno 
do  okresu  poličského.  Zd.  Wirth  zmiňuje  se  v  Soupisu  památek  okresu  poličského 
o  Starém  Katřštejnu  (I),  ač  v  okresu  poličském  Starý  Katřštejn  není  a  žádná  poloha 
ani  v  okresu  poličském  ani  v  okresu  hlineckém  se  tak  nejmenovala  a  nejmenuje. 


—  75  — 

ských  opevnění  zemské  hranice  české  proti  Moravě.  Výzkumnými  pracemi,  jež 
jsme  na  Zkamenělém  zámku  r.  1887,  1889  a  1890  podnikali,  jsme  zjistili  množství 
úlomků  nádob,  železné  šipky,  kadluby,  mlat  a  jiné  památky  po  dávných  oby- 
vatelích tohoto  hradiště.  V  dobách  pozdějších,  zvláště  v  XVII.  věku,  vůkolní 
lid  skrýval  se  ve  skalách  na  Zkamenělém  zámku  i  na  nedalekých  Perníčkách 
před  nepřítelem. 

Zkamenělý  zámek  byl  bezpochyby  již  za  časů  neolitických  osídlen  a 
později  znova  osazen.  Valy  jsou  zřejmý  proti  severovýchodu  a  jihu,  severozá- 
padní část  jejich  jest  zavalena  spoustou  balvanů,  jež  se  skal,  v  hradišti  strmí- 
cích, se  tu  i  v  západní  části  hradiště  nakupily.  Po  r.  1890  sesula  se  veliká  část 
Zkamenělé  věže,  nejvyššího  skaliska  hradištního,  na  jehož  temeni  jsme  na- 
lezli stopy  sroubené  chýže.  V  západní  části  jeho  prostory  strmí  největší  sku- 
pina rozervaných  skal  jako  trosky  nějakého  starého  hradu.  Zběžný  pohled  na 
tyto  skály  patrně  zavdal  podnět  k  nesprávné  domněnce,  že  tam  bývala  tvrz. 
Tato  skupina  skalisk  postupuje  od  jihu  k  severu  a  jest  nejvyšší  v  nejsevernější 
své  části,  zvané  Zkamenělou  věží.  Menší  skupina  skalní  jest  na  jihovýchodě. 
Okolo  východní  strany  této  skupiny  vine  se  vnitřní  příkop,  jenž  svažuje  se 
na  sever  a  obtáčí  se  kol  severovýchodní  strany  malé  skalky  i  uzavírá  pro- 
stranství hradištní,  jež  se  od  jihu  k  severu  a  k  východu  značně  svažuje. 

Od  Zkamenělého  zámku  lze  viděti  k  Hradištím  hlineckým  a  Perničkám 
křižáneckým  a  do  poříčí  Svratcavy. 

Po  svahu  hradištního  vrchu  sestupujeme  rozsáhlým  bukovým  lesem 
k  lesní  cestě,  od  níž  odbočuje  cesta  k  Perničkám.  Cesta  tato  zavede  nás  pod 
strmý  sráz  Perníček  křižáneckých.  Perníčky  jsou  památný  obětními  ka- ' 
měny,  jež  na  vrcholcích  jejich  se  nacházejí.  V  jméně  samém  shledávají  někteří 
vzpomínku  na  Peruna,  jako  zase  Moráň  připomíná  Moranu,  Radhošť  pohan- 
ského boha  Radhoště  a  j.  Jiní  domnívali  se,  že  hluboké  mísy  na  temenech  Per- 
níček vznikly,  když  prý  si  tam  vůkolní  lid  za  války  třicetileté  mlel  obilí.  Kdo 
viděl  temena  Perníček,  jež  vysoko  nad  lesem  vynikají  a  jsou  z  daleka  patrný, 
musí  se  pousmáti  této  domněnce  o  původu  oněch  mís.  Lid,  na  lesy  před  Švédy 
uprchlý,  byl  by  se  nepříteli  prozradil,  kdyby  byl  na  temenech  Perniček  chtěl 
drtiti  obilí.  Starodávný  původ  kamenů  s  mísami  jest  nesporný  po  výsledcích  vý- 
zkumných našich  prací  na  nedalekém  staroslovanském  hradišti  Zkamenělém 
zámku  podniknutých. 

Od  lesní  silnice  jsou  Perníčky  těžce  dostupný.  Oklikou  z  opačné  strany  do- 
stoupíme jejich  temene,  s  něhož  rozevírá  se  úchvatný  rozhled  po  vrcholech 
hor,  jež  obkličují  úval  Svratcavin  a  střeží  českomoravské  pomezí.  Nejmalebnější 
pohled  jest  přes  lesy  Milov&ké  na  Ctyřpaličaté  skály.  Za  pravým  břehem  Svrat- 
cavy již  na  moravské  straně  strmí  Jelení  skok,  Malinová  skála,  Devět  skal  a  j. 
V  opačnou  stranu  šíří  se  rozhled  k  lesům  cikáneckým. 

Cikánka  leží  při  pomezí  českomoravském  poblíž  Zkamenělého  zámku, 
k  němuž  z  ní  od  okresní  silnice  odbočuje  lesní  soukromá  silnice  velkostatku 
rychmburského.  V  XVIII.  věku  byly  v  Cikánce  železné  hamry  a  poblíž  osady 


—  79  — 

kosíma.  R.  1801  byla  změněna  huf  v  papírnu,  v  níž  byl  vyráběn  rukodílný 
papír.  V  papírně  pracovalo  se  do  r.  1896,  tehdy  shořela  a  přestavěna  byla 
v  pilnikárnu.  Osada  při  huti  vznikla  z  panských  chalup;  ještě  r.  1779  zmiňují 
se  panské  chalupy  Cikánka  u  Svratky.  V  lesním  zátiší  jest  mlýn  cikánečky. 

V  Cikánce  narodil  se  známý  lesník,  pozdější  okresní  starosta  smíchov- 
ský, lidumil  Petr  Fišer,  budovatel  vyšehradského  Slavína. 

Od  Cikánky  teče  Svratcava  lesním  údolím  kol  Fixová  mlýna  do  Kfi- 
žánek. 

Fixů  v  mlýn  leží  v  malebném  úvale,  obklíčeném  lesy.  Nad  nimi  vyniká 
na  vysokém  kopci  průsekem  lesním  Karlstýn  se  svým  zámkem. 


TEMENO   PERNÍČEK   KftlZÁNECKÝCH  S  OBĚTNÍMI  KAMENY. 


Jako  Cikánka,  tak  i  Křižánky  a  Milovy  jsou  rozděleny  na  českou  a 
moravskou  obec. 

Na  místě  Křižánek  byly  již  v  XIV.  věku  dvorce,  později  ves  tato  spustla. 
Popis  panství  rychmburskéh©  zmiňuje  se.  že  k  panství  patří  »v  Křižánkově 
polovice«  (totiž  česká)  »vsi  pusté«.  Později  zbudován  byl  v  Křižánkách  pan- 
ský dvůr,  na  němž  byla  deska,  z  níž  jen  ostrve  Berků  z  Dube  jsou  zřejmý. 
V  XVII.  věku  byla  při  křižáneckém  dvoře  huf  sklenná.  Jsou  o  ní  zprávy  z  let 
1656  a  1660.  V  popisu  panství  rychmburského  z  r.  1698  jest  zapsán  panský 
dvůr  na  Křižánkách,  ale  o  huti  není  zmínky,  snad  tehdy  již  nebyla.  Nyní  v  Kři- 
žánkách jest  zastoupeno  pilnikářství. 

Po  silnici  moravské  nebo  českým  lesem  přijdeme  do  Milov. 


PERNÍČKY  U  KRI2ANEK. 


—  81  — 

M  i  I  o  v  y  leží  v  malebné  horské  krajině  pod  Ctyřtpaliiéatými  skalami,  náleží 
k  politické  obci  Křižánkám,  mají  mlýn  a  myslivnu.  Roku  1835  byla  zřízena 
sklárna  v  Milovech.  v  ní  14.  listopadu  téhož  roku  byla  zahájena  výroba  dutého 
skla.  Při  huti  byly  vystavěny  dělnické  domky  a  brusírna.  Záhy  prosluly  vý- 
robky sklárny  milevské,   byly    rozváženy  po  tuzemsku   i   cizozemsku,   až  do 


NIA  WVCť,  SVRATCAVÉ  U  CIKÁNJO 


Itálie  a  Španěl.  Nesnadná  a  nákladná  doprava  do  vzdálené  stanice  hlinecké  a 
zdražení  dříví  stížily  a  konečně  znemožnily  sklárně  milevské  soutěž  s  jinými 
závody.  V  letech  1880  zanikla  výroba  skla  v  Milovech  a  r.  1893  a  1894  byla 
hui  rozbořena.  Dokud  pracovala  v  Milovech  sklárna,  měly  Milovy  svou  tovární 
školu.  Nyní  jsou  Milovy  i  Křižánky  přiškoleny  do  Moravských  Křižánek. 

Z  Milov  a  Křižánek  lze  přijíti  lesy  při  Devíti  Skalách  do  Českého  Herálce 
po  moravské  straně.  Z  Cikánky  vede  stezník  lukama  a  lesem  po  levém  břehu 
Svratcavy  pod  Svratkou  do  Herálce. 


POHLED  S  PERNÍČEK  K  CTYRPALICATYM  SKALÁM. 


83 


Herálec,  zvaný  též  Českým  Herálcem  na  rozdíl  od  Moravského  Herál- 
ce,  od  něhož  jej  pouze  řeka  Svratcava  dělí,  jest  podél  levého  břehu  jejího  při  samé 
hranici  zemské  u  okresní  silnice.  O  Herálci  jest  zachována  nejstarší  zpráva 
v  listině  z  r.  1368,  v  níž  se  určují  hranice  mezi  lesy  žďárskými  a  novoměst- 
skými. V  popisu  panství  rychmburského  z  r.  1392  není  o  Herálci  zmínky,  snad 
že  na  české  straně  dosud  nebyla  osada,  ale  v  popisu  z  r.  1485  již  jest  zapsán 
»Herarec  ves,  což  po  řeku  Švarcavu«. 

V  okolí  Herálce  i  na  české  straně,  zvláště  však  na  moravské  straně  v  le- 
sích u  stříbrné  studánky  pod  Žákovou  horou  čili  Zákovicí  jsou  četné  stopy  po 
dolech.  U  2ákovice  kutali  horníci  kláštera  žďárského  stříbro.  Jinde  zase  bylo 


MILOVY. 


pátráno  po  železné  rudé.  Též  v  lidovém  podání  jsou  četné  vzpomínky  na  zašle 
doly  této  krajiny. 

Jako  na  celém  pomezí  českomoravském,  tak  i  v  Herálci  udržovali  se  tajně 
nekatolíci.  Stýskal  si  děkan  Meziříčský  ve  své  zprávě  roku  1662,  že  jeden 
sedlák  na  hranicích  v  Herálci  vydržoval  tehdy  nekatolického  učitele  pro  6  až 
7  chlapců.  Na  konci  XVIII.  věku  bylo  vyučováno  po  několik  let  v  rychtě  česko- 
herálecké.  Roku  1788  byl  Český  Herálec  přiškolen  do  Moravského  Herálce  a 
poměr  tento  zůstal  do  r.  1873.  Škola  v  Českém  Herálci  byla  vystavěna 
roku  1875. 

Již  Balbín  zmiňuje  se  pochvalně  o  výrobcích  sklárny  herálecké,  jež  jest 
v  zápisech  XVII.  věku  častěji  připomínána.  Nynější  huf  byla  založena  v  XVIII. 
věku  a  nově  upravena  roku  1895.  V  XIX.  věku  vyrábělo  se  v  ní  tabulové  sklo, 
nyní  též  duté  sklo. 

Herálec  jest  přifařen  do  Moravského  Herálce,  Huf  a  Kuchyň  do  Svratky. 


-  84  — 

Od  pradávna  stával  nad  Moravským  Herálcem  poblíž  hranice  zemské  dřevený 
kostelík  sv.  Kateřiny.  V  letech  1786  až  1790  vystavěn  byl  nynější  kostel. 

U  Českého  Herálce  býval  panský  dvůr.  jenž  byl  po  r.  1785  emifytenti- 
sován.  Na  nudách  panských  vznikly  u  zrušeného  dvora  Fa  mílie. 

Přes  Familie  vede  cesta  do  Hutě.  H  u  f  byla  vystavěna  v  lesích  mezi  He- 
rálcem a  Vortovou  v  letech  1727  a  1728.  obnovena  r.  1745  a  opravena  r.  1895 
a  1896. 

K  poiitické  obci  herálecké  náleží  též  nedaleká  osada  Kuchyň,  myslivna 
a  mlýn.  R.  1754  se  jmenuje  mlýn  u  heráleckého  lesa  Votroka.  r.  1784  již  Kuchyň. 

Od  Hutě  rozsáhlým  lesem  dospějeme  kol  Staré  huti  do  údolí  k  Vortové. 

Poloha  Stará  huť  připomíná  zaniklou  vortovskou  huf. 

Vor  to  v  á  patřívala  v  XVII.  věku  k  panství  rychmmirskému.  R.  1596 
koupila  Markéta  z  Lípy  od  Jindřicha  Střely  z  Rokyc  Chlum  a  Vortovou.  Ještě 
r.  1639  ve  výkazu  o  sklizni  uvádí  se  Vortová  mezi  osadami  panství  rychm- 
burského.  Před  r.  1655  byla  získána  k  statku  chrasteckému  a  splynula  s  pan- 
stvím chrasteckým.  V  XVII.  věku  byly  ve  Vortové  rychta,  mlýn,  panská  ho- 
spoda a  panská  pila.  Stavení  hutě,  v  XVIII.  věku  zaniklé,  byla  připojena  k  této 
osadě. 

Správou  duchovní  náležela  Vortová  ke  Krucemburku.  od  r.  1787  ke  Ka- 
meničkám.  R.  1881  a  1882  byla  vystavěna  ve  Vortové  kaple  Nanebevzetí 
P.  Marie. 

Škola  byla  vystavěna  r.  1863  a  rozšířena  r.  1890. 

Biskup  Dr.  .1.  Doubrava  zbudoval  poblíž  Vortové  letní  své  sídlo  místo  bý- 
valé myslivny  v  malebném  lesním  zátiší.  Ve  ville  této  jest  též  kaple. 

Kol  vortovského  hřbitova  vede  cesta  na  výšinu  ke  Lhotám.  Lhoty  nále- 
žely k  panství  rychmburskému  a  k  rychtě  kameničkovské.  Ještě  roku  1783 
by!  tu  panský  dvůr  Lhoty  a  panský  ovčín.  Dvůr  byl  roku  1798  emfyteutisován. 
Lhoty  tvoří  s  Vortovou  společnou  politickou  obec. 

Pěknou  lesnatou  krajinou  postupuje  silnice  od  Vortové  nad  Ovčínem 
k  Hamrům. 

Hamry  rozkládají  se  po  obou  březích  Chrudimky.  jejíž  břehy  byly 
v  obci  této  r.  1911  regulovány  a  velikým  železobetonovým  mostem  spojeny. 
Nad  Hamry  na  návrší  býval  panský  dvůr.  jenž  r.   1783  byi  emfyteutisován. 

Hamry  slulv  v  XIV.  věku  Přerostlé.  Tak  uvádějí  se  v  popisu  pan- 
ství ryelimburského  z  roku  1392.  V  hlineckých  zápisech  z  roku  1558  jmenuji  se 
ves  Přerostlý  a  Hamr  železný  v  Přerostlém,  k  němuž  náležely  mlýn  a  krčma. 
R.  1587  byl  kovářskj  hamr  nově  vystaven.  R.  1485  náleželo  Přerostlé  k  rychtě 
kameničkovské,  ale  Hamr  v  Přerostlém  patřil  k  rychtě  vsí  hlineckých,  k  níž 
v  XVII.  věku  již  náležely  celé  Hamry.  Ještě  v  XVII.  věku  (1681)  i  v  XVIII. 
věku  (179(1)  vyškytá  se  název  Přerostlé  Hamry,  pak  již  jen  Hamry. 

R.  1440  uvádí  se  v  zápisu  o  sjezde  čáslavském  na  mír  zemský  krajů  chru- 
dimského ;i  čáslavského  též  Michálek  z  Přerostlého'. 

Hamerníci  byli  lidé  zámožní  a  jakožto  »homici  minerálního  kovu«  účastni 


85  — 


svobod  horních.  V  zápisních  knihách  hlineckých  z  XVI.  věku  jsou  mnohé  zprávy 
o  hamru  v  Přerostlém.  Na  sklonku  XVI.  věku  drželi  jej  Samon  hamerník  a  Vác- 
slav  a  Samuel  synové  Hoškovi.  K  hamru  byl  mlýn.  Samon  hamerník  měl 
v  Přerostlém  krčmu.  Rod  Hoškův  zůstával  na  hamru  v  Přerostlém  ještě  v  I.  po~ 
lovici  XVII.  věku.  R.  1620  přijala  Kateřina  Hoškova,  hamernice  v  Přerostlém, 
manžela  Vácslava  Šiklovského  hamerníka  do  živnosti.  Týž  pak  před  r.  1674 
prodal  hamry  vrchnosti  rychmburské.  Pracovalo  se  tu  ještě  v  XVIII.  věku. 
V  popsání  poddaných  panství  rychmburského  z  r.  1710  jsou  zapsáni  v  Hamrech 
Přerostlých  1  puchéř,  1  vyhřivač,  8  kovářů,  1  mistr  na  vysoké  pece,  1  mistr 
v  horním  hamře,  1  nadavač  u  vysoké  pece,  1  kholmistr  v  hamřích,  a  pacholata 
v  huti  a  v  dolním  hamře.  Obec  hlinecká  dohlížela  k  vysoké  peci,  k  vážení  že- 


PRriHKAIU   CHRUDUVUO    NAD  HLINSKÉM. 


leza  surového  do  forem  a  písku  litého.  Stěžovali  si  Hlinečtí  r.  1707  vrchnosti 
rychmburské,  že  zámecký  hejtman  Samuel  Albrecht  mocné  jim  odňal  knihu 
vesnic  hlineckých,  v  níž  byla  tato  práva  zapsána. 

Škola  hamerská  byla  vystavena  roku  1 7S5.  Nynější  budova  jest  z  roku  1S62. 

V  Hamrech  jsou  2  mlýny.  Třetí  mlýn  Stupník,  upomínajíeí  svým  jmé- 
nem na  stoupy,  jež  byly  tam  za  starodávna  k  hamrům  zřízeny,  jest  v  pěkném 
úvalu  lesním  při  levém  břehu  Chrudimky  mezi  Hamry  a  Blatném. 

Asi  čtvrt  hodiny  cesty  od  Hamrů  jsou  Lázně,  roztroušené  po  lučinatém 
svahu  při  hranicích  hlineckých,  náleží  k  politické  obci  hamerské,  několika  sta- 
veními k  Hlinsku.  V  Lázních  pod  kapličkou  sv.  Jana  Nepomuckého-  vyviní 
pramen  znamenité  vody.  Lázně  byly  již  v  XVII.  věku.  V  XVIII.  věku  byly  oblí- 
beny. Roku  1772  na  poručení  vrchnosti  byla  nesena  voda  od  kapličky  sv.  Jana 
ve  2  báních  na  zámek  rychmburský.  Toho  roku  2.  června  byl  rychmburský 
direktor  v  Lázních,  jezdíval  sem  i  později.  Roku  1781  Hlinečtí  vozili  do  Lázní 
těchto  chrudimského  syndika  za  rychmburským  direktorem,  s  nímž  měl  jednati 


86 


o  získání  panovníkova  schválení  hlineckých  výsad.  Ještě  na  počátku  XIX.  věku 
bylo  příjemné  zátiší  Lázní  vyhledáváno  letními  hosty  cizími.  Dr.  Antonín  Junsí- 
mann  v  popisu  českých  vod  minerálních  a  lázní  (v  Časopisu  Českého  Musea 
1831)  připomíná,  že  tato  voda  jest  uzdravitelná.  V  polovici  XIX.  věku  lázně 
tamní  zašly.  Jen  o  svatojánstkém  poutě  bývá  u  kapličky  na  lukách  a  v  lese  ve- 
selo a  živo  poutníky,  kteří  sem  z  Hlinská  a  okolí  přicházejí.  A  jindy  jest  zase 
ticho.  Byly  pak  zase  při  hostinci  tamním  zřízeny  lázně.  Roku  1912  hostinec 
s  lázněmi  shořel  a  nebyl  obnoven. 

Přes  Lázně  jest  z  Hlinská  nejkratší  cesta  k  hamerské  přehradě  Chru- 
dimky. 

Rozsáhlá  přehrada  tato  zbudována  byla  v  letech  1907  až  1912  nad  Hlin- 
ském mezi  Hamry  a  Studnicemi  a  může  pojmouti  3,250.000  m3  vody.  Nad  le- 
vým břehem  Chrudimky  stojí  u  ní  obydlí  pro  hlídače  přehrady  a  na  ní  nad  vy- 


KAMENIČKY. 


ústenun  Chrudimky  do  tunelu  vedoucím  strojovna  se  stroji  k  upravování  toku 
vody.  Mezi  obydlím  hlídače  a  strojovnou  jest  přepad  stupňovitý,  ve  skále  vyte- 
saný. Pod  přehradou  od  ústí  tunelu  a  přepadu  jest  zbudován  po  obou  březích 
řeky  žulový  taras  k  velikému  jezu  a  veliký  jez.  Opodál  levého  břehu  Chru- 
dimky jest  vystavěna  silnice  od  Studnic  přes  Zalíbenský  potok  podél  lesa 
Kobylice  k  Ovčínu,  u  něhož  přechází  železným  mostem  Chrudimku. 

Samota  Ovčín  patří  k  politické  obci  Hamrám.  Vznikla  z  bývalého  pan- 
ského ovčína. 

Poblíž  přehrady  na  svahu  Hradišť  stojí  při  okresní  silnici  Studnice. 
Nejstarší  zprávy  o  Studnicích  jsou  zachovány  z  XIV.  věku.  Roku  1485  náležely 
Studnice  k  rychtě  vesnic  hlineckých,  později  měly  svou  rychtu.  Škola  byla  zří- 
zena v  Studnicích  roku  1787.  Nynější  budova  školní  z  r.  1861  byla  roku  1884 
rozšířena. 

K  této  politické  obci  náleží  Zalíbené,  ves  vzniklá  z  cmfytcutisovaného 
panského  dvoira.  Ještě  roku  1783  býval  tam  dvůr  Libeňský.  Zalíbené  piv  jméno 


od  Filipa  hr.  Kinského.  za  něhož  dvůr  byl  zrušen,  dostalo  proto,  že  se  mu  po- 
loha tamní  zalíbila. 

Polními  cestami  mezi  lesy  dojdeme  dále  do  Kosinová.  K  o  š  i  n  o  v  býval 
původně  samotou.  Osada  nynější  povstala  z  XVIII.  věku  z  emfyteutisovaného 
dvora.  Košinov  patříval  k  Vortové.  Nazývá  se  někdy  též  Podčerné  (Podčerný). 
V  josefínském  katastru  jest  při  Vortové  zapsána  panská  pila  a  mlýn  pod  Čer- 
ným rybníkem  a  dvůr  Košinov.  Ještě  roku  1784  by!  dvůr  tento.  Roku  1798 
byli  již  na  Kosinově  familianti.  Košinov.  připomínající  jménem  svým  králové- 
hradeckého biskupa  V.  Fr.  Karla  Košinského  z  Košína,  náleží  k  politické  obci 
Chlumu,  s  ní  patřil  k  chrasteckému  panství. 

Chlum  rozkládá  se  při  aerární  silnici.  Od  ní  rozšiřuje  se  do  kopce  ke 
kostelu.  Chlum  s  Vortovou  býval  zvláštním  statkem,  jenž  byl  v  XVI.  věku  vlast- 


KOSTEL  V  CHLUME. 


nictvím  Střelů  z  Rokyc.  Roku  1558  rozdělili  se  David  a  Jindřich  Střelové  z  Ro- 
kyc  o  svoje  statky.  Jindřich  Střela  z  Rokyc  obdržel  vsi  Chlum.  Vortovu  a 
Studenec.  R.  1580  jmenuje  se  při  Chlume  Stepán  z  Rokyc.  Markéta  z  Lípy  kou- 
pila r.  1596  od  Jindřicha  Střeh-  z  Rokyc  Chlum  a  Vortovu.  Po  smrti  Vácslava 
Berky  z  Dube  a  na  Rychmburce  byl  r.  16(11  připsán  statek  chrastecký  jeho  vdově 
Markétě  Berkové  z  Lípy  a  na  Rychmburce,  jež  provdala  se  pak  za  Ferdinanda  z 
Donína  a  r.  1615  za  Jiřího  z  Talmberka.  Isabela  Marie  postoupila  roku  1650  svůj 
díl  sestře  Johaně,  vlastně  švagru  Janovi  ze  Svamberka.  Po  smrti  těchto  man- 
želů obdržela  Chlum  a  Vortovu  Anna  Eusebie  ze  Svamberka  provdaná  z  Har- 
rachu.  Jest  pravděpodobno,  že  již  před  rokem  1600  patříval  Chlum  aspoň  čá- 
stečně k  panství  rychmburskému,  uvádí  se  roku  1485  v  rychtě  hlineckých 
vesnic.  V  I.  polovici  XVII.  věku  opět  náležel  k  panství  tomuto,  ale  již  roku 
1656  s  Vortovou  byl  přikoupen  se  statkem  chrasteckým  pro  biskupství  králové- 
hradecké. Anna  Eusebie  z  Harrachu  prodala  roku  1656  statek  chrastecký,  k  ně- 


—  88  — 

muž  Chlum  a  Vortová  byly  mezi  r.  1639  až  1655  získány,  kardinálovi  z  Har- 
rachu,  od  něhož  Ferdinand  III.  převzal  celý  statek  k  nadání  nového  biskupství 
královéhradeckého.  Při  tomto  panství  zůstával  Chlum  s  Vortovou  do  roku  1848. 

V  Chlumu  býval  již  v  XVIII.  věku  biskupský  zámek  a  pod  nim  pivovar. 
Pivovar  byl  před  několika  lety  zbořen.  V  zámku,  v  němž  bývala  ikaple,  jest 
umístěna  školní  třída. 

Nedaleko  zámečku  stojí  škola.  R.  1793  vystavěna  byla  v  Chlumu  škola. 
Nynější  budova,  pocházející  z  roku  1830,  byla  roku  1877  rozšířena. 

Poblíž  školy  rest  kostel  sv.  Petra  a  Pavla,  zbudovaný  za  biskupa  J.  Fr. 
z  Talmberka  v  II.  polovici  XVIII.  věku.  Do  roku  1682  byl  kostel  chlumský  fili- 
álním do  Hlinská,  pak  zde  kněží  žďárští  přisluhovali  a  od  r.  1695  byl  filiálním 
do  Knicembirrka.  Roku  1894  byla  zřízena  v  Chlume  expositura. 

Kostel  chlumský  má  klenutou  presbyteř  s  hlavním  oltářem  sv.  Petra  a 
Pavla,  k  ní  přiléhají  loď  dosti  prostranná,  malá  předsíň  a  na  jihovýchodní  straně 
sakristie.  Zařízení  kostelní  jest  z  XVIII.  a  XIX.  věku.  U  vchodu  z  presbyteře 
do  sakristie  visí  zvonek  s  ruským  nápisem  z  r.  1802.  Byl  prý  koupen  chlum- 
skými  povozníky  r.  1813  od  kteréhosi  Rusa.  Ostatní  zvony  visí  na  dřevěné 
zvonici,  jež  jest  sroubena  poblíž  kostelního  průčelí,  jsou  z  r.  1750,  1835  a  1875. 
Před  vchodem  kostelním  stojí  kamenný  kříž  z  r.  1835. 

Rodákem  chlumským  jest  profesor  techniky  a  spisovatel  Kristián  Petrlík. 

Od  Chlumu  vede  silnice  přes  Slubici  k  samotě  a  hostinci  Veselce.  V  e- 
selka  jest  na  svahu  hlineckých  Hradišť.  Nedaleko  ní  jest  samota  Pondě- 
líčkova chalupa. 

Svahy  Hradišť  ohraničují  na  jižní  straně  úval.  jímž  Chrudimka  teče  od 
Koutů  k  V  i  táno  v  u  a  Stanu. 

Kouty  s  mlýnem  V  podstráni  náleží  k  nedaleké  politické  obci  V  i- 
tanovu,  jež  již  r.  1392  se  připomíná  mezi  vesnicemi  panství  rychmburského. 

Mnohá  malebná  zátiší  z  okolí  Hradišť  zvěčnil  svými  malbami  vynikající 
česky  krajinář  František  Kavan.  jenž  žije  ve  Vitauově. 

S  t  a  n  náležel  se  Srným,  jež  severněji  při  okresní  silnici  leží,  v  XIV.  věku 
k  panství  podlažického  kláštera,  v  XVI.  věku  k  Včelákovským  Horám,  jež  Bo- 
huše Kostka  z  Posfcupič  prodal  roku  1539  Vácslavovi  Okrouhlickému  z  Kněnic 
na  Botovniei,  spolu  i  celé  vesnice  Stan  a  Srny,  jež  pak  přešly  na  Talácky  z  Je- 
štětic.  Ve  vlastnictví  jejich  zůstaly  do  konce  XVII.  věku.  Ferdinand  Taláctoo 
z  Ještětic  prodal  toto  zboží  roku  1699  Barboře  Zárubové  z  Husťiřau.  totiž  Pře- 
stavlky  tvrz  i  ves  Srny  se  dvorem  a  ves  Stan.  Tento  přestavlcký  statek  pře- 
šel roku   1747  koupí  na  Kateřinu   z  Airersperjrů. 

Škola  ve  Stanu  byla  zřízena  roku  181)6.  nynější  škola  vznikla  roku  1837 
a   byla  rozšířena   roku    1881.   Kapli   vystavěli   roku    1868. 

Pod  Stanem  u  s,amot\  K  r  ál.o  v  y  pil  y  vtéká  do  Chriidimky  Slubice.  Při 
tomto  potoku  nabyli  roku  1242  němečtí  rytíři  od  Zbraslavovcc  les  Slubický. 
V  této  krajině  vznikla  obec  Všcradov.  později  též  Milezhnov  a  Jasné  pole. 


-  89  — 

Všeradov  patříval  s  Rváčovem  v  XV.  věku  mezi  obce  panství  žum- 
berského,  jehož  majiteli  byli  zprvu  páni  z  Boskovic,  později  Kavalcové  z  2nm- 
berka,  odjinud  z  Lipoltic.  pak  Mikuláš  Bochovec  z  Buchova.  Mikuláš  z  Hol  o- 
hlav,  po  nich  Trčkové  z  Lípy,  Haugvicové  z  Bišku.pic,  Janovští  ze  Soutic  a  jiní. 
Změnila  se  tedy  vrchnost  dosti  často,  nežli  Všeradov  byl  připojen  k  panství 
nazavršskému.  při  němž  pa'k  do  roku  1848  zůstával. 

Jasné  pole  čili,  jak  lid  též  říká,  Paseiky  zadní  byly  založeny  v  XVIII. 
věku  od  Jos.  Fr.  hr.  ze  Schónfeldu,  náležejí  Ik  politické  obci  Všeradovu,  jako 
i  nedaleký  M  i  le  z  i  m  o  v  čili  Paseky  přední,  jež  založil  v  XVIII.  věku  J.  V.  Ca- 
retto  z  Milesima  na  pasece  lesní. 

Severněji  od  Milezimova  na  výšině  poblíž  Chrudimky  stojí  Svatý  Mi- 
kuláš, patřící  k  politické  obci  Rváčovu,  druhdy  větší  obec,  nyní  samota,  jež 
sestává  z  několika  stavení  a  filiálního  kostela  sv.  Mikuláše.  Tento  kostel,  pú- 


ŠV.  MILULAŠ  u  RVÁČOVA. 


vodně  slohu  románského,  v  XIX.  věku  nevhodně  gotisovaný  a  rozšířený, 
byl  roku  1350  připojen  k  biskupství  litomyšlskému.  Na  evangelijní  straně  byla 
ve  věžní  prostoře  sakristie  klenutá  s  jediným  vchodem  z  presbyteře.  Věž  ka- 
menná, šindelem  krytá,  měla  3  zvony;  roku  1838  při  opravách  kostelních  ji 
zbourali  a  postavili  menší  dřevěnou  věž  nad  presbyteriem,  roiku  1886  zbudovali 
věž  nad  průčelím  kostelním  a  v  ní  visí  2  zvony  starobylé,  nyní  nedostupné.  Pod 
návrším,  na  němž  kostel,  hřbitovem  obtočený,  stojí,  ukazuje  se  veliký  balvan, 
na  dva  díly  pravidelně  rozštípený,  jejž  dle  pověsti  tam  čert  upustil,  když  kamení, 
k  stavbě  'kostela  svezené,  odnášel  na  protější  kopec  a  cd  sv.  Mikuláše  přistižen 
byl.  Světec  prý,  jak  fal  po  čertovi,  kámen  rozsekl. 

Od  kostela  jest  rozhled  poříčím  Chrudimky  k  Veselému  kopci,  Dřevíkovu 
a  Svobodným  Hamrům,  v  opačném  směru  na  Rváčovský  les  a  k  Rváčovu. 

R  v  á  č  o  v  patříval  v  XIV.  věku  ik  zboží  kláštera  podlažickéhO',  z  něhož 
se  Všeradovem  a  jinými  vůkolními  obcemi  přešel  do  panství  žumberského.  Roku 
1510  Jan  Janovský  ze  Soutic  prodal  hrad  Zumberk  a  s  ním  vsi  Rváčov,  Vše- 


-  90  - 

radov  a  j.  Mikuláši  mladšímu  Trčkovi  z  Lípy,  ale  trh  tento  byl  zrušen  a,  když 
pak  roku  1529  dělili  se  Janovští  ze  Soutic  o  panství,  nechali  si  Karel  a  Hynek 
Janovští  ze  Soutic  za  svůj  díl  hrad  Zumberk  a  vsi  Rváčov  s  podacím,  Všeradov 
a  j.  Po  roku  1534  různí  vlastníci  se  vystřídali,  až  posléze  Marie  Maxmiliána 
Zárubová  z  Lisova  odkázala  své  panství  svému  synovi  Rudolfovi  Josefovi  z  Li- 
sova,  jenž  prodal  panství  žumberské  Josefovi  Fr.  hr.  ze  Schónfeldu.  majiteli 
zboží  nasavršského.    'Při  panství  nasavršském  zůstal  Rváčov  do  roku   1848. 

Kostel  sv.  Mikuláše  byl  po  roce  1620  filiálním  do  Zumberka  do  roku  1710, 
pak  k  Trhové  Kamenici.  V  XVIII.  věku  pomýšlelo  se  na  zřízení  fary  a  školy 
ve  Sv.  Mikuláši.  Nedošlo  k  tomu.  Byla  zřízena  roku  1710  fara  v  Trhové  Kame- 
nici. Vyučování  počalo  ve  Rváčově  roku  17.93.  Nynější  škola  byla  vystavěna 
v  letech  1883  a  1884. 

K  politické  obci  Rváčovu  náleží  Petr  kov  (Petrkovy),  vesnička  roztrou- 
šená v  malebném  lesním  zátiší  při  silnici  rváčovsikovratiovské. 


í^g^> 


Dr.  K.  V.  ADÁMEK: 


SKUTEČSKO. 


Okres  skutečský  sousedí  ma  jihozápadní  straně  s  okresem  hlineckým,  na  zá- 
padě s  naeavršským  okresem,  na  severozápadní  straně  s  okresem  chru- 
dimským, na  severu  s  vysokomýtským  okresem,  na  východní  straně 
s  okresem  htomyšlským  a  na  jihovýchodě  s  poličským  okresem.  Nejsevernější 
obcí  okresu  skiiteěského  jsou  Jainovičky,  nejjižnější  Pustá  Kamenice,  nejzá- 
padnější Praisetín  a  nejvýchodnéjši  obcí  jsou  Nové  Hrady. 

Okres  skutečský  má   výměru    18568  hektarů. 

Poloha  okresního  města  Skuče,  jež  leží  přítiš  blízko  při  severozápadní 
hranici  okresní,  není  dosti  schůdná.  Nevýhody,  jež  z  této  polohy  i  z  přílišné 
vzdálenosti  města  Skuče  od  tamního  nádraží  severozápadní  dráhy  plynou,  byly 
v  novější  době  odčiněny  nebo  aspoň  zmenšeny  doplněním  silniční  sítě  a  zbu- 
dováním místní  dráhy  poKskoskutedsíké,  při  níž  jest  zřízena  stanice  u  samého 
města. 

Okres  skutečský  náleží  do  oblasti  českomoravské  vysočiny.  Od  jižní  hra- 
nice okresní  svažuje  se  půda  směrem  od  Ranný  (5(14  m  nad  mořem)  a  Vojtě- 
chova k  VoJdřeticům  a  2dárci  (404  m  n.  m.)  .a  dále  pak  úvalem  Zejbra,  jež 
omývá  patu  vypnuliny,  kteráž  klesá  od  Mrákotína  (529  m  nad  mořem)  k  Mo- 
krejšovu  (426  m  n.  m.),  a  ještě  více  k  Louce  (383  m  n.  m.)  a  Kostelci  Vrba- 
tovu  (365  m  n.  m.).  V  těchto  polohách  dosahuje  tato  kopcovina  výše  nejvyšší 
Volankou  (438  m  n.  m.).  Cejřovským  kopcem  (432  m  n.  m.)  a  poblíž  Kvasejna 
Zárubkou  (447  m  n.  ni.).  Pod  Vrbatovým  Kostelcem  zapadá  Zejbro  v  rokli,  jejíž 
stráně  strmí  nad  Podskalím  u  Skály  do  výše  411  m  n.  m.  a  na  opačné  straně 
poblíž  Vrbatova  Kostelce  do  výše  432  m  n.  m.  Výšina  tato  táhne  se  od  Vrba- 
tova  Kostelce  k  Přibylovu,  příkrými  svahy  klesá  prudce  k  jihu,  dosahuje  nad 
Vrbatovým  Kostelcem  výše  432  m  n.  m.,  nad  Skutíčkem  427  m  n.  m.  a  u  Při- 
bylova 398  m  n.  m.  Tu  prorvána  fl'est  úvatem  Svatoannenským,  jímž  Svato- 
anneuský  potok  prodírá  si  cestu,  spadaje  z  výše  349  m  n.  m.  (pod  Štěpánovem 
naměřené)  na  výši  310  m  n.  m.  (pod  Roubovicemi).  Za  úvalem  Svatoannenským 
pokračuje  vypnmlina  dál  k  Štěpánovu,  zasahuje  odtud  na  jihovýchod  ke  Zbož- 
novu  do  výše  444  metrů  n.  m.,  dále  pak  sleduje  Krounský  potok  po  jeho  levém 
břehu  až  k  Dolům,  tvoříc  tu  západní  ohraničená  malebného  úvalu.  Směrem  se- 


—  92  — 

vernírn  vypnu  linu  mezi  Skálou  a  Přibyiloveni  i  výšina  mezi  Štápánovem  a 
Lhotou  se  rozkládající  spadají  mírněji  než  k  straně  jižní.  Skuč  sama  leží  nad 
úvalem  po  marném  svata  kopce  do  výše  416  m.  n.  m.  ve  stími  Humperek, 
strmících  do  výše  492  metrů  n.  m.  Půda  stoupá  ik  Lažanům  i  k  Dolívcc,  odtud 
palk  pod  Ovčínem  dosti  sráaně  klesá  k  pravému  břehu  Zejbra.  dále  pak  na 
východ  až  k  Rychmburku  udržuje  se  ve  výši  nad  430  m.  n.  m.,  pouze  Kroun- 
ský  potok  pod  Rychniburkem  vytvořil  koryto,  jímž  půda  klesá  na  380  m.  n.  m. 
a  pod  Lhotou  na  345  ni.  n.  m.  Rychmburk  leží  ve  výši  437  metrů  nad  mořem. 

Sledujeme-lii  horopisné  poměry  v  jižní  a  jihovýchodní  části  skutečského 
okresu,  pozorujeme,  že  u  jižní  hraníce  tohoto'  okresu  dostupuje  půda  výše 
přes  600  m.  n.  m.,  u  Humiperek  632  m.  n.  m..  Kořennýni  kopcem  u  Krouny  do 
výše  666  m.  n.  m.,  klesá  pak  ke  krounské  silnici  dosti  značně,  u  Voldříše  na 
579  m.  n.  m.  a  u  Krouny  na  543  m.  n.  m.  V  této  výši  setrvává  i  v  polohách  se- 
vernějších  mezi  Zejbrem  a  Krounským  potokem,  dosahujíc  tu  nejvyšších  bodů 
ve  výši  531  m.  n.  ni.  u  Otradova  a  u  Miřetína  a  509  m.  u  Perálce,  avšak  pod 
Kutříneni  klesá  na  435  m.  n.  m.  a  dále  pak  směrem  k  Luži  a  Vysokému  Mýtu 
se  svažuje  značně.  V  polohách,  jež  se  rozkládají  východně  a  severovýchodně 
od  Krouny.  dosahuje  půda  okresu  skutečského  do  výše  550  m.  n.  m.  Cesko- 
rybenským  kopcem,  v  některých  místech  u  Rychnova  až  do  výše  610  m.  n.  m., 
kdežto  směrem  severovýchodním  k  Proseči  klesá,  na  východ  však  stoupá. 
Proseč  jest  ve  výši  524  m.  n.  ni.,  avšak  polohy  východnější  u  Martěnic 
620  ni.  u.  ni.,  na  Františkách  666  m.  n.  m.,  u  Pusté  Kamenice  681  m..  u  Sv.  Ka- 
teřiny 694  m.  n.  m.,  na  Pasekách  709  m.  n.  m. 

Na  skutečském  okresu  jest  nejdůležitější  vodou  potok  Novohradka  čili 
Olšíiika.  sbírá  vody  u  Proseče  a  u  Kroumy.  Pod  Novými  Hrady  přijímá  Pro- 
sečslký  potok,  dále  teče  směrem  severozápadním,  sesiluje  se  pod  Doly  Kroun- 
ským potokem.  Kroumský  potok  vyvěrá  v  lesích  krounských  a  dodržuje  cel- 
kem severní  směr,  pod  Kutřínem  přijímá  z  pravé  strany  Martinieký  potok. 
Olšinka  plyne  od  Dolů  na  severozápad  k  Luži  a  sesiiluje  se  pod.  ní  potokem 
Štěpánovským  (Svatoaiiiieiiskýin).  jenž  z  okresu  skutečského  pod  Sv.  Annou 
na  sever  vychází.  Potok  Zejbro  odvádí  okresem  skutečským  vody  Rannského 
potoka  a  Voldříšského  potoka  k  Leštince  a  pod  ni  vystupuje  z  okresu. 

Rybníky  některé  jsou  v  okresu  skutečském  ti  Rychmburka  a  j.  Za  staro- 
dávna býval  v  okolí  Skuče  větší  počet  rybníků. 

Z  celkové  plochy  okresu  skutečského  18568  hektarů  zabírají  pole  8840 
hektarů  (4761%),  lesy  5667  ha  (3052%),  Inka  2507  ha  (1350%),  pastvy  a  pláně 
693  ha  (373%)  a  zahrady  215  ha  (115%)  celé  plochy  okresu. 

Obyvatelstvo  okresu  skutečského  vyživuje  se  hlavně  zemědělstvím  a  prů- 
myslem. V  okresu  skutečském  jsou  velkostatky  rychniburský  a  košumberský. 
Skuteeský  špitál  má  deskový  statek  holetínský.  Průmyslový  ruch  soustře- 
dím' s<  hlavně  ve  Skuči.  jež  vyniká  svou  výrobou  obuvi.  Ve  vesnicích,  poblíž 
hranice  okresu  hlineckého',  se  tkalci.  V  okolí  Skuče  jsou  lomy,  z  nichž  tě/í  se 


-  93  — 

zvláště  žula.  Výroba  dřevěného  nádobí  a  j.  jest  zastoupena  v  Krouné  a  j.  Rychtn- 
burk  má  pivovár.  Jiných  továren  v  okresu  není. 

Lidnatost  okresu  skutečského  stoupla.  R.  1890  bylo  napočteno  v  1  městě,  3 
méstysech  a  28  venkovských  obcích  3390  domů  s  20201  obyvateli  (9535  muži  a 
!0rt66  ženami),  r.  1900  bylo  napočteno  3326  domů  s  21 230  obyvateli  (10186  muži  a 
11044  ženami).  Přibylo  tedy  za  toto  desítiletí  o  509%  obyvatelstva  (mužů 
o  6.82%  a  žen  o  354%).  Roku  1910  bylo  napočteno  v  3397  domech  21.530  oby- 
vatel. 

Okres  skutečský  jest  ryze  český. 

Roku  1910  bylo  napočteno  16499  katolíků,  4648  evangelíků,  78  židů  a  5  bez 
vyznání. 

Komunikační  poměry  Okresu  skutečského  jsou  příznivé. 


NAMÉSTI   VE   SKUCl. 


Severozápadní  dráha  vchází  do  okresu  skutečského  u  Pokřikova,  poblíž 
něho  jest  zastávka,  a  vine  se  ke  Žďárei,  u  něhož  jest  stanice  Skuč,  z  této  sta- 
nice postupuje  k  Ceiřovu  a  záhy  pak  u  Leštinky  opouští  půdu  okresu  sku- 
tečského. 

Ze  starého  nádraží  skutečského.  od  města  Skuče  značně  vzdáleného,  vede 
místní  dráha  poličskoskuteéskú.  jež  jest  zbudována  Žďároam  a  dále  po  svata 
Humperek  ke  Skuči,  u  níž  jest  nové  nádraží  skutečské  v  bezprostřední  blíz- 
kosti města.  Místní  dráha  tato  pokračuje  od  Skuče  přes  Lažany  k  Rychm- 
buiku  a  dále  přes  Krounu  a  Čachnov  k  Sv.  Kateřině,  u  niž  vstupuje  do  okresu 
poličského.  V  okresu  skutečském  jsou  při  této  místní  dráze  stanice  ve  Skuči, 
Rychmburku.  Krouně  a  Cacbnově. 

Silniční  spojení  bylo  za  starodávna  soustředěno  v  nynějším  okresu  sku- 
tečském v  Rychmburku,  sídle  úřadu  vrchnostenského,  tak  z  Rychmburka  vede 


-  94  — 

silnice  k  Daletiíckému  dvoru,  Dolívce,  Ovčínu  a  dále  okresem  hlineckým  přes 
Rannu  a  Ho  letím  k  Hlinsku,  jiná  sitoice  jde  z  Rychmburka  přes  Lažany  a  Skuč 
k  Chrasti,  jiná  přes  Zderaz  k  Prasečí  a  k  Novým  Hradům,  jiná  ke  Krou  ne  a  dál 
!k  Svratouehu  a  Svratce.  V  novější  době  bylla  doplněna  síť  Okresních  silnic 
okresu  skutečstcého  silnicemi,  vycházejícímu  ze  Skuěe  jednak  přes  Zďárec 
k  Ovčínu,  jednak  k  Vrbatovu  Kostelci,  jednak  přes  Štěpánov  k  Luži.  Od  Pro- 
seče jest  zřízena  okresní  silnice  přes  Rychnov  do  Pusté  Kamenice,  jiná 
k  Borové. 

Aerární  (císařská)  silnice  vchází  do  okresu  skutečského  za  Kladnem 
/  okresu  hlineckého  a  vine  se  přímočármě  ke  Kroumě,  nedotýkajíc  se  žádné 
osady,  a  za  Krounou  zase  přímočárně  směřuje  k  Svaté  Kateřině. 


ŠKOLA    A    MOST,    JI 2    ZBOŘENÉ,    VE    SKUCl. 


Město  SKUC  rozMádá  se  po  svahu  kopce  v  zahradách  a  sadech  na  ma- 
lém potoku  Jordánku.  Větší  část  města  jest  soustředěna  kol  náměstí,  od  něho 
šíří  se  zvláště  podél  silnice  chrasteckč. 

Náměstí  jest  prostranné  a  úhledné.  V  horní  jeho  části  stojí  stará  budova 
školní.  Místo  ní  bývalo  sTkofaí  staveni,  jehož  podloubími  chodilo  se  na  most. 
kterýž  býval  směrem  ke  kostelu  nad  Jordánkem  zřízen.  Nyní  již  ncui  mostu 
toho,  jen  výstupek  u  'protějšího  domu  upomíná  ma  bývalou  úpravu  této  části 
města.  Potok  jest  odveden  do  stoky.  Na  mostě  bývala  od  r.  1747  socha  Jana 
Nepomuckého. 

Na  dolní  straně  náměstí  vyniká  okresní  dům,  v  němž  jsou  okresní  soud 
a  berní  úřad  umístěny.  Byl  vystavěn  roku  1852  na  místě  staré  radnice.  Za  sta- 
rodávna úřadovalo  se  i  ve  Skuči  v  soukromém  domě.  Nebyla  radnice.  Nejstarší 
zpráva  o  rychtě  skutečské  jest  z  toku  1463.  V  první  polovici  XVI.  věku  rychta 
zašla,  pozemky  její  byly  rozprodány.  Tehdy  Skuč  měla  ji/  radnici,  koupil  si 


v  úterý  před  sv.  Martinem  roku  1506  dům  k  obci  od  Jiříka  Hříha  a  vyzdvihli 
roku  1507  dům  ten  za  raťhúz.  V  pozdějších  letech  přestavovali  radnici,  až  ko- 
nečně byla  jednopatrová  budova  s  'průčelím  ozdobným  a  vysokou  věží  báňo- 
vitou.  Tato  radnice  ustoupila  okresnímu  domu.  Úřad  obecni  byl  pak  v  špitálu 
a  odtud  přestěhoval  se  do  soukromého  domu. 

Třetí  budovou  veřejnou  na  náměstí  jest  dům  okresního  zastupitelstva,  v  je- 
hož přízemí  jest  hostinec.  Výstavná  budova  tato  stojí  při  Lažanské  udici.  V  témž 
pořadí  jsou  2  památné  domy, 
rodný  clům  spisovatele  Antoní- 
na Rybičky  a  obydelní  dům 
spisovatele  Františka  J.  Rube- 
še.  Vůkol  pak  jest  náměstí  o- 
hraničeno  řadami  domů  soukro- 
mých. Uprostřed  náměstí  vy- 
budovaii  roku  1816  sochu  Na- 
nebevzetí P.  Marie  a  před  hor- 
ní školou  roku  1863  na  památku 
lOOOletóho  pokřestém  Slovanů 
železný  kříž. 

Na  všechny  strany  rozbí- 
hají se  z  náměstí  ulice,  jedna 
směřuje  k  Lažanům  a  Rychm- 
burku,  jiná  ke  Zďárei,  dolů  pak 
ulice  mezi  okresním  domem  a 
lékárnou  k  špitálu.  Poblíž  staré 
horní  školy  vedou,  z  náměstí 
schody  ke  kostelu  děkanské- 
mu. Děkanský  'kostel  Nanebe- 
vzetí P.  Marie  ovládá  mohut- 
nou svou  věží  celé  město.  Věž 
kostelní  mívala  velikou  báň, 
nad  ní  byla  na  lucerně  malá  báň 
s  křížem.  Posud  je  zachována 
rytina,  na  níž  spaitřuiie  se  tato 
stará  úprava  věžního  krytu. 
Hlavní  vchod  do  Kostela  býval 
levou  poboční  zdí  věže.  V  horní 

Částí  věže  vynikají  krakorce.  na  nichž  bývaly  nějaké  sošky,  i  též  spatřují  se 
na  věži  vytesány  odznaky  cechovní.  Roku  1850  při  bouři  shořela  věž.  Blesk 
ji  zapálil.  Roku  1852  nově  ji  pokryli  nynějším  vysokým  jehLaneovitým  krytem. 

Děkanský  kostel  skutečský  jest  starobylá  budova,,  zbudovaná  slohem 
gótským-.  K  presbyteři  druží  se  sakristie.  Loď  jest  poněkud  stísněna,  průčelí 
iejí  hájí  vysoká  kostelnu  věž.  Cely  kostel  jest  sklenut.  Klenba  lodní  jest  opřena 


DĚKANSKÝ  KOSTEL  VE  SKUČI. 


na  pilíře  vnější.  Na  štíhlých  sloupech  spočívá  ochoz  kůrový,  jenž  se  tří  stran 
obtáčí  loď  a  zasahuje  až  k  presbyteři. 

Vnitřek  kostela  byl  za  starodávna  vymalovali1.  V  letech  1870  byly  obje- 
veny zbytky  starobylých  těch  maleb  i  rozmanité  biblické  nápisy  z  XVI.  věku. 
Nad  vchodem  do  sakristie  bylo  vymalováno  12  apoštolů  v  zelených  a  červených 
rouchách  na  oranžové  půdě  v  červeném  orámování.  V  průčelním  oblouku  pres- 
byteře byl  vymalován  sedící  stařec,  napomínající  tři  dcery,  na  pravé  straně 
presbyteře  proti  kazatelně  bylo  na  zelené  půdě  vymalováno  úmrtní  lože  s  umí- 
rajícím, u  jeho  hlavy  stála  osoba,  k  němu  skloněná,  a  u  nohou  kněz,  za  nímž 
byJ  anděl  s  váhami.  V  těžší  misce  ván  seděl  člověk,  s  kalichem  v  ruce,  a  na 
lehčí  misce  diblík,  na  něhož  dábel  v  pozadí  čekal  s  otevřeným  náručím.  Nad 
sanktuariern  byl  vymalován  Ukřižovaný  a  anděl  klečící  u  jeho  nohou  a  držící 
kalich  s  hostií.  Mezi  okny  presbyteria  proti  vchodu  do  sakristie  objevila  se  pod 
vrstvou  pozdější  malby  postava  muže  s  korunou,  se  šípy,  zahalená  pláštěm,  a 
u  ní  byly  znaky  Malovců  a  Rožmberků.  A  jiné  malby  zaplňovaly  ostatní  zdi 
presbyteře.  V  různých  -dobách  bylo  v  kostele  malováno.  Nově  kostel  byl  v  XIX. 
věku  vymalováni  a  freskami  vyzdoben. 

Z  památek  kostelních  jest  zvláště  zajímavá  starobylá  ozdobná  kamenná 
kazatelna,  jež  stojí  mezi  vchodem  sakristie  a  lodí  na  silném  sloupu,  z  předu  za- 
krytém sochou  Mojžíše,  držícího  kamenné  desatero  přikázání.  Za  jeho  hlavou 
jest  vytesán  výňatek  z  Písma,  značí  účel  této  sochy  božího  řečníka  lidu  izrael- 
ského pod  tímto  řečništěm.  Na  ostění  kazatelny  jsou  vytesány  postavy  evange- 
listů s  jejich  odznaky  a  jmény  a  ostění  schodiště,  jež  vede  z,  presbyteře  na  ka- 
zatelnu, jest  zaplněno  reliéfem  Obrácení  na  vénui  sv.  Pavla.  Dlouhý  nápis, 
z  Písma  vyňatý,  jest  vytesán  pod  horním  okrajem  kazatelny  a  zábradlí  scho- 
diště, jak  Bůh  řekl  Mojžíšovi,  že  proroka  jim  vzbudí  z  prostředka  bratří  jejich 
a  vloží  slova  svá  v  ústa  jeho  a  ten  bude  mluviti  k  nim  všecko,  což  mu  při- 
káže, a  že  bude  neposlušné  těchto  slov  jeho  trestati  jako  mstitel.  Na  opačně 
straně  vchodu  do  sakristie  jest  v  presbyteři  poblíž  hlavního  oltáře  starobylé 
saniktnarium.  Při  kazatelně  stojí  starožitná  křtitelnice  cínová  z  roku  1518. 
Oltář  hlavní,  nově  upravený,  má  starší  obraz  Nanebevzetí  P.  Marie.  Poboční 
oltáře  pocházejí  ve  své  nynější  úpravě  z  XVIII.  věku.  Jsou  ětyry.  Na  jednom 
ukazují  obraz  P.  Marie  Skutečské,  jejž  pověst  pokládala  za  zázračný.  Starší 
jsou  oltáře  sv.  Anny  a  sv.  Františka  Serafínského.  Oba  ostatní  poboční  oltáře 
P.  Marie  a  Jana  Nepomuckého  daília  zříditi  Johanka  z  Rousinova  v  letech 
1761  a  1769. 

Z  ostatního  zařízení  kostelního  jsou  nejstaršími  zvony.  Byly  ulity  v  le- 
tech 1556,  1558  a  1628,  sanktusnik  roku  1627.  Z  náhrobků  se  zachoval  nálnob- 
ník  Jana  Felixe  Chuchelského  z  Nestajova  z  r.  1732. 

Bratrstvo  literácké  mívalo  ještě  v  XVII.  věku  mnohé  gradtnily  a  zpěv- 
níky. Nezachovaly  se. 

U  kostela  stojí  jednopatrové  děkanství.  V  něm  jsou  uloženy  podobizny 
duchovních  správců  skuteěských  od  roku   1650. 


Poblíž  děkanství  nalezneme  nedaleko  Sokolovny  rodný  dům  skladatele 
Vácslava  Tomáška.  Táž  ulice  zavede  nás  ke  špitálnímu  kostelu  a  špitálu. 

Kostel  špitálský  i  špitál  byly  založeny  roku  1391.  Tehdy  Smil  Flaška 
z  Pardubic  smluvil  s  Peškem  Parléřem,  měšťanem  Nového  města  pražského, 
tuto  stavbu.  Dosud  zachoval  si  kostel  tento  starobylou  svou  gotickou  výstav- 
nost. Roku  1499  připomíná  se  v  starém  zápisu  skutečském  kostel  skutečský  sv. 
Mikuláše.  Nelze  určití,  byl-li  tehdy  farní  kostel  nebo  špitální  kostel  zasvěcen 
tomuto  světci.  Nyní  jest  špitální  kostel  Božího  těla.  V  některých  místních  listech 
vyskytla  se  zpráva,  že  byl  na  ko- 
stele špitálním  zjištěn  na  klenutí 
letopočet  968  a  z  toho  bylo  usu- 
zováno, že  dříve,  než  byl  zbudo- 
ván špitál,  byla  tu  kaple,  ale 
všechny  takové  kombinace  isou 
bazpadístatné.  ()bjevil-li  se  na  kle- 
nutí letopočet,  objevitel  četl  jej 
chybné,  a  četl  snad  'letopočet  1468 
nebo  1668.  značící  nějakou  opravu 
kostelní,  za  968. 

V  kostele  špitálském  je  hlav- 
ní oltář  Božího  těla  a  poboční  ol- 
táře Dvanácti  pomocníků  a  P.  Ma- 
rie, vesmés  upravené  na  počátku 
XIX.  věku.  V  lodi  visí  starobylá 
archa  s  obrazem  Narození  Páně. 
Na  levém  křídle  jest  vymalo- 
ván sv.  Jan  Miláček,  na  pra- 
vém křídle  sv.  Šimon.  Deska,  pod 
archou  přidělaná,  prozrazuje,  že 
tuto  archu  maloval  roku  1596  Jan 

Míčů  Skutečský  na  svůj  groš  a  odevzdal  ji  na  památku  pro  ozdobu  tohoto  chrá- 
mu. Ve  zdech  kostela  jsou  zazděny  náhrohníky  Johanky  z  Borovská,  rozené 
Trčkovny  z  Lípy  (t  1598).  a  Marie  Magdaleny  Mezeřičské  z  Lomnice  ("f  1593) 
a  Anny  Zejdvicovny  ze  Zejdvic  i+  1598). 

Ke  kostelu  přiléhá  špitál.  Nezachoval  se  ani  v  podobě,  již  mu  dal  v  XIV. 
věku  pražský  stavitel,  ani  v  podobě,  již  měl  v  XVIII.  věku.  Dle  zachované  ry- 
tiny města  Sk  uče  byl  špitál  v  XVIII.  věku  jen  přízemni  a  byl  pokryt  střechou 
mansardovou.  Roku  1815  byl  špitál,  jak  pamětní  deska  na  něm  zasazená  hlásá. 
z  gruntu  přestaven  na  svůj  vlastní  náklad.  V  jednopatrové  jeho  budově  jsou 
byty  pro  7  špitálníkň  a  6  špitálnic. 

U  špitálu  zřídili  roku  1816  sochu  sv.  Antonína  Paduánského. 

Na  špitálské  zahradě  býval  hřbitov.  Nyní  jest  hřbitov  za  městem.  Mezi 


^■■Im^HRí 


ŠPITÁLSKÝ  KOSTEL  BOŽÍHO  TÉLA 
VE  SKUCl. 


- 

pomníky  jeho  nalezneme  hroby  humoristy  Františka  Jaromíra  Rubeše  a  histo- 
rika Bohumila  V.  Konečného. 

Robili  špitálu  stoji  dolní  budova  školní,  roku  1 S97  vystavěná. 
Při  náměstí  jest  zbudována  nová  škola. 
Skuč  má  těž  museum.  Čily  jest  spolkový  život. 

N     štěvou  obuvnických  továren  a  městské  elektrárny  zakončujeme  pro- 
hlídku  města,  jehož    rozvoji    nemá  -  eni    místní    dráhy    po 
skutečské.  jež.  vycházejíc  ze  starého  nádraží  skineěského  severozápadní  dráhy. 
má  ve  Skuči  stanici  a  sprostředkuje  spojeni  Skuče  s  Poličkou  a  Svitavami. 

Skuč  měia  dle  sčítáni  z  roku  1900  v  448  domech  3969  obyvatel,  rok:;  1910 
.    522  .lomech  -4.;-i; 

Skutečskými  rodáky  jsou  čeští  spisovatelé   Ml  Pr.  Jan  Melichar.  Antoniu 
Rybička.  Jos      ~  ek,  Karel  Štěpánek.  Bohumil  V.  K    nečný,  Petr  Jehlička. 

Vilibald  Hug     S  ;.  Karel  Zástěra  a  i.,  hudební  skladatel  Vácslav  Tomá- 

František  Jaiomír  Rubeš. 
Rozsáhlá  vyhlídka  po  okolí  skuiečském  naskýtá  ss  s  Hutnperek.     Vrch 
Htimperky  vyniká  nad  Skuči  a  jest  nejvyšším  bodem  této  krajiny,  již   svými 
lysými  temeny  o\ 

erky  mívaly  zajisté  původně  české  jme  .    rve  později  ustou- 

pilo tomuto  zněmčenému  a  zkomolenému  jménu.  .'.  .  á  Radyně  zněm- 

!ychmburk.  I  ono  jméno  německé   (Humpcrky.   ttutberge)  na- 
ie,  že   tu  bývalo  strážiště  při   pomez  a   a  Chrudimská.   Živá 

obraznost  některých  Vlastimilů  vykouzlila  na  počátku  XIX.  věku  mnohé  hrady 
po  kopcích  českých:  tak  i  domněnka,  že  na  Humperkách  stávalo  v  dávné  mi- 

aprv  na  počátku  XIX.  věku.  Sama  stará  pa- 
mětní kniha  skutečská  neodvozuje  mylnou  tuto  báji  o  někdejším  hradě  bumper- 
ském  ani  z  lidového  podání,  ani  ze  starých  zápisů,  nýbrž  z  Pelclovy  Kroniky. 

dem  místního  jména,  vztahujícího  se  na  horu 
skou.  položil  schůzku  Přemysla  Otakara  I.  s  pražským  biskupem  Ondře- 
roku    122'    na  kopec   tento  nad   Skuči.   Pozdější   dějepisci    dokázali,   že 
schůzka  tato  ani  v  království  českém  nebyla. 

-   uč  jest  starobylé  město.  Původní  osada  vyvinula  se   pod   tímto  strá- 
žištěm  a  byla  onou  starou  Skuči.  o  níž   lidové  podání  vypra        .  -lávala 

jinde  nežli  město  nynější.  Skuč  prý  stávala  dříve  také  v  poloze  Na  dolcich  a 
nyní  již  stojí  na  třetím  miste.  Archaeolosrický  výzkum  nejbližšího  okol  Skuče 
nebyl  pro\  há  zpráva  lidového  podáni  byla  již  výzkumem  ar- 

-  -    '  m  potvrzena.  Zde  zůstává  ještě  značné  pole  vyhrazeno  budoucímu 
bádáni. 

zachovaná  listinná  zpráva  o  Skuči  jest  z  roku  1350.  Tehdj 
vřaděn  do  Mtomyšlského  biskupství. 
(>d  nejstarších  známých  dob  náležela  Skuč  do  panství  rychmburského  a 
v  něm  ju  roku  1848   \   nejstarším  zachovaném  seznamu  obci  tohoto 

panství  z  roku  1392  jmenuje  se  již  město  Skuč. 


Zajisté  již  před  rokem  1392  stala  se  Skuč  mě  tem  a  obdržela  svůj  znak. 
Na  starých  p  Seti  h  mi  ba  akuči  pafcřuje  se  štíl  kolmo  rozpoltěný,  jenž  upo- 
mííná  na  erb  pánů  z  Vartmberka  a  připouští  tedy,  že  Skuč  obdržela  městsky 
svůj  znak  za  těchto  pánů,  Kteří  na  počátku  XIV.  věku  se  na  panství  ryehmfouir- 
Ském  připomínají.  Na  novějších  pečetích  městských  objevuje  se  již  v  měst- 
ském znaku  hradba  s  dvěma  věžema  Tento 

Blízkost  Skuče  i  sídlu  panskému  působila,  /<  Skuč  přicházela  do  užších 
a  častějších  styků  s  hradem  I  em,  jehož  panstvo  v  době.  Kdy  Před- 

hradí  rychmburské  byfo  nepatrné,  o  si  hlavně  v  blízké  Skuéi  mnohé 

svoje  potřeby.  Skuč,  ležíc  v  úrodnější  části  panství,  'požívala  slušného  blaho- 
bytu, ač  nelze  popříti,  že  zase  za  let  válečných  mnohé  svízele  doléhaly  nejvíce 
na  Skuč  a  podlamovaly  rozvoj  její  i  ochuzovaly  pějí  obyvatelstvo. 

Zprávy  o  Skuči  z  XIV.  věku  jsou  chudé  a  málomfliuvné.  N 
iest  smlouva  Šimla  Flašky  z  Pardubic,  iiž  ujednal  roku  1391  v  .i  neděli  po 
Laetare  s  Peškem,  bratrem  zedníka  Ondřeje  Loutky,  stavbu  špitálu  a  špitálního 
i  skutečského  za  48  kop  grošů.  Všechnj  potřeby,  vyjma  pracovníky  a 
nástroje,  měl  opatřiti  K  této  stavbě  rychmbiirský  pán  sám.  Od  druhé  polovice 
XV.  veku  přibývalo  zpráv  o  tomto  městě  a  hlavním  zpravodajem  o  tehdejších 
poměrech  skutečských  fest  nejstarší  zachovaná  zápisní  Kniha  z  roku  1457. 

V  XV.  věku  Skutcétí  pečovali  chvalitebné  o  opatření  chudých  svých  sou- 
sedu. Špitál  sKuteésKý  mél  iiž  v  prvé  polovici  XV.  veku  některé  důchody  a 
lidí  ouročné.  Purkmistr,  konšelé  i  celá  obec  skuté  pili  pak  pro  tento 

špitál  statek  hostinský  a  v  frasetíné  vkulycké  zboží.  Připomíná  se  v  staré 
Knize  skuteéské.  /  .ním  a  rozl  tle   Fiřího  a  úředníka  nejvyš- 

šího Milosti  královy,  pana  Michalce  z  Boleslavi  stalo  se  v  dsky  vložení  lidi 
Holetíně  ke  špitálu  skutečskému  roku  1460  v  pondělí  na  sv.  Kedrutn  k  pra- 
vému panství  dědičně  a  budoucně  a  věčně«.  .liž  za  vladyky  Váeslava  z  Pra- 
setína  měl  špil  skutečskj  v  Prasettně  2  kopy  platu  ©úročního.  Když  pak 
Bernart  z  Cerhoníc,  ienž  mél  v  Prasetínč  tvrz  s  příslušenstvím  veškerým  po 
tomto  vkidykovi,  zemřel,  prodal  .lan  z  Chlumu  a  Košumbcrka.  mocný  poruč- 
níik  syna  Bernarta  z  Cerhomic,  jménem  tohoto  sirotka  Bernarta  mladšího  z  Cer- 
hontc  ;i  vdovy  Anny  dědictví  jejich  v  Prasetíne  s  povolením  krále  Jiřího  Zdeň- 
kovi Kostkovi  z  I  na  Litomyšli  k  záduší  špitálu  skutečského,  a  toho 
jsou  byli  správce  konšelé  skirtečtí.  A  to  se  jim  v  dsky  vložilo  s  tím  veškerým 
právem  a  příslušenstvím,  íakž  mél  od  Vácsíaiva  /  Prasetína  a  sám  držel.  Tento 
prodej  stal  se  před  rokem  I4S4.  Bernart  z  Cerhoníc  poděkoval  se  roikti  1484, 
došed  let  spravedllivých,  pianu  Janovi  z  Chlumu  a  Košumberka  z  poručenství 
jeho  ia.ko  svému  věrnému  poručníku  a  slíbil  nesahati  nižádným  právem  nia  tuto 
prodanou  majetnost  i  že,  jestli  by  kdo  potomně  na  to  zboží  sáhl,  má  a  slibuje  to 
vysvoboditi  a  zjistiti  před  sebou  i  před  svými  budoucími  tak,  jakož  jest  toho 
řád  a  obyčej  v  zemi  této. 

Též  v  XV.  věku  odkazovali  někteří  dobrodinci  odkazy  tomuto  špitálu. 
Vrchnost  rychmburská  činila  nároky  na  některý  majetek  špitálský,  ale  vše  zase 


—  100  — 

se  obrátilo  k  dobru  chudině  i  špitálu,  když  purkmistr,  rychtář,  konšelé  a  obecni 
í  farái  /  městečka  Skuče  požádali  Zdeňka  z  Postupic.  mincmistra  království 
českého,  tehdy  mocného  poručníka  sirotků  nebožce  Pardusa  z  Vrátková,  někdej- 
šího držitele  panství  rychniiburského,  aby  jim  povolil,  by  mohli  krámy  dva 
masné  znova  vystavěti  ku  požitku  chudiny  k  záduši  špitálskému  a  k  tomu  aby 
jilm  navrátil  špitálský  dvůr  a  zahradu  podle  špitálu,  jakož  prvé  ik  tomu  špitálu 
byla.  Pán  jim  vyhověl  listem,  v  pondělí  před  sv.  Jiřím  roku  1466  daným,  a  ty 
dva  krámy  masné  znova  vystavěné  i  dvůr  a  zahradu  špitální  navrátil  a  dal 
k  záduši  špitálskému  k  věčnému  držení  a  používání,  ale  vrchnostenské  krámy 
měly  býti  nejprve  osazovány  a  teprv  po  jich  osazení  masné  krámy  špitálské. 

V  tomto  Mstě  se  zachovala  nejstarší  zpráva  o  faráři  skutečském.  Byl  jím 
kněz  Kříž.  muž  rozšafný. 

V  XV.  i  XVI.  věku  byla  fara  skutečská  spravována  kněžítni  utrakvi- 
stickými. 

Spory  náboženské  ovládaly  i  veřejný  život  skutečský,  zvláště  když  pak 
do  Skuče  proniklo  také  českobratrské  učení.  Z  Českých  bratří  vynikl  Ambrož 
Skutečský  (t  1520  v  Mladé  Boleslavi).  Netee  určitě  pověděti,  byla-li  Skuč  jeho 
rodištěm  nebo  jeho  bydlištěm. 

Když  byl  v  kostele  skuteěském  čten  list  M.  Jana  Rokycany  proti  pík- 
hartům.  někteří  tamní  Bratři  čeští  odmlouvali  veřejně  v  kostele  listu  tomu. 
Ambrož  Havránek  a  jiní  čtyři  bratři  čeští  ze  Skuče  byli  pak  uvěznění  roku  1468 
na  Rychmburce.  Čtyry  z  nich  umořili;  na  hradě  hladem1.  Jediný  zůstal  na  živu. 
V  »Psaní  starých  bratři  v  úzkostech  postavených  za  krále  Jiřího,  kteréž  úči- 
nní všem  vůbec«  vzpomínají  těchto  svých  skutečských  íTiučenmíkň.  Český  bratr 
Tůma  Přeloučský  ve  svém  Sepsání  připomíná  roku  1502  Albrechtovi  ze  Štern- 
berka a  na  Lúkově.  jak  jeho  strýc  Zdeněk  Kostka  z  Postupic  bratřím,  se  pro- 
tivil a  ie  divně  trápil,  častým  před  sebou  stáváním,  vězněním  i  jinak,  a  že  čtyry 
v  Rychmburce  umořil,  a  více  toho  činiti  se  chystal,  ale  že  nedopustil  mu  toho 
pán  Bůh  všemohúcí  a  jemu  tuto  zvůli  u  Zvolie  zaplatil.  Tam  pan  Zdeněk  na 
výpravě  do  Moravy  roku   1468  zemřel. 

Z  této  příhody  skutečské  jest  zřejrao>,  že'  Čeští  bratři  skutečtí  neměli 
svého  sborn  při  nynějším  děkanském  kostele.  Správci  duchovními  byli  při  tomto 
kostele  utrakvisté  ještě  v  XVI.  věku.  na  př.  po  roce  1532  Vácslav  Řezník,  spi- 
mi\  atiei!  český,  veliký  nepřítel  Jednoty  českobratrské,  jenž  již  dříve  a  zajisté  i  ve 
Skuči  potýkal  se  stále  s  Bratřími.  Po  jeho  odchodu  (roku  1538)  za  děkana  do 
Kutné  Hory  byli  Skutečtí  dlouhý  čas  bez  faráře,  teprv  roku  1541  opět  hýla  fara 
obsazena. 

Stará  škola  bývala  poblíž  kostela.  Nejstarším  známým  učitelem  skuteč- 
ským  jest  rektor  Matěj.  Žlutá  zápisní  kniha  skutečská  připomíná  tohoto  rektora 
při  roce  1457  poprvé  Po  něm  byl  Mikuláš  (1475),  jenž  učinil  roku  1476  nadání 
při  farním  kostele  na  opatřování  českých  knih  mešních,  jako  graduálu.  "inti- 
Eonan  a  i.  Tento  rektor  zemřel  roku  1479  morem.  Ve  věku  XVI.  přibývá  zpráv 
■  i  školie  tamní. 


—  101  — 

Z  obdarování,  jichž  dostalo  se  Skuči,  zachovala  se  výsada  Anežky  z  Chlu- 
mu a  Košumberka  a  na  Rychmihurce.  jež  listem,  daným  na  Rychmburce  v  so- 
botu po  sv.  Havle  1500,  dala  Skutečským  výsadu  solní  a  tak  vyhověla  žádosti 
jejich,  by  jim  učinila  jistoto,  by  mohli  sůl  k  'Obci  budoucně  a  věčně  kupovati 
beze  vší  překážky  její  a  její  budoucích,  aby  jediný  groš  český  z  každé  bečky  při- 
jímali, prodávajíce. 

Roku  1532  v  pátek  po  sv.  Valentinu  dal  Jindřich  z  Valdštýna  purkmistru 
a  konšelům  skutečským  právo,  by  v  pozůstalostním  řízení  vybírali  si  poplatky 
i  též  za  vložení  kšaftů  do  knih  a  od  pečeti  k  listům  zachovacím. 

I  za  Berků  z  Dube  obdržela  Skuč  některé  výsady.  Vácslav,  nejstarší 
Berka  z  Dube  sprostil  Skuč  Jistém  v  sobotu  po  sv.  Jiijí  roku  1594  daným  povin- 
nosti postavovati  rejthara  při  válečných  taženích.  Tento  polní  maršálek  nad 
lidem  válečným  království  českého  převzal  tuto  povinnost  na  sebe,  dědice 
a  budoucí  své,  držitele  panství  rychmburského.  Dotud  musela  Skuč,  kdykoliv 
tažení  vojenské  pro  obranu  království  českého  a  zemí  k  němu  příslušejících 
vzniklo,  koně  dobrého  a  pachoJka  se  vší  zbrojí  a  s  jinšími  potřebami  do  pole 
vypraviti  a  jej  na  svůj  groš  v  témž  tažení  vychovati.  Za  to,  že  této  povinnosti 
byli  sprošténi,  měli  Skutcčtí  platiti  vrchnosti  ouroku  stálého  ročního  3  kopy 
grošů  českých  ročně.  Pán  se  zavázal  »pod  hněvem  a  pokutou  Boží«,  takovou 
vojenskou  vejpravu  na  Skutečských  již  nikdy  nepožadovati. 

Vrchnost  potvrzovala  a  dávala  výsady  cechům.  Z  těchto  výsad  zacho- 
valy se  artikule  cechu  novoševcovského,  jež  Jindřich  Šťastný  z  Valdštýna  a 
na  Rychmburce  dal  tu  středu  v  den  sv.  Jana  miláčka  a  křtitele  božího  tomuto 
skutečskému  cechu.  Rád  cechu  pekařů,  mlynářů  a  pernikářů  vydal  roku  1576 
Vácslav  Berka  z  Dube.  Řezníci  skutečtí  obdrželi  řád  na  přímluvu  Lva  Buriana 
Berky  z  Dube  a  Lipého  od  Rudolfa  II.  majestátem  v  soboto  po  sv.  Janu  Křtiteli 
roku  1610  daným.  Tento  řád  jim  král  Matyáš  potvrdil  majestátem  z  roku  1613. 
Cechu  hrnčířskému  nově  potvrdil  artikule  Bohuslav  Ferdinand  Leopold  hrabě 
Berka  z  Dube  a  Lipého  roku  1652.  Cech  tkalcovský,  původně  společný,  byl 
rozdělen  po  roce  1567  v  cech  hlinecký  a  cech  skutečský.  Roku  1567  dal  Zdeněk 
Berka  z  Dube  artikule  tomuto  ceohu.  List  o  rozdělení  cechu  byl  sepsán  roku 
1694.  Zachovány  jsou  ještě  některé  výsady  cechů  skutečských  z  XVIII.  věku. 

Privilegia  tržní  nejsou  všechna  zachována.  Známe  výsadu  Ferdinandovu 
danou  v  pátek  u  vigilii  sv.  Jana  Křtitele  roku  1564,  výsady  Berky  z  Dube 
z  26.  března  1680,  Karla  II.  (VI.)  z  27.  července  1728,  Marie  Terezie  z  2.  března 
1762,  Františka  z  20.  září  1795  a  jiné. 

Veliký  převrat  nastal  i  v  poměrech  skutečských  po  roce  1620.  Nekatolíci 
byli  pronásledováni.  Vojsky  město  trpělo.  Roku  1624  byl  uveden  do  Skuče  prvý 
katolický  kněz.  Poněvadž  byl  nedostatek  kněží,  byl  zároveň  farářem  hlineckým 
i  skutečským  a  ještě  některé  farnosti  byly  jeho  správě  svěřeny.  Leopold  Bo- 
huslav Ferdinand  Berka  z  Dube  vyžádal  povýšení  fary  skutečské  na  děkanství. 
Roku  1655  bylo  zřízeno  děkanství.  Tehdy  již  nebyly  spojeny  společnou  správou 
farnosti  hlinecká  a  skutečská,  ale  přece  ještě  zůstávaly  připojeny  ke  Skuči  ko- 


—  102 


Latiny  perálecká.  lažanská.  ranská,  štěpánovská.  janovičská  a  i.  V  XVIII.  věku 
obvod  tento  velmi  rozsáhlý  se  zmenšil  zřízením  nových  far. 

Skutečtí  usilovali  o  úlevy  v  stísněných  hospodářských  poměrech  po  vojně 
třicetileté,  ale  vrchnost  jim  málokdy  vyhověla.  Roku  1656  žádali,  by  jim  byla 
dána  polovice  cla,  jež  bylo  v  Minsku  při  silnici  vybíráno.  Odůvodňovali  žádost 
svou  velikými  náklady  na  opravu  cest  a  malými  příjmy  z  nich.  Dohodli  se 
6.  února  1658  s  Hlineckými  o  ponechaná  části  cla  hlineckého  Skuči. 

Vrchnost  přitužila  povinnosti  Skutečským.  Museli  kupovati  sůl  z  vrchno- 
stenského důchodu,  vybývati  peněžité  platy  i  obilní  dávky,  k  záduší  z  krav 


LÁZNĚ   U   SV.   ANNY. 


železných,  duchovenstvu  desátek,  úroky  vrchnostenské  svatojirské  a  svato- 
havelské,  přísti  ročně  pro  vrchnost  300  štuk  panského  přediva,  hrabati  seno 
s  panské  louky  dlouhé,  vysílati  honce  k  panské  honbě. 

Skutečtí  přičiňovali  se,  by  byl  ve  Skuči  zřízen  magistrát.  Roku  1792  do- 
cílili zřízení  magistrátu.  Roku  1794  byly  dlouholeté  spory  s  vrchnosti  skončeny 
narovnáním,  jímž  byl  úrok  urbáiwv  snížen,  prodej  soli  obci  ponechán.  Skutečtí 
Sproštěmi  povinnosti  hrabání  a  sušení  sena  na  dlouhé  louce  u  Ryehmhurka. 
Vrehnosi  odpustila  řeznickému  cechu  různé  platy  zadrželé  a  darovala  obci 
masné  krámy  na  stavbu  školy.  Obec  skutečská  i  hostinští  tamní  se  zai 
čepovati  jen  pivo  rychmburské. 

Po  zrušeni   patriimoniáliního  soudnictví  byl  zřízen  ve  Skuči  okresní  úřad. 
okresní  soud.  Město  Skuč  stalo  se  při  zřízeni  okresní  samosprávj  sídlem 
ného  okresu  skirtečského. 


íoa 


Rozvoj  výroby,  zvláště  průmyslu  obuvnického  v  době  značných  dodávek 
vojenských,  přivedl  do  města  značný  blahobyt  zvláště  v  polovici  XIX.  věku. 

Společenský  život  začal  se  rozvíjeti  a  též  národní  uvědomění  probouzeti. 
Město  Skuč  náleželo  v  1840  letech  mezi  nejpokročilejší  města  česká.  Rozvíjena 
tu  (pozoruhodná  kulturní  činnost. 

Častými  požáry  utrpělo  město  Skuč,  zvláště  pak  velkými  požáry,  jimiž 
bylo  stiženo  7.  května  1862  a  16.  srpna  1867,  jež  zničily  valnou  část  jeho.  Krutá 
rána  stihla  výrobu  tamní  zrušením  dodávek  vojsku;  ale  zase  vyvinula  se  vý- 
roba obuvnická  a  přibyly  nové  obory  průmyslu,  zvláště  když  v  nejbližším 
okollí  města  Skuče  byly  otevřeny  mnohé  žulové  lomy. 

Skuč  získala  zřízením  severozápadní  dráhy  a  nověji  místní  dráhou  poliiič- 
skoskutečskou. 


ŠTĚPÁNOV. 


Společenský  život  vzpružen  zřízením  Sokola,  odboru  Severočeské  jednoty 
a  j.  Ve  Stolici  jsou  Občanská  záložna,  Nová  občanská  záložna,  Okresní  hospo- 
dářská záložna  a  Spořitelna. 

Oblíbeným  místem  výletním  jsou  Lázně  u  sv.  Anny  v  pěkném  lesním 
zátiší  na  Svatoannenskčm  potoku  v  soutésce  mezi  výšinou,  jež  na  severu  od 
Skuče  se  rozkládá  od  Zbožnova  k  Štěpánovu,  a  kopcem  Přiibylovským,  jenž 
též  sluje  Stračín.  Od  Lázní  vine  se  potok  na  sever  k  B  ě  1  é. 

Na  místě  Lázní  stávala  u  Zlaté  studánky  kaplička.  K  ni  roku  1831  z  vý- 
těžku veřejné  sbírky  vystavěli  nynější  kapli.  V  jejím  sousedství  jest  výletní 
hostinec  s  lázněmi.  Jest  tu  železitý  pramen. 

Na  příkrém  kopci  nad  pravým  břehem  potoka  Svatoannenskáho  jsou 
Hanušovy  zámky.  Toto  hradiště  jest  chráněno  proti  údolí  scáznýmii 
svahy  i  obtočeno  jest  valy  dobře  zachovanými.  Hanušovy  zámky  byly  jedním 
z  opevnění,  jimiž  byla  chráněna  hranice  mezi  Vraclavskem  a  Chrudimském, 


a  střežily  soutěsku.  jité  prodral  si  Svatoannenský  potok.  S  valů  jest  pěkná  vy- 
hlídka po  úvalu  i  širém  vůkolí. 

Lázně  sv.  Anny  náležejí  Ik  politické  obci  Štěpánovu. 

Štěpánov  rozkládá  se  za  lesem  východně  od  Hanušových  zámků  na 
samém  pokraji  výšiny,  jež  k  jita  spadá  do  údolí  pod  Skuč  příkrým  svahem. 
Od  Skuče  vede  do  Štěpánovu  okresní  silnice,  jež  pak  od  štěpánovského  ko^- 
stela  míří  vsí  k  Zdi  slavě  a  Luži.  Daleko  široko  jest  viděti  z  věže  ko- 
stelní. 

Kostel  sv.  Matouše  ve  Štěpánově  stál  již  na  počátku  XIV.  věku.  Prvá  zmínka 
o  něm  jest  zachována  z  r.  1350.  Po  r.  1620  byl  filiálním  do  Skuče.  Zbudován 
byl  původně  slohem  gotickým.  Býval  kratší.  V  XVIII.  věku  rozšířili  loď,  přt- 
stavěli  kůr  a  v  letech  1785  a  1786  v  průčelí  kostelním  nynější  věž.  Při  těchto 
přestavbách  rozšířili  také  okna  v  presbyteři  a  lodi  a  přestavěli  sakristii.  V  pres- 
byteři jest  starobylé  samktuairiurn,  v  jehož  horní  části  jest  vytesán  štít  s  dvěma 
klíči.  Hlavní  oltář  jest  z  XVIII.  věku.  Taktéž  poboční  oltáře  jsou  nové.  Pod  věží 
jsou  zachovány  zbytky  starého  oltáře  z  roku  1652  s  obrazem  sv.  Matouše. 
Zařízení  kostelní  jest  ze  XVII.  a  XVIII.  věku.  Zvony  jsou  z  let  1556  a  1580  a  dva 
starobylé  zvony  bez  letopočtu. 

K  politické  obci  Štěpánovu  náleží  též  Zbožnov.  Má  školu. 

Nad  levým  břehem  potoka  Svatoannenského  stojí  na  kopci  Přibylo  v, 
patřící  ku  Skuoi  a  známý  svými  lomy.  Od  Skuče  vede  k  Přibylovu  silnice  na 
Chrast.  Odbočíme  od  této  silnice  k  západu  do  Skutíčka. 

Obec  Skut  íčko  (Skntéčko)  leží  v  pádoJu  pod  Skučí.  Patřívalo,  jako 
Štěpánov  ii  Zbožnov,  od  starodávna  k  panství  rychmburskému  a  se  Zďárcem. 
Račicemi,  Leštinlkou  a  Maliinným  k  rychtě  skutečské.  Ve  Skutíčku  jest  škola. 

Jihozápadně  od  Skuče  jsou  rozsáhlé  lomy  žulové  v  skutečském  lese  Hor- 
kách. K  nim  vede  odbočka  místní  dráhy  skutečskopolíičské.  Též  po  jižní  straně 
této  výšiny  jsou  Lomy  a  pak  v  okolí  Leštinky,  do  níž  za  Horkami  svažuje 
polní  cesta. 

Ves  Le  stinka  rozkládá  se  v  úzkém  úvalu  pod  Cejřovským  hradištéin. 
Patřívala  již  ve  XIV.  věku  k  panství  rychmtmrskému.  Jest  rodištěm  českého 
spisovatele  profesora  Fr.  Hromádky. 

Také  u  nedalekého  Prasetíua  jsou  žulové  lomy. 

P  r  a  s  e  t  i  n  míval  ještě  v  XV.  věku  tvrz.  Připomíná  se  již  v  XIV.  věku 
Anna  z  Prasetína,  dcera  Před  bojová,  jež  musela  se  roku  1378  stavěti  před 
úřadem  arcibiskupským  pro  nošení  mužských  šatů  a  mravy  mužské.  Bylo  jí 
to  zakázáno  pod  pokutou  10  kop  grošů  na  stavbu  kostela  pražského  a  slíbil  s  ní 
její  bratr  Mikuláš.  Není  určitě  známo,  zda-li  psali  se  dle  této  osady.  V  XIV. 
věku  patřívala  tvrz  prase tínská  Vácslavovi  z  Prasetína,  jenž  připomíná  se 
roku  1452  a  pak  několikráte.  Dle  soupisu  úroků  k  špitálu  skutečskému  z  roku 
1452  byl  Vácslav  z  Prasetína  povinován  tomuto  špitálu  2  kopy  roční.  Roku  1458 
rovnal  Jan  Pardus  z  Vrátková  a  na  Rychnuburce  jeho  rozepři  s  konšely  sku- 
tečskými  o  zasezelé  úroky  i  urovnali  ji  v  pátek  před  sv.  Šimonem  a  Judou  tak, 


-  lOň  - 

že  VácsJíav  z  Prasetína  postoupili  jim  v  zasazalých  5  kopách  grošů  svého  člo- 
věka Jánka  z  Malého  Prasetínka  i  s  úrokem  ročním,  i  měl  Vácslav  z  Prasetína 
chystati  ■konšelům  jistinu  nebo  se  s  nimi  znova  umluviti.  Vácslav  z  Prasetína 
prodal  své  zboží  Bernartovi  z  Cerhonic,  jenž  byl  již  roku  1460  nebožtíkem. 
Poručník  jeho  manželky  a  jeho  syna  Bernarta,  Jan  z  Chlumu  a  Košumberka 
prodal  dědictví  jejich  v  Prasetíně  za  160  kop  grošů  s  povolením  krále  Jiřího 
Zdeňkovi  Kostkovi  z  Postupic  a  na  Litomyšli  k  záduší  špitálu  skutečského, 
i  vložil  jim  zboží  toto  v  desky  zemské  s  veškerým  právem,  platem,  lesy,  Inkami, 
rybníky,  potoky  a  krčmou  a  se  vším  tak,  jakž  měl  od  Vácslava  z  Prasetína. 


KATOLICKÝ  KOSTEL  V  KROUNE. 


A  ibuje  si  pán,  že  skutečtí  konšelé  jim  »zaplatili  úplně  jako  dobří  lidé«.  A  po- 
ručník vydal  pani  Anně  z  Cerhonic  věno  jeji  125  kop  grošů  a  ona  měla  zpraviti, 
jestliže  by  kdo  na  ni  sáhli,  věnem  svým ;  pakliže  by  kdo  na  pány  skutečské  sáhl, 
tehdy  Jan  z  Košumberka  měl  býti  správcem  třetinou  výše. 

Jan  Bernart  z  Cerhonic.  došed  let  spravedlivých,  poděkoval  listem,  da- 
ným na  Košumberce  po  sv.  Vácslavu  1484  svému  poručníku  z  poručenství  a 
slíbil,  že  ani  sám  and  jeho  budoucí  nebudou  skutečskému  špitálu  sahati  na  toto 
zboží,  ale  že,  když  nejprv  desky  zemské  budou  otevřeny,  dá  dědictví  toto  se 
všemi  případnostiuii  a  plným  panstvím  vložiti  Skutečským  v  desky  zemské. 

Na  někdejším  tvrzišti  stojí  nyní  škola. 

K  místní  obci  Prasetínu  náleží  Prasetín  Horní,  Prasetín  Dolní  a  Mo- 
kr e  j  š  o  v. 


—  106 


U  tratě  severozápadní  dráhy,  jež  poblíž  Prase  tina  se  vine  od  Vrbato 
KostUce  db  skutečské  stanice  u  Zdáorce,  jest  skladiště  kostek  žulových. 

Na  návrší  nad  stanicí  touto  rozkládá  se  M  a  1  i  n  n  é,  patřící  k  politické 
obci   Žďárci. 

Zďárec  táhne  se  od  stanice  při  silnici,  jež  v  této  obci  rozvětvuje  se 
ke  Sktiči  a  k  Panně.  Patříval  již  ve  XIV.  věku  k  panství  ryclimburskému.  Ve 
Žďárci  jest  škoda.  U  stanice  stojí  hostinec. 

Jihozápadně  od  Žďárce  vede  přes  MaMnné  cesta  do  Mrákotína.  K  této 
místní  obci  náleží  O  f  1  e  n  d  a.  Mrákotin  připomíná  se  již  roku  1392  při 
panství  rychmburském,  míval1  rychtu  a  zůstal  v  něm  do  roku  1850,  jako  i  ne- 
daleké obce  Račice  a  V  oí  d  ř  e  t  i  c  e. 

V  Mrákotiné  míval  nějaké  deskové 
nemovitosti  Jan  ze  Zájezdee,,  jenž  ipřed 
rokem  1500  prodal  je  Anežce  z  Chlumu 
a  na  Rychmburee. 

Kolem  těchto  obcí  vine  se  ze  stanice 
skutečské  trať  severozápadní  dráhy  k  za- 
stávce Pokřikovu. 

Z  Pokřikova  přejdeme  silnicí  V  o  1- 
d  ř  i  š  í  ke  K rouně. 

Městys  K  r  o  u  n  a  rozkládá  se  na 
Krouuském  potoku  na  křižovatce  silnic. 
Od  západu  k  východu  půlí  obec  aerární 
silnice  hliineckopoilijčská.  Od  jihu  vine  se 
okresní  silnice  od  Svratky  a  pokračuje 
Krounon  k  Rychmburku  a  Skuči.  Krama 
miá  stanici  místní  dráhy  poličskoskutečské. 
Nad  osadou  vymdká  dvojice  kostelů, 
poblíž  stanice  kostel  katolický  a  u  silnice 
svratecké  kostel  evangelický. 

Od  Krounského   potoka   příkře   vystu- 
pme cesta  ke  katolické  faře  a  kostelu  ka- 
tolickému. 
Bývala,  krounská  fara  utrakvistickou  jako  všechny  fary  na  panství  ryehm- 
burském, k  němuž  Krouna  již  ve  XIV.  věku  náležela.  Po  roce  1620  byli  knězi 
nekatoličtí  vyptizeni.  Krouna  byla  pak  přifařena  do  Skuée.  nějaký  čas  též  do 
Hlinská.  Roku  17.57  byla  /řízena  v  Kronné  fara  katolická. 

Staří  kosul  knuniský.  připomínaný  již  ve  XIV.  věku  mezi  farními  ko- 
stely, byl  ímiK  a  částečně  dřevěný.  Nynější  barokní  budova  katolického  kostela 
archanděla  sv.  Michala  byla  vystavěna  v  letech  1770  až  1773  na  místě  starého 
kostela,  jenž  byl  zbudován  v  slohu  gótském  a  byl  již  velnut  sešlý.  Starý  kostel 
byl  zbourán  roku  1768,  pouze  věž  jeho  zůstala  zachována.  K  ni  přistavěli  loď 
nynějšího  kostela,  jenž  s  vyvýšené  své  polohy  ovládá  severní  část  obce.  Do 


EVANGEL.  KOSTEL  V  KROUNÉ. 


-  107  - 

roku  1844  mívala  věž  dřevěnné  podsebití,  v  témž  roce  bylo  odstraněno  a  věž 
byla  zcela  vyzděua.  Na  štítní  zdi  kostelní  zavěšena  jest  pěticípá  veliká  železná 
konina,  o  níž  se  vypravuje,  že  jest  krále  Vladislava. 

Hlavní  oltář  sv.  Michala  i  poboční  oltáře  P.  Marie,  sv.  Vácslava  a  Jana 
Nepomuckého  jsou  novějšího  původu.  Talké  ostatní  zařízení  kostelní  jest 
z  XVIII.  věku. 

Nejstaršími  památkami  katolického  kostela  krounského  jsou  zvony.  Jeden 
zvon  byl  uroben  roku  1529  ke  cti  a  chvále  boží  a  svatému  Janu  mistrem1  Jiří- 
kem v  Litomyšli.  Praví  nápis:  Já  mistr  Jiřík  konvař  to  jsem  dílo  dokonal  za 
pana  Jana  Kostky  a  pana  Bohuše,  bratra  jeho.  Má  znak  pánů  z  Postuipic.  Druhý 
zvon  z  roku  1618  s  obšírnou  českou  průpovídkou  byl  ulit  za  Lva  Buryana  Berky 
z  Dubč  a  Líného  a  pána  na  Rychmburce,  Budišově,  Novém  Veselí  a  Vladyckýoh 
Rosicích.  Připojen  jest  erb  Berků  z  Dube.  Třetí  zvon  bez  nápisu  byl  ulit  v  XV. 
věku. 

Při  kostele  jest  náhrobník  z  roku  1811,  zbudovaný  tamnímu  faráři  hli- 
neckému rodáku  P.  Prokopovi,  hromem  zabitému. 

Fara  jest  z  roku  1737,  má  podobiznu  Filipa  hraběte  Kinského,  jenž  zbu- 
doval nový  kostel. 

Krouna  byla  jedním  z  hlavních  středisk  tajných  nekatolíků.  Připomíná 
roku  1752  rychmburský  purkrabí  Jiří  Tadeáš  Král  o  krounských  sedlácích,  že 
za  jeho  25  let  úřadování  luteránští  praedikanti  k  nim  přicházívali  a,  vypůjčíce  si 
kalich  z  kostela,  pod  obojím  přijíniávali,  a  že  kraunští  poddaní,  když  vyšly  ro- 
botili patenty,  se  bouřili  a  krajským  úřadem  »jakožto  protivníci  slušně  a  zaslou- 
žMe«  byli  trestáni  veřejně  a  -i  později,  odpírajíce  plnění  povinností  všech,  větším 
dílem  čas  po  lesích  než  doma  při  svých  živnostech  strávili.  Roku  1780  poddaní 
krounšti  a  vůkoluí  vypravila  se  na  faru  krounskou  pro  zabavené  knihy  a  i  v  sel- 
ských bouřích  nescházeli  krounšti  sedláoi  někteří  v  čele  lidu  o  zlepšení  svých 
poměrů  usilujícího. 

Když  pak  14.  června  1782  bylo  na  vrchnostenském  kanceláři  v  Rychm- 
burce jednáno  o  stavbě  kostelů  evangelických  na  panství  rychmburském,  -při- 
hlásilo se  v  Krouně  107  rodin  k  evangelické  víře,  nejvíce  na  celém  panství. 
Krounšti  a  vůkolní  rychtáři  a  sousedé  žádali,  poněvadž  v  Krouně  a  okolních 
vesnicích  jest  více  nekatolíků  nežli  katolíků  a  za  starodávna  kostel  krounský 
od  jejich  starých  Bratrů  vyzdvižen  a  vystaven  byl,  aby  císař  jim  dovolil,  by 
tento  kostel  byl  jim  pro  evangelickou  bohoslužbu  postoupen.  Přání  toto  nebylo 
splněno. 

Roku  1783  Filip  hrabě  Kjnský  žádal  superintendenta  zátisského  kraje,  by 
mu  na  panství  posílal  evangelické  duchovní.  Mezi  jinými  byl  vyslán  František 
Kováč,  jenž  měl  v  září  roku  1783  na  Rychmburku  na  zkoušku  kázání,  byl  pak 
superintendentem  a  působil  při  zřizování  evangelického  sboru  krounského. 

Roku  1784  byla  zbudována  v  Krouně  evangelická  modlitebna.  Když  zanikl 
v  XVIII.  věku  evangelický  sbor  krounský,  byli  evangelíci  z  Ramny  a  okolí  při- 
pojeni ke  sboru  krounskému.  Spojení  toto  potrvalo  do  roku  1870.  Opravná  bu- 


-  108  — 

dova  nynějšího  evangelického  kostela  krounského   byla  zbudována  v   letech 
1871  až  1878. 

Fara  evangelická  bylia  v  letech  1900  přestavěna. 

V  Krouně  působili  vynikající  kazatel,  český  spisovatel,  evangelický  farář 
Antonín  Košut. 

Dle  sčítáni  z  roku  1900  měla  Krouma  ve  254  domech  1558  obyvatel.  Krosna 
má  školu  a  poštu. 

Obyvatelstvo  živí  se  zemědělstvím  a  tkalcovstvím,  též  výrobou  hraček 
a  špiček  a  dřevěného  nádobí. 

V  Krouně  býval  panský  dvůr,  jenž  byl  v  XVIII.  věku  emfyteutisován.  Byl 
tento  dvůr  již  v  XVII.  věku  (1698)  a  dojista  i  dříve. 

Roku  1455  svědčili  na  soudě  pražském  staří  pamětníci,  že  Olbram  z  Po- 
ličky, jenž  mě!  koupeny  Bilany  u  Ghirudiímě,  stěhoval  se  do  Krouny  (Gruna)  a 
tu  bydlel  ale  manželka  jeno>  s  jejich  synem  Matějem1  pobývala  na  tvrzi  zaje- 
čieké,  i  že  Olbram  z  Poličky  byl  v  Krouně  živ  »z  lehká  půl  léta  a  tu  umřel 
v  (iruně«.  Ale  zpráva  tato  nemůže  býti  vykládána  tak,  že  Olbram  z  Poličky 
měl  v  Krouně  nějakou  tvrz  a  zboží.  Z  výpovědí  různých  starých  pamětníků 
tehdy  vyslýchaných  plyne  jasně,  že  Olbram  byl  poličským  měštěnínem  a  po  do- 
bytí Poličky,  když  json  je  z  Poličky  rozehnali,  uchýlil  se  na  panství  rychmbur- 
ské  a  tu  smrti  se  dožš,  .a  že  po  jeho  smrti  manželka  jeho  se  synem  brala  se 
pod  Pychmiburk  a  tam  byli  u  Michala  střelce,  »až  obehnati  chtěli  hradu«,  čas 
dobře  veliký  a  z  kraje,  bouřemi  válečnými  stíhaného,  braili  se   pak  do  Brna. 

S  věže  krounského  kostela  katolického  jest  vyhlídka  do  okresu  hlineckého 
ke  Kladnu  a  po  lesích  svratoušských  a  čachnovských  a  dále  po  kopcích  na 
Poličsko  a  k  severu  po  'dědinách  k  Rychmburku  se  rozkládajících,  zejména  na 
Otradov  a  jeho  okolí. 

Za  starodávna  říkali  Krouně  Horní   Krouna  a  Otradovu   Dolní   Krouna 

Otradov  soustřeďuje  se  severovýchodně  od  Krouny  při  Krounském 
potoce  při  starobylém  kostele  sv.  Bartoloměje. 

Kostel  otradovský  byl  prý  vystavěn  hutníky,  kteří  v  Kablaři  pracovali. 
Kablář  jest  lesnatá  stráň  od  kostela  tohoto  směrem  ke  Kutřínu.  Před  rokem 
1620  bývali  v  Otradově  knězi  utrakvističtí.  Po  roce  1620  zašla  fara.  Otradov 
byl  filiálním  do  Hlinská,  později  do  Skuče,  roku  1737  byl  přifařen  do  Krouny. 

Kostel  jest  zbudován  slohem  gotickým.  V  XVIII.  i  XIX.  věku  byly  pro- 
váděny některé  stavební  opravy.  Loď  bývala  dřevěnná.  Ve  věku  XVIII.  vy- 
stavěli ji  z  kamene  a  zbudovali  při  mí  zvonici.  Ve  věži  jsou  3  zvony.  Starobylý 
zvon,  ulitý  asi  v  XV.  věku,  českým  nápisem  vyprošuje  od  Boha  pokoje.  Druhý 
zvon  jest  z  roku  1563  a  třetí  z  roku  1770.  Oltář  sv.  Bartoloměje  jest  novější, 
obraz  jeho  dle  některých  pochází  z  roku  1757,  dle  jiných  z  r.  1842.  V  pmaslbs  - 
teři  jest  starobylé  sanktuarium  s  kovanou  mříží.  V  sakristii  stoji  gotická  křtitel- 
nice pískovcová. 

V  obci  jest  škola. 


-  109  — 

Pod  kostelem  býval  panský  dvůr.  V  Kroutiě  i  Otradově  byly  rychty.  Obé 
obce  patřily  od  starodávna  až  do  XIX.  věku  k  panství  ryehmfourskému 

Od  Otradova  plyne  Krounský  potok  k  severu  mezi  M  í  ř  e  t  í  n  e  m  a 
C  e  s  k  o  u  R  y  b  m  o  u  na  sever  ke  K  u  t  ř  í  m  u. 

Česká  Rybná  leží  na  Ceskorybenském  potoce,  připomíná  se  již  roku  1392. 
měla  rychtu.  Má  školu.  Zvána  jest  Českou  na  rozdíl  od  Pusté  Rybné,  jež 
v  XIV.  věku  byla  jmenována  někdy  také  Rybnou  Moravskou. 

Z  Otradova  při  Rychnovském  potoku  přes  Rychnov,  jenž  míval  rychtu 
a  má  skotu,  přijdeme  samotou  Pecí  do  Pusté  Kamenice.  Pec  připomíná,  že  bý- 
vala tu  huť.  V  huti  a  roušírně  (kovadlině)  pracovalo  se  v  letech  1733  až  1801. 

Pustá  Kamenice  leží  v  horském  zátiší  v  blízkosti  rozsáhlých  lesů 
velkostatku  rychmiburskébo,  jež  z  okresu  hlineckého  od  Cachnova  a  Rudy  pře- 
padají jižním  cípem  okresu  skutečského  na  Poličsko. 

Pustá  Kamenice  slula  v  XIV.  věku  Pustá  Kamenická  a  patřila  od  dob  těch 
k  panství  rychmburskému.  Mela  svou  rychtu.  Již  v  XIV.  věku  bylla  farní  osa- 
dou. Její  kostel  byl  připojeu  roku  1350  do  biskupství  itomyšlského.  Pověst 
vypravuje,  že  těmito  kostel  byl  založen  hutníky.  Po  roce  1620  byl  filiálním  do 
Hlinská,  od  r.  1737  do  Krouny.  Roku  1785  byla  v  Pusté  Kamenici  zřízena  lo- 
kalie,  roku  1857  fara. 

Starý  kostel  sv.  Anny  byl  sbořen  v  druhé  polovici  XVII.  věku.  Byl  již 
velmi  sešlý,  takže  viisitační  zpráva  z  roku  1677  připomíná,  že  hanba  jest,  jej 
popisovati.  Neměi  zasklených  oken,  ani  nebylo  dlažby.  Do  kostela  se  chumelilo 
na  chudobný  oltář.  František  Berka  z  Dube  zbudoval  nový  kostel.  Znak  Ber- 
kovský  nad  portálem  a  začáteční  písmena  připomínají  tohoto  budovatele  a 
jeho  choť  Leopoklinu  Annu.  Filip  hrabe  Kinský  dal  kostel  nově  vystavěti  roku 
1763.  Opětně  v  letech  1880  byly  prováděny  opravy  některé  v  tomto  kostele. 
Nynější  kostel  jest  zbudován  v  slohu  renaisančním.  Ze  starších  památek  za- 
choval se  obraz  na  hlavním  oltáři  umístěný,  pocházející  ze  XVII.  věku,  svícny 
cínové  z  téže  doby  a  zvony  z  XV.  a  XVII.  věku.  Vnitřek  kostelní  byl  nově  poly- 
chromován. 

V  Pusté  Kamenici  jest  škola.  Staré  stavení  šfcofaí  bylo  vystavěno'  roku 
1827.  Nyní  jest  při  této  obci  též  zastávka  místní  dráhy  skutečské. 

K  Pusté  Kamenici  náleží  myslivna  Bukovina  a  osady  Hradčany,  Ko- 
pec, Pec  a  Plotník. 

Polní  cesta  příjemnou  lesnatou  krajinou  dostihuje  ve  směru  severový- 
chodním na  Františky.  S  kopce  poblíž  aerární  silnice,  jež  od  západu  z  Krouny 
přimočárně  sem  stoupá,  jest  rozsáhlý  rozhled  po  okresech  skutečském  i  vy- 
sokomýtském.  Za  jasného  dne  lze  viděti  až  k  Pardubicům  i  na  Krkonoše. 

Obec  Františky  byla  založena  za  Františka  Antonína  Berky  z  Dube 
a  Lipého  v  lesích,  jak  druhé  její  jméno  Paseky  připomíná.  V  obci  jest  škola. 

Rozsáhlým  lesem  razí  si  cestu  od  František  silnice  k  Svaté  Kateřině, 
u  má  přechází  trať  místní  dráhy,  jež  tudy  se  vine  od  Pusté  Kamenice  k  Poličce. 
Některá  stavení  ve  Svaté  Kateřině  náležejí  do  okresu  skutečského  k  místní 


-  110    - 

obci  Záboři.  Část  osady  Svaté  Kateřiny  i  kostel  patří  k  Borové  do  okresu  po- 
ličského. 

K  místní  obci  Záboři  jsou  připsány  též  osady  M  a  r  í  é  n  i  c  e  a  P  a  s  e  k  y. 
V  Záboři  i  Marténicích  jsou  školy. 

Mnohá  místní  jména  osad  i  poloh  v  této  krajině  nasvědčuji,  že  byla  za 
starodávna  zalesněna  a  teiprv  v  lesích  těchto  vznikaly  osady,  tak  Paseky,  Pose- 
kanec,  Záboří,  Proseč,  Bor.  Východní  hranice  okresu  skutečského  postupuje  od 
Svaté  Kateřiny  na  sever  samými  lesy.  Lesnatá  krajina  v  okolí  Proseče  a  No- 
vých Hradů  jest  již  dosti  vyhledávána  turisty  a  'letními  hosty.  Obě  obce  jsou 
vhodnými  východisky  jak  do  malebných  zátiší  Budislavských  skal,  tak  i  k  ná- 
vštěvě vůfcolních  památných  míst  okresu  skutečského  a  vysokoiinýtskébo 

Městys  Proseč  rozkládá  se  na  Prosečském  potoce,  s  celým  svým  oko- 
lím paiříval  v  XIV.  věku  k  zboží  opatství  podliažického  s  Božím  Domem,  jenž 
stával  na  místě  nynějších  Nových  Hradů. 

Po  ztroskotání  kláštera  podlažického  byly  bývalé  statky  klášterní  při- 
psány roku  1436  Janovi  Pardusovi  z  Vrátková.  Po  něm  nabyl  podlažického  zboží 
Zdeněk  Kostka  z  Postupic  a  jim  jeho  rod.  Páni  Kostkové  z  Postupic  vystavěli 
si  při  Božím  Domě  Nový  hrad,  a,  ač  se  ještě  nějaký  čas  mluvilo  a  psalo  o  hradu 
při  Božím  domě,  přece  brzy  Nový  hrad  vytlačil  z  Jistin  Boží  dům  a  panství 
zváno  již  jen  novohradským. 

Proseč  zůstávala  v  panství  novohradském  za  Kostků  z  Postupe  i  po  nich. 
Kostkové  z  Postupic  střídali  se  na  tomto  panství  až  do  počátku  XVI.  věku,  až 
přešlo  Novohradsko  ve  vlastnictví  Bohuše  Kostky  z  Postupic.  Tento  pán  sňčast- 
niJ  se  odboje  stavovského  proti  králi  Ferdinandovi.  Vítězný  král  potrestal 
Bohuše  Kostku  z  Postupic  skonfiskováním  statků,  zboží  novohradské  ponechal 
mu  v  zástavě.  Po  smrti  Bohuše  nabyl  tohoto  panství  Jan  Zatecký  z  Vejkrštorfu. 
Když  mu  byl  roku  1559  vkládán  do  desk  zemských  postup  na  toto  panství, 
náležely  k  tomuto  panství  Nový  Hrad  zámek  s  dvorem  poplužním.  též  mě- 
stečko Proseč  a  vesnice  rychty  prosečské,  totiž  vsi  Předměstí,  Zderaz,  Bor 
a  Záboří,  i  mnohé  vesnice  vůkolní.  patřící  k  rychtám  chotovické,  řepnické,  le- 
štinské  a  džbánovské.  V  jeho  rodě  zůstalo  panství  novohradské  a  s  ním  i  Proseč 
až  do  provdání  se  Anny  z  Vejkrštorfu  za  Ferdinanda  Svihovského  z  Ryzem- 
lurkii,  jenž  od  své  manželky  nabyl  polovice  panství  tohoto,  jež  celé  pak  po  její 
smrti  postoupil  Mikulášovi  z  Lobkovic.  Po  něm  přešlo  Novohradsko  na  jeho 
děti  a  z  nich  na  Pavla  Sixta  z  Trautsohnu.  Ve  vojně  české  byly  Nové  Hrady  jeho 
rodu  odňaty,  ale  po  roce  1620  vrátily  se  zase  starým  vlastníkům  a  zůstaly  jim 
až  do  polovice  XVIII.  věku. 

Roku  1750  uvádí  se  v  panství  novohradském  též  městečko  Proseč,  ves- 
nice Podměstí,  Bor  a  Záboří,  Zderaz,  Nová  ves,  Podbořany,  ves  u  Svaté  Ka- 
teřiny, Martinicc  a  Paseky.  Tehdy  koupila  Anna  Barbora  hraběnka  Harbuva- 
lová  ze  Chamarč  toto  panství,  jež  po  ní  zdědil  její  syn  Jan  Antonín  Harbuvul 
z  Chamarč.  V  tomto  rodě  setrvávala  Proseč  ještě  v  XIX.  věku. 

Proseč  má  tržní  výsady  z  roku  1729  a  1751. 


-  111  - 

Ve  znaku  má  v  stříbrném  poli  tři  vrchy  černé,  na  prostředním  kráčí 
černý  kohout,  v  levo  obrácený,  a  nad  štítem'  jest  půl  jelena. 

Roku   1868  velmi  utrpěla  Proseč  požárem. 

Z  budov  prosečských  jest  nejstarobylejší  kostel  katolický  sv.  Mikuláše. 
jenž  byl  již  roku  1350  farním,  v  pobělohorské  době  byl  filiálním  do  Nových 
Hradů,  od  roku  1754  jest  zase  farním. 

Zbudován  byl  v  slohu  gotickém  na  sklonku  XIII.  věku.  V  XVII.  věku  byla 
rozšířena  loď  a  přistavěna  nynější  sakristie.  Zařízení  kostelní,  až  na  některé 
kusy  náčiní,  jest  z  XVIII.  věku  i  z  doby  pozdější.  Stará  dřevěná  zvonice  na- 
hrazena byla  novou,  v  ní  visí  zvony  z  roku  1610  s  obšírným  nápisem,  že  byl 
zhotoven  nákladem  Pavla  Sixta  Trautsolma  hraběte  z  Folknštejna,  svobodného 
pána  na  Šprechenštejně  a  Srofenštejně  a  na  Nových  Hradech,  dědičného  mar- 
šálka knížecího  hrabství  tyrolského,  J.M.C,  tajné  rady  a  komorníka,  také  krále  u- 
herského  tajné  rady  a  nižší  země  rakouské  sfathaltera,  a  paní  Zuzany  Veroniky 
Trautsohnové  hrabinky  z  Folk  enš  tejna.  Druhý  zvon,  původně  roku  1513  ulitý, 
za  Jana  Antonína  hr.  z  Harbuval  a  Chamaré  a  na  Nových  Hradech  a  Potštejne 
byl  roku  1785  přelit.  Ostatní  3  zvony  jsou  novější. 

Fara  byla  vystavěna  roku  1754. 

Evangelický  kostel  byl  zbudován  roku  1784.  Fara  evangelická  bvla  po- 
stavena roku  1822. 

Na  náměstí  stojí  sousoší  nejsv.  Trojice  z  roku  1751. 

Kromě  školy  katolické  měla  Proseč  též  školu  evangelickou. 

Proseč  má  školu  obecnou  a  školu  průmyslovou  pokračovací  a  poštu. 
Dle  sčítání  lidu  z  roku  1900  měla  v  156  domech  1099  obyvatel. 

V  Proseči  jest  zastoupena  zvláště  výroba  obuvi,  pletařstvá  a  dýmkářství. 

Spisovatelka  Tereza  Nováková  zvolila  si  Proseč  za  své  bydliště.  Rodá- 
kem z  Podměstí  u  Proseče  jest  spisovatel  Josef  Soukal. 

Proseč  jest  na  křižovatce  silnic.  K  severu  vede  přes  15  o  r  silnice  k  No- 
vým Hradům,  na  východ  silnice  přes  Budislav  k  Litomyšli,  na  jih  silnice  k  Bo- 
rové, na  jihozápad  Rychnovem  ke  Krouně  a  na  severozápad  Podměstím  a  Pe- 
rálcem  k  Rychmburku. 

Krajina  mezi  Proseči,  Novými  Hrady,  Rychmburkem  a  Košumberkem  ná- 
leží k  nejmalebnějším  částem  okresu  skutečského.  Malebnost  její  zvyšují  horská 
údolí  a  úvaly,  jež  jednak  směrem  severním  od  Rrouny  při  Krounském  potoce 
se  rozkládají,  jednak  pak  od  jihovýchodu  k  severozápadu  tok  Novohradky 
k  Luži  provázejí.  Nejromantičtějším  úvalům  těmto  vévodí  zachovaný  hrad 
Rychmburk  a  rozlehlé  trosky  hradu  Košumberka. 

Od  Proseče  vydáme  se  na  Ryclnmburk.  Cesta  vede  Podměstím,  dál 
pták  na  severozápad  pod  Zde  raz  a  od  této  vesnice  na  západ  k  Perálci  a 
Hněve  ticům. 

Perálec  jest  starobylá  obec.  Při  opravě  kostela  byl  nalezen  roku  1731 
tehdejším  peráleckým  administrátorem  Janem  Martinem  Donhammerem  perga- 
men v  oltáři  s  nápisem  latinským:,  že  pražský  biskup  Jan  roku   1321   posvětil 


—  112  — 

tento  oltář  a  jaké  ostatky  svatých  do  něho  vtožil.  Roku  1350  byl  perálecký 
kostel  farním  a  měl  své  faráře  do  roku  1620,  pak  byl  filiálním  do  roku  1737  do 
Sknče  a  od  roku  1737  do  Rychniiburka. 

Kostel  byl  zbudován  v  slohu  gotickém.  Starobylý  ráz  stavební  zachovala 
nejlépe  presbyteř  klenutá,  jejíž  klenbová  žebra  zakončují  konsolami,  ozdobe- 
nými hlavami  lidskými  a  j.  Lod  byla  později  opravována,  okna  její  rozšířena 
a  siobem  barokovým  provedena.  Při  lodi  stávala  do  roku  1764  zvonice  dře- 
věimá.  Na  místě  jejím  vystavěli  zděnou  věž  hranolovitou. 

V  presbyteři  jest  zachováno  samktuariuím,  z  pískovce  vytesané.  Hlavní 
oltář  byl  zřízen  v  XVIII.  věku  a  opatřen  obrazem  sv.  Jana  Křtitele.  Roku  1653 


r 

■    šf'ČÍk 

B*VJt5*g 

Jíiiimii    m 
m.   '  '  '    m 

ts 

111 

v 

fc&>. 

•■*^fJ 

B^^^HI 

■ 

HRAD   RYCHMBURK. 


by]  vyzdvižen  pobočný  oltář  sv.  Vácslava.  Roku  1784  byl  sem  též  přenesen 
z  hluboeké  kaple  oltář  sv.  Kříže.  Oba  oltáře  tyto-  byly  roku  1888  odklizeny. 
Ostatní  zařízení  kostelní  jest  z  XVIII.  věku,  starší  jest  socha  P.  Marie. 

Ve  věži  visí  zvon  z  roku  1577  za  Vácslava  Berky  z  Dube  a  Lipého  po- 
řízený s  obšírným  citátem  z  Písma  a  zvon  z  roku  1485.  Třetí  zvon  z  roku  1578 
byl  přelit  roku  1854. 

Severovýchoduě  od  kostela  stávala  do  roku  1620  fara.  Na  počátku  XIX. 
věku  ji  rozbourali  a  zbudovali  na  jejím  miste  hospodářské  stavební  usedlosti 
č.  22.  V  základech  byly  nalezeny  popelnice  s  popelem  a  veliký  klíč  starodávný. 
Klíč  zazdili  do  nového  stavení  a  popelnice  rozbili. 

Škola  peralecká  byla  zřízena  roku  1788.  Stará  škola  byla  vystavěna  roku 
1821.  Též  bývaila  v  Perálca  rychta. 


-  113  - 

K  místní  obci  Perálci  náleží  Ku  tří  n,  k  obci  Hněvěticům  Bořek  a 
Zhoř.  Hněvětice  připomínají  se  v  panství  rychmtmrském  již  roku  1392.  Mezi 
Hněvěticemi  a  Perálcem  byli  roku  1648  poraženi  Švédové. 

Z  dáli  již  hlásí  se  mohutnou  věží  svého  hradu  Rychmburk. 

Přes  půl  tisíciletí  byl  střediskem  jednoho  z  největších  východočeských 
panství. 

Dle  staré  pověsti  stávala  tu  za  dávných  dob  tvrz  Radyně.  Na  místě  jejím 
zbudovali  pevný  hrad.  jejž  podle  tehdejšího  zvyku  obdařili  zněmčeným  jménem 
Rychmburk. 

V  starých  popisech  panství  rychmburského  bylo  psáváno  o  Děpolticích 
jako  pánech  tohoto  hradu,  i  že  pak  na  počátku  XIII.  věku  vládli  tu  Berkové 
z  Dube.  až  prý  konečně  král  Jan  Lucemburský  prodal  Rychmburk  pánům  z  Par- 
dubic, ale  zprávy  tyto  nejsou  věrohodné. 

Teprv  ve  XIV.  věku  dovídáme  se  o  hradu  Rychmburku  spolehlivých 
zpráv,  z  nichž  lze  souditi,  že  na  počátku  XIV.  věku  a  snad  již  v  XIII.  věku  byli 
tu  páni  z  Vartenberka.  Beneš  z  Vartcnberka  dal  svému  služebníku  Mikulášovi 
a  jeho  potomkům  roku  1303  soud  rychtářský  v  Hlinsku. 

Na  několik  let  mizí  stopa  o  osudech  hradu.  Teprv  při  roce  1325  vyškytá 
se  Tas  z  Rychmburka  ve  zprávě,  jak  Heřman  z  Mrdiic  rozdělil  se  se  svými  syny. 
Dal  Ctiborovi  a  Heřmanovi  v  jejich  díl  peníze,  jež  měl  u  Tasa  z  Ryclnnburka 
na  hradě  Ryclmiburce  a  veškerém  zboží  a  příslušenství  tohoto  hradu.  Roku 
1328  Tas  z  Rychmburka  měl  některá  jednání  s  kapitolou  vyšehradskou.  Man- 
želka Tasova  slula  Ludmila. 

Nic  pak  již  v  souvěkých  zprávách  nevyskytá  se  o  RýchmSburkui,  dokud 
nestal  se  vlastnictvím  pánů  z  Pardubic.  Z  nich  měl  hrad  Vilém  z  Pardubic, 
otec  Smila  Flašky  z  Pardubic  a  na  Rychmburce.  Tento  jeho  syn  pobýval  v  mla- 
dosti své  při  dvoře  svého  příbuzného  Arnošta  z  Pardubic,  arcibiskupa  praž- 
ského, i  měl  tak  hojnou  příležitost  k  důkladnému  vzdělání  i  častým  a  čilým  sty- 
kům s  předními  velmoži,  zvláště  s  králevicein  Vácslavem.  Sinil  Flaška  z  Pardu- 
bic věnoval  králevici  svou  Novou  radu,  později  však  se  s  ním  znepřátelil.  Snad 
tu  také  příčinou  byl  spor.  jejž  měl  s  královskou  komorou  o  Pardubice,  na  něž 
král  se  táhl.  Roku  1390.  když  Smil  Flaška  po  svém  otci  přejal  statky,  musel 
Pardubice  králi  vyplatiti.  Roku  1392  postoupil  k  věrné  ruce  Otě  z  Běliny  a 
Bočkovi  z  Poděbrad  rychmburské  panství  i  dědiny  na  Pardubsku.  O  zvelebení 
svého  panství  dbal.  Účastnil  se  též  horlivě  života  veřejného.  Byl  pak  do  roku 
1398  a  opět  od  roku  1400  do  1402  nejvyšším  písařem  desk  zemských.  Stál  mezi 
předními  členy  jednoty  panské  proti  Vácslavovi  IV.  Padl  roku  1403  v  bitce 
u  Kutné  Hory. 

Dědic  jeho  Arnošt  Flaška  z  Pardubic  přál  hnutí  husitskému  a  účastnil  se 
protestu  šlechty  české  proti  upálení  M.  Jana  Husa,  aile  později  změnil  se  a  přál 
Zikmundovi.  Roku  1421  udeřil  na  Husity  u  Přelouče  a  u  Chotěboře.  Mnozí 
Husité  byli  tehdy  upáleni  a  někteří  do  kutnohorských  dolů  vmetáni.  Husité  ne- 
zapomenuli Arnoštovi  Flaškoví  z  Pardubic  jeho  nepřátelství.  Dobyv  Chrudimě 


a  rozbořiv  klášter  podlažický,  táhl  .lan  2ižka  z  Trocnova  s  vojskem  svým  na 
Rychmtmrk,  položil  se  na  kopci,  dosud  2ižkovoni  skálou  zvaném,  proti  hradu 
a  dobýval  hradu.  V  rybník  Spalivec  byl  vržen  popel  upáleného  podlažického 
opata.  Od  obléhání  bylo  upuštěno*,  poněvadž  nemohli  se  Husité  roku  1424  delší 
dobu  zdržovati  na  svém  pochodu,  ale  již  o  masopustě  roku  1425  přitrhli  Táboři 
a  Sirotci,  vedeni  Prokopem,  Koudelníkem  a  jinými  vůdci  svýmSi,  k  Rychmburku 
a  dobyli  i  pobořili  hrad  a  usadili  tu  svého  hejtmana  Jiříka  Kroměšína  z  Bře- 
zovic,  jenž  tu  hejtmani!  několik  let. 

Ještě  v  listě  na  smlouvu  se  Slezany,  vydaném  od  biskupa  vratislavského 
Konráda,  roku  1432  čteme  mezi  vůdci  táborskými  Jiříka  Kroměšína  z  Březovic 
a  na  Ryctomburce.  Jiřík  psal  se  původně  po  rodné  tvrzi  Březovicích,  jež  bý- 
vala u  Chroustovic.  patříval  k  orebskému  bratrstvu,  pak  k  Sirotkům  a  horlivě 
účastnil  se  výprav  husitských. 

Král  Albrecht  daroval  hrad  Rychmburk  jako  odúmrf  Kašparovi  Šlikovi 
z  Holiče  a  Haškovi  z  Válštejiraa.  S  nimi  měli  věřitelé  Jana  Flašky  z  Pardubic 
rozmíšky.  Roku  1443  byl  hrad  Rychmburk  v  držení  husitského  hejtmana  Jana 
Pardusa  z  Vrátková,  jenž  sice  také  zakusil  sporů  o  toto  panství,  zvláště  s  Arno- 
štem z  Humpolce,  poručuíkem  sirot  Jana  z  Hradce,  ale  vysoudil  tuto  při  a  byl 
zveden  na  panství. 

Jan  Pardus  z  Vrátková  byl  z  nejznamenitějších  pánů  rychmburských.  Pro- 
žil pohnutý  život.  Hlavně  od  let  1430  vyškytá  se  jméno  jeho  při  různých  ve- 
řejných jednáních.  Roku  1432  byl  vyslán  sněmem  kutnohorským'  s  Vilémem 
Kostkou  z  Postupic  a  jinýma  na  basilejský  sněm  církevní.  Společně  s  Mikulá- 
šem z  Padařova  vladařem,  purkmistrem,  raddou  i  obcí  obce  hory  Tábor  učinil 
Jan  Pardus  z  Vrátková  hejtman,  kněz  Rrokop  správce  i  s  vojskem  obcí  Tábor- 
ských polních  a  jinými  v  září  1433  příměří  s  Oldřichem  z  Rožmberka.  Vypravil 
se  s  Bedřichem  ze  Strážnice  do  Uher,  pronikl  až  k  Ostřihomu.  S  hojnou  kořistí 
vrátili  se  slavně  v  červnu  roku  1433  do  vlasti.  V  témž  roce  na  rozkaz  Prokopa 
Velikého  vypravili  se  voje  husitské  k  Plzni.  Pardus  z  Vrátková  s  Janem  z  Bez- 
dědic  vyjel  na  spížování  přes  lesy  do  Bavor.  Krutě  byl  poražen  od  Bavorů  na 
návratu,  ztratil  celý  obvoz.  Pro  tutoi  tuhou  porážku  upadl  v  nelásku  Táborňv. 
Veliké  rozčílení  vzniklo  proti  němu  v  husitském  ležení  před  Plzní.  Jen  vlivem 
Prokopa  byl  uchráněn  na  živu.  Bojoval  též  u  Lipan.  V  prosinci  1434  v  rozepři 
s  knížaty  a  městy  slezskými  o  vězně  kněze  Bedřicha  i  Petra  Poláka  a  zámky 
Oíraoohov,  Němčí  i  Vrbno  přichází  mocně  na  Alše  z  Risenburka,  správce  krá- 
lovství českého.  To  již  Jan  Pardus  z  Vraťkova  seděl  na  hradě  Rychmburce. 
Roku   1435  tito  vězňové  byli  propuštěni. 

Smířiv  se  se  Zikmundem,  podporoval  ho  a  dostal  od  něho  zboží  opatství 
podlažického  do  šesti  let.  Roku  1436  v  úterý  po  Všech  svatých  z  rozkázání  cí- 
sařova přitáhl  Jan  Pardus  z  \  ratkova  s  Vilémem  Kostkou  z  Postupic  ke  Hradci 
do  Vysoké  vojensky  s  vozy  s  jedné  strany  a  Diviš  z  Miictinka  s  druhé  strany, 
ale  Hradečané  udeřili  na  ně  a  Kostku  zabili.  V  t&ohže  místech  u  Opaitováic  na 
tom  brodu   proti   Vysolte  utopili  se  mu  r.  1437  Čert.  jeho  služebník,  a  jiných  _'_'  lidí 


—  115  - 

Pardusových.  V  listopadu  roku  téhož  dobyl  s  Jeníkem  mladším  z  Mečkova  města 
Litovle,  byli  pak  Olomučany  zajati.  Pardus  z  Vrátková  byl  vybaven  ze  zajetí 
teprv  v  dubnu  r.  1440,  když  pustil  Svitavy  olomúckému  biskupovi.  Téhož  roku 
súčastnil  se  sjezdu  čáslavského  krajů  kouřimského,  čáslavského,  chrudimského 
a  hradeckého  i  byl  volen  k  radě  hejtmanovi  chrudimského  kraje  Bohuši  z  Po- 
stupic  spolu  s  Vaňkem  z  Miletínka,  Tristramem  z  Barohova  a  Divišem  z  Košuni- 
berka.  Roku  1443  potvrdil  Hlinsku  kup  Balkovských  pozemků. 

Již  za  Arnošta  z  Pardubic  šířilo  se  husitství  na  panství  rycbmbursikém. 
Jan  Pardus  z  Vrátková  toto'  hnutí  tu  dokonal. 

Když  roku  1448  počala  jednota  Poděoradova  sbírat  se  v  poli  u  Kutné 
Hory,  nescházel  Jan  Pardus  z  Vrátková  Po  sjezdu  kutnohorském  roku  1449  vy- 
pravil se  s  hejtmanem  Zdeňkem  Kostkou  z  Postupic  v  čele  kraje  chrudimského 
na  pomoc  kraji  hradeckému  na  Koldu  k  Cernilovu,  uhodili  mu  na  Cernikovice 
a  přiměli  zbujného  pána  k  příměří.  Část  lidu  vojenského  pod  Janem  Pardusem 
z  Vrátková  táhla  na  pomoc  Zdeňkovi  Konopištskému  ze  Šternberka,  ale  na 
svém  návratu  byli  napadeni  z  Kolína  od  lidu  kněze  Bedřicha  a  bojovali  tuze 
s  citelnými  ztrátami.  Mezi  pány  jednoty  Jiříkovy  účastnil  se  rychmburský  pán 
roku  1449  sněmu  jihlavského  a  roku  1452  pomáhal  voliti  Jiřího  za  správce  krá- 
lovství českého.  Roku  1454  obdržel  Jan  Pardus  z  Vrátková  od  krále  Vladislava 
zápis  na  panství  rychmburské,  nejprve  na  to,  což  tam  .příslušelo  králi,  a  po 
několika  měsících  i  na  to,  což  tam  míval  Hynek  Krušina  z  Lichtcnburka.  Když 
roku  1456  byl  spor  o  Rychmburk  příznivě  rozhodnut  pro  Jana  Parduisa  z  Vrát- 
ková, uvedli  jej  8.  listopadu  úřednici  dvorští  na  panství.  Asi  roku  1465  skonal 
Jan  Pardus  z  Vrátková. 

Poručníkem  sirotkův  jeho  byl  Zdeněk  Kostka  z  Postupic  (t  1468),  nepřítel 
Jednoty  českobratrské.  Za  něho  byli  na  Rychmibnrce  Bratři  vězněni  a  někteří 
umořeni. 

Ze  synů  Jana  Pardusa  měl  Rychrnburk  Vilém  Pardus  z  Vrátková.  Po- 
stoupil panství  rychmlburské  Anežce  z  Qhfamiu  a  Košumiberka,  jež  pak  v  pátek 
před  hodem  Všech  Svatých  roku  1500  odkázala  Rychmburk  synu  svému  Jindři- 
chovi z  Valdštejna  a  na  Skalách,  jenž  měl  dcerám  jejím  Markétě  a  Mandaléně 
vydati  z  tohoto  statku  po  2000  kopách  grošů  českých  širokých.  Též  dala  synu 
tomuto  své  zboží  mrákotínské  a  holetínské  s  vinicemi  i  příslušenstvím  a  na- 
řídila, by  pan  Jindřich  a  dědicové  jeho  na  všech  zbožích  rychmburských  jinač 
7.  lidí  úroku  nebrali,  než  na  míšeňský  groš. 

Jindřich  z  Valdštýna  dbal  o  své  panství,  přál  Hlinsku  i  Skuči.  Potvrdil 
též  některé  cechovní  výsady.  Sedával  také  v  letech  1520  v  soudě  zemském. 
Začal  opravovati  pobořený  hrad  Rychmburk,  ale  smrt  jej  překvapila  v  plné 
činnosti.  Teprv  roku  1539  dostavěl  jeho  dědic,  Vilém  Šťastný  z  Valdštýna 
Rychrnburk. 

Vilém  z  Valdštýna  byl  hejtmanem  kraje  chrudimského.  Účastnil  se  roku 
1547  odboje  proti  králi  Ferdinandovi  I.  Králi  musel  za  trest  postoupiti  zámek 
Rvchmburk  s  předhradím.  městečkem  a  mlýnem  náchlebním,  též  Hlinsko',  Skuč 


a  Svratku,  četné  vesnice  a  dvory  panství  rychmburského  i  cla  ve  Hlinsku  a 
Skuči  a  podací  na  celém  tomto-  panství.  Podrželi  jen  matou  část  svého  panství 
s  povinností  manskou. 

Roku  1552  bylo  panství  Rychmburskč  zastaveno  králem  poručníkům  děti 
nebožtíka  Zikmunda  Robinhápa  ze  Suohé.  Roku  1554  přešlo  panství'  rychm- 
burské  na  Berky  z  Dube.  Koupil  totiž  Zdeněk  Berka  z  Dube  a  z  Lipého  Ryelim- 
burk.  Přimluvil  se  roku  1568  Hlinsku  u  krále  Miaximiliiana  o  výsady  tržní  a 
Skuči  sám  potvrdil  výsady  cechovní.  Panství  zůstavil  tento  nejvyšší  sudí 
království  českého  svému  nestaršímu  synu  Vácslavovi  (t  1600),  nejvyššímu 
komorníku  království  českého  a  dobrému  hospodáři,  jenž  roku  1584  vystavěl 
hospodářská  stavení  nová  na  Rychmburce,  avšak  samosprávě  městské  přílišně 
nepřál.  Jako  nejvyšší  mustrlier  při  mustruňeích  liidu  vojanského  po  přehlídce 
vojska,  sbírajícího  se  do  turecké  vojny,  náhle  v  Chrudimi  skonal.  Rozhojněná 
zboží  rodová  zdědil  po  něm  jeho  nezletilý  syn  Lev  Burian  Eusebius  Berka 
z  Dubě,  za  jehož  nezletiiosti  spravovala  tyto  statky  paní  Markéta,  rozená  Trčko- 
vrnia  z  Lípy.  Přikoupila  panství  chrastecké  a  Lev  Eusebius  přikoupil  roku  1614 
statek  rosický  a  úřetiícký  a  roku  1623  zboží  slatinanské.  Král  Ferdinand  II.  po- 
výšil jej  do  stavu  hraběcího.  Lev  Burján  Eusebius  Berka  z  Dube  zřídil  roku  1625 
ze  svých  statků  svěřenství  pro  katolické  potomky  a  ustanovil  prvým  dědicem 
svého  syna  Matyáše  Ferdinanda  tor.  Berku  z  Dube,  jenž  pak  roku  1644  umřel 
bezdětek. 

Jak  Lev  Burján  Eusebius  Berka  z  Dube.  tak  i  pozdější  majitelé  Rychm- 
bmrka  přičiňovali  se  o  pokatoličtění  irychmburskéhoi  panství. 

Roku  1644  stali  se  pánem  na  Rychmburce  Bohuslav  Ferdinand  Berka 
z  Dube.  Po  něm  nabyla  tohoto  panství  Františka  Rosalie  hraběnka  Kinská,  je- 
jímž dědicem  byl  Vácslav  Albrecht  z  Vrbna.  Roku  1718  koupil  Rychmburk 
Vácslav  Norbert  Oktavián  ze  Vchynic. 

Jako  již  v  XVII.  věku,  tak  zvláště  pak  v  XVIÍI.  věku  opětovaly  se  bouře 
selské  na  panství  rychmburském.  Roku  1738  bylla  bouře  taková  potlačena,  ale 
zase  chystala  se  bouře  nová.  Lid  bouřil  se  pro  neutěšené  hospodářské  poměry 
i  odporoval  snahám  protřreiormačním.  Na  panství  rychmburské  přicházeli  tajně 
kazatelé  nekatoličtí.  Emissaři  šířili  knihy  evangelické.  V  červnu  roku  1752  bylo 
vybíráno  po  dědinách  na  poselstvo  selské,  do  Vídně  chystané.  Poddaní  přestali 
robotovati.  Původci  tohoto  odporu  byli  potrestáni,  ale  roku  1775  vypukla  opět 
selská  vojna.  I  na  panství  rychmburském  lid  se  bouřil,  hromadně  přišel  na  zámek 
rychmburský  pro  patent  o  své  svobodě.  Za  krátkou  dobu  oves  ouročuí  stal  se 
heslem  k  novému  pozdvižení.  Všude  mezi  lidem  vřelo.  Přeskakovaly  zprávy, 
že,  »jak  slavné  regimenty  do  lágru  odtáhnou,  panství  Lanškrounské  a  Iitomyšlské 
povstanou  ;i  také  přijdou  pni  rychmburské  poddané«.  Vojna  s  pruským  králem 
Bedřichem  obmezMa  další  přípravy.  Roku  1780  opět  bouřilo  se  panství,  takže 
bylo  na  Ryclimbnrk  vojsko  povoláno.  K  novým  nepokojům  pro  oves  ouročuí 
došlo  zvláště  v  únoru  roku  1783.  Dne  13.  února  1783  shromáždilo  se  na  zániku 
rychmburském  přes  600  sedláků,  jimž  vrchní  stěží  se  vyprostil.  Vůdcové  linuti 


tohoto  byli  zatčeni.  Vojsko  na  panství  položeno,  dne  14.  února  1783  srazilo  se  u 
Rychmburka  při  bezděčském  ovčíně  s  lidem,  jehož  shromáždilo  se  z  celého 
panství  velké  množství.  Pomocí  vojenskou  bylo  panství  rychmbuTské  utišeno. 
Vůdcové  poddaného  lidu  byli  odsouzeni.  Občas  opět  vyšlehla  nespokojenost 
poddaných,  zvláště  roku  1797  působila  veliký  rozruch  chasa  vesnická,  jež  uprchlá 
na  lesy  před  odvodem.  Vykonány  prohlídky  rozsáhlých  lesů  mezi  Hlinském, 
Jimramovem,  Novými  Hrady  a  Poličkou.  Přes  1500  lidí  se  účastnilo  této  pro- 
hlídky, ale  ani'  jeden  zbouřenec  nebyl  chycen.  Zbůjníoi  zdržovali  se  v  pomezních 
lesích  mezi  Hlinském  a  Poličkou.  Roku  1797  bylo  vysláno  několik  set  vojáků 
na  panství  rychmburské.  A  bylo  mnoho  práce  se  zbůjníky.  Zaznamenal  si  starý 
písmák  v  Damašku:  »Mnoho  lidu  bylo  bito  a  souženo  a  bylo  o  málo,  že  měli 
být  všichni  lidé  reíormitskéno  náboženství  jedné  noci  zmordováni  tak,  jako  za 
Asvera  krále. « 

V  těch  dobách  měli  panství  Kinští.  Po  Štěpánovi  Kinském,  bývalém  vy- 
slanci při  dvoře  francouzském  (t  1749),  a  po  Františkovi1  Josefovi  Kinském  ob- 
držela panství  Marie  Augustina,  jež  poručila  je  svému  příbuznému  a  snoubenci 
Filipovi  hr.  Kinskému. 

Nový  majitel  Rychmburka  obnovil  a  opravil  značným  nákladem  Ryohm- 
buiik,  vystavěl  si  nad  Svratkou  Jovecký  zámek  Karlštejn,  snažil  se  o  povzne- 
sení průmyslu,  zvláště  železářství  a  hutnicí  ví  na  svém  panství,  ulevil  podda- 
ným. Za  jeho  doby  byl  vydán  toleranční  patent.  Filip  hr.  Kinský  zajímal  se 
značné  o  zřizování  evangelických  sborů  na  svém  panství  i  o  získání  řádných 
duchovních  evangelických.  V  září  roku  1783  bylo  konáno  na  Rychmburce  první 
kázání  evangelického  duchovního.  Kazatelem  byl  František  Kováč,  pozdější  fa- 
rář krounský.  Lidumilným  svým  jednáním  zajistil  si  Filip  hr.  Kinský  vděč:iou 
památku.  Veliká  slavnost  padesátiletého  jeho  držení  panství  rychrntourského 
byla  konána  roku  1M4  u  Rychmburka.  U  silnice  při  lese  štěpánovském  by!  po- 
stavem památník  s  nápisem,  že  »dne  25.  srpna  1 S 1 4  Jejích  Excellens  vysvce  uro- 
zený P.  P.  Filip  s.  ř.  ř.  hrabě  Kinský  z  Chynie  a  Tetavy  přijal  tuto  po  šťastně 
prošlém  padesátiletém  panování  slavnou  poctu  a  obnovení  přísahy  věrnosti  od 
Jemu  docela  oddaného  lidu  Richmburského  v  kraji  Chrudimském. « 

Roku  1823  prodal  Filip  hr.  Kinský  panství  rychmburské  Karlu  Alexandru 
z  Thurnu  a  Taxisu.  Roku  1824  byla  uspořádána  na  Rychmburce  slavnost  celého 
panství,  slavnost  »veřejné  domluvy  otcovského  vrchnostování  a  dětinské  po- 
sluhy«,  při  níž  byly  vypraveny  venkovské  svadby  s  hudbami,  ukázány  rozma- 
nité výrobky  z  panství  tohoto  a  prováděny  všeliké  zábavy.  Každá  obec  měla 
své  stanoviště,  zvlášť  vrchnost,  úřednictvo  a  duchovenstvo.  U  velkém  rozjaření 
slavnost  tato  končila. 

Rok  1848  způsobil  ve  veřejných  poměrech  veliké  změny.  Pronikavě  po- 
cítil tyto  změny  i  Rychmhurk  a  jeho  starobylý  hrad.  Zrušením  patrimoniálního 
soudnictví  a  zrušením  roboty  přestal  býti  v  polovici  XIX.  věku  Rychmburk 
střediskem  rozsáhlé  části  východních  Cech.  Střediska  správy  veřejné  přenesla 


118 


se  do  Hlinská  a  Skuče.  Zmizel  rušný  život  ze  starého  hradu  a  jeho  předhradí. 
Majitel   velkostatku  rycliiiiburs'kého   bydlí  stále  na  bavorských  statcích. 

K  hradu  Pychmburku  přiléhá  předhradí  prostranné,  obtočené  silnými 
hradbami,  v  nepravidelný  šestiúhelník  seskupeným*,  jejichž  nároží  jsou  sesílena 
baštami.  Bašty  i  hradby  jsou  dobře  zachovány.  Vnější  brána  bývala  poblíž  ny- 
nějšího lesního  úřadu.  Druhá  brána  stávala  mezd  pivovarem  a  lihovarem  poblíž 
hradního  příkopu.  Pivovar  byl  již  v  XVI.  věku  při  hradě;  nynější  pivovar  byl 
založen  roku  1686  a  rozšířen  rotou  1708. 

Z  předhradí  chodilo  se  do  hradu  posvoditém  mostě.  Nyní  vede  zděný  most 

do  zámku,  jenž  od  předhradí  jest  od- 
dělen hlubokým  příkopem.  Hluboký  pří- 
kop ten  býval  dobrou  obranou  hradu, 
nyní  jest  změněn  v  zahradu. 

S  mostu  i  terasy  zahradní  jest  krás- 
ný výhled  do  hlubokého  divokého  ma- 
lebného údolí,  jež  svírá  z  jedné  strany 
slkála  hradní  a  z  protější  strany  strmé 
zalesněné  srázy.  Po  svahu  hradního 
vrchu  sestupuje  z  prostranství  před 
předhradím  se  rozkládajícím  silnice  dolů 
do  úvalu,  překročme  mlýnský  potok  a 
zase  pracně  se  dere  po  příkrém  úbočí 
protějších  srázů. 

Hrad  sám  strmí  na  úzkém  návrší. 
Na  třech  stranách,  zvláště  k  severu  a 
východu   jest   chráněn   výborně   srázy, 
řež    příkře   se   svažují   v   hluboký   úval. 
Proti   předhradí  byl  chráněn  hlubokým 
příkopem,  z  něhož  dosud  lze  se  do  hradu 
dostati  jen  fortnou. 
Most    chráněn    byl    za    starodávna    vě  žovitou    bránou,    jejíž    místo    na- 
značuje výstupek  průčelí  hradního  proti  mostu.  Obrana  tato  byla  vydatně  stup- 
ňována mohutnou  hláskou.  V  XIV.  věku  míval  hrad   ještě  dvě  jiné  věže,  jež 
byly  pobořeny  snad  v  XV.  věku  při  dobývání  jeho. 

Průčelí  hradu  jest  obráceno  k  straně  jihovýchodní  i  bylo  v  XVIII.  věku 
upraveno  v  nynější  stav  svůj.  Severní  křídlo  hradní,  mírně  lomené,  bylo  na  vý- 
chodním konci  opatřeno  arkýřem.  Uprostřed  východního  křídla  spatřuje  se  pří- 
stavek, jenž  usnadňoval  obranu  posádky  hradní  proti  útoku  z  úvalu.  Nádvoří 
hradní  jest  obtočeno  ze  tří  stran  budovami  hradními,  z  nichž  nejstarší  částí  jest 
veliká  hláska.  Znaky  Šťastných  z  Valdštýna,  zachované  v  nádvoří,  připomínají 
opravy  a  stavby,  jež  v  XVI.  věku  prováděli  Vilém  Šťastný  z  Valdštýna.  když 


HLÁSKA  HRADU  RYCttMBURKA. 


hrad  pobořený  přestavoval.  A  když  pak  v  XVIII.  věku  hrad  měnil  se  vůčihledě 
v  rudnu,  nový  zvelebitel  vzešel  hradu  starodávnému  a  památnému  ve  Filipovi 
hraběti  Kioskem,  jenž  ujal  se  hynoucího  hradu  a  v  letech  1794  až  1797  jej  dů- 
kladně obnovil.  Věžovité  přístavby  nádvo>rní  a  některé  jiiné  opravy  byly  pro- 
vedeny v  letech  1890.,  ale  opravy  ty  nesetřely  již  ráz,  jejž  XVIII.  věk  hradu  dal. 

Hláska  má  v  svých  hrubých  a  mohutných  zdech  pět  pater.  Vystavěli  ji  ve 
XIV.  věku.  Za  starodáv- 
na bývala  mnohem  vyšší. 
V  XVIII.  věku  ji  ubouraM 
až  po  byt  hlásného,  ale  i 
tak  poskytuje  dosud  roz- 
sáhlý výhled  po  širém  vů- 
kolí. V  nejdolejší  části 
hlásky  bývala  lidomorna. 
Nad  komorou  prvého  pa- 
tra jest  hradní  kapie  Po- 
výšení sv.  kříže,  oprave- 
ná v  XVII.  věku.  V  letech 
1737  až  1753  byly  v  ní 
slouženy  mše.  Ještě  v 
XIX.  věku  byly  v  ní  ulo- 
tženy  některé  starožitno- 
sti, též  dvě  přilby  z  iažan- 
ské  hrobky  Berků  z  Dube. 
Již  tam  ukazují  jen  kosti 
po  zazděné  slečně  Berko- 
vé; ostatní  parnátiiiosti  od- 
vezl nynější  majitel  hradu 
do  Rezna. 

Latinský  chronogram 
oznamuje,  že  Filip  hr.  Kin- 
ský  obnovil'  roku  1797  ka- 
pli zámeckou. 

V  hořejších  dvou  patrech  hlásky  jsou  uloženy  rozmanité  předměty  z  patro- 
nárních  kostelů.  Zdí  schodiště  vystupuje  se  do  pátého  patra,  v  němž  byl  byt 
hlásného,  obtočený  ochozem  ve  zdi  zbudovaným. 

Na  hradě  jsou  úřadovny  knížecího  dňchodenského  úřadu  a  byty  někte- 
rých úředníků. 

V  průčelním  křídle  hradním  jsou  pokoje  knížecí. 

Němě  a  jaksi  udiveně  shlížejí  lvi  z  erbů  Šťastných  z  Valdštýna  dolů  na 
chodce  a  nemohou  si  zvyknouti  na  klid  a  ticho>.  jež  obestírají  památný  hrad,  a 


NÁDVOŘÍ  HRADU  RYCHMBURKA. 


120 


nemohou  zapomenouti  těch  dávných  dob,  kdy  hlučný  život  bývával  v  tomto 
starém  sídle  českých  velmožů   domovem. 

Na  prostranství  před  hradbami  předhradí  rozlévá  se  u  lesriho  úřadu  ryb- 
ník. Podél  něho  přicházíme  nedaleko  školy  do  sadu.  Býval  pečlivě  pěstěn  tento 
panský  ipark  a  v  době  rokoka  ukrýval  ve  svém  stínu  letní  divadlo.  Nyní  jen 
vábí  sem  turistu  chrámek  řecký  s  kopulí,  nesenou  štíhlým:  sloupy,  jejž  tu  vděčné 
dominium  vybudovalo  roku  1818  Filipovi  hr.  Kinskému  z  Vchynic  a  Tetova. 
postavivši  mu  tu  jeho  poprsí. 

Stromořadí  vroubí  cestu  ke  kostelu. 


ČÁST    NÁDVOŘÍ    HRA IU:    RVCHMBURSKřHO. 


Farní  kostel  P.  Marie  Sedmibolestné  stoji  na  hřbitove.  Roku  17.iT  byla 
zřízena  reální  administratwra  na  Ryehnvburce  a  roku  1854  fara.  Kostci  byl  za- 
ložen roku  1752  a  vysvěcen  roku  1753.  Roku  1894  iej  opravovali  a  uvnitř  vy- 
zdobili freskami.  Původně  byla  u  kostela  jen  dřevěná  zvonice,  do  ní  roku  1808 
přestěhovali  z  Janovlček  zvony.  Teprv  roku  1816  vystavěli  na  západním  prů- 
čelí věž  zděnou.  Kostel  nevyniká  svou  stavbou,  ani  nemá  pozoruhodnějších  pa- 
mátek. Zařízeni  kostelní  jest  7  XVIII.  věku.  většinou  z  XIX.  věku.  Nejstaroby- 
lejšími památkami  kostelními  jsou  zvony.  Dva  jsou  ze  XIV.  věku  se  stručnými 
latinskými  nápisy  zbožnými,  třetí  z  roku  1600,  s  erby  Berků  a  Trčky,  mnoho- 
mluvné oznamuje,  že  slit  byl,  když  Markyta  Berková  Trčkovna  z  Lípy,  pozůstalá 
vdova  po  dobré  a  slavné  Jeho  milosti  paměti,  urozeném  panu  Vácslavovi  nejstar- 
ším Berkovi  z  Dtíbé  a  Ldppého  a  na  Rychmburce,  nejvyšším  komorníku  králov- 


ství  českého,  a  Lev  Buryan  Euzebius  Berka  z  Duibé  a  Lippého.  jejich  syn,  na  ten 
čas  léta  nemající,  měli  toto  panství,  i  že  svrchuipsaný  Vácslav  nejstarší  Berka 
z  Dube  10.  července  právě  roku  1600  život  svůj  dokonal. 


KOSTEL   V   RYCHMBURCE. 


Na  hřbitově  zajímá  nápis  náhrobku  Jiřiho  Tadyáše  Krále,  známého 
ryohmbuTSkéiio  purkrabího  a  pak  direktora,  jenž  řídil  panství  v  pohnutých  do- 
bách selských  bouří  a  zemřel,  jak  nápis  ten  hlásá.  »loho  času,  jak  poddanost  a 
víra  svobodu  činila.« 


RODNÝ   DIM    AD.   HEYDUKA   V   RYCHMBURCE. 

Při  hřbitovní  zdi  jsou  4  kaple  evangelistů. 

Ulice  od  kostela  vede  k  panskému  dvoru.  Brána  jeho  jest  opatřena  znaky 
Berků  z  Dube  a  Trčků  z  Lípy  a  deskami  s  nápisy,  že  Vácslav  Berka  z  Dube 
a  Lippého  dal  to  dilo  dělati  roku  1584.  Druhá  deska  připomíná  jeho  manželku 
Markétu.  A  další  deska  oznamuje,  že  Vácslav  Berka  založil  a  František  Antonín 


-   122 


hrabě  Berka  pak  po  ohni  lidem  způsobeném  roku  1681  znova  vystavěl  tento 
dvůr.  Na  budově  samé  jest  nápis:  Václav  Berka  1586. 

Ulice  ostře  zahýbá  se  do  městečka1,  jež  z  původního  předhradí  rozšířilo  se 
■po  výšině  i  dolů  v  podzámčí  a  časem  vyměnilo  staré  své  jméno  Předhradí  za 
Rychmburk. 

Na  rozcestí  u  hostince  Na  Sklenářce  povšimneme  si  sousoší  z  roku  1737. 
Vyhledáme  ještě  nedaleký  rodný  dům  básníka  Adolfa  Heyduka  a  jsme  s  pro- 
hlídkou Rychmbiwka  hotovi. 

Znak  méstyse  Rychrníburka  jest  modrý  štít  s  městečkem  ohrazeným,  za 
nímž  jest  kostel  a  hrad. 


RYCHMBURK- 


Na  náměstí  jest  socha  sv.  Tadeáše. 

Dle  sčítání  lidu  z  roku  1900  měl  Rýcnrnlbutk  v  152  domech  1071  oby- 
vatel. 

K  místní  obci  Rychmburku   náleží  Dalletice,  Dolívka,  Lešaniy  a  Lažany. 

Lešany  rozkládají  se  jižně  od  Ryclnnburka  poblíž  místní  tratě  poličsko- 
skutcéské.  jež  má  u  Ryclmiburka  nedaleko  DaJetiokého  dvora  nádraží.  U  Lešan 
jsou  při  Hesinském  lese  čili  Spálené  sasec  samota  liesiny.  též  ovčin  Ochoz  a 
myslivna  Vochůzka. 

Dal  etice  stávaly  již  v  XIV.  věku.  Ves  zašla  v  době  pobělohorské. 
Vrchnost  rychmtoarrská  přesídlila  poddané  daletické  jinam,  usedlosti  zbořila 
a  ves  změnila  roku  1651  v  panský  dvůr.  Roku  1698  připomínají  se  tu  jen  dvůr, 
panská  hospoda  a  kovář  na  Dolivce.  Dosud  v  polích  poblíž  silnice  se  ukazuje, 
kde  bývaly  sklepy  jednotlivých  statku  zaniklé  vesnice. 


123  - 


K  Daleticům  pa>třiilla  hospoda  D  o  1  i  v  k  a.  pojmenovaná  prý  odtud,  že  ro^ 
botníci,  když  rozváželi  rycbmbursiké  pivo,  upili  ze  sudů  a  dolívali  tu  sudy  vodou. 

Silnice  obtáčí  rozsáhlý  sad  panského  dvora,  ohraničený  živým  pilotem. 
Stinné  stromořadí  vede  od  ní  k  rozsáhlému  dvoru.  Když  hrad  rychmbursiký 
byl  pobořen,  bydlívali  úředníci  panští  v  daletickém  dvoře. 

A  dál  běží  silnice  na  pokraj  výšiny  k  samotě  O  v  č  i  n  u,  nazvané  po  pan- 
ském ovčinu.  Také  larn  bývala  ještě  v  XIV.  věku  osada  Bezděcí.  Registra  si- 


POD  RYCHMBURKEM. 


rotčí  z  roku  169b  připomínají  Bezdéčí,  ale  byl  to  jíž  jen  ovčín,  bydlelo  tam  kromě 
starého  vrátného  5  podruhů,  z  nichž  jeden  byl  ovčákem.  Od  bezděčského 
Ovčína  svažuje  silnice  topolovým  stromořadím  po  příkrém  svahu  v  úvaJ  a  ztrácí 
se  v  polích  k  Raně.  Od  Ovčína  jest  značná  vyhlídka  k  jihozápadu. 

Pod  rychmburským  hostincem  Sklenářkou  blýští  se  hladina  rybníka  Spá- 
livce,  do  něhož  byl  Husity  vmeten  popel  opata  podlažického,  jejž  na  poli  Ohmel- 
ništi  upálili.  Pří  rybníku  běží  silnice  k  Lažanům  mimo  kapličku  sv.  Josefa. 


Lažany  jsou  památná  a  starobylá  vesnice.  Jménem  svým  připomíná 
obyvatele  lázu,  jenž  mezi  Vraelavskern  a  Chrudimském  se  rozkládal,  jako  zase 
nedaleké  obce  Podlažice  obyvatele  pod  lázem  a  Z  a  lažany  obyvatele  za  tázein 
tímto  usedlé.  Nejstarší  zpráva  o  Lažanech  jest  zachována  z  roku  1392.  V  tětíh 
dobách  i  pak  nepřetržitě  až  do  XIX.  věku  byla  obec  tato  v  panství  ryohm- 


U  DOLO. 


burském.  <>  starobylosti  Lažan  svědčí  i  kostel  jejich,  jenž  byl  původně  /bu- 
dován ve  slohu  románském.  Stojí  tento  starobylý  kostel  sv.  Vácslava  na  ko- 
pečku nad  dědinou,  obklíčen  silnou  zdí  svého  hřbitova,  němý  svědek  staletých 
dějů,  výmluvný  svými  památkami. 

K  presbyteři  přiléhá  sakristie,  stará  to  kaple.  Lidové  podání  vypravuje, 
že  sakristie  jest  starým  kostelem  a  že  nynější  kostel  teprv  později  byl  k  ni  při- 


stavěn.  Jisto  jest.  že  ze  starého  kostelíka,  když  již  nepostačoval,  povstalia  sakri- 
stie, jež  byla  slohové  přizpůsobena  novému  kostelu,  na  počátku  XIV.  věku 
slohem  gotickým  vystavěnému.  V  sakristii  zachován  jest  úpravný  náhrobník 
z  roku  1601,  hlásající,  že  v  této  kapli  leží  sedmero  dítek,  3  synové  a  4  dcery, 
všeckno  v  mladém  věku  skrze  smrt  z  tohoto  světa  sňatých,  urozeného  pána 
Vácslava  Berky  z  Dube.  Touto  kaplí  býval  vchod  dlo  hrobky  Berkovské,  ale 
byl  v  XIX.  věku  zazděn.  Ve  zdi  presbyteře  jest  zasazen  jiný  památník,  vý- 
borného sochařského  díla,  na  němž  spatřuje  se  v  červenavém  mramoru  vyte- 
saný reliéf  rytíře,  hledícího  v  právo  k  oltáři  na  kříž.  Obšírný  nápis  uvádí,  že 
tento  pomník   Zdeňkovi  Berkovi  z  Duibé,  z  Liippého  a  na  Rychmburce,  někdy 


KRAJINA  U  DOLD. 


soudci  zemskému,  panu  otci  svému  milému,  jenž  jest  umřel  23.  září  1572,  učiniti 
jsou  dali  synové  jeho,  Vácslav  Berka  z  Dubě  a  na  Ryohmburce,  nejvyšší  ko- 
morník království  českého,  Zbyněk  Berka,  arcibiskup  pražský,  Zdeněk  Berka 
z  Dube  a  na  Meziříčí,  císaře  Rudolfa  II.  radda  váleční,  Ladislav  Beťka  z  Dube 
a  na  Meziříčí  a  Jaroslavicích,  nejvyšší  komorník  moravského  markrabství,  a 
že  tu  jest  pochován  se  svým  synem  Heymanem  a  dcerami  Kateřinou  a  Annou. 
Před  oltářem  hlavním  sv.  Vácslava  plíseň  povléká  řadu  náhrobníků  -pánů 
rychmburskýcb  z  rodu  Šťastných  z  Valdštýna  a  na  Skalách.  Pochováni  tu  byli 
Jindřich,  jeho  choť  Markéta  z  Vartemberka,  pak  Vilém  Šťastný  z  Valdštýna  a 
jeho  dcery  Anežka  a  Kateřina,  též  Karel  Šťastný  z  Valdštýna. 

Při  pobočních  oltářích  sv.  Jana  a  sv.  Víta  jest  vykládaná  dřevěná  kaza- 
telna ze  XVII.  věku. 


Vchod  z  kruchty  do  velké  věžní  komory  jest  opatřen  znakem  Berků  z  Du- 
bě a  nápisem,  že  Vácslav  nejstarší  Berka  z  Dubě  dal  roku  1599  tuto  komoru 
zříditi.  Klenba  jest  pomalována  a  na  zdech  jest  6  erbů  šlechtických.  Dle  lido- 
vého podání  byly  prý  ve  věži  této  zbrojnice  a  pokladnice  pánů  rychmburských 
po  dobytí  Rycbmburka  Sirotky. 

V  kostele  ještě  zasluhuje  povšimnutí  starobylé  sanktuaTdum  a  rozmanité 
kousoly  žeber. 

Hlavní  oltář  má  obraz  sv.  Vácslava  ze  XVII.  věku 

Věž  končila  roubením  devítibokým,  na  němž  týčil  se  vysoký  krov  věže. 
Pokrývali  ji  roku  1769.  Dřevěný  srub  její  byl  roku  1836  odstraněn.  Ve  věži  jest 
zvon  z  roku  1600  s  obšírným  nápisem,  že  byl  slit  za  držení  panství  rychmbur- 


RABOUŇSKÝ  KOPEC  S  VALY. 


stého  Markétou,  vdovou  Vácslava  nejstaršího  Berky  z  Dube.  a  jejich  nezletilého 
syna  Lva  Buryána  Berky  z  Dubě  i  že  Vácslav  Berka  z  Dube  10.  července  1600 
dokonal  svůj  život.  Druhé  zvony  jsou  z  let  1481.  1666  a  1S65.  Umíráček  nemá 
nápisu. 

Lažanský  kostel  býval  farním,  připomíná  se  již  roku  1350.  V  XVII.  věku 
stal  se  filiálním  do  Skuče.  Sakristie  jeho  jest  z  XIII.  věku.  loď  a  presbyteř 
jsou  ze  XIV.  věku,  předsíň  ze  XVI.  věku,  brána  hřbitovní  se  soškami  sv.  Vác- 
slava, Josefa  a  Jana  Nep.  z  druhé  polovice  XVIII.  věku. 

Malebný  jest  úval  při  Rycfmiburskéin  čili  Krounském  potoce  od  úpatí 
vrchu,  na  němž  stojí  ryobmburský  zámek,  dále  na  sever  k  Dolům.  Snadno  jest 
přístupný  silnici  od  Lažan  k  Bílému  koni.  Rada  osad  provází  toto  údolí,  rozklá- 
dajíc se  při  něm  nebo  na  stráních  kopců,  jež  je  svírají.  Mezi  nejstarobylejší  obce 
v  této  části  oíkresu  skutečského  náleží  místní  obec  Hněve tice,  k  níž  patří 
li  o  rek  a  Z  hoř.  Na  opačné  straně  úvalu  jsou  místní  obce  Lhota  a  U  1  u- 


—  127  — 


boká.  K  Hluboké  náleží  Střítež.  Hluboká  patřívala  do  panství  rychmbur- 
skébo,  košumberského  a  hrochovotýneokého.  V  košumberskč  části  její  býval 
dvůr  s  kaplí.  Dvůr  zrušili  v  XVIII.  věku.  Oltář  z  této  kaple  přenesli  r.  1784 
do  peráleckého  kostela. 

Doly  jsou  severněji  roztroušeny  v  klínu,  jejž  tvoří  Krounský  potok  a 
Novohradka.  K  Dodům  náleží  Brdo,  Dolany,  Hlubočice,  Chlum,  Rabouň  a 
Rvasice. 

Dolany  jsou  v  úvalu  Novohradky.  Poblíž  Dolau  ukazují  se  v  pískov- 
cových skalách  sluje  Pivnice  čili  miaštale  Zižkovy,  v  nichž  prý  se  skrývali 
lidé  před  šiky  Čížkovými  a  i  v  pozdějších 'dobách  válečných.  Severně  od  Dotan 
rozkládá  se  na  návrší  Chlum.  Pod  kopcem  při  mlýně  jsou  ChlUmčice. 
V  úvale  leží  Hlubočice.  Rabouň,  na  výšině  zbudovaná,  památná  jest 
svými  rozsáhlými  valy,  jež  lidové  podání  spojilo  s  východočeskou  výpravou 
Zižkovou.  Na  Rabouňském 
kopci  za  těmito  valy  prý 
se  hájili  lidé  z  vůkolí  před 
husitským  vojskem  a.  pro- 
tože se  ubránili,  říká  se 
Rabouň  nedobytná.  Neda- 
leko té  osady  ukazuje  se 
u  Bílého  koně  Zižkův  stůl. 
nasypaný  pahrbek,  kdež 
prý  Zižka  tábořil. 

Jižně  od  Raboimč 
poblíž  pravého  břehu  po- 
toku Krounskélio  stojí  na 
návrší     Brdo,     jež     má 

školu,  a  severovýchodně  v  úvalu  téhož  potoka  Doly  se  svým  mlýnem.  V  Do- 
ieuh  býval  panský  dvůr.  jenž  byl  v  XVIII.  věku  zrušen.  Doly  mají  školu.  Vět- 
šina těchto  osad  připomíná  se  již  rotou  1392  v  panství  rychmburském. 

Zvláště  u  Dolů  jest  úval  malebný.  Vněm  Novonradka  přijímá  Krounský 
potok  pod  samotou  Janovičkami. 

J  a  n  o  v  i  č  k  y  patří  ke  Košumberku.  Na  pokraji  lesů  stojí  na  výšině  opo- 
dál levého  břehu  Krounského  potoka  janovičský  kostel  Zvěstování  P.  Marie. 
Býval  v  XIV.  věku  farním  kostelem.  Fara  zanikla  asi  v  XV.  věku.  Pak  byly  Ja- 
novičky  filiálními  do  Skuče.  Ještě  v  XVII.  věku  stával  severněji  od  nynějšího 
kostela  starý  kostel  v  slohu  románském.  František  Antonín  Berka  z  Dube  na- 
řídil dědici  svému  v  závěti  roku  1706  stavbu  nového  kostela.  Štěpán  hr.  Kiuský 
dal  v  letech  1741  až  1746  zbudovati  nový  kostel.  Zbytky  stavby  starého  ko- 
stela a  kryptu  jeho  objevili  roku  1847,  když  bourali  dřevěnnou  zvonici.  Ze  sta- 
rého kostela  zachovaly  se  pouze  křtitelnice,  hlavice  sloupu  a  svorník.  Hlavní 
oltář  nynějšího  kostela  pochází  z  roku  1753.  opatřen  jest  obrazem  Zvěstování 
P.  Marie,  malovaným   r.    1748  a   opraveným  roku   1S29.  Starší  jest  postranní 


(VIČKÁCH. 


L28 


oltář  skládací  s  obrazem  P.  Maric  a  na  křídlech  s  obrazy  sv.  Jana  Ev.  a  sv. 
Vácslava.  Rychrnburský  licjtniau  Jan  Vrochyně  z  Reptu  pořídil  roku  1649  tento 
oltář.  V  kostele  jest  několik  podobizen  jezovitň  chloumeckých. 

Liidiové  podání  vypravuje,  že  jedna  šlechtična  z  rodu  Berkův  oblíbila  si 
chudého  pastýře  nebo  panoše  a  byla  za  to  dána  svým  otcem  do  kláštera,  ko- 
nečné palk  za  živa  zazděna  v  kryptě  pod  tímto  kostelem.  Když  pak  se  na  Rychm- 
bmrk  doneslo,  že  dobří  liidé  dávali  jí  tam  skulinou  jídla,  dal  prý  ji  otec  zazdíti 
na  hiadě  Rychmburku.  Dle  jiné  pověsti  dala  prý  se  sama  za  pokání  zazdíti  a 


KOŠUMBERK  OD  LUZE. 


odkázala  své  dědictví  kostelu  v  Janovičkách  a  chudině.  Až  do  roku  1784  byla 
chudým  vystrojována  vždy  v  den  Zvěstováni  P.  Marie  hostina  v  Janovičkách 
nákladem  vrchnosti  rychmburské.  Úředníci  panští  rychmburští  a  duchovní 
skutečtí  sami  přisluhovali  tu  chudině  a  častovali  ji  polévkou,  hrachem,  krupkami. 
masem  a  bochníky.  A  zpívala  se  za  starodávna  na  panství  rychmburském 
písnička:  »Z  vysokého  rodu  byla  ta  první  slečna  Berková,  v  rozkoši  jsouc  vy- 
chována a  v  žalosti  pochována«.  Roku  1784  tato  fundace  byla  dána  milosrdným 
bratřím  do  Prahy,  by  za  to  léčili  4  chudé  nemocné  z  panství  rychmbUTSkého 
zdarma. 

Jedoucím  od  Dolů  k  Střemošnici  objeví  se  průlinou,  již  údolí  Novohradky 
tu  tvoři,  na  ráz  na  vysokém  chlumu  toraid  K  o  š  u  ni  b  e  r  k. 

Poblíž  hradu  Košumberka  ukazuje  se  vršek  ohrazeny  valem,  Na  komárce. 
Tam  prý  stává!  hrad,  nežli  byl  vystaven  Košiiiuberk.  Dle  jiné  pověsti  býval  prý 
Na  komárce  panensky  klášter. 


—  129  — 


Nejstarší  zachovaná  zpráva  o  hradě  Košumberku  jest  z  roku  1318.  Tehdy 
seděl  tu  Ojíř  z  Košuimberka.  Jeho  vdově  pak,  jež  bydlela  se  svými  sirotky 
na  Košumberce,  Bohunek  z  Popovce  uchvátili  hrad.  Pravděpodobně  hrad  zůstal 
v  jeho  držení  a  přešel  na  jeho  dědice.  Nasvědčuje  tomu  zpráva,  že  roku  1372 
od  Diviše  z  Popovce  koupili  hrad  Košumberk,  městečko  Luži  a  celé  panství 
košumberské  Diviš,  Msfclav,  Je  šek  a  Slavaita  z  Chlumu. 

Rod  Slavatovský  byl  majetníkem  hradu  Košumberka  po  mnohá  staletí. 
Po  Divišovi  z  Chlumu  nabyl  panství  košurnberského  Jindřich  Lacembok  z  Chlu- 
mu a  Košumberka.  Roku 
1406  seděl  na  tomto  hra- 
dě Jan  z  Chlumu.  Na  po- 
čátku XV.  věku  patřil  Ko- 
šumberk  Lacembofcovým 
synům  Janovi,  Vilémovi, 
Divišovi  a  Benešovi  z 
Chlumu,  kteří  všichni  při- 
lnulí k  husitství. 

Jan  z  Chlumu  a  Ko- 
šumiberka byl  věrným  pří- 
telem Mistra  Jana  Husa, 
provázel  ho  do  Kostnice 
a  byl  svědkem  jeho  smrti. 
Není  divno  tedy,  že  Jan  z 
Chlumu  byl  mezi  přední- 
mi účastníky  památného 
pražského  sněmu  svato- 
jirského roku  1415  i  že 
súčastnil  se  protestu  če- 
ské šlechty  proti  upálení 
M.  J.  Husa.  K  němu 
přidružili  se  oba  bratři  Vi- 
lém a  Diviš  z  Košumberka. 
Tiiito  oba  bratři  obdrželi  při 
rozdělování  statků  rodo- 
vých zboží  košumberské, 
jež  zvláštní  přízní  a  štěd- 
rostí krále  Vácslava  IV.  bylo  již  roku  1411  rozhojněno  některými  vesnicemi,  jež 
s  Popovcem  jako  od  úmrť  po  Ješíkovi  připadly  na  krále.  Roku  1417  byly  králem 
některé  vesnice  manské,  jež  patřívaly  Ješíkovi  z  Popovce  s  manstvím  a  služ- 
bou k  hradu  Vyšehradu,  svobodně  vloženy  v  zemské  desky  Vilémovi  a  Divišovi 
z  Chlumu.  Při  rozdílu  statků  patřily  k  hradu  Košumberku  dvůr  košumberský. 
městečko  Luze,  vsi  Voletice,  Zdislav,  Štěnec,  Jenšovice,  Martimice,  Ostrov. 
Svářen,  Domoradice,  Poipovec,  Mentour  a  jiné. 


NA  KOŠUMBERCE. 


-  130  - 

Ve  vojnách  husitských  působil  Vilém  z  Chlumu  a  na  Košumberce.  v 
tedy  bráti  za  bernou  minci  vypravování,  že  Zižka  rozbořil  Košuimibeťk.  \  ilém 

z  Chlumu  byl  roku  1422  \  poselstvu  knížete  Rorybuta,  jež  listem  ze  -4.  listopadu 
1422  osvědčilo  ochotu  markrabímu  braniborskému  Frydryohovi,  uzavříti  pří- 
měří. Roku  1423  zapsal  Vilém  věno  své  manželce  Markétě  ze  Stráže  a  na  Ko- 
šumberce na  svých  statcích.  Zemřel  pak  roku  1434  za  moru.  Vdova  jeho  žila 
svá  léta  vdovská  se  svými  syny  Slavatou  a  Jenem  na  Košumberce. 

Diviš  z  Chlumu,  horlivý  stramiík  Jiřího  Poděbradského,  přežil  svého  bra- 
tra Viléma,  jehož  syn  Slavata  stál  za  jedno  se  svým  strýcem  Divišem. 

Když  rod  Viléma  z  Chlumu  vymřel  v  jedné  své  větvi  tímto  Slavatou  a 
druhou  větví  přenesl  se  na  jiné  statky,  hrad  Košumberk  s  celým  panstvím  zů- 
stával v  rodě  Divišově,  jehož  syn  Jan  z  Chfanu,  pán  vcimi  rozšafný  a  práv 
znalý,  držel  Košumberk  na  konci  XV.  věku  i  bojovali  při  straně  Jiřího  Podé- 
i  radsikóhO',  pobyl  nějaký  čas  v  zajetí  brněnském,  ale  roku   147n.  když  veřejná 

ost  byla  nařízena  k  obhájení  království,  byl  vyslán  s  lanem  Kostkou  z  Po- 
stupk  a  jinými  k  zřízení  tohoto  pote. 

Po  něm  nabyl  Košumibeťka  jeho  synovec  Slavata  z  Chlumu,  jenž 
též  v  komorním  soudě  a  úéasťníval  se  při  různých  právních  jednáních. 

Zůstavil  panství  košumberské  svému  synovi  Divišovi  z  Chlumu,  horlivému 
přívrženci  fednoty  českobratrské.  Diviš  byl  sice  v  odboji   itavi  otikráh' 

Ferdinandovi  I.  mezi  direktory,  ale  přijat  byl  na  milost,  nicméně  přece  musei 
postoupiti  králi  hrad  i  panství  Kostelec  a  i.  a  uvésti  statky  Košumberk  a  Chlum 
v  manství.  Roku  15n7  byl  na  sněme  ustanoven  mustrherem  vojenského  lidu  proti 
Turkovi  a  také  hejtmanil  kraci  chrudimskému.  Král  Maximilián  vybavi1  mu  pan- 
ství košumberské  z  manství. 

Když  18.  července  157.1  hrom  uhodil  do  starožitného  hradu  Košumberka 
a  vypálil,  Diviš  z  Chlumu  vystavěl  nákladné  a  okázale  zařídil  nový  zámek,  v 
němž  vyhradil  Jednotě  bratrské  ipokoj  bratrský  a  škálu.  Práce  veřejné  zabíraly 
i  mnoho  času  pánovi,  takže  pro  své  hospodářství  si  zařídil  nově  zvláštního  úřed- 
níka čili  hejtmana  zámeckého  a  jemni  podřídil  hradní  úřad  hospodářský.  Diviš 
Slavata  z  Chlumu  a  Košumberka  dokonal  roku  1575  a  byl  pochován  ve  středu 
po  sv.  Bartoloměji  v  městečku  Luži  v  kostele.  A  Bratři  Boleslavští  jej  pochovali 
■  /Hatili  v  něm  horlivého  přívržence  a  mocného  ochrance. 

Mnoho  lidu  na  košumberské m.  podlažiekém  a  ohroustovidcém  panství  se 
hlásilo  k  Jednotě  bratrské.  Z  Chrasti  chodíval  jeden  ze  si  uších  bratří  každou 
neděli  na  zámek  Košumberk  a  řídil  tam  duchovní  cvičeni. 

Po  smrti  Divišově  rozdělili  si'  jeho  synové  Vdám,  Jindřich.  Albrecht  a  Za- 
:haryáš  o  statky-  rodové.  Jindřich  obdržel  KošuimbeTlk.  Matka  jejich  žila  se 
svými  dcerami  na  tomto  hradě. 

Jindřich  Slavata  z  Chlumu  a  Košumberka  byl  horlivým  příznivcem  Jed 
noty  bratrské.  Vzal  též  svého  poručence,  potomního  válečníka  Albrechta  z  Va!d- 
štýna  k  sobě  na  Košumberk  a  tu  jej  dal  vzdělávati  \   učení  českobraitrsl 
uměl     'iiirm  též  si    synem  svého  poručnúlka  Divišem  Laoembokem  Sla 


131   - 


z  Chliiirou  a  bratrancem  Divišovým  Vilémem  Slavatou  z  Chlumu  a  K-i  >umberka; 
Albrecht  i  Vilém  odpadli  'později  od  viry  c-tcovské. 

Po  smrti  Jindřicha  Slaivaty  spravovala  panství  košumberské  jeho  vdova 
Kuňka  Slavatova,  rozená  Černčická  z  Kaoova,  se  spofaporučniikem  Albrechtem 
Slavatou  z  Chlumu  za  svého  syna  Diviše  Lacemiboka  z  Chlumu,  jemuž  Jindřich 
byl  památnou  závětí  svou  roku  1597  zůstavil  toto'  panství. 

Diviš  Lacembok  daroval  Lužským  radnici  a  veškeré  její  příslušenství,  též 
krámy  pekařské  v  náměstí,  obchod  solí  a  železem,  vinný  šenk  a  platy  z  vín, 
z  váhy  obecní  a  j.  i  potvrdil  jim  v  pondělí  den  sv.  Antonína  roku  1605  jejich 
výsady,  zejména  dání  majestátu,  jejž  jim  král  Maximlián  byl  na  přímluvu  Jim- 


BRÁNA  NA  KOŠUMBERCE. 


dřicha  Slavaty  dal.  Diviš  Lacembok  opevnil,  dostavěl  a  ozdobil  hrad  Košům  - 
berk.  Lnžští  vzpomínal  rádi  vlídného  pána  pak  v  dobách  pobělohorských,  jak 
on  a  jeho  předkové  přáli  Luži  a  mívali  z  toho  potěšení,  když  městečko  kvetlo 
a  z  toho  také  do  mu  košumberskému  netoliko  čest.  ale  také  užitek  všemu  panství 
a  okolí  pocházel,  neboť  mnozí  se  sem  jako  do  komory  utíkali. 

Za  účastenství  ve  vojně  české  byl  Diviš  Lacemibok  z  Chlumu  v  květnu 
roku  1623  odsouzen  a  bylo  mu  též  panství  košumberské  skoníiskováno.  Dříve 
nežli  byl  rozsudek  vyřešen,  zemřel  pan  Diviš.  Pochovali  jej  v  bratrském  kostele 
hížském.  Teprv  po  jeho  smrti  přišel  královský  komisař  Jáchym  Slavata  z  Chlu- 
mu na  Košumberk.  Vy  chovanec  košumberský,  Vilém  Slavata  z  Chlumu  vyžádal 
si  postup  panství  košumberského,  by  nevyšilo  z  jeho  rodu.  Roku  1623  kýlo  mu 
panství  toto  postoupeno.  Slíbil  sice  poddaným,  že  bude  jim  »milostivým  pánem 
a  ochráncem  a,  nerci-li  pánem,  ale  otcem  «  a  že  je  při  starobylých  povinnostech 


132  — 


zanechá,  ale  brzy  skutky  vyvrátil  tyto  sliby.  Sotva  že  měl  panství  několik  ne- 
děl, rozkázal  košumbcrskémM  hejtmanovi,  by  poddaní  přestoupili  ke  katolictví. 
Jezovity  na  panství  posílal,  kteří  vystupovali  neobyčejně  příkře.  Vilém  Slavata 
žalářováním  hleděl  n  poddaných  přivoditi  změnu  víry.  Všichni  konečně  poslechli, 
jen  čtyři  ještě  váhali,  totiž  Ziikrnund  Hrušovský,  Mikuláš  Sárovec,  Jan  Aksamit 
a  Vavřinec  Karlík.  Byli  pak  mnoho  neděl  zimou  a  pak  hladem  trápeni  a  zámecký 
purkrabí  s  jezoví  tou  hrozil  jim  trápením  ještě  těžším.  Aksamita  dále  věznili, 
Šárovce  zavřeli  do  smrduté  místnosti  a  Hrušovského  do  komína.  Karlík  skonal 
ve  vězeni  a  ostatni  po  trápení,  více  než  dvacítinedělním,  byii  pokutováni  a  do 

Polska  vypuizeni.  Též  jiní 
z  panství  muselii  pro-  víru 
opustiti  panství  a  odebrat 
se  do  exilu.  Zámecký  hejt- 
man přísně  hrozil  podda- 
ným, by  chodili  ve  svátky 
církve  katodické  k  zpově- 
di a  přijímání  pod  jednou 
způsobou.  Neobešlo  se  to 
bez  odporu  a  dlouhého 
zdráhání. 

Vilém  Slavata  odňal 
Luži  veškeré  výsady  a 
teprv  zase  roku  1631  vy- 
mohl jim  na  Ferdinandu  II. 
výsadu  celní  a  mýtní  a 
také  poddaným  vesni- 
ckým  ulevil. 

Panství  košumbcrské 
mnoho  trpělo  tehdy  voj- 
sky. Nový  majitel,  Jindř. 
Vilém  Slavata  z  Chlu- 
mu napomáhal  povznesení 
živností  a  obchodů  v  Luži. 
V  těch  dobách  bylo  zase  konání  soudů  přeneseno  z  hradu  Košumberka  na  rad- 
nici lužskou,  jak  bývalo  za  starodávna.  Sond  trestní  zůstal  v  Luži  do  roku  1765. 
Ovdověv,  oženil  se  Jindřich  roku  1650  s  Marií  MaximiHánou  Evou  ze 
Žďáru,  jež,  když  choí  její  roku  1654  a  dcera  její,  jeho>  dědička,  roku  1657  ze- 
mřeli, nabyla  košumberského  panství.  Znova  provdala  se  roku  1656  za  Fran- 
tiška Kryštofa  svob.  p.  Hieserla  z  Chodův,  záhy  však  ovdověla  pobožná  tato 
paní.  Chytří  rádci  její  dovedli  využitkovati  jejího  náboženského  citu  a  man- 
želského neštěstí.  Roku  1667  založila  kapld  na  Chloumku.  Roku  1669  přišli  na 
zámek  košumberský  dva  jezovité  královéhradecké  koleje  a  trvale  již  zůstali. 
Oni  i  jejich  nástupce  P.  Had  dovedli  horlivé  pracovati  pro  svůj  řád.  Maric  Eva 


NÁDVOŘÍ  KOŠUMBERKA. 


—   133  — 


Hieseriová  dala  zříditi  kol  kaple  chloumecké  8  kapliček  a  ambity,  roku  1678 
zaiožila  při  ní  residenci  jezovitskou.  Založení  bylo  konáno  u  přítomnosti  arci- 
biskupa pražského  okázale  a  slavnostně.  R.  1678  darovala  jezovitům  tuto  kapli, 
některé  nemovitosti  i  zajistila  jim  na  panství  košumberskčm  značný  peněžitý 
obnos.  Roku  1682  na  podzim  byla  residence  již  dostavěna.  Zase  konána  veliká 
slavnost.  Roku   1683.  dne  9.  července,  odstěhovali  se  jezovité  z  Košumberka 
do  residence.  Roku  1684  v  únoru  opustila  Marie  Eva  Hieseriová  hrad  Košum- 
berk  a  přestěhovala  se  do  »domečka«  poblíž  chloumecké  kaple  a  po  smrti  své 
jedmé   dcery   Františky   darovala  jezovitům   hrad   Košumberk.   Luži,   veškeré 
dvory  panské  á  vsi  tohoto  panství  a 
založila  roku  1690  na  Chloumku  ve- 
lJký  kostel.  Téhož  roku  skonala,  ne- 
dočkala se  dokončení  stavby.  Jezo-  ^í>-;  ci- 
víte slavně  pochovali  svou  dobrodi- 
telku  obětavou. 

Stavše  se  majiteli  panstva,  tím 
větší  činnost  protireformační  vyvíjeli 
v  něm.  Všemožné  úsilí  věnovali  zve- 
lebení návštěvy  Chloumku  a  vyvi- 
nuli činnost  velnri  dobře  promyšle- 
nou a  rozvětvenou,  jež  neminula  se 
s  kýženým  výsledkem  a  splnila  přání 
a  tužby  jejich  řádu.  Roku  1696  dobu- 
dovali kostel  na  Chloumku.  Chlou- 
mek stal  se  vyhledávaným  a  oblíbe- 
ným místem  poutním. 

Bullou  papeže  K  Limem:;  \l\ . 
byl  reku  1773  zrušen  řád  jezovitský. 
Také  byla  zrušena  residence  na 
Chloumku.  Statky  řádové  obdržel 
fond  studijní. 

Roku  1807  Leopold  svob.  pán  de  Laing  koupil  panství  košumberské,  jež 
pak  roku  1826  bylo  prodáno  Karlu  Maximilianu  z  Thurn-Taxisů. 

Příkrou  cestou  po  stráni  vystupujeme  k  rozvalinám  památného  hradu.  Po- 
hodlnější přístup  jest  od  Luze  poblíž  budov  královského  zemského  sanatoria. 

Při  hradě  býval  dvůr,  jenž  byl  v  XVIII.  věku  zrušen.  Tehdy  byla  u  hradu 
zřízena  ves  Košumberk  dle  soustavy  Raabovy.  Na  předhradí  jest  pivovár 
a  hospodářské  budovy.  Na  nádvoří  roste  lňiduše,  dobře  známá  četným  návštěv- 
níkům košumberským. 

Rozmanité  nápisy  vlastenecké  upomínaií  v  předhradí  na  památný  zaká- 
zaný tábor,  chystaný  na  5.  červenec  1868. 

Cesta  zahýbá  do  příkrého  kopce  k  vlastnímn  hradu  stavením,  jež  bylo 
asi  v  XVII.  věku  vystavěno.  Budova  tato  byia  ozdobena  rustikou.  má  v  severo- 


\f:X    HRADU    KOÍVMi^RKA. 


134 


západním  průčelí  nad  dvojitými  okny  úpravný  štít  ve  slohu  renaisančním.  Na 
Korouhvičce  střešní  spatřuje  se  vysekaný  zuaik  Slavatovský.  Zajímavý  jest  též 
starobylý  chrlíc  na  této  budově. 

Brána  vítá  chodíce  znaky  Slavatův  a  Zerotínův  a  začáteční  písmena  na 
ní  vytesaná  připomínají  mu,  že  Diviš  Lacembok  Slavata  z  Chlumu  aKošumberka 
a  jeho  chof  Veronilka  Slavatova  ze  Zerotína  zvelebili  toto  své  starodávné  sídlo. 

Podjezd  uvádí  v  malé  nádvoří,  jež  při  prvém  poschodí  staveni  předního 
jest  obtočeno  pavlačí,  z  níž  vcházelo  se  do  sálu  a  hostinských  místností  a  malou 
brankou  do  vlastního  hradního'  nádvoří.  Hradba  odděluje  od  tohoto  dvora  vlastní 
nádvoří  hradní.  Po  levé  straně  vjezdu  hradního  šklebí  se  v  této  zdi  střílna,  jíž 
zajisté  nejednou  dostalo  se  nezvanému  hostu  uvítání  nemilého. 


,      ÉĚSĚá 

VÝHLED  Z  KOŠUMBERKA  NA  SANATORIUM  A    CHLOUMEK  U  LUZE. 

Od  hlavního  vchodu  hradního  rozkládá  se  náhradí,  jež  lemují  vůkol  samé 
zříceniny. 

Hrad  Košurnberk  byl  založen  před  rokem  1318.  Tento  starý  hrad  byl 
vybudován  na  vrcholu  čedičového  chlumu.  Na  jilio-západě  chránila  jej  silná  věžo- 
vitá stavba.  Od  ní  na  severozápad1  se  rozkládaly  stavby  hradní,  důkladnou  zdí 
opevněné.  Na  jin  a  východ  od  vlastního  hradu  bývalo  nádvoří,  snad  starobylé 
píedhnadí,  obtočené  hradbou,  již  bašty  sesilovaily.  Nejpříkřeji  svažuje  se  ch!um 
k  západu  a  jihu. 

Brzy  po  roce  1560  Divíš  Slavata  z  Chlumu  a  Košumberka  jal  se  přesta- 
vovati hrad.  Po  ohni.  jenž  v  červenci  roku  1573  za  hromobití  zničil  Košumberk. 
by!  celý  hrad  znova  opraven  a  rozšířen  rozsáhlým  novým  zámkem,  jenž  by! 
již  roku  1623,  zaujal  severní,  severovýchodní  a  severozápadní  část  chlumu  hrad- 
ního, připojoval  se  k  severní  straně  starého  bradu  a.  rozkládaje  se  k  severo- 
západu, mířil  volným  nárožím  k  severu.  Bylo  to  důkladné,  v  nádvorni  straně 
loggiemii  opatřené  stavení.  Celé  náhradí  bylp  opevněno  zdmi  a  baštami.  Dosud 
s'ojí  v  jižní  části  hradu   pevná   ve/   vodárna.  Při   ni  býval   hospodářský   úřad. 


Na  Kcšuniiberce  bylo  v  XVI.  věkii  mnoho  pokojů  a  siní  panských,  vyzdobe- 
ných obrazy  a  koberci,  zařízených  úpravným  nábytkem  a  nářadím,  jak  se  na 
sídlo  bohatého  českého  velmože  slušelo  a  patřilo.  V  komorách  ložních  stávala 
lože  s  nebesy.  V  skříních  bylo  plno  skvostných  šatů  choděcích,  kožichy  sobolem 
a  kunami  ipodšité,  pláště  aksamitové,  kabátce  zlatohlavové,  brnění  rozmanitá, 
zlacené  třmeny,  praporce  válečné.  Pán  košumberský  choval  tu  v  XVII.  věku 
také  praporec  bílý  a  žluitý  s  křížem  červeným,  pod  nímž  táhl  a  bojoval  v  ne- 
šťastné české  vojně  lid  stavovský  chrudimského  kraje.  V  pevných  komnatách 
a  skiepeníoh  velikých  bylo  tu  dosti  vhodného  úkrytu  pro<  věci  a  klenoty  vůkolni 
šlechty  za  vpádů  nepřátelských  a  bouří  domácích.  V  sirotčím  sklepě  byly  bez- 
pečně uloženy  majestáty  Slavatovské  a  věci  sirotků  poddaných.  Na  hradě  kc- 
šumberském  žilo  s  panstvem  četné  komonstvo.  V  kuchyni  panské  vařilo  se  na 


POD  LINDUŠ1  NA  K03UMBf:RCh\ 


fj  velkých  a  6  menších  kotlích  a  ve  velkém  kotli,  na  řetěze  nad  ohněm  visícím, 
pro  obyvatelstvo  hradní.  V  stáji  panské  stálo  vždy  pohotově  mnoho  koní  pan- 
ských a  kočovských,  vozy  komorní  a  kočárky.  Ve  zbrojnici  se  napočítalo  mnoho 
zbrojí  rejtharsikých  a  vyzbrojil  pro  pěší,  různé  plechovnice,  šurce,  kyrysy, 
piechy  zadní,  oštěpy,  pistolu í  holstry,  hákovnioe,  sedla,  rystunky,  kůly  stanové 
a  jiné  potřeby.  A  mezi  pokoji  nádherně  zařízenými  byl  pokoj  »  škola  «  a  prostý, 
jednoduchý  pokoj  bratrský.  Tehdy  byl  Košumberk  střediskem  úředním  i  hospo- 
dářským celého  vůkolí.  K  pánu  hradnímu  sjíždívala  se  vůkolni  šlechta.  Dostatek 
čeledě  hradní  i  zbrojencň  byl  tu  k  obsluze  a  hájení  hradu.  Přicházívali  mě- 
šťané lužšti  a  lid  vesnický  na  zámek  za  různými  svými  záležitostmi. 

Ticho  mrtvé  sídlí  v  rozpadávajících  se  troskách  hynoucího  hradu.  S  prů- 
čelní zdi  veliký  nápis  NA  ZDAR!  vítá  návštěvníky,  připomíná  mu  památný  za- 
kázaný tábor  košumberský.  Z  celého  východu  českého  chystal  se  lid  na  tento 
tábor.     Veliké  množství  občanů  z  okresů  vysokomýtského,   skutečského,   hli- 


138 


neckého.  poličského;  litoiuyšlského,  chrudimského  a  jiných  shromáždilo  se  pod 
hradem  Košumlberkem  dne  5.  července  1868  na  tábor  k  úřadě  o  zvelebení  ná- 
rodního blahobytu.  Zakázaný  tábor,  jenž  měl  býti  pod  hradem  na  lukách  Ha- 
dinoi,  byl  nahrazen  produkcí  zpěváckých  spolků,  jež  se  vyvinula  ve  skvělý 
projev  lidu  východočeského,  hlásícího  se  k  činnosti  veřejné  a  o  svá  stará,  ne- 
zadatelná práva. 

Nadšení  tehdejší  tlumočí  též  na  budovách  v  pře ďh radí  zachované  nápisy: 
Kdo  do  pout  jímá  otroky,  sám  jest  otrok.  —  Lepší  žalář  a  okovy,  nežli  volnost 
otrocká.  —  U  nás  jde  vše  ráz  na  ráz.  —  Svobody  kdo  hoden,  svobodu  zná  vážiti 
každou. 

Roku  1900,  dne  2.  září,  pořádali  jsme  tu  tábor  východočeského  lidu,  jenž 
v  četných  tisících  shromáždil  se  v  polích  při  lužské  straně  košumberského  chlu- 
mu. Mohutnými  slovanskými  prápory  pozdravoval  omšelý,  opuštěný  památný 
hrad  slavného  českého  rodu  novou  dobu  českého  lidu. 


T 


Ur.  K.  V.  ADÁMEK: 

CHRUDIMSKO. 

Okres  chrudimský  náleží  mezi  největší  a  nejúrodnější  okresy  české.  Na 
jihu  sousedí  s  okresem  nazavršským,  na  západě  s  čáslavským  okresem. 
na  severu  s  okresy  přeloučským,  pardubským  a  holickým,  na  severovýchodě 
s  vysokomýtským  okresem  a  na  jihovýchodě  s  okresem  skutečským.  Nejse- 
vernějšími obcenii  okresu  chrudiniského  jsou  Bláto  a  Dubany,  nejjižnějšími 
lirbokov  a  Skála,  nejvýchodnějším  Radim  ia  nejzápadnějšími  obcemi  Slouko- 
viíce  a  Licomělice. 

Okres  chrudimský  má  výměru  30.733  hektarů. 

Poloha  okresního  města  jeho  jest  velmi  výhodná.  Ačkoliv  Chrudim  lež: 
blíže  hranici  severní  svého  okresu,  přece  jednak  železniční  spojení,  jednak  hojná 
silniční  síť  umožňují  snadné  a  rychlé  spojení  jednotlivých  obcí  okresu  chrudim- 
ského s  okresním  městem. 

Většina  plochy  okresu  chrudimského  naleží  do  nížiny  polabské,  jen  v  jižní 
část  jeho  zasahuje  českomoravská  vysočina  svými  výběžky.  Nejvyšších  výšek 
dosahuje  půda  okresu  chrudimského  právě  v  jižní  části  jeho,  zvláště  Hrbo- 
kovským  vrchem,  jenž  jest  vysoký  565  m  n.  m..  a  Kobylou  nad  Prachoviccmii 
Jo  výše  535  m  n.  m.  vynikající.  Odtud  klesá  v  západní  části  okresu  půda  ve 
směru  k  severu  na  výši  400  až  360  m  n.  m.  V  části  této  vynikají  kopce  Smrt 
u  Pohledu  do  výše  459  m  n.  m.  a  Palác  u  Heřmanova  Městec  do  výše  381  m 
n.  m.  V  nejbližším  okoJí  Chrudimě  jest  nejvyšší  polohou  Králové  hora,  měřící 


386  m  n.  m.  a  Tři  bubny,  ležící  ve  výši  302  m  n,  m.,  poloha  Na  Skřivankách 
309  m  n.  in.  a  Pumberky  300  ni  n.  ni. 

Značně  klesá  půda  v  okolí  Chrudimě  a  Heřmanova  Městce.  Heřmanův 
Městec  leží  ve  výši  275  ni  n.  ni.  V  téže  výšce  udržují  se  polohy  u  Morašic 
a  k  východu  přes  Stolany  a  Sobětuchy  k  Markovicůni  .a  pak  při  samé  jižní 
hranici  přes  Škrtaný  a  Kunčí  a  dále  k  severovýchodu  -nad  Vorlí  a  Vlčnovem 
až  ipod  Tři  bubny  a  dále  k  Honbieům  ,a  pak  jižně  od  Zaječic  k  Chrasti  a  Cha- 
eholieům.  Nové  rměsto  Chrudimské  má  průměrnou  výši  270  m  n.  m.  Od  Lhoty 
Rabštýnské  zasahuje  k  severu  úzký  pruh  do  výše  přes  300  m,  jenž  nad  Sobě- 
tuchy dostupuje  na  307  m  ň.  m.  a  Na  Skřivankách  poblíž  Chrudimě  na  309  m. 
Jiihovýchodně  od  Chrudimě  dosahuje  potahá  U  tří  bubnů  302  m  n.  m.  Pum- 
berky u  Chrudimě  jsou  300  m  n.  m.  K  severu  klesá  terrain  pod  270  m,  u  Klešie 


CHRUDIM. 


a  Bylan,  Dřenic  a  Medlešic.  Údolí  Chrudimky  směrem  severovýchodním  od 
Chrudimě  přichází  s  výše  238  m  u  Kalouskova  nad  Tuněchody  ipři  stoku 
Chrudimky  s  Novohradkou  na  220  m.  Od  hranice  okresu  s  poloh  mezi  Sliati- 
nany  a  Chrastí  snižuje  se  půda  na  sever  a  k  severovýchodu.  Směr  přítoků 
Novohradky,  od  jihu  přitékajících,  naznačuje  toto  klesání  terrainu.  Chrast  leží 
ve  výši  265  m  n.  m..  Hrochův  Týnec  již  jen  248  m,  Kočí  230  m,  Tuněchody 
227  m  n.  m. 

Hlavní  vodou  okresu  chrudimského  jest  řeka  Chrudimka.  Teče  celkem 
směrem  severním,  do  okresu  chrudimského  přichází  pod  Svidinicí,  úrodnými 
lány  proniká  u  Slatinan,  volně  plyne  k  Chrudimi  a  za  Chrudimí  zahýbá  na  se- 
serovýchod  k  Tuněchodům,  pod  nčmi  opouští  půdu  okresu  chrudimského,  jejž 
rozpolfuje  ve  dva  díly.  Z  východní  části  okresu  přivádí  jí  nejvíce  vod  Novo- 
hradka,  jež  pod  Chroustovicemi  vtéká  do  okresu  tohoto  a  teče  západním  smě- 
rem a  u  Hrochova  Týnce  zahýbá  se  v  severozápadní  směr,  jejž  dodržuje  až 
k  svému  vyústění  u  Lhoty  tiřetiícké.  Novohradka  sbírá  přítoky  od  jihu,  z  nich 
největší  jest  Zejbro,  jež  divokým  úvalem  razí  si  cestu  od  Kostelce  Vrbatova 


-  138  - 

Podskalím  k  Chacholicům  a,  přijavši  v  Podlažicich  potok  Horečky,  k  severu 
pflyme  pod  Chrastí  k  Košicům  a  nad  Hrochovým  Týncem  do  Novohradky  vtéká. 
Téměř  souběžně  s  Zeúbrem  teče  Ležák,  jenž  v  horním  toku  nad  BLtovany 
sluje  Holetíuka.  Nad  Zaječicemi  vpadá  do  chrudimského  okresu,  u  Restok 
obrací  se  k  severu  a  pod  Hrochovým  Týncem  vffévá  se  do  Novohradky.  Ostatní 
přítoky  její  jsou  ještě  Ježděnka  a  Kočský  potok.  Z  levé  strany  vtékají  do  Chru- 
ďimlky  Lhotský  potok  a  nad  Chrudimí  nepatrný  Jordánek. 

Ze  západní  části  okresu  chrudimského  sbírají  se  vody  v  Bylanku.  do  níž 
ústí  potok  Markovický.  isesífený  Stolanským  (potokem.  Okolím  Heřmanova 
Městce  tekou  potoky  Rozhovický,  KJeškký  a  Načešický.  Do  Klešickčho  potoka 
přitékají  potoky  Podolský  a  ZdechovJcký. 

Rybníky  jsou  v  okresu  chrudimském  u  Podtažic.  Kunčího,  Heřmanova 
Městce,  Chrudimě,  Nabočau,  Pochobrad,  Stolan,  Lánů  a  Lhoty. 

Z  celkové  plochy  okresu  chrudimského  30733  hektarů  zaujímají  pole  20.1 7s 
hektarů  (6565%),  lesy  5904  hektarů  (1921%),  taká  1760  hektarů  (572%),  pastvy 
a  pláně  597  hektarů  vl  94%)  a  zahrady  948  hektarů  (308%). 

Obyvatelstvo  okresu  chrudimského  zabývá  se  hlavně  zemědělstvím. 
V  Chrudimi,  Chrasti,  Hrochovu  Týnci.  Slatiinanech,  Medlešicích.  Heřmanovu 
Městci  a  j.  jsou  továrny,  zejména  v  Chrudáiii  cukrovar,  pivovar,  lihovar,  to- 
várna na  obuv,  slévárna  a  j.,  v  Slatinanech  a  Hrochovu  Týnci  cukrovary, 
v  Medllešieíóh  pivovar,  v  Heřmanovu  Městci  výroba  obuvi  a  i.  V  okresu  jsou 
velkostaitky  slatinanský,  heřmanoměstecký,  meďlešický.  hrotihovoitýnecký,  ro- 
sický, chrastecký,  přestavlcký. 

Lidnatost  okresu  chrudimského  stoupá.  Roku  1S90  bylo  ve  4  městech 
n  46  venkovských  obcích  5655  domů  s  48.445  obyvateli  (22.945  mužů  a  25.500 
ženami),  roku  1900  bylo  napočteno  6026  domů  s  50.130  obyvateli  (23.791  muži 
a  26.339  ženami).  Přibylo  za  toto  desítiletí  o  347%  obyvatelstva  (mužů  o  3'68% 
a  žen  o  329%).  Roku  1910  bylo  napočteno  v  6550  domech  53.089  obyvatel. 

Okres  chrudimský  jest  ryze  český. 

Roku  1900  bylo  napočteno  v  okresu  chrudimském  48.145  katolíků,  1220 
evangelíků.  751  židů,  14  jiných  vyznání. 

Komunikační  poměry  json  příznivé.  Okresem  vede  trať  severozápadní 
dráhy,  jež  vstupuje  do  něho  u  Podskalí  a  má  v  okresu  chrudimském  stanice 
Chrast.  Zaječice,  Slatinany.  Chrudim  a  Medlešice.  Z  chrasteckého  nádraží  od- 
bočuje místní  trať,  jež  má  stanice  v  Chrasti.  Rosicích  a  Hrochovu  Týne!.  Tarto 
trať  iest  odbočkou  místní  dráhy  ebrudimskoheflické.  kteráž  vstupuje  do  okresu 
ii  Boříc  a  má  stanici  v  Hrochovu  Týnci.  I 'řeticich.  Chrudimi,  Bylameáh,  Kle- 
ricích a  Heřmanovu  Městci.  Od  Přelouče  vede  místní  trať  podolská  Heřma- 
novým Městcem  k  Prachovicům  a  Podolu. 

Nejstarší  silnicí  jest  silnice  od  Vysokého  Mýta,  iež  u  Holešovic  vstupuje 
do  okresu  a  Hrochovým  Týncem  vede  do  Chrudimě  a  dál  k  Heřmanovu  Městci. 
Od  Pardubic  Medlešicemi  vede  silnice  jiná  k  Chrudimi  a  dál  k  Slatinanům  a 
I.iikavictim.  Silniční  spojení  má  Chrudim  přes  Vestec  k  Tuněehodům,  přes   [opol 


-  139 


k  Úřeticům,  přes  Vlčnov  a  Vorel  k  Chrasti  a  přes  Lhotu  Rabštýnskou  k  Seči. 
Mezi  těmito  hlavními  směry  jsou  spojovací  silnice,  jež  ve  východní  části  okresu 
vybíhají  z  Chrasti  Podlažieemi  ke  Skuči  a  k  Luži,  Rosicemi  k  Hrochovu 
Týnci  a  dál  k  Moravanům,  Restokami  k  Přestavlkům,  přes  Horku  na  Žumberk. 
Ze  Zaječic  vede  silnice  k  severu  přes  Nabočany  do  Vejvanovie,  od  ní  odbočuje 
silnice  přes  Kočí  k  Topoli.  Ze  Zaječic  k  jihu  vede  silnice  k  Bitovanimi,  Ze  sla- 
tinaské  sillnice  jest  spojení  Kunčím  k  Vodí  a  dál  ke  Kočímu.  Jiná  silnice  od 
Kočího  vede  přímo  k  Slatinanůni.  V  západní  části  okresu  vede  silnice  ze  Slati- 
nan  k  MarkO'VÍcům,  od  ní  odbočuje  u  Pochobrad  silnice  přes  Sobětuchy  na 
Stolany  a  Morašice,  odtud  Janovicemi  k  Zbližňovicům  a  přes  Pohled  k  Lhotě. 


CHRUDIM. 


Morašice  jsou  spojeny  silncí  s  Novým  Dvorem  u  Heřmanova  Městce,  od  něhož 
jest  silniční  spojení  na  severovýchod  k  Rozhovicům,  na  sever  přes  Klešice 
k  Jeztořicům  a  jiné  přes  Nákle  do  Svinčan,  na  západ  silnice  do  Stojic,  jiná  do 
Licomělic,  k  jihozápadu  přes  Vižice  do  Sloukovic,  na  jih  jednak  přes  Kostelec 
k  Prachovicům  a  přes  Nový  Dvůr  k  Podolu  a  Hrbokovu.  Od  Nového  dvora 
jest  silniční  spojeni  přes  Rozhovice  do  Duban,  v  Čepech  odbočuje  silnice  k  Dře- 
nicům  a  dál  přes  Medlešicc  k  Mlkulovicům  a  'k  Vestci. 

Město  CHRUDIM  rozkládá  se  na  návrší  nad  řekou  Chrudimkou  i  v  nížině 
po  obou  březích  této  řeky.  Vnitřní  město  jest  nejstarší  částí  Chrudimě.  K  němu 
pojí  se  Nové  město  a  pod  návrším  předměstí  Janské  a  Kateřinské.  K  místní 
obci  Chrudimi  náleží  ještě  camoty  Presy,  Vlčí  Hora.  V  Lindách.  Pišfovy,  Pod- 
hůra,  Říšf,  Markovice.  Na  Vrchách  a  Pumberky. 

Vnitřní  město  jest  vybudováno  na  nejkrajnějším  výběžku,  jimž  výšina  od 
Tří  bubnů   a  Vlčnova  proniká  směrem   severozápadním  a  západním  k   Chru- 


140  - 


dimce,  a  bylo  ochráněno  jednak  svahy  dosti  příkrými  tohoto  návrší,  jež  obtéká 
Chrudimka,  rozlévající  se  v  Chrudimi  v  několik  ramen,  a  opevněno  hradbami 
městskými,  jež  byly  sesíleny  četnými  věžemi.  Dosud  se  valná  část  hradeb 
a  některé  bašty  zachovaly.  Z  věží  zvláště  vynikal  vysoký,  válcovitý,  nahoře 
súžený  cytadel,  jenž  pobMž  FilišťJnské  ulice  sešitová!  fortenskou  stranu  hradeb. 
Z  předměstí  vystupovalo  se  do  Vnitřního  města  buď  touto  pardubskou  fortnou 
nebo  fortnou  tmavou,  na  velkou  podsíň  do  ulice  Štěpánkovy  ústící,  a  pak  z  Jan- 
ského- předměstí  vozní  cestou  přes  most  poblíž  nynější  musejní  budovy  bránou. 

jež  sestávala  ze  3  věží 
za  sebou  po  svahu  stojí- 
cích. Při  bráně  byla  bran- 
ka, jíž  se  vcházelo  od  ko- 
želužského mlýna.  Od  No- 
vého města  bylo  Vnitřní 
město  odděleno  také  valy 
s  hlubokým  příkopem, 
jenž  se  rozkládal  po  Dláž- 
děném kopci  (Na  scho- 
dech) a  odtud  při  horní 
chlapecké  škole  staré 
směřoval  přes  nynější 
Resslovo  náměstí  těsně 
za  kostelem  do  nynější  dě- 
kanské zahrady,  v  níž 
nejdéle  se  udržel  a  teprv 
při  stavbě  průmyslové 
školy  a  nynější  arciděkan- 
ské  budovy  byl  úplně  za- 
sypán. Tento  příkop  byl 
na  zevní  své  straně  sesí- 
len  nižším  valem.  Okrová 
Má  bašta  prachárna,  na 
valech  u  zahrady  klášter- 
ní zachovaná,  a  též  menší  bašta  za  děkanstvími  jsou  zbytky  tohoto  opevnění, 
iímž  vcházelo  se  na  Nové  město  Zižkovou  věží.  V  nynější  ulici  Břetislavově  bý- 
valy za  bránou  >-v  dlážděui«  tři  brány,  z  nichž  první  byla  spojena  s  někdejším 
hradem  chrudimským  a  poslední  byla  osazena  vysokou  čtyřhrannou  hláskou, 
jiež  se  r.  1717  sřítila.  Z  Kateřinského  předměstí  přicházelo  se  v  tato  místa  po 
Dlážděném  kopci  (nynějších  Širokých  schodech).  Celé  Nové  město  bývalo  opev- 
něno. Bašty  a  hradby  nad  Kateřinskou  čtvrtí  a  val,  položený  zaihradami  novo- 
městskými při  cestě,  jež  od  Tejneckia  k  silnici  Topolské  vede,  jsou  zbytky  tohoto 
opevnění.  Chrudimští  opravovali  často  své  hradby.  Před  vpádem  uherského  krále 
Matyáše  byla  opevněna  podměsti  chrudimská.  Roku   1619  byly  brány  městské 


ARCIDRKANSKÝ   KOSTEL   V   CHRUDIMI. 


—  141  — 

opevněny  i  věže  nad  nimi  a  nad  pardubskou  fortnou  nově  vzdělány  a  hradby 
spravovány.  Věk  XIX.  nebyl  hradbám  a  bránám  městským  ipřízniV.  Byly  zbo- 
řeny r.  1801  horní  brána,  r.  1803  menší  horní  brána,  r.  1847  Zižkova  věž 
s  bránou  a  později  části  hradeb,  překážející  novým  stavbám. 

Arciděkanský  kostel  Nanebevzetí  P.  Marie  stál  pří  hradbách  v  bezpro- 
středním sousedství  hradních  budov.  Pod  jeho  presbyteři  byly  ipři  restauro- 
vání jeho  objeveny  stopy  širokého  a  hlubokého,  již  zasypaného  příkopu,  jenž 
byl  v  témž  směru  jako  podzemní  vyklenutá  chodba  pod  kostelem  od  oratoře 
k  sakristii.  Mezi  tímto  příkopem  a  oním  zasypaným  a  zastavěným  příkopem 
stávali  hrad,  kdež  stojí  bývalá  chlapecká  škola.  Bezprostředně  vedlie  zasypaného 
příkopu  byl  proti  hradu  val  a  pahorek  nyní  již  dávno  odstraněný,  na  němž 
býval  kostelníkův  domek.  Tento  pahorek  byl  posledním  zbytkem  tohoto  valu, 
při  němž  stávaly  Zižkova  věž  a  brána  mezi  touto  věží  a  kostelem  arciděkan- 
ským.  Četné  nálezy  v  okolí  tohoto  kostela  svědčí,  že  na  místě  Vnitřního  města 
bývalo  starodávné  hrad  sté  a  sídliště.  Pod  stopami  křesťanského  hřbitova,  jenž 
býval  okolo  nynějšího  arcidékanského  kostela,  byly  nalezeny  střepiny  popelnic, 
bronzové  památky  a  j.  , 

Nynější  arciděkanský  kostel  byl  původně  hradní  kaplí,  jež  pak  byla  pře- 
stavována a  rozšiřována.  Nejstarší  částí  tohoto  kostela,  z  druhé  polovice  XIII. 
věku  pocházející,  byla  podklenuta  podjezdem*  jímž  se  mohlo  procházet  a  pře- 
jet na  valy,  takže  kostel  vynikal  částečné  presbyteři  do  prostory  hlavní  hradby 
a  sliti  kostelem  P.  Marie  v  hradbě.  V  XIV.  věku  byl  beneficiem  kláštera  břev- 
novského,  jemuž  jej  potvrdil  r.  1379  biskup  litomyšlský  Albrecht  ze  Štern- 
berka a  r.  1395  král  Vácslav  IV.  Od  r.  1350  náležel  tento  kostel  s  oběma  dru- 
hými tehdejšími  kostely  tamními  (sv.  Kříže  a  dominikánským)  k  biskupství 
liíomyšlskému,  r.  1416  byl  nově  posvěcen.  V  XV.  věku  stavěna  byla  k  děkanské- 
mu kostelu  loď,  k  níž  pak  byly  přřbudovány  dvě  poboční  lodě  a  pak  velká  sakristie 
a  oratoř,  a  v  XVII.  věku  hlavní  průčelí  s  parapetem.  Dříve  míval  kostel  každou 
věž  jinou,  ona  (hvězdárně  bližší)  slula  černá  nebo  trubačka,  druhá  věží  bílou. 
Po  ohni  c  1850,  jímž  též  kostel  byl  poškozen,  zahájeny  přípravy  k  opravě  a 
obnově  kostela,  jenž  pak  v  létech  1857  až  1880  byl  obnovován.  Od  r.  1894  jest 
v  Chrudimi  arciděkanství. 

Arciděkanský  kostel  čelí  průčelím  do  náměstí  hlavního,  z  něhož  vede 
k  němu  schodiště.  Parapet  v  letech  1727  a  1728  zřízený  byl  při  obnově  ko- 
stelní odstraněn.  Nad  vchodem  hlavním  jest  tympanon.  Střední  loď  vyniká  nad 
poboční  lodě  a  od  průčelí  k  presbyterii  stoupá  a  rozšiřuje  se.  Poboční  lodě 
jsou  od  ní  odděleny  řadou  pilířů  a  mají  poboční  vchody  s  předsíňkami.  Oratoř, 
přistavěná  k  presbyteři,  jest  přístupna  z  presbyteře  i  z  venku.  Na  protější 
straně  presbyteře  jsou  síň,   sakristie  a  stříbrná   komora  pro  náčiní  kostelní. 

Po  levé  straně  předsíně  průčelní  jest  kaple  pro  Boží  hrob  a  po  pravé 
straně  schodiště  na  kruchtu. 

Hlavní  oltář  bohatě  upravený  ozdoben  jest  obrazem  Nanebevzetí  P. 
Marie,  malovaným  na  sklonku  XVII.  věku  nebo  na  počátku  XVIII.  věku.  Dříve 


tu  stávala  archa  ozdobné  vyřezávaná  s  výjevy  ze  života  P.  Marie.  Na  hlav- 
ním oltáři  jest  umístěn  obraz  sv.  Salvátora,  pocházející  prý  ize  sbírek  Ru- 
dolfa II.,  r.  1648  švédskými  vojáky  v  Chrudimi  potupený,  o  němž  století  XVII. 
vytvořilo  legendu  zázračnosti,  jež  jest  v  předsíni  kostelní  znázorněna  dvěma 
malbama.  Za  hlavním  oltářem  jest  sanktuarium  starobylé  a  u  oratoře  náhrob- 
ník  kněze  .lana.  děkana  chrudimského  a  opata  kláštera  slovanského,  a  křtitel- 
nice z  r.  1462.  reliéfy  14  světců  a  ukřižování  Kristova  okrášlená. 

V  síni  u  sakristie  jest  epitaf  Samuela  Fontyna  Klatovského  z  XVII.  věku, 
v  oratoři  jsou  tabulový  obraz  P.  Marie  z  XVI.  věku  a  jiné  obrazy  z  XVII.  a 
XVIII.  věku.  pohřební  štíty,  deska  členů  spolku  literátského  a  j. 


ČÁST   NÁMĚSTÍ   V    CHRUDIMI. 


Z  oltářů  pobočních  vyniká  v  jižní  lodi  znamenitá  památka  staročeského 
řezbářství,  archa  s  výjevy  ze  života  P.  Marie,  pořízená  na  hlavní  oltář  v  letech 
1512  až  152°,  po  r.  1646  přenesená  do  kostela  sv.  Michala  a  v  XIX.  věku  opět 
do  hlavního  kostela  vrácená.  Při  rozebíráni  staré  tuirfflby  byla  r.  1896  nale- 
zena vosková  schrána  s  olověnou  deskou  a  relikviemi  z  polovice  XIV.  veku. 
Obrazy,  jež  bývaly  na  zadních  plochách  křídel  tohoto  oltáře,  jsou  sřízimty 
a  zavěšeny  v  lodi  při  postranním  vchodu.  V  této  lodi  jest  též  nový  oltář  Jana 
Nepu  ti  inckého  s  ostatky  sv.  Vilktorina,  v  úpravě  z  r.  1772.  V  severní  lodi  po- 
boční jest  starý  oltář  P.  Marie,  sestavený  z  nižných  kusů,  pořízených  v  XV. 
a  XVI.  věku.  zejména  s  obrazem  Madonny  a  soškami  P.  Marie  a  sv.  Markéty, 
a   novj    oltář  s  .Jcnncweinovým  obrazem  sv.   Františka  z   Assissi,  též  epitafy 


-  143  - 

Samuela  Lagarina  (t  1630),  Tomáše  Lvíka  Domažlického  a  Matěji;  Cyrila 
z  Heinberka.  Zbytků  gotické  kazatelny  z  XV.  věku  použito  bylo  r.  1869 
k  úpravě  nové  kazatelny.  Vnitřek  kostela  arciděkanského  jest  oolychromován. 
Soupisy  z  XV.  a  XVI.  věku  svědčí,  že  'kostel  měl  hojnost  cenného  náčiní 
a  nádobí,  jež  odkazy  zámožných  Chrudimauů  bylo  rozhojňováno.  R.  16.30  dal 
děkan  Cichovský  ulíti  z  četných  kalichů  »bludařských«  velikou  monstranci. 
V  XVIII.  věku  získány  byly  klenotnici  kostelní  mnohé  nové  kalichy  a  j.  Mezi 
kostelními  zvony  jest  velký  zvon  Domiukán.  pocházející  (dle  zprávy  Som- 
mierovy)  z  někdejšího  dominikánského  Mastera  chrudimského.  Ve  vnější  zdi 
kostelní  jsou  zazděny  některé  zlomky  stavební,  jež  při  obnově  kostela   bylý 


'■*■''  '— "" '    "  '"-■'; -^  ■■■■"■■*! 


SSS 


r  '"  _~~7 


VŠEHRDDV    POMNÍK    V    CHRUDIMI 


nalezeny,  a   náhrobky    knězi   Jakuba    Chrudimského   (1513),     děkana     Pavla 
Žáka  (1666)  a  j. 

Před  arciděkanským  kostelem  uprostřed  hlavního  náměstí  stojí  sousoší 
se  sloupem,  zasvěceným  památce  Početí  P.  Marie,  opatřené  po  stranách  po- 
bočních a  proti  kostelu  kašnami  a  na  straně  k  poště  oltářem  se  sochou  P.Marie, 
umístěnou  ve  výklenku  dolní  částí  pomníku,  v  jehož  ostatních  3  výklencích 
jsou  sochy  sv.  Šebestiána,  Kateřiny  a  Michala  a  na  nárožích  mezi  výklenky 
sochy  sv.  Dominika,  Aloisa,  Vincence  a  Jana  Nepomuckého.  Z  kopulovité  části 
sousoší  vyniká  vysoký  oblačný  sloup,  ozdobený  čtyřmi  sochami  světců,  výše 
pak  sochami  Isaiáše,  Mojžíše  a  Krista,  nad  nimi  pak  andělí  a  holubicí  a  nejvýš 
sochou  Boha  ctce.  Tato  část  veliké  skupiny  znázorňuje  Proměnění  Kristovo. 
Celé  dílo  vzniklo  v  létech  1724  až  1732. 


Na  náměstí  stojí  stará  radnice  s  ozdobným  průčelím,  na  jehož  barokovém 
štítu  po  stranách  věže  jsou  sochy  Justitia  a  Canitas.  Průčelní  nápis  domu  ozna- 
muje latinsky,  že  tento  dům  nenávidí  nepravých,  miluje  pokoj,  trestá  zločiny, 
zachovává  práva,  cti  šlechetné.  Z  chronogramu  nápisu  nadprůčelního:  CHRU- 
DIMENAE  CIVITATIS  ROBVR  ET  INSIQNE  vychází  letopočet  1721.  Tehdy 
byla  radnice  upravována,  ale  zbudována  byla  již  v  polovici  XVI.  věku,  jak 
arkáda  nádvorní  a  zachované  zprávy  svědčí.  Věž  jest  z  r.  1S07.  Nyní  jest  v  bu- 
dově této  okresní  soud. 

V  Chrudimi  byl  r  1765  zřízen  kriminální  soud,  r.  1792  začala  stavba  trest- 
nice, r.  1857  a  1858  budován  krajský  soud,  při  němž  jest  starý  vězeňský  dům 
a  kaple  sv.  Filipa  a  Jakuba.  Na  staveništi  krajského  soudu  a  v  jeho  sousedství 
byly  nalezeny  památky  z  rozbořeného  kláštera  dominikánského.  Před  kraj- 
ským soudem  jest  pomník  chrudimského  krajana  Viktorina  Kornela  ze  Všehrd. 

Městský   úřad   jest   umístěn   na   náměstí    v   budově   Občanské    záložny. 

Na  počátku  Břetislavovy  ulice  jest  na  náměstí  Rozvodovský  dům  s  malou 
podsíní,  s  průčelím  slohu  empirového,  uvnitř  se  stopami  slohu  gotického.  Po- 
blíž tohoto  domu  již  v  ulici  Břetislavově  stojí  proslulý  dům  Mydlářovský,  zbu- 
dovaný Matějem  Mydlářem  v  letech  1573  až  1576  slohem  renaissančním,  má 
v  průčelí  tři  galerie  nad  sebou  do  uilice  otevřené,  reliéfy  vyzdobené.  Nad 
vchodem  domovním  nápis  hlásá:  Má  láska  jest,  kdo  přebývá  v  lásce,  v  Bohu 
přebývá  i  Bůh  v  něm.  Léta  Páně  1573.«  Ve  štítku  jsou  začáteční  písmena  za- 
kladatelova: M.  M.  Nad  zadním  dílem  do  mm  vypíná  se  pětipatrový  přístavek 
»hvězdárna«,  jež  vybíhá  ve  vysokou  kulatou  stepilou  věž  a  malou  čtyřhrannou 
věžičku,  skytá  na  všechny  strany  rozhled  po  širém  okolí  města  i  po  městě  a 
jeho  předměstích. 

Jdouce  z  Břetislavovy  ulice  po  širokém  schodišti  na  Resslovo  náměstí, 
povšimneme  si  po  levé  straně  školy  staré,  jež  stojí  na  místě  starého  hradu 
chrudimského,  a  zbytků  dvou  hlavic  sloupových,  do  její  zdi  zazděných.  Po 
pravé  straně  jest  budova  dívčí  školy,  v  níž  bývalo  nižší  gymnasium.  Upro- 
střed nad  terasem  schodiště  stojí  socha  Kalliopy,  získaná  po  požáru  Národního 
divadla  pražského.  Mezi  školami  a  kostelem  arciděkanským  jest  park,  za  nímž 
stojí  arciděkanství,  odborná  škola  pro  průmysl  dřevařský  a  klášter  kapucínský 
s  kostelem  sv.  Josefa. 

Arciděkanství  jest  v  Chrudimi  od  roku  1894.  Nynější  budova  stojí  na 
místě  starého  děkanství  v  XVII.  věku  zbudovaného. 

Klášter  kapucínský  byl  založen  roku  1656  a  do  roku  1665  vystavěn,  roku 
1669  krypta  dokončena.  Před  průčelím  kostela  jsou  sochy  Ecoe  homo  a  P. 
Marie  bolestná,  na  průčelí  kostelním  sooha  sv.  Josefa,  vesměs  z  počátku 
XVIII.  věku.  Oltář  hlavní  jest  opatřen  pěkným  obrazem  Útěku  sv.  rodiny  do 
Egypta.  Jsou  tu  dva  poboční  barokní  oltáře,  v  kapii  loretánské  malby  Jos. 
Ceregeťtiho  ze  života  P.  Marie,  v  modlitebně  za  hlavním  oltářem  obraz  sv. 
Trojice,  v   refektáři  Poslední  večeře  Páně  a  j.  Většina  obrazů  jest  z  XVIII. 


-  14:, 


věku.  Pod  kostelem  jest  Boži  hrob  v  XIX.  věku  částečně  přestavěný.  Klášterní 
i  arciděkanská  zahrady  sahají  až  k  valům,  v  nichž  zachovala  se  prachárna. 
Za  klášterem  jest  na  Novém  městě  Sokolovna  a  okresní  dům.  Mezi  okres- 
ním domem  a  akademií  obchodní  stojí  v  starém  hřbitově,  nynějším  parku 
kostel  sv.  Michala.  V  ulici  za  tímto  kostelem  jest  novoměstská  obecná  a  mě- 
šťanská škola. 


DUM    MYDLAROVSKY    V    CHRUDIMI. 


Koste!  sv.  Michala  byl  zbudován  na  počátku  XVI.  věku  (okolo  roku  1520), 
roku  1610  byl  požárem  poškozen.  Loď  kostelní  má  v  průčelí  nad  otevřenou 
předsíňkou  veliké,  částečně  zazděné  gotické  okno  s  pěknou  kružbou  a  na  zá- 
věrečném kamenu  kalich.  Průčelí  vrcholí  v  cimbuřovitý  štít.  Při  poboční  zdi, 
směřující  proti  budově  akademie  obchodní,  jest  zevní  kryté  schodiště  kůrové 


-  146  — 

s  obrubou  kružbami  gotickými   vyzdobenou.  Sakristie  přiléhá  z  téže   strany 
k  presbytéři. 

Za  starodávna  bývala  v  kostele  místo  hlavního  oltáře  archa  z  hlavního 
kostela,  teprv  roku  1760  pořízen  oltář  nynější  s  Ceregettibo  obrazem  sv:  Mi- 
chala. Poboční  citaře  jsou  sv.  Rusalie  a  sv.  Vácslava  z  XVII.  věku.  Kazatelna 
z  roku  1682  spočívá  na  vztýčeném  lvu.  Kruchta  má  starobylé  pažení  z  XVII. 
věku.  Zevní  strana  zdí  kostelních  jest  obtočena  četnými  náhrobníky  z  XVI. 
a  XVII.  věku,  v  průčelí  jest  památní  deska  chrudimského  děkana  Josefa  Libo- 
slava  Zieglera.  V  kostele  jest  epitaf  Vácslava  Lípy  (t  1587),  Marty  Bole- 
slavské z  Kočic  (z  r.  1610)  a  j. 

Opodál  předměstí  kateřinského  stojí  za  tratí  severozápadní  dráhy  na 
návrší  kostel  sv.  Kříže.  Nálezy  svědčí,  že  tu  pohanské  žároviště  zaujato  bylo 
křesťanským  hřbitovem.  Připoniínajií  někteří  spisovatelé,  že  na  skládacím 
oltáři  tamním  byl  nalezen  nápis,,  že  kostel  sv.  Kříže  byl  stavěn  roku  1291. 
První  bezpečná  zpráva  zachována  jest  o  něm  z  roku  1350.  Tehdy  Chrudim 
měla  kostel  farní  (horní),  klášter  dominikánský  a  kostel  sv.  Kříže.  Kostel  sv. 
Kříže  byl  obnoven  po  válce  třicetileté,  posléz  roku  1S64  a  1865.  Na  hřbitově 
byly  nalezeny  mince  z  XI.  a  XII.  věku.  Ke  kostelu  chodívalo  se  od  města  brá- 
nou hřbitovní,  jež  se  spatřuje  zazděná  nad  samou  trati  železniční.  Do  roku 
1665  byla  tu  veliká  vrata  a  trojí  vchod  gotického  slohu,  z  nichž  dva  průchody 
byJy  již  tehdy  nesohůdny.  Dosud  patrný  jsou  na  zdi  památky  starého  vchodu, 
výklenek  s  krucifixem,  hořejšek  stoupu  Božích  muk  a  znamení  sladovnická. 
Z  náhrobníkú  starších  jsou  zazděny  některé  z  XVI.  a  XVII.  věku  při  kostele. 
Mezi  novějšími  hroby  jsou  hroby  českých  spisovatelů  Antonína  Rybičky, 
dra.  J.  Frejlacha  a  Ani.  Hoška,  purkmistra  Jana  Martiuiho  a  j. 

Do  kostela  jest  vstup  předsíňkou,  v  XVII.  věku  vystavěnou,  při  jejíž 
levé  straně  bývala  kazatelna.  Na  průčelí  kostelním  jest  vyzděn  veliký  kříž. 
Původně  byla  jen  presbyteř  sklenula,  loď  mívala  prkenný  strop  pomalovaný. 
Nad  triumfálním  obloukem  byla  lišta  s  nápisem,  že  tento  kostel  byl  obnoven 
roku  1675.  Sakristie  byla  roku  1774  vystavěna.  V  kostele  bývaly  dvě  starobylé 
archy  z  XVI.  věku,  jedna  byla  přenesena  do  děkanského  kostela,  druhá  iest 
uložena  v  chrudimském  průmyslovém  museu. 

Dle  mínění  některých  spisovatelů  býval  kostel  sv.  Kříže  farním  kostelem 
ještě  v  dobách,  kdy  již  z  hradní  kaple  chrudimské  se  vyvinul  horní  farní  kostel. 
i  dovolávají  se  na  zprávu  z  roku  1421,  dle  níž  prodal  Matěj  Košík  svůj  dům 
se  zahradou  a  městištěm  za  rybářskou  čtvrtí  na  podměstí  a  na  tom  domě 
a  zahradě  byl  též  ourok  faráři  od  sv.  Kříže. 

O  kostele  sv.  Kateřiny  jsou  první  zprávy  z  XV.  věku.  Zmiihiji-li  se  zápisy 
chrudimské  k  rokům  1508,  1511,  1516  o  odkazech,  jež  byly  učiněny  pro  ten 
případ,  kdyby  se  kostel  tento  stavěl,  šlo  tu  zajisté  jen  o  přestavbu  kostelíka, 
nebo  kaple,  jež  v  letech  1530  až  1536  byla  provedena,  neboť  již  v  2.  polovici 
XV.  věku  byly  časté  oďkaizy  k  dolnímu  kostelu,  jímž  byl  koste!  sv.  Kateřiny. 


Býval  těmto  kostel  farním,  již   roku    1461    připomíná  se  kněz  u   sv.  Kateřiny. 
Sousední  nárožní  dům  dosud  sluje  fara. 

Nejstarší  částí  kostela  sv.  Kateřiny  jest  presbyteř.  Loď  byla  dostavěna 
roku  1539  a  rozdělena  štíhlými  sloupy  ve  3  díly.  Při  průčelí  kostelním  zřídili 
prostrannou  kruchtu,  vybíhající  v  poboční  díly  lodě  svými  křídly  a  opatřenou 
ohradou,  jež  jest  vyzdobena  reliéfy  patriarchů,  proroků  a  apoštolů  a  štítem 
s  českým  lvem  a  chrudimskou  orlicí.  Ve  svornících  jsou  kalichy,  lev  a  odznaky 
různých  řemesel  Římsa  nad  hlavním  vchodem  pod  velikým  průčelním  oknem 
spočívá  na  štíhlých  slou- 
pech s  velikými  lupenový-  i 
mi  hlavicemi.  Věž  mívala 
podsehití,  jež  po  ohni  z  r 
1850. bylo  nahrazeno  zdi- 
vem. Ve  věži  jest  sakri- 
stie. Loď  byla  kryta  stře- 
chou, ve  dva  jehlany  vy- 
bíhající. Presbyteř  mívala 
skládací  oltář  z  počátku 
XVI.  věku  se  soškou.  Jiná 
archa  byla  přenesena  do 
špitální  kaple.  Různě  pa- 
mátnosti  zmizely  při  ob- 
novovacích pracech  v 
1850.  letech.  U  hlavního 
oltáře  jest  sanktuarium  s 
ozdobnýma  dvířky.  Při  ko- 
stele byl  pohřben  chru- 
dimský děkan  Vácslav 
Agrioofa  (t  1606). 

Kolem  kostela  sv. 
Kateřiny  býval  hřbitov  až 
k  řece,  přes  níž  tu  býval 
dřevinný  most  krytý.  r. 
1723  odplavený.  Na  hřbi- 
tově se  po  dlouhá  léta 
nepochovávalo,  kronikář  píše,  že  »lidé,  židé,  dobytek  volně  tam  chodili.'- 

Na  kateřinském  předměstí  jest  dvorec  děkanský,  jejž  Adam  Jindřich 
'Palacko  z  Ještětic  odkázal  roku  1658  k  zadusí  Nanebevzetí  P.  Marie. 

Poblíž  něho  jest  postavena  budova  okresní  hospodyňské  školy.  V  téže 
ulici  stával  parní  mlýn,  změněný  nyní  v  továrnu  na  prádlo,  dále  pak  opodá! 
s\  atokateřinského  předměstí  stojí  městský  pivovár.  Nedaleko  kos'eIa  sv.  Kříže 
jest  evangelický  hřbitov. 

Na  Svatokateřinském  předměstí  již  v  XV.  věku  byl  špitál.  Nynější  bu- 


PRŮMYSLOVÉ  MUSEUM  V  CHRUDIMI. 


-  148  - 

ibva  špitálu  vznikla  v  letech  1856  až  1858.  Kaple  špitálská  sv.  Jana  má  pěkný 
tabulový  obraz  z  XVI.  věku. 

Poblíž  špitálu  jest  veřejná  nemocnice,  zbudovaná  v  letech  1861  až  1S63. 

Od  ní  kol  budovy  lycea,  v  níž  dříve  bývala  střední  hospodářská  škola, 
a  kol  zimní  hospodářské  školy  přicházíme  na  předměstí  Janské,  pojmenované 
po  kostek  sv.  Jana  Křtitele,  jenž  stával  již  v  XV.  věku,  byl  pak  v  XVII.  věku 
obnoven,  r.  1787  zrušen,  r.  1850  změněn  v  divadlo,  jež  r.  1854  bylo  nově  upra- 
veno. Konají  se  přípravy  k  stavbě  nového  divadla. 

Janskému  předměstí  vévodí  budova  Průmyslového  musea  pro  východní 
Cechy,  vystavěná  v  letech  1897  až  1901,  obsahující  ve  svém  renaisančním 
křídle  bohaté  sbírky,  velkou  knižnici,  tržnici  a  v  barokové  hlavní  střední  bu- 
dově veliký  sál  a  menší  sál,  v  druhém  křídle,  s  divadelní  budovou  sousedícím, 
jsou  místnosti  pro  schůze  spolkové. 

Povšimneme  si  na  tomto  předměstí  ještě  výstavné  budovy  okresního 
hejtmanství.  Předměstí  Janské  obklíčeno  jest  řadou  budov  školních,  z  nichž 
nejstarší  jest  při  rozsáhlém  městském  parku  budova  vyššího  gymnasia.  U  sil- 
nice medilešické  chystá  se  stavba  zimní  hospodářské  školy  nedaleko  budovy 
královské  zemské  střední  školy  hospodářské,  jež  s  vzorným  školním  statkem 
a  rozsáhlým  parkem  a  školkou  stojí  v  krásné  poloze  na  místě  bývalých  kasá- 
ren. Na  Vrchách  jest  dívčí  paedagogium  kongregace  školských  sester.  Proti 
gymnasiu  jest  evangelický  kostel  s  farou. 

Z  průmyslových  závodů  sluší  uvésti  továrnu  na,  stroje,  továrnu  na 
sukna,  továrnu  na  obuv,  cukrovar,  lihovar,  pivovar,  sladovnu,  plynárnu,  elek- 
trárnu, továrnu  na  ženské  obleky,  vápenku  a  j.  Většina  těchto  závodů  jest  na 
předměstí  Janském  poblíž  nádraží  místní  dráhy  chrudimskoholické. 

Kol  továren  plyne  Chrudimka  podél  srázů  návrší  k  Střelnici,  jež  byla 
r.  1822  zřízena  a  bývala  před  zřízením  parku  výletištěm  nejčetněji  navštěvova- 
ným. Na  protějším  břehu  byla  r.  1608  vystavěna  Červená  studánka,  při  níž 
byla  lázeň  pod  Pumberkami. 

Pumberky  i  jiná  návrší  okolí  chrudimského  byly  zarostly  vinicemi,  jež 
v  XVI.  věku  byly  tu  velice  rozšířeny,  později  zašly.  V  XIX.  věku  založeny 
vinice  nad  mlýnem  Janderovem. 

Pod  Pumberkami  jest  mlýn  Májov.  Na  výšině  ipumbereckč  jsou  stopy 
rozsáhlých  starodávných  valů,  jimž  říká  se  též  švédské  šance.  Název  tento 
upomíná,  že  valů  těchto  použilo  švédské  vojsko  v  XVII.  věku,  ale  nálezy  tu 
vykopané  potvrzují,  že  valy  tyto  jsou  o  mnoho  století  staršími. 

Místní  obec  Chrudim  sestává  z  Vnitřního  města,  Nového  města.  Novo- 
městských presů,  Vlčí  hory,  V  lindách.  Kateřinské  čtvrti,  Pišfov,  Podhňry, 
PJště,  Janské  čtvrti,  Markovic,  Vrchů  a  Pumberek,  měla  r.  1900  v  998  do- 
mech 13045  obyvatel,  niku  1910  v  1202  domech  14384  obyvatel. 

Chrudim  jest  sídlem  krajského  soudu,  okresního  soudu,  okresního  hejt- 
manství, okresního  zastupitelstva,  okresního  finančního  ředitelství,  hlavního 
berního  úřadu,  evidence  katastru  daně  pozemkové,  okresní  školní  rady.  velitel- 


-   149  - 

■  :ví  Cctuického  odděleni,  správy  kontrolního  okresu  finanční  stráže,  erárního 
poštovního  úřadu,  cejchovního  úřadu  a  j.,  reálního  a  vyššího  gymnasia,  krá- 
lovské zemské  střední  hospodářské  školy,  zimní  hospodářské  školy,  zahrad- 
nické školy,  okresní  hospodyňské  školy,  odborné  školy  průmyslové  pro  zpra- 
cování dřeva,  obchodní  akademie,  pokračovací  školy  průmyslové,  kupecké 
školy  pokračovací,  měšťanských  a  obecných  škol  chlapeckých  a  dívčích, 
ústavu  ku  vzděláváni  učitelek.  Chrudim  jest  městem  úřadů  a  škol. 

Chrudim  od  starodávna  byla  střediskem  kraje,  po  ni  chrudimským  jme- 
novaného. I  když  pokládáme  zprávu,  že  Ohrad,  vůdce  Hostivítův,  založil 
i.  888  Chrudim,  i  další  zprávu,  že  Boleslav  II.  daroval  r.  993  břevnovským  Be- 
nediktinům tržné  desátého  trhu  a  desetinu  soudních  příjmů  z  hradu  chrudim- 
ského, za  pochybné,  nutno  přece  uznati,  že  Chrudim  stará  stála  již  před  ro- 
kem 1000.  O  tom  svědčí  nálezy  památek  starobylých. 

Stará  Chrudim  stála  prý  poblíž  stejnojmenného  župního  hradu  kol  kostela 
sv.  Kříže.  Dle  jiné  povésti  bylo  za  starodávna  město  na  Pumbercích,  kdež 
dosud  rozlehlé  valy  jsou  zachovány.  Nepochybně  tu  i  tam  byly  za  starodávna 
osady.  Osada  u  sv.  Kříže  zašla  na  sklonku  XIV.  věku  nebo  na  počátku  XV. 
věku.  Stará  Chrudim,  vybudovaná  za  časů  knížecích,  stávala  v  obvodu  vnitř- 
ního města  nynější  Chrudimě,  hlavně  v  prostoře  mez:  náměstími  hlavním, 
Všehrdovým  a  Resslovým  a  částečné  do  nich  zasahovala,  majíc  svůj  hrad  v  mí- 
stech staré  obecné  školy  chlapecké,  jež  byla  na  jeho  základech  a  částečně 
z  jeho  zdiva  v  bezprostředním  sousedství   arciděkanského  kostela  vystavěna. 

O  nejstarší  době  Chrudimě  staré  svědčí  nálezy  památek,  právě  při  stavbě 
krajského  soudu  a  při  obnovování  arciděkanského  kostela  objevených. 

Nejstarší  zachovaná  zpráva  o  Chrudimi  jest  z  r.  1055  u  Kosmy.  Kníže 
Břetislav,  chystaje  výpravu  na  Uhry.  vyjel  před  vojskem  svým  na  hrad  Chru- 
dim, kdež,  čekaje  na  \ojsko.  byl  zachvácen  prudkou  nemocí  a  tu  10.  ledna  1055 
skonal.  Dalimil  vzpomíná  jeho  smrti  slovy:  »V  tom  městě  snide  česká  hrdina; 
pro  jeho  smrt  by  všiej  zemi  smutná  hodina.  Navštěvujíc  nova  jeho.  každý  pla- 
káše  jako  otce  svého«. 

V  Chrudimi  vydal  kníže  Břetislav  zákon  o  stařešinství.  dle  něhož  na- 
stoupil Spytihněv,  jenž  ujav  se  vlády,  vyhnal  ze  země  Němce  a,  chtěje  uspo- 
řádati poměry  moravské,  poslal  rozkaz  předním  mužům  země  moravské  a 
vyzval  jich  300  ze  všech  hradů,  aby  mu  přijeli  naproti  do  hradu  Chrudimě 
pod  ztrátou  hlavy.  Uposlechli,  ale  přijeli  jen  za  bránu  zemskou  v  pole  hrútov- 
ská  u  Litomyšle.  Kníže  rozhněval  se.  že  nepřijeli  na  hrad  Chrudim,  dal  je 
uvězniti  po  jednotlivých  hradech,  a  jel  z  Chrudimě  do  Moravy. 

Roku   1075  Chrudim    vyhořela.  R.    1134  vtrhli   do  Polska   též   Chrudimští. 

Při  hradě  chrudimském  vyvinula  se  osada  slovanská.  Když  pak  počala 
vznikati  po  způsobu  západním  města  hrazená  a  panovníci  čeští,  aby  sesílili 
moc  svou  v  zemi  a  nabyli  nových  příjmů,  zakládali  města  na  právu  cizím  a  usa- 
zovali v  nich.  též  cizozemce,  vzniklo  u  staré  Chrudimě  Nové  město  Chru- 
dimské. 


-   150  — 

Dle  základní  listiny,  vydané  před  r.  1278,  svolí  král  (nejspíše  Přemysl 
Otakar  II.),  by  v  naprosté  blízkosti  staré  Chrudimě  bylo  zbudováno  Nové 
město  chrudimské,  jehož  měšťané  měli  se  říditi  právem  jihlavským,  a  měli)  na 
100  lánů,  k  městu  tomuto  přiměřených,  zaplatiti  100  hřiven  stříbra  ve  4  lhů- 
tách, avšak  po  2  léta  neplatiti  úroků,  jež  jiná  města  platila  do  královské  ko- 
mory. Zakladatel  Nového  města  chrudimského'  Kunrát  byl  zřízen  za  dědič- 
ného rychtáře  a  měl  k  rychtě  dva  svobodné  lány,  jedno  městiště,  dva  masné 
krámy,  dva  chlebné  'krámy  a  lázeň,  král  si  vyhradil  jeden  mlýn  v  okolí  chru- 
dimském. 

Původní  osada  slovanská  splynula  s  novými  osadníky  v  jednu  obec,  při 
níž  starý  hrad  se  udržel  i  v  dalších  věcích,  skytaje  útulek  českým  králům  na 
jich  moravských  cestách. 

Ze  starších  návštěv  Chrudimě  uvádí  se  při  r.  1108  návštěva  knížete  Sva- 
topluka, jenž  táhl  na  Moravu  proti  králi  uherskému,  tam  vpadnuvšímu,  ale, 
přišed  na  honě  o  oko,  vrátil  se  do  města  Chrudimě  a,  když  se  zhojil,  ihned  do 
Uher  se  vzbrojil. 

Od  r.  1289  zprávy  listinné  o  Chrudimi  jsou  četnější.  R.  1307  hostila  ve 
svých  zdech  krále  Rudolfa,  jehož  otec  Albrecht,  král  římský,  vtrhl  pak  po  jeho 
smrti  do  království  českého  a  byl  podporován  ovdovělou  královnou  Eliškou 
Polskou,  kteráž  i  do  Chrudimě  přijala  na  zimu  r.  1307  švábské  vojsko.  Dne 
5.  října  1307  přijali  římský  král  Albrecht  I.  a  jeho  syn  vojvoda  Frydrych  Chru- 
dimany  do  své  ochrany  a  potvrdili  jim  všechna  privilegia  a  práva.  Chrudim 
měLa  Eliška  za  věno  v  zástavu  od  Rudolfa  I.  s  jinými  městy,  s  nimiž  pak  od  té 
doby  Chrudim  sluje  královským  věnným  městem. 

Trpce  stýská  si  Dalimil  na  tehdejší  Chrudimany,  Hradecké,  Mýfany,  Byd- 
žovany  a  Poličany,  že  pustili  Šváby  na  svá  města.  Cechové  zdvihli  se  proti 
Švábům  a  mnoho  jich  na  rozličných  cestách  pobili  a  tak  také,  když  Švábi 
z  Chrudimě  se  sebrali  a  do  Mýta  šli  a  po  krajině  pustošili,  porazili  je  a  pobili 
Cechové  mezi  vesnicemi  Turovcm  a  Opočnem. 

Králové  z  rodu  lucemburského  rozmnožili  práva  a  výsady  Chrudimě. 
Král  Jan  ustanovil  výsadou,  danou  na  zej t ř í  den  sv.  Prokopa  vyznavatele 
r.  1333,  by  podkomoří  jezdili  příště  do  Chrudimě  a  jiných  měst  královských 
na  svou  ztrátu  a  na  svůj  náklad  k  přem  a  že  měšťané  nemají  jim  dávati  sukna 
a  dary  dosud  obvyklé,  i  ustanovil  též  o  obsazování  rady  městské  a  platech 
městských  a  majestátem,  jejž  společné  s  markrabím  Karlem  vydal  ve  středil 
před  sv.  Vítem  r.  13-11.  ulevil  těmto  městům  v  herních.  Karel  IV.  obnovil  zá- 
pis královských  věnných  měst  své  choti  Alžbětě  ;i  ustanoví,  že  tato  města 
nemají  býti  od  české  koruny  odtržena,  roku  1348  pustil  Chrudimským  všeliké 
jmění  zločincův,  jehož  Chrudimští  diobyli  nebo  by  ještě  dobyli,  v  pokojné  uží- 
vání a  dědičné  držení,  protože  Chrudim  stalte  podniká  vedle  svých  možností 
velké  nákkuh  k  vykořenění  zlých  lidi,  kteří  se  nestrachují  překážeti  lidem 
dobrým  skrze  krádeže,  lup  a  násilí.  Počátkem  záři  r.  1348  Karel  IV.  osvo- 
bodil přísežné  ;i  měšťany  Chrudimě  od  placeni  cla  a  jiných  dávek  v  panských, 


—  151  — 

rytířských  neb  klášterských  městečkách  trhových  z  věcí  na  trh  vezených,  leč 
by  vrchnost  obdržela  královské  povolení  na  vybírání  takových  platů,  a 
r.  1352  nařídil,  aby  městským  synům  tamním  nebylo  hájeno  v  provozování 
tkalcovství  a  suken  a  aby  řemeslníci  byli  radě  městské  poslušní,  i  upravil 
dalšími  ustanoveními  výsady  této  poměr  mezi  radou  městskou  a  řemeslníky 
tamními,  r.  1359  stvrdil  darování  Mariána  Pragera,  jenž  všechno  své  jmění  po- 
ručil špitálu  chrudimskému,  r.  1363  v  září  zastavil  Chrudim  své  choti  Alžbětě 
Pomořanské  u  věně  a  nařídil,  by  Chrudimští  složili  ji  slib  věrnosti,  r.  1372 
udělil  chrudimské  obci  právo  k  neobme-zenému  dávání,  prodávání,  odkazování 
a  poručování  veškerého  jmění,  veškerých  dědictví,  vlastnictví,  popluží,  platů 
a  i.,  avšak  za  určitých  podmínek.  Král  Karel  IV.  byl  v  březnu  1353  v  Chrudimi. 
Král  Vácslav  IV..  potvrdil  11.  června  1395  výsady  chrudimské.  Chrudim  měla 
již  v  XIV.  věku  ve  znaku  orla  se  vztýčeným  zobcem. 

Roku  1350  byla  Chrudim,  město  ohrazené  (oppidum  muratum),  připojena 
k  litomyšlskému  biskupství,  měla  farní  kostel,  dominikánský  klášter  a  kostel 
sv.  Kříže.  Na  počátku  hnuti  husitského  nepřáli  Chrudimané  tomuto  hnutí.  Když 
r.  1421  Horníci  dobyli  Qhotěboře,  již  Hromádko  hejtmanil,  slíbil  sice  Jan  Opo- 
čenský jemu  i  posádce,  že  budou  zachováni  při  životě,  ale  pak  přece  byli  zjí- 
máni, na  700"  jich  upálili  ve  stodolách  a  Hromádku  samého  pátého  odpravili 
3.  února  1421  v  Chrudimi  veřejně  se  dvěma  kněžimi  husitskými.  Jan  Žižka 
z  Trocnova  obrátil  se  na  obranu  kalicha  do  východních  Cech,  spojil  se  v  ten 
den  po  sv.  Marku  s  Pražany,  kteří  dobyli  Kutnou  Horu,  u  Chrudimě,  jíž  Jan 
Městečky  z  Opočna  velel.  Třetí  den  po  sv.  Marku  r.  1421  přirazili  Husité 
k  Chrudimi,  obklíčili  nazejtři  den  sv.  Vitališe  město  kolem  dokola  a  přilnuli  až 
k  příkopům  městským.  Dne  28.  dubna  1421  vzdal  se  Jan  z  Opočna,  vydal 
město  Žilžkovi,  »vešel  v  mír,  pokořil  se  Bohu  před  nejsvětějši  svátostí,  prose 
pokorně,  aby  jemu  odpustili,  že  byl  odpůrcem  pravdy«.  Zižka  ztroskotal  klá- 
šter dominikánský  a  svěřil  Chrudim  Divišovi  Bořkovi  z  Miletínka.  Chrudimští 
domin  ikáni  byli  upáleni  na  tamním  namésti.  Diviš  Bořek  z  Miletínka  osadil  obé 
fary  chrudimské  kněžstvem  husitským.  Chrudimští  stáli  od  r.  1421  věrně  ke 
kalichu,  téhož  roku  vytrhli  z  města  s  vozy  a  puškami  ke  klášteru  sv.  Jakuba 
u  St  radova  a  dobyli  a  zapálili  klášter  ten,  pak  r.  1428  po  veliké  noci  s  Hra- 
deckými táhli  do  Slezska  nia  pomoc  vojskám  a,  vypálivše  Ricliby.  táhii  spolu 
k  Sobotce  i  dobývali  pak  mést  mnohých  a.  veliký  plen  zajavše  a  loupeže  plné 
vozy  našpehovavše,  vrátil  se  do  Cech;  ještě  roku  1437  náleželi  k  táborské 
straně  husitské. 

Nemálo  o  rozvoj  utrakvismu  v  Chrudimi  a  okolí  se  zasloužil  též  chrudim- 
ský farář  Martin  Lupáč,  vynikající  bohoslovec,  jenž  provázel  Žižku  na  jeho 
východočeské  výpravě  a  později  byl  v  poselstvu  českém  ke  koncilu  basilej- 
skému a  r.  1435  byl  zvolen  s  farářem  vysokomýtským  Vácslavem  za  sufra- 
gána  arcibiskupovi  Rokycanovi.  Lupáč  zjednal  při  škole  chrudimské  platnosti 
češtině. 

Roku  1435  svolili  listem,  v  úterý   před  sv.  Havlem   daným,   purkmistr   a 


-  152  - 

onšelé  Pražských  měst  starého  a  no\  ého  Chrudimským  >pro  jich  věrnost,  upřím- 
nost a  stálost,  kterouž  Chrudimští  ku  pánu  Bohu  a  k  městu  Pražskému  měli. 
mají  a  míti  budou«,  by  obecni  trh  na  bod  Nanebevzetí  Matky  Boží  měli,  neboť 
bylo  nahlédnuto,  že  činili  a  činí  na  výjezdy,  sněmy  obecné  a  opravování  města 
značné  náklady,  aby  tedy  měli  nějakých  užitků.  Pražané  dovolávají  se  v  listě 
svém,  by  budoucí  král  český  potvrdil  tuto  výsadu. 

Chrudimští  přijali  čtyry  artikule  pražské  a  po  dlouhém  zdráhání  uznali 
;.  1436  králem  Zikmunda,  jenž  pak  r.  1436  ve  středu  před  sv.  Vácslavem  jim 
tento  výroční  trh  potvrdil  a  r.  1437  se  svolením  sněmu  zapsal  královně  Barboře 
věno  českých  královen,  tedy  i  Chrudim.  Královna  Barbora  navštívila  r.  1441 
Chrudim  a  slíbila  r.  1446  Chrudimským,  že  do  své  smrti  nikdy  svá  poddaná 
města  a  poddané  své,  jako  byla  činila,  v  zástavu  za  své  diuhy  nezapíše. 

Dne  22.  ledna  143S  byl  v  Chrudimi  sjezd  krajů  hradeckého,  chrudimského 
a  čáslavského,  jenž  odepřel  přistoupiti  k  úmluvám  pražským  o  přijetí  Albrechta 
za  krále. 

R.  1448  Chrudimští  pomáhati  Jiřímu  z  Poděbrad  při  dobytí  Prahy  a 
v  boji  proti  králi  Matyášovi  a  bylo  na  mále.  že  by  král  uherský  by!  býval 
jejich  zajatcem,  když,  přitrhnuv  r.  1469  do  Cech,  od  Hrochova  Týnce  vyjížděl 
až  k  Chrudimi.  Po  srážce  s  chrudimskou  posádkou  královskou  hnul  se  král 
Matyáš  se  svým  vojskem  k  Heřmanovu  Městci,  marně  se  pokusiv  dříve  o  uo- 
bytí  Chrudimě. 

Když  r.  1460  král  Jiří  Poděbradský  se  vracel  z  Moravy  do  Prahy  a 
v  ostatní  úterý  masopustní  přijel  do  Chrudimě,  přijeli  sem  k  němu  páni  ra- 
kouští a  žalovali  mu  na  císaře  Prydírycha  pro  falešnou  minci  a  chtěli  s  tímto 
začíti  válku,  ale  Jiří  jim  nesvolil.  a  »byi  tento  císař  pokojný,  jakž  mohl  nejvíce«. 
Téhož  roku  královna  Johanna  za  svého  pobytu  v  Chrudimi  učinila  listem,  v  pá- 
tek, druhý  den  po  sv.  Valentinu  daným,  obdarován!  k  špitálům  tamním  ze  svého 
úroku.  Král  Jrří  potvrdil  listem  v  úterý  po  hodu  sv.  Ducha  danými  r.  1459 
nadání  její  z  r.  1459  a  2S.  října  1459  potvrdil  výsady  a  práva  Chrudimským 
a  upravil  zároveň  plat  podkomořím  a  úředníkům  k  sázení  nových  konšelů  do- 
jíždějícím. 

Král  Vladislav  povolil  roku  1472.  28.  srpna,  obci  chrudimské,  by  peče- 
tila červeným  voskem.  Roku  1476,  13.  února,  obdrželi  Chrudimští  výsadu  na 
trh  svatojirský,  roku  1486  potvrzeny  výsady  o  clu  z  nákladů  soli.  vína.  z  hna- 
ného dobytka  a  i.,  roka  1543  ve  čtvrtek  Božího  těla  Ferdinand  I.  dal  jim  třetí 
trh  na  den  sv.  Barbory. 

V  XV.  a  XVI.  veku  Chrudim  rozkvétala.  Obec  nabyla  mnohých  statků, 
i.  1511  a  151-1  zboží  tuměchodské,  r.  1525  zboží  slatinanskc  a  i.  Měšťanstvo  bo- 
hatlo, pamatovalo  štědře  na  úkoly  kulturní  a  humánní,  zvelebilo  se  školství 
chrudimské,  jehož  správa  byla  řízena  muži  učenými.  Nákladné  stavby  ko- 
stelů, zvláště  novostavba  kostela  sv.  Michala,  bohaté  inventáře  kostelní,  zvláště 
dva  velké  kancionály,  dosvědčuji,  že  tehdejší  Climdimaué  byli  též  umění 
(iiilovní. 


-  153  - 

Pro  účastenství  v  odfcoji  roku   1547  ztrestá]  král  Ferdinand  I.  i  Chrudim, 

skoniiskoval  jí  zboži  slatinanské.  krchlebské  a  rabštejnské.  totiž  zámek  Rab- 
štejnek  s  dvorem  poplužním,  Slat  naiiv  tvrz.  vesnici  a  dvůr  pophižní,  ves 
Krchleby  s  tvrzí  a  dvorem  poplužním,  pak  vsi  se  dvory  Škrovád.  Trpišov  a 
Srnojedy,  i  s  tím,  což  od  Vysokého  lidé  poplatní  platili,  Habřinku.  Kccha- 
novice.  Týnec  (Smrkové).  Lipinu.  Lhotu,  Sobětitcliy,  Mmětiíce,  Cejkovicc.  Po- 
hled, Rozhovice,  Vóstřešany,  Synčany,  Lipec.  Topol,  dvory  kmetci  s 
platem  v  Chrbokové.  Štětině,  Přemících  a  Vejvanovicích  s  krčmou 
vejsadní,  též  vsi  zápisné  Kotčí,  Vcstec.  Vlčnov  s  krčmami  vejsadnimi,  dů- 
chody z  předměstí  sv.  Kateřiny,  rybníky  Rohlík  a  Okrouhlík,  vrchy  Kostnice 
a  Pomiberk,  les  řečený  Hora,  Labe  s  ostrovy,  cly  a  s  přívozem.  Roku  1552 
Chrudim  doložila  ještě  Synčany  s  několika  dvory  kmetcími.  Obec  byla  tak 
ochuzena,  že  sám  král  Ferdinand  I.  již  roku  1547  nařídil,  aby  zabavené  platy 
zádušní  ke  kostelům  a  špitálům  byly  vydány  k  účelu  původnímu,  a  pak  dalším 
listem  z  24.  záři  1547  vrátil  Chrudimi  »jakožto  král  křesfansk\'«  některé  svo- 
body a  výsady  a  stanovil  o  úřadě  rychtářském,  jejž  byl  při  obci  chrudimské 
zřídil  i  že  apipelaee  nemají  iíti  do  Starého  města  pražského,  nýbrž  před  krále 
a  za  jeho  nepřítomnosti  před  rady  aipipelačná  na  hradě  Pražském;  dále  pak 
listem,  daným  ve  čtvrtek,  ochtáb  Božího  těla  roku  1562,  povolil  Chrudimi  pod- 
poru z  důchodů  panství  chlumeckého  na  vydržováni'  kněžstva,  žákovstva  a 
chudých  lidí  v  špitálích  a  na  opravování  zdi  městských.  O  této  podpoře  ob- 
drželi Chrudimští  potvrzení  krále  Maxmiliána  ze  dne  sv.  Doroty  roku  1565 
a  krále  Rudolfa  II.  z  pondělí  no  sv.  Matěji  z  r.  1577.  Král  Rudolf  II.  potvrdí' 
ve  středu  po  hodu  svatodušním  roku  1584  Chrudimi  staré  výsady,  jež  Ma\- 
uflian  II.  jim  potvrdil.  Dalším  potvrzením  Ferdinand  III.  Chrudimi  roku  1637 
stvrdil  trhy. 

V  XVI.  věku  bylo  chrudimské  kněžstvo    kališnicke.    ale    pirotestanrství 

již  vnikalo  do  Chrudimě  i  měli  konšelé  rozmíšky  s  některými  kněžími. 
že  měnili  obřady,  na  př.  roku  1533  usneslo  se  shromážděn!  společné 
všech  rad.  by  žádný  bludův  nehájil,  nýbrž  je  přetrhoval.  Roku  1549  žalováno 
bylo  u  konsistoře  utrakvistické,  že  v  bohoslužbě  novoty  byly  zaváděny,  i  zjed- 
nána náprava,  ale  v  1580.  letech  již  Chrudim  byla  značnou  měrou  protestant- 
ská a  děkanové  tamní  hlásili  se  zřejmé  k  luíeránstvi  nebo  kalviustvt. 

Roku  1538  v  pátek  před  nedělí  dražebnou  oheň  zuřil  v  Chrudimí  na 
Novém  městě  i  na  podméstíeli,  shořelo  Nové  město  až  na  několik  domů,  i  na 
puši  shořelo  okolo  kostela  sv.  Michala  všecko,  také  podměstí,  kde  Holubův 
dvůr  stál.  i  putrkas  až  pod  tu  stezku,  která  do  Pardubic  chodí.  Roku  1502 
byl  velký  mor.  Roku  1589  v  úterý  po  Rozeslání  apoštolu  byla  veliká  povodeň, 
roku  1590  zemětřesení. 

Za  vojny  české  Chrudim  byla  na  straně  krále  Frydrycha  Falckého,  jehož 
zvolení  za  krále  českého  bylo  ukázale  měšťanstvem  chrudimským  oslaveno 
10.  Iistopadiu  1619.  Neméně  slavnostně  lni  24.  prosince  1619  uvítán  Chrudimanj 


-  154  - 

místodržící  a  purkrabí  karlštejnský  Jindřich  Ota  z  Losu  při  svém  příjezdu 
k  obnovování  rady  městské. 

Po  bitvě  bělohorské  byla  Chrudim  potrestána  za  účastenství  ve  vojně 
české  konfiskací  Pouchobrad  dvora  poplužního  a  vsí  Pohledu  a  Topole,  Vestce, 
Kotčího  s  2  krčmami  výsadními,  kusu  lesa  za  Pohledem,  platů  ve  Vlčnově, 
dvoru  kmctcího  v  Hr  bokově,  s  pila  tem,  krčmou  výsadní  a  s  kolaturou  sv.  Vácsla- 
va.  pustiště  Kočic,  lesa  Hůry  Králové,  vrchu  Kostnice,  pustiště  při  Pumberku 
a  důchodů  z  předměstí  svatokateřinskčho  k  obci  a  špitálům  sv.  Kateřiny  a 
sv.  Jana  plynoucích  '^  vsi  Vlčnova  s  krčmou  výsadní,  s  dědinami  a  šlejíeruou. 
Statky  tyto  byly  jí  roku  1629  vráceny,  by  měla  příjmů  na  vydržování  kněží. 
žákův  a  lidí  chudých  v  špitálech,  ale  obec  chrudimská,  by  mohla  uhraditi  ně- 
které své  povinnosti,  musela  pak  prodati  dvůr  kinetcí  ve  vsi  Hrbokově  a 
dvůr  pophržní  pochobradský  s  polovicí  kostelního  podání  a  s  poplmžíni.  Město 
hynulo,  mnoho  trpělo  vojskem.  Mnozí  měšťané,  a  to  právě  četní  zámožní  a 
přední  občané,  vystěhovali  se  do  ciziny.  Opuštěno  bylo  120  domu  a  ještě  roku 
1630  bylo  v  Chrudimi  pusto  emiftrantských  34  statků  a  gruntů. 

V  listopadu  1620  přijeli  do  Chrudimě  pacifikační  komisaři,  roku  1622  uve- 
den byl  první  katolický  děkan.  Škola  chrudimská,  v  XVI.  věku  vynikající,  po- 
klesla velice  v  XVII.  věku.  Roku  1625  byli  měšťané  nuceni  vojskem,  by  posí- 
lali děti  do  této  školy,  ve  správu  jezovitskou  dané.  Roku  1626  bylo  položeno  do 
domů  nekatolíků  vojsko.  Ku  zdlaru  díla  protiireformačniho  zavedeny  byly  chru- 
dimské pouty  k  obrazu  sv.  Salvátora,  o  němž  byly  vydávány  spisky.  líčící  jeho 
zázraěnost,  i  založen  byl  roku  1656  klášter  kapucínský  v  Chrudimi,  konány 
ínissle,  pátráno  po  nekatolických  spisech  a  tyto  páleny. 

Roku  1639  prosekali  se  Švédové  horní  bránou  do  Chrudimě,  roku  1643 
a  1648  se  tu  opět  objevili.  Za  válečných  dob  XVIII.  věku  byla  Chrudim  často 
navštívena  vojskem  domácím  i  nepřátelským,  tak  roku  1741  přitrhlo  vojsko 
pruské,  před  vánoci  pluk  anhaltský,  o  vánocích  vojáci  polští  a  saští,  kteříž 
pobyla  až  do  jara  1742.  V  dubnu  1742  přitáhl  pruský  král  Frydrych  se  svým 
vojskem,  jehož  soustředil  značné  množství  v  polohách  mezi  Slatinany  a  Medle- 
šioemJ.  Městské  rady,  jej  vítající,  valně  si  nepovšiml,  jen  ji  stručně  odpověděl, 
že  je  dobře,  a  vystoupil  na  nedalekou  hromadu  hnoje,  by  lépe  s  povýšeného 
tohoto  stanoviska  viděl  své  pochodující  pluky.  Evangelický  dvorní  kazatel  jeho 
konal  bohoslužbu  v  kapli,  jež  byla  na  ryohlo  v  radnici  zřízena.  Na  Skřivankách 
konána  veliká  přehlídka  vojska.  Když  pak  od  židů  špehujících  se  dověděl  král 
Frydrych,  že  za  ním  Karel  Lotrinský  postupuje,  hnul  se  v  noci  15.  května 
k  Čáslavi.  Roku  1744  přišli  do  okolí  Chrudimě  Prusové  opět,  couvli  však  před 
rakouskými  husary.  Roku  1778  Josef  II.  přijel  do  Chrudimě  dvaikrát  se  svou 
družinou,  když  prohlížel  vňikotní  polohy  a  dal  Tři  bubny  opevňovati.  Roku  1799 
táhli  tudy  Rusové  proti  Francouzům. 

Jak  Chrudim  v  XVII.  věku  poklesla,  bylo  by  lze  mnohými  příklady  do- 
kázati, na  př.:  roku  1586  bylo  v  Chrudimi  135  domů  v  městě,  342  ve  ětvrteeh 
ostatních,  tedy  s  5  mlýny  celkem  482  domů,  avšak  po  roce   Kó4  bylo  v  městě 


jun  asi  10H  domů  obydleno  a  52  rozbořeno  a  v  předměstích  jen  asi  165  domů 
obydlených  a  83  domů  pustých  a  pobořených.  Ohradím  utrpěla  též  ohni.  Roku 
1641  shořela  radnice,  kotce  a  52  domů. 

Roku  1658,  dne  11.  ledna,  potvrdil  král  Leopold  výsady,  Chrudimi  r.  1652 
Ferdinandem  III.  stvrzené.  Privilegiem  z  11.  listopadu  1757  povolila  Marie  Te- 
rezie Chrudimi  další  sedmý  dobytčí  trh  a  sobotní  trhy  obilní  přeložila  na 
čtvrtky.  Josef  II.  potvrdil  roku  1788  výsady  dosavadní  a  rozšířil  platnost  jich, 
pokud  byly  dány  jen  ku  prospěchu  katolíků,  též  na  ostatní  vyznání  tolerovaná, 
pozměniv  tak  výsady  krále  Ferdinanda  III.  z  roku  1637  o  odúmrtích.  trzích 
a  clech,  i  zamýšlel  roku  1784  přenésti  z  Králové  Hradce  sídlo  biskupské  do> 
Chrudimě,  ale  úmyslu  tohoto  pro  mnohé  překážky  neprovedl.  Listem  ze  6.  čer- 
vence 1839  povolii'1  Ferdinand  V.  Chrudimi  pátý  trh  výroční  a  osmý  trh 
koňský. 

Ve  správě  veřejné  staly  se  v  XVIII.  věku  některé  změny.  Roku  1781  byl 
zřízen  v  Chrudimi  magistrát.  V  kriminálním  soude  chrudimském  soustředěno 
bylo  trestní  soudnictví,  dosud  i  v  jiných  městech  kraje  chrudimského  vy- 
konávané. 

Roku  1632  byla  obnovena  škola,  ale  nedosáhla  rozkvětu,  jímž  vynikla  škola 
chrudimská  v  XVI.  věku.  Roku  1762  byla  zřízena  nová  škola  latinská,  jež 
brzo  zanikla.  Roku  1847  Chrudim  mela  skulu  triviální  s  elementárkou,  později 
přibyla  hlavní  škola,  jež  byla  spojena  roku  1S49  s  nižší  reálkou.  Roku  1862 
byla  založena  hospodářská  škola,  z  níž  se  vyvinula  královská  zemská  střední 
škola  hospodářská.  Původní  kursy  hospodyňský  a  zahradnický  byly  změněny 
v  samostatné  školy.  Roku  1864  bylo  otevřeno  reálné  gymnasium,  iež  bylo  do- 
plněno na  vyšší  gymnasium.  Přibyly  pak  školy  odborné:  akademie  obchodní 
a  odborná   škola  průmyslová,   i   rozmnoženy  školy   obecné    a   měšťanské   a  j. 

Změny  nastalé  v  správě  veřejné  v  XIX.  věku,  zejména  zřízení  krajského 
soudu  a  okresního  hejtmanství  v  Chrudimi,  utvoření  samosprávného  okresu 
chrudimského,  rozvoj  školství  a  ruch  národohospodářský,  rozvíjející  se  zvláště 
od  druhé  polovice  XIX.  věku  zřízením  některých  továren  a  závodů  průmyslo- 
vých v  Chrudlmii,  i  připojení  její  k  síti  železniční  nemálo  přispěly  a  přispívají 
k  rozvoji  tohoto  starobylého  krajského  města. 

Chrudim  jest  rodištěm  právníka  Vikrtoíima  Kornela  ze  Všehrd,  malíře  Ma- 
touše Radouše.  vynálezce  Josefa  Ressla,  dramatika  Jana  Nep.  Štěpánka,  spiso- 
vatele a  politika  Josefa  Benonlho  a  j..  působištěm  českých  spisovatelů  Jos.  Li- 
boslava  ZiegLera,  Ant.  Rybičky  Skutečského,  M.  Lůssnera,  Fr.  Sobka,,  Jos. 
Bernharda.  Dra.  Karla  Piippicha,  Ant.  Solty.  Dra.  J.  Frejlacha,  Adolfa  Eckerta, 
Roberta  Beera,  Jaroslava  Adámka.  Josefa  Poslftoa,  J.  Klímy,  Rudolfa  Soukupa, 
J.  Le  radia  a  j. 

Pod  svahem  Pumberek  poblíž  mlýna  Májová  přejdeme  trať  místní 
dráhy  chrudimskoholieké,  jež  pokračuje  od  Chrudimě  dál  Hyxovým  peklem 
k  Tuněchodům.  Příjemná  cesta  vede  z  Chrudimě  k  této  obci  lučinatou  nížinou 
při  Chrudimce.  jež  pod.  Věštcem  plyne  k  mlýnu  Kalouskovu  a  za  Kalousko- 


vam  pod  Habrovém  zahýbá  se  ze  severovýchodního  směru  k  severu  clo  Tu- 
něchod. 

Tuně  chody  leží  po  levém  břehu  Chrudimky  v  nížině  při  chrudimské 
silnici,  jež  tu  rozvětvuje  se  na  tři  strany.  Naci  obcí  vyniká  význačná  věž  sta- 
robylého místního  kostela. 


>  "y-^ryft^ESnfr 


KOSTEL  V  KOČÍM 


Nedaleko  kostela  jsou  zachovány  při  stodole  dvora  č.  21  stopy  valů  a 
za  nitmi  výstavnosti  hospodářské  z  bývalé  tvrze.  Jiná  tvrz  fcwněchodská  bývaHa 
v  místech  ě.  34.  Obě  tvrze  stály  již  v  XIV.  věku  a  byly  tehdy  majetkem  Jana 
Heníka  z  Tunéehod.  jenž  spolčil  se  roto  1371  se  Zbyňkem  Odháje  ze  Slatinám. 
.leště  bylo  několik  panoších  dvorů  v  Tuněchodech,  nepatřily  k  tvrzím;  na 
jednom  tomto  choře  seděi  roku  1372  Čeněk  z  Tuněchod.  Po  nějakou  dobu  bvío 


—  157  — 

k  tuněchodské  tvrzi  zboží  slatinanské  drženo,  když  rod  Zbyňka  ze  Slatinan 
vymřel,  ale  zase  pak  za  nedlouho  bylo  zboží  tuněchodské  a  slatinanské  roz- 
děleno mezi  nápadníky  z  rodu  uinéchodského.  Mezi  nimi  a  Zdislavem  z  Roud- 
nice byly  spory  o  tvrz  tuněchodskou,  než  rod  z  Poběžovic  nabyl  Tnněchod. 
v  nichž  byla  již  jen  jedna  tvrz.  Z  rodu  tohoto  Jan  a  Diviš  Tunéchodští  z  Po- 
běžovic sůčastnili  se  r.  1440  sněmu  čáslavského.  V  XV.  veku  byly  Tuuechody 
rozděleny  ve  tři  díly.  Obec  chrudimská  koupila  roku  1509  jeden  díl  od  sirotků 
po  Janovi  Tuněehodském  z  Poběžovic,  pak  roku  1514  druhý  díti  od  Diviše  Tuně- 
chodského  z  Poběžovic  skrz  Pavla  Gholtiekého,  posléze  £  třetí  díl,  ale  již  roku 
1547  byly  jí  Tuněchody  skonfiskovány  a  Janovi  z  Pernštýna  kiálem  prodány. 
Tehdy  byla  tvrz  již  spustlá  a  páni  z  Pernštýna  vystavěli  na  jejím  místě  dvůr 
popluižní,  jenž  dosud  částečně  v  č.  1.  se  zachoval. 

U  tohoto  dvora  proti  škole  jest  na  návsi  kostel  sv.  Jana  Křtitele;  již  v  XIV. 
věku  byl  farním,  ale  v  XVII.  věku  stal  se  filiálním.  Nynější  budova  jeho-  jest  slohu 
gotického  a  vznikla  hlavně  v  druhé  polovici  XV.  věku  nákladem  Mikuláše 
Zikmunda  z  Poběžovic,  roku  1690  a  opět  v  XIX.  věku  byla  opravována.  Z  pa- 
mátek tohoto  kostela  vynikají  zvony,  z  nichž  zvláště  zvon  velký  jest  pozoru- 
hodným dílem  kovolitectví  českého.  Ulit  byl  roku  1593  kutnohorským  zvoiiařcm 
Danielem.  Ostatní  zvony  jsou  z  let  1586  a  1500.  Neméně  zajímavou  pa- 
mátkou starého  litectví  českého  jest  taiěohodslká  křtitelnice,  ulita  nákla- 
dem obce  tuněchodské  roku  1611  Petrem  Bořanovskýiii,  konvářem  /  By- 
tišky.  Oltáře  byly  obnoveny  při  poslední  obnově  kostelní.  Starobylé  sauktu- 
arium  jest  u  hlavního  oltáře.  Svorníky  jsou  ozdobeny  znakem  Pohěžovických 
z  Tnněchod.  jelenem,  hvězdou  a  i.  I'    věže  jest   vezdén   starobylý   náhrobník. 

Místní  obec  Tuměchoďy  sestává  z  Tuněchod   a  Vestce. 

Na  Habrovské  stráni  nad  pravým  břehem  Chrudimky  stávala  tvrz  Hab- 
rov,  sídlo  Habrovců  z  Habrová.  Petr  z  Habrová  súčastnil  se  roku  1415  pro- 
testu proti  upálení  M.  Jana  H'U50  a  r.  1440  čáslavského  sněmu.  Tvrz  habrovská 
zašla  v  XV.  věku.  Vladykové  Habrovcové  z  Habrová  a  Hyndráci  z  Habrová 
bydleli  pak  v  Chrudimi,  v  XV.  a  XVI.  věku  se  tam  vyprodali  a  byíi  pak  na  Li- 
kuucích.  Samota  Habrov  zdědila  jmeno  tvrze,  patří  k  Tunčchodům. 

Hyxovýrn  peklem  k  jihu  dospějeme  do  Topole,  u  niž  na  Pumberkách  za- 
chovány jsou  zbytky  mohutných  valu.  s  nich  jest  rozsáhlá  vyhlídka  po  okolí 
Chrudimě  k  VIčnovu,  Slatinamim,  Hrochovu  Týnci,  Markovicíim  a  Tuněohoďům. 
Místní  obec  Topol  stoií  na  mírné  výšině  při  silnici,  jež  od  Ouřetic  svažuje 
se  k  chrudimské  vodárně,  roku  1885  zřízené,  a  za  ní  dospívá  k  silnici  od  Chru- 
dimě  ke  Kočímu  vedoucí.  Topol  patřila  od  XIV.  \  éku  k  Chrudimi.  V  Toboli  byly 
též  některé  statky  jiných  majitelů.  Připomíná  se  roku  1411  Hroch  z  Topole, 
1461   potomci  Rynartovi. 

Kočí  jest  starobylá  osada.  Větši  díl  této  obce  .patříval  městu  Chrudimi. 
V  XIV.  a  XV.  věku  bylo  v  ní,  mimo  rychtu  svobodnou  a  dvory  kmetcí,  sídlo  ze- 
n.anské  a  dvůr  poplužni,  v  němž  seděl  r.  1440  Bartoš  z  Kočího,  později  Jiřík 
z  Kočího,  kterýž  pak  ještě  před  shořením  desk  zemských  prodal   své  dědiny 


—  158  — 

obci  chrudimské,  již  bylo  roku  1547  Kočí  skonfiiskováno  králem,  ale  zase  Ferdi- 
nand I.  vrátil  Chrudimi  vsi  Kočí  a  Vlčnov,  pusté  místo  Kočiee  a  některé  jiné 
dědiny. 

Památným  svou  stavbou  jest  kostel  sv.  Bartoloměje  v  Kočím,  založený 
r.  1397  .královnou  Zofii,  chotí  krále  Vácslava  IV.  Kostel  tento  filiální  do  Chrudimě, 
stojí  uprostřed  osady  na  prostranství,  obklopeném  příkopem  a  kládovým  srou- 
bemým  plotem  hřbitovním.  Když  v  červmi  1505  Filip,  biskup  sidonský  světil  na 
kněžství  v  Chrudimi,  vysvětlili  kočský  hřbitov.  Před  věží  jest  srouben  přes 
příkop  dlouhý  rázovitý  dřevěný  most  s  vysokým  prkenným  bedněním  a  stře- 
chou sedlovou,  jenž  dle  nápisu  průčelní  záklopy  byl  vystavěn  roku  1721.  Věž 
kostelní  jest  celá  dřevěná,  ze  silných  trámů  dluhových  sroubená  a  vysokou 
jehlanovitou  střechou  .pokrytá.  Na  jednom  trámu  jest  letopočet  1666  a  v  neda- 
lekém pískovcovém  opěradle  zdi  kostelní  čte  se  nápis  o  velké  povodni  z  roku 
1689,  kdy  voda  mohla  býti  z  mostu  kostelního,  dosažena.  Ve  věži  json  3  zvony, 
z  nich  Bartoloměj  z  roku  1496  s  latinským  nápisem  a  Vavřinec  z  roku  1563 
s  českým  nápisem  a  třetí  starobylý  zvon  s  nápisem:  pane  +  bozye  +  day  + 
swobodu  +  tyem  +  ktoz  +  tye  +  mylugy  +  kuchyňka  +  pan  +  wladarz. 

Do  lodě  vede  jediný  vohodi,  uzavíraný  vraty,  pomalovanými  vybledlými 
již  hlavičkami  andělů.  K  lodi,  nízkými  nevelikými  okny  osvětlené,  přiléhá 
presbyteř  sklenutá  a  k  ní  sakristie  s  malým  okénkem  gotického  slohu.  Hlavní 
Oltář  v  XVII.  věku  obnovený  byl  později  předělán.  U  něho  ve  zdi  jest  ozdobné 
sanktuarium.  Loď  bývala  asi  též  klenuta,  při  obnově  po  roce  1670  opatřili  ji 
prkenným  stropem  květy  v  r.  1677  pomalovaným,  jenž  při  obnově  v  XIX.  věku 
byl  restaurován  a  náleží  k  nejzajímavějším  památkám  tohoto  druhu.  Z  téže 
doby  jsou  též  obě  kruchty  nad  sebou  umístěné,  a  malovanými  kyticemi,  vy- 
zdobené, i  lavice,  na  jichž  post  ranících  spatřuji  se  kromě  odznaků  IHS  a  Ma- 
riánského pestré  květy. 

V  kostele  objeveny  byly  roku.  1899  při  poslední  obnově  fresky,  jichž  jedna 
část  dle  objeveného  letopočtu  vznikla  v  XVI.  věku.  Mezi  nejstarší .  fresky 
náleží  cyklus  z  života  sv.  Jiřího.  Roku  1743  byly  na  zabílených  starých  freskách 
vymalovány  obrazy  světic  Ludmily,  Magdaleny,  Rosalie  a  j.  Zachovány  jsou 
tabulové  obrazy  Korunování  P.  Marie  a  Posledního  soudu,  jež  jsou  z  XVI. 
věku  a  bývaly  původně  na  oltářích. 

V  Kočím  jest  škola. 

U  samoty  Tuiryuč  odbočuje  od  aeráírní  silnice  k  severu  silnice  přes 
Bczdékov  k  Vejvanoviciim  a  k  jihu  do  Nabočan. 

Bez  deko  v  býval  v  XV.  věku  sídlem  vladyčím,  v  XVI.  věku  náležel 
k  zboží  slepotickéiii-ii. 

Od  r.  1548  byl  samostatným  statkem  Markvarta  Slepotického  ze  SuMc 
(t  1569),  jenž  tu  postavil  tvrz.  Jeho  dcerou  Kateřinou  přešla  tvrz  na  Lukavecké 
z  Luikavic,  z  nichž  Jan  starší  prodal  Bczdékov  r.  1584  Mikuláši  z  Lobkovic 
k   panství  týneckémiu.  Tvrz  bczdékov ská  zašla  po  roce    1623. 


-  159  — 

Severně  od  Bezděkova  leží  V  e  j  v  a  n  o  v  i  c  ě  při  potoce  Bezděkovském. 
jenž  tu  do  Volšinky  vtéká. 

Obec  tato  slula  původně  Ivanoviei,  Ejvanovice.  a  připomíná  se  již  r.  1167, 
kdy  náležela  klášteru  litomyšlskému,  a  mela  již  v  XV.  věku  farní  kostel  Na- 
nebevzetí P.  Marie,  jehož  fara  od  válek  husitských  byla  osazována  kněžími 


VNITŘEK  KOSTELA  V  KOčlM. 


husitskými,  ťeprv  v  pobělohorské  době  stal  se  filiálním  do  Chrasti  a  teprv 
Adam  Vratislav  z  Mitrovic  obnovil  faru  ve  Vejvanovidch  r.  1702.  Nejstarší  částí 
tohoto  kostela  jest  presbyteř,  gotickým  slohem  provedená,  s  hlavním  oltářem 
Nanebevzetí  P.  Marie.  Lod  nynější  byla  zbudována  na  počátku  XVIII.  věku. 
Kromě  oltáře  hlavního  jsou  tu  poboční  oltáře ^v.  Barbory  a  sv.  Antonína  Pa- 
duanského.  V  dřevěné  /vonici  jsou  zvony  z  XVII.  a  XVIII.  věku.  Kostel  vy- 
hořel v  XVIII.  věku. 


-  160  - 

Ycivanovicc  patřívalyv  XIV.  věku  k  Rvehmbiirkii.  Snnl  Flaška  z  Par- 
dubic a  z  Rychmburka  prodal  díl  jejich  r.  1396  Jeníkovi  z  Vcjvanovic  a  dalsi  dí! 
r.  1397  Světišovi.  Bylo  tu  pak  několik  vladyckých  statků.  Na  sklonku  XVI.  věku 
patřila  část  Vcjvanovic  zase  k  Rychmbwrku,  část  k  zboži  slepotickému.  v  XVII. 
věku  Taláckňm  z  Ještětic,  posléze  k  panství  rosickému,  k  němuž  byl  těž 
bývalý  diíl  ryetimburský  připojen,  r.  1714  byl  již  také  třetí  díl  Vejvanovic  při 
statku  rosickém. 

Dle  lidového  podání  stávalo  na  Červené  Hůrce  u  Vcjvanovic  město,  jež 
zašlo  za  starodávna  úplně. 

Vejvainovice  náieží  k  místní  obci  Úřeticům. 

Oře  ti-ce  (Ouřetice)  leží  na  potoku  Volšince  při  silnici,  jež  od  Vejvanovic 
k  Tuněchodům  směřuije.a  při  místní  diráze  chrudimské  mají  svou  stanici.  Do 
r.  1387  patřívaly  k  panství  pardubskému,  pak  k  panství  rychmburskému,  v  XVI. 
věku  k  zboží  síepotickéiinu,  v  XVII.  věku  k  statku  chrasteckému  a  v  XVIII.  věku 
k  panství  rosickému.  Berkové  z  Dubě  vystavěli  v  Úřeticích  zámek,  jenž  pak 
r.  1807  shořel,  Ořetice  prosluly  svým  cihlářstvím.  V  nejbližším  okolí  objeveno 
praehistorickč  pohřebiště. 

Východně  od  tlřetic  rozkládají  se  D  v  a  k  a  čo  v  i  c  é  nad  pravým  břehem 
Voíširtky  na  výšině  při  lese.  Nad  osadu  vyniká  evangelický  kostel. 

Za  starodávna  bydleli  v  Dvakačovicích  vladykové.  Štěpán  z  Dvakačo\  c 
účastnil  se  roku  1415  protestu  proti  upálení  M.  J^ana  Husa.  Část  vsi,  vladykům 
náležející,  prodal  r.  1446  Dětteb  ze  Seslavec  Janoivi  Rendlíkoví  z  Ejvanovic. 

V  XVI.  věku  náležely  Dvakačovice  Slepotickým  ze  Sulic.  Na  sklonku 
téhož  věku  byly  majetkem  Berků  z  Dube,  z  nichž  Vácslav  Berka  z  Dubě 
věnoval  r.  1586  manželce  své  Markétě  z  Lípy  6250  kop  na  Dvakačovicích. 
Vejvanovicích,  Zasadí  i  s  lesem  Borem  a  na  poplužním  dvoře  úřetickém. 
V  XVIII.  věku  byly  v  panství  rosickém  spolu  s  Úřeticemi.  Část  vsi,  jež  byla 
duchovní,  dostala  se  s  vejvanovickým  statkem  a  pak  i  část  vladycká  dvaka- 
oovieká  k  panství  rosickému. 

K  místní  obci  Dvakačovicúm  náleží  též  S  t  i  č  a  n  y,  jihovýchodně  od  Dva- 
kačovlc  ležící,  jež  za  starodávna  byly  majetkem  podlažického  kláštera,  od 
r.  1539  náležely  k  zboží  hrochovotvneckému.  Roku  1615  připomíná  se  tu  Al- 
brecht Krupý  z  Probluze.  Od  XVII.  věku  do  r.  1850  byly  Stičany  při  statku 
přestavlckém. 

Od  Stičan  zatáčí  se  místní  trať  obloukem  k  Boncůni. 

Boříce  bývaly  v  XIV.  a  XV.  věku  sídlem  vladyk.  r.  1382  Vácslava 
/.  Boříc,  r.  1403  Petra  z  Boříc,  r.  1417  Hynka  z  Bořic.  r.  1429  Petra  Skály  z  Ne- 
lechova,  r.  1440  Martina  z  Boříc.  Od  polovice  XV.  věku  náležela  tvrz  bořická 
.lanoví  Hrochovi  z  Mezilcsic,  majiteli  statku  hrocliovotýneckého.  pak  ku  konci 
téhož  věku  přešly  na  Bořické  z  Hostovic.  a  od  .lana  Bořického  /  HostOi\  ic  koupi] 
je  r.  155S  Vácslav  Lukavecký  z  Lukavic,  od  něho  Jiřík  Adlspaeh  z  Damisdorfu 
a  od  něho  r.  1591  nabyla  i  cli  Markéta  Berková  /  Lípy  k  panství  chrasteekémm. 


—  161  — 

Z  tvrze  bořické  stala  se  myslivna.  posléz  hostinec,  jenž  dosud  svou  výstavností 
upomíná  na  starobylý  původ. 

V  Bořicích  jest  zastávka  místní  dráhy  chrudimské.  K  místní  obci  Bořicům 
náleží  osada  Pod  bor,  u  níž  jest  hájovna.  Od  ní  k  jihu  vede  silnice  do  Hro- 
chova Týnce. 

Město  HROCHŮV  TÝNEC  leží  na  Novohradce,  do  níž  tu  vtéká  potok 
Ležák,  a  na  křižovatce  silnic.  Od  starodávna  prochází  Hrochovým  Týncem 
silnice  z  Chrudimě  k  Vysokému  Mýtu.  Od  ní  tu  odbočuji  k  jihu  okresní  silnice 
trojovická  a  přestavlcka.  k  severu  silnice  k  Bořicům  a  na  severozápad  k  Úře- 
ticům.  Z  nádraží  hrochovotyneckého  rozvětvuje  se  místní  trať  chrudimská  jed- 
ním ramenem  k  Moravanům  a  druhým  k  Chrasti. 

Hrochův  Týnce  zabírá  dvojí  návrší;  na  jihozápadní  nižší  výšině  stojí 
zámek  s  dvorem  a  na  severovýchodním  návrši  a  jeho  svazích  město  kol  ná- 
městí, nad  nímž  vyniká  nedaleko  kostela  a  fary  škola.  Dle  mínění  některých 


HROCHŮV  TÝNEC. 


stávala  prý  tvrz  na  miste  nynější  školy.  Lidové  podání  však  sděluje,  že  bašto- 
vitá  stavba  a  výstupek  věžovitý  jsou  zbytky  bývalé  kaple  mariánské  a  že 
v  baštovité  polokruhové  stavbě  byly  ambity  a  v  tomto  čtverhranném  výstupku 
sakristie.  Byla  v  těchto  místech  skutečně  vystavěna  v  XVIII.  věku  kaple  pro- 
stranná, když  panství  týnecké  náleželo  řádu  praemonstrátskému;  není  však  vy- 
loučeno, že  při  stavbě  této  bylo  použito  zdiva  staré  tvrze.  Též  se  vypravuje, 
že  tvrz  týnecká  bývala  na  levém  břehu  Ležáku  na  vyvýšenině,  kdež  jest  beč- 
várna.  a  že  poslední  zbytky  valu  byly  před  neminohý-mi  lety  rozvezeny  i  že  při 
této  práci  nalezena  byla  zlatá  mince  byzantská  ze  VI.  věku  po  Kristu.  Af  již 
stávala  tvrz  týnecká  kdekoliv,  to  jest  jisto,  že  byla  v  XIII.  věku.  Z  tehdejších 
majitelů  její  se  jmenují  r.  1265  Zumrak  z  Týnce.  r.  1368  Hereš  z  Týnce,  pak  Petr 
a  Přibík  z  Týnce. 

Přídavku   »Hrochů\     nabyl  Týnec  po  Janovi  Hrochovi  z  Mczilesic  jenž 
měl  týnecké  zboží  v  polovici  XV.  věku  a  psával  se  pak  také  po  Týnci.  Týnečtí 


zvláště  pak  z  jeho  nástupců  vzpomínali  Mikuláše  Hrocha  z  Mezilesic,  jenž  jim 
r.  1504  věnoval  pastviny  u  městečka.  Za  doby  Hrochů  z  Mezilesic  stal  se  Hro- 
chův Týnec  městysem  i  zůstával  až  do  r.  1550  při  tomto  rodě,  až  Petr  Hamza 
ze  Zábědbvk  koupil  tvrz  týneckou  s  veškerým  příslušenstvím.  Zboží  týnecké 
přešlo  pak  jeho  manželkou  Johanou  na  Štítné  ze  Štítného,  z  nichž  Prokop  roz- 
šířil zboží  toto,  mě!  již  také  městečko  Hrochův  Týnec,  jež  ještě  Petrovi  Ham- 
zovi  ze  Zábědovic  nenáleželo.  Po  Štítných  ze  Štítného  měli  statek  týneckj 
Mutrplosové  z  Tedražic,  od  r.  1583  Mikuláš  z  Lobkovic,  jenž  připojil  k  tomuto 
statku  tvrz  bezděkovskom.  Na  počátku  XVII.  věku  náležel  tento  statek  Janovi 
Bezdružickému  z  Kolovrat  a  po  něm  od  r.  1604  Ludvíkovi  Bezdruižiekému 
z  Kolovrat,  jenž  účastnil  se  české  vojny  na  straně  stavovské  i  byl  pak  r.  1623 
odsouzen  k  manství.  Ohlásil,  že  již  žádných  dědičných  statků  nemá,  neboť 
v  postě  téhož  roku  prodaj  Hrochův  Týnec,  tvrz  s  poiplužním  dvorem  a  městečko 
s  dvorem  poplúžním  a  vsi  Repníky,  Zádolí,  Třemošnou,  Liběci/nu  a  Střítež  s  pří- 
slušenstvím i  díly  vsi  Hluboké  a  Cankovic  Kašparovi  Cellerovi  z  Rozentálu. 
jehož  rod  pak  vystřídán  byl  Flajšmany  z  Tumpachu  a  Pucharty  Voděradskými 
z  Voděrad,  než  zase  po  druhé  rod  jeho  nabyl  panství  týneckého,  k  němuž  Jan 
Vácslav  Celler  z  Rozentálu  připojil  Trojovice.  Týž  pán  odkázal  r.  1705  hrochovo- 
týnecké  panství  moravskémoi  klášteru  hradišťskému,  jemuž  potrvalo  do  r.  1784. 
Tehdy  patřily  k  tomuto  panství  městečko  Hrochův  Týnec  a  vsi  Cankovice. 
Liběcina,  Hluboká,  Střítež.  Bezdčkov,  Trojovice,  Repníky,  Střemošice,  Svářen. 
Zádolí,  Hlina  a  les  babácký.  Inspektor  řádový  bydlel  s  kooperatorem  v  zámku 
Celerových,  jenž  byl  vystavěn  po  zániku  tvrze  v  místě  nynějšího  zámku,  ale 
záhy  praemonstráti  hradišťští  začali  stavěti  nové  stavení  s  věží.  R.  1784  bylo 
toto  panství  skonfiskováno  pro  moravský  fond  náboženský  i  bylo  až  do  r.  1824 
spravováno  královskou  administrací,  načež  přešlo  v  soukromé  vlastnictví  nejprv 
r.  1829  Jiřího  Prokopa  z  Lilienvvaldn,  r.  1844  Vojtěcha  rytíře  z  Eisensteina. 
r.  1845  Šlechtu  z  Hrochova  a  j.  R.  1912  náleží  tento  velkostatek  H.  Balthazaru 
z  Babakdolu. 

Rodáky  hrochovotýneckými  byli  spisovatelé  Jan  Hromádko  a  Fr.  JeKmek. 

Hrochův  Týnec  obdržel  výsady  tržní  v  letech  1694,  1698,  1748,  1788. 
1817  a  j.  R.  1469  byl  vypálen  uherskými  králem  Matyášem.  Před  tím  i  později 
táhla  tudy  vojska,  na  př.  r.  1799  a  1800  Rusové  a  po  vystavění  nynější  silnice 
chrudimské,  r.  1813  a  1814  zbudované,  zase  šlo  mnoho  vojska  Hrochovým  Týn- 
cem. Hospodářský  život  povznesl  se  /řízením  cukrovaru  r.  1871  a  pak  zbu- 
dováním místní  dráhy  chrudimské. 

Ve  znaku  má  Hrochův  Týnec  v  červeném  štítě  sv.  Martina,  na  koni  je- 
doucího. 

Dle  sčítáni  z  r.  1900  měl  Hrochův  Týnec  v    177  domech   1274  obyvatel. 

V  okolí  Hrochova  Týnce  nyl  nalezen  mamutí  kel,  uložený  nyní  v  Průmy- 
slovém museu  pro  východní  Cechy  v  Chrudimi. 

O  osudech  (vrze  hroohovotýnecké  jsme  se  již  zmínili. 

Jihovýchodní  část  města  zabírá  nynější  zámek  s  parkem.  Ji/  /a  Cellerů 


—  163  — 


z  Rozentálu  bylo  po  zkáze  tvrze  vybudováno  zde  panské  obydlí,  jež  ipraemon- 
strátský  řád  na  počátku  XVIII.  věku  přestavěl.  Mitra  a  berla  opatská  i  soška 
P.  Marie  na  bráně  zámecké  upotnínaji  na  tuto  dobu  a  letopočet  1717  na  ní 
umístěný  oznamuje,  kdy  nový  zámek  byl  dostavěTi.  V  zámku  jest  kaple  P. 
Marie.  Roku  1878  byl  zámek  důkladně  obnoven  a  dvůr  přestavěn.  Poblíž  zámku 
jest  pivovár.  Při  cestě  od  zámku  k  městu  jest  socha  Jana  Nep.,  postavená  o  ně- 
kolik tet  dříve,  nežli  by!  za  svatého  prohlášen. 

Na  horním  konci  náměstí  jest  škola.  V  Hrochovu  Týnci  byl  již  v  XVII. 
věku  kantor,  ale  nebyla  škola.  Teprv  v  XVIII.  věku  bylo  školní  staveni  vysta- 
věno mezi  potokem  a  hostincem  »U  zlatého  kříže«,  po  ohni  r.  1765  vystavěno 
na  jiném  místě,  r.  1837  nynější  škola  vystavěna  na  místě  bývalé  kaple  mari- 
ánské. V  novější  době  byla  škola  opravena. 

Poblíž  školy  a  fary  stojí  na 
návrší  fairni  kostel  sv.  Martina 
biskuoa.  Kosrel  byl  již  ve  XIV. 
věku  farním.  Na  .počátku-  XVI. 
věku  byly  sem  přifařeny  Bližňo- 
vice,  Skalice,  Blansko,  Cankovi- 
ce,  Bařice  a  Zásady.  Před  válkou 
třicetiletou  bývali  v  Týnci  Hro- 
chovu kněží  utrakvističtí,  poslé- 
ze evangeličtí.  Bohoslužbu  pak 
konali  v  XVII.  veku  knězi  z  Da- 
šic  a  Chroustovic,  též  z  Trojo- 
vic,  až  konečné  byla  farnost  tý- 
necká  přifařena  k  Trojovicňm. 
kamž  kostel  zůstal  do  r.  1701  fi- 
liálním. Roku  1689  byla  zřízena 
v  Hrochově  Týnci  fara,  r.  1704 
jmenován  byl  prvý  farář  tamní. 
jímž  stal  se  poslední  farář  trojo- 
vický.  Kostel  týnecký  vyhořel 
r.  1643.  Zvony  poškozené  byly 
teprv    r.    1653   obnoveny.     Kostel 

nynější  byl  v  prvé  polovici  XVIII.  veku  zbudován  neb  aspoň  přestavěn,  v  dru- 
hé polovici  XIX.  věku  opravován.  V  podstatě  své  pochází  nynější  presby- 
teř, zvonice  a  sakristie  z  roku  1723,  kdy  též  byl  obraz  pro  hlavní  oltář  sv.  Mar- 
tina vymalován  a  poboční  oltáře  sv.  Jana  a  sv.  Josefa  zřízeny.  Při  presbyteři 
dala  Anna  Božena  Cellerová  z  Rozentálu  zbudovati  na  konci  XVII.  věku  kapli 
Zvěstování  P.  Maric  s  hrobkou  svého  rodu.  Nad  vchodem  kaple  jest  její  znak 
s  letopočtem  1680.  Proti  této  kapli  byla  roku  1725  vystavěna  kaple  sv.  Kříže 
s  dušičkovým  oltářem  z  roku  175-4. 


ZÁMEK  V  HROCHOVÉ  TÝNCI. 


Nedaleko  kostela  jest  hrobka  rodů  Jiřího  Prokopa  z  Lilicnwaldu  a  Petra 
Šlechty  z  Hrochova  z  r.  1831,  jejíž  průčelí  spočívá  na  dorských  sloupech. 
V  kapli  této  hrobky  bývá  Boží  hrob.    Fara  jest  z  XVIII.  věku. 

Na  miste  nynější  školy  stávala  před  r.  1718  kaplička  dřevěnná.  Opat 
konventu  hradišťského  Robert  Saineius  Umlauf  dal  na  jejím  místě  zbudovati 
zděnou  kaplí  P.  Marie,  podobnou  spíše  kostelu.  Ozdobné  schody  vedly  k  ni. 
kolem  byly  ambity,  nad  nimi  byty  pro  členy  kláštera  pmaemonstrátského  hra- 
dišťského. Říkalo  se  tu  »v  novém  zámku  «.  R.  1725  byla  kaple  vysvěcena  a  zří- 
zeno při  ní  bratrstvo  věřících  i  konány  pak  na  zvelebení  pobožnosti  při  této 
kapli  čtyry  výroční  slavnosti  na  sv.  Barboru,  sv.  Josefa,  na  Přenesení  sv. 
Norberta  a  nejhlučnější  na  den  Jména  P.  Marie.  Tato  slavnost  trvala  po  celý 
týden  a  byla  navštěvována  četnými  poutníky.  Měsíčně  sloužil  v  této  kapli 
chrudimský  kapucín,  řádem  praemonstrátským  odměňovaný,  slavnou  mši.  Tato 
kaple  byla  r.  1785  zrušena,  zařízení  rozprodáno.  Kaple  spuisíla,  chtěli  z  ní  udě- 
lati masné  krámy.  R.  1787  obec  koupila  kapli  se  zdí  kulatou,  jež  tvořila  před- 
dvoří  kaple,  a  s  přilehlým  krámem  kupeckým  i  mohla  jí  užíti  k  čemukoliv,  jen 
ne  za  kapli.  Měla  z  ní  býti  radnice,  ale  r.  1788  ji  upravili  za  byty  pro  servusa  a 
hlásného  a  na  půdu  skládali  seno  a  jiné  potřeby  obecní. 

Opodál  školy  jest  hřbitov  z  r.  1831  s  kaplí  sv.  Anny,  v  letech  1832  a  1833 
vystavěnou. 

Od  Hrochova  Týnce  postupuje  silnice  na  Vysokomýtsko  přes  Čanko- 
vice,  jež  bývaly  r.  1293  sídlem  Markvarta  z  Cankovic,  r.  1318  Radslava 
z  Canlkovic.  V  XV.  věku  zde  bydleli  r.  1430  až  1437  Hylbrant  z  Cankovic,  1440 
Vaněk  a  Jan.  R.  1486  měl  tuto  část  vsi  Vácslav  ze  Zámrsku.  Druhou  část  držel 
od  dávna  klášter  sezemieký.  V  XVI.  věku  'připomínají  se  na  tvrzi  čankovické 
Přibkové  z  Otaslavic,  z  nichž  poslední  Petr  byl  r.  1623  odsouzen  k  ztrátě  svého 
zboží.  Cankovice  byly  r.  1625  prodány  Vilémovi  Jindřichovi  z  Kolovrat  a 
drženy  do  r.  1660  k  Bystrému,  pak  je  koupila  Kateřina  Myšková  ze  Zábědovic, 
cd  nií  Jaroslav  Vilém  Hubryk  z  Hemrštorfu  (t  1691),  pak  Kryštof  Vácslav  z  No- 
stie.  Posléze  patřily  dilem  k  panství  rosickému,  dílem  k  panství  hrochovotý- 
neckému. 

Východně  od  Cankovic  jsou  Holešovice.  K  místní  obci  této  náleží  Hole- 
šovice Staré,  Holešovice  Nové,  Lipec  a  Březovice. 

Březovice  leží  nad  pravým  břehem  Novohradky  čili  Volšiwky  mezi 
Hrochovým  Týncem  a  Starými  Holešovicemi.  Mívaly  tvrz  již  v  XIV.  věku; 
patřívala  r.  1378  Rubínoví  z  Březovic,  v  letech  1382  až  1400  Zdeňkovi  z  Bře- 
zoviic  Odtud  pocházel  známý  hejtman  husitský  Jiří  Kroměšín  z  Březovic.  též 
Jakub  z  Březovic,  jenž  r.  1420  vypálit  klášter  Hradiště,  a  Jan  Kroiněšin  z  Bře- 
zovic. Tito  Kroměšíuové  často  se  připomínají  mezi  předními  hejtmany  husit- 
skými. Příbek  Kroměšín  z  Březovic  účastnil  se  s  Jindřichem  z  Březovic  r.  1440 
Miéuui  čáslavského  a  pomáhal  pak  r.  144s  Jiřímu  /  Poděbrad  u  Prahy.  V  XVI. 
věku  byli  v  Březovicíoh  Přítokové  z  Otaslavic.  ()d  počátku  XVII.  věku   byl 


—  165  - 

statek  březovický  rozdvojen.  Jeden  díl  tvořily  Březovice  se  Lhotou  a  druhý 
Honbice  s  podacím  a  ves  Nabočany  s  tvrzištěm.  Vácslav  Haugvic  z  Bískupic 
zdědil  před  r.  1649  dolní  díl  a  jeho  manželka  Lucie  fíaugvicová  z  Nedabylic 
koupila  od  Anny  Mandaleny  Vrochyňové  ze  Sulevic  díil  horní.  Haugvicům  z  Bi- 
skupic  patřily  do  XVIII.  věku  Březovice,  jež  pak  byly  přikoupeny  k  rosickému 
panství.  Jedna  tvrz  jest  dosud  patrná  při  dvoře  břczovickčm  svou  starou 
okrouhlou  věží.  Tvrz  i  věž  byly  nově  upraveny.  Tvrz  pozdější  byla  severněji 
a  zmizela  v  hospodářských  stavbách. 

Severněji  položeny  jsou  osady  Lipec    a    Nové  Holešovice. 


NAMÉSTI  V   HROCHOVĚ  TÝNCI. 


Staré  Holešovice  mívaly  tvrz,  v  níž  seděli  vladykové  z  Holešovic 
r.  1318  Štědrou,  na  sklonku  XIV.  věku  Hynek,  r.  1440  Buzek.  Od  r.  1454  pa- 
třily Holešovice  Staré  Příbkovi  z  Březovic,  od  r.  1496  Mikulášovi  Trčkovi 
z  Lípy,  v  XVI.  věku  Příbkům  z  Otaslavic,  kteří  rozdělili  je  v  díly,  z  nichž  jeden 
patřil  k  Březovicům  a  druhý  obdržel  novou  tvrz  a  byl  Adamem  Příbkem  z  Ota- 
slavic prodán  r.  1616  Anně  Marii  Kapounové  z  Damsdorfu  i  náležel  do  r.  1663 
k  statku  zaječickému.  Posléze  od  r.  1699  drženy  byly  Staré  Holešovice  k  pan- 
ství chroustoviokému. 

Východně  od  Březovic  dospívá  Novohradka  k  Bližňovicům,  k  nimž  náleží 
osady  Skalice  a  Blansko  i  mlýn  Psotnov. 

Osady  tyto  náležely  k  panství  rosickému.  Blížňovioe  mají  školu. 


-  166  - 

Od  Skalice  přechází  přes  trať  místní  dráhy  chrudimskoohrastecké  šidnace 
na  jih  k  Přestavlkům,  jež  se  rozkládají  při  potoku  Ležáku,  tudy  odl  Restok 
k  Hrochovu  Týnci  tekoucím.  Potok  tento  odděluje  Přestavlky  od  nedale- 
kých Trojovic 

V  Přestavlcích  jest  zámek,  za  starodávna  byla  tam  tvrz.  Na  počátku  XIV. 
věku  Přestavlky  náležely  Ctiborovi  z  Přestavlk.  na  počátku  XV.  věku  připo- 
míná se  Aleš  z  Přestavlk.  Tehdy  již  byla  tvrz.  držel  ji  Jan  Bošín  z  Přestavlk. 
Bošínové  potrvali  na  Přestavlcích  přes  polovici  XV.  věku,  ještě  r.  1464  se  tu 
jejich  rod  připomíná.  R.  1493  bylý  majetkem  Matyáše  Libáka  z  Radovesie, 
r.  1539  koupil  je  od  Buriana  a  Zikmunda  Andělů  z  Romovce  Jam  Lukavský  z  Lu- 
kavice,  po  jeho  bratřích  měl  Přestavlky  Petr  Puchart  z  Voděrad  a  po  něm 
Taláckové  z  Ještětic.  V  XVI.  věku  byla  vystavěna  nová  tvrz  přestavlcká,  .na 
níž  ještě  v  XVII.  věku  seděli  Taláckové  z  Ještětic.  K  statku  přestavlckému 
patřily  tehdy  Přestavlky  s  tvrzí  a  dvorem  poplužním,  divůr  Mířetlce  s  pivová- 
rem a  2  mdýny,  vesnice  čekov,  Dachov,  Srny,  Stan  s  mlýnem  la  dvorem  po- 
plužním, díl  Bosova,  dvůr  Stičany,  dí!  Bitovan  s  dvorem.  Od  Maxmiliána  Ta- 
lácka  z  Ještětic  koupila  Barbora  Lidmila  hr.  Zárubová  z  Hustiřan  Přestavlky. 
vsi  Dachov,  Čekov,  Bošov,  Stan,  Srny  s  dvorem  a  Stičany  s  dvorem  r.  1699. 
načež  v  letech  1703  až  1717  byl  statek  přestavlcký  k  Chronstovicům.  od  r.  1717 
do  r.  1829  k  Nasavrchům,  od  té  doby  jest  samostatným  statkem. 

Také  Trojovic  e  bývaly  sídlem  vladyčím.  Roku  1244  držel  je  Jan 
z  Trojovic,  syn  Svéslavův.  V  XIV.  věku  připomínají  se  tu  Jindřich  a  Budislav. 
Tato  obec  byla  rniezi  farními  obcemi  biskupstVí  liitomyšlského.  Tehdy 
patřila  několika  pánům.  R.  1402  měli  dvůr  poplužný  trojovický  Frenclin  a  Jan 
z  Trojovic,  část  obce  patřila  klášteru  Hájku  u  Tržku,  později  k  panství  kuněti- 
ckému a  část  ke  zboží  tuněchodskému.  Také  majitelé  hradu  Strádova  měli  tu 
v  XV.  věku  větší  díl  vsi.  Snad  vojsko  uherského  krále  Matyáše  vypálilo  r.  1469 
tvrz  trojovickou.  R.  1538  byla  tvrz  již  připomínána  pustá.  Tehdy  Řehoř  z  Pou- 
chobrad  prodal  ji  s  dvorem  poplužným  a  pozemky  i  s  podacím  Mikulášovi  Pu- 
chartovi  z  Voděrad,  jehož  syn  Petr  obdržel  pak  Trojovice  na  nedlouhý  čas. 
Vystřídali  ho  Taláckové  z  Ještětic  na  jednom  dílu  statku  trojoviekého,  kdežto 
druhý  díl  měl  Prokop  Štítný  ze  Štítného  a  na  Morašicích,  nabyv  jej  po  Regině 
ze  Sulic,  jež  jej  měla  koupen  od  Jana  Lukavského  z  Lukaviíce,  i  směniv  jej 
pak  r.  1558  s  Petrem  Hrochem  z  Mezilesic  za  Hrochův  Týnec.  Později  nabyl 
po  Jindřichovi  jeho  bratr  Jan  Talácko  z  Ještětic  vsi  Trojovice.  Zájezdec,  Ko- 
stelec, Cejřov.  Louku  a  Habrovec  a  dvůr  Týn  a  asi  vystavěl  na  tvrzišti  novou 
tvrz.  Konečně  r.  1604  Marjana  BerbiiSitorfova  z  Ještětic  prodala  Janovi  Benedovi 
z  Nectili  Trojovice  sídlo  a  tvrz  se  stavením  v  téže  tvrzi  a  dvůr  poplužný  se 
vsí  a  ves  Hlínu.  R.  1616  koupil  vše  to  Viktorin  Hradecký  z  Bukovna.  Díl  Ští- 
tenských,  jejž  r.  1570  opět  Prokop  ze  Štítného  nabyl  od  Jiřího  ze  Slepotic.  mě! 
r.  1583  Mikuláš  z  Lobkovic. 

Po  r.  1616  Viktorin  Hradecký  z  Bukovna  spojil  v  rukách  svých  Trojovice 
a  nedaleký  Zájezdec,  jejž  po  své  choti  zdědil.  Po  Hradeckých  z  Bukovna  nabyl 


-  167  - 

jejich  statku  Kašpar  Ceiler  z  Rozentálu.  jenž  již  měl  dvůr  trojovický,  druhdy 
štítenský,  a  takto  nabyl  celých  Trojovic  k  panství  hrochovotýneckému. 

Kostel  trojovický  sv.  Michala  archanděla  byl  do  r.  1704  farním,  načež 
stal  se  filiálním  k  Hrochovu  Týnci,  znova  byl  v  druhé  polovici  XVIII.  věku  zbu- 
dován za  praemonstrátského  opata  Pavla  Václavíka.  Nasvědčuje  tomu  znak 
nad  vchodem  kostelním  zasazený,  nad  nímž  spatřují  se  infule  a  klobouk  pre- 
látsíký  a  začáteční  písmena  P.  W.  A.  G.  (Paulns  Waclawík  abbas  gradicensis). 
Nad  průčelím  jest  věž  se  zvony  z  r.  1762  a  1859.  Výzdoba  a  zařízeni  kostelní 
pochází  z  XVIII.  věku.  Hlavní  oltář  má  obraz  sv.  Michala  a  sochy  sv.  Petra 
a  Pavla,  na  pobočním  oltáři  jest  Ceregeťtiho  obraz  sv.  Vojtěcha, 

Za  Jana  Vácslava  Cellera  z  Rozentálu  byl  vystavěn  pivovár  r.  1681. 
V  Trojovieích  jest  škola. 

Na  protějším  břehu  Ležáku  jest  obec  Zá  jezdec.  Nejstarší  zpráva  o  ní 
jest  z  r.  1318.  Tehdy  patřila  několika  zemanům,  později  klášteru  v  Tržku,  jehož 
majetek  zdejší  byl  r.  1421  zabrán  světskými  osobami  a  připojen  k  zboží  podla- 
žickému.  R.  1539  byl  Zájezdec  připojen  k  Hrochovu  Týnci.  V  XVII.  věku  byl 
samostatným  statkem  v  držení  Hradeckých  z  Bukovna.  po  r.  1616  připadl 
k  panství  chrastéckénru. 

Úvalem  poblíž  pravého  břehu  Ležáku  vede  polmí  cesta  k  jihozápadu  do 
Restok. 

Re  stoky  (Zestoky)  jsou  starobylá  osada.  Již  v  XII.  věku  měly  faru. 
Asi  r.  1100  Vladislav  dal  kostel  řestocký  s  celým  zadusím  a  třemi  Újezdy  klá- 
šteru kladrubskému.  Před  r.  1167  Břetislav  dal  praemonstrátům  litomyšlským 
kováře  Mučka  v  Rcstokách  se  syny  a  dcerami  jeho.  Již  v  XIV.  věku  byla  zde 
tvrz,  na  ní  připomíná  se  r.  1318  Nykvart  ze  Zestok,  pak  Štěpán  ze  Zestok  a 
Jan  Tichava  ze  Zestok.  R.  1417  seděl  na  dvoře  žestockém  Mikuláš  Pysk  ze 
Zestok,  jenž  odkázal  tento  dvůr  svému  bratru  Janovi  Těehlovci  z  Do- 
bříkova  »ke  chlebu  a  ku  pivu«.  Od  něho  dostal  jeho  zboží  řestoeké  Jetřich 
ze  Zestok  a  ze  Zumberka.  r.  144(1  připomínaný,  ale  r.  1457  byl  dvůr  již  pustý, 
tehdy  patřil  Soběslavovi  z  Miletínka. 

Díl  Restok  náležel  klášteru  podlažickému.  Druhý  dvůr  tamní  míval  v  prvé 
polovici  XV.  věku  Jan  Oslice  ze  Zestok  a  pak  od  r.  1454  Jan  Zaječický  ze 
Šternberka. 

R.  1470  byl  na  Restokách  pánem  Hertvík  z  Rušinova,  na  počátku  XVI. 
věku  Jiří  z  Kunčího  a  na  Zestocích,  r.  1532  Jan  Lukavský  z  Lukavic.  Matěj 
z  Tryskovic  prodal  ku  konci  XVI.  věku  tvrz  Restoky  s  dvorem  poplužním,  vsí 
a  podacím  Vácslavovi  Taláckovi  z  Ještětic,  jehož  rod  tu  pobyl  do  počátku 
XVII.  věku,  načež  Zestoky  přešly  na  Gerštorfy  z  Gerštorfu,  z  nichž  Bernartovi 
byla  r.  1623  třetina  jeho  statku  skonfiskována.  Lev  Burjan  Berka  z  Dube  a  na 
RychmbuTce  koupil  téhož  roku  od  komory  královské  Zestoky  téměř  celé 
k  panství  rosickému,  jen  několik  usedlostí  bylo  přikoupeno  k  panství  cbrou- 
stovickému. 


-  tó8  - 

Kostel  sv.  Václava  stojí  u  vesnice,  od  XVII.  věku  byl  filiálním,  zprvu  ke 
Skuči,  nyní  k  Chrasti.  Vystavěn  byl  v  slohu  románském,  v  XIII.  vělku  zbudovali 
jej  slohem  gotickým.  K.  sklenuté  presbyteři  přilehá  loď  s  rákosovým  stropem. 
Hlavní  oltář  jest  opatřen  obrazem  sv.  Vácslava,  vymalovaným  v  XVIII.  věku. 

V  presbyteři  jest  sanktiiarium.  Kostel  byl  za  starodávna  vyzdoben  freskami. 

V  XVII.  věku  se  pohřbívali  zde  Taláckové  z  Ještětic.  Ve  věži  visí  tři  zvony, 
jeden  z  r.  1492,  ostatní  bez  nápisu. 

Nad  osadou  vyniká  veliký  špejcharovitý  dvůr. 

Od  Restok  k  východu  leží  Kosice  v  úvalu  po  obou  březích  potoka  2ej- 
bra  na  křižovatce  několika  silnic  při  místní  dráze  chrudimskochrastecké,  jež 
tu  má  stanici.  K  místní  obci  Rosicům  náleží  Seslávky,  Synčany  a  Brčekoly. 
Seslávky  sousedí  se  severním  koncem  Rosic.  Pod  nimi  plyne  severovýchodním 
směrem  potok  Zejbro  k  Synčanům  lučinatým  údolíni  a  dál  pak  k  severu  skrze 
Brčekoly  k  Bližňovicům. 

Rosice  sluly  též  Rosicemi  Vladyokými.  Mívaly  tvrz,  jež  stávala  v  lukách 
při  cestě,  ze  zámku  'do  kostela  vedoucí,  v  polohách  »na  dvořištk.  V  XVI.  věku 
byla  vystavěna  v  Rosicích  nová  tvrz,  z  niž  pak  byl  upraven  starý  zámek, 
jenž  pak  byl  rozšířen  novější1  budovou  zámeckou. 

Na  počátku  XIV.  věku  seděli  na  Rosicích  bujní  a  loupeživí  vladykovt 
Těšislav,  Pechan,  Ondřej,  Lucek,  Bonec,  Dymitr  a  .lan  z  Rosic.  Na  sklonku 
téhož  věku  Rosice  připadly  jako  léno  na  krále.  Protestu  proti  upálení  M.  J.  Husa 
súčastnii  se  r.  1415  též  Jan  z  Rosic.  Při  straně  Jiřího  z  Poděbrad  byl  pak  Ja- 
koubek Larva  z  Rosic  ještě  r.  1450,  ale  jemu  nepatřilo  celé  zboží  rosické.  Při- 
pomíná se  tu  v  polovici  XV.  věku  též  Mikuláš  Celák  z  Rosic,  jenž  pak  r.  1451 
zastavil  celý  statek  tento  Janovi  z  Mrdic  a  Chrasti.  Po  Markétě  Celákové  ze 
Seslavic  byli  na  Rosicích  Zdeněk  z  Rosic  a  pak  Vilém  z  Chlebová,  jenž  vy- 
střídán byl  Talácky  z  Ještětic,  z  nichž  první  tu  byl  Vaněk  (1483.),  pak  Jindřich, 
po  něm  jeho  syn  Vácslav  Talácko  z  Ještětic  (t  155S).  Taláckové  měli  větší  díl 
Rosic  s  tvrzí  a  dvorem  poplužním,,  Seslavce  s  dvorem  poplužním,  Nabočany 
a  Libanice.  Synové  jeho  rozdělili  se  o  majetek  rodový  tak,  že  Vácslav  dostal 
Rosice,  Jan  Trojovice,  Jindřich  Synčany,  Hynek  Přestavlky  a  Adam  Restoky. 
Konečně  r.  1611  Júndřich  Talácko  z  Ještětic  prodal  Lvovi  Burianovi  Berkovi 
z  Dube  na  Rychmburce  Rosice  s  tvrzí  a  dvorem  poplužním,  Včelákov  s  dvorem 
poplužním,  Horní  a  Dolní  Seslávky,  Kvasiny,  Dřeveš,  Střítež,  Vyhnanov,  By- 
střici a  Pušici.  Po  Bercích  z  Dube  měl  panství  rosické,  jimi  zvětšené,  Bedřich 
Rudolf  hr.  z  Furstenberka.  zase  Berkové  z  Dube  a  po  nich  r.  1714  Vácslav  Voj- 
těch hr.  z  Vrbna  a  z  Bruntálu,  jenž  prodal  panství  rosické  Vácslavovi  Norber- 
tovi Oktaviánovi  Vchynskéniu  z  Vchynie,  jehož  rodu  dosud  velkostatek  rosický 
náleží.  V  XVIII.  věku  náležely  k  tomuto  panství  Rosice  se  zámkem  a  pivovárem, 
Bliižňovice,  Blansko,  Seslavce,  Skalice,  Synčany,  Radim,  Nová  ves.  Restoky. 
Vrbětice,  Střítež,  Dřeveš,  Kvasín,  Vyhnanov,  Včelákov,  Tisovec,  Bystřice,  Dva^ 
kačovice,  Ořetice  s  tvrzí,  část  Bělé,  Zásad,  Cankovie  a  Vejvanovic. 


Roku  1848  patřil  díl  Rosic  k  panství  chrasteckému. 

Rosice  měly  již  v  XIV.  věku  faru.  Od  XV.  do  XVII.  věku  působili  při 
farním  kostele  rosickém  faráři  utrakvističtí,  později  evangeličtí.  Po  bitvě  bě- 
lohorské byla  zřízena  iara  katolická,  byla  jen  do  r.  1664,  pak  byla  přenesena 
do  Chrasti  a  dosud  jest  kostel  rosický  filiálním  k  Chrasti.  Kostel  srv.  Váeslava 
zachoval  se  v  úpravě,  již  nabyl  v  XVIII.  věku,  jest  zbudován  v  slohu  baro- 
kovém. Z  té  doby  jest  zařízení  vnitřní.  Hlavní  oltář  má  obraz  Zavraždění 
sv.  Váeslava,  pocházející  asi  z  počátku  XIX.  věku.  Obrazy  pobočních  oltářů 
jsou  z  XVIII.  věku,  obraz  P.  Marie  na  kůru  asá  z  polovice  XVII.  věku.  Ko- 
stelní budova  obklíčena  'jest  zevně  náhrobníky,  též  uvnitř  jsou  některé  ná- 
hrobní kameny,  hlavně  tli  pochováni  byli  v  XVI.  a  XVII.  věku  někteří  Ta- 
iáckové  z  Ještětic'  a  jejich  manželky.  Též  ve  zdi  hřbitovní  jest  zasazeno  ně- 
kolik starobylých  náhrobníků.  Poblíž  kosiek;  stoji  zvonice,  v  níž  jsou  3  zvony, 
z  nich  největší  zvon  Doubrava  ulitý  r.  1591  byl  prý  zakopán  v  nedalekém 
háji  Doubravě.  Další  zvony  jsou  z  let  1515  a  1557. 

Kostel  stojí  v  někdejší  části  chrastecké.  V  dílu  Rosic,  jenž  náležel  k  pan- 
ství rosickému,  jest  zámek  s  ií/dárnou  a  velikou  zahradou  a  pivovár. 

Zámek  rosický  vznikl  za  Berků  z  Dnbé,  kteří  vystavěli  renaissančnini 
slohem  část  zámeckou  poblíž  nynějšího  dvora  hospodářského.  Znak  Berkovský 
a  začáteční  písmena  nad  nim  umístěná  připomínají  Bohuslava  Ferdinanda  hr. 
Berku  z  Dube  a  umožňuji  přesnější  určená  této  stavby  do  prvých  let  druhé 
polovice  XVII.  věku  (1650  až  1653).  Této  části  zámecké  užívá  se  za  sýpku 
a  hostinec.  Také  jízdárna  bývalá,  jež  nyní  jest  skladištěm  cukru  a  stoji  za 
parkem  zámeckým,  vznikla  za  Berků  z  Dube.  Svědčí  nápis  nad  Jejím  vchodem, 
že  ji  vystavěl  František  Antonín  hrabě  Berka  r.  1678. 

Štěpán  Vilém  hr.  Kinský  přistavěl  r.  1728  k  starému  zámku  nové  křídlo, 
v  němž  též  jest  kaple  neisv.  Svátosti  oltářní.  Zachovaný  nápis  v  teto  kapli  po- 
tvrzuje, že  Štěpán  Vilém  hr.  Kinský  i  tuto  kapli  r.  1728  založil.  Hlavní  oltář 
má  obraz  P.  Brandlňv  Večeře  Páně.  Na  pobočních  oltářích  jsou  obrazy  Stéti 
sv.  Barbory  a  Kamenování  sv.  Štěpána,  malované  v  XVIII.  věku.  U  hlavního 
oltáře  visí  obraz  P.  Marie  z  XVII.  věku. 

V  Rosicích  jest  škola. 

Se  slávky  byly  r.  1131  statkem  biskupství  oilomúckého,  v  XIV.  věku 
statkem  viadyků.  kteří  psali  se  po  nich.  r.  1374  Dětleba  a  Ješka  ze  SesJavec. 
Roku  1382  Pesík,  Velík  a  .lešek  ze  Seslíavec  se  připomínají,  r.  1406  Matěj,, 
r.  1415  Jan  a  Mikuláš,  r.  1440  Havel,  Mikuláš,  Janek  a  Vaněk,  r.  1448  až  1460 
Dětleb  ze  Seslavec,  v  XV.  věku  též  Celákové  ze  Seslavec.  Od  XVI.  věku 
náležely  Seslávky  k  panství  rosickému, 

K  místní  obci  Rosircům  náleží  kromě  Seslávek  vsi  Synčany  a  Brče- 
k  o  1  y. 

Přes  polohy  Za  rájem  a  U  mrtvých  vede  od  Rosic  silnice  k  jihovýchodu 
do  Dobrkova.   D  o  b  r  k  o  v    leží   na   Dobrkovském   kopci,   jenž    jest   nejvyšší 


-   170 

(345  m  ti.  m.)  polohou  mezi  Chrastí  a  Luží  a  skytá  rozhled  po  Sirém  okolí. 
Obec  tato  patřívate  k  panství  chrasteckému. 

Po  svahu  jihovýchodním  Dobrkovského  kopce  naid  úvalem  Arménského 
iK>toka  sestupuje  silnice  do  Radime,  jež  po  obou  březích  tohoto  potoka  se 
v  údolí  při  silnici  lužskoehroustovické  rozkládá.  Radim  patřívala  do  panství 
rosického. 

Malebný  jest  pohled  se  strání  Dobrkovské  výšiny  na  Luži,  nad  níž  vy- 
niká poutní  kostel  na  Chloumku  a  v  pozadí  zříceniny  hradu  Košumiberka. 
K  jihu  výšina  Dobrkovská  sahá  nad  Roubovice. 

Roubovice,  původně  Hruboviice  nebo  Grubovice,  jsou  osada  staro- 
bylá. Nejstarší  zachovaná  zpráva  o  nich  jest  z  r.  1167,  kdy  tu  u  Roubovického 
potoka  opat  litomyšltský  koupil  kus  lesa  od  opata  opatovského.  V  XV.  a  XVI. 
věku  platřla  část  Roubovic  k  domanickému  zboží  a  část  druhá  k  pod- 
lažickému  klášternímu  statku,  po  r.  1420  Janovi  Pardusovi  z  Vrátková, 
pak  Kostkům  z  Postupie,  až  konečně  r.  1539  ji  od  Bohuše  III.  Kostky  z  Po- 
stupie koupil  Mikuláš  ze  Zásmuk.  V  XVII.  věku  patřily,  Roubovice  k  Přesta- 
vlkům  Taláckům  z  Ještětic.  Roku  1664  koupila  Marie  Maximiliana  Hysrlová 
z  Ghodů  Roubovice.  Roku  1694  měl  je  Norbert  Leopold  Litošteinský  z  Ko- 
lovrat, jenž  je  r.  1700  prodal  Adamovi  Bedřichovi  Údrekému,  r.  1757  byly  při- 
koupeny k  panství  chrasteckému. 

V  Roubovic  ích  jest  modlitebna  židovská. 

K  místní  obci  Roubovicům  náležejí  osady  Ghacholioe,  Nová  Ves,  Skála 
a  Podlažice. 

Nová  Ves  jest  v  jihovýhodním  cípu  okresu  chrudimského  na  vypnu- 
lině  nad  úvalem'  svatoannenským  v  lesnaté  krajině.  Od  ní  na  západ  po  vypnu- 
lině,  jež  příkrýma  svahy  spadá  nad  Skutíčketm  do  okresu  skutečského,  rozklá- 
dají se  lesy,  jež  zabírají  rozsáhlé  prostranství  mezi  Roubovicemi,  Novou  Vsi, 
Skálou  a  Ghacholioemi  téměř  zcela  a  sahají  na  západě  a  jihozápadě  k  rokli 
již  si  při  srázech  této  vypnuliny  probrázdilo  k  severu  Zejbro,  utvořivši  jedno 
z  nejmalebnějších  úvalů  východočeských.  Levý  břeh  Zejbra  provází  trať  seve- 
rozápadní dráhy,  z  níž  lze  pohodlně  celou  tuto  rokli  přehlédnouti. 

Na  strmých  stráních,  jež  kolmo  spadají  do  údolí  u  Podskalí,  jsou  rozho- 
zeny domky  osady  Skály.  Skála  patřila,  jako  i  Nová  Ves.  k  panství  rosi- 
ckému. Srázná  cesta  sestupuje  do  Podskalí,  v  němž  jest  starobylý  kostel 
sv.  Jana  Křtitele,  založený  v  XII.  věku  viadykou  blahosl.  Vrbatou,  zaklada- 
telem a  příznivcem  kláštera  podlažického.  V  XVI.  věku  slul  tento  koste!  ko- 
stelem sv.  Vrbaty.  Dosud  lid  tu  říká  kostel  u  sv.  Vrbaty.  Kostel  tento  býl  pů- 
vodně slohu  románského,  r.  1696  byl  opraven  Františkem  z  Tahniberka.  K  polo- 
kruhové apsidě  přiléhá  loď  obdélníková,  vybíhající  v  průčelní  část  pětiúhelní- 
kového půdorysu.  Po  obou  stranách  této  průčelní  části  jsou  šestihranné  věže, 
jež  původně  byly  zajisté  též  slohu  románského^.  Na  hlavním  oltáři  jest  nový 
obraz   sv.    Jana   Křtitele,   na   pobočních   oltářích   jsou  obrazy   sv.    Váoslava   a 


-  171   - 

Floriana,  malované  Antonínem  Maohkem,  rodákem  podlažickým  na  počátku 
XIX.  věku. 

Osada  Skála  patřívala  k  statku  podlažickému,  od  XVII.  věku  k  panství 
chrasteckému,  jako  i  osady  Chacholiice  a  Podlažice.  Poblíž  kostelíka  jsou  lázně 
u  hostince,  k  němuž  od  kostelíka  vede  stinné  stromořadí. 

V  lese  nad  potokem  Zejbrem  jest  mezi  Skálou  a  severnějšírni  Chacholii- 
cemi  skupina  balvanů,  z  nichž  nejvyšší  balvan  opatřen  jest  vtesaným  nápisem 
německým,  jenž  vzletně  vzpomíná,  že  toto  místo  nedostupné  obšťastnila  dne 
28.  srpna  1781  svoji  přítomností  šlechtična  Poniatowiská,  v  tomto  háji  tichém 
iaiko  jef.í  srdce  —  chrám  to  dobročinnosti,  i  by  od  tohoto  dne  místo  toto  bylo 
obdivovateli  i  lidstvu  posvátno.  Do  údolí  tohoto  biskup  Hay  rád  si  vychá- 
zíval  a,  když  na  jedné  návštěvě  takové  u  těchto  balvanů  usedl  a  zdřímnuli,  byl 
tu  překvapen  hraběnkou  Pouiatowskou.  jež  z  Chroustovic  do  Chrasti  zavítala 
a  na  zámku  biskupa  nezastihla. 

Podél  pravého  břehu  Zejbra  dojdeme  za  lesem  do  Chacholic.  Od 
lesa  nad  ChaebOlicemi  jest  pěkná  a  rozsáhlá  vyhlídka  po  okolí  Podlažic  a 
Chrasti  a  dá!  chrudimským  okresem.  V  malebné  poloze  severně  od  Chacholic 
u  podlažického  rybníka  spatřujeme  Podlažice.  Přes  kopec,  na  némiž  byl 
zbudován  »a!tánek«  biskupa  Haye,  šíří  se  rozhled  po  okrese  vysokomýtském. 

Podlažice  prosluly  svým  benediktinským  klášterem,  (jenž  byl  nláhosl. 
vladykou  Vrbatou  založen  r.  1159.  Prvním  opatem  byl  Hugo.  Vrbata  věnoval 
klášteru  svoje  dědiny  a  též  jiní  dobrodinci  se  vyskytli,  takže  klášterní  ma- 
jetek byl  dosti  značný.  V  XIII.  věku  vznikl  obrovský  kodex  klášterní,  do  něhož 
byl  asi  r.  1239  vepsán  starý  nekrolog  podlažického  kláštera  asi  r.  1224  do- 
končený. Obrovskou  kmihu  tuto  (ooďex  Kigaintieus)  po  nějaké  době  zastavili5 
klášteru  břevnovskému,  v  XVII.  věku  ji  uloupili  Švédové,  a  nyní  jest  ve  Štok- 
holmu  chována.  Roku  1318  byl  opatem  Artleb,  za  jeho  doby  byl  zastaven  Boži 
dům,  jenž  patříval  klášteru  podlažickému,  nicméně  klášter  ještě  zkvétal,  bylo 
v  něm  21  mnichů.  Za  opata  Domiaslava  vzešly  r.  1369  rozepře  klášteru  o  lesy. 
Opat  Domaslav  byl  r.  1373  sesazen.  Po  jeho  smrti  stal  se  opatem  r.  1375  Bo^ 
huněk,  za  něhož  vznikl  klášterec  benediktinský  na  Práčově.  Opat  Bartoloměj 
(1399  až  1406)  dbal  o  zvelebení  kláštera.  Vácslav  IV.  udělil  r.  1401  Jindřichovi 
Lacembokovi  z  Chlumu  správu  nad  Podlažicemi.  Roku  1421  Husité  dobyli 
a  ztroskotali  klášter,  křtitelnice  byla  odvezena  do  Králové  Hradce,  kdež  dosud 
se  chová.  Opat  byl  upálen  na  poli  Chmelništi  u  Rychmburka  a  prach 
jeho  vmeten  do  rybníka  SpáMvce  pod  Rychmburkem.  Klášterské  zboží  měl 
pak  r.  1427  Kroměšíin  z  Březovic,  r.  1436  Jan  Pardus  z  Vrátkový  od  něhož 
je  Zdeněk  z  Postupic  před  r.  1454  koupi.  V  těch  dobách  (1448  až  1460)  žil 
opat  Bonifác  z  Volkenšteina,  jenž  pouze  slul  opatem  podlažickým,  ale  kláštera 
již  neobnovil  Kostkové  z  Postupic  drželi  Podlažice  dío  r.  1539,  prodali  je 
Slavatovj  z  Ghluimu  na  Košumberku.  R.  1577  obdržel  je  Albrecht  Slavata 
/.  Chlumu  na  svůj  díl,  jenž  pak  slul  panstvím  obrasteckým,  a  při  tomto  panství 
zůstaly  Podlažice  až  do  r.  1850. 


-  172  - 

/ 
štíhlýma  dvěma  věžema  vyniká  kostel  podlažický  nedaleko  biskupského 

ora  tamního  nad  koruny  stromů  a  označuje  místo  bývalého  kláštera,  jenž 
stával  v  místě,  dosud  »na  klášterech*  zvaném,  mezi  dvorem  a  nedalekým  pivo- 
várem a  zabíral  dům,  v  němž  obývá  sládek.  Do  doby,  kdy  stal  se  biskupem 
Karet  Haní,  bylo  okolo  nynějšího  kostela  ještě  mnoho  zřícenin  a  jam.  Tento 
biskup  nařídil  urovnání  tohoto  prostranství.  Při  těchto  pracech  bylo  zde  na- 
lezeno mnoho  íiál.  skriiží  a  iinvch  stavebních  ozdob  gotického  slohu,  jež  i  sou 
uloženy  v  nynějším  kostele  podlažickém.  Menši  památky,  kachle,  šípy.  klíče, 
několik  starých  mincí  a  j.  jsou  chovány  v  chrasteckém  zámku,  byzantský  kruci- 
fix malv  iesrt  v  Průmyslovém  museu  chrudimském  s  některými  stavebními  vý- 
zdobami starého  kostela  klášterního.  Při  jiné  příležitosti  byly  vykopány  lebky 
a  kosti.  Na  počátku  XX.  věku  bylo  zaise  bádáno  po  zbytcích  kláštera,  k  němuž 
v  XIV.  věku  náležely  fary  v  Podlažicích,  Rosicích,  Kostelci  Vrbatově  a  na  Vče- 
lákově. 

Nynější  podlažický  kostel  sv.  Markéty  byl  založen  r.  x.0>()6  biskupem 
královéhradeckým  .lanem  Františkem  z  Talmberka,  jenž  pak  v  něm  lni  se 
svou  sestrou  Ludmilou  pohřben.  Biskup  Jan  Adam  hrabě  Vratislav  z  Mitrovic 
\  vsvétil  r.  1721  tento  kostel.  Dříve  stála  tu  pouze  kaple,  nynější  sakristie,  vysta- 
věná ze  zbytků  zdí  klášterních,  k  níž  bývaly  hlučné  pouty  na  sv.  Markétu. 
Do  r.  1783  strojila  se  tu  pro  chudinu  jídla  a  pro  poutní  hosty  bývaly  traktace. 
biskup  Jan  Leopold  Hay  ustanoviti,  by  místo  pohoštění  bylo  ročně  40  zl.  od- 
váděno z  důchodů  chtasteckého  panství  do  pokladny  chudých. 

Kostel  má  půdorys  obdélníkový,  z  něhož  pouze  vybočuje  při  průčelí  stará 
sakristie.  Nad  průčelím,  jež  vrcholí  ve  štít.  strmí  dvě  vysoké  štíhlé  věže  svými 
jcblancovitými  kryty.  Nižší  poboční  lodě  obefmýkají  hlavní  loď  i  presbyteř  a 
přecházejí  za  presbyteři  v  ochoz.  Hlavní  oltář  sv.  Markét',  jest  z  počátku  XVIII. 
věku;  poboční  oltáře  jsou  v  ochozu.  Některé  obrazy  ieiich  isou  pozoruhodný. 
Před  htevním  oltářem  jest  hrobka,  zakrytiá  deskou  kamennou  s  nápisem: 
EPISKOPUS  BÁRO  DE  TALEMBERG  1698.  Za  hlavním  oltářem  jest  jeho  ná- 
hrohník.  Kostel  byl  r.  18.34  opravován. 

V  Podlažicích  iest  pivovár  a  cihelna  kruhová. 

U  silnice  chrastecké  stojí  sooba  lana  Nepomuckého  s  nápisem  z  r.  1723. 
tedy  o  6  let  starší  nežli  bylo  vyhlášení  icho  za  svatého. 

Od  dvora  podlažického  podél  jihovýchodního  hřehu  rybníka  podlažického 
vede  polní  cesta  k  Horce.  Obec  Horka  stojí  na  výšině  při  křižovatce  dráhy 
severozápadní  se  silnicí,  iež  tudy  iest  od  Chrasti  k  llliné  zřízena.  V  Horce  jest 
škola  a  kaple.  K  této  místní  obci  náleží  iižnéiší  osada  MezhoT  a  osada  Pod- 
skalí u  Skály. 

Proniknuvši  nad  Skálou  od  úvalu  /jibra.  vine  se  trn f  Severozápadní 
dráhy  DesmaSou  k raiinoii  na  východ  a  u  Mezhoři  aalbofiuje  na  sever  poblíž  ll<>rk\ 
do  starého  nádraží  chrasteckého.  /  něhož  odbočuje  trať  místní  dráhy  chruďim- 
skochrastecké,  jež   u  Chrasti  má  nádraží. 


-  173  - 

Měsíc  CHRAST  (Chrast,  chybně  Chrást)  vyniká  z  nížiny  dvojicí  věží 
svého  děkanského  kostela.  V  pozadí  za  ní  na  východě  vystupují  obrysy  kopců 
před  Luží  a  nad  Ronbovicemi.  Z  jihu  dosahuje  českomoravská  vysočina  svými 
výběžky  k  Horce  a  Podlažiciím  a  na  severozápad  a  sever  šíří  se  nížina  chrudim- 
ská, jež  zasahuje  k  Chrasti  svým  nejzazším  výběžkem. 

Chrast  leží  asi  čtvrt  hodiny  cesty  od  starého  nádraží  při  chrudimské  sil- 
nici, jež  dvěma  řadama  přízemních  domů  vchází  do  města,  jehož  středem  jest 
prostranné  náměstí,  na  němž  jsou  škola,  obecní  dům,  děkanství  a  biskupský 
zámek  a  děkanský  kostel  sv.  Trojice. 

Ještě  v  XIV.  věku  byla  Chrast  přifařena  k  Podlažicům.  Starý  kostel 
chrastecký  stávaJ  nedaleko  nynějšího  kostela,  teprv  v  XVIII.  věku  zbudova- 
ného.  i  by!  v  XV.  a  XVI.  věku  farním,  po>  vojně  třicetileté  byl  zase  filiálním 
do  Rosic.  R.  1664  byla  tamní  fara  zrušena  a  zřízena  nová  fara  v  Chrasti.  Starý 
kostel  vyhořel  r.  1709.  Po  založení  biskupství  stal  se  kostel  děkanským. 

Nynější  kostel  děkanský  v  Chrasti  byl  založen  roku  1710  a  dostavěn 
r.  1717,  vyhořel  r.  1725  a,  když  pak  škody  požárem  způsobené  byly  odčiněny, 
opětně  v  XVIII.  věku  byl  požárem  novým  částečně  poškozen.  K  polokruhové 
presbyteři  přiléhá  trojlodní  budova,  nad  jejímž  průčelím  strmí  dvě  věže  níz- 
kého krytu.  Hlavní  oltář,  původně  roku  1717  zřízený,  byl  biskupem  Janem 
Haiscm  nahrazen  novým.  Poboční  oltáře  pocházejí  z  XVIII.  věku.  Kostel  jest 
pěkně  upraven,  má  některé  pozoruhodné  obrazy  a  řezbářské  práce  z  téhož 
věku.  Pohřbeni  jsou  v  něm  Jiří  kníže  Kantakuzeno,  Anežka  Malovcová  rozená 
z  Vratislavů.  Kromě  starého  zvonu,  pocházejícího  zajisté  z  původního  kostela, 
jsou  zvony  kostelní  z  konce  XVIII.  věku. 

Na  náměstí  býval  českobratrský  sbor  před  r.  1612.  Markéta  z  Bonina 
prodala  Alíně  Sakařové  tento  dům  bratrský,  v  kterémž  se  druhdy  slovo  boží 
kázávalo.  Ještě  roku  1780,  kdy  obec  chrastecká  dostala  po  ohni  pro  školu 
spáleniště  této  panské  budovy,  nazývalo  se  toto  místo  domem  bratrským. 
Na  místě  tomto  byla  vystavěna  škola,  již  r.  1877  zbořili. 

V  nynější  škole  jsou  též  sbírky  městského  musea  chrastcekého.  Některé 
památky  jsou  uloženy  v  radnici. 

Děkanství  bylo  vystavěno  r.  1664  a  obnoveno  po  ohni,  jenž  r.  1709  e  zničil. 
v  prvé  čtvrtině  XVIII.  věiku.  Jest  ozdobeno  sodnou  sv.  Floriána  z  r.  1738. 

Poblíž  děkanství  jest  biskupská  residence,  obšírné  jednopatrové  stavení, 
jež  zabírá  jednu  stranu  náměstí  při  podlažické  silnici.  Biskupský  zámek  stojí 
částečně  na  místě  tvrze,  jež  byla  v  druhé  polovici  XVI.  věku  Slavaty  z  Chlumu 
a  Košumberka  vystavěna,  a  byl  vybudován  v  různých  dobách  od  XVII.  věku 
až  do  polovice  XVIII.  věku.  Část  zámku  byla  hotova  již  roku  1601.  Markéta 
Berková  z  Dube  vystavěla  novooi  budovu  panskou,  v  ní  slavila  r.  1607  svůj 
sňatek  s  Ferdinandem  z  Donína.  Nejstarší  částí  biskupského  zámku  jest  severní 
křídlo  jeho,  v  jehož  úzké  chodbě  přízemní  nad  dveřmi  nádvorními  značka 
»M  B  1605«  svědčí,  že  tuto  část  budovy  stavěla  Markéta  Berková  z  Dube.  Po- 
čátkem XVIII.  věku  bylla  hlavně  stavena  zadní  část  zámecká,  v  níž  jest  kaple 


-  174  - 

zámecká,  kterouž  zakladatel  této  části  zámecké,  biskup  Vácslav  František  Karel 
z  Košína  r.  1728  vysvětil.  Kaple  zámecká  sv.  Jana  Nep.  čelí  svou  apsidou  do 
zahrady,  na  hlavním  oltáři  má  pěkný  obraz  z  XVIII.  věku  a  sochy  sv.  Vác- 
slava  a  Floriána  z  téže  doby,  nově  byla  vymalována  a  vyzdobena.  Tato  část 
zámecká  má  na  průčelí  dvorském  znak  biskupa  Vácslava  Františka  z  Kosinů  a 
štít  s  allegorickými  sochami  víry,  naděje  a  lásky,  na  zdi  při  kapli  letopočet 
1728.  Roku  1742  biskup  Jan  Josef  hrabě  Vratislav  z  Mitrovic  vybudoval  prů- 
čelní barokní  část  zámku,  směřující  do  náměstí.  Nad  hlavním  vchodem  při 
jeho  erbu  jest  latinský  nápis  o  tom  svědčící.  V  zámku  jsou  též  úřadovny  ředi- 
telství velkostatku  biskupského.  Dvůr  jest  upraven  před  zadní  částí  zámku 
na  způsob  zahrady.  Za  residencí  biskupskou  rozkládá  se  rozsáhlý  park,  při 
němž  byla  v  XVIII.  věku  zařízena  fíkovna.  Za  parkem  pokračuje  stinné  stro- 
mořadí až  nad  zalesněnou  stráň  nad  Podlažice. 

Opodál  města  stojí  u  Chrašic  vodárna,  zřízená  biskupem  Janem  Josefem 
Vratislavem  z  Mitrovic. 

O  starobylém  osazení  této  krajiny  svědčí  nálezy  praehistorických  pa- 
mátek. 

Chrast  bývala  ještě  v  XIV.  věku  vesnicí  klášterského  statku  podlažického. 
jehož  osudy  i  v  XV.  věku  sdílela.  Po  r.  1420  přešla  s  ostatními  osadami  tohoto 
statku  v  držení  Jana  Pardusa  z  Vrátková  a  pak  Kostků  z  Postupic.  Teprv  od 
této  doby  vyskytují  se  zprávy  četnější  o  této  osadě,  jež,  jak  její  jméno  svědčí, 
vzniknuvši  v  poloze  druhdy  nevzdělávané,  jem  chrastí  všelijakou  porostlé, 
nemohla  se  rozvinouti,  dokud  klášter  podlažieký  byl  hlavním  střediskem  celé 
krajiny.  Úpadek  kláštera  a  osady  klášterní  i  poloha  Chrasti,  jež  měla  nejvý- 
hodnější polohu  ze  všech  osad  klášterského  statku,  působily,  že  Chrast  začala 
se  vzmáhati  a  stala  se  střediskem  bývalého  zboží  podlažického.  Již  r.  1493  byla 
Chrast  městečkem. 

Kostkové  z  Postupic  byli  v  přátelství  s  Janem  Pardusem  z  Vrátková.  Po 
jeho  smrti  byl  Zdeněk  Kostka  z  Postupic  poručníkem  nezletilého  Viléma  Par- 
dusa z  Vrátková.  Když  pak  Zdeněk  Kostka  z  Postupic  umřel  r.  1468  u  Zvole  na 
Moravě,  obdržel  jeho  synovec  Zdeněk  Podlažice  a  Nový  Hrad.  Mincmistr  Zde- 
něk II.  Kostka  z  Postupic  byl  příznivcem  Jednoty  českobratrské,  přál  též  mě- 
stečku Chrasti,  dal  mu  r.  1493  povolení  ke  koupi  prutu  dědiny  Buškovy  k  obci 
a  odpustil  ji  pro  vždy  pMary  z  tohoto  majetku  povinné,  obdarováním  daaiým 
ve  čtvrtek  na  den  sv.  Prokopa  1493.  Na  žádost  Bohuše  Kostky  z  Postupic  po- 
tvrdil král  Vladislav  v  sobotu  před  Povýšením  sv.  kříže  r.  1500  smlouvu,  jež 
se  stala  mezi  králem  Jiřím  a  Zdeňkem  z  Postupic  o  postupu  statku  podlažického 
v  užívání  tohoto  pána.  Vilém  Kostka  z  Postupic  listem  z  pátku  před  svato- 
dušním hodem  Božím  1511  upravil  vybírání  šosův  čili  úrokův  v  městečku 
Chrasti.  Na  přímluvu  Zdenka  III..  Jana  a  Bohuše  Kostků  z  Postupic  a  na 
Litomyšli  obdržela  Chrast  od  krále  Vladislava  výsadu  na  týdenní  trhy  pon- 
dělní a  na  dva  trhy  výroční,  každý  osmidenní.  Bohuš  Kostka  z  Postupic  prodal 
ve  středu  před  sv.  Vítem  r.  1542  Skivatnvi  v.  Chlumu  a  Kosurníberka  své  dědiny  zá- 


pisné,  totiž  dvůr  v  Podlažicích  s  polnostmi,  štěpnicemi,  sladovnou  a  pivovárem 
i  Podlažice,  městečko  Chrast,  ves  Chrastice  s  mlýnem  svobodným,  štěpnicí 
a  rybníčkem  pustým,  vsi  Horku,  Skálu,  Chacholice,  Brčekoly,  Lhotu  Chrou- 
stovskou,  Zeloviee,  Bor  a  Dobrkov,  i  oož  ve  vsi  Rosicích  měl,  s  podacími  v  Ro- 
sicích a  Chrasticích,  i  také  pode  vsí  Skálou  to  podací,  kteréž  svatého  Vrbaty 
slově,  s  třemi  rybníky  u  Podlažic,  řekami,  potoky,  vodotečinami,  s  lesy,  jež 
hajní  ze  vsí  Chacholic  a  Horky  hájí  a  spravují,  právem  zástavním  a  Vácslavovi 
Okrouilvlwkčmu  z  Kněnic  Hory  Čelákovské. 

Jako  za  Kostků  z  Postuplc,  tak  i  za  pánů  z  Chlumu  měla  Jednota  česko- 
bratrská v  Chrasti  svůj  sbor,  jenž  vynikl  velice  v  XVI.  věku,  zejména  když 
byl  jeho  správcem  bratr  Jan  Efraim,  spolupřekladatel  bible  králické. 

Divišovi  Slavatovi  z  Chlumu  a  Košumberka  bylo  pro  odboj  jeho  proti 
králi  Ferdinandovi  I.  vzato  r.  1547  jeho  panství  v  závazek  manský,  ale  dosáhl 
toho  za  několik  let,  že  mu  byla  všechna  zboží  jeho  puštěna  z  manství  a  pustý 
klášter  podlažický  s  městečkem  Chrastí  a  některými  vesnicemi  dědičně  dán. 
Syn  Divišův.  AJbrecht  (t  1600)  vystavěl  v  Chrasti  sídlo  panské  i  vymohl  na 
Rudolfu  II.  výsadu  tržní  pro  Chrast.  Touto  výsadou,  v  pondělí  po  sv.  Matouši 
1585  (dal  král  Rudolf  II.  Chrasti  trhy,  již  od  krále  Ludvíka  ji  propůjčené,  na 
časy  příležitčjší,  totiž  na  čtvrtek  před  sv.  Havlem  a  na  sv.  tři  krále  a  týdenní 
trhy  na  čtvrtky. 

Po  Albrechtovi  Slavatovi  z  Chlumu  a  Košuniberka  mela  přejiti  Chrast 
na  Vácslava  Berku  z  Dube,  ale  dříve  než  trh  byl  dokonán,  pán  tento  po  mu- 
struňcích  lidu  vojanského,  v  království  českém  se  do  Uher  sbírajícího  na  Turka 
pohana,  náhle  v  Chrudimi  zemřel.  Statek  chrastecký  byl  r.  1601  připsán  jeho 
vdově  Markétě  Berkové  z  Lípy  a  na  Rychmburce.  jež  již  r.  1596  koupila  Chlum 
a  Vortovu  za  Hlinském  a  připojila  pak  je  k  tomuto  statku.  Markéta  Berková 
z  Lípy  poskytla  r.  1605  některé  úlevy  svým  poddaným  statku  chrasteckého, 
vystavěla  nejstarší  část  zámku  chrasteckého  a  r.  1607  provdala  se  za  Ferdi- 
nanda purkrabího  z  Donína,  r.  1615  zase  za  Jiřího  z  Talmberka.  R.  1623  nabyla 
správu  statku  chrasteckého  Františka  Hypoita  Eusebie  hraběnka  z  Fúrsten- 
berku,  jež  též  ostatní  statky  po  svém  manželu  Lvu  Burianovi  Berkovi  z  Dube 
pozůstalé  spravovala  pro  svého  nezletilého  syna  Matěje  Ferdinanda  Františka 
ISerku  z  Dubě. 

Chrastečtí  i  obec  jejich  za  vojny  třicetileté  velice  trpěli  a  vrchnost  slí- 
bila jim  uleviti. 

Roku  1644  nabyl  statku  chrasteckého  Jan  Rudolf  Trčka  z  Lípy,  bratr 
Markéty  z  Talimberku.  a  po  něm  dcery  Isabelly  a  Jana  ze  Švamberka.  Anna 
Fusebie  rozená  ze  Švamberka,  provdaná  z  Harrachu,  obdrževši  Chrast  s  Chlu- 
mem a  V  orlovou,  iprodaila  toto  panství  r.  1656  kardinálovi  Arnoštovi  z  Harrachu, 
jenž  prodal  je  Ferdinandovi   111.  pro  nadání  biskupství  hradeckého. 

Roku  1660  první  biskup  královéhradecký  Matouš  Ferdinand  Sobek  z  Bi- 
lenberka  ujal  se  panství  chrasteckého.  Dokud  nebyla  řádně  zřízena  residence 


—  176  — 

V  Králové  Hradci-,  bydleli  biskupové  v  Chrasti.  Nyní  jest  Chrast  letním  sídlem 
biskupským. 

Za  biskupa  Sobka  z  Biilenberka  byla  přeložena  duchovní  správa  z  Rosic 
do  Chrasti  a  zřízeno  tu  děkanství,  r.  1665  Chrast  obdržela  právo,  vybírati  si 
poplatek  z  vinného  semkli. 

Josef  I.  dal  r.  1708  Chrasti  výsadu  na  dva  trhy  výroční  a  čtyry  trhy  do- 
bytčí. Po  ohrni  r.  1709,  jenž  zachvátil  celé  městečko,  zejména  též  kostel,  zvonici, 
děkanství,  školu  la  radnici,  biskup  Tobiáš  Jan  Becker  založil  nový  kostel. 
jejž  pak  biskup  Jan  Adam  hrabě  Vratislav  v  Mitrovic  dokončil.  Tento  biskup 
potvrdil  artikule  cechů  chrast eckých,  zřídl  nové  krámy  masné  v  bývalém 
bratrském  domě,  v  němž  r.  1741  daroval  též  pokoj  a  komoru  pro  školu,  vysta- 
věl nákladnou  vodárnu,  z  níž  obec  chrasteeká  mioHa  si  vésti  vodu  přeby- 
tečnou do  nádržky  na  náměstí  zvláštním  vodovodem;  a  přikoupil  k  biskupskému 
panství  Zájezdec  a  Roubovice. 

Roku  1725  vyhořely  v  Chrasti  kostel,  radnice  a  mnohé  domy  jiné,  roku 
1774  opět  téměř  celé  městečko,  též  kosM  byl  ohněm  poškozen. 

Biskupové  Vácslav  z  Kosinů  a  Vratislav  z  Mitrovic  dobudovali  zámek 
biskupský. 

V  dějinách  kulturních  XVIII.  věku  zajistil  si  vynikající  místo  biskup  Jan 
Leopold  Hay,  čelný  rádce  Josefa  II.  Přál  též  poddaným  svého  panství.  Nej- 
raději  prodléval  v  Chrasti  a  okolí,  zvláště  oblíbeným  zátiším  jeho  byl  zámeček 
»na  altánku«  na  stráni  viničně  <a  Chrasti.  Zemřel  na  zámku  chrasteckém  dne 
1.  června  1794  a  na  hřbitově  ebrašJckém  »sobě  vyvolil  odpočinutí,  by  ani  po 
své  smrti  od  svého  milého  lidu  oddělen  nebyl,  mezi  nimiž  blahoslavenství 
spokojeného  živobytí  požíval,  výslovně  odpíral  všech  pamětných  náhrobků, 
spokojen  jich  v  srdcích  týchž  dosáhnouti,  kteréž  ošfastniti  toužil.  Ah.  on  jich 
dosáhl,  on  byl  hoden  jich  dosáhnouti.«  Tak;  hlásá  jeho  pomník. 

Biskup  Hay  potvrdil  roku  1783  a  v  dallších  letech  výsady  cechů  chra- 
steekých.  Roku  1808  František  I.  dal  Chrasti  výsadu  na  středeční  trhy  tý- 
denní. 

Chrast  byla  do  r.  1848  sídlem  soudní  a  politické  správy  panství  chra- 
steckého  a  roubovického.  Při  nové  úpravě  úřadů  byla  vřaděna  do  okresu  chru- 
dimského. 

Znak  města  Chrasti  jest  štít  stříbrný,  zlatým  proužkem  rozpůlený,  v  jehož 
pravém  i  levém  poli  se  spatřuje  černá  orlice,  vyletující  s  roztaženýma  křídlama 
a  se  zlatými  drápy  i  zlatým  pyskem,  a  s  červeným  jazykem  vyplazeným. 

Chrast  má  měšfiamské  a  obecné  školy,  jest  sídlem  ředitelství  velkostatku 
chrastedkého,  vlkářství,  má  mnohé  průmyslové  závody,  továrnu  na  papírové 
špičky  doutníkové,  výrobu  obuvi,  závod  vyšívačský,  parní  pilu  a  j. 

Chrast  měla  roku  1900  v  315  domech  2040  obyvatel,  roku  1910  v  353 
domech  2440  obyvatel. 

V  Chrasti  působili  učitelé  a  spisovatelé  Jan  Fileík  a  Vincenc  Paulus  a 
působí  učitel  a  spisovatel  Fr.  Vondráček.  Chrast  jest  rodištěm  německého  spi- 


sovatele  MUDra.  L.  A.  Frankla.  Na  hřbitově  chirašickém  jsou  pohřbeni  bisku- 
pové Leopold  Hay,  Jan  Hais  a  Eduard  Brynych. 

C  h  r  a  š  i  c  e  (druhdy  Chrastice)  náleží  k  místní  obci  Chrasti.  Stromořadí 
od  severovýchodní  části  Chrasti  vede  k  této  osadě,  nad  níž  vyniká  na  návrší 
nad  úvalem,  jímž  doubravanii  potok  žeibro  od  Podlažie  k  Rosieům  se  vine, 
hřbitovní  kostelík  sv.  Martina.  Od  kostela  jest  rozhled  k  Chrasti,  parku  bi- 
skupskému, lesu  nad '  Podlažie  emi,  osamělé  starobylé  vodárně,  jejíž  vysoká 
věž  nad  úvalem  Zejbra  jest  zbudována.  Dole  v  úvale  rozlévá  se  rybník  chra- 
šický.  Nad  Doubravou  vystupuje  táhlý  lesnatý  vrch,  při  jehož  temenu  proti 
Podilažicům  bělá  se  jednopatrový  letohrad  biskupa  Leopolda  Haye,  »altán«  na 
stráni  viničné,  na  níž  ještě  r.  1652  byla  pěstována  réva  a  rozmanité  ovocné 
stromoví.  Za  tímto  vrchem  ukazuje  se  Roubovieký  les  a  k  jihovýchodu  modrají 
se  lesy  u  Skály.  U  Cforašie  v  údolí,  severněji  za  hřbitovem,  jsou  nová  vodárna 
a  městské  lázně.  Přes  Chrašice  jest  výhled  do  okolí  Rosic. 

Na  výšině  nad  Chrašicemi  býval  již  v  XIV.  věku  kostelík.  Nynější  bu^ 
dova  kostela  hřbitovního  byla  pořízena  r.  1721  na  místě  starého  kostela  i  vy- 
niká neobvyklým  rozvrhem  svých  částí.  K  presbyteři  přiléhají  lichoběžcové 
přístavky  a  šestiúhelníková  loď  s  obdélníkovou  síní.  Oltář  hlavni  sv.  Martina 
i  oba  poboční  oltáře  sv.  Vojtěcha  a  sv.  Brikcího  byly  r.  1721  vysvěceny  bi- 
skupem Janem  Adamem  z  Mitrovic.  Při  tomto  kostele  jsou  čelné  náhrobníky 
z  XVI.  a  XVII.  věku  Slavatů  z  Chlumu  a  Košumberka,  Klusáků  z  Kostelce  na 
Roubovácích,  Džbánovskýeh  ze  Džbánova  na  Rosicích,  Raků  z  Bohuňovic  a  j. 

Nejbližší  staniicí  severozápadní  dráhy  za  Chrastí  k  Chrudimi  jsou  Zaje- 
čice na  potoce  Ležáku. 

V  Zaječicích  bývaly  dvě  tvrze.  Prvá  zmínka  jest  zachována  o  vladycích 
zaječiekých  z  r.  1319  ve  zprávě  o  Příbkovi  ze  Zaječic.  Počátkem  druhé  polo- 
vice XIV.  věku  seděl  tu  Albert  ze  Zaječic,  ku  konci  téhož  věku  Jam  a  Zdeslav  ze 
Šternberka  z  rodu  pánů  ze  Šternberka.  Z  XV.  věku  znám  jest  tu  Jan  Holický  ze 
Šternberka,  příbuzný  a  přítel  Jiříka  Poděbradského,  a  pak  Viktorin  z  Kunčíhose 
svým  synem  Janem,  přítelem  Viktorina  Kornela  ze  Všehrd,  mužem  též  lite- 
rárně činným,  jenž  tu  pobyl  do  r.  1521.  Ještě  v  prvé  polovici  XVI.  věku  náležel 
statek  zaječický  k  panství  žumberskémii.  při  jehož  rozděleni  obdržel  Petr 
Janovský  ze  Soutic  tvrz  zaječickou,  Smrček  s  tvrzí  pustou,  Svidnice  a  Líhai- 
nice.  Při  tomto  rodě  zůstávaly  Zaječice  ještě  v  druhé  polovici  XVI.  věku 
i  přešly  Marjánou  ze  Soutic,  provdanou  za  Zikmunda  Robmhápa  ze  Suché  na 
tento  rod.  Její  dcery  Markéta  a  Eufemie  obdržely  při  rozdělení  statku  matčina 
Zaječice.  Po  Markétě  měl  její  díl  Zaječic  s  tvrzí  manžel  její  Jan  Myška  ze 
Zluniic  a  po  něm  synové,  z  nichž  Jan  posléze  dlržel  jej  sám,  ale,  sňčastniv 
se  ve  straně  stavovské  proti  Ferdinandovi  II.,  byl  odsouzen  k  ztrátě  třetiny 
svého  statku.  R.  1625  koupil  od  komory  královské  Jan  Veber  sv.  p.  na  Pins- 
berce  Zaječice,  jež  po  různých  změnách  držebních  r.  1685  Maxmiliána  Záru- 
bová,  rozená  z  Lisova.  prodala  Lamberru   Hřebenářovi   z  Harach.  Tehdy  již 


-  178  — 

tvrz  zaječická  nestála,  nýbrž  jiiž  r.  1661  byl  na  tomto  zlatnickém  díle  jen  dvůr 
na  miste  tvrze. 

Když  statek  zaječieký  byl  r.  1550  rozdělen  mezi  děti  Marjány  ze  Soutic, 
vystavěli  na  díle,  jenž  připadli  Eufemii,  manželce  Kryštofa  Myšky  ze  Zimnic. 
tvrz  novou,  jež  na  počátku  XVII.  věku  náležela  s  tímto  dílem  Petrovi  Kry- 
štofovi Kapounovi  ze  Svojkova  a  sňatkem  jeho  vdovy  přešla  na  druhého  jejího 
chotě  Ladislava  Lukavského  z  Lukaviee,  posléze  sňatkem  jeho  dcery  Lidun- 
ky  na  Lamberta  Hřebeuáře  z  Harach,  jenž  prodal  r.  1696  celý  statek  zaje- 
čický  Augustinovi  Norbertovi  Voračiekému  z  Pafoěnic,  od  něho  pak  koupi!  r.  1697 
Josef  František  hrabě  z  Šenfeldii  Zaječice  a  připojil  tento  statek  k  svému  pan- 
ství nazavršskému.  V  XVII.  věku  spustila  také  nová  tvrz  v  Zaječicích. 

V  Zaječicích  jest  škola.  K  místní  obci  této  náleží  Studená  voda. 

Severně  od  Zaječic  pramení  Bezděkovský  potok,  jenž  teče  Libanicemi, 
Honbicemi  k  Nabočanům  a  u  Vejvanovie  vlévá  se  do  Volšinky.  Lřbanice.  Hon. 
bice  a  Nabočauy  bývaly  za  starodávna  sídly  vladyckými. 

Hon  biče  (Hombice)  připomínají  se  již  roku  1244.  Tehdy  nále- 
žely Hoškovi  z  Honbic,  otci  Bavora  z  Honbic.  Na  počátku  XIV.  věku 
žili  Bavor  II.  a  Zvěst  z  Honbic.  Protestu  proti  upálení  M.  J.  Husa  se  zúčastnil 
Vácslav  z  Honbic.  příbuzný  pozdějšího  vynikajícího  válečníka  Jana  Horyny 
z  Honbic,  přívržence  Jiříka  Poděbradského.  Po  Honbicích  se  psali  Horynové 
a  Ořechovští  z  Honbic,  ale  již  na  sklonku  XV.  věku  Honbice  Janovi  Horynovi 
z  Honbic  nenáležely,  nýbrž  Bohuňkovi  z  Honbic.  a  na  samém  sklonku  XV.  věku 
Janovi  Makovskému  z  Potšteina,  v  XVI.  věku  Janovi  Příbkovi  z  Otoslavic 
a  pak  jeho  synům.  Posléze  část  Honbic  s  Nabočany  dostala  se  k  panství  na- 
završskéuiu  a  druhá  část  k  panství  přestavlckému. 

Kostel  honbieký  Povýšení  sv.  kříže  byl  v  XIV.  věku  farním,  po  r.  1624 
filiálním  do  Trojovic  a  od  počátku  XVIII.  věku  k  Hrochovu  Týnci.  Opravován 
byl  na  sklonku  XVII.  věku  a  nově  v  1880  letech.  Zbudován  byl  v  slohu  go- 
tickém. Oprava  oltářů  pocházela  z  druhé  polovice  XVII.  věku.  Při  kostele  jest 
několik  náhrobků  TaJácků  z  Ještětic  a  epitaf  Antonína  Lukavského  z  Lukavic, 
r.  1681  zrádně  zabitého.  Starobylá  dřevěná  křtitelnice  z  XVII.  věku  jest  nyní 
ve  sbírkách  Průmyslového  mnsea  v  Chrudimi.  Povšimnuti  zasluhují  ještě  obraz 
P.  Maric  z  XVI.  věku.  při  poslední  opravě  kostelní  značně  přemalovaný,  a  dva 
staré  zvony. 

K  místní  obci  Honbicům  náleží  Libanic  e,  v  XV.  věku  samostatný  statek. 
na  němž  seděli  r.  1440  Adam  a  r.  1450  Mach  z  Libanic  Na  počátku  XVI  věku  pa- 
třil díl  Libanic  k  zboží  žumberskémn  a  díl  Matoušovi  z  Habrová  a  po  vladycích 
z  Habrová  v  polovici  XVI.  věku  dostal  se  Taláckům  z  Ještětic.  Za  nich  po- 
vstala tu  tvrz.  Na  sklonku  XVI.  věku  byli  na  Libanicích  Malovcové  z  Malovic, 
pak  zase  Vácslav  Talácko  z  Ještětic  a  jiní,  až  r.  1660  tvrzička  s  dvorem  po- 
plužnýin  a  ves  Libanice  byla  přikoupena  k  panství  žumberskčmu  a  v  něm  pak 
sloučena  byla  s  panstvím  nazavršským. 


-  179  — 

Taktéž  severnější  obec  Nabočany  bývala  za  starodávna  sídlem  vla- 
dyckým.  Roku  1257  bránil  se  v  bavorském  Michldorfu  Dlnhomil  z  Nabočan 
s  jinými  bojovníky  krále  českého.  V  XIV.  věku  připomínají  se  Jan  a  Hynek 
z  Nabočan.  Na  sklonku  téhož  věku  měl  o  Nabočany  různice  Hereš  ze  Zaječic 
s  Příbkem  z  Nabočan,  ale  smluvili  se  a  zas  na  počátku  XV.  věku  vzplanul  nový 
spor  mezi  dcerou  tohoto  a  Annou  z  Nabočan.  Odúrnrf.  po  Buškovi  z  Nabočan 
obdržel  r.  1406  Matěj  ze  Seslavic.  Protestu  proti  koncilu  kostnickému  se  súčast- 
nil  r.  1415  Petr  z  Nabočan.  Současníkem  jeho  byl  Jan  Kačička  z  Nabočan.  Ještě 
v  dalších  věcích  byly  Nabočany  rozděleny  na  několik  dílů,  z  nichž  jeden  s  tvrzí 
měl  Jan  Horyně  z  Honbic  (1437),  jiný  zase  Mikuláš  z  Nabočan.  Když  pak  Na- 
bočany připojeny  byly  k  statku  honbickému,  tvrz  jejich  spustla.  To  se  stalo 
již  před  r.  1541.  Stávala  na  louce  Parkaně  a  v  prvé  polovici  XIX.  věku  byly 
poslední  stopy  tvrze  zahlazeny.  Od  r.  1716  náležely  Nabočany  k  panství  na- 
završskému. 

Polní  cesta,  od  nabočanského  dvora  ncjprv  směrem  západním,  pak  jižním 
a  pošlé  z  j  Jihozápadní  m  postupujíc  k  Vorli,  prochází  náspy  Tří  bubnů. 

Tři  Bubny  stojí  v  místech,  kdež  bývala  v  XIV.  věku  osada  Kapíiee 
Větší,  jež  snad  zanikla,  když  vojsko  uherského  krále  Matyáše  řádilo  ve  vý- 
chodních Čechách.  Kostelík  tamní  byl  pak  filiálním  do  Chrudimě.  Roku  1677  při- 
pomíná se  kaple  veřejná  sv.  Jiří  nade  vsí  Varií  o  samotě  s  poustevnou. 

Kostel  sv.  Jiří  byl  již  v  XIV.  věku,  má  dvě  presbyteře,  jednu  větší  a  jednu 
menší,  loď  společnou,  před  ní  věž,  o  jejíž  typickou  cibulovitou  střechu  při- 
pravila ji  horlivost  konservátora  v  XIX.  věku,  horující  pro  zachovávání  jen 
památek  gotického  slohu.  Hlavní  oltář  zachoval  se  v  úpravě  ze  XVII.  věku. 
Staré  náhrobky  prozrazují,  že  při  tomto  kostele  byli  pohřbíváni  v  XVI.  a 
XVII.  věku  Janovští  ze  Soutíic  a  z  Onšavy.  Kustnšové  ze  Zubřího  a  i.  Věž 
má  2  zvony  z  XVIII.  věku. 

U  kostelíka  jsou  poblíž  hostince  šance  z  XVIII.  věku.  Roku  1778  císař 
Josef  II.  přijel  s  princem  Maxmiliánem  a  generálem  z  Lascy  do  Chrudimě,  pro- 
hlédl si  Pumberky  a  Tři  Bubny,  hned  r.  1778  pak  dal  dělati  u  Bubnů  reduty  na 
třech  místech.  Poddáni  z  vňkolních  panství  pracovali  na  těchto  opevněních, 
dosud  dobře  zachovaných.  Rada  topolů  označuje  jejich  polohu.  S  šanců  těchto 
jest  rozsáhlá  vyhlídka  po  Chrudimsku  a  Vysokomýtsku. 

Pod  svahem  mezi  Třemi  bubny  a  Slatinany  leží  ves  V  orel,  nad  její 
střechy  vyniká  škola.  Za  starodávna  vynikala  nad  nimi  tvrz  již  ve  XIV.  věku. 
Z  ní  byl  opatovický  opat  Jan  z  Orle,  vrstevník  Štěpána  z  Orle.  Z  pozdějších 
majitelů  této  tvrze  vynikl  v  XV.  věku  Michálek  z  Orle.  praotec  vladyků  Orel- 
skýeh  ze  San,  jehož  rod  byl  tu  r.  1529  vystřídán  Janovskými  ze  Soutic.  Tehdy 
patřily  k  orelskémiu  statku  ves  Orel  (Vore!)  s  podacím  a  tvrzí,  vsi  Lukavice 
s  tvrzí  pustou,  Kunčí,  Luikavička,  Vížky,  Radecblyně  a  Loučky.  Při  tvrzi 
orelské  byly  dvůr  poplužný,  sladovna  a  pivovár.  Na  sklonku  XVI.  věku  nabyl 
statek  orelský  Jan  Kekule  ze  Stradonic.  Od  r.  1600  byli  majiteli  Vorle  Kunatové 
Dobřenští  z  Dobřenic.  Roku  1683  koupil  tvrz  a  sídlo  ve  Vorli.  vsi  Vorel.  Luka- 


-  180  - 

vičky,,  Vížky,  Loučky  a  Radechlyni  s  kostelem  sv.  Jiří  nad  Vorli,  pak  se  spust- 
lým  kostelíčkem  Navštívení  P.  Marie  ve  Vorli,  a  s  dvorem  poplužním,  pivo- 
varem, chmelnicí  a  zahradami  Rudolf  Vácslav  hr.  z  Šenfeldu.  Jeho  syn  Josef 
František  hr.  ze  Šenfeldu  spojil  statek  vorelský  s  panstvím  nazavršským.  U 
Vorle  bývala  velká  bažantnice,  jejíž  větší  část  jest  změněna  v  pole. 

Od  Vorle  vede  k  severozápadu  silnice  k  Chrudimi  Vlčnovem. 

V  1  č  n  o  v  byl  starým  sídlem  vladyckým.  Již  r.  1244  připomíná  se  Dobro- 
host  zVlčnova,  r.  1318  Ctibor  zVlčnova  a  mnozí  jiní  vladykové.  Protestu  proti 
upálení  Husa  účastnil  se  r.  1415  Jan  z  Vlčnova,  ve  vojště  Jiřího  Poděbrad- 
ského před  Prahou  r.  1448  byli  též  Matěj  z  Vlčnova.  V  XIV.  věku  byl  VIčnov 


SLATINANY. 

rozdělen  v  několik  dílů,  na  nichž  seděli  různí  vladykové,  praotcové  Rusku, 
Vrbických  a  Švábů  z  Vlčnova.  Na  počátku  XVI.  věku  mělo  zde  město  Chrudim 
některé  nemovitosti,  jež  rozšířilo  si  dalšími  příkupy,  zejména  od  Jana  Holce 
z  Nemošic,  takže  konečně  obec  cforudiimská  byla  vlastnicí  celého  Vlčnova, 
vyjma  jediný  dvůr  poplužní,  jenž  náležel  tehdy  Vlčnovským  z  Vrbic  a  posléze 
r.  1697  byl  přikoupen  k  panství  nazavršskému.  Obci  Chrudimi  byla  držebnost 
vlěnovská  r.  1547  skonfiskována,  ale  opět  r.  1562  vrácena. 

Jihozápadně  od  Vlčnova  na  svahu  Králové  hůry  rozkládají  se  po  obou 
březích  Crudimky  S  lati  many  (chybně:  Slatiňany).  Nad  obcí  vyniká  zá- 
mek nedaleko  kostela,  s  nímž  jest  spoiem  chodbou.  Zámek  stoji  v  místech 
bývalé  tvrze,  jež  bývala  v  Slatinanech  již  v  XIV.  věku  a  v  XVII.  věku  spustla, 
načež  v  1660.  letech  byla  obnovena  a  spravena  zajisté  velimi  dokonale,  sice  by 
Balbín  zvláště  nepřipomínal  této  tvrze  přeslavné.  V  nynějším  zámku  jsou  cho- 
vány některé  starožitnost^  zejména  nádobí,  obrazy  a  j. 


—  181   - 

Z  držitelů  tvrze  slatinanské  jest  znám  Zbyněk  ze  Slatinan,  zvaný  »0d  haje«. 
jenž  r.  1371  se  spolčil  dědinami  svými  s  Janem  Heníkem  z  Tuněchod.  Tento 
vladyka  spojil  pak  v  své  držbě  zboží  sLatimanské  a  runěchodské  po  smrti  prvěj- 
šího  společníka.  Za  několik  let  nastalo  rozdělení  obojího  zboží.  Vácslav  ze  Sla- 
tinan  připojil  se  r.  1415  k  protestu  proti  upálení  M.  Jana  Husa.  Rozmanití  majitelé 
společníka.  Za  několik  let  nastalo  rozdělení  obojího  zboží.  Vácslav  ze  Slatinan 
připojili  se  r.  1415  ik  protestu  proti  upálení  M.  Jana  Husa.  Rozmanití  majitelé 
vystřídali  se  v  XV.  a  XVI.  věku  na  zboží  slatinanském,  z  nich  zejména  Vlacheň 
ze  Slatinan  a  Vítek  z  Tafonberka,  přívrženec  jednoty  Poděbradské.  V  druhé 
polovici  XV.  věku  byli  ve  Slatinanech  páni  z  Talmberka. 

Roku  1469  táhl  krajinou  uherský  král  Matyáš.  Roku  1469  udeřil  k  Sla- 
tinanům  Zdeněk  Kouopišfský  a  položil  se  v  nich  táborem  se  svým  lidem,  pak 
je  vypálil  a  táhl  k  Hrochovu  Týnci  naproti  uherskému  králi.  Do  počátku  XVI. 
věku  náležely  Slatinany  Sárovcúm  ze  Šárova,  střediskem  panství  byl  stále 
nedaleký  Rabštejnek.  Synové  Zikmunda  Šárovce  ze  Sárova  rozdělili  se  o  zboží 
slatinanské  tak,  že  Zdeněk  Šárovec  ze  Sárova  si  ponechal  Rabštejnek  a  Vác- 
slav Slatinany,  jež  r.  1525  prodal  obci  chrudimské.  Pro  její  účastenství  na 
odboji  proti  králi  Ferdinandovi  I.  byly  jí  r.  1547  Slatinany  skoníiskovány  a  r.  1548 
prodány  Janovi  z  Pernštejna,  jenž  je  prodal  záhy  zase  Heřmanovi  Lhotskému 
ze  Zásnmk.  Bohuslav  Mazanec  z  Frymburka  dal  rozbourat  starou  tvrz  slati- 
nanskou  a  začal  tu  stavěti  nové  panské  sídlo,  jež  fceprv  Alena,  Jeho  ohof,  do- 
stavěla. Jiřík  Karlík  z  Nežetic  a  na  Slatinanech  pro  účastenství  ve  vojně 
české  odešs!  do  vyhnanství;  zboží  slatinanské  bylo  nra  konfiskováno  a  roku 
1623  Lvovi  Burjánovi  Berkovi  z  Dube  a  Lipého  prodáno.  Berkové  z  Dube  měli 
Slatinany  do  r.  1653.  K  statku  slatinanskčmu  patřívaly  v  XVII.  věku  sídlo  a  ves- 
nice Slatinany,  Rabštejnek  se  dvorem,  vsi  Skrovád,  Trpišov,  Týnec  Smrkový, 
Lipina,  Lhota  a  část  Sobětuch.  V  druhé  polovici  XVII.  věku  měl  jej  František 
Adam  hrabě  z  Bubna  a  Litic,  pak  Adam  Jaroslav  Puchart  z  Voděrad  až  ko- 
nečně r.  1732  Josef  František  hrabě  z  Šenfeldu  připojil  slatinanský  statek  k  pan- 
ství nazavršskému.  Velkostatek  tento  náleží  knížatům  z  Auerspcrgů. 

Kostel  sv.  Martina  byl  již  v  XIV.  věku  farními,  po  r.  1620  byl  filiálním  do 
Chrudimě.  R.  1801  byla  opět  lokaliie,  později  fara  v  Slatinanech  zřízena.  Budova 
kostelní,  původně  jednolodní,  byla  v  letech  1891  a  1892  přestavěna  a  v  trojlodní 
budovu  změněna.  Věž  byla  částečně  při  poslední  opravě  změněna.  Zvony  jsou 
z  XVIII.  věku.  Při  kostele  jsou  zachovány  náhrobky  bývalých  vlastníků  zboží 
slatinanského.  Konali  zde  pohřby  Mazancové  z  Frymburka,  na  Mimoni  a  Slati- 
nanech, Lhotští  ze  Zásmuk,  Škopkové  z  Otradovic,  Malvicové  z  Malvín  a  jiní. 

Při  zámku  jest  úpravná  zahrada,  s  ní  sousedí  rozlehlý  park  zámecký, 
v  němž  jest  »švýcárna«.  Za  pravým  břehem  řeky,  jež  byla  r.  1834  překlenuta 
kamenným  mostem,  jest  při  nazavršské  silnici  školní  budova.  Opodál  v  polích 
nedaleko  nádraží  severozápadní  dráhy  jest  vychovatelský  ústav  kongregace 
sester  třetího  řádu  sv.  Františka. 


—  182  - 

Slatinany  jsou  oblíbeným  výletištčm  pro  svou  pěknou  polohu  a  úpravný 
park  i  rozlehlé  vůkolní  lesy  a  blízké  malebné  partie  středního  toku  Chrudimky. 
Pěkný  rozhled  po  vůkolí  jest  od  památného  sloupu,  jenž  za  parkem  knížecím 
při  neizazšim  východním  výtěžku  lesů  podhúrských  stojí.  V  gotickém  sloupu. 
r.  1852  až  1854  vystavěném,  jest  obraz  P.  Marie,  pocházející  prý  z  r.  1444  a 
nalezený  ve  zbořeništi  dolnorakousíkého  kláštera  gamiaigského.  Od  sloupu  vidíme 
k  VoriiL  a  Třem  bubnům,  a  do  okolí  Hrochova  Týnce  a  Chrasti,  dále  pak  po 
kupooviné  za  Kuinčí  a  škrovád  do  okresu  nazavršského  k  Srádcvu  a  2um- 
berku.  Od  této  vyhlídky  sbíhá  stezník  ke  Škrovádu. 

Škrová  d,  náležející  k  politické  obci  Sliatiinanůin,  znám  jest  svými  pískov- 
covými lomy.  V  Škrovádě  bývali  v  XV.  věku  vladykové,  kteří  dle  osady  této 
se  psali  ze  Škrovádu.  Připomínají  se  na  př.  r.  1446  Jiří,  Mareš,  Jan,  Čeněk  a 
Petr  ze  Škrovádu.  Do  r.  1547  byl  Škrovád  vlastnictvím  obce  chrudimské,  pak 
náležel  k  statku  slatinanskému  a  s  nim  přešel  do  panství  nazavršského. 

Východně  od  Škrovádu  jest  obec  K  u  n  č  í,  bývalé  sídlo  vladyků  z  Kun- 
čího,  jež  na  počátku  XVI.  věku  náležela  k  panství  žumberskému,  později  čá- 
stečně k  statku  on-lskému  a  částečně  k  panství  nasavršskému.  K  místní  obci 
Kunčímu  náleží  mlýn  ve  Skalách  a  samoty  Škrovád  a  Bořek. 

Od  sloupu  sliatinanskéhio  vede  cesta  ke  K  u  c  h  a  n  o  v  i  c  ů  m  do  malebného 
lesního  hranatého  zátiší,  jemuž  rybníky  v  rámci  jehličnatých  lesů  a  skupin 
listnatého  stromoví  dodávají  zvláštního  půvabu,  lákajícího  tam  každoročně 
mnohé  výletníky  z  Chrudimě  a  j. 

Pěknými  lesy  vyjdeme  u  Lhoty  Rabštýnské  na  silnici,  jež  od  Chrudimě 
Lhotou  k  Rabštejmku  a  dál  k  Smrkovému  Týnci  do  nazavršského 
okresu  se  vine. 

Lhota  Rabštýnská  leží  v  úvalu  při  rybnících  pod  lesem  Rabštýn- 
ským,  v  němž  skrývá  se  zřícenina  hradu  Rabštejnka  nad  hlubokou  roklí  neda- 
leko osady  Rabštejna.  Od  strany  lhotské  jest  snadný  přístup  K  hradu,  jenž 
z  ostatních  stran  jest  chráněn  příkrými  srázy  kopce,  jejž  obsadil.  Zřícenina 
jest  opravena.  Zachovaná  jedna  dosti  prostranná  jizba  hradní  jest  pokryta 
střechou.  Jest  to  přízemeik  vlastního  hradu,  jenž  na  straně  schůdnější  chráněn 
byl  příkopem  a  valem.  Dvůr  byl  v  nedaleké  osadě  Rabštejnu.  Na  hradě  samém 
nebylo  pro  hospodářství  pána  hradního  dosti  místa.  Snad  pro  malou  prostornost 
hradu  zdrobnilo  se  pak  původní  jeho  jméno  Rabštejn  v  R  a  b  š  t  e  i  n  e  k. 

Na  přechodu  ze  XIV.  do>  XV.  věku  hrad  náležel  Janovi  z  Orle  a  z  Rab- 
štejna, po  něm  Jetřichovi  z  Orle  a  i  pak  byl  hrad  v  rodě  vladyků  vorelských. 
z  nichž  znám  jest  za  válek  husitských  Aleš  z  Oirle,  od  něhož  koupi  Hertvík 
z  Ostružna  hrad  s  dvorem  poplužným.  dvory  kinetcími,  v  Sobětušich  dvůr 
poplužný  a  dvůr  kmetcí,  ve  Lhotě  dva  kmetcí  dvory  a  půl  vesnice  Týnce 
(Snímkového),  i  seděl  pák  na  hradě,  dle  něho?  již  r.  1430  se  psal:  na  Ralpštejntou. 
Zboží  toto  přešlo  po  něm  na  Viléma  z  Ostružna.  jenž  měl  též  některá  zboží 
v  čáslavském  kraji  a  účastnil  se  r.  1440  tamního  sjezdu  krajského.  Byly  později 
spory  o  Rabšťejnek.   než   nabyli   této  odúmrtí   známí   válečníci   Petr   Kdulinec 


183 


z  Osťroměře  a  Vilém  ze  Dřela,  kteří  pak  práv  svých  postoupili  Soběslavovi 
z  Milietínka,  jenž  však  zboží  tohoto  nevysoudil.  Na  sklonku  XV.  věku  bylo 
zboží  rabštejnské  spojeno  se  statkem  slatinanským  v  rukách  Šárovců  ze  Sárova 
a.  když  se  o  zboží  tato  dělili,  připadl  Rabštejneik  Zdeňkovi  Šárovcovi  ze  Sá- 
rova. Od  něho  a  od  dcer  jeho  skoupila  obec  Chrudimská  v  prvé  polovici 
XVI.  věku  zboží  rabštejnské,  ale  dlouho  neměla  panství  tohoto.  Roku  1547  byl 
jí  zámek  Rabštejnek  s  poplužným  dvorem,  vsi  Týnec  (Smrkový)  a  Kuchano- 


RABŠTEJNEK. 


vice,  dvory  kmetcí  v  Cejkovicích  a  Hrbokově,  Slatinany  s  tvrzí  a  dvoTem  po- 
plužním,  držebnost  ve  Lhotě,  Sobětuších,  Lupině  a  j.  skonfiskovan,  ale  téhož 
roku  králem  Janovi  z  Pernštejna  prodán.  Od  Jana  z  Pernštejna  koupil  Heřman 
Lhotský  ze  Zásmuk  zámek  Rabštejnek  i  tvrz  Slatinany  s  veškerým  zbožím,  jež 
po  různých  změnách  držebních  přešlo  r.  1575  na  Bohuslava  Mazance  z  Frym- 
burka  (t  1589),  jenž  v  posledních  letech  života  svého  sotva  již  na  Rabštejnku 
pustnoucím  mohl  bydleti  a  bydlel.  Od  sklonku  XVI.  věku  jest  Rabštejnek  v  roz- 
valinách. 


-  184  - 

Po  troskách  a  skalinách  vystupuje  se  na  Rabštejnku  při  zbytku  jakési 
věže  ke  střeše,  jíž  jest  v  novější  době  pokryta  zachovaná  místnost.  Se  střechy 
jest  pěkná  vyhlídka  do  úvaihi  pod  hradem'  a  k  lesům  pohledským  a  čejko- 
vickým. 

Pohled  patříval  obci  chrudimské,  jíž  byl  r.  1532  od  Buriana  Poucho- 
bradského  z  Ponchobrad  zastaven.  Obci  chrudimské  zůstal  Pohled  do  r.  1547. 
pak  připadli  k  Slatinanům  a  r.  1558  byl  s  Pouehobrady  opět  koupen  Chrudimí, 
později  náležel  s  Cejkoviieemi  a  Zbližňovieemi  k  panství  heřmanotně- 
steckému. 

S  kopce  za  Čejkovicemi  rozvírá  se  širý  rozhled  do  chrudimského  okolí. 
V  poizadí  směrem  severo východním  spatřujeme  Chrudim.  Pohled  jest  roztroušen 
od  silnice  k  lesům.  Od  Zbližňovic  zabíhá  od  silnice  polní  cesta  k  lesům  na 
C  i  t  k  o  v.  Na  západ  a  jihozápad  od  Pohledu  se  rozkládají  širé  lesy,  jež  na 
severní  straně  dosahují  až  ke  Sklípkům,  Janovilcům,  Ouherčieům  a  ke  Kostelci 
a  na  západ  za  Citkovem  a  Nerozhovicemi  pokračují  k  Podolu,  Prachovicům  a 
Tasovicům  a  až  do  Čáslavská  nad  Skoranov  Bučiuou,  jež  jest  nejvyšším  bodem 
(602  m)  celé  této  krajiny. 

K  místní  obci  Podolu  náleží  též  Citkov,  Hrbokov,  Nutice,  Nerozhovice  a 
Boukalka. 

Nejjižnější  z  těchto  osad  jest  Hrbokov,  stará  osada,  jejíž  kostel  sv.  Vác- 
slava  býval  již  v  XIV.  věku  farním.  V  XV.  a  XVI.  věku  přináleželo'  podací  s  ko- 
laturou  obci  Chrudimi,  jež  prodala  r.  1593  Hrbokov  Vácslavu  Plesoví  Heřman- 
skémni  na  Stolanech.  Kostel  hrbokovský  býval  pak  filiálním  áo<  Heřmanova 
Městce,  nyní  do  Vápenného  Podola.  Před  průčelím  bývala  malá  předsíňka,  jíž 
se  vcházelo  do  lodě.  V  1870.  letech  byla  před  průčelím  přistavěna  věž  a  zároveň 
opravována  loď,  jež  pocházela  z  XVIII.  věku.  Staré  zvony  tamní  byly  pře- 
vezeny do  Podola. 

Od  Hrbokova  pískovka  vede  k  severu  dlo  Citkova,  jenž  náležel  r.  1318 
Hrabiši  z  Paběnie,  v  XV.  věku  různým  držitelům  (Jiřímu  z  Ohnišfan).  r.  1534 
k  zboží  heřmanoměsteckému  a  po  nějaký  čas  ke  Stojanům  a  od  XVII.  věku 
zase  k  Heřmanovu  Městci. 

U  nedalekých  Nerozhovic,  vesnice  bývalého  panství  heřmanomě- 
steckého,  jsou  zříceniny  hradu  Rozpakova.  Také  Nutice  náležely  od  XVI. 
věku  k  témuž  panství,  pouze  v  letech  1577  až  1611  byly  ve  zboží  stolanském. 

Od  dikova  na  západě  za  kopcem  vyniká  již  komín  vápenky  nad  Vá- 
penným Podolem. 

Podoí  nazýván  jest  Vápenným  po  rozsáhlých  lomech  vápence.  Podol- 
ské vápno  rozváží  se  po  celé  krajině.  Již  v  XVI.  věku  připomínají  se  lomy 
podolské.  Známy  jsou  též  podolské  lázně. 

Od  Nutíc  zajdeme  kol  školy  ke  kostelu  do  Podola.  Dříve  stávala  tu  kaple 
z  r.  1716  a  výše  bývala  poustevna,  za  vlády  Josefa  II.  zrušená.  R.  1785  byla 
založena  IokaJie,  r.  1788  byl  místo  kaple  vystavěn  kostel  sv.  Vácslava  nákladem 
náboženského  fondu   a  přispěním   kostelního  jmění  hrbokovského.  Kostel  jest 


jednoiodní,  neveliký,  nově  upravený,  v  průčelí  má  věž  se  starými  zvony 
hrbokovskými  z  XVI.  věku,  jež  v  XIX.  věku  byly  přelity.  Nedaleko  kostela  a 
fary  stojí  lázně  s  byty  pro  lázeňské  hosty.  Pramen  léčivý  vyvká  ve  skále 
u  paty  vápenného  pahorku  za  lázněmi,  byl  již  za  starodávna  (r.  1586)  znám. 
V  prvé  polovici  XVII.  věku  se  lázně  vzmohly  (1659),  zvláště  pak  za  Šperků 
na  konci  XVIII.  věku.  Budova  lázeňská  vznikla  po  r.  1798.  Prostranné  lázně 
s  příbytky  pro  hosty  a  hostincem  byly  zřízeny  r.  1802.  Podle  kapličky  sv.  Vác- 
slava,  jež  u  pramene  stávala,  bývaly  nazývány  též  Svatováclavskými.  Na  po- 
čátku XIX.  věku  byly  často  hosty  navštěvovány,  též  Vácslav  Kk  Klicpeira  zde 
v  létě  bydlíval;  později  zase  scházely,  a  teprv  v  novější  době  docházejí  větší 
návštěvy.  Škola  jest  od  počátku  XIX.  věkuv  fara  od  r.  1858. 

Vápenný  Podol  patříval 
na  počátku  XVI.  veku  Janovi  z 
Kunčího,  k  Zaječicům,  později 
k  hradiu  Liehnici  a  pak  k  Heř- 
manovu Městci,  v  letech  1577 
až  1611  k  Stefanům  a  zase  pak 
k  Heřmanovu  Městci. 

V  Podole  jest  nádraží 
místní  dráhy  přeloučskoměste- 
cké. 

Od  Podolských  lázní  stou- 
páme do  kopců  k  B  o  u  k  a  1  c  c 
a  dál  na  západ  do  Prachovic. 
Práchovice  leží  pod  Buči- 
nou,  s  níž  jest  rozsáhlý  výhled 
po  krajině.  Od  Prachovic  jest 
zřízena  košíková  dráha  k  Lieh- 
nici na  dopravu  vápence,  jenž 
v  okolí  se  láme.  Poblíž  nádra- 
ží    práchovického     jsou      lom 

a  vápenka  a  za  ním  kol  kapličky  vede  cesta  ke  vsi,  v  níž  poblíž  školy  jest  pro- 
stranná kaple  r.  1891  obnovená. 

Od  Prachovic  k  severu  rozkládají  se  tesy,  jež  přestupují  na  západ  přes 
hranici  okresu  chrudimského  do  kraje  čáslavského,  zaplňují  jihozápadní  pomezní 
část  okresu  chrudimského  a  k  severu  a  severovýchodu  zasahují  do  okolí  Heř- 
manova Městce.  V  lesnaté  této  krajině  jsou  místní  obec  V  ý  ž  i  c  e,  k  nimž  ná- 
leží Sloukovice  a  Sušice,  a  místní  obce  Načeš  i  c  e,  k  nimž  náleží 
R  a  š  k  o  v  i  c  e,  a  L  i  c  o  m  ě  1  i  c  e,  k  nimž  patří  Habřiny.  Obce  tyto  pat  rivaly 
k  panství  heřmanoměsteokému.  V  Sloukovicích  jest  myslivna. 

Mezi  prachovskými  lesy  a  Krkaňkou  vystupuje  silnice  na  svah  nad  les. 
nad  nímž  lze  se  ještě  jednou  rozhlédlnouti  po  úvale  a  kopcích  podolských.  V  po- 
předí strm!  Bučina,  po  svých  svazích  lomy  rozervaná.  Jeden  lom  zahlodává 


HRBOKOV. 


se  do  ní  výše  u  Boukalky,  druhý  poblíž  Prachovic  a  jiný  na  lesním  svahu 
nad  zastávkou  dráhy.  V  pozadí  nad  lesy  strmí  vrcholky  rozvalených  zdí  hradu 
Lichnice.  Silnice  pokračuje  k  severu  do  potí  k  Heřmanovu  Městci,  prochází  nad 
Tasovicemi  lesem  do  okolí  Kostelce  a  umožňuje  vyhlídku  na  sever  přes  Heřma- 
nův Městec  k  Pardubicům  a  do  Polabí.  Tasovice  a  Zdechovice  náleží 
k  místní  obci  Kostelci. 

Od  Podola  vine  se  malebným  údolím  trať  místní  dráhy  ke  Kostelci.  Nad 
pravým  břehem  Zlatého  potoka  vystupují  na  severovýchodě  od  kosteleckého 
rybníka  příkré  stráně,  po  nichž  nad  Kostelec  vine  se  cesta  na  návrší,  dvo- 
jitými příkopy  a  valy  obtočené.  Na  tvrzišti  tomto  stával,  hřbitovem  obklopen, 
omšelý  kostelík  sv.  Petra  a  Pavla,  původně  v  slohu  románském  vybudovaný, 
později  pak  v  slohu  gotickém  rozšířený.  Písemná  zpráva  nejstarší  zachovala 
se  o  tomto  kostele  z  r.  1350,  ale  stavba  jeho  byla  o  několik  století  starší.  Kostel 
má  presbyteře  větší  a  menší,  u  presbyteře  větší  byla  zbudována  čtverhranná 
klenutá  sakristie,  u  ní  pak  bývala  síň,  v  níž  bydlíval  poustevník.  Do  menší 
presbyteře  vchází  se  z  hlavní  lodi.  Vedle  vchodu  sakristijního  jest  sanktuarimm 
s  kameninou  obrubou  v  stříšku  vybíhající,  jež  bývalo  uzavíráno  okovanými  dvíř- 
kamí,  ozdobenými  uvnitř  malovaným  andělem  klečícím,  vymalovaným  na 
sklonku  XIV.  věku.  Zbytky  románské  stavby  i  tato  dvířka  jsou  nyní  ve  sbírkách 
Průmyslového  musea  v  Chrudimi.  Kostel  byl  vyzdoben  treskami,  ještě  r.  1889 
bydy  dobře  zřejmý  mnohé  z  nich,  i  svědčily,  že  loď  mávala  prkenný  strop,  jenž 
teprv  později  byl  zaměněn  klenbou.  Zdi  lodě  byly  ozdobeny  nápisy.  Nejvíce 
fresek  se  zachovalo  ve  velké  presbyteři.  V  právo  od  hlavního  oltáře  pronikala 
pod  vápenným  nátěrem  řada  klečících  rytířů  se  znaky  zeleného  lekna.  Roku 
1899  byl  kostel  obnovován  a  částečně  přestavován.  V  průčelí  kostelní  přistavěli 
hřmotnou  věž,  jež  nadobro  porušila  pěkné  zátiší,  v  něž  omšelý  starobylý  ko- 
stelík splýval  s  valy  zašlé  tvrze  a  pohorským  svým  vůkolím.  Zvony  z  r.  1551 
a  j.  bývaly  v  starodávné  dřevěnné  zvonici. 

O  tvrzi  kostelecké  se  vypravuje,  že  patřívala  rytířům  Heřmanům,  jejichž 
loupeživoiu  zbůjnost  musel  král  zkrotiti  svým  vojskem.  Tvrz  dobyta,  Heřmani 
pobiti.  Ani  po  smrti  prý  nedošli  pokoje.  Za  nějaký  čas  objevili  se  na  zdi  ko- 
steleckého kostela,  klečící  s  rukama  sepjatýma.  A  kolikrát  prý  byl  jejich  obraz 
zabílen,  ale  vždy  zase  objevili  se  Heřmani  na  zdi  kostelní.  Skutečně  pak  při 
r.  1318  zachovala  se  zpráva  o  Heřmanovi  z  Kostelce,  jenž  způsobil  škody 
v  Citkově  a  Nerozhovicích.  Tvrz  kostelecká  byla  spustlá  již  v  XVIII.  věku 
úplně.  Kostel,  jenž  býval  ještě  r.  1350  farním,  jest  od  XVIII.  věku  filiálním  do 
Heřmanova  Městce.  V  Kostelci  bývala  v  XVII.  věku  vysoká  pec  železářská 
a  v  nedalekých  Klešicích  hamry. 

Malebný  jest  rozhled  s  kosteleckého  tvrziště,  pod  nimž  v  úvale  při  rybníce 
mlýnském  rozkládá  se  obec  Kostelec,  a  dál  lesnatým  okolím  k  Heřmanova 
Městci. 

V  polovici  XIV.  veku  patřila  část  Kostelce  k  panství  městeekému.  k  němuž 
p<  sléze  připojena  celá  ves. 


187  - 


K  politické  obci  Kostelci  náleží  též  Z  dech  o  v  ic  e.  Měly  již  v  XIV.  věku 
tvrz,  na  níž  seděli  r.  1373  Ješek  ze  Zdiechovie,  pak  Jan  ze  Zdechovie,  jehož 
dcery  vzdaly  zboží  toto  Janovi  Voděradovi  ze  Sekyřic.  S  jeho  rodu  přešla 
tvrz  zdechovická  r.  1502  na  Petra  Sekerského  z  Voděrad,  jenž  ji  prodal  r.  1507 
králi  Vladislavovi.  R.  1517  patřily  Zdechovice  Zdeňkovi  Lvovi  z  Rožmútálu, 
jenž  jich  nepodržel  dlouho,  již  r.  1521  seděl  tam  VácsJav  Lorecký.  V  I.  polovici 
XVI.  věku  rychle  střídali  se  jejich  vlastníci,  od  r.  1558  do  1585  náležely  Zde- 
chovice pánům  ze  Zerotína,  pak  Vrabským  z  Vrabí.  v  XVII.  věku  Vácslavovi 
z  Věžníik,  hr.  z  Paaru  a  j. 

Střediskem  této  části  okresu  chrudimského  jest  Heřmanův  Městec. 

Město  toto,  mající  dle  sčítání  z  r.  1900  celkem  4668  obyvatel,  rozkládá  se 
v  malebné  poloze  kol  dvou  náměstí.  Na  větším  náměstí  jest  kostel  děkanský, 
menší  náměstí  přiléhá  ke  knížecímu  zámku.  Od  těchto  středisk  rozšiřuje  se  na 


HERMAN!  V   MĚSTEC 


všechny  strany  pcdél  silnic.  Část  Heřmanova  Městce   nazývá  se  Židovským 
městem,  jiná  část  Přibylovem. 

Ulice  od  Kostelce  zavede  příchozího  nejprv  k  hřbitovnímu  kostelu  Zvě- 
stování P.  Marie,  jenž  vznikl  asi  v  XVI.  věku  místo  hřbitovní  kaple  a  byl  pak 
později  opravován.  V  r.  1676  přistavěli  jeho  průčelní  část  a  r.  1796  sakristii. 
Kostel  nevyniká  zvláštními  stavebními  památkami.  Vnitřní  výzdoba  jeho  po- 
chází z  doby  Sporkňv.  Ze  starších  dob  jsou  při)  kostele  některé  náhrobníky  a 
uvnitř  jeho  visí  epitaf  z  počátku  XVII.  věku,  pořízený  paní  Porotou  Karáskovou 
v  letech  1615  a  1616  na  památku  její  3  manželů  bývalých:  Jiřího  Vylétala, 
Bartoloměje  Krouského  a  Jiříka  Karáska  a  děti  jejich.  Některé  sochy,  jež  bý- 
valy v  zámeckém  parku,  stojí  na  hřbitově.  Zvony  jsou  v  starobylé  dřevénné 
zvonic1,  jež  byla  zbudována  r.  1711  a  má  cibulovitou  báň.  šindelem  pobitou. 
Od  r.  1887  se  tu  ii/  nepoohovává. 


—  188  - 

Kol  sochy  sv.  Vavřince  z  r.  1723  dospějeme  na  náměstí.  Prohledneme  si 
výstavné  místní  školy  měšťanské  a  obecné  a  zastavíme  se  ve  farním  kostele 
sv.  Bartoloměje. 

Heřmanův  Městec  byl  již  v  prvé  polovici  XIV.  věku  farní  osadou.  Po  roce 
1421  Městečtí  přilnuli  k  husitství  a  v  této  víře  potrvali  přes  200  let.  Také  Jed- 
nota českobratrská  měla  tam  v  XVI.  věku  své  vyznavače.  Po  r.  1620  byli  neka- 
toličtí kněží  vyhnáni  a  o  správu  duchovni  pečovali  hlavně  missionáři,  kteří  také 
konali  bohoslužby  v  okolních  kostelích.  Roku  1656  byla  zřízena  fara  v  Heř- 
manově Městci. 

Starý  farní  kostel  zanikl  nejpozději  v  XVIII.  věku.  V  letech  1633  a  1638  a 
opět  v  r.  1740  vyhořel.  Po  tomto  ohni  vrchnost  jala  se  pomýšleti  na  stavbu 
nového  farního  kostela.  Tepirv  Jan  hrabě  Špork  uskutečnil  tento  záměr,  vystavěl 
nynější  farní  kostel  s  vysokou  věží  a  uvnitř  jej  všemožně  vyzdobili.  Stavěno 
a  zdobeno  bylo  tu  od  r.  1756  do  r.  1762. 

Zvony  byly  opatřeny  po  ohni  z  r.  1740.  Nejvyšší  poschodí  věže  kostelní 
jest  obtočeno  ochozem  čili  zahrádkou  a  osazeno  bání  s  lucernou.  S  ochozu  jesí 
rozsáhlý  rozhled  po  celém  okolí  městečkem. 

Pěkným,  ladně  rozčleněným  průčelím  čelí  kostel  do  velkého  náměstí.  Prů- 
čelí vrcholí  vysokým  štítem,  jenž  jest  ozdoben  sochou  sv.  Bartoloměje  a  po 
obou  svých  stranách  a  na  štítě  andělí  s  odznaky  lásky,  naděje  a  víry.  Nad 
hlavním  vchodem  pod  velikým   oknem  zasadili   znak   zakladatele   kostelního. 

Kostel  vyzdoben  jest  freskami  úpravnými.  V  presbyteři  za  hlavním  oltářem 
sv.  Bartoloměje  jest  socha  světcova  uprostřed  malované  architektury  oltářní. 
Fresky  znázorňují  umučení  sv.  Bartoloměje  a  jiné  výjevy  z  jeho  života. 

Neméně  než  úhledná,  dřevěnná  kazatelna,  ozdobená  sochami  Boha  otce, 
andělů,  symboly  evangelistů  a  postavami  Mojžíše  a  Arona,  zajímá  nás  starobylá 
cínová  křtitelnice,  jež  byla  ulita  dc  Heřmanova  Městce  r.  1436  a  bývala  ozdob- 
nější, než  úsilí  protireformační  odstranilo  s  jejího  povrchu  některé  ozdoby,  ne- 
vyhovující protireformačním  snahám. 

Za  hlavním  oltářem  jest  mramorový  náhrobek  ze  XVI.  věku.  Kterýsi  člen 
rodu  z  Žerotína  ve  zdobném  brnění,  maje  v  pravici  odznak  hejtmanský,  je  doved- 
ně na  náhrobku  tonuto  vytesán.  V  hrobce  kostelní  jsou  dosud  rakve  pánů  ze  Ze- 
ro';ína.  V  sakristii,  jež  jest  za  věží,  uchován  jest  nábrobník  kamenný,  jenž  svým 
obšírným  nápisem  zvěstuje,  že  r.  1594  zemřela  Anna,  dcera  Jana  Jetřicha  star- 
šího ze  Žerotína,  »vesele  vzkříšení  očekávající«. 

Proti  sakristii  jest  u  presbyteře  kaple,  nad  níž  i  nad  sakristií  jsou  oratoře. 
Pěkné  kované  zábradlí  kruchty  při  průčelní  straně  lodě  spočívá  na  dvou 
sloupech.  ^_ 

Škola  v  Heřmanovu  Městci  byla  již  v  XVI.  věku.  Městečtí  starali  se 
o  ní  i  v  XVII.  věku  chvalitebně,  pamětlivi  povzbuzení  věhlasného  Bacháčka 
z  Nauměřic,  »aby  jak  předešlé,  tak  i  budoucně  z  města  jejich  mnozí  učení  lidé 
vycházeli,  nejinač  než  vojíni  z  koně  trojského«,  ale  po  r.  1620  pohynul  tento 
utěšený  rozkvět  školy  městooké,  jež  sice  již  zase  r.  1646  se  připomíná,  ale  jen 


živořila    po    mnohá    léta.    Nyní    má    Heřmanův    Městec    měšťanské    a   obecné 
školy  chlapeckou  a  dívčí  a  pokračovací  školu  průmyslovou  a  kupeckou. 

Zámek  byl  v  Heřmanovu  Městci  již  v  XVI.  věku.  Dříve  bývala  tu  tvrz. 
Po  ohni  byl  zámek  v  polovici  XVII.  věku  obnoven  a  v  tom  století  ještě  něko- 
likrát byl  opravován.  Již  tehdy  měl  kapli  sv.  tří  králů.  Hrabata  Sporkové  vy- 
budovali nynější  zámek,  při  němž  měli  oboru,  jež  pak  r.  1781  byla  změněna 
v  rozsáhlý  park  se  skleníky  a  jízdárnou.  Park  tento,  pečlivé  udržovaný,  vábí 
každoročně  k  sobě  množství  návštěvníků  a  jest  nemalou  okrasou  celého  města 
Zámecká  budova,  na  jejímž  boku  vypíná  9e  šestiboká  věž,  byla  upravena  nově 
v  1860.  letech,  chová  v  sobe  knížecí  obrazárnu  a  rozmanité  památky. 


NAMÉSTI  Y  HERMANOVĚ  MřiSTCI. 


Před  zánikem  jest  kašna  a  sochy  sv.  Yácslava  a  .lana  Nap.,  obé  z  počátku 
XVIII.  veku. 

Na  imiěnímilovné  Šporky  upomínají  též  dvě  menší  kaple  při  silnici  chru- 
dimské. 

Vzpomenouti  sluší,  že  k  rozvoji  města  nemálo  přispělo  zřízení  drah  od 
Přelouče  k  Podolu  a  od  Heřmanova  Městce  do  Chrudimě.  Z  místního  průmyslu 
značná  jest  zvláště  výroba  obuvi  a  i. 

V  Heřmanovu  Městci  jest  kazatelský  úřad  evangelického  vyznáni  refor- 
movaného, ústav  chudých  sester  školských,  synagoga^  npatrovna.  lékárna.  Zná- 
mým byl  soukromý  léčební  ústav.  Též  spolkový  život  jest  velmi  čilý. 

Heřmanův  Městec  měl  roku  1900  v  472  ilomech  4668  obyvatel,  roku  1910 
v  530  domech  4614  obyvatel.  Rodákem  tamním  jest  spisovatel  Rudolf  Pokorný. 

Pěkná  poloha  města  při  úpatí  výběžků  Železných  hor  v  lesnaté  krajině 
na  pokraji  roviny  polabské  učinila  z  Heřmanova  Městce  oblíbené  výletní  místo. 


—  190  — 

Ve  znaku  má  Heřmanův  Městec  list  leknínový.  Erbovní  pověst  připomíná 
rytíře  Heřmana,  zakladatele  této  obce.  Ze  asi  trochu  pravdy  jest  v  této  staro- 
dávné pověstí,  svědčí  i  přídavek  v  jméně  Městec. 

Na  počátku  XIV.  věku  (1328)  měla  kapitula  vyšehradská  nějaké  pozem- 
nosti  od  Tasa  z  Rychmburka  v  okolí  Městce  Heřmanova.  Tehdy  již  byl  Heřma- 
nův Městec  farní  osiadou.  Roku  1321  Oldřich,  sdhofosriik  pražského  kostela,  imtkor- 
porirje  kostel  v  Heřmanově  Městci  ke  kostelu  vyšehradskému.  Listem  z  roku 
1341  učinil  Jan  Lucemburský  obdarování,  dav  les  jakýsi,  jménem  Vysokou, 
tehdy  jen  křovinatý,  poblíž  Heřmanova  Městce  a  část  Heřmanova  Městce  vy- 
šehradskému kostelu,  by  tato  pustina  lesní  byla  vyklučena  a  v  pole  vzdělána, 
a  rybáře  při  potoku  Blatiici  od  mostu  Heřmanova  až  po  most  Puchová. 

Zakladatelem  Heřmanova  Městce  byl  nejspíš  Heřman  z  Mrdic,  jenž  žil  na 
počátku  XIV.  věku  na  nedaleké  tvrzi  mrdické.  a  byl  asi  s  pány  z  Rychmburka 
spřízněn.  R.  1325  oddělil  nejstarší  syny  Ctibora  a  Heřmana,  dal  jim  za  díl  peníze, 
jež  měl  po  své  manželce  Miloslavě  na  Rychmburee,  a  zanechal  svým  mladším 
synům  Vaňkovi,  Bernartovi  a  Jarošovi  rodnou  tvrz  s  dvorem  poplužnim  a 
Heřmanovo  město  a  jiné  osady.  Bezdětný  Bernard,  jemuž  ještě  v  polovici 
XIV.  věku  patřila  tato  tvrz  a  polovina  Heřmanova  Městce,  vzdal  se  před  krá- 
lem Karlem  a  úředníky  zemskými  této  tvrze  i  dvora  i  též  polovici  Heřmanova 
Městce  ponechal  svému  bratru  Jarošovi,  po  němž  jeho  synové  Heřman  a  Ber- 
nard r.  1373  ujali  zboží  otcovské,  k  němuž  náležel  též  Kostelec.  Jejich  po- 
ručník  Jan  Lacembok  ze  Strádova  prodal  nebo  k  věrné  ruce  postoupil  toto 
zboží  Čeňkovi  z  Veselé  a  z  Vartenberka.  Různí  držitelé  se  tu  vystřídali,  mezi 
nimiž  docházívalo  k  tuhým  sporům,  jež  vyžádaly  si  i  lidského  života,  když  Heu- 
slin  z  Mrdic  a  Heřmanova  Městce,  byv  pohnán  k  sondu  zemskému,  úkiadně 
se  pak  zbavil  Oiíře  z  Mrdic,  jenž  táhl  se  k  někdejšímu  zboží  svého  otce  Heř- 
mana a  byl  pak  při1  své  jedné  vyjížďce  purkrabím  městeckýin  o  život  připraven. 

Ač  se  tehdy  mluví  o  purkrabím  městečkem,  přece  ještě  s'tále  majitelé 
zboží  heřmanoměsteckého  bydleli  v  tvrzi  mrdické,  jež  teprve  před  r.  1454  zašla. 
Tu  teprv.  někdy  za  Andělů  z  Romovce,  byla  vystavěna  tvrz  v  Heřmanově 
Městci. 

Kostel  heřmanoměstecký  byl  s  Jinými  farními  kostely  východočeským! 
připojen  r.  1350  k  biskupství  Iitomyšlskému. 

V  těch  dobách  ještě  vlád!  na  zboží  heřmanoměsteckém  rod  Hronovicň, 
ienž  v  XV.  věku  psal  se  již  dle  Heřmanova  Městce. 

Ve  sporu  r.  1437  o  vaření  piv  mezi  právovárečníky  hcřmanoměsteckvmi 
a  podruhy  konaném  připomínal  staří  pamětníci,  jak  bývalo  za  pana  Chustníka. 
pána  5'kopka,  Trkovce  (Turgovce)  a  pánů  Jaroslava  i  Jana  z  Opočna.  Ta 
zpráva',  odůvodňující,  že  podruzi  městečtí  nesměli  pivo  vařit,  leč  by  si  byli 
dříve  domy  koupili,  bezděčně  připomíná  některé  držitele  zboží  městeckého 
i  dosvědčuje,  že  již  Heřmanův  Městec  začal  se  vzmáhati  průmyslem. 

Páni  z  Opočna  psali  se  v  XV.  věku  též  dle  Heřmanova  Měsíce  /  Městce. 
nia    pí.   Jaroslav   z   Opočna   a   Městce,   kmet   somlu     zemského,     a    pak     Jan 


-  191  - 

mladší  z  Opočna,  jiirraik  z  Městce,  jenž  bývá  jmenován  krátce  lanem 
M  ústeckým. 

Jaroslav  z  Opočna  a  Městce  účastnil  se  horlivě  veřejného  života.  Mamě 
o  tom  svědčí  královna  Zoiie,  píšíc,  když  byl  roku  1402  od  Jana  z  Michalovic 
poháněn,  proč  státi  nemůže  k  soudu,  žef  on  nyní  sám  sebou  nevládne,  neb 
»nyn,í  bez  odpočinutí  vždy  jezdí  o  královo,  pána  našeho,  i  naše  počestné  a 
dobré,  pro  něž  on  naším  zavázáním  pracuje  a  k  tomu  roku  pro  nižádnou  věc 
nebude  moci  přijet,  aby  tedy  skrze  to  jisté  nestání  k  tomu  roku  nevzal  škody.« 
Ale  žalobce  se  opřel  tomuto  přáni  králové. 

Jan  z  Městce  byl  věrolomný  nepřítel  kalicha,  prudký,  podnikavý  a  bo- 
jovný. SpoJečně  s  pánem  z  Bergova  na  Všechny  Svaté  r.  1-115  v  temné  noci 
slezl  klášter  opatovický  a  umučili  opata  Lacura;  r.  1416  zabil  v  Praze  pana 
Putu,  před  vánoci  téhož  roku  vydal  Petra  Šímu  do  Hradce  k  oběšení.  Takové 
nepřátelství  osvědčoval  Jan  Městečky,  že  r.  1419  vyvěsili  na  pranéř  v  Starém 


ZÁMEK  V  HriftMANOVT:  MĚSTCI. 

městě  pražském  podle  korouhve  pána  z  Plavná  též  jeho  korouhev,  neboť  byl 
Slíbili  býti  s  Pražany,  ale  nebyl  s  nimi,  a  byl  proti  nim  velmi  ukrutný  a  zvláště 
z  hradu  Lichnice  vedl  toto  ukrutenstvi,  kdež  měl  purkrabím  Lišku,  purkrabího 
příliš  ukrutného.  A  Moéihub  tlustý  jemu  toho  pomáhal.  S  Janem  Mésteckým 
měli  lidé  ještě  mnoho  mrzutosti.  Rotou  1423  v  skočili  s  panem  Putou  z  Castolovic 
do  předměstí  Hradeckých,  vypálili  tam  ulici  křižovntčí  a  v  kostele  sv.  Anny 
zabili  knézo  a  svátost  těla  božího  znectili.  Také  bojoval  proti  Zižkovi,  jenž 
jej  v  Chrudimi  oblehl  a  k  vzdání  přiměl,  ale  Jan  Městečky  zase  pak  proti  Hu- 
sitům bojoval  (t  1430).  Jeho  syn  Janek  byl  s  Tábory  a  na  slezské  výpravě 
byl  zabit  (t  1434).  Jeho  syn  Hynek  Krušina  byl  muž  velmi  vážený,  roku 
1441  byl  v  průvodu  císařovny  Barbory,  účastnil  se  čáslavského  sněmu,  a  j. 

Tehdy  byl  Heřmanův  Mčstec  již  husitským  a  zňs'tal  takovým  i  za  dob 
pozdějších.  Po  Jankovi  Krušinově  měl  panství  městieidké  Jan  Hcrtvík  z  Ruši- 
nova  při  r.  1437.  V  polovici  XV.  věku  patřil  Heřmanův  Městec  Trčkúm  z  Lípy 
a  Lichtenburka.  Bratří  Burian  Trčka  a  Zdeněk  Mikuláš  udělili  Městeckým  od- 
úmrtní  a  propustní  právo. 


-  192  - 

Uherský  král  Matyáš  na  své  dobrodružné  výpravě  jel  si  od  Chrudimě 
přes  Heřmanův  Městec  k  Liehniei  pro  svou  porážku  dto  Zedeznych  hor. 

Trčkům  z  Lípy  /.ustal  Městec  Heřmanův  i  na  počátku  XVI.  věku.  Roku 
1512  Mikuláš  mladší  'I  reka  z  Lípy  učinili  nadáni  špitálu  místnímu.  A  jiní  z  jeho 
rodu  osvědčili  nejednou  přízeň  svou  Městci.  Roku  1538  vystřídali  Trčky  z  Lípy 
Andělově  z  Ronovce.  Zikmund  Anděl  z  Ronovce.  jemuž  po  rozděleni  majetku 
rodového  zůstal  Městec,  získal  mu  tři  výroční  trhy.  Z  Andělů  z  Ronovce  vy- 
nikl zvláště  Zikmund,  horlivý  český  bratr  a  bystrý  právník,  ienž  byl  dlouhá 
léta  hejtmanem  kraje  chrudimského  a  účastnil  se  důležitých  poselství,  ale  pak 
roku  1547  pro  účast  v  odboji  upadl  v  nemilost  královu  a  za  trest  mu  zboží  jeho 
bylo  uvedeno  v  léno.  Obci  přál,  podá ro val  roku  1552  Městeckě  právem  na  ně- 
které užitky  ze  svých  lesů. 

Za  Maxmiliána  II.  stvrzeny  byly  Městci  starší  privileje  královské  i  panské. 
Také  Rudolf  II..  od  něhož  bratří  Jan,  Jiří  a  Vilém  Opršto>rfové  z  Dubu  a  Fryd 
sterna  koupili  toto  pansví,  potvrdil  roku  1579  tržní  výsady  Městci  a  přidal  pon- 
dělní trh  týdenní  a  júné  svobody.  Roku  1590  bylo  povoleno  Městeckým  svobodni 
vyznávání  evangelického  náboženství  za  Viléma  ml.  z  Oprštorfu,  jenž  pak  roku 
1591  prodal  Městec  Heřmanův  se  zámkem,  pivovárem,  hvozdem  a  sladovnou, 
dvory  panskými  a  vesnicemi  Je<třichovi  ze  Zerotína,  Také  nová  vrchnost 
všelijak  ulevila  Městeckým,  r.  1594  osvoboditel  je  od  zemné  roboty  za  plat, 
povolila  jim  pivní  šenk  a  stvrdila  cechům  řády,  ale  nevládla  dlouho  na  panství. 
Eliška*,  dcera  Jana  Jetřicha  ze  Žerotína,  sňatkem  svým  zajistila  Ladislavovi 
Berkovi  z  Dubě  toto  panství,  jež  rozmnožil  r.  160S  příkupem  zboží  stolanského. 
Pani  byla  horlivá  evangelická,  choť  její  přísný  katolík  (f  Í613).  Za  jeho  nezleti- 
lého syna  Jana  Jetřicha  Berku  spravovali  panství  příbuzní  do  r.  1625.  Tu  již 
všemožně  pracováno  o  pokatoliičení  městské  správy  i  občanstva.  Dcera  Jana 
Jetřicha  Berky  z  Dube,  Anna  Marie  Joseíina  provdala  se  za  Němce  hr.  Khiessla, 
sama  se  zněmčila  a  s  ní  i  správa  panství  stala  se  německou.  Panství  hynulo. 
Heřmanův  Městec  trpěl  vpády  vojenskými  i  ohni. 

Lepší  časy  miu  nastaly  za  Šporkň.  Roku  1661  koupil  Jan  Karel  sv.  p, 
Špork  z  Lysé  panství  heřmanoiměstecké,  jež  zanechal  svému  synovi  Ferdinan- 
dovi Leopoldovi.  Za  Špiorků  povzneslo  se  město  i  panství.  Zvláště  mnoho 
působili  ve  prospěch  města,  ohni  častými  stíženého,  Jan  Josef  hrabě  Špork.  Když 
roku  1740  oheň  zničil  kostel  farní,  faru  a  přes  80  domů,  pomýšlel  Jan  Josei 
hrabě  Špork  na  stavbu  nového  kostela,  již  pak  proveď  lan  Vácslav  hrabě 
Špork.  poslední  ze  svého  rodu  majitel  mesteckého  panství.  Krátce  jen  pobyl 
v  Heřmanovu  Městci  nov>  majitel  velkostatku  tamního.  Filip  Antoniu  Karel 
sv.  p.  z  Oreiffenikllaiu.  Synové  jeho  prodati  Heřmanův  Městec  r.  1828  RiidtoH  vi 
knížeti  Kmskému.  horlivému  příteli  čelných  tehdejších  českých  spisovatelů, 
v  jehož  rodě  dosud  jest  velkostatek  heřmauoměstecký. 

Za  Novým  dvorem,  iejž  Vilém  ml.  z  Oprštorfu  roku  1584  vystavěli, 
chrudimská  silnice  pokračuje  stinným  stromořadím  starých  lip  k  Bylahům.  K  se- 
veru šííí  se  rozhled  do  roviny  polabské  přes  Klešice  a  Rozhoviče. 


-  193  - 

Klešice  patřívaly  vladykům.  z  nichž  připomíná  se  r.  1257  Markvart 
z  Klešic.  Již  od  počátku  XIV.  věku  náležela  část  Klešic  k  zboží  heňmanomě- 
steckérnu,  r.  1497  byl  přikoupen  ostatní  dil  vsi.  K  místní  obci  Kješicům  náleží 
nedaleká  osaďa  Nákle.  V  okollí  Klešic  nalezeny  byly  praehistorické  památky. 

Severněji  od  Klešic  leží  Dubany,  východně  Rozhovice  při  kostele  sv. 
Petra  a  Pavla.  Kostel  rozhovický  byl  již  v  XIV.  věku  farním,  v  XVI.  věku  měl 
kněze  utrakvistické.  Po  r.  1020  byl  připojen  jako  filiální  k  Heřmanovu  Městci. 
Výstavností  jest  novější,  nesahající  před  XVII.  věk.  Ze  starších  památek  jsou 
zbytek  gotického  sanktuaria  a  starý  zvon  z  r.  1562. 

Dubany  mívaly  tvrz,  na  níž  sídleli  v  XIV.  věku  Dubánkovč  z  Duban, 
z  nichž  pak  v  XV.  věku  vynikl  válečník  Vilém  z  Duban  (t  I40S).  V  XVI.  věku 
vystřídají  se  na  Dubanech  Bošínští  z  Božejova,  zejména  v  letech  1538  až  154S 
Jindřich,  jehož  dcera  Kateřina  prodala  Dubany  r.  1558  Vojtěchovi  Tainchynovi 
z  Doubravice.  Vystřídali  jej  Beneš  Vahanský  z  Vahanic,  pak  Vácslav  st.  Pod- 
hradský  z  Vlčí  Hory,  r.  1570  Man  dálena  z  Malejova,  až  pak  r.  157°  Rva  S-petlová 
ze  Zábědovic  přikoupila  Dubany  K  Morašicům. 

K  jihu  od  silnice  chrudimské  šíří  se  rozhled  k  C ho t  é  n  i  c  ů  ni,  R  a  d  i  i  n  u, 
Morašicům  a  Stolanům. 

Rozhovice  připomínají  se  iiž  r.  1131.  Dle  tvrze  tamní  psal;  se  r.  1358 
Pesík  z  Rozhovic.  r.  1383  Bohunek,  r.  1405  Čeněk.  Pak  byla  ves  rozdělena,  část 
drželi  v  polovici  XV.  věku  vladykové  z  Rozhovic.  část  patřila  v  letech  1441  až 
1547  obci  chrudimské,  část  k  statku  morašiekému  a  palk  později  k  panství 
heřinaiioniésteckémii.  Část  chrudimská  byla  pak  držena  po  nějlaJcj  čas  k  Par- 
dubicům,  až  roku  1575  byla  přikoupena  k  statku  morašiekému. 

U  Bvkm  poblíž  kruhové  cihelny  iesl  zastávka  místní  dráhy  chrudimské. 
Stále  na  severní  straně  provází  nás  vyhlídka  do  nížiny  polabské,  k  Jczboíicínn 
a  Třebosicům.  dále  přes  Rozhovice  a  Dřenke  k  Jesničauúm.  Dobře  lze  roze- 
znati nádraží  pardubské,  věž  pardubského  zámku  i  štíhlou  Zelenou  bránu  tamní 
a  v  pozadí  za  Pardubicemi  Kunětickou  horu.  Na  severovýchodě  objevují  se 
Medlešice  a  nad  nimi  na  kupci  kostel  Mikulovický.  Na  jihu  pokračuje  úval  k  Sto- 
lanům a  Po'Uchobradiuii  a  vzestupme  v  lesnatou  hornatinu.  mezi  heřmano- 
městeckým  Palácem  a  chrudimskou  Králové  liůrou  se  rozkládající. 

By  lany  patřívaly  v  XV.  větou  pánům  z  Miletíuka.  pak  Štěpánovi  z  Du- 
chova, jenž  je  prodal  r.  1493  Mikulášovi  z  Holohlav.  v  XVI.  věku  připadly 
k  statku  morašiekému  a  s  ním  r.  1001  k  Heřmanovu  Městci.  Částečné  patří- 
valy k  Chrudimi,  kamž  též  jsou  přifařeny. 

Jižné  od  Bylan  leží  obec  Lány. 

Věží  svého  kostela  upozorňují  na  sebe  Sto  lany.  Kostel  tamní  sv.  Miku- 
láše jest  starobylá  budova,  byl  iiž  v  XIV.  věku  farním,  od  XVII.  věku  filiálním 
do  Heřmanova  Městce,  i  býval  původně  románského  slohu,  jehož  některé 
stopy  se  dochovaly.  Věž  kostelní  byďa  zakončena  cimbuřím  z  tesaného  kamene. 
Obloučková  obruba  byla  prý  na  ni  dána  z  původního  starého  kostela,  když  bu- 
dova byla  nově  ve  slohu  gotickém  obnovena.  Věž  nynější  upomíná  na  véž  ko- 


-  194  - 

stela  opatovického.  V  XIV.  věku  patřily  Stolany  tamnímu  klášteru.  Ve  věži  jsou 
dv,a  staré  zvony  z  XV.  věku.  Při  kostele  pohřbívali  se  Andělovu  z  Ronovce  a  j. 

Na  hřbitově  jest  starobylá  kamenná  křtitelnice,  tvaru  kalichovitébo.  Kostel 
siolanský  byl  obtočen  příkopem  a  náspem.  Snad  tu  stávala  za  starodávna 
tvrz. 

Stollauy  jsou  s  lairoib  y  1 1 1  osada,  .liž  r.  1228  náležely  klášteru  opatovickému. 
ienž    ic   měl   do   r.    1430.  palk    byly  zastaveny    Divišovi    Bořkovi   z   Miletínka. 

V  XVI.  věku  Andělově  z  Ronovoe  miěš  je  v  zástavě.  Burian  Andě!  z  Ro- 
novce  postoupal  je  Janovi  z  Pernštýna,  ale  později  zaise  jich  nabyl,  i  vyjednával 
s  obcí  chrudimskou  o  prodej  statku  stolanského,  však  smrt  Bnrjánox  i  (t  1568) 
zmařila  tento  záměr.  R.  1577  Vácslav  Ples  Heřmanský  ze  Stoupila  získal  zboží 
stolanské  dědičně  a  vystavěl  v  Stolanech  novou  tvrz.  Po  jeho  úmrtí  (t  1603) 
syn  jeho  Zikmund  prodal  je  Štěpánovi  Jiřímu  ze  Šternberka,  i  byly  přikoupeny 
k  Pardubicům.  r.  1608  odprodány  Ladislavovi  Berkovi  z  Dubě  a  připojeny 
k  panství  heřmianoiměsteckému.  Tvrz  zašla  po  r.  1658  a  zůstal  jen  dvůr  panský. 

V  Stolanech  jest  škola. 

K  místní  obcí  této  náleží  též  Sobětuchy  a  Pochobrady. 

Ponchobrady  (Poeholhrady)  byly  v  XIV.  věku  farní  vsí  a  sídlem 
vladyčím,  v  němž  bydlel  r.  1415  Jindřich  z  Pouchobrad,  r.  1440  Kříž  a  Jiřík. 
R.  1476  byly  rozděleny.  V  XVI.  věku  Burian  Pouchobradský  z  Pouchobrad 
držel  dvůr  tamní  a  část  vsi,  jež  po  něm  spadly  na  krále  a  r.  1558  byly  koupeny 
obcí  chrudimskou,  jež  měla  podací  spolu  s  maiiiteli  zboží  slatinanského  a  sto- 
lanského. R.  1604  koupil  Poucihobrady  Augustin  Norbert  Voraěicky  z  Paběmc. 
Roku  1717  byly  přikoupeny  k  panství  nazavršskému.  Fara  zanikla  v  XVI. 
věku. 

Kostel  Ncjsv.  Trojice  jest  filiálním  do  Chrudimě.  Má  presbyteř  gotického 
slohu  li  byl  r.  1675  opravován.  Zajímavou  památkou  jest  tabulový  obraz  P. 
Marie,  sv.  Barbory  a  sv.  Kateřiny  z  XV.  věku.  Hlavní  oltář  byl  obnoven  roku 
1856.  Dvůr  poplužní  byl  původním  sídlem  vladyk  z  Pouchobrad. 

Sobětuchy  patřily  v  letech  1267  až  1287  Budislavovi  ze  Sobětuch, 
na  počátku  XV.  veku  k  Rabštejnku,  pak  část  obce  do  roku  1547  obci  chru- 
dimské a  po  roce  1547  k  zboží  silatinianskému,  posléze  k  panství  niazavršskému ; 
druhý  díil  Sobětuch  náležel  od  dávna  k  Ohebu,  pak  do  r.  1628  k  Seči  a  posléze 
k  panství  nazavršskému  a  třetí  díl  k  Stolanům  a  od  r.  1611  k  Heřmanovu 
Městci. 

V  nedalekých  Kozo.iedeeh  bývala  již  na  počátku  XIV.  věku  tvrz,  po 
níž  se  psali  r.  1318  Vlacheň  z  Kozojcd.  Stávala  nedaleko  Červeného  mlýna 
>-na  hráďku«  v  nížině  mezi  Stolany  a  Mavkovicemi.  Vladvčí  rod  tamní  vymřel 
r.  1454.  Na  tvrzišti  byly  nalezeny  rozmanité  starožitnosti.  V  XVI.  věku  byla  iiž 
pustá,  když  Burian  Anděl  z  Ronovce  ji  odevzdával  se  zbožím  mnrašickýin  no- 
vému kupci  Mikulášovi  ze  Štítného.  R.  1857  rozvezlli  její  valy. 

Opodál  silnice  chrudimské  leží  M  o  r  a  š  i  c  e.  Obec  tato  připomíná  se  již 
\   XIII.  věku.  též  mela  tvrz,  iež  dala  jméno  rodině  vladycké.  Žili  tu  r.  1226  Před- 


bor,  1382  Hereš.  1394  Čeněk  z  Morašic.  Od  r.  1430  držel  mcrašicl  r  n  tvrz 
Trysteam  z  Baronova,  později  Andělově  z  Ronovce.  od  r.  1594  Mikuláš  Štítný 
ze  štítného,  cd  r.  1550  liamzové  ze  Zábědovic,  po  nichž  vystřídali  se  na  Nlora- 
šicích  různí  majitelé.  Morašice  byly  samostatným  statkem,  jejž  Jan  hrabě 
Špork  přikoupil  r.  1661  k  panství  heřmanoíměsteckému.  Tvrz  stávala  za  farou 
»na  hrádku*.  Také  i  pozdější  zámek  zanikl,  byl  již  v  XVII.  věiku  pustým. 

Kostel  miotraširiký  sv.  Víta  býval  v  XIV.  věku  farním,  v  XV.  a  XVI.  byl 
íiiiáinim  do  Roz hovíc,  pak  do  Heřmanova  Měsibce.  Teprve  r.  1866  byla  v  Mora- 
šicích  zřízena  lokále,  jež  za  2  léta  byla  změněna  ve  faru.  Kostel  byl  v  XVIII. 
věku  a  zase  r.  1878  opravován.  Presbyteř  původní,  asi  ze  XIII.  věku.  se  zacho- 
vala, avšak  loď  byla  v  XVIII.  věku  rozšířena.  Kostel  byl  v  XIV.  věku  ozdoben 
freskami,  jichž  stopy  se  zachovaly  nad  triiumíáiiníin  obloukem  i  na  půdě  nad 
nynější  klenbou  lodi  kostelní.  Při  kostele  měli  své  pohřby  majitelé  panství 
morašxííeho  (Hemzové  ze  Zábědovic  a  i.).  Věž  kostetoí,  přiléhající  na  severní 
straně  ke  kostelu,  mívala  podsebití  a  byla  honií  část  její  dřevěná,  nyní  jest 
celá  vyzděná.  V  přízemku  svém  má  sa-kristii  a  na  zvonici  zvony  z  XVI.  a  XVII. 
věku.  V  Morašicích  jest  té/  škola. 

K  mastní  obci  Morašicům  náleží  nedaleké  O  uh  e  r  č  i  c  e  a  H  o  i  i  č  k  y. 
Nedaleké  Skupicc  náležely  též  k  panství  heřmainoměsteckérriu.  K  obci  této 
paíí:  Janovice,  jichž  ii!  by!  ke  statku  medlřšickému. 

Severně  od  Bylan  vede  cesta  dio  Tři  břich.  K  místní  obci  Třfbřiehňm 
(Střibřichům)  náleží  Ma  r  k  o  v  i  c  e. 

Markovice  sluiv  za  starodávna  Kaplicc  menši  na  roždí  ad  Kapli.e  větší 
Cii ynéiších  Tří  bubnů).  Již  v  XIV.  věku  měly  plebanii,  jež  asi  na  počátku  XVII. 
věku  zanikla.  Již  roku  1677  byl  tamní  kostel  sv.  Marka  filiálním  do  Chrudimě. 
Kostel  markovický  jest  novější  výstavní. stí.  uvnitř  byl  upraven  znova  v  XVIII. 
věku.  Opodál  kostela  stoji  zvonice.  Na  jaře  bývá  zde  hlučný  pout  >ma  Ma- 
rečka*. 

Při  severní  hranici  okresu  chrudimského  se  rozkládají  obce  Dřenice  a 
Medlešice,  k  nimž  náleží  Bláto. 

Dřenice  patřily  ještě  na  počátku  XIV.  věku  vladykům  z  Dřenie,  okoilo 
r.  1538  částečně  ke  zboží  mnrašiiekému  po  20  let  a  částečně  obci  chrudimské 
do  r.  1547.  Díl  chrudimský  komora  královská  prodala  r.  1551  Petrovi  Hamzovi 
ze  Zábědovic.  V  století  XVII.  náležely  Dřenice  a  Třibřichy  Kustošům  i  Lipky 
a  Zubřího.  Eva  Kustošová  koupíte  r.  1656  medlešické  zboží,  k  němuž  připojila 
Dřenice. 

Bláto  bývalo  samostatným  statkem,  jenž  v  XIV.  věku  náležel  vlady- 
éímii  rodu.  píšícímu  se  z  Blata.  Po  různých  změnách  náleželo  na  kouči  XV. 
věku  k  panství  pardubskému,  načež  od  Buriana  Sobka  z  Kornic  koupil  je  r.  1538 
Jiří  Vaniš  ze  Žďáru  a  r.  1548  od  jeho  synů  Burian  Svitkovský  ze  Škudl. 
Tvrz  v  Bktč  zbudoval  Zdeněk  Komárovský  z  Libánic.  na  ní  seděli  od  r.  1661 
Němkovští  z  Medonos.  od  r.  1569  Beneš  Vahauský  z  Vahanie,  r.  1583  Heřman 
Varlych  z  Bubna  a  jiní. 


-  196  - 

Medlešice  připomínají  se  iiž  na  počátku  XIII.  věku.  Tehdy  (1228) 
patřily  klášteru  opatovickému,  v  XIV.  a  XV.  věku  rozděleny  byly  mezi  ně- 
kolik vladyckých  rodím,  leden  clil  Medlešic  měli  Hrochové  z  Mezilesic.  Část 
patřila  v  XVI.  veku  k  Moraškům,  část  měl  r.  1538  Diviš  Bošínský  z  Bozejova, 
jehož  m  ti  palk  delší  dobu  tam  setrval.  Současně  s  Bošínskými  z  Bože- 
jova  byli  ještě  tři  držitelé  dvorů.  V  XVII.  věku  bylo  v  Mcdlcšicích  5  statků. 
jeden  s  tvrzi  nabyli  r.  1660  Kustešové  ze  Zubřího,  kteříž  pak  ostatní  statky 
&i  při  lvi  upili.  Po  nich  vystřídali  se  v  Medlešxíeh  různí  držitelé. 

Za  války  třicetileté  Švédové  vypálili  tamní  tvrz  i  dvůr.  Eva  Kustošová 
ze  Zubřího  dala  ji  roku  1660  znovu  vystavěti.  Nynější  zámek,  jenž  vznikl  \  prvé 
pn  lavici  XVIII.  věku,  má  kapli,  v  níž  byly  bohoslužby  do  r.  1730  konány.  Zámek 
iesil  budova  barokní  s  věží,  sousedi  s  parkem.  Nedaleko  parku  jest  pivovár. 
Medlešice  mají  stanici  severozápadní  dráhy. 


=^if^ 


Dr.  K.  V.  ADÁMEK: 

NAZAVRŠSKO. 

Okres  uazavršský  (nasavršský)  má  tvar  různoběžníka,  jehož  nejširší 
strana  jest  jeho  hranicí  proti  <  ikresu  chrudimskému.  Na  jihu  a  jihovýchode 
sousedí  okres  uazavršský  s  okresem  hlineckým,  na  jihozápadě  a  jihu  s  okre- 
sem chotěhořským.  na  severu  s  okresem  chrudimským  a  na  vychodili  straně 
s  okresem  skutečskýin.  Nejsevernějšímu  obcernii  okresu  nazavršského  jsou  Lu- 
kavioe  a  Svidmáce,  naiižnějšíímfi  Možděnice,  Jančaur  a  Dřevíkov,  nejzápadněj- 
šímu Sec  a  Oustupky  a  nejvýchodnějšími  Kvasiti  a  Yrbatův   Kostelec. 

Okres  uazavršský  má  výměru  22.427  hektarů. 

Poloha  jeho  okresního  města  není  dosti  příhodná,  zvláště  pro  jižní  a  zá- 
padní část  okresu  jest  značně  odlehlá. 

Jižní  část  okresu  nazavršského  jest  nejvyšší.  Směrem  severním  snižuje 
e  půda  okresu  tohoto  dosti  stejnoměrně.  Reka  Chřudnimka  probrázdila  si  okre- 
sem uazavršským  v  západní  :(  severní  i>eho  části  úval  dosti  hluboký,  jenž  zvlá- 
ště od  Ohebu  k  Stradovu  a  Svidnici  ;est  velmi  malebný.  Nejvyšší  body  pa- 
horkatiny, zaplňující  jižná  část  okresu  nazavršského,  jsou  Tábor  nad  Trhovou 
Kameniiící,  strmící  do  výše  646  metni  nad  mořem,  a  stejně  vysokj  Polomský 
kopec,  oba  poblíž  levého  břehu  řeky  Chrudimky.  Nad  jejím  pravým  břehem 
vypíná  se  vrch  Krásní  do  výše  614  metrů  nad  mořem. 

Úval  Chrudimky  iesl  \  místě.  v  němž  tato  řeka  vchází  do  okresu  naza- 
vršského, položen  ve  výši  528  metru  nad  mořem,  klesá  pod  Trhovou  Kamenicí 
na  521  m.  n.  m..  u  Ohebu  na  475  ni.  n.  m. 


-   107  — 

Západní  část  pahorkatiny  jest  přeryta  hlubokým  údolím  Chrudimky.  V  této 
části  své  dosahuje  půda  okresu  nazavršského  nejvyšší  své  výše  565  metrů  n.  m. 
u  Kovářova  a  542  m.  n.  m.  v  Seči;  povlovně  klesá  na  východ,  v  Křižanovicích 
na  504  metry  nad  mořem  a  v  Slavičích  na  452  m.  n.  m.  Příkrými  srázy  svažuje 
se  pahorkatina  z  obou  stran  k  břehům  Chrudiimky,  jež  z  výše  475  m  n.  m.,  již 
má  pod  Ohabem,  klesá  v  roklmatém  úvalu  u  Křižanovic  na  379  m  a  pod  Prá- 
čovem  na  350  m. 

K  severní  hranici  okresu  nazavršského  se  půda  značně  snižuje.  Kdežto 
Trhová  Kamenice  leží  ve  výši  540  metrů  nad  mořem-,  jsou  Nazavrchy  již  jen 
500  metrů  nad  mořenu,  Zumberk  357  m.,  Práčov  352  m.  a  Bitovany  již  285  metrů 
nad  mořem. 

Nejnižší  polohy  okresu  nazavršského  jsou  v  místech,  v  nichž  z  něho  vy- 
tékají řeka  Chrudmika  a  potok  Hole  trnka. 

Hlavní  vodou  okresu  naeavršského  jest  Chrudimka,  jež  bývala  v  střed- 
ním toku  svém  zvána  po  hradu  Ohebu  Ohebkou.  Řeka  Chrudimka,  na  jejíž 
starodávné  jméno  Kamenici  unom.ná  Trhová  Kameníce  a  nedaleké  Kamenicky, 
přitéká  do  okresu  nazavršského  u  Veselého  kupce  pod  Dřevíikovem,  udržuje 
zprvu  celkem  severozápadní  směr,  v  němž  opustila  půdu  okresu  hlineckého, 
a  teče  tímto  směrem  přes  Trhovou  Kamenici  k  Bradlům  a  dále  k  Oustupkůni, 
tu  pak  ohýbá  se  pod  zříceninami  hradu  Ohebu  na  sever  a  posléz  na  východ, 
i  přechází  mírně  na  severovýchod,  za  Siavicemi  zatáčí  se  ve  směr  severní, 
pod  Svidnici  opouští  půdu  okresu,  jehož  nejmalebnější  části  rozkládají  se  právě 
při  březích  řeky  Chrudimky. 

V  okresu  nazavršském  sesílaje  se  Chrudimka  pouze  menšími  horskými 
bystřinami;  z  levé  strany  vtékají  do  ní  Zlatnice  od  Hrbokova,  Mezenský  potok 
od  Kovářova,  z  pravé  strany  potoky  Javorenský,  Krásenský,  Sedlištský,  De- 
hetník.  Mecký,  Mezisvětský,  Jezerní,  Ochozský.  Pod  Hradištěm  u  Nazavrch 
vpadá  do  ní  z  pravé  strany  Debrný  potok. 

Část  vod  z  okresu  nazavršského  sbírá  do  svého  řečiště  potok  Holetínka, 
jež  vstupuje  do  nazavršského  okresu  pod  Holetínem,  teče  pak  směrem  severo- 
západním k  Zumberku  a  obrací  se  k  severu  do  údloií  k  Bitovanům  a  dále  na 
severozápad  razí  si  cestu  tímto  okresem^  jejž  pod  Bitovany  opouští.  Z  levé 
strany  vlévá  se  do  Holetínky  několik  horských  bystřin,  jež  pramení  v  okolí 
Vranova  a  Babákú,  zejména  Babáčky  potok.  Občšmika,  Prostějovský  potok  a 
Kvítečky  potok  a  z  pravé  strany  Smrčecký  potok. 

Rybníky  jsou  na  okresu  nazavršském  v  okolí  Trhové  Kamenice,  Libánč. 
Včelákova  a  Havlovic. 

Z  celkové  piochy  okresu  nazavršského  22.427  hektarů  zabírají  pole  8866 
hektarů  (3953%).  lesy  7885  ha  (3516%),  luka  3034  ha  (1353%).  pastvy  a  pláně 
1302  ha  (581%),  a  zahrady  .%2  ha  (161%  oelé  plochy  okresu). 

Obyvatelstvo  okresu  nazavršského  vyživuje  se  hlavně  zemědělstvím.  V  o- 
kresu  samém  jest  velkostatek  nazavršský  a  deskový  statek  svobodnohamerský. 
Velkostatek  nazavršský  má  v  tomto  okresu  rozsáhlé  lesy.   Průmyslový    ruch 


—  198  — 

není  v  okresu  nazavršském  valný,  obmezuje  se  zvláště  na  spracovávání  vý- 
robků lesních  (pffiy  v  Líbáni,  bednárna  v  Trhové  Kamenici),  riormicíví  zaston- 
stoupeno  jest  v  Lukavici.  V  Bradle  jest  sklárna.  V  novější  době  vznikla  v  Trho- 
vě Kamenici  sklárna.  Rozšířeno  jest  sífkařství.  V  mnohých  obcích  pracuje  se 
pro  tkalcovny  hlinecké.  Též  provozuje  se  v  okolí  Trhové  Kamenice  a  j.  ka- 
menietví.  Za  starodávna  bývaly  v  Svobodných  Hamrech  železné  hamry  a  ve 
Svidniei  papírna. 

R.  1890  bylo  napočteno  v  okresu  nazavršském  ve  2  městech,  4  městysech 
a  15  venkovských  oibcícli  2767  domů  s  19.539  obyvateli  (9344  muži  a  10.195  že- 
nami), roku  1900  bylo  napočteno  ve  2793  domech  19.520  obyvatel  (9406  mužů 
a  10.114  žen).  Přibylo  tedy  za  toto  desítiletí  o  0  97%  obyvatelstva  (mužů 
o  065%  a  žen  o  0.79%).  Roku  1910  bylo  napočteno  v  2932  domech  19.835  oby- 
vatel. 

Okres  naizawšský  jest  okres  ryze  český. 

Rokn  1900  bylo  v  něm  napočteno  18.474  katolíků,  932  evangelíků,  113  židů 
a  1   bez  vyznání. 

Koimiunikační  poměry  okresu  nazavršského  jsou  stížený  nemálo  nedostat- 
kem železničního  spojení. 

Nejvýchodmějším  cípem  okresní  nazavršského  prochází  v  okolí  Vrbatova 
Kostelce  severozápadní  diráha,  avšak  nemá  na  půdě  okresu  nazavršského  žádné 
stanice.  Nejbližší  stanicí  jest  pro  severní  část  okresu  tohoto  zastávka  Zaječice 
v  okresu  chrudimském,  pro  jižní  část  okresu  nazavršského  stanice  v  Mlinsku 
a  Zdírci. 

Silniční  spojení  hlavni  jest  od  Chrudimě  přes  Nazavrchy  na  Trhovou  Ka- 
menici, od  níž  jde  olkresni  silnice  k  Hliinskn  a  druhá  k  Zdírci.  Od  silnice  chru- 
dimislkonazavršské  odbočuje  silnice  k  Svidniei  a  silnice  k  Zimibcrku.  Silnice 
žumberská  .pokračuje  k  Včelákovu  a  prostředkuje  další  spojení  přes  Srné  až 
k  Hllinsku.  Od  Zunuberka  vede  též  silnice  přes  Smrček  k  Chrastí.  Od  chrudim- 
ské silnice  odbočuje  pak  pod  Nazavrchy  silnice  okresní  přes  Ochoz  ke  Švi- 
hovu  a  Mířeticům  a  dále  poblíž  Nové  Vsi  silnice  další  přes  Vranov  k  Petrko- 
vům  a  od  Kamenice  Trhové  jest  zbudována  okresní  silnice  k  Bradlu,  jež  tu 
rozdvojuje  se,  stoupajíc  jedním  ramenem  k  Lipce  a  dál  do  ofooiěbořského 
okresu  k  Modlletínu,  a  druhým  ramenem  k  Nazavrchům.  Nazavrchy  mají  sil- 
niční spojení  přes  Bojanov  k  Seči  a  druhé  spojení  k  Hradišti.  Od  Chrudimě  jest 
zřízena  okresní  silnice  přes  Lhotu  Rabštýnskou  k  Lipně  a  dál  po  okrese  na- 
završském k  Seči.  Seč  pak  spojena  jest  okresními  silnicemi  jednak  k  Běstvini 
chotěbořským  okresem,  jednak  k  Lichmiai  s  okresem  čáslavským. 

Lesy  velkostatku  nazavršského  jsou  zřízeny  v  oboře  u  Strádova  sou- 
kromé cesty  (pískovky). 

Město  Nazavrchy  (Nasavrchy)  leží  na  návrší  a  po  jeho  svahu  při  sil- 
nici, jež  od  Trhové  Kamenice  vede  k  Chrudimi.  Toto  návrší  jest  význačným 
bodem  této  části  vysočiny  českomoravské.  S  něho  jest  rozsáhlý  rozhled  do 
kraje  k  Chrudimi. 


-  199 


Nazavrchy  Skládají  se  z  osad  Nazavrch,  Libáně,  Březovse,  Drahotic  a 
Ochoze.  Místní  obec  Nazavrchy  měla  dle  sčítání  z  roku  1900  domů  164  s  1366 
jbyvateli,  osada  Nazavrchy  pouze  91  domů  s  835  obyvateli. 

Nejstarší  část  tohoto  okresního  města  jest  soustředěna  při  zámlku  a  ko- 
stele, jež  jsou  při  dolní  straně  náměstí. 

Na  náměstí,  tvořícím  obdélník  dosti  prostranný,  jest  budova  obecné 
školy. 

Zámek  jest  nyní  změněn  v  úřadovny  okresního  sondu  a  berního  úřadu. 
V  zadnější  jeho  budově  jsou  byty  úřednické.  Zámek  stojí  na  pokraji  výšiny, 


NAZAVRCHY. 


po  jejímž  svahu  rozkládá  se  jeho  sad.  Zadní  tato  budova  jest  slohu  renaisanč- 
ního.  Zachovány  jsou  staré  původní  klenby  v  přízemní  síni,  do  níž  vede  vchod, 
jenž  též  udržel  si  původní  výstavnost.  Vnitřek  zámku,  zvláště  pak  přední  bu- 
dovy, do  náměstí  čelící,  jest  přestavěn.  Zámek  vznikl  na  přechodu  z  XVI.  do 
XVII.  věku. 

Dříve,  ještě  v  XIV.  věku,  bývala  v  Nazavrchách  tvrz. 

V  těch  dobách  měly  Nazavrchy  již  také  kostel,  byl  roku  1350  farním,  po- 
zději stal  se  filiálním  do  Bojamova.  Teprv  roku  1786  byla  zřízena  při  naza- 
vršském  kostele  sv.  Jiljí  lokatie  a  roku  1857  fara. 

Kostel  zachoval  si  výstavnost  původní,  ukazující  na  XIV.  věk,  v  presby- 
teři. V  lodi  byly  provedeny  později  některé  změny,  ale  základní  zdivo  zůstalo 
patrně  taktéž  původní  v  ní  i  ve  věži,  jež  stojí  v  jejím  čele.  Neveliké  rozměry 


—  200  — 

kostela  byly  příčinou,  že  v  soupisu  z  roku  1677  jmenuje  se  pouze  kaplí.  Byl 
již  tehdy  filiálním  do  Bojanova. 

K  presbyteři  přiléhá  z  levé  strany  sakristie  a  z  pravé  strany  oratorium. 
Gotická  okna  presbyteře  byla  nuku  17f>n  zvětšena.  Tehdy  roku  17.S4  byla  stará 
sakristie  stržena.  Po  ohni  byl  roku  1822  kostel  opravován  a  sakristie  v  nynější 
podobě  zbudována.  Hlavní  vchod  dto  kostela  jest  průčelím  pod  věží.  do  oratoria 
jest  zvláštní  venkovní  vchod. 

Hlavní  oltář  sv.  JiJijí,  pořízený  roiku  1739,  byl  nahrazen  roku  1879  novým 
-oltářem,  ze  sbírek  dobrodinců  pořízeným.  Již  před  touto  změnou  byl  hlavní 
oltář  opraven,  po  ohni  roku  1820  opatřen  roku  1830  novým  obrazem  sv.  Jiljí. 
V  presbyteři  jest  ještě  mallý  oltář  P.  Marie  sedlmibolastué.  Loď  má  jen  ráko- 
sovaný strop.  Po  piravč  straně  stojí  v  lodli  kazatelna,  na  níž  se  vchází  ze  sa- 
kristie, a  oltář  sv.  Jana  Nap.,  opatřený  roku  1830  po  ohni  roku  1820  novým  obra- 
zem. V  lievo  u  hlavního  oltáře  jest  staré  ikamianné  sauktuanium.  Nábytek  ko- 
stelní jest  z  XVIII.  věku.  Zvony  oba  byly  přelity  roku  1822. 

Poblíž  kostela  stojí  fara,  jež  taktéž  roku  1820  shořela. 

Před  zámeckou  přední  budovou  pod  stromy  byla  roku  1S26  postavena 
socha  Jana  Neponiiuckého. 

Odi  zámku  svažuje  se  ulice  k  pivováru.  Poblíž  pivováru  jsou  úřadovna 
okresního  výboru  a  pošta. 

Dějiny  města  Nazavrch  nejsou  bohaté  ani  obsáhlé.  Blízkost  hradu  Stra- 
dova,  jenž  po  mnohé  věky  jako  panské  šidilo  soustřeďoval  k  sobě  celé  okolí 
i  dovedl  osudy  jeho  spoutati  se  svými  osudy,  paik  poloha  osady,  za  vrchy  vznik- 
nuvší v  pěkné  horské  krajině,  ale  vzdálené  od  hlavních  tepen  obchodu  a  prů- 
myslu, vysvětlují,  proč  Nazavrchy  poměrně  později  v  dějinách  se  připomínají 
a  proč  rozvoj  farní  osady  a  pak  městečka  Nazavrch  byl  povlovnější. 

Kostel  tamní  byl  roku  1350  připojen  k  biskupství  litomyšlskémm.  Ještě  ve 
XIV.  věku  byly  Nazavrchy  pouhou  farní  osadou.  Pán  panství,  k  němuž  tato 
esada  patřila,  měl  pevné  sídlo  na  Strádově.  nepotřeboval  a  neměl  jiného  sídla, 
a  tak  v  Nazavrších  nebylo-  ještě  ani  tehdy  tvrze. 

Za  krále  Karla  na  přímluvu  olomúckého  biskupa  Jana,  někdejšího  vlast- 
níka panství  r.  1360,  obdržela  osada  Nazavrchy  jeden  týdenní  trh. 

Po  biskupovi  olomúckém  patřily  Nazavrchy  s  hradem  Stráďovem  Laoem- 
bokům  z  Chlumu.  Ještě  roku  1438  připomínají  se  Nazavrchy  v  panství  strá- 
dovském  jako  ves,  mající  svou  faru,  k  níž  vrchnost  měla  právo  podací.  V  těch- 
to dobách  nebo  nejpozději  na  konci  XV.  věku  byla  v  Nazavrších  již  tvrz.  na  níž 
pak  držitelé  panství  stirádovského  přenesli  své  sídlo.  A  tak  Nazavrchy  pone- 
míhlu  vzrůstaly.  Běškovcové  z  Běškovic  tu  sídleli.  Roku  1585  Mikuláš  Beškovec 
z  Běškovic  prodal  Nazavrchy  s  tvrzí  a  ostatním  zbožím  Janovi  Kekuiovi  ze 
Stradonic.  K  tomuto  zboží  patřily  Nazavrchy  městečko  s  tvrzi  a  dvorem.  Strá- 
dov,  iiiiž  pustj  linul,  a  vsi  I  iraliotice,  Vysoniin.  Ochoz  a  Obořice  a  mlýny  v  Pekle 
a  Ráji.  Anna  z  Biskupic.  vdova  po  Janu  Kdklilovi  ze  Stradonic.  odkázala  roku 
1595  druhému   svému   manželovi  Vácslavovi   Zárubovi   z  Hustiřan   zboží   nci/a- 


-  201  - 

vršské,  týž  pak  po  její  smrti  (f  1599)  nabyl  tohoto  statku  i  zakusil  pak  mrooihýdh 
soudů  s  jfimými  uchazeči,  proti  nimž  přec  uhájil  statku  svého,  ale  proti  pozděj- 
ším držitelům  vysoudďl  Albrecht  Kekwle  ze  Stradonk.  Tento  rod  nepobyl  tu 
dlouho. 

Zárubové  z  Hustiřairi,  jimž  Nazavrchy  na  sklonku  XVI.  věku  náležely,  byli 
dbalí  o  zvelebení  tohoto  panství.  Zámek  tamní,  jejž  vybudovali,  do  dmeška  jest 
pěknou  památkou  na  tento  český  rod. 

Příbuzný  Albrechta  Kekule  ze  Stradoinic,  Vilém  Kefcule  ze  Stradaniic,  sú- 
časfaiil  se  vojny  české  při  straně  stavovské  a  pozbyl  statků  svých  i  Nazavrch, 
jež  pak  nabyl  císařský  voják  František  de  Couriers. 


TRHOVÁ  KAMENICE. 

Z  farní  osady  Nazavrch  vyvinulo  se  městečko  s  tvrzí  a  dvorem.  Jak 
hynul  hrad  Strádov  a  klesal  jeho  význam  pro  krajinní,  tak  se  vzmáhala  a  rostla 
osada  Nazavrchy.  Konečně,  když  hrad  Strádlov  byl  pobořen  a  spustí',  byl©  roz- 
hodnuto o  dalších  osudech  Nazavrch,  jež  staly  se  střediskem  panství  strádo-v- 
ského.  V  XVII.  a  XVIII.  věku  rozšířilo  se  boto  panství  příkuipem  menších  statků 
a  přijato  jméno  dle  nového  svého  sídla. 

Roku  1628  František  de  Gouriers,  majitel  Nazavrch  a  Trhové  Kamenice, 
Přikoupil  od  Jana  Záruby  z  Hustiřan  hrady  Oheb  a  Vildštejn,  panské  sídlo 
v  Seči,  městečka  Seč  a  Rojanov  a  vsii  statiku  sečského  a  vše  to  bylo  spojeno 
S  panstvím  nazavršským.  R.  169-4  byly  částečné  získány  Bitovany  a  později 
byly  dokoupeny,  r.  1697  byl  připojen  Vl'čna\ 


—  202  - 

Panstva  nazavršské  přešlo  sňatky  výhodnými  na  Senfeldy,  kteříž  všelijak 
pečovali  o  povzneseni  průmyslu  na  svém  panství  i  o  rozšíření  panství,  přikou- 
pili r.  1697  Zaječice.  Roku  1700  Josef  František  ze  Senfelďu  přikoupil  od  Rudolfa 
Josefa  z  Lilsova  Zunibe-rk.  Roku  1715  byly  získány  Nabočany,  1737  přikoupena 
Lipka.  Za  Senfeldů  též  Orel  bylia  připojena  !k  nazavršskému  panství. 

V  polovici  XVIII.  věku  knížata  Auerspergové  ^lab^^i  Nazavrch  sňatkem 
.lana  Adama  knížete  z  Aiicirsporgú  s  Kaiteřinou  ze  Šenfeldu. 

Fara  potrvala  v  Nazavrších  do  vojíny  třicetileté.  V  XV.  věku  byla  utrakvi- 
stická. Od  roku  1626  byl  kostel  tamní  filiálním  do  Skuče.  též  nějaký  čas  do 
Bojanova,  od  roku  1712  k  Trhové  Kamenici.  Dle  zpráv  z  roku  1677,  kdy  byl 
Kostel  nazavršský  filiálním  do  Bojanova,  patřily  do  jeho  kolatury  Nazavrchy 
městečko  a  dvůr,  Hradiště,  Ochoz,  Drahotice,  Obořice,  Hodonín.  Lhotičky, 
Krupín.  Ctětín,  Vranov  a  Bratroňov.  Konečně  úsilím  hr.  z  Šemfeídu  byla  v  Na- 
završích zřízena  missionářsiká  stanice,  jež  1.  února  1740  zahájila  svou  činnost. 
Vystřídalo  se  íu  7  missionářů.  Poslední  z  nich  stal  se  v  srpnu  1786  prvním 
!nka!istO'U  tamním.  Byla  právě  roku  1786  zřízena  lloikalie,  roku  1857  fara.  Ne- 
málo utrpěl  kostel  roku  1820.  Shořel  i  s  loikialií  a  školou,  věž  jeho  byla  poško- 
zena a  zvony  částečně  se  rozlity. 

Změna  poměrů  správních,  nastalá  po  roce  1848.  měla  důležitý  význam 
i  pro  Nazavrchy.  Pairimioniiální  úřad  ustoupil  úřadům  státním. 

Roku  1853  staly  se  Nazavrchy  městem  a.  když  byla  zřizována  okresní 
zastupitelstva,  byly  Nazavrchy  učiněny  sídlem  okresu. 

Nazavrchy  Jsou  působištěm  českého  spisovatele  St.  Zimy. 
.  Z  věže  kostelní  jest  rozhled  velmi  značný.  Na  jihovýchodě  táhnou  se 
Nmnvesské  lesy  směrem  k  Mlineokémiu  okresu,  poblíž  Nazavrch  rozkládá  se 
hřbitov  a  za  ním  v  pozadí  na  výšině  Hradiště.  Pod  kostelem  stíní  kaštanku, 
za  ní  vyhlíží  dvůr  nazavršsiký  a  při  obzoru  řada  lesních  chlumů  a  kopců,  pro- 
vázejících od  Hradiště  k  Peklu  a  pod  Libáií  řeku  Chruďimku.  Dále  za  silnicí 
chrudimskou  blýští  se  rybníky  u  Liibáně  a  v  pozadí  za  stirádovským  lesem  vy- 
stupují kopce  u  Práčova  a  Slavie  a  kepcovlina  postupuje  tu  sever  a  severo- 
západ ,k  Samařovii  a  Německým  Lhoticům,  k  Liboměřicůni.  Lipině,  Pehlovu 
a  přes  Liciibořice   a   Siškovice  lk   Trpišovu,  Smrkovému  Týnci   a   Slatinanům. 

Nejjižnější  část  nynějšího  okresu  nazawšiského  náležela  k  dcskovvm  stat- 
kům dřevíkovskémiu  a  svoibodhobiaimeTskémiu  a  trhovokamenickéniu. 

Město  T  r  h  o  v  á  K  a  ni  e  n  i  c  e  rozkládá  se  po  obon  březích  Chrudimky  pod 
horou  Táborem  na  křižovatce  silnic,  z  nichž  čelí  k  jihovýchodu  silnice  hlinedká, 
k  jilm  ždírecká,  ik  západn  brádelská  a  k  severu  nazavršská.  Poblíž  pravého 
břehu  Chrudimiky  jest  náměstí  značné  prostranné,  stromořadími  ozdobené,  jež 
Stoupá  do  mírného  návrší,  na  idiož  nejvyšším  bodu  stojí  kostel  v  sousedství 
školy  a  fary. 

Kostel  farní  sv.  Filipa  a  Jakuba  jest  vysoká  jeduioilodiní  budova,  obrácená 
svým  průčelím  k  namésti  Nad  průčelím  strmí  věž.  Kostel  kamenický  byl  iiž 
ve  XIV.  věku  farními,  byl   roku    1350   připojen   do  biskupství   litomyšlského. 


203  - 


V  XV.  a  XVI.  věku  byli  zde  knězi  utrakvističtí.  Po  roce  1620  byl  filiálním 
do  Skuče,  později  dlo  Bojanova.  Roku  1712  byla  zřízena  fara  v  Trhové  Kame- 
nici. Nynější  kostel  byl  založen  za  Fr.  Jas.  hr.  z  řenfeldu  roku  1737  a  dobu- 
dován za  jeho  nástupce  roku  1747.  Letopočet  tento  spatřuje  se  též  nad  věžním 
vchodem  do  předsíně  vedoucím.  Po  požáru  věže  roku  1875  byl  kostel  znovu 
opravován.  Ve  věži  kostelní  bývaly  zvony  z  let  1416,  1518  a  1791.  Při  ohni 
roku  1874  se  rozlily  a  byly  roku  1875  přelity.  K  prostranné,  vzdušné  lodi,  jež 
pilalstry  značně  do  ní  vynikající  dělí  ve  dva  dlíly,  přiléhá  podlouhlá  v  různo- 
běžník  vybíhající  presbyteř,  freskami  vyzdobená.  Uprostřed  těchto  maleb 
jest  zobrazena  sv.  Troijlice,  v  rozích  evangelisté  se  svými  odznaky.  Presbyteř 
i  loď  jsou  sklenuty. 


VILDŠTEJN. 


Nad  hlavním  oltářem  visí  na  zdi  obraz  sv.  Filipa  a  Jakuba  roku  1852 
vymalovaný,  jenž  jest  zajímavý  tím,  že  malíř  Jan  Kokeš  na  jeho  dolní  části 
přimaloval  Trhovou  Kamenici,  j,ak  vyhlížela  před  rokem  1875.  Nad  tímto  obra- 
zem jest  umístěn  menší  obraz  sv.  Trojice.  Postranní  oltáře  jsou  u  kazatelny 
oltář  sv.  Jana  Evangelisty  a  poblíž  něho  Jana  Nep.,  na  protější  straně  oltář 
sv.  Veroniky  a  poblíž  něho  P.  Marie  Lurdiské.  Křtitelnice  jest  dřevěnná.  Na  že- 
lezném svíčníku  jest  letopočet   1717. 

Nábytek  kostelní  jest  z  XVIII.  a  XIX.  věku.  Nejstarší  památkou  kostelní 
jest  mramorový  náhrobník  Beneše  z  Koeúrova.  Na  náhrobku  jest  pěkně  pro- 
veden znak  s  dvěma  robama  buvolíma,  jež  se  spatřují  též  na  kolčím  helmu  nad 
štítem.  Latinský  nápis  prozrazuje,  že  roku  1419  u  vigilii  sv.  Bartoloměje  skonal 
Beneš  z  Koeúrova,  otec  Přibyslava,  opata  luckého,  a  tu  jest  pohřben,  i  nabádá 


-  204   - 

k  modlení  za  něho.  Náhrobek  tento,  s  nimiž  XIX.  věk  příliš  šetrně  nezacházel. 
vsazen  jest  do  vnější  zdi  sakristie.  Ač  jest  vydán  veškeré  nepohodě, jest  dosud 
dobře  zachován. 

Fara  stojí  u  samého  kostela  na  místě  bývalé  tvrze.  Byla  obnovena  roku  1712 
a  znovu  niaidána;  farářovi  tvrz  panskou  dali  za  obydlí.  Vedle  fary  jest  Škola. 
Trhovokamiemická  škola  jest  připomínána  jiiž  roku  1677.  V  dolním  pořadí  diomíi, 
obklopujících  náměstí,  upozorňuje  na  sebe  věžičkou  s  cibulovitou  bání  dům 
obecní,  jehož  průčelí  osazeno  bylo  nevhodně  poprsími  Tyrše  a  Fugner a.  Poblíž 
obecního  domu  jest  hostinec  v  panském  domě,  hlavní  středisko  místního 
života  společenského.  Za  levým  břehem  na  svahu  výšiny  stojí  sklárna 
a  bednárna. 

Místní  obec  Trhová  Kamenice  měla  roku  1900  v  258  domech  2076  oby- 
vatelů, roku  1910  v  275  domech  2186  obyvatel,  skládala  se  z  osad  Trhové  Ka- 
menice, Dřevíkova,  Hluboké.  Janěoura,  Petrkova,  Polomí,  Veselého  Kopce  a 
Zubřího. 

Rodáky  triiovakamenickými  jsou  spisovatel  a  professor  techniky  Josef 
Šolín  a  ilustrátor  Gustav  Schulz. 

Obyvatelstvo  zaměstnává  se  hlavně  zemědělstvím.  Někteří  občané  živí 
se  vladařstvím  a  obchodem  vlasovými  síťkami.  U  Petrkov  byly  v  posledních 
letech  XIX.  věku  otevřeny  lomy. 

Trhová  Kamenice  byla  do  XVIII.  věku  samo  statným  statkem.  Na  tamní 
tvrzi  žil  v  XV.  věku  rod  z  Kocúrova.  o  němž  náhrobník  při  kostele  trhovoka- 
menickém  z  roku  1419  zachoval  zprávu.  Tehdy  zemřel  Beneš  z  Kočá- 
rová. Roku  1415  připomíná  se  Oneš  z  Kamenice,  účastni!  se  roku  1440  valného 
sněmu  krase  čáslavského.  Pak  tu  sedle!  na  Trhové  Kamenici  Vácslav  z  Ko- 
čárová. Také  se  po  ní  psa!  Jan  Hilbrant  z  Kamenice,  jenž  svědčil  v  listě 
Jana  Pardusa  z  Vrátková  o  prodeji  Balkovskýoh  pol  obci  hlinecké.  Vácslav 
z  Kocúrova  a  Kamenice  obdržel  roku  1457  po  smirti  Zdenka  z  Volfsberga  hrad 
Odranec,  s  Vonšovem  a  Bořkem  na  krále  připadlý. 

Na  sklonku  XV.  věku  koupil  Mikuláš  mladší  Trčka  z  Lípy  a  na  Liehtmburce 
od  Vácsíava  z  Perknova  zboží  trhovokaimeniícké  s  hamrem,  krámy  masnými 
a  jiným  příslušenstvím.  To  již  byla  Trhová  Kamenice  městečkem.  Ve  znaku 
svém  má  Trhová  Kamenice  stříbrného  lva  v  červeném  polí.  Poprvé  čteme 
o  Trhové  Kamenici  jako  městečku  v  listě  krále  Vladislava,  jejž  před  hodem 
Hlavy  stětí  sv.  Jana  Křtitele  roku  1499  vydal  v  Budíne.  Král  Vladislav  učinil  s  Mi- 
kulášem mladším  Trčkou  z  Líipy  celý,  pravý  a  dokonalý  freimark  o  směnu  o  mě- 
stečko Trhovou  Kamenici,  což  tu  k  hradlu  Lichnici  příslušelo',  takže  jest  králi 
a  budoucím  králům  českým  dal  a  v  dsky  vložiti  měl  zadní  dvůr  kmeťcí.  dě- 
dictví své  pod  rybníkem  Svatoiiakubským  ležící  s  příslušenstvím,  v  němž  bylo 
ročního  pllaltu  6  kop  gr.  a  deset  kapúnňv.  počítajíc  kapen  po  2  groších.  Mikuláš 
Trčka  mladší  z  Lípy  se  svými  dědici  a  budoucími  měl  býti  v  držení  a  podívání 
toho  dvora  a  jeho-  příslušenství  podle  změní  zápisův  svých,  kteréž  na  I.ichnici 
a  její  příslušenství  měli  zapsány,  ale,  když  by  král  Vladislav  nebo  budoucí  krá- 


-  205  - 

lové  vyplatili  brad  i  zboží  lichnlcké,  měli  toho  dvora  hned  se  vším  jeho  příslu- 
šenstvím k  témuž  zámiku  postoupiti  bez  jakéhokoliv  odporu  Mikuláš  Trcka 
mladší  z  Lípy  neb  jeho  budoucí.  A  po  této  výplatě  Mikuláš  Trčka  mladší  z  Lípy 
i  se  svými  dědici  a  budoucími:  měli  městečko  Trhovou  Kamenici  s  jejím  příslu- 
šenstvím k  svému  požívání  rrát  a  držeti  dědicky  bez  překážky  a  králové  čeští 
zadního  dvora  svrchupsaného  s  jeho  příslušenstvím  požívati  k  hradu  Lichnici. 
Po  Trčcích  z  Lípy  přešlo  zboží  trhovokamenieké  na  Sobky  z  Kornic.  miaijitele 
nedaleké  Lipky. 

Bernart  Sobek  z  Kornic  koupil  Trhovou  Kamenici  s  Rohoznou  a  pustým 
hanwem  od  Jana,  syna  Burjána  Trčky  z  Lípy.  V  těch  časich  Bernart  Sobek 
seděl  na  nedílném  zboží  lipeckém  se  svými  bratry,  z  nichž  při  rozdílu  veške- 
rého majetku  Absotou  Sobek  z  Kornic  obdržel  Trhovou  Kamenici.  Nový  majitel 
tento  obnovil  spustlý  hamr.  jenž  byl  v  údol'!  nynějších  Svobodných  Hamrň  a  po- 
vznesl svúi  statek,  opravil  tvrz  triiovokamenickou.  Sobkové  z  Kornic  zasloužili 
se  o  rozvoj  Trhové  Kamenice.  Na  počátku  XVII.  věku  bylj  v  mí  pivovár  a 
sladovna. 

Jan  Sobek  z  Kornic.  iemuž  v  XVII.  věku  Trhová  Kamenice  náležela,  byl 
oddán  straně  evangelické  a  pro  své  účastenství  v  české  vojně  by!  strestári 
tak.  že  statek  jeho  byl  uveden  v  manství.  Pán  tento  brzy  zemřel;  již  z,a  5  let 
po  vyhlášení  rozsudku  tohoto  'připadla  Trhová  Kamenice  Jako  léno  odumřelé 
tua  komoru  královskou.  Cizák  a  voják  Fratišek  de  Cduiraers  koupil  si  Trhovou 
Kamenici  lacino  a  spojili  trvale  s  panstvím  nazaivršským. 

Fara  trhovokannenická  zanikla  za  válečného  počátku  XVII.  veku,  byla  pak 
přifařena  ke  Skuči,  posléze  k  Bojianovu,  až  zase  roku  1712  nabyla  své  vlastni 
fary,  při  níž  byl  roku  1737  nový  kostel  založen. 

Jihozápadně  od  Trhové  Kamenice  vystupuje  chlum  mohutný  Tábor,  po 
němž  bývá  Trhová  Kamenice  někdy  zvána  Trhová  Kamenice  pod  Zeleným 
Táborem. 

Kdo  chce  užíti  pěkné  vyhlídky  po  okolí  Trhové  Kamenice,  neopomene 
vyjít  si  na  Zubří,  na  jehož  návrší  ve  výši  646  m  n.  m.  stojí  nad  osadou 
Zubřím  nedaleko  myslivny  kaple  Jana  Nep..  iiž  roku  1704  vystavěl  Ladislav 
Kapoun  ze  Svojkova.  Vyhlídka  lest  zvláště  rozsáhlá  na  Trhovou  Kamenici  a 
poňorskou  krajinu  na  východ  od  ní  se  rozkládající.  Z  cesty  od  Zubřího  k  Po- 
lomí lze  přehlédnouti  lesy  mezi  okresy  natzavršským  a  chotěbořským.  V  dáli 
za  nimi  vyniká  nad  lesy  borovský  kostel. 

Zubří  s  nedalekou  osadou  Kamemičkanii  bylo  ještě  v  XVI.  věku  zbožím 
zápisním.  Když  bratří  Sobkové  z  Kornic  dělili  se  o  své  statky,  obdržel  Bernart 
Sobek  z  Kornic  Zubří  s  tvrzí  tipkou.  Modletíuem.  Vrátkovém  Střite/í  a  jinými 
osadami,  ale  iiž  roku  1547  zastavil  svůj  majetek  a  po  vyplacení  prodal  roku  1550 
Zubří  pražskému  prokurátorovi  Janovi  Kustošovi,  jemuž  král  udělil  roku  1569 
přídomek  ze  Zubřího.  V  XVI.  věku  Zubří  náleželo  Kateřině  Veronice  z  Dobřemic, 
na  počátku  XVII.  věku  Markétě  Dobřetiiské  z  Bubna,  choti  Jindřicha  Kunaty 
Pobřeuskério  na  Vorlii,  v  jehož  rodě   po  jejím   úmrtí  zůstalo  Zubří  do   konce 


-  206  - 

XVII.  viěku.  Roku  1695  nabyl  Zubří  Albrecht  Ladislav  Kapoun  ze  Svojkova 
odlkazem  od  Sabiny  Kumliuity  Lukavecké  spolu  se  Spálavou  a  některýma  jinými 
vesnicemi,  ale  roku  1703  odprodá!  vše,  jen  si  nechal  Zubří  a  Kamenicky.  Na 
Zubřím  byl  roku  1637  vystavěn  zárnečelk.  Vojtěch  Ladislav  Kapoun  ze  Svojkova 
založil  na  Zubřím  kapličku  ku  cti  Jana  Neparmuckého.  Povolení  k  zřízená  kaple 
bylo  dáno  již  v  květnu  roku  1704,  kdy  Jan  Neponiucký  nebyl  ještě  prohlášen 
za  svatého.  Kaple  byla  v  listopadu  roku  1705  vysvěcena. 

Antonín  svob.  pán  z  Puteani  směnil  si  s  Vojtěchem  Ladislavem  Kapounem 
ze  Svojkova  Zubří  za  Novou  ves  v  Čáslavsku,  zařídil  si  na  Zubřím  panské 
šidilo,  alle  dlouho  je  nepodržel,  nýbrž  prodal  Zubří  s  Kameničkami  a  tímto'  novým 
obydlím  panským  na  Zubřím,  Marii  Fr.  Kapounové  ze  Svojkova,  jež  dala  opět 
rytířské  sídlo  na  Zubřím  zříditi.  V  prvé  polovici  XVIII.  věku  náleželo  Zubří  Fr. 
Josefovi  Talláickovi  z  Ještětic,  pak  (r.  1738)  Janovi  Vácslavovi  Carretovi  z  Mille- 
šiTtia,  po  něm  r.  1741  Kateřině  z  Šenfeldu;  ona  připojila  Zubří  k  nazavršskému 
panství.  Sídlo  rytířské  na  Zubřím  spustlo  úplně;  ještě  na  začátku  XIX.  věku 
ukazovaly  na  jihozápadní  straně  osady  při  panském  dvoře  trosky  tohoto  sídla, 
jež  nebylo  zbudováno  po  způsobu  starých  tvrzí  rytířských,  nýbrž  bylo  ne- 
upevněno a  nemělo  nádvoří. 

Jižně  od  Zubřího  jest  ves  M  o  ž  d  ě  n  i  c  e,  východně  od  ní  Dřevíkov  a 
J  a  n  č  o  u  r,  poblíž  Dřevíkova  v  pěkném  horském  zátiší  nad  levým  břehem 
Chrudimky  Veselý  kopec.  K  západu  od  Zubřího  vede  cesta  do  Hluboké. 
Hluboká  leží  při  lesích  severovýchodně  od  Polonin. 

Polom  patřil  klášteru  vilémovskémn.  později  k  Liip.ce  a  Zubřímu.  Opo- 
dál osady  stojů  kostel  sv.  Kunhuty,  obklopený  hřbitovem.  Hřbitov  jest  obrou- 
ben sroubeným  pilotem.  Kostel,  jliiž  ve  XIV.  věku  farní,  jest  filiálním  do  Libice. 
K  presbyteři  polokruhového  půdorysu  přiléhá  loď.  Nynější  výstavnost  i  úprava 
ukazují  na  konec  XVIII.  věku.  Na  hlavním  oltáři  jest  obraz  sv.  Kunhuty,  r.  1847 
malovaný.  Na  dřevěnné  zvonici  visí  starobylý  zvon  z  XV.  věku  a  zvon 
z  roku  1728. 

Dřevíkov  stojí  na  výšině  opodál  levého  břehu  Chrudimky.  vznikl 
při  panském  dvoře.  V  XVI.  věku  náležel  ke  zboží  slavíkovskému.  Když  toto 
zboží  bylo  ku  konci  téhož  veku  děleno  mezi  syny  nebožtíka  Zdeňka  ze  Slaví- 
kova, jeho  syn  Jan  obdržel  Dřevíkov  i  dvůr.  Zdeněk  Slavíkovec  ze  Slavíkova 
byl  po  vojně  české  odsouzen  v  listopadu  1622  všeho  statku,  z  milosti  však 
zůstaven  při  polovici  jmění,  tehdy  propadl  mu  i  statek  Dřevíkov,  k  ně- 
muž patřily  Dřevíkov  ves  i  dvůr  a  vesničky  Veselý  kopec,  Jančoury 
a  Tobolky. 

Odsouzený  pán  nezaplatil  pokuty  z  polovice  statku  svého,  královské  ko- 
moře propadlé,  nýbrž  bez  vědomi  a  povolení  české  komory  zastavil  statek 
Alžbětě  Věžníkové,  rozené  z  Dobřenic  a  pak  r.  1641  Adamovi  Mettychovi  z  Ce- 
čova  a  jeho  manželce  Martě  jej  prodal.  Roku  1653  musela  vdova  Marta  Metty- 
chová  z  Čečova  a  Ingersdorfu  znova  koupiti  od  komory  královské  a  vyplatiti 


-  207  — 

statek  dfevílkovskv.  jenž  pak  zůstával  samostatným  statkem.  Při  dvoře  byl 
také  pivovár. 

Deskový  statek  Dřevikov  patřil  ještě  v  XV11I.  věku  do  kraje  čáslavského. 
Patřil  k  němu  též  rrtlýn  ve  Veselém  kopci.  Vlastnicí  statku  byla  na  počátku 
XVIII.  věku  Anna  Kateřina  Talácková,  rozená  Kočová  z  Dobrše.  Josef  svo- 
bodný pán  Kosoř  z  MalOvce  prodal  r.  1769  Janovi  Norbertovi  Marií  hraběti 
Pottmgovi  Svobodné  Hamry  a  Dřevikov.  Jan  Norbert  Marie  hrabě  Pótting 
vyžádal  r.  1779  u  zemského  gubernia  království  českého,  by  statek  Dřevikov 
byl  připojen  do  kraje  chrudimského,  v  němž  byl  druhý  jeho  deskový  statek 
Svobodné  Hamiry. 

Hlavní  zajímavostí  Dřevíkova  jest  synagoga.  Byly  již  v  XVIII.  věku  na 
Dřevikově  synagoga,  židovská  škola  a  židovský  hřbitov  a  židovský  špitál.  Ži- 
dovstvo dřevíkovské,  jak  se  úhrnně  israelšťí  obyvatelé  tamní  nazývali,  bydlelo 
v  7  domech,  v  každém  domě  rodina,  pouze  v  číslech  I.  a  V.  po  2  rodinách,  číslo 
VIII.  byla  synagoga,  při  níž  byli  chováni  jeřábci,  a  číslo  IX.  bylo  zároveň  ško- 
lou a  špitálem.  Židé  dřevíkovští  dávali  dle  seznamu  z  r.  1782  ze  synagogy  dle 
starého  obyčeje  o  velikonocích  jednoho  jeřábka  nebo  1  zl.  10  kr.,  kromě  toho 
ročního  úroku  8  zl.  dohromady,  dále  platili  za  dovolení  ponřbu  židovského 
úmrtné  a  palk  ze  svých  rodin  dávky  peněžní  ve  žních,  taktéž  platili  roční  úrok 
4  zl.  ze  židovské  školy  a  židovského  špitálu. 

Synagoga  jest  jednoduchá  stavba,  také  vnitřek  jest  prostý.  Na  jedné 
straně  jeho  přes  celou  šířku  budovy  jest  kruchta,  na  ní  i  pod  ní  stoji  řady  lavic, 
obrácené  pirofi  vyvýšené  části  modlitebny,  k  schráně  bohoslužebných  perga- 
menů. Mezi  obrazovou  výzdobou  modlitebny  visí  primitivní  obraz  památných 
míst  země  zaslíbené  a  podobizna  barona  Hirsche,  židovského  mecenáše.  V  ná- 
pisech dosud  ovládá  němčina.  U  lesa  za  obcí  jest  židovský  hřbitov,  na  nějž, 
dokud  židé  si  nevystavěli  synagogu  a  hřbitov  v  Hlimsku,  byly  konány  pohřby 
z  celého  širého  vůkolí. 

Cesta  vede  z  Dřevíkova  do  Svobodných  Hamrň. 

Hamry  nad  Trhovou  Kamenicí  byly  již  v  XV.  věku.  Znova  je  zřídil 
v  XVI.  věku  hamerník  Jan  Polnický.  Tehdy  nebyly  hamry  zvláštní  osadou. 
Absolon  Sobek  z  Kornic.  obdržev  hamr  asi  roku  1530  při  děleni  otcovských 
statků,  opravil  hamr  u  Trhové  Kamenice.  Teprv  pak  se  vyvinula  při  hamru 
tomto  osada  Svobodné  Hamry. 

Po  smrti  hamerníka  Jana  Polinickčho  vznikl  spor  mezi  majitelem  statku 
trhovokamenického  a  příbuznými  nebožtíka  hamerníka.  Jiří  Hošek,  hamerník 
z  Přerostlého  Hamru  u  Hlinská  a  Kašpar  Polnický,  strýcové  nedospělého  Jiříka, 
stěžovali  si  J.  M.  královské  a  presidentu  i  radě  J.  M.  C.  zřízené  komory 
v  království  českém  a  nejvyššímu:  mincmistru,  že  pan  Jan  Sobek  z  Kornic  a  na 
Trhové  Kamenici  utiskl  tohoto  sirotka  po  smrti  jeho  otce.  že  proti  svobodám 
horním  a  snesením  sněmovním  ujal  hamru  i  všech  svrškův,  nábytkův.  kleno- 
tův,  peněz  hotových  a  dobytka,  kdežto  oba  stěžovatelé,  strýc  a  ujec,  vlastní 
a  nejbližší  přátelé  krevní  nebožcovi,  měli  k  takovému  hamru   i   k  movitému 


—  '208 


majetku  nejlepší  právo  a  spravedlnost  svou,  i  žádali  by  jakožto  horníci  minerál- 
iiíIhi  kovu  bylli  zástavem  při  artikuli  sněmiem  obecným  roku  1575  svoleném 
i  aby  pátí  postoupil  jun  všechnu  pozůstalost  jalko  nerozdílným  dědicům  a  ná- 
padníkům. Dně  11.  února  1613  stala  se  v  Čáslavi  u  přítomnosti  hejtmana  kraje 
čáslavského  Heralta  Vácslava  Libštejnsikého  z  Kolovrat,  hejtmana  kraje  chru- 
dimského Diviše  I  acemboka  Slavaty  z  Chlumu  a  na  Košuniberce  a  Jana  Chu- 
chelského z  Nesťajova,  Jiříka  Karlíka  z  Nežetic  a  na  Slatinanech  a  kutnohor- 
ských horníků  Jana  Piksise  a  Jana  Siiltyse  z  Felsdorfu  jako  komiísařú  kráiov- 


HRAD  OHEB. 


skon  komorou  nařízených  smlouva  přátelská  a  výpověď  iibrmanská  mezi  sporný- 
mi stranami.  Jan  Sobek  z  Kornic  pokládal  hamerníka  na  roven  pddláanému  a  sebe 
za  jeho  vrchnost  dědičnou.  Srovnali  se  tak,  že  Jan  Sobek  z  Kornic  měl  všechny 
svršky,  klenoty,  nábytky  a  jiné  věci.  jež  v  sklepu,  v  témž  haním  nad  Trhovou 
Kameniicí  upečetěném,  byly  uschovámy,  i  dobytek  hovězí,  plátna,  obilí  a  jiné 
movitosti  vydati  stěžovatelům,  by  se  o  to  podělili  i  diail  o  horroru  samém  vý- 
sadu pro  nového  hamerníka  a  budoucí  jeho.  Kašpar  Pokličky  slíbil  hned  za  sebe 
rukou  diáuím  člověčenství,  ale  manželka  i  dítky  a  dědicové  jeho  byli  iporoecháinii 
pří  svobodných  horních  a  sněmovním  stvrzení.  Ve  výsadě  z  35.  února  1613,  na 
Trhové  Kamenici  dané,  vrchnost  kamenická  »z  upřímné  k  témuž  haimiru  mine- 
rálnímu železnému  kovu  náklonnosti  a  náchylnosti"  propůjčila  Kašparovi  Pol- 
pickému  a  jeho  dědkům  budoucím,  aby  tu  při  luwniru  v  místech,  kteráž  od  sta- 


-  200  - 

rodávna  k  němu  přísluší,  kov  železný  dobýval,  těžil  a  dělati  dal  k  svému  užitku, 
vodu  na  liarnr  vedl  i  všeho,  což  k  šnielcování  a  vytahování  při  hamru  železa 
příslušelo,  užíval,  ale  aby  se  toamír  řídil  piirkrechtními  knihami  Trhové  Kame- 
nice, jako  od  starodávna,  Hamerník  a  dědicové  jeho  nebyli  povinni  robotami 
ani  fůrami,  jako  1'ilrJé  poddaní,  jen  měli  z  hamru,  krčmy,  mlýna  a  příslušenství 
odváděti  owoku  ročního  15  kop  iníš.  a  2  radlice  a  2  krojidla.  Ve  výsadě  této 
byly  stanoveny  ještě  některé  jiné  výhody. 

Hamry  železné  nepot  rvaly  do  konce  XVIII.  věku,  neboť,  když  Jan  Nor- 
bert Mane  hrabě  z  Pottingu  koupil  v  únoru  roku  1769  Svobodné  Hamry  a 
Dřevíkov  s  veškerým  příslušenstvím  od  Josefa  barona  Kosoře  z  Mailovců,  ne- 
bylo zmínky  o  železných  hamirech.  V  té  době  byt  ve  Svobodných  Hamrech  zá- 
mek s  mnohými  pokoji  a  komorami  i  měl  v  prvním  poschodí  kapii  domácí  s  ve- 
likou předsíní,  a  při  zámku  byly  hospodářská  stavení  a  zahrada  a  panský  dvůr. 
Roku  17*7  jednala  vrchnost  o  stavbu  papírny,  jež  měla  státi  mezi  Svobodnými 
Hamry  a  Dřevíkovem.  Došto-Iii  ke  stavbě,  není  známo. 

Roku  1801  koupil  oba  sitartky,  Svobodné  Hamry  i  Dřevíkov,  barvíř  Fran- 
tišek X.  Píímdňcller.  Roku  1S34  byla  zavedena  v  Svobodných  Hamrech  výroba 
hraček,  když  r.  1833  trhovokamenická  továrna  na  hračky  vyhořela.  Od  dědiců 
Kiitidhcllcnivých  koupil  Svobodné  Hamry  bývalý  český  poslanec  Jan  Šebek 
a  po  něm  přešly  na  rodinu  Nevotlovu.  Majitel  Jan  Nevole,  horlivý  vlastenec  český. 
usídlel  se  r.  1863  po  návratu  svém  ze  Srbska  na  Svobodných  Hamrech  a  tu  u 
něho  trávíval  dlouhá  léta  srbský  generál  I.  Zach. 

Od  kapličky,  jež  nad  Svobodnými  Hamry  u  dřevikovské  cesty  stojí,  jest 
pěkný  přehled  po  údolí.  Nad  staveni  osadj  vyniká  zámek,  vzniklý  v  XVIII. 
věku  a  po  ohni  zase  v  druhé  polovici  XIX.  věku  opravený.  K  zámku  přiléhá 
park,  směřující  k  ChruJimce.  Reka  Chrudimka  obloukovité  protéká  Svobod- 
nými Hamry  od  jihozápadu  k  severu  a  dál  pak  k  severozápadu.  Na  severozá- 
padě od  dřevikovské  ee^'v  svah  mírné  přechází  v  úval  lučinatý  a  pohni  a  In- 
kami klesá  až  k  levému  břehu.  Od  severu  až  k  samému  břehu  pravému  přibli- 
žuje se  les,  za  ním  počíná  rybničnnté  údolí  a  zasahuje  téměř  k  silnici,  jež  od 
Trhové  Kamenice  jde  ke  Rváčovu.  V  pozadí  rýsuje  se  na  obzoru  markantními 
rysy  mohutný  horský  hřbet  Hustý  les  zarůstá  jeho  svahy.  Nad  krajinou  zá- 
padně 'id  Svobodných  Hamrů  vévodí  Zubří  svou  kapličkou.  A  dál  postupují 
pásma  kopců  lesnatých,  jako  by  byly  na  sebe  navršeny,  k  severu  a  severo- 
východu a  částečně  cloní  výhled  v  severněiší  krajinu  pod  zeleným  Tánorcm, 
jenž  průlinou  vyniká  mezi  vůkohiími  kopci.  V  dáli  pak  mizi  vrchy  za  Trhovou 
Kamenicí.  Severozápadně  od  Svobodných  Hamrů  vyniká  její  kostelní  věž  nad 
'esy.  Od  cesty  dřevikovské  jest  též  výhled  do  okresu  hlineckého  po  okolí  Rvá- 
čova. V  pozadí  vynikají  hlinecká  Hradiště,  ve  východním  popředí  kupa  Rvá- 
čovského  konce.  Údolí  odděluje  tento  kopec  od  severnější  výšiny,  na  níž  stojí 
Sv.  Mikuláš.  V  pozadí  rozkládá  se  Rváčov  a  dále  severovýchodněji  rostou  po 
rozlehlé  táhlé  výšině  lesy  mezi  Srným  a  Petrkovem.  Jaké  svab  nad  úvalem 
Chrudimky  iest  zalesněn.  Les  přibližuje  se  tu  skoro  k  samému  břehu  říčnímu 


-  210  — 

a  pak  dál  přechází  ve  vysoký  Les  nad  Svobodné  Hamry.  Za  tímto  lesem  jest 
samota  Horní  d  v  ů  r  a  při  okresní  silnici  mezi  Rváčovem  a  Trhovou  Kame- 
nicí samota  Rupriei,  nazvaná  po  někdejším  nájemci  Rubricim.  jenž  tu  ku 
konci  XVIII.  věku  žil.  Severněji  v  půvabném  horském  zátiší  jest  osada  P  e  - 
t  r  k  o  v  (Petrkovy)  s  mysli  vnou. 

Petrkovem  vede  silnice  od  Rváčova,  jež  severněji  za  Petrkovem  se  roz- 
děluje jedním  ramenem  k  Trhové  Kamenici,  druhým  přes  Vranov  k  Nové 
vsi,  v  níž  dostihuje  silnice,  jež  oi  Nazavreh  Novon  vsi  přes  Rohoznou 
k  Trhové  Kamenici  směřuje.  K  místní  obci  Rohozné  náleží  Nová  Ves,  Ka- 
menicky   a  Trá  v  n  é. 

Poblíž  pravého  břehu  Chrudimky  vede  od  Trhové  Kamenice  silnice 
k  Bradlu  a  tu  pak,  ipřešedši  řeku,  vystupuje  do  kopce  k  Lipce  a  po  hřebenu 
horském  pokračuj©  okresem  chotěbořským  přes  Modletín,  Vratkcv,  Klokočov 
do  okolí  Ohebu,  než  svažuje  k  BěstvLně.  Se  silnice  této  naskýtá  se  řada 
pěkných  vyhlídek  po  hornatině,  j;ž  tvoří  rozhraní  mezi  Chrudimském  a  Čá- 
slavském a  ohraničuje  úval,  jímž  Chrudimka  protéká. 

Bradlo  jest  rozloženo  v  úvale  po  obou  březích  Chrudimky,  jež  je  děli 
v  Hoirní  Bradlo  a  Dolní  Bradlo.  V  obci  této  jsou  škola  a  sklárna.  V  sklárně 
vyrábí  se  duté  sklo.  Nad  sklárnou  byla  vybudována  v  XIX.  veku  výstavná 
kaple  s  hrobkou  rodiny  majitele  sklárny.  Jižné  od  Bradla  jest  v  lesích  S  t  ř  i- 
t  e  ž  V  e  1  k  á  a  S  t  ř  í  t  e  ž  M  a  1  á.  V  Stníteži  Malé  jest  lovecký  zámeček. 

Za  starodávna  Bradlo  náleželo  k  zboží  liipeckému.  V  malebné  poloze  na 
návrší  nad  Bradlem  leží  osada  Lipka,  jež  patří  nyní  k  místní  obci  Bradlu. 

Lipka  byla  již  na  počátku  XIV.  věku  sídlem  vladyků  z  Lipky.  Nejstarší 
zachovaná  zpráva  se  zmiňuje  o  Prošíkoivi  z  Liipky,  jenž  roku  1303  svědčil 
při  smlouvě  Remunda  z  Lichtenbmrka  s  klášterem  žďárským  o  ves  Bělou. 
Vlaďykovč  z  Lipky  byli  v  dobrých  stycích  se  svými  technickými  sousedy.  Již 
roku  1316  byl  Příbek  z  Lipky  rukojmím  při  prodeji  Chotovic,  jež  Jindřich  zLich- 
tenburka  prodal.  Roku  1327  se  připomíná  Radtelav  z  Lipky,  roku  1373  Hrzek 
z  Lipky.  Roku  1397  Beneš  a  Jan  z  Lipky  koupili  půl  tvrze  choitické  a  jiná 
zboží  některá. 

Jan  z  Lipky  připojil  se  roku  1415  k  stržným  listům  proti  kostnickému  kon- 
cilu. Na  sněme  čáslavském  se  súSaistmÉ  roku  1421  Zdeněk  z  Lipky  a  v  září 
1448  stál1  ve  vojště  Jiřího  z  Poděbrad  Bleh  z  Lipky,  v  květnu  1450  odpovídal 
na  ipoli  u  městečka  Mýta  jednotě  strakonické.  Rušné  doby  XV.  věku  nene- 
chaly vtodyky  z  Lipky  lhostejnými.  V  druhé  potovici  XV.  věku  zanikají  zprávy 
o  těchto  vladlyoích.  Zboží  jejich  nabyli  Tamchyuové  z  Doubravice.  Ještě  před 
shořením  desk  zemských  prodat  Vácslav  Taimchyna  z  Doubravice  Jindřichovi 
Sobkovi  z  Kornic  Lipku  hrad  a  dvůr  poplužní  i  celé  vsi  Hlubokou.  Modletín, 
Střítež,  Vrartkov  a  Hudec  a  což  měl  v  Horním  Bradle.  Když  pak  roku  1542 
obnovovali  vklad  těchto  zboží  bratři  Jan  a  Vácslav  z  Doubravice,  nápadníci 
po  svém  strýci  nedílném,  Bernartovi  Sobkovi  z  Kornic,  nápadníku  Jindřichovu, 
tehdy  již  Jintíř.  Sobek  z  Kornic   i  Vácslav  Tamchyna  z  Doubravice  byli  uebožci. 


—  211  — 


V  XV.  věku  byla  Lipika  dozajista  tvrzí  důkladnou  a  prostrannou,  sic  by 
ji  zápis  z  roku  1513  nenazýval  hradem.  Při  tvrzi  se  u  dvora  poiplužního  zele- 
naly štěpnice. 

Sobkové  z  Kornic, 
dobří  hospodáři,  pečovali 
o  rozšíření  svého  zboží 
pozemského.  Roku  1537 
prodal  Jan  Trčka  z  Lípy 
Janovi  Před  horskému  z 
Předboře  a  na  Studenei 
aneb  spolu  s  ním  Bernar- 
tovi  Sobkovi  z  Kornic,  jak 
by  se  oni  o  to  spolu  sne- 
sli, zápisné  vsi  Zubří, 
Stružinec,  Oudavy,  Mož- 
déniee  a  Kamenicky.  I 
stalo  se  dohodmutí  mezi 
Janem  Předborským  z 
Předboře  a  Bernartem 
Sobkem  z  Kornic,  neboť 
roku  1544  synové  Trčko- 
vi  vložili  Bernartovi  Sob- 
kovi z  Kornic  vesnice  Ka- 
menicky a  Zubří,  jež  on 
měl  od  jejich  otce  prodá- 
ny a  ostatek  pak  Janu 
Předborskému  z  Předbo- 
ře. — 

Burian  Sobek  z  Kor- 
nic, z  bratří  Sobkův  z 
Kornic  nejproslulejší,  stu- 
doval ve  Vitemberku,  by! 
důvěrným  přítelem  Lu- 
therovým  a,  navrátiv  se 
po  dosaženi  doktorátu 
práv  do  Prahy,  šířil  nové 
toto  učení.  Sám  přeložil 
některé  spisy  Lutherovy. 
též  Karionovu  kroniku  a 
jako  kancléř  Pražských 
měst  měl  hojné  příle- 
žitosti, by  užil  zkušeností  i  vloh  svých  k  obecnému  dobru.  Byl  v  srpnu 
roku  1523  s  Jenem  Hlavsou  v  poselstvu  pražském,  jež  bylo  vypraveno  do  Ví- 


OHEB. 


—  212  - 

denského  Nového  Města  k  Tirádám  o  výpravě  proti  Turkovi.  Roku  1524  byl 
zbaven  úřadu  kancléřského  ve  sporech  s  Caherou  a  po  delším  vězněná  z  Prahy 
vyobcován,  odlešell  inia  Moravu  a  navázal  styky  s  Českými  bratry,  touže  po 
užším  stpojenií  Jednoty  s  tuiťhecstvíím.  Roku  1536  navštívil  s  Augustou  Vitem- 
berk.  alie  pak  na  Moravě  přebýval,  odldán  též  práčem  literárním.  Když  roku  1544 
zemřel  nejstarší  z  bratrů  Sobků  z  Kornic,  Jindřich,  rozdělili  se  ostatní  bratři 
o  zboží  společná:  Hernart  Sobek  z  Kornic  obdržel  Liipku  tvrz  s  dvorem  po- 
1'lii/nim  a  dvory  kmetemi;.  vsi  Hlubokou,  Střitež,  Modletin  Vratikov.  Ro- 
hozniou  ves  s  rychtou  a  četnými  dvory  kmetcími,  a  Kamenicky  u  Kamenice 
Trhové,  Hpecký  díl  Hormího  Bráďlia  a  Javornčho  i  zápisné  zboží  Zubři  s  po- 
dacím sv.  Kunhuty  v  Polom.;,  AbsoJon  Sobek  z  Kornic  nechal  si  Trhovou  Kame- 
nici a  Burian  Sobek  z  Kornic  spokojili  se  hotovými  penězi. 

Bernairt  Sobek  z  Kornic  zastavil  záhy  Hlubokou  s  podacím  kostelním, 
Zubří  i  Kamenicky,  roku  1556  prodal  Rohozmou  Tobiášovi  Kochánkovi  z  Ko- 
chánku  a  roku  1557  Lipku  tvrz  a  dvůr  popliuání  i  pivovár  a  vsi  Horní  Bradlo, 
Střitež.  Modfetím,  Vratkov,  Studence  a  Hudec  s  dvorem  kmetcím  v  Javorném 
Janovi  Kivstošoivi  i  vyhradil  si  jen  doživotní  užívání.  Prokurátor  Jan  Kustoš. 
obdrževši  roku  1558  přídomek  »ze  Zubřího*,  byl  roku  1561  flřiftat  do  stavu 
rytířského  a  roku  1569  obdařen  právem  na  přídomek  »ze  Zubřího  a  Lipky«. 
Byl  věren  Jednotě  bratrské,  zřídřl  jí  při  tvrzi  na  Lipce  sbor,  rozšířil  své  zboží 
lipecké.  vystavěl  tu  novou  tvrz  i  nový  dvůr  a  hrobku  rodinnou,  čile  spolupů- 
sob! ve  veřejném  životě.  Po  jeho  smrti  Lipku  nabyl  Jindřich  Kustoš  ze  Zubřího 
a  Lipky,  jenž  roku  1613  přiikoiupil  k  ní  Dolní  Brádlloi.  Po  celý  XVII.  věk  zů- 
stávala Liiptka  ve  vlastnictví  tohoto  rodíu.  Po  svém  bratru  Ferdinandovi  Adamovi 
sv.  p.  Kustošovi  z  Lipky  nabyla  Lipky  Marie  Eliška  provdaná  Millesimova, 
jež  ji  raku  1715  prodala  Františkovi  Josefovi  tor.  z  Šeníeldu  k  panství  naza- 
vršskému. 

Tvrz  v  Lipce  bývala  výstavná,  věžicemii  opatřená  budova  dvoupatrová 
s  nádvořím,  obtočeným  ochozy;  spuisťla  v  XVII.  věku,  zase  byla  opravena,  ale 
pobořili  ji  a  ze  zbylého  staviva  zbudovali  jednopatrové  hospodářské  stavení. 
Poblíž  poplužního  dvora  byla  hrobka  Kustošova.  Ještě  v  1860.  letech  byly  tu 
náhrobniíky  s  erby  z  XVI.  věku.  Tialmltéž  stával  sbor  bratrský.  Dosud  jest  tu  jedna 
poloha  nazývána  »u  kostelíka«.  Zašel  sbor,  zanikla  hrobka.  Prostý  kamenný 
kříž  označuje  místo  hrobky  vynikajícího  českého-  rodu. 

Lze  sejít  přes  les  severně  oidl  Lipky  k  mlýnu  pod  Vršov  horskou  cestou 
za  řekou  k  této  osadě  a  dál  pak  na  jihozápad  mezi  horskými  stráněmi  do  Pře- 
ni i  I  o  v  a,  P ir  o  s  i  č  k  y,  Proseče    a  O  u  s  t  u  pk  ň. 

Za  myslivnoiu  prosečskoiu  les  skrývá  zříceniny  Ohebu.  Hrad  O  h  e  b  stojí 
na  příkré  stráni  vysoké  nad  pravým  břehem  Chruďimlky.  ze  všech  stran  téměř 
nedostupný,  proti  straně  jihovýchodní  zpevněný  hlubokým  příkopem  a  hrad- 
bami. Poblíž  severní  strany  hory  Ohebu  býval  svodiitý  most  u  první  brány. 
Za  prvou  bránou  byla  hospodářská  stavení  a  konírny.  Při  nich  šla  ce- 
sta   k     vlastnímn    hradu,  jehož     palác     nad    samým    srázem    hory    chránila 


-  213  - 

mohutná  věž.  Hluboko  pod  hradem  žene  se  Chrudknka,  jež  po  hradu  tomto 
byla  v  této  části  zvána  též  Ohebkou. 

Severně  od  0'hebu  strmí  nad  levým  břehem  Chruditnky.  vrch,  na  němž 
stával  hrad  Vildštejn,  jehož  vysoká  věžovitá  stavba  s  poďsebitimi  nebo 
arkýři  podobala  se  spíše  veliké  tvrzi. 

O  hradu  Ohebu  vypravuje  Vácslav  Hájek  z  Libočan  velmi  obšírné  a 
klade  vznik  jeho  do  IX.  století,  ale  zprávy  jeho  nemohou  se  týkati  hradu  Ohebu. 
nýbrž  hradiště  u  Hradiště  nedaleko  Ohebu.  Ještě  roku  1315  nebyl  na  Ohebu 
hrad  zbudován.  Stával  jen  Vildštejn.  jenž  vznikl  v  XIII.  věku.  Když  totiž  klášter 
vilémovský,  jemuž  hora  Oheb  i  její  okolí  náležely  na  počátku  X5V.  věku,  skon- 
či! r.  1315  svůj  spor  s  Hrabiší  z  Paběnic  a  jeho  manželkou  Svatoclwiou.  na 
Yildštcjně  sídlícími,  dal  klášter  jim  za  odškodné  horu  Oheb  a  klášterskou  ves 


NAMÉSTI  V  SECI. 


'instiipky  do  jejich  života,  a  vymiriil  si,  že  ani  hrad  ani  tvrz  nesmi  býti  na 
této  hoře  zbudovány,  sice  by  Oheb  i  Oustupky  byly  ihned  klášteru  zpět  při- 
padly. Hrabiše  z  Paběniic  účastnil  se  s  pány  z  l.iclitciiburka  rozmanitých  veřej- 
ných iednáni.  tak  roku  1317.  se  smlouval  s  římským  králem  Frydrychem  proti 
českému  králi  Janovi,  zemřel  roku  1348.  Synové  Hrabišovi,  Paběn  a  Oldřich 
v.  Paběnic  a  na  Vildštcinc  vrátili  Oheb  zase  klášteru  vílémovskému.  I  když 
r>aik  r.  1329  Jindřich  z  Lichtenburka  obdržel  okolí  bojanovské,  není  zmínky 
ještě  o  hradu  Ohebu.  Vildštejn  měl  v  těch  dobách  zmíněný  Oldřich  z  Vild- 
štejna. 

Prvá  zpráva  o  hradu  Ohebu  jest  z  počátku  XV.  věku  zachována,  kdy 
hrad  byl  vlastnictvím  .lesíka  z  Popovce,  muže  svárlivého  a  bujného,  jenž  sou- 
sedům škodil  a  až  na  Moravu  na  loupeže  vyjížděl.  Roku  1404  páni  z  Hradce 
přiměli  ho  na  Vildštejné  k  příměří.  Brzo  zase  obživla  v  něm  stará  zbůjnickost. 
A.  synové  jeho.  Boreš,  Frencl  i  Vilém  se  potatili.  Král  Vácslav  IV.  jim  odipustil 
všechna  zbujrcictva.  Po  smrti  Ješikově  část  zboží  jeho  spadla  na  krále,  jemuž 


-  2ti  - 

pak  připadl  i  majetek  jeho  synů.  Vildštejn  zůstal  královským  zbožím  do  válek 
husitských.  Hrad  Oheb  byl  založen  bud  Ježíkem  z  Popovce,  jin.alk  z  Ohebi, 
nebo  krátce  před  tím  jeho  předchůdcem. 

Po  smrti  Ježíkově  Jan  z  Rušinova  seděl  na  Viildštejné.  maje  k  němu  klá- 
šterské zboží  vilémovské  a  od  Sirotků  k  věrné  ruce  těž  hrad  Lichnici,  jej/  tito 
oblehala  a  dobyli.  Sídlel  na  Lichnici.  Vildštejn  hynul  a  pustl,  i  když  páni  z  Dubě 
ho  nabyli.  Koku  1436  císař  Zikmund  zapsal  město  Chotěboř  i  Vildštejn  hrad 
Jiříkova  z  Dubě,  s  tou  podmínkou,  že  tito  zámkově  mají  býti  králům  českým 
neb  jejich  vyslaným  otevřeni  a  svobodni.  Téhož  roku  nabyl  Jan  ilertvík  z  Ru- 
šinova hradu  Oheba  s  klášterským  panstvím  vilémovským.  Od  Jana  Hertvíka 
z  Rušinova  nabyl  pak  Burján  Trčka  z  Lípy  zboží  ohebské.  tirád  Vildštejn 
nebyl  již  obýván.  Král  Vladislav  dal  roku  1499  Mikulášovi  mladšímu  Trčkovi 
z  Lípy  spuisťlý  hrad  Vildštejn  s  městečkem  Sečí  a  vesnicemi  Zďárcem,  Ková- 
řovem  a  Kráskovem.  Trčkové  z  Lípy  měli  hrad  Oheb  do  počátku  XVI.  věku. 
Roku  1503  byl  již  také  hrad  Oheb  pustým  hradem.  Zboží  vildstejnské  i  oheb- 
ské splynula  s  panstvím  lichnickým  i  přešla  s  Lichnici  do  vlastnictví  Robin- 
hápů  ze  Suché,  kteří  se  roku  1564  dělili.  Zboží  Ohebské  připadlo  Vácslavovi 
Robmhápovi  ze  Suché,  jenž  bydlel  v  Seči  u  Ohebu.  Po  Robmhápech  měli  zboží 
ohebské  Bryknarové  z  Brukštejna,  od  r.  ]  596  Zárubové  z  Hustiían,  r  162S 
přikoupí1!  zboží  ohebské  František  de  Couriers  ik  panství  nazavršskému.  Ačkoliv 
ještě  v  XVI.  věku  byl  Oheb  uváděn  mezi  hlavními  zámky  království  českého, 
historikové  v  XVII.  věku  již  ani  neznali  jeho  polohy. 

Po  svahu  hory  Ohebu  vede  stezka  do  údolí  a  při  mlýně  u  samoty  Oheb- 
ské přechází  do  kopce  k  Seči. 

Městečko  Seč  jest  rozloženo  po  návrší,  výšky  556  m  n.  m.  dosahu- 
jícím. 

Na  náměstí  stojí  nedaleko  školy  a  fary  kostel  sv.  Vavřince.  Znaky  Zá- 
rubovský  a  Valdštejnský,  nad  postranním  vchodem  kostelním  umístěné,  pro- 
zrazují, že  nákladem  Karla  Záruby  z  Hustiřan  a  jeho  choti  Anny,  rozené  z  Vald- 
šteina.  byl  zbudován  na  počátku  XVII.  věku.  Presbyterium  jest  neobvykle 
dlouhé,  loď  pak  příliš  krátká  a  značně  široká,  stavba  celá  slohu  renaisančuího. 
Před  průčelím  strmí  věž  s  cibulovitým  krytem.  Kromě  hlavního  oltáře  sv. 
Vavřince  jsou  poboční  oilltáře  sv.  Antonína  a  P.  Marie.  Zařízení  kostelní  jest 
z  XVIII.  a  XIX.  věku.  Kovová  křtitelnice  byla  ulita  roku  1669. 

Kostel  byl  v  Seči  již  roka  1350,  po  roce  1620  byl  filiálním  do  Bojanova. 
roku   1787  stal  se  lokálním,  roku   1854  farním. 

Z  náměstí  vede  ulice  k  bývalému  zámku.  V  právo  u  silnice  jest  dvůr 
velkostatku  při  nádvoří,  do  něhož  jest  bývalý  zámek  obrácen  svým  průčelím. 
V  průčelí  má  ozdohin  portál,  z  pískovce  vytesaný,  dosti  již  sešlý,  opatření 
znaky  Zárubň  z  Hustiřan  a  Valštejnů.  Panské  sídlo  měli  Zárubové  z  Hu- 
stiřan již  v  XVI.  věku.  Zámek  byl  zbudován  roku  1610  Karlem  Zárubou  z  Hu- 
stiřan a  jeho  chotí  Annou,  rozenou  z  Valdštejna.  Budovy  zámecké  slouží  nyní 
účelům  hospodářským. 


215 


Farním  kostelem  bývali  před  rokem  1620  nynější  kostel  hřbitovní  sv.  Ště- 
pána. Budova  tato  jest  starobylá,  má  čtverhrannou  presbyteř,  stojí  opodál 
obce. 

Za  starodávna  bývala  Seč  v  panství  vildštejnském.  později  patřila 
k  Ohebu.  Když  panství  toto  náleželo  v  XVI.  věku  Trčkům  z  Lípy.  byla  Seč 
již  městečkem.  R.  1533  byl  při  Seči  panský  piivovár.  Popluži  pustého  dvora 
vildštejnského  byla  rozdělena  pod  plat  sousedům  sečským. 


ZA  MRK  V  SECI. 


V  Seči  nebývala  tvrz,  ač  snad  díle  této  Seče  psali  se  někteří  zemane.  Při- 
pomínají se  r.  1318  Svěneik  ze  Seče  a  r.  1440  .lan  ze  Seče.  Teprv.  když  Oheb 
spustí,  bydiliívah  páni  panství  ohebskéhn  v  Seči. 

Vácslav  Robmháp  ze  Suché  zřídil  si  ve  Seči  nový  dvůr  panský  a  při  něm 
vystavěl  panské  sídlo,  jež  v  zápisu  z  roku  1593  síove  tvrzí.  Podle  Seče.  v  níž 
vrchinost  bydlela,  počalo  se  zboží  hradu  Oheta  a  Vildštejna.  jmenovati  statkem 
sečským.  V  XVII.  věku  patřily  k  torrauto  statku  Seč  se  sídlem  panským  nově 
vystaveným  a  Bojanov  s  podacími  kostelními,  vsi  Kovářov,  Petrkov,  Hůrka, 
České  i  Německé  Lhotioe,  Samařov,  Bezděke  v.  Proseč,  Lipkov,  Krásné,  Po- 
lanka, Chlum.  Prosička.  Přemilov,  Vršov,  Hradiště,  Hodonín,  Křižanovlce. 
Vížky,  Liboměřice,  Licibořice  s  podacím  kosteHním.  Šiškovice,  Deblov,  Mlíado- 
ňcvice.  Petříkovice  a  Rtením,  poplužní  dvory  Seč,  Oustuipky,  Holin  a  Slavíce, 


-  216  - 


KOSTELÍČEK  SV.  ŠTĚPÁNA  V  SEČI 


pusté  zámky  Vildštejn  a  Oheb. 
Jati  Záruba  z  Hustiřaru  maje  ze 
zelině  pro  náboženstva  odejít. 
prodal  statek  tento  s  poslušen- 
stvím, jiak  je  jeho  otec  Karel 
Záruba  z  Hustiřau  r.  1596  od 
Albrechta  Bryfcnara  z  Bruk- 
steina  byl  koupil,  Františkovi 
dte  Gowriers. 

Seč  mívala,  j alko  mnohá  ji- 
ná  města   a   městečka,   pravo- 
moc ve  věcech  trestních  až  do 
XVIII.  věku,  kdy  stal  se  přísluš- 
ným  soud  v   Chrudimi.   Dosud 
ukazuje  se  místo,  kde  byly  popravy  vykonávány.  Právo  toto,  roku  1580  krá- 
lem Ferdinandem  potvrzené,  zůstalo  Seči  do  roku  1759.  Ve  znaku  Seč  má  stří- 
brnou lilii  v  červeném  poli. 

O  škole  sečské  jest  zachována  nejstarší  zpráva  z  r.  1677  a  stejný  stesk 
/.  ní  vyznívá,  jako  o  školách  vůkolních:  žáků  bylo  málo,  takže  bylo  třeba  při- 
hlížeti více  k  učitelům  nežli  ke  školám. 

V  Seči  bývalo  provozováno  tkaloovství,  v  XVIII.  věku  vyráběli  mii- 
šelíny. 

Sečským  rodákem  jest  universitní  profesor  Dr.  Vincenc  Strouhal 
Od  hřbitovního  kostek,  sečského  jest  vyhlídka  po   celém  okolí,   zvláště 
k  Liohnici. 

K  místní  oboi  Seči  patří  kromě  Seče  osady  O  h  e  b.  Kovářova  Holin. 
Jihovýchodně  od  Kovářova  jest  mad  levým  břehem  Cbrudimky  mě- 
stečko Boj  ano  v.  Patřil  v  XIV.  věku  klášteru  vilémovskému  s  celým  boja- 
novským  Újezdem  i  byl  již  tehdy  farní  osadou,  pak  v  XVI.  věku  městečkem 
v  panství  ohebskéni,  k  němuž  náležel  do  XVII.  věku,  pak  k  panství  nazavrš- 
skému,  s  nímž  roku  162S  byly  sloučeny  Oheb,  Vildštejn  i  Seč.  Není  známo, 
kdo  vymohl  Bojanovn  znak.  jenž  má  v  červeném  poli  skřížené  klíče  a  meč; 
jisto  jen  jeist.  že  již  přeď  nokem  1564  Bojanov  byl  městečkem.  V  druhé  polovici 
XVII.  věku  byly  k  Bojanovn  připojeny  kostely  v  Licibořicích,  Trhové  Kame- 
nici a  Seči.  Roku  1730  byl  kostel  boianovský  přestavěn  a  rozšířen,  roku  1775 
vystavěna  nová  fara. 

Při  horní  části  náměstí  jest  škola.  Nejstarší  zachovaná  zpráva  o  škole 
bojanovské  jest  z  r.  1677. 

Kostel  sv.  Víta  stojí  na  starém  hřbitově  při  dolní  části  náměstí,  jest  zbu- 
dován v  slohu  barokním.  Průčelí  vrcholí  ve  štít  a  jest  přiměřeně  rozčleněno 
pillasitry.  Kostel  nemá  věže.  V  presbyteři  značně  dlouhé  jest  oltář  sv.  Víta, 
v  barokním  sloupoví  za  nim  spatřuji  se  postavy  sv.  Petra  a  Pavla.  Z  fresek, 
jimiž  presbyteř  i  loď  jsou  vyzdobeny,  uvádíme  Umučení  a  oslavení  sv.  Víta 


-  217  - 

a  Odevzdání  ramena  sv.  Víta  na  vormském  sněmu  sv.  Vácslavovi.  Ze  starého 
kosteila  zachovala  se  křtitelnice,  obtočená  ozdobným  gotickým  nápisem  latin- 
ským, že  za  kněze  Tomáše  Chotébořskéh©  roku  1556  byla  pořízena.  Kazatelna 
i  poboční  oltáře  byly  zřízeny  v  XVIII.  věku.  Poblíž  kostela  visí  na  starobylé 
dřevěňme  zvonici  zvony  z  r.  1510  a  1699,  třetí  bez  letopočtu  asi  z  XIV.  věku 
a  čtvrtý  bez  nápisu. 

Městys  Boj  a  no  v  měl  roku  1900  v  136  domeoh  861  obyvatel.  K  místní  obci 
bojanovské  náleží  osady  Bojaňov,  15  c  zdě  kov,  Hořelec.  Hůrka,  L  ho- 
liče Německá,  Petr  kov  a  Samaro  v.  V  pěkné  poloze  u  Bojanova 
jest  při  rozsáhlém  rybníce  Nový  m  1  v  n. 

V  kraiinč  této  bývalo  ještě  ve  XIV.  věku  dosti  pusto,  nebylo  dbáno  o  její 
vzdělávání.  V  XIV.  věku  klášter  vilémovský  pokusil  se  o  důkladnější  vzdělávání 
Újezdu  bojanovského,  k  němuž  náležely  Boianov.  Polanka,  Proseč.  Mazanci, 
Krásný.  Bradlo,  Trávný,  Travenec.  Hodonín.  Mladioňov,  Hradiště,  Lhotice, 
Lipkov,  Lazy.  Chlum,  Kovářov,  Petrkov,  Vyškov,  Šiškov  (Siškovice),  Lutobo- 
řicc  (Licibořice),  Holin,  Hořovčí  a  Křižanovice.  Dosud  krajina  tato  jest  většinou 
lesnatá.  Z  osad  ho. krnovského  Újezdu  náleží  k  místní  obci  Liipkovu  osady  Lin- 
ko v,  H  o  d  o  n  í  n,  C  h  1  u  m,  K  r  as  n  é,  1*  o  1  á  n  k  a,  k  místní  obci  Licibořicům 
osady  L  i  c  i  b  oř  i  c  e,  S  i  š  k  o  v  i  c  e,  K  ř  i  ž  a  n  o  v  i  c  e,  k  místní  obci  Českým 
[.botičům  osady  I.  ho  ti  c  e  České  a  Hra  dišt  č. 

Později  vznikly  osady  patřící  k  Lipkovu:  Javor  ně.  IVLezisvětí, 
Sed  liště.  Spáleniště,  v  obvodu  místní  obce  l.icibofic:  Liboměřice. 
P  c  t  ř  í  k  o  v  i  c  e,  Ml  a  d  o  ň  o  v  i  c  c,  M  e  i  t  k  a.  L  i  p  i  n  a,  D  c  b  1  o  v.  Po  h  0- 
ř  a  I  k  a,  R  t  ý  n    a  S  I  a  v  i  c  e. 

Licibořice  byly  již  v  XIV.  věku  osadou  farní,  po  roce  1620  byl  tamní 
kostel  sv.  Michala  filiálním  do  Boianova.  Roku  1786  vznikla  v  I.icibořicích 
lokalie,  r.  1853  fara. 

Obec  má  polohu  malebnou,  seskupena  lest  kolem  kostela,  jenž  iest  jeií 
nejstarobylejší  budovou.  Ze  starého  kostela  zachovala  se  presbyteř,  gotickým 
slohem  zbudovaná.  Loď  byla  přestavěna  a  rozšířena  v  XVIII.  věku.  Oltáře 
jsou  sv.  Michala,  sv.  íosefa  a  P.  Marie,  vesměs  nověišiho  původu.  Nedaleko 
pobočního  vchodu  kostelního  jest  zbudována  zvoníce  s  cibulovitou  dřevěnou 
bání.  Nejstarší  zpráva  o  škole  licibořické  iest  z  r.  1677.  Roku  1711  shořely 
škola,  'kostel  a  celá  obec  až  na  2  čísla.  Roku  171-4  vystavěli  školu.  Nynější 
škola  jest  z  r.  1829.  byla  pak  r.  1878  rozšířena  přístavbou. 

Nejmalebnější  částí  středního  toku  Chriidiimiky  jest  její  úval  mezi  Licibo- 
řicemi  a  Hradištěm  a  mezi  Strádovem  a  Práčovem. 

Na  výšině,  jež  příkrými  srázy  spadá  k  pravému  břehu  Chnidiimky,  roz- 
kládá se  Hradiště,  jež  s  Českými  Lhotioemi  tvoří  místní  obec  České  Lho- 
tice. 

Hradiště  obdrželo  své  jméno  po  rozsáhlém  hradiišfi.  lež  mezi  Chru- 
dimikou  a  obcí  Hradištěm  jest  zbudováno.  V  osadě  povšimneme  si  školy  a  evan- 
gelického kostela.  Evangelický  kostel   byl  zbudován   roku    1785   a  přestavěn 


—  218  — 

roku  1847,  uvnitř  jest  jednoduše  zařízen:  při  průčelní  zdi  spočívá  na  několika 
dorskýcb  sloupech  kruchta  a  v  pozadí  protější  části  prostory  kostelní  jsou 
stůl  Páně  a  kazatelna.  Nedaleko  kostela  stojí  evangelická  fara. 

Proti  kostelu  jesrt  brána  hradiště.  Dosud  se  tu  říká  »ve  bráné«.  Nad  ní 
roste  lípa  /.  obrovského  náspu,  jenž  nyní  stavbou  síitoiiice  jest  porušem  Hradiště 
jest  obtočeno  trojím  \  alem.  jenž  táhne  se  na  obou  stranách  k  Chrudimce  a 
rozdělen  jest  dvěma  hlubokýma  souběžnýma  příkony.  Na  stranic  proti  řece 
srázy  strmé  byly  bezpečnou  ochranou  lnadiš taními.  Hluboká  pod  hradištěm 
vailí  se  úzkým  lesnatým  úvalem  Chrudlmika.  Veliiká  rozloha  hradiště  a  rozsáhlé 
valy  zřejmě  svědící,  že  tu  bývalo  za  pradávných  dob  trvalé  sídk>.  Názor  tento 
potvrzen  jest  též  nálezy  starožitných  památek.  Hradiiště  má  výbornou  polohu. 


KOSTfiL  SV.  VITA  V  BOJANOVÉ. 

S  jeho  valů  lze  viděti  po  širém  vůkolí,  ke  kopcům  u  Seče  a  tra  lesy  ohebské. 
k  severu  přes  Llciibořiee  a  Piráčov,  dále  ipaik  do  nížiny  k  Chrudimi.  Před  stavbou 
evangelického  kostela  byla  plocha  části  vailři  urovnána  a  příkopy  částečně 
zasypány.  Z  vialů  byl  těže-n  kámen  na  stavby  sousední  ohrady  Hradiště. 

Podání  Mdn  vypravuje,  že  tu  na  hradíš  ti  bývalo  město,  do  něhož  se  vchá- 
zelo bránou  poblíž  nynějšího  evaingelckého  kostela. 

Není  betzvýzmaimnon  zpráva,  kterou  obšírně  vypravuje  Hájek  z  Liíbočan, 
že  na  jaře  roku  808  Moravané  vtrhli  do  Čech  a  tu  na  jedné  hoře  nad  Ohbí. 
kteráž  také  Oheib  slula,  ohradu  si  zřídili  a  dobře  osadili,  z  ni  pak  po  vůkolí  ple- 
nili a  velice  škodili  a  mnoho  zajatců  na  moravské  hrady  poslali,  takže  Čáslav 
sebral  lni  itsKn  a  oblehl  Moravany  při  této  hoře  se  svými  bojovníky,  z  nich/ 
pak  mnozí  Šli  až  na  horu  Obebskou  a  zapálili  na  valech  ohradu,  ale  Moravám'' 
\\  skočili,  s  \alii  na  ne  velké  kamení  pouštěli,  takže  Čechové  dále  ueďobývali 


—  219  — 

pevných  hradeb  a  ve  vůkolních  vesnicích  na  Moravany  číhali  a  je  vraždili. 
Loupežená  Moravanů  dále  trvalo.  Znova  prý  roku  810  vladykové  a  zemane  vý- 
chodočeští sešli  se  u  Prostislava,  syna  Chlumova,  na  hradě  Chininu  k  poradě 
o  nové  výpravě  na  Moravany,  a  pak  tyto  ze  žerné  vypudili.  Hradiště  na  <  Hibi 
zůstalo  dále  v  rukou  moravské  posádlky,  jež  teprve,  když  o  porážce  krajanů 
u  hradíu  Chlumu  zvěděla,  v  jedné  noci  hustým  lesem  pomezním  do  Moravy  se 
rozkradla.  Tu  pak  r.  811  Boják,  syn  Slovochňv,  vsel  na  horu  Oheb  s  mnohými 
lidmi  a  vybudoval  tam  dům  veliký  jako  hrad  za  pomoci  otce,  Cásíava,  Ne- 
vřesa  a  jiných  vladyků,  na  ochranu  pomezí  proti  Moravě.  A  na  tomto  hradě 
r.  890  Mstiboj,  kníže  kouřimský,  umřel  náhlou  smrtí.  A  dovolává  se  Hájek  z  Li- 
bočan,  že  staří  kronikáři,  jako  Jaroslav,  mnich  strahovský,  vypravuji,  že  na 
ten  hrad  přišli  dva  muži  velmi  silné  postavy  a  Mstiboje  zadávili.  Když  pak 
roku  949  Uhři  velmi  silnou  mocí  vojenskou  do  Moravy  vtrhli  a  odtud  Ce- 
chům škodili,  tu  prý  kníže  Boleslav  se  s  vojskem  svým  polož;!  u  Čáslavi  a 
vojevůdce  Sudislav  s  druhým  vojskem  v  Olibi.  a  na  tom  se  postaviti,  aby 
Uhrům  do  země  nedali.  Uhři,  ač  častokrát  se  o  taio  vojska  česka  pokoušeli,  však 
jich  nemohli  přemoci,  ač  dlouho  proti  rám  leželi.  K  niku  1170  vypravuje  Hájek 
z  Libočan,  že  Svatopluk,  syn  krále  Vladislava,  zabiv  Vojsíava,  ujel  na  hrad 
Oheb  před  rozhněvaným  svým  otcem  z  Vyšehradu  a  z  Ohebu  po  některém 
čase  ke  králi  uherskému  se  uchýlil. 

Pokládávají  se  zprávy  Hájkovy  za  báchorky,  ale.  kdo  zná  polohu  Oheba 
a  vůkolui  kraj  a  vzpomene  si,  že  v  nejbližším  jeho  sousedství  rozkládá  se  u  vsi 
Hradiště  rozsáhlé  hradiište  neobyčejné  důkladné  opevněné,  nepopře,  že  aspoň 
jádro  těchto  zpráv  Hájkových,  v  nichž  se  starších  kronikářův  dovolává,  jest 
správné  a  že  zprávy  tyto  vztahuií  se  na  boto  hradišfcě.  Ještě  roku  1315  byla 
hora  Oheb,  na  níž  hrad  Oheb  puk  byl  zbudován,  neopevnena  a  neveliká  pro- 
stornost  její   nedovolovala   zřízeni    rozlehle    ohrady. 

Zašla  paměť  staroslavného  hradišté  u  Oheba,  jem  mohutné  valy  u  vsi  Hra- 
diště dávají  tušiti  někdejší  důležitý  význam  tohoto  místa. 

Severovýchodně  od  Hradiště  jest  hradisté  u  Práčova.  Lze  k  němu  dojíti 
od  Bojanova  přes  K  ř  i  ž  a  n  o  v  i  c  e.  jež  již  v  XIV.  věku  se  připomínají  jako 
osada  kláštera  villémovskébo,  jenž  v  mí  měl  své  rybáře.  Za  Slavicem!  počíná 
obora.  Jiná  cesta  vede  k  Práčovu  z  Hradiště  pěknou  roklinou  potoka  Debrnčho 
k  Nazavrchům  a  k  Peklu  mlýnu,  u  něhož  vstoupí  se  do  obory  a  po  stráni 
nad  levým  břehem  Chrudimky  dojde  se  k  vratům,  vedoucím  na  cesiu  k  ne- 
dalekému  práčovskému  hradištl. 

Na  kopci  nad  samým  levým  břehem  Crudimky  vyniká  naa  lesem  věž  ko- 
stela práčovského,  u  něhož  býval  klášterec  v  XIV.  a  XV.  věku.  zřízený  pod- 
lažickými  mnichy.  Ro.ku  1421  vytrhl  Chrudimští  z  města  svého  s  vozy  a  pu- 
škami ke  klášteru  sv.  Jakuba  u  Strádova  sem  na  Práčov  a  tu  šturmovali  a 
zapálili  klášter  a  zbito  bylo  na  28  pacholkův  branných  silných,  jak  vypravují 
staré  letopisy  české.  Roku  1465  bylo  jednáno  o  právo  podací  k  Sv.  Jakubu 
nad  Svidnicí  u  soudu  dvorského.  Prokurátor  královský  tu  dovozoval,  že  »ko- 


-  220  - 

stel  tem  neb  klášterec  přísluší  ke  klášteru  podlažickému  jakožto  dcera  k  ma- 
teři* -a  neměl  roku  1454  od  krále  Vladislava  dán  'býti  za  odúnurť  Janovi  Hory- 
novi  z  Honbic  Někteří  pak  páni  z  Chlumu  připovídaili,  že  jest  jich  předkův 
a  jich  íiundatorství.  Nález  byl  odkázán  soudu  duchovnímu.  Kostel  sv.  Jakubu 
se  Svidnici,  pod  mini  ležící,  patříval  k  PcJlažicúm.  Za  Jaroše  Laccniboka  z  Chlu- 
mu byl  založen  klášterec  práčovský  v  2.  polovici  XIV.  věku.  Po  staletí  stály 
tu  na  kopci  rozvaliny  rozbořeného  kláštera.  Roku  1580  Vácslav  Robmháp  ze 
Suché  obdržel  po  své  matce  Marianě  ze  Soutic  Smrček,  díl  Libanďc,  ves  Svid- 
nicii  a  klášter  sv.  Jakuba  zbořený  a  pustý.  I  kostel  sám,  jenž  byl  již  roku  1350 
picb,amii.í,  stáli  tu  v  lesích  opuštěný.  Magdalena  Viktorie  ze  Senfeldu  obnovila 
jej  rokli  1674  a  1675,  opatřila  jej  třemi  oltáři  a  kazatelnou.  Byl  pak  kostel  tento 
filiálním  do  Rojainova.  Znova  byl  opravován  v  letech  1675,  1788,  1851,  1865  a 
opětně  na  skloníku  XIX.   věku.   Roku   1784  byla  na  Práčově   zřízena  lokalie. 

Dlouhá  presbyteř  jest  osvětlena  3  vysokými  okny,  opatřenými  kružbami 
gotického  slohu,  přiléhá  k  dlouhé  lodú,  k  jejíž  jižní  straně  se  družily  stavby 
klášterní.  Starobylá  věž,  nad  jejíž  horní  sroubenou  částí  strměla  cibulovitá 
báň,  byla  při  poslední  opravě-  vyzdčna  a  opatřena  jehlanoví  tou  střechou  k  malé 
okrase  kostela,  jemuž  věž  v  starobylé  své  úpravě  dodávala  malebného  rázu. 
Ve  věži  visí  3  zvony,  z  nichž  dva  jsou  z  XVI.  věku.  Na  zvoně  z  roku  1558 
vylit  nápis  opačně,  takže  se  musí  čísti  od  pravé  strany  k  levé  straně.  Na  hlav- 
ním oltáři  jest  obraz  sv.  Jakuba,  opatřený  roku  1675.  Jižní  část  kostela  byla 
roku  1421  při  dobývání  kláštera  velmi  .poškozena,  takže  pak  byla  v  dolu1  po- 
zdější přestavěna,  a  Liší  se  i  svýmii  okny  od  protější  zdii  kostelní. 

Koilcm  kostela  rozkládá  se  hřbitov.  Od  něho  zaboč  u  je  cesta  do  mírného 
návrší  k  osadě  Práčovu,  jež  stojí  na  dávném  hradišti.  Hradiště  toto  bylo  pří- 
rodou od  severu,  východu  i  jihu  chráněno  příkrýma  svahy  a  řekou  Chrudiimkou 
a  bylo  opevněno  valy,  jichž  značné  zbytky  se  zachovaly  za  farou  a  mezi  sta- 
veními. Dosud  jest  dobře  patrno,  že  část  prostory  hradištní  byla  obehnána 
menším  vratem.  Četné  bronzové  nálezy  a  jiné  památky  svědčí,  že  od  pradávna 
bylo  na  Práčové  sídlo  lildslké,  dávno  již  před  založením  kláštera.  Hradiště  toto 
bylo  jedním  článkem  řetězu  opevněni  Chrudimská  proti  Yraclavsku.  rozlohou 
svou  nevyrovná  se  ani  z  daleka  hradišti  u  vsi  Hradiště. 

S  valů  práčovského  hradliště  jest  vyhlídka  do  kraje  k  Chrudimi. 

Při  cestě,  jež  lesem  spádně  klesá  ke  Svddnici,  ukazuje  se  nedaleko  ko- 
stela práčovského  skalní  balvan,  na  němž  díle  lidového  podání  čert  zanechal 
stopy  svého  těla,  když  si  tu  v   dobách,  kdy  ještě  kamení   roštit),   odpočívali. 

Pod  lesem  v  horském  zátiší  při  rybníce  dostihneme  obce  S  v  i  d  n  i  c  e. 
Nedaleko  školy  stojí  mlýn,  jenž  býval  papírnou.  K  místní  obci  Svidrrici  ná- 
leží  osady   Svidnice,  Práčov.  Trpišov.   Ku  ch  anovi  c  e   a    R  r  u  s  y. 

Jdeme-li  od  Pekla  k  Práčovu,  neopomeneme  navštívit  rozvaliny  Strá- 
dova,  k  němuž  půvabným  úvalem  Chrudiimky  vede  pískovka,  jež  pod  samým 
hradem  přepíná  železným  moslem  tuto  řeku.  Nad  jejím  pravým  břehem  vy- 
stupuje na  příkrém  vrchu  hrad  Štrádo  v. 


Vlastmi  hradí  stojí  na  pokraji  vrchu  i  jest  proti  údolí  chráněn  ze  třech 
stran  příkrými  srázy,  na  čtvrté  pak  straně  proti  předlil  rádi  oddělen  příko- 
pem. Předhradí  jest  odděleno  od  ostatní  výšimy  širokým  příkopem. 

Pamsfcví  strádovské  patřilo  v  polovici  XIV.  věku  olomiuckému  biskupovi 
Janovi,  po  něm  pak  Lacemibokům  z  Chlumu.  Jako  páni  z  Chlumu  přáli  víře 
katolické,  což  osvědčil  zvláště  Jaroš  Lacemfook  z  Chlumu,  zbudovav  mnichům 
podtažickým  nad  Svidnicí  v  nejbližším  sousedství  svého  hradu  Strádova  klá- 
šterec  u  sv.  Jakuba,  tak  zase  pozdější  vlastník  Strádova,  Bleh  z  Lipky  a  ze 
Strádova  přidržel  se  učení  husitského.  Po  jeho  hradě  zvaly  se  některé  od- 
díly husitských  bojovníků  Strádovskými.  V  polovici  XV.  věku  patřily  k  panství 
strádovskému  hrad  Strádov  s  poplužnimi  dvory  v  Trojovicích  a  Drahoticich, 
ves  Nazavrohy  s  podacím,  též  podací  trojovické,  Xavorné,  Ochoz,  Obořice, 
Peklo  a  Výsonín.  též  částečně  Přestav  llky  a  Záiezdec. 

Ještě  roku  143S  náleželo  panství  toto  Janovi  ze  Strádova.  Po  něm  nabyli 
Strádova  Jan  z  Lipky,  syn  to  Bleha  z  Lipky,  Aleš  z  Bitovan  a  Beneš  z  Křivého, 
ale  ti  tohoto  panství'  neměli  ani  rok,  prodali  vše  roku  1444  Janovi  Slonovi  ze 
Sestavec.  Na  hradě  Strádově  již  nebydleli,  byl  již  tehdy  pohořen.  Jak  hrad 
Strádov  iklesal,  vzrůstaly  Naza  vrchy,  jež  v  polovici  XV.  věku  byly  městečkem 
s  tvrzí  a  dvorem  panským.  Střediskem  zboží  srrádovského  staly  se  Nazavrchy. 
Ani  v  XVI.  věku  uebvi  Strádov  opraven.  V  popisu  panství  z  roku  1545  shle- 
dáváme se  s  mim  jako  s  pustým  zámkem.  Tehdy  patřívalo  panství  Běškoveům 
z  Boskovic,  až  konečné  roku  1585  Mikuláš  Běškovec  prodal  Strádov  i  Naza- 
vrohy Janovi  Kekutovi  ze  Stradonic.  jenž  po  své  prvé  manželce  Kristině  ze 
Soutic  podědil  Orel.  Po  jeho  smrti  nabyla  panství  strádovského  nikoliv  hladce 
a  beze  sporů  druhá  jeli';  manželka  Anna.  rozená  Hausvicova  z  Biskupic,  jež 
odporučila  toto  panství  druhému  svému  manželovi  Vácslavovl  Zárubovi  z  Hu- 
stiřan.  Pro  panství  toto  měl  spory  s  jejími  bratry,  ale  přece  uhájil  Strádov 
svému  rodu.  jenž  zůstal  vlastníkem  tohoto  panství  do  prvních  let  XVII.  věku. 
Albrecht  Kekule  za  Stradomic  si  roku  1615  vysoudil  panství  strádovské,  ale 
dlouho  svého  vítězství  neužíval,  nebof  již  roku  1620  dědil  po  něm  jeho 
strýc  Vilém  Diviš  Keikulie  ze  Stradomic.  Cizozemec  František  de  Ccuriers  koupil 
si  roku  1623  bývalé  panství  strádovské.  tehdy  již  nazavršské.  jež  dalšími  pří- 
kupy  rozšířil,  ale  svému  rodu  na  dilomho  neuchoval.  Manželka  jeho  Rosina, 
zdědivší  panství  toto  po  svém  choromyslném  synovi,  sňatkem  novým  převedla 
je  ve  vlastnictví  svob.  pánů  ze  Senfeldu.  z  nichž  roku  1754  přešlo  zase  sňatkem 
Kateřiny  rozené  z  Seníeldu  s  Janem  Adamem  z  Auersperka  na  tento  rod. 
jenž  dosud  dirži  velkostatek  nazavršský  i  zřícený  hrad  Strádov. 

Po  lávce  přejdeme  z  hradu  přes  hradní  příkop  na  předhradí  a  poblíž 
nozasutého  sklepení  na  stezku  k  vnějšímu  příkopu  a  dál  bránou  obory  poblíž 
Líbán  ě   na  silnic  i. 

Osada  Libá  ň  náleží  s  Ochoze  m,  B  ř  e  z  o  vsí  a  D  r  a  h  o  t  i  c  e  m  i 
k  místní  obci  Nazavrchům.  V  Líbáni  jest  lesní  úřad  velkostatku  nazavršského. 


222 


Nedaleko  osady  byla  zbudována  parmí  pila.  Mezi  Libami  a  Havlovioemi  jest 
několik  rybníků. 

Od  Libáně  stoupá  silnice  chrudimská  k  Nazavrchňm,  pod  nimiž  od  ní  od- 
bočuje siniice  k  Mířeticům.  Po  ní  vstupujeme  dio  severovýchodní  části  okresu 
nazawšského,  osazené  četnými  osadami  jež  většinou  pat  rivaly  k  panství  žum- 
bersikémn. 

Městys  Ž  u m  b  e  r  k  vznikl  při  stejnoímenném  hradu,  jenž  na  návrší  nad 
údolím  Holetínky  byl  zbudován.  Hrad  má  půdorys  pětiúhelníkový,  na  třech 
stranách  jest  obklíčen  hlubokým  příkopem,  ze  dvou  stran  jest  chráněn  příkrými 


HRAD  2UMBERK. 


stráněmi  vrchu,  na  němž  stojí.  Hrad  Zwmibeitk  byl  vybudován  na  sklonku  XIII. 
věku  nebo  na  počátku  XIV.  věku.  Vystřídalo  se  na  něm  několik  českých  rodů 
šlechtických  od  roku  1318,  kdy  na  něm  seděl  Pitonk  ze  2u/mberka.  Na  sklonku 
XIV.  veko  patřil  hrad  Zumberk  se. svým  zbožím  pánům  z  Boskovic,  po  nich 
Kavalcům  z  Lipoltic  a  Žumberka.  Jan  Kavalec  z  Lipoltic,  ještě  roku  1419  vzpo- 
mínaný, účastnil  se  roku  1415  protestu  české  šlechty  kostnickému  koncilu 
proti  upálení  M.  Jana  Husa,  Vaněk  Kavalec  z  LipOlitic  roku  1440  sjezdn  krajů 
východočeských  v  Čáslavi.  Vaněk  Kavalec  z  Lipoltic  seděl  již  roku  1430  na 
Žumiberoe  a  tu  roku  1436  zapsal  Jiříkovi  a  Kantovi  bratřím  z  Puchobrad  3000 
kop  na  svém  zboží  na  Přestavicích  a  j.  Další  majitel  tohoto  panství 
Jetřich  ze  Žestok  stál  při  straně  Jiříka  z  Poděbrad  již  roku  1448  a  účastni1] 
se  ještě  v  (Mších  letech  boje  proti  jednotě  strakonické.  V  poslední  čtvrti  XV. 
veku  byli  na  /".uiiíberce  Buchovcové  z  Buehova  a  po  nich  Mikuláš  z  Holohlav. 
V  těch  dobách  náležely  k   panství  ž  um  horskému  Zumberk  hrad  s  městečkem 


-   223  - 

a  dvorem  a  vesnice  Rváčov,  Všeradov,  Prostějov.  Cásťkov,  Smrček,  Hav- 
lovioe,  Ctětíni,  Strkov,  Vranov,  Švihov,  Bošov,  Krupín.  Bratroňov  a  Vězky. 
V  XVI.  věku  měli  panství  žumberské  Mikuláš  Trčka  z  Lípy,  Jtodriícih  Haugvic 
z  Biskupie  a  Matěj  Šatová  z  Lípy,  i  převedli  je  ma  Jana  Janovského  ze  Soutic. 
Za  něho  Jiřík  Býchoský  se  svými  tovaryši  vypálil  roku  1509  tvrz  Lukavfci 
i  městečko  Zumberk.  Panství  žumberské  zůstávalo  ve  Vlastnictví  Janovských 
ze  Soutic.  z  nichž  Karel  a  Hynek  podrželi  si  při  rozdílu  statků  rodových  roku 
1529  vykonaném  hrad  Zumberk,  městečko  Zumberk  s  podacím,  a  vesnice  Část- 
kov,  Bošov,  Háv  lovíce,  Prostějov,  Svihov,  Bratroňov,  Krupín,  Strkov,  Ctětím, 
Hůrku,  Vranov,  Všeradov,  Rváčov  s  podacím  a  Podlejsany.  Po  Kateřině,  sestře 
Hynka  Janovského  ze  Soutic.  nabyl  panství  žumberského  roku  1552  její  manžel 
Ctibor  Mazanec  z  Ojezdce  a  po  jeho  dceři  Markétě  její  manžel  Vácslav  Záruba 
z  Hustiřan.  Po  jeho  smrti  soudili  se  děti  jeho  o  Zumberk  po  několik  let,  až  zase 
konečně  celé  panství  nabyl  Jindřich  Záruba  z  Hustiřan,  jenž  zemřel  roku  1646. 
pak  jeho  syn  Rudolf  Vácslav  Záruba  z  Hustiřan,  po  něm  František  Antonín 
Záruba  z  Hustiřan,  posléze  jeho  matka  Marie  Maxiímiliana  Zárubova  z  Lisova, 
jež  toto  panství  zůstavila  svému  strýci  Rudolfovi  Josefovi  svób.  p.  z  Lisova. 
Roku  1700  koupil  Zumberk  Josef  František  hrabě  ze  Senfeldn,  a  spoiil  panství 
žumberské  s  panstvím  nazavršskvm.  Po  roce  1770  spustí  hrad  Zumberk  úplné. 

Nedaleko  hradu  a  panského  dvora  jest  farní  kostel  Všech  svatých,  jenž 
byl  již  roku  1350  farním,  v  XVI.  a  XVII.  věku  utrakvistickým,  a  po  roce  1620 
až  do  roku  1662  filiálním  do  Skuče.  Roku  1662  byl  zřízen  na  Zumberce  admini- 
strátor a  roku  1682  založena  fara. 

Kostel  zachoval  si  výstavnost  z  XVIII.  věku.  R.  1880,  jak  oznamuje  deska 
v  průčelí  jeho  zasazená,  byl  celý  kostel  obnoven  a  prodloužen  nákladem  patrona 
a  přifařených  obcí.  Hlavní  oltář  Všech  svatých  byl  v  témže  roce  opraven. 
Na  levém  pobočním  oltář  i  jest  obraz  Rodiny  Páně,  na  pravém  pobočním  oltáři 
obra^  Jana  Nepomuckého.  V  levo  od  hlavního  oltáře  jest  starobylé  sanktu- 
ariam.  Na  kazatelně  se  spatřují  sv.  Augustin,  Jeroným,  Řehoř  a  Ambrož. 
K  presbyteři  přiléhají  dvě  sakristie.  V  sakristii  jest  P.  Marie,  královna  andělů. 
Kostel  byt  opatřen  roku  1880  malovanými  okny  s  obrazy  sv.  Františka,  Vitaminy, 
Karoliny,  Antonína,  Aloisa  a  Anny.  Zvenčí  na  presbyteři  jest  opačně  zazděná 
deska  se  6  erby  rodů,  jimž  hrad  Zumberk  náležel  nebo  kteří  byli  s  jeho  vlast- 
níky spřízněni,  totiž  pánů  v  Boskovic.  Meziříčských  z  Lomnice,  pánů  ze  Štern- 
berka a  pánů  z  Říčan,  vytesaná  na  počátku  XV.  věku.  Kamenná  křtitelnice 
jest  ze  XVII.  věku.  Celý  vnitřek  kostela  i  oltáře  byly  obnoveny  roku   18S0. 

Na  nedaleké  zvonici,  jejíž  patro  jest  ze  dřeva  sroubeno,  visí  zvony,  jeden 
ulitý  původně  roku  1536  (přelitý  roku  1865)  a  druhý  z  roku  1767. 

Při  náměstí  stojí  školní  budova.  Stará  škola  byla  vystavěna  roku  1728. 
Nápis  její  hlásal,  že  »tento  dům  stavěl  tesař  Sejkora  pro  Slavíčka,  prvního  kan- 
tora*. Byla  přestavěna  roku  1820. 

Městys  Zumberk  měl  roku   1900  v  248  domech   1850  obyvatel.  K  místní 


-  224  - 

obci  této  náleží  osady  Zinnberk.  Bitovánky.  Břtovainy,  Cástkov,  Padteištany, 
Prostějov.  Snurček  a  Vobofice. 

Z  hradních  zřícenin,  na  nichž  dosud  lze  dobře  rozeznati  rozměry  paláce 
hradního  a  sousedních  budov,  jest  krásný  rozhled  horským  lesnatým  poříčím 
Holetínky  až  k  Včelákovu  a  Babákům.  Na  jihu  nad  Krupínem  a  Dachovem 
rozkládá  se  les  od  Rohozné  a  Petrkova  na  výohod  za  Tisovec  a  Příikrakov. 
Po  kopcích  jsou  roztroušeny  místní  obce  Kruipliin  (osady  K  r  u  p  í  n,  B  o  š  o  v, 
Bratroňov,  Ctětin,  Strkov,  Švih  o  v  a  Vra  ti  o  v),  Mířetice  (osady 
M  í  ř  e  t  i  ce,  C  e  k  o  v,  D  a  c  h  o  v).  V  pozadí  nad  oeirnýnifl  lesy  vyniká  bitou 
věží  svého  kostela  Včelákov  a  více  na  východě  Dolní  Hole  tím.  A  dále  pozo- 
rujeme mezi  lesíky  místní  obec  Tisovec  (osady  D  ř  e  v  e  š.  Hůrku,  K  v  a- 
s  e  j  n.  Příkrá  kov,  S  t  ř  i  t  e  ž.  Volánku,  Vrběttdce  a  V  y  h  n  a  n  o  v) 
a  L  o  u  k  iu  (osady  Louku,  H  a  b  r  o  v  i  c  e,  H  a  v  lo  v  i  c  e,  Diibov  u).  Od  Havlo- 
vic  šíří  se  rozhled  na  severozápad  k  Zumberku  a  přes  jeho  domy  dio  kraje,  kamž 
hlubokým  úvalem   lesnatým   Holetímka   pospíchá   svým   rozervaným  korytem. 

Po  příkrém  svahu  (hradního  vrchu  sestupuje  cesta  k  silnici  do  úvalu, 
v  němž  nedaleko  rozvalin  Žumberka  přejdeme  Holetímíku  a  poblíž  silnice  lu- 
kavidké  vystoupíme  na  hradiště  Kočičí  hrádek,  zarůstající  křovím  a  les- 
ním podrostem.  S  valů  hradiště  tohoto,  jež  chránilo  přechod  z  Chrudimská 
ii valem  Ghrudiníky.  jest  pěkná  vyhlídka  po  jejím  toku  k  Bitovauům  a  dále 
krajem  k  Chrudimi.  Valy  hradiště  jsou  obtočeny  dvojitým  příkopem. 

Nedaleko  hradiště  leží  ve  směru  severovýchodním  Luk  a  vičky  a 
Lnkavice. 

Lukavice  mívaly  tvrz  při  dvoře,  na  níž  na  počátku  XIV.  věku  žil  Radslav 
z  Lukavice.  Majitelé  tvrze  lukavické  přilnuli  k  husitskému  učení.  Jan  a  Puta 
a  Jan  mladší  z  Lukaiviiqe  příipojiilii  r.  1415  pečet  své  k  stížnímu  iisitu  proti  upálení 
M.  Jana  Husa.  Vladykoyé  z  Lukavice  byli  pak  ve  vojště  Jiříka  z  Poděbrad 
roku  1448  i  v  dalších  letech.  K  zboží  liukavicikému  patřily  v  XV.  věku  Luka- 
vice Velká,  tvrz,  dvůr  i  ves,  Lukavice  Matlá,  Radochyně.  Loučky,  Podlejšfany 
a  Švihov.  Tvrz  lukavická  vyhořela  roku  1509.  když  byla  majetkem  Jana  Ja- 
novského ze  Somtiic.  Zapálil  mu  ji  zemský  škůdce  Jiřík  Býchorský.  Byla  tvrz 
sice  obnovena,  ale  již  rotou  1529  byla  spustlou. 

V  lukaviekých  dolech  pracovalo  se  již  v  XVII.  věku.  Poněvadž  těžba 
nebyla  valná,  pronajal'  Josef  Fr.  hr.  z  Šenfeklu  roku  1703  doly  Šimonovi  Dunst- 
bergerovi,  pak  společnosti  pražských  kupců.  Ku  konci  XVIII.  věku  Jan  Adam 
z  Auerspergů  zase  převzali  doly  na  vlastní  náklad  a  on  i'  jeho  nástupci  zvele- 
bili je.  Ještě  v  XIX.  věku  vyráběla  se  v  Lukavci  kyselina  sirková  a  j.  Též 
byla  tam  sklárna,  v  níž  vyrábělo  se  duté  i  tabulové  sklo.  Zámek  byl  zbudován 
v  druhé  polovici  XVIII.  věku. 

K  místní  obci  Lukavicům  náleží  Lukavice  Veliké,  Lukavice  Malé  (Luka- 
vióky).  Loučky.  Radochlín,  Vcjsonín  a  Vížky. 

Severovýchodně  od  Lukavice  leží  Bito  vany  při  Holetínoe.  Na  návrši 
jest  kostel,  na  druhém  návrši  dvůr  na  místě  tvrze, 


—  225  - 


Tvrz  bitovanská  náležela  v  polovici  XIV.  věku  Misťisďavovi  Rakušicovi 
z  Bitovan,  r.  1415  Albrechtovi  z  Bitovan.  jenž  se  súčasfaii  protestu  proti  upálení 
M.  Jana  Husa,  pak  Alešovi  z  Bitovan,  jenž  byl  též  r.  1440  na  sjezdu  čáslav- 
ském. Mezi  přívrženci  Jiříka  z  Poděbrad  uvádí  se  též  Bleh  z  Bitovan.  Na  po- 
čátku XVI.  věku  nabytí  Závišové  z  Osenice  zboží  bitovanského.  připomínají 
se  tu  i  v  druhé  polovici  XVII.  věku.  Tehdy  měli  zboží  bitovanské  mezi  sebe 
rozděleno.  Jeden  díl  s  tvrzí  patřil  Janu  mladšíma  Záviši  z  Osenice.  druhý  díl 


mě!  lan  starší  z  Osenice.  Roku  1607  koupil  Vácslav  Ostromiřský  z  Rokytnika 
tvrz  bitovamskou  s  dvorem  tamním,  ale  pobyl  tu  ien  9  let,  prodal  Bito  vany 
Viktorinovi  Hradeckému  z  Bukovina.  Po  nějakém  čase  zase  na  krátko  dostala 
.  se  tvrz  bitovanská  rodu  Závišů  z  Osenice.  od  něhož  byla  r.  1630  prodána 
Abrahamovi  Bechyňovi  z  Lažan.  přešla  pak  na  jeho  syna  Bohuslava  a  zase 
na  Jindřicha  Bořického  z  Hostovic,  posléze  po  různých  změnách  držebních 
koupil  Bitovauv  Josef  František  z  SenieJdu  a  připojil  je  k  panství  nazavršskéinu 
r.  1694.  Tehdy  již  byla  tvrz  biitovamská  pustá. 

Bítovanský  koste!  sv.  Bartoloměje  byl  již  r.  1350  farním,  za  válek  husit- 
ských měl  kněze  pod  obojí,  po  r.  1620  byl  filiálním  do  Skuče.  r.  1677  k  Zuui- 
berku.  Kostel  byl  opravován  v  XVII.,  XVIII.  a  posléz  v  XIX.  věku. 


-  226  - 

Do  lodiě  vchází  se  věží.  jež  stojí  před  průčelím  kostela  a  pozbyla  při 
opravě  v  letech  1881  až  1883  konané  své  báně  cibulovité,  jež  byla  nahrazena 
jthlamovitou  střechou.  K  lodi  přiléhá  presbyteř  starobylá,  při  poslední  renovaci 
opravená.  Nad  'hlavním  oltářem  jest  obraz  sv.  Bartoloměje,  oltář  jest  ozdoben 
soškami  sv.  Petra  a  Pavla.  Po  levé  straně  jest  oltář  P.  Marie,  po  pravé  straně 
jest  havířský  oltář  Jana  Nepomni  ok  é  ho,  na  němž  divě  sošky  havířské  drží  jeho 
obraz,  tu  také  jest  uložen  havířský  prápor  z  roku  1866.  Ze  starších  památek 
jest  pozoruhodný  krucifix,  jenž  dle  nápisu,  při  obnově  roku  1881  konané  při- 
pojeného, pochází  ze  XVI.  věku,  vskutku  však  mladšího  původu.  Ve  věži  jest 
starobylý  zvon  z  r.  1-490  a  jiný  starý  zvon,  roíku  1838  přelitý.  Při  zevní  straně 
zdi  kostelní  jsou  zazděny  náhrobní  kameny  s  ipostavami  rytířskými  Závišú 
z  Oseuiee,  Ostramiřských  z  Rakytníka,  Vchynských  z  Vchynic. 

BLtovany  náleží  k  mřstnií  obci  Z-umiberfcu.  Z  ostatních  osad  sluší  se  zmínit; 
o  Prostějově  a  Smrčku.  V  novější  době  Dr.  K.  Chytil  uveřejnil  některé 
důvody,  svědčící,  že  tento  Prostějov  mohl  býti  rodištěm  M.  Pejska. 

Smrček  jest  stará  osada.  Nejstarší  známý  vliadyka  tamní  Vilém  Křeše 
ze  Smrčku  byl  r.  1366  svědkem  úpravy  hranic  mezi  lesy  kláštera  podiažického 
a  lesy  kapitoly  Iitomyšlské.  Mezi  účastníky  protestu  proti  upálení  M.  Jana  Husa 
r.  1415  byl  též  Arnošt  ze  Smrčku.  Roku  1437  byla  již  tvrz  ve  Smrčku  pustá  a 
vystavěl  ji  opět  Apolon  z  Křivan  před  r.  1464.  Týž  pak  postoupil  ji  i  s  dvo- 
rem popJužním  a  vesnicí  Janovi  Horynovi  z  Honbic,  jenž  měl  mnohé  spory 
o  toto  i  sviduické  zboží,  ale  výsledku  sporu  se  nedožil.  Na  konci  XV.  věku 
náležel  již  Smrček  k  panství  žumiberskému,  připomíná  se  v  něm  již  r.  1487.  Na 
počátku  XVI.  věku  byla  tvrz  ve  Smirčku  již  pustou.  Po  nějakém  čase  byl 
Smrček  oddělen  od  panství  žumberského.  R.  1580  při  rozdělení  zboží  zaie- 
čiokého,  k  něimiuž  Smrček  r.  1529  'připadli,  obdržel  Vácslav  Robmháp  ze  Suché 
ves  Smrček  s  podacím  dvořeni  a  krčmou,  rybníky  a  lesy,  též  díl  Libanic  a 
ves  Sviidmiioi  s  milýnem  a  krčmou  a  klášter  sv.  Jakuba  zbořený  a  pustý,  prodal 
pak  r.  1586  Vácslavovi  Šaškovi,  jinak  Ojířovi  z  Vaeovic  poplužni  dvůr,  řečený 
Smrček  s  Tesy  bílými  a  černými  a  ve  vsi  Smrčku  jedteu  kmetcí  divňr  s  podacím 
a  v  Libainiicícm  též  jeden  dvůr  kmetcí.  Dědicové  Vácslava  Ojířc  z  Vaoovic. 
bratři  Jan  Jindřich,  Prokop  Jiří  a  Vácslav  Šaškové  z  Vaooviic  prodali  roku 
1601  dvůr  j  ves  Smrček  a  vsi  Kostelec.  Louku,  Cejřov,  Habrovec,  mlýn  pod 
Kostelcem,  poplužni  'dvůr  Týn  a  les  v  Hradištích  i  s  podacím  v  Smrčku  a  Ko- 
stelci Vácsfavovi  staršímu  Zárubovi  z  Hustiřau  a  tímto  prodejem  spojen  byl 
zase  Smrček  s  panstvím  žumberským. 

Kostel  sv.  Anny  ve  Smrčku  býval  v  XIV.  věku  farním,  od  XVII.  věku 
jest  íiiálmrárn  do  Zuimberka.  Původně  byl  zbudován  ve  slohu  gotickém,  nově 
upraven  zevně  i  uvnitř  v  XVIII.  věku.  Na  hlavním  Oltáři  jest  obraz  sv.  Anny. 
oltář  byl  postaven  roku  1669.  Zvony  ve  věži  jež  stojí  v  průčelí  kostela,  jsou 
z  roku  1700.  

Ves  Smrček  patří  k  místní  obci  Zumberku.  leží  mezi  lesy,  jež  šíří  se  přes 
Silnici  do  okolí  Chrasti.  Z  jihozápadních  poloh  n  Smrčku  lze  viděti  až  ke  Třem 
Bubnům. 


Přes  místní  obec  Hlínu  vede  cesta  do  Vrbatova  Kostelce.  Obě  obce 
tyto  jsou  velimi  starobylé.  Nejstarší  zachovaná  zpráva  o  Hlíně  jest  z  XII.  věku. 
Kostelec  Vrbatův  uipomíná  svým  jménem  na  vladykxi  Vrbatu,  příznivce 
kláštera  podlažického.  V  sousedství  Vrbatova  zboží  věnoval  Vratislav  asi  roku 
1086  klášteru  opatovickému  některé  osady. 

U  kostela  kosteleckého  jsou  zbytky  nějakého  opevnění,  snad  v  místě 
tomto  bývala  tvrz  vladyky  Vrbaty,  nebo  byl  kostel  opevněn. 

Kostelecký  kostel  sv.  Havla  opata  připomíná  se  roku  1349,  byl  mezi 
farními  kostely,  'připojovanými  k  zřizovanému  biskupství  litomyšlskémiu, 
v  XVII.  věku  stal  se  filiálním  do  Zumberka,  od  r.  1853  jest  opět  farním  ko- 
stelem. Stavba  ■nezachovala  ráz  svůj  původní,  byla  v  XVIII.  věku  opravována 
a  pozměněna.  Nejstarší  částí  kostela  jest  presbyteř.  Vchod  průčelní  jest  pod 
věží.  Zvony  jsou  2,  nejstarší  z  r.  1539.  Z  kostelních  památek  jsou  pozoruhodný 
obraz  sv.  Františka,  pocházející  z  kostela  sedleckého,  a  starobylý  kalich  se 
znakem   hornickým,   darovaný    prý    kostelu    bitovamskými    havíři. 

V  Kostelci  Vrbatově  působil  český  spisovatel,  učitel  Pavel  Paipáček. 
Lidové  ipodání  vypravuje,  že  nedaleko  Vrbatova  Kostelce  jest  zakopáno 

bohoslužebné  náčiní  z  kláštera  podlažického. 

K  místní  obci  Kostelci  Vrbatovu  náleží  osady  Kostelec  Vrbatův  a  Cejřov. 

U  Kostelce  Vrbatova  prochází  okresem  naizavršskýin  dráha  severo- 
západní. Má  tu  zastávku,  vchází  do  okresu  poblíž  Cejřova  a  vine  se  po  svahu 
Hradiště  cejřovského  nebo  leštinského.  Dosud  jsou  dobře  zachovány  vah' 
i  náspy  tohoto  hradiišté.  jež.  jako  Práčovské  hradiště,  Kočičí  hrádek,  Hanu- 
šovy zámky  u  Skučc  a  i.,  bylo  opevněním  lázu,  jenž  mezi  Chrudimském  a 
Vraclavskem  se  rozkládal.  V  poloze  u  Cejřova  nalezeny  byly  bronzové  staro- 
žitností. Cejřov  patřil  k  zboží  kláštera  podlažického,  v  XVI.  věku  k  Horám 
Včelákovským.  od  roku  1595  k  statku  Smrčku,  v  XVII.  věku  k  panství  žum- 
berskému. 

V  okolí  Cejřova  jsou  lomy  žulové.  Nejrozsáhlejší  lom  jest  nad  tratí  želez- 
niční poblíž  hradiště  cejřovského. 

S  hradiště  cejřovského  jest  rozhled  po  širém  okolí,  na  sever  ke  Kostelci 
Vrbatovu  a  na  kopce  nad  Podskalím  a  přes  lesy  za  Hlínu  a  Smrček,  na  západ 
a  severozápad  po  kopcovině  nazavršské,  v  níž  vynikají  v  pozadí  Nazavrchy. 
Jižněji  strmí  z  lesů  štíhlá  věž  kostela  včelákovského  a  od  ní  k  východu  jest 
žitnosti.  Cejřov  patřil  k  zboží  kláštera  podlažického,  v  XVI.  věku  k  Horám 
tisky,  a  dále  pak  přes  Okolí  Skuče  do  Vysokomýtska. 

Přes  V  r  b  ě  t  i  c  e,  na  vladyku  Vrbatu  svým  jménem  připomínající,  vede 
silnice  k  D  ře  v  e  š  i  a  do  T  i  s  o  v  c  e  a  opodál  Stříteže  a  Hůrky  k  Při- 
k  rakovu  a  V  yh  na  novu,  při  rybníce  stoupá  k  Včelákovu. 

Na  výšině  a  po  jejím  svahu  rozkládá  se  méstys  Včela  kov.  Nejvýše 
stojí  kostel,  pod  ním  fara,  poblíž  kostela  škola  a  nedaleko  těchto  budov  bývalý 
lesní  úřad  vrchnostenský.  S  věže  kostelní  jest  rozsáhlá  vyhlídka  po  okresech 
nazavršském,  skutečském,  hlineckém  i  chrudimském. 


Včellálkov  s  vůkoMmi  vesnicemi  býval  v  XIV.  věku  součástí  zboží  kláštera 
podlažického.  Teprv  ipo  rozbořeni  kláštera  v  XV.  věku  přišilo  toto  zboží  do 
vlastnictví  světské  vrchnosti.  V  prvé  polovici  XVI.  věku  za  Bohuše  Kostky 
z  Postupic  byly  (as  nuku  1539)  odprodány  od  podfažiekěho  panství  Včelákovské 
Hory  Váeslavovi  Okrotihlickému  z  Knénic  na  Doubravnici.  Ke  Včelákovským 
horám  náležely  tehdy  Včelákov  a  vesnice  pohorské  mezi  Zumiberkem  a  Skučí. 
jmenovitě  Kostelec  Vrbatňv,  Cejřov,  Louka,  Habrovec,  Hlína,  Vrbětice.  Ti- 
sovec,  Vybnamov,  Dřeveš.  Bystřice,  Střítež,  Dachoy,  Kvasín,  Mířetice,  Cekov. 
Srny  a  Stan  a  části  Smrčku,  Týn-a  a  Bosova.  Roku  1554  Vácslav  Taláeko 
z  Ještčtic  koupil  zápisný  statek  Včelákovské  hory.  Roku  1611  Jindřich  Taláeko 
z  Ještčtic  odprodal  Lvovi  Burianová  Berkovi  z  Dube  a  nia  Rychmbuixe  s  tvrzí 
rosickou  a  vsí  i  dvorem  pophižnhn  rosickým  ves  Včelákov  s  dvorem  poplužním, 
Horní  i  Dolní  Seslávky,  Kvasiny,  Dřeveš,  Vyhnanov,  Střítež,  Bystřici  a  novou 
ves  Pušice.  Po  Bercích  z  Dubě  držel  zboží  rosické  Vácslav  Vojtěch  hrabě 
z  Vrbna  a  z  Bruntálu,  od  něhož  je  i  s  Včeíákovem  a  vůkohiími  vesnicemi  koupil 
rnku   1718  Vácslav  Norbert  Oktiavián  Vchynský  z  Vchynic. 

U  Včelákova  byly  za  starodávna  doly;  zanikly  již  koncem  XVI.  věku 
nebo  na  začátku  XVII.  věku,  ale  později,  ještě  na  počátku  XIX.  věku,  opět 
se  tu  rudy  železné  a  sirné  těžily. 

Hornici  prý  založili  starý  kostelík  na  Včelákově.  Starý  kostel  stával  na 
starém  hřbitově  nedaleko  průčelí  kostela  nynějšího,  měl  gotickou  presbyteř 
a  loď  s  dřevěnným  kůrem  a  dřevěnným  stropem,  býval  farním,  ale  v  XVII. 
věku  byl  přifařen  k  Hlinsku,  jež  v  letech  1624  a  dalších  měk>  zprvu  se  Skučí 
společného  faráře.  Teprv  roku  1738  byla  na  Včelákově  zřízena  fara.  Starý  ko- 
stel byl  zbourán  roku  1851.  nový  kostel  byl  zbudován  v  letech  1844  až   1850. 

Nynější  kostel  sv.  Maří  Magdaleny  má  obdélníkovou  loď,  s  polokruho- 
vými okny.  Za  čtverhrannou  presbyteři  stojí  věž,  v  ní  visí  zvony  z  let  1588. 
1555  a  dva  -novější.  Celé  zařízení  vnitřní  jest  novějšího  původu.  Ze  starého  ko- 
stela byl  sem  přenesen  obraz  Maří  Magdaleny,  uložený  v  sakristii,  zajímavý 
pouze  nápisem,  že  včelákovští  hornici  pořídili  jej  29.  'května  1831  svým  ná- 
kladem. 

Opodál  kostela  v  stromořadí  jest  socha  Jana  Nqpomiuckčho  z  roku  1740. 

Včelákov  byl  povýšen  roku  1867  na  městys. 

Rodákem  tamním  byl  ředitel  střední  hospodářské  .školy  chrudimské  a 
a  redaktor  Adolf  Eckert. 

Dle  sčítáni  z  roku  1900  měla  místní  obec  Včelákov  v  103  domech  588  oby- 
vatel, patří  k  ní  osady  Včelákov  a  Bystřice,  v  lesnaté  malebné  poloze 
poblíž  hranic  okresu  hlineckého  položená. 


Litomyšl   okolo  r.   1800.   (Dle   rytiny  Jana  Balzera  z  propouštěcího  vysvědčeni 
řemesla  mydlářského.) 


DR.  FRANT.  PÁTÁ: 


LITOMYSLSKO. 


Litomyšlsko    leží  v  nejvýchodnějším     cípu  Čech     mezi  33"  49'  a  34"  15' 
zem.  délky  a  mezi  49"  42'    a  49"  59'  zem.  šířky. 

Nejsevernější  místo  okresu  je  ves  Jehnědí,  nejjižnější  Květná,  nej- 
západnější Příluka,  nejvýchodnější  Hřebečov  fSchonhengst).  Okres  měří 
486  km ". 

Větší  část  okresu  tvoří  mělkou  pánev,  uprostřed  které  leží  Litomyšl, 
jediné  a  hlavní  město  celého  okresu.  Okraje  pánve  ohraničeny  jsou  výši- 
nami, které  vystupují  u  Vys.  Mýta  z  roviny,  táhnou  se  skoro  jižním  smě- 
rem přes  Vysokou  k  Příluce  a  jsou  odděleny  údolím  od  lesnatých  výšin 
budislavsko-lubenských. 

Na  jihu  spojují  se  uvedené  výšiny  s  výšinami  u  Květné,  Krčmy  Bo- 
rové, Ostrého  Kamene  a  táhnou  se  jako  pohraniční  výšiny  k  Mikulči.  Na 
východě  připojují  se  opět  lesnaté  hřbety  u  Gayeru  a  výšiny  semaninské, 
kozlovské,  zhořské,  řelovské,  k  severu  pak  vysočiny  u  Hrádku.  Severo- 
západní hranice  pánve  litomyšlské  otvírá  se  do  roviny  vysoko-mýtské, 
kterou  pak  dále  jest  spojena  s  rozsáhlou  rovinou  severovýchodních   Čech. 

Co  do  útvaru  náležejí  horniny  okresu  litomyšlského  do  doby  pra- 
horní,  křídové,  třetihorní  a  čtvrtohorní, 

Prahory  nevystupují  všude  na  povrch,  nýbrž  jen  na  jihozápadě  u 
Lubné,  Sv.  Kateřiny,  Kamenných  Sedlišť  a  Budislavě.  Krajina  prahorní 
nemá  však  rázu  divokého,  nýbrž  pokryta  jest  pěknými,  rozsáhlými  lesy. 
Křídové  vrstvy  okresu  litomyšlského  patří  k  svrchnímu  útvaru  křídovému, 
vesměs  bohatému  na  zkamenělá  zvířata  i  rostliny,  tak  na  př.  otisky  mušlí, 
šupin,  ryb  a  pěkných  zubů  žralokovitých. 


—  230  - 

Útvar  třetihorní  byl  dobou  velikých  převratů,  kterými  půda  okresu 
byla  zdvižena  a  okres  v  pánev  litomyšlskou  a  úval  opatovský  rozdělen. 
Nejlépe  otevřeny  jsou  vrstvy  třetihorní  hlubokým  zářezem  státní  dráhy 
u  Opatova  v  lesíku  nad  stanicí. 

Čtvrtihory  zahrnují  v  sobě  dobu  starých  a  nových  náplavů;  ve  starších, 
v  t.  zv.  diluviu  přichází  štěrk  aneb  diluviální  hlína.  Město  Litomyšl  leží  na 
štěrku,  který  též  přichází  u  Cerekvice  a  táhne  se  k  Oujezdci  s  jedné  a  přes 
Bohňovice  do  Končin,  Němčic  až  ke  Člupku  a  Vlčkovu  s  druhé  strany. 

Nad  štěrkem  leží  diluviální  hlína,  která  jest  rozšířena  více  méně  po 
celém  okrese  a  všeobecně  jest  nazývána  zde  »červenicí«. 

Vodstvo  v  okresu  vykazuje  dosti  vod  tekoucích  i  rybníků. 

Na  lukách  mezi  Karli  a  Ostrým  Kamenem  vzniká  řeka  Loučná,  za 
Karli  (507  m.)  obrací  se  k  západu,  protéká  vesnicemi  Chmelíkem,  Střenici, 
í.itrbachy  a  Benátky  až  k  Litomyšli  (347  m.),  podržujíc  při  tom  stále  směr 
severozápadní;  od  Litomyšle  týmž  směrem  spěje  k  Cerekvici,  u  níž  opouští 
okres  litomyšlský,  a  u  Sezemic  se  vlévá  do  Labe. 

Loučná  se  původně  jmenovala  po  celém  svém  toku  »Trstenice«,  což 
znamená  řeku,  která  teče  trstím,  t.  j.  rákosím,  a  po  níž  má  své  jméno  i  ves 
Trstenice  —  Střenice. 

Přítok,  mnohem  mohutnější  než  je  sama,  přibírá  Loučná  na  konci  Litr- 
bach  s  levé  strany.  Je  to  tak  zv.  Jalový,  též  Sebranický  potok,  který  za 
jarního  tání  sněhu  rychle  se  rozvodňuje  a  strhává  vše,  co  mu  v  cestě  stojí; 
vzniká  u  Širokého  Dolu  pod  kapličkou  sv.  Mikuláše  v  rozkošném  údolí  ve- 
doucím k  Sebranicím.  Vodou  tohoto  pramene  před  dávnými  léty  jakýsi 
obroční  uzdravil  si  nemocné  oči;  na  poděkování  dal  sklenouti  u  pramene 
studánku.  Od  té  doby  říkali  studánce  »Obročnice«;  pak  i  jiní  lidé,  zvláště 
chorobných  očí,  dosti  často  docházeli  zde  uzdravení  a  z  vděčnosti  házeli 
do  studánky  peníze,  které  pasáci,  když  tu  nikoho  nebylo,  z  vody  vždy  vy- 
lovili. R.  1699  postavilo  záduší  nad  Obročnicí  nynější  kapličku,  při  níž  býval 
kolem  r.  1712  i  poustevník. 

Mírným  tempem  a  přece  nepřetržitě  musíme  stoupati,  jdouce  ze  středu 
okresu  směrem  jihozápadním.  Stoupání  ono  však  stačí,  aby  nakloněním  tím 
byl  dán  směr  Desince,  která  je  vlastní  říčkou  českého  Litomyšlska,  neboť 
na  jeho  hranicích  vzniká  a  na  nich  též  u  vsi  Tržku  zaniká. 

Kdežto  z  oblasti,  která  půdou  svažuje  se  za  »Skalkou«  (694  m.) 
k  okresu  Poličskému  a  Skutečskému,  všecka  voda  pospíchá  napojit  sester- 
skou Svratku,  sbírá  říčka  Desinka  vodu  z  pramenů,  praménků  a  studánek, 
jež  vyvěrají  na  půdě  skloněné  ku  středu  okresu.  Rozvodím  oním  jsou  i 
zhruba  stanoveny  hranice  politického  okresu  v  značné  délce. 

Rozsáhlé  lesy,  které  končiny  ony  pokrývají,  jsou  zdrojem,  jímž  Desinka 
jest  živena.  Nejsilnějším  pramenem  jest  onen,  začínající  pod  >Skalkou«  ve 
dvou  studánkách.  S  pravého  břehu  přitéká  do  tohoto  pramene   ^Poříčský 


-  231  — 

potok«  čili  »Podhúrská  voda«,  s  levého  pospíchá  k  hlavnímu  pramenu  po- 
tok »Vlčí«  čili  »Městský«. 

V  údolí  mezi  Kateřinským  a  Lubenským  lesem  obrací  se  Desinka 
náhle  k  severu,  tvoří  malebný  rybník  »Zimku«  a  pod  hájovnou  Kozmínem 
spojuje  se  s  druhým  hlavním  pramenem,  přicházejícím  od  Borové. 

Kde  jest  nyní  ^Lubenská  myslivna«  stávala  před  padesáti  lety  veliká 
sklárna.  Postavena  byla  r.  1833,  aby  lépe  se  zužitkovaly  zdejší  lesy.  V  těch 
dobách  zřízen  byl  i  rybník  »Zimka«.  Pod  jeho  hrází  postaveny  byly  stoupy 
na  tlučení  křemene  pro  onu  sklárnu.  Po  zrušení  sklárny  přestala  i  »Zimka 
sloužiti  účelu,  pro  který  byla  původně  vystavěna. 

Od  Kozmína  teče  Desinka  směrem  severním,  u  Kamenných  Sedlišť 
obrací  se  k  sev.  vých.,  protéká  vesnicemi  Poříčí,  Děsnou,  Horním  i  Dolním 


1- i.              ti. 

i^^  . .,  -  v^j»  Awwnx 

^■j  :."í",1M.  1 1    »rf"iÉH 

**-■&** 

fí\     --^mp 

^aff  ~~-*& '>..:^k: 

2?     *         i*"^^b    ^*"^t_ 

"v-^-j^pMj 

L.  rJtttaJmk-t  ^m 

Litomyšl  od   západu. 

Újezdem  a  Osíkem,  za  nímž  velikým  obloukem  obrací  se  k  severozápadu 
a  krásným  údolím  spěje  k  Tržku  do  Loučné. 

Pod  Děsnou  přibírá  Desinka  s  pravé  strany  potok  Lubenský,  s  levé 
strany  pak  pod  Višňáry  potok  Lukáš  a  u  Tržku  potok  Fialu,  přicházející 
od  Morašic. 

S  pravé  strany  ústí  do  Loučné  potok  Končínský,  vytékající  dvěma  pra- 
meny z  lesů  Zhořských  a  Kozlovských.  Do  potoka  Končinského  vlévá  se 
s  levé  strany  za  Němčicemi  u  Podrybníka  potok  vytékající  z  lesů  nad 
Jansdorfem  a  Mendrykem. 

V  nejjižnějším  cípu  výběžku  Opatovského  pod  Schónhengstem  pra- 
mení Třebovka,  jež  záhy  obrací  se  k  severozápadu  a  protéká  dosti  dlouhou, 
zámožnou  vsí  Koclířovem. 

Za  silnicí  vedoucí  z  Détřichova  k  Ueberdórflu,  přichází  Třebovka 
do  krásného  kraje  rybničného.  Od  severního  konce  vsi  Ueberdórflu  až  k 
prvním  domkům  Opatova  rozkládá  se  rybník  »Vidlák«,  který  jest  tvořen 
přítokem  Třebovky,  vznikajícím  pod  Sněžkou  (579  m)  za  Mikulčí  a  tvoří- 
cího u  Starého  Valdeku  rybník  spolu  s  potokem  spěchajícím  s  druhé 
strany    Sněžky   přes   Kukle.    Od   Vidláku    spěje    Třebovka   dále    k   severu, 


—  232  — 

protékajíc  největší  místo  výběžku  městys  Opatov,  jehož  poslední  domky 
shlížejí  se  v  největším  rybníku  zdejším  »Hvězdě«  (Sternteich).  Rybník 
nemá  svého  jména  podle  podoby,  nýbrž  po  zakladateli  Albrechtu  ze 
Šternberka,  biskupu  Litomyšlsk^m,  jehož  nástupci  takovou  péči  rybnikář- 
ství  na  Litomyšlsku  věnovali,  že  bývalo  za  Pernštýnů  hned  po  Třeboňském 
a  Pardubickém.  »Hvězda<  je  rybníkem  dočasným,  tak  jako  u  Nedošína 
Velký  Košíř«,  neboť  vždy  po  dvou  letech  bývá  proměněn  v  pole. 

Stálým  rybníkem  je  »Nový  rybník«,  jižně  od  Hvězdy  jenom  úzkou 
šíjí  oddělený.  Na  sev.-záp.  od  těchto  je  rybník  -Zádůlka*,  napájený  po- 
tokem z  lesů  Gayerských. 

U  dvora  Sternteichu  opouští  Třebovka  rybník  Hvězdu  a  tím  i  okres 
Litomyšlský,  aby  se  u  Ústí  spojila  s  Tichou  Orlicí. 

Kromě  těchto  jest  ještě  několik  menších  rybníků:  u  Netřebí,  Horek 
a  Heřmanic,  nově  obnoveny  rybníky  Šotka«  a  »Borovec«  u  Tržku,  »Velký 
Košíř«  a  »Malý  Košíř  u  Nedošína,  pod  Sedlištěmi  rybník  »Podlešfák' 
a  u  dvora  Pernštejna  pěkný  rybníček  »Holotina<,  tvořený  náhonem  řeky 
Loučné  na  panskou  pilu.  Na  druhé  straně  Litomyšle  asi  10  min.  od  města 
je  rybník  »Hluboký«  s  plovárnou  a  o  něco  dále  u  dvora  Vlkova  rybník 
»Růžový«,  Na  konci  Osika  a  v  údolí  Desinky  pod  Osíkem  jsou  dva  ryb- 
níky, oba  trdclní.  Dle  urbáře  z  r.  1557  bývalo  na  Litomyšlsku  rybníků 
mnohem  více,  proměněny  však  byly  během  doby  v  pole  a  háje,  jako  na 
př.  z  rybníka  Třiovatého  u  Nedošína  již  r.  1610  byla  bažantnice,  rovněž 
tak  z  rvbníka  Mělkého  pod  Košířem. 

Litomyšlsko  po  stránce  dialektické  náleží  »podřečí  východ- 
nímu^ jehož  území  Šembera  vymezuje  ve  svých  ^Základech  dialekto- 
logie  českoslovanské«  takto:  »Toto  podřečí  obecné  jest  ve  východním 
Boleslavsku,  v  Jičínsku  a  ve  východním  Chrudimsku,  totiž  na  Lanškroun- 
sku,  Ústecku,  Vysokomýtsku,  na  Litomyšlsku  až  k  Poličce  a  okolo  Rudy 
a  Zábřehu  na  Moravě;  atd.« 

»Nářečí  litomyšlské«  popsal  dr.  Quido  Hodura  v  VI.  svazku  »Lito- 
myšlska«,  jež  vydává  Musejní  spolek  v  Litomyšli   (1904). 

Hojně  zajímavého  materiálu  podávají  dosti  četné  práce  belletristické, 
psané  v  litomyšlském  dialekte.  Jsou  to:  Raymann:  Sedlské  námluvy  1819 
(a  častěji);  Anna  Popelková:  Za  jeden  hřích.  Román.  (Třebíč);  AI.  Jirásek: 
Vojnarka  (ze  Střenicka);  Tereza  Nováková:  Jan  Jílek  (1898)  (dialekt  lu- 
benský);  Úlomky  žuly  (1903)  (z  okolí  Budislavě);  Jiří  Šmatlán  a  j. 

A  jako  řeč  lidu  na  Litomyšlsku  je  zajímavá  a  zvláštní,  tak  i  všechno 
ostatní,  stavení,  kroje,  zvyky  atd. 

Stavení  bývalo  většinou  okny  obráceno  do  dvora,  nikdy  k  cestě; 
příčinu  toho  hledati  dlužno  v  dřívějších  dobách,  kdy  nekatolíci  zjevně  ne- 
směli konati  svých  pobožností  a  musi'i  se  báti  pronásledování;  tímto  způ- 
sobem se  chránili.  Stará  stavení  selská  nyní  již  mizí  a  nahrazují  se  zdě- 
nými. Kde  jsou  dosud  zachována,  vidíme,  jak  stěny  i  strop  jsou  sroubeny 


—  233  - 

z  trámů,  mezi  nimiž  skuliny  jsou  ucpány  mazanicí  bíle  natřenou.  Štít  ne- 
boli lomenice  ukončena  jest  malou  stříškou,  pod  níž  je  upevněno  prkno 
ozdobené  různými  ornamenty,  nápisy  s  letopočty;  této  nejvyšší  části  lo- 
menice říká  se  na  Litomyšlsku  >kukla«,  »šup«  nebo  »vobálka«,  prknu  pak 
>podšup«  anebo  »poklop«. 

Dvůr  dále  uzavírají  chlévy,  stodola  s  mlatem,  přístodůlkem  a  patrem 
a  kolny,  nad  těmito  komory  čili  sruby.  Za  stodolami  táhla  se  pole  ke 
statku  náležející. 

Kroj  litomyšlský  býval  bohatý,  zejména  sváteční;  v  létech 
50tých  a  60tých  minulého  století  počal  se  odkládati,  až  zmizel  skoro  na- 
dobro, jen  sem  tam  zbytky  některých  částí  oděvu  dosud  spatříme;  v  Ná- 
rodopisném Museu  Českoslov.,  v  Zemském  Museu  a  v  litomyšlském  mu- 
seu městském,  a  zejména  v  tomto,  jsou  pěkné  jeho  ukázky. 

Litomyšlský  kroj  lidový  byl  rozšířen  nejen  na  Litomyšlsku  samém, 
nýbrž  dosti  daleko  na  Vysokomýtsku  a  Choceňsku,  kde  přecházel  ve 
středočeský,  a  za  Novými  Hrady  sousedil  s  rychmburským.  Jak  již  řečeno, 
v  létech  šedesátých  zmizel  skoro  úplně  a  na  vesnicích  zavládla  poloměst- 
ská  móda,  která  se  ani  v  nejmenším  nemůže  rovnati  dřívějšímu  barvitému 
a  rázovitému  kroji  lidovému.  Škoda  ho! 

Starobylá  Litomyšl  náleží  k  nejzajímavějším  městům  českým,  jak  po 
stránce  historické,  tak  i  umělecké;  se  svým  okolím  tvoří  obraz  dějin  če- 
ského národa  v  malém;  stačí  připomenouti  jen  dobu  litomyšlského  biskup- 
ství, slavnou  dobu  českobratrskou  i  smutnou  dobu  protireformační. 

Původem  svým  sahá  do  konce  stol.  X.,  kdy  na  vrchu,  nyní  zámeckém, 
stál  pevný  hrad,  připomínaný  dějepiscem  Kosmasem  k  r.  981;  hrad  byl 
druhou  pevností  na  zemské  stezce  trstenické,  vedoucí  z  Moravy  do  Čech 
—  prvním  byl  hrádek  Hrutov,  tržiště  a  celnice  zároveň.  Čilý  obchodní 
ruch,  který  vedly  Čechy  v  té  době  se  zeměmi  východními,  dal  vzniknouti 
nynějšímu  městu.  Z  počátku  byla  to  jen  nepatrná  osada,  několik  stavení 
podél  stezky  od  hrádku  Hrutova  k  hradu  Litomyšli,  ale  během  doby  stále 
vzrůstala.  Podél  stezky  usazovali  se  stále  noví  a  noví  obchodníci  a  ře- 
meslníci a  vytvořili  tak  dlouhou  ulici,  která  se  pod  hradem  rozšiřovala  a 
dala  tak  základ  nynějšímu  náměstí. 

Jméno  Litomyšl  ukazuje,  že  vznikla  založením  nebo  původem  něja- 
kého Litomysla,  staročesky  Liutomysla. 

Celé  Litomyšlsko  bylo  tehdy  pokryto  hustým  lesem  a  náleželo  ke  kní- 
žectví Slavníkovců;  hrad  Litomyšl  tvořil  pak  pohraniční  místo  jeho  proti 
Moravě.  Po  násilném  vyhubení  Slavníkovců  r.  996  připadla  Litomyšl  přímo 
pod  vládu  knížete  Pražského. 

To  je  doba  jakési  předhistorie  Litomyšlska.  Vlastní  dějiny  Litomyšle 
začínají  založením    benediktinského    kláštera    knížetem    Břetislavem    II. 


-  234  - 

okolo  r.  1098.  Mniši  benediktini  kolonisují  okolní  krajinu;  nemají  však  při- 
kázány k  výživě  své  nemovité  statky,  nýbrž  jen  důchody,  ani  hrad  Lito- 
myšl se  jim  nedostal  do  rukou,  nýbrž  zůstal  v  moci  knížete,  podobně  osadu 
pod  hradem  spravuje  knížecí  kastelán.  O  dějinách  kláštera  nevíme  nic, 
než  že  Soběslav  I.  mu  daroval  ves  Křekovice;  ani  jméno  některého  opata 
se  nám  nezachovalo. 

Benediktini  udrželi  se  v  klášteře  jen  do  r.  1145,  neboť  musili  ustoupiti 
Praemonstrátům,  které  do  Litomyšle  uvedli  kníže  Vladislav  II.  (1140  až 
1173)  a  biskup  olomoucký  Jindřich  Zdík  a  klášter  bohatě  nadali  statky. 
Zdík  naplněn  dojmy  ze  svých  dvou  cest  do  sv.  země,  zaváděl  všude  bi- 


Jižní  strana  zámku  a  pivovar  v  Litomyšli. 

blická  jména  pro  kláštery;  jako  Strahov  v  Praze  nazván  byl  »Sion«,  tak 
Litomyšl  překřtěna  na  »Horu  01ivetskou«.  Praemonstráti  pokračují  v  ko- 
lonisaci,  zvelebují  hospodářství  a  osídlují  půdu,  zároveň  však  s  nimi  vniká 
na  Litomyšlsko  živel  německý,  jenž  tu  trvá  dosud. 

Vrchol  kolonisační  činnosti  Praemonstrátů  je  založení  města  Lito- 
myšle v  XIII.  století,  kdy  v  létech  1259  a  1263  Přemysl  II.  vydal  klášteru 
litomyšlskému  dvoje  privilegium,  jímž  dal  Litomyšli  právo  městské; 
v  prvním  stvrdil  všechna  dosavadní  privilegia  klášterní  se  stručným  po- 
dotknutím, že  dává  obci  Litomyšli  táž  práva  a  svobody,  jež  mají  města 
královská;  v  druhé  privilegium  to  se  vymezuje  podrobněji. 

Založením  města  sesílil  se  značně  na  Litomyšlsku  živel  německý.  Od- 
kud byli  vzati  noví  obyvatelé,  nevíme,  ale  že  tu  před  založením  města 
sídlili  Němci,  jest  jisto. 


Posledním  opatem  byl  Jindřich  Calta,  který  po  celou  dobu  svého  opa- 
lování zápasil  s  dluhy,  jeho  předchůdci  na  klášter  uvalenými. 

Nicméně  Litomyšl  rostla,  takže  r.  1344  měla  všecky  podmínky  pro  za- 
ložení biskupství.  Prvním  biskupem  litomyšlským  byl  jmenován  opat  klá- 
štera luckého  na  Moravě  J  a  n  I.  Do  konce  panování  biskupa  Jana  spadá 
počátek  opevňování  města  hradbami.  Hradby  obklopovaly  celé  vnitřní 
město,  pojat  do  nich  i  hrad,  i  klášter  augustiniánský,  založený  r.  1356  dru- 
hým biskupem  litomyšlským  Janem  II.  ze  Středy  (1363 — 1364).  Augu- 
stiniánský klášter  stál  asi  na  místě  nynějšího  proboštství,  z  něhož  starobylá 
kaple  sv.  Markéty  sahá  snad  až  do  této  doby.  Vedle  kláštera  stavěn  kostel 
Povýšení  sv.  Kříže.  Klášter  po  půlstoletí  zanikl  v  bouřích  husitských. 


»Červená    věž«    (nejstarší    zbytek    z    opevněni    Horního    města    litomyšlského). 

Za  Jana  II.  hlavní  událostí  v  dějinách  Litomyšle  je  ustanovení  někte- 
rých městských  cechů,  zejména  pekařského,  řeznického  a  krejčovského; 
rovněž  náležitě  bylo  postaráno  o  právní  zřízení  při  městské  obci,  což  se 
stalo  velkým  privilegiem  německým  r.  1360. 

Jan  ze  Středy  stal  se  r.  1364  biskupem  olomouckým  a  v  Litomyšli  po 
něm  nastupuje  Albert  ze  Šternberka  (1364 — 1368),  který  se  o  svě- 
řenou diecésí  tuze  nestaral.  R.  1368  provázel  císaře  Karla  IV.  do  Říma  a  na 
této  cestě  stal  se  arcibiskupem  magdeburským,  na  jeho  místo  do  Litomyšle 
pak  jmenován  Petr  Jelito  (1368 — 1372),  dotud  biskup  Churský,  rodák 
z  Litomyšlské  diecése,  avšak  Němec  ze  vsi  Třešňovce  u  Landškrouna; 
v  Landškrouně  založil  r.  1371  klášter  augustiniánský  podle  vzoru  litomyšl- 
ského. Po  čtyřletém  pobytu  v  Litomyšli  vyměnil  si  hodnost  arcibiskupa 
Magdeburského    s   Albertem    ze   Šternberka,      který   zatoužil    po   domově, 


-  236  - 

V  době  svého  druhého  biskupování  (1372 — 1380)  pozvedl  Albert  zname- 
nitě význam  biskupství,  takže  hrál  důležitou  roli  i  v  politických  dějinách 
své  doby.  R.  1378  založil  kartusianský  klášter  v  Tržku;  v  chrámě  kathe- 
drálním  uložil  ostatky  sv.  Viktorina  a  odtud  pokládán  sv.  Víktorin  za  pa- 
trona biskupství. 

Po  smrti  jeho  stal  se  biskupem  Jan  III.  Soběslav,  markrabě  mo- 
ravský (1380 — 1388)  a  po  jeho  odchodu  do  Aquileje  Jan  IV.  Železný 
11388—1418). 

Jan  Železný  je  nejslavnější  biskup  litomyšlský,  bojovný  kněz,  hájící 
církev  slovem  i  mečem,  fanatik  a  znamenitý  politik;  o  biskupství  se  stará 
pečlivě,  ovšem  ve  vlastním  zájmu.  Nejznámějším  se  stal  svou  činností  proti 
Janu  Husovi  na  koncilu  kostnickém,  kde  nejvíce  se  přičinil  o  jeho  upálení 
r.  1415.  Tímto  činem  bylo  pobouřeno  celé  království;  biskupovy  statky 
pustošeny  a  biskup  sám  musil  rychle  ujeti  z  Prahy  do  Litomyšle.  R.  1418 
byl  jmenován  Jan  IV.  biskupem  olomouckým  a  biskupem  litomyšlským 
se  stal  Aleš  z  Březí  (1418 — 1421),  první  husitský  biskup,  ačkoliv  se 
nepřihlásil  k  čtyřem  artikulím  pražským.  Jím  končí  biskupství  Litomyšl- 
ské.  Litomyšl  padla  a  svěřena  správě  Diviše  Bořka  z  Miletínka,  pověst- 
ného válečníka  husitského.  V  theorii  trvá  biskupství  ještě  dále  sto  let, 
ale  jako  titul  některých  kněží  se  sídlem  ve  Svitavách. 

R.  1425  opanovali  Litomyšl  Sirotci,  kteří  zničili  stavení  duchovních 
na  hradě,  v  paláci  biskupském  usídlil  se  nový  hejtman  JeníkzMečko- 
v  a;  po  něm  byl  hejtmanem  od  r.  1432  Vilém  Kostka  z  Postupic, 
jemuž  r.  1436  císař  Sigmund  hrad  i  město  Litomyšl  zastavil. 

V  držení  Kostků  zůstalo  panství  až  do  r.  1547.  Z  těch  Bohuš  II. 
(1487 — 1505)  založil  Nové  město,  též  Horní  zvané,  které  mělo  svou  vlastní 
radnici,  přestavěl  hrad,  brány  a  domy  ve  městě,  jakož  i  zřídil  mosty  a 
fortny.  Za  jeho  vlády  kvetla  v  Litomyšli  Jednota  Bratrská,  již  podporoval 
penězi,  daroval  jí  domy  a  pozemky  a  zřídil  knihtiskárnu,  do  níž  povolal 
r.  1503  Pavla  Meziříčského  z  Prahy  za  tiskaře. 

Posledním  držitelem  Litomyšle  z  rodu  Kostků  byl  Bohuš  III.,  který 
súčaslniv  se  odboje  stavů  českých  proti  Ferdinandovi  II.,  byl  potrestán 
odnětím  statků.  Panství  litomyšlské  připadlo  komoře  královské,  která  k 
správě  jeho  určila  dva  bratry,  Fabiána  a  Šebestiána  ze  Schón- 
aichu  (známé  pod  jménem  Šajnochů).  Za  nich  byla  Jednota  bratrská  na 
panství  krutě  pronásledována,  biskup  Jan  Augusta  s  Jakubem  Bílkem  v 
lesích  sloupenských  zrádně  zajat  r.  1548  a  odvezen  do  vězení  zprvu  do 
Prahy,  pak  na  Křivoklát.  Bratří  z  Litomyšlska  a  z  celých  Čech  vypovězeni 
do  ciziny. 

R.  1552  zastavil  král  Litomyšl  panu  Jaroslavu  z  Pernštejna  na  15  let, 
ten  ji  však  ještě  téhož  roku  zastavil  Václavu  Haugvicovi  z  Biskupic.  Roku 
1567  ujal  se  Litomyšle  pan  Vratislav  z  Pernštejna,  znamenitý 
státník,  přítel  věd  a  umění.  Když  přišel  do  Litomyšle,  shledal,  že  stavení 


-  237  - 

zámecké  bylo  staré  a  těsné,  proto  vystavěl  nový,  nádherný  zámek  ve 
slohu  renaissančním  v  letech  1568 — 1573.  Stavěl  jej  vlašský  mistr  Jan 
Battista,  stavitel  císařský  v  Praze.  Městu  učinil  všeliká  nadání,  r.  1570 
potvrdil  měšťanům  vaření  piva,  vydal  policejní  řády,  u  císaře  Rudolfa 
vymohl  koňské  trhy.  R.  1582  vracel  se  po  Dunaji  z  říšského  sněmu  v 
Augšpurku  a  na  lodi  zemřel. 

Panství  litomyšlské  obdržela  choť  jeho  Španělka  Marie  M  a  n  - 
rique  de  Lara,  která,  vychována  jsouc  od  Jesuitů  a  jimi  zcela  ovlá- 
dána, prováděla  násilnou  rekatolisaci  Litomyšlska. 


Zámek  v   Litomyšli. 


R.  1627  ujal  se  Litomyšle  pan  Vratislav  z  Pernštejna  a  roku 
1628  dostal  ji  od  císaře  Ferdinanda  dědičně.  R.  J629  potvrdil  obci  znovu 
výsady,  ponechal  si  však  právo  pívovárečné,  rozšířil  starý  pivovar  a  i 
zahradu  zámeckou.  R.  1631  byv  raněn  v  bitvě  proti  Švédům,  zemřel;  jím 
vymřel  rod  pánů  z  Pernštejna  po  meči. 

Dědičkou  je  sestra  jeho  Frebonie  Eusebia,  která  založila  v 
Litomyšli  r.  1640  prvou  piaristskou  kolej  v  Čechách,  kostel  a  gymnasium, 
pro  něž  koupila  měšťanské  domy  na  Horním  městě,  vypáleném  r.  1635 
císařskými  vojáky. 

Frebonie  odkázala  panství  r.  1645  svému  sestřenci  Václavu  kní- 
žeti z  Lobkovic,  ale  jen  na  jeho  doživotí,  potom  Maxmťiánu  hrab. 
z  Trautmannsdorfu.  Václav  ani  do  Litomyšle  nepřijel,  dávaje  ji  spravovati 
hejtmany,  a  r.  1649  prodal  ji  Maxmiliánu  hraběti  z  Traut- 
mannsdorfu,  který  měl   již   rozsáhlé  statky   v   Čechách  i  v  Němcích: 


-  238  — 

zemřel  však  již  r.  1650.  O  jeho  statky  se  rozdělilo  sedm  synů,  z  nichž 
Litomyšl  připadla  Janu  Friedrichu,  který  měl  za  manželku  Marii 
Kláru  z  Dietrichštejna.  Za  něho  Hora  Olivetská  dostala  přestavbami  tu 
tvářnost,  kterou  má  nyní.  Zemřel  r.  1696. 

Syn  jeho  František  Václav  přestavěl  v  letech  1714 — 1722 
dosavadní  malý  chrám  piaristský  v  nynější  podobu  a  na  panství  —  po- 
dobně jako  otec  jeho  —  založil  několik  nových  vesnic.  Zemřel  r.  1753. 

Tím  rokem  přechází  Litomyšl  sňatkem  Marie  Josefy,  dcery  Fran- 
tiškovy, na  Františka  Josefa  Jiřího  hraběte  z  V  a  1  d  - 
š. tejna,  v  jehož  rodině  byla  až  do  roku  1859,  kdy  panství  v  dražbě  pro- 
dáno knížeti  Maxmiliánu  Karlu  z  Thurn-Taxisu.  Po  něm 
je  drželi  od  r.  1872  Maxmilián  Maria  Lamoral,  pak  syn  tohoto 
Maxmilián  a  pak  bratr  jeho  Albert.  V  jich  rodě  je  dosud. 

To  je  stručný  přehled  dějin  města,  hradu  a  zámku. 

K  němu  připojíme  ještě  stručný  přehled  stavebního  vývoje  města.  Ten 
se  dál  organicky  od  prvního  počátku  až  do  polovice  století  devatenáctého. 

Silnice  od  Hrutova  šla  po  pravém  břehu  řeky  Loučné  pod  návrhším,  na 
němž  stál  hrad;  na  místech,  která  po  obou  stranách  silnice  zbývala,  sta- 
věli si  obchodníci  a  řemeslníci  své  domky  a  to  skoro  do  půlkruhu  tak, 
jak  to  formace  vrchu  hradního  dovolovala.  Poněvadž  chtěli  býti  všichni 
co  nejblíže  u  stezky,  jakožto  hlavní  tepny  všeho  obchodního  ruchu,  sta- 
věli domy  své  těsně  při  sobě.  Tím  povstávaly  domy  úzké,  za  to  však 
hluboké.  Pod  samým  hradem  se  domky  rozestupovaly  a  utvořily  tak 
nynější  náměstí,  dlouhou  to  vlastně,  trochu  rozšířenou  ulici.  Náměstí  zů- 
stává potom  na  vždy  centrem  stále  rostoucího  města. 

Vlastní  vývoj  stavební  můžeme  stopovati  teprve  po  vystavění  hra- 
deb r.  1351,  po  zřízení  biskupství  (r.  1344)  Karlem  IV. 

Hradby  obklopovaly  celé  vnitřní  město,  hrad,  klášter  augustiniánský, 
nedávno  před  tím  založený,  a  zabíraly  do  sebe  i  zahrady  i  značnou  část 
lesa  na  východní  straně  města. 

Za  hradbami  v  té  době  byly  domy  na  straně  severní  —  na  předměstí 
českém,  a  na  jižní  —  předměstí  německém;  na  straně  západní  stálo  ně- 
kolik málo  domků,  na  východní  jich  vůbec  nebylo.  Teprve  později  se  před- 
městí rozšiřují  a  vznikají  samostatné  obce:  Lány,  r.  1510  Zaháj  na  býva- 
lých zahradách  Zdenka  Kostky  z  Postupic;  r.  1516  vzniká  ulice  Osícká 
(Mařákova)  na  býv.  zádušní  louce,  r.  1518  obec  Záhrad  na  býv.  vrchnosten- 
ských zahradách,  1548  ulice  Kakaska,  v  let.  1568 — 1573  staví  Vratislav 
z  Pernštejna  na  místě  hradu  nový  nádherný  zámek,  Pernštejnové  opravují 
děkanský  kostel,  uvádějí  do  města  Piaristy  a  zakládají  pro  ně  r.  1640 
gymnasium  s  kolejí  a  kostelem;  za  Trautmannsdorfů  postaven  r.  1660 
Hraběnčin  dvůr,  1665  založena  čtvrt  pod  Osmíkem,  1670  hřbitovní  kostel 
sv.  Anny,  v  let.  1714 — 1722  přestavěn  piaristský  chrám  v  nynější  podobu; 
r.   1736  zřízena  střelnice  a   1741  vystavěn   »Karlov«;  r.   1814 — 1815  po  po- 


—  239 


žáru  zvětšen  t.  zv.  kozí  rynk  pod  děkanským  kostelem,  kde  stály  dříve  po 
různu  domy,  jež  s  pomocí  obce  vystavěny  do  jedné  řady  (Nová  ulice,  nyní 
Komenského);  r.  1825  zřízena  silnice  z  Horního  předměstí  po  Panských 
valech  k  zámku,  r.  1827  vydlážděno  náměstí  a  1834  též  ulice,  r.  1839  od- 
straněn poslední  domek  u  schodů  kostelních.  Ve  století  XIX.  mění  se 
obraz  městský  zrušením  hradeb-  r.  1827,  při  čemž  valy  podél  Loučné  srov- 
nány a  osázeny. stromy,  zbořením  bran  r.  1822  Horní,  r.  1835  Dolní,  z  níž 
se  zachovala  pískovcová  deska  s  nápisem  na  domě  č.  505;  v  2.  pol.  XIX. 
stol.  postavena  budova  býv.  reálky,  přestavěn  západní  štít  proboštstkého 


Druhá  galerie  zámecká  s  piarist.  chrámem  v  Litomyšli. 


kostela,  r.  1894  snesena  stará  cibulová  věž  a  dána  nynější  vysoká  stanová 
střecha;  r.  1902  zbořen  »Karlov«  a  vystavěn  Smetanův  dům,  1904  zbořen 
panský  mlýn  s  vodárenskou  věží  a  postavena  dívčí  škola. 

K  stavebnímu  vývoji  města  dlužno  připočísti  ještě  řadu  požárů,  jimiž 
Litomyšl  po  Čechách  proslula  a  jichž  —  kromě  menších  —  bylo  dvanáct. 
Tyto  četné  požáry  změnily  valně  zevnější  vzhled  města;  neboť  na  původ- 
ních středověkých  základech  vyrůstají  měšťanské  domy  vždy  nových 
slohových  typů,  které  dodávají  městu  a  hlavně  náměstí  barvitosti  a  zají- 
mavostí; tím  si  vysvětlíme,  proč  v  Litomyšlí  je  celkem  málo  památek  z 
doby  gotické  a  renaissanční,  kdežto  z  doby  baroka  a  empiru  jsou  téměř 
všechny  měšťanské  domy.  Nynější  ráz  pozdně  barokní  a  empirový  vtiskly 
městu  dva  poslední  veliké  požáry  r.  1775  a  1814. 

Všecky  slohy  umělecké  mají  tu  své  zástupce,  od  vážné,  velebné  go- 
tiky až  po  prostý,  jednoduchý   empir.  Nejlépe  možno  město  přehlédnouti 


—  240  — 

se  strany  západní,  s  osického  kopce.  Před  námi  shluk  obydlí,  která  na- 
plňují údolí  řeky  Loučné  a  lemují  bývalou  zemskou  stezku,  pak  hlavní 
ulicí  a  dnes  konečně  největší  městské  náměstí;  a  nad  touto  dvojí  řadou 
domů,  obklopenou  a  protkanou  svěží  zelení  stromovou,  panuje  zámecký 
vrch,  odkud  daleko  do  kraje,  na  všechny  strany  hledí  nejvýznačnější  bu- 
dovy Litomyšl:  zámek,  klášter  piaristský  s  gymnasiem  a  chrám  probošt- 
ský  se  svými  věžemi,  vížkami  a  štíty. 

Prohlídku  města  počneme  od  nádraží  dosud  konečné  stanice  lokálky 
Choceň — Litomyšl*,  která  za  nedlouho  bude  prodloužena  přes  Osik  a 
Újezdy  na  Poličku  a  odtud  na  Moravu,  čímž  dostane  se  městu  lepšího 
spojení  se  světem.  Za  nádražím  vypíná  se  nová  budova  hospodářské 
a  hospody  ňské  školy,  jež  patří  k  nejstarším  školám  toho  druhu  v 
Čechách;  byla  založena  r.  1886.  V  Nádražní  třídě  proti  stanici  jest  mod- 
litebna českých  Bratří;  odtud  po  pěkně  upraveném  chodníku  se- 
jdeme ke  »S  m  u  t  n  é  m  u  mostu«,  nazvaném  tak  proto,  že  tudy  bývali 
voděni  odsouzenci  na  popravu.  Za  mostem  dáme  se  na  právo  po  břehu 
Loučné,  ulicí  zvanou  >>Na  Bernardce«,  v  níž  se  nalézá  židovská  sy- 
nagoga, v  napodobeném  slohu  maurském. 

Z  Bernardky  vyjdeme  na  náměstí  Smetanovo,  upravené  v  park,  jež 
bylo  utvořeno  odbouráním  čtyř  budov,  s  nimiž  zmizelo  s  povrchu  mnoho 
zajímavých  koutů  a  zátiší  zahradních. 

Na  náměstí  vynikají  svou  velikostí  dvě  budovy:  Smetanův  dům  a 
dívčí  škola  s  učitelským  ústavem. 

Smetanův  dům,  litomyšlská  divadelní  budova,  po  Plzni  na  ven- 
kově největší,  vystavěn  byl  v  1.  1903-04.  Uvnitř  velký  divadelní  sál  s 
oponou  Urbanovou,  a  malý  sál,  v  němž  se  konají  menší  zábavy,  před- 
nášky a  schůze.  Stavbu  projektovali  a  řídili  architekti  J.  Sula,  V.  Šulc  a 
J.  Velflík  a  provedl  ji  litomyšlský  stavitel  J.  Kreml. 

Na  místě  dnešního  Smetanova  domu  stával  barokní  hostinec  »K  a  r  - 
iov«;  původně  letohrádek,  vystavěný  r.  1741  měšťanem  Karlem  Seyserem. 
K.  1784  byla  při  něm  zřízena  střelnice,  která  později  přenesena  do  cihelny; 
obnovena  však  opět  r.  1827,  kdy  spolek  střelecký,  koupiv  letohrádek, 
střelnici  znovu  vystavěl,  jak  dosud  hlásá  letopočet  nade  dveřmi  jejími. 
Uvnilř  střelnice  je  veliká  řada  terčů  z  druhé  polovice  XVIII.  a  z  XIX. 
století,  v  nichž  se  zračí  nejen  současná  výše  zběhlosti  malířů  domácích, 
ale  i  celý  život  a  kultura  středních  vrstev  měšťanských.  Nejzajímavější 
jsou  desky,  na  nichž  je  zobrazeno  město  nebo  výjev  domácí,  jako:  rathouz 
s  radnicí  z  r.  1816,  slavnost  svěcení  střeleckého  praporu  r.  1837;  slavnost 
podkomíňáků  na  Karlově  r.  1867;  střelnice  do  r.  1876;  nejzajímavější  z 
nich  je  terč,  který  maloval  r.  1849  Ant.  Dvořák  a  nese  nápis:  K  upamato- 
vání  na  tah  do  Prahy  r.  1848.  Nejstarší  terč  z  r.  1794.  Nápisy  z  prvu 
německé,  pak  české.  Z  bývalé  zahrady  Karlovské  zbyla  jen  krásná  alej 
modřínová,     střelná  čára«,  a  kaštany  pod  střelnicí. 


—  241  - 

A  jako  »Karlov«  musil  ustoupiti  novému  Smetanovu  domu,  tak  i  "Pan- 
ský mlýn«  nové  dívčí  škole. 

Panský  mlýn  připomíná  se  již  ve  XIV.  století,  kdy  byl  pojat  do  hra- 
deb městských;  vyhořel  velice  často  s  městem,  takže  na  konec  hlavní  jeho 
budova  zcela  přestavěna  ve  stol  XVIII.  a  jen  věž,  původně  vodárna,  byla 
starší  ve  zdivu,  jež  vhodně  doplňovala  obraz  městský. 

Je  škoda  panského  mlýna,  jenž  měl  pro  svou  polohu  i  poměry  výškové 
a  půdorysné  míti  existenci  zaručenu  i  tenkráte,  když  přestal  sloužit  svému 
určení.   Nynější  vysoká  budova  školy  dívčí  utlačuje  příliš  své  nízké  sou- 


Nádvoři   litomyšlského   zámki 


sedy  na  dolním  náměstí.  Vystavěna  byla  v  r.  1905  a  je  uvnitř  skutečně 
moderně  vypravena.  V  budově  dívčí  školy  umístěn  jest  též  městský  ústav 
pro  učitelky  s  právem  veřejnosti,  založený  místní  obcí  městskou  r.   1906. 

Zrušením  panského  mlýna  utrpěly  též  městské  valy  na  kouzlu, 
jehož  jim  dodávaly  husté  koruny  starých  kaštanů,  nahrazené  nyní  akáty. 
Městské  valy  spolu  s  panskými  tvoří  pás,  jímž  můžeme  celé  město  obejít. 

Od  Smetanova  náměstí  po  pravém  břehu  Loučné  táhne  se  měst- 
ský park,  na  levém  břehu  v  zeleni  zahrad  kryje  se  několik  vili.  Z  Hor- 
ních valů  po  mostě  přejdeme  na  »Bělidla«,  čtverhranné  náměstíčko, 
sloužící,  jak  jméno  ukazuje,  za  bělisko,  v  případě  potřeby  i  zábavným 
podnikům.    Ze    slavení    upoutá   nás    jednopatrová    budova      s      mansardou 


-  242  - 

Micelka«  či  »Mičelka«,  zvaná  tak  prý  po  Vlachu  Micellim,  který  tu  míval 
snad  první  kavárnu  v  Čechách. 

Ulicí  mezi  stodolami  přijdeme  do  Mařákovy  třídy,  v  níž  dělí  se  silnice 
do  Poličky  a  Proseče.  Na  konci  Mařákovy  třídy  u  dvou  cihelen  octli  jsme 
se  na  nejvyšším  místě  za  městem,  odkud  je  pěkný  pohled  na  Litomyšl,  v 
údolí  rozloženou,  pole  za  ní  se  táhnoucí  i  v  zadu  na  obzoru  lesy  od  Svitav 
k  Ústí  se  černající.  Přímo  před  sebou  dole  zříme  pěknou  budovu  všeobecné 
veřejné  nemocnice,  vystavěnou  r.  1874,  a  dále  rozlehlé  stavení  »H  r  a- 
b  ě  n  č  i  n  d  v  ů  r«,  k  němuž  vede  po  levém  břehu  Loučné  ulice  zv. 
Pod  Osmík«.  Dvůr  ten  vystavěla  r.  1660  hraběnka  Marie  Klára,  choť  hrab. 
Jana  Bedřicha  z  Trautmannsdorfu.  Nad  hlavním  vchodem  zasazen  z  pís- 
kovce štít  se  znaky  Trautmannsdorfu  a  Dietrichšteinů.  V  rozích  ostění 
podvojných  oken  jsou  vytesány  růžice,  podle  nichž  nazvali  Němci  dvůr 
>Rosenstein«. 

Po  lávce  přejdeme  do  ulice  Benátské,  kde  leží  »Pražský  mlý  n« ; 
jest  to  asi  týž  mlýn,  který  r.  1347  náležel  kapitole  a  slul  >jeptišský<s 
později  pak  r.  1383  »mlýn  někdy  Tuklínův«. 

Odtud  dostaneme  se  do  široké  Tyršovy  třídy,  na  jejímž  konci  dělí  se 
silníce  císařská  do  Svitav  a  okresní  do  Benátek  a  do  Strakova.  U  Stra- 
kovské  silnice  čeří  se  malý  rybník   »Žaboškrt«. 

Pěkně  upravenou  třídou  Tyršovou  vracíme  se  kolem  hostince  »H  1  u- 
chandy«  (zkomoleno  z  »Locandy«),  majetku  »Sokola«,  který  má  za  ní 
letní  cvičiště.  Roh  Tyršovy  a  Mařákovy  třídy  tvoří  »K  o  n  š  e  1  s  k  ý 
m  1  ýn«  již  ve  14.  století  u  samých  hradeb  připomínaný. 

Proti  nám  na  levém  břehu  potoka  Drahošky  stojí  čtyřboká  kaple 
s  v.  Trojice  r.  1696  nákladem  M.  Housenky  vystavěná.  Od  ní  vede 
nahoru  cesta  kolem  hasičské  zbrojnice  (v  levo)  a  sirotčince  (v  právo) 
ke  hřbitovu,  zřízenému  z  bývalé  zahrady  vdovy  Havelkovy,  která  ji 
věnovala  k  odvrácení  pronásledování  pro  schůzky  českých  Bratří,  tajně 
u  ní  konaných.  Hřbitovní  kostel  sv.  Anny  byl  vystavěn  r.  1670 — 1672 
nákladem  hraběnky  Marie  Anny  Trautmannsdorfové.  Je  to  barokní 
budova,  v  půdorysu  podoby  kříže,  ku  které  r.  1800  předsíň  a  r.  1814  vížka 
nad  kruchtou  přistavěna. 

Hlavní  oltář  uvnitř  zhotovil  r.  1795  Martin  Bartoš,  řezbář  z  Dobrušky. 
Postranní  oltáře  jsou  původní  z  druhé  polovice  XVII.  stol.,  jakož  i  kaza- 
telna rokoková  s  řezaným  reliéfem  a  varhany  z  r.  1685. 

Li  kostela  odpočívají  otcové  piaristé,  P.  German  President,  rektor 
Florus  Stašek,  P.  Hil.  Dědina,  děkan  Ant.  Šanta  a  j.,  spisovatelka  M.  D. 
Rettígová,  AI.  Vojtěch  Šmilovský,  žurnalista  Hubert  Gordon  Schauer  a  j. 

Z  okna  hřbitovního  kostelíka  se  otvírá  krásný  pohled  na  město,  úzké 
střechy  domu,  nad  něž  vystupují  věž  rathouzu,  Smetanův  dům,  klášter 
piaristský,  zámek  a  chrám  proboštský. 


—  243  - 


Z  místa  věčného  odpočinku  přijdeme  nejprve  k  chudobinci,  zal. 
r.  1884  V.  a  A.  Prokešovými,  potom  k  dvoupatrové  budově  býv.  měst. 
reálky,  nyní  obecné  a  měšťanské  školy  chlapecké. 

V  ní  je  umístěno  bohaté  městské  museum  (přístupné  za  malý 
poplatek,  provede  školník);  škoda  jen,  že  není  dosud  vědecky  uspořádáno 
a  vydán  katalog. 

Museum  bylo  založeno  r.  1891  a  má 
nyní  4  síně:  obrazárna,  jejíž  nejcennější 
věci  jsou  originály  rodáků  Jul.  Mařáka  a 
Ant.  Dvořáka;  síň  národopisná  okresu  lito- 
myšlského,  jejíž  jednu  část  tvoří  »litomyšl- 
ská  chalupa«,  v  originálních  rozměrech 
napodobená  dle  Třenické  chalupy,  r.  1608 
vystavěné.  V  hlavní  síni  jsou  skupiny:  vá- 
noce, velikonoce,  »mikuláši«,  svatební  a 
bohaté  krojové  oddělení  atd.  V  třetí  síni 
jsou  umístěny  sbírky  numismatické,  kera- 
mické a  sklo,  staré  tisky  české  i  z  doby  ob- 
rozenské  a  uprostřed  vykopávky  prae- 
historické  z  hradiště  Hrutova. 

Poslední  síň  města  Litomyšle  obsahuje 
archiv  městský  i  musejní,  knihovnu  mu- 
sejní, sbírku  litomyšlských  tisků  (od  roku 
1590),  vazby  a  sbírku  fotografií,  kreseb, 
plánů  a  obrazů,  týkajících  se  města  a 
okresu;  sbírku  obrazů,  portraitů  měšťanů, 
miniaturních    podobizen    a    silhouett. 

Nejcennější  z  knih  je  g  r  a  d  u  á  1  lite- 
rátského  sboru,  pergamenový,  o  520  li- 
stech; miniatury  v  1.  1561 — 1563  maloval 
Matouš  Ornys  z  Lindperka,  text  a  noty 
psal  Jiří  Laches  Nepomucký  na  Novém 
Městě  Pražském,  vazbu  provedl  Adam, 
knihař  na  Malé  Straně  v  Praze.  Od  školy 
vede  krásná  alej  košatých  lip  kolem  hra- 
dební zdi  na  Panských  valech  k  nádherné  skupině  budov:  zámku,  klá- 
šteru s  kollejí  a  gymnasiu,  jež  s  návrší  celému  městu  vévodí. 

Branou,  vlastně  podjezdem  v  panském  pivovaru  dostaneme  se  do 
prvního  nádvoří  zámeckého.  Před  námi  vysoká  zeď  zámku  se  štíty  a  víž- 
kou, ozdobená  jen  slunečními  hodinami,  v  právo  konírny  z  první  polo- 
vice XVIII.  století,  ozdobené  ve  středu  skupinou  athleta  se  vzpínajícím 
se  ořem,  od  M.  Brauna.  Na  právo,  na  jižní  straně  nádvoří,  jest  bývalý 
caroussel,  jízdárna,  nad  portálem  znaky  Trautmannsdorfů. 


Severní   strana   zámku   lítomyšlského 
s   věží. 


—  244  - 

Větší  část  jižní  strany  zaujímá  pivovar,  pův.  r.  1630  vystavěný,  ale 
v  1.  polovici  XVIII.  stol.  a  v  2.  pol.  XIX.  stol.  přestavěný.  Ze  stol.  XVII. 
jest  část  do  nádvoří  obrácená,  skládající  se  ze  dvou  obdélných  jedno- 
patrových křídel  s  postranními  dvojpatrovými  risality  s  mansardami  a 
střední  brány.  Brána  převyšuje  budovu,  má  polokruhový  portál,  nad 
římsou  štít  s  vysokým  středem,  uprostřed  něhož  v  rámci  na  plechu  malo- 
vaná Madonna  s  Ježíškem  s  nasazenými  plechovými  korunkami. 

V  přízemním  pokoji  pivovaru  narodil  se  hudební  skladatel  Bedřich 
Smetana,  jemuž  r.  1912  byla  zasazena  umělecká  pamětní  deska  bron- 
zová, vytvořená  akad.  sochařem  Josefem  Šejnostem  z  Prahy.  (Allegorie: 
sudičky  určují  malému  dítěti  budoucí  osud.) 

Za  pivovarem  stojí  řada  úřednických  domů  a  knížecí  lesní  úřad,  v 
jichž  dvoře  se  zachoval  zbytek  opevnění  Horního  města,  tak  zv.  Čer- 
vená věž,  pocházející  z  konce  XV.  století.  Dole  na  straně  západní  za- 
sazen jest  z  pískovce  tesaný  znak  Kostků,  hrábě,  ve  štítě  s  vlajícími 
íafrnochy. 

Na  místě,  kde  stojí  nyní  zámek,  stával  pomezný  hrad  Slavníkovců, 
připomínaný  již  Kosmasem.  Když  bylo  založeno  biskupství,  vystavěn  z 
nedostatku  místa  vedle  starého  nový  hrad,  a  vše  potom  i  s  městem  obe- 
hnáno hradbami.  V  hradě  byla  kathedrála  P.  Marie,  vedle  ní  sakristie 
s  ambity  a  nový  palác  kapitoly  vedle  starého.  Místo  nynějšího  zámku 
byla  residence  biskupova   s  kaplí  sv.    Quirina  a  úřednickými   staveními. 

Hrad  utrpěl  za  válek  husitských.  Na  místě  spustlých  stavení  založil 
Bohuš  Kostka  nové  město  r.  1490,  jež  1635  bylo  spáleno. 

K  nynější  budově  položen  základ  r.  1568  panem  Vratislavem  z  Pern- 
štejna, kterému  —  nádhery  milovnému  —  nestačil  prostý  zámeček  Kost- 
kův. Proto  povolal  z  Prahy  Jana  Battistu,  italského  mistra  ve  službách 
císařských,  který  vystavěl  nádherný  zámek  ve  slohu  renaissančním.  Je 
to  dvojpatrová  budova  s  kaplí  a  věží,  rozložená  do  čtyř  stran  kolem  dvou 
dvorů,  jejíž  hlavní  průčelí  jest  obráceno  do  jižního  předdvoří. 

Hlavním  portálem,  v  němž  jsou  barokní  řezaná  vrata  dvojdílná,  ozdo- 
beným v  nástavci  znakem  Pernštejnským  a  rodiny  Manrique  de  Lara, 
vcházíme  do  čtyřbokého  nádvoří  zámeckého,  otevřeného  na  třech  stra- 
nách galleriemi,  tvořenými  na  každé  straně  řadou  devíti  oblouků. 

Motiv  arkádový,  tak  oblíbený  v  XVI.  stol.,  je  zvláště  zdůrazněn  ve 
druhém  patře,  kde  galerie  se  otvírá  též  do  prvního  nádvoří  a  odkud  je 
krásná  vyhlídka  na  město,  klášter  a  okolní  krajinu. 

Severní  strana  nádvoří  je  plná  a  je  nejznamenitější  památkou  celého 
zámku,  neboť  kromě  přízemí,  které  je  pokryto  bossáží  z  cihel,  s  rýho- 
vanou omítkou,  jest  celá  plocha  facady  v  1.  a  2.  patře  pokryta  sgraffity. 
Prostor  mezi  okny  tvoří  nepravidelné  výplně  a  pásů  nad  okny  využito 
k  větším  obrazům, 


245   - 


V  prvním  patře  jest  šest  polí:  1.  Na  sloupu  zápalná  oběť,  nad  pla- 
menem vznáší  se  anděl,  kolem  klečící  lid  se  klaní.  2.  Kněz  oddává  mladé 
snoubence  (snad  Samson  a  Dálila?),  v  pozadí  několik  osob,  neurčitého 
kroje.  3.  Opilý  Samson  spí  na  klíně  Dálily,  jež  drží  v  ruce  jeho  vlasy;  v  po- 
zadí osoby,  jež  udiveně  na  to  pohlížejí.  4.  Samson  láme  sloupy  chrámu, 
který  se  má  nad  ním  i  protivníky  jeho  sřítiti.  5.  Samson  oslí  čelistí  tepe 
své  nepřátele,  kteří  utíkají;  v  pozadí  hořící  pole,  které  byl  Samson  zapálil. 
6.  Nezřetelná  postava  mužská. 

Nad  okny  1.  patra  ve  středu  namalovány  barokní  hodiny  sluneční  se 
znakem    Pernštejnským    a    Trautmannsdorfským;      na    pásce    chronogram: 


Na  hoře   Olivetské   (Sallet]   v  Litomyšli 


HOC  VNO  EXVRGIT  VESTER  DECOR  OMNIS  AB  AXE  (=  1737).  Po 
stranách  znázorněny  jsou  výjevy  válečné:  v  levo  boj  před  hořícím  městem, 
jehož  hradby  jsou  již  z  části  zříceny;  na  hradbách  ženy  se  střelami,  v  po- 
předí jízdecká  bitka,  v  pozadí  táhnou  do  brány  bojovníci;  v  právo:  vůdce 
se  svým  zástupem  pronásleduje  nepřátele  prchající  k  mostu  před  hra- 
dem; jeden  z  nepřátel  obrací  se  k  vítězům  a  ukazuje  dvě  sfaté  hlavy;  první 
z  utíkajících  dostihli  již  mostu  a  spěchají  do  brány,  aby  se  tu  ukryli;  před 
mostem  plují  na  lodce  tři  vojíni,  z  nichž  dva  hájí  meči  druha,  kterého  se 
snaží  nepřítel  ve  vodě  stojící  s  lodky  stáhnouti.  Podle  M.  Dvořáka  je  to 
kopie  rytiny,  připisované  škole  Marc  Antona,  jež  reprodukuje  malbu  ze 
školy  Raffaelovy  v  »Sala  di  Constantino«  ve  vatikánských  stanzích: 
»Bitva  u  mostu  milvijského«. 


—  246  - 

V  2.  patře  mezi  okny  spatřujeme  šest  dalších  obrazů:  1.  Muž  v  anti- 
ckém odění,  s  dobytým  mečem,  jede  na  koni.  2.  Na  břehu  mořském  boj 
o  dívku,  již  jeden  z  mužů  podává  druhovi  na  lodi  (snad  únos  Heleny?).  3. 
Postava  v  brnění  opírá  se  o  štít,  na  němž  je  lví  hlava  (Hektor?).  4.  Dva 
Řekové  neb  Římané  na  koni  vedle  sebe.  5.  Stařec  s  korunou  na  hlavě  a 
ve  vojenském  šatě,  za  ním  stojí  královna  a  tři  jiné  ženy,  před  ním  klečí 
žena,  objímajíc  jeho  nohy.  Poslední  představuje  muže  v  kroji  XVI.  století 
s  kočkou  na  krku,  nad  ním  pět  písmem  G. 

Nad  okny  druhého  patra  v  nástavcích  římsových  zříme  poprsí  voje- 
vůdců a  knížat,  mezi  nástavci  pás  s  krajinou  v  pozadí  a  rozmanitou  zvěří 
V  popředí.  Sgraffita  ta  charakterisuje  dr.  M.  Dvořák,  gener.  konservátor, 
jednak  jako  práce  Italů,  vzniklé  pod  vlivem  předloh  italských,  jednak  jako 
později  provedenou  práci  méně  dovedného  tovaryše  pod  vlivem  německé 
renaissance.  Celek  patří  však  k  nejlepším  pracím  této  techniky  v  Ra- 
kousku. 

Už  dávno,  dávno  není  Litomyšl  Pernštejnská,  potuchl  bujarý  život 
venkovského  sídla  šlechtického,  zmizela  nádhera  z  četných  síní  zámec- 
kých. Jsou  nyní  prosté;  jako  schodiště,  tak  i  některé  pokoje  jsou  jen  vy- 
bíleny od  té  doby,  kdy  zřízena  tu  byla  nemocnice,  ve  kterou  byl  celý 
zámek  proměněn  po  bitvě  u  Slavkova  r.   1805. 

V  jednotlivých  komnatách  poutají  naši  pozornost  krásné  stropy  s  ba- 
rokní dekorací  štukovou,  původní  malba  stěn  z  XVII.  stol.  a  krásná 
kamna,  bíle  polévaná,  nejrozmanitějších  tvarů  rokokových  a  empirových. 

Z  bohaté  kdysi  obrazárny  jsou  již  jenom  zbytky.  Galerii  podobizen 
rodových  odvezl  odtud  již  počátkem  stol.  XVII.  vnuk  pana  Vratislava  do 
Prahy;  v  jiném  sále  audienčním  visí  podobizny  cis.  Františka  Lotrins., 
císařovny  Mafie  Terezie  a  Josefa  II.  z  2.  pol.  XVIII.  stol.;  v  jídelně  visí 
obrazy  s  výjevy  z  hřebčinců  v  Kladrubech  a  Nedošíně;  v  rohovém  sále 
jsou  na  všech  stěnách  veliké  obrazy  bitev  prince  Eugena  Savojského  u 
Zenty,  Chiarigagne,  Hochstadtu,  Turina  a  Malplaquetu,  jež  maloval  v 
letech  1708 — 1711  znamenitý  malíř  nizozemský  Jan  van  Huchtenburgh 
(1646 — 1733)  ze  školy  slavného  Wouwermanna.  V  jiném  menším  sále 
visí  několik  obrázků,  většinou  kopií  z  XVIII.  a  XIX.  století;  jinde  na  stě- 
nách jsou  jen  patrný  stopy  po  obrázcích. 

Z  nábytku  rovněž  jsou  tu  jen  zbytky;  mimo  hojnost  prostého  nábytku 
z  let  1850  ve  všech  místnostech,  je  tu  jen  několik  úplných  zařízení  empiro- 
vých. Ostatní  nábytek  barokní  a  rokokový  byl  částečně  dražbou  prodán, 
částečně  odvezen  do  Řezná  s  celou  řadou  rytin  a  lithografií. 

Z  galerie  1.  patra  vede  vchod  se  znaky  Pernštejnským  a  M.  Manrique 
de  Lara  dozámeckékaplesv.  Moniky.  Oltář  empirový,  obraz  sv. 
arch.  Michala,  přemalován  r.  1892  Jos.  Scheiwlem.  Varhany  z  poč.  XVIII. 
sL,  S  krásnou  řezbou  akanthových  rozvilin. 


-  247  — 


V  přízemí  na  straně  k  městu  obrácené  jest  intimní  zámecké  di- 
vadlo, jehož  hlediště  pojme  na  150  diváků.  Pochází  z  konce  stol.  XVIII. 

Z  nádvoří  zámeckého  vede  dlouhá  chodba  do  parku,  t.  zv.  panské 
zahrady,  která  obklopuje  zámek  se  tří  stran.  Skládá  se  ze  dvou  částí, 
menší  na  západě,  ploché  a  původně  architektonicky  založené,  a  z  větší  na 
severu,  upravené  po  způsobu  anglickém  v  lesík.  Celá  zahrada  obehnána 
vysokou  zdí,  která  bývala  ještě  vyšší,  ale  r.  1795  snížena  a  r.  1796  ozdo- 
bena sochami  z  řecké  mythologie   a  vásami.  V  rohu   sev.   záp.  vystupuje 

roztomilý  pavílonek,  v  ro- 

hu     jižním     kaplička     sv.  > 

Methoděje,  r.  1879  vysta- 
věná. Kromě  těchto  v 
zadní  části  parku  spatřu- 
jeme zbytek  zděné  jesky- 
ně a  na  umělém  pahorku 
pískovcový  pomník,  posta- 
vený roku  1808  památce 
Františka  z  Waldšlýna- 
Wartenberka,  který  jako 
jinoch  pro  vlast  statečně 
bojuje,  u  ital.  města  Sálo 
roku  1796  padl  a  v  témže 
městě  v  rodinné  hrobce 
hrabat  de  Tracagni  byl  po- 
hřben. K  zámku  pojí  se  ve- 
liká řada  pověstí;  z  aich 
aspoň  některé  stručné  u- 
vedeme.  Všimli  jsme  si  již 
oněch  pěti  G  nad  hlavou 
muže  s  kočkou;  pověst 
vypravuje,  že  ten,  kdo 
smysl  jejich  uhodne,  do- 
stane   litomyšlské    panství. 

Dosud  se  to  nikomu  nepodařilo.  Nejspíš  (podle  Sedláčka)  jsou  to  za- 
čáteční písmena  vlašské  věty,  jejíž  smysl  současníci  znali  a  jež  upadla  v 
zapomenutí.  —  Jiná  vypravuje  o  propadlé  hraběnce,  která  byla  veliká 
parádnice.  Byla  při  tom  velice  ješitná  a  domnívala  se,  že  se  jí  krásou  a 
spanilostí  žádná  žena  na  světě  nevyrovná;  aby  tím  více  se  mohla  před 
údmi  pyšniti,  jednala  si  spoustu  šatstva.  Posléze  jí  nebyl  již  žádný  oblek 
vhod.  Konečně  poručila  zámeckému  pekaři,  aby  jí  z  pečiva  zhotovil  oblek; 
ten  ve  spojení  s  mistrem  krejčím  učinil  jí  po  vůli.  Když  se  princezna  do 
něho  oblékla,  sešla  po  schodech  dolů  a  chtěla  jíti  mezi  lidi.  Ve  vratech 
potkala  žebračku,  která  prosila  o  almužnu.  Princezna  se  jí  ani  nevšimla. 


Chrám  piaristský   a   gymnasium   v   Litomyšli 


B48 

Stařena  vidou<  tolik  kráaného  pečiva,  rozhněvala  se  •>  ivolala  ca  al 
Bodej  |ai  íe  propadla,  ty  marnit  el  Jakmile  i<>  dořekla,  otevřela  se  země 
.1  pohltila  prlncemu  Bylo  i"  pravé  uproatřed  dvora  0  modleni  \  lito 
myilakém  ámku,  které  •.«■  týdně  koná,  ae  vypravuje,  •>■  bylo  la  času 
lednoho  Valditýna  anedbáváno  lu  •■>•  italo,  Ke  |akési  divče  |ménem  Při 
krývačové,  která  \  .imiui  sloužila,  ae  slevila  bílá  pani  ••  valným  pohledem 
a  M  pravila  Řekni  pánu  svému,  >■  ■■>  přeji,  aby  ie  nezanedbávalo  modli 
leh  i  'i  \  ka  •■«■  sdráhala  to  Mol,  te  i>\  |i  nikdo  neuvěřil.  Tu  anala  pani  rnlčk^ 
•■  police  cínový  taliř,  pohnutím  ruky  ivinula  |ej  v  kornout  .<  podala  slu  ce 
Pak  (mizela  Divka  ráno  o  námila  noěnl  sleveni  pánu,  U<-i\  nařídil  praví 
dělné   konáni  modliteb  Saeoula   laeculorum      Jedenkráte   přilil  ii" 

sámku  >i\. i  poceatnl  -i  proaill  o  nocleh  Poněvadi  v  .nuku  neměli  miata, 
odbývali  |e  Kdyá  íe  vlak  nedali,  nabídli  |lm  pokoj,  ve  kterém  itralilo 
i  \  němi  nikdo  nechtěl  ipál  Poceatnl,  íe  le  nebojí,  pokoj  přijali,  po  ve 
čeř!  ulehli  a  utnuli  K  půlnoci  probudil  je  iramoi  Skoro  tárovefl  otevřeli 
..>  i  .i  vidi,  •  poatava  lákán  chodí  po  ivětnlci  a  itále  nějaká  alova  Mká 
Strachem  nemohli  íe  ani  hnouti  Po  chvíli  rozeznali  iřetelně,  le  si.,i>-  opa 
kuji    ilova    ■  s.u-i  ui.i  laeculorum       taecula  laeculorum  Podle  hlaau 

bylo    nati,    e  nekonči,  iptie  •>■  čeká,  ab^  někdo  dořekl     \m.n     i>i>.i  dva 
napadlo,  Mel  to  tlovlčko    Ue  te  itrachu  mlčeli   k>i\    dělil  doba  uplynula 
,  oběma  se  nu   neatalo,  dodal  >i  leden  iměloatl,  vyatrčll  hlavu      peřiny 
i  dopověděl  váině  »Araen  ,  ■>  honem  al  zas  hlavu  přikryl    Duch  íe  vlak 
tatavll    i  řekl      Sedm  lei  |li   tu  chodím    - .» K t»- 1 \ .  !>«••   pomoci,  bei   po 
koje;  tyi  mne  vyavobodil      Pak     ml  el    Ráno  poceatnl  \  ypravovall     vé 
davým  lámeckým  lidem,  co  ••<■  lim  přihodilo,  ale  sami  ae  nedověděli,  kdo 
onen     ii.i.is  byl,  kter^  íe  |it  nikd^  pak  neukázal        Marnivá  hraběnka, 
která  ae  uproatřed  il\<>i.t  propadla,  neměla  ani  po  imrti  pokoje  •>  itra 
-.li.,    v  bývalém  |ejlm  pokoji  nikdo  nechtěl  býtii  proto  |ej  tavřeli  .<  ani   i 
hostů  nikoho  tam  nedávali   Jednou  byla  <>   (ámku  ilavnoal    rakové  mnoi 
itvl  hostů  íe  ijelo,   te    ámek  nestačil    Do  hraběnčina  pokoje  ubytovali 
nějakého  llnocha,  kterému  aviem  neřekli,  le  v  něm  atrali    V  noci  iku 
tečně  íe  mu  hraběnka    levilai  vyznala  mu,  |aká  byla  ca  livobyti  hMinice 
nebude  míti  v *. >i« « >i»- .  dokud  ta  ni  počestný  člověk  nevykoná  pokání 
.'.ui.ii.i  ho,  ab>  |e  la  ni  učinil   Pověděla  mu,  které  modlitby  ae  má  modliti 
a  ...  i. --.i.-  vykonati    Mládenci   tak  illbil  učiniti,  nesměl  viak  nikomu  nic 
říci    "'i  o  pokání,  -mi  o  tom,  le  ae  mu  hraběnka  ijevila,  |inak   te  b)  li" 
siild  l>iut\  treal    Pak   unizela    Mládenec  m'.>I  do  rána  klidně;  ráno  vlak 
vstal  .i  nečekaje  na  snídani,  ujiiděl   Ve  bráně  \--ii>  ae  mu  postavili 
do  ceat>    támečti  lidé  a  tázali  íe  i>".  co  v  noci   taiil    Mládenec  nechtěl 
Kel;  teprve  kdyi  přivedli  některé  *  ácné  osoby,  dal  ae  pohnouti  .i  via 
vypravoval     Vle  lakmile   to  dopověděl,  kůn  ae   náhle  pod  ním  vzepial, 
mládenec  ipadl  hlavou  nazpět  .<   tuatal  ".i  dlaibě  mrte\   leietl    l"  byl 
lu  aběn<  ni  treal   (Podle  .'    fykače  I 


Od  ■' i»n  obrat i<    !■  dalilm  budovám  zámeckého  vrchu,  kollejl 

I    lil  -II i      f   ,    II.    III 

Kollej  |esl   i i.i,  |ednopatrové   budově       pékným   pl  I ^m 

portálem    i  »\  <  i ■    bohatí    zdobeni    máji  uproatřod  řezaní    Štítky    ■     nal 
rodu  PernStýnů  s   Prautrnanidorfú    Uvnlll  obepínají  rajsky"  dvůi   arkády, 

tvořeni    na      •  •  h  stranách  pátí  polokruhovými  oblouky,  ski týml  na 

■  i  řbol  i   pilíři    Stai     "i-  ktál  mí  kl<  nbu  I  iti  ny  pí  I  ni     dobi  n  i     tuki  m 

zi    1726  V  pokoji  rakl •  |i   obre    bořící  Lil ylli    ■>    1735;  jindi  po 

hled  na  zámek  a  klášter,  porlralt^  Frel i      Pernštejna  (:  i    1642),  Jana 

Bedl    •  Trautmsnnadorfu,  Eliiky  ■■  Waldtlej i    V  knihovní    klá  terni 

(celkem  hsmi  gvazků]  mnoho  raních  llsků,  pékné  vazby  kožené,  I knl 


■   ■  i   .]..in,i i,       i  Kom     II     • 


i  empirové,  ilomek  I''  listů)  malovaného  k*ncionálu       letopočtem    1557 

Vfdlf  kolleje  zdvihají  n    itihli    véži    krásného  i  li  >  ■ p  I  B  i  li  I 

i  k  •■  li  "    Nalezeni  i  v,  l>  i  1 1  < 

Knih  |,  kláitei   i  gymnasium  založila  i    1640  paní  na  Lltomylll,  Fn 
l  ><  »i  1 1 » -  /  Pernštejna,  ■>  přivedla  do  nich  otci   piaristy  |eili   za  II  obytl  b  ii 

oli Josi  i.'   K  'i  i    "'  I  ■  li",  zakládati  li    řádu    Je  lo  pí   lo 

■.  Cechách  pro  in.Hr.iy  zřízené  Při  koleji  byl  |en  m.ily  kostel  P  Marii 
Ponévadi  nestačil,  ,  ta  él  Praní  hrabi  rrautmannsdorl  nynéjéi  lil 
i  lii  .nu  Stavba  trvala  od  i  1714  až  do  i  1722,  vnitřní  výzdoba  at  do  j  1730 
Si.ivlni  navrhl  ■<  provádél  Jan  Battista  AUlprandl  ••/  'I"  i  1 720,  kdy  u  mři  i 
.i  pochován  v  dék^nském  kostelei  po  néra  stavbu  dokončil  Praní  M.o. 
Kaňka  /  Prahy,  Při  i  i",  ti  kosti  i  ni  kolil  rál  vyhoří  I,  zai  ho  ral  si  'ou  po 
dobu,  |en  vnitřní  zařízeni  si   čásl proménilo, 


-  250  - 

Hlavní  oltář  je  z  r.  1819,  nad  ním  obraz  Ukřižování  Krista  od  Vincence 
Fischera  z  Vídně;  po  straně  oltář  s  ostatky  sv.  Mansveta  z  r.  1779.  V  kří- 
žových lodích  oltáře  sv.  Václava  a  P.  Marie  z  1.  pol.  XIX.  stol.  s  obrazy 
od  Amalie  de  Petter  z  let  1842  a  43.  Po  stranách  hlavní  lodí  řada  kaplí 
různých  světců. 

Uprostřed  pod  kněžištěm  nalézá  se  zámecká  hrobka,  v  niž  uloženo 
18  velkých  rakvi  a  3  malé  s  těly  členů  rodiny  Trautmannsdorfské  a  Wald- 
štýnské. 

V  pravém  rameni  křížové  lodi  také  klenutá  hrobka  pro  členy  řádu 
piaristského  a  v  hlavní  lodi  uprostřed  hrobka  pro  starší  městské,  do  níž 
se  ovšem  již  nepohřbívá. 

V  sakristii  za  shlédnutí  stojí  dubové  skříně  z  počátku  XVIII.  století, 
zdobené,  a  lavabo  s  mramorovou  mísou. 

Gymnasium  je  prostá  obdélná  budova,  k  zámku  o  jednom,  k 
městu  o  dvou  patrech;  nad  vchodem  je  socha  sv.  Josefa  Kalas.,  se  zna- 
kem řádovým.  Ze  střechy  vystupuje  čtyřboká  zděná  vížka,  postavená  roku 
1826,  místo  dřívější  vyšší,  ohněm  zničené.  Zvonkem  v  ní  zavěšeným  bývali 
voláni  páni  filosofové  do  přednášek. 

Litomyšlské  gymnasium  patří  k  nejstarším  v  Čechách;  z  jeho  síní 
vyšlo  na  sta  učených  mužů  a  veliké  množství  znamenitých  učitelů  na  něm 
působilo,  jako  jsou  Drossbach  a  Josef  Durdík,  filosofové,  historik  Aug. 
Sedláček,  básník  Em.  Miříovský,  Frant.  Grešl,  Rud.  Knaus,  Ant.  Truhlář, 
Josef  Novák  a  j.,  Em.  Bárta  popsal  Litomyšl  a  okolí  její  geologicky  a 
geometricky,  Jos.  Štěpánek  napsal  »Dějíny  vyššího  gymnasia«,  ale  Lito- 
myšl populární  učinil  Alois  Jirásek  ve  svých  pracích;  také  AI.  V.  Šmi- 
lovský  věnoval  několik  kratších  črt  Litomyšli.  Učiti  na  gymnasiu 
počalo  se  roku  1644;  r.  1733  bylo  k  němu  připojeno  lyceum  filosofické, 
ale  roku  1754  zrušeno;  znovu  obnoveno  r.  1802  a  trvalo  do  roku  1848, 
kdy  proměněno  v  7.  a  8.  třídu  gymnasijní.  R.  1862  prohlášeno  za  utra- 
quistické  a  r.  1866  za  české.  Do  správy  státní  převzato  r.  1874;  r.  1882 
sloučeno  bylo  s  reálkou  v  tak  zv.  státní  střední  školu,  ale  již  r.  1887 
reálné  třídy  zrušeny  a  ústav  proměněn  ve  státní  vyšší  gymnasium.  Od 
r.  1909  je  reformním  reálným  gymnasiem. 

Mezi  gymnasiem  a  chrámem  vede  do  ulice  Boženy  Němcové  f  o  r  t  n  a, 
bývalá  branka  u  nové  radnice.  Je  to  dřevěné  schodiště  o  několika  od- 
děleních s  pravoúhelnými  okny  z  XVIII.  století. 

Návrší,  na  němž  tyto  význačné  budovy  stojí,  nazývá  se  Hora  Olivet- 
ská nebo  též  Židovský  kopec,  jímž  probíhá  císařská  silnice  k  Landškrounu. 
Košaté  lípy  i  kaštany  na  »filosofské  cestě«  pod  zdí  zámeckou  a  malý 
parček  dodávají  mu  příjemného  vzezření. 

Na  tomto  návrší  přímo  proti  gymnasiu  stávala  bratrská  knihtiskárna, 
kterou  r.  1503  založil  Bohuš  Kostka  z  Postupic  a  z  níž  vyšla  hojnost  knih 
českých   i   latinských,   spisů   náboženských,   poučných  i   polemických.   Zde 


byly  i  jiné  domy  bratrské.  Na  místě  dnešní  pošty  a  hejtmanství,  pod 
kopcem,  bývala  řada  stavení,  jež  Jednotě  bratrské  darovala  paní  Anna  ze 
Šárova  a  paní  Marta  z  Boskovic.  V  domě  nárožním,  s  mansardou  a  ar- 
kýřem, >;Sbor«  zvaném,  sídlili  starší  Jednoty,  biskupové,  nejprve  Jan  Tá- 
borský, pak  Vavřinec  Krasonický  a  jiní,  posléze  Jan  Augusta.  Hřbitov 
jejich  býval  »na  moštění«,  špitál  na  předměstí  českém,  kde  se  dosud 
nárožnímu  domu  v  Nádražní  třídě  říká,  ovšem  nesprávně,  »Sbor«.  V 
domě  kdysi  bratrském  na  nároží  náměstí  zřídil  si  Jan  Valach  s  dovolením 
císařovny  Marie  Terezie  r.   1754  poštu,  jedinou  v  celém  okolí.  V  polovici 


Gymnasium,    chrám   piaristský   a   proboštský   s   částí   dolního   náměstí   v   Litomyšli. 


minulého  století  »stará  pošta«,  jejíž  život  nám  vylíčil  AI.  Jirásek,  pře- 
stavěna do  nynějšího  stavu. 

V  budově  umístěny  jsou  nyní  státní  úřady:  okresní  hejtmanství  se 
stavebním  úřadem  pro  okresy  Litomyšl,  Poličku,  Vysoké  Mýto  a  Lan- 
škroun, evidence  katastru  pro  okresy  Litomyšl  a  Poličku;  berní  úřad,  po- 
štovní, telegrafní  a  telefonní  úřad. 

Tím  ocitáme  se  na  náměstí. 

Náměstí  litomyšlské  je  zajímavým  kulturně-historickým  do- 
kumentem měšťanského  života  v  malém  městě   českém. 

Poněvadž  všichni  obyvatelé  nově  vznikajícího  podhradí  snažili  se 
býti  co  možná  nejblíže  hlavní  silnice,  stavěli  své  domy  hustě  vedle  sebe; 
tím  povstaly  dvě  dlouhé  řady  domů,  o  půdorysech  úzkých,  avšak  hlubo- 
kých. Náměstí  takto  vzniklé  nabývá  neobyčejného  půvabu  svými  vyso- 
kými štíty,  brzy  stoupajícími,  brzy  klesajícími;  půvab  se  ještě  stupňuje 
tím,  že  se  náměstí  v  polovině  zužuje  a  stáčí  v  mírný  polokruh,  dělí  se  vý- 


-  252  - 

stupem  rathouzu  a  protějších  domů  ve  dvě  nestejné  části,  do  nichž  ne- 
nápadně s  obou  stran  vyúsťují  příčné  uličky. 

A  v  souladu  s  generálním  řešením  celé  prostory  stojí  i  její  ohraničení; 
směr  do  výšky,  zdůrazněný  ve  facádách  úzkých  domů,  působí  tak  vyrov- 
naným dojmem,  že  si  nelze  představiti  lepšího  rozluštění  choulostivého 
problému,  jakým  je   obstavení   tak   dlouhé  úzké   plochy. 

Náměstí  jest  takřka  veskrze  po  obou  podélných  stranách  lemováno 
podsíněmi«,  t.  j.  podloubím.  Stoobloukové  tyto  kolonády  jsou  ozdobou 
a  pýchou  Litomyšle.  Pod  starými  gotickými  a  barokními  blouky  soustře- 
ďuje se  všechen  život  obyvatelů,  dnes  právě  tak  jako  ve  středověku  pa- 
nuje rušný  obchod,  který  jen  ponenáhlu  vniká  do  vedlejších  ulic.  Nej- 
hlučněji bývá  na  náměstí  o  sobotních  trzích,  které  jsou  známy  daleko 
široko.  Nikde  není  takových  trhů  obilních  jako  zde. 

K  doplnění  celkového  dojmu  týčí  se  do  výše  právě  uprostřed  náměstí 
rázovitá,  vysoká  věž  rathouzu. 

R  a  t  h  o  u  z  je  rozhodně  dominantou  náměstí.  Jeho  ušlechtilá  sil- 
houetta  v  zúženém  středu  celé  délky  udává  tón  celému  náměstí;  s  obou 
stran  zjeví  se  vždy  cibulovitá  báň  jeho.  Bez  něho  nebyl  by  litomyšlský 
•rynk<^  ani  litomyšlským. 

Stará  radnice,  v  níž  je  dnes  umístěna  veřejná  čítárna  a  měst.  veřejná 
knihovna  (25.000  svazků,  největší  po  pražské),  náleží  k  nejstarším  památ- 
kám ve  městě;  byla  postavena  již  r.  1418  za  biskupa  Jana  Železného;  před 
tím  scházeli  se  konšelé  v  bytě  úřadujícího  purkmistra.  Stavbu  z  budislav- 
ského  pískovce  provedl  mistr  Kilián.  V  XVI.  stol.  přestavěna  byla  na  ny- 
nější podobu;  r.  1769  a  1775  shořela  celá  budova;  při  opravě  po  tomto  po- 
žáru nebyla  již  obnovena  malá  vížka  nad  krovem  ani  dřevěná  pavlač  ko- 
lem velké  věže.  R.  1785  byl  k  radnici  připojen  ještě  vedlejší  dům  a  facáda 
obou  jednotně  v  barokním  slohu  upravena. 

Od  rathouzu  do  valů  táhne  se  budova  c.  k.  okresního  soudu  s  kaplí  sv. 
Jana  Nep.  a  věznící. 

Nová  radnice,  v  polovici  horního  náměstí,  je  též  jednou  ozdobou 
náměstí.  Pozdně  barokní,  bohatě  členěná  facáda  se  znakem  valdštýnským 
—  do  r.  1825  byl  to  »panský  dům«  —  kryje  budovu,  která  svými  rozměry 
a  nehonosnou  monumentalitou  vhodně  se  uplatňuje  v  rámci  ostatních  bu- 
dov, zejména  teď,  kdy  městská  obec  dala  ji  pietně  ve  smyslu  centrální  ko- 
mise pro  zachování  památek  opravit  současně  s  vedlejším  renaissančním 
domem,  v  němž  je  zasedací  síň  radniční  ze  XVI.  století. 

V  domě  č.  71.  jest  místní  městský  úřad  a  spořitelna. 

Z  ostatních  domů  na  náměstí  všimneme  si  jen  některých  zvláště.  Tak 
domu  č.  24.,  v  němž  je  Okresní  hospod,  záložna  a  Nemocenská  pokladna, 
v  chodbě  u  schodiště  nalézá  se  sloup  pískovcový  ze  XVI.  stol.,  na  hlavici 
štítek  se  znakem  kožešnickým  a  na  dvoře  neporušený  stav  budov  z  poč. 
XIX.  stol. 


—  253  — 

O  něco  dále  honosí  se  dům  č.  30  facádou  z  let  1840tých  se  štukovou 
dekorací  stylisovaných  akanthů,  mask  a  květů.  Pěkná  je  též  facáda  soused- 
ního domu  (č.  31),  empirová  s  trojúhelným  štítem  na  konsolách. 

V  nárožním  domě  (č.  91)  narodil  se  dr.  Frant.  Aug.  Brauner  (r.  1810), 
jak  hlásá  pamětní  deska,  zasazená  akad.  spolkem  »Smetana«.  Nedaleko 
odtud  je  rodný  dům  (č.  100)  znamenitého  krajináře  českého  prof.  Julia  Ma- 
řáka  (*  1832,  f  1899),  na  němž  byla  zasazena  pamětní  deska  s  medailonem 
od  akad.  sochaře  Jos.  Šejnosta  r.  1913. 

Stará  lékárna  »U  zlaté  koruny«,  zal.  r.  1719  bývala  dříve  domem  pan- 
ským, jak  tomu  svědčí  na  schodišti  zazděná  kamenná  deska  s  reliéfem: 
>Vojtěch   z  Pernštejna  vede   zubra«,  pod  ním   čtyři   znaky  s  podpisy.   Po- 


Horní    náměstí    v    Litomyšli    (s    novou    radnici    a    rath< 


dobně  v  chodbě  barokního  domu  (č.  108)  zazděno  renaissanční  nadpraží 
portálové  z  pískovce  s  nápisem  z  r.  1531. 

Nejzajímavější  z  celé  řady  domů  je  dům  »u  rytířů«  (č.  110)  s  re- 
naissanční facádou  z  2.  pol.  XVI.  stol.  Plocha  facády  je  hladká;  okna  bohatě 
orámovaná,  po  stranách  jsou  pilastry,  na  nichž  spočívá  zdobené  kládí, 
na  vlysu  jsou  pak  ozdoby  z  mask,-  postav  lidských,  draků,  lvů  a  rostlin; 
mezi  okny  jsou  čtyři  hlavy  vousáčů  a  pod  nimi  dva  rytíři  v  brnění  a  dva 
muži  v  občanském  kroji;  odtud  název  »u  rytířů«,  který  vlastně  domu  dal 
AI.  Jirásek. 

Na  horním  náměstí  jest  socha  Panny  Marie  z  r.  1716;  opravo- 
vána byla  r.  1838  a  1904.  Zde  stávalo  dříve  dřevěné  sousoší  z  r.  1681.  Po 
stranách  sochy  sv.  Jana  Nep.  a  sv.  Václava. 

Na  dolním  náměstí  opět  řada  barokních  a  empirových  domů,  mezi 
nimi  nová  lékárna  »u  anděla  strážce«  p.  Pharm.  Mag.  J.  Lauba,  purkmistra 


—  254  — 

a  zem.  poslance;  vedle  knihkupectví  J.  R.  Veselíka,  zal.  r.  1835,  v  jehož 
klenutém  krámě  scházívali  se  litomyšlští  literáti  a  odkud  mnoho  myšlének 
vyšlo  do  světa;  tu  býval  AI.  Jirásek,  AI.  Vojt.  Šmilovský  a  j. 

Zajímavá  je  i  barokní  facáda  domu  č.  130.  a  pak  nárožní  dům  (č.  139.), 
jen  z  polovice  podloubím  opatřený.  Zde  jest  též  soukromá  sbírka  p.  Qu. 
Šimka,  obsahující  zejména  mnoho  mincí  českých  i  cizích, skla,  keramiKy 
a  j.  Sbírka  volně  přístupná  na  ohlášení. 

Avšak  nejen  svými  facádami  a  štíty  jsou  domy  litomyšlské  zajímavý, 
nýbrž  i  jejich  části,  ač  utrpěly  požáry,  dovedou  vzbuditi  pozornost;  u  velmi 
mnohých  jsou  krásné  portály  krámů,  dvéře  domovní,  klepátka  a  j. 

Z  hlavního  náměstí  krátkou  ulicí  dostaneme  se  na  náměstí  Toulovcovo, 
uprostřed  něhož  stojí  malý  gotický  kostelík  špitálský  »R  o  z  e- 
slání  s  v.  apoštolů«.  Kostelík  je  původu  prastarého;  pravděpodobně 
stál  již  ve  stol.  XIV.,  ale  nynější  stavba  za  XV.  stol.  nesahá;  časté  požáry 
zbavily  jej  docela  původnosti.  Památným  se  stal  r.  1408  za  biskupa  Jana 
Žel.,  kdy  rytíř  Vavřinec  Toulovec  z  Třemošné,  měšťan  litomyšlský,  učinil 
velká  nadání  špitálu  u  kostelíka  stojícímu. 

Toulovcovo  náměstí  se  dvou  stran  jest  tvořeno  domy  soukromými,  se 
strany  třetí  stojí  bývalé  masné  krámy,  připomínané  již  na  poč.  XIV.  stol., 
mi  straně  čtvrté  (sev.)  pak  král.  čes.  zemská  škola  řemeslnická,  zal.  r.  1888 
obcí,  ve  kteréž  v  nárožním  pokojíku  v  prvém  patře  bydlela  M.  D. 
Rettigová. 

Z  Touiovcova  náměstí  na  dvě  strany  vede  ulice  Bož.  Němcové.  Na 
levo  v  ní  je  zmíněná  již  fortna,  kdežto  cesta  v  právo  vede  na  náměstí  Šan- 
tovo.  I  zde  nalézáme  podsíňky  jako  na  rynku,  které  náměstíčko  na  jedné 
straně  uzavírají  a  tvoří  do  ulice  krásný  přechod. 

Na  druhé  straně  náměstí  na  rohu  ulic  Komenského  a  Šmilovského 
stojí  budova  mateřské  školy,  zříz.  r.  1883. 

Z  náměstí  vede  dvojramenné  schodiště  a  terassa  z  poč.  XIX.  stol.  ke 
kostelu  proboštskému. 

Proboštský  kostel  »P  o  v  ý  š  e  n  í  sv.  Kříže«  je  zbytek 
augustiniánského  kláštera,  který  byl  založen  biskupem  Janem  II.  ze  Středy 
r.  1356  a  osazen  mnichy  z  kláštera  u  sv.  Tomáše  v  Brně.  Současně  s  klá- 
šterem byl  založen  kostel  sv.  Kříže.  Stavba  trvala  20  let. 

Chrám  je  gotická  budova  trojlodní  s  věží  při  západním  průčelí.  Ča- 
stými požáry  utrpěl  takových  škod,  že  z  původního,  jistě  nádherného  go- 
tického chrámu,  zůstala  nám  dnešní,  častými  přestavbami  změněná  bu- 
dova. Ale  i  tak  působí  mocným  dojmem  a  v  obraze  městském  zaujímá  vý- 
značné místo. 

Uvnitř  hlavní  oltář  z  r.  1767  od  Martina  Hennevogla  s  obrazem  Pový- 
šení sv.  Kříže  od  Ignáce  Raaba,  r.  1870  od  Ant.  Dvořáka  opraveným.  Po- 
stranní oltáře  jsou  jednak  barokní,  jednak  pseudogotické,  podobně  jako 
kazatelna,  lavice  v  lodi  a  varhany. 


-  255 


V  jižní  lodi  křtitelnice  ze  XVII.  stol.  Na  stěně  nad  ní  dřevěné  epita- 
fium  z  r.  1606. 

Naproti  nástěnný  pomník  z  černého  mramoru  s  erbem  a  vojenskými 
emblémy  Jakoba  hrab.  Daltona  z  r.  1779. 

Na  zdích  obrazy  křížové  cesty  z  r.  1773  od  Jos.  Cereghettiho  z  Chru- 
dimě ve  velkých  rocaillových  rámech. 

Ke  kněžišti  přiléhá  na  jihu  kaple  sv.  Josefa,  do  níž  se  vchází 
renaissančrím  portálkem  z  r.  1605.  Na  sev.  stěně  kněžiště  barokní  reliéf 
z  1.  pol.  XVIII.  stol. 

Po  stranách  triumfálního  oblouku  na  gotických  konsolách  dřevěné 
sošky  sv.  Sigmund.i  n  Víta  z  1.  pol.  XVII.  stol. 


Podloubí  na  horním  náměstí  v   Litomyšli   (naproti   dům   »u  rytířů<>) 


Z  kaple  sv.  Josef;i  vede  pravoúhlý  portálek  do  sakristie,  jejíž 
klenbu  nese  ve  středu  osmiboký  pilíř.  V  ní  kredenční  skříně  ze  XVII. 
a  XVIIÍ.  stol. 

Z  kaple  dále  vede.  jiný  purlálek  do  kryté  chodby,  býv.  klášterního 
ochozu,  jíž  jest  spojen  chrám  s  proboštstvím,  prosté  to  barokní  bu- 
dovy, vystavěné  v  1.  1758  až  1763  snad  na  starých  základech  klášterního 
konventu  .Na  chodbách  i  v  pokojích  je  řada  portrétů  biskupů  a  děkanu 
litomyšlských  z  XVIII.  stol.,  pak  řada  pohledů  na  Litomyšl  z  1.  pol.  XIX. 
stol.  a  jiných  krajin. 

Z  původního  kláštera  zachovala  se  kaple  sv.  Markéty,  příp.  již 
r.  1357;  přes  časté  požáry  a  opravy  zachovala  si  původní  klenbu  a  okna. 

Od  proboštství  z  náměstí  Šantova  vede  do  hlavního  náměstí  Umrlčí 
ulička,    úzká,    křivolaká,    překlenutá    oblouky    a   ústící   do   horní    podsíně. 


256 


Jméno  její  pochází  od  toho,  že  tudy  ubíraly  se  pohřby  na  starý  hřbitov  u  ny- 
nějšího proboštství,  z  něhož  je  ted  zahrada. 

Od  proboštství  k  východu  přijdeme  na  panské  vale,  kde  v  právo 
v  býv.  hradební  zdi  je  zazděn  náhrobek  Viléma  Světelského, 
který  r.  1680  utišil  vzbouřené  sedláky  litomyšlské,  na  zámek  táhnoucí. 

Odtud  t.  zv.  Prkennou  uličkou  kolem  školy  přijdeme  do  Hlavní  třídy 
samostatné  obce  a  předměstí  Záhrad;  na  levo  stojí  jednopatrová  bu- 
dova okresního  zastupitelstva,  kde  bývala  dříve  hospodářská  škola;  dole 

je  ústav  pro  sprostřed- 
kování  služeb  a  práce. 
Na  jihozápad  táhne  se 
Záhrad  až  ke  hřbi- 
tovu, pod  nímž  pěkný 
lučinatý  úval,  t.  zv.  »Li- 
bánky«,  kde  se  k  sobě 
tulí  pět  chalup  s  pěkný- 
mi malovanými  lomeni- 
cemi. 

Hlavní  třídou  nebo 
Libánskou  ulicí  přijdeme 
na  náměstí  Jiráskovo, 
proměněné  v  dosti  ne- 
vkusný park,  uprostřed 
něhož  stojí  socha  s  v. 
Jana  N  e  p.  od  Maxe. 
Západní  stranu  jeho  tvo- 
řila býv.  panská  bečvár- 
na  s  mansardou,  letos 
zbořená;  ostatní  strany 
tvoří  přízemní  a  jedno- 
patrové domky  s  pod- 
síňkami. 


Toulovcovo  náměstí  v  Litomyšli. 


Ulicemi  Kacimberkem  a  Gregorkou,  podél  zdi  panské  zahrady  dosta- 
neme se  do  druhé  samostatné  obce  a  předměstí  Zaháje,  které  má  rov- 
něž několik  zajímavých  chalup  a  kde  v  č.  43  narodil  se  spisovatel  Hub. 
G.  Schauer  r.  1862  (f  1892).  Za  obcí  jsou  městské  jatky,  moderně  zří- 
zené. S  Dolního  Zaháje  je  pěkný  pohled  na  zámek  a  klášter.  Podhradní 
ulicí  přijdeme  na  náměstí  Smetanovo,  kde  pod  okny  prvního  patra  domu 
č.  505  jest  zazděn  pískovcový  nápis  z  bývalé  dolní  brány  z  r.  1536. 

Havlíčkovou  třídou,  kolem  kaple  sv.  Jana  Nep.  přijdeme  do  třídy  Ná- 
dražní k  domu,  o  němž  byla  již  zmínka,  t.  zv.  »Sboru«.  Zde  císařská  sil- 
nice odděluje  od  sebe  dolní  předměstí  po  levé  straně,  od  obce  Lán,  zdvi- 


—  257  - 

hájící  se  tu  na  návrší,  odtud  případné  jméno  »na  Betlémě*.  Na  konci  této 
čtvrti  na  t.   zv.  Dívčích  hradech  evangelická  modlitebna. 

U  polní  cesty  do  Kornic  zříme  sochu  sv.  Jana  Nep.  a  naproti  ní  pěknou 
budovu  s  mansardami  a  arkýřovými  světničkami  —  bývalou  to  ka- 
tovnu, o  níž  a  o  jejím  obyvateli  posledním  katu  Pírkovi  vypravují  se 
četné,  až  strašidelné  pověsti.  Pokračujíce  v  cestě  své  dále  Hlavní  třídou 
přijdeme  k  elektrárně,  jež  dodává  městu  proud  k  osvětlení,  a  ko- 
nečně k  zájezdnímu  hostinci   »Na  Babce«,  jímž  Litomyšl  k  severu  končí. 

Tím  prohlédli  jsme  si  úplně  město  a  jeho  památky  i  předměstí. 

Než  i  přírodních  krás  najde  zde  milovník  dosti,  zejména  při  řece 
Loučné,  která  po  celém  svém  toku,  jako  družka  její  Desinka,  jest  olemo- 
vána  křovím  a  stromovím.  Pěkná  je  partie  od  Hraběnčina  dvora  k  městu, 
na  městských  valech,  »u  fišmajstrovech«  pod  bývalou  katovnou  a  j. 

K  doplnění  obrazu  vylíčeného  sluší  uvésti  ještě  následovní:  Obec  mě- 
sta Litomyšle  skládá  se  z  5  osad:  Litomyšle  a  předměstí,  Lán,  Zaháje, 
Záhradi  a  Suché  (3  km.  od  města  vzdálené);  každá  osada  má  svůj  místní 
výbor  s  místním  starostou  v  čele  a  podléhá  obecnímu  zastupitelstvu  i  jeho 
městské  radě  a  purkmistrovskému  úřadu.  Příčinou  rozdělení  toho  jest 
různost  majetku  jednotlivých  osad.  Osada  města  Litomyšle  má  značné 
jmění,  velkostatek  v  zemských  deskách  zapsaný,  t.  zv.  »panství«  v  Budi- 
slavi  a  na  Hrádku,  jehož  podstatnou  částí  jsou  pěkné  lesy,  (ve  výměře 
100130  ha:  200  ha  rolí,  67156  ha  lesů,  53'62  ha  luk,  1506  ha  pastvin), 
kdežto  majetek  ostatních  osad  je  nepatrný,  a  obec  politická  jako  celek, 
souhrn  těchto  osad  nemá  jmění  žádného. 

Společenský  život  v  Litomyšli  je  velmi  čilý;  přednášky,  divadelní 
představení  ochotnického  spolku  a  divadla  sdružených  měst  východoče- 
ských, i  zpěv.  spolku  »Vlastimila«,  poskytují  každému  vzdělání,  poučení 
i  zábavu. 

Všecka  odvětví  řemeslná  jsou  v  Litomyšli  četně  zastoupena,  rovněž 
čilý  obchodní  ruch  oživuje  náměstí  a  jeho  podloubí;  velikých  podniků  prů- 
myslových není;  větší  část  obyvatelstva  se  zabývá  zemědělstvím.  Nejvíce 
jest  rozšířeno  obuvnictví;  několik  továren  a  menších  závodů  zaměstnává 
přes  1 100  dělníků  nejen  ve  městě,  nýbrž  i  v  nejbližším  okolí.  Druhým  roz- 
šířeným odvětvím  je  tkalcovství  lněného  i  bavlněného  zboží,  výroba  pytlů 
a  plachet.  K  podnikům  průmyslovým,  které  jsme  již  uvedli,  dlužno  uvésti 
ještě  výrobu  hospodářských  strojů,  kočárů,  hudebních  nástrojů,  pian,  vý- 
robu keramického  a  cementového  zboží,  výrobu  lihovin  a  j. 

Podle  sčítání  z  r.  1910  má  Litomyšl  7794  obyvatelů  v  802  domech 
a  sice  vnitřní  město  5263,  Záhrad  1122,  Lány  613,  Zaháj  607,  Suchá  189. 


258  - 


Osvojíce  sobě  takto  znalost  města  Litomyšle,  nastupujeme  odtud  ce- 
stu po  okrese  k  shlédnutí  osad  památkami  historickými  i  místními  zají- 
mavých. 

K  snazšímu  přehledu  rozdělujeme  okres  na  čtyři  části:  jihozápadní, 
jižní,  jihovýchodní  a  severní. 

Jdouce  silnicí  z  Litomyšle  směrem  k  sev.  záp.  přijdeme  za  Smutným 
mostem  záhy  ke  dvoru  Pernštejnu,  náležejícímu  do  katastru  obce 
Nedošína.  Z  původní  výstavby  zachována  sýpka  se  sedlovou  střechou 
a  dvěma  štíty,  jakož  i  brána  do  dvora,  se  znaky  Valdštýnů  a  Trautmanns- 
dorfů  pod  společnou  korunou  a  letopočtem  1757. 


U  proboštského  kostela  v  Litomyšli  (jižní  předsíň]. 


Odtud  dlouhou  kaštanovou  alejí  podle  rybníka  Košíře  dojdeme  ke 
Štítu«,  nyní  fořtovně;  dříve  býval  tu  panský  hřebčinec,  vystavěný  r.  1719 
hrab.  Trautmannsdorfem,  který  však  r.  1862  vyhořel.  Za  ním  se  rozkládá 
po  kopci  i  údolí  Nedošínský  háj,  známý  z  Jiráskovy  »Filosofské 
historie<*.  V  něm  nad  pramenem  jasné  vody  bělá  se  kaplička  sv.  Anto- 
nína, z  heomítnutého  lomového  zdiva  z  r.  1810.  V  průčelí  portikus  na  dvou 
sloupech  a  třech  obloucích. 

V  obci  N  e  d  o  š  í  n  ě,  jenž  se  připomíná  již  r.  1167,  kaple  kol  r.  1850 
založená.  Další  osada  T  r  ž  e  k,  přip.  se  poprvé  r.  1145  jako  panské  sídlo 
s  tvrzí.  R.  1376  vystavěl  tu  biskup  litomyšlský  Albert  ze  Šternberka  klá- 
šter kartuziánský,  který  však  r.  1421  za  válek  husitských  spálen  a  statky 
jeho  připojeny  ke  hradu  litomyšlskému.  Podobně  osada  Cerekvice 
připomíná  se  již  r.    1167  jako  jmění  kláštera  a  kostel  její  sv.  Václava  v 


—  2B9  — 

r.  1358  jako  chrám  farní.  Posledně  obnoven  po  r.  1840,  kdy  celá  osada  vy- 
hořela. Ve  vsi  je  velký  cukrovar,  cihelny  a  pece  na  sádru. 

Po  silnici  odtud  přes  Nová  Sídla  dorazíme  k  Malým  Sedli- 
štím,  kde  stávaly  v  XV.  století  dvě  tvrze;  zbytek  jedné  jest  sýpka  při 
panském  dvoře  na  ostrově,  jenž  obehnán  byl  příkopem  s  vodou.  O  něco 
dále  spatřujeme  ves  Morašice  s  kostelem  sv.  Petra  a  Pavla,  který  byl 
již  r.  1350  farním.  V  13.  století  byli  zemane  z  Morašic  na  své  tvrzi  nejzna- 
menitější rod  na  Litomyšlsku.  Tvrz  byla  silně  opevněna  příkopy  a  valy. 
Rovněž  rychta  zdejší  byla  největší. 

Na  hřbitově  kaple  původně  gotická,  před  kostelem  socha  sv.  Jana  Ne- 
pomuckého  z  r.  1732.  Na  východ  odtud  leží  Višňáry,  Lažany,  Řiko- 
v  i  c  e,  ve   12.  století  ves  knížecí,  potom  klášterní,  a  místo  Václavky. 

Na  severozápad  od  Morašic  rozkládá  se  ves  Ú  j  e  z  d  e  c,  v  které  ve 
stol.  14.  stávala  tvrz.  Mezi  Újezdcem  a  Morašicemi  u  osady  »U  třech 
kocourů*  nalézá  se  památný  Růžový  palouček,  o  kterém  se 
vypravuje  několik  pověstí.  Je  to  malý  čtverec  pluhem  netknuté  půdy, 
měřící  20  m"  rozlohy,  porostlé  hustými,  nízkými  keříčky  růžovými,  nad 
nimiž  šumí  větve  modřínů.  Uprostřed  paloučku  stojí  kříž  a  kamenná  lyra. 
Na  paloučku  podle  pověsti  loučili  se  Čeští  bratři  s  rodnou  vlastí;  tenkráte 
byl  palouček  uprostřed  hlubokých  lesů;  po  modlitbě  zakopali  prý  do  země 
zlatý  kalich.  Ze  slz  jejich  vyrostly  prý  ony  růžičky,  jež  se  jinde  nedaří. 
Bylo  -to  místo  posvátné,  jehož  se  nikdo  neodvážil  dotknouti;  kdo  tak  uči- 
nil, toho  stihl  trest:  tak  rolníkovi,  který  chtěl  palouček  zorati,  zlámali  si 
koně  nohy,  když.  se  země  pod  nimi  probořila.  Jinému  rolníku  hned  na 
počátku  práce  zlámal  se  pluh  a  ve  čtvrt  roce  zhynuli  mu  tři  koně.  — 
Po  letech  jiný  hospodář  připravil  palouček  k  setbě.  Vysekal  keře  a  roz- 
tloukl  hroudy.  V  noci  však  vznikl  záhadným  způsobem  ve  stavení,  kde 
bylo  uloženo  polní  nářadí,  upotřebené  k  upravení  paloučku,  oheň,  který 
zničil  všechen  majetek  hospodářův.  Jiný  hospodář  zasel  již  zrní  do  půdy 
paloučku,  ale  když  přišel  večer  po  práci  domů,  nalezl  ženu  svou  na  zemi 
mrtvou  ležeti  a  své  jediné  dítko  utopeno  ve  vaně.  R.  1842  zdálo  se,  že 
již  člověk  zvítězil  nad  tajemnou  silou  palouček  chránící,  byl  toho  roku 
lnem  obset;  len  vyrostl,  vytrhali  ho,  usušili  a  již  třeli.  Ale  tu  se  vzňal 
plamenem;  od  toho  chytila  pazderna  a  celý  rozsáhlý  statek  hospodářův. 
Při  požáru  udusily  se  a  uhořely  čtyři  osoby,  mezi  nimi  i  dcerka  hospo- 
dářova. —  Od  těch  dob  ponechán  palouček  růžičkám.  V  poslední  době 
ustavil  se  spolek  pro  zřízení  pomníku  na  něm,  se  sídlem  v  Litomyšli,  který 
sbírá  příspěvky  naň. 

O  Růžovém  paloučku  věděli  dobře  i  Rusové,  táhnoucí  Čechami  na 
západ,  a  vždy  jej  vyhledali. 

A  nejen  pověsti  vypravují  o  Růžovém  paloučku,  nýbrž  i  stará  věštba 
se  ho  dotýká.  Zde  prý  bude  svedena  krutá  bitva,  že  krev  potokem  poteče. 


—  260  — 

Po  ní  sejdou  se  zde  tři  králové,  nebo  podle  jiné  verse  sedm  králů,  a  ti 
smluví  věčný  mír. 

Na  jihovýchod  od  Morašic  leží  ves  L  a  ž  a  n  y,  edkud  pocházel  Vác- 
lav Kleych  (*  1678),  nadšený  rozšiřovatel  českých  knih  evangelických, 
jichž  se  později  stal  sám  i  nakladatelem  v  Žitavě;  knihy  roznášel  po  Če- 
chách, Moravě  i  Uhrách,  kde  na  jedné  takové  cestě  r.  1737  zemřel.  Dále 
na  východ  v  pěkném  údolíčku  vyšňárského  potoka  leží  Ř  í  k  o  v  i  c  e,  od 
nich  na  jih  pak  osady  Václavky  a  Jiříkov. 

Pěknou  silnicí  od  Tří  kocourů  dojdeme  do  větší  vsi  Maková,  jejíž 
štíhlá  kostelní  věž   je   z  daleka   patrná.   Odtud  je   krásný   pohled   do   celé 


Pohled   na   Litomyšl    z    Dolního   Zaháje. 


pánve  litomyšlské,  na  hraniční  lesy,  na  vísky  v  zelení  tonoucí,  jichž  střed 
tvoří  město  Litomyšl  s  bílými  štíty  zámeckými  a  červenými  věžemi  klá- 
šterními. 

Ve  14.  století  seděla  na  Makově  větev  pánů  z  Potštejna,  v  15.  století 
dostal  se  Makov  z  části  v  držení  města  Litomyšle,  od  r.  1493  patřil  ke  stat- 
kům města  Poličky.  Fara,  přip.  r.  1349  k  biskupství  Litomyšlskému,  v 
17.  století  zanikla;  dnes  je  ves  s  kostelem  sv.  Víta  filiální  do  Morašic. 

Za  Makovém  na  skalním  ostrohu  rozkládá  se  malebně  vesnička  C  h  o  - 
t  o  v  i  c  e,  jejíž  kostelík  sv.  Prokopa  s  čtyřbokou  nízkou  věží  vévodí  ce- 
lému údolí  novohradskému. 

Pod  Chotovicemi  leží  Nové  Hrady,  od  nichž  na  jih  a  jihovýchod  roz- 
kládají se  skály,  celkově  nazvané  »Toulovcovy  škál  y«.  Skalní  kra- 
jina tato,  bohatá  krásami  přírodními,  podobnými  skalním  bludištím  Aders- 


—  261  — 

bašským,  teprve  od  nedávné  doby  přičiněním  kroužku  přátel  Novohradsko- 
Prcsečska,  proměněného  nyní  v  Odbor  klubu  českých  turistů,  počíná  býti 
známa.  A  skalní  tato  bludiště,  maštale  Toulovcovy,  zasluhují  povšimnutí 
pro  svou  krásu,  pro  krásu  údolí,  mezi  jejichž  stráněmi  na  dně  šumí  bystré 
vlnky  horských  potůčků. 

Toulovcovy  maštale  a  okolní  skály  zabírají  dosti  velké  území  východ- 
ních Čech,  a  to  jihozápadní  část  okresu  litomyšlského,  jižní  část  okresu 
vysokomýtského  a  východní  část  okresu  skutečského;  pokračováním  jích 
pak  jsou  horské  útvary  okresu  poličského  a  hlineckého.  Většina  skalních 
partií  rozkládá  se  na  pozemcích  velkostatků  osady  města  Litomyšle  a  No- 


Kaple  sv.  Antonína  v  Nedošíně. 


vých  Hradů,  dále  také  na  knížecím  Thurn-Taxisském  lítomyšlském  a 
rychmburském,  a  můžeme  je  ohraničiti  asi  obcemi  Budislaví,  Jarošovem, 
Novou  Vsí,  Novými  Hrady,  Borem  a  Prosečí. 

Nejkrásnějším  a  nejznámějším  místem  celé  té  krajiny  jsou  »Toulov- 
covy  Maštale«,  nazvané  tak  po  Vavřinci  Toulovci,  měšťanu  lítomyšlském, 
který  v  této  krajině  měl  své  statky  (na  konci  14.  a  na  začátku  15.  století); 
podle  pověstí  míval  v  těchto  skalách  své  skrýše,  odkud  podnikal  prý  lou- 
pežné výpravy  do  okolí,  ba  až  na  Moravu. 

Tato  skalní  skupina  s  nádvořím,  z  něhož  vedou  tři  úzké  chodby  na 
různé  strany,  Kuchyní,  Myší  derou,  má  v  nejbližším  sousedství  studánku 
Džberku  a  překrásné  skalní  skupiny  v  údolíčku  na  Hraběcí  stezce,  která 
nás  zavede  údolím  Voletinky  do  »Městských  maštalí«.  Se  všech  stran 
obklopují  nás  tu  skály  rozmanitě  seskupené,  mezi  nimiž  se  vyskytují  četné 


—  262 


rczsedliny  a  dutiny.  Uprostřed  volného  prostranství  vypíná  se  mohutné 
skalisko,  »Hrad«  zvané,  jinde  zase  najdeme  skalinu  »Pod  deštníkem«,  před 
vchodem  do  Maštalí  se  strany  Jarošovské  stojí  jako  stráž  »Pancéřová  lod« 
a  dále  v  údolí  voletínském  skupina  »Velryba«.  Zde  najdeme  i  podivuhod- 
nou pískovou  studánku,  jejíž  voda  zdá  se  mlékově  bílá,  po  nabrání  do  skle- 
nice je  křišťálově  čistá. 

Z  údolí  voletínského  pěknou  lesní  cestou  po  úpatí  vrchu  Kozince, 
pak  po  hrázi  rybníka  přijdeme  k  tak  zv.  »Panskému  stolu«,  jinak  také 
»Toulovcovu«  nebo  i  »Žižkovu  stolu«.  Odtud  přijdeme  ke  vsi  Jarošovu,  na 
;ejímž  západním  konci  upoutá  pozornost  naši  »hradisko«,  obklopené  dvo- 


Chotovice. 


jitým  valem.  Zde  asi  stávala  tvrz  rytíře  Alberta  z  Jarošova,  r.  1368  připo- 
mínaného v  dějinách  biskupství  litomyšlského.  J  a  r  o  š  o  v  je  dosti  ve- 
liká ves  o  100  číslech  (s  528  obyv.),  jejíž  chalupy  táhnou  se  po  obou  stra- 
nách silnice  vedoucí  od  Morašic  přes  Volšany  (přip.  před  r.  1167), 
Chotěnov  a  Seč,  zvanou  pův.  Sečí  vidlatou,  která  již  v  1.  1092-1 Í00 
byla  od  knížete  Břetislava  darována  klášteru  v  Litomyšli. 

Od  »hradiska«  je  pěkný  pohled  do  tří  údolí,  do  údolí  pod  Bořkem,  do 
voletínského  a  vranického,  v  němž  pěkně  jsou  roztroušeny  malé  chaloupky 
osady  V  r  a  n  i  c  e. 

Do  údolí  vranického  ústí  »Karálky«,  údolí  tvořené  na  straně  východní 
Bořkem,  na  západní  Borským  kopcem.  Skály  jsou  zde  nejmohutnější;  nád- 
herný pohled  je  se  skály  »Petrovny«. 


-  263  - 

Z  Karálek  přes  Bor  přijdeme  do  překrásného  údolí  všivického,  v  němž 
po  pravé  straně  uvidíme  skalní  prorvu  »Čertovu  brázdu«,  pak  přijdeme  ke 
»Kazaielně«,  s  níž  je  pěkný  pohled  po  celém  údolí  všivickém,  jímž  protéká 
potok  Prosečský.  Nad  koupadly  v  potoku  upravenými  nakupeny  jsou  mo- 
hutné balvany  pískovcové  a  skalní  útesy  různých  fantastických  podob  a 
tvarů,  jimiž  se  táhnou  úzké,  křivolaké  rokle.  U  mlýna  Polanky  vlévá  se 
Prosečský  potok  do  Novohradky,  která  nás  vede  do  jiné  skalní  partie 
»Pivnic«  nebo  také  tak  zv.  »Žižkových  Maštalí«,  které  pro  svou  neschůd- 
nost  sloužívaly  k  tajným  schůzkám  náboženských  zdejších  blouznivců,  jak 
nám  o  nich  pěkně  vypravuje  Tereza  Nováková. 

Tím  jsme  prohlédli  střední  a  severní  část  těchto  skal;  podíváme  se  i 
na  jih,  kde  krajina  nemá  již  toho  divokého  rázu;  je  to  především  Horní 
les,  na  jehož  severovýchodní  straně  leží  malebné  vsi  Budislav  (811 
obyv.)  a  Kamenné  Sedliště,  rozdělené  od  sebe  říčkou  Desinkou.  Z 
Budislavě  nás  zaujmou  » Velké  a  Malé  Hradisko*,  vyčnívající  takřka  u- 
prostřed  vsi,  a  pak  četné  lomy,  z  nichž  se  kámen  vozí  daleko  široko.  Za 
vsí  vystupuje  příkrý  svah  »Třísníku«  na  levém  břehu  Desinky,  jež  tu  tvoří 
pěkné  údolí  »Kalibánku«.  Odtud  postupuje  údolí  pod  vrchem  »Hůrou« 
směrem  k  lubenské  myslivně.  Od  ní  přijdeme  k  rybníku  »Zimce«  upro- 
střed hlubokých  lesů,  v  nichž  je  také  nejvyšší  místo  litomyšlského  okresu 
:>Skalka  <  (594  m).  Před  námi  je  osada  Sv.  Kateřina,  rozložená  na  třech 
svazích  a  do  tří  okresů  náležející.  Odtud  je  krásná  vyhlídka  na  všechny 
strany.  V  Horním  lese  je  několik  zajímavých  míst:  studánka  »Studená 
voda«,  nedaleko  dřevěná  »Bouda«  s  věží,  »Zubří  hlava«,.  »u  tří  pánů«, 
->Mlýnský  kámen«  a  zvláště  »Terezín  háj«  se  stromy  300  let  starými,  za- 
chovanými na  rozkaz  hraběnky  Marie  Terezie. 

S  Kamennými  Sedlištěmi  tvoří  jednu  obec  maličké  osady  as  půl  hodiny 
vzdálené  Zrnětín  a  Poříč.  Od  této  na  sever  leží  farní  ves  Mlado- 
č  o  v,  jejíž  kostel  sv.  Bartoloměje  byl  již  ve  14.  století  farní;  pak  patřil 
jako  filiálka  do  Dol.  Újezda;  od  r.  1786  jest  opět  farní.  Prostá  budova 
z  lámaného  kamene  skládá  se  z  obdélníkové,  románské  lodí  a  kněžiště  se 
dvěma  opěráky  z  ranní  doby  gotické.  Na  čtyřboké  zděné  zvonici  jsou 
zvony  s  letopočty:  1587  s  českým  nápisem  a  dva  menší  z  r.  1484  a  1453. 

Z  Mladočova  polní  stezkou  přijdeme  do  vsi  Děsné,  ležící  na  vyso- 
kém kopci,  po  jehož  boku  vine  se  příkrá  silnice  k  Poříčí.  Od  Děsné  táhne 
se  nepřetržitá  řada  stavení,  tonoucích  v  zeleni  stromů  po  obou  stranách 
—  úbočích  Desinky,  jež  tvoří  veliké  obce  Horní  Újezd,  DolníÚjezd 
a  Osik. 

Újezdy  vznikly  z  velkého  Újezdu  »na  Lubném«,  proto  obsahovaly 
hned  ve  14.  století  celou  řadu  míst  se  zvláštními  jmény,  z  nichž  některé 
zanikly,  jiné  se  zachovaly,  tak  hned  pod  Děsnou  je  Lubníček,  Cikov, 
v   Horním   Újezdě   Krásňoves,   naproti   Hranicky,   dále   v   Dolním 


-  264  - 


Újezdě   Víska,      Přibiňoves,      Praha,     Pazucha,     Rovin  ka, 
Ždárská  strana. 

V  Dolním  Újezdě  je  chrám  s  v.  Martina,  který  již  r.  1350  byl  far- 
ním. Budova  skládá  se  z  dvojpatrové  románské  věže  a  lodi,  z  gotického 
kněžiště,  ze  sakristie  a  předsíně,  r.  1553  přistavěné.  V  lodi  zachovala  se 
na  jižní  straně  dvě  původní  románská  polokruhová  okénka,  vedle  nich 
jedno  gotické   a   čtyři   renaissanční  okna;     rovněž  na  kruchtě   románské 

okénko  a  románský  portálek,  kte- 
rý umístili  později  v  předsíni.  V 
gotickém  kněžišti  asi  z  2.  pol.  XIV. 
století  stojí  hlavní  oltář,  barokní, 
jejž  r.  1785  postavil  V.  Henrych, 
řezbář  v  Litomyšli;  obraz  malo- 
val J.  Umlauf  z  Kyšperka.  Empi- 
rová kazatelna  je  z  r.  1809,  křtitel- 
nice z  r.  1774.  Na  hlavní  věži  zvo- 
ny z  r.  1467  a  1587,  ve  zvonici  z 
r.  1646  pak  zvony  z  téhož  roku.  U 
silnice  k  Litomyšli  je  kamenná  ba- 
rokní socha  Panny  Marie,  práce 
Františka  Pacáka  z  Litomyšle 
r.   1737. 

Za  Újezdem  pak  táhne  se  zna- 
menitá ves  Osik.  Její  založení 
je  slovanské  a  spadá  asi  do  kon- 
ce XI.  století.  Typ  osady  je  tak 
zvaný  »silniční«.  Dolní  část  Osika 
stojí  pravděpodobně  na  půdě  sta- 
Skalní  kříž  u  Boru.  ré     zaniklé     osady     K  ř  e  k  o  v  i  c. 

Horní  část  Osika  vznikla  ko- 
lonisací  a  působením  svobodné 
rychty  na  vykácené  lesní  půdě.  Osik  po  celou  dobu  svého  trvání  sdílel 
osudy  Litomyšle,  k  jejímuž  zámeckému  panství  patřil.  Za  dob  husitských 
kupovali  měštané  litomyšlští  rádi  selské  dvorce  v  Osiku,  byl  jejich  výlet- 
ním a  letním  sídlem.  Poněvadž  město  bylo  většinou  tehdy  německé,  byl  i 
Osik  něco  zněmčen,  takže  v  jediném  Osiku  z  celého  okresu  nacházíme  v 
knize  zápisů  od  r.  1402  zápisy  německé! 

Na  samém  konci  Osika  je  pěkný  rybník,  za  vsí  pak  již  v  údolí  zv. 
Osiekém  druhý.  Krásné  toto  údolí  Desinky,  křivolace  se  jim  vinouc1,  je 
hojně  navštěvováno  občany  Litomyšlskými,  kteří  v  létě  rádi  se  osvěžují 
koupelí  u  četných  splavů. 

Vystoupíme-li  na  kopec  osický,  na  severní  straně  údolí,  jsme  une- 
seni krásným  pohledem  na  město  Litomyšl,  v  celé  své  délce  př  d  námi 
ležící,  se  všemi  budovami,  štíty  a  věžemi. 


—    265  — 


Z  Litomyšle  potom  pustíme  se  z  Mařákovy  třídy  divokou,  do  kopce 
stoupající  silnicí  poličskou  na  jih  okresu.  Na  konci  města  mineme  po  levé 
straně  nemocnici,  dále  Hraběnčin  dvůr,  za  nímž  blýskne  se  hladina  Loučné 
ve  volných  záhybech  tekoucí  tak  zv.  »Remízkem«;  za  posledními  stave- 
ními litomyšlskými  počíná  ihned  řada  statků  a  chalup  vsí,  kudy  asi  dříve 
vedla  ona  známá  »t  r  s  t  e  n  i  c  k  á  stezka«,  zajímavých  i  v  ohledu  ná- 
rodnostním. Okres  jest  z  jedné  třetiny  německý.  Hranice  národnostní  je 
všude  —  až  na  jedinou  ves  smíšenou,  Strakov  —  přesná,  což  zejména 
můžeme  pozorovati  zde.  Nejprve 
jsou  úplně  české  Benátky,  pak 
německé  Litrbachy,  česká 
S  t  ř  e  n  i  c  e  (Trstenice),  německý 
C  h  m  e  1  í  k  (Hopfendorf)  a  K  v  ě  t- 
n  á   (Blumenau). 

Vesnice  tyto  leží  v  údolí  po 
obou  stranách  řeky  Loučné,  tvo- 
říce tak  dlouhý,  dosti  široký  pás 
se  stromovím  od  města  až 
ke  hranicím  okresu  a  země 
zároveň. 

Benátky  jsou  oblíbeným  vý- 
letním místem  Litomyšlanů,  kte- 
ří v  úpravné  zahradní  restauraci 
užívají  bud  pěkných  večerů  nebo 
nedělních  odpůldnů  k  svému  zo- 
tavení, provádějíce  v  malém  nád- 
herné »benátské  noci«  s  lodičkami 
a  lampióny  na  Loučné,  rozšířené 
zde  mlýnským  jezem. 

Nade  vsí  nad  silnicí  zdvihá  se 
neveliká  nyní  vyvýšenina,  porostlá 

stromy,  keři  a  travou.  Jsou  to  zbytky  opevnění  hrádku  a  celnice  Hru- 
t  o  v  a,  hliněné  valy  kruhovité  se  spečenými  základy  a  se  dvěma  příkopy. 
Při  kopání  v  letech  1890tých  našlo  se  zde  hojně  různých  střepů  z  nádob, 
železné  šipky,  kopí,  ostruha  s  bodcem  a  j.,  což  vše  je  umístěno  v  před- 
historickém  oddělení  litomyšlského  musea. 

Litrbachy  (Lauterbach  —  přes  1600  obyv.)  vznikly  ve  13.  stol., 
na  jehož  konci  měl  tu  klášter  Litomyšlský  různé  platy  z  mlýna,  z  kovárny 
atd.  Kostel  sv.  Mikuláše  byl  již  r.  1349  farním.  Chrám  má  gotické  kněžiště, 
podélní  částí  pak  barokní,  v  kterémžto  slohu  byl  celý  kostel  pa  požáru 
r.  1740  opraven.  Průčelí  barokně  prohnuté  je  členěno  vysokými  pilastry; 
na  portále  letopočet  1772,  nahoře  sdružený  znak  Valdštejnský;  ve  vý- 
klenku socha  P.  Marie,  po  stranách  sv.  Vojtěcha  a  Mikuláše.  Vnitřní  za- 


Skalní  partie    z   Karálek. 


-  2G6  - 

řízení  kostela  je  barokní.     Kolem  kostela  rozkládá  se  hřbitov,     na  němž 
jsou  u  kněžiště  dva  barokní  kříže  s  latinským  a  německým  nápisem. 

Nad  Litrbachy  u  samého  lesa  je  nepatrná  osada  B  r  1  e  n  k  a  (Brúnner- 
steig),  jejíž  jméno  svádělo  k  názoru,  že  tudy  vedla  trstenická  stezka. 

V  malebně  rozložené  T  r  s  t  e  n  i  c  i  upoutá  nás  dosti  veliký  počet 
selských  stavení  pravého  litomyšlského  typu  se  všemi  svými  zvláštnostmi; 
a  pak  gotický  kostel  Nalezení  sv.  kříže,  který  byl  r.  1350  filiální  k  Litr- 
bachům;  od  r.  1859  jest  farní.  Zvonice  je  zbudována  z  lámaného  kamene, 
má  střílnovité  okénko  a  patro  bedněné  s  podsebitím  na  krákorcích,  osmi- 
bokým jehlanem  pokryté;  uvnitř  na  černé  desce  je  český  nápis  s  leto- 
počtem 1690.  Zvony  jsou  z  r.  1559  a  1504. 

Ve  C  h  m  e  1  í  k  u  (vzniklém  v  13.  stol.)  je  filiální  kostel  sv.  Jana  Nep., 
vystavěný  v  1.  1780 — 1782  v  prostém  barokním  slohu  s  věží.  Ze  zařízení 
je  nejcennější  obraz  zavraždění  sv.  Vojtěcha  z  2.  pol.  18.  století. 

V  německé  osadě  Karli  (Karlsbrunn)  je  farní  kostel  sv.  Bartoloměje, 
který  se  uvádí  již  r.  1350.  Roku  1821  byl  nákladem  Jiřího  hrab.  z  Vald- 
štejna  přestavěn,  při  čemž  věž  zvýšena  o  třetí  patro.  Zařízení  barokní  s 
rokokovými  řezbami,  dosti  slušnými.  Zvony  z  r.  1766,  1546  a  1753. 

Z  Karle  přijdeme  do  Ostrého  Kamene  (Rausenstein),  ležícího  na 
samé  hranici  zemské,  takže  část  leží  v  Čechách,  část  již  na  Moravě.  Od- 
tud na  jih  k  tratí  svitavsko-skutečské  do  vsi  Krčmy  Borové  (Kiefer- 
kratschen)  a  dále  do  železniční  zastávky  Květné  (Blumenau),  kde  je 
farní  kostel  sv.  Vavřince,  přip.  již  r.  1350  jako  filiální  do  Karle;  od  r.  1860 
je  farní;  r.  1908  byl  přestavěn. 

Z  Květné  vede  pěkná  silnice  a  dráha  do  Políčky,  okresního  města 
sousedního,  my  po  hranicích  okresu  půjdeme  do  osady  Hany,  tvořící  s 
Lezníkem  jednu  obec.  Hlubokým  údolím  pod  Lezníkem  přijdeme  do 
malebně  seskupených  vsí,  jimž  vévodí  sebranský  kostelík:  Pohory, 
Třemošné,  Kaliště  a  Sebranic.  Sebranice  s  Třemoš- 
n  o  u  tvoří  jednu  politickou  obec,  tak  jako  zase  Pohora  s  Kalištěm 
a  s  Hochvaldem,  v  lesích  na  druhé  straně  poličské  silnice  položeným. 

V  Sebranicích  na  nejvyšším  místě  vypíná  Se  pěkný  barokní  kostel 
sv.  Mikuláše,  farní,  který  se  již  r.  1350  takovým  připomíná  v  Třemošné, 
později  se  Sebranicemi  splynulé.  Ves  byla  ode  dávna  majetkem  kláštera 
v  Litomyšli,  pak  biskupa  a  od  r.  1421  příslušenstvím  hradu;  r.  1623  fara 
zanikla,  ale  byla  zase  r.  1664  obnovena,  kostel  r.  1701  rozšířen  a  v  1. 
1768—1770  přestavěn. 

Podélná  část  chrámu  je  nyní  trojlodní;  ve  středním  zdivu  snad  se  za- 
chovaly zbytky  románské;  kněžiště  pochází  z  ranní  gotiky  a  opřeno  jest 
z  věnčí  dvěma  opěráky,  rovněž  sakristie  je  gotická.  Kazatelna  a  křtitel- 
nice jsou  barokní,  ostatní  nábytek  je  nový. 

Na  hřbitově  stojí  čtyřboká  kostnice  barokní,  se  šindelovou  střechou  s 
lucernou  a  bání;  v  poslední  době  byla  však  nevkusně  pobita  lepenkou. 


-  267  - 


Na  jih  odtud  leží  osada  S  t  ř  í  t  e  ž. 

Přes  krátký  vrch  dojdeme  do  vsi  L  u  b  n  é  h  o,  táhle  ležící  v  údolí  po- 
toka Lubenského,  pod  Horním  Újezdem  do  Desinky  vtékajícího.  Na  druhou 
stranu  podle  potoka  Sebranského  přijdeme  k  poličské  silnici,  přejdeme 
pěkné  to  údolí  v  Dolcích  a  jako  šňůra  rovnou  silnicí  dostaneme  se  do  P  o- 
h  o  d  1  í,  zv.  též  Fridrichov,  kde  je  několik  zajímavých  stavení,  jako  ho- 
spoda u  silnice  s  podsíňkou  a  arkýřem.  Nedaleko  potom  leží  Nová  Ves 
se  dvorem  V  a  1  d  š  t  ý  n  e  m  a  za  ní  již  nám  opět  kynou  věže  litomyšlské. 

Třetí  naše  vycházka  povede  nás  na  jv.,  do  úplně  německých  obcí 
okresu. 

Z  předměstí  Zahradí  ulicí  Na  Mo- 
štem přijdeme  na  návrší  sv. -Prokop- 
ské se  sochou  světcovou,  odkud  je 
pěkný  rozhled  do  krajiny  i  na  město. 
Silnice  se  odtud  prudce  svažuje  ke 
dvoru  Vlkovu,  vedle  něhož  na  ná- 
vrší nad  Růžovým  rybníkem  je  »Za- 
vadilka«,  restaurace  a  výletní  místo. 
Pak  přijdeme  ke  dvoru  Ovčínu  a 
osadě  Suché,  která  patří  k  Lito- 
myšli jako  její  předměstí,  ač  jest  3 
km.  vzdálena.  Za  Suchou  přejdeme 
pěkné  údolí  »V  lipkách«,  jímž  pro- 
téká potok  od  Janova  přicházející, 
vystoupíme  na  druhou  prudkou  stráň 
a  jsme  v  obci  P  a  z  u  š  e.  Odtud  již 
je  nedaleko  do  lesů,  které  se  tu  ši- 
rokým pásem  táhnou  od  Svitav  k 
Ústí  n.  Orl.  a  Brandýsu.  V  nich  leží 

ves   K  o  z  1  o  v    s   barokní   kapličkou,     Vchod  do  Dudychovy  jeskyně  v  Karálkách. 
letní    sídlo    mistra   M.   Švabinského. 

Další  vesnice  Semanín  (Schirmdorf)  je  už  německá.  Založení  je 
starého;  její  kastel  sv.  Bartoloměje  uvádí  se  již  r.  1350  jako  filiální  k  Opa- 
tovu;  od  r.  1857  je  farní.  Je  to  prostá,  barokní  budova  z  konce  XVII.  stol. 
(1696).  Zajímavější  je  zvonice  na  hřbitově,  čtyřboká  se  zděným  spodkem 
a  bedněným  patrem,  krytým  šindelem,  nahoře  báň;  z  r.  1721. 

Za  Semanínem  počíná  již  rybniční  kraj.  Nejprve  přijdeme  k  Zá- 
d  ú  1  c  e  s  Novým  rybníkem,  od  něhož  na  sever  je  největší  rybník  zdejší 
»Hvězda«  s  osadou  Na  rybníku  Hvězdě  (Sternteich).  Od  jv.  konce 
rybníka  Hvězdy  táhne  se  údolím  Třebovky  městys  O  p  a  t  o  v  (Abtsdorf), 
stanice  stát.  dráhy  Praha — Vídeň.  Opatov  vznikl  v  době  kláštera  litomyšl- 
ského;  poprvé  se  připomíná  r.  1347  s  rychtou,  r.  1350  fara  zdejší  byla  při- 
řčena  k  děkanátu  Poličskému  a  k  ní  zas  filiální  kostel  v  Dittersdorfu.  Ko- 


-  268  - 

stel  sv.  Antonína  byl  prý  založen  osmým  opatem  kláštera  litomyšlského 
Heřmanem  v  1.  pol.  13.  st.  Budova  kostelní  skládá  se  z  renaissanční  věže 
na  západě,  gotické  lodi  r.  1689  pcstranicí  rozšířené,  z  gotického  kněžiště, 
renaissanční  sakristie  se  stopami  sgrafitt  a  dvou  pozdějších  přístavků.  Čtyř- 
boká,  dvoupatrová  věž  má  tři  veliká  polokruhová  okna  a  sedlovou,  šinde- 
lovou střechu  s  barokní  lucernou;  na  ní  jsou  též  zachovány  stopy  sgrafitt 
ze  XVI.  stol.  a  rustiky. 

Na  cestě  do  Lanškrouna  vystavěna  r.  1722  barokní  kaple  sv.  Jana  N. 
s  hlavním  oltářem  téhož  světce  s  obrazem  od  Jiř.  Petruse  (z  r.  1770);  před 
kaplí  stojí  sloup  se  sv.  Janem  N.  z  r.  1720. 


Na  řece  Loučné  v  Benátkách. 


Na  jv.  je  farní  ves  Dittersdorf  (Dětřichov)  s  kostelem  sv.  Petra 
a  Pavla,  který  byl  r.  1350  filiálním  do  Opatova.  Prostá  budova  kostelní 
z  lámaného  kamene  se  čtyřbokou  mohutnou  věží  s  okrouhlým  přístavkem 
byla  r.  1793  po  ohni  obnovena.  Na  vých.  konci  vsi  leží  osada  S  t  i  1 1  f  r  i  e  d, 
na  j.  pak  je  osada  H  o  h  e  n  f  e  1  d. 

Prostředkem  vých.  části  výběžku  opatovského  táhne  se  zámožná  a  lid- 
natá ves  Kótzelsdorf  (Kocléřov),  smutně  známá  svou  germanisační 
činností,  vycházející  z  kláštera  s  dívčí  vychovatelnou.  Ves  působí  do- 
jmem městečka  ve  svém  středu,  kde  vypíná  se  barokní  kostel  sv.  Jakuba 


—  269  — 


většího  (a  Filomeny),  budova  farní,  klášter  s  chrámem,  škola  a  pošta. 
Kostel  sv.  Jakuba  byl  již  r.  1350  farní,  pak  patřil  jako  filiální  k  Her- 
mersdorfu  (na  Mor.)  a  od  r.  1805  opět  farní.  R.  1770  byl  přestavěn.  Nad 
vchodem  do  hřbitova  je  vysoká  brána  se  sochami  ve  výklencích.  Ve  vsi 
zachovaly  se  i  zbytky  renaissančního  letohrádku  podoby  věže  ze  17.  stol.; 
střecha  mansardová  s  lucernou. 

Na  samých  hranicích  okresu  při  silnici  z  Litomyšle  do  Mor.  Třebové 
vedoucí  nejvýchodnější  osada  okresu  Schonhengst  (Hřebečov),  která 
dala  německému  ostrovu  zdejšímu  jméno  a  i  Němci  se  nazývají  »Schon- 
hengstler«.  Nejjiž.  místem  výběžku  je  osada  Bóhm.  Hermersdorf  (Č. 
Kamenná  Horka),  přifařená  do  Mor.  Kam.  Horek  naproti  ležících. 

Z  Kocléřova  vede  silnice  do  Svitav,  severnější  do  Litomyšle.  Pu- 
stíme-lí  se  touto,  přijdeme  do  shluku  osad,  ležících  v  pěkné  rybničně  kra- 
jině na  jih  od  Opatova.  Jsou  to  Bóhm.  Lotschnau  (Čes.  Ločnava, 
Lučná),  pak  Kórber  s  farním  kostelem  Narození  P.  Marie,  zal.  r.  1793 
(osada  sama  r.  1697)  se  zařízením  z  kon.  18.  a  zač.  19.  st;  dále  Starý 
Valdek  a  Nový  Valdek,  a  na  sever  lidnatá  ves  Uiberdórfel 
s  kostelem  sv.  Václava  z  r.  1850. 

Ze  Star.  Valdeku  na  záp.  přijdeme  do  M  i  k  u  1  č  e  (Nikl)  s  koste- 
lem sv.  Jiří,  který  byl  r.  1350  fi- 
liální do  Karle,  od  r.  1861  farní; 
budova  kostelní  byla  asi  v  18.  st. 
zřízena  na  starším  základě,  stojí 
na  kopci  se  sráznou  strání  a  je- 
dině je  přístupna  od  severu,  kde 
ve  zdi  hřbitovní  stojí  gotická 
zvonice.  Na  j.  leží  malá  osada 
Kukle  (Kukele)  na  zemských 
hranicích.  Z  Mikulče  přijdeme  k 
sev.  do  osady  G  a  y  e  r  u  a  dále 
Mandríku,  kde  na  počest 
choti  Vratislava  z  Pernštejna 
Marie  Manriquez  de  Lara  vysta- 
věn lovčí  zámeček  a  nazván 
»Manriqua«,  z  čehož  pak  po- 
vstalo nynější  jméno.  Nad  vcho- 
dem znaky  Pernštejnů  a  Larů. 
Nyní  slouží  za  obydlí  revírníku 
panských  lesů.  U  zámečku  stojí 
barokní  kaple  sv.  Huberta,  kle- 
nutá se  dvěma  dřevěnými  víž- 
kami. Odtud  táhne  se  po  obou 
stranách  potoka,    vytékajícího  z  7  t    i  •  1.  m  -.  1 

r  '        J  >  Z.   I  oulovcovych  Mastal 


-  270  — 

rybníka  uprostřed  Mendryka,  dlouhá,  lidnatá  ves  Jansdorf  (Janov), 
ležící  na  táhlém  návrší  u  kostela  sv.  Filipa  a  Jakuba  s  barokní  cibulovitou 
bání  na  věži  z  daleka  viditelnou.  Kostel  uvádí  se  již  r.  1350  jako  farní;  po- 
zději byl  filiálním  do  Litrbachu,  od  r.  1785  opět  farní.  Po  ohni  1642  byl 
Janem  Bedřichem  hrab.  z  Trautmannsdorfů  opět  vystavěn  a  r.  1823  hrab. 
Jiřím  z  Valdštejna  obnoven.  S  Janovem  skoro  souvisí  osada  S  t  r  a  k  o  v, 
od  města  jen  tři  čtvrtě  hodiny  vzdálená,  pro  své  pěkné  lesy  oblíbená  jako 
cíl  výletův  i  jako  letní  sídlo.  Odtud  přes  Černou  Horu  do  města. 

Čtvrtá  a  poslední  vycházka  naše  povede  z  Litomyšle  na  sever.  Mů- 
žeme vyjíti  buď  z  Dolního  Zaháje  nebo  z  Lán  do  K  o  r  n  i  c,  ležících  na 
vrchu  Hlavňově,  pod  nímž  se  rozkládá  malý,  pěkný  židovský  hřbitov. 
Z  Kornic  do  pěkného  údolí  Končinského,  kde  je  poutní  kaplička  P.  Marie 
r.  1904  úplně  přestavěná,  pod  ní  studánka  s  dobrou  vodou.  U  kapličky  jsou 
pouze  dvě  stavení,  teprve  dále  v  údolí  potoka  Končinského  je  osada  Kon- 
činy. Na  jihozáp.  leží  ves  Velké  Sedliště  s  výstavnými  statky,  na 
západ  Bohňovice,  stará  ves,  přip.  již  r.  1167,  s  kostelem  sv.  Prokopa, 
přifařeným  do  Cerekvice;  byl  založen  r.  1724  a  přestavěn  1818  nákladem 
obce  a  hrab.  Jiř.  Waldštejna.  Za  Bohňovicemi  mezi  rybníky  leží  osady 
Netřebí  a  Horky  se  dvorem,  na  druhé  straně  samota  Podšváby. 
Na  s.  odtud  bývalý  městys  Heřmanice.  Blíže  silnice,  která  vsí  vede, 
nachází  se  tvrziště,  řečené  nyní  Plchův  kopec,  na  němž  je  znáti  ještě  roz- 
lehlost bývalé  tvrze  ze  14.  stol.;  vedle  ní  byla  zde  ještě  jedna  tvrz  a  to  při 
panském  dvoře,  kde  se  dosud  říká  »Na  tvrzi«,  která  zašla  r.  1558.  R.  1226 
měl  ves  v  držení  Svatoslav  z  Heřmanic;  potom  drželi  ves  proslulí  páni  ze 
Švabenic.  Po  nich  byli  na  Heřmanicích  různí  páni,  až  je  r.  1506  Jan  Kostka 
z  Postupic  koupil  a  připojil  k  panství  litamyšlskému;  r.  1547  byly  Heřma- 
nice přivtěleny  k  Brandýsu,  ale  r.  1652  zase  připojeny  k  Litomyšli.  V  17. 
století  klesly  Heřmanice  na  ves.  Kostel  sv.  Jakuba  St.  uvádí  se  r.  1350; 
od  r.  1677  filiální  k  Brandýsu  n.  Orl.,  od  r.  1740  je  farním.  Nynější  budova 
vystavěna  byla  r.  1547  a  přestavěna  v  1.  1720 — 1733.  Na  západní  straně 
kostela  přiléhá  věž  z  pozdní  doby  gotické.  Vnitřní  zařízení  barokní;  na 
oltáři  sochy  sv.  Petra  a  Pavla  a  obraz  sv.  Jakuba,  malovaný  r.  1870  J. 
Umlauíem  v  Kyšperku. 

Na  vých.  leží  malá  osada  Borová  na  Labičce,  která  protéká  nej- 
lidnatější ves  na  okrese  Sloupnici  Horní  a  Dolní  (2849  obyv.), 
dlouhou  na  2  hodiny  cesty.  Výstavné  statky  i  chalupy  s  pěknými  štíty  a 
lomenicemi  s  nápisy  rozkládají  se  po  obou  stranách  potoka.  Ves  obdr- 
žela jméno  své  po  potoku  Slúpnice,  vyskytujícím  se  roku  1167.  Roku  ■ 
1292  byla  darována  ves  klášteru  zbraslavskému;  potom  patřila  i  její 
části  jen  různým  pánům.  Kostel  sv.  Mikuláše  uváděn  je  již  1350  jako 
filiální  k  Litomyšli,  od  roku  1669  k  Cerekvici,  od  roku  1711  je  farní. 
Budova  kostelní,  r.  1712  obnovená,  je  prostá,  obdélníková  s  kněžištěm  v 
základě  gotickým  a  sakristií  r.  1740  přistavěnou.  Místnost  k  severní  straně 


271  - 


kněžiště  přiléhající  zdá  se  býti  původním  románským  kostelíkem;  jižní  zeď 
místnosti  je  gotická  s  gotickým  vchodem  se  znakem  města  Litomyšle.  Na 
jihu  od  kostela  stojí  kamenná  zvonice  z  r.  1807.  Nedaleko  fara  s  mansardou. 
Dole  katolický  klášter  se  školou  klášterní  pro  dívky  (školských  sester), 
germanisující  v  úplně  české  krajině.  Dále  již  v  Dolní  Sloupnici  jest 
evangelická  fara  s  modlitebnou  z  roku  1793,  a  roku  1895  obnovenou. 
Druhý  »sbor«  evangelický  je  v  nedalekém  Džbánově,  z  novější 
doby.  Na  sev.  odtud  leží  rovněž  většinou  evangelické  obce  J  e  h  n  ě  d  í, 
nejsev.  místo  okresu,  přip.  r.  1292.  K  němu  patří  osada  Hrádek,  mající 
jméno  po  hrádku,   který  stával   pod  lesem   Štítkou;     v    15.   stol.    Hrádek 


Z  Toule 


,-ých  Maštalí 


spustí  a  nazývá  se  také  od  toho  Pustý.  Nyní  je  majetkem  osady  města 
Litomyšle.  Na  západ  od  Džbánova  leží  pěkná  ves  Voděrady,  která  se 
připomíná  rovněž  r.  1292. 

Z  Horní  Sloupnice  přijdeme  směrem  jižním  do  pokročilé  obce  V  1  č- 
kova,  Zhoře  a  v  údolí  pod  Ptačím  lesem  malebně  rozložené  S  v  i  n  n  é. 
Odtud  po  silnici  do  Člupku,  kde  stávala  tvrz  vladyků  ze  Člupku,  později 
Kostků  z  Pastupic.  Směrem  k  Vlčkovu  jest  samota  P  u  d  i  1  k  a,  roku 
1Ó97  založená.  V  údolí  končinského  potoka  leží  stará  a  výstavná  ves 
Němčice.  z  níž  přes  stráň  Kalousku  je  půl  hodinky  do  Litomyšle.  V 
Němčících  se  narodil  r.  1817  malíř  Ant.  Dvořák,  učitel  Julia  Mařáka  a 
B.  Smetany  v  malbě. 

Tím  jsme  prohlédli  celý  okres  litomyšlský. 

Měl-li  by  býti  obraz  Litomyšle  a  Litomyšlska  úplný,  musily  by  zde 
nutně  býti  stati  —  a  to  dosti  obsáhlé  —  o  Litomyšli  literární,  divadelní, 


-  272    - 

hudební  a  pěvecké,  o  významu  městské  veřejné  knihovny  na  kulturní 
úroveň  města  i  venkova,  o  činnosti  jednotlivých  spolků,  zejména  Besedy, 
Vzděl.  sboru,  akad.  spolku  Smetana  a  Sokola,  o  činnosti  odborů  obranných 
jednot  vůbec  a  o  práci  menšinové  na  okrese  zvlášf  ald.;  byly  by  to  ka- 
pitoly bohaté  a  zajímavé,  bohužel,  že  není  možno  ani  ve  formě  stručné 
zařadit  je  do  rámce  tohoto  popisu.  Než  přece  aspoň  několika  slovy  zmí- 
níme  se   o  některých   těch   stránkách. 

Poznali  jsme,  že  Litomyšl  s  okolím  tvoří  obraz  dějin  českých  v  ma- 
lém, ba  že  Litomyšl  byla  i  v  jedné  době  nejvýznamnějším  městem  po 
Praze  a  dlouho  si  své  význačné  místo  mezi  městy  českými  zachovala. 
Hlavní  příčinou  toho  bylo  z  počátku  biskupství,  později  Jednota  Bratrská 
se  svojí  knihtiskárnou,  doba  protíreformační,  uvedení  Piaristů  do  Lito- 
myšle a  založení  gymnasia,  k  němuž  později  připojena  byla  filosofie.  Jen 
za  těchto  podmínek  si  vysvětlíme,  že  i  v  literatuře  zaujímá  Litomyšl 
přední  místo,  že  může  se  vykázati  tak  velikou  řadou  literátů,  kteří  v  ní 
žili,  působili  aneb  s  ní  do  styků  přišli,  a  hlavně  řadou  literátů  vlastních, 
domácích;  jen  tak  si  vysvětlíme,  že  dává  podněty  literární  dosud.  (Více 
o  tom  viz  v  či.  Dr.  J.  Pátý:  >  Literární  Litomyšl«  v  Litom.  čísle  >  Samostat- 
nosti ze  dne  20.  října  1912.)  A  jako  v  literatuře  získala  si  Litomyšl  zvučné 
jméno  i  v  hudbě,  zpěvu  a  divadle.  Divadelní  hry  připomínají  se  zde  již  na 
počátku  18.  století.  Česky  hraje  se  teprve  od  r.  1835.  Od  té  doby  divadlo 
úsilně  a  se  zdarem  se  pěstuje  tak,  že  je  možno  r.  1905  otevříti  samostatnou 
budovu  divadelní  a  Litomyšl  stává  se  členem  sdruž,  měst  východočeských, 
vydržujících  si  stálou  divadelní  společnost.  S  divadlem  jde  ruku  v  ruce 
produkce  hudební  a  pěvecká,  která  hlavní  svůj  počátek  má  v  r.  1862,  kdy 
byl  založen  >:Vlastimil«.  Jeho  hlavní  zásluhou  bylo  vypravení  několika 
oper  s  velikým  orchestrem. 

Ze  skrovných  počátků  vyrostla  městská  veřejná  knihovna  v  moc- 
ného činitele  v  duchovních  potřebách  města  a  okresu;  při  svém  založení 
r.  1891  čítala  700  svazků,  dnes  má  přes  25.000;  je  tedy  největší  venkovskou 
knihovnou  v  Čechách. 

Jinak  se  jeví  kulturní  a  společenský  ruch  v  čilé  akci  přednáškové  a 
v  pořádání  uměleckých  výstav  (zejména  Beseda  a  Smetana).  Soustavnější 
kulturní  práce  ve  městě  a  zejména  na  okrese  je  úkolem  Vzdělávacího 
Sboru,  který  ji  s  radostí  a  se  zdarem  koná,  nečekaje  na  popudy  z  ústředí. 

Tolik  aspoň  o  nejdůležitějších  složkách  kulturního  života  v  Litomyšli. 


DR.  FRANT.  PÁTÁ: 

VYSOKOMÝTSKO. 

Na  severozápadě  hraničí  s  okresem  litomyšlským  soudní  okres 
Vysckomýtský. 

Zeměpisná  poloha  okresu  (mezi  33"  38'  a  34"  1'  zem.  délky  od  Ferra 
a  49fi  50'  a  50"  5'  zem.  šířky)  jest  velmi  výhodná,  neboť  skoro  celý  okres 
náleží  již  do  oblasti  východočeské  nížiny,  takže  jen  v  části  jižní  rozkládá 
se  pahorkatina,  zasahující  sem  z  okresů  skutečského  a  litomyšlského, 
známé  nám  již  skály  Toulovcovy. 

Geologicky  náleží  okres  vysokomýtský  hlavně  útvaru  křídovému,  z 
něhož  nejvíce  zastoupeny  jsou  vrstvy  Jizerské.  Nejvyšší  místa  jsou  v  jižní 
části  okresu:  mezi  Leštinou  a  Podhořany  (493  m),  nad  Libecinou  (487  m), 
u  Javorníku  (466  m),  u  Zádolí  (451  m),  na  Farářství  u  Střemošic  (445  m), 
Nové  Hrady  (444  m),  nad  Haberskou  pilou  (436  m)  a  j. 

Středem  okresu  protéká  řeka  Loučná,  přicházející  z  okresu  litomyšl- 
ského, která  u  Mýta  rozlévá  se  v  několik  ramen  a  pohání  zde  četné 
mlýny.  Za  mlýnem  Sárovcem  přibírá  z  pravé  strany  Labičský  potok,  se- 
sílený  u  Tisové  Labuťkou.  U  mlýna  Jankelce  vlévá  se  do  Loučné  potok 
Betlémský,  vytékající  z  rybníka  nad  Vorlavem  a  z  rybníka  Loučného;  v 
Mýtě  samém  přibírá  s  levé  strany  potok  Nejzbach,  přitékající  z  lesů  kní- 
řovských.  Jižní  hranice  okresu  tvoří  Novohradka-Olšinka,  tekoucí  krás- 
ným údolím  od  Nových  Hradů  směrem  severozápadním  k  Luži  a  Chrousto- 
vicům,  za  nimiž  opouští  okres  a  vlévá  se  před  Hastovicemi  do  Chrudimky. 

Třetí  řekou  jest  Tichá  Orlice,  která  protéká  sev.  vých.  část  okresu, 
od  Brandýsa  k  Chocni  směrem  západním,  od  Chocně  k  Borohrádku  severo- 
západním. 

Půda  je  zde  úrodná,  podnebí  mnohem  příznivější  než  na  Litomyšlsku, 
zejména  v  části  severozápadní.  Lesy  příjemnou  svou  zelení  osvěžují  celý 
kraj,  zejména  ohromný  komplex  lesů  je  na  severu,  kde  vyplňují  cíp  okresu 
mezi  řekou  Orlicí  a  západní  hranicí. 

Po  stránce  národopisné  souhlasí  Vysokomýtsko  až  na  jednotlivosti 
s  Litomyšlskem:   vyskytují  se  zde  tytéž  lidové   stavby;  velká  část  okresu 


-  274  - 


\v*wr» 


nosila  kroj  litomyšlský,  západní  a  se- 
verní obce  kroj  středočeský,  mezi  ni- 
miž bylo  několik  obcí,  zejména  na 
severu,  s  krojem  přechodním  z  lito- 
myšlského  do  středočeského.  Kroj 
lidový  na  Vysokomýtsku  ještě  dříve 
mizel  než  na  Litomyšlsku. 

Ačkoliv  má  okres  několik  měst, 
přece  hlavním  střediskem  jeho  je 
král.    věnné   město 

Vysoké  Mýto. 
Rozkládá  se   na  mírné   vyvýšenině 
(287  m),  pod  kterou  na  východě  ply- 
ne   potok    Nejzbach,      na    sev.    řeka 
Loučná. 

Dělí  se  na  několik  částí  a  to  město 
vnitřní,  k  němuž  přiléhají  na  sez.  záp. 
předměstí  Pražské,  na  sev.  Choceň- 
ské a  na  jih.  vých.  Litomyšlské.  Kro- 
mě toho  patří  k  politické  obci  několik 
okolních  dědin  a  samot:  Šňakov  dvůr 
a  mlýn,  Vrchy;  ve  Slatině  č.  137,  Na 
Plese,  Na  Vinicích,  Derflík,  Pekárka, 
Bžundov,  Na  Krétě,  Harta,  Dráby,  Oklikov,  Limperka  a  mlýny  na  Louč- 
né:  Visnarov,  Jangelec,  Valcha  jirchařský  mlýn,  Sárovec,  Spálenec  a 
Valcha  soukennický  mlýn. 

Město  je  sídlem  okresního  hejtmanství,  okresního  soudu,  hlavního 
berního  úřadu  a  berního  referátu,  poštovního,  telegrafního  a  telefonního 
úřadu,  oddělení  finanční  stráže,  cejchovního  úřadu  a  c.  k.  evidence  ka- 
tastru daně  pozemkové.  Město  má  vojenskou  posádku,  jest  sídlem  c.  a  k. 
okres,  doplňovacího  velitelství  98.  pěš.  pluku,  jehož  čtvrtý  prapor  je  ubyto- 
ván v  městských  kasárnách;  dále  c.  k.  okres,  doplňov.  velitelství  30.  pěš. 
pluku  zeměbrany,  jehož  pluk  bydlí  rovněž  v  městských  kasárnách,  a  ko- 
nečně c.  k.  okres,  doplň,  velitelství  2.  zeměbran.  pluku  hulánského.  Ka- 
sárna pěší  zeměbrany  jsou  u  nádraží  a  v  polích  na  jih  od  města;  kasárna 
hulánská  a  pěš.  pluku  č.  98  u  zastávky  na  předměstí  Litomyšlském. 

O  napsání  dějin  města  pokoušeli  se  mnozí,  nejlepší  jsou  práce:  A.  V. 
Šembery:  Vysoké  Mýto  v  Čechách,  vydané  r.  1845,  a  H.  Jirečka:  Král. 
věnné  město  Vysoké  Mýto  z  r.  1884.  Úplného  pragmatického  zpraco- 
vání dějin  Vys.  Mýto  dosud  nemá.  Stručný  přehled  dějin  města  napsal  Dr. 
Zdeněk  Wirth,  který  neváháme  pro  jeho  stručnost  a  přehlednost  skoro 
úplnr"  podati. 


Pražská  brána  ve  Vysokém  Mýtě. 


-  275  - 


Vys.  Mýto  je  založeno  z  rozkazu,  opevněno  z  rozkazu,  zaiidněno  při- 
vedenými lidmi.  Nebuduje  je  láska  domácích,  již  z  malého  počátku  vy- 
pracují se  k  větší  osadě  a  dle  vzorů  jiných  zabezpečí  si  ji  a  zavedou  v  ní 
řád  vlastní. 

Stará  osada,  t.  ř.  Staré  Mýto,  jež  stávalo  snad  zde,  snad  dále  k  jiho- 
východu, ač  připomíná  se  s  kostelem  sv.  Mikuláše  a  mlýnem  až  do  husit- 
ských válek,  nebyla  ani  uznána  hodná  ohledů.  Král  Otakar  někdy  před 
r.  1264  poručil  německými  kolonisty  osaditi  zde  místo,  nadal  je  ihned  ji- 
stými právy  a  brzy  povýšil  i  na  město  (snad  r.  1264)  pod  svou  ochranou, 
se  všemi  výsadami  z  toho  plynoucími.  Nedlouho  na  to  novou  listinou  po- 
roučí pravidelné  opevnění  města,  aby  bylo  schopno  tuhé  obrany.  Ke  krytí 
výloh  osvobozeni  občané  od  placení  daní  na  dvě  léta.  Vzorem  byly  hradby 
král.  města  Kolína  nad  Lab. 

Tak  vzniká  město  na  hlučné  stezce  z  Prahy  do  Olomouce,  mocný 
soupeř  okolních  hradů,  od  počátku  14.  století  i  sídlo  zemských  úředníků. 
Jeho  občané  mluví  jazykem  německým,  spravují  se  právem  Magdebur- 
ským, požívají  plných  užitků  z  práva  mílového,  vybírají  clo,  konají  trhy, 
r.  1285  od  Václava  II.  dostávají  nová 
privilegia.  Město  kvapem  roste  a  o- 
pevňuje  se  na  vlastní  náklad  již  dvo- 
jitými hradbami  s  mohutnými  věže- 
mi, ztuženými  ještě  náspy  a  příko- 
pem. Před  hradbami  na  třech  stra- 
nách vznikají  předměstí.  Své  společ- 
né záležitosti  vyřizuje  na  radnici,  o 
níž  později  se  sice  mluví,  ale  nazývá 
se  již  »rathúsem  starým«.  Nákladem 
občanů  vystavěny  brzo  kostely  Všech 
Svatých  a  sv.  Vavřince,  kláštery 
Františkánů — Minoritu  s  kostelem  sv. 
Petra  a  Pavla  a  klarisek. 

Počátkem  14.  stol.  nastává  přerod. 
Uprostřed  českého  kraje,  uprostřed 
závistných  zemanů  a  pánů,  závislé 
často  na  českých  sousedech  a  při- 
nuceno vzrůstajícím  sebevědomím 
národním,  mění  se  obyvatelstvo  po- 
malu, ale  přece.  Čeští  občané  zaku- 
pují  se  v  městě,  počeštění  města  ro- 
ste. K  tomu  přispívají  i  politické  po- 
měry v  zemi:  r.  1307  stává  se  první 
počátek  věnností  města  české  králo- 
vé Rejčce  a  r.  1309  složen  slib  Mýt-  n  „,,    ,  . .,        .,  , 

...  .  ,t       i  Průhled  Litomyslskou  branou 

ských    do    rukou    králové    v     Hradci  ve  Vys.  Mýtě. 


-  276  - 

po    ukončených    nepokojích    mezi    Jindřichem      Korutanským      a      Fried- 
richem. 

Karel  IV.  dal  je  spolu  s  jinými  městy  r.  1363  rovněž  věnem  své  choti 
Alžbětě,  což  vyneslo  městu  mnohou  výhodu  praktickou,  zejména  volný 
odkaz  majetku,  skladiště  zbraní  pro  300  oděnců  a  později  (r.  1395)  i  vo- 
jenskou posádku  zemskou.  O  zřízení  církevním  dovídáme  se  mnoho  při 
zakládání  biskupství  litomyšlského,  jemuž  přidělen  byl  také  rozlehlý  dě- 
kanát vysokomýtský  s  39  obcemi  a  mnoha  kostely. 

Klidný  další  vývoj  města  byl  náhle  přetržen  r.  1421,  ale  město  obro- 
zeno jím  vniterně  v  ohledu  mravním  i  národním  a  později  pokračuje  i 
dále  v  pokroku  hmotném.  Spolčení  Pražané  i  Táboři  vykonali  tento  čin 
na  svém  pochodu  do  východních  Čech,  aby  přiměli  krajany  k  přijetí 
artikulů  pražských.  Slabý  odpor  mužstva  zlomen  a  rozzuření  Táboři  za- 
pálili město;  shořel  klášter  s  kostelem,  mniši  utekli,  ale  občané  ochotně 
přijali  artikule  a  poddali  se  Pražanům,  v  jichž  jméně  do  r.  1425  vládl 
Diviš  Bořek  z  Miletínka;  po  smrti  Žižkově  Sirotci  osvojili  si  město,  za- 
veď.i  vojenské  zřízení  a  postavili  je  pod  velitelství  hejtmana  Blažka. 

Sirotci  drželi  město  do  bitvy  u  Lipan  r.  1434.  Po  smíru  v  Jihlavě 
(r.  1436)  ujímá  se  Zikmund  i  věnných  měst,  i  Mýta,  a  rok  na  lo  potvrzuje 
mu  dosavadní  privilegia,  uděluje  právo  hrdelní  na  6  mil  kolem,  dává  nové 
trhy  a  stanoví  užitky  z  mýta.  Klidné  doby  se  vrátily,  město  utrakvistické 
žije  dále  a  zažije  i  blahých  dob  Jiřího  krále  i  Vladislava.  Jen  jedna  událost 
neblahá  porušila  tehdy  na  čas  spokojený  život  měšťanstva:  ohromný  po- 
žár r.  1461,  kdy  lehlo  popelem  celkem  133  domů  ve  městě,  brány  i  kostel, 
ale  město  brzy  se  vzpamatovalo  z  této  pohromy. 

Bohaté  a  dosti  mocné  ve  svém  okruhu  vchází  Vys.  Mýto  do  16.  stol., 
tohoto  údobí,  patřícího  po  výtce  městům  a  měšfanům.  Jen  jediná  poli- 
tická nehoda  stihá  je,  pokuta,  uložená  Ferdinandem  I.  za  odboj  r.  1547; 
zrušena  jim  četná  privilegia,  uložena  pokuta  2000  kop  a  daň  z  piva  a  do- 
sazen jako  státní  orgán  císařský  rychtář.  Přes  to  město  dosahuje  vrcholu 
v  bohatství  a  nabývá  vlivu  i  na  poměry  v  zemi.  Z  památek  zachovaných 
z  pol.  16.  stol.  vynikají  dosti  jasně  poměry  tehdejší,  náboženské,  politické 
i  kulturní. 

Stav  řemeslnický  převládl  počtem,  nabyl  stejného  práva  a  cti  jako 
páni  v  městě,  dostal  se  k  městské  správě,  naplnil  čestné  funkce,  kostel  i 
radnici.  Celé  město  se  krášlí,  zahlazují  se  stopy  požárů,  dosti  četných  v 
těch  dobách,  vzniká  nová  radnice  (1536),  dostavuje  se  kostel  s  pyšnými 
věžemi  (kolem  r.  1550)  a  na  nově  založeném  hřbitově  staví  mistr  Blažej 
z  Litomyšle  kostel  sv.  Trojice  (1553).  Mění  se  i  domy  měšťanské,  jak  nám 
ukazuje  podle  staršího  obrazu  malovaný  pohled  na  město  na  oltáři  kostela 
hřbitovního  (nyní  v  museu):  domy  na  náměstí  s  vysokými  štíty  rozkošných 
silhcuet,  se   strmými   střechami   sedlovými,   s  podloubím   pěkně  klenutým, 


-  277  - 


Část   náměstí   s   Pražskou   branou 
Vysokém  Mýte 


úzké  do  předu,  ale  hluboké  na  zad, 
otevřené  krámy  a  průjezdy,  za  nimi 
zahrady,  kolem  věnec  dvojitých  hra- 
deb, z  nichž  vynikají  věže  se  strmými 
střechami,  šindelem  krytými,  s  ocho- 
zy pro  hlásné,  s  branami  zavřenými 
mříží,  a  nade  vším  strmící  věže  ko- 
stelní, pokryté  cibulovitými  báněmi 
s  dvojí  lucernou.  Předměstí  jsou  však 
dosud  neuspořádána,  ulice  bez 
dlažby. 

Zřízení  obecní  trvá  podle  dřívěj- 
šího vzoru  dále,  12  konšelů  spravuje 
obec  právem  staroměstským,  od  r. 
1569  pak  všeobecně  zavedenými  prá- 
vy městskými  Koldína  ze  Všehrd. 
Obec  kupuje  domy  ve  městě  i  dvory, 
vkládá  je  do  desk  zemských  a  vyko- 
nává práva  vrchnosti  na  těchto  stat- 
cích. Je  tím  ve  výhodě  proti  Lito- 
myšli, která  obklopena  je  panstvím  cizím.  Vedle  radnice  je  důležitým 
činitelem  škola  a  kostel,  v  němž  vládli  děkanové  pod  obojí,  podřízení  kon- 
sistoři  pražské.  Čeští  Bratři  neměli  nikdy  v  Mýtě  svého  sboru. 

Hlavní  ráz  však  životu  společenskému  vtiskují  cechy,  které  svými 
právy,  jměním  a  pravomocí  spolčují  řemeslnictvo  pevněji  než  každá  jiná 
instituce. 

Spokojený  život  ohrazeného  města  trval  do  samé  války  třicetileté. 
I  Mýto  zachvacuje  mocný  proud  odboje;  občané  strojí  se  k  válce,  kupují 
prach,  dávají  spravovati  mosty,  brány,  hradby,  čistí  příkopy,  najímají 
poslušně  podle  rozkazů  stavů  potřebný  počet  vojska  a  je  azbrojují.  Avšak 
konec  dostavuje  se  záhy.  Pověst  o  bitvě  bělohorské  (8.  listopadu  1620) 
došla  do  Mýta  až  v  polovici  měsíce,  pak  projel  městem  prchající  Thurn, 
trousili  se  najatí  vojáci,  až  konečně  dostavili  se  přísní  komisaři  Ferdi- 
nanda II.  s  jízdní  eskortou.  Nastal  zmatek;  občané  se  bez  odporu  poddá- 
vají a  zaplatí  500  kop  a  půjčku  1081  kop.  Vedle  toho  uložena  později  nová 
pokuta  za  rebelii  a  zabrány  statky,  které  později,  r.  1628,  obci  zase 
vráceny. 

Město  trpí  strašně  náklady,  pokutami,  drancováním  a  loupením;  k 
tomu  přistoupily  neúroda  a  úžasná  drahota.  R.  1625  začala  i  poroba  du- 
ševní: protireformace  za  assistence  vojenské  a  péčí  rady  arciknížecího 
Leop.  Hanse  Adolfa  Wolffstierna.  Sousedé  odešli;  málo  zbylých  poddalo 
se  vůli  kněží. 


278   - 


Ani  vpádu  Švédu  nebylo  město  ušetřeno;  přišli  r.  1639,  vybrali  vý- 
palné,  vydrancovali  kostel.  Za  ten  čas  spustlo  město  hrozně,  rány  hojí 
celých  50  let  následujících.  Moci  a  vlivu  všude  zmocňuje  se  kněžstvo,  což 
trvá  až  do  dob  Josefínských.  Opravy  Josefínské  jsou  začátkem  osvo- 
bozeni dnešního. 

Město  však  stihají  stálé  rány:  r.  1714-15  mor,  1742  pruské  vojsko 
Friedrichovo  táhne  městem,  ke  konci  století  18.  a  na  zač.  19.  tahy  vojsk 
francouzských  a  ruských  i  domácích  v  letech  1799-1815. 

Co  nezničila  vojska,  dodělávají  četné  požáry,  z  nichž  největší  jsou 
r.  1700,  kdy  požár  strávil  180  domů,  brány,  radnice,  pivovar,  a  1774, 
kdy  za  obět  padá  kostel,  238  domů  a  39  stodol  s  obilím,  další  pak  jsou 
r.  1816  a  3863. 


Náměstí  krále  Otakara  ve  Vysokém  Mýtě. 


V  19.  stol.  jde  pokrok  již  kroky  mílovými;  městu  začíná  být  těsno  v 
hradbách,  boří  je  po  částech,  uvolňuje  brány,  staví  silnice,  dláždí  ulice, 
zřizuje   hasičský   sbor,   chodníky,  kašny,  kamenné   mosty. 

Červánky  politického  života  a  svobody  duševní  nacházejí  město  již 
trochu  připraveno.  Prohlášením  ústavy  (20.  března  1848)  propuká  ho- 
rečka mladých  a  novopečených  vlastenců,  která  brzy  přechází  a  s  ní 
zaniká  národní  garda.  R.  1849  dějí  se  přípravy  k  nové  organisaci  politi- 
ckých a  soudních  úřadů  na  místě  patrimoniálních  a  do  Mýta  proponuje 
se  vložení  soudu  okresního  a  krajského,  který  však  již  r.  1854  přeložen 
do  Chrudimě,  a  úřadu  podkrajského. 

Zvláštního  rázu  dostalo  se  městu  tím,  že  tu  postaveno  v  posledních 
letech  mnoho  budov  vojenských.  Také  školství  věnována  veliká  péče. 
Hned  po  r.  1848  byl  tu  učiněn  pokus  s  denním  průmyslovým  vyučováním 
pckračovacím,  r.  1855  založena  nižší  reálka,  jejíž  místo  r.  1879  zaujalo 
gymnasium,  původně  městské  a  r.  1895  sestátněné;  r.  1903  otevřena  rol- 
nicko-lukařská  škola;   pak  jest    tu  měšťanská  škola  pro  chlapce   a  dívky, 


-  279  - 

pro  niž  r.  1905  postavena  na  někdejším  hřbitově  nová  budova,  v  níž  jest 
umístěna  též  pokračovací  škola  průmyslová,  chlapecká  i  dívčí.  R.  1873 
postavena  nemocnice,  1869  cukrovar,  1902  tělocvična,-  1909  zavedena 
elektřina. 

Prohlédněme  si  město  a  jeho  památky!  Disposice  vnitřního  města  v 
hradbách  byla  pravidelná  jako  v  jiných  městech,  založených  králem  Ota- 
karem; bylo  stavěno  podle  systematického  plánu,  který  v  hlavních  rysech 
se  shoduje  s  plánem  starořímského  opevněného  tábora:  ze  čtyřhranného 
náměstí  vybíhají  v  koutech  a  středu  všech  stran  ulice,  ústící  do  ulic  podél 
hradeb,  souběžných  se  stranami  náměstí. 

Hlavní  nádraží  lokální  dráhy  Choceň — Litomyšl  leží  na  záp.  straně 
města,  na  Pražském  předměstí,  jehož  hlavní  tepnou  je  Vratislavská  a 
Pražská  třída.  Hned  u  nádraží  v  právo  jsou  kasárny  zeměbran.  pluku 
č.  30,  za  ním  měšťanský  pivovar,  vystavěný  1900;  dále  okresní  nemoc- 
nice z  r.  1871;  od  nemocnice  k  severu  u  silnice  k  Zámrsku  leží  cihelny 
Tomáškova  a  spolková,  a  akciový  cukrovar,  zřízený  r.   1869. 

V  Pražské  třídě  upoutá  naši  pozornost  zájezdní  hostinec  »U  bílého 
beránka«,  jehož  výrazná  silhouetta,  s  mansardovou  střechou  a  nízkým 
podloubím  (z  r.  1775)  upamatuje  nás  na  zašlou  slávu  bývalých  zájezd- 
ních hospod.  Dům  je  určen  nyní  k  zboření  a  ustoupí  v  regulační  čáru.  Od 
hotelu  Koláškova  naskýtá  se  pěkný  průhled  ulicí  Hálkovou  na  sady 
Rudolfovy,  zal.  1883,  a  za  elektrárnou  na  hříště,  zřízené  pro  školní 
mládež  místním  spolkem,  v  pozadí  pak  zdvihá  se  půvabné  návrší  »P  1  e  - 
s  u«.  Naproti  jsou  pěkně  položené  sady  Havlíčkovy,  na  bývalých 
valech  městských  až  k  sirotčinci  (zříz.  r.  1900). 

Vstup  do  vnitřního  města  tvoří  Pražská  brána  (31  m  vysoká), 
z  dob  založení  města.  Po  stranách  brány  lomené  klenuté  stojí  hlavní  věž 
a  menší  vížka,  nyní  bez  oken.  Úprava  zdí,  oken,  celé  páté  patro  hlavní 
věže  a  střechy  jsou  moderní  po  opravách  v  1.  1882-83  podle  plánů  F.  Schmo- 
ranze.  Ve  věži  umístěno  je  částečně  městské  museum.  Jsou  tu 
roucha  a  nádoby  bohoslužebné,  sbírka  závěsů,  klepadel  a  kování,  zámků 
ze  XVII.  a  XVIII.  stol.,  sbírka  zbraní,  nádob,  konvic,  pečetí  a  pečetidel 
městských  i  cechovních,  sbírka  mincí,  cechovní  pokladnice,  sbírka  skla  a 
keramiky  od  konce  16.  stol.,  formy  perníkářské,  kachle;  dále  obrazy  sva- 
tých i  portraity  měšťanů  z  konce  XVIII.  stol.,  fotografie  jednotlivých  budov, 
krojů  atd.,  listiny  a  dokumenty  cechovní,  paměti  sousedů  Vysokomýtských. 

Ve  sbírce  praehist.  jsou  nálezy  z  okolí  Vys.  Mýta.  V  přízemí  věže  jest 
lapidárium. 

S  věže  jest  krásný  pohled  na  město  a  daleké  okolí.  K  bráně  při- 
stavěna jest  moderně  gotická  střelnice  městských  ostrostřelců,  vy- 
stavěná r.  1900  podle  návrhu  arch.  J.  Podhajského  stavitelem  Jos.  Draho- 
šem.  V  zahradním  sále  jejím  jest  sbírka  zajímavých  pohledů  na  město  a 


-  280  - 

genrú  na  terčích  od  poč.  19.  stol.  Průčelí  její  jest  ozdobeno  freskami  Lad. 
Nováka. 

Za  branou  vede  k  náměstí  ulice  Palackého.  Za  ní  na  leva  ulicí  Fúgne- 
rovou  přijdeme  na  malé  náměstí  Tyršovo,  kde  stojí  sokolovna,  vy- 
stavěná v  1.  1901-2  moderním  slohem  s  vlivy  české  renaissance.  Před  ní 
uprostřed  náměstí  poprsí  Tyršovo  od  sochaře  Vocelky.  Z  její  zahrady 
otvírá  se  pěkný  pohled  do  údolí  Loučné  až  k  Zámrsku,  na  Ples,  Limperky 
i  Vinice 

U  Sokolovny  stojí  zbytek  opevnění  městského:  bašta  t.  ř.  klá- 
šterská se  třemi  střílnami  v  druhém  patře,  r.  1862  opravená  a  druhá 
bašta,  která  r.  1768  byla  proměněna  ve  vodárnu.  Stojí  v  sev.-záp.  rohu 
hradeb,  v  nichž  r.  1700  byla  u  ní  prolomena  fortna  k  řece. 


Náměstí  krále  Otakara  ve  Vysokém  Mýtě. 

Na  místě  dnešní  Sokolovny  stával  klášter  Klarissek,  založený  s  mě- 
stem ve  XIII.  stol.  (poprvé  přip.  1347).  Roku  1421  vypálen  a  pobořen  zá- 
roveň s  klášterem  Minoritu;  během  16.  a  17.  stol.  zanikly  zbytky,  jen 
jméno  »Na  klášteře«  zůstalo. 

Z  Tyršova  náměstí  vrátíme  se  ulicí  Barákovou  do  náměstí. 

Hlavní  náměstí  krále  Otakara  jest  pravidelné  a  rozlehlé,  v 
19.  stol.  zvětšené  ještě  odbouráním  podloubí.  R.  1858  upraveno  a  chod- 
níky ovroubeno.  Uprostřed  v  hustém  dvojitém  věnci  mohutných  kaštanů 
stojí  statue  P.  Marie  z  pískovce  (asi  14  m  vys.),  postavená  na  pa- 
mátku míru  Rastadtského  (r.  1714)  a  pominutí  moru  (1715).  Dole  na  rozích 
stojí  sochy  sv.  Josefa,  Jana  Nep.,  Vavřince  a  Floriana. 

Domy  kolem  náměstí,  druhdy  s  vysokými  štíty,  sedlovými  střechami 
a  podloubími,  pozbyly  až  na  malé  výjimky  svého  starobylého  rázu.  Nej- 
výraznější facadu  rokokovou  zachoval  si  dům  č.  24.,  v  základech  ze  XVI. 
stol.,  opraven  byl  slohově  r.  1901.  Barokních  a  empirových  facad  najdeme 
ještě  několik  na  náměstí,  v  ulicích  i  na  předměstích;     zde  není  třeba  je 


281  - 


I  f  '■'  MÍíi 


vypočítávati.  Dům  č.  28.  má  gotický,  pískovcový  portál  z  XV.  stol.;  v  prů- 
jezde domu  č.  53,  zazděn  pravoúhlý  portál  renaissanční  z  pískovce  ze 
XVI.  století. 

Z  ostatních  budov  na  náměstí  vynikají:  Radnice,  býv.  Panský 
dům,  vystavěná  roku  1536,  několikrát  vyhořela  a  byla  přestavována; 
z  původní  budovy  jest  v  zadní  částí  průjezdu  polokruhový  oblouk  pozdně 
gotický,  vedle  částečně  zazděný  portálek  pískovcový.  Průčelí  budovy  je 
barokní  z  XVII.  stol.  o  dvou  štítech.  Nad  vchodem  v  pískovcovém  rámu 
trojlaločný  štít  se  lvem.  Nad  ním  nápis:  Letha  Panie  M.  CCCCC.  XXXVI. 
V  radnici  uložen  jest  archiv;  nejstarší  kniha  městská  je  Bílá  úzká 
(Manuále)  z  r.  1423-63.,  dále  pamětní  knihy,  pečetidla  atd. 

Okresní  soud  je 
bývalá  stará  radnice, 
která  se  poprvé  připo- 
míná za  válek  husit- 
ských, kdy  asi  po  vypá- 
lení města  Husity  r.  1421 
byla  vystavěna.  Starý 
stav  nejvíce  porušen 
přestavbou  v  1.  1827-28, 
nepatrné  zbytky  ozdob 
kamenických  zachová- 
ny v  průjezde:  dva  kra- 
korce,  několik  římsovi- 
tých  konsol  a  j.,  vše  z 
2.  pol.  XV.  stol. 

Okresní  dům,  vy- 
stavěný v  české  renais- 
sanci    podle    plánů    AI. 

Turka  stavitelem  Č.  Stánkem  v  1.1901-2.  V  zasedacím  sále  v  lunettách 
stropu  jsou  fresky  J.  Doubka,  představující  historické  výjevy,  vížící  se  k 
okresu. 

Záložna  (zal.  r.  1864)  vystavěná  r.  1875-76  podle  plánů  Lad.  Hellera 
od  Linharta  z  Prahy  a  J.  Drtiny  z  Vys.  Mýta. 

Náměstí  protíná  diagonálně  císařská  silnice,  vedoucí  k  Litomyšli.  Na 
nároží,  kde  opouští  silnice  náměstí,  vstupujíc  do  ulice  Tůmovy,  stojí  budova 
okres,  hejtmanství,  z  bývalých  kasáren  městských  J.  Drahošem 
adaptovaná  a  vedle  ní  budova  s  provisorně  umístěnými  sbírkami 
měst.  musea,  zejména  archiválií,  obrazů,  plastických  prací,  národopisu 
a  agrárního  oddělení. 

Po  prohlídce  náměstí  odbočíme  ulicí  Špitálskou  kolem  chudo- 
bince (založeného  v  městě  již  r.  1435)  na  tiché  náměstí  kostelní,  kde 
stojí  školy  městské,  gymnasium  a  kostel. 


Z  náměstí  krále  Otakara  ve  Vysokém  Mýtě. 


—  282  — 


Naši  pozornost  především  vzbudí  veliká  stavba  děkanského  chrámu 
sv.  Vavřince. 

Byl  založen  asi  zároveň  s  městem  buď  na  konci  stol.  XIII.  nebo  na 
počátku  XIV.,  během  jehož  polovice  byl  velice  nádherně  vystavěn,  nač 
ještě  staré  zbytky  poukazují;  o  jeho  původní  podobě  neví  se  docela  nic. 
První  zmínka  o  něm  jakožto  kostele  farním  děje  se  r.  1349  při  založení 
biskupství  litomyšlského.  Zasvěcen  byl  sv.  Vavřinci  snad  podle  kostelů 
v  Merseburce  a  Norimberce,  kdež  zvláště  veliký  kostel  sv.  Vavřince  za 
císaře  Karla  dostavěný  a  nad  hlavními  dveřmi  obrazem  českého  lva  a  mo- 
ravské orlice  ozdobený  připomíná  též  stavbu  kostela  Mýtského. 

Tento  původní  kostel  úplně  vyhořel  r.  1461  a  zbyla  jen  jižní  věž  a  část 
přilehlé  lodi  jižní  s  portálkem.  Po  požáru  počalo  se  budovati  na  novém 
chrámu,  při  čemž  stavitel  užil  motivů  stavby  původní,  a  skončeno  asi  ko- 
lem r.  1550.  Ale  četné  požáry  jej  ničí,  zejména  v  r.  1774,  takže  přes  všechny 
opravy  zůstává  chatrný  až  do  úplné  restaurace,  prováděné  od  r.  1875  arch. 
Fr.  Schmcranzem  (  do  1892),  Jos.  Mockrem  (1892—98)  a  Frant.  Podhaj- 
ským  (od  1899).  Restaurace  nebyla  však  provedena  všude  podle  původních 
motivů,  zejména  na  západním  průčelí. 

Chrám  vystavěn  byl  u  samé  zdi  hradební  na  nejvyšším  místě  v  jiho- 
západním koutě  města.  Jest  to  orientovaná  trojlodní  budova  gotická  s 
dvěma  věžemi  o  pěti  patrech  v  západním  průčelí,  připojenými  na  boční 
lodi.  K  jižní  straně  kněžiště  přiléhá  sakristie,  k  severní  straně  pak  vrtulové 
schodiště;  na  severní  loď  přiléhá  předsíň  a  kaple  sv.  Jana  Křtitele, 
zvaná  Fabriciusovská. 

Zevnějšek  chrámu  jest  prostý;  pod 
okny  vine  se  silně  sešikmená  římsa;  mezi- 
okní  jsou  opatřena  opěráky,  jejichž  vr- 
choly jsou  skoseny  a  ozdobeny  lomenička- 
mi  s  křížovou  kytkou  nebo  fialami.  Z  pů- 
vodních chrličů  zachovány  jen  dva,  ostat- 
ní jsou  nové. 

Vnitřek  chrámu  jest  velice  světlý,  pů- 
sobí neobyčejně  příznivě  svou  výškou 
(21  30  m)  a  přesně  provedenou  kameni- 
ckou prací,  z  níž  zasluhují  povšimnutí  kon- 
soly  a  baldachýny  v  lodích,  klenby  a  pilíře. 
Hlavní  oltář  byl  koupen  za  1000  zl.  r. 
1787  ze  zrušeného  kláštera  v  Sedlci,  když 
bývalý  r.  1774  shořel.  Jest  asi  20  m  vyso- 
ký. Po  stranách  stojí  sochy  církevních  uči- 
telů v  nadživotní  velikosti,  nad  nimi  na 
zdi  upevněni  andělé,  nesoucí  kartuše  s  ná- 
pisy. Byl  opraven  a  znovu  postaven  v  1. 
Stará  zvonice  ve  Vysokém  Mýtě.         1900 — 1911. 


-     283  — 


Nádherný  oltářní  obraz  (6  85  m  vysoký,  3  m  široký)  Petra  Jana 
Brandla  z  r.  1728,  snad  největší  dílo  jeho,  představuje  Nanebevzetí  Panny 
Marie.  Pochází  rovněž  z  kláštera  sedleckého.  Obraz  byl  z  několikerého 
přelakování  očištěn  a  rentoilován  Karlem  Štapfrem  v  1.  1900 — 1901. 

Ze  Sedlce  jest  též  oltář  sv.  Antonína  Pad.;  druhý  oltář,  sv.  Kříže, 
byl  r.  1768  zhotoven  v  Praze  nákladem  A.  Hanuše.  Kromě  toho  jsou  zde 
zajímavé  barckní  sošky,  pěkné  svícny,  církevní  nádoby,  gotická  křtitel- 
nice cínová  z  r.  1499  od  Ondřeje  Ptáčka,  náhrobky  pod  kruchtou  za- 
zděné. Na  věžích  jsou  zvony  z  r.  1752,  1466,  1530,  1689  a  1543,  které  na 
ně  po  opravě  r.  1899  byly  přeneseny  ze  zvonice,  jihovýchodně  od 
kostela  stojící.  Tato  vy- 
stavěna byla  pro  zvony 
v  1.  1583—85,  druhé 
patro  její  pro  menší 
zvony  r.  1720.  Několi- 
kráte vyhořela.  Do  zdi 
její  byly  zazděny  pla- 
stiky z  děkanského  ko- 
stela. Zvonů  již  v  ní 
není. 

V  sousedství  je  bu- 
dova děkanství,  v 
němž  je  sbírka  portrai- 
tů  děkanů  (nejstarší  z 
r.  1666),  v  archivu  listi- 
ny a  knihy  od  XVII.  stol. 
Na  západ  od  kostela, 
kde  bylo  dříve  staré  dě- 
kanství, stojí  c.  k.  v  y  š- 
ší  gymnasium,  vy- 
stavěné   v    r.    1800—82 

podle  plánů  Sat.  Hellera  stavitelem  Jos.  Drahošem  z  Vys.  Mýta.  S  ním 
spojena  jest  budova  obecné  školy  chlapecké  se  zahradou. 

Jižní  stranu  kostelního  náměstí  tvoří  novogotická  dívčí  škola 
měšťanská,  jež  byla  r.  1854  původně  vystavěna  pro  reálku,  později 
zrušenou.  Za  ní  rozsáhlá  zahrada. 

Na  sev.  straně  náměstí  proti  předsíni  chrámové  jest  m  ě  š  ť.  chudo- 
binec, mezi  ulicemi  Andělskou  a  Kar.  Světlé.  V  této  jest  v  č.  196.  umí- 
stěna veřejná  čítárna. 

Od  děkanství  jest  pěkný  průhled  do  náměstí  ulicí  Boženy  Němcové. 
Ulicí  Ros.  Smutkové,  v  níž  jest  ústav  R.  Smutkové  (č.  174),  přijdeme  do 
ulice  Tůmovy,  již  v  právo  uzavírá  dvojvěží  Litomyšlské  brány,  jež 
byla  stejně  stavěna  s  Pražskou.  Po  požáru  r.  1829  byla  menší  věž  zbou- 


Litomyšlská  brána  ve  Vysokém  Mýtě. 


-  284  - 


Litomyšlská   brána   ve   Vysokém   Mýtě. 


rána,  z  větší  asi  čtvrtina;  od  úplného 
zboření  bylo  upuštěno  pro  tvrdost 
materiálu.  Oprava  její  byla  provedena 
pak  v  1.  1864 — 67,  ale  původní  výše 
již  nenabyla.  Znovu  opravena  r.  1900, 
r.  1901  namalován  na  ni  obraz  sv. 
Jiří  podle  kresby  M.  Aleše.  Malou 
věží  prolomen  r.  1910  průchod  pro 
chodce  podle  návrhu  arch.  B.  Dvo- 
řáka. 

Za  branou  octneme  se  již  na  L  i- 
tomyšlském  předměstí.  V 
levo  vede  vchod  do  Jungmanno- 
vých  sadů,  založených  r.  1872  na 
bývalých  valech  a  parkánech  měst- 
ských a  rozšířených  v  nedávné  době 
o  zrušený  starý  hřbitov,  býva- 
lou »Kněžskou  zahradu*.  V  sadech  za- 
chovány zbytky  městského  opevnění 
s  polokruhovými  baštami  a  v  přileh- 
lých zahradách  je  zřejmý  ještě  pů- 
vodní profil  systému  hradebního  (násep,  příkop,  parkán)  a  zbytky  vnitřní 
zdi  většinou  ovšem  jíž  na  polovic  výšky  snesené. 

Uprostřed  bývalého  hřbitova  stojí  kostel  sv.  Trojice, 
vystavěný  r.  1543  od  mistra  Blažeje  z  Litomyšle,  jak  praví  nápis  na  pís- 
kovcové desce,  nyní  v  městském  museu  uložené. 

Jest  to  jednoduchá  stavba  jednalodní,  jejíž  kněžiště  je  z  posledního 
období  gotiky,  loď  r.  1592  zdloužena  a  později  zbarokována.  Ke  kněžišti 
na  jihu  přiléhá  barokní  sakristie.  Zevnějšek  kostela  byl  neúhledný,  teprve 
r.  1908  byl  celý  kostel  opraven  ve  formách  česko-renaissančních  (štíty) 
podle  návrhů  arch.  B.  Dvořáka  z.  Pardubic.  Ze  zařízení  uvnitř  vynikají 
barokní  oltáře  a  některé  náhrobky,  zapuštěné  v  dlažbě  i  venku  do  zdi. 
Hlavní  oltář  má  nyní  nový  obraz  od  faráře  B.  Neumanna.  Starý  obraz  pů- 
vodní jest  nyní  v  městském  museu.  Představuje  sv.  Trojici,  pod  níž  jsou  se- 
skupení sv.  Vavřinec,  Mikuláš,  Václav  a  P.  Maria,  níže  pak  dva  andělé,  ne- 
soucí znak  městský.  Nejspodněji  namalován  nejstarší  obraz  Vys.  Mýta  z  r. 
1745.  Na  východ  od  kostela  sv.  Trojice  vystavěna  ohromná  budova  mě- 
šťanských škol.  Odtud  je  pěkný  pohled  na  domky  v  údolí  Nejzbachu. 

Odtud  se  vrátíme  do  široké  Litomyšlské  třídy,  již  na  konci  uzavírají 
dvůr  H  r  u  š  k  ú  v  a  K  1  6  c  k  1  e  r  ů  v,  kterýžto  v  základech  je  ze  XVII. 
století,  opraven  byl  po  požáru  r.  1809  a  ozdoben  r.  1901  freskami  s  vý- 
jevy ze  života  starých  Slovanů  podle  návrhů  Alšových,  a  kasino  2.  hul. 


—  285 


pluku,  jež  r.  1902  vystavěl  podle  vlastních  plánů  stav.  Jos.  Drahoš.  Naproti 
po  pravé  straně  silnice  do  Luze  jest  okresní  stravovna. 

V  cípu,  tvořeném  erární  silnicí  do  Litomyšle  a  okresní  silnicí  do  Luze, 
rozkládá  se  veliký  komplex  kasáren,  v  němž  ubytován  prapor 
pěšího  pluku  č.  98  a  hulánský  pluk  zemské  obrany  č.  2.,  s  vojenskou  nemoc- 
nicí. Od  kasáren  ulicí  Jeronýmovou  sejdeme  do  třídy  Českých  Bratří,  v 
níž  je  evangelická  modlitebna  (č.  49).  Východní  strana  této 
třídy  tvořena  je  novými  domky  rodinnými,  za  nimiž  se  prostírá  nový 
hřbitov,  založený  1893. 

Na  Choceňském  předměstí  rozši- 
řuje se  třída  Českých  Bratří  v  ma- 
lebné náměstíčko  Jablonského, 
z  něhož  za  krátko  přijdeme  do  Úste- 
cké třídy,  v  níž  na  levo  u  okresní  sil- 
nice do  Ústí  nad  Orlicí  stojí  1  u  k  a  ř- 
ská  a  rolnická  škola  s  cvič- 
nými poli  a  zahradou,  postavená  r. 
1903  podle  plánů,  vypracovaných 
zemským  výborem,  stavitelem  Jos. 
Drahošem.  Odtud  Ústeckou  třídou 
okolo  Panského  mlýna  vrátíme  se  k 
druhému  vchodu  Jungmannových 
sadů  do  ulice  Vladislavovy,  v  níž  se 
vypíná  třetí  brána  městská  Cho- 
ceňská, též  »Karaska«  zvaná,  kte- 
rá jediná  zachovala  si  posud  původ- 
ní středověký  vzhled  ve  zdivu  i  V 
detailech  stavitelských.  Velmi  často 
vyhořela  a  byla  opravována.  R.  1619 
byla  tu  zvonice,  vězení  a  do  r.  1700 
zde  bydlil  hlásný.  Přední  brána  v  ná- 
spu byla  zrušena  r.  1808,  hlavní  brá- 
na a  postranní  vížka  byla  snesena  r. 

1844,  takže  zbyl  nynější  čtyřkobý  hranol,  jehož  zdivo  složeno  jest  z  lomové 
opuky,  neomítnuté,  jen  vyspárované.  Barokní,  cibulovitá  střecha  s  lucer- 
nou pěkně  jest  sladěna  s  celou  věží.  Z  ní  je  pěkný  pohled  do  malebného 
okolí,  na  Limperka  a  Vinice,  pod  nimiž  rozkládají  se  svěží  lučiny,  proté- 
kané rameny  řeky  Loučné  a  lemované  stromovím  a  keři. 

Z  Vladislavovy  třídy  v  levo  táhne  se  souběžně  s  náměstím  ulice  Šem- 
berova,  v  níž  stojí  rodnýdům  jeho  a  kde  je  umístěno  vedle  části  sbírek 
měst.  musea  »m  u  s  e  u  m  Š  e  m  b  e  r  o  v  o«  (památky  literární,  diplomy, 
korespondence  jeho  a  práce  jeho  bratra  kreslíře  J.  Šembery;  v  archiv- 
ním oddělení  vazby  knih  od  XVII.  stol.,  sbírka    obrazů,    rytin,    akvarelů, 


Choceňská  brána  ve  Vysokém  Mýtě. 


—  28tí  — 

kreseb  a  plánů,  dále  ukládají  se  zde  spisy  a  tiskem  vyšlé  články  místních 
rodáků. 

Na  druhou  stranu  z  ulice  Vladislavovy  přijdeme  ulicí  Pelikánovou  do 
ulice  Svat.  Čecha,  z  níž  sejdeme  t.  ř.  starou  fortnou,  od  požáru  r.  1863 
pouhým  schodištěm  k  řece,  pod  hradby  městské  a  ulicí  dříve  »na  Blátě< 
zvanou,  nyní  Čelakovského,  podél  říčního  náhonu  do  sadů  jubilej- 
ních, zřízených  v  r.  1898,  a  do  městské  botanické  zahrady. 
Zde  jest  nejzachovalejší  část  hradeb  se  střílnami  a  starou  baštou. 

Hradby  městské  obepínaly  celé  vnitřní  město;  byly  skoro  12  m  vy- 
soké a  průměrně  2  30  m  silné  a  opatřeny  cimbuřím.  Sesíleny  byly  asi  25 
čtyřhrannými  a  podkovovitými  baštami  a  několika  obrannými  věžemi,  z 
nichž  zachována  do  dnes,  jak  již  víme,  nynější  vodárna  a  t.  zv.  klášterská 
bašta.  Rovněž  hradby  byly  bořeny,  takže  zachovány  jsou  jen  na  straně 
severní  a  východní  a  něco  zbytků  na  straně  západní  a  jižní;  příkopy  za- 
vezeny až  v  letech  70-  a  80tých. 

Tím  jsme  si  krátce  prohlédli  vnitřní  město  i  předměstí;  poznali  jsme 
z  toho,  že  Vys.  Mýto  je  město  skutečně  starožitné;  jeho  středověké  brány 
a  nádherný  děkanský  chrám  s  ohromným  obrazem  Brandlovým,  jeho 
středověké  založení  v  náměstí  i  v  ulicích  jsou  dostatečnými  známkami 
toho.  Ač  četné  požáry  město  měnily,  ponechaly  mu  přece  nebo  právě 
proto  tolik  půvabného  svérázu,  jemuž  neuškodila  ani  nová  doba  se  svými 
přestavbami. 

Mýto  bylo  tak  šťastné,  že  mu  zůstaly  zachráněny  před  horečkou 
bouiací  věže,  jež  mu  dodávají  malebnosti  a  s  nichž  naskytuje  se  každému 
nádherný  pohled  na  město,  pod  nimi  rozložené,  i  na  daleké  okolí,  lemované 
tmavými  lesy  a  svěží  zelení  luk  a  stromů,  z  níž  probělávají  vížky  vesni- 
ckých kostelíků  i  báně  zámků. 

Rovněž  pěkné  panorama  města  vine  se  před  divákem  s  vrchů,  jež 
město  lemují,  s  Plesu,  z  Limperek,  od  Vinice  a  z  Peklovce. 

Nejbližší  okolí  skýtá  také  dosti  míst  vhodných  k  příjemným  procház- 
kám, zejména  městské  lesy  Bor,  Dráby,  Na  Vrchách,  V  Hájkách,  lučinatá 
údolí  raky  Loučné  s  pěknými  zátišími  mlýnskými  u  Spálence,  Sárovce  a  j., 
samoty  Vinice,  Derílík,  Podrážek,  Harta,  vesnice  Knířov  s  poutním  ko- 
stelsm,  Vraclav  s  lázněmi  sv.  Mikuláše  atd. 


Okres  rozdělíme  si  opět  na  několik  částí,  abychom  si  mohli  prohléd- 
nouti jeho  památky.  Cesta  nás  nejprve  povede  do  severovýchodní  části 
jeho,  kde  jsou  města  Choceň,  Brandýs  nad  Orlicí  a  Horní  Jelení. 

Z  Choceňského  předměstí  vyjdeme  do  travnatých  lučin  při  řece 
Loučné,  nad  nimiž  se  vypínají  stráně  vinic  s  villovou  kolonií  při  lese  »Boriu  . 
Pěstování  révy  na  svazích  pochází  prý  od  Karla  IV.  S  návrší  od  Boru  jest 
krásný  pohled  na  město  Vys.  Mýto,  na  údolí  řeky  Loučné,  lemované  stro- 
movím, až  k  Cerekvici.  Skupení  vysokých  stromů  označuje  nám  na  řece 


—  287  — 


řadu  mlýnů.  U  mlýna  Jankelce  přejdeme  silnici,  u  níž  po  levé  straně  stojí 
hostinec  Bžundov  a  dále  ves  D  o  r  f  1  í  k.  Zde  byl  založen  za  doby,  když 
v  Mýtě  převládal  německý  živel,  dvůr  německým  jménem  Dorflík  nazvaný, 
a  při  něm  buď  současně  nebo  později  tvrz.  R.  1466  koupil  purkmistr  a  obec 
města  V.  M.  půl  Dorflíka  od  Jana  Smysla,  druhou  polovici  získali  darová- 
ním jako  odůmrť  po  spoludržiteli  Martinu  Krejčím  r.  1469. 

Obec  se  však  spokojovala  jen  užitky  z  luk  a  dědin,  tvrze  neopravovala, 
takže  r.  1543  bylo  tvrziště  pusté,  dvůr  poplužní  pustý  s  dědinami,  lukami 
a  lesy,  z  nichž  plat  se  dával  na  chudé 
do   špitálu   Mýtského;     r.    1784  byly 
i  tyto  dědiny  lidem  rozprodány  a  tak 
povstala  nynější  vesnička  Derflík. 

Od  Jankelce  kráčíme  pod  o- 
:hranou  stromoví  k  mlýnům  Valše 
a  S  á  r  o  v  c  i,  kde  býval  mlynářem 
Karlouš  Richter,  pisatel  pamětí  vy- 
sokomýtských;  dále  proti  toku  je 
mlýn  Spálenec.  My  však  půjdeme  po 
silnici  od  Sárovce  na  východ  ke  vsi 
Tisové.  Mezi  ní  a  řekou  rozkládá 
ve  planina,  kde  stávalo  »Staré  Mýto-  . 
Při  založení  města  totiž  král  Přemysl 
vyhostil  obyvatele  staré  osady  a  nové 
sídlo  jim  vykázal  jinde,  hodinu  zdáli 
k  východu  za  řekou;  tím  se  stalo, 
že  osada  sloužíc  obyvatelům  staršího 
Mýta,  obdržela  název  »Staré  Mýto< 
—  »Muta  antiqua«.  Podnes  se  tak 
místu  tomu  říká.  Tisová  leží  nad 
stokem  dvou  potoků,  Labičky  a  La- 
buťky,  s  osadou  Pekla  tvoří  poli- 
tickou obec,  čítající  141  domů  a  880 
obyvatelů  (roku  1900).  Přifařena  je  do  Heřmanic  (okres  Litomyšl),  Pekla 
do  Cerekvíce.  Kaple  sv.  Vojtěcha  vystavěna  byla  v  letech  1754 — 55, 
opravena  r.  1895.  V  Tisové  narodil  se  r.  1876  Jan  Honsa,  žák  Julia  Mařáka 
na  akademii,  malíř-krajinář,  který  nejraději  prodlévá  doma,  ve  východ- 
ních Čechách,  jichž  prosté  krásy  stále  ho  lákají  a  jež  našly  v  něm  od- 
daného ctitele  a  básníka.  Z  Tisové  také  pochází  vrchní  pošt.  officiál  v 
Litomyšli  Ant.  Tomíček,  nejlepší  znalec  selského  života  a  hospodářství, 
zejména  na  Litomyšlsku. 

Z  Tisové  přes  Heřmanice  v  cípu  okresu  Litomyšlského  přejdeme  do 
Chotěšin,  o  nichž  je  první  zmínka  k  r.  1307  na  listině  kláštera  Zderaz- 
ského,  a  dále  do  V  r  a  č  o  v  i  c,  tvořících  s  osadou  V  o  r  1  o  v  e  m  pol.  obec. 


Vysokého   Mýta 


-  288  — 

Kostel  sv.  Jana  Křtitele  je  filiální  do  Heřmanic  a  připomíná  se  jíž  r.  1350 
jako  farní  k  biskupství  Litomyšlskému.  Je  to  románská  stavba  jednolodní 
ze  12.  stol.,  poslední  opravou  v  1.  1882 — 83  v  mnohém  v  původním  vzhledu 
změněná.  Z  vnitřního  zařízení  je  zajímavý  postranní  oltář  sv.  Josefa  z  konce 
XVII.  st.  se  soškami  sv.  Václava  a  Ludmily,  a  rokoková  kazatelna.  Čtver- 
cová věž  se  zvony  přiléhá  k  lodi  na  západě. 

Na  místě  nynější  osady  Vorlova  stávala  tvrz  Orlovská,  o  jejíž  osudech 
jen  pramálo  íest  známo;  po  r.  1437  tvrz  spustla  a  zboží  vračovské  dostalo 
se  pánům  Lilomyšlským,  Kostkům  z  Postupic.  Rozprodáním  pak  gruntů 
U  tvrziště  povstala  nynější  ves  Orlov. 

Od  Vračovic  na  sev.  leží  ves  Z  á  1  e  š  (Zálší)  (obyv.  253)  se  školou;  při- 
fařena jest  do  Heřmanic.  Na  sv.  od  nich  je  ves  S  v.  J  i  ř  í,  vlastně  Lhota  sv. 
Jiří,  která  jest  nejstarší  Lhotou  v  Čechách.  Kostel  její  připomíná  se  r.  1199, 


Starý  statek  v  Tisové. 

kdy  mu  na  prosbu  pana  Jiřího  daroval  arcibiskup  Koločský  Saul  odpustky. 
Koncem  st.  XIII.  patřila  ves  rodu  Švabenických  z  Heřmanic,  již  1308  daro- 
vali podací  klášteru  na  Zderaze.  Fara  zanikla  r.  1623  a  kostel  byl  pak  do  r. 
1807  filiální  k  Brandýsu  n.  Orl.  Je  to  románská  iednolodní  budova  ze  XII.  st. 
z  lomové  opuky,  k  níž  na  západě  přiléhá  hmotná  věž.  Ve  vnitř  je  hlavní 
oltář  barokní,  sloupové  architektury  s  obrazem  sv.  Jiří  a  sochami  sv.  Víta 
a  Václava.  Z  poč.  XVI.  stol.  je  dřevěná  socha  sv.  Josefa  s  Ježíškem  (80  cm. 
vys.).  Ve  východní  straně  kněžiště  je  pískovcové  sanktuarium  ze  XIV.  stol. 
73  cm.  vysoké.  Výklenek  je  orámován  a  uzavřen  prostou  mříží,  pilířky  po 
stranách  ukončeny  kytkou  a  spojeny  lomenicí.  Ve  sv.  Jiří  je  farářem  B. 
Neumann,  akad.  malíř 

K  Sv.  Jiří  jsou  přifařeny  Sítiny,  jižně  na  samých  hranicích  okresu 
ležící  a  tvořící  se  Sv.  Jiřím  polit,  obec,  ves  L  o  u  č  k  y,  na  sz.  na  silnici  Cho- 
ceňské, a  ves  Oucmanice,  na  silnicí  Brandýsské. 

A  již  před  námi  se  otvírá  táhlé  údolí,  jímž  teče  řeka  Tichá  Orlice  od  Ústí 
k     Chocni     a     v     němž     malebně     je     rozloženo     romantické     městečko 


—  289 


Brandýs  nad  Orlicí.  V  zeleň  sadů  halí  se  domy  a  domky,  probělávají  štíty 
a  vížky  vil,  nad  nimiž  vypínají  se  na  vysokém  ostrohu  zříceniny  bývalého 
hradu  Žerotínů  a  krásný  ten  obrázek  doplňují  lesnaté  výšiny,  které  při- 
léhajíce k  samému  městu  chrání  je  před  severními  větry.  Pro  své  okolí 
náleží  k  nejoblíbenějším  letním  sídlům  v  Čechách,  a  v  posledních  letech 
je  i  oblíbeným  lázeňským  místem  pro  stále  čistý  vzduch,  podnebí  více 
horské,  ne  však  drsné  a  pitnou  vodou  z  pramenů  Klopotských. 

V  rozsáhlém  parku  na  západním  konci  města  ve  výši  320  m.  n.  m.  jest 
veliká  budova  lázeňská,  sanatorium,  majetek  architekta  Ed.  Rechziegla. 
Budova  byla  r.  1904  rozšířena  a  bohatě  vypravena  (80  pokojů).  Léčení  děje 


Brandýs   nad   Orlici. 


se  přísně  podle  vědeckých  zásad;  mimo  léčení  teplou  a  studenou  vodou  při- 
pravují se  lázně  slatinné  z  vlastního  ložiska  slatiny  v  Bolehošti  i  lázně  uhlič- 
naté,  provádí  se  elektroléčba,  léčba  horkým,  suchým  vzduchem  atd.  I  iinak 
je  v  Brandýse  o  pohodlí  návštěvníků,  letních  hostů  i  nemocných  postaráno, 
neboť  město  v  nedostatku  velkého  průmyslu  pečuje  o  to,  aby  se  stalo  hle- 
daným místem  výletním  i  letním  sídlem.  A  snahy  jeho  i  spolku  okrašlova- 
cího se  daří:  město  je  stále  víc  a  více  vyhledáváno.  K  tomu  přispívá  i  to,  že 
leží  na  hlavní  trati  býv.  spol.  stát.  dráhy  a  má  na  vše  strany  výhodné  že- 
lezniční spojení.  Jest  zde  úřad  poštovní,  telegrafní  a  telefonní,  stanice  čet- 
nická,  farní  úřad  a  čtyřtřídní  škola,  záložna;  z  větších  podniků  uvésti  dlužno 
Herzánův  pivovar  a  válcový  mlýn  se  strojní  pilou,  Exnerovu  továrnu  hospo- 
dářských čistících  strojů  na  obilí  vedle  řady  podniků  menších. 

Historie  Brandýsa  nad  Orlicí  hradu  i  města  je  bohatá.  Hrad  při- 
pomíná se  poprvé  ke  konci  XIII.  stol.,  kdy  počalo  se  údolí  řeky  Orlice  za- 
lidňovati.  Tehdy  oblíbil  si  nějaký  vladyka  hradiště  brandýsské  a  postavil 


-  290 


tu  tvrdý  hrad,  jemuž  dal  podle  tehdejšího  zvyku  název  německý.  R.  1289 
byl  Jindřich  z  Brandýsa  v  průvodu  králově  v  Olomouci.  Více  je 
známo  o  Oldřichu  z  Brandýsa,  který  společně  s  pány  ze  Žampachu 
plenil  zboží  opatství  Zbraslavského.  Rod  těchto  pánů  vyhynul  v  Brandýse 
úplně  a  dějiny  stávají  se  temnými  od  r.  1323  až  do  r.  1360,  kdy  zboží  bran- 
dýsské  dostalo  se  pánům  z  Boskovic,  kteří  je  skorém  po  celé  století 
drželi.  Jan  z  Boskovic  měl  mnohem  větší  statky  na  Moravě,  kde  byl 
také  v  Brně  v  klášteře  minoritském  r.  1363  pohřben.  Po  něm  nastoupil 
třetí  jeho  syn  Tas  nebolí  Tašek  z  Boskovic,  po  smrti  tohoto  syn 
Jan  z  Boskovic  a  z  Brandýsa,  který  měl  za  manželku  Elišku  z 
Kunštátu.  V  tehdeiších  rozmíškách  náboženských  stál  při  straně  katolické 
proti  Husitům,   proti   obléhajícím  Pražanům  bránil  Vyšehradu  jako  velitel 


Hrad    Brandýs   nad   Orlici. 


jeho  r.  1420,  rok  na  to  súčastnil  se  jednání  sněmu  v  Brně,  kde  hlavně  při- 
spěl k  zavrženi  čtyř  artikulů  pražských;  za  to  bylo  jeho  zboží  Brandýsské 
zpustošeno  a  klášter  Orlík  od  Husitů  rozbořen.  Zemřel  brzy  potom  r.  1423, 
zůstaviv  jedinou  dceru  Veroniku,  provdanou  za  Jaroslava  ze  Šelmberka. 
Zboží  své  bud  on  sám  před  smrtí  prodal  nebo  potom  jeho  dcera.  Brandýs 
se  dostal  v  držení  Smila  Holického  ze  Šternberka,  ale  již 
okolo  r.  1450  přešel  v  majetek  Kostků  zPostupic,  pánů  na  Litomyšli. 
Prvním  držitelem  Brandýsa  z  rodu  toho  byl  Zdeněk,  hejtman  kraje 
Chrudimského,  který  zboží  to  postoupil  r.  1467  svému  bratru  Janovi; 
tento  sídlil  na  Brandýse,  ač  byl  spoludržitelem  Litomyšle.  Na  hradě 
zdejším  r.  1483  vydal  obyvatelům  městečka  různé  výsady,  zejména  mohli 
zboží  své  komukoliv  vzdávati,  odřekl  se  odúmrti,  daroval  jim  řeku  od 
Kamenného  mlýna  až  k  pustému  mlýništi  pod  Pernou.  Po  něm  následoval 
syn  jeho  Bohuš,  který  vyprosil  na  králi  Vladislavovi  znak  pro  městečko 


-  á9i  - 

a  sice  dvoje  hrábě  zlaté  křížem  přeložené  v  modrém  poli.  Nástupce  jeho 
bratr  Jan  držel  panství  ienom  jeden  rok,  neboť  je  r.  1506  prodal  za 
14.000  kop  grošů  čes.  panu  Vilému  z  Pernštejna.  Vilém  hned  po 
koupi  kázal  zbořiti  hrad  a  panství,  pozbyvši  takto  svého  středu,  připojeno 
bylo  k  Potštýnu.  Zemřel  r.  1521.  Syn  jeho  a  dědic  Jan  z  Pernštejna 
prodal  r.  1544  větší  část  bývalého  panství  Bohušovi  Kostkovi  z 
P  o  s  t  u  p  i  c.  Kostkové,  jak  známo,  nejen  horlivě  vyznávali  učení  bratr- 
ské, nýbrž  i  Jednotu  na  všech  svých  statcích  podporovali.  Bohuš  súčast- 
nil  se  odboje  stavovského  proti  králi  Ferdinandovi  r.  1547.  Za  to  jej  stihla 
veliká  pokuta.  Král  Ferdinand  odňal  mu  veliké  panství  Litomyšlské, 
ostatní  statky,  panství  Novohradské  a  Brandýsské,  propůjčil  mu  jen  k  uží- 
vání jako  manství.  Za  obydlí  vykázán  Bohušovi  Brandýs,  z  kterého  se  bez 
dovolení  králova  nesměl  vzdáliti.  Poněvadž  tu  neměl  příbytku,  musil  starý 
hrad  spustlý  opět  opravit.  Pro  delší  však  bydlení  vyžadoval  hrad  větších 
a  nákladnějších  oprav.  Buď  proto  nebo  že  byl  přístup  k  hradu  nesnadný, 
upravil  si  pan  Bohuš  k  bydlení  dům  dole  v  městečku.  Asi  r.  1557  zemřel 
bez  dědiců  a  statek  jeho  manský  připadl  na  krále,  který  nejjižnější  vesnice 
odtrhl  a  ostatek  prodal  za  7000  kop  gr.  č.  paní  Libuši  z  Lomnice, 
vdově  po  Bohuši,  která  měla  na  panství  zapsáno  veliké  věno.  Panství 
nebylo  již  manské,  nýbrž  dědičné.  Libuše  z  Lomnice  zemřela 
roku  1599  a  poslední  vůlí  odkázala  panství  Janovi  ze  Žero- 
t  í  n  a,  svému  synu  z  prvního  manželství.  Jan  byl  z  nejhorlivějších  pří- 
vrženců Jednoty  a  zakladatelem  slavné  tiskárny  Kralické.  Byl  dvakrát 
ženat,  poprvé  s  Martou  z  Boskovic,  která  mu  porodila  r.  1564  na  zámku 
Brandýsskéni  syna  Karla,  podruhé  s  Mandalénou  Slavatovou  z  Chlumu,  s 
níž  měl  syna  Jana  Diviše. 

Zemřel  r.  1583  a  pochován  na  Loukoti,  kde  r.  1559  koupil  od  kováře 
Šimka  zahradu,  v  níž  vystavěl  hrobku  a  nad  ní  kostelík.  Tu  odpočívala  již 
matka  jeho  Libuše  a  první  manželka  Marta. 

Z  počátku  drželi  panství  oba  bratři  nedílně,  r.  1597  se  o  dědictví  roz- 
dělili a  Brandýs  s  jinými  statky  připadl  Janu  Divišovi.  Manželka  po 
jeho  smrti  přepustila  Brandýs  Karlu  stár.  ze  Žerotína,  svému 
švakru,  který  se  veň  uvázal  r.  1617.  Znamenitý  tento  muž  byl  ochráncem 
Jednoty  v  době  nejhoršího  pronásledování.  Na  jeho  panství  skrývalo  se 
mnoho  kněží  i  bratří,  mezi  nimi  zvláště  Jan  Amos  Komenský,  jenž  sem 
přišel  r.  1622  z  Moravy  a  tu  v  domku  vedle  »Srubu«  pod  Klopoty  spisování 
se  oddával.  Ale  ani  Karel  a  panství  jeho  nezůstalo  ušetřeno  pronásledování. 
Mandátem  z  r.  1627  bylo  mnoho  dobrých  Čechů  přinuceno  z  Čech  odejít, 
mezi  nimi  i  Karel  i  Komenský.  Jednota  udržela  se  tajně  i  po  odiezdu  Kar- 
lově do  Vratislavě.  Bratři  konali  své  schůzky  v  místech  nyněišího  zámku 
a  na  hřbitově  se  mrtvá  těla  »kacířů«  pochovávala  dále.  Karel  zemřel  roku 
1636  na  hradě  Přerovském  a  pohřben  v  rodinné  hrobce  na  Loukoti  v  Bran- 
dýse. Po  smrti  jeho  držela  Brandýs  manželka  jeho     Kateřina     Žero- 


-  292  -». 

tínská  z  Valdštejna  jen  krátký  čas,  poněvadž  za  několik  měsíců 
rovněž  zemřela.  Panství  přešlo  do  rukou  Marie  Zárubovny  z  Hu- 
sti ř  a  n,  která  měla  na  něm  pohledávku  na  10.000  zl.  R.  1652  prodala 
smlouvou  ve  Vídni  učiněnou  Brandýs,  hrad,  zámek,  panský  dům,  měste- 
čko a  26  vesnic  Janovi  Friedrichovi  hrab.  z  Trautmanns- 
d  o  r  f  u,  pánu  na  Litomyšli.  Po  jeho  smrti  rozdělili  se  o  veliká  panství  jeho 
synové  a  Brandýs  připadl  FrantiškuFriedrichovi  (r.  1699).  Starý 
hrad  Brandýsský  se  byl  zatím  valně  sřítil,  ač  se  ještě  r.  1652  v  celosti  na- 
cházel; také  zámek  z  konventu  bratrského  udělaný  zpustl.  Za  Trautmanns- 
dorfú,  kteří  byli  horliví  katolíci,  zhynuly  vůbec  všechny  bratrské  památky 
Brandýsské;  kostelík  dřevěný  bratrský  při  nynějším  zámku  zbořen,  kámen 
z  velikého  kostela  v  zahradě  upotřeben  k  novým  stavbám,  kostelík  nad 
hrobkou  se  sřítil,  na  zahradě  pásl  se  farářův  dobytek.  R.  1721  v  květnu 
odkryl  pasák  náhodou  ve  zříceninách  chodbu  a  za  ní  prostrannou  síň  kle- 
nutou, v  níž  byly  vedle  sebe  v  řadách  položeny  kovové  rakve.  O  ně  potom 
a  zlaté  věci  hlásily  se  dvě  strany,  konsistoř  pražská  a  hrabě  Trautmanns- 
dorf  a  hádali  se  o  ně  plných  26  let.  Poněvadž  lidé  zazděnou  hrobku  pokou- 
šeli se  probourati  a  poklady  z  ní  vynésti,  dal  r.  1723  hrabě  hrobku  otevříti 
a  rakve  prohledati,  nalezené  věci  pak  uschoval.  Měděnou  rakev  Karla  ze 
Žerotína  nemohli  otevříti,  proto  poslali  pro  puškaře,  aby  víko  odsekl. 
Když  otlučené  a  polámané  víko  odtrhli,  ležel  před  nimi  Karel  v  červeném 
aksamitovém  plášti.  Poněvadž  nebylo  viděti  žádných  šperků,  musil  hrob- 
ník  plášť  s  kostmi  roztřásti  a  v  prachu  se  přehrabávati,  aby  kousek  zlata 
uloupili,  nic  však  nenašel.  R.  1723  v  listopadu  prodal  Bedřich  Brandýs  tetě 
své  Marii  Terezii,  provdanou  podruhé  za  Leopolda  hraběte 
z  R  o  1 1  a  1  u.  Změny  vrchnosti  užila  konsistoř  Pražská  a  lichotivě  žádala 
hraběnku,  aby  dovolila  hrobku  prohlédnouti.  Ta  svolila.  Při  té  příleži- 
tosti byly  opsány  nápisy  na  rakvích  a  poznamenáno,  co  se  v  které  rakvi 
nalezlo.  Konsistoř  žádala  r.  1724  hrab.  Jana  Ludvíka  ze  Žerotína,  aby 
kovové  rakve  a  klenoty  byly  prodány  a  peníze  obráceny  na  vychování 
faráře  Brandýsského.  Hrabě  svolil  s  tou  podmínkou,  když  mu  klenoty  »na 
památku*  budou  vráceny  a  prach  s  kostmi  na  posvěceném  místě  pohřben. 
Kousistoři  se  podmínka  nelíbila,  tím  se  spor  protáhl  a  zatím  lidé  kradli 
kusy  rakví.  R.  1747  sebrány  prach  a  kosti  z  rakví  a  vloženy  do  dubové 
truhly  a  v  neposvěcené  zemi  pochovány.  Rakve  prodány.  Hrobka  byla 
jen  hrubými  kameny  zavalena  a  než  minulo  několik  let,  dřevěná  truhla 
vlivem  vlhka  se  rozpadla  a  kosti  slavných  pánů  ležely  rozházeny  po  zemi. 
Teprve  na  začátku  18.  století  byly  sebrány  a  zakopány  v  zahradě 
souseda  Brandýsského. 

Hraběnka  Rottalová  počala  r.  1724  stavěti  nový  zámek  u  vsi  Mostku. 
Nebyl  však  dostavěn,  poněvadž  se  nelíbil  nejstaršímu  synu  iejímu  Nor- 
bertu Františku  z  Trautmannsdoríu,  kterému  mělo  panství 
připadnouti.   Stavba  spustla,  poslední  její  zbytek  pobořili  r.   1874  sedláci 


—  293  — 

z  Mcstku.  Po  Norbertu  Františkovi  přejal  r.  1783  Brandýs  syn  jeho  Fer- 
dinand hrabě  (později  kníže)  z  Trautmannsdorfu,  který  jej 
r.  1806  prodal  Arnoštovi  Mauricovi  z  Lynaru,  komturu  křižov- 
níků  německých,  po  jehož  smrti  r.  1807  zdědil  jej  syn  jeho  OttoRochus. 
Od  tohoto  koupil  jej  pražský  měšťan  Karel  Blažek,  jenž  ještě  téhož 
roku  zemřel,  odkázav  Brandýs  svému  strýci  Janu  Blažkovi.  Tento 
postoupil  jej  r.  1S20  vdově  zemřelého  Marii  Magdaleně.  Paní  Blaž- 
ková nedovedla  však  hospodařiti  a  proto  prodáno  panství  ve  veřeiné 
exekuční  dražbě  r.  1831 ;  koupil  je  zpět  Otto  Rochus  z  Lynaru,  ale 
ještě  téhož  roku  prodal  je  Antonínu  hrab.  z  Valdštejna,  v  jehož 
rodě  zůstalo  až  do  r.  1855.  Známo,  že  na  Litomyšli  se  žilo  za  Valdštejnů 
knížečky,  až  statky  Litomyšl  i  Brandýs  dražbou  prodány:  Litomyšl  koupil 
kníže  Thurn-Taxis,  Brandýs  Belgičan  kníže  Alfons  Chimay  (Šimé). 
Po  jeho  smrti  tři  jeho  dědicové  r.  1869  prodali  Brandýs  Jiřímu  Pa- 
ris ho  v  i  (Périš),  pánu  na  Žamberce;  v  závěti  odkázal  jej  tento  svému 
bratrovci  Jiřímu  Paris  hov  i.   Parishúm   patří  Brandýs  dosud. 

Tím  jsme  poznali  v  hlavních  rysech  bohatou  historii  hradu,  města  i 
jeho  majitelů.  Projdeme  si  nyní  památky  městské.  Náměstí  tvořené 
jednopatrovými  domky  svažuje  se  mírně  od  kostela,  stojícím  na  neívyš- 
ším  místě  města.  Stará  radnice  s  dřevěnou  věžičkou  z  r.  1776  byla 
zbořenn  r.  1901  a  místo  ní  vystavěna  nynější  ve  slohu  pseudorenaissančním 
od  vys.-mýtského  stavitele  Jos.  Drahoše.  Na  městském  úřadě  uloženy  jsou 
cechovní  truhlice  z  r.  1824  a  1825  a  pečetidla.  Na  domě  č.  20  byla  zasazena 
r.  1897  deska  na  památku,  že  se  tu  narodil  r.  1564  Karel  st.  ze  Žero- 
tína.  V  těchto  místech  stával  na  pozemcích  domů  č.  19.,  20.  a  21.  dům  pan- 
ský, který  vystavěl  Bohuš  Kostka  z  Postupic,  když  byl  zbaven  panství 
litomyšlského. 

Vlastní  zámek  vystavěn  byl  u  řeky  Orlice  až  v  polovici  XVII.  stol. 
na  miste  zbořeného  konventu  a  školy  Českých  Bratří.  Počátkem  XVIII. 
století  byl  zámek  značně  zpustlý,  že  hraběnka  Rottalová  chtěla  si  vysta- 
věti novy  zámek  u  Mostku,  který,  jak  již  víme,  dostavěn  nebyl.  Zámek 
ve  městě  byi  opraven  teprve  r.  1781  za  hrab.  Frant.  Norberta  z  Traut- 
mansdorfu,  pak  r.  1818  za  Blažka,  který  zvětšil  okna  a  pavlač  na  jihu 
přestavěl.  Je  to  prostá  obdélná  budova  o  jednom  patře,  krytá  mansardo- 
vou střechou  s  vikýři.  Úprava  stěn  a  vnitřku  je  moderní.  V  severním 
průčelí  zazděn  portál;  loggie  v  přízemí  jižního  průčelí  jsou  částečně  za- 
zděny. Zahrada  rozkládající  se  na  jih  k  řece  je  nyní  zpustlá. 

Na  nejvyšším  místě  města  uprostřed  hřbitova  stojí  farní  kostel 
Nanebevstoupení  Pána  Ježíše.  Kostel  v  Brandýse  připomíná 
se  často  ve  XlV.  stol;  od  r.  1489 — 1620  byl  spravován  Českými  Bratry; 
r.  1677  byl  rozšířen,  ale  r.  Í787  zbořen  byl  úplně  a  vystavěn  nyněiší  ba- 
rokní chrám  v  1.  17S7 — 88  z  nadace  administrátora  V.  Gregora  za  faráře 
Jana  Vojt.  Zubra  3la\itelem  Frant.  Jedličkou      z     Heřmanova     Městce. 


—  294  — 

Vnitřní  rokoková  výzdoba  provedena  do  r.  1793.  K  západnímu  průčeií 
přiléhá  hranolová  věž.  krytá  cibulovitou  střechou  s  lucernou,  v  jejím  pří- 
zemí vede  do  chrámu  vchod,  na  jehož  středním  klenáku  vytesán  leto- 
počet 1788.  Na  hlavním  oltáři  obraz  na  plátně  Nanebevstoupení  Páně,  při 
nedávné  restauraci  silně  přemalovaný,  připisován  Petru  Brandlovi;  dále 
jsou  tu  oltář  sv.  Anny  a  oltář  sv.  Jana  Nepomuckého;  architektonicky 
dobrá  kazatelna  z  r.  1734,  empirová  křtitelnice  a  j.,  v  kněžišti  za  hlavním 
oltářem  pískovcový  náhrobek  faráře  Tom.  Ondř.  Volfia  z  roku  1658; 
zvenku  v  levo  od  již.  vchodu  zazděn  bílý  mramorový  náhrobek  pana  Jana 
stár.  ze  Žerotína  z  r.  1583  se  znakem  Žerotínským  uprostřed,  v  rozích  4 
znaky  rodiny  Žerolínské,  Slavatovský  a  Boskovský. 

Nynější  fara,  prosté  jednopatrové  stavení,  vystavěna  r.  1750  za  pe- 
níze stržené  za  cínové  rakve  z  hrobky  Žerotínské  a  přispěním  p.  Václ. 
Gregora  a  jiných  dárců.  Mříže  v  oknech  pocházejí  z  nedostavěného  zám- 
ku v  Mostku. 

Na  náměstí  postavena  r.  1798  statue  Panny  Marie,  která  b/la 
r.  1811  vichřicí  skácena;  na  starém  podstavci  vztýčen  nový  jónský  sloup 
se  sochou  r.  1812.  Na  jiném  místě  slojí  socha  sv.  Tadeáše  z  r.  1718. 
V  nynější  třídě  Žerotinově,  dříve  na  Loukotí  zvané  v  domku  č.  100 
zachovaly  se  malé  zbytky  zdi  chrámu  sv.  Jana  Křtitele,  vy- 
stavěného kolem  r.  1560  pro  České  Bratry  od  Jana  ze  Žerotína  a  spoje- 
ného chodbou  s  hrobkou  Žerotínskou.  R.  1629  dal  Karel  st.  ze  Žerotína 
kostel  zbořiti,  aby  snad  katoličtí  knéží  z  něho  nějaký  klášter  neučinili,  až 
do  výše  3.50  m.  O  hrobce  a  iejicli  osudech  pověděli  jsme  již  výše;  r.  1817 
po  ohni  všechno  zdivo  rozebráno  na  stavbu. 

Ve  stavení  č.  159  pod  »starym  hradem«  narodil  se  podle  staré  po- 
věsti slavný  válečník  Jan  Jiskra  z  Brandýsa. 

Zbývá  nám  ještě  prohlídka  zřícenin  hradních. 

Z  náměstí  od  radnice  na  levo  podle  villy  Fr.  Ondříčka  stoupá  cesta 
mezi  chalupami  a  zahradami  vzhůru  až  k  temeni  hradiska.  Podle  zacho- 
vaných zdí  vidíme,  že  se  hrad  skládal  z  předmostí,  na  něž  se  spouštěl  z 
brány  padací  most  přes  příkop,  z  předhradí,  bráněného  čtverhrannou 
věží,  pak  byl  druhý  příkop,  za  nímž  se  vypínala  věž  předního  hradu,  mezi 
nímž  a  zadním  hradem  byl  třetí  příkop;  vlastní  hrad  půdorysu  podkovo- 
vitého byl  obehnán  příkopem  a  náspem;  nejvíce  zdí  zachováno  z  tohoto 
paláce,  jež  posud  tu  vynikají  takovým  způsobem,  že  prostranství  jimi  za- 
vřené mnohem  výše  leží.  nežli  základy  jejich;  kromě  dvou  velikých  oken 
není  nikde  otvorů  jiných;  k  obraně  byla  také  veliká  věž  v  levém  rohu 
hradu.  Na  jižní  straně  byly  pokoje  panské,  na  severní  byty  čeládky.  Po- 
kud zbytky  ukazují,  byl  palác  výstavnosti  prosté.  Pod  jižní  zdí  paláce 
nalézají  se  dva  f-klepy,  valené  sklenuté,  částečně  již  zasypané. 

Z  hradu  je  krásná  vyhlídka  na  město  a  okolní  vrchy  a  lesy.  Na  jih 
vypínají  se  Klopoty,  na  iejichž  pokraji  postaven  r.  1865  pomník  Jana 


—  295  - 

Amosa  Komenského.  Nad  lesem  Klopoty  vypíná  se  vrch  Orlík,  na  němž 
byl  kolem  r  125Ó  vystavěn  klášter  pro  křižovníky  sv.  Cyríaka;  r.  1296 
uvádí  se  jako  velký,  s  kostelem  P.  Marie  a  konventem  26  mnichů;  r.  1421 
byl  za  Jana  z  Boskovic  zbořen  Husity,  později  i  kostel;  na  místě  tom 
zbyly  jen  skrovné  zbytky. 

Okolí  Brandýsa  nad  Orlicí  skýtá  hojně  vděčných  a  krásných  vý- 
letů, do  Starých  Lázní  (čtvrt  hodiny),  kde  je  hostinec  s  parními  a 
vanovými  lázněmi,  odtud  na  Křetín,  z  části  lesem  porostlý,  na  jehož 
vrcholu  je  malá  rozhledna.  Na  řece  Orlici  jsou  překrásné  partie.  Nedaleko 
pomníku  Komenského  je  klopotský  vodovod,  od  něhož  vede  vzhůru  prudce 
stoupající  stezka  lesem   až  k  hluboké,  divoké  strži,  přes  niž  přepíná  se 


u    Chocně. 


»Čertova  lávka.,  odtud  stále  výše  až  k  opukovým  skalám  romantických 
tvarů. 

Na  sev.  za  Křetínem  je  osada  V  o  1  e  š  n  á  se  dvorcem,  patřící  k  obci 
Němči  (obyv.  167),  kde  ukazují  v  jednom  selském  dvoře  památky  bý- 
valého zámečku.  Ves,  přip.  poprvé  k  r.  1371,  měla  různé  pány,  až  za 
Trautniansdorfů  připojena  k  Brandýssku. 

Z  Brandýsa  můžeme  do  Chocně  bud  jeti  drahou,  nebo  iíti  pěšky 
přes  Mostek  a  Hemže,  nebo  Pelínami.  O  Mostku  jsme  již  slyšeli,  že  v  něm 
počala  r.  1724  hraběnka  Marie  Terezie  Rottalová  stavěti  zámek,  který 
navrhl  ^císařský  ingenieur«  Donati  Allio  a  vedl  palír  Donati  Morazze; 
stavba  brzo  zastavena  a  zdiva  rozneseno.  S  Mostkem  politickou  obec 
tvoří  Lhota  Sudličkova,  stará  ves,  která  v  pamětech  XIV.  stol.  na- 
zývá s.?  Lhotou  Tasovcovou,  snad  odtud,  že  patřívala  z  velké  části  pánům 
Boskovským.  R.  1519  prodal  Jan  Okrouhlický  z  Kněnic  Lhotku  s  jinými 
Mikuláši  Sudličkovi  z  Borovnice  a  poněvadž  tu  potomci 
jehc  přes  100  let  seděli,  nazývala  se  odtud  Sudličkovou.  Za  Sudličků  při- 


-  296  — 

pomíná  se  zde  tvrz,  která  již  dávno  zanikla;  nyní  je  tu  dvůr,  patřící  k 
panství  Brandýsskému.  Na  sev.  odtud  ves  Nasavrky  se  samotou 
V  orlíkem. 

Z  daleka  již  je  viditelný  poutní  kostel  Nanebevzetí  Panny 
Marie  v  Hemží,  vystavěný  v  barokním  slohu  r.  1683  nákladem  Jana 
Bedř.  z  Trautniannsdorfů  na  místě  starého  dřevěného,  rok  před  tím  zbo- 
řeného. R.  1354  připomíná  se  jako  farní,  fara  zanikla  však  po  r.  1620, 
nyní  je  filiální  k  Chocni.  Chrám  stojí  na  hřbitově,  obklopeném  ellipsovitou 
zdí,  prostoupenou  v  rozích  třemi  valené  klenutými  kaplemi  a  věží  (proti 
sz.  rohu  kostela).  V  záp.  průčelí  portál  s  dvojznakem  Trautmansdorfským 
a  Šternberským  nad  římsou.  Vnitřní  zařízení  je  většinou  současné  se  stav- 
bou, barokové  a  rokokové.  V  přízemí  dvojpatrové  zvonice  je  klenutá  már- 
nice s  barokním  oltářem.  Před  kostelem  na  toskánském  sloupu  socha  P. 
Marie  z  r.   1798. 

Z  Hemží  vede  pěkná  silnice,  stíněná  mohutnými  lipami  přes  osadu 
Březenice  do  Chocně.  Podél  silnice  postaveno  r.  1718  sedm  poutních 
kaplí  (r.  1854  přestavěny),  představujících  slavnosti  mariánské. 

Nejkrásnější  cesta  a  příjemná  procházka  z  Brandýsa  do  Chocně  vede 
celinami,  od  sanatoria  luční  stezkou  údolím  Orlice  k  Mýtkovskému 
a  Korábovu  mlýnu. 

P  e  1  i  n  y  zove  se  údolí  řeky  Orlice  před  Chocní,  tam  kde  jest  nej- 
užší. V  táhlém  oblouku  příkře  vystupují  skály,  jichž  kolmé  stěny  od  větrů 
a  dešťů  rozhlodané  probělávají  se  ze  zeleně  keřů  a  stromů  na  březích  Or- 
lice bujících,  půvab  skal  jen  zvyšujících.  Skalám,  plným  fantastických 
tvarů,  říká  lid  »komíny«.  Peliny  s  pěkně  upravenými  sady  na  levém  říčním 
břehu  jsou  nejkrásnějším  místem  v  okolí  choceňském.  Překrásný  je  pohled 
na  ně  se  skalního  výstupku  u  katolického  hřbitova  při  silnici  do  Brandýsa. 
Nedaleko  odtud  je  také  evangelický  chrám  se  hřbitovem. 

Na  levém  břehu  Orlice  tam,  kde  se  údolí  zužuje  proti  mlýnu  Mýtkovu, 
leží  samota  H  r  a  d  n  í  k  y,  nad  níž  se  vypíná  strmý,  vysokými  smrkovými 
stromy  porostlý  ostroh.  Na  něm  stával  hrad  podoby  klínovité,  oddělený 
od  planiny  hlubokým  příkopem.  Uprostřed  tvrziště  zachován  je  dosud 
zbytek  valu  ze  XIV.  nebo  XV.  století.  Písemné  památky  o  tvrzi  se  neza- 
chovaly žádné,  takže  nevíme  ani,  jak  se  jmenovala.  Na  jz.  odtud  leží  ves 
Lhota  Zářecká,  k  níž  samota  Peliny  náleží.  Za  Pelinami  se  údolí 
Orlické  rozšiřuje  a  v  něm  leží  město  Choceň.  Orlicí  rozděleno  jest  na 
dvě  části,  z  nichž  větší,  vlastní  město  Choceň,  leží  na  pravém  břehu, 
menší  t.  zv.  Choceněk,  na  levém. 

Choceň  bývala  nepatrným  městečkem;  od  té  doby  však,  co  byla  tudy 
vedena  a  postavena  státní  dráha  (r.  1843 — 45),  rozkvetla  tak,  že  nyní  čítá 
přes  5000  obyvatelů  v  536  domech.  Je  sídlem  správy  velkostatku  J.  J.  kní- 
žete Ferdinanda  z  Kinských,  farního  úřadu  katolického  (děkanství)  i  evan- 
gelického   (nyní   seniorátu),      c.   k.    poštovního,    telegrafního   a   telefonního 


297  - 


úřadu,  c.  k.  četnické  stanice;  asi  10  m 
již.  nachází  se  rozsáhlé  nádraží  státní 
dráhy  hlavní  trati  Praha — Vídeň  a  od- 
boček Choceň — Broumov  a  Choceň — 
Litomyšl;  dále  tu  je  obecná  i  měšťan- 
ská škola  chlapecká  a  dívčí,  průmy- 
slová škola  pokračovací,  dětská  opa- 
trovna,  městský  chudobinec,  nemoc- 
nice pro  nemoci  infekční,  lékárna, 
městské  museum,  úvěrní  ústav  a 
městská  spořitelna,  která  se  r.  1910 
utvořila  z  Občanské  záložny. 

Z  průmyslových  závodů  v  Chocni 
jsou:  pivovar  knížete  Kinského,  me- 
chanické tkalcovny,  strojírna  a  slé- 
várna Jos.  Kudláčka  (specielní  vý- 
roba řezacích  strojů  pro  uzenáře  a 
řezníky),  prádelna  bavlny,  výroba 
stříkaček  hasičských,  továrny  na  li- 
kéry; zasílatelství  muž.  látek  Ed. 
Doskočila,  2  parní  mlýny  a  parní  pila, 
elektrárna,  výroba  umělých  květin; 
knihtiskárna  Č.  Mojžíše,  knihkupectví 
J.  Hály. 

Uměleckých  památek  stavitelských  v  Chocni  není  mnoho.  V  ulicích 
a  v  uličkách  najdeme  ještě  mnoho  prostičkých  stavení,  z  části  ještě  dře- 
věných, na  náměstí  kromě  několika  starších  nejeden  nový,  vkusně  vy- 
stavený dům  soukromý  i  veřejný.  Podsíně,  které  u  domů  bývaly,  zmizely 
již  úplně. 

Na  čtyřhranném  náměstí  stojí  nová  radnice,  v  níž  je  městský  ar- 
chiv, obsahující  knihy  a  listiny  od  r.  1525,  pak  městská  truhla  z  r.  1621, 
truhlice  cechovní,  městská  pečetidla. 

Uprostřed  náměstí  stojí  pískovcová  statue  Panny  Marie,  po- 
stavená r.  1760  nákladem  obce.  Jiná  socha  sv.  Jana  Nep.  postavena  nákla- 
dem hrab.  Jos.  M.  Kínské  r.  1733  v  Jungmannově  ulici  na  místě  dřevěné 
sochy. 

Opodál  náměstí  na  sz.  v  ulici  Běstovické  (na  Záměsti)  stojí  barokní 
kostel  sv.  Františka  Serafínského,  jenž  se  připomíná  jako 
farní  již  r.  1350  při  popisu  pražské  diecése. 

Na  místě  dnešního  kostela  stával  jiný,  který  několikráte  i  s  farou 
vyhořel,  tak  r.  1602,  nebo  r.  1659,  kdy  shořela  i  zvonice  dřevěná  se  zvony; 
po  tomto  požáru  byla  vystavěna  jednoduchá  budova  kostelní  s  vysokými 
štíty;  vedle  nová  dřevěná  zvonice  s  cibulí  a  lucernou,  která  byla  r.  1703  na- 


298  - 


hrazena  zděnou,  čtyřbokou  o  dvou  patrech,  asi  36  m  vysokou,  střechu  její 
tvoří  báň  s  lucernou  a  menší  bání.  Stavěl  ji  Mikuláš  Rossa.  Při  třetím 
požáru  r.  1725  byla  zvonice  zachráněna,  fara  však  i  kostel  úplně  shořely, 
takže  hrabě  Štěpán  Kinský  dal  v  1.  1728-33  vystavěti  nynější  barokní  bu- 
dovu, jejíž  východní  a  západní  průčelí  jsou  v  půdorysu  vydmutá,  průčelí 
lodi  křížové  plochá.  Ke  kněžišti  na  východě  přiléhá  osmihranná  sakristie, 
nad  níž  je  upevněn  pískovcový  znak  Kinských-Dietrichštejnů.  Zevnějšek 
celkem  prostý,  ozdobený  jen  římsami;  za  to  vnitřek  po  poslední  opravě 
celého  chrámu  r.  1897  působí  milým  dojmem  svou  vzdušností  a  světlostí. 
Na  hlavním  oltáři,  který  byl  původně  postaven  r.  1734  a  potom  1790 
znovu  sestaven  z  pěti  menších,  jest  velký  obraz  sv.  Františka  na  plátně, 
bez    dů\odu    připisovaný    Petru    Brandlovi;     nad     tabernaklem     umístěna 


Náměstí  s  kostelem   v   Chocni. 


kopie  Chrudimského  Salvátora.  Postranní  oltáře  jsou  malé  ceny  umělecké, 
mnohem  lepší  jsou  obrazy  nad  nimi  zavěšené.  Jinak  zařízení  kostelní  je  z 
části  rokokové,  z  části  moderní. 

Vedle  chrámu  jest  jednoduchá  budova  farní,  která  byla  vystavěna  v 
r.  1728-30  místo  dřevěné  po  ohni  r.  1725.  Na  chodbě  prvního  patra  zavěšeny 
jsou  portraity  farářů  od  XVII.  stol.  a  obrazy  pěti  filiálních  kostelů  (Sko- 
renic,  Běstovic,  Slatiny,  Hemže,  Újezda)  a  farního  v  Chocni  z  konce  XVIII. 
století. 

Za  kostelem  postavena  byla  r.  1897  nová  velká  budova  školní 
pro  dívky  i  chlapce. 

U  kostela  rovněž  stojí  budova  špitálu  z  r.  1750,  špitál  sám  byl  zde 
založen  již  r.  1486.  Na  náměstí  ještě  proti  radnici  stojí  >Panský  dům*, 
ozdobený  nad  branou  pískovcovým  znakem  Kinských-Dietrichštejnů.  V 
hostinci  tomto  až  do  nedávná  hrávali  pilně  choceňští  ochotníci;  z  důvodů 
bezpečnostních  nyní  nesmí  se  hrát. 

Z  náměstí  širokou  ulicí  Jungmannovou  přijdeme  k  mostu  přes  Orlici, 
která  zde  plyne  zvolna  širokým  tokem. 


—  '299  — 

Na  Orlici  jsou  v  Chocni  mnohé  pěkné  partie,  které  svým  rázem  upo- 
mínají  na  Bruggy;  malebná  stavení  s  pavláčkami  mile  vyhlížejí  ze  zeleně 
nad  hučícím  jezem.  V  jasné  hladině  shlíží  se  tu  s  levého  břehu  zámek 
knížat  Kinských.  Vystavěl  jej  r.  1562  Zikmund  ze  Šelmberka  a  r.  1574  jej 
rozšířil;  k  tomu  vztahuje  se  nápis  v  nadpraží  vchodu  do  levé  chodby  vy- 
tesaný z  r.  1562.  Než  zámek  nezachoval  původní  své  podoby;  po  posledním 
požáru  r.  1829  byl  upraven  na  nynější  stav  od  Rudolfa  Kinského.  Má  po- 
dobu podlouhlého  čtverhranu;  arkády  loggií  do  dvora  vedoucích  byly  v 
prvním  patře  zazděny  úplně,  v  přízemí  jen  na  dvou  stranách.  V  průčelí  nad 
průjezdem  je  kaple  Nanebevzetí  P.  Marie,  vystavěná  r.  1850.  Vnitřek 
její  je  uměle  mramorovaný,  na  oknech  malby  s  erby  Kinských  a  oltář 
všechen  mramorový. 

Na  zámecké  chodbě,  hojně  parohy  zdobené,  zavěšeny  jsou  staré  ry- 
tiny, představující  výjevy  bitevní,  na  schodišti  pak  a  ve  dvou  pokojích 
zaujme  nás  asi  40  portraitu  na  plátně,  v  rámech  pravoúhlých  i  oválných,  ze 
XVI.  až  XIX.  stol.,  představující  členy  rodu  Kinských  a  jich  příbuzných.  V 
některých  pokojích  zachován  ještě  empirový  nábytek,  jinak  vše  moderní. 
V  přízemí  jest  Maxova  socha  >Vlasty  z  kararského  mramoru,  probělá- 
vající  se  v  zeleni  křovin. 

Za  zámkem  rozkládá  se  rozsáhlý  park,  založený  od  Štěpána  hr.  Kin- 
ského (f  1749),  původně  ve  slohu  francouzském  s  křižujícími  se  stromo- 
řadími lip  a  habrů;  tehdy  hrabě  schválně  poslal  svého  zahradníka  Živsu  na 
tři  léta  do  Paříže,  aby  tam  studoval  slavné  zahrady,  zejména  Le-Nótrovy. 

Proti  zámku  stojí  vížkou  zdobená  budova  knížecích  úřadů  a  za  ní 
knížecí  pivovar.  Za  nimi  táhnou  se  známé  nám  již  Peliny.  To  jsme  již  na 
Choceňku,  vlastně  dlouhé  ulici  domů  s  obou  stran  silnice  od  Litomyšle 
vedoucí,  která  se  nedaleko  zámku  rozšiřuje  v  náměstí  Havlíčkovo,  na 
němž  r.  1907  postaven  pomník  K.  Havlíčka  Borovského.  Na  konci  ulice 
přepíná  kamenný  most  trať,  která  tu  přetíná  jižní  část  parku.  S  mostu 
po  levé  straně  vidíme  vjezd  do  tunelu  276  m  dlouhého,  proraženého  při 
stavbě  trati  opukovým  hřbetem  směrem  k  Brandýsu,  na  druhé  straně 
rozšiřuje  se  před  námi  veliké  nádraží,  k  němuž  vede  javorové  stromořadí. 
Proti  nám  vypínají  se  mohutné  lípy  v  dlouhé  řadě,  pokračování  jich  z 
parku,  které  vedou  na  lesnaté  návrší  Chlum. 

Okolí  Chocně  je  v  mnohém  zajímavější  a  krásnější  než  město  samo. 
Krásné  vycházky  jsou  do  zmíněných  již  Pelín,  na  Chlum,  do  lesa  u  sv. 
Prokopa  s  kuželovitou  Homolí,  na  Podhradí,  do  Dívčích  dolů,  na  Hemže 
přes  Březenici  atd. 

Za  Chocní  ohýbá  se  Orlice  k  sev.-záp.;  po  straně  pravé  má  tu  rovné 
lučiny,  po  levé  příkrou  stráň  od  Homole  až  k  Darebnicům.  Příkrá  stráň  za 
Dívčími  doly  nazývá  se  H  1  a  v  a  č  o  v,  pojmenovanou  tak  po  rodině  Hla- 
váčův, jimž  luka  dole  patřila.  Na  této  stráni  spatřují  se  dosud  zbytky 
dvou  hradů  v.  Jeden  z  nich  stál  v  lese  na  kraji  té  stráně,  druhý  více 


—  300  — 

k  severu,  blíže  k  Darebnicům.  Podle  zbytků  zachovaných  nedají  se  však 
zkonstruovati  půdorysy  těchto  tvrzí,  ba  nevíme  ani,  jak  se  jmenovaly 
původně,  poněvadž  se  nezachoval  ze  starší  doby  žádný  popis  panství. 

Okolí  nynější  Chocně  patřilo  v  X.  stol.  rodu  Slavníkovců,  po  jich  vy- 
hubení připadlo  komoře  královské;  ve  stol.  XII.  byl  jeho  majitelem  Hra- 
biše,  komorník  knížete  českého,  v  2  pol.  XIII.  stol.  pak  pánové  ze  Šva- 
benic,  ale  již  na  počátku  XIV.  stol.  opanovali  je  buď  zcela  nebo  z  části 
Drslavici  Potštejnští,  kteří  bezpochyby  postavili  oba  hrady  na  Hlaváčově. 
Z  nich  nejznámější  je  Mikuláš  z  Potštejna,  kterého  r.  1338  Karel  IV.  za 
jeho  loupežné  výpravy  potrestal,  hrad  Choceň  i  jiné  zbořil;  později  do- 
stala se  jedna  polovice  panství  Choceňského  pánům  z  Lichtemburka 
ke  hradu  Litickému,  druhá  pánům  zPotštejna,  kteří  ji  drželi  ke  hradu 
Žampachu.  Po  pánech  Pyknech  z  Lichtemburka  přešla  Choceň  na  pány 
z  Poděbrad,  kteří  ji  připojili  k  panství  Litickému  a  drželi  až  do  konce 
stol.  XV.  Když  Jindřich  kníže  Minstrberský  prodal  r.  1495  panství  Litické 
Vilémovi  z  Pernštejna,  postoupil  mu  zároveň  i  polovici  Chocně 
s  panstvím.  Druhou  polovici  Chocně  koupili  r.  1548  od  Zdeňka  Žampacha 
z  Potštejna  bratři  Jaroslav,  Vojtěch  a  Vratislav  z  Pernštejna;  tehdy  po 
dlouhých  letech  bylo  opět  panství  Choceňské  v  celek  spojeno.  Z  nich  Jaro- 
slav, držitel  Potštejna  a  Chocně,  prodal  tuto  s  vesnicemi  r.  1559  Zik- 
mundovi z  Šelmberka  a  z  Kosti.  Poněvadž  nebylo  tehdy  v 
Chocni  sídla,  kde  by  mohl  bydleti,  postavil  r.  1561  nový  panský  dům  na 
rozhraní  Chocně  a  Choceňka,  z  něhož  povstal  nynější  zámek.  Panství  r. 
1581  odkázal  panu  V  r  a  t  i  s  1  a  v  o  v  i  z  Pernštejna  na  Tovačově, 
který  však  po  roce  zemřel.  Synové  jeho  Jan  a  Maxmilián  nemohli 
pro  dluhy  panství  udržeti  i  prodali  Choceň  Hertvíkovi  Zejdlici  ze 
Š  e  n  f  e  1  d  u,  vrchnímu  hejtmanu  císařského  panství.  Po  jeho  smrti  dědila 
vdova  Markéta  Zárubovna  z  Hustiřan,  která  r.  1610  panství 
rozdělila  synům:  Janovi  se  dostalo  Polenska,  Rudolfovi  Choceňská, 
Hertvikem  valně  zlepšeného.  R.  1618  přidal  se  Rudolf  na  stranu  Friedricha 
Falckého  a  byl  za  to  odsouzen  ke  ztrátě  statků.  Než  však  rozsudek  mohl 
býti  vykonán,  zemřel  náhle  (1622)  na  zámku  Choceňském;  prý  byl  otráven. 
Komora  česká  prodala  potom  zabavené  jeho  statky  Albrechtovi 
Václavovi  Eusebiovi  z  Valdštejna,  ale  ten  je  ještě  téhož 
roku  1623  prodal  Němci  Vincenci  Mušingerovi  z  Gumpen- 
d  o  r  f  u,  za  něhož  jakož  i  za  jeho  dědiců  trpělo  město  úsilnou  protirefor- 
mací katolickou.  R.  1683  koupil  Choceň  hrabě  Jan  Friedrich  z 
Trautmansdorfu,  pán  na  Litomyšli  a  Brandýse,  po  něm  ji  držel  syn 
jeho  Antonín,  který  r.  1709  ji  prodal  Václavovi  Norb.  Octa  v. 
hraběti  Vchynskému  ze  Vchynic  a  Tetova,  v  jehož  rodě 
Choceň  je  podnes. 

To  je  stručná  historie  města  a  okolí. 


-  301  - 

Z  Chocně  pěknou  silnicí  došli  bychom  do  Vys.  Mýta  přes  ves  D  v  o- 
ř  i  s  k  o,  od  níž  na  jihových.  leží  Podrážek  a  Nořín.  Na  silnici  lito- 
myšlské  leží  K  o  s  o  ř  í  n.  My  však  pustíme  se  podle  toku  Orlice  k  severu. 
Z  náměstí  Choceňského  okolo  kostela  vede  široká  ulice  Běstovská  o  níz- 
kých jednopatrových  domcích  k  severu  do  dosti  veliké  vsi  Běstovic, 
táhnoucí  se  po  obou  stranách  silnice  na  pravé  straně  údolí  Orlického. 
Přede  vsí  stojí  sýpka  s  trojhrannými  štíty  a  s  pískovcovým  znakem  Kin- 
ských  nad  vchodem.  Kostel  Všech  Svatých,  ve  XIV.  stol.  farní, 
nyní  filiální  do  Chocně,  je  zajímavý  tím,  že  zachoval  si  půdorys  románský; 
v  1.  1782-84  byl  opravován  a  rozšířen  v  lodi  přistavěním  zvonice  ve  slohu 
barokním.  Stojí  na  vysokém  návrší  uprostřed  hřbitova,  tak  že  jeho  cibulo- 


jj--^^^;    >_ 


j  |     •  IÍÍmN 


Zámek   v    Chocni. 


vitá  báň  je  z  daleka  viditelná.  Hlavní  oltář  ze  XVII.  stol.  Za  Běstovicemi 
dělí  se  silnice  jednak  doBošína,  kde  je  knížecí  obora,  a  doSkorenic, 
k  nimž  patří  ještě  samota  Vrchovina,  s  kníž.  dvorem  a  cihelnou. 

Původní  kostel  sv.  Maří  Magdaleny  ve  Skorenicích,  již  ve  XIV.  stol. 
připomínaný  jako  farní,  gotický,  byl  r.  1866  zbořen  a  vystavěn  nynější;  ze 
starého  kostela  zachovaly  se  některé  zbytky,  které  jsou  uloženy  na  půdě 
kostela,  zejména  oltář  z  r.  1662,  kazatelna,  12  obrazů  apoštolů,  P.  Marie 
a  sv.  Josefa  na  dubovém  dřevě  z  r.  1698  vedle  obrazů  jiných,  epitafium 
z  r.  1606.  V  kostele  pod  kruchtou  jsou  zazděny  dva  pískovcové  náhrobky 
pánů  z  Říčan  (z  r.  1572).  Na  rozlehlé  návsi  stojí  na  toskánském  sloupu  kříž 
z  r.  1784. 

Ze  Skorenic  vrátíme  se  přes  Bošín  opět  k  toku  řeky  Orlice,  na  níž  leží 
na  pravém  břehu  ves  Plchovice  s  osadou  Smetanou,  naproti  pak 
na  levém  břehu  ves  Plchůvky,  k  niž  patří  dále  k  severu  ležící  osady 
Korunka  a  Nová  Ves,  u  nichž  r.  1881  byla  nalezena  pohřebiště  se 
žárovými  hroby  rázu  lužicko-slezského. 


302 


Severní  cíp  okresu  vyplňují  lesy,  ohraničené  na  východě  řekou 
Orlicí  a  na  jihu  silnící,  vedoucí  z  Chocně  přes  Sruby,  Dobříkov  a  Týnisko 
do  Jaroslavě.  Na  vých.  obklopena  se  tří  stran  lesem  leží  farní  ves  Újezd, 
k  níž  patři  u  Orlice  malebně  rozložená  osada  Chlomek  a  o  něco  dále 
samota  P  o  s  t  o  1  o  v,  na  záp.  v  lese  pak  úplně  skrytá  osada  Prochody. 
Dohromady  čítají  567  obyv.  V  Újezdě  je  obecná  škola  a  kostel  sv.  Víta 
mučedníka,  přip.  již  r.  1349  jako  farní.  Nynější  kostel  s  třípatrovou  věží 
na  západě  přestavěn  byl  r.  1748  na  základech  původního  kostela,  jenž  dva- 
kráte vyhořel,  r,   1676  a   1738;   z  původního  zařízení  kostela  zachovalo  se 


Topolová   alej    u    Běste 


několik  barokních  rámů,  rokoková  kazatelna,  křtitelnice  a  j.  Nynější  samota 
Postolov  připomíná  se  již  r.  1342,  v  XVI.  stol.  byla  tu  založena  tvrz,  která 
v  XVII.  stol.  zanikla. 

Úplně  lesy  obklopeno  jest  nedávno  na  město  povýšené  Horní  Jelení 
a  od  něho  na  vých.  ležící  ves  Jelení  Dolní  s  osadou  Rousinovem. 

Město  Jelení  Horní  jest  slušné  a  ve  své  hořejší  části  pravidelně 
na  náměstí  a  ulice  rozděleno.  Pochází  to  odtud,  že  část  tato  teprve  pozdě 
byla  založena,  když  páni  grunty  své  v  těchto  místech  rozprodali.  Původně 
byla  na  Jelení,  kde  je  nynější  dlouhá  ulice  od  kostela,  jen  ves,  nad  tím 
výše  býval  dvůr,  jehož  místo  zaujímají  nyní  domky.  Proti  tomu  v  rohu 
nynějšího  náměstí  býval  rozsáhlý  hrad,  na  jehož  místě,  když  spustí,  vy- 
stavěna byla  v  XVI.  stol.  dřevěná  tvrz,  která  byla  r.  1775  opuštěna  docela 
a  r.   1817  zbourána;  na  jejím  místě  stojí  nynější  zámeček  >na  Sádkách«. 


:íii:í 


Starší  osudy  hradu  Jelení  jsou  úplně  temné;  první  známý  držitel  jeho 
byl  Jiří  z  Poděbrad,  za  něhož  však  již  v  rumy  klesal.  Nástupce  jeho 
Jindřich  kníže  Múnsterberský  prodal  r.  1495  H.  Jelení  s  ji- 
ným zbožím  Vilémovi  z  Pernštejna,  v  jehož  rodě  byla  přes  půl 
století.  Po  nich  byl  v  držení  tvrze  Přibík  Beneš  Sekerka  ze 
S  e  d  č  i  c,  jeden  z  předních  rváčů  v  Hradeckém  kraji.  Strýc  a  poručník 
jeho  dětí  Jan  prodal  J.  Heřmanovi  z  Bubna,  který  postavil  novou 
tvrz  při  dvoře  v  H.  J.  Heřman  byl  pán  rytířský,  udatný,  pro  svou  zkušenost 
a  statečnost  byl  polním  maršálkem  ve  válkách  tureckých.  Ze  svých  cest  po 
Africe  přivedl  prý  s  sebou  na  Jelení  lva.  Nedlouho  před  svou  smrtí  počal 
r.  1600  stavěti  nový  chrám,  ale  sotva  se  jeho  dokončení  dočkal;  zemřelť 
r.  1602  a  pohřben  v  kastele.  Náhrobek  jeho,  krásné  sochařské  práce,  bý- 
val původně  před  hlavním  oltářem,  r.  1865  přenesen  pod  kruchtu  a  r.  1890 


Statek   v   Běstov 


na  právo  do  prostřed  lodi.  Na  mramorové  desce  na  tumbě  hranolové  vy- 
tesána je  postava  Heřmanova  v  životní  velikosti  v  brnění,  s  okružím, 
hlava  o  ležícího  lva  podepřena,  u  pravé  nohy  rodinný  znak  (na  červeném 
štítě  buben),  nad  ním  jsou  položeny  rukavice  a  přilbice.  Tvář  sochy  po- 
dobá se  velice  obrazu  Heřmanovu  v  zámku  Doudlebském.  Když  byl  náhro- 
bek při  opravě  kostela  r.  1789  vyzdvižen,  našly  se  v  hrobě  vyzděném 
popel  a  kosti  rubášem  obalené,  a  tam,  kde  spočívala  hlava,  kus  lví 
hřívy.  Rodu  pánů  z  Bubna  náleží  Jelení  posud,  jsouc  jako  svěřenství 
částí  statku  Doudlebského. 

Horní  Jelení  má  1587  obyv.;  je  tu  obecná  škola  chlapecká  i  dívčí, 
průmyslová  škola  pokračovací;  občansko-rolnická  záložna;  farní  úřad, 
poštovní,  telegrafní  a  telefonní  úřad,  c.  k.  četnická  stanice  a  lesní  úřad 
hraběte  Heřmana  z  Bubna.  Na  městečko  povýšeno  bylo  kolem  r.  1555, 
na  město  1913. 

Nynější,  nová  nevkusná  budova,  moderně  gotická,  kostela  Nejsv. 
Trojice  vystavěna  v  1.  1864-66  na  místě  kostela,  jejž  svým  nákladem 
vystavěl  r.  1602  Heřman  z  Bubna,  jak  praví  nápis  na  jeho  náhrobku,  a  bo- 


-  304  - 

hatě  uvnitř  vyzdobil.  Zařízení  chrámu  je  barokní  a  rokokové,  většinou  z 
2.  pol.  XVIII.  stol.  Na  hlavním  oltáři  vítězná  brána,  nesená  dvojicemi  ko- 
rinthských  sloupů,  v  bohatém  rámu  obraz  sv.  Trojice  od  Wagenschóna, 
od  něhož  jsou  i  obrazy  na  postranních  oltářích  až  na  obraz  »Ecce  Homo«, 
který  pochází  od  Karla  Škréty. 

Zvony  ve  zvonici  zděné,  postavené  r.  1851  místo  dřevěné,  přeneseny 
sem  r.  1775  z  kaple  sv.  Jiljí  v  Dolním  Jelení. 

Před  kostelem  stojí  sochy  Anděla  strážného  z  r.  1730  a  sv.  Flo- 
riana z  r.    1736  s  latinskými  nápisy,   postavené  nákladem  pánů   z  Bubna. 

Fara  je  prosté  stavení  z  r.  1792.  Na  náměstí  postavena  r.  1704  ná- 
kladem Fr.  Adama  z  Bubna  pískovcová  statue  P.  Marie  od  Víta  Mi- 
chela,  kolem  pískovcová  ballustráda  čtyřhranná.  Letos  otevřena  slav- 
nostně »Sokolovna«. 

Dolní  Jelení  bývalo  v  XVI.  stol.  městečkem  a  podle  pečetidla 
mělo  ve  znaku  sv.  Jiljí  s  berlou,  vedle  něho  leží  laň  s  krkem  šípem  pro- 
tknutým.  Kaple  sv.  Jiljí  se  hřbitovem  byla  zrušena  r.  1775  a  zvony  odtud, 
jak  již  řečeno,  i  obraz  Škrétův  »Ecce  Homo!«  přeneseny  byly  do  farního 
kostela  v  Horním  Jelení.  Nyní  stojí  na  návsi  moderní  kaplička,  jejíž  ol- 
tářní  obraz  P.  Marie  na  dřevě  malovaný  ze  XVII.  stol.  nemá  valné  ceny. 
Socha  sv.  Jana  Nep.  je  z  r.  1727. 

Z  H.  Jelení  vede  přímo  na  jih  lesem  silnice  do  Jaroslavě,  k  níž 
patří  u  samého  H.  Jelení  ležící  osada  Miroslav,  tvořící  dohromady 
polit,  obec  o  500  obyvatelích.  Z  Jaroslavě  p»  jižní  straně  lesního  kom- 
plexu do  vsi  Týniska  (319  obyv.)  na  Loučné  ležící,  odtud  přes  Rzy 
do  Dobříkova,  kde  byl  r.  1912  postaven  pomník  Mistra  Jana  Husi  od 
sochaře  Jurečky  v  Chocni.  Od  počátku  XV.  stol.  připomíná  se  tu  tvrz, 
z  jejichž  starších  držitelů  první  jest  známý  Jan  Těchlovec  z  Dobří- 
kova, který  později  zapsal  Dobříkov  Janu  Talafúsovi  z  Ostro- 
v  a,  známému  hejtmanu  Jiskrovu  v  Uhřích.  Ten,  odešed  opět  do  Uher, 
zapsal  zase  Dobříkov  Hynkovi  z  Malejova,  jehož  potomci  psali  se 
pak  Dobřikovskými  z  Malejova.  Z  nich  V  i  1  é  m  r.  1600  vystavěl  nově  tvrz. 
Po  r.  1618  přišel  o  dvě  třetiny  svých  statků  a  žil  v  Mýtě.  Tvrz  Dobříkov 
prodal  Karel  kníže  z  Lichtenšteina  r.  1623  Albrechtovi  V.  E.  z  Valdštejna. 
Statek  spojen  byl  potom  se  Zámrskem  a  tvrz  v  XVII.  stol.  úplně  zpustla. 
Začátkem  XIX.  stol.  vystavěna  ze  zdiva  nynější  myslivna.  Z  tvrze  zbyly 
jen  sklepy  s  točeným  schodištěm,  zbytky  zdí  a  z  opevnění  příkop  a  násep. 

Za  Hlubokou  leží  ves  Sruby  (dohrom.  555  obyv.),  táhnoucí  se 
podél  silnice  přímo  od  severu  k  jihu.  Kostel  Nanebevstoupení 
Páně  byl  r.  1677  filiální  do  Chocně,  nyní  do  Újezda.  Původní  gotická 
stavba  s  věží  dřevěným  podsebilím  opatřenou  byla  r.  1870  opravena,  ale 
již  v  1.  1877-78  sbořena;  do  nové  stavby  byly  pojaty  jen  podélné  zdi  lodě. 
Tři  oltáře  a  kazatelna  barokní  z  konce  XVII.  stol.  byly  odvezeny  do  ne- 


—  305  — 

dalekého    dvora    Srubského.    V    kostele    gotická    křtitelnice,      jejíž    ostré 
hrany  při  opravě  poněkud  osekány. 

Na  jih  přes  trať  státní  dráhy  kyne  nám  již  na  návrší  kostel  s  v. 
Petra  a  Pavla  obce  Slatiny,  na  jižní  straně  návrší  ležící.  Kostel 
je  připomínán  r.  1349  jako  farní.  Ve  XIV.  a  XV.  stol.  býval  tam,  kde  je 
nyní  ves  Slatina,  dvůr  řeč.  Plotiště  na  návrší  u  kostela  a  ves  Slatina.  Tvrz 
Slatinskou  vystavěli  teprve  Slaškové  ze  Slatiny.  Po  nich  r.  1487 
obdržel  Slatinu  Vaněk  Zámrský  ze  Zámrsku  darem  od  krále. 
Potom  dostala  se  k  panství  Choceňskému.  Kostel  je  románská  stavba  ze 
XII.  stol.,  jednolodní,  která  přestavbami  a  úpravou  pozbyla  původního 
rázu,  podržela  jen  půdorys   románský.   Na  záp.   pak  je  moderní  věž,   na 


Lípová   alej    u    Postolova. 

jihu  předsíňka.  Na  západ  při  Loučné  leží  samota  Š  n  a  k  o  v,  kde  býval 
původně  dvůr  řeč.  Sneckenhof,  patřící  k  šosu  města  Mýta,  který  byl  obe- 
hnán příkopem  a  později  ve  tvrz  proměněn.  Po  různých  držitelích  stalo 
se  Vys.  Mýto  majitelem  tvrze  a  zboží  Šnakovského,  poněvadž  však  tvrze 
nebylo  užíváno  k  bydlení  a  nebyla  opravována,  zpustla  úplně.  Na  sev. 
úpatí  vrchu  »Plesu«  jest  zastávka  Slatina-Šnakov  místní  dráhy  Choceň — 
Litomyšl. 

Po  Loučné  vydáme  se  odtud  k  sev. -záp.,  kde  kynou  nám  ze  stromoví 
věže  kostela  a  zámku  Zámrského,  na  návrší  stojícího.  Pěkná  budova 
zámku  tvoří  čtverhran,  jehož  jižní  průčelí  je  dvoupatrové,  nad  ním  vížka, 
po  stranách  osmiboké  věže  o  třech  patrech  s  barokními  mansardovými 
střechami.  Ostatní  křídla  jsou  jednopatrová  s  renaissančními  římsami  pod- 
okenními. Na  severových.  nároží  třetí  věž,  kulatá,  mnohem  nižší,  s  malými 


306 


okénky  a  kuželovitou  střechou.  V  lichoběžníkovém  dvoře  jsou  v  přízemí 
na  hranolových  sloupech  arkády:  loggie  v  patře  byly  zazděny  a  upraveny. 
Úprava  vnitřku  je  moderní,  jen  u  některých  vchodů  zůstalo  barokní  opa- 
žení.  Výzdoba  průčelí  a  úprava  západního  křídla  pochází  z  XVIII.  stol.  Zá- 
mek býval  vlastně  tvrzí,  která  byla  rozšířena  v  XVII.  stol.  za  Kolovratů 
tím,  že  k  starší  věži  kulaté  byla  přistavěna  budova  s  čtyřhranným  dvo- 
rem. Starší  dějiny  tvrze  jsou  neznámy.  R.  1469  byla  za  vpádu  krále  Ma- 
tyáše Uherského  vypálena,  jakož  i  nedaleké  Uhersko.  Teprve  Vaněk 
ze  Zámrsku  tvrz  obnovil.  Synové  jeho  ji  r.  1513  prodali  Markvar- 
tovi  Slepotickému  ze  Sulic,  jehož  sestra,  obdrževši  ji  podílem, 
prodala  opět  r.  1533  Janu  Lukavskému  z  Lukavic;  r.  1613  po- 
tomci  tohoto  ji   prodali   Karlu   Kapounovi   ze   Svojkova,   jemuž 


Statek    ve    Srubech.    (Lásku.) 


pro  vzpouru  r.  1618  vzata  a  prodána  r.  1623  Albrechtovi  Václa- 
vovi z  Valdštejna.  Od  něho  ji  koupil  téhož  roku  Vine.  M  u  š  i  n- 
ger  z  Gumpendorfu  s  jinými  statky,  zejm.  Chocní,  Borovnicí  a  Do- 
bříkovem.  Po  mnohých  držitelích  koupil  ji  r.  1640  Albrecht  Lieb- 
štejnský  z  Kolovrat,  v  jichž  rodě  zůstala  do  r.  1772.  Po  Gem- 
sendorfech  koupili  zámek  r.  1849  Goltlové,  kteří  jsou  v  držení  jeho 
podnes. 

Rozsáhlý  park  rozkládá  se  na  západě  zámku.  Na  jih  stojí  farní  kostel 
sv.  Martina  biskupa,  přip.  již  r.  1350;  r.  1677  byl  filiální  do  Vys.  Mýta. 
R.  1781  byl  starý  kostel  zbořen  a  vystavěn  nynější  (nevkusný)  rokokový 
nákladem  ryt.  Jeníka  Zásadského  z  Gemsendorfu.  Západní  průčelí  má 
rohy  zaobleny,  portál  opatřen  moderní  předsíňkou  a  dveřmi  s  rokoko- 
vými řezbami.  Nad  oknem  ve  středu  průčelí  jsou  v  ozdobných  kartuších 
znaky  rodu  Gemsendorfu.  Uvnitř  zařízení  většinou  rokokové;  hlavní  oltář 
s  obrazem  sv.  Martina  z  r.   1781;  pískovcová  křtitelnice  gotická  s  dřevě- 


-  307  - 

ným  barokním  víkem.  V  lodi  dva  náhrobky  rodu  Lukaveckých  z  r.  1541 
a   1590  a  náhrobek  rodu  z  Gemsendorfu  z  konce  XVIII.  stol. 

Projdeme  skromnými  domky  Zámrsku  a  přilehlé  Nové  Vsi  (dohrom. 
702  obyv.),  na  jejímž  konci,  t.  zv.  Křížovce  dělí  se  silnice  na  čtyři  strany, 
na  j.  k  Mýtu,  na  v.  k  Zámrsku,  na  z.  ke  Stradouni,  na  sev.  k  stanici  hlavní 
trati  »Zámrsk«,  od  níž  na  jz.  leží  ves  Janovičky  s  dvorem  M  a  1  e  j  o- 
v  e  m,  po  němž  se  psali  Dobřikovští  z  Malejova. 

Dále  po  toku  Loučné  na  pravém  břehu  leží  Radhošt,  stará  ves,  je- 
jíž kostel  sv.  Jiří  mučedníka  na  malém  návrší  připomíná  se  již  r.  1350  jako 
farní;  původní  kostel  gotický  byl  v  létech  1772 — 73  úplně  ve  slohu  barok- 
ním přestavěn.  Hlavní  oltář  byl  r.  1778  zhotoven  v  Praze,  postranní  r.  1781 
v  Chrudimi,  zařízení  ostatní  většinou  z  téže  doby.  Zvony  zavěšeny  jsou  ve 
zvláštní  dřevěné  zvonicí  s  širokým  spodkem  a  stanovou  střechou;  na  vý- 


ML. 


'fW™ 


Zámrsk. 


chod  od  kostela  stojí  kostnice.  Tvrz  připomíná  se  tu  již  r.  1226.,  rovněž 
ve  XIV.  stol.  připomíná  se  fara  a  tvrz,  ale  dvory  náležely  někoiika  majite- 
lům; v  XV.  stol.  tvrz  zanikla  a  ves  byla  do  r.  1547  v  držení  Vys.  Mýta. 
Jestříbský  pán  Přibík  Sekerka  ze  Sedčic  postavil  si  nový  dům 
při  dvoře  Radhoštském  kolem  r.  1550,  snad  na  místě  bývalé  tvrze,  který 
se  ještě  r.  1661  připomíná.  Po  něm  držel  Radhošť  Heřman  Lukav- 
ský  zLukavic  na  Zámrsku,  jehož  choť  Johanka  prodala  ji  s  tvrzí 
pustou  Jestříbcem,  vsi  Týnisko  s  mlýnem  a  Ziku  panu  Divišovi 
z  Chlumu  r.   1571  k  panství  Chroustovskému,  k  němuž  podnes  patří. 

S  Radhoštěm  tvoří  společnou  obec  osada  S  e  d  1  i  š  t  k  y  při  samé 
trati  ležící  (dohr.  276  obyv.);  na  sev.  od  nich  ležící  osady  ŽikaaFran- 
c  1  i  n  a  patří  ke  vsi  T  r  u  s  n  o  v  u,  kterou  rytíř  Toulovec  z  Třemošné,  mě- 
šťan Litomyšlský,  koupil  od  Peška  z  Uherska  a  daroval  špitálu  Litomyšl- 
skému.  Mezi  Trusnovem  a  Sedlištkami  nacházejí  se  pastviny  a  role,  jimž 
lid  říká  Jestříbec;  zde  stávala  tvrz,  na  níž  seděli  Jestříbští  z  Ryzem- 
burka  od  XIV.  do  XVI.  stol.  R.  1558  tvrz  ještě  stála,  ale  brzy  potom 
zpustla,  r.  1571  uvádí  se  již  jako  poustka  při  dvoře  Radhoštském. 


—  308  - 

Na  jih  na  levém  břehu  Loučné  leží  malá  ves  Opočno  se  243  obyv. 
Nejvýznačnější  z  této  krajiny  je  ves  Uhersko  (430  obyv.),  stanice 
hiavní  trati  Praha- Vídeň.  Ves  podobá  se  spíše  městečku.  Uprostřed  návsi 
stojí  barokní  kostel  Nanebevzetí  P.  Marie,  farní,  který  se  již  jako  takový 
připomíná  k  r.  1350.  Starý  kostel  byl  však  r.  1704  zbořen  a  nákladem  hrab. 
Leopolda  Kolovrata  vystavěn  nynější  s  věží  v  západním  průčelí,  s  plecho- 
vou cibulovitou  střechou  s  lucernou.  Z  původního  zařízení  z  poč.  XVIII. 
stol.  zachovalo  se  jen  málo,  jinak  vše  je  moderní.  Na  věži  zvony  z  r.  1704, 
1634  a  1727.  Naproti  kostelu  rozkládá  se  poplužní  dvůr  knížete  Thurn- 
Taxise;  obytné  stavení  z  2.  pol.  XVIII.  stol.  má  prostou  facadu,  v  jejíž 
středu  je  plastický  znak  Kinských. 

Tam,  kde  jest  nyní  myslivna,  postavená  r.  1770,  stávala  tvrz,  na  níž 
počátkem  XIV.  stol.  seděl  Ctibor  z  Uherska.  Po  vymření  jich  r.  1454 
stal  se  držitelem  Uherska  Vilém  Jeník  ml.  z  Mečkova,  zname- 
nitý válečník  jako  jeho  otec,  jenž  dobyl  se  Sirotky  Litomyšle.  Vilém  ze- 
mřel asi  v  té  době,  když  vtrhli  Uhři  do  Čech,  pleníce  okolní  krajinu,  při 
čemž  Zámrsk,  Uhersko  a  jiné  vsi  lehly  popelem.  Od  něho  koupila  Uhersko 
obec  města  Vys.  Mýta  a  tu  teprve  tvrz  pro  zanedbání  oprav 
zpustla.  R.  1547  musilo  město  odstoupiti  králi  Ferdinandovi  část  jmění 
svého,  jež  obsahovalo  Šnakov  tvrz  a  dvůr  poplužní,  Jestříbec  tvrz  a  dvůr, 
Uhersko  tvrz  pustou  a  dvůr,  Týnisko,  Radhošt,  Žíku,  Sedlištky,  Opočno, 
Brč,  Trusnov,  Chotěšiny  a  j.  Král  dal  Uhersko  jako  léno  k  Brandýsu 
n.  O.  p.  Bohuši  Kostkovi  z  Postupic,  po  jeho  smrti  pak  je  prodal 
Divišovi  Slavatovi  z  Chlumu  a  Košumberka,  ten  však  je 
postoupil  Arnoštovi  Vitanovském  u^  V  1  č  k  o  v  i  c.  Vitanovští 
postavili  si  nový  dům  kamenný  snad  na  místě  pusté  tvrze,  a  bydleli  v  ní 
až  do  pol.  XVII.  stol.,  kdy  koupili  Kyšperk  a  přestěhovali  se  tam.  Tvrz 
zdejší  pak  úplně  zpustla.  Ke  Chroustovicúm  se  dostala,  když  páni  z  Ko- 
lovrat drželi  společně  Kyšperk  a  Uhersko.  Na  sever  od  Uherska  ve  středu 
parku  stával  letohrádek  Theresienlust,  neb  také  N  e  u  1  u  s  t  zvaný, 
osmihranná  to,  jednopatrová  stavba  s  mansardovou  střechou,  který  vy- 
stavěl r.  1790  hrabě  Filip  Kinský  prý  podle  plánu,  jejž  navrhla  jeho  sestra 
Marie  Terezie,  ovdovělá  Poniatowská.  Roztomilý  pavilon  ten  byl  ne- 
dávno zbytečně  zbořen. 

Ve  výběžku  okresu  při  trati  leží  ves  T  u  r  o  v  (323  obyv.),  kde  v  za- 
hradě selské  (č.  9.)  nachází  se  pahrbek,  na  němž  stojí  stodola,  ohrazená 
valy  a  příkopy  okrouhlými.  Při  kopání  nalezeny  zde  ostruhy,  šipky  a  hře- 
bíky, snad  zde  stávala  dříve  tvrz. 

Zde  opouštíme  Loučnou,  která  teče  dále  směrem  sev.-záp.,  a  dáme 
se  pěšinou  okolo  krásné  bažantnice  ke  vsi  Městci  (338  obyv.)  na  silnicí 
Mýtsko-Hrochovo-Týnccké;  na  vých.  od  ní  O  s  t  r  o  v  (355  obyv.),  u  něhož 
směrem  k  Uhersku  byly  nalezeny  žárové  hroby.  Ves  je  stará,  již  r.  1318 
se  připomínají  Řehněř  z  Ostrova  a  Pešek.  V  XV.  stol.  nacházela 


-  309  - 

se  zde  tvrz,  jejíž  osudy  po  r.  1493  jsou  neznámy;  zanikla  asi  v  XVI.  stol. 
Nejznámější  z  držitelů  jest  válečník  Jan  Talafús  z  Ostrova  (přip. 
se  poprvé  r.  1439),  který  stav  se  služebníkem  králové  Alžběty  v  Uhřích, 
přijal  hejtmanství  pod  Janem  Jiskrou  z  Brandýsa.  Po  dlouhých  letech 
vrátil  se  do  Čech,  ale  schudl  prý  tak,  že  po  trzích  s  mošnou  chodil.  Ves 
dostala  se  v  pozdějších  dobách  nejprve  ke  Košumberku  a  oddělením 
odtud  k  Chroustovicům. 

Dále  na  vých.  leží  S  t  r  a  d  o  u  ň,  již  král  Václav  II.  daroval  klášteru 
zbraslavskému,  v  době  mezi  válkami  husitskými  a  r.  1547  koupila  ji  obec 
Mýtská  od  pana  Bohuše  Kostky  z  Postupic  a  na  Litomyšli.  Na  jih  odtud 


Kaple    se    studánkou    sv.    Mikuláše    ve    Vraclavi. 


jsou   V  i  n  a  r  y    (339   obyv.),   u   nichž   nalezeny   byly   dva   kamenné   mlaty 
a  kamenná  sekyrka  (nyní  ve  vys.-mýt.  museu). 

Od  Stradouně  a  Vinař  zdvihají  se  dosti  prudce  kopce,  rovněž  tak  se 
strany  východní  od  Vys.  Mýta;  v  jich  klíně  leží  farní  ves  V  r  a  c  1  a  v, 
která  vznikla  z  někdejšího  předhradí  hradu  Vratislavě,  jímž  jako  široká 
ulice  s  rozsáhlým  tržištěm  uprostřed  se  táhla  zemská  stezka  od  Litomyšle 
přes  Vys.  Mýto  a  Vrchy  ke  Chrudimi.  Na  tržišti  na  vých.  straně  stával 
chrám  sv.  Václava,  který  poprvé  se  připomíná  jako  farní  r.  1350  a  po 
dlouhá  století  jím  zůstal;  r.  1666  dal  jej  děkan  mýtský  a  spolu  farář  vra- 
clavský  Samuel  Hattaš  opraviti  a  zvonici  vystavěti;  r.  1786  byl  Josefem 
II.  zrušen  a  učiněna  z  něho  sýpka,  která  r.  1804  vyhořela;  nyní  upraven  na 
hostinec,  v  němž  se  nalézají  ještě  některé  románské  zbytky  stavby  chrá- 
mové; i  půdorys  lze  dobře  zjistiti.  Odtud  byly  některé  věci  přeneseny  do 
druhého  kostela  Nanebevzetí  Panny  Marie.  Tento  nyní  farní 
kostel  připomíná  se  již  r.  1349  jako  farní,  pak  byl  od  r.  1628  filiálním  nej- 


-  310  - 

prve  do  Chroustovic,  později  do  Vys.  Mýta;  od  r.  1754  zase  farní.  R.  1618 
byl  rozšířen  od  Dobříkovského  z  Malejova,  r.  1719  vyhořel  i  se  zvonicí, 
stojící  jižně  od  kostela,  a  upraven  na  nynější  stav;  věž  znovu  po  požáru 
r.  1737.  Kostel  byl  původně  gotická,  jednolodní  budova  (z  2.  pol.  XIII. 
stol.),  při  přestavbě  r.  1719  byl  pojat  do  nové  budovy  k  severu  obrácené 
a  to  tak,  že  kněžiště  přepaženo  a  užito  za  kostnici  a  sakristii  a  původní 
loď  pojata  v  novou.  Na  vých.  stěně  byv.  kněžiště  zachovaly  se  gotické  fre- 
sky ze  XIV.  stol.,  ovšem  velmi  porušené. 

Na  ostrohu  spadajícím  příkře  na  severní  a  jižní  stranu  do  údolí  mezi 
vesnici  Vraclav  a  poutnickým  kostelem  sv.  Mikuláše  nachází  se  h  r  a  d  i- 
š  t  ě,  trojstranné,  otočené  valem  a  příkopem  100  m  dlouhým;  násep  byl  až 
2  m.  vysoký.  Zde  stával  hrad  Vratislav,  k  němuž  byl  příjezd  od  ny- 
nější kovárny.  Budovy  hradní  i  sruby  na  náspu  byly  sroubeny  ze  dřeva, 
z  těžkých  klád.  Hrad  připomíná  se  poprvé  r.  1086  v  darovací  listině  klá- 
štera opatovského;  koncem  stol.  XIII.  se  již  rozpadl;  o  hradišti  mluví  se 
v  XVI.  stol.  v  městských  knihách  Vys.  Mýta;  dnes  násep  i  zdivo  je  úplně 
rozebráno. 

Z  pamětihodných  událostí,  které  se  na  hradě  přihodily,  nejvýznačnější 
je  záhuba  rodu  Vršovců  r.  1108  za  knížete  českého  Svatopluka;  na  hra- 
dišti postaven  r.   1908  na  památku  této  události  pěkný  pomník. 

Koncem  stol.  XVII.  a  ve  stol.  XVIII.  stala  se  Vraclav  siřeji  známou 
lázně  mi  sváto  mikulášským  i,  umístěnými  v  rozkošném  údo- 
líčku na  sever  pod  hradiskem  vratislavským,  v  němž  vyvírá  studánka  ode 
dávna  zvaná  studánkou  sv.  Mikuláše.  Když  vodou  její  uzdravil  se  také 
farář  Vratslavský,  dal  zde  r.  1665  vystavěti  kapli,  která  byla  r.  1685  roz- 
šířena. R.  1692  vystavena  byla  na  stráni  nad  kaplí  poustevna  pro  poustev- 
níka, aby  ji  opatroval;  také  vížka  se  zvonkem  a  hodinami  vedle  postavena 
a  sluje  dodnes  od  té  doby  vfráterkou«.  Za  nedlouho  byly  zřízeny  zde  lázně. 
R.  1724  kaple  zbořena  a  položen  základní  kámen  hrab.  Ant.  J.  z  Bubna  na 
Žamberce  a  Jelení  k  novému  kostelu,  jehož  stavbu  vedl  stavitel  a  měšťan 
pražský  Karel  Ant.  Canavalle  nákladem  obce  mýtské.  Barokní  kostel 
tento  vestavěn  jest  do  úžlabiny  otevřené  na  západ  v  široké  prostranství. 
Po  stranách  záp.  průčelí  stojí  nízké  věže,  dvojkřídlé  schody  vedou  s  balu- 
strádou na  terassu  k  hlavnímu  vchodu.  Pod  terassou  je  vchod  ke  kapli 
se  studánkou.  Vnitřek  chrámu  působí  milým  dojmem  svou  jednoduchou 
barokní  výzdobou.  Na  hlavním  oltáři  z  r.  1730  obraz  sv.  Mikuláše  anděly 
obklopeného;  bez  důvodu  se  připisuje  P.  J.  Brandlovi.  Druhý  oltář  sv. 
Mikuláše  je  z  r.  1738,  třetí  P.  Marie  koupen  byl  obcí  Mýtskou  r.  1787  ze 
zrušeného  kláštera  v  Sedlci. 

Z  Vratislavě  vede  pěkná  silnice  přes  Vrcha  a  hájek  do  Vys.  Mýta. 

Z  Vysokého  Mýta  vydáme  se  od  kasáren  k  Vrchům,  u  kříže  pak  dáme 
se  v  levo;  nahoře  otevírá  se  nám  pěkný  rozhled.  Pod  námi  leží  na  silnici 
k  Vinařům  a  Stradouni  Sedlec   (401   obyv.),  dále  pak  v  pěkném  údolí 


-  311  - 

Domoradice  (326  obyv.),  jichž  část  již  r.  1372  patřila  ke  hradu  Ko- 
šumberku;  v  XVI.  stol.  znovu  tvrz  tu  vyzdvihl  Albrecht  Lukavský.  Ma- 
jitelé Domoradic  neustále  se  střídali,  r.  1867  je  koupila  hraběnka  Vir- 
ginie z  Aíchelburka.  Je  zde  dvůr  se  zámečkem  z  XVIII.  stol.,  který 
však  byl  v  I.  1895  a  1897  moderně  přestavěn;  zachovalo  se  jen  několik 
kovaných  rokokových  mříží  na  oknech.  Na  j.  odtud  v  údolí  téhož  potoka 
jest  ves  Svařen,  k  níž  patří  osada  Sejtinka  (dohrom.  283  obyv.). 
Ve  Svařeni  je  kalvárie  z  r.  1839  hrubě  z  pískovce  tesaná.  Na  sev.-záp. 
leží  osada  P  o  p  o  v  e  c,  patřící  k  Mravínu,  u  níž  na  vých.  zachovaly 
se  zbytky  tvrze  —  valy  polokruhem  zakončené.  Od  Mravína  na  j.  ves 
Š  t  ě  n  e  c,  v  níž  ve  14.  stol.  stávala  tvrz,  patřící  ke  Košumberku,  ale  již 
na  poč.  stol.  XV.  připomíná  se  tu  jen  dvůr  poplužný.  Také  ves  P  ě  š  i  c  e 
na  jv.  v  údolí  ležící  patří  ke  starším  osadám  českým,  připomíná  se  již  r. 


Rozcestí   u   Vys.   Mýta   (do   Vánic   a   do   Lhůty). 

1226.  Tvrz  zdejší  na  poč.  XV.  stol.  držel  Ješík  z  Popovce;  ta  zanikla, 
zachovalo  se  jen  hradiště  »na  valech«  na  vysokém  ostrohu  a  dvojí  val. 
Na  druhé  straně  táhlého,  dosti  příkrého  vrchu  leží  S  r  b  e  c  (221  obyv.) 
a  na  jih  Domanice,  v  nichž  stávaly  tvrze,  nyní  zpustlé,  jež  drželi  v 
15.  stol.  vladykové  ze  Srbce  nebo  Srbeč.  Domanice  vystřídaly  několik 
majitelů  než  se  r.  1623  dostaly  pánům  na  Košmberce.  Domanice  patří  k 
pol.  obci  Voleticům  (dohr.  186  obyv.)  na  záp.  od  nich  na  úbočí  pla- 
niny ležícím.  Kostel  voletický  s  v.  Jiří  jest  filiální  do  Lůze,  kamž  patří 
již  od  r.  1677;  r.  1350  připomíná  se  však  jako  farní.  Je  to  prostá  budova 
gotická,  jednolodní  ze  XIV.  stol.,  jež  byla  asi  r.  1626  opravována,  z  kteréžto 
doby  pochází  také  část  zařízení;  nynější  úprava  jest  z  konce  XVIII.  sto- 
letí, kdy  byl  sňat  kassetovaný  strop  renaissanční  v  lodi  a  nahrazen  ny- 
nějším plochým.  Na  západě  přiléhá  k  lodi  gotická  věž  s  barokními  ozdo- 
bami, střechou  cibulovitou  s  lucernou.  Hlavní  oltář  pochází  z  druhé  polo- 
vice XVII.  stol.;  postranní  oltáře  jsou  stejné,  oba  z  poč.  XVII.  stal.,   sv. 


—  312  — 

Floriana  (a  sv.  Vojtěcha)  a  sv.  Dominika  (a  sv.  Šebestiána).  Z  konce  XVI. 
století  pochází  tabulový  obraz  v  lodi,  malovaný  temperou  na  křídovém 
podkladě,  představující  z  mrtvých  vstání  Kristovo  a  zděšený  útěk  zbroj- 
nošův. Rovněž  z  té  doby  je  dvojkřídlá  zavírací  archa,  uprostřed  na  plátně 
obraz  sv.  Jiří  na  koni  v  rytířském  brnění  a  rudém  plášti,  poráží  draka 
v  údolí,  nad  nímž  na  skále  stojí  hrad:  na  vnitřních  stranách  křídel  v  právo 
obraz  sv.  Václava  v  brnění,  v  levo  sv.  Víta  s  kohoutem;  na  vnějších  stra- 
nách v  právo  korunování  Krista  trním  a  kladení  do  hrobu,  v  levo  zjevení 
se  Krista  v  zahradě  Gettsemanské  a  bičování  u  sloupu,  vše  v  bílém  rámu. 
Kromě  nich  je  tu  několik  barokních  obrazů  na  plátně,  ale  bez  ceny  umě- 
lecké. V  dlažbě  lodi  zapuštěn  pískovcový  náhrobek  z  poč.  XVII.  stol. 


Nové   Hrady. 


Od  Voletic  máme  pěkný  rozhled  po  údolí  řeky  Olšinky — Novohradky, 
v  němž  leží  město  Lůze,  nad  ním  pak  vysoko  vypíná  se  dvojvěží  Chlumku 
a  v  levo  zříceniny  Košumberka.  Sejdeme  až  k  toku  a  po  jeho  břehu  pustíme 
se  k  severu,  kde  dojdeme  nejprve  L  o  z  i  c,  vsi  s  387  oby  v.;  je  zde  fara 
evang.  reform.  sboru  a  evangelický  kostel,  vystavěný  r.  1784  Filipem  hrab. 
Kinským.  Je  to  obdélná  budova  se  štítem  a  šindelovou  mansardovou  stře- 
chou; uvnitř  zachovala  se  z  původního  zařízení  kazatelna  a  část  varhan. 
Dále  je  tu  dvůr  z  XVIII.  stol.,  jehož  hlavní  brána  je  ozdobena  úseky  seg- 
mentové římsy  a  znakem  Kinských. 

A  jako  Voletický  kostelík,  tak  také  i  farní  kostel  Nejsvět.  Trojice  v 
Jenčovicích,  na  návrší  uprostřed  hřbitova  stojící  vyniká  nad  okolní 
krajinu.  R.  1350  uvádí  se  jako  farní  k  biskupství  litomyšlskému,  ves  je 
však  starší,  připomíná  se  již  ve  XII.  stol. 

Po  r.  1585,  kdy  úplně  vyhořel,  byl  mnohokráte  opravován;  poslední 
opravy  byly  r.  1893,  kdy  barokní  valená  klenba  v  lodi  nahrazena  byla  stro- 


—  313  — 

pem  rákosovým  a  dána  nová  kruchta,  r.  1895  nová  střecha  atd.  Budova 
sama  je  jednolodní,  ranně  gotická,  k  níž  po  stranách  kněžiště  přiléhají 
kaple  Mravínská  a  sakristie,  na  jihu  nová  předsíň,  na  západě  pak  čtver- 
cová věž  se  střechou  stanovou  s  bání;  vedle  věže  přistavěna  pro  zvony 
nízká  zvonice:  dřevěné  podsebití  s  šindelovou  střechou  na  kamenném 
spodku.  Z  hlavního  oltáře  z  r.  1787  zbyl  jen  tabernakl,  obraz  sv.  Trojice 
a  sochy  Petra  a  Pavla.  Rovněž  z  křtitelnice  zachoval  se  jen  cínový  kotlík 
z  r.  1625.  Dobré  práce  z  XVIII.  stol.  jsou  obrazy  na  plátně  a  dřevě  a  ba- 
rokní krucifix.  Zvony  z  r.  1585  a  1599. 

Západně  odtud  leží  M  a  r  t  i  n  i  c  e,  patřící  k  Jenčovicům,  s  nimiž 
čítají  dohromady  433  obyv.  Na  sever  podle  toku  řeky  nebo  po  silnici  při- 
jdeme do  Z  a  1  a  ž  a  n,  k  nimž  patří  dále  ležící  osada  P  o  d  ě  č  e  1  y  (dohr. 
341  obyv.);  na  levém  břehu  pak  je  ves  Lhota  (tu  pískovcový  kříž  z 
XVIII.  stol.),  ve  výběžku  okresu  samota  Ž  i  1  o  v  i  c  e,  velmi  stará,  nebof 
již  r.  1244  se  připomíná;  bývala  tu  ves  s  poplužním  dvorem,  která  patřila 
k  panství  kláštera  Podlažického,  později  ke  zboží  zápisnému  Chrastskému 
a  Podlažickému,  po  různých  majitelích  zase  k  Chroustovskému  a  na  konec 
opět  k  Chrasti.  Na  zač.  XVII.  stol.  vystavěna  tu  tvrz,  která  po  válce 
třicetileté  se  vsí  spustla.  Od  Poděcd  k  záp.  na  silnici  ke  Stradouni  jest 
ves  Mentour,  přifařená  rovněž  k  Jenčovicům.  Odtud  odevšad  máme 
již  blízko  do  městyse  Chroustovíce  (885  obyv.)  na  obou  březích  Olšinky 
ležícím.  Celá  krajina  kolem  Chroustovic  jest  pro  svůj  rovinatý  ráz  a  do- 
.statek  vodstva  velmi  úrodná,  a  také  většina  obyvatelstva  se  zabývá  rol- 
nictvím;  vedle   toho  ženy   vyšívají  zde   bílé  prádlo  bavlnkou  a   hedbávím. 

Celou  jihovýchodní  stranu  Chroustovic  zaujímá  zámek  a  hospodářská 
stavení. 

Zámek  vystavěn  byl  snad  na  místě  bývalé  tvrze,  o  níž  máme  zprávy 
od  XV.  stol.  Majitelé  se  zde  neustále  střídali;  počátkem  XVI.  stol.  dostaly 
se  Chroustovíce  Albrechtovi  z  Chlumu  a  Košumberka  a  po  něm  jeho 
bratru  Slavatovi,  jenž  je  připojil  k  panství  Košumberskému.  Za  vlády 
těchto  pánů  tvrz  zpustla,  a  teprve  od  Zachariáše  Slavaty  z  Chlumu  opra- 
vena. Panství  zdědil  r.  1599  jeho  nedospělý  syn,  jehož  poručníci  nemo- 
houce je  pro  dluhy  udržeti,  prodali  r.  1600  Kunce  Slavatové;  syn  této  Diviš 
Lacembok  z  Chlumu  a  Košumberka  prodal  r.  1606  Chroustovíce  s  okolím 
Janu  Divišovi  ze  Žerotína  na  Náměšti.  Ale  ani  ten  je  neměl  dlouho,  pře- 
cházelo z  ruky  do  ruky,  až  je  r.  1663  koupil  František  Karel  hrabě  Lieb- 
štejnský  z  Kolovrat.  Tento  přestavěl  tvrz  na  zámek,  o  němž  se  zachoval 
současný  záznam.  Vnuk  jeho  Frant.  Karel  prodal  r.  1721  zámek  Chrousto- 
více s  městečkem  a  vsi  Městec,  Ostrov,  Opočno,  Uhersko,  Trusnov,  Fran- 
clinu,  Radhošť,  Ziku,  Tyništko,  Janovičky,  Stradouň,  Vinary,  Sedlec,  Pě- 
šice,  Mravín,  Mentoury,  Jenšovice,  Martinice,  Lozice,  Turov,  Staré  a 
Nové  Holíšovice  Jeronýmovi  hrab.  de  Capece  a  markrab.  de  Rofrano; 
potom  Chroustovíce  držela  Marie  Terezie  roz.  markýzka  z  Rofrana,  choť 


314  - 


hrab.  Leopolda  Kinského.  Po  ní  byl  od  r.  1779  majitelem  Ch.  Filip  Kinský, 
který  zámek  přestavěl  částečně  rokokovým  slohem,  zvi.  zahradní  průčelí 
a  připojil  rozsáhlé  předdvoří  a  zahrady  v  1.  1779-80.  Zemřel  r.  1827.  Roku 
1823  však  Ch.  od  něho  koupil  kníže  Karel  Alexandr  z  Thurn-Taxisu;  Taxi- 
savé  drží  je  dosud. 

Zámek  skládá  se  z  budovy  vlastní  ze  XVII.  stol.  a  do  podkovy  roze- 
stavěných traktů  z  konce  stol.  XVIII.  Mezi  budovami  s  byty  -pro  služeb- 
nictvo je  vjezd  uzavřený  mřížovou  branou.  Od  těchto  budov  do  čtvrt- 
ellipsy  se  táhnou  konírny,  za  nimiž  se  otvírají  po  stranách  dva  menší 
vjezdy,  na  náves  a  do  dvora  hospodářského;  pak  pokračují  čtvercové 
jednopatrové  budovy   s  mansardami  a  přízemní  podélná  křídla  v  pravém 


Zámek  v  Nových  Hradech. 


úhlu  lomená  a  k  hlavní  budově  přistavěná;  na  podélných  stranách  otevřena 
jsou  chodbami,  v  částech  příčných  jsou  v  právo  kaple,  v  levo  kuchyně. 
Středem  a  napříč  nádvoří  vede  cesta  s  alejí  a  přestupuje  po  třech  můst- 
cích pctok  uměle  sem  zavedený.  Můstky  jsou  ozdobeny  vasami  a  skupi- 
nami amorettů  se  svítilnami.  Hlavní  budova  zámecká  je  jednopatrová,  v 
jejímž  středu  je  užší  polopatro  s  trojúhelníkovým  štítem.  Nad  portálem 
balkon,  nesený  dvojicemi  toskánských  sloupů.  V  průčelí  zahradním  nesou 
dva  páry  jónských  sloupů,  pilastrů,  hranolových  pilířů  a  několik  těžkých 
konsol  terrasu,  po  jejíž  stranách  vedou  dvojdílná  schodiště.  Ve  štítě  nad 
terrassou  korunovaný  dvojznak  Kinských. 

Většina  pokojů  v  zámku  zařízena  moderně,  z  původního  nábytku  ro- 
kokového a  empirového  zachovalo  se  jen  několik  kusů  a  něco  dekora- 
tivních drobnůstek,  ostatní  vše  bylo  odvezeno  do  Řezná,  podobně  jako  ze 
zámku  Li  torny  šlského.  Podobně  zachováno  zde  jen  několik  obrazů:  por- 
traitů  a  krajinomaleb. 


-  316  - 

Za  zámkem  rozkládá  se  park  ve  francouzském  slohu  zřízený,  dosti  za- 
chovaný, obtékaný  se  tří  stran  potokem.  Středem  vede  cesta  přes  most  do 
orangerie  a  odtud  branou  přes  druhý  můstek  do  rozsáhlé  bažantnice.  V 
zahradě  je  empirový  pamětní  kámen  z  červeného  mramoru  s  nápisem 
francouzským:  poděkování  (asi  sestry  Filipa  Kinského  Marie  Terezie) 
bratrovi  za  poskytnuté  přístřeší. 

Zámecké  budovy  tvoří  východní  stranu  náměstí  či  návse,  uprostřed 
níž  stojí  rozsáhlý  barokní  kostel  sv.  Jakuba  Většího  Ap.  Byl  již  r.  1350 
farní.  Původní  stavba  stojící  uprostřed  nynějšího  hřbitova  zbořena,  při 
čemž  zachována  jen  krypta  Haugwitzů  s  náhrobky  a  r.  1744  vystavěn 
nynější  kostel  o  něco  severněji  vedle  hřbitova  nákladem  hraběnky  Marie 
Terezie  Kinské.  Kněžiště  zakončeno  polokruhem;  po  stranách  přiléhají 
sakristie  a  knížecí  oratoř,  na  západě  hranolová  věž,  krytá  štíhlou  sta- 
novou střechou.  Zařízení  chrámové  je  rokokové,  většinou  dobré  práce;  z 
XV.  stol.  je  křtitelnice  podoby  zvonu. 

Jednopatrová  fara,  vystavěná  r.  1783  hrab.  Filipem  Kinským,  ozdo- 
bena nad  portálem  sochou  sv.  Jana  Nep.  v  nice  a  znakem  Kinských  ve 
štítku.  Na  návrší  též  sloup  se  sochou  P.  Marie  z  r.  1752. 

Tím  ocitli  jsme  se  opět  na  hranicích  okresu. 

Poslední  naše  cesta  povede  po  hranicích  okresu  litomyšlskéha  a  sku- 
tečského.  Vyjdeme  opět  z  Vys.  Mýta  u  kasáren  na  Litomyšlském  před- 
městí, a  můžeme  jíti  po  silnici  k  pěknému  rozcestí  silníc  do  Vánic  (167 
obyv.)  a  do  Lhůty,  nebo  pěšinou  kolem  barokních  soch  sv.  Josefa  z 
r.  1738  a  sv.  Vavřince  z  r.  1741  ke  Knířovu,  jehož  poutní  a  farní  kostel 
Zvěstování  P.  Marie  z  daleka  je  viditelný.  R.  1349  připomíná  se  jako  farní, 
kdy  byl  v  držení  pánů  z  Pardubic.  Ve  válkách  husitských  spustí  a  byl 
až  do  r.  1787  filiálním  do  Vys.  Mýta.  Je  to  prostá  budova  gotická  ze 
XIV.  stol.  s  věží  na  západě;  opravami  a  přídavky  se  změnil,  tak  zvi.  v  1, 
1836 — 37,  kdy  byl  celý  kostel  opraven,  vystavěno  z  kamene  horní  patro, 
které  bývalo  dřevěné.  Na  obou  stranách  kněžiště  jsou  oratoře,  na  východě 
sakristie,  přistavěné  asi  kol.  r.  1730.  Barokní  hlavní  oltář  koupen  ze 
Sedlce  r.  1787;  na  něm  zasklený  obraz  P.  Marie  v  postříbřeném  rámu.  Z 
obrazů  nás  dále  zaujme  obraz  hořícího  Mýta  r.  1774  s  podpisem,  zajímavý 
pro  opevnění  městské  a  pro  stav  kostela  před  požárem.  Do  r.  1848  vedlo 
od  posledních  chalup  knířovských  ke  bráně  hřbitovní  čtvero  řad  lípových, 
které  toho  roku  byly  vykáceny  a  tím  obec  i  kostel  zbaven  krásné  ozdoby. 
R.  1730  počala  se  sem  konati  veliká  procesí,  nejen  z  Mýta,  ale  i  z  dalekého 
okolí,  a  proto  tu  byla  obnovena  fara.  Knířov  patří  k  výstavné  Lhůtě, 
s  níž  má  dohr.  349  obyv.  Nad  Lhůtou  na  Vrchách  leží  ves  Brč,  již  kou- 
pila obec  Mýtská  r.  1542  od  pana  Bernarta  z  Rizemberka. 

Dále  na  jih  přicházíme  k  dvojité  osadě  na  obou  ostrozích  širokého 
údolí  založené  Střihanovu  a  Zádolí  (259  obyv.  dohr.),  jímž  projdeme 
na  západ  k  Pustině  (239  obyv.)  a  dále  k  Řepníkám,  staré  farní  vsi, 


-  310  - 

jejíž  kostel  sv.  Vavřince  připomínán  r.  1350  jako  farní;  v  letech  1728 — 83 
byl  tento  původní  kostel  zbořen  a  vystavěn  nynější  barokní;  zůstaly  jen 
zvony  (z  r.'  1503,  1506,  1679)  ve  zvláštní  dřevěné  zvonici  na  kamenné 
podezdívce.  V  předsíni  si  ještě  všimneme  pískovcové  románské  křtitelnice, 
ve  zdi  zazděné.  Fara  je  od  kostela  dosti  odlehlá,  to  si  vysvětlíme  tím,  že 
na  faru  byla  přeměněna  panská  myslivna,  když  stará  fara  v  bouřích 
válečných  zanikla. 

Z  Řepník  přes  planinku  Farářství  zvanou  přijdeme  za  krátko  k  troj- 
boké  statui  sv.  Trojicí,  t.  zv.  Pokloně  (z  1.  pol.  XVIII.  stol.),  stojící  na 
samém  ostrohu  nad  vesnicí  Střemošicemi,  odkud  je  překrásná  vyhlídka 
do  kraje  a  do  údolí  Olšinky.  Dole  pod  námi  Střemošice,  k  nimž  vede 
shůry  serpentina  silnice,  proti  nám  šedivé  zříceniny  Kašumberku  na  vrchu 


Chlumek  s  Lůží. 

porostlém  ovocným  stromovím,  za  ním  tmějí  se  lesy,  v  právo  vznosná  ba- 
rokní svatyně  chlumecká  se  štíhlými  věžemi  a  pod  ní  rozseté  domy  města 
Lůze.  A  tam  zaměříme.  Před  barokní  kapličkou  čtrnácti  pomocníků  (z  r. 
1720)  přejdeme  na  silnici  Novohrasko — lůžskou  k  třístranné  rotundě  sv. 
Jana  Nep.  (z  r.  1746),  jdeme  pod  hradem  Košumberkem,  o  němž  bylo 
psáno  již  při  okrese  Skutečském;  z  téhož  důvodu  nebudeme  opakovati 
historii  Lůze,  která  s  hradem  je  stejná;  prohlédneme  si  jen  památky  měst- 
ské. Lůze  čítá  281  domů  a  1627  obyvatelů;  je  zde  farní  úřad,  obecná 
škola  a  pokračoyací  škola  průmyslová,  c.  k.  poštovní  úřad,  četnická  sta- 
nice, lesní  správa  knížete  z  Thurn-Taxisu,  občanská  záložna. 

Kostel  sv.  Bartoloměje,  přip.  již  r.  1350,  býval  farním  do  r.  1773, 
kdy  přenesena  byla  fara  na  Chlumek.  Původní  gotická  budova  ze  XIV. 
stol.  o  jedné  lodí  byla  při  opravě  upravena  barokně  až  na  věž,  která  při- 
léhá k  lodi  na  západě  a  jejíž  svrchní  dřevěné  patro  vysazeno  na  krákor- 
cích;  šindelová  střecha  je  kuželová.  Na  jihu  kněžiště  přistavěna  sakristie. 
Hlavní  otlář  sv.  Bartoloměje  sloupové  architektury,  podobně  i  postranní 
oltáře   jsou    z    1.    pol.   XVIII.    stol.    Varhany    a   zpovědnice    ze    XVII.   stol.; 


—  817  — 

dřevěná  křtitelnice  s  cínovým  kotlem  uvnitř  z  r.  1625.  Zvony  z  r.  1510, 
1544,  1727,  1699.  V  bývalém  vchodu  věže  zazděn  bílý  mramorový  náhro- 
bek Diviše  Lacemboka  (f  1575),  v  sakristii  Jos.  Novotné  z  r.  1781  a  j. 

Ve  farní  budově  z  XVIII.  stol.  jsou  na  chodbách  obrazy:  portrait  paní 
M.  Híserlové  z  r.  1682  (pěkný  rám),  kopie  Chlumské  P.  Marie  s  pohledem 
na  Košumberk  a  Chlumek,  z  1.  pol.  XVIII.  stol.,  portrait  jezovity  Retze, 
obrazy  P.  Ježíše  a  P.  Marie. 

Poutní  a  farní  kostel  Panny  Marie  na  Chlumku  vystavěn  byl  v 
1.  1690 — 95  Marií  Max.  Evou  Hieserlovou  z  Chodův  a  Košumberka.  Dříve 
zde  stávala  kaple,  v  1.  1667 — 69  vystavěná,  kolem  níž  zřízen  byl  ambit  s 
osmí  kaplemi  a  dvojími  kamennými  schody;  pod  ní  byla  v  1.  1678 — 82 
vystavěna  na  východ  residence  pro  Jesuity,  na  západ  o  dva  roky  později 
dům  pro  hraběnku  Hieserlovou.  Když  tato  kaple. návalu  poutníků  nesta- 
čila, byla  r.  1690  zbořena  a  vystavěn  nový  chrám.  Vrch  Chlumek  byl 
osázen  lipami  a  obehnán  zdí  prolomenou  na  záp.  a  vých.  branou,  od  nichž 
nahoru  k  ochozu  vedou  schodiště;  pravaůhlový  ambit  prolomen  jest  osmi 
kaplemi,  z  nichž  čtyři  větší  jsou  v  rozích  ambitu;  ve  výklencích  jejich  ol- 
táře, ve  všech  kaplích  pak  na  zadních  stěnách  fresky  s  výjevy  ze  života 
P.  Marie  z  kol  r.  1750.  Chrám,  na  uměle  nasypaném  vršku  stojící,  jest 
barokní  budova  jednolodní  s  řadou  kaplí  na  obou  stranách,  které  tvoří 
při  pohledu  zvenku  postranní  lodi  s  dvěma  věžemi  v  západním  průčelí; 
mezi  nimi  hlavní  portál;  po  jeho  stranách  niky  se  sochami  sv.  Josefa  a 
Joachima.  Hranolové  věže  pokryty  jsou  plechovými  cibulemi  s  lucernami, 
báněmi  a  kříži. 

Vnitřek  chrámu  je  celkem  29.30  m  dlouhý  a  20  m  vysoký.  Stěny 
jsou  až  na  několik  štukových  ozdob  hladké  a  rozděleny  pilastry  s  ko- 
rinthskými  hlavicemi. 

Vnitřní  zařízení,  provedené  v  1.  1695 — 1700,  jest  nádherné,  avšak 
nepřeplňuje.  Hlavní  oltář  je  pod  zděnou  renaissanční  rotundou,  vyplňu- 
jící celé  kněžiště,  s  klenutou  kopulí  s  lucernou  o  osmí  oknech;  nad 
tím  symbol  —  holubice.  Na  oltáři  ve  stříbrném  rámu  obraz  P.  Marie 
s  Ježíškem  v  loktech  s  nasazenými  stříbrnými  korunkami.  Je  to  kopie 
renaissančního  originálu  z  Drážďan  do  Innsbrucku  přeneseného,  z  1.  pol. 
XVII.  stol.  Vedlejších  oltářů  v  kaplích  jest  šest,  vždy  dva  protější  si  od- 
povídající. Pěkné  jsou  i  kazatelna,  varhany,  lavice  i  zařízení  sakristie.  Ve- 
liký  počet   obrazů   jak   v   chrámě,   tak  i  v  sakristii   v   řezaných   rámech. 

Na  východ  od  kostela  v  parku  stojí  bývalá  residence  Jesuitů; 
bývala  dvojpatrová,  ale  r.  1823  druhé  patro  bylo  zbořeno;  vnitřek  po- 
zbyl přestavbou  svého  původního  vzhledu.  Rovněž  bez  původní  úpravy 
je  bývalé   sídlo  hrab.   Hieserlové;   zachována  jen  brána   dvora. 

Sejdeme  po  schodišti  opět  do  města,  které  v  čas  poutí  hojně  oži- 
vuje,  abychom   si  prohlédli   ostatní  památky.   Náměstí  je   čtverhranné,  na 


-  318  — 

němž  se  zachovalo  několik  pěkných  barokních  domů  z  XVIII.  stol.,  s  vy- 
sokými štíty  a  mansardami.  Město  mnohokrát  vyhořelo,  celé  na  př.  r. 
1564,  1691  a  1790.  Uprostřed  náměstí  stojí  radnice,  která  byla  vysta- 
věna r.  1542  od  Diviše  Slavaty  z  Chlumu  a  Košumberka  s  dílnou  kovář- 
skou a  zámečnickou,  radnicí  se  stala  r.  1570.  Je  zde  uložen  archiv,  ko- 
piář  z  r.  1630,  pečetidlo,  vazby  knih,  truhlice  cechovní;  na  chodbě  a 
na  půdě  portraity  pánů  Lůze  ze  XVII.  stol.  Na  náměstí  stojí  dále  pískov- 
cový sloup  se  sochou  sv.  Jana  Nep.,  asi  6  m  vysoký,  z  r.   1712. 

Z  konce  XVIII.  stol.  pochází  synagoga,  v  průčelí  se  štítem  zakon- 
čeným trojúhelníkem.  Uvnitř  je  valené  klenutá,  ozdobená  štukovými 
zrcadly  a  výsečemi.  Za  městem  nově  a  moderně  zařízené  sanatorium 
pro  nemoce  skrofulosní  a  krtičnaté;  o  prázdninách  vždy  slouží  za  vítaný 
útulek  feriálním  osadám. 

Z  Lůze  mohli  bychom  jíti  stále  proti  toku  Olšinky  až  k  Novým 
Hradům  a  jistě  by  se  nám  cesta  tato  líbila  pro  krásy  přírodní,  ne  ne- 
podobné skalám  Adrsbašským  zvláště  v  Pivnicích  a  Všivících;  ale  o  nich 
jsme  se  již  zmínili  při  okrese  Litomyšlském,  proto  přidržíme  se  jako 
vodítka  silnice.  První  a  takřka  jediná  na  ní  leží  malá  osada  Bílý  kůň, 
patřící  politicky  k  Střemošicům  (dohr.  372  obyv.);  bývala  tu  kdysi  jen 
hospoda  téhož  jména.  Spíše  nás  zajímá  u  silnice  k  Lůži  uměle  nasypa- 
ný kruhový  pahorek,  obehnaný  příkopem,  snad  to  je  tvrziště,  ale  lid 
nazval    jej    »stolem    Žižkovým«,    jejž    prý    lid    mu    zde    tábořící    připravil. 

Za  Bílým  koněm  opustíme  silnici  a  přijdeme  ke  shluku  osad  po  strá- 
ních rozložených  Doubravicům,  Dvořišti,  Libejcině  a  Le- 
st i  n  ě.  K  Doubravicům  patří  ještě  mlýn  a  několik  stavení  v  údolí  Ol- 
šinky, podobně  tak  k  Leštině  samoty  Doly,  Dolany  a  Zelený 
strom,  k  Libejcině  zase  patří  osada  Javor  n  íček,  na  vých.  ležící,  a 
samoty  Pustinka  a  Loučov.  Z  Leštiny  sejdeme  opět  pod  vrchem 
493  m  vys.  k  silnicí  do  Mokré  Lhoty  (obyv.  431),  k  níž  patří  osady 
Rybníček  a  Podhořany  v  kopcích  k  severu  ležící  a  v  údolí  Olšin- 
ky samoty  a  mlýny  Haberka  a  Polanka.  A  již  jsme  u  samých  No- 
vých Hradů,  jichž  zelený  chlum  a  pod  ním  bílý  zámek  se  nám  stále  při- 
bližoval. 

Nové  Hrady  leží  na  sever  od  skalní  krajiny  Toulovcovy  v  malebném 
údolí  Novohradky.  Původ  jich  sahá  do  šeré  dávnověkosti.  Na  severových. 
straně  nynější  obce  zdvihá  se  homolovitý  vrch  »Starý  zámek«,  na  jehož 
vrcholu  stával  hrad  a  při  jeho  úpatí  kostel.  Byl  to  první  a  jediný  chrám 
v  okolí,  po  němž  se  nazýval  hrad  i  podhradí  »Boží  dům«.  Hrad  za  válek 
husitských  byl  pobořen.  Teprve  za  Kostků  z  Postupic,  kteří  drželi  Nové 
Hrady  do  r.  1557,  byl  vystavěn  hrad  nový,  od  něhož  dostala  i  osada 
jméno  Hrad  nový  nebo  Nový  Hrádek,  kteréžto  jméno  v  XVIII.  stol.  se 
ustálilo    na    Nové    Hrady.    Po    úmrtí    posledního    mužského    člena   rodiny 


—  319  — 

Kostku  přecházely  Nové  Hrady  z  ruky  do  ruky,  až  se  r.  1605  dostaly 
v  majetek  rodiny  Trautsohnů  na  100  let.  Trautsohnové  nikdy  zde  ne- 
bydleli, hrad  pustl,  a  co  ještě  zbylo,  zničili  r.  1645  Švédové.  Lepší  doba 
nastává  za  nových  pánů  z  rodu  Harbuval-Chamaré,  kteří  r.  1749  panství 
koupili  a  trvale  se  zde  usídlili.  Na  panství  provedli  mnohé  opravy  a  za- 
ložili novou  faru  v  Proseči.  Poněvadž  hrad  byl  dosti  sešlý  a  k  tomu  na 
vysokém  kopci,  dal  si  hrabě  Jan  Antonín  postaviti  nový  nádherný  zá- 
mek v  podhradí  v  1.  1774 — 77,  při  čemž  bylo  použito  též  zdiva  starého 
hradu,  který  tak  zmizel  skoro  beze  stopy.  R.  1903  prodány  byly  nové 
Hrady  Štěp.  Bergrovi,  obchodníku  realitami  v  Praze,  který  je  za  krátko 
prodal  Václ.  Beckingovi,  majiteli  velkoobchodu  v  Praze,  v  jehož  ma- 
jetku je  zámek  a  nejbližší  okolí  podnes,  větší  část  lesů  byla  letos  prodána. 

Nový  zámek  je  nádherná,  rokoková  stavba  na  svahu  vrchu,  průče- 
lím obrácena  k  jihu,  půdorysu  podoby  obdélníka  s  křídly  po  stranách. 
Na  zámecké  prostranství  se  vchází  po  zděném  náspu  s  pískovcovou  bal- 
lustradou.  Prostor  před  zámkem  jest  upraven  v  park  a  ohraničen  po 
stranách  kanceláří  s  jednoduchými  štíty  a  mansardami,  v  předu  zdí  s  vyvý- 
šenou branou  a  dvěma  postranními  brankami,  k  nimž  vede  rampa  a  dvě 
schodiště.  Hlavní  průčelí  je  ve  středu  vyznačeno  risalitem,  pod  jehož 
středním  oknem  je  balkon  s  prolamovanou  rocaillovou  poprsnicí,  nesený 
dvěma  toskánskými  sloupy;  pod  ním  široký,  polokruhový  portál  s  leto- 
počtem 1777.  Ve  štítu  je  plastický,  korunovaný  dvojznak  rodu  Chamaré. 

Vnitřek  zámku,  kdysi  nádherně  zařízený,  je  Ted  úplně  sešlý.  Zaří- 
zení místností  je  skoro  celé  empirové;  několik  kusů  nábytku  a  kamna 
ve  slohu  rokokovém  —  kromě  obrazů  —  je  vše,  co  zbylo  zde  z  bývalého 
bohatství. 

Farní  kostel  sv.  Jakuba  Většího  připomíná  se  již  r.  1350  jako  farní 
k  biskupství  Litomyšlskému.  Po  válce  třicetileté  fara  založena  opět  ko- 
lem r.  1638.  R.  1722  původní  kostel  zbořen  a  vystavěn  nový,  větších, 
nepěkných  rozměrů  v  1.  1723 — 25  nákladem  knížete  Jana  Trautsohna  ve 
slohu  barokním  bez  věže.  Ke  kněžišti  přiléhá  na  severu  sakristie,  na 
jih  kostnice  a  krypta  panská.  Výzdoba  vnitřku  je  většinou  rokoková, 
několik  kusů  je  barokních  z  poč.  XVIII.  stol.  Hlavní  oltář  původně  r.  1743 
od  Ant.  Pacáka  z  Litomyšle  řezaný  byl  častými  obnovami  úplně  změněn. 
Ostatní  oltáře  jsou  z  polovice  XVIII.  stol.,  tak  i  obrazy.  Zvony  ve  zvláštní 
zvonici  jsou  z  r.  1602,  1797.  V  kostele  náhrobky  Valdštýnů  a  Chamaré 
z  r.  1784  a  1793;  na  hřbitově  náhrobek  ze  XVI.  stol.  vyšlapaný  již. 

Na  faře  (s  mansardou)  portraity  hraběte  a  dvou  farářů  z  poč.  XIX. 
stol.,  hodiny  a  empirová  skříň.  U  kostela  stojí  socha  sv.  Jana  Nep.  z  r. 
1727.  Po  svahu  vrchu  zřízena  r.  1767  křížová  cesta  (13  pískovcových 
hranolů). 

V  lese  »Chmelištích«  stojí  kaple  ze  XVII.  stol.,  v  ní  oltář  z  téže  doby 
a  dřevěná  soška  P.  Marie  ze  stol.  XVI.,  nově  nevkusně  natřená. 


—  320  - 

Nové  Hrady  mají  727  obyv.,  a  patří  k  nim  ještě  samoty  Dudychov 
a  Roudná  v  údolí  Voletínského  potoka. 

Z  Nových  Hradů  možno  podnikati  vděčné  vycházky  do  Toulovcových 
skal,  do  údolí  potoků,  do  lesů  i  do  okolních  měst. 

Z  Nových  Hradů  půjdeme  nyní  k  severu  k  Vys.  Mýtu  a  přes  Rybní- 
ček a  Podhořany  do  Vysoké  a  do  rozlehlé  vsi  Javorníku  (dohr. 
740  obyv.),  jíž  pěkné  pozadí  tvoří  les,  odtud  ke  Střihanovu  se  táhnoucí; 
za  vsí  dáme  se  v  právo  k  B  u  č  i  n  ě,  památné  tím,  že  se  v  ní  ustavil  první 
sbor  evangelicko-reformovaný  hned  dva  roky  po  vydání  tolerančního  pa- 
tentu. Farní  kostel  evangelický  byl  vystavěn  r.  1786,  obnovem  1886. 
Kromě  toho  je  zde  i  filiální  kostel  katolický  sv.  Jakuba  Většího,  přip. 
r.  1375  jako  farní,  který  r.  1872  vyhořel  a  r.  1887  moderně  goticky  pře- 
stavěn; zvony  jsou  původní  z  r:  1558  a  1562.  Dále  přejdeme  trať  u  za- 
stávky Česká  Hrušová  (obyv.  504),  v  níž  je  kaple  sv.  Trojice,  vysta- 
věná r.  1837  na  místě  starší;  vnitřní  zařízení  je  empirové,  primitivní; 
ve  vížce  zvonek  z  r.  1752.  Pak  přijde  zastávka  D  ž  b  á  n  o  v;  ves  však  leží 
opodál  trati  s  587  obyv.  Z  Hrušové  přes  V  o  š  t  i  c  e  (Harta)  do  Vys. 
Mýta  po  silnici,  nebo  přes  les  Dráby,  v  němž  je  vojenská  střelnice  a  za 
ním  vojenské  cvičiště. 

Tím  jsme  prohlédli  okres  Vysokomýtský  s  jeho  četnými  a  cennými 
památkami. 


JAN  NEŠPOR: 

ÚSTECKO  NAD  ORLICI. 

Uzemí,  které  zabírá  nynější  okres  Ústecký,  tvořilo  druhdy  část  po- 
mezního hvozdu,  který  v  těchto  končinách  šířil  se  od  zemských  hranic 
do  vnitrozemí  až  po  údolí  potoka  Zlúpnice  (nyní  Labičky).  Proto  souvislé 
zprávy  dějinné  o  okrese  vyskytují  se  teprve  od  XIII.  století,  kdy  pohra- 
niční les  s  velikým  úsilím  byl  vymýtěn  a  zalidněn. 

Okres  pro  hory  a  lesy,  jakož  i  pro  nedostatek  cest  byl  málo  schůd- 
ný a  přístupný;  ve  své  odloučenosti  byl  jen  zřídka  svědkem  hlučných  vý- 
jevů válečných.  Jeho  obyvatelstvo  žilo  v  horských  ústraních  celkem  klid- 
ně. Lid,  dobývaje  si  lopotnou  prací  vezdejšího  chleba  z  půdy  lesu  urvané, 
která  jen  skoupě  odměňovala  se  mu  za  jeho  námahu,  nalézal  útěchu  v 
modlitbě  a  nábožném  rozjímání.  Tak  našlo  tu  učení  českobratrské,  jež 
se  po  celém  okrese  rozšířilo  a  pevně  zakotvilo,  půdu  připravenou.  Po 
katastrofě  Bělohorské  byl  lid  nucen  zříci  se  své  víry,  ale  vroucí  zbožnost 
i   dále   podržel. 

Není  příliš  rozsáhlý  okres  Ústecký;  největší  délka  jeho  od  západu 
k  východu  je  17  km  a  největší  šířka  od  jihu  k  severu  23  km.  Zhruba 
má  podobu  různoběžníku,  obráceného  vrcholy  ke  čtyřem  stranám  světo- 
vým. Nejsevernější  místo  v  okrese  jest  pod  železničním  tunelem  liti- 
ckým při  řece  Divoké  Orlici,  která  odtud  téměř  až  po  silniční  most 
pod  Sopotnicí  tvoří  přirozenou  hranici  okresu.  Nejjižněji  sahá  okres  po 
vesnici  Semanín  za  Českou  Třebovou.  Nejzápadnější  místo  okresu  značí 
samota  Orlík,  jižně  od  Brandýsa  n.  Orl.  a  nejvýchodnější  bod  okresu 
nalézá  se  při  silnici  z  Dolní  Dobrouče  do  Čermné  nad  Petrovicemi.  Na 
sv.  hraničí  okres  s  okresem  Žamberským  (24  km),  na  v.  s  okresem  Lan- 
škrounským (25  km),  s  nímž  tvoří  politický  okres  Lanškrounský.  Na 
jz.  rozkládá  se  okres  Litomyšlský  (hranice  25  km),  na  z.  mezuje  Ústecko 
s  okresem  Vysokomýtským  (8  km)  a  na  sv.  s  okresem  Kosteleckým 
n.  Orl.  (14  km). 

Okras  skládá  se  z  35  osad,  které  tvoří  27  místních  (28  katastrálních) 
obcí.  Ústí  n.  Orl.  a  Česká  Třebová  jsou  obce  městské,  Dolní  Dobrouč  jest 
městys,  ostatní  24  jsou  obce  vesnické.  Tyto  obce  náležely  před  r.  1850, 
kdy  byl  okres  utvořen,  pod  šesterou  vrchnost.  Největší  počet  jich  náležel 
k  majorátnímu  panství  Lanškrounskému   (dříve   Lanšperskému).   Byly  to: 


_  322  — 

Ústí  n.  O.,  Čes.  Třebová,  Dolní  Dobrouč,  Lanšperk,  Černý  Vír,  Oldři- 
chovice,  Kerhartice  (díl),  Velká  a  Malá  Řetová,  Hylváty,  Dlouhá  Tře- 
bová, Lhotka,  Parník,  Knapovec,  Houžovec  Horní  a  Dolní  a  Libchavy 
Horní  a  Dolní.  K  majorátnímu  panství  Litomyšlskému  náležel  Přívrat, 
k  panství  Brandýsskému  Dobrá  Voda,  Rviště,  Sudislav,  Kerhartice  (díl) 
a  České  Libchavy;  k  statku  Potštýnskému  Sopotnice,  k  statku  Žampaš- 
skému  Hnátníce  a  k  statku  Jelenskému  Říčky  a  Prostřední  Libchavy. 

Jádro  okresu  tvoří  obce,  jež  náležely  k  bývalému  panství  Lanš- 
perskému,  které  povstalo  ve  XIII.  století.  Tenkráte  dostaly  se  krajiny 
pomezního  lesa  pod  horami  Orlickými  zástavou  Vilémovi  z  Drnholce, 
jenž  pocházel  z  moravské  větve  pánů  z  Kounic,  a  po  něm  jeho  synům 
Heřmanovi  z  Ústí  a  Oldřichovi  z  Drnholce.  Tito  páni  volali  sem  Němce, 
kteří  části  lesa  obrátili  v  ornou  půdu  a  založili  tu  osady  po  způsobu 
německém.  Tak  bylo  založeno  mnoho  vesnic  v  okolí  Ústí  n.  Orl.,  Čes. 
Třebové,  Lanškrouna  a  Jabloného  n.  O.  Podle  nově  vystavěného  hradu 
Lanšperka  bylo  toto  zboží  zváno  Lanšperským.  R.  1285  daroval  je  král 
Václav  II.  vedle  jiných  statků  svému  otčimu  Závíšovi  z  Falkenštejna. 
Když  byl  Závis  po  3  letech  jat  a  uvězněn,  spadlo  panství  opět  na  krále. 
R.  1292  daroval  Václav  II.  jeho  část  klášteru  Zbraslavskému.  Novým 
věnováním  z  r.  1304  připadlo  klášteru  panství  celé.  Avšak  bohaté  na- 
dání královo  stalo  se  klášteru  jen  řetězem  trpkých  útrap.  Když  král 
Václav  III.  byl  na  výpravě  do  Polska  úkladně  zavražděn,  přispíšil  sem 
s  ozbrojenou  mocí  od  Olomouce  Hynáček  z  Dube,  obsadil  panství  a  po 
dvě  léta  vybíral  z  něho  příjmy.  Klášter,  chtěje  se  uchvatitele  zbýti,  pan- 
ství vyplatil.  Hned  potom  okolní  rytíři  Ješek  ze  Šilperka,  Petr  ze  Žam- 
pachu,  Oldřich  z  Brandýsa,  Jan  Vušub,  Jeniš  z  Kyšperka,  Vítek  Švá- 
benický  na  Heřmanicích  a  Bohunek  ze  Šumberka  najížděli  do  panství, 
týrajíce  a  odírajíce  lid.  Řeholníci,  chtějíce  zjednati  svým  poddaným  po- 
kojného bytu,  zavázali  se  rozděliti  mezi  loupeživé  rytíře  roční  příjmy 
z  panství  (300  hř.  stř.).  Ale  dobrý  úmysl  nesetkal  se  s  žádoucím  úspě- 
chem. Aby  lidu  opatřili  pokoj  a  sobě  aspoň  nějaký  příjem,  dali  Zbra- 
slavští r.  1315  panství  za  polovici  příjmů  pod  ochranu  Jindřichovi  z  Lipé. 
Když  pak  tohoto  ochránce  král  Jan  Lucemburský  dal  vsaditi  do  vězení 
na  hradě  Týřově,  klášter,  nevěda  si  jiné  rady,  odevzdal  r.  1316  celé 
panství  v  užitek  Hynáčkovi  z  Dube,  jen  aby  chránil  poddaných  před 
rytířskými  lupiči.  Ani  toto  opatření  dlouho  nepotrvalo.  Král  Jan,  jemuž 
pro  marnotratný  způsob  života  nestačily  důchody  komorní,  sáhl  na  jmě- 
ní duchovní.  Zbraslavským  mnichům  odňal  panství  Lanšperské  a  po  šest 
roků  nemilosrdně  je  vydíral.  Na  prosbu  opata  Petra  dostal  klášter  sice 
panství  zpět,  ale  pro  nouzi  viděl  se  nucena  zastaviti  je  r.  1438  makraběti 
Karlovi  a  teprve  po  třech  letech  je  vyplatil.  Že  klášteru  vzdálené  pan- 
ství působilo  jen  stále  nesnáze,  pomýšlel  na  to,  aby  je  zaměnil  za  jiné 
bližší  zboží,  k  čemuž  došlo  konečně  r.   1356.  Toho  roku  dostalo  se  pan- 


023  - 


ství  Lanšperské  výměnou  za  jiné  statky  pod  světskou  moc  biskupství 
Litomyšlského.  Za  husitských  válek  zašlo  biskupství  Litomyšlské  a  stat- 
ky jehc  zabrali  hejtmani  vojsk  husitských.  Panství  Lanšperské  spadlo 
r.  1425  na  Jana  Městeckého  z  Opočna,  hejtmana  vojska  Sirotčího.  Na 
něho  také  přešel  zápis  na  4000  kop,  jež  si  r.  1420  biskup  Aleš  vypůjčil 
od  Jánka  ze  Smilkova  seděním  na  Kostelci  a  císař  Sigmund  pojistil  jej 
Městeckému  na  panství  Lanšperském.  V  držení  tohoto  zápisného  pan- 
ství vystřídali  se  v  1.  1432 — 1451  Jan  z  Jenštejna,  jeho  syn  Pavel  a 
Bohuslav  z  Košíně.  R.  1451  přešlo  panství  na  Zdeňka  Kostku  z  Postupic. 
Tak  rodina,  které  náleželo  sousední  panství  Litomyšlské,  opanovala  celé 
»biskupství«.  Po  Zdeňkovi  stal  se  pánem  na  Lanšperce  i  na  Litomyšli 
mladří  jeho  bratr  Jan,  před  tím  pán  na  Brandýse  n.  Orl.  R.  1486  zůstavil 
svá  panství  k  nedílnému  užívání  svým  dvěma  synům  Bohuši  a  Janovi. 
Když  Bohuše  r.  1503  zemřel,  připadlo  Lanšperské  panství  jeho  nezleti- 
lým dcerám  Anně  a  Markétě;  Jan  podržel  Litomyšl.  Obě  sestry  provdaly 
se  za  syny  Viléma  z  Pernštejna,  jenž  byl  jejich  poručníkem,  Markéta  za 
Vojtěcha,  Anna  za  Jana.  Panství  Lanšperské  dostal  Vojtěch  a  po  jeho 
smrti  r.  1534  dědil  je  Jan,  zvaný  pro  velké  statky  »Bohatý«.  R.  1543 
držel  větší  díl  panství  s  hradem  Lanšperkem  zástavou  Bohunek  Zámrský 
ze  Zámrsku.  Rozeznávaloť  se  již  větší  panství  Lanšperské  a  menší 
Lanškrounské.  Jan  vyplativ  díl  Lanšperský,  prodal  toto  panství  r.  1544 
Petrovi  Bohdaneckému  z  Hodkova.  Nový  držitel  zemřel  již  r.  1549,  za- 
nechav panství  svým  pěti  synům  Jindřichovi,  Krištofavi,  Albrechtovi,  Šraň- 
kovi  a  Oldřichovi.  Za  nedospělé  své  bratry  spravoval  otcovské  dědictví 
Jindřich.  Zemřel  r.  1563,  zanechav  sirotky  Šťastného  a  Dúbru.  Nemo- 
houce panství  Lanšperského  udržeti,  prodali  je  Bohdanečtí  r.  1564  Vrati- 
slavovi z  Pernštejna  a  na  Tovačově.  Byl  to  vnuk  Viléma  z  Pernštejna, 
ale  v  mnohém  lišil  se  od  svého  děda.  Byl  velice  nádhery  a  lesku  milov- 
ný,  k  poddaným  neobyčejně  laskavý  a  štědrý,  ale  nedovedl  důchodu  tak 
zjednávati  jako  jeho  děd,  jenž  byl  z  předních  hospodářů  v  zemi.  Přísně 
katolickým  smýšlením  velice  se  odlišoval  od  snášelivého  pana  Viléma, 
jenž  o  sobě  říkal,  že  s  Římany  věří,  s  Čechy  (t.  j.  podobojími)  drží  a 
s  Bratřímí  umírá.  Vraceje  se  z  Němec,  dokonal  život  svůj  r.  1582.  Velmi 
zadlužená  panství  Lanšperské  a  Lanškrounské  zdědili  jeho  synové  Jan 
a  Maxmilián.  Chtějíce  je  zpeněžiti,  vyprosili  si  na  císaři  Rudolfovi,  že 
jim  bylo  toto  zápisné  zboží  doprodáno  a  vloženo  v  zemské  desky  jako 
zpupné  dědictví.  R.  1588  koupil  obě  panství  Adam  starší  Herzán  z  Hara- 
sova.  Nový  vlastník  panství  vynikal  nejen  vzděláním,  ale  i  hospodárno- 
stí a  přísnou  šetrností,  kterou  nahospodařil  si  tak  značného  jmění,  že, 
ač  byl  pouhý  rytíř,  co  do  bohatství  byl  osmý  v  zemi  a  vůbec  »bohatý 
pan  Adam«  nazýván.  Po  jeho  smrti  r.  1619  vládli  nedílně  zděděnými 
statky  jeho  synové  Zdeslav,  Vilém  a  Jan.  R.  1622  dostal  panství  Lanš- 
perské  a  Lanškrounské   Zdeslav.  Již   r.   1618  přestoupil  k   protestantství 


-  324  — 

a  účastnil  se  s  evangelickými  stavy  povstání.  Ale  po  porážce  na  Bílé 
hoře  tvářil  se,  jakoby  jej  jeho  nepřátelé  násilně  svedli;  i  dostalo  se  mu 
r.  1622  pardonu.  Čtyři  neděle  před  tím  však  prodal  obě  panství,  která 
té  doby  již  tvořila  jednotné  panství  Lanškrounské,  Karlu  z  Liechtenstei- 
na,  královskému  místodržiteli  v  Čechách.  Po  jeho  smrti  r.  1627  uvázal 
se  v  panství  nejstarší  jeho  syn  Karel  Eusebius  a  po  něm  r.  1684  jeho 
syn  Jan  Adam  Ondřej.  Po  jeho  smrti  (r.  1712)  přešlo  panství  na  linii 
pobočnou,  z  níž  vynikl  za  časů  Marie  Terezie  kníže  Josef  Václav  jako 
slavný  válečník  a  organisátor  rakouského  dělostřelectva.  Ve  válkách  Na- 
poleonských schopnostmi  válečnickými  proslavil  se  kníže  Jan  Josef.  Od 
r.   1858  jest  náčelníkem  rodu  Liechtensteinského  panující  kníže  Jan. 

Okres  Ústecký  jest  po  celé  rozloze  hornatý;  prostupuje  jej  třemi 
pásmy  podhoří  Orlických  hor.  Tato  pásma  táhnouce  se  od  jv.  k  sz., 
jsou  rovnoběžná  nejen  mezi  sebou,  ale  zachovávají  i  směr  hlavních  pá- 
sem Orlického  pohoří.  Na  západ  sklánějí  se  zvolna;  za  to  svahy  vý- 
chodní jsou  příkré.  Vytvořena  jsou  kvádrovými  pískovci,  jež  jsou  kryty 
opukami  hořejších  vrstev  křídového  útvaru,  hlavně  jizerských,  bělohor- 
ských a  malnických. 

Okres  měří  191.78  čtver.  km.  Z  držby  pozemkové  v  okrese  náleží 
2339  ha  (téměř  osmina)  velkostatku  Lanškrounskému,  velkostatek  Bran- 
dýsský  drží  904  ha,  velkostatek  Litomyšlský  má  zde  356  ha  pozemků. 
Přes  100  ha  pozemků  drží  ještě  velkostatek  Potštýnský  a  Žampašský. 
Celkem  drží  velkostatek  přes  pětinu  veškeré  půdy  v  okrese.  Polní  půda 
je  málo  úrodná,  ve  vyšších  polohách  silně  kamením  promíšena.  Hlavní 
polní  plodinou  jsou  brambory,  dále  pěsiJuje  se  tu  žito,  ječmen,  oves, 
krmná  řepa,  jetel,  směsky,  menší  měrou  pšenice.  Len,  který  byl  dříve 
hlavně  pěstován,  vymizel  nadobro.  Pro  malou  úrodnost  půdy  bylo  oby- 
vatelstvo nuceno  ode  dávna  zabývati  se  průmyslem.  Hlavní  výživu  po- 
skytovalo mu  dříve  tkalcovství  po  domácku.  Zabývala  se  jím  jmenovitě 
chudina;  i  podruzi  ve  vesnicích  »nakládali  na  plátno«.  Než  i  ve  statcích 
stávaly  stavy,  na  kterých  pracovalo  se  obyčejně  v  zimě.  V  každé  vsi 
stálo  několik  »ohřívek*  (na  sušení  lnu)  a  na  volných  místech  rozkládala 
se  přírodní  bělidla. 

Zavedením  mechanické  velkovýroby  vymizelo  ruční  tkalcovství  té- 
měř na  dobro;  jen  z  mála  dřevěných  domkův  ozývá  se  ještě  klepot  tkal- 
covských stavů;  tito  tkalci  nepracují  však  pro  sebe,  nýbrž  pro  blízké 
tkalcovny,  od  nichž  dostávají  bavlnu  a  hotové  kusy  do  nich  opět  doná- 
šejí. Střediskem  textilní  výroby  jest  Ústí  n.  Orl.  a  jeho  okolí,  pak  Česká 
Třebová  s  Parníkem.  V  poslední  době  bylo  vystavěno  mnoho  mechani- 
ckých tkalcoven  při  vesnických  mlýnech. 

Okres  čítal  dne  31.  prosince  1910  obyvatelstva  37.293  osoby:  Na 
1  'čtver.  km  připadá  tudíž  195  obyvatelů.  Okres  jest  národnostně  smíše- 
ný; k  obcovací  řeči  české  přiznalo  se  31.830  obyvatelů  (85.44  proč),  k  ně- 


325  - 


mecké  5.399  osob  (14.51  proč).  Němci  souvisle  bydlí  v  obcích  polože- 
ných od  Ústí  n.  Orl.  na  východ,  na  sever  a  na  jih.  Jsou  to  Knapovec,  Hou- 
žovec  Horní  i  Dolní,  Černý  Vír,  Oldřichovice,  Dolní,  Prostřední  i  Horní 
Libchavy  a  konečně  Hylváty.  V  těchto  obcích  však  mezi  Němci  žilo 
10.5  proč.  Čechů.  Jmenované  obce  tvoří  jakýs  poloostrov  jazykového 
ostrova  lanškrounského.  Katolické  obyvatelstvo  přísluší  k  10  farnostem, 
z  nichž  9  má  sídlo  v  okrese,  dále  jest  v  okrese  1  fara  evangelicko-bratr- 
ská   (ochranovská);   židé  příslušejí  k  dvěma  obcím   náboženským. 

Spojovacích   prostředků   má   okres   s   dostatek.   Dráhy   vedou  údolím 
Tiché  i  Divoké  Orlice  a  údolím  Třebovky  v  délce  33  km. 


Ústí   n.   Orl. 


Poštovních  úřadu  jest  v  okrese  deset.  Erárních  silnic  v  okrese  není. 
Síť  okresních  silnic  dosahuje  délky  107  km.  Silnice  sbíhají  se  paprsko- 
vitě v  přirozeném  středu  okresu,  kde  rozkládá  se  při  ústí  řeky  Třebovky 
do  Tiché  Orlice  okresní  město 

ÚSTÍ  NAD  ORLICÍ 

(lidově  Ousť)  na  49"  58'  30"  severní  šířky  a  na  16"  23'  40"  vých.  délky 
od  Gr.  Původní  město  zabralo  jen  kraj  neznačného  návrší;  když  přibý- 
valo obyvatelstva,  rozšířilo  se  o  Podměstí,  položené  v  rovině  při  obou 
řekách  a  o  Záměstí,  rozkládající  se  výše  nad  městem. 

R.  1910  mělo  město  605  domů  a  6560  obyvatelů  (mezi  nimi  49  Němců). 

Ústí  nad  Orl.  je  sídlem  okr.  výboru,  okr.  soudu  a  berního  úřadu.  Je 
tu  c.  k.  pošt.  a  telegraf,  úřad  (s  telefonní  stanicí  od  r.  1908),  notářství,  ob- 
čanská a  lidová  záložna,  opatrovna,   četnická  stanice,   okresní   stravovna, 


-  326  - 

okresní  školka  se  vzornou  zahradou  a  okresní  kolonie  sirotčí,  zřízená 
r.  1911  péčí  a  nákladem  MUDr.  R.  Lukesa.  Město  má  svou  vodárnu  (vodní 
potrubí  má  7834  m  délky)  a  elektrárnu.  U  samého  města  je  stanice  státní 
dráhy  »Ústí  n.  O.  —  město«;  hlavní  stanice  a  zároveň  počáteční  stanice 
trati  Ústí  n.  O. — Mittelwalde — (Vratislav)  c.  k.  severozápadní  dráhy.  Obě 
dráhy  mají  spojení  rychlíková. 

Ústí  n.  O.  jest  osada  prastará.  Svědčí  o  tom  nálezy  v  poloze  »Na  šár- 
kách«,  kde  r.  1878  bylo  vykopáno  as  dvacet  popelnic.  Ve  XIII.  století 
první  zápisný  držitel  okolní  krajiny  Vilém  z  Drnholce  (připomínaný  r. 
1249)  proměnil  dosavadní  českou  osadu  Ústí,  zalidniv  ji  německými  kolo- 
nisty, v  město,  které  nadal  právem  purkrechtním  čili  zákupným.  Podle 
zakladatele  nazváno  jest  nové  město  Wilhelmswerd  (werd,  werder, 
werth,  wórth  značí  ostroh  k  vodám  se  svažující  nebo  bažinatou  krajinu 
učiněnou,  způsobilou  k  obývání).  Z  původního  pojmenování  povstal  zko- 
molením nynější  německý  název  města  Wildenschwert.  Město  nemělo 
hradeb;  kolkol  chránil  je  příkop  a  chatrné  ohrazení  pláňkami.  Český 
živel,  jako  se  dělo  jinde,  nabýval  v  městě  vrchu,  takže  za  husitských  válek 
bylo  město  jíž  úplně  české.  Přičinlivostí  občanstva  prospívalo,  také 
vrchnosti  dařily  je  rozmanitými  výsadami.  Tak  r.  1499  bratři  Bohuše  a 
Jan  Kostkové  z  Postupíc  obnovili  jemu  právo  na  držení  dvou  pivovarů. 
(Potvrzení  této  výsady  je  nejstarší  listina  v  městském  archivu.)  Nejvíce 
rozkvetlo  město  v  pokojném  XVI.  století,  kdy  řemeslům  a  obchodu  dobře 
se  vedlo.  Tenkrát  příslušníci  jednotlivých  řemesel,  v  městě  provozova- 
ných, spojovali  se  v  cechy.  Po  bitvě  bělohorské  byla  jim  privilegia  od- 
ňata a  když  se  jich  dohlašeli,  ocitli  se  s  vrchností  ve  sporech,  které  vlekly 
se  dlouho;  teprve  r.  1795  došlo  k  úplnému  vyrovnání.  Město  zřeklo  se 
práva  propinačního,  zavázalo  se  darovati  místo,  kdyby  tu  kníže  chtěl  vy- 
stavěti pivovar  a  slíbilo  vystavěti  letní  hostinec.  Tento  hostinec,  řečený 
»V  lázních«,  byl  vystavěn  r.  1805;  při  něm  postavena  byla  r.  1812  kaple 
sv.  Jana  Křtitele.  Naproti  tomu  vzdal  se  kníže  Alois  Josef  z  Liechten- 
steina  veškerých  práv  donucovacích  (na  př.  mlecího)  a  roboty,  vy- 
plácené v  penězích,  zavázal  se  z  každého  sudu  piva  v  městě 
vycepovaného  1  zl.  (po  60  kr.)  městu  platiti  a  povýšil  obec  na  svo- 
bodné město  municipální.  Důsledkem  toho  bylo,  že  byl  sem  uveden  ma- 
gistrát, skládající  se  z  purkmistra,  jednoho  zkoušeného  a  dvou  nezkou- 
šených radních  a  representantů  pro  obecní  záležitosti  hospodářské.  V  1. 
1817 — 1824  byl  zde  zkoušeným  radním  Jan  Sudiprav  Rettig,  jehož  matka 
pocházela  z  Ústí.  Rettig  se  svou  ženou  stál  v  popředí  místního  ruchu 
vlasteneckého.  R.   1850  stalo  se  Ústí  městem  okresním. 

Město  trpělo  mnoho  válkami  i  požáry,  zvláště  požár  r.  1706  byl 
zhoubný.  Od  otevření  dopravy  po  železné  dráze  město  rychle  vzrůstá; 
r.  1870  čítalo  4121,  r.  1900  již  6136  obyvatelů.  Erb  městský,  jehož  původ 
jest  neznám,  představuje  v  modrém  poli  stříbrnou  hradbu  s  cimbuřím,  za 


327  - 


ní  stojí  budova  radnice  o  čtyřech  oknech  se  střechou  červenou  a  zlatými 
makovicemi,  nad  ní  čtverhranná  věž  s  bání  a  s  oknem  uprostřed. 

Uprostřed  města  prostírá  se  náměstí  sice  neveliké,  ale  pravidelné  a 
úhledné.  Svažuje  se  mírně  k  západu.  Domy  při  severní  a  západní  straně 
jeho  dosud  zachovaly  podloubí;  dřevěné  domky  s  podloubími  vymizely 
však  z  náměstí  docela.  Na  náměstí  stojí  budova  občanské  záložny,  vy- 
stavěná r.  1907.  V  ní  jsou  umístěny  i  kanceláře  okresního  výboru  a  měst- 
ského úřadu  a  museum.  V  severozápadním  rohu  náměstí  je  postavena 
radnice  s  hodinovou  věží.  Její  průčelí  zdobí  Liechtensteinský  znak  a  pa- 
mětní deska  z  r.  1876,  kdy  město  oslavilo  po  stu  letech  narození  Mat.  Jos. 
Sychry,  jehož  kolébka  v  radnici  stála.  Radnice  stavěla  se  od  r.  1722  na 
místě  bývalého  domu  radního,  jenž  r.   1706  lehl  popelem.  Nyní  jest  v  ní 


Náměstí    v    Ústí    n.    Or! 


umístěn  okresní  soud.  Za  radnicí  zdvihá  se  děkanský  chrám  Nanebevzetí 
Panny  Marie,  vystavěný  ve  slohu  barokovém.  Mohutné  jeho  průčelí,  nad 
nímž  vypíná  se  věž,  zdobí  sochy  sv.  apoštolů  Petra  a  Pavla,  symboly 
víry  a  naděje  a  znak  Liechtensteinský.  Na  hlavním  oltáři  jest  obraz  Na- 
nebevzetí Panny  Marie  od  jesuity  Ignáce  Raba.  Stářím  vyniká  obraz  »P. 
Marie  Ústecké*  na  postranním  oltáři.  Místní  tradice  klade  jej  do  dob,  kdy 
město  náleželo  klášteru  Zbraslavskému  a  pověsti  přikládají  mu  divotvor- 
nou  moc. 

První  písemní  zprávu  o  faře  ústecké  zaznamenává  kronika  Zbraslav- 
ská, popisující  korunování  Václava  II.  Po  válkách  husitských  kostel  slou- 
žil pobožnostem  strany  podobojí,  což  potrvalo  až  do  války  třicetileté 
mimo  krátkou  přestávku  v  1.  1581 — 1598,  kdy  sem  od  Vratislava  z  Pern- 
štejna byl  dosazen  za  faráře  jesuita  Jiří  Hancer  z  Falkenburku.  Z  dob 
utraquistických  pochází  nejcennější  hudební  památka  ústecká,   totiž  gra- 


duál  kúru  literátského,  jejž  r.  1588  »vázal  Jiřík  Sezemský  z  městečka 
Sezemic  do  města  Austí  nad  Worlicy«.  V  graduále  je  též  píseň  o  Mistru 
Janu  Husovi,  avšak  prostřední  list  jest  vyříznut  a  oba  krajní  slepeny,  že 
jen  počátek  a  konec  zpěvu  možno  čísti.  Po  válce  třicetileté  stala  se  fara 
katolickou.  V  těchto  dobách  obsahovala  kollatura  ústecká  veškeré  pan- 
ství lanšperské,  od  čehož  farář  Ústecký  měl  titul  »správce  všech  církví 
Páně  na   panství  lanšperském«;   v  některých  letech  konal  bohoslužebné 

výkony  i  na  panství  lanškrounském, 
ba  i  na  sousedních  panstvích  cizích. 
Práce  byla  velmi  obtížná  a  příjmy 
skrovné.  Jakýž  tedy  div,  že  kterýs 
farář,  jak  tomu  chce  pověst,  ušel  taj- 
ně z  města  a  byv  od  lidí,  jej  dohoniv- 
ších, prošen,  by  se  vrátil,  učinil  to  pod 
podmínkou,  že  mu  bude  dán  prut 
pole  po  místo,  kde  byl  doháněn.  Tak 
vykládá  pověst  o  »Pánovu  kříži«, 
daleko  od  města  v  polích.  Nejzname- 
nitější farář  zdejší  byl  Jan  Leopold 
Mosbender.  Jeho  působením  byl  vy- 
stavěn mariánský  sloup  na  náměstí, 
nynější  farní  budova  a  i  kostel,  k  je- 
hož stavbě  přikročeno  r.  1770.  Do- 
končení stavby  r.  1776  se  Mosbender 
nedočkal,   zemřev   krátce    před    tím. 

I  Za  něho  byl   r.    1761    kostel   povýšen 

na  děkanský. 
'    «JHjíLJ  *  Do  války  třicetileté    většina    mě- 

šťanstva hlásila  se  k  Jednotě  Če- 
ských Bratří,  která  roku  1547 
vznikla  v  nedalekém  Kunvaldě. 
Jakmile  se  Bratří  ustavili  v  ná- 
boženskou společnost,  posílali  do 
různých  míst  listy,  v  nichž 
vypisovali,  proč  se  odloučili  od  víry  podobojí.  Takový  list  došel  r.  1496 
z  Kunvaldu  i  do  Ústí  n.  O.  a  získal  novému  učení  tolik  vyznavačů,  že  sbor 
ústecký  řadil  se  mezi  nejdůležitější  sbory  ve  východních  Čechách.  Počet 
Bratří  rostl  přes  četné  mandáty  a  zákazy  královské,  nic  nepomohlo  ani 
pronásledování  jich  se  strany  Vratislava  z  Pernštejna.  Tenkráte  členům 
Jednoty  byl  pobrán  majetek,  vznešenější  byli  vsazeni  do  věže  a  prostší 
pozavíráni  do  svinských  chlívků.  Biskup  Olomoucký,  pod  jehož  správou 
tenkrát  stály  fary  na  panství,  dal  sbor  bratrský  zavříti  a  zapečetiti.  Te- 
prve katastrofa  bělohorská  zaťala  Bratřím  ránu   smrtelnou. 


Ústí    n.   Orl. 


—  329  - 


Sbor  bratrský,  středisko  náboženského  života,  v  němž  snad  i  kněží 
bydleli,  dosud  se  zachoval  a  jest  od  r.  1901  majetkem  obnovené  církve 
bratrské  (ochranovské,  evangelicko-bratrské).  Dříve  měli  při  něm  Bratři 
i  pohřebiště  a  poblíž  se  usazovali;  tak  vzniklo  předměstí  Nový  Svěť. 
Místní  tradice  označuje  však  starožitný,  sešlý  dům  na  Podměstí  jako  faru 
českobratrskou.  Je  to  dřevěná  jednopatrová  budova  s  pavlačí  a  okénky 
nestejně  velikými  a  po  různu  umístěnými. 

O  vzdělání  mládeže 
pečují  v  Ústí  obecné  a 
měšťanské  školy  chlape- 
cké i  dívčí,  živnostenská 
škola  pokračovací,  od- 
borná škola  živnosten- 
ská pro  ženské  krejčové 
a  c.  k.  odborná  škola 
tkalcovská.  Pro  školy 
chlapecké  postavila  o- 
bec  r.  1913  nákladem 
400.000  K  novou  budo- 
vu, vyhovující  veškerým 
požadavkům,  které  mo- 
derní doba  na  školu  činí. 
První  zpráva  o  škole 
zdejší  činí  se  k  r.   1553. 

Krásné  pozadí  tvoří  městu  zalesněné  stráně  horské  za  levým  břehem 
Třebovky.  Od  kraje  lesa  poskytuje  město  malebného  pohledu.  Lesy  upra- 
veny jsou  k  příjemnému  pobytu.  Křižují  je  úpravné  cestičky,  při  nichž 
pavillony,  glorietty,  vyzděná  zřídla  vodní  vyzývají  k  zastavení;  pobožno- 
stem je  věnováno  14  kapliček  křížové  cesty  a  kaple  Nanebevstoupení 
Páně.  Nejvýše  na  Andrlově  chlumu  zdvihá  se  rozhledna.  Pod  ní  v  lese 
Lipovci  zakládá  se  dispensář  pro   tuberkulosní. 

Ústí  n.  O.  jest  obdařeno  přírodou  výhodnými  podmínkami  pro  rozvoj 
průmyslu  a  bylo  sídlem  průmyslu  textilního  ode  dávna.  Starobylým  prů- 
myslem ústeckým  bylo  soukenictví,  ale  jelikož  nedovedlo  čeliti  strojové 
výrobě  brněnské  a  liberecké,  která  na  trh  uváděla  zboží  vzhlednější  a 
levnější,  zašlo  po  válkách  r.  1859  a  r.  1866,  kdy  ztratilo  svá  poslední  od- 
bytiště, docela.  Také  ruční  tkalcovství  znenáhla  zacházelo,  když  v  městě 
zakotvil  se  tovární  průmysl  textilní,  jenž  vzmohl  se  tu  tak,  že  Ústí  nazý- 
váno "východočeským  Manchesterem".  Největší  podnik  jsou  závody 
firmy  Jan  Hernych  a  syn,  která  mimo  město  má  filiálky  ve  Vamberku, 
Doudlebách  n.  Orl.,  Nekoři,  Hnátnici,  Jihlavě  a  v  Nadelburce  v  Dol.  Ra- 
kousích.  Má  tři  tisíce  mechanických  stavů  a  75  tisíc  vřeten;  v  tkalcov- 
nách,   úpravnách    a    prádelnách    zaměstnává    přes    půl    třetího    tisíce    lidí. 


Českobratrská  fara  v   Ústí   n.  Orl. 


-  330 


Ročně  vyrobí  as  17  milionů  metrů  plátna.  Kromě  tohoto  závodu  jsou  v 
městě  ještě  mech.  tkalcovny  Adolfa  Jandery  (250  dělníků),  Norb.  Langra, 
Jos.  Kučery  s  pobočnými  závody  na  Bezpráví  a  v  Pelinách  u  Chocně, 
Jana  Jandery  (160  děln.),  Jindřicha  Jandery  (100  děln),  Jana  Hernycha 
ml.  (300  děln.),  Ant.  Brožka  s  pobočnými  závody  v  Černém  Víře  a  v  Dl. 
Třebové,  Alfr.  Horáčka  se  závodem  v  Malejově  u  V.  Mýta,  Karla  Kociána 
se  závodem  v  Oldřichovicích,  Ludvíka  Jirgesa  ml.,  Fr.  Mejdra  st.  se  zá- 
vodem ve  Svidnici,  na  zboží  hedvábné  Herm.  Hackla  s  pobočným  závodem 
v  D.  Dobrouči,  Fr.  Kumpošta,  výroba  paramentů  Jana  Rollera,  záclon 
Adolfa  Jandery  ml.,  tkalcovny  Ludv.  Horáčka,  Jos.  E.  Cibulky  a  Aug. 
Cibulky.  Mimo  textilní  závody  je  zde  továrna  na  kůže,  mlýn  a  čtyři  ci- 
helny. Ze  starších  závodů  známa  je  po  dalekém  okolí  továrna  na  cukro- 


U  splavu  v  Kerharticích. 


vinky  a  na  lihoviny  A.  J.  Andresa,  založená  r.  1795  a  proslulá  výrobou 
»ůsteckého  londru«.  K  čilému  ruchu  přispívají  veliké  trhy  dobytčí,  zejména 
koňské,  nejvyhlášenější  po  chrudimských  ve  východních  Čechách;  při- 
chází na  ně  mnoho  prodávajících  i  kupujících,  těchto  nejvíce  z  Pruska. 

Ústí  n.  Orl.  těší  se  ode  dávna  pověsti  města  hudebního,  o  čemž  svědčí 
i  stará  průpověď  »V  Ousti  umí  každý  housti. «  Stalo  se  to  horlivým  při- 
činěním místních  učitelů  Josefa  Štětiny  a  jeho  nástupce  Jana  Jahody  (v 
pol.  XVIII.  stol.).  Od  těch  dob  vyšlo  z  Ústí  mnoho  výtečných  hudebníků 
a  proslulých  skladatelů,  že  sotva  v  Čechách  nalezne  se  místo,  jež  by  se 
v  této  příčině  Ústí  po  bok  mohlo  postaviti.  Buďtež  tuto  aspoň  někteří 
jmenováni:  Frant.  Martin  Pecháček  (nar.  r.  1765),  Leopold 
Jansa  (1795 — 1875),  Jaroslav  Kocián  (nar.  r.  1883),  Josef 
W  e  i  n  1  i  c  h  (zemř.  1903),  Jan  Ludevít  Lukeš  (1824—1905),  majitel 
pěvecké  školy  v  Praze  a  zakladatel  pražského  »Hlaholu«,  Frant. 
Broulík   (nar.   1852).  Jako   hudební  skladatelé  prosluli  Václav  Fe- 


—  331  — 

lix  Sk  op  (nar.  r.  1848),  Josef  Cyrill  Sychra  (nar.  r.  1859)  a 
Alois  Hnilička  (1826 — 1909).  K  hudebnímu  vzdělání  zdejšímu  ne- 
málo přispívá  ^Jednota  sv.  Cecilie  k  pěstování  hudby  chrámové,  založená 
r.  1803.  Po  pražské  -Jednotě  hudebních  umělců  k  podpoře  vdov  a  sirotků« 
je  to  nejstarší  hudební  spolek  v  Čechách  a  první  spolek  pro  pěstování 
hudby  chrámové. 

Na  jiném  polí  vynikli  tito  ústečtí  rodáci:  Jiřík  Štyrsa  »W  i  1  h  m  s- 
w  e  r  e  r«,  druhý  knihtiskař  bratrské  knihtiskárny  na  hoře  Karmel  v  Ml. 
Boleslavi.  Skládal  nábožné  písně,  jichž  devět  bylo  přijato  do  kancionálu 
šamotulského.  Brzy  potom,  když  tato  tiskárna  zanikla  (r.  1535),  zřídil  v  Ml. 
Boleslavi  jiný  rodák  ústecký  tiskárnu  novou  (r.  1544);  byl  to  Vaněk 
»Austinus«.  Matěj    J  o  s.   Sychra  (1776 — 1830),   (z  předních  budi- 


Hylváty. 


telů  národa  českého),  Bedřich  Peška  (pseud.  Oustecký,  1820 — 1904), 
básník  český,  Quido  Kocián  (1874),  professor  sochařské  školy  v  Ho- 
řicích. V  Ústí  n.  O.  narodil  se  též  bývalý  ministerský  předseda  baron 
VladimírBecka  mládí  své  prožil  zesnulý  ministr  Dr.  Josef  Kaizl. 

Na  západ  od  města  při  hlavním  nádraží  ústeckém  (1  km  z  města) 
rozkládá  se  v  lučinatém  údolí  po  obou  březích  Tiché  Orlice  ves  Ker- 
h  a  r  t  i  c  e.  Díl  obce  na  levém  břehu  náležel  panství  lanškrounskému, 
kdežto  větší  část  obce  na  protějším  břehu  příslušela  pod  vrchnost  bran- 
dýsskou.  Ve  fundační  listině  kláštera  zbraslavského  uvádí  se  ves  jmé- 
nem Gerhardsdorf;  jejím  zakladatelem  byl  tedy  jakýs  Gerhard.  Kerhar- 
tice  mají  v  95  domech  1156  obyvatelů  většinou  národnosti  české.  V  obci 
jest  trojtřídní  škola,  umístěná  ve  výstavné  budově,  poštovní  úřad  a  hřbi- 
tovní kaple  Pozdvižení  sv.  Kříže.  Kerhartice  náleží  k  farnosti  ústecké. 

Obec  zmohla  se  velikým  průmyslem;  před  tím  úplně  zemědělská 
stala  se  z  většiny  průmyslovou  a  pozbyla  bývalého  čistě  vesnického  rázu. 


-  332 


Na  jižní  straně  přiléhá  k  Ústí  n.  Orl.  národnostně  smíšená  obec 
H  y  1  v  á  t  y.  Rozkládá  se  při  řece  Třebovce  do  délky  3  km   (1344  obyv.). 

Uprostřed  obce  stojí  kaple  sv.  Anny,  vystavěná  r.  1755  přičiněním 
ústeckého  faráře  J.  L.  Mosbendra.  Kaple  chová  bývalý  bratrský  kalich, 
vykopaný  ve  sklepě  při  opravě  bývalého  bratrského  sboru  v  Ústí  n.  Orl. 
r.  1830.  Tehdejší  děkan  Jansa  dal  prostý  mosazný  kalich  postříbřiti  a 
daroval  jej  kapli  v  Hylvátech,  která  náleží  k  farnosti  ústecké.  Naproti 
kapli  jest  pivovar  R.  Resslera.  Obytná  budova,  k  němu  přiléhající  a  po- 
dobná menšímu  zámku,  jest  bývalá  rychta  hylvátská;  v  předešlém  sto- 
letí byla  v  ní  umístěna  soukromá  německá  měšťanská  škola  Jana  Bóhma 
a  při  ní  internát.  V  parku  jejím  jsou  postaveny  kvádry  z  bývalých  praž- 


Tiché    Orlici   u    Hylvát. 


skvch  hradeb  se  znakem  království  Českého.  Velký  průmysl  v  této  obci 
až  na   továrnu   Pollakovu   jest   v  rukou   českých. 

V  Hylvátech  jest  německá  obecná  škola  trojtřídní,  mateřská  škola, 
založená  Schulvereinem   a  spořitelní  i   záložní  spolek. 

K  Hylvátům  připojuje  se  ves  Dlouhá  Třebová,  která  svého 
attributu  skutečně  jest  hodná,  neboť  prostírá  se  v  délce  téměř  čtyř  kilo- 
metrů (1479  obyv.).  Uprostřed  osady  stojí  kostel  sv.  Prokopa,  filiální 
chrám  fary  Českotřebovské.  Byl  vystavěn  r.  1904  ve  slohu  gotickém.  Na 
nedalekém  návrší  rozkládá  se  hřbitov  s  kaplí  sv.  Josefa.  Dlouhá  Třebová 
jest  přifařena  s  polovice  k  Ústí  n.  Orl.,  s  polovice  k  České  Třebové.  Na- 
proti kostelu  stojí  budova  obecné  školy.  Nedaleko  odtud  na  pokraji  pla- 
niny, jež  se  příkrými  stráněmi  svažuje  k  řece  Třebovce,  rozkládá  se 
starobylý  dvůr  poplužní,  ve  kterém  nyní  jen  hajný  bydlí.  Pode  Dvorem 
vybíhá  se  stráně  ostroh,  na  němž  je  spousta  kamení,  všelijaké  propadli- 
ny   a   zbytky  valu.   Lid  říká   tomuto   ostrohu    »na  starém  zámku«.  Stávala 


—  333  — 

zde  tvrz,  o  níž  však  nezachovalo  se  nižádných  zpráv.  Obec  má  železniční 
zastávku,  poštovní  úřad  a  záložnu  soustavy  Reiffeisenovy. 

Dalším  členem  řetězu  obcí  při  řece  Třebovce  jest  nedlouhá  ves 
Lhotka.  Údolí  říční  se  tu  úží;  v  něm  rozloženy  jsou  chaloupky,  kdežto 
usedlosti  rolnické  jsou  vystavěny  na  planině  nad  holými,  příkrými  strá- 
němi. Lhotka  má  ve  100  staveních  803  obyvatele  národnosti  české.  Ve 
Lhotce  je  trojtřídní  škola  obecná.  O  dostatek  pitné  vody  je  postaráno 
vodovodem,  dlouhým  420  m. 

Se  Lhotkou  souvisí  tovární  osada  Parník,  která  horním  koncem 
spojena  jest  s  Českou  Třebovou.  Na  katastru  dílem  parnickém,  dílem 
českotřebovském  rozkládá  se  veliký  komplex  továrních  budov  textil- 
ního závodu  firmy  Heřmana  Pollacka  synové.  Je  zde  mechanická  tkal- 
covna (1300  stavů),  prádelna  (50  tisíc  vřeten),  barvírna,  úpravna  a  elek- 
trické bělidlo,  skladiště,  tovární  restaurace,  domy  úřednické  i  dělnické, 
tovární  vodárna  a  j.  budovy.  Zaměstnáno  je  zde  půltřetího  tisíce  dělníků. 
Parník  má  vzhled  úplně  městský.  Ve  224  domech  bylo  napočteno  2343 
obyvatelů,  z  nichž  jest  127  národnosti  německé.  Veliký  průmysl  zdejší 
dopomáhá  obci  k  velmi  rychlému  vzrůstu.  V  této  době  zdejší  trojtřídní 
škola  rozšířila  se  o  nové  čtyři  třídy.  Továrna  vydržuje  v  obci  opatrovnu 
a  jesle,  dále  je  tu  úřad  poštovní  a  telegrafní,  dvůr  poplužní  a  2  mlýny. 
Obec  velikým  nákladem  pořídila  si  vodovod;  jeho  potrubí  jest  3000  m 
dlouhé. 

Nejjižnější  obcí  v  okresu  jest  město 

Česká  Třebová,  položená  při  samém  rozhraní  národnostním.  Roz- 
kládá se  na  mírné  planině  na  levém  břehu  řeky  Třebovky  (394  m  n.  m.). 
Č.  Třebová  podle  sčítání  z  r.  1910  měla  933  domy  a  8713  obyvatelů.  Ka- 
tastr obce  měří  48.3  km\  Má  pošt.  a  telegr.  úřad  na  nádraží  s  filiálkou  v 
městě,  četníckou  stanici,  městskou  spořitelnu,  obč.  záložnu,  hosp.  zá- 
ložnu, městské  museum,  chudobinec,  opatrovnu,  vodárnu  a  elektrárnu. 
Při  samém  městě  je  rozsáhlé  nádraží  státní  dráhy  směru  Praha-Vídeň 
s  odbočkou  do  Olomouce  (Přerova).  Před  r.  1845  byla  Česká  Třebová 
nepatrným  městem,  čítajíc  málo  přes  tisíc  duší.  Mimo  rolnictví  zabývalo 
se  obyvatelstvo  tkalcovstvím  po  domácku.  Z  hrubé  příze  tkali  plátno 
vojenské  i  plachetní  a  z  odpadků  (culků)  plátno,  zvané  hampaláž  nebo 
štrůzok.  Ale  když  účinkem  železné  dráhy  obchod  opustil  dosavadní  ce- 
stu přes  Litomyšl  a  Vysoké  Mýto  a  dále  k  východu  v  kraje  poorlické  se 
přesunul,  vzmáhalo  se  město  velmi  rychle.  Železná  dráha  přilákala  mno- 
ho lidí,  kteří  na  rozsáhlém  nádraží  nabyli  obživy,  vzmohl  se  obchod,  roz- 
množily se  živností  a  zakotvil  se  i  velký  průmysl,  nalézaje  v  chudém 
horském  obyvatelstvu  levné  pracovníky.  Tento  rychlý  převrat  je  patrný 
v  rázu  města.  Zmizelo  sice  mnoho  starodávného  již  dříve,  tak  městský 
pivovar,  jenž  stával  bezpochyby  poblíž  panských  domů  (č.  40  a  41),  i  obě 
městské  brány  Horní  i  Dolní,  avšak  náhlý  vzrůst  a  přeměna  počíná  se  te- 


334  - 


prve  od  těchto  dob.  Hlavní  ulice  mají  ráz  moderní,  také  celé  čtvrti  měst- 
ské jako  z  vody  vyvstaly  na  obvodu  města,  ale  v  odlehlejších  částech  mě- 
sta uchovaly  se  dřevěné  domky  s  lomenicemi  a  kuklami.  I  na  náměstí 
připomíná  řada  domů  s  klenutými  podloubími  doby  minulé,  rovněž  svědek 
dávných  dob  jest  neveliká  radnice  městská  na  severní  jeho  straně.  Po- 
chází ze  XVI.  století.  Nasvědčuje  tomu  jednak  způsob  stavby,  jednak  ná- 
pis na  obrubě  erbu  nad  hlavním  vchodem  »Petr  Bohdanecký  z  Hodkova 
a  na  Lanšperku.  Anno  Domini  1546. «  V  prvním  patře  radnice  jsou  úřa- 
dovny obecního  úřadu;  v  přízemí  býval  druhdy  zájezdní  hostinec.  Se- 
verně od  náměstí  vypíná  se  děkanský  chrám  sv.  Jakuba  Většího  s  křížo- 
vou lodí.  Byl  vystavěn,  jak  jest  patrno  z  desky  zasazené  nad  hlavním 
vchodem,  od  Aloisa  Josefa  knížete  z  Liechtensteina  v  1.  1794 — 1805.  Obraz 
na  hlavním   oltáři  maloval   akademický  malíř  J.  Umlauf.     Dříve   stál   na 


Náměstí  v  České  Třebové. 


tomto  místě  kostel  dřevěný  s  náhrobkem  Petra  Bohdaneckého  z  Hod- 
kova, jehož  tělo  bylo  tu  r.  1549  uloženo. 

Tento  kostel  stal  se  třikrát  obětí  požáru,  naposledy  shořel  dne  28. 
července  1793.  Poprvé  připomíná  se  fara  v  České  Třebové  dne  4.  listo- 
padu 1350,  kdy  byl  upraven  obvod  diecese  Litomyšlské;  ve  válkách  hu- 
sitských zašla,  načež  teprve  kolem  r.  1670  byla  tu  duchovní  správa  opět 
obnovena.  R.  1904  byla  fara  povýšena  na  děkanství.  Obvod  kollatury 
Českotřebovské  je  velmi  rozsáhlý;  náleží  k  ní  mimo  město  vesnice  Parník, 
Lhotka  a  část  Dlouhé  Třebové  z  okresu  Ústeckého,  Rybník  a  Skuhrov  z 
okresu  Lanškrounského  a  Zhoř,  Svinná  a  Kozlov  z  okresu  Litomyšlského. 

Na  sever  od  města  na  samém  kraji  pláně,  která  příkrou  strání  schy- 
luje se  k  řece  Třebovce,  stojí  kostelík  sv.  Kateřiny,  nejstarší  památník 
města  i  širého  okolí.  Pochází  z  prvých  dob  křesťanství  v  Čechách.  Je  to 
neveliká  rotunda  s  obloukovou  apsidou  na  straně  východní.  Apsida  jest 
okrouhle  sklenuta;  z  klenutí  vynikají  dvě  polokruhová  žebra,  jejichž  prů- 
sečník  je  zakryt  kruhovou  deskou.  Přední  konce  žeber  ukončují  dva  obra- 


-  335  - 

cené  komolé  kužely;  zadní  spočívají  na  vypuklých  hlavách.  Vchody  lome- 
ného klenutí  a  přistavěná  předsíň  a  sakristie  jsou  původem  mnohem  mladší 
a  zastírají  původní  ráz  starožitné  památky.  Na  nedaleké  dřevěné  zvonici 
je  vztyčen  půlměsíc  jakožto  symbol  proměny,  neboť  kolem  kostelíka  roz- 
kládá se  starý  hřbitov.  Na  něm  odpočívá  český  spisovatel  Frant.  Pravo- 
slav Vodák  (nar.  dne  19.  srpna  1829  v  Lidmani,  zemř.  dne  4.  srpna  1865 
v  Č.  Třebové).  Nový  hřbitov,  založený  r.  1905,  rozkládá  se  na  téže  pláni 
dále  v  polích. 

Za  podjezdem  státní  dráhy  vyrážejí  z  úpatí  zalesněného  svahu  hor- 
ského dvě  mohutná  zřídla  vodní.  Podle  stromů,  jimiž  byly  jejich  břehy 
osázeny,  zovou  se  Javorkaa  Vrbovka.  Množství  vody,  jež  tyto  pra- 


Na  splave  v  České  Třebové. 


měny  vydávají,  budí  podiv.  Vrbovka  dává  denně  53  tisíc,  Javorka  dokonce 
60  tisíc  hektolitrů  vody.  Vodovody  napájejí  tato  zřídla  město  (potrubí 
9700  m)  a  blízké  nádraží  a  spojený  odtok  jejich,  než  jej  pojme  řeka  Tře- 
bovka,  pohání  veškeré  mlýny  městské,  zejména  válcový  mlýn  firmy 
Piršl  a  Vyskočil  a  starobylý  mlýn  »Podbranský< .  Průměr  Vrbovky  jest 
15  m,  průměr  Javorky  5  m  z  déli,  hloubka  zřídel  jest  asi  >  m.  S  vyvěrající 
vodou  vystupují  i  bubliny  kyseliny  uhličité;  dupneme-li  na  obezdění  zří- 
del, vyrojí  se  ohromné  spousty  bublin  k  hladině  vodní.  Voda  obou  zřídel 
jest  velmi  lahodná,  chuti  mírně  alkalické.  Kolem  Javorky  zřídil  místní 
spolek  okrašlovací  krásný  sad,  jenž  obětavostí  obce,  místní  záložny  a  j. 
příznivců  nabyl  značné  rozlohy.  Šíří  se  ode  dráhy  k  Vrbovce  a  na  výši- 
nách »Kulatého  (Robova)  kopce«  spojuje  se  s  okolními  lesy. 

K  České  Třebové  náleží  i  poutní  místo  »H  o  r  y«,  ležící  2  km  od  města 
na  západ  na  horském  svahu.  Uprostřed  svěžích  lesů  zdvihá  se  tu  kaple 
Panny  Marie  Pomocné.  Před  ní  je  vysoká  terassa,  pod  níž  třemi  rourami 
řinou  se  prameny  osvěžující  vody  do  nevelikého  bassinu. 


336 


Zřídlo   »Javorka«   v  České  Třebové. 


Poutníci  přikládají  jí  zázračnou  moc.  V  poutním  a  výletním  místě 
tomto  jest  ještě  rozsáhlý  hostinec  s  vanovými  lázněmi.  Lázně  stávaly  tu 
ode  dávna;  dříve  býval  pří  nich  bradýř. 

Hlouběji  v  lese  z  části  jíž  na  pudě  okresu  Litomyšlského  ukrývají  se 
»U  h  r  o  vy  d  o  1  y«. 

Usměvavé  lesní  lučiny,  ozářené  sluncem  a  protékané  potůčkem,     v 
němž  voda  hrkotem  razí  si  cestu  přes  kamení  a  kořání  stromů,  jsou  ob- 
klíčeny temnými  stráně- 
mi  lesními   a   tvoří   tak 
nejrozkošnější       koutek 
česko-třebovských   lesů. 
Jméno  dolů  pochází  od- 
tud, že  v  těchto  místech 
obklíčili   lidé    z   města   i 
okolí     oddíl     uherského 
vojska,   jež   za  Matyáše 
Korvína  do  Čech  vniklo, 
a  úplně  jej  potřeli.  Sta- 
lo se  to    nejspíše    roku 
1468,  kdy  držitel  panství 
lanšperského,       Zdeněk 
Kostka       z       Postupic, 
napadnuv    vojsko    uher- 
ské u  Zvole  na  Moravě,  smrtelně  byl  poraněn  a  v  Zábřehu  život  dokonal. 
V  bažinaté  půdě  lesní  byly  vykopány  ostruhy,  zbraně,     uherské  peníze, 
podkovy  a  části  koňského  postrojí,  čímž  pravdivost  tradice  byla  potvrzena. 
Obyvatelstvo  Českotřebovské  zabývá  se  zemědělstvím  jen  skrovnou 
měrou;   většina   dochází   obživy   v   průmyslových   závodech,   v   živnostech, 
v  obchodech  a  na  zdejším  rozsáhlém  nádraží,  při  kterém  jsou  i  veliké  dílny 
strojnické,  zaměstnávající  přes  200  řemeslníků.  Tkalcovství  po  domácku, 
druhdy  hlavní  výživa  zdejšího  lidu,  zaniklo  načisto. 

Veliký  rozvoj  města  je  patrný  i  ze  vzrůstu  populace.  R.  1880  čítalo 
město  4500,  po  dvacíti  letech  již  6050  obyvatelů,  tedy  o  33  proč.  více,  v 
dalším  desítiletí  přibylo  obyvatelstva  dokonce  o  44  proč.  O  duševní  vzdě- 
lání jest  postaráno  velmi  dobře.  R.  1909  byla  zřízena  tu  státní  reálná 
škola,  pro  niž  r.  1912  město  postavilo  samostatnou  budovu,  i  pro  ostatní 
učiliště  obec  pořídila  nákladné  budovy,  tak  r.  1908  pro  měštanskou  školu 
dívčí,  r.  1895  pro  obecnou  a  měšťanskou  školu  chlapeckou  a  r.  1865  pro 
obecnou  školu  dívčí.  Školy  měšťanské  byly  tu  zřízeny  r.  1874,  do  r.  1870 
byla  zde  škola  hlavní.  První  zmínka  o  zdejší  škole  pochází  z  r.  1539.  V 
České  Třebové,  jež  jest  důležitou  posicí  na  národnostním  rozhraní,  vy- 
držuje německý  školský  spolek  mateřskou  školu  a  dvojtřídní  školu 
obecnou. 


-  337  - 


Poutní  kaple  Panny  Marie 
u   České   Třebové. 


V  údolí  řeky  Třebovky  byl  pomezní  les  vymýcen  snad  již  za  dob  po- 
hanských; povstalo  tu  několik  osad,  jejichž  společné  jméno  Třebová  po- 
chází ze  staroslovanského  kořene  »terb«,  obsaženého  ve  slovese  tříbiti 
(=  mýtiti).  Ve  fundační  listině  kláštera  zbraslavského  uvádí  se  Česká 
Třebová  (Tribowia  Bohemicalis)  jako  městys,  ale  již  v  dopise  arcibiskupa 
Arnošta  z  Pardubic  papeži  Innocencovi  VI.  (r.  1356)  připomíná  se  jako 
město  nehrazené.  Biskup  Litomyšlský  Jan  IV.  odpustil  r.  1407  městu  od- 
úmrť  a  r.  1412  zbavil  je  robot,  jež  se  konaly  ku  hradu  lanšperskému  za 
náhradu  20  grošů  ročního  platu  z  ka- 
ždého lánu.  Vojtěch  z  Pernštejna  u- 
dělil  r.  1526  městu  právo  vařiti  pivo. 
Ale  po  bitvě  bělohorské  nový  držitel 
Karel  z  Liechtenšteina  odňal  městu 
šenk  vinný,  zrušil  právo  vařiti  pivo  a 
potvrzení  svobod,  privilegií  a  živností 
městských  učinil  odvislým  od  přistou- 
pení měšťanů  k  víře  katolické.  Když 
Třebovští  této  podmínce  vyhověli, 
byly  jim  teprve  r.  1628  na  jejich  pros- 
by některé  výsady  stvrzeny.  Požáry 
město  velmi  trpělo.  Veliký  požár, 
jenž      vypukl     dne     30.     října     1636, 

strávil  kostel,  faru,  radnici,  masné  krámy,  pivovar  a  57  domů,  jiný  roz- 
sáhlý požár  vypukl  dne  6.  srpna  1745.  Také  zakoušelo  město  na  průcho- 
dech vojska  mnoha  příkoří  a  rozmanitých  útrap,  zejména  za  války  švéd- 
ské, za  válek  slezských  a  francouzských. 

Městský  znak  představuje  kohouta  s  lidskou  hlavou  v  třírohé  čepici 
v  modrém  poli. 

V  České  Třebové  se  narodili:  Jan  Chorinus  (po  r.  1560),  pro- 
fessor  pražské  university  a  přední  latinský  básník  v  Čechách  koncem  XVI. 
století.  Jan  Hýbl  (3.  září  1786),  veleobětavý  a  zasloužilý  buditel  národa 
českého,  jemuž  vděční  rodáci  po  stu  letech  zasadili  na  jeho  rodný  domek 
(č.  97)  pamětní  desku.  F  r  a  n  t.  (klášterním  jménem  Matouš)  Klácel 
(nar.  7.  dubna  1808)  pseudonym  Třebovský;  básník  a  filosof.  Byl  pro- 
íessorem  na  biskupském  semináři  v  Brně,  ale  že  šířil  filosofické  zásady 
Hegelovy,  byl  zbaven  svého  úřadu.  Nenalézaje  ve  vlasti  porozumění  pro 
své  idey,  přeplavil  se  r.  1870  do  Ameriky,  chtěje  tam  zaříditi  společností, 
které  odvrhnouce  náboženství,  měly  se  říditi  jen  zásadami  mravnosti  a 
lásky.  Než  i  v  Americe  došel  zklamání.  Zemřel  r.  1882. 

Na  severozápad  od  České  Třebové  (6  km)  rozkládá  se  v  rybničném 
údolí  lesy  ověnčeném  na  horním  toku  potoka  Řetůvky  ves  P  ř  í  v  r  a  t 
(též  Přívraty,  jelikož  skládá  se  ze  dvou  osad  Velkého  a  Malého 
P  ř  í  v  r  a  t  u,  dříve  také  Převrat  —  672  obyv.)  Vsí  prochází  silnice  od 


338  - 


Ústí  nad  Orlicí,  která  výše  nad  Přívratem  u  vsi  Zhoře  spojuje  se  se  silnicí 
vedoucí  z  České  Třebové  do  Litomyšle.  Ozdobou  obce  jest  budova  dvoj- 
třídní  obecné  školy  s  lesknoucí  se  hladinou  rybníka  v  popředí.  Ves,  jež 
jest  přifařena  do  Velké  Řetové,  má  kapli  sv.  Františka  Xaverského.  U 
Malého  Přívratu  při  »Dolním«  rybníku  stávala  na  kopečku,  snad  schválně 
nasypaném,  věžovitá  tvrz.  Po  ní  nezachovalo  se  nejmenší  stopy,  neboť 
vršek,  na  kterém  stála,  dal  majitel  pozemku  snésti  a  rozvézti.  Na  ní  seděl 
počátkem  XV.  stol.  Doník  z  Přívratu.  R.  1454  rozdělili  se  o  zboží  přívrat- 
ské  Mikeš  ze  Ždánice  a  Jan  Šlechtic  z  Mrdic.  Jednoho  dílu  Přívratu  nabyl 
Václav  Litovlický  z  Doubravice,  jenž  jej  prodal  Janu  Kostkovi  z  Postupic. 

Druhý  díl  prodal  Jan  z  Pern- 
štejna obci  litomyšlské,  od  níž  jej 
koupil  Bohuše  Kostka  z  Postupic. 
Tak  dostal  se  celý  Přívrat  k  pan- 
ství brandýsskému.  Později  od  to- 
hoto panství  byl  předán  panství  lito- 
myšlskému. 

Níže  v  údolí  Řetůvky  rozkládá  se 
osada  Velká  Řetová  (ve  fun- 
dační  listině  kláštera  zbraslavského 
Rítow  Bohemicalis).  Má  se  samotami 
Mandl  a  Pustinou  158  stavení 
a  1170  obyvatel.  Uprostřed  osady  na 
místě  vyvýšeném  stojí  farní  chrám 
sv.  Maří  Magdaleny,  vystavěný  roku 
1755  místo  starého  chrámu,  jejž  strá- 
vil oheň.  Ve  Veliké  Řetové  byla 
fara  již  ve  XIV.  stol.  Později  zašla  a 
kostel  stal  se  filiálním  k  Ústí  n.  Orl., 
později  byla  tu  zřízena  lokálie,  až  r.  1855  byla  fara  obnovena.  Blíže 
kostela  stojí  budova  obecné  školy  čtyřtřídní.  V  obci  je  též  poštovní 
úřad,  spořitelní  a  záložní  spolek.  Od  dolního  konce  vsi  uhýbá  se  silnice 
na  severovýchod  a  obcházejíc  Andrlův  chlum,  klesá  ve  velkých  zákru- 
tech k  Ústí  n.  Orl.  Obyvatelé  živí  se  hospodářstvím,  chudší  docházejí  do 
textilních  závadův  ústeckých.  Tkalcovství  po  domácku  bylo  zde  velmi 
rozšířeno,  avšak  vyhynulo  nadobro.  Upomínkou  na  ně  jest  obecní  pe- 
čeť, představující  dvě  půlky  plátna.  Západně  od  osady  v  údolíčku  vklí- 
něném  mezi  zalesněná  návrší  ukrývá  se  samota  Mandl.  Lesní  lučiny, 
na  nichž  lesknou  se  hladiny  dvou  rybníků,  bublající  potůček,  jenž  z  nich 
vytéká  a  hojnost  divokého  i  zahradního  stromoví  dodávají  tiché  samotě 
nemalé   půvabnosti. 

S   Velkou   Rétovou    souvisí   Malá   Řetová    (správněji   Ř  e  t  ů  v  k  a) 
(605    obyv.).    Osada    má    hřbitovní    kapli    sv.    Václava    a    trojtřídní    školu 


Kostel   ve  Velké   Řetové. 


339  - 


obecnou.    Přifařena    jest    do    V.    Řetové.    Ves   přetíná    okresní    silnice,    jež 
z  Ústí  n.  Orl.  vede  do  Litomyšle. 

Na  severovýchod  od  Ústí  n.  Orl.  (1  km)  opodál  silnice  vedoucí  do 
Kyšperka  ukrývá  se  pod  strání  u  Tiché  Orlice  německá  vesnička  O  1  d  ř  i- 
c  h  o  v  i  c  e.  Vzdálenější  díl  její  sluje  Hutwald  (též  Hutwaide).  Proti 
němu  za  řekou  uprostřed  zeleně  bělá  se  myslívna  Dolnolibchav- 
s  k  á.  Obec  čítá  207  obyvatelů  (z  nich  38  Čechů).  Oldřichovice  jsou  při- 
fařeny k  Ústí  n.  Orl.  a  mají  jednotřídní  školu.  V  zakládající  listině  klá- 
štera zbraslavského  nazývá  se  tato  ves  po  svém  zakladateli  Ulrichs- 
dorf;  její  německé  jméno  Dreihof  pochází  odtud,  že  tu  stával  dvůr  Oldři- 
chov,  jenž  r.  1622  byl  ve  tré  rozdělen. 


Hrad    Lanšperk. 


Stranou  téže  silníce  (3  km  od  Ústí  n.  Orl.)  skryta  v  úzkém  a  hlubo- 
kém údolí,  jehož  boky  jsou  oděny  tmavým  hávem  jehličnatých  lesů,  leží 
německá  ves  Černý  Vítr  (též  Černý  Výr,  Černovír,  610  obyv.). 
Ve  vsi,  jež  jest  přifařena  k  Ústí  n.  Orl.,  jest  kaple  sv.  Gottharda  a  ne- 
daleko ní  budova  dvojtřídní  školy.  Potůček,  jenž  vesnicí  protéká,  vzniká 
na  rozhraní  lanšperského  a  knapovského  katastru  v  lesích  z  Jířelovy  stu- 
dánky a  nade  vsí  ukrývá  se  v  hluboce  zarytém  údolíčku,  jež  sluje  »Čer- 
tova  brázda«.  Vyoral  prý  jí  sv.  Prokop,  maje  do  pluhu  zapraženého  čerta. 
U  dolního  konce  úžlabiny  ukazují  podivný  balvan,  jenž  prý  není  nic  ji- 
ného než  zkamenělý  pluh  světcův.  Za  Černým  Vírem  4  km  od  Ústí  n.  Orl. 
leží  při  pravém  břehu  řeky  Orlice  německá  osada  V  á  c  1  a  v  o  v  (Wen- 
zelsfeld,  lidově  Jankovice)  a  za  ní  při  rozcestí  u  sochy  sv.  Václava  na 
levém  břehu  řeky  nádraží  hnátnické.  Na  homolov.  příkrém  návrší  nad  ním 
tulí  se  k  zřízeninám  soujmenného  hradu  ves  Lanšperk.  Obec  Lanš- 
perk, skládající  se  z  osad  Lanšperka  (dříve  Budy)  a  Václavova 


—  340  - 

čítá  v  52  staveních  308  obyv.  až  na  40  Němců  národnosti  české.  Na  z.  od 
osady  zdvíhají  zříceniny  hradu  své  holé  zdi  do  výše,  na  v.  od  ní  na  skal- 
natém návrší,  odkudž  otvírá  se  překrásný  rozhled,  vypíná  se  kaple  Na- 
nebevzetí Panny  Marie  z  r.  1898.  Lanšperk  má  jednotřídní  českou  školu 
obecnou.  Ves  je  přifařena  k  D.  Dobrouči.  Hrad  Lanšperk,  po  němž  obec 
doslala  jméno,  stál  na  temeni  příkrého  kuželovitého  vrchu,  chráněn  jsa 
se  tří  stran  jeho  strmými  stráněmi.  Na  čtvrté  straně,  odkudž  jedině  byl 
přístup  do  něho  možný,  byl  ohrazen  vysokou  zdí.  Byl  vystavěn  z  části 
od  kamene,  z  části  ze  dřeva.  Hrubá  holá  zeď  a  nevysoké  drnem  obrostlé 
pozůstatky  základních  zdí,  polosesutá  sklepem'  a  nehluboká  prohlubeň, 
jež  označuje  bývalou  studnu,  toť  vše,  co  se  z  hradu  uchovalo.  Kromě  dvo- 
ra poplužního  a  jiných  stavení  hospodářských  zbylo  tu  dosti  místa  pro 
osm  stavení  vesských,  která  tvořila  osadu,  zvanou  B  u  d  y.  Od  zřícenin 
hradních  jsou  tyto  domky  odděleny  dlouhým  a  úzkým  mezivalím;  pří- 
kop před  ním  vesničané  zaházeli,  aby  si  urovnali  zahrádky.  Návrší,  na 
němž  nyní  kaple  stojí,  bylo  baštou,  jež  hájila  vjezd  do  předhradí.  Dvůr 
poplužní  i  s  pozemky  byl  r.  1791  rozprodán  německým  osadníkům.  Tak 
vznikla  vedle  starší  české  osady  Lanšperk  a  nová  německá  osada 
V  á  c  i  a  v  o  v.  R.  1881  zachvátil  požár  11  domků  v  Lanšperku  a  brzy  na 
to  16  domků  ve  Václavově.  Po  ohni  němečtí  osadníci  se  vyprodali  a  tak 
se  Václavov  počeštil  až  na  zmíněnou  část  jeho  při  řece  Orlíci. 

Hrad  Lanšperk  vystavěli  za  Přemysla  Otakara  II.  synové  Viléma 
z  Drnoholce,  zakladatele  města  Ústí  n.  Orl.,  Heřman  z  Ústí  a  Oldřich  z 
Drnholce.  Stalo  se  to  na  rozkaz  královský,  aby  okolní  krajině  dostalo 
se  ochrany.  Hrad  stal  se  sídlem  panství.  R.  1425  zmocnili  se  hradu  Si- 
rotci a  odevzdali  jej  hejtmanu  svého  vojska  Janu  Městeckému  z  Opoč- 
na. Byl  to  pán  nad  míru  vrtkavý  a  záhy  přestoupil  ke  straně  katolické. 
Proto  r.  1429  přitrhl  sem  táborský  hejtman  Jan  Kroměšín  a  hradu  po 
celoročním  obléhání  dobyl.  Leč  když  Městečky  přešel  k  Táborským,  byl 
mu  hrad  opět  vrácen.  Hrad  byl  jen  zřídka  od  vrchnosti  obýván  a  proto 
mnoho  nákladu  na  jeho  opravu  se  nevynakládalo.  Když  pak  Adam  Her- 
zán  z  Harasova  upravil  si  k  pohodlnému  přebývání  zámek  v  Lanškroune, 
byl  zanechán  Lanšperk  osudu  a  pustl  víc  a  více.  R.  1622  uvádí  se  již  jako 
zámek  pustý  a  ve  třicetileté  válce  klesl  na  zříceninu,  již  rozbírali  oby- 
vatelé vesští  na  stavbu  svých  příbytků. 

Socha  sv.  Václava,  již  k  poctě  patronovi  a  ochránci  země  české  po- 
stavili r.  1749  soukenníci  ústečtí  značí  nejzazší  konec  osady  Hnátnice, 
jejíž  nádraží  stojí  již  na  půdě  lanšperské.  Odtud  táhne  se  osada  po  pra- 
vém břehu  Orlice  a  dále  údolím  potoka  Žampašského  přes  hodinu  cesty. 
K  Hnátnici  náležejí  skupiny  stavení  a  samoty,  roztroušené  po  okolních 
stráních  a  v  menších  údolích,  jimiž  je  rozryta  tato  krajina,  vyplněná  čer- 
veným permským  pískovcem.  Jsou  to:  Za  Hnátníkem,  Na  hrani- 
cích,  Na   pustinách    a   největší   Valdštýn   při  ústí   Písečného  po- 


toká  do  Orlice.  S  nimi  má  ve  274  staveních  1647  obyvatelů  národnosti 
české.  Vesnicí  probíhá  silnice  do  Žamberka.  Asi  uprostřed  vsi  stojí  ve 
stráni  farní  chrám  sv.  Petra  a  Pavla.  Duchovní  správu  měla  Hnátnice 
již  ve  XIV.  stol.,  ta  však  v  husitských  válkách  zašla.  Po  válce  třicetileté 
byl  chrám  zdejší  filiálním  k  Písečné,  r.  1784  byla  tu  zřízena  lokálie  a 
tepive  r.   1855  byla  fara  opět  obnovena. 

Proti  samotě  Valdštýnu  v  lukách  na  levém  břehu  Orlice  je  nádraží 
dobroučské  a  nad  ním  na  stráni  starobylá  budova  dvora  Šejvského. 
Od  něho  údolím  potoka  Dobroučského  nahoru  postupuje  městys  Dolní 
Dobrouč  5  km  dlouhý.  Horním  koncem  přiléhá  k  německé  vesnici 
Horní   Dobrouči,   která   leží   již   v   okrese    Lanškrounském.   Dolní   Dobrouč 


Lanšperk. 


má  se  samotou  Kočtinou  2482  obyv.  až  na  11  Němců  národ,  české. 
Téměř  uprostřed  městyse  vypíná  se  farní  chrám  sv.  Mikuláše  (359  m 
n.  m.).  V  nynější  podobě  byl  vystavěn  r.  1831.  Duchovní  správa  katolická 
připomíná  se  v  D.  Dobrouči  již  r.  1350,  v  bouřlivých  časech  však  zašla 
a  kostel  jako  filiální  přivtělen  k  Čermné.  Teprve  r.  1765  kníže  Jan  Vá- 
clav z  Liechtensteina  faru  obnovil.  Nedaleký  hřbitov  zdobí  kaple  sv.  Jo- 
sefa a  při  horním  konci  městyse  ukrývá  se  na  pokraji  lesa  kaple  Panny 
Marie  Pomocné,  vystavěná  Jos.  Duškem,  jenž  je  též  původcem  zdejšího 
chudobince.  Na  tržišti  proti  kostelu  zdvihá  se  dvoupatrová  budova  školy 
obecné  o  šesti  třídách.  V  Dolní  Dobrouči  jest  poštovní  a  telegrafní  úřad, 
četnická  stanice  a  spořitelna.  Městys  je  silně  průmyslový.  Je  zde  rozší- 
řeno hrnčířství  a  kamnářství,  jelikož  na  blízku  kape  se  hlína  chamottová; 
mnoho  lidí  zabývá  se  košikářstvím   a  cihlářstvím,  nejvíce   však   rozšířeno 


—  342  — 

je  tkalcovstvi.  Velký  průmysl  je  vesměs  v  rukou  německých.  Mládež 
zabývá  se  obšíváním  nitěných  knoflíků.  Tato  výroba,  kterou  zaměstná- 
vají se  i  děti,  jež  dosud  nechodí  do  školy,  jest  rozšířena  i  ve  všech  okol- 
ních horských  osadách.  Dolní  Dobrouč  byla  povýšena  na  městys  r.  1871. 
Od  Horní  Dobrouče  stoupá  silnice  prohbím  v  Třebovských  Stěnách  k  zá- 
padu, kde  v  hlubokém  údolí  severnějšího  zřídla  potoka  Knapovského  jest 
ukryta  německá  vesnička  Dolní  Houžovec  (319  obyv.)  Osada  jest 
přifařena  do  Knapovce.  Má  kapli  Sedmibolestné  Rodičky  Boží  a  jedno- 
třídní  školu.  Německé  iméno  Seibersdorf  pochází  z  bývalého  pojmeno- 
vání Sifridsdorf  (podle  zakladatele  Sifrida).  Při  jižnějším  zřídle  Knapovky 
těsná  se  v  úzké  údolíčko  německá  dědina  Horní  Houžovec  (313 
obyv.)  Podiv  budí  zdejší  dřevěná  kaplička  Navštívení  Panny  Marie  s  dlou- 
hou prkennou  lodí.  Také  zde  je  jednotřídní  škola  obecná. 

Německy  zove  se  tato  osada  Hertersdorf;  ve  fundační  listině  zbraslav- 
ského kláštera  vyškytá  se  původní  její  jméno  Hertrichsdorf.  Dříve  slula 
Houžovec  Další,  se  zřetelem  na  vzdálenost  od  hradu  Lanšperka, 
sídla  panství,  kdežto  Dolní  Houžovec  byl  zván  Houžovec  Bližší. 

Mezi  oběma  Houžovci  vypíná  se  rozložité  návrší,  pouze  na  bocích  za- 
lesněné. Sluje  Zlatá  hora  (Goldberg).  Na  lysém  jejím  temeni  (521  m) 
osaměle  stojí  mohutný  široce  rozložený  smrk,  jenž  z  daleka  označuje  po- 
lohu obou  skrytých  vesniček.  Byl  prý  zasazen  r.  1648  na  paměť  uzavření 
míru  vestfálského.  O  této  hoře  koluje  pověst,  že  po  světové  vojně  sejdou 
se  tu  císařové  a  králové  a  ujednají  věčný  mír.  Jelikož  za  této  války  město 
Praha  bude  obráceno  v  rumy,  bude  znova  založeno  na  temeně  Zlaté  hory. 
Jiná  pověst'  vypravuje,  že  Zlatá  hora  v  nitru  svém  ukrývá  poklady,  jež 
jsou  přístupny  pouze  na  květnou  nedělí,  když  v  Knapovském  kostele  zpí- 
vají pašije.  Pod  Zlatou  horou  spojují  se  oba  jmenované  potůčky  v  říčku 
Knapovku,  při  níž  rozkládá  se  německá  ves  Knapovec  s  domky  roz- 
troušenými v  hlubokém  údolí  i  po  obcu  příkrých  stráních,  jimž  mohutné 
staré  stromy  nemalou  jsou  ozdobou  (650  obyv.).  Na  nejvyšším  místě  osady 
(422  m)  zdvihá  se  farní  kostel  sv.  Petra  a  Pavla  se  hřbitovem  opodál.  Před 
válkami  husitskými  byla  tu  fara,  jež  pak  zašla;  do  r.  1787  náležel  kostel 
jako  filiální  k  Ústí  n.  Orl.,  r.  1856  stal  se  opět  farním.  V  nynější  podobě 
pochází  z  r.  1830.  Poblíž  kostela  stojí  budova  dvojtřídní  obecné  školy.  Kde 
jest  u  cesty  od  kostela  do  Doln.  Houžovce  rumoviště,  stála  prý  kdysi  hor- 
nická kaple;  dosud  říká  se  tam  »Na  starém  kostele«  (Auf  der  alten  Kirche). 
Podél  vsi  výšinou  vede  silnice  z  Ústí  n.  O.  do  Lanškrouna.  Jméno  ves- 
nice pochází  prý  odtud,  že  v  ní  bydleli  horníci  (Knappen),  kteří  v  blíz- 
kém GoldberjSu  a  Húttungsbergu  dobývali  drahých  kovů. 

Na  sever  od  Ústí  n.  O.  při  silnici,  jež  vede  do  Rychnova  nad  Kněžnou, 
rozkládají  se  v  údolí  potoka  Libchavského  tří  do  délky  5  km  souvisící  obce 
Horní,  Prostřední  a  Dolní  Libchavy.  Dohromady  zoveme  je  Libchavami 
Německými  na  rozdíl  od  sousedních  Libchav  Českých. 


343  — 


Dolní  Libchavy  (též  Libchava,  něm.  Lichwe)  jsou  nejblíže  (1  km) 
k  Ústí  n.  O.  položeny  a  mají  1044  obyvatele  (mezi  nimi  55  Čechů).  Farní 
kostel  sv.  Mikuláše  byl  vystavěn  r.  1802  od  knížete  AI.  Jos.  z  Liechten- 
steina.  V  něm  nad  oltářem  jest  freskový  obraz  sv.  Mikuláše,  malovaný 
J.  M.  Trenkwaldem,  ředitelem  malířské  akademie  ve  Vídni.  Dolní  Lib- 
chavy měly  íaru  jíž  ve  XIV.  století.  Později  náležely  Libchavy  ke  kolla- 
tuře  ústecké,  roku  1778  byla  tu  zřízena  lokálie  a  roku  1855  opět  fara.  V 
Dolních  Libchavech  naproti  kostelu  jest  pětitřídní  obecná  škola,  dále  je 
tu  poštovní  úřad,  záložní  a  spořitelní  spolek,  dva  dvory  poplužní,  válcový 
mlýn  na  Tiché  Orlici  s  mechanickou  tkalcovnou  J.  V.  Novotného  a  my- 
slivna.   K  Dolním   Libchavám   jsou   přifařeny   a   přiškoleny   Prostřední 


L  i  b  c  h  a  v  y  .(302  obyv.)  a  Horní  Libchavy,  k  nimž  náleží  osada 
D  a  ř  í  1  e  k  a  samota  M  y  š  í  D  í  r  a  v  prohbí,  jímž  vede  silnice  z  Kyšperka 
přes  Č.  Libchavy  do  Chocně  (743  obyv.).  Osada  D  a  ř  í  1  e  k  vznikla  roku 
1791  emfyteusováním  poplužního  dvora.  Ve  XIII.  století  místo  vyká- 
ceného lesa  povstala  sídliště  jednak  česká,  jednak  německá.  Něme- 
cké Libchavy  držel  ve  XIV.  století  Smil  z  Brandýsa,  purkrabí  Lanšperský. 
Po  něm  uvádějí  se  tu  jako  držitelé  Jan  Cagl  společně  s  Petrem  Slépkou 
a  od  r.  1418  Cagl  samojediný.  Po  něm  část  osady  při  řece  Orlici  Tiché  na- 
zývá se  Cakle.  Koncem  XV.  stol.  uvázal  se  v  držení  Libchav  Vaněk  z 
Bubna.  Po  něm  vládli  tu  jeho  strýcové  Ota  a  Mikuláš.  Mikuláš  brzy  stal 
se  samojediným  vlastníkem  tohoto  zboží,  jež  rozmnožil,  přikoupiv  něko- 
lik dvorů  kmetcích.  Jeho  syn  Jan  měl  pět  potomků,  kteří  se  r.  1588  roz- 
dělili o  otcovské  dědictví.  Dolní  Libchavy  dostal  Jan  z  Bubna,  Horní 
mladší  jeho  bratr  Albrecht.  R.  1611  prodal  Albrecht  ves  Horní  Libchavy  s 
tvrzí,  kterou  vystavěl,  dvůr  poplužní  a  dvtir  Flamlúv  Janovi;  tak  Horní  a 


-  344  - 

Dolní  Libchavy  byly  spojeny.  Před  tím  však  (r.  1591)  koupil  díl  Libchav 
(Libchavy  Prostřední)  od  svých  strýců  Heřman  z  Bubna,  proslulý  válečník 
a  lovec,  známý  obecně  z  básně  K.  S.  Macháčka.  Jan  rytíř  z  Bubna  pod- 
poroval sice  povstání  stavů  českých,  avšak  činně  se  ho  nesúčastnil;  i  byl 
pokutován  ztrátou  třetiny  svých  statků.  Pročež  česká  komora  prodala 
r.  1623  Horní  i  Dolní  Libchavy  Albrechtovi  z  Valdštýna  za  10.842  zl.  Rok 
na  to  prodal  je  Albrecht  Marii  Magdaleně  Trčkové  z  Lobkovic,  která  pro- 
dejem odstoupila  je  Karlu  z  Liechtensleina.  Tak  staly  se  Horní  a  Dolní 
Libchavy  částí  panství  Lanškrounského.  —  Pokračováni  Horních  Libchav 
tvoří  České  Libchavy  (881  obyv.).  Na  nejvyšším  místě  osady  vypíná 
se  chrám  sv.  Víta,  farní  již  ve  XIV.  stol.  Když  fara  zanikla,  náležel  kostel 
jako  filiální  k  Písečné;  teprve  r.  1864  byla  zde  duchovní  správa  obno- 
vena. Vedle  kostela  stojí  budova  trojtřídní  obecné  školy.  Proti  ní  zdvihá 
se  na  levém  břehu  Libchavského  potoka  zalesněný  vrch  Skalka  se 
zbytky  bývalé  tvrze. 

Prvním  známým  držitelem  Českých  Libchav  byl  Petr  Hrb  ze  Žam- 
berka  (1360 — 1371).  Brzy  po  něm  přišlí  v  držení  tohoto  zboží  vladykové  z 
Brandýsa.  Jindřich  z  Brandýsa  (1397 — 1415)  psal  se  též  jinak  z  Libchavy. 
V  XV.  stol.  byly  České  Libchavy  částí  panství  Žampašského.  R.  1574  kou- 
pil je  Jan  st.  ze  Žerotína  a  připojil  je  k  panství  Brandýsskému,  při  němž 
zůstaly  až  do  zrušení  úřadů  patrimonálních. 

České  Libchavy  mají  poštovní  a  telegr.  úřad,  četníckou  stanici  a  spo- 
řitelní a  záložní  spolek.  K  obci  Českolibchavské  náleží  osada  Bída  (též 
Paseka),  položená  na  rozvodí  Divoké  a  Tiché  Orlice.  Lesy  s  výšin  hor- 
ských spouštějí  se  do  tohoto  prohbí  a  lesem  Brtečníkem  sahají  až  k  sa- 
mým nuzným  chaloupkám  vesským.  Od  Bídy  sestupuje  silnice  do  rozlehlé 
kotliny  obklíčené  zalesněnými  návršími,  ve  které  rozkládá  se  ves  S  o  - 
patnice  s  mnoha  samotami  (V  Pyšlích,  Na  Šivrách,  Pod  Ho- 
rou, Mostárna,  Pod  Mostárnou,  Za  kopečkem,  Na  pu- 
st i  n  ě,  Na  hranicích).  Katastr  obce  měří  téměř  20  km"  (1493  obyv.). 
Farní  chrám  sv.  Zikmunda  pochází  z  XVIII.  stol.,  gotické  presbyterium 
jeho  jest  mnohem  starší.  Odděleně  od  kostela  stojí  vysoká  hmotná  zvo- 
nice ze  XVI.  stol.  V  kostele  je  hrobka  hrabat  Dobřenských,  držitelů  pan- 
ství potštýnského.  Duchovní  správa  v  Sopotnici  byla  ode  dávna;  pověst  dí, 
že  Karel  IV.  dobývaje  hradu  Potštýna,  dlel  pohostinsky  na  zdejší  faře. 
Ve  válkách  husitských  duchovní  správa  zašla.  Po  válce  třicetileté  byla 
osada  přifařena  k  vzdálenému  Vamberku  a  teprve  r.  1712  byla  zde  fara 
opět  zřízena.  Pod  kostelem  u  silnice  stojí  budova  obecné  školy  o  pěti 
třídách.  Velmi  rozšířeným  zaměstnáním  mezi  zdejším  lidem  je  šindelářství. 
Ženy  a  děti  zabývají  se  výrobou  paličkovaných  krajek.  Tento  zdroi  výživy 
zavedla  ve  zdejším  okolí  v  polovici  XVII.  století  Belgičanka  Magdalena  z 
Grambu,  majitelka  panství  potštýnského,  k  němuž  Sopotnice  od  prvo- 
počátku náležela. 


-  345  - 

Na  počátku  Dolních  Libchav  hned  za  Tichou  Orlicí  odbočuje  od  sil- 
nice rychnovské  na  západ  silnice  brandýsská,  a  lesnatou  pahorkatinou  na 
pravém  břehu  Tiché  Orlice  vine  se  k  Brandýsu  n.  O.  Stranou  od  ní  (4  km 
od  Ústí  n.  O.)  na  svahu  pod  Horou  (534  m)  rozkládá  se  ves  Říčky.  Se 
samotami  Háje  (na  již.  svahu  Hory)  a  Klopoty  má  v  73  staveních  498 
obyvatelů.  Osadu  krášlí  kaple  Andělů  strážných,  vystavěná  r.  1869.  Farou 
náleží  obec  k  Brandýsu  n.  Orl.  (Vá  hod.  vzdálenou).  Má  dvojtřídní  školu 
obecnou.  Na  sever  od  osady  svažuje  se  půda  ve  stráň  Pyšel,  pod  níž  mile 
vítá  oko  krásné  údolíčko  Klopoty,  jež  protéká  krátký,  ale  silný  přítok 
Tiché  Orlice,  potok  Klopotský.  Jeho  kolébkou  je  studánka  pod  kaplí 
Panny  Marie  Pomocné;  při  kapli  byl  vystavěn  hostinec  a  dřevěná  lázeň- 
ská budova,  jež  byla  přestavěna  na  zděnou.  I  hostinec  byl  přestavěn  ve 
velikou  budovu  o  jednom  poschodí,  bohužel  však  stavba  úplně  nebyla 
dokončena.  Tak  upadají  lázně  Klopotské  a  spustlost  jejich  rušivě  působí 
na  přírodní  půvab   zastrčeného  údolíčka. 

Říčky  drželi  rytíři  z  Doudleb,  po  nichž  je  dědili  Vrabcové  z  Říček. 
Grizelda  z  Říček  prodala  je  r.  1536  Václavu  Okrouhlickému  z  Kněnic.  Po 
jeho  smrti  obdržela  je  dcera  jeho  Bohunka,  provdaná  za  Vaňka  z  Bubna 
na  Libchavě.  Po  něm  vládl  tu  jeho  strýc  Mikuláš  z  Bubna.  R.  1588  dostal 
je  Václav,  jeden  z  jeho  pěti  vnuků,  ale  již  po  třech  letech  prodal  je  Heř- 
manovi z  Bubna,  polnímu  maršálkovi  ve  válkách  tureckých,  který  při- 
pojil je  k  svému  statku  Hornímu  Jelení.  V  nešťastném  povstání  českém  do- 
staly se  Říčky  v  držení  Rudolfa  Zejdlíce,  svob.  pána  ze  Šénfeldu,  jemuž  pro 
účast  ve  vzpouře  byly  r.  1622  odňaty.  Královská  komora  prodala  je 
Albrechtu  Eusetiovi  z  Valdštejna,  kterýž  jich  brzy  postoupil  cizozemci 
Vincencovi  Mušingerovi  z  Gumpendorfu.  Brzy  však  přešly  Říčky  opět 
v  majetek  pánů  z  Bubna,  při  kterémž  rodě  již  setrvaly. 

Naproti  Říčkám  při  brandýsské  silnici  ve  výslunné  poloze  na  jižním 
svahu  Hůrky  rozkládá  se  ves  Dob  rá  Voda  se  samotami  Bezprá- 
vím, Luhem  (obě  v  údolí  řeky  Orlice)  a  Podspáleninou  (při  po- 
toku Klopolském  —  164  obyv.).  Dobrá  Voda  jest  přifařena  k  Brandýsu 
n.  Orl.  a  má  kapli  Korunování  Panny  Marie.  Dobrou  Vodu  koupil  r.  1505 
Jan  Kostka  z  Postupic  a  připojil  ji  k  svému  panství  brandýsskému.  Ně- 
kolik minut  od  D.  Vody  v  kotlině  uzavřené  na  sever  Hůrkou,  na  západ 
Hliníky  a  na  východ  Zátvorem  ukryta  jest  dědinka  R  v  i  š  t  ě  a  osada 
Kaliště  s  dvorem  barona  Oskara  Parishe  ze  Žamberka,  položená  na 
Hliníkách  (366  obyv.).  Ve  Rvišti,  k  němuž  jest  Dobrá  Voda  přiškolena, 
je  dvojtřídní  škola  obecná.  Obec  jest  přifařena  do  Brandýsa  n.  O.  Rviště 
druhy  náleželo  ku  klášteru  Orlíku.  První  zpráva  o  něm  je  z  r.  1400. 

Od  Brandýsa  n.  O.  3  km  na  jihovýchod  vzdálena  jest  osada  S  u  d  i  - 
slav.  Leží  při  samém  kraji  planiny,  která  na  sever  příkrými  zalesněnými 
stráněmi  spadá  do  údolí  Tiché  Orlice.  K  Sudislavi  náleží  nedaleká  (na 
západ)   samota  Orlík,  osada  Perná  v  údolí  Orlickém  (2  km  od  Bran- 


—  346  — 

dýsa  n.  O.)  a  samota  Luh,  ležící  blíž  Dobrovodské  samoty  téhož  jména 
(475  oby  v.).  Přifařena  jest  k  Brandýsu  n.  Orl.  Je  zde  jednotřídní  škola 
(osada  Perná  je  přiškolena  k  Brandýsu  n.  O.),  chudobinec  a  záložna  sou- 
stavy Reiífeísenovy.  V  Perné  jest  poplužní  dvůr  panství  brandýsského,  k 
němuž  Sudislav  dříve  příslušela. 

Na  jih  od  Brandýsa  n.  Orl.  nad  lesnatou  strání,  zvanou  Klopoty, 
tvoří  dvě  selské  usedlosti  samotu  Orlík.  Kolem  r.  1256  založili  tu  Hrabi- 
šici,  jimž  tenkrát  náležely  krajiny  při  Tiché  Orlici,  klášter  mnichů  sv. 
Cyriaka  s  červeným  křížem.  R.  1296  uvádí  se  jako  velký  s  kostelem  Panny 
Marie  a  konventem  26  mnichů.  R.  1421  Husité  vracejíce  se  od  Lanškrouna 
zbořili  klášter,  později  zbořen  byl  i  kostel.  Jan  Kostka  z  Postupic,  držitel 
panství  brandýsského,  koupiv  Orlík,  určil  jej  na  výživu  kněží  bratrských. 
Na  Orlíku  odpočívá  také  zakladatel  Jednoty  bratr  Řehoř.  Byl  pochován 
>:ve  skále  proti  vče!ínu«  v  poloze  nyní  neznámé.  Pod  Orlíkem  u  paty 
Klopotské  stráně  na  nejzazším  konci  okresu  pohlíží  ze  zalesněného  po- 
zadí do  klidného  utěšeného  údolí  brandýsského  pomník  J.  A.  Komenského, 
odhalený  dne  5.  září  1865. 

Tu  prý  požívaje  útulku  u  pana  Karla  st.  ze  Žerotína,  přebýval  vedle 

srubu«   v    dřevěném   domku   Prokopa   Hospodáře.   Zde   prý    (»sub   Clopo- 

tam«),    když    »v    bezděčném    uprázdnění   svém,    vzdálen    starostí   povolání 

svého   mohl    přemýšleti   o   marnosti   světa«,   napsal    »Labyrint   světa«,   jejž 

dne    13.   prosince    1623   připsal  svému   ochránci. 

JAN  NEŠPOR: 

LANŠKROUNSKO. 

Na  východ  od  okresu  ústeckého  rozkládá  se  při  hranicích  Moravy 
oftres  lanškrounský.  Jeho  území  příslušelo  k  panství  lanšperskému,  pro- 
čež okres  měl  stejné  osudy  jako  větší  část  sousedního  okresu  ústeckého 
položená  na  jih  od  Tiché  Orlice. 

Okres  lanškrounský  sousedí  na  záp.  s  okresem  ústeckým,  na  j.  s  okre- 
sem litomyšlským,  na  s.  s  okresem  žamberským,  na  v.  s  okresem  králickým 
a  s  moravskými  okresy  šilperským  a  mor.  třebovským.  Jeho  hranice  jsou 
po  většině  přirozené,  tak  na  záp.  hradba  Třebovských  Stěn,  na  vých.  hře- 
ben hor  Orlických  a  potok  Hraničný  (též  Mlýnský,  na  krátké  části  řeka 
Sázava  a  potok  Lukovský,  na  j.  výšiny  hřbetu  Hřebečovského  (Schón- 
hengstského)  a  horní  tok  potoka  Damníkovského,  na  sev.  Tichá  Orlice 
(pouze  2  km.)  a  skoro  po  celé  délce  svého  toku  potok  Orlická. 


347 


Nejsevernější  místo  okresu  nalézá  se  pod  úbočím  Suchého  vrchu,  nej- 
jižnější při  severním  kraji  Stilfriedského  lesa  za  Helvíkavem.  Nejdále  na 
z.  sahá  okres  po  vesnici  Semanín  jižně  od  České  Třebové,  nejvýchodněji 
leží  samoty   hornoheřmanické   při  šilperské   si'nici. 

Okresem  prochází  hlavní  předěl  evropského  tekutého  vodstva,  jenž 
odděluje  oblasti  moří  severoevropských  a  západoevropských  od  oblastí 
moří  ležících  na  jih  a  jihovýchod  od  Evropy.  Předěl  dělí  okres  ve  dvě  ne- 
steiné  části.  Menší  severní  náleží  k  oblasti  moře  Severního,  větší  jižní 
k  oblasti  moře  Černého.  Severní  část  tvoří  pahorkatinu  rozbrázděnou 
údclími  potoků,  které  vnímá  na  levém  břehu  Tichá  Orlice.  Tato  řeka  pod 


Lanškroun. 


městem  Jabloným  n.  O.  dotýká  se  pouze  hranic  okresu.  V  Jabloném  se- 
siluje  Orlici  bystrý  potok  Orlická,  pod  Bystrcí  spojuje  se  s  Orlicí 
Čenkovička  a  Červená  v  o  d  a.  Jižní  větší  část  okresu  svlažuje 
řeka  Sázava  a  její  přítoky. 

Na  západě  okresu  zdvihají  se  Stěny  Třebovské,  v  nichž  nejvýše  se 
vypíná  hora  Palice  (Hochkoppe  608  m).  Jižně  od  Třebovských  Stěn  pne 
se  hřbet  Hřebečovský,  který  táhne  se  v  délce  26  km;  Lanškrounsku  ná- 
leží z  něho  toliko  severní  část  úbočí. 

Nejjižnější  pásmo  hor  Orlických  hned  za  průrvou  Tiché  Orlice  pod 
Mladkovem  stoupá  Vysokým  Kamenem  do  výše  845  m.,  od  Suchého 
vrchu  dělí  Čechy  od  Moravy.  Nejvyšší  hory  tohoto  pásma  jsou  Suchý 
vrch  994  mahoraBuková  958  m.  Na  západním  úbočí  hory  Bukové 
sbírá  prameny  řeka  Sázava  (moravská,  Zohsee,  u  lidu  Zusam).  U  Žich- 
linku  vlévá  se  do  Sázavy  potok  Ostrovský,  jenž  nad  Lanškrounem 
napájí  Olšový,  Dlouhý  a  Krátký  rybník  a  v  samém  městě  vnímá 
potok  Třešňovecký  (Johannesbach);  pod  Žichlinkem  na  samých  hranicích 


-   348   - 

zemských  vlévá  se  do  Sázavy  potok  Lukovský,  do  něhož  se  vlévá  potok 
Rudoltický. 

Veškerá  plocha  okresu  měří  28045  km'.  Lanškrounské  panství  drží 
z  ní  osminu  (3474  ha).  Okres  lanškrounský  u  přirovnání  k  sousednímu 
okresu  ústeckému  jeví  se  jako  okres  po  výtce  zemědělský.  Žije  v  něm 
31.426  obyvatelů,  kteří  bydlí  ve  33  místních  obcích. 

Okres  jest  národnostně  smíšený;  převahu  mají  Němci.  Při  posledním 
sčítání  přihlásilo  českou  obcovací  řeč  9918  obyvatelů  (31.5"''),  k  německé 
řeči  hlásilo  se  21.429  obyvatelů  (68.1?").  České  osady  rozkládají  se  v  se- 
verní části  okresu;  jsou  to  Čermná,  Petrovice,  Bystrce,  Výprachtice,  Ko- 
burk,  Nepomuk,  Dolní  a  Horní  Heřmanice,  Rýdrovice  a  Herbotice.  Němci 
bydlí  ve  dvou  oblastech  jazykových.  Od  severu  zabíhá  sem  nevelikým  cí- 
pem souvislé  území  německé  a  zabírá  osady  Orlický,  Čénkovice  a  Valte- 
řice.  Ale  i  tyto  obce  jsou  smíšené;  Čechů  žije  nejvíce  v  Orličkách,  kde 
Ústřední  Matice  Školská  vydržuje  jednotřídní  školu  českou. 

Daleko  důležitější  jest  jižnější  německá  oblast,  která  je  částí  jazyko- 
vého ostrova  německého  s  městy  Lanškrounem,  Svitavy  a  Mor.  Třebovou. 
Němci  tohoto  ostrova  zovou  se  podle  nepatrné  vesnice  Hřebečova  (něm. 
Schónhengst)  »Schónhengstler«.  Od  souvislého  území  německého  oddě- 
luje tento  ostrov  úzký  pruh  území  českého,  v  němž  jsou  osady  Horní 
Heřmanice,  Rýdrovice  a  Herbotice.  Zejména  důležitá  jest  osada  Rýdro- 
vice s  kolísavou  většinou  obou  národností.  Katolických  far  jest  v  okrese 
15;  evangelíci,  vyznání  helvetského  mají  faru  v  Čermné;  evangelíci  ochra- 
novští náleží  k  farnosti  ústecké. 

Jediným  městem  okresu  jest 

Lanškroun,  vzdálený  pouze  3  km  od  moravských  hranic.  Roz- 
kládá se  na  kraji  nepatrné  planiny  (382  m.  n.  m.),  která  na  záp.  a  sev.-záp. 
spadá  do  údolí  potoka  Třešňoveckého  a  k  jihu  potokem  Ostrovským  jest 
obtékána.  K  městu  přiléhá  na  sever  předměstí  Ostrovské,  na  jih  před- 
městí Žichlinecké. 

Město  čítalo  r.  1910  v  916  domech  6842  obyvatelů.  Má  značnou  če- 
skou menšinu,  která,  potřebujíc  střediska,  koupila  si  hostinec,  jejž  míní 
proměniti  v  »Národní  dům«. 

V  Lanškroune  je  sídlo  c.  k.  okresního  hejtmanství  (okres  lanškroun- 
ský a  ústecký  n.  O.),  okresního  soudu,  berního  úřadu  a  vikariátu.  Je  zde 
c.  k.  pošt.  úřad,  cejchovní  úřad,  c.  k.  četnické  velitelství,  finanční  stráž, 
spořitelna,  okresní  hospodářská  záložna  a  soukromá  nemocnice.  Lan- 
škroun jest  konečnou  stanicí  místní  dráhy  Rudoltice — Lanškroun,  která 
byla  vystavěna  r.  1884. 

Jak  pověst,  jíž  Němci  snaží  se  dodati  historické  pravdivosti,  vypráví, 
sídlil  ve  II.  stol.  po  Kr.  na  hradě  Kónigsberku  (Grulich-Krulík-Králíky) 
hermundurský  král  Panillus.  On  prý  byl  zakladatelem  hradu  Lanšperka, 
jejž  vystavěl,  aby  na  něm  uschoval  psané  zákony.  Také  založil  město  Lan- 


-  349  — 

škroun,  v  němž  choval  svou  korunu.  Odtud  prý  má  původ  znak  městský: 
zlatá  koruna  v  červeném  poli.  V  pravdě  však  byl  založen  Lanškroun  asi 
počátkem  XIII.  stol.;  připomíná  se  v  listinách  z  r.  1228,  1241  a  1245.  Z  do- 
pisu arcibiskupa  Arnošta  z  Pardubic  papeži  Innocenci  VI.  r.  1356  vysvítá, 
že  byl  již  tenkráte  městem  hrazeným.  Město  mělo  obyvatelstvo  německé, 
avšak  ve  válkách  husitských  mnoho  utrpělo  na  německé  tvářnosti;  že  ně- 
mecký živel  z  něho  zcela  nevymizel,  stalo  se  pouze  tím,  že  Němci  sjedno- 
tili se  s  Čechy  ve  víře  a  stali  se  horlivými  vyznavači  kalicha.  Až  do  r.  1584 
byli  v  městě  dva  duchovní  podobojí:  český  pro  kostel  farní  a  německý  pro 
kostel  špitálský.  R.  1584  však  Vratislav  z  Pernštejna,  horlivý  zastance 
víry  katolické,  chrám  farní  obsadil  knězem  katolickým.  Také  Jednota 
Českobratrská  v  Lanškroune  měla  mnoho  vyznavačů;  německý  sbor  lan- 
škrounský vedle  fulneckého  požíval  nemalé  důležitosti.  Pro  sbor  lan- 
škrounský přeložil  Michael  Weysz,  mnich  ze  Slezska,  od  r.  1531  bratrský 
kněz  v  Lanškroune,  138  písní  bratrských  do  němčiny;  dal  je  vytisknouti 
u  Jiříka  Ústeckého  (Wilmschwerer)  v  Ml.  Boleslavi.  Od  svých  vrchností 
dostalo  město  mnohé  výsady.  Když  panství  r.  1858  koupil  Adam  Herzán  z 
Harasova,  stal  se  Lanškroun  sídlem  vrchnostenských  úřadu  obojího  panství 
lanšperského  i  lanškrounského.  R.  1622  koupil  panství  kníže  Karel  z  Liech- 
tensteina,  královský  místodržitel.  Maje  městu  potvrditi  výsady  a  živnosti, 
žádal  všeobecné  přestoupení  k  víře  katolické.  Lanškrounští  vyhověli  této 
podmínce  ochotně;  kdo  se  nechtěl  podvoliti,  toho  z  města  vypověděli. 
Tak  Lanškroun  r.  1626  dosáhl  potvrzení  svých  výsad,  svobod  a  živností. 
Karlův  syn  Karel  Eusebius  spojil  r.  1628  předměstí  s  městem  v  jedinou 
obec.  Ve  válce  301eté  bylo  město  od  Švédů  sužováno  dlouho  a  krutě.  Švé- 
dové, opevniše  se  na  kopci  nad  Lanškrounem,  činili  na  měslo  i  do  okolí 
jeho  loupežné  nájezdy.  R.  1639  město  oblehli  a  několik  domů  spálili,  ale 
byli  odraženi.  Nejhůře  bylo  r.  1643,  kdy  Švédové  města  dobyli  a  učinili  z 
něho  pevnost,  z  které  vyjížděli  na  lup  do  okolí.  Dvě  léta  na  to  stihl  město 
veliký  požár,  jemuž  padl  za  oběť  i  zámek,  dvůr  a  farní  kostel  s  umělými 
hodinami.  Když  město  začalo  se  rozšiřovati,  ustupovalo  jeho  opevnění  ji- 
ným stavbám;  konečně  r.  1790  byly  strženy  i  obě  městské  věžovité  brány, 
Horní  a  Dolní. 

Město  má  dvě  náměstí:  hlavní  a  Josefské.  Hlavní  náměstí  má  podobu 
prostranného  čtverce,  uprostřed  něhož  zdvihá  se  starobylá  budova  měst- 
ské radnice  (nyní  okr.  soud).  Vystavěna  byla  r.  1581  ve  slohu  rennaissanč- 
ním.  Nenákladnou  jinak  budovu  ozdobuje  věž  a  dva  vkusné  portály  s  če- 
skými nápisy,  což  je  v  tomto  městě,  jemuž  vše  české  je  trnem  v  oku,  sku- 
tečnou vzácností.  Z  domů  na  náměstí  vyniká  ještě  budova  vyššího  gym- 
nasia v  germánské  renaissanci  a  budova  erární  pošty  vystavěná  ve  slohu 
barokovém.  Nárožní  dům,  v  němž  iest  umístěno  okresní  hejtmanství,  je 
býv.  městský  pivovar.  Náměstí  Josefské  jest  proměněno  v  sad;  z  jeho  stromu 
budí  pozornost  staletý  tis  bez  vrcholku.  Náměstí  tvoří  budova  obecných  a 


—  350  - 

měšťanských  škol  chlapeckých  i  dívčích,  budova  obecních  úřadů  a  spo- 
řitelny, chrám  sv.  Václava,  děkanství  a  zámek.  V  městské  úřadovně  cho- 
vají podobiznu  lanškrounského  rodáka  Jana  Marka  Marciho,  osobního  lé- 
kaře císaře  Ferdinanda  III.,  s  podpisem:  »Joanes  Marcus  Marci  de  Cron- 
land  Phil.  et  Med.  Doctor  et  Professor  natus  Landskronae  in  Hermundu- 
rorum  1595.«  Když  se  v  Lanškroune  konal  dne  9.  července  1899  sjezd 
ústředního  spolku  německých  lékařů  z  Čech  a  Moravy,  byla  odhalena  na 
této  budově  jeho  pamětní  deska.  Budova  zámecká  nevyniká  ani  výstav- 
ností, ani  rozlehlostí.  Z  rozsáhlého  prostranství,  které  zámek  dříve  za- 
bíral, zbyla  sotva  polovice.  Přední  budovy  zámecké,  které  tvořily  jakési 
předhradí,  byly  r.  1856  zbořeny,  když  město  potřebovalo  místa  na  stavbu 
škol.  Zámeckou  bránu,  kdysi  druhou,  ozdobují  znaky  Adama  Herzána  z 
Harasova  a  jeho  choti  Anny  Herzánové,  rozené  ze  Sulevic.  —  Zámek 
lanškrounský  byl  v  XV.  stol.  upraven  z  někdejšího  kláštera,  aby  tu  vrch- 
nost a  úředníci  mohli  přebývati.  Po  prvé  připomíná  se  r.  1507.  Rozkládal 
se  při  Horní  bráně  městské,  severně  a  západně  opíral  se  o  hradby;  maje 
nad  to  své  vlastní  ohrazení,  podobal  se  hradu.  Když  Adam  Herzán  z  Ha- 
rasova cbral  za  své  sídlo  Lanškroun,  dal  zámek  přestavěti  a  upraviti. 
Stará  zámecká  budova,  která  přiléhá  ke  kostelu,  je  jediným  zbytkem  býva- 
lého kláštera.  Klášter  v  Lanškroune  založil  r.  1371  Petr  Jelito,  pátý  biskup 
Litomyšlský,  pro  kanovníky  zákona  sv.  Augustina.  Pří  něm  vystavěl  dře- 
věný kostel  ke  cti  Panny  Marie,  sv.  Mikuláše  a  sv.  Kateřiny.  Klášter  stál 
pod  městem  nedaleko  místa,  kde  je  nynější  chrám  špitálský.  R.  1391  pře- 
stěhovali se  Augustiniáni  do  nového  sídla  vedle  kostela  farního.  Mniši 
vládli  hojnými  statky  pozemskými,  ale  když  r.  1421  Husité  přitrhli  k 
Lanškroun,  prchli  do  Olomouce.  Statky  klášterní  zabrali  podobojí.  Král 
Jiří  potvrdil  sice  mnichům  jejich  zboží,  vešli-li  však  Augustiniáni  v  jejich 
držení,  není  známo;  již  za  Kostků  dostaly  se  tyto  statky  k  panství  lanš- 
perskému.  Děkanský  chrám  sv.  Václava  byl  dříve  kostelem  klášterním 
a  mnichové  obstarávali  zdejší  duchovní  správu.  Ze  starého  chrámu  zbylo 
jen  presbyterium  s  gotickým  klenutím  a  s  opěráky  zvenčí.  Loď  k  presby- 
teriu přistavěná  i  s  postranní  kaplí  pochází  z  r.  1653.  V  kostele  je  ná- 
hrobek biskupa  Petra;  pochází  ze  XVII.  stol.  Hrobka  jeho  byla  r.  1879, 
když  se  opravovala  kostelní  podlaha,  zasypána.  Nad  hlavním  oltářem 
jest  obraz  sv.  Václava,  malovaný  od  Karla  Škréty.  Ještě  jednou  usídlili  se 
Augustiniáni  v  Lanškroune.  Kníže  Jan  Adam  Ondřej  z  Liechtensteina  vy- 
mohl totiž  na  arcibiskupovi  pražském,  že  faru  lanškrounskou  obdržel  pro- 
bošt kláštera  u  Všech  Svatých  v  Olomouci.  Duchovní  správu  vedl  místo 
něho  některý  řeholník,  zároveň  měli  Augustiniáni  podací  v  Rudolticích. 
Damníkově  a  Lukové.  V  Lanškroune  vedli  duchovní  správu  od  r.  1697. 
Do  r.  1705,  dokud  nebyla  vystavěna  budova  nynějšího  děkanství,  bydleli 
v  zániku.  R.  1754  smluvil  se  Jan  Václav  kníže  z  LiecMonstema  s  arci- 
biskupem, aby  fara  byla  osazována   opět  světskými  duchovními;  klášter 


—  351  - 


marně  domáhal  se  přispění  u  samé  císařovny.  Kromě  chrámu  děkanského 
má  Lanškroun  dva  kostely,  sv.  Anny  a  sv.  Maří  Magdaleny.  K  o  st  e  1  s  v. 
Anny  byl  vystavěn  z  nadání,  které  založil  děkan  Václav  Frant.  Zimprich 
(t  1697).  K  stavbě  přikročili  olomoučtí  Augustiniáni  r.  1701;  řídil  ji  Vlach 
Antonio  Sála.  Kolem  kostela  prostíral  se  dříve  hřbitov.  Kostel  s  v. 
Maří  Magdaleny,  řečený  »špitálský«,  jelikož  od  r.  1687  stává  při 
něm  chudobinec,  byl  r.  1825  vystavěn  míslo  bývalého  kostela,  založeného 
Petrem  Jelitem,  nákladem  Jos.  Langra,  rodáka  lanškrounského  usedlého 
ve  Vídni.  V  letech  devadesátých  byl  restaurován  nákladem  P.  Vojtěcha 
Brixa,  gymnasijního  katechety. 

Z  budov  městských  je  nejrozsáhlejší  c.  k.  továrna  na  zpracování  ta- 
báku nedaleko  nádraží,  zbudo- 
vaná v  1.  1872—1874;  před  tím 
dvě  léta  byla  umístěna  v  domech 
Erxlebenových.  Zaměstnává  na 
půl  třetího  tisíce  dělnictva,  hlav- 
ně žen.  Z  větších  závodů  prů- 
myslových buďtež  uvedeny  je- 
ště továrny  na  hedvábné  a  polo- 
hedvábné  zboží,  na  papírové 
cívky  pro  prádelny,  na  bijouter- 
ní  zboží,  továrna  na  nábytek, 
tři  továrny  na  obuv,  knížecí  pi- 
vovar, jenž  vaří  ročně  36  tisíc 
hektol.   piva,   prádelna  na   vlnu, 

závody  barvířské,  5  cihelen,  6  m!ýnú,  výroba  vaty,  bačkor,  knoflíků  a 
košíků. 

Na  jihovýchod  půl  hodiny  cesty  od  Lanškrouna  vypíná  se  návrší  Z  á- 
mecký  vrch  (Schlossberg)  65  m  nad  údolím  potoka  Rudoltického. 
Na  něm  stával  »N  o  v  ý  zámek«,  z  něhož  zachovala  se  pouze  třípatrová 
hmotná  věž.  Stavěl  jej  od  r.  1700  kníže  Jan  Adam  Ondřej  z  Liechtensteina. 
Stavbu  vedl  Vlach  Antonio  Sála.  V  půdorysu  měl  zámek  podobu  písmene 
H,  zdvíhal  se  do  pěti  pater  a  v  každém  patře  měl  po  čtrnácti  velikých 
komnatách.  Sotva  byl  dostavěn,  byl  zničen  požárem,  jenž  v  něm  dne  14. 
dubna  1714  vypukl  nedbalým  uhašením  ohně,  u  něhož  klempíři,  opravu- 
jíce okapy,  se  zhřívali.  Později  menšími  požáry  vzal  opět  pohromu.  I  dal 
jej  r.  1756  kníže  Josef  Václav  z  Liechtensteina  pobořiti,  jelikož  »k  žád- 
nému užitku  není  a  oprav  zbytečných  potřebuje. «  Staviva  z  něho  užilo 
se  na  panské  i  soukromé  stavby  v  městě.  Poslední  zbytek  zámku  dal  r. 
1802  kníže  Alois  Josef  opraviti,  jak  svědčí  nápis  nade  vchodem  do  věže. 
Velkolepých  sklepů,  jež  byly  zachovány,  užívá  knížecí  pivovar  za  sklad. 
Ve  věži  jest  zřízena  letní  restaurace;  temeno  hory  jest  upraveno  v  sad. 
Zámecký  vrch   leží   v   katastru  Rudoltickém,   jenž  měří    14   km".     Vesnice 


Schlossberk    u    Lanškrounu. 


—  352  - 

Rudoltice  (Rudelsdorf,  původně  Rudolfsdorf,  1129  obyvatelů).  Od 
Lanškrouna  je  vzdálena  3  km.  Má  farní  chrám  sv.  Petra  a  Pavla,  jenž 
býval  filiálním  kostelem  farnosti  lanškrounské;  r.  1757  byla  tu  bývalá 
duchovní  správa  ze  XIV.  stol.  opět  obnovena.  V  obci  jest  trojtřídní  škola 
obecná  a  železniční  stanice  trati  českotřebovsko — přerovské  a  lokální 
dráhy  lanškrounské.  Na  jihozápad  leží  veliká  vesnice  Damníkov 
(Thomigsdorf,  ve  fundační  listině  zbraslavského  kláštera  Damichsdorf). 
Má  1258  obyvatelů  národnosti  německé.  Osada  táhne  se  podél  potoka  sou- 
jmenného  v  délce  přes  4  km.  Asi  uprostřed  vypíná  se  nový  pseudo- 
gotický kostel  sv.  Mikuláše.  Byl  vystavěn  roku  1898.  Uvnitř  je  bo- 
hatě vyzdoben.  V  Damníkově  připomíná  se  fara  již  roku  1350,  v  po- 
zdějších dobách  byl  kostel  zdejší  filiální  do  Lanškrouna;  od  roku 
1754  jest  opět  farním.  Kříž  nedaleko  kostela  označuje  místo, 
kde  stával  bývalý  kostel,  jenž  byl  stavěn  na  způsob  tvrze  a  za  válečných 
časů  skýtal  vesničanům  útočiště.  Při  západní  straně  kostela  vztyčovala  se 
hmotná  věž  nahoře  bedněná  a  opatřená  střílnami.  Do  její  čelné  zdi  byly 
po  obou  stranách  zasazeny  polokruhovité  pískovcové  kameny,  které  jsou 
nyní  vezděny  do  zdi  hřbitovní.  Představujíce  velikost  bochníkú 
chleba  za  různých  slrastných  časů,  jsou  upomínkou  na  doby  hladu.  Podle 
lidové  tradice  byla  tu  největší  neúroda  r.  1480.  Tenkráte  trhali  lidé  i 
došky  se  střech  a  mlátili  je.  Za  bochník  chleba  mohl  prý  dostat  velikou 
usedlost.  V  Damníkově  jest  čtyřtřídní  škola  obecná,  poštovní  úřad,  spo- 
řitelní a  záložní  spolek  a  četnická  stanice.  Z  průmyslových  podniků  jest 
nejdůležitější  kamenictví.  Při  prohbí  Třebovickém  podél  řeky  Třebovky 
jest  rozložena  ves  Třebovice  (Triebitz)  423  m.  n.  m.  Má  1207  obyva- 
telů národností  německé.  Nad  nádražím  zdvihá  se  chrám  s  v.  Jiří.  Byl 
farním  již  ve  XIV.  stol.,  po  třicetileté  válce  náležel  jako  filiální  k  České 
Třebové,  r.  1761  byla  tu  zřízena  lokálíe  a  r.  1859  opět  fara.  Zdejší  sta- 
nice jest  východiskem  moravské  západní  dráhy.  V  Třebovicích  je  čtyř- 
třídní škola  obecná  a  spolek  záložní  a  spořitelní.  Níže  leží  při  Třebovce 
ves  Rybník  (984  obyv.),  jež  jest  přifařena  do  České  Třebové;  je  tu 
filiální  kostel  Rozeslání  sv.  apoštolů  a  trojtřídní  škola  obecná.  V  Rybníku 
přijímá  Třebovka  potok  Skuhrovský,  jenž  přitéká  sem  od  severu  krás- 
ným lesním  údolím.  Na  jeho  vrchavisku  ve  věnci  lesů  ukrývá  se  ves 
Sk  uhro  v  (Rathsdorf,  593  obyv.),  přifařený  k  České  Třebové  (6  km); 
má  filiální  kostel  sv.  Jana  Nepomuckého,  vystavěný  r.  1762  a  dvojtřídn? 
školu  obecnou.  Nad  horním  koncem  vsi  »U  sv.  Prokopa«  vede  silnice  po 
srázu  Třebovských  Stěn  k  Lanškrounu.  Pod  nimi  v  permském  úvalu 
(394  m.  n.  m.)  leží  na  horním  toku  Dobroučského  potoka  vesnice  Horní 
D  o  b  r  o  u  č  (dříve  Vrchní  Dobrouč,  Dittersbach,  ve  fundační  listině  klá- 
štera zbraslavského  Ditrichsbach,  603  obyv.).  Kostel  sv.  Jana  Křtitele  byl 
před  husitskými  válkami  farním,  fara  opět  zřízena  byla  teprve  r.  1898, 
před  tím  byl  kostel  filiálním  k  Čermné.  V  Horní  Dobrouči  jest  2třídní  škola 


-  353  — 

obecná.  Podél  potoka  Ostrovského  prostírá  se  táhlá  ves  Ostrov  (též 
Ústrev,  Ústrvé,  Ústrov,  něm.  Michelsdorf)  v  délce  5  km.  Osada  se  samotou 
Peklo  má  1335  obyvatelů.  Farní  chrám  sv.  Mikuláše  připomíná  se  již  ve 
XIV.  stol.  Když  fara  zašla,  byl  filiálním  kostelem  k  Čermné;  r.  1785  byla 
tu  zřízena  lokálie  a  r.  1858  opět  fara.  Ostrov  má  čtyřtřídní  školu  obecnou. 
4  km.  na  jih  od  Lanškrouna  leží  v  lučinaté  krajině  ves  L  u  k  o  v  á 
(Lukau)  při  soujmenném  potoku  (988  obyvatelů  něm.  národ.).  Na  dolním 
konci  vsi  u  železniční  trati  zdvihá  se  pseudogotický  kostel  Nanebevzetí 
Panny  Marie,  vysvěcený  dne  11.  října  r.  1885.  Před  tím  stál  opodál  ko- 
stelík dřevěný,  jenž  byl  r.  1882  pro  chatrnost  stržen.  Místo,  na  kterém 
stával  jeho  oltář,  označuje  malý  pomník  na  hřbitově.  Duchovní  správa 
v  Lukově  byla  již  ve  XIV.  stol.,  později  byl  kostel  filiálním  a  náležel 
k  Damníkovu;  r.  1871  byla  tu  zase  zřízena  fara.  Je  zde  trojtřídní  škola 
obecná.  3  km.  jižně  od  Lukové  k  hranicím  moravským  přiléhá  dědinka 
Kozí  Noha  (též  Kozinka,  Ziegenfuss)  (201  obyvatelů  Němcův).  Je  při- 
fařena k  Damníkovu  a  má  kapli  sv.  Vavřince  se  hřbitovem.  Též  je  zde 
jednotřídní  škola  obecná  1  km,  odtud  na  západ  leží  vesnička  T  r  p  í  k 
(Tůrpes)  (261  obyvatelů  něm.).  Jest  přifařena  k  Damníkovu,  má  kapli 
sv.  Anny  se  hřbitovem  a  jednotřídní  školu  obecnou. 

V  XV.  stol.  držel  vsi  Trpík  a  Kozí  Nohu  Mikuláš  z  Libchavy,  ale  již 
r.  1405  prodal  je  klášteru  lanškrounskému.  2  km  západně  od  Trpíka 
ukrývá  se  v  úžlabí  Hřcbečovského  hřbetu  vesnice  Kunžvald  (též  Krá- 
lovec, Konigsfe!d).  Se  samotou  Anenské  Studánky  má  283  obyv.  něm. 
V  Kunžvaldě  je  filiální  (k  Třebovicům)  kostel  sv.  Vavřince,  vystavěný 
r.  1607.  Kamení  na  něj  poskytly  prý  zříceniny  nedalekého  kláštera,  jejž 
prý  Husité  rozbořili.  Jeho  místo  označuje  kamenný  kříž.  V  dobách  před- 
husitských byla  v  Kunžvaldě  fara.  V  Kunžvaldě  je  dvojtřídní  škola 
obecná.  Na  polovici  cesty  mezi  Kunžvaldem  a  Trpíkem  v  údolním  záhybu 
Hřebečovského  hřbetu  je  schována  klidná  samota  Anenské  Stu- 
dánky (St.  Annabad)  s  vodou  léčivou,  již  po  prvé  r.  1678  prozkoumal 
dr.  Zedlitzer  z  Litomyšle.  R.  1735  kníže  Josef  Václav  z  Liechtensteina 
postavil  zde  budovu  s  vanovými  lázněmi;  r.  1908  obnovil  ji  nynější  vlast- 
ník lázní  Ludvík  Neugebauer.  Kromě  budovy  lázeňské  je  tu  kaple  Panny 
Marie  Pomocné  a  hostinec.  S  kraje  lesů  otvírá  se  krásný  pohled  na  lan- 
škrounskou kotlinu.  Nejjižnější  obcí  okresu  jest  německá  vesnice  H  e  1  - 
ví  kov  (Klein-Hermigsdorf,  dříve  Herwigsdorf).  Leží  na  výšinách  Hřebe- 
čovského hřbetu  skoro  600  m.  n.  m.  (274  obyv.)  Je  přifařena  do  Třebovic 
a  má  kapli  Navštívení  Panny  Marie  se  hřbitovem. 

Při  silnici  moravskotřebovské  rozkládá  se  do  délky  3  km.  vesnice 
Ž  i  c  h  1  i  n  e  k  (Sichelsdorf,  861  obyv.).  Ves  leží  v  širokém  rozevřeném  údolí 
řeky  Sázavy;  má  farní  chrám  sv.  Jana  Křtitele  (349  m.  n.  m.),  iejž  vystavěl 
r.  1625  kníže  Karel  Eusebius.  Náležel  jako  filiální  k  Lanškrounu,  r.  1769 
zřízena  byla  tu  lokálie  a  1859  fara.  Nedaleko  kostela  rozkládá  se  dvůr  po- 


-  :i54  - 

plužní  a  budova  trojtřídní  školy  obecné.  Nejjižnější  díl  osady  (as  8  domku) 
slově  K  r  o  t  e  n  f  u  1  (Grotfaul)  po  někdejším  hradu,  jenž  stával  v  rovině 
na  pravém  břehu  řeky  Sázavy.  Zříceniny  Krotenfulu  stály  ještě  r.  1843;  lid 
nazýval  je  ><starým  domem,.  Když  se  stavěla  dráha,  užilo  se  jich  na  želez- 
niční násep.  Při  tom  našli  rezavé  šípy,  hroty  kopí  a  j.  železné  předměty. 
Severně  od  Žichlinku  rozkládá  se  při  Sázavě  vesnice  Sázava  (Zohsee, 
Zcsau)  (545  obyv.).  Přes  ní  vede  silnice  z  Lanškrouna,  kamž  je  přifařena,  do 
moravského  Zábřehu. 

Na  s.-v.  vede  z  Lanškrouna  do  výšin  Orlických  hor  silnice  šilperská. 
2  km  od  města  přetíná  ves  Albrechtice  (též  Ouprachtice,  Olbersdorf), 
jež  leží  v  sevřeném  údolí  řeky  Sázavy.  Nad  osadou  při  úpatí  Hutbergu 
(523  m.)  dvihá  se  kaple  sv.  Anny  (419  m.).  Dříve  dobývali  z  blízkých  hor  že- 
lezné rudy;  z  těch  dob  pochází  štola  24  m.  dlouhá,  nazvaná  »Zinkenloch  . 
Otvírá  se  u  samého  břehu  řeky  Sázavy  nad  nejhořejším  jezem,  ale  nyní  jest 
sesuta.  K  Albrechticům  náleží  osada  K  o  1  i  n  a  (Kohling),  položená  vysoko 
v  klínu  lesů.  Byla  založena  uhlíři.  Albrechtice  £  Kolinou  mají  825  obyv. 
Jsou  přifařeny  k  Lanškrounu  a  mají  trojtřídní  školu  obecnou.  Z  Albrech- 
tic vystupuje  silnice  v  zákrutech  na  Hutberg  (528  m.)  a  odtud  na  vyšší  je- 
ště horu  Schoberlovu  (583),  načež  nejvyššího  bodu  dostupuje  u  »Švéd- 
ských  šanců«  (653  m.),  od  nichž  na  jih  leží  vesnička  L  a  u  d  o  n  (8  km  od 
Lanškrouna),  přifařená  do  Horních  Heřmanic.  Má  kapli  Bolestné  Panny 
Marie  a  jednotřídní  školu  obecnou.  Osada  vznikla  r.  1788  rozparcelováním 
dvora  >*na  Kořeně«  (též  Kořenného,  Wurzelhof),  zařízeného  pro  chov  ovcí. 
Jednotliví  »familíantí«,  jichž  bylo  24,  dostali  za  obydlí  po  částech  dvora; 
mimo  dvůr  bylo  později  vystavěno  9  chalup.  Osada  dostala  jméno  po  slav- 
ném vojevůdci  A.  G.  Laudonovi,  ienž  4.  června  1758  byl  ve  dvoře  ležením. 
Když  dvůr  r.  1830  vyhořel,  bylo  nařízeno  sedmi  familiantům,  aby  si  zřídili 
obydlí  jinde;  tím  osada  pozbyla  bývalé  uzavřenosti.  Jménem  »Š  véd- 
ské š  a  n  c  e«  označují  se  zbytky  valův  a  příkopů  z  let  1637 — 1639, 
kdy  Švédové  obléhali  Lanškroun.  Uvnitř  jest  vystavěn  domek.  Od  Švéd- 
ských šanců  najížděli  Švédové  »starou«  cestou  vedle  dědičné 
rychty  Albrechtické  k  Lanškrounu.  Když  roku  1902  předělávali 
obecní  cestu  v  Albrechticích  na  okresní  silnici,  vykopali  u  brodu 
cvočky  a  zrezavělé  nože  a  zelený  hedvábný  pás  protkaný  zlatými 
nitkami  a  pět  mužských  koster.  Byly  to  ostatky  švédských  vojínů,  jejichž 
důstojníci  nosili  zelené  šerpy.  Na  v.  od  Laudona  v  lesnaté  rokli,  jejíž  vý- 
chodní stráň  náleží  již  Moravě,  ukrývá  se  dědina  Herbotice  s  domky 
roztroušenými  podle  Hraničního  potoka.  Žije  v  ní  327  obyvatelů  národ- 
nosti české.  Přifařena  jest  k  moravské  vsi  Cotkytli.  Má  jednotřídní 
školu  obecnou.  Od  Švédských  šanců  klesá  silnice  a  vede  nad  zalesně- 
ným površím  k  samotě  Chudobě  a  dále  do  údolí  potoka  Heřmanic- 
kého,  v  němž  rozkládá  se  vesnice  HorníHeřmanice,  vzdálená  12  km. 


-  35r>  — 

od  Lanškrouna  (567  m.  n.  m.).  S  okolními  samotami  (D  ů  1,  L  á  n  y,  V  p  o  1  i, 
Z  á  h  r  u  b  a)  má  843  obyvatelů  národnosti  české  (pouze  2  Němci). 

Kostel  sv.  Jiří  byl  vystavěn  r.  1712,  v  1.  1680—1748  byl  filiálním  ko- 
stela v  Jabloném  n.  Orl.,  načež  zde  kníže  Josef  Václav  z  Liechtensteina 
zřídil  duchovní  správu.  Poblíž  kostela  stojí  budova  pétitřídní  obecné  školy. 
Konečně  i  to  sluší  připomenouti,  že  Horní  Heřmanice  jsou  nejvýchodnější 
skutečně  česká  osada  našeho  království. 

Níže  v  údolí  prostírají  se  Dolní  Heřmanice  (505  m.  n.  m.),  se  sa- 
motami Chudobou  a  Zahorou  mají  600  obyv.  národnosti  české. 

Obojí  Heřmanice  rozkládají  se  do  d^lky  5  km.  a  domky  po  rúznu 
roztroušenými  dosahují  zemských  hranic.  Severně  od  Horních  Henr.ar.ic 
nad  prameny  potoka  Heřmanického  rozbíhá  se  do  výšin  (as  700  m.  n.  m.) 
vesnička  Rýdrovice  (Riedersdorf).  Se  samotou  Polsko  čítá  227  oby- 
vatelů. Kromě  jednotřídní  školy  německé  je  tu  škola  česká,  která  jest 
expositurou  školy  v  Horních  Heřmanicích.  Osada  vznikla  r.  1791  na  po- 
zemcích zrušené  rychty  hornoheřmanické.  Byla  nazvána  po  tehdejším 
vrchním  panství  lanškrounského  Fr.  Riederovi,  jenž  pro  svou  přísnost 
a  nelásku  k  poddaným  byl  u  lidu  ve  zlé  paměti.  O  něm  koluje  v  lidu  ně- 
kolik strašidelných  pověstí.  Severně  od  Rýdrovic  (2  km.)  při  dvou  prame- 
nech ručeje,  jenž  vlévá  se  do  Heřmanického  potoka,  leží  V  a  1  t  e  ř  i  c  e 
(Neudorf)  (329  obyv.),  nejvýše  položená  dědina  okresu.  Stavení  vesská  \z 
skupinách  i  jednotlivě  roztroušena  jsou  po  horských  stráních,  sousedský 
styk  jest  velmi  obtížný  a  v  zimě  mnohdy  i  nemožný.  Na  jih  i  na  sever 
dosahují  vrchy  výše  800  m.  Při  silnici  stojí  kostel  Pozdvižení  sv,  kříže;  od 
r.  1862  jest  farní,  před  tím  byl  fi  iální  k  Čenkovicům. 

Na  sever  z  Lanškrouna  postupuje  silnice  králická  po  osamělé  pláni 
nad  zalesněným  údolím  Sázavy  a  teprve  po  6  km  vítají  pocestného  sídla 
lidská.  Na  úzkém  rozvodí  řeky  Sázavy  a  Červené  Vody  rozkládá  se  tu 
severněji  položená  osada  Halda.  Má  160  obyvatelů  národ- 
nosti české.  Na  západě  souvisí  s  Nepcmukem  městys  Čermná 
a  při  samé  vsi  jest  několik  domku,  které  náležejí  k  Hor- 
nímu Třešňovci.  Severně  odtud  vyplňuje  údolí  Sázavy  rozlehlá  vesnice 
Výprachtice  (Weipersdorf),  vzdálená  10  km  od  Lanškrouna  a  dlouhá 
přes  4  km  (1765  obyv).  Jednotlivé  odlehlejší  části  vsi  mají  svá  jména.  Se- 
verní díl  při  silnici  sluje  H  o  b  1  o  v  n  a,  na  sz.  jsou  Hamačata,  na  sv.  Z  a- 
j  e  č  í  n,  na  jih  u  silnice  Trhovice  a  ještě  jižněji  Halda  (3  km  od  ko- 
stela), dále  náleží  k  obci  samoty  V  polích  a  Humperk. 

Ze  stráně,  jež  lemuje  údolí  řeky  Sázavy,  vybíhá  na  jednom  místě 
ostroh,  jemuž  lid  říká  »Na  zámku«.  Posud  je  zde  znáti  valy  a  příkopy 
někdejší  tvrze,  o  níž  nezachovalo  se  však  žádných  zpráv. 

Na  vršku  dříve  »T  á  b  o  r«  řečeném  stojí  farní  chrám  Proměnění  Páně 
s  oltářním  obrazem,  malovaným  ad  P.  E.  Neumanna.  Kostel  ve  Výprach- 
ticích   připomíná   se   již   r.    1400  jako   farní,   fara   zašla   r.    1421,   když   sem 


-  356  - 

přitrhli  Husité,  kteří  pobořili  kostelní  věž.  Obyvatelstvo  přijalo  víru  pod- 
obojí, později  Čeští  Bratři  měli  tu  hojně  souvěrců.  Ve  třicetileté  válce  po- 
slední nekatolický  duchovní  Jan  Bosler  byl  od  vojáků  chycen  a  pod  lipou, 
jež  posud  stojí  u  silnice  jako  svědek  lidské  ukrutnosti,  postřelen  a  mučen, 
že  brzy  na  to  vypustil  ducha.  Po  třicetileté  válce  byla  obec  přifařena  k 
Ústí  n.  Orl.  a  od  r.  1670  k  Jablonnému,  r.  1780  byla  tu  zřízena  lokálie  a 
r.  1853  fara.  V  obci  jest  měšťanská  škola  chlapecká  a  obecná  škola  o  šesti 
třídách.  Dále  je  zde  poštovní  úřad,  četnická  stanice,  spořitelní  a  záložní 
spolek  a  chudobinec.  Mezi  dolním  koncem  Výprachtíc  a  Dolních  Heřmanic 
leží  ves  K  o  b  u  r  k,  která  vznikla  r.  1789  emfyteusováním  poplužního 
dvora  a  byla  nazvána  podle  Friedr.  Josiáše  prince  ze  Sasko-Coburg  Saal- 
feldu,  polního  maršálka,  jehož  vojsko  tohoto  roku  podél  hranic  Kladska 
proti  Prusům  bylo  postaveno.  Se  samotou  Plánová  (Pláně)  na  návrší 
nad  levým  břehem  potoka  Heřmanického  čítala  obec  Koburk  246  obyv. 
národnosti  (kromě  3  Němců)  české.  Přifařena  a  přiškolena  jest  k  Výprach- 
ticům.  Severně  od  Výprachtic  leží  v  plochém  údolí  potoka  Čenkovičky  ves 
Čenkovice,  vzdálená  14  km  od  Lanškrouna.  S  osadou  Hamačkou 
měla  784  obyvatele  národnosti  německé.  Chrám  sv.  Vavřince  jest  od  r. 
1861  farním,  před  tím  byla  tu  lokálie,  od  r.  1764 — 1782  náležel  jako  filiální 
k  Jablonnému.  Je  zde  škola  obecná  o  čtyřech  třídách,  záložna  a  poštovní 
úřad. 

Nejsevernější  osada  okresu  jsou  Orlický  (Orlická),  3  km  vzdálené 
od  Čenkovic  (800  obyv.).  Ves  jest  skryta  pod  Suchým  vrchem  v  úzkém 
a  hlubokém  údolí  potoka  Orlický.  V  severní  stráni  zdvihá  se  neveliký 
kostel  sv.  Jana  Nepomuckého  z  r.  1776;  do  r.  1778  byl  filiálním  k  Čermné, 
na  to  zřízena  byla  tu  lokálie;  od  r.  1857  jest  farním. 

Orlický  mají  trojtřídní  školu  německou;  pro  českou  mládež  vydržuje 
zde  Ú.  M.  Š.  školu  jednotřídní.  Z  Orliček  vede  silnice  lesnatým  smavým 
údolím,  jež  sluje  Hradníky,  do  Jablonného. 

Počátkem  XV.  stol.  byly  Orlický  a  Čenkovice  pusty;  držel  je  zástavou 
Jan  ze  Strýčkova  spolu  s  městem  Jablonným  a  vesnicemi  Jamným,  Vý- 
prachticemi  a  Heřmanicemi. 

Do  Jablonného  vede  z  Lanškrouna  silnice  přes  Třešňovec,  Čermnou  a 
Bystrci.  V  Dolním  Třešňovci  (Nieder  Jahnsdorf,  796  obyv.)  je  dvoj- 
třídní  škola  a  záložna  soustavy  Raifeisenovy.  V  Dolním  Třešňovci  narodil 
se  Petr  Jelito  (vlastně  Wurst),  biskup  Litomyšlský,  potom  arcibiskup 
Magdeburský,  prvé  kancléř  císaře  Karla  IV.  Zemřel  12.  února  1387  v 
Lanškroune.  Jméno  »Wurst«  dosud  je  v  Třešňovci  obvyklé.  Horní 
Třešňovec  (Ober-Johnsdorf)  má  se  samotou  Neunoth  1063  obyv. 
Osada  má  mariánskou  kaplí  a  jest  jako  D.  Třešňovec  přifařena  k  Lanš- 
krounu. Je  tu  trojtřídní  škola  německá  a  jednotřídní  škola  česká,  na  ten 
čas  od  svého  zřízení  od  obecního  výboru  zapečetěná.  Ve  fundační  listině 
kláštera  zbraslavského  sluje  ves  Jansdorf.  Ves  Bystrce  (Bystřice,  dříve 


—  357  - 

Bystřec,  1456  obyv.)  jest  ukryta  v  hlubokém  údolí  Čenkovičky;  dolní  díl 
vsi,  zvaný  Bystřiček  sahá  téměř  po  její  ústí  do  Tiché  Orlice.  Kostel 
sv.  Jakuba  Většího  byl  vystavěn  r.  1830  místo  bývalého  dřevěného  ko- 
stelíka. R.  1898  byla  opodál  něho  postavena  zvonice.  Farním  jest  od  r. 
1788,  před  tím  náležel  jako  filiální  k  Jablonnému.  Nedaleko  fary  ucho- 
valo se  neveliké,  ale  zajímavé  hradiště.  Obklopeno  jest  do  čtverhranu  pří- 
kopem, jenž  napouštěl  se  vodou  blízkého  potoka.  Zpráv  o  něm  nezachovalo 
se  žádných.  Blíže  kostela  je  budova  obecné  školy  o  pěti  třídách.  Katastr 
obce  jest  na  sever  ohraničen  Orlickou,  která  protéká  údolím,  jež  vyniká 
malebnou  scenerií  skal,  rozházených  balvanů,  tmavých  lesů  a  svěžích 
lučin.  Sluje  »Hradiska«.  Pod  tak  zvanou  Panskou  skalou  skrýval  se  v 
Hradiskách  rytíř  Walter,  jemuž  náležela  Bystrce.  Byl  nejspíše  beghardem 
(»jamníkem«)  a  jsa  pro  kacířství  pronásledován,  nějakou  dobu  dlel  tam  v 
úkrytu.  Jablonským,  aby  ho  nevyzradi!i,  daroval  les  kolem  své  skrýše. 
Musel  nicméně  prchnouti,  ale  na  útěku  byl  jat  a  r.  1322  v  Rejně-Kolíně 
upálen  se  14  jinými  souvěrci.  Německé  jméno  Waltersdorf  naň  upomíná. 
Nejstarší  zmínka  o  Bystrci  činí  se  v  závěti  Kojaty  ze  Hněvina  Mostu  (z 
rodu  Hrabišiců).  Kojata  odkázal  město  Choceň  a  ves  Bystřec  bratřím  Se- 
zímovi  a  Milotovi,  služebníkům  svým.  Ve  XIV.  stol.  daroval  mimo  jiné  vsi 
i  Bystrci  Petr  Jelito  lanškrounským  Augustiniánů.  R.  1437  byla  zasta- 
vena Janovi  z  Vyhnanic. 

Do  Čermné  možno  z  Lanškrouna  se  dostati  přes  Třešňovec  (11  km); 
pohodlnější  a  kratší  (10  km)  je  však  spojení  novou  silnicí  přes  Jakubo- 
vi c  e  (Jockelsdorf,  302  obyv.),  malou,  ale  výstavnou  německou  vesnicí. 
Má  kostel  sv.  Antonína  Pad.,  filiální  k  Čermné.  R.  1905  byl  restaurován. 
Jakubovice  mají  dvojtřídní  obecnou  školu  německou. 

U  vesnice  je  kříž  cyrillomethodějský.  Mezi  vesnicí  a  Dlouhým  ryb- 
níkem šíří  se  les  »Kroabusch«  (dříve  Kronenwald);  u  něho  stál  dvůr  Kronen- 
hof  (později  Kráhenhof).  Roku  1880  dvůr  vyhořel  a  nebyl  již  vysta- 
věn. Po  Lanškroune  největší  obec  v  okresu  jest  městys  Čermná 
(Bóhmisch  Rotwasser,  Aqua  Rubra).  Táhne  se  podle  klikatého  toku 
Červené  Vody  v  délce  přes  osm  kilometrů.  Kolem  hlavní  osady  jsou 
roztroušeny  skupiny  domů  a  samoty,  jako  Háje.  Mariánská 
Her  a,  Kalhoty,  Ráje,  Stěžni  k,  Zlomy,  Roháč  a  Na 
bídě.  S  nimi  má  529  domů  a  3127  obyvatelů  národnosti  české.  Je  zde 
poštovní  a  telegrafní  úřad,  záložna,  četnická  stanice,  dvě  pětitřídní  školy 
obecné  (jedna  na  dolním,  jedna  na  horním  konci),  měšťanská  škola  chla- 
pecká (v  nové  výstavné  budově).  Na  horním  konci,  většinou  evangelickém, 
jest  sbor  a  sirotčinec  evangelické  církve  bratrské  a  farní  kostel  pro  evan- 
gelíky vyznání  helvetského.  Na  dolním  —  katolickém  —  konci  naproti  roz- 
sáhlému rybníku  zdvíhá  se  na  malém  návrší  farní  chrám  sv.  Jiří.  Fara  v 
Čermné  nalézá  se  již  ve  výčtu  far  r.  1350,  kdy  byly  stanoveny  hranice  mezi 
diecesí  Litomyšlskou   a  Pražskou.  Ve  válkách  husitských  však  zašla.  Po 


-   358  - 

válce  třicetileté  příslušela  Čermná  nejprve  k  farnosti  ústecké,  později  k 
farnosti  jablonské.  R.  1761  obnovil  zde  faru  kníže  Václav  z  Liechtensteina 
a  vystavěl  kostel.  Jelikož  nedostačoval,  jsa  malých  rozměrů,  byl  stržen 
a  r.  1860  vystavěn  chrám  nynější.  Ze  starého  zachovala  se  pouze  věž.  V 
předsíni  chrámové  jsou  zasazeny  do  zdi  náhrobky  Blíživských  z  Blíživa, 
kdysi  držitelů  blízkých  Petrovic.  Za  Karla  VI.  a  Marie  Teresie,  když  byly 
prováděny  od  vrchností  přísné  mandáty  proti  evangelíkům,  vystěhovala  se 
z  Čermné  a  blízkého  oko!í  mnoho  rodin  evangelických  s  kazatelem  Aug. 
Schulzem  do  Pruska  a  rozmnožili  českou  kolonii  v  Rixdorfě  u  Berlína. 
Na  městys  byla  Čermná  povýšena  r.  1873.  Z  místního  průmyslu  třeba  vy- 
tknouti mechanickou  tkalcovnu  při  mlýně  Aplově,  výrobu  kovářských 
měchů,  košíkářství,  na  jehož  podporu,  když  upadalo,  byla  r.  1900  zřízena 
košíkářská  škola,  punčochářství  a  výrobu  stavů  na  punčochy,  kteréž  od- 
větví průmyslové  silně  upadá;  ruční  tkalcovství  vymizelo  docela.  Krás- 
ného pozadí  dodávají  Čermné  zalesněná  »Vrcha«.  S  Mariánské  hory 
shlíží  poutní  kostel,  zvaný  »M  alá  Maria  Cel  1«.  Před  ním  ve  velikém 
polokruhu  okolo  lesního  kraje  jest  vystavěno  čtrnáct  zastavení  křížové 
cesty.  Původně  na  tomto  místě  visel  na  stromě  obraz  Panny  Marie  Cell- 
ské  na  paměť,  že  tu  r.  1814  rolník  Ant.  Krpata  z  Kunvaldu,  když  na  něho 
se  převrhl  náklad  mlýnských  kamenů,  byl  smrti  vyrván.  Brzo  byla  zde  po- 
stavena kaple,  do  níž  byl  onen  obraz  pověšen.  U  ní  scházívali  se  z  daleka 
poutníci  a  nastupovali  odtud  pouť  do  Maria  Cell.  Jejích  vůdce  Leopold 
Fiala  z  Hnátnice  přičinil  se  o  to,  že  nad  kaplí  byl  postaven  kostel.  Stavěl 
se  na  třikráte,  pokud  milodary  na  stavbu  postačovaly  a  r.  1875  byl  do- 
stavěn. R.  1909  byl  nedaleko  kostela  vystavěn  veliký  hostinec  o  jednom 
patře.  Pod  Čermnou  odbočuje  od  silnice  kyšperské  silnice  do  Dolní 
Dobrouče  přes  ves  Petrovic  e,  která  jest  ukryta  v  úžlabině,  protékané 
potůčkem.  K  obci  Petrovicům  náleží  samoty  Mlýn  pod  Hůrou  a 
Blahotinec  (nejblíže  k  Čermné).  S  nimi  čítá  319  obyvatelů.  Petrovice 
jsou  přifařeny  k  Čermné.  Je  v  nich  dvůr,  jehož  pozemky  zabírají  téměř 
celý  katastr,  kaple  a  jednotřídní  škola  obecná.  Na  blízké  Hůře  stávala 
dříve  tvrz.  Roku  1540  prodali  Petrovští  z  Petrovic  tvrz,  dvůr 
a  ves  Petrovice  Strachotovi  z  Královic,  jenž  držel  blízkou  Orlici. 
R.  1548  Burjan  Strachata  z  Královic  prodal  Petrovice  Hynkovi  Blíživskému 
z  Blíživa,  jenž  r.  1585  byl  pochován  v  kostele  čermenském.  Po  jeho  synu 
Adamovi  držel  toto  zboží  od  r.  1597  Václav  Licek  z  Rýzmburka  a  po  něm 
Adam  a  Ladislav  Lickové,  kteří  pro  dluhy  prodali  statek  Petrovický  r. 
1624  Karlovi,  vladaři  domu  Liechtensteínského,  jenž  připojil  Petrovice  k 
panství  lanškrounskému.  Půl  hodiny  od  Petrovic  je  vzdálena  železniční  za- 
stávka Verměřovice  —  Čermná,  položená  již  v  okresu  Žam- 
berském. 


-«=^KIE^ 


G.  J.  LAŠEK: 

KOSTELECKO  NAD  ORLICI. 

Kostelecko  nad  Orlicí,  za  starodávna  téměř  všechno  hustými  lesy  po- 
rostlé, bylo  záhy  obydleno  a  badatelé  se  domnívají,  že  byla  tu  v  nejstarších 
dobách  připomínaná  osada  K  a  s  u  r  g  i  s,  o  kteréž  slovutný  spisovatel, 
školní  rada  Aug.  Sedláček,  soudí,  že  tak  zval  se  buď  nynější  Kostelec  nad 
Orlicí,  stojící  na  starodávném  hradisku,  aneb  některé  jiné  místo  na  blízku. 
Jsou  tu  hradiště  u  Tutlek,  u  Olešnice  a  u  Lična. 

Kosteleckem  vedla  již  za  starodávna  obchodní  cesta  solná  z  Vlach  do 
Vratislavi  při  teku  řeky  Alby,  nápadné  svým  jménem  ku  starožitné  Sol- 
nici. Na  této  cestě  nalezeno  bylo  před  několika  lety  v  lese  »Na  čapích- 
zvaném  několik  srpků  z  doby  bronzové,  nedávno  pak  odkryto  u  blízkého 
Třebešova  pohanské  pohřebiště  s  nepočetnými  popelnicemi,  řadící  se  k 
nejrozsáhlejším  posud  vůbec  známým.  Jména  osad:  Doudleby,  Tutleky, 
Vojenice,  Koryta,  Kozodra  jsou  jistě  pozoruhodná  a  svědčí  o  velkém  jejich 
stáří.  — 

Téměř  všechna  krajina  po  obou  stranách  Divoké  Orlice  až  k  jejímu 
spojení  s  Orlicí  Tichou  patřila  k  župě  neznámého  jména,  kterouž  vzhledem 
k  důležitosti  a  starobylosti  Kostelce  nad  Orlicí  mohli  bychom  pojmenovati 
župou  kosteleckou. 

V  století  X.  byla  zdejší  krajina  majetkem  Slavníkovců,  pak  Vršovců, 
a  po  jejich  vyhlazení  setkáváme  se  tu  s  mocným  rodem  Hrabišiců. 

Jinak  však  všechno  poříčí  Orlice  od  Kostelce  nahoru  až  k  horám 
kladským  bylo  ještě  v  století  13.  pouhým  lesem  a  zbožím  královským. 

Za  Přemysla  Otakara  II.  byly  mýtěny  lesy  a  na  mnohých  místech  za- 
kládány nové  osady.  Ke  konci  XIII.  století  přistěhovali  se  sem  Drsla- 
v  i  c  i,  kteří  tu  dlouho  vládli. 

V  husitských  válkách  trpělo  Kostelecko  mnoho,  zvláště  r.  1421  za 
vpádu  Slezanů,  jimž  pomáhal  Puta  z  Častolovíc.  Teprve  za  mocného  pána 
Viléma  z  Pernšteina  těšilo  se  všechno  Orlicko  míru  a  pokoji. 

Za  velikého  hnutí  náboženského  v  XV.  věku  měla  r.  1464  Jednota 
Českých  Bratří  v  rychnovských  horách  první  synodu,  která  se  zabývala 
stanovením  základních  článků  Jednoty. 

R.  1500  bylo  již  tolik  bratrských  osad,  že  tvořily  v  Čechách  tři,  na  Mo- 
ravě pak  dvě  veliké  skupiny.  První  skupina  v   Čechách  a  takřka  rodiště 


-  360  - 

Jednoty  byla  rychnovsko-kunvaldská,  která  zahrnovala  celé  severový- 
chodní Čechy.  V  Hradecku  bylo  ke  stu  bratrských  osad,  z  nichž  za  přední 
považovány  osady  v  Kostelci  n.  Orl.  a  v  Potšteině.  Pánové  z  Pernšteina 
mimo  Jaroslava  byli  předními  příznivci  Jednoty,  jejíž  členům  přezdíváno 
Pikhartů. 

Bratři  byli  stiháni  a  to  i  stranou  podobojí,  za  Ferdinanda  I.  pak  byli 
slovy  i  skutky  ze  země  vypovídáni,  pakli  nepřistoupili  buď  ke  straně  pod 
jednou  neb  k  utrakvistům. 

Jaroslav  z  Pernšteina  nařídil  přísně,  aby  poddaní  z  panství  jeho  v 
šesti  nedělích  bud  přistoupili  k  některé  zákonem  uznané  církvi  nebo  se 
vystěhovali.  Sešli  se  tedy  brati  i  rychnovští,  solničtí,  kostelečtí  i  jiní  na 
louce  u  Kostelce  a  políbivše  rodnou  půdu  s  pláčem  a  za  zpěvu  zbožných 
písní  ubírali  se  do  Polska. 

Tím  zasazena  Jednotě  rána  veliká,  ze  které  se  zotavila  až  za  snášen- 
livého  Maxmiliána,  syna  Ferdinanda  I. 

Za  třicetileté  války  trpělo  i  Kostelecko  a  o  útrapách  a  svízelích,  ja- 
kých bylo  obyvatelstvu  zakoušeti,  poučují  nás  paměti  Václava  Františka 
Coelestina  z  Blumenberka,  tehdejšího  faráře  častolovického,  jenž  za- 
znamenal; 

»Roku  1637  stal  jsem  se  farářem  v  Častolovicích.  Stal  jsem  se  i  dě- 
kanem v  Kostelci  nad  Orlicí  a  zároveň  farářem  nejen  v  Častolovicích,  ale 
i  v  Týništi,  ve  Voděradech  a  v  Chlenech. 

Trvalo  to  celkem  osm  let;  měl  jsem  tam  těžké  práce,  býval  jsem 
ve  velikém  nebezpečí  a  ve  veliké  nouzi  se  strany  vojska  nepřátelského  a 
také  císařského.  R.  1639  na  příklad  dne  8.  června  okolo  poledne  vtrhl  na- 
jednou nepřítel  do  hradu  (t.  j.  do  zámku  častolovského).  Nucen  jsem  byl 
já  a  písař  oknem  na  straně  k  rybníku  položeným  vyskočiti.  Uprchl  jsem 
na  Moravu  do  Olomouce,  obávaje  se  zrady,  poněvadž  mi  velký  poklad  na 
starost  svěřen  byl.  R.  1640  dne  9.  března  navrátil  jsem  se  sice  z  Mohelnice 
do  Častolovic,  ale  žil  jsem  neustále  dnem  i  nocí  ve  strachu  a  na  útěk  při- 
praven. Bydleli  jsme  ustavičně  buď  u  vod  nebo  v  lesích. « 

Odtáhnuvší  Švédy  vystřídali  Jezuité,  obracující  lid  na  víru  katolickou 
po  dobrém  i  po  zlém.  Na  misiích  v  Kostelecku  proslul  Jezuita  Adam  Kra- 
varský,  jehož  přičiněním  okolí,  častolovské  a  kostelecké  církvi  katolické 
získáno.  Také  Balbín,  jenž  v  mládí  svém  dlíval  u  pánů  z  Oprštorfů  na 
zámku  častolovském,  octl  se  v  krajině  zdejší  jako  misionář.  Z  té  doby 
vyprávělo  se,  že  Balbín,  jenž  nesprávně  citoval  jedno  místo  z  písma  sva- 
tého, opraven  byl  hned  na  místě  prostou  stařenou. 

Po  utišení  bouří  válečných  počalo  se  Kostelecko  znenáhla  zotavo- 
vati, ač  některé  osady  zmizely  na  dobro,  jiné  pak  zcela  ožebračeny. 

Také  v  sedmileté  válce  nezůstalo  Kostelecko  ušetřeno. 

K  okresu  kosteleckému  nad  Orlicí  patří  osady  někdejšího  panství  ko- 


-  381  — 

stcleckého  a  častolovského,  z  části  pak  borohrádeckého,  potšteinského  a 
doudlebského;  z  panství  nedělištského  pak  jen  statek  Hoděčín. 

Obyvatelstvo  Kostelecka  je  národnosti  výhradně  české,  náboženství 
katolického;  počet  jinověrců  je  nepatrný.  Lid  zaměstnává  se  hlavně  rol- 
nictvím, řemesly,  chovem  dobytka  a  prací  v  továrnách. 

Katolických  farních  osad  jest  devět.  Farní  osada  evangelická  (Českých 
Bratří)  jest  v  Potšteině,  židovský  rabín  sídlí  v  Kostelci  jako  správce  nábo- 
ženské židovské  obce  doudlebské. 

Okres  kostelecký  rozkládá  se  mezi  čtyřicátou  minutou  třicátého  tře- 
tího a  třicátého  čtvrtého  stupně  východní  délky  a  mezi  druhou  a  třináctou 
minutou  padesátého  stupně  severní  šířky.  Nejdále  k  východu  je  městečko 


Potštein.    (Pohled    od    sv.    Marka.] 


Potštein,  nejdále  na  západ  ves  Petrovice;  nejse věrněji  jsou  Vojenice,  nej- 
jižněji Seč. 

S  Kosteleckem  hraničí  okresy:  královéhradecký,  opočenský,  ústecký 
nad  Orlicí,  rychnovský,  žamberecký,  vysokomýtský  a  holický. 

Krajina  jest  z  části  rovinou,  z  části  pahorkatinou.  Krásné  a  malebné 
jest  údolí,  jímž  proudí  Orlice  Divoká  od  Potšteina  k  Častolovicům,  odkudž 
až  k  lesům  borohrádeckým  prostírá  se  jednotvárné  vřesoviště. 

Jihovýchodní  část  okresu  rozkládá  se  na  svahu  pohoří,  dělícího  Čechy 
s  jedné  strany  od  Slezska,  s  druhé  od  Moravy.  Největší  výše  dosahují  tu 
ves  Polom  (456  m)  a  C  u  c  1  a  v  (435  m). 

Po  pravém  břehu  Orlice  zdvihá  se  za  Olešnicí  přes  Novou  Ves  po- 
hoří zvané  Chlum  až  k  Vyhnánicům,  kdež  dosahuje  největší  výše 
(448  m).  Odtud  jest  znamenitá  vyhlídka  na  moravské  i  slezské  hory,  tak 
jako  s  druhého  vrchu  Strýce  mezi  Častolovicemi,  Česticemi  a  Olešnicí 
(315  m).  Jsou  tu  též  vrchy  potštýnský  a  prorubský,  pravé  to  žulové  iso- 
latory  v  širém  okolí. 


—  362  - 

Orná  půda  jest  rozdílné  jakosti.  Na  pravém  břehu  Orlice  při  Kostelci 
jest  žlutočerná  ornice,  vhodná  ku  pěstování  pšenice.  Na  břehu  levém  jest 
půda  písčitá,  příhodná  k  setbě  žita,  ječmene  a  ovsa.  Na  Borovnicku  jest 
ornice  červená,  podložená  pevným  slínem  vápenným,  místy  však  rašelino- 
vitým.  Na  Častolovsku  ve  vyšších  polohách,  pak  u  Synkova  a  Lible  jest 
lehká  ornice  smíšená  s  křemenem,  v  nižších  polohách  jest  smíšena  s  raše- 
linou.  U  Ledské,  Lična  a  Úřinovic  jest  pevná  červená  hlína,  smíšená  se  slí- 
nem kamenitým,  na  tak  zvaných  »Vrších«  jest  hlína  lehká  a  místy  jílo- 
vka. Jinde  mají  půdu  křemenitou,  málo  hlinitou,  místy  jsou  písčiny. 

U  Koldína  jest  půda  velmi  dobrá,  ačkoli  pro  chladnější  podnebí  méně 
rodí.  Na  Častolovsku  daří  se:  pšenice,  ječmen,  oves,  hrách,  čočka,  len, 
konopí,  brambory,  řepa  a  zelí.  Ovocnictví  jest  tu  velice  rozšířeno,  druhdy 
pěstován  i  chmel  a  u  Týniště  tabák. 

Na  Borohrádecku  je  půda  vlnitá,  písčitá.  O  stavební  kámen  jest  nouze. 
Po  březích  obou  Orlic  je  lehká  naplavenina.  Půda  celkem  méně  úrodná 
plodí  zvláště  brambory;  ovocnictví  se  také  dobře  daří. 

Na  Potšteinsku  převládá  opuka  a  to  velmi  slínovitá.  Na  svahu 
vrchů  a  u  vsi  Zámělí  jsou  ložiska  zeleného  pískovce.  Doudleby  a  okolní 
vsi  mají  půdy  dobré;  u  Vrbic,  Chlínek  a  Prorub  je  půda  méně  úrodná  pro 
vyšší  polohu.  Nejlepší  louky  jsou  při  Orlici;  ostatní  jsou  bažinaté,  zvláště 
ty,  jež  povstaly  z  bývalých  rybníků  (nejvíce  na  Častolovsku). 

Okres  kostelecký  náleží  ke  druhohorám  útvaru  křídového.  Tak  zvanou 
opuku  lámou  jako  stavební  kámen,  zvláště  u  Kostelce,  jenž  jest  skoro 
z  opuky  jen  vystavěn.  V  opuce  vyskytují  se  hojně  všeliké  otisky  pro  útvar 
křídový  charakteristické  a  v  rozsedlinách  opukových  lomů  objevují  se 
často  pecky  zvětralého  kyzu  železitého  (markasitu).  U  Koldína  odkryta 
byla  celá  vzácná  zkamenělá  ryba,  Halec  Sternbergii  nazvaná,  u  Synkova 
pak  mamutí  kel  nevídané   velikosti  (nyní  uložen   v  zámku  častolovském). 

Pokud  se  týče  vodstva  okresu,  přísluší  Kostelecko  k  poříčí  orlickému, 
kteréž  jest  částí  poříčí  labského.  Orlice  Divoká,  nejmohutnější  řeka  hor 
kladských,  patří  k  nejznamenitějším  tokům  českým  a  jest  nejdále  na  vý- 
chod splavná  vodní  dráha.  Protéká  Kostelecko  od  Potšteina  k  Týništi  té- 
měř jeho  prostředkem.  Řeka,  prolomivši  si  cestu  v  těsném,  vymletém  údolí 
ve  vrstvách  pískovcových  u  Nekoře  na  Žambersku,  spěchá  vpřed,  dodáva- 
jíc údolí  potšteinskému  rázu  velmi  romantického.  Jsouc  po  Vltavě  nej- 
vodnější  všech  přítoků  labských,  přijímá  v  okresu  řeku  Z  d  o  b  n  i  c  i,  při- 
cházející od  Vamberka  a  ústící  nad  Doudleby,  pak  soutok  říček  Alby 
či  Bělé  (vlastně  řeky  Novohradské)  s  Kněžnou,  do  kteréž  ústí  potok 
Štědrá,  přicházející  od  Lupenice,  kterýžto  soutok  pod  jménem  Bah- 
nice ústí  do  Orlice  pod  Častolovicemi.  Jižní  částí  Kostelecka  protéká 
od  Číčové  k  Albrechticům  u  Týniště  Orlice  Tichá,  kdež  spojivši  se  s  Orlicí 
Divokou,  spěchá  k  Hradci  Králové.  Náhon  Mlýnský,  založený  v  sto- 
letí XV.  pány  z  Kunštátu,  vede  od  Častolovic  až  k  Třebechovicům;  jest  to 


363  — 


vlastně  pravé  rameno  soutoku  Bahnice,  jejíž  levé  rameno  ústí  pod  Častolo- 
vicemi  do  Orlice.  Vlastní  náhon  směřuje  až  k  Týništi,  kde  se  dělí  ve  dvě 
ramena,  z  nichž  levé  spadá  do  rybníka  u  Týniště,  pravé  pak,  tekouc  dále, 
pojí  se  s  Orlicí  u  Třebechovic. 

Potok  zdelovský  protéká  jižní  částí  Kostelecka  a  vlévá  se  do 
Orlice  Tiché  u  vsi  Čermé.  Pod  Česticemi  spojuje  se  s  Mlýnským  Náhonem 
potůček  Studýnka,  přicházející  od  Olešnice. 

Rybníkův  na  Kostelecku  posud  je  několik;  druhdy  bylo  jimi  bohato 
zvláště  Častolovsko;  jsou  to  posud  větší  rybníky  u  Přestavlk,  Borovnice, 
Týniště  a  u  Zdelova. 

Z  ryb  bud  chovají  neb  vy- 
skytují se  kapři,  štiky,  par- 
my, pstruzi,  úhoři  a  lososi;  v 
Týništi  lapili  před  dávnými 
lety  velikého  sumce,  jenž 
vážil  40  kilogramů. 

Rybářský  spolek  v  Kostel- 
ci n.  O.  pečuje  horlivě  o  zve- 
lebení rybářství  ve  vodách 
Kostelecka.  Všechna  téměř 
místa  spojena  jsou  mezi  se- 
bou řádnými,  většinou  okre- 
sem vydržovanými  silnicemi 
nebo   cestami  polními. 

Silnice  erární  prochází  o- 
kresem  od  Vamberka  na 
Doudleby,  Kostelec,  Častolo- 
vice,  Čestice,  Lípu  a  Týniště 
(k  Třebechovicúm)  a  odtud 
dále  k  Hradci  Králové. 

Hlavní  spojovací  tepnou  Kostelecka  jsou  ovšem  dráhy  železné,  z  nichž 
přední  je  dráha  severo-západní  podél  Orlice  se  stanicemi  v  Potšteině, 
Doudlebích,  Kostelci,  Častolovicích  a  Týništi. 

Dráha  státní  probíhá  Kostelcckem  od  Chocně  na  Borohrádek  a  Tý- 
niště k  Novému  Městu. 

Místní  dráhy  z  Borohrádku  do  Pardubic  a  z  Doudleb  do  Rokytnice, 
pak  z  Častolovic  přes  Rychnov  do  Kvasin  a  Solnice  doplňují  železniční  síť. 
Na  Orlici  Divoké  od  Doudleb  a  na  Orlici  Tiché,  pokud  teče  okresem  pro- 
vozuje se  voroplavba,  ač  v  menším  rozsahu  než  dříve. 

Podnebím  řadí  se  Kostelccko  v  revír  krkonošský  a  to  ve  druhé  jeho 
křídlo,  vytvořené  horami  orlickými.  Průměrná  roční  teplota  obnáší  6  3"  R; 


Druhá    hradní    brána    na    Potšteině. 


—  364  — 

vlahou  není  okres  chůd,  chráněn  jsa  studených  větrů  vysokými  horami 
pohraničními.  Množství  vodních  srážek  =  20 — 25". 

Zvířena  i  květena  jest  na  Kostelecku  bohatá  i  rozmanitá.  Vysoká  a 
černá  zvěř  vyskytuje  se  v  oboře  týníštské  podnes  zachované  ve  své 
původnosti.  Nynější  obora  v  lese  Boru  prostírá  se  od  Rošovic  k  Bědovi- 
cům  a  od  Týniště  ke  Křivicům;  druhdy  bývala  mnohem  rozsáhlejší.  Zří- 
zena byla  tím  způsobem,  že  původní  les  plotem  ohradili  a  zvěř,  která  za 
ohradou  zůstala,  ponechána  v  nové  takto  povstalé  oboře,  což  skutečně 
je  zvláštností.  V  oboře  této  několikráte  již  sůčastnil  se  honby  následník 
trůnu,  arcivévoda  František  Ferdinand  z  Este. 

iMedvědi  a  vlci  nebývali  tu  vzácností;  ještě  r.  1649  zastřelen  byl  v  re- 
víru Herz  velký  medvěd  a  r.  1716  v  oboře  dva  vlci.  Ve  slujích  potštein- 
ských  lesů  podnes  jsou  četné  lišky.  U  Týniště  zdržuje  se  dosti  vodních  slí- 
pek, z  jara  pak  četná  hejna  racků  pokrývají  břehy  Orlice;  také  i  krásný 
pták,  roháč,  několikráte  tu  byl  polapen.  Řeka  Orlice  od  Kostelce  vzhůru 
je  domovem  všech  labských  lososů. 

Velkou  část  Kostelecka  pokrývají  pěkné,  většinou  zachovalé  lesy  pan- 
ství kosteleckého,  častolovického,  borohrádeckého  a  potšteinského,  v  malé 
míře  pak  lesy  městské  a  obecní.  Lesy  panství  častolovického  jsou  zvláště 
z  dřívějších  dob  pro  svou  rozsáhlost  známy.  Vysoká  hráz  od  Týniště  k 
Třebechovicům  vysázena  jest  staletými  duby. 

V  lesích  pěstují  se  výhradně  stromy  jehličnaté,  buky,  duby,  jilmy, 
břízy,  osyky,  javory  a  pod.  Dříví  odtud  odváží  se  do  Josefova,  Smiřic  atd. 

Na  Kostelecku  jsou  pivovary  v  Kostelci,  Potšteině,  Častolovicích  a 
Borohrádku,  cukrovar  v  Kostelci  a  továrna  na  cikorku  v  Častolovicích, 
jež  jsou  odběrateli  hospodářských  plodin. 

Ze  závodů  průmyslových  na  předním  místě  uvésti  nutno  velkolepou 
továrnu  koželužskou  bratří  Sejkorů  v  Kostelci  n.  Orl.,  velikou,  moderně 
zřízenou  prádelnu  z  bývalé  raffinerie  na  cukr  v  Doudlebích  firmy  Florian 
Hernych  z  Ústí  n.  Orl.,  závody  na  výrobu  krytiny  a  jiných  potřeb  staveb- 
ních, jakož  i  rozsáhlou  strojnickou  dí!nu  na  motory  a  pod.  J.  Zaňky  v 
Častolovicích,  panské  kruhovky  v  Kostelci  a  v  Doudlebích  atd. 

Obchod  je  celkem  dosti  živý. 

Poštovní  úřady  jsou  ve  všech  větších  místech:  v  Kostelci,  Potšteině, 
Častolovicích,  Týništi,  Borohrádku,  Doudlebích,  Chlenech,  Ličně;  při 
frekventovanějších  zřízeny  jsou  stanice  telegrafní  a  telefonní. 

Kostelecko  s  Rychnovském  tvoří  hejtmanství  rychnovské  se  sídlem 
v  Rychnově  n.  Kn.  a  patří  k  diecesi  Královéhradecké;  v  okresu  Kostele- 
ckém  n.  O.  jest  jedno  děkanství  a  osm  farních  osad. 

Školství  utěšeně  tu  rozkvetlo;  vyšší  reálná  škola  jest  v  Kostelci,  kde 
je  též  dvoutřídní  škola  hospodářská;  měšťanské  školy  jsou  v  Kostelci  a 
Týništi,  školy  obecné  pak  jsou  ve  všech  větších  osadách,  k  nimž  přiško- 
leny  jsou  pak  místa  ostatní  dle  potřeby. 


-  365  — 

Všelikých  jednatelství  různých  pojišťoven  jakož  i  humánních  ústavů 
a  zařízení  ve  prospěch  pracujícího  lidu  jest  v  okrese  s  dostatek. 

Soudní  okres  Kostelecký  n.  Orl.  má  rozlohy  255  5  km2  a  čítá  za- 
okrouhleně 30.000  obyvatel,  z  nichž  jest  14.000  mužských  a  16.000 
ženských. 

Počet  všech  obcí  místních  jest  45;  katastrálních  44;  míst  přidělených 
80;  samot  7;  na  1  km'  připadá  průměrně  114  obyv. 

Města  jsou:  Kostelec  n.  Orl.  a  Týniště  n.  Orl.;  městečka:  Borohrádek, 
Častolovice  a  Potštein. 

Seznámivše  se  takto  povšechně  s  Kosteleckem,  vydáme  se  na  pouť 
tímto  vábným  krajem,  jejímž  prvním  cílem  bude  památný 

Potštein.  Na  pravém  a  částečně  i  na  levém  břehu  Orlice  Divoké 
prostírá  se  v  divukrásné  krajině  utěšené  městečko  Potštein  se  zříceninami 
památného  velkolepého  hradu,  někdejší  to  přední  pevnost  zemské  ve 
východních  Čechách. 

Městečko  čítá  na  150  domů  a  k  800  obyvatelů.  Jest  zde  trojtřídní 
obecná  škola,  pošta,  telegraf,  stanice  dráhy  severozápadní,  pivovar,  zá- 
ložna,  mlýn,  několik  slušných  hostinců,   četné   villy  atd. 

Potštein  jest  vynikající  místo  klimatické;  každoročně  prodlévá  tu 
dobou  letní  četně  hostí. 

Četné  úpravné  letohrádky  a  villy,  postavené  na  svahu  chlumu  hrad- 
ního i  v  městečku  poskytují  malebného  pohledu.  Jsou  tu  účelně  zřízené 
lázně  na  řece  Orlici  a  pro  zábavu  letních  hostí  při  stromořadí  věkovitých 
lip  na  břehu  řeky  upraveno  péčí  čilého  spolku  okrašlovacího  hříště  pro 
lavn  tennis  a  jubilejním  pavilonem  získáno  vhodné  místo  pro  koncerty, 
divadla  a  různé  jiné  zábavy. 

Zásluhou  místního  rodáka,  universitního  profesora  dra  Jana  Urbana 
Jarníka,  vzmohlo  se  nepatrné  a  nevzhledné  kdys  městečko  v  několika 
málo  letech  měrou  utěšenou.  Četné  villy  a  vkusné  zahrady  při  nich,  v  nichž 
přebývají  v  letě  a  na  dovolené  přední  naše  osobnosti,  učenci  a  umělci, 
jsou  městečku  okrasou. 

Farní  chrám  sv.  Vavřince,  jednoduchá,  prostorná  budova  se  slušnou 
věží  v  průčelí,  stojí  na  náměstí  a  vyniká  ladnou  úpravou  vnější  i  vnitřní. 
Každoročně  v  den  sv.  Jana  Nepom.  koná  se  tu  hlučná  pouť  za  účastenství 
lidstva  ze  všeho  širého  okolí. 

Tento  chrám  uvádí  se  již  r.  1359  jako  farní;  po  čase  příslušel  jako 
filiální  k  blízkému  Vamberku,  od  r.  1712  k  Sopotnici  a  r.  1787  stal  se 
lokalií.  V  nynějším  stavu  postaven  byl  v  1.  1817 — 1821  Janem  Antonínem 
hrabětem  Harbuvalem  z  Chamaré.  Nad  hlavním  vchodem  a  nad  oběma 
postranními  vchody  čteme  nápisy:  Fides,  Spes,  Charítas  (víra, 
naděje,  láska). 

Blíže  kostela  v  pěkně  upraveném  parku  postaven  jest  zámek  hrabat 
Dobřenských  z  Dobřenic,  vystavěný  r.  1749  hr.  Janem  Ludvíkem  Harbu- 


366    - 


valem  z  Chamaré.  V  ohradní  zdi  zámeckého  parku  a  dvora  zazděny  jsou 
zbytky  náhrobních  kamenů  Hřánů  z  Harasova  a  erb  pánů  z  Pernšteina, 
nalezené  na  hradě.  V  zámku  jest  slušná  kaple  Nejsv.  Trojice. 

Pamětihodnou  jest  potšteinská  osada  českobratrská  v  levo  při  sil- 
nici okresní,  vedoucí  od  Vamberka.  Jest  to  několik  domků,  obydlí  kaza- 
telovo a  sirotčinec  výborně  zřízený.  Církev  českobratrská  trvá  tu  od  r. 
1870.  Nyní  mají  tu  Bratři  pěknou  novou  modlitebnu  s  vížkou;  průčelí  zdo- 
beno jest  beránkem  s  vítěznou  korouhvičkou.  Ve  vížce  jest  památný  zvon 

se  staročeským  nápisem: 
Krev  Kristova  očisťuje  nás  od 
všelikých  hříchův. 

Na  výšině  u  vsi  Zámělí 
jest  hřbitovní  kostel 
s  v.  Marka  pro  osadníky 
farnosti  potšteinské. 

Pcdél  řeky  Orlice  je  roz- 
košná promenáda  ze  stínu  vě- 
kovitých lip,  zvaná  »pod  li- 
pami«.  Za  parných  dnů  let- 
ních, zvláště  v  době,  kdy  lipy 
kvetou,  nemůže  býti  lahodněj- 
šího pobytu  a  posezení  v  chla- 
dícím stínu  jako  zde. 

Přes  mlýnský  náhon  po- 
ložena jest  lávka,  vedoucí  k 
cestě  na  hrad  a  do  maleb- 
ného Annenského  údolí.  Ce- 
sta na  hrad  vine  se  hado- 
vitě  a  z  ní  jde  na  právo  od- 
bočka k  útulnému  idyllické- 
mu  místu  »Bendlovce«,  kdež 
Karel  Bendi  v  nerušeném  klidu  nádherné  přírody  skládal  svoje  hudební 
perly;  místo  označeno  jest  pamětní  deskou. 

S  cesty  hradní  jest  pěkná  podívaná  na  protější  lesnatou  stráň,  z  níž 
jako  hnízdo  ptačí  vyhlíží  červená  střecha  besídky  »Letné«,  k  severo- 
západu, pak  prostírá  se  otevřené  údolí  orlické  se  svými  přírodními  pů- 
vaby, městy  a  dědinami. 

Na  hrad  vystupuje  se  obyčejně  cestou  za  městečkem  počínající  na 
úpatí  chlumu,  tak  zvanou  třešňovou  alejí,  na  jejíž  konci  počíná  les,  jímžto 
ubíráme  se  stále  až  na  vrch  hradní.  Po  obou  stranách  cesty  jsou  posud 
mocné  rozvaliny  hradu,  obdivujeme  se  spoustám  staviva  sem  sneseného 
a  nahromaděného,  žasneme  a  trneme,  zírajíce  do  studny  hradní,  nyní  do 
dvou  třetin  zasypané   a  posud  přece  značně  hluboké,   procházíme  zbytky 


Třetí    hradní    brána    na    Potštejne. 


—  367  — 

bran  hradních,  z  nichž  brána  čtvrtá,  posud  dosti  zachovalá,  zdobena 
jest  znakem  pánů  z  Pernšteina,  hlavou  zubří,  jejíž  chřípím  protažen  jest 
kruh  a  s  níž  se  i  na  staré  hospodě  v  městečku  setkáváme.  Konečně  sta- 
neme na  velikém  prostranství,  jež  druhdy  bývalo  dvorem  a  shromaždištěm 
hradní  posádky,  nyní  pak  bývá  místem  odpočinku  návštěvníků  hradu  a 
hříštěm  pro  dítky  i  dospělé. 

Cesta  na  hrad  vroubena  jest  kapličkami  cesty  křížové.  Na  hradě  a 
všem  jeho  prostranství  bývá  hlučně,  zvláště  o  poutním  dnu  sv.  Jana  Nep., 
což  děje  se  již  od  starodávna;  v  tento  den  proudí  zde  tisíce  lidí  a  nikdo 
neopomene  navštíviti  hradní  kapli,  pořízenou  z  bývalé  věže  hradní. 

Z  nádvoří  hradního  vedou  do  kaple  široké  pohodlné  schody,  jichžto 
střední  díl  býval  opatřen  ostatky  svatých,  což  posud  patrno;  proto  také 
těmto  schodům  říkají  »svaté«. 

Dole  při  vchodu  do  kaple  zachována  posud  místnost,  kterou  druhdy 
obývali  dva  poustevníci  jako  strážní  duchové  hradu. 

Konečně  strmou  cestičkou  nad  kaplí  sv.  Jana  přicházíme  k  býva- 
lému paláci  na  nejvyšším  místě  chlumu,  v  němž  nahlédneme  do  hlubo- 
kých, nyní  většinou  zasypaných  sklepů,  popatříme  na  bývalou  kapli 
hradní  a  spousty  různých  zdí.  Kochajíce  se  krásnou  vyhlídkou  do  roman- 
tického okolí,  vzpomínáme  dob  dávno  uplynulých,  kdy  hrad  Potštein  bý- 
val nejen  pýchou,  ale  i  postrachem  všeho  okolí;  byltě  obehnán  mocnými 
hradbami,  vedlo  do  něho  šest  bran  a  nejpevnějším  místem  jeho  byl  pa- 
lác přímo  nedobytný,  poslední  útočiště  panstva  a  hradní  čeledě  za  do- 
bývání hradu.  Tenkráte  svahy  chlumu  byly  holé,  dnes  jsou  porostlé  le- 
sem. Do  paláce  hradního  možno  dostati  se  také  sklepem.  V  nádvoří 
povšimneme  si  mohutných  krákorců,  zbytků  různých  jam,  sklepem',  prů- 
lomů, oken  a  pod.  V  sev.  vých.  koutě  zdi  palácové  zazděn  jest  kámen  s 
nápisem:  »Sighata  juste  securitas  evirat  hoste  s.«  (Zname- 
naje správně  bezpečnost,  seslabíš  nepřítele.)  —  Tak  vysvětluje  tento  zá- 
hadný nápis  Sedláček,  jinak  však  vyložil  si  jej  hrabě  Jan  Ant.  Harbuval  z 
Chamaré,  totiž:  »Signata  instes  caritas  extir(p)at  hostes«  (»Na  pozname- 
naném začni:  láska  vyhladí  nepřítele«).  Začal  tedy  s  velikým  úsilím  a 
nákladem  peněžitým  hledati  na  »poznamenaném«  pokladů,  prokopán  celý 
hradní  chlum  křížem  krážem,  zničena  značná  část  zachovalých  zbytků 
hradu,  nenalezeno  však  ničeho  a  uspíšena  pouze  zkáza  hradu.  Horečné 
snahy  a  vášnivá  touha  hraběte,  hledání  pokladu  a  zažité  při  tom  dobro- 
družství, schůzky  a  modlitby  pronásledovaných  zbytků  českých  brafří,  vy- 
líčil mistrným  svým  perem  Jirásek  v  povídce  »Poklad«,  kterouž  by  si  měl 
každý  před  návštěvou  Potšteina  přečísti. 

V  okolí  Potšteina  jsou  vděčné  a  milé  vycházky,  jako:  do  »Modlivého 
dolu,«  zvaného  odtud,  že  se  v  něm  scházívali  tajně  Čeští  Bratři  ku  konání 
svých  pobožností,  na  »Letnou«  serpentinami  vzhůru  lesem  na  levém  břehu 
Orlice  k  pavillonu  s   červenou  střechou,  odkudž  jest  krásná  vyhlídka  na 


-   368  — 

hrad,  Vamberk,  Rychnov,  Solnici,  Kostelec,  na  Orlické  hory  a  Krkonoše; 
na  »Velešov«  přes  paseku  »Alžbětinku«  na  široký  hřeben  horský,  zvaný 
>Kapradí«,  kde  jest  triangulační  znamení  (526  m),  na  >Kazatelnu«  se 
skvostnou  vyhlídkou,  na  »Hlásnici«,  rovněž  s  nádhernou  podívanou  na  po- 
říčí Orlice,  Broumovsko,  Krkonoše  se  Sněžkou,  Kozákov,  část  pohoří  ji- 
zerského, Kunětickou  Horu,  Choceň,  Vys.  Mýto,  Chrudim  a  Železné  hory, 
do  >  Annenského  údolí«  atd. 

Hrad  Potštein  založili  počátkem  XII.  století  Drslavci,  kteří  se  na  Ko- 
stelecko  přistěhovali  z  Plzeňska;  kterého  roku  se  tak  stalo,  neznámo; 
tolik  však  možno  tvrditi,  že  již  za  krále  Václava  II.  byl  na  tomto  příhodném 
chlumu  vystavěn  hrad  o  věžích  okrouhlých  a  pevných  zdech  jako  strážce 


Potštcinského   s   kaplí   sv.   Jana   Nep. 


krásného  údolí  orlického,  jemuž,  jakož  i  veškerému  širému  okolí,  vládl 
po  několik  věků. 

Po  zavraždění  krále  Václava  III.  rozstouplo  se  obyvatelstvo  země 
české  v  strany,  které  z  různých  příčin  vzájemně  se  stihaly  a  pokoj  v  zemi 
rušily.  V  takovém  záští  mezi  pány  a  měšťany  zabit  byl  Procek  z  Potšteina 
od  Pušů,  měšťanů  pražských  a  kutnohorských.  Syn  Prockův,  Mikuláš, 
zavraždil  za  to  Peregrina  Puse  v  Starém  městě  pražském,  načež  vsazen 
do  vězení  královského. 

Po  smíření  obou  rozvaděných  rodů  tím,  že  Mikuláš  z  Potšteina  měl 
založiti  při  kostele  Matky  boží  před  Týnem  kaplanství  se  stálým  ročním 
platem,  aby  za  zesnulého  každého  dne  mše  sv.  mohla  býti  čtena.  Tím  a  ji- 
nými pokutami  jmění  své  značně  ztenčiv,  usadil  se  Mikuláš  pevně  na  svém 
hradu  Potšteině  a  brzo  stal  se  pověstným  pro  své  zbojnictví  a  loupež- 
nictví.  Za  krále  Jana  Lucemburského  vyjížděl  Mikuláš  ze  svého  pevného 
hradu,   pleně  a  drancuje   po   všem  okolí,   ano  až  i  na   Moravě  přepadal  a 


—  369  — 


obíral  pocestné,  kupce  a  vůbec  napadl  se  svou  zlotřilou  chasou  každého, 
kdož  se  mu  nemohl  ubrániti;  zajaté  vsazoval  do  hlubokého  vězení  na 
hradě  a  nepropouštěl,  pokud  se  penězi  nevykoupili. 

Proto  Karel  IV.,  tehdy  markrabě  moravský,  r.  1338  vytáhl  válečně 
proti  Mikulášovi  a  oblehl  hrad  Potštein.  Mikuláš  překvapen  pádem  ně- 
kterých svých  okolních  tvrzí,  dal  se  v  mírné  smlouvání  a  dosáhl,  že  Karel 
skutečně  od  obléhání  upustil,  když  Mikuláš  svou  ctí  se  zaručil,  že  zanechá 
řemesla  loupežného. 

Sotva  však  vojsko  odtáhlo,  počal  Mikuláš  řáditi  znova,  a  proto 
Karel  přitáhl  opět  ke  hradu  a 
oblehl  jej  se  všech  stran.  Mi- 
kulášova chasa  bránila  se  sta- 
tečně, avšak  útoku  oblehatelů 
neodolala,  hrad  ztečen,  pobo- 
řen a  v  rozvalinách  jeho  za- 
hynul škůdce  a  zbůjník  Miku- 
láš, pán  druhdy  ve  vlasti  slav- 
ný a  vážený. 

Zboží  Mikulášovo  připad- 
lo králi,  jenž  z  části  po  čase 
vrátil  je  potomkům  Mikulášo- 
vým po  slibu,  že  hradu 
Potšteina  nikdy  více  neob- 
noví. 

Později  však  Karel  sám 
obnoviv  a  přestavěv  hrad,  za- 
stavil jej  s  Kostelcem  a  Jaro- 
měří knížatům  opolským,  od 
nichž  vykoupil  jej  opět  král 
Václav  IV.,  zastaviv  je  krátce 
na  to  Prokopovi,  markrabí 
moravskému.  Na  to  s  povole- 
ním královým  držel  hrad  po 
opětném     vyplacení    Jindřich 

Lacenbok  z  Chlumu.  R.  1416  obléhali  hrad  biskup  litomyšlský,  Boček  z 
Kunštátu  a  Smil  Flaška  z  Rychnburka,  r.  pak  1432  Sirotci,  jimž  hrad  brá- 
nil se  po  půl  roku.  R.  1427  byl  pánem  Potšteina  mocný  český  velmož, 
Puta  z  Častolovic  a  po  jeho  smrti  Hynek  Krušina  z  Lichtenburka.  Za 
Jiří  Poděbradského  umřel  na  hradě  známý  kněz  Bedřich  ze  Strážnice,  jenž 
byl  od  r.  1427  vůdcem  Tábcritu. 

Pc  smrti  Jiřího  rozdělili  se  synové  o  zboží  otcovo,  po  nichž  Potštein 
připadl  koupí  pánům  z  Pernšteina,  kteří  hrad  důkladně  a  nákladně  ob- 
novili. 


Zámek    v    Doudlebách.    (Severní    část.) 


Jaroslav  z  Pernšteina  prodal  zboží  potšteinské  falckrabí  rýn- 
skému Arnoštovi,  od  něhož  krátce  na  to  koupil  je  Václav  Hřán  z  Hara- 
sova,  za  něhož  bývalo  na  Potštýně  hlučno  a  veselo. 

R.  1630  koupil  Potštein  Kašpar  Gramb  po  Anně  Kateřině  z  Ullers- 
dorfu,  rozené  Hřánce  z  Harasova;  po  jeho  smrti  vládla  tu  jeho  vdova 
Magdalena.  Ta  se  provdala  za  Václava  Zárubu  svob.  pána  z  Hustiřan, 
kterýž  stav  se  pánem  na  Potšteině  nemilosrdně  týral  své  poddané,  čině 
jim  všemožná  příkoří  a  nesnáze.  Usadiv  se  trvale  na  zámku  kosteleckém 
zanedbával  hrad  Potštein,  jenž  již  v  XVI.  století  jako  pevnost  pozbyl  své 
důležitosti  a  přestal  býti  sídlem  panským. 

Alžběta,  dcera  hraběte  Josefa  Antonína  Záruby,  po  druhé  provdaná 
hrab.  Cavriani,  prodala  r.  1746  Potštein  J.  Ludvíkovi  Harbuvalu  hra- 
běti z  Chamaré,  jenž  v  městečku  vystavěl  nynější  zámek  r.  1749;  vdova 
po  něm  pozůstalá  vystavěla  v  zpustlém  již  hradě  kostelík  sv.  Jana  Nep., 
z  něhož  zbyly  pusté,  nepřikryté  zdi;  od  ní  pocházejí  také  kapličky  kří- 
žové cesty  hradní.  Na  rr-ístě  okrouhlé  bašty  hradní  vystavěla  kapli  se  sva- 
tými schody,  u  nichž  usadili  se  dva  nábožní  poustevníci. 

Roku  1826  zdědil  po  svém  otci  panství  potšteinské  Jan  Ant.  Harbu- 
val  hrabě  z  Chamaré,  jenž  zemřel  r.  1849  a  po  něm  dědila  je  nejstarší 
dcera  Alžběta,  provdaná  za  Prokopa,  svob.  pána  Dobřenského  z  Dobře- 
nic,  jehož  rodině,  povýšené  nedávno  do  stavu  hraběcího,  Potštein  dosud 
patří. 

Severně  od  Potšteina  jest  vrch  V  e  1  e  š  o  v,  na  němž  stával  hrad  a  dle 
pověsti  klášter   templářský;   po  hradu   jsou   posud  skrovné   zbytky. 

Z  lesní  mýtiny  u  Velešova,  v  jejíž  středu  stojí  charakteristický  strom, 
zvaný  »kohoutek«,  jehož  koruna  má  zdáli,  zvláště  díváme-li  se  od  Vam- 
berka, podobu  kohoutího  hřebene,  jest  úchvatná  vyhlídka. 

Z  Potšteina  pěknou  válcovanou  okresní  silnicí  dáme  se  na  cestu  k  zá- 
padu; po  levé  ruce  provází  nás  po  naší  pouti  pěkná  lesnatá  stráň,  v  právo 
jest  starožitná  osada  Zámělí  s  pěkným  hřbitovním  kostelem  sv.  Marka  na 
návrší  a  novou  výstavnou  budovou  školní  opodál  mlýna  při  velkém  ryb- 
níku. Prošedše  samotou  Mnichovstvím  a  vsí  Vyhnánovem  do- 
razíme po  milé  a  příjemné  procházce  do  prastaré  osady,  prostírající  se  při 
stoku  řeky  Zdobnice  s  Orlicí  Divokou  a  tvořící  se  vsí  Příkazy  a  Vyhná- 
novem společnou  katastrální  obec 

Doudleby  nad  Orlicí,  k  nimž  patří  také  statky  Jelenka  a  Bláto  na 
Chrudimsku. 

Doudleby  čítají  přes  2000  obyv.  a  více  než  200  domů.  Okolí  jest  pů- 
vabné. Na  jihovýchodě  kyne  nám  jako  na  pozdrav  staroslavný  Potštein, 
severovýchodně  bělá  se  v  milé  zeleni  starobylý  Vamberk  se  svými  čet- 
nými závody  průmyslovými,  na  jihu  a  jihozápadu  zvedá  se  mírná  stráň 
lesem  porostlá,  k  západu  pak  kyne  nám  Kostelec  n.  Orl. 


Pestrými  lučinami  proudí  široká  Orlice  Divoká  a  osadou  probíhá 
silnice  erární;  jest  tu  stanice  dráhy  severozápadní  a  zároveň  lokální  dráhy 
Doudleby — Vamberk — Rokytnice. 

V  Doudlebích  jest  starý  zámek  s  parkem,  veliká  továrna  textilní,  po- 
řízená z  bývalé  továrny  na  přečisťování  cukru,  židovská  modlitebna,  pan- 
ský dvůr  Fábrov  zvaný,  kdež  dle  domnění  některých  stával  snad  župní 
hrad,  nová  budova  školní  nákladně  a  vkusně  pořízená  a  několik  slušných 
hostinců. 

Zámek  jest  veliká  budova  vystavěná  v  XVI.  století. 


Nádvoří   Doudlebského   zámku. 


Jest  v  něm  mnoho  prostorných  komnat,  pěkná  kaple  s  obrazy,  z  nichž 
některé  zasazeny  jsou  v  pěkně  řezaných  rámech,  veliká  jídelna,  jejíž  strop 
zdobí  malba  představující  Čertovu  stěnu.  Pozoruhodná  jsou  památná 
kachlová  kamna,  jichž  kachle  zdobeny  jsou  pěkně  pracovaným  znakem 
hrabat  z  Bubna. 

V  rodinné  obrazárně  poutá  pozornost  naši  podobizna  proslaveného 
českého  pána  Heřmana  z  Bubna,  známého  z  Macháčkovy  romance.  Ko- 
lem čtvercového  dvora  jsou  otevřené  arkády;  na  straně  severní  je  věž 
s  hodinami. 

Jak  již  řečeno,  řadí  se  Doudleby  k  nejstarším  osadám  českým.  Od 
XII. — XVI.  století  tvořila  jedna  část  Doudleb  zboží  samostatné,  kdežto 
část  druhá  patřila  k  Potšteinu.  R.  1259  objevuje  se  Oldřich  z  Doudleb  jako 
nejstarší  známý  držitel  svobodné  části.  R.  1303  připomíná  se  Jan  z  Dou- 
dleb. 


—  372  - 

Za  Urbana   z  Doudleb   povstala  nová   tvrz   (nynější  úřednický  dům.) 

R.  1545  prodala  Griselda  z  Říček  Doudleby  s  příslušenstvím  Václavu 
Okrouhlickému  z  Kněnic,  za  něhož  počalo  se  tvořiti  nové  panství  ve  zdejší 
krajině  přikoupením  různých  příslušenství. 

R.  1562  prodány  Doudleby  s  Liticemi  a  polovicí  Žamberka  od  poruč- 
níků  dětí  Václava  Okrouhlického  Mikuláši  staršímu  z  Bubna,  v  jehož  rodě 
podnes  trvají. 

Mikuláš  st.  z  Bubna  psal  se  po  svém  novém  sídle  z  Litic«  a  přikoupil 
r.  1575  ještě  druhou  polovici  Žamberka,  přeloživ  tam  z  Doudleb  sídlo 
svoje.  Rozsáhlé  toto  panství  drželi  hrabata  z  Bubna  až  do  r.  1809,  kdy 
Žamberk  po  úmrtí  Františka  Adama  hrab.  z  Bubna  prodán. 

Nynějším  majitelem  panství  doudlebského  jest  Michal  hrabě  z  Bubna, 
vynikající  oekonom. 

Dějiny  Doudleb  napsal  tamnější  rodák,  zvěčnělý  již  Václav  Koďou- 
sek,  setník  na  odpočinku  a  vzácný  milovník  památek  české  minulosti. 

Nedaleko  Doudleb  stávala  v  XIV.  a  XV.  věku  tvrz  Hříště  (Říšté) 
v  podobě  okrouhlé  věže  čtyřpatrové,  pod  níž  byl  snad  dvorec.  Byla-li  tu 
víska,  nelze  historicky  dovoditi.  Po  tvrzi  této  mimo  pojmenování  místa 
»Hříště«  kolem  rybníka  není  památky. 

K  Doudlebům  přiděleny  jsou  osady:  Vyhnáno  v,  Příkazy  a  sa- 
mota Mnichovství.  V  Příkazích  jest  myslivna,  u  Vyhnánova  samota 
»S  á  d  k  a«. 

As  tři  čtvrtě  hodiny  za  Doudleby  prostírá  se  na  pravém  břehu  Orlice 
okresní  město 

KOSTELEC  NAD  ORLICÍ, 
jež  čítá  přes  500  domů  a  více  než  5000  obyvatel.  Náměstí  kostelecké  jest 
obdélníkové,  zdobí  jej  dvě  sochy,  kašna  a  kulovaté  akátové  stromy.  Domy 
jsou  většinou  jednopatrové  mimo  radnici  a  školní  budovu,  jež  jsou  o  dvou 
poschodích.  Kostelec  je  sídlem  c.  k.  okresního  soudu  a  okresního  zastu- 
pitelství, jest  tu  pošta,  telegraf,  telefon,  stanice  dráhy  severozápadní, 
vyšší  reálka,  měšťanská  škola  dívčí,  škola  hospodářská,  pivovar,  dva  pan- 
ské dvory,  mlýny,  velkolepá  továrna  koželužská  bratří  Sejkorů,  velká 
mandlovna  barvírna,  slévárna  na  železo,  cukrovar,  cihelna  atd.,  četné 
vzdělávací  spolky,  městská  spořitelna,  okresní  hospodářská  záložna  a  j. 

Měšťané  provozují  rolnictví,  řemesla  a  obchod;  do  roka  koná  se  tu 
několik  výročních  trhů.  Sídlo  hraběcích  úřadů  jest  ve  starém  zámku, 
vrchnost  sídlí  v  novém  zámku  uprostřed  nádherného  parku.  Děkanský  ko- 
stel sv.  Jiří  byl  nedávno  uvnitř  důstojně  upraven;  útulný  jest  hřbitovní 
kostel  sv.  Anny  hned  na  začátku  města  uprostřed  moderně  zřízeného 
hřbitova. 

Milé  a  půvabné  jest  okolí  města,  všude  plno  syté  zeleně  a  »Lípová 
stráň«  s  kapličkou  jest  náhradou  za  park  a  cílem  příjemných  vycházek. 
Odtud   jest   krásná    vyhlídka   na    Orlické   hory   a   cizinec   bývá   upozorněn 


373  - 


na  památnou  borovici,  »Erbenka«  zvanou,  k  níž  pojí  se  pěkná  lidová  po- 
věst' o  pokladu,  ukrytém  pod  jejími  kořeny,  kterou  zpracoval  Karel  Jaro- 
mír Erben  ve  své  »Kytici«. 

Nynější  barokní  děkanský  kostel  sv.  Jiří  vystavěl  r.  1773  Karel  hrabě 
Cavriani.  V  průčelí  jsou  dvě  věže  se  zvonovitými  střechami  a  mezi  nimi  štít 
pro  hodiny.  Půdorys  má  tvar  kříže  a  nad  průsekem  jeho  ramen  zvedá  se 
ploská  kopule.  Vnitřek  kostela  jest  přiměřeně  vymalován,  nad  kruchtou 
s  pěknými  varhanami  jest  kruchta  pro  literáty.  Hlavní  oltář  zdobí  pěkný 
obraz   sv.   Jiří,   několik   oltářů   postranních   ničím  nevyniká.     Pěkné   jsou 


Kostelec   nad   Orlicí. 


»Wllflj|i; 


zvony  kostelecké;  vážný,  hluboký,  však  měkký  jejich  hlas  velebně  nese 
se  krásným  údolím  orlickým.  Kolem  kostela  býval  hřbitov,  proti  kostelu 
jest  děkanství. 

Hřbitovní  kostel  sv.  Anny  vystavěl  na  místě  menší  kaple  Frant.  Zá- 
ruba  svob.  pán  z  Hustiřan  r.  1687.  V  průčelí  jsou  dvě  věže  s  cibulovitými 
střechami.  Uvnitř  jest  několik  oltářů  a  hrobka  s  několika  rakvemi  býva- 
lých majitelů  panství  kosteleckého.  Na  hřbitově  je  také  kaple  sv. 
Floriana. 

Bývalý  kostel  sv.  Václava  a  Michala  archanděla  na  »Rabšteině«  v 
rohu  náměstí  byl  zrušen  a  upraven  k  obecní  potřebě.  Starý  zámek  ko- 
stelecký,  vystavěný  pány  Potšteinskými,  jest  mohutné  stavení  o  dvou 
poschodích  s  vížkou,  stavba  jeho  nebyla  však  dokončena;  stojí  na  místě 
bývalé  tvrze.  Po  ohni  r.  1668  byl  obnoven  Václavem  Zárubou  z  Hustiřan, 
r.  pak  1777  znovu  vyhořel. 


374  - 


Ještě  před  málo  lety  stával  »na  příkopech«  zámeček  »D  v  o  r  e - 
č  e  k«  s  pěknými  sgraffity;  byl  beze  vší  příčiny  zbořen  a  dnes  zbylo  po 
něm  jen  místo,  kde  stával.  Nový  zámek,  sídlo  hraběcí  rodiny  mezi  Kostel- 
cem a  Častolovicemi  vystavěl  architekt  Jindřich  Koch  ve  slohu  pseudo- 
klassickém;  upomíná  na  první  pohled  na  villu  v  zahradě  Kinských  v  Praze. 
S  balkonu  zámeckého  je  nádherná  vyhlídka  k  Potšteinu;  v  polosklepí 
je  skvostná  kaple  Panny  Marie. 

Pro  místní  chudinu  založeny  byly  v  Kostelci  špitály,  panský  i 
městský. 


Náměstí    v    Kostelci   n.    Orl. 


Kostelec  jest  rodištěm  bratří  Eduarda  a  Josefa  Erbenů,  spisova- 
telů, Josefa  Mnohoslava  Roštlapila,  vlasteneckého  kněze  a  buditele  Jo- 
sefa Sedláčka,  výtečného  hudebníka  a  skladatele  Františka  Tůmy,  Frant. 
Zoubka,  výtečného  paedagoga  a  na  slovo  vzatého  znatele  Komenského 
a  stavebního  rady  a  starosty  Klubu  českých  turistů  Vratislava  Pasov- 
ského;  působili  tu  znamenití  čeští  mužové  Tomáš  Pěšina  z  Čechorodu,  Jan 
Ladislav  Mašek,  Josef  Sokol  a  Václav  V.  Trnobranský,  humorista  a 
básník  český. 

Také  známý  humoristický  spisovatel  Oldřich  Kostelecký  jest  zdej- 
ším rodákem  a  velice  plodný  spisovatel  dr.  Jiří  Guth  prožil  v  Kostelci 
krásná  léta  svého  mládí. 

Historie  Kostelce  n.  Orl.  jest  pestrá  a  zajímavá.  Již  za  starodávna  bý- 
val  Kostelec   místem   hrazeným   s    »kostelem«    a   sídlem   rozsáhlého   deka- 


-  375  - 

nátu  kosteleckého  v  arcidekanátu  hradeckém;  byl-li  Kostelec  i  sídlem 
župy  dosud  neznámého  jména,  nelze  určiti. 

Pány  Kostelce  byli  držitelé  hradu  Potšteina  až  do  r.  1740,  ač  již  před 
tím  v  století  XVII.,  jak  již  při  Potšteinu  uvedeno,  byl  Kostelec  sídlem 
panským. 

Kostelec  starý  byl  obehnán  zdí  a  příkopy.  Při  vzpouře,  již  podnítil 
Jindřich  z  Lipého  proti  králi  Janovi  Ješek  z  Wartenberka,  přítel  Jindři- 
chův, dobývaje  hrazeného  města  Kostelce,  raněn  byl  kamenem  z  prakov- 
nice  a  na  ránu  tu  také  dne  5.  ledna  1316  skonal. 

Roku  1303  daroval  Mikuláš  z  Potšteina  podací  kostela  v  Kostelci 
křižovníkům  božího  hrobu  na  Zderaze;  je  to  týž  Mikuláš,  jehož  Karel  IV. 
na  jeho  hradě  Potšteině  za  projevenou  zpupnost  tak  příkladně  ztrestal, 
zboží  mu  odebral,  Kostelec  s  jiným  příslušenstvím  zastavil  Janovi  z  War- 
tenberka a  r.  1358  vyměnil  za  Veliš,  Jičín  a  i.,  od  kteréhož  roku  střídá  se 
podací  v  městě  Kostelci  mezi  pány  hradu  Potšteina  a  králi  českými. 

Karel  IV.  zastavil  knížatům  Opolským  mimo  jiné  také  Kostelec,  kte- 
rouž zástavu  vyplatil  jeho  syn,  král  Václav  IV.  Nedlouho  na  to  zapsány 
Potštein  a  Kostelec  české  králové  Žofii,  jež  udělila  lazebníku  kostele- 
ckému,  Mařánovi,  výsadu  na  lázeň  (odtud  nyní  ulice  »Mařšánova«).  Po 
smrti  královny  Žofie  zapsal  císař  Zikmund  Potštein  s  příslušenstvím  (tedy 
i  s  Kostelcem)  Půtovi  z  Častolovic,  po  jehož  smrti  připadl  Kostelec  Hyn- 
kovi Krušinoví  z  Líchtenburku,  načež  r.  1451  dostal  se  koupí  Jiřímu  z 
Poděbrad,  jenž  propůjčil  Kosteleckým  nynější  městský  znak. 

Po  smrti  Jiřího  z  Poděbrad  dostalo  se  Liticko  s  příslušenstvím  nejstar- 
šímu synu  Bočkovi  z  Kunstátu,  jenž  postoupil  je  bratru  Jindřichovi  a  ten 
prodal  své  panství  panu  Vilému  z  Pernšteina,  jehož  rod  vládl  Kostelcem 
až  do  r.  1556,  kdy  Jaroslav  z  Pernšteina  prodal  panství  potštýnské  Arno- 
štovi falckrabí  při  Rýně,  arcibiskupu  solnohradskému;  tento  vládl  Kostel- 
cem do  své  smrti  (1560).  Za  něho  měla  obec  kostelecká  již  všechno  zboží, 
které  jí  posud  patří. 

Roku  1567  objevuje  se  pánem  Kostelce  Maxmilián  II.;  té  doby  po- 
tvrzeny Kosteleckým  všecky  výsady  a  svobody  od  dřívějších  vrchností  jim 
udělené;  Rudolf  II.  povolil  Kosteleckým  konání  dvou  výročních  trhů.  Dal- 
ším majitelci.  Kostelce  byl  Adam  Šťastný  Hřán  neb  Hrzán  z  Harasova, 
muž  mocný,  bohatý  a  hospodárný,  jenž  Kosteleckým  udělil  mnohých  mi- 
lostí, mezi  jinými  právo  vaření  piva  a  prodávání  solí;  za  něho  dům  Martina 
Kočovnického  obcí  koupený  prohlášen   za  dům   radní  či  rathous. 

R.  1623  působili  horlivě  v  Kostelci  jezuitští  missionáři.  V  těchto  trud- 
ných dobách  byl  pánem  na  Kostelci  Kašpar  z  Grambu,  nejvyšší  nad  plu- 
kem pěších,  jenž  za  věrné  služby,  Ferdinandovi  II.  prokázané,  povýšen 
byl  do  stavu  říšských  svobodných  pánů;  zemřel  v  Kostelci  a  majitelem 
Kostelce  měl  se  státi  syn  Kamil  Norbert  Volraf;  po  jeho  vůli  měl  býti 
vystavěn   v   Kostelci   kostel   Mariánský   se   špitálem,      z   čehož   však   pro 


-  376  - 


tehdejší  nepokojné  časy  sešlo  a  kostel  později  na  místě  v  Kostelci  po- 
staven v  Hradci  Králové  (nynější  Mariánský  kostel  na  Velkém  náměstí); 
při  tom  také  pamatoval  na  jezuitskou  kolej  sv.  Klimenta  v  Praze,  pojistiv 
jí  nápadnictví  svého  panství,  jehož  se  r.  1638  Jezuité  skutečně  ujali.  Po 
smrti  rektora  koleje  klementinské  (1666)  prodali  Jezuité  panství  kostelecké 
Václavovi  Zárubovi  svob.  pánu  z  Hustiřan,  jenž  učinil  Kostelec  hlavním 
sídlem  svých  panství.  Synové  jeho  povýšeni  byli  do  stavu  hraběcího  a 
Kostelec  dostal  syn  František  Karel,  jenž  tu  vládl  do  r.  1714,  zanechav 
po  sobě  hojných  památek  (různých  soch  a  pod.).  Za  něho  pilně  se  tu 
stavělo  (hřbitovní  kostel  sv.  Anny,  špitální  kostelík  sv.  Václava,  věž  na 

radnici,  nový  panský  pivovar  a 
j.)  Mezi  vrchností  a  Kostelec- 
kými  panovala  však  stále  jakási 
neshoda  pro  rozmanité  příčiny. 
Dědicem  Karla  Františka 
Záruby  byl  Josef  Antonín  hrabě 
Záruba,  jenž  zemřel  r.  1744,  za- 
nechav tři  dcery,  z  nichž  Alžbě- 
ta, provdaná  podruhé  za  hra- 
běte z  Cavriani,  stala  se  paní  na 
Kostelci,  k  němuž  přikoupila 
Přestavlky. 

Sledováním  dějin  Potšteina 
shledali  jsme,  že  byl  Kostelec  od 
r.  1290 — 1746  částí  rozsáhlého 
zboží  potšteinského,  s  nímž  sdí- 
lel všechny  jeho  příhody  radost- 
né i  neveselé.  Tímto  teprv  ro- 
kem počínají  vlastní  samostat- 
né děje  panství  Kostelce  nad 
Orlicí.  Různými,  často  dosti 
vážnými  nedorozuměními,  jež 
měli  Kostelečtí  se  svými  vrchnostmi,  nelze  se  nám  zabývati;  bylo  tomu 
tak  všude.  Nesnáze,  jakýchž  vrchnosti  poddaným  působily,  nebyly  vyvá- 
ženy výsadami  a  právy,  jež  nástupci  mohli  libovolně  potvrditi  neb  zrušiti. 
V  Kostelci  byl  poměr  mezi  měšťanstvem  a  vrchností  celkem  snesitelný. 
Po  roce  1848  povzneslo  se  město  svojí  vlastní  silou;  uvědomělostí  a  po- 
kročilostí svého  občanstva  jest  hlavou  i  ozdobou  okresu.  Jsme  pevně 
přesvědčeni,  že  bude  tak  i  budoucně. 

Půl  hodiny  od  Kostelce  směrem  k  Rychnovu  jest  ves  Tutleky,  řa- 
dící se  k  nejstarším  osadám  v  Čechách.  Na  polní  cestě  blíže  vsi  stával 
ještě  před  nedávném  obrovský  hloh;  opodál  Tutlek  jest  samota  Hradisko, 
kde  dle  domnění  stával  kdysi  hrad  nebo  tvrz,  snad  i  sídlo  bývalé  župy. 


Býv.   českobratrský  kostel    sv.  Václava 
v   Kostelci   n.   Orl. 


-  377  - 

Čtvrt  hodiny  odtud  jesi  ves  Dubí,  spojená  se  dvěma  předešlými  místy 
v  jednu  obec  katastrální  i  politickou.  Skoro  uprostřed  cesty  z  Kostelce  do 
Rychnova  jest  Lhota  Kostelecká,  patřící  k  panství  kosteleckému.  Před  časy 
stávala  tu  ves,  zvaná  Lhota  Žalmanova,  v  níž  povstala  tvrz  za  vlády 
pánů  vamberských  a  to  krátce  před  válkou  třicítiletou.  R.  1628  sídlel  na 
této  tvrzi  kněz  Kamil  z  řádu  sv.  Benedikta,  bratr  Kašpara  Gramba,  kněz 
mírný  a  pokojný.  Při  času  masopustním  pozdvihli  se  t.  r.  sedláci  okolo 
Opočna,  Nového  Města  a  Smiřic,  nějaký  díl  jich  vpadl  na  Kostelecko  a 
Častolovsko  a  přihnavše  se  k  Lhotě,  kněze  Kamila  polapili  a  nemilosrdně 
utloukli.  Brzo  na  tc  Kosielečtí  s  Častolovskými  na  tyto  sedláky  ve  vsi  Libli 
nenadále  v  noci  udeřili,  dílem  je  potloukli,  ziímali  neb  rozehnali. 


Nový  zámek  v  Kostelci  n.  Orl. 

Při  bráně  do  dvora  vsazen  je  nápis  s  erbem  Kašpara  z  Grambu: 
Caspar   Von   Gramb,    Róm.    Kay.    May.    Obrister   Leutenant    C.   V.    1627. 

Půl  druhé  hodiny  cesty  od  Kostelce  jv.  jest  farní  vesnice  Chleny  se 
čtyřtřídní  školou.  Kostel  sv.  Apolináře  postaven  je  na  návrší  uprostřed 
hřbitova.  V  století  XIII.  byla  tu  toliko  menší  kaple,  k  nížto  ve  věku 
XIV.  přistavěna  byla  nynější  loď  kostelní;  r.  1755  byl  všechen  kostel  dů- 
kladně obnoven  a  rozšířen.  R.  1839  přistavěna  ku  kostelu  nynější  věž 
místo  dřívější  dřevěné  a  zvony  na  ni  zavěšeny.  U  zdi  hřbitovní  stojí  pra- 
stará lípa. 

V  okolí  Chlen  jsou  vsi:  Proruby,  vysoké  polohy  na  jižním  svahu  stejno- 
jmenného vrchu,  Lilice  Nové  s  hostincem  »Hadovnou«,  Vrbice,  Chlínka, 
Rybná,  Suchá,  Svídnice,  Skrchleby,  Přestavlky  s  bývalou  tvrzí,  Rajice  a 
Horka.  Při  silnici  u  Svídnice  je  jedle  zvláštního  tvaru,  k  níž  pojí  se  mnohé 
pověsti  lidové.  V  Přestavlkách  posud  iest  zámeček,  bývalá  to  tvrz,  upra- 
vená k  potřebám  hospodářským. 


U  vsi  Vrbice  na  místě  zvaném  >na  kostele«,  s  něhož  jest  krásná  vy- 
hlídka, stával  dle  pověsti  kostel  sv.  Apolináře.  Lhota  Kostelecká  se  dvou- 
třídní školou  tvoří  s  osadami  Kozodry  a  Koryty  jednu  obec  katastrální  i 
politickou. 

Dvě  a  půl  hodiny  cesty  jih.  vých.  od  Kostelce  n.  Orl.  jest  vysoko  po- 
ložená ves  Cuclava  s  chrámem  Proměnění  Páně.  Kostel  zdejší  připo- 
míná se  již  r.  1380;  v  nynější  podobě  pochází  z  r.  1772,  slušně  opraven 
byl  v  naší  době.  Na  místě  něho  stával  kostel  dřevěný,  postavený  r.  1664 
Petrem  Hoberkem  z  Hennersdorfu;  byl-  to  kostel  filiální,  přifařený  k 
Brandýsu  n.  Orl.;  teprve  r.  1692  zřízena  tu  samostatná  fara.  Nad  vchodem 
jest  znak  hrabat  Kinských,  v  kostele  pak  několik  náhrobních  kamenů  bý- 
valých majitelů  Cuclavi,  za  kostelem  sešlá  kostnice.  Cuclava  (také  Cuclav, 
Sudslav,  Sudislav)  byla  sídlem  vladyk  cuclavských,  kteří  tu  bydleli  na 
tvrzi  před  kostelem  na  kraji  vysokého  vrchu,  na  němž  nyní  ves  se  pro- 
stírá. Vládli  tu  různí  rodové,  až  konečně  významu  svého  pozbyvší  ves 
připojena  k  panství  Kosteleckému.  Z  Brandýsa  nad  Orlicí,  as  hodinu  cesty 
jižně  položeného,  vede  Cuclavou  téměř  přímá  silnice  k  Potšteinu,  Vam- 
berku a  Rychnovu  nad  Kněžnou,  která  až  k  Prorubům  sice  stále  stoupá, 
přes  to  však  turisty  s  oblibou  jest  vyhledávána.  Zvláště  sestup  s  Prorub  k 
Potšteinu  odmění  chodce  za  námahu  cesty,  která  jest  malým  zkušebním 
kamenem  turistické  zdatnosti  a  otužilosti. 

Hodinu  cesty  severovýchodně  od  Cuclavi  jest  ves  Borovnice,  statek 
hrabat  Kinských  se  zámečkem  a  poplužným  dvorem,  v  němž  posud  lze 
spatřiti  zbytky  bývalé  tvrze,  na  níž  vládli  v  XVI.  století  Sudličkové  z 
Borovnice.  Po  nich  vystřídalo  se  na  Borovnici  mnoho  šlechtických  rodů, 
až  konečně  připadla  k  panství  Kosteleckému.  Narodil  se  tu  znamenitý 
matematik  český  Gabriel  Blažek. 

Půl  hodiny  cesty  k  jihovýchodu  jest  ves  Homole,  nazvaná  tak  dle 
podoby  vrchu,  na  němž  se  prostírá.  Jest  to  vyhlášené  v  celém  okolí  místo 
poutní  s  filiálním  kostelem  Bolestné  rodičky  Boží,  vystavěným  v  letech 
1692 — 96  Terezií  Eleonorou,  ovdovělou  hraběnkou  z  Ugartu,  kteráž  jest 
▼  něm  i  pochována.  Ke  kostelu,  k  němuž  přistavěna  věž,  vede  se  strany 
severní  153  kamenných  schodů  s  několika  odpočívadly,  o  nichž  pověst  vy- 
práví, že  stály  tolik,  co  kostel,  jenž  stojí  uprostřed  hřbitova  a  má  tři 
vchody  a  11  oken;  vedle  stojí  zvonice  dřevěná  s  pěknými  zvony,  opodál 
kostnice.  Kostel  několikráte  bleskem  zasažen  vyhořel  a  r.  1862  byl  vy- 
kraden; rozhled  odtud  na  všechny  strany  jest  nádherný.  Tři  čtvrtě  ho- 
diny severozápadně  od  Cuclavi  jest  ves  Velká  Lhota  s  dvorem  poplužním 
a  samotou  »Sádkou«. 

Ve  století  XVI.  byla  tu  postavena  tvrz  na  návrší  při  cestě  k  Homoli. 
První  její  držitelé  byli  Příbkové  z  Otoslavic,  od  r.  1690  držena  byla  k 
Borovnici;  tvrz  pak  časem  se  rozpadla. 

Další  vesnice    v   okolí   Cuclavi   jest:    Lhota   Malá,   původně   Lipanská, 


379  - 


se  dvorem  poplužním  panství  Kosteleckého.  V  panském  lese  u  M.  Lhoty 
jest  obrovský  buk.  Další  vsi  jsou  Polom  s  kaplí  sv.  Jana  Nepomuckého  a 
Hájek  s  kaplí  sv.  Pantaleona,  loveckým  zámečkem,  myslivnou  a  rozhlá- 
šenými v  okolí  studenými  lázněmi  v  čarokrásné  krajině. 

V  nedaleké  Velké  Skrovnici  narodil  se  znamenitý  hudebník  a  učenec, 
kněz  řádu  sv.  Benedikta,  Frant.  Beneš. 

Pamětihodná  jest  ves  Koldín  s  poplužným  dvorem  panství  častolov- 
ského,  zámečkem,  kaplí  sv.  Jana  a  školou,  na  jejímž  konci  k  jih.  záp.  jest 
víska  Hradiště.  Není  pochyby,  že  ve  XIV.  stol.  stával  tu  hrad,  prvotní 
sídlo  majitelů  Koldína,  před  tím  bývala  tu  ohrada,  zvaná  po  zakladateli 
Koldínovi. 


Starý  zámek  v  Kostelci  n.  Orl 


Nynější  dvůr  panský  býval  kdysi  zvláštním  statkem,  ale  tvrze  tu 
dříve  nebývalo;  teprve  po  připojení  druhého,  v  téže  obci  stávavšího 
dvora  postavili  tu  držitelé  ebou  tvrz  ve  slohu  vlašském,  nynější  zámeček, 
jenž  arci  po  mnohých  změnách  nabyl  své  podoby. 

Jest  to  stavení  čtverhranné,  k  němuž  připojen  byl  přístavek  pro 
schody,  jaký  se  snad  i  na  opačné  straně  nalézal.  V  průčelí  k  nádvoří 
obrácenému  jest  chodba  s  massivními  zděnými  sloupy,  jaká  bývala  i  v 
přízemí,  jejíž  oblouky  však  byly  časem  zazděny  a  chodba  přeměněna  v 
byty  neb  komory. 

Nejstarší  známí  držitelé  Koldína  jsou  Koldic  z  Kozí  r.  1376  a  Jaro- 
slav z  Koldína  r.  1406,  jenž  sídlel  na  Hradišti.  Později  rozdělen  Koldín 
mezi  několik  držitelů,  kteří  se  často  střídali. 

Časem  spustlo  prvotní  panské  stavení  a  blíže  něho  vystavěn  v  XVI. 
nebo  XVII.  věku  zámeček  nynější. 

Po  rozdělení  panství  častolovského,  k  němuž  byl  Koldín  r.  1637 
koupí  připojen,  mezi  syny  Václava  Hynka  z  Oprsdorfu  r.  1682,  dostal 
se  Koldín  Janovi  Václavovi  z  Oprsdorfu  k  dílu  úřinovickému.  Na  druhém 


—  380  — 

dvoře  koldínském  seděl  Jan  Hrošek;  později  dostal  se  Dobšovi  z  Bez- 
děkova, v  Jehož  rodě  zůstal  delší  dobu.  Michal  z  Říčan,  snad  manžel 
Uršuly,  dcery  Dobšovy,  koupil  dvůr  koldínský  od  Anny,  sestry  Uršuliny. 
Michalův  syn  Jan  založil  ves  Hradiště.  Od  r.  1684  patří  Koldín  ku  zcele- 
nému  panství  častolovskému. 

V  okolí  Koldína  bylo  v  XV.  věku  několik  tvrzí,  jako:  Závrší  (nyní  dvůr 
panství  kosteleckého),  Dřel  a  Chlumek;  po  dvou  posledních  není  již  stopy. 

Nastupmež  další  cestu  z  Kostelce  n.  O.  silnicí  erární  k  západu;  hned 
za  městem  v  právo  jest  velkolepá  budova  školy  reálné  s  pěkně  seřízeným 
parkem,  dále  hostinec  »Secesse«,  celá  nová  čtvrt  města,  »Bosna«  zvaná, 
na  konci  pak  nové  této  ulice  ;>Zoubkův  útulek«  pro  studenty  reálky,  v 
levo  dům  okresního  zastupitelství,  hospodářská  škola  a  konečně  nád- 
herný »nový  zámek«  prostřed  skvostného  parku,  při  jehož  kraji,  přidržujíc 
se  z  počátku  Orlice,  vede  dráha  k  Doudlebům.  Po  všechnu  tuto  cestu 
zříme  již  před  sebou  v  povzdálí  historicky  památné 

Častolovíce.  Prostírají  se  na  pravém  břehu  řeky  Alby  (Bělé),  do 
kteréž  tu  ústí  říčka  Kněžna,  přicházející  od  Rychnova;  soutok  těchto 
dvou  řek  nazývají  Bahnicí.  Městečko  má  přes  1500  obyvatelů  a  více 
200  domů,  většinou  přízemních.  Jest  tu  stanice  dráhy  severozápadní  a 
místní  dráhy  rychnovsko-solnické,  farní  kostel  sv.  Víta  na  návrší, 
hřbitovní  kaple  sv.  Maří  Magdaleny  a  špitální  kaple  sv.  Václava.  Z  pro- 
íáních  budov  zasluhují  zmínky  radnice,  nová  šestitřídní  škola  obecná  a 
nádherný  zámek  s  kaplí  sedmi  svátostí,  obklopený  moderně  upraveným 
parkem.  Místo  oživují  ještě  pivovar,  mlýn,  pošta,  telegraf,  opodál  my- 
slivna  a  »polní  dvůr«,  dále  továrna  na  zboží  cementové  a  krytinu,  továrna 
na  stroje  atd.  Městečko  se  stále  utěšeně  šíří  směrem  k  nádraží.  Jest  tu 
několik  vlasteneckých  spolků,  mezi  nimiž  přední  »Občanská  be- 
seda*. Městečkem  prochází  silnice  erární,  k  níž  od  sochy  Panny  Marie 
pojí  se  k  severu  silnice  okresní.  Na  právo  mostu  přes  řeku  jest  dvou- 
patrová budova  staré  školy,  nyní  zřízená  k  potřebám  panského  úřednictva. 
Častolovíce  mají  také  několik  úpravných  hostinců. 

Prastarou  tuto  osadu  založil  Hronovec  Častolov  as  ve  XIII.  století; 
původní  osada  stávala  na  návrší  kolem  kostela,  dolní  část  městečka  při 
erární  silnici  a  řece  jest  původu  novějšího. 

Po  Hronovicích  následovala  v  držení  Častolovic  jedna  větev  Drsla- 
viců,  u  níž  bylo  oblíbeno  rodové  jméno  Puta,  tak  jako  u  Hronovců 
jméno  Častolov  (Čeněk).  Členové  této  větve  usadili  se  na  Častolovicích 
a  psali  se  odtud  pány  z  Častolovic.  Ti  nosili  na  štítě  stříbrném  tři  čáry 
červené  šikmo  položené  a  přebývali  v  Častolovicích  po  všechno  XIV.  stol. 
a  byli  pochováni  ve  zdejším  kostele.  Zpráva  o  prvním  Půtovi  z  Častolovic 
zachovala  se  v  listech  archivu  třeboňského  ze  dne  29.  června  1345;  tento 
stal  se  r.  1355  královským  purkrabím  na  Potšteině,  r.  1377  byl  hejtmanem 
v   Lužici   a   r.    1384  hejtmanem   v  Lucemburku;    v   letech    1381 — 1394   za- 


—  381  - 


sedal  také  na  soudu  zemském.  Syn  jeho 
Puta  (řečený  mladší  za  života  otcova  a  po- 
tom starší)  připomíná  se  vedle  otce  svého 
r.  1365,  později  se  oženil  s  Annou  kněžnou 
Osvětinskou  a  zasedal  v  letech  1397 — 1402 
také  na  soudě  zemském;  roku  1403  při- 
pomíná se  již  mezi  mrtvými. 

Poručnicí  syna  jeho,  Puty  nejmladšího, 
stala  se  matka,  kněžna  Anna.  Přebývala 
se  svým  synem  na  hradě  Rychmburce;  zde 
také  učinila  r.  1405  štědré  nadání  kostelu 
častolovskému,  pamatujíc  na  spásu  své  [*! 
duše  a  svého  příbuzenstva.  Po  provdání 
svém  zbavena  byla  poručníctví  nad  synem 
svým  a  na  Častolovicích  vládl  potom  Jan 
Puška  z  Kunštátu,  strýc  krále  Jiřího  z 
Poděbrad.  Mladý  Puta  byl  roku  1409  po- 
volán do  soudu  zemského  a  provázel  roku 
Í414  biskupa   Jana   Železného      do     Kost-  častolovicc. 

nice      k      soudu      Husovu     a      vrátiv      se 

do  Čech,  uvázal  se  v  rozsáhlé   statky  otcovské,   k  nimž  mimo   Častolovic 
patřila  četná  panství  v  různých  krajinách  Čech. 

Puta  nejmladší,  věrný  přívrženec  Zikmundův,  dobýval  r.  1421  Cho- 
těboře,  Tábory  obsazené;  město  dobyto,  Husité  spáleni;  1423  vpadl  s  Ja- 
nem Městeckým  z  Opočna  do  předměstí  u  Hradce  Králové,  vypálili  ulici 
křižovnickou  a  kněze,  sloužícího  mši  bez  ornátu,  zabili;  při  vpádu  Kory- 
butově  do  Prahy  přispěl  tomuto  svojí  pomocí,  1428  hájil  města  Nisy  proti 
Husitům  a  zastupoval  Zikmunda  r.  1421  na  sněmu  v  Čáslaví.  Za  věrné 
služby  Zikmundovi  zapsána  mu  četná  zboží  a  v  Minsterbersku  směl  raziti 
vlastní  mince;  zemřel  r.  1435  v  Prešpurce,  kdež  i  pochován. 

Po  smrti  tohoto  znamenitého  pána  a  velmože  českého  přešly  Často- 
lovice  s  jiným  ještě  zbožím  na  Hynka  Krušinu  z  Lichtenburka,  též  pří- 
vržence Zikmundova,  Krušinové  Častolovicemi  dlouho  nevládli,  prodavše 
je  s  jiným  zbožím  Jiřímu  z  Poděbrad,  jenž  nejspíše  Častolovským  udělil 
nynější  znak  městský:  v  modrém  štítě  zlatého  kapra,  šípem  prostřeleného. 

Po  smrti  Jiřího  synové  jeho  rozdělili  se  o  dědictví  otcovo  a  již  r.  1495 
koupil  Vilém  z  Pernšteina  zboží  litické  od  knížete  Jindřicha,  k  němuž 
také  příslušely  Častolovice.  Od  konce  XV.  století  drženy  Častolovice  k 
panství  potšteinskému  a  spravovány  úředníky,  na  tomto  hradě  bydlí- 
cími. Od  Jaroslava  z  Pernšteina  koupil  Potšteinsko  s  Častolovskem  a  j. 
Arnošt,  řalckrabě  rýnský,  jenž  r.  1559  prodal  Častolovice  Jindřichovi  z 
Regerů,    tento   pak  r.    1570  Albrechtovi    Bryknerovi  z  Brukšteína   a   od 


—  382   - 

tohoto  koupil  ie  král  Maxmilián,  po  němž  držel  je  Rudolf  II.;  ten  prodal 
Častolovice  r.  1577  Janovi,  Vilému  a  Jiřímu,  bratřím  a  strýcům  Oprštorfům 
z  Dubu  a  Frydšteina. 

Oprštorfy  nastoupil  panství  znamenitý  rod  šlechtický,  jenž  Často- 
lovicemi  dlouho  vládl  a  zanechal  po  sobě  pěkných  památek.  Vynikal 
přísným  katolickým  smýšlením  a  přátelstvím  k  jezuitům,  věrností  k  domu 
panovnickému,  ve  válečnictví  a  v  jiných  službách,  prokazovaných  státu  a 
císaři;  za  Oty  z  Oprštorfů,  jenž  byl  císařským  radou,  hejtmanem  a  naříze- 
ným komisařem  nad  reformací  v  kraji  královéhradeckém,  byla  na  zámku 
v  Častolovicích  v  permanenci  krajská  kancelář  a  vydány  odtud  mnohé 
znamenité  listiny. 


Nádvoří    zámku    Častolovického. 


Bedřich,  syn  Jiřího  z  Oprštorfů,  nastoupil  panství  po  svém  otci,  dal 
zdejší  zámek  znova  vystavěti  a  přikoupil  k  panství  ještě  Přestavlky  a 
Ledskov;  zemřel  r.  1615,  zanechav  dva  syny,  z  nichž  Ota  usadil  se  na  Ča- 
stolovicích. Tento  zemřel  r.  1646,  zanechav  šest  dcer  a  šest  synů,  z 
nichž  zdědil  veškeré  panství  Jan  Václav  z  Oprštorfů.  Týž  potvrdil  Ča- 
stolovským  všechny  výsady,  zvláště  sproštění  závazku  robotního,  při- 
koupil k  Častolovicům  Úřenovice  a  dvůr  Lično  a  zemřel  r.  1676.  Dědicové 
jeho  prodali  Častolovice  r.  1684  Tomáši  hraběti  Černínovi  z  Chudenic. 

Tomáš  hr.  Černín  z  Chudenic  prodal  Častolovice  r.  1694  Adolfovi 
Vratislavovi  hraběti  ze  Šternberka,  jenž  r.  1701  Častolovice  a  Zásmuky 
sloučil  v  rodinný  fídeikomis  pro  své  potomky.  Tak  proslavený  a  boha- 
týrský český  rod  pánů,  později  hrabat  ze  Šternberka,  vládne  Častolo- 
vicemi  již  třetí  století. 


-  383  - 

Ušlechtilí  tito  majitelé  panství  zůstavili  v  Častolovicích  dobrou  a 
vděčnou  památku.  Postaviliť  zdejší  krásný  farní  kostel,  ozdobili  městečko 
všemi  jeho  sochami,  zbudovali  tu  na  tehdejší  čas  skvostnou  školu  a  uči- 
nili pro  občanstvo  mnoho  dobrého,  v  čemž  i  do  dnes  pokračuií.  Farní,  ba- 
rokní chrám  sv.  Víta,  zvedající  se  na  návrší,  vystavěl  v  nynější  podobě 
Filip  František  hrabě  ze  Šternberka  r.  1770  na  místě  kostela  dřevěného 
ze  XIV.  století;  o  tom  svědčí  nápis  nad  hlavním  vchodem  kostelním. 
Vnitřek  kostela  jest  úhledný,  čistě  upravený;  hlavní  oltář  zdobí  obraz 
sv.  Víta;  v  kostele  jsou  tři  sklípky  pohřební  s  tělesnými  pozůstatky  bý- 
valých majitelů  panství. 

Na  východní  straně  presbyteře  vsazeny  jsou  náhrobní  kameny  ro- 
diny bývalého  úředníka  panského,  Jana  Matějky.  Na  věži  kostelní  jsou 
pěkné  hodiny,  uvnitř  pak  několik  zdařilých  velkých  zvonil;  kolem  ko- 
stela býval  druhdy  hřbitov,  naproti  jest  fara  a  opodál  nová  účelná  bu- 
dova školní.  Ze  zdejších  farářů  zasluhují  býti  jmenováni  Frant.  Raymann 
a  Alois  Potěhník,  čeští  spisovatelé. 

Hřbitovní  kapli  sv.  Maří  Magdaleny  vystavěla  r.  1580  Magdalena 
z  Donína,  manželka  Fridricha  z  Oprštorfu;  nynější  moderní  úprava  hřbi- 
tova provedena  byla  před  několika  roky. 

Špitální  kaple  sv.  Václava  založena  byla  r.  1647  a  opravena  r.  1784, 
stojí  na  náměstí  vedle  radnice.  Barokní  touto  kaplí  rozdělen  jest  špitál 
ve  dvě  části:  v  levo  přebývají  špitálnice,  v  právo  špitálníci.  V  kapli 
visí  několik  malovaných  podobizen  pánů  z  Oprštorfu,  mezi  nimiž  portrét 
Oly  z  Oprštorfu,  zakladatele  špitálu. 

Zámek  vybudoval  r.  1600  Fr.  z  Oprštorfu  ve  slohu  vlašském.  Pozděj- 
šími opravami  a  přestavbami,  zvláště  v  minulém  století,  byla  původní 
renaissanční  stavba  tato  valně  znesvářena,  zvláště  pak  přičleněním  zrůdné 
gothiky,  iak  ji  u  nás  pěstoval  pověstný  Grueber.  Nynější  majitel  snaží  se 
tyto  hříchy  na  umění  a  dobrém  vkusu  spáchané  —  pokud  to  možno  — 
napraviti  a  lze  si  jen  přáti,  aby  ušlechtilá  tato  snaha  docílila  úspěchu  a 
aby  umění  milovný  kavalír  nalezl  i  jinde  následovníků.  Panské  to  sídlo 
vystaveno  jest  do  čtyřúhelníka;  uprostřed  podlouhlého  dvora  jest  pěkně 
a  řemeslně  pracovaná  kašna.  Ve  dvoře  jsou  ze  tří  stran  zasklené  arkády. 
Jižní  strana  nádvoří  vymalována  jest  freskami  ze  XVII.  století,  jaké  bý- 
valy i  na  severní  stěně.  Jsou  to  výjevy  historické  a  episody  z  válek  tu- 
reckých, porážka  Tatarů  u  Olomouce,  různé  allegorie,  enblemy  a  j.  I  tyto 
malby  snaží  se  nynější  majitel  panství,  Excellence  Leopold  hr.  Šternberk, 
značným  nákladem  opraviti  a  zachovati;  za  něho  také  obnoven  a  upra- 
ven zámek  v  nynější  své  nádheře  a  zřízen  při  něm  skvostný  park,  neboť 
v  naší  době  již  několikráte  vítal  zámek  v  památných  svých  zdech  mnoho 
vzácných  hostí,  mezi  nimiž  i  následníka  trůnu.  Také  vnitřní  úprava  zámku 
jest  nádherná,  v  komnatách,  arkdách  i  chodbách  jsou  četné  vzácné  obrazy, 
podobizny  a  zbraně  a  lze  si  jen  přáti,  aby  vyskytl  se  v  brzké  době  po- 


-  384  — 

volaný  znalec,  který  by  veškeré  zdeiší  vzácnosti  posoudil,  popsal  a  po 
bedlivém  určení  předměty  za  nepravé  uznané  na  patřičné  místo  odkázal. 
K  zámku  patří  kaple  sv.  sedmi  svátostí. 

Na  zámku  v  Častolovicích  zemřela  r.  1644  paní  Zuzana  Balbínka 
Škornicová  z  Vorličné,  kdež  často  jakož  i  její  syn,  nezapomenutelný 
Bohuslav  Balbín,  bývala  častým  hostem  u  pánů  z  Oprštorfu.  Balbín,  zvláště 
v  mladosti  své,  súčastňoval  se  na  Častolovsku  lovů  a  čižby,  což  nám  vše 
ve  svých  spisech  krásně  popsal  a  budoucím  časům  zachoval.  Biskupové 
královéhradečtí  prodlévali  tu  rovněž  často  a  rádi. 

Radnice  pořízena  je  z  domu  koupeného  obcí  r.  1636  a  upravena  v 
nynější  podobě  po  několikerém  vyhoření;  nad  vchodem  jest  ve  zdi  upev- 
něn slušně  vypracovaný  znak  městský. 


Nádvoří    zámku    Častolovického 


Severovýchodně  od  Častolovic  podél  okresní  silnice  častolovsko- 
rychnovské  jest  ves  Synkov,  od  ní  pak  půl  hodiny  k  severu  ves  Libei 
s  poplužním  dvorem  panství  častolovského  a  novou  pěknou  budovou 
školní;  blízko  pak  ještě  severněji  Třebešov  s  pohanským  pohřebištěm. 
Poněkud  severozápadně  jest  osada  Malá  Ledská,  něco  výše  pak  Velká 
Ledská  s  panským  dvorem,  vedle  něhož  na  místě  nynějšího  starého  dvora 
stávala  tvrz,  jejíž  prvním  známým  držitelem  byl  Jan  Kuchyňka  z  Ledské. 
R.  1612  tvrz  a  dvůr  se  vším  příslušenstvím  připojeny  k  panství  častolov- 
skému.  Ještě  výše  k  severu  jest  starobylá  farní  ves  Lično  s  kostelem 
Zvěstování  Panny  Marie  a  poplužním  dvorem;  vzdálena  jest  od  Kostelce 
nad  Orlicí  půl  druhé  hodiny. 

V  století  XIV.  bylo  Lično  samostatným  statkem.  R.  1355  připomíná 
se   Budivoj  z  Lična,  iemuž  patřila   část   vsí,  kdežto  část  druhá  patřila   k 


-  385  — 

Častolovicům.  R.  1402  uvádí  se  Rohovald  z  Lična,  r.  1404  pak  Hynek  z 
Lična  jako  svědkové  na  listinách.  R.  1534  byl  majitelem  Lična  Absolon  z 
Ledské.  S  vrchu  »Strejce«  u  Častolovic  jest  velmi  vděčná  vyhlídka.  R.  1660 
Volf  Fridrich  rytíř  z  Zetlic  a  Zeppendorfu  a  na  Ličně  uvádí  se  pánem 
Lična  a  jest  pohřben  ve  zdejším  kostele.  Týž  postavil  ve  dvoře  nynější 
sýpku,  neb  na  onen  čas  sídlo  a  prodal  r.  1674  dvůr  Lično  s  tvrzí  a  dvůr 
radostovský  Janovi  z  Oprštorfu,  jenž  je  spojil  s  Častolovicemi,  při  nichž 
podnes  trvá. 

Kostel  zdejší  vystavěn  byl  v  době  předhusitské  uprostřed  posavadního 
hřbitova  slohem  gotickým,  jak  posud  z  některých  jeho  částí  patrno.  Vál- 
kami schudl  a  byl  přidělen  správou  k  faře  častolovské.  V  sakristii  je  zby- 
tek starého  skládacího  oltáře,  známého  z  výstav  v  Praze,  na  němž  iest 


V    zámeckém    parku    Častolovickčm. 


vyřezáno  narození  Páně,  pak  starý  kalich  práce  gotické  se  stříbrnou 
kupou.  Na  věži  jsou  tři  památné  zvony  a  při  kostele  četné  kameny  ná- 
hrobní různých  urozených  osobností.  V  Ličenském  mlýně  narodil  se  na 
slovo  vzatý  znalec  české  a  humanistické  literatury,  dobré  paměti  ředitel 
akademického  gymnasia  v  Praze  Antonín  Truhlář,  jenž  vzácnou  svou 
knihovnu,  hlavně  pak  spisy  Řehoře  Hrubého  z  Jelení  odkázal  museu  krá- 
lovství Českého. 

Hudební  skladatel  Václav  Friml  jest  též  rodák  ličenský;  zemřelý  již 
generál  Kalivoda  byl  synem  ličenského  purkrabí  (tak  totiž  nazýváni  až 
na  naše  časy  správcové  zdejšího  dvora). 

Nedaleký  statek  Hoděčín  se  zámkem,  dvorem  poplužním,  mlýnem  a 
pilou,  byl  sídlem  vladyckého  statku  a  tvrze,  na  níž  seděli  a  střídali  se 
různí  majitelé.  Později  připojen  Hoděčín  ke  statku  Nedělišti,  při  němž 
zůstal  až  do  druhé  poloviny  předešlého  století;  potom  drželi  jej  hrabata 
Šternbergové,  Hugo  Vraný  a  Ant.  Zadák;  nyní  patří  J.  Rathouskému. 


—  386  — 

Z  Lična  dostaneme  se  za  půl  hodiny  okresní  silnicí,  jež  stále  do  vrchu 
stoupá,  do  vesnice  Úřinovic,  zvané  také  Ouřinovice;  jest  tu  dvůr  panství 
častolovského  a  pila.  Z  někdejší  tvrze  pořízena  jest  sýpka,  ratejna  a  jiné 
hospodářské  místnosti.  Na  sýpce  u  dvora  čteme  nápis,  týkaiící  se  Jana 
Václava  z  Oprštorfu,  jenž  toto  sídlo  obnovil,  koupiv  je  s  Radostovicemi 
roku  1665  od  Adama  Jindřicha  Absolona  z  Ledské. 

Při  rozdělení  statku  po  smrti  Janově  dostal  syn  Jan  Václav  Šebe- 
stián  Úřinovice,  přikoupil  od  bratra  svého  Týniště  (1683),  ale  již  rok  na  to 
prodány  Úřinovice  s  jinými  statky  Tomášovi  Černínovi  z  Chudenic  a 
splvnul  po  druhé  po  dnešní  dobu  s  panstvím  častolovským. 

Mezi  V.  Ledskou  a  Ličnem  jest  hora  lesem  porostlá,  zvaná  »H  r  a  ■ 
d  i  š  t  ě«,  kde  dle  pověsti  lidové  stávala  také  jakási  tvrz. 

Půl  hodiny  na  sever  od  Úřinovic  jest  vysoko  položená  farní  vesnice 
Voděrady,  odkudž  jest  krásná,  podívaná  na  hory  orlické  i  širé  okolí  na 
všechny  strany.  Jest  tu  kostel,  fara  a  čtyřtřídní  škola. 

Farní  kostel  sv.  Petra  a  Pavla  připomíná  se  již  r.  1384  a  r.  1400 
založil  zde  Puta  z  Častolovic  kaplanství;  r.  1582  byl  kostel  zdejší  znova 
vystavěn,  na  to  r.  1652  vyhořel,  rok  na  to  opět  opraven  a  r.  1786  pro- 
měněn v  lokalii  fary  týništské.  V  nynější  podobě  přestavěn  kostel  takřka 
všechen  v  naší  době,  má  v  průčelí  pěknou  věž  s  hodinami  a  zvony  a 
vévodí  svojí  bělostí  všemu  dalekému  okolí. 

Ve  Voděradech  stávalo  od  pradávna  sídlo  vladyk  »z  Voděrad«  ře- 
čených, z  nichž  nejstarší  jménem  známý  předek  rodu  svého  byl  Radslav 
z  Voděrad;  po  různých  příhodách  spojil  Fridrich  z  Oprštorfu  Voděrady  s 
Častolovicemi,  při  nichž  podnes  trvají.  V  okolí  Voděrad  isou  vsi:  Rado- 
stovice,  druhdy  zvláštní  statek  s  tvrzí,  Panská  Ves  založena  r.  1782, 
Ježkovice,  Vyhnánice,  prastaré  Vojenice  a  Nová  Ves,  druhdy  Haugvicov 
zvaná  po  svém  zakladateli  Haugvicovi  z  Biskupic. 

Od  pověstného  mlýna  u  Nové  Vsi  jest  úchvatná  vyhlídka,  zvláště 
na  hory  orlické.  Proto  říká  se,  že  čert,  pokoušeje  Krista  a  slibuje  mu 
všecku  krajinu,  kterou  mu  s  vysokého  kopce  ukazoval,  vymínil  si  Novou 
Ves,  dle  potřeby  jmenuje  se  v  tamnější  krajině  i  jiná,  vysoko  položená 
osada. 

Chlumy  a  táhlé  lesnaté  hřbety  sahají  od  Častolovic  k  Ličnu,  vstupují 
nad  Křivicemi  na  půdu  panství  opočenského  a  dosahují  výše  až  přes 
400  metrů.  Lid  jim  říká  »vrcha«  neb  »na  vrších«.  Nad  Křivicemi  táhnou  se 
»vrcha«  co  krásný  a  malebný  lesnatý  hřbet  »Křivina«  nad  lesem  Hliníky 
a  Zvlkánovským  (zvaným  po  pánech  z  Vlkánova)  revíru  Bolehoštského  a 
svažují  se  nad  Přepychy  u  Opočna  v  půvabnou,  poutníky  navštěvovanou 
lesní  rokli  »Dřížna«.  Obyvatelé  vesnic,  na  této  pahorkatině  založených 
zváni  jsou  posměšně  »vršáci«,  bývají  různě  škádleni  a  kolují  o  nich  i  různé 
písně.  K  vršákům  patří  obyvatelé  z  Lična,  Radostovic,  Ostašovic  (Vosta- 
šovic),  Jcžkovic,  Vyhnánic,  Nové  vsi,  Úřinovic,  Voděrad  a  Vojcnic,  vesměs 


-    3SÍ  - 

okresu  Kosteleckého  n.  Orl.,  obyvatelé  Přepych  (již  v  okresu  opočenském), 
se  k  vršákům  již  nepočítají,  ač  to  Jirásek  tvrdí. 

Vrchy  jsou  z  většiny  porostly  lesy,  s  kterými  vršák  srostl  a  po  nichž 
se  mu  zasteskne.  Poskytovaly  také  dlouho  útulku  tajným  nekatolíkům, 
kteří  se  na  vrších  dlouho  drželi  a  mnoho  z  nich  udrželo  se  i  na  naše  časy. 
Jest  tu  do  dnes  značně  bratrů  i  evangelíků,  zvláště  v  Ostašovicích  a  Vy- 
hnánicích.  Pronásledovaní  a  jako  zvěř  štvaní  evangelíci  a  bratři  utěšovali 
se  proroctvím,  že  až  bude  v  Čechách  nejhůře,  zachráněno  bude  pouze 
obyvatelstvo,  jež  se  v  této  krajině  shromáždí  a  že  pak  »pod  zelenou  Kři- 
vinou, tam  se  věrní  přivinou«.  —  Lid  zdejší  jest  svérázný,  má  dosud 
mnoho   jinde    již   vyhynulých    obyčejů     zvyků   a   různé    dialektické    zvlášt- 


Týniště   nad   Orlicí. 


nosti  a  provincialismy.  Bylo  by  na  čase,  by  vše  to  bylo  zapsáno  a  tím  před 
zapomenutím  uchováno,  však  dlouho  otáleti  se  nesmí,  neboť  původní 
kroj  a  s  ním  mnohé  staré  zvyky  a  obyčeje  obyvatelé  vrchů  již  dávno  od- 
ložili. 

Přes  to,  že  strží  ještě  dnes  »vršáci«  sem  a  tam  nějaký  nevinný  po- 
směšek, jsou  učinění  dobráci,  dobří  pracovníci,  kteří  mimo  lesy  chodívají 
daleko  do  kraje  na  práci  a  pro  svou  poctivost  jsou  rádi  vídáni.  Jsou  do- 
vední dělníci  i  dobří  řemeslníci,  tak  ku  př.  pušky  lovecké  (zvláště  dokud 
používáno  předovek),  zhotovené  v  Radostovicích,  měly  skvělou  pověst. 

Tím  poznali  jsme  takřka  celé  okolí  Častolovic  a  proto  vrátíme  se  opět 
do  městečka  a  rozloučivše  se  s  ním,  vyjdeme  k  západu  řadou  jednodu- 
chých domků  přízemních;  v  levo  zůstane  nádraží,  v  právo  strojová  to- 
várna, za  silnicí  továrna  na  krytiny  a  odtud  rovnou  silnicí  dorazíme  za 
malé  půlhodiny  do  vesnice  Čestic,  od  níž  na  právo  asi  půl  hodiny  cesty 
vzdálena  jest  ves  Olešnice  na  potoce  Studýnce,  nad  níž  směrem  k  Často- 
lovicům  vypíná  se  vrch  Strejc  s  krásnou  vyhlídkou,  osada  Paseky  a  neda- 
leké  Rybiny,  za   Česticemi  pak  vrch  Chlum,  rovněž  na  právo,   a   krátce 


na  to  dlouhá  ves  Lípa,  odkudž  za  malou  hodinku  dojdeme  z  daleka  již  vi- 
ditelného města  a  důležité  železniční  křižovatky 

Týniště  nad  Orlicí.  Starobylé  toto  město  prostírá  se  na  pravém  břehu 
řeky  Orlice  Divoké,  čítá  přes  300  domů  a  kolem  2500  obyvatelů.  Jsou  tu 
dva  dvory  poplužní,  dva  mlýny,  továrny  na  obuv,  plyše,  koberce  a  náby- 
tek, výrobny  na  dřevěný  drát,  čeřící  třísky,  dvě  pily,  koželužny,  výrobna 
dřevěných  obručí,  košů,  košťat,  továrna  na  velocipédy  a  stroje  hospodář- 
ské, pošta,  telegraf,  elektrárna,  obecná  a  měšťanská  škola,  živnostenská 
škola  pokračovací,  četnická  stanice  atd.  Na  první  pohled  patrno,  že 
Týniště  iest  město  průmyslové,  jemuž  kyne  skvělá  budoucnost.  Opodál  jest 


myslivna  Voklík  a  myslivna  Jágerhaus  s  vrchním  lesním  úřadem  pro 
všechno  panství  častolovské. 

Obyvatelstvo  města  živí  se  rolnictvím,  řemesly  a  prací  v  závodech 
průmyslových.  Z  velkého  náměstí  s  několika  výstavnými  domy  vybíhá  na 
všechny  strany  několik  ulic. 

Staré  Týniště  bylo  město  opevněné,  stopy  tohoto  opevnění  se  posud 
zachovaly,  ježto  návrší,  na  němž  se  prostírá,  obklíčeno  jest  k  jižní  straně, 
uměle  vzniklým  náspem  či  hradbou;  na  straně  jihovýchodní,  kde  jest 
panský  dům,  říká  se  až  posud  »na  hradě«.  Na  druhém  konci,  takřka 
uprostřed,  jest  chrám  Páně  se  starým  hřbitovem  a  děkanstvím  a  konečně 
dolní  mlýn  s  dvorcem.  Na  severu  a  na  východě  chráněno  bylo  Týniště 
rybníky  Netřebou  a  Štočkem. 

Staré  Týniště  bylo  skoro  všechno  dřevěné,  domy  přízemní,  jichž  tu 
ještě  z  té  doby  několik  zbylo;  rovněž  i  všechno  opevnění  bylo  většinou 
dřevěné. 


-^389  - 

Týniště  bylo  druhdy  zvláštním  statkem  a  patřily  k  němu  mimo  mě- 
stečko vsi:  Michovice,  Lípa,  Velké  a  Malé  Petrovice  a  Rašovice.  Statek 
tento  patřil  okolo  r.  Í360  Mutinovi  z  Dobrušky  a  Týniště  samo  již  v  nej- 
starších dobách  nazývá  se  městečkem.  Začátkem  patnáctého  století  měli 
statek  Týniště  v  držení  mocní  páni  z  Kunštátu  a  z  Poděbrad. 

Některým  panem  Putou  z  Častolovic  vysazeno  bylo  Týniště  za  mě- 
stečko, jež  kníže  Jindřich  Minsterberský  nadal  znakem  městským  a  právy 
městskými. 

Po    knížeti    Jindřichovi    stal    se    pánem    Týniště    Vilém    z    Pernšteina. 

Od  Pernšteinů  koupil  Týniště  Arnošt  falckrabí  rýnský,  jenž  krátce 
na  to  prodal  je  Hanušovi  Haugvicovi  z  Biskupic;  tento  postavil  v  Týništi 
tvrz  za  dvorem  na  pahrbku,  kde  posud  »na  hradě«  se  říká.  Haugvic  Tý- 
niště dlouho  nedržel  postoupiv  je  r.  1577  králi  Rudolfu  II.  s  příslušenstvím 
v  dluhu  16.000  kop  gr.  č.,  čímž  Týniště  připadlo  komoře  královské,  ale 
ještě  téhož  roku  bylo  prodáno  bratřím  Oprštorfům  a  připojeny  k  němu 
ještě  Dlouhá  Louka  a  Žďár.  Bratří  Oprštorfové  postoupili  pak  Týniště 
svému  strýci  Bedřichu  Oprštorfovi  r.  1586,  jenž  odtud  psal  se  pánem  na 
Častolovicích  a  Týništi.  Za  Oty  z  Oprštorfu  stávala  tu  ještě  tvrz,  avšak 
krátce  na  to  zašla  úplně  a  kamene  z  ní  upotřebeno  k  vystavění  budov  ho- 
spodářských. 

Když  pak  r.  1682  oddělen  byl  od  Častolovic  statek  týništský,  zůstal 
V  městečku  toliko  »panský  dum  ;  držitelem  tohoto  dílu  byl  Jan  Josef 
z  Oprštorfu,  jenž  r.  1683  prodal  Týniště  bratru  svému  Janu  Václavovi 
Šebestianovi,  jemuž  však  z  různých  příčin  nebylo  možno  kupní  cenu 
100.000  zl.  a  100  dukátů  klíčného  splatiti;  proto  na  místě  peněz  postoupil 
bratru  svému  statek  koldínský.  R.  1684  prodáno  Týniště  s  ostatními  statky 
Oprštorfu  Tomáši  Černínovi  z  Chudenic,  od  kteréž  doby  nebylo  od  Ča- 
stolovic odděleno. 

Farní  chrám,  jak  na  první  pohled  patrno,  vystavěn  byl  v  dobách  růz- 
ných a  byl  původně  mnohem  menší,  dvakráte  byl  rozšířen,  třetí  pak  roz- 
šíření chrámu  stalo  se  r.   1788  nákladem  Kristiána  hraběte  ze  Šternberka. 

Ještě  r.  1602  byl  v  Týništi  farář  kališnický  Matěj  Dryberský,  po  jehož 
vypuzení  svěřena  správa  církevní  faráři  častolovskému,  což  trvalo  až 
do  r.  1731. 

Radnice  na  náměstí,  jež  několikráte  vyhořela,  pochází  z  r.  1666; 
vížka  s  hodinami  na  ní  pořízena  r.   1832. 

Na  soše  Mariánské  na  náměstí  čte  se  mimo  jiné  tento  pamětihodný 
nápis:  >Vyzdvižena  nad  paměť  lidskou  ze  jmění  Jiřího  Turka,  kalíšníka 
ze  země  vypovězeného. « 

Týniště  jest  rodištěm  bratří  Jana  a  Antonína  Vilímků,  spisovatelů 
českých,  u  Jungmanna  připomínaných. 


-  390  - 

U  Týniště  na  severozápadní  straně  jsou  osady  Velké  aMalé  Pe- 
tro vice  (správně  Petrovice  a  Petrovičky),  ještě  dále  pak  týmž  smě- 
rem při  silnici  k  Třebechovicům  vedoucí,  samota  Bědovice  s  dvorem 
poplužním  a  myslivnou,  oblíbené  výletní  místo  okolního  občanstva  a  letní 
sídlo  i  Pražany  vyhledávané. 

V  Malých  Petrovicích  narodil  se  spisovatel  Václav  Brandejs  a  na- 
daný, záhy  zemřelý  orientalista  český,  Josef  Brandejs.  Ves  Dlouhá 
Louka  a  Lípa  s  dvorem  poplužním  tvoří  jednu  obec  katastrální  i  po- 
litickou. 

V  R  a  š  o  v  i  c  í  c  h,  hodinu  cesty  na  východ  od  Týniště  vzdálených,  je 
dvůr  panství  častolovského. 

Borohrádek.  Městys  tento  prostírá  se  v  lesnaté  krajině  na  Orlici 
Tiché;  v  okolí  jmenuje  se  také  Bolehrádek,  druhdy  prostě  Hrádek. 


Náměstí   v   Borohrádku. 


Městečko  čítá  přes  200  domů  a  více  než  1600  obyvatel,  má  farní  ko- 
stel, zámek  s  parkem,  radnici,  pěknou  školu  a  dvě  nádherné  villy.  Jest 
zde  stanice  dráhy  státní  a  místní  dráhy  borohrádecko-pardubické,  mlýn, 
pivovar,  pošta  atd. 

Tvrz  Hrádek  v  Borohrádku  patří  k  nejstarším  tvrzím  českým.  Pa- 
mátkou po  ní  je  pojmenování  rybníka  »Tvrzník«  a  místa  »Bašty«  zva- 
ného, kde  asi  tato  tvrz  stávala. 

Kým  bylo  městečko  založeno,  neznámo;  snad  některým  panem 
Putou  z  Častolovic,  jímžto  tvrz  zdejší  ku  konci  XIII.  věku  patřila.  Již 
r.  1308,  »když  kraj  hradecký,  okolí  Pardubic  a  Litomyšle  velikých  těžkostí 
od  Švábův  trpěti  nechtěly,  sebrali  se  obyvatelé  chtíce  se  Mýta  Vysokého 
a  potom  Chrudimi  zmocniti  a  ty  Němce  odtud  vykořeniti;  a  toho  nej- 
větší původ  byl  Ctibor  Zámrský  z  Uherska  a  Jaroslav  z  Borohrádku.  Ti 
shromáždivše  něco  lidu,  položili  se  u  Vostřetína;  Švábi  chrudimští,  poličtí, 
mýtšlí  i  hradečtí  o  tom  uslyševše  a  svá  města  dobře  osadivše,  hned  přímo 
na  Čechy  táhli  pravíce,  že  každý  z  nich  chce  deset  Čechův  v  boji  pod- 
stoupiti. I  sjeli  se  všichni  Němci  mezi  Mýtem  a  Chrudimí,  kdež  Čechové 


—  391  — 

k  nim  se  přiblížili:  i  sešla  se  bitva  mezi  Opočnem  a  Turovy;  tu  jsou  Němci 
na  hlavu  poraženi  a  zmordováni.  Jaroslav  sebou  vězňův  na  Bolehrádek 
půl  třetího  sta  pojal  a  Ctibor  na  Uhersko  tolikéž  jich  hnal.« 

Zboží  toto  držel  bezpochyby  Mikuláš  z  Potšteina;  po  nějakém  čase 
seděl  tu  Matěj  ze  Třence,  jenž  r.  1306  kněze  ke  kostelu  šachovskému  po- 
dával. Po  něm  držel  Borohrádek  Puta  z  Častolovic  (1379 — 1389)  a  r.  1411 
Matěj  House  z  Hrádku. 

Asi  v  létech  1411 — 1415  prodal  tento  vladyka  zboží  borohrádecké 
Lickoví  z  Ryzemburka,  jehož  vdova,  Dorota,  zastavila  r.  1426  Hrádek 
tvrz  se  dvorem,  městečkem,  vsí  Šachovém,  Moravském,  Chotivy  a  Svě- 
tlou Janovi  Bechyni  z  Prahy. 

Ke  sklonku  XV.  století  žil  Mikuláš  Licek  z  Ryzemburka  na  Boro- 
hrádku  a  držel  s  Alšem  Ryzemburským  zboží  mokrovousské,  zemřel  asi 
r.  1504.  Jan  Licek  z  Ryzemburka  zdědil  Borohrádek  a  držel  po  matce 
také  dvůr  ve  Vysokém  Mýtě. 

R.  1544  byl  pánem  na  Borohrádku  vedle  Licka  Otík  z  Hokova,  snad 
jeho  zef. 

Licek  rozmnožil  statek  svůj  koupěmi  a  výhodnými  smlouvami 
a  r.  1552  odkázal  jej  svým  synům,  kteří  pak  prodali  dědictví  své  r.  1582 
Krištufovi  Betenglovi  z  Neuenberka,  měšťanu  Starého  Města  Pražského 
za  12.600  kop. 

R.  1587  spojil  Betengel  Borohrádek  a  Rychnov  v  panství  pod  jednou 
správou.  Po  něm  dědil  toto  panství  bratr  jeho  Eustach  a  syn  téhož  Krí- 
štof;  pochován  jest  v  Rychnově.  Krištof  Betengel  byl  proto,  že  podporoval 
stavy  odbojné,  komisí  konfiskační  po  bitvě  bělohorské  statku  svého  od- 
souzen a  r.  1623  prodal  jej  plnomocný  místodržitel  království  českého, 
Karel  z  Lichtenšteina,  Vincenci  Muešingeroví  z  Gumpendorfu,  svob.  pánu 
na  Rožmberce;  dcera  téhož,  Marie  Kateřina,  provdaná  za  Petra  Arnošta 
z  Mollartu,  postoupila  Rychnov  s  Borohrádkem  Vincenci  Zukkonoví,  bi- 
skupu rosonskému. 

Za  něho  byla  fara  borohrádecká  připojena  k  Rychnovu,  ježto  v  ty 
doby  byla  nouze  o  kněze.  Tento  Zukkoni  sprostředkoval  manželský  sňa- 
tek mezi  Ferdinandem  II.  a  Eleonorou,  kněžnou  mantoyanskou,  jíž  také 
panství  své  rychnovské  odkázal,  zemřev  r.  1635  a  pochován  jest  v  Rych- 
nově v  kostele  sv.  Trojíce. 

Eleonora  krátce  na  to  prodala  r.  1640  panství  Rychnov,  Borohrádek 
a  Zámrsky  hraběti  Albrechtovi  Libšteinskému  z  Kolovrat,  jehož  dědicem 
byl  nejstarší  syn  František  Karel,  jehož  bratr  Ferdinand  Ludvík,  obdržev 
Borohrádek,  zřídil  z  Rychnova  a  Černikovic  (1674  přikoupených)  s  Boro- 
hrádkem fídeikomis  pro  svého  syna  Norberta  Leopolda,  po  němž  na- 
stoupil panství  syn  František  Karel,  jenž  zemřel  1753;  dědicem  jeho  byl 
syn  František  Josef  Libšteinský  z  Kolovrat. 


-  392  - 

Kolovratové  drželi  Borohrádek  do  r.  1861,  kdy  v  majetek  jeho 
uvázal  se  hrabě  Liitzow,  jenž  jej  zdědil  s  Vamberkem  jako  příbuzný  po- 
sledního pána  rodu  Libšteinských  z  Kolovrat.  R.  1909  zemřela  majitelka 
Borohrádku,  Jindřiška  hraběnka  z  Lútzowů;  Vamberk  zdědil  dr.  Frant. 
hr.  Liitzow,  důkladný  znalel  dějin  českých  a  vysoce  vzdělaný  spisova- 
tel, jenž  o  národu  našem  píše  česky  i  anglicky.  Borohrádek  připadl  jeho 
švakru,  knížeti  Salm-Salmovi. 

Farní  chrám  sv.  Michala  archanděla  vystavěl  r.  1673  Ferdinand  hr. 
Kolovrat  Libšteinský.  Kolem  kostela  jest  hřbitov  a  na  něm  dřevěná 
zvonice. 

Ve  zdi  kostelní  zasazeny  jsou  náhrobní  kameny,  svědčící  bývalým 
majitelům,  pánům  z  Ryzemburka. 

V  kostele  pozoruhodná  jest  alabastrová  soška  Panny  Marie  na  hlav- 
ním oltáři,  jíž  kostelu  daroval  hrabě  Ferdinand  Ludvík  Libšteinský  z 
Kolovrat,  jenž  ji  přivezl  ze  Sicílie. 

Asi  půl  hodiny  východně  od  Borohrádku  na  výšině  jest  ves  Šachov  s 
filiálním,  v  středověku  však  farním  kostelem  Nejsvětější  Trojice.  V  ny- 
nější podobě  přestavěn  byl  hrab.  Ferdinandem  Ludvíkem  Libšteinským 
za  jedno  s  kostelem  borohrádeckým.  Opodál  jest  myslivna  »Kralka< , 
dvůr  Božetice  jest  jediným  zbytkem  někdejší  vsi. 

K  severovýchodu  jest  větší  vesnice  Žďár  a  v  okolí  ještě  vsi  Světlá, 
Chotivy,  Moravsko,  Zdelov,  jihovýchodně  pak  Čermá  Velká  se  školou 
a  továrnou  textilní  a  ves  Číčová,  která  vznikla  teprv  v  novější  době;  na 
levém  břehu  Tiché  Orlice  jest  ves  Čermá  Malá  se  školou  a  mlýnem.  Ve 
Velké  Čermé  jest  řídícím  učitelem  Josef  Smrtka,  známý  předák  a  or- 
ganisátor českého  učitelstva.  Po  delší  řadu  let  řídí  a  vydává  tu  učitel- 
ský  časopis    »Škola    našeho    venkova".    V   okolí    Čermé    jsou   krásné    lesy. 

U  Malé  Čermé  nalezeny  byly  při  stavbě  dráhy  a  při  jiných  příleži- 
tostech četné  předvěké  hroby  s  hojnými  zajímavými  popelnicemi  a  růz- 
nými předměty  starožitnými,  jež  tomu  nasvědčují,  že  zdejší  krajina  byla 
již  dávno  osídlena  přes  to,  že  o  Borohrádku  se  říká  žertem  jako  o  neda- 
lekém Horním  Jelení:   > Všude  boží  země  —  v  Borohrádku  písek. « 

Tím  ukončen  popis  Kostelecka  nad  Orlicí,  pokud  tomu  rozsah  díla 
>Království  České«  dovoloval;  jak  se  to  zdařilo,  ponecháno  jest  úsudku 
laskavého  čtenáře. 


<gDl^- 


BOH.  VANČURA: 

NECHANICKO. 

Okres  Nechanický  položen  jest  ve  východní  části  české  nížiny, 
hraničí  na  východě  s  okresem  Králové-Hradeckým,  na  západě  s  okresem 
Novo-Bydžovským,  na  severu  s  okresy  Hořickým  a  Jaroměřským  a  na  jihu 
s  okresy  Pardubickým  a  Přeloučským. 

Území  okresu  zaujímá  plochu   186  km". 

Nejsevernější  obec  v  okrese  jest  Klenice,  nejjižnější  Dobřenice,  nej- 
východnější  Rosnice  a  nejzápadnější  Staré   Nechanice. 

Nejvyšším  bodem  jest  tak  zv.  J3ukvice«  u  Klenice  (309  m),  nejnižším 
hladina  vody  při  výtoku  Bystřice  u  Kratonoh  do  území  okresu  Chlume- 
ckého (223  m). 

Jako  vyšší  body  v  okrese  vvstupují  ve  střední  jeho  části  t.  zv.  »Jeh- 
lický  kopec«,  na  východě  Horní  Přím,  na  severo-východě  Probluz  a  t.  zv. 
^>Žižkúv  stůl«  u  Rosnic,  na  severu  Dub  a  Stračov,  na  severozápadě  Velké 
Petrovice,  na  jihu  pak  Hrádek,  Tč-chlovice,  Libčany  a  Dobřenice. 

Okres  Nechanický  čítá  42  politické  obce  a  17  osad  se  3012  domv  a 
18.604  (1910)  obyvateli.  Z  těch  jest  co  do  pohlaví  9163  mužů  a  9441  žen; 
co  do  náboženství  18.523  katolíku,  35  evangelíků,  30  židů,  12  jiných  vy- 
znání a  4  bez  vyznání;  co  do  národnosti  18.557  Čechů,  22  Němců  a  11 
jiných. 

Obyvatelstvo  okiesu  zaměstnává  se  z  největší  části  zemědělstvím, 
jinak    drobnými    živnostmi    řemeslnými. 

Okres  od  severu  k  jihu  protéká  potok  Bystřice.  Počíná  v  okrese 
Hořickém,  vine  se  klikatě  neupraveným  řečištěm  rovinou  kolem  obcí 
Sovětic,  Dohalic,  Mokrovous,  Třesovic,  Popoiic,  Lubna,  města  Nechanic, 
Starých  Nechanic,  Kunčic,  Bohárny,  Puchlovic,  Roudnice,  Kratonoh  a 
Obědovic,  odtud  pak  protéká  územím  okr.  Chlumeckého  a  před  Chlumcem 
ústí  do  Cidliny.  U  obce  Lubna  přijímá  tak  zv.  potok  Bříšťanský,  u  Bo- 
hárny potok  Radikovický  a  u  Roudnice  potok  Roudnický. 

Celé  toto  povodí  Bystřice  jesl  nižinou,  na  které  se  rozkládaly  až  do 
konce  18.  století  rozsáhlé  rybníky,  zaujímající  plochu  kolem  400  ha.  V 
době  té  byly  rybníky  zrušeny  tím,  že  byly  vypuštěny,  vysušeny  a  plocha 
jejich  přeměněna  v  louky. 


—  394  - 

Zrušením  rybníků  ztížil  se  přirozený  odpad  vody,  které  bývaly  v 
rybnících  zadržovány  a  tím  povstávají  časté  záplavy  pozemků  v  povodí 
Bystřice  poležených,  jež  každoročně   velmi  značné  škody  způsobují. 

V  roce  1SS4  zahájena  byla  akce  směřující  k  upravení  toku  Bystřice, 
která  však  nesetkala  se  se  zdarem.  Zajímavý  děj  této  akce,  bývalým  no- 
tářem r.echanickým  dramatickým  spisovatelem  drem  Josefem  Štolbou  za- 
chycený, zavdal  pednět  ke  známé  jeho  veselohře   >Vodní  družstvo«. 

Některé  rybníky  se  až  dosud  zachovaly,  jiné  pak  znovu  zřídily.  Ryb- 
níky, zaujímající  větší  plochu,  nalézají  se:  u  Starých  Nechanic,  Suché, 
Velkých  Petrovic,  Mokrovous,  Bohárny,  Puchlovic  a  Velkých  Babic. 

V  roce  1912  vypracován  byl  nákladem  okresu  nový  projekt  regulace 
Bystřice,  o  kterém  zavedeno  jest  úřední  řízení  k  provedení  jeho  přede- 
psané. 


Nechanice    (od   strany   západní] 


Komunikace  v  okrese  Nechanickém  jest  nedostatečná.  Severní  část 
okresu  téměř  na  jeho  pokraji  protíná  železniční  trať  obchodní  dráhy  z 
Hradce  Králové  k  Hořicům  a  k  Ostroměři,  jižní  pak  část  okresu  téměř 
také  na  jeho  pokraji,  železniční  trať  severozápadní  dráhy  Praha — Hradec 
Králové  v  celkové  délce  10  km,  kdežto  celá  střední  část  okresu  vůbec 
železničního  spojení  postrádá.  Téměř  parallelně  s  těmito  železničními 
tratěmi  vedou  téměř  na  samých  periferiích  okresu  tratě  erárních  sil- 
nic, a  to  na  severu  silnice  Králové  Hradecko — Hořicko — Jičínské,  na  jihu 
Králové  Hradecko — Pražské  v  délce  as  16  km. 

Okres  Nechanický  má  ve  své  správě  as  130  km  silnic,  z  větší  části 
od  bývalých  patrimoniálních  úřadů  převzatých  a  nedostatečně  vystavě- 
ných, které  vzhledem  k  velmi  značné  frekvenci  vyžadují  nepoměrně  vy- 
sokého nákladu  udržovacího.  Touha  po  železničním  spojení  se  střední 
částí  okresu  zaujímala  mysl  obyvatelstva  jeho  již  téměř  před  půl  stoletím. 


_  395  — 

V  dobách  těch  projektována  byla  nynější  severozápadní  dráha 
Mitteiwalde — Praha  z  Hradce  Králové  směrem  přes  Nechanice  a  Nový 
Bydžov  k  Poděbradům.  Směr  této  tratě  železniční  však  za  deklarace  če- 
ského poselstva  ve  sborech  zákonodárných  přeložen  byl  ve  směr  nynější. 

Druhý  projekt  železniční  z  let  1890 — 1892,  vypracovaný  pro  trať 
Sadová — Nechanice — Chlumec  n.  C. — Labská  Týnice,  stal  se  k  provedení 
neschopným  jednak  vzhledem  ku  značnému  nákladu  stavebnímu,  jednak 
pak  proto,  že  nebyl  dostatečně  financován. 

Poslední  projekt  Sadová — Nechanice — Dobřenice — Syrovátka,  vy- 
pracovaný s  ohledem  na  místní  potřeby  okresu,  úředně  již  řádně  upra- 
vený, čeká  na  radě  říšské  svého  konečného  vyřízení. 

Tento  nedostatek  komunikace  zadržel  přirozeně  rozvoj  okresu  zvlá- 
ště ve  střední  jeho  části  ve  směru  obchodním  a  průmyslovém. 

Okres  Nechanický  vyniká  svým  historickým  významem.  Bylť  dne  3. 
července  1866  dějištěm  děsného  krveprolití  o  válce  Rakušanů  s  Prusy. 
Na  jeho  půdě  odehrála  se  nejsmutnější  část  válečné  tragedie.  Zde  byl 
rozhodnut  spor  o  nadvládu  Pruska  v  Německu.  Četné  pomníky  označují 
místa,  kde  byla  žeň  smrti  nejhroznější.  Zde  mnohé  srdce  plné  živého  citu 
přestalo  tepati,  zde  mnohá  ruka  rvala  křečovitě  ve  smrtelném  zápasu 
vlasy,  zde  mnohý  muž  plný  naději  a  života  vypouštěl  poslední  svůj  vzdech 
snad  s  kletbou  na  rtech  těm,  kdo  to  způsobili,  zde  mnohý  nepokojný  duch 
nalezl  marně  hledaný  klid  a  mír.  Divný  pocit,  plný  jímavého  soucitu,  námi 
prochvívá,  když  procházíme  se  mezi  těmi  mrtvými  památníky  nedávné 
minulosti  a  klíčí  v  nás  naděje,  že  snad  u  nás  to  byly  poslední  hody  bohyně 
války. 

Smutná  tato  místa  navštěvují  stále  cizinci  z  dalekých  krajin.  Nejvíce 
jsou  to  důstojníci  prusští,  sasští  a  j. 

Průmysl  v  okrese  vzhledem  k  tomu,  že  postrádáno  tu  výhodného  spo- 
jení železničního,  jest  nepatrný. 

Na  severu  a  jihu  okresu,  téměř  při  jeho  hranicích,  zřízeny  cukrovary, 
z  nichž  prvý  v  Sadové,  náležející  J.  O.  Ottovi  hraběti  z  Harrachů  (po- 
staven v  r.  1862,  druhý  pak  Karla  Weinricha  v  Syrovátce  (postaven  již 
v  r.  1850). 

Vedle  těchto  jsou:  v  Sadové  pivovar  a  kruhová  cihelna  hraběte  z 
Harrachů,  kruhová  cihelna  Josefa  Hampla  v  Rosnicích,  nová  moderní 
kruhová  cihelna  Frant.  Šolce  a  bratří  Šimákových  v  Nechanicích,  která, 
byvše  požárem  z  větší  části  zničena,  nalézá  se  ve  stadiu  stavebním,  a  vý- 
roba pískových  cihel  Karla  Weinricha  v  Dobřenicích. 

Z  ostatního  průmyslu  uvésti  třeba:  velkovýrobu  perleťového  zboží 
Jana  Hrušky  v  Nechanicích  (která  vzhledem  ke  své  zajímavosti  zaslu- 
huje zvláštního  povšimnutí),  výrobny  hospodářských  strojů  Jana  Nováka 
v  Nechanicích,   Josefa   Honce   v   Nechanicích   a   F.   Šimůnka   v   Roudnici, 


—  396  — 

výrobu  cementových  rour  Vojtěcha  Hubáčka  v  Nechanicích,  mechanickou 
tkalcovnu  Ferd.  Kozáka  a  synu  v  Mokrovousích,  pilu  hraběte  z  Harrachň 
v  Kunčicích,  obchodní  sušárny  čekanky:  Fr.  Fejgla  v  Rosnicích,  Fr.  Pil- 
náčka  v  Téchlovicích,  firmy  Andrle  a  spol.  v  Nechanicích,  konečně  pak 
mlýny:  J.  O.  Otty  hr.  z  Harrachů  v  Sadové,  Ant.  Kadečky  v  Popovicích, 
Josefa  Šulce  v  Nerosově,  Josefa  Knajfla  v  Tůni,  Justina  Bergra  v  Lubně, 
Ladislava  Kašťáka  ve  Starých  Nechanicích,  Rolnického  družstva  v  Bo- 
hámé,  Václava  Čížka  v  Radostově,  Jcsefa  Rykla  v  Puchlovicích,  Fr.  Mo- 
ravka v  Roudnici  a  Aloise  Seidla  v  Kratonohách. 

Zemědělství  v  okrese  Nechanickém  povzneslo  se  v  posledních  10 
letech  měrou  úžasnou  zemědělským  družstevnictvím.  Zemědělská  své- 
pomoc nalezla   v  rolnictvu   tohoto  okresu  plného  pochopení. 

Zřízeny  tu:  družstevní  sušárny  čekanky  v  Nechanicích  v  roce  1902, 
v  Bohárně  v  roce  1906,  ve  Lhotě  pod  Libčany  v  roce  1904,  v  Roudnici  v 
roce  1908,  v  Libčanech  v  roce  1909,  v  Třesovicích  v  roce  1908,  v  Dubě 
v  roce  1907  a  v  Téchlovicích  v  roce  1912.  Strojního  zařízení  těchto  pod- 
niků družstevních  bývá  vedle  toho  využito  ku  mletí,  šrotování  a  mačkání 
obilí  a  pod. 

Pro  společné  užívání  mlátiček  s  benzinovým  neb  jiným  pohonem  a 
jiných  hospodářských  strojů  založena  družstva  strojní  a  to:  ve  Starých 
Nechanicích  v  roce  1908,  v  Nechanicích  v  roce  1909,  v  Roudnici  v  roce 
1909,  ve  Lhotě  pod  Libčany  v  roce  1911  a  na  Horním  Přímě  v  roce  1911. 
Elektrika  razí  si  svým  přirozeným  vývojem  i  zde  svou  cestu.  Založena  tu 
družstva  pro  konsum  elektrické  energie  ve  Lhotě  pod  Libčany  a  Téchlo- 
vicích a  zřizují  se  nová:  ve  Voznici,  Libčanech  a  Nechanicích. 

Za  účelem  pojišťování  rolnictva  proti  pádu  dobytka  zřízeny  byly 
družstevní  pojišťovny  dobytčí  a  to:  v  Nechanicích,  v  Dohalicích,  ve  Mža- 
nech,  v  Kratonohách,   Obědovicích   a   Stračově. 

Konečně  pak  založil  výbor  okresní  v  Nechanicích  v  roce  1905  »Okres- 
ní  pokladnu  pro  léčení  čeledě< c,  jíž  pojišťují  se  zaměstnavatelé  čeledě  proti 
placení  výloh  ošetřovacích  za  onemocnělou  čeleď. 

Okres  Nechanický  jest  okresem,  který  má  výhadně  jen  ráz  zeměděl- 
ský, ježto  obyvatelstvo  jeho  až  na  nepatrné  jen  výminky  se  zaměstnává 
zemědělstvím. 

Proto  oboru  tomuto  věnována  jest  v  první  řadě  péče. 

Podmínkou  k  provozování  racionelního  hospodářství  jest  řádná  ú- 
prava  (zlepšení,  meliorace)  pozemků,  na  kterých  se  má  hospodařiti.  Od- 
vodnění (meliorace)  pozemků  pomocí  rour  drenážních  provedeno  bylo  v 
Kratonohách  a  Obědovicích  v  roce  1905,  ve  Lhotě  pod  Libčany  v  roce 
1910  a  v  Sověticích  v  roce   1905. 

V  roce  1903  postavil  se  výbor  okresní  v  Nechanicích  v  čelo  melio- 
rační   akce   k   provedení   odvodnění   pozemků   za    podpory   státu   a   země 


—  397  — 

na  celé  téměř  ploše  okresu  a  vyvolal  zřízení  34  samostatných  meliorač- 
ních  družstev,  řízených  původně  na  t.  zv.  malý  meliorační  fond,  která 
byla  pak  sloučena  v  jeden  projekt,  jehož  vodoprávně  upravený  rozpočet 
dosáhl  výše  2,574.416  K  84  h. 

Některá  družstva  z  této  akce  meliorační  (družstva  Nechanice  I  a  II 
a  Suchá  I  a  II)  jsou  již  provedena. 

Ve  stejné  míře  věnována  pozornost  a  péče  chovu  hospodářského  zví- 
řectva, bez  něhož  provozování  hospodářství  polního  nedá  se  mysleli. 
Platně  působí  ve  směru  tom  Okresní  hospodářský  spolek  (založený  v  roce 
Í873),  Okresní  sdružení  chovatelů  hospodářského  zvířectva  (založené  v 
roce    1910)   a  hospodářsko-čtcnářské   besedy,  jichž  jest  v  okrese    17. 

Chovu  skotu  věnuje  se  také  na  velkostatcích  J.  O.  hraběte  z  Harra- 
chů  pozoruhodná  péče.  Mléko  kravské  jednak  zpeněženo  konsumenty, 
jednak  odstředováno,  jednak  pak  zpracováno  v  sýry.  Známé  jsou  v  celém 
království  i  za  jeho  hranicemi  Harrachovské  sýrárny  v  Bohárně,  ve 
Velkých  Peírovicích  a  na   Přímě,  a   výroba   čajového  másla  v  Kunčicích. 

Živnostníci  řemeslní  zorganisováni  jsou  ve  společenstvech  živnosten- 
ských, jichž  jest  v  okrese  6.  Jsou  to:  Společenstvo  obchodníků  a  živnost- 
níků v  Nechanicích,  Společenstvo  oděvníků  v  Nechanicích  pak  Živnosten- 
ská společenstva  v  Kratonohách,  v  Libčanech  a  ve  Stračově.  Jako  cennou 
starožitnost  třeba  uvésti  cechovní  knihu  Společenstva  různých  živností  v 
Nechanicích,  založenou  v  roce  1695  a  od  doby  té  až  podnes  nepřetržitě 
správně  vedenou. 

Obchod  v  okrese  Nechanickém  vzhledem  ke  konkurenci  okolních 
měst  průmyslových  a  nedostatečnému  spojení  komunikačnímu  omezuje  se 
jen  na  místní  potřebu  v  Nechanicích  a  nejbližších  vůkolních  venkovských 
obcí,  jejichž  obyvatelstvo  ve  městě  potřeby  své  nakupuje. 

Peněžnictví  v  okrese  v  posledních  letech  značně  se  povzneslo.  Působí 
tu  zejména  Občanská  záložna  v  Nechanicích  (od  r.  1868)  ve  vlastní  své 
budově  na  náměstí,  dosáhnuvši  výše  uložených  v  ní  vkladů  3,000.000  K. 
Vedle  ní  Městská  spořitelna  v  Nechanicích  (založená  v  r.  1892)  stejného 
téměř  rozpětí,  která  podporuje  účinně  značnými  pravidelnými  ročními 
příspěvky  městskou  obec  Nechanickou  v  její  kulturních  podnicích,  zvláště 
ve  školství. 

Dále  působí  tu  Okresní  hospodářská  záložna  v  Nechanicích,  zřízená 
v  roce  1882  z  bývalých  kontribučenských  fondů  peněžních,  a  Sirotčí  po- 
kladna okresu  Nechanického. 

Ve  venkovských  obcích  stávají  mimo  to  Záložní  spolky  dle  vzoru 
Reiffeísenova  v  následujících  obcích:  Dobřenice,  Dohaličky,  Klenice, 
Kratonohy,  Lhota  pod  Libčany,  Libčany,  Lodín,  Mžany,  Staré  Nechanice, 
Vel.  Petrovice,  Probluz,  Stračov,   Suchá  a  Třesovice. 


-  398  - 

Konečně  jest  v  okrese  kontribučenských  peněžních  fondů  s  kmeno- 
vým jměním  v  úhrnném  obnosu  46.308  K. 

Hospodářská  svépomoc  jest  tudíž  zde  i  v  ohledu  tomto  patrnou. 

V  ohledu  kulturním  není  okres  Nechanický  mezi  posledními.  Nákla- 
dem obce  Nechanické  zřízeny  a  vydržovány  v  Nechanicích  měšťanská 
škola  chlapecká  od  roku  1895  a  měšťanská  škola  dívčí  od  roku  1905. 

Školy  obecné  nalézají  se  v  následujících  obcích,  a  to:  Babicích,  Bo- 
hárně,  Dobřenicích,  Dohaličkách,  Hrádku,  Kratonohách,  Lhotě  pod  Lib- 
čany,  Libčanech,  Lodíně,  Mžanech,  Nechanicích,  Velkých  Petrovicích, 
Probluzi,  Roudnici,  Sobětuši,  Stračově,  Suché,  Těchlovících  a  Třesovících. 

Vedle  toho  jsou:  Živnostenská  škola  pokračovací  v  Nechanicích  od 
roku  1901  a  v  Libčanech  od  roku  1910,  pak  pokračovací  kurs  hospodářský 
ve  Velkých  Petrovicích  od  roku  1911  a  v  Nechanicích,  který  byl  povolen 
a  má  vejíti  v  život. 

Téměř  všecky  školní  budovy  v  okrese  byly  v  poslední  době  bud 
znovu  moderně  postaveny  (v  Dobřenicích,  Lodíně,  Mžanech,  Probluzi  a 
Lhotě  pod  Libčany),  aneb  přestavěny  až  na  budovu  obecné  školy  v  Ne- 
chanicích, která  se  nalézá  ve  stadiu  stavebním. 

Město  Nechanice,  sídlo  to  okresu,  nalézá  se  skoro  uprostřed  okresu, 
poblíž  hranic  okresu  Novo-Bydžovského  a  jest  vzdáleno  od  nejbližších 
stanic  železničních:  v  Hradci  Králové  16  km,  v  Sadové  10  km,  v  Dlouho- 
dvorech  7  km,  v  Dobřenicích-Syrovátce  10  km,  v  Novém  Bydžově  11  km 
a  v  Hořicích  16  km. 

V  Nechanicích  protínají  se  dvě  hlavní  silnice, vedoucí  z  Nového  Byd- 
žova ku  Hradci  Králové  a  od  Hořic  směrem  k  Pardubicům  a  k  Přelouči, 
mimo  to  ústí  do  Nechanic  silnice  vedoucí  od  Sadové  a  od  Těchlovic. 

V  roce  1910  napočítáno  tu  319  domů  a  2066  obyv.,  vesměs  české  ná- 
rodnosti. 

Město,   poměrně   malé,   překvapuje   cizince   svou   úpravou    a   čistotou. 

Náměstí  jest  pravidelně  dle  čtyř  světových  stran  stavěno  a  jest  vrou- 
beno pěknými  kamennými  chodníky,  vystavenými  péčí  Okrašlovacího 
spolku.  Podél  chodníků  na  dvou  stranách  náměstí  jsou  nasázeny  akáty, 
které  sytou  zelení  svých  hustých  korun  dodávají  náměstí  rázu  svěžesti  a 
lahody.'  Náměstí  napříč  prolíná  řada  lip.  Na  náměstí  stojí  kostel  Panny 
Marie,  socha  sv.  Anny,  a  mohutný  památník  mistra  Jana  Husi.  Příjemného 
vzhledu  dodává  náměstí  malý  libosad  kolem  kostela.  Z  budov  na  náměstí 
vyniká  svou  výstavností  budova  Občanské  záložny  na  severní  jeho  straně 
postavená,  na  straně  východní  nalézá  se  budova  městské  radnice.  Tato 
poslednější  byla  pro  obec  koupena  v  roce  1869;  v  pozdějších  letech  byla 
přestavěna  a  umístěno  v  ní  městské  divadlo.  Na  jižní  straně  náměstí 
skromně  se  krčí  stará  budova  obecné  školy,  která  musela  na  čas  ustou- 
pili stavbám  budov  měšťanských   škol.  Zevnějškem  svým  ustupuje  do  pc- 


zádí,  čekajíc  na  své  obnovení.  Z  náměstí  jako  přirozeného  středu  vybíhají 
na  všecky  strany  ulice.  Na  východ  vede  ulice  Palackého,  na  západ  ulice 
Havlíčkova,  na  jih  široká  ulice  Husova,  ve  které  vyniká  budova  škol  mě- 
šťanských, a  rovnoběžně  s  ní  uíice  Jungmannova,  vedoucí  k  budově  vše- 
obecné veřejné  nemocnice.  Po  obou  stranách  hlavních  ulic  (v  ulicích 
ostatních  aspoň  po  jedné  straně)  zřízeny  jsou  kamenné  chodníky.  V  ulici 
Husově  jsou  chodníky  roubeny  stromořadím  lip. 

Směrem  jižním  půda  stoupá  a  tvoří  malou  vyvýšeninu,  na  níž  jest  u- 
místěn  starý  hřbitov  Nechanický,  který  byl  zrušen  a  okolí  jeho  proměněno 
v  pěkné  >Štrosovy  sady«,  nazvané  dle  svého  zakladatele  dra  Štrosa. 
V  roce  1907  postaven  v  sadech  těchto  místními  spolky  kamenný  pa- 
mátník Šlrosův. 


Náměstí 


Nechanicich. 


O  něco  dále  k  jihu  směrem  ke  Kunčicúm  byl  v  roce  1911  postaven 
nový  hřbitov,  společný  pro  obce  Nechanice  a  Staré  Nechanice. 

Na  východ  od  hřbitova  na  nejvyšším  místě  vyvýšeniny  stojí  »Hňrka«, 
zahradní  hostinec  hraběte  z  Harrachů,  středisko  místních  spolků  o  letních 
slavnostech  neb  zábavách. 

Na  severní  straně  jsou  Nechanice  lemovány  širokým  pasem  luk,  jímž 
vine  se  potok  Bystřice,  a  sahajícím  až  k  lesu  >  bažantnici«. 

Na  jih  poblíž  města  rozprostírá  se  les  hraběte  z  Harrachů,  zv. 
>Stýskal«.  Má  krásné  procházky,  cesty  pěkně  upravené  a  bujnou  i  rozma- 
nitou vegetaci.  Zrovna  pohádkově  připadá  nám  tento  les  v  květnu,  kdv 
za  matného  třpytu  stříbrné  luny  dotkne  se  našeho  sluchu  vášnivý  klokot 
slavíků,  kdy  sloupá  do  vzduchu  omamující  vůně  květů  a  oko  naše  sleduje 


40(1    - 


svižné  pohyby  plachých  srn.  »Stýskal«  jest  výletním  místem  četně  navště- 
vovaným. Nalézá  se  v  něm  pověstný  hřebčinec  hraběte  z  Harrachú. 

Nejbližší  les  městu  jest  »bažantnice«,  do  které  přijdeme,  překročíme-li 
řeku  Bystřici  a  svěží  koberec  smaragdových  luk,  jimiž  jest  »bažantnice« 
od  města  oddělena.  Tento  les  pokračuje  dále  až  k  Suché  a  k  Lodína. 
U  »bažantnice«  jest  vojenský  hřbitov,  na  němž  —  místě  to  osamělém  — 
ve  stínu  stromů  spí  věčný  sen  nešťastné  oběti  osudného  roku  1866. 

Nejpůvabnější,  nejvděčnější  a  též  nejvíce  navštěvovanou  partií  jest 
však  »Hrádek,<  s  okolím. 


íkcm    Mistra    Jana    Husi 


Kdy  a  kým  byly  Nechanice  založeny,  zahaleno  jest  rouškou  temnosti. 
Vyskytují  se  ovšem  různé  domněnky,  které  však  vznikly  více  méně  vý- 
kladem původu  slova  Nechanice. 

Nejstarší  zprávy  o  Nechanicích  vyskytují  se,  ač  nejasně,  r.  1110.  V 
roce  tom  vtrhl  do  Čech  Břetislav  Křivoústý,  král  Polský,  byv  provázen 
českým  knížetem  Soběslavem;  Poláci  vnikli  až  ke  Chlumci  nad  Cidlinou. 
Za  nedlouho  však  počali  ustupovati  před  vojskem  českého  knížete  Vladi- 
slava a  položili  se  táborem  u  lávek  křivolakých.  Bylo  lo  zajisté  v  krajině 
mnohými  vodami  a  potoky  poněkud  chráněné,  přes  které  vedly  lávkv 
čili  můstky  křivolaké,  asi  v  okolí  Nov.  Bydžova  neb  Nechanic. 

R.  122S  byl  kaplan  v  Nechanicích  jménem  Petr  svědkem  na  několika 
listinách  a  privilegiích,  udělených  králem  Václavem  I.  klášteru  Lito- 
myšlskému. 

Nechanice  staly  se  již  dříve  sídlem  jedné  větve  mocných  Vílkovicův, 
kteří  se  odtud  z  Nechanic  psali;  od  nich  byly  vyhlášeny  za  městys  a  opa- 


třeny  znakem  poč.  XVI.  století:  pětilistou  červenou  růží  se  zlatým  pupen- 
cem  a  se  zelenými  lupeny  v  rozích,  v  poli  stříbrném. 

R.  1235  seděl  zde  Závis,  královský  podkomoří,  zakladatel  Krumlov- 
ské linie  Vítkovicúv;  r.   1398  připomíná  se  zde  Arnošt  z  Nechanic. 

Ku  konci  XIV.  stol.  měly  Nechanice  svůj  kostel  a  faru.  Václav  IV.  dal 
vybírati  s  povolením  papeže  Urbana  VI.  desátky  od  duchovensUa  na 
cestu  do  Říma  r.  1384. 

R.  1427  seděl  na  tvrzi  Nechanické  Markvart  Kamenický  z  Nechanic, 
jemuž  bylo  králem  Jiřím  Poděbradským  nařízeno,  aby  v  Kouřímsku  zřídil 
hotovost  zemskou  k  obraně  země. 


Kostel   Panny   Mí 


Ncch 


V  témž  století  zemřel  v  Nechanicích  Jan,  Semečka  zvaný,  jehož  1200 
kop  grošů  ve  zboží  i  nemovitý  majetek  a  práva  skrze  zemské  desky  na 
pána  krále  zákonitě  spadly  a  nejjasnější  kníže  a  pán  Ladislav,  český  král 
nadjmenovaného  zboží,  dal  milostivě  Janovi  z  Hazemburka  z  Kosti,  sudímu 
dvoru  královského  v  Čechách  nejvyššímu,  za  jeho  služby,  kterýžto  však 
Jan  z  Hazmburka  r.  1454  celé  své  královské  právo  popustil  Vavřinci  z 
Nechanic,  jakž  o  tom  desky  zemské  svědčí. 

Vavřinec  z  Nechanic  zadlužil  se  tak,  že  musel  tvrz  Nechanice  s  pří- 
slušenstvím zapsati  Markvartovi  z  Rychmburka,  Hertvíkovi  z  Mnětic  a 
Václavu  Homolovi  z  Lubna.  Tito  po  smrti  jeho  zboží  to  prodali  s  povole- 
ním krále  Jiřího  z  Poděbrad.  Alžběta,  dcera  Vavřincova,  pohnala  ty  tři 
zápisníky  před  soud  zemský,  aby  jí  vrátili  zboží  to,  totiž  tvrz  Nechanickou 
s  příslušenstvím. 

Ku  konci  XV.  a  počátkem  XVI.  století  vládli  na  tvrzi  Nechanické 
Valdštýnové. 


Vojtěch,  Krišlof,  Bohuše,  vlastní  bratři  z  Valdštejna,  přiznali  se  před 
úředníky  Pražskými  zase  k  trhu  a  vkladu,  kterýž  jest  prve  před  shoře- 
ním desek  učinil  někdy  Jan  z  Valdštejna,  otec  nadepsaných  bratří,  někdy 
Mikulášovi  Pecingarovi  z  Bydžína. 

Pecingarové  zde  vládli  až  do  r.  1622.  R.  1538  dočítáme  se  v  deskách 
zemských  o  dílčí  smlouvě  mezi  třemi  bratry  z  rodu  Pecingarú:  Mikulášem, 
Friedrichem  a  Vilémem.  Touto  smlouvou  dílčí  rozdělují  si  celé  jmění  na 
tři  díly:  Nechanský,  Petrovský  a  Sovinský  a  přesně  a  podrobně  určují,  co 
ku  každému  dílu  patří. 

R.  1572  připomíná  se  v  Tituláři  Mikuláš  starší  Pecingar  z  Bydžína 
na  Petrovicích  a  Vilém  Pecingar  z  Bydžína  na  Nechanicích. 

Rytíř  Vilém  Pecingar  z  Bydžína  na  Nechanicích  se  připomíná  od  r. 
1567—1572. 

V  seznamu  rytířů  kraje  Hradeckého,  kteří  měli  na  vyzvání  císaře  Ru- 
dolfa II,  v  úterý  po  hromnicích  r.  1577  na  hrad  Pražský  přijeti,  aby  odsud 
proti  tělu  mrtvému  císaře  Maxmiliána  II.  s  císařem  Rudolfem  a  nejvyššími 
úředníky   zemskými  vyjeli,  jmenováni  jsou: 
Mikuláš  Pecingar  v  Nechanicích, 
Mikuláš  Pecingar  na  Petrovicích. 

Ctibor  Smil  Pecingar  z  Bydžína  na  Nechanicích  a  Kunčicích  od  roku 
1599—1616. 

R.  1591  požehnal  Bůh  žeň,  což  znáti  ze 
psaní  daného  panu  Ctiboru  Smilovi  Pecinga- 
rovi z  Bydžína  na  Nechanicích  a  Kunčicích 
o  dopemožení  dluhu  na  poddaných. 

Léta  1593  v  pondělí  na  den  obrácení  sv. 
Pavla  na  víru  prodal  pan  Mikuláš  Pecingar 
z  Bydžína  na  Lodíně  panu  Adamovi  ze  Silber- 
stejna  a  Pilníková  na  Žirči-Třebněšovci  tvrz  a 
ves  Petrovice,  též  ves  Nerošov  s  dvorem,  ro- 
lemi a  podací  kostelním  za  6000  kop  grošů. 

R.  1608  vydal  císař  Rudolf  provolání  ke 
všem  stavům  království  Českého,  v  němž 
určuje  sjezd  do  Hradce  Králové  a  jmenuje 
kommissary,  mezi  nimiž  se  nalézá  též  Ctibor 
Pecingar  z  Bydžína  na  Nechanicích  a  Kun- 
čicích. 

L.  P.  1612  byl  Ctibor  Smil  Pecingar  ja- 
kožto svědek  na  listině,  která  byla  vyhotox rena 
na  sumu   peněz   od    Vratislava  z   Mitrovic    za 

''""'tp,lv  J*ra   •'  ■  "■' ,  Ml  "',"'■,       statek  Jeřický  složených,    kterážto  suma    pe- 

postavený  v  Strosových    sadech         .        .  .  '  ,     ,  „   ,  , 

v    Nechanicích  nez  az  posavade  pri  zemských  deskách  stava. 


L.  P.  1616  na  rozsudku  krále  Matyáše  na  žalobu  do  Jiřího  Sadovského 
ze  Sloupna  mezi  jinými  k  té  důležitosti  povolanými  svědky  byl  totiž  také 
Ctibor  Smil  Pecingar  z  Bydžína  na  Nechanicích  a  Kunčicích,  hejtman  kraje 
Hradeckého. 

Ctibor  Smil  Pecingar  z  Bydžína  súčastnil  se  také  s  ostatní  šlechtou 
českou  povstání  proti  králi  Matyáši  a  později  proti  cis.  a  králi  Ferdinan- 
dovi II.  Když  stavové  byli  poraženi  v  pověstné  bitvě  na  Bílé  Hoře  r.  1620 
a  císař  přistoupil  ku  trestání,  byl  Ctibor  Smil  Pecingar  z  Bydžína  odsou- 
zen ku  propadnutí  polovice  statku  svého   12.  listopadu  r.   1622. 

Nechanice  a  Kunčice  byly  r.  1622  po  utišeném  povstání  v  tom  čase, 
když  Ctibor  Smii  Pecingar  polovičně  odsouzen  byl  ku  ztrátě  svého  jmění, 
konfiskovány  a  Václavu  Vchynskému  ze  Vchynic  a  Tetova  prodány 
r.  1628. 

Nechanice  drželi  hrabata  Schaffgotschové  již  od  r.   1652. 

Staršovstvo  obecní  městečka  Nechanic  žádá  hraběte  Jana  Arnošta 
Schaffgotsche,  aby  se  za  ně  u  císaře  Leopolda  I.  přimluvil,  aby  v  městečku 
tom  bývalé   trhy  výroční  již  opět  odbývány  býti  mohly. 

Císař  Leopold  nařizuje  místodržícím  a  nejvyšším  úředníkům  králov- 
ství Českého,  aby  mu  podali  dobré  zdání  na  žádost  Arnošta  Schaffgotsche, 
trhu  v   výročních  a   týdenních   pro   město  Nechanice   vyhledávajícího. 

Proti  výročním  trhům  a  jarmarkům  v  Nechanicích  dle  těchto  přípisů 
ničeho  nenamítají:  Dvůr  Králové,  Nový  Bydžov,  Smiřice,  Jičín,  Nová 
Páka,  Jaroměř,  Fr.  Oldřich  hrabě  Kinský  ze  Vchýnic  a  Tetova,  hrabě 
Ludvík  Colloredo. 

Proti  trhům  v  Nechanicích  se  vyslovili:  Václ.  Vojt.  ze  Sternberga, 
Bohdaneč,  hraběnka  Kateřina  Štorcová. 

Hejtmani  kraje  LIradeckého  tylo  odpovědi  mést,  městeček  a  vrchností 
zaslali  komoře  královské  v  Praze,  která  navrhla  cis.  Leopoldovi  povolení 
žádaných  jarmarků  a  trhů.  Císař  Leopold  I.  vydal  zvláštní  majestát,  v  němž 
Nechanicům  uděluje  právo  k  odbývání  tří  jarmarku  ročně  a  týhodního  trhu 
sobotního  po  celý  rok. 

Nechanice  spojeny  jsouce  s  panstvím  Sadovským  dostaly  se  r.  1788 
do  rukou  pána  z  Gránzensteinu,  v  jehož  držení  zůstaly  až  do  r.  1829,  kdy 
koupil  Nechanice  spolu  s  panstvím  Sadovským  František  Arnošt  hrabě 
z  hlarrachů. 

Škola  počala  v  Nechanicích  hned  zřízením  fary;  neboť  hned  r.  1678 
jmenuje  se  »cantor«  Jiří  Volšovský,  který  v  stáří  85  roků  zemřel  r.  1682. 
R.  1833  byla  v  Nechanicích  slavnost  svěcení  základního  kamene  farního 
kostela,    při  níž   se   připomíná   purkmistr  František   Kolář. 


-  404  - 


Nechanice  honosí  se  pěknými  chodníky,  kteréž  zřídil  zdejší  Okrašlo- 
vací spolek. 

Požár  několikráte  v  19.  století  zuřil  v  Nechanicích;  proto  tu  vidíme 
většinou  novější  výstavné   domky,  které   dodávají  městu   milého   vzhledu. 

V  Nechanicích  stávala  v  ulici  Palackého  dětská  opatrovna,  založená 
Terezií  hr.  z  Harrachů,  která  byla  v  roce  1880  zrušena.  Městem  založen 
fond  pro  zřízení  nové  dětské  opatrovny. 


Zámek    Hrádek    u    Nechanic. 

Zmínky  také  zasluhuje  panská  nemocnice  umístěná  v  přízemním 
domku  v  ulici  Husově,  která  byla  založena  v  roce  1846  Terezií  hraběnkou 
z  Harrachů.  V  této  nemocnici  byla  od  roku  1859  umístněna  veřejná  ne- 
mocnice, a  když  budova  její  byla  v  roce  1866  úřady  uznána  za  nezpůso- 
bilou, zařídil  výbor  okresní  v  roce  1869  okresní  veřejnou  nemocnici,  jejíž 
budova  umístěna  na  vršku  mezi  městem  a  »Hůrkou«,  dříve  >Starou  hůrou  < 
zvanou. 

V  posledních  letech  rozvířil  se  zásluhou  stavebního  mistra  Josefa 
Hýska  z  Nechanic  stavební  ruch  ve  městě  tou  měrou,  že  budova  okresní 
nemocnice,  »Hůrka«  a  starý  hřbitov,  jež  dříve  byly  od  města  dosti  vzdá- 
leny, nyní  se  všech  stran  jsou  zastavěny. 

V  lukách  na  sever  od  města  Nechanic  v  t.  zv.  »bahnách«  jsou  dosud 
patrný  rozvaliny  hradu,  který  zde  byl  stával.  Místo  toto  zove  se  dosud 
»Valy«  a  ulička  k  němu  vedoucí  »Na  Tvrzí*. 

O  něco  dále  k  severu  za  korytem  potoka  Bystřice  leží  osada  Komá- 
rov  k  Nechanicúm  přináležící,  která  leží  těsně  při  t.  zv.  »Bažantnici«  hra- 
běte z  Harrachů. 


405 


Nechanicům  vtisknuta  pověst  jako  sídla  t.  zv.  harfenistů  (potulných 
hudebníků  s  harfou),  kteří  cestují  světem,  zvláště  v  krajinách  zahranič- 
ních, ponejvíce  na  Rusi  a  v  krajinách  jižních,  a  činností  svou  namnoze  jsou 
na  úkor  dobrému  jménu  českého  národa.  Leč  nutno  konstatovati,  že  před- 
sudek tento  vryt  Nechanicům  ze  zvyku.  Tak  jako  nelze  si  představiti  drá- 
teníka,  aby  nebyl  »od  Trenčína«  —  byť  by  tento  vyšel  z  krajiny  na  více 
nežli  100  km.  od  Trenčína  vzdálené,  a  Trenčín  nikdy  ani  neviděl,  tak 
každý,  kdo  spatří  potulného  hudebníka,  dá  jemu  původ  >od  Nechanic«. 
Zlo  z  tohoto  nesympatického  povolání,  jemuž  inklinují  lidé  snad  ze  všech 
krajin  této  i  zemí  sousedních,  zamezuje  se  tu  přísně  a  snad  více,  nežli  kde- 
koliv, a  ten,  kdo  v  tomto  světle  útulné  Nechanice  si  představuje,  podobný 
exemplář  marně  by  tu  hledal. 


Zámek    Hrádek    u    Nechanic. 


Na  jihovýchod  od  Nechanic  vypíná  se  » Jehličky  kopec«,  s  něhož  se 
nám  otvírá  krásná  vyhlídka  na  okolní  krajinu.  Odtud  lze  přehlédnouti  celé 
bojiště  z  roku  1866. 

Pověstný  Chlum  vypíná  se  odtud  před  námi  na  sever,  za  ním  vidíme 
les  »Holy«  a  Sadovou;  mezi  Chlumem  a  vyvýšeninou  s  obcí  Probluzí  pro- 
hýbá se  úval,  v  němž  se  rozkládá  obec  Střezetice. 

Od  Jehlického  kopce  na  jih  povlovně  níží  se  horský  svah  k  obci 
Hrádku,  na  jehož  nejvyšším  bodu  stojí  kostel  sv.  Jiří.  Hrádek  býval,  jak 
připomíná  se,  v  letech  1384,  1398  a  1417  farní  obcí,  ke  které  patřily  Pro- 
bluz,  Radostov  a  Radíkovice.  R.  1390  byl  obdarován  půl  lánem  rolí  od  Ji- 
říka Neplacha  Halíře  z  Hrádku.  Ve  válkách  třicetiletých  stal  se  kostelem 
filiálním.  Dřevěná  budova  jeho  byla  v  roce  1692  Janem  Arnoštem  Schaff- 
gotschem  přestavěna  v  budovu  až  do  dnes  zachovanou.  O  tom  svědčí  léto- 


—  406 


počet  vytesaný  v  kameně  na  bráně  ke  kostelu  vedoucí.  OltářrJ  obraz  jest 
novější  práce,  vyobrazuje  sv.  Jiří  jako  vojína  s  pozadím  hradu.  Nákres 
jeho  vzat  byl  z  části  zámku  hrabat  z  Harrachú  na  Hrádku.  Kostel  tento 
přifařen  jest  mateřskému  kostelu  Nechanickému.  Kolem  kostela  jest  hřbi- 
tov, na  kterém  odpočívá  mnoho  členů  rodin  šlechtických.  Jest  tam  umí- 
stěna také  hrobka  Ferdinanda  Bohma  šlechtice  z  Eawerků. 

V  obci  lirádovské  nalézá  se  škola  a  výroba  cihel.  Těsně  k  Hrádku 
přiléhá  >>obora«,  krásný  to  plotem  ohrazený  les,  který  činí  na  nás  dojem 
lesa  hlubokého,  vyspělého.  V  poslední  době  byly  části  jeho  vymýtěnv. 
V  letech  třicátých  pojal  J.  O.  František  Arnošt  hrabě  z  Harrachú  úmysl 
postaviti  v  oboře  léto  zámek.  Myšlenku  tuto  také  provedl.  Zámek  s  kaplí 
sv.  Anny,  k  němuž  byl  v  roce  1840  poležen  základ,  vystavěn  byl  dle  plánů 
anglického  stavitele  Lamba.  Cizinci  do  míst  těchto  přišedšímu  zdá  se,  jako 
by  rozkošný  tento  zámek  z  krásného  lesa  kouzlem  ze  země  vyrostl. 
Vnitřní  úprava  jeho  jest  úchvatná.  Vzácnou  svou  elegancí,  bohatě  vyzdo- 
benými komnatami  s  cennými  originály  mistrů  unáší  nás  pobyt  v  něm  do 
říše  pohádek.  Zámek  tento  stal  se  letním  sídlem  hrabat  z  Harrachú.  Jest 

turisty  četně  navštěvován. 
Umístění  zámku  voleno  bylo 
do  míst  jistě  nejvhodnějších.  V 
rozsáhlé  oboře  kolem  jeho 
rozložené,  panuje  klid,  přeru- 
šený občas  pružným  skokem 
rychlého  daňka,  neb  kouzel- 
nou písní  kdes  v  nedozírných 
korunách  mohutných  rozloži- 
tých stromů  ukrytého  pěvce. 
Vzduch  přesycen  tu  opojnou 
.  úní  pryskyřice.  Vyjdeme-li  z 
(.bory  na  silnici,  rozevírá  se 
před  námi  krajina  plná  roman- 
tické krásy  rázu  horského. 
Roztomilý  kouteček  od  ostat- 
ního světa  pahorky  úplně  od- 
dělený má  svůj  vlastní  ráz, 
který  nás  svou  originalitou 
uchvacuje.  Jest  to  idyllické  zá- 
koutí, kde  se  cítíme  přírodě 
nejblíže.  Od  Hrádku  na  jiho- 
východ prohýbá  se  nížina,  ve 
které  rozloženy  jsou  obec  R  a- 
V  předsíni  zámku  Hrádku.  d  i  k  o  v  i  c  e,     kde     býval     po- 


—  407  - 


Lesnický    pavillon    v    zámecké  oboře 

Hrádovské   přenesený    z    jub.    výstavy 

v  Praze]. 


plužní  dvůr  a  mlýn,  a  nedaleko 
dvora  rybník,  uprostřed  něhož  na- 
lézal se  ostrov,  na  kterém  stávala 
tvrz,  za  válek  husitských  zaniklá. 

Odtud  na  západ  leží  obec  Sta- 
rý a  Nový  R  a  d  o  s  t  o  v.  Zde  bý- 
vala tvrz,  která  byla  východištěm 
rytířů  z  Radostova.  Po  nich  sedéli 
tu  různí  rodové  čeští,  z  nichž  se  při- 
pomínají Dorota  z  Bohuslavic,  Be- 
neš ze  Střezetic,  Oldřich  z  Perk- 
nova,  Baron  Radecký  z  Hustiřan, 
Jiřík  Radecký  z  Radšc,  Krištof  Ra- 
decký, Marie  Kapříkova  z  Lesonic, 
Jan  Jindřich  Kapřík  z  Lesonic, 
Ferdinand  Bonaventura  z  Harrachú. 
Tento  poslednější  spojil  Radostov 
se  Stěžery. 

Od  Radikovic  směrem  k  výcho- 
du  na   návrší   poblíž   hranic    okresu 

Královéhradeckého    jest    obec    Tčchlovice,    v    níž    nalézají    se    škola 
a  dvě  sušárny  na  čekanku. 

Od  Nechanic  na  jih  vede  silnice  okresní  do  Kunčic,  kde  nalézá  se 
dvůr  velkostatku  hraběte  z  Harrachú  s  výrobou  čajového  másla  a  pila. 
Býval  zde  mlýn,  který  v  roce  1909  vyhořel.  Stávala  zde  tvrz,  na  které 
v  XV.  století  seděla  rodina  ze  Kbela.  Potom  byly  Kunčice  přikoupeny 
k  Nechanicúm.  Majetníci  Nechanic  vystavěli  zde  v  XVI.  století  nové  sídlo, 
které  bylo  od  Poláků  v  roce  1620  vydrancováno.  V  roce  1686  byl  statek 
Kunčický  připojen  ke  statku  Sadovskému.  Ke  Kunčicům  náleží  samota 
-Stýskala,  kde  nalézá  se  hraběcí  břebčinec. 

Dále  k  jihu  leží  obec  Bohárna,  v  níž  nalézá  se  škola,  farní  kostel 
sv.  Bartoloměje  ze  XIV.  století,  popi.  dvůr  velkostatku  Sadovského, 
a  mlýn  se  sušárnou  čekanky  rolnického  družstva.  Stávala  tu  kdysi  tvrz. 
K  Bohárně  náleží  osada  Ho  mile  kde  v  druhé  polovici  XVI.  věku  po- 
stavil Vilém  Jestříbský  z  Rýzenbuika  tvrz.  Od  jeho  potomka  Jana  Ber 
narta  koupila  Homili  v  roce  1662  Kateřina  Hedvika  Suitová  z  Borovnice, 
načež  roku  1666  přivíělena  tato  ke  Chlumci. 

Odtud  dále  na  jih  jest  široce  rozložena  obec  Roudnice.  Jest  tu 
Škola  a  mlýn.  Poblíž  obce  jsou  patrný  zbytky  tvrze,  na  které  seděl 
v  r.   1457  Jan  z  Roudnice,  syn  Zdislavúv.    V  r.   1482  postoupila  Kateřina, 


408  - 


dcera  Zdislava  z  Roudnice  tuto  tvrz  Matyášovi  ze  Žlunic  a  sestře  své 
Anežce  z  Roudnice.  Zasluhuje  tu  také  zmínky  pěkně  vedený  statek  Fran- 
tiška Moravka. 

K  Roudnici  náleží  o  samotě  stojící  statek  zvaný  »Horka«  s  cihelnou 
dědiců  Hamplových. 

Odtud  na  jih  vypíná  se  vrch,  na  kterém  položena  jest  obec  Dobře- 
n  i  c  e.  Jest  tu  škola,  farní  kostel  sv.  Klimenta,  zámek  Karla  Weinricha 
a  dvůr  velkostatku  s  výrobou  pískových  cihel.  Dobřenice  byly  kolébkou 
pánů  Dobřenských  z  Dobřenic,  jejichž  potomci  byli  ještě  do  nedávná  ma- 
jetniky  tohoto  statku. 

Od  Dobřenic  na  východ  leží  obec  Syrovátka,  ve  které  vyniká 
budova  cukrovaru  Karla  Weinricha.  Také  zde  stávala  tvrz,  na  níž  seděli: 
v  r.  1410  Matěj  z  Dobřenic,  v  r.  1451 — 1480  Jan  ze  Syrovátky,  počátkem 
XVI.  století  Haléřové  z  Jičíněvsi,  do  r.  1554  Rohovladové  z  Bělé,  r.  1598 
Mlazovští  z  Těšnice,  r.  1604  Jan  Krištof  z  Valdšteina,  v  r.  1608 — 13  Jan 
Bernart  Jestříbský,  od  r.  1629  Jan  Jakub  de  Vaghi.  Nynější  obec  vzala 
původ  v  r.  1701. 

Pod  Syrovátkou  a  Dobřenicemi  ke  straně  severní  táhne  se  rovina  ní- 
žinou, kterou  protíná  železniční  trať  severo-západní  dráhy  se  stanicí,  ne- 
soucí jména  těchto  obcí. 

Odtud  na  východ  leží  obec  Lhota  pod  Libčany,  kde  nalézá  se 
škola,  kaple  a  družstevní  sušárna  na  čekanku.  Obec  tato  bývala  původně 
z  části  majetkem  kláštera  Opatovického.  Kolem  r.  1589  držel  ji  Jiří  Škor- 

nice  Balbín  z  Vorličné,  předek  na- 
šeho Balbína.  V  r.  1912  zřízena  tu 
zastávka  na  železniční  trati  seve- 
rozápadní   dráhy. 

Od  Lhoty  pod  Libčany  na  se- 
ver jest  vrch,  na  kterém  jest  z  da- 
leka viděti  pěkně  rozloženou  obec 
Libčany  s  farním  kostelem  Na- 
nebevzetí P.  Marie,  školou,  zám- 
kem hraběte  z  Harrachů  a  druž- 
stevní sušárnou  čekanky.  Obec  tato 
připomíná  se  již  r.  1086,  a  v  roce 
1252  jako  statek  vladyčí,  který  po- 
čátkem XVI.  století  držela  obec 
Královéhradecká,  jíž  v  r.  1547  odňat 
a  prodán  Janu  z  Pernšteina.  Po 
dvou  letech  seděla  zde  rodina  Ne- 
„    ....  ,    ,  jedlých    z   Vysoké     (do    XVII.    sto- 

Kostelik    se    starobylou    zvonici    v 

Libčarech  letí),     potom    následován    Strakové 


—  409  — 

z  Nedabylic,  z  nichž  Jan  Petr  odkázal  Libčany  na  zřízení  šlechtické  aka- 
demie. V.  Krolmus  odkryl  zde  pohanské  pohřebiště  a  žároviště.  Libčany 
bývaly  městysem.  V  r.  1886  byl  statek  Libčany  koupen  Janem  hrabětem 
z  Harrachů. 

Kostel  Libčanský  jest  jedním  z  nejstarších  v  Čechách.  Původ  jeho 
řadí  se  do  XI.  století.  Ve  XIV.  století  býval  filiálním  od  Hradce  Králové, 
na  to  pak  od  roku  1666  filiálním  od  Nového  Bydžova.  V  roce  1683  za  pa- 
trona Jana  Petra  Straky  z  Nedabylic  stal  se  kostelem  farním.  12  soch  sv. 
apoštolů  v  r.  1692  z  kamene  mistrně  vypracovaných  jest  pozoruhodnou 
výzdobou  hlavního  oltáře.  Jako  paměti  hodný  lze  zde  uvésti  náhrobek 
Strakův,  představující  Saturna.  Od  kostela  na  straně  k  východu  stojí 
starobylá  zvonice  se  4  zvony,  z  nichž  největší  váží  1146  kg.  Škola  zde 
stává  již  od  dob  nepamětných.  Původní  její  budova  zachovala  se  až  do 
konce  minulého  století,  kdy  musela  býti  pro  sešlost  zbořena. 

Pod  I  ibčany  na  východ  leží  obec  V  o  z  n  i  c  e  (kdysi  Hvozdnice)  a  k 
západu  obec  Žely.  Obec  tuto  držel  na  začátku  XVI.  století  rytíř  Václav 
Nejedlý  z  Vysoké,  v  r.  pak  1534  převzal  ji  syn  jeho  Jindřich,  který  svou 
poslední  vůlí  obmyslil  značně  školu  v  Hradci  Králové. 

Od  Bohárny  vedou  k  západu  dvě  silnice,  a  to:  prvá  ke  Zvíkovu, 
druhá  k  Trnavi  a  k  Velkým  Babicům.  Obec  Z  v  í  k  o  v  rozkládá  se  na  vršku 
a  nalézá  se  v  ní  dvůr  velkostatku  sadovského,  náležející  hraběti  z  Har- 
rachů. Okolo  roku  1652  patřil  Zvíkov  sirotkům  po  Adamovi  Rodovském 
z  Hustiřan;  později  spojen  s  panstvím  sadovským,  od  něhož  r.  1771  opět 
odloučen  a  hraběti  Karlovi  Ig.  Klarymu  prodán  byl.  Od  té  doby  střídali 
se  zhusta  držitelé  statku,  který  koupil  r.  1854  František  Arnošt  hrabě  z 
Harrachů  a  rodu  tomu  stále  náleží.  Ke  Zvíkovu  náieží  osada  Budín  v  ní- 
žině pod  Zvíkovem  na  západ  položená. 

Obec  Trnava  jest  od  Bohárny  as  20  minut  vzdálena.  Jest  v  ní 
popi.  dvůr  velkostatku  hr.  z  Harrachů,  náležející  k  velkostatku  Sadov- 
skému. 

Několik  jen  kroků  od  Trnavy  k  západu  jest  obec  Velké  Babice, 
v  níž  nalézá  se  škola  a  farní  kostel  sv.  Petra  a  Pavla,  který  se  připomíná 
již  ve  XIV.  století.  K  obci  této  přináleží  osady  Malé  Babice  a  Nová 
V  e  s.  Náves  ve  Vel.  Babicích  má  podobu  pravidelného  obdélníku,  jest  o- 
sázena  stromovím  a  prostředkem  vede  okresní  silníce. 

Na  Bystřici  v  místech  od  Bohárny  k  jihozápadu  leží  obce:  Puchlovice, 
Kratonohy  a  Obědovice. 

V  Puchlovicích  jest  mlýn  a  dvůr  hr.   z   Harrachů. 

V  Kratonohách  jest  škola,  farní  kostel  sv.  Jakuba,  mlýn  a  dvůr 
se  zámkem  Zd.  hr.  Kinského.  Býval  tu  též  pivovar.  Původně  byla  obec 
rozdělena  na  několik  vladyčích  statků,  z  nichž  jeden  držel  klášter  sv. 
Jiří   na    předměstí   hradeckém.    Od    1.   polovice   XV.    století   seděli   na   vsi 


-  410  — 

a  tvrzi  Dobřenští  z  Dobřenic,  od  r.  1623 — 44  Vchýňští  ze  Vchynic,  dále 
Jobsi  z  Bryslu,  od  něhož  je  koupil  v  r.  1701  Jan  Václav  Michna  z  Vaci- 
nova  a  vystavěl  tu  v  r.  1710  nynější  kostel.  V  r.  1721  koupil  Kratonohy 
František  Ferdinand  Kinský  ze  Vchynic  a  Tetova  a  obnovil  zaniklou 
faru.  V  Kratonohách  usadil  se  samouk  básník  Jiří  Volný,  ovčák,  kde  v 
r.  1745  zemřel.  K  obci  této  náleží  osada  Michňovka,  opodál  na  jih 
položená.  Osada  tato  postavena  byla  na  pozemcích  velkostatku  a  maji- 
telé domků  jsou  bez  polí;  živí  se  nájmem  pozemků  panských. 

Poblíž  hranic  okresu  Chlumeckého  při  erární  silnici  Hradec  Králové — 
Praha  položena  jest  obec  O  b  ě  d  o  v  i  c  e,  kde  jest  popi.  dvůr  hr.  Kin- 
ského.  Někdy  stávala  zde  tvrz.  Roku  1413  uvádí  se  co  svědek  na  listině 
Václav  Dlouhý  na  Obědovicích.  Roku  1514  postoupili  vladykové  Jan  a 
Václav  bratru  svému  Vilémovi  z  Mečkova  Obědovíce,  jež  koupili  od  strýce 
svého  Viléma  Vrbaty  z  Mečkova. 

Z  Nechanic  směrem  k  východu  vede  okresní  silnice  ku  Hradci  Krá- 
lové. První  obcí  na  ní  jest  obec  L  u  b  n  o,  na  jejíž  území  postaven  jest  zá- 
mek hraběte  z  Harrachů,  o  němž  byla  již  z  předu  učiněna  zmínka.  V  obci 
jest  mlýn. 

Další  obcí  na  silnici  ku  Hradci  Králové  jest  Dolní  Přím  se  zám- 
kem, dvorem,  bývalým  pivovarem  a  pověstnou  sýrárnou  hraběte  z  Har- 
rachů. Na  Přímě  umístěn  jest  lesní  úřad  velkostatku  Sadovského.  Opodál 
obce  jest  myslívna  a  bažantnice  a  zříceniny  hradu,  jenž  byl  kolébkou  pánů 
z  Přína.  Rudolf  Ferdinand  z  Vinoře  ustanovil  v  r.  1677  za  dědice  jezuity 
a  když  řád  jejich  byl  zrušen,  připadl  Přím  náboženskému  fondu,  od  něhož 
jej  koupil  Václav  Klement  a  Václav  Slivenský  a  od  těchto  v  r.  1811  Jan 
Riedl.  Od  tohoto  koupil  statek  hr.  z  Harrachů.  V  okolí  Primu  svedeny  byly 
dne  3.  července  1866  vražedné  boje  mezi  Sasy  spojenými  s  Rakušany  a 
Polabskou  armádou  pruskou.  K  obci  této  přináleží  osady  Nový  Přím 
a  Jehlice. 

Nad  Doiním   Fřímem   směrem  k  jihu  nalézá  se   na   vyvýšeném   vrchu 
obec   Horní   Přím,    těsně   při   rozsáhlém   lese    velkostatku    sadovského. 
Na   téže   silnici   na   samých   hranicích   okresu   Královéhradeckého   na- 
lézá se  obec  Š  t  ě  ž  í  r  k  y,  ke  které  náleží  osada  Charbuzice  poněkud 
k  severovýchodu 'vzdálená. 

Na  hřbetě  vrchu  od  Dolního  Přímu  směrem  k  severu  a  dále  k  východu 
se  táhnoucího  položena  jest  obec  P  r  o  b  1  u  z,  v  níž  nalézá  se  škola  a  farní 
kostel  Všech  Svatých  s  hrobkou  pánů  z  Vinoře,  jenž  uvádí  se  jako  takový 
již  od  roku  1384.  V  r.  1691  byl  od  jezuitů  znovu  vystavěn.  V  r.  1866  o  válce 
Němců  s  Němci  drželi  se  tu  Sašové  proti  značné  přesile  nepřátelské,  při 
čemž  byla  ves  kulemi  pruskými  vypálena  a  kostel  částečně  pobořen.  U 
Probluze  nalézá  se  vojenský  hřbitov  z  doby  války  a  široko  v  okolí,  někde 


i  v  poli  roztroušeny  jsou  vojenské  pomníky.  K  Probluzi  náleží  část  osadv 
Ber,  sestávající  z  několika  domků. 

Od  Probluze  směrem  k  východu  leží  obec  R  o  s  n  i  c  e,  v  níž  nalézá  se 
kruhová  cihelna  a  sušárna  čekanky.  V  obci  této  udal  se  v  r.  1863  veliký 
požár,  který  téměř  celou  obec  zničil,  takže  musela  býti  přestavěna.  Nad 
Rosnicemi  směrem  k  jihozápadu  jest  příkrý  vrch,  na  kterém  nalézá  se 
historické  místo  zvané  »Žižkův  stuh-,  kde  v  r.  1423  tábořil  Jan  Žižka  z 
Trocnova.  Památné  foto  místo  koupila  jednota  Sokol«  v  Nechanicích  a 
pestavila  na  něm  v  roce  1886  pomník  Žižkův.  Památník  tento  sestává  z 
pískovcového  jehlance  s  kalichem.  K  Rosnicům  přináleží  druhá  část  osady 
Boru. 


Zámek   Dolní   Přím. 

Od  Probluze  k  severu  na  bojišti  Královéhradeckém  rozkládá  se  poblíž 
železniční  zastávky  obchodní  dráhy  obec  Střezetice,  známá  z  dob 
války  1866,  neboť  poblíž  její  udal  se  památný  útok  rakouské  jízdy,  zná- 
zorněný na  Sochorově  obraze,  který  zakoupil  J.  V.  císař  rakouský  pro 
svou  obrazárnu.  Obec  r.  1351  darována  byla  klášteru  sv.  Jiří  na  předměstí 
královéhradeckém,  zapsaná  r.  1437  Divišovi  z  Miletínka,  později  tu  seděli 
Salavové  z  Lípy,  od  r.  1575  Dohalští  z  Dohalic,  za  nichž  vystavěna  tvrz, 
dále  Tamchynové  z  Doubravice,  z  nichž  Krištof  účastnil  se  bouří  stavů 
českých,  začež  mu  z  trestu  Střezetice  od  král.  komory  zabrány  a  prodány 
r.  1629  Václavu  ml.  Vratislavovi  z  Mitrovic.  R.  1642  koupil  je  Zikmund 
Stoš  z  Kcunic;  později  připojeny  k  Libčanúm. 

Z  okresní  silnice  z  Nechanic  do  Hradce  Králové  vedoucí  odbočuje  v 
obci  Lubně  silnice  okresní  k  severu  směrem  k  Sadové  a  po  západní  její 
straně  téměř  rovnoběžně  se  silnicí  vine  se  kiikatě  potok  Bystřice. 


Na  tratí  této  rozkládá  se  obec  Popovice,  v  níž  jest  mlýn  a  statek 
Antonína  Kadečky.  Popovice  bývaly  samostatným  statkem.  Opodál  stá- 
val zámek,  vystavěný  v  r.  1661  od  Rud.  Ferd.  z  Vinoře,  který  byl  později 
od  jezuitů  sbořen.   Velkostatek  Sadovský  má  zde  část  pozemků. 

Od  Popovic  směrem  k  západu  přes  potok  Bystřici  leží  obec  Sobě- 
tuš.  V  obci  nalézá  se  škola.  V  druhé  polovici  XVI.  století  drželi  Sobětuš 
Bořkové  z  Dohalic  (linie  Mokrovcuská).  V  r.  1652  držel  Sobětuš  Karel 
Stařimský.  K  obci  této  patří  osada  Tůň,  v  níž  nachází  se  mlýn. 


Probluz. 


Od  Popovic  k  severu  leží  obec  Třesovice,  ve  které  nachází  se 
škola  a  družstevní  sušárna  čekanky.  Jest  tu  křižovatka  silnic  okresních 
Nechanicko — Sadovské  a  Suško — Střezeticko — Všestarské.  Také  Třeso- 
vice drželi  v  druhé  polovici  XVI.  stol.  Bořkové  z  Dohalic  (linie  Mokro- 
vouská).  Pamětníci  vypravují,  že  o  válce  v  r.  1866  byla  obec  tato  nejkru- 
těji postižena  i  že  po  skončení  její  byly  hrůzné  její  stopy  na  půdě  této 
obce  nejvíce  patrný.  Půda  byla  prý  zbrocena  kalužemi  krve  v  pravém 
slova  smyslu. 

Odtud  dále  na  sever  rozkládá  se  obec  Mokrovousy.  Zde  nalézají 
se:  dvůr  velkostatku  Sadovského,  náležežící  hr.  z  Harrachů  a  mlýn  bratří 
Kozákových,  který  však  v  poslední  době  byl  proměněn  ve  tkalcovnu  a 
sušárnu  čekanky.  Na  stodolách  panského  dvora  zachovaly  se  až  dosud 
stepy  války  r.  1866.  Bývala  zde  tvrz,  na  které  seděl  v  druhé  polovici  XIV. 
století  Zdislav  Sokol  ze  Mžan.  R.  1398  jmenuje  se  Bavor  z  Mokrovous, 
jenž  jak  se  zdá,  držel  tuto  tvrz  společně  s  Markvartem  z  Mokrovous  a 
Jiřím  z  Hustiřan.  R.  1443  jal  Beneš  Mokrovouský  Haška  z  Veliše,  avšak 
pan  Jetřich  s  Landfriedem  dobyl  Mokrovous  a  Hašek  jest  propuštěn.  Syn 
Benešův  Jiří  prodal  Mokrovouse  okolo  r.  1490  Albrechtovi  z  Kolovrat, 
jemuž  pak  Bořkové  z  Dohalic  v  držení  statku  tohoto  následovali.  R.  1628 
prodal   Hynek   Bořek   z   Dohalic   Mokrovouse,   tehda   tržiště   spustlé,   Jaro- 


slavovi  z  Bubna.  Protože  však  tento  zboží  toho  doplatiti  nemohl,  vrátil 
je  po  jeho  smrti  poručník  nezletilých  jeho  sirotků  r.  1637  opět  Hynkovi 
Bořkovi  z  Dohalic,  kterýž  je  potom  r.  1651  prodal  Partoltovi  Zárubovi  z 
Hustiřan.  R.  1707  koupila  Mokrovousy  hraběnka  Marie  Schaffgotschová 
a  spojila  s  panstvím  Sadovou.  K  Mokrovousům  patří  na  straně  k  západu 
o   samotě   stojící   dvůr  velkostatku    Sadovského,   nazvaný   Janov. 

Od  Mokrovous  na  sever  stoupá  silnice  do  vrchu  přes  Dohaličky  a 
sklání  se  do  obce  Dohalic,  ke  které  náleží  osady  Dohaličky,  Dohalice 
Dolní,  Horní  a  Kopaniny. 

V  Dolenních  Dohalicích  nalézá  se  cukrovar  a  dvůr  hr.  z 
Harrachů  a  stanice  české  obchodní  dráhy.  Těsně  u  obce  stojí  starobylá 
budova  velkostatku,  bývalý  to  panský  špejchar.  V  místech  těch  stávala 
kdysi  tvrz.  Dohalice  jsou  rodinným  sídlem  rytířů  (od  r.  pak  1729  hrabat) 
Bořků  Dohalských  z  Dohalic,  kteří  tu  až  do  r.   1658  vládli. 

Na  Dohaličkách  jest  škola  a  farní  kostel  sv.  Jana  Křtitele 
(plebanie  již  v  r.  1350).  Osada  Hořenní  Dohalice  leží  od  Dolenních 
Dohalic  k  východu  na  okresní  silnici  a  rozkládá  se  u  samého  lesa  Holý, 
pověstného  z  r.  1866.  Zde  stála  kdysi  tvrz. 

Osada  Kopaniny  leží  od  Dolenních  Dohalic  k  západu  úplně  osa- 
mocena. 

Od  Dohalic  dále  na  sever  ve  výběžku,  zabíhajícím  do  okresu  Hoři- 
ckého,  rozkládá  se   obec  S  o  v  ě  t  i  c  e,  ke  které  přináleží  osada  Sadová. 

V  r.  1482  připomíná  se  v  Sověticích  Matěj  Salava  z  Lípy  a  v  Sověticích. 

V  Sadové  nalézají  se:  dvůr,  pivovar,  mlýn  a  kruhová  cihelna,  ve- 
směs závody  hraběte  z  Harrachů.  Od  XV.  století  až  do  bitvy  Bělohorské 
seděli  na  Sadové  Sadovští  ze  Sloupna,  kteří  se  účastnili  odboje  stavů 
českých,  začež  jim  statky  jejich  od  král.  komory  zabrány  a  prodány  r. 
1623  Albrechtovi  z  Valdšteina,  který  je  ještě  t.  r.  postoupil  Magdaleně 
Trčkové  z  Lípy.  Když  pak  její  syn  Adam  Erdman  padl  v  Chebu  s  Albrech- 
tem z  Valdšteina,  Sadová  darována  gen.  M.  Gallasovi.  R.  1646  seděl  na 
Sadové  Václav  Macák  z  Ottenburku.  Sňatkem  ovdovělé  jeho  manželky 
Marie  za  Jana  Arnošta  Schaffgotsche  dostala  se  Sadová  do  rodu  toho. 
Od  potomků,  jimž  Sadová  prodána  pro  dluhy,  koupil  ji  r.  1788  pán  z 
Gránzenšleina  a  od  nástupců  jeho  v  roce  1829  opět  rodina  hrabat  z  Har- 
rachů. Sadová  stala  se  proslulou  z  dob  války  v  r.  1866,  neboť  zde  byl  boj 
nejprudčí.  Bylo  v  něm  súčastněno  na  každé  straně  na  1500  děl  a  250.000 
vojínů.  Nejvíce  zuřil  boj  v  okolí  obcí  Dohalic,  Benátek,  Hoříněvsi,  Máslo- 
věd,  Sendražic,  Nedělišf,  Lípy,  Čištěvsi,  Chlumu,  Světi,  Přímu,  Třesovic, 
Probluze,  Mokrovous,  Popovic.  —  Poblíž  Sovětic  jest  rybník,  zvaný  »Ko- 
zinec«. 


-  414  - 

Od  Sadové  směrem  k  Hořicúm  k  severozápadu  vede  erární  silnice,  v 
jejímž  okolí  rozkládají  se  obce  Mžany,  Dub  a  Klenice.  Od  Sadové  až  po 
Klenice   stoupá  silnice  stále  do  vrchu. 

Ve  Mžanech  jest  škola  a  dvůr  velkostatku  Sadovského.  Zde  stá- 
valo sídlo  vladyčí. 

V  obci  Dubu  jest  družstevní  sušárna  čekanky.  Obec  bývala  domi- 
nium Sadové. 

Obec  Klenice  leží  v  nejsevernějším  výběžku  okresu  Nechanického, 
zabíhajícím  do  okresu  Hoříckého.  Poblíž  jí  jest  vrch  »Bukvice«,  nejvyšší 
to  bod  v  okrese. 

Z  Nechanic  směrem  k  západu  vede  okresní  silnice  do  Nového  Byd- 
žova. Silnice  tato  vede  po  hrázi,  roubené  po  obou  stranách  kaštanovým 
stromořadím.  Luka  po  obou  stranách  bývají  každoročně  zaplavována. 
Nechanice  z  těchto  míst  v  době  záplav  odrážejí  se  v  zrcadle  hladiny 
v  (."dní  a  činí  pohled  na  ně  malebným.  Hráz  končí  za  mlýnským  náhonem 
Bystřice,  kde  počíná  se  rozkládati  obec  Staré  Nechanice.  V  obci 
té  nachází  se  mlýn  Lad.  Kašťáka  a  dvůr  velkostatku  Sadovského,  pak 
hřebci  stanice  státní.  V  obci  jest  rybníček,  poblíž  pak  obce  a  hranic 
okresu  Novobydžovského  rozkládá  se  rybník  t.  zv.  Velký  Lhoták. 

Ze  Starých  Nechanic  vede  silnice  okresní  na  sever  do  Hořic.  As  piil 
hodiny  odtud  nalézá  se  obec  Suchá,  v  níž  jest  škola,  liliální  kostel  Nej- 
světější  Trojice,  patřící  k  mateřskému  farnímu  kosteiu  v  Nechanicíeh. 
Kostel  v  Suché  býval  ve  XIV.  století  farním. 

Dále  k  severu  poblíž  téže  silnice  leží  obec  N  e  r  o  š  o  v,  ve  které  na- 
lézá se  mlýn.  Obec  tato  bývala  až  do  roku  1885  spojena  s  Velkými  Petro- 
vicemi,  od  doby  té  jest  samostatnou  politickou  obcí. 

Na  téže  silnici  dále  k  severu  rozkládá  se  obec  S  t  r  a  č  o  v.  Jest  zde 
škola,  farní  kostel  sv.  Jakuba  a  dvůr  velkostatku  Sadovského  se  zámkem. 
Ve  XIV.  a  XV.  století  připomínají  se  tu  vladykové  ze  Stračova.  R.  1478 
drželi  tvrz  Kulové  z  Chotče,  v  XVI.  století  Bořkové  Dohalští  a  Nejedlí  z 
Vysoké,  z  nich  Ludmila  Nejedlá  z  Vysoké  prodala  r.  1611  Stračov  Karlu 
Zárubovi  z  Hustiřan,  načež  byl  Stračov  do  r.  1708  při  panství  cerekvickém. 
Ještě  toho  roku  koupil  zboží  Stračovské  Maxmilián  Rudolf  rytíř  Lamotte 
a  prodal  je  r.  1728  zeti  svému  Janovi  Balt.  hr.  z  Bredy,  jehož  potomci  tu 
seděli  poč.  XIX.  století;  potom  následovali  Harrachove.  R.  1495  povýšen 
byl  Stračov  na  městečko,  jež  časem  kleslo  opět  na  pouhou  ves.  V  r.  1495 
dal  král  Vladislav  městečku  právo  odbývati  týdní  trh.  Velkostatek  náleží 
panství  Sadovskému  hr.  z  Harrachú.  Ve  dvoře,  bývalém  to  zámku,  umí- 
stěny jsou  ústřední  úřady  hospodářství  velkostatku  Sadovského.  Ke  Stra- 
čovu  náleží  osada  Lhota  S  t  r  a  č  o  v  s  k  á,  osamocený  dvůr  u  hranic 
okresu    Hořického,   nazvaný    Č  e  ň  o  v. 


Od  obce  Suché  vede  okresní  silnice  k  západu  do  Lodína  a  odtud  na 
severozápad  do  Velkých  Petrovic. 

V  obci  L  o  d  í  n  ě  jest  škola  a  dvůr  velkostatku  Sadovského  hr.  Har- 
racha.  Obec  tato  připomíná  se  již  v  r.  1086  mezi  zbožím  kláštera  Opato- 
vického,  jemuž  ji  pan  Všebor  daroval.  K  Lodínu  náleží  osada  J  a  n  a  t  o  v 
na  západ  od  Lodína  na  samých  hranicích  okresu  Novobydžovského  po- 
ložená. 

Ve  Velkých  Petrovi- 
c  í  c  h  jest  škola,  farní  kostel  Nane- 
bevzetí Panny  Marie,  dvůr  a  sýrár- 
na  velkostatku  Sadovského  hr.  z 
Harrachů.  Zde  stávala  tvrz.  Petro- 
vice  jsou  po  katastrofě  Bělohorské 
v  plen  vzaty  a  Albrechtu  Valdštei- 
navi  prodány  po  jehož  pádu  opět 
na  korunu  spadše,  Janu  Gordonovi, 
cis.  plukovníku,  dány  jsou.  Po  smrti 
toho  jsou  1648  hr.  Rudolfu  Kollero- 
dovi  z  Wallsee  prodány,  při  jehož 
rodě  až  do  r.  1809  zůstaly.  R.  1812 
dostaly  se  Petrovice  rodu  z  Grán- 
zensteina,  načež  je  r.  1829  nynější 
držitelé   hr.    z   Harrachů   koupili. 

Jako  každá  krajina,  tak  i  okres 
Nechanický  má  tudíž  dosti  zajíma- 
vého, co  obyvatelstvu  jeho  činí  po- 
byt v  něm  příjemným  a  milým.  Žel, 
že  pomalu  jen  a  s  obtížemi,  namnoze 
i   značnými,    dohání    okresy   okolní,  Kostcl  ve  Velk*ch  Petrovicich. 

jímž  Štěstěna  ze  svých  zásob  více  uštědřila.  —  Doufejme,  že  bude  lip,  až 
místním  činitelům,  již  o  zvelebení  a  povznesení  jeho  upřímně  se  starají,  po- 
daří se  rozřešiti  nejpalčivější  otázky,  kterými  dnes  jsou:  řádné  železniční 
spojení,  regulace  Bystřice,  provedení  sítě  meliorační  a  j.  jimiž  podmíněna 
jest  zde  existence  všech  stavů  bez  rozdílu. 


FRANT.  K.  ROSULEK: 

PARDUBICKO. 

Kolem  důležitého  úhlu  labského,  při  úslí  Chrudim  ky  a  Loučné 
rozkládá  se  na  východ  a  na  západ  téměř  stejnoměrně  požehnaná  a  utě- 
šená krajina  soudního  okresu  Pardubického,  ohraničeného  přirozeně  na 
severní  straně  návrším  Vosickým  a  Milířem  u  Vysoké  nad  Labem,  na  jižní 
straně  návršími  'Jezbořickým,  Mikulovickým  a  Vostřešanským.  Obzor 
jeho  lemují  na  severu  křídové  planiny  Královéhradecké,  na  jihu  Železné 
hory,  na  východě  Orlické  hory  na  západě  výběžky  Železných  hor  a  Vy- 
soká u  Kutné  Hory.  Nejvyšší  česká  hora  Sněžka  viditelná  jest  i  z  nejniž- 
šího Polabí.  Povrch  okresu  jest  z  části  rovinou,  z  části  nízkou  kopčinou. 
Po  obou  březích  Labe  a  dolního  toku  Chrudimky,  v  Polabinách 
u  Pardubic,  šíří  se  překrásná  rovina,  ovládaná  nejvyšším  vrchem  zdejšího 
kraje  Kunětickou  horou,  eruptivního  původu,  a  svlažovaná  širo- 
kým plouživým  Labem  červenavé  vody,  protínajícím  okres  od  Vysoké 
k  Pardubicům  směrem  jižním  a  od  Pardubic  k  Lánům  na  Důlku  směrem 
západním,  pak  dolním  tokem  Loučné  a  Chrudimky.  Kunětická  hora  se 
svými  vzdálenějšími  kopečky  (Hůrka,  Webrův  kopec)  a  žílami  u  Spo- 
jila a  Mateřova  náleží  k  českému  Středohoří,  opukové  planiny  a  kopečky 
rovinu  pardubickou  obkličující  jako  valy  a  bašty  ke  křídovým  planinám 
středočeským. 

Vrcholová  výše  přestupuje  jen  na  Kunětické  hoře  300  metrů,  výška 
většiny  pahorků  a  návrší  kolísá  mezi  220  a  290  m.  I  hodila  se  proto  rovina 
pardubická  velmi  dobře  již  v  minulém  století  ku  pořádání  koňských  do- 
stihů a  parforsních  honů  (štvaní  na  jelena  neb  lišku),  jimiž  jsou  Pardu- 
bice známy  v  celé  Evropě,  zvláště  v  Anglii  a  Německu. 

Soudní  okres  Pardubický  rozkládá  se  mezi  49°  58^'  a  50"  101  V  sev. 
zem.  šířky  a  mezi  33"  19'  a  33"  35'  vých.  zem.  délky  od  Greenwichu. 
Délka  jeho  hranic  jest  138.4  km,  rozloha  33.683  ha  98  a  12  čtver.  m;  na 
východní  straně  sousedí  s  okresem  Holickým  v  délce  28  km,  na  záp.  str. 
s  okr.  Přeloučským  v  délce  35  km,  tvoříc  s  nimi  jedno  hejtmanství. 

Vzdálenost  nejsevernějšího  bodu  okresu  (u  Vysoké  nad  L.)  od  hranic 
pruských  (mezi  Maršovém  a  Žacléřem)  jest  57  km,  průměrná  vzdušná 
délka  mezi  nejsevernějšími  osadami  Pohřebačkou  a  Mikulovicemi  Hu- 
benicemi    a   Jczbořicemi   jest   22   km. 

Severozápadní,  největší  díl  okresu  uvnitř  labského  úhlu  postrádá  řek 
neb  větších  potoků  a  jsa  v  dávných  dobách  bažinatým,   odvodněn  byl  a 


zároveň  místy  zavodněn  v  době  pernštýnské  velikým  náhonem  Opa- 
tovi c  k  ý  m,  jenž  jest  přední  vodní  stavbou  v  království  Českém  a  jenž 
tvoří  přeponu  trojúhelníka,  jehož  vrcholy  jsou  u  Opatovic,  Pardubic  a 
Semína  na  Přeloučsku.  Jihozápadní  část  zavlažují  dva  mocné  potoky, 
přicházející  ze  Železných  hor,  B  i  1  a  n  k  a,  jež  ústí  do  Labe  pod  Rosicemi 
Labskými  a  P  o  d  o  1  k  a,  vlévající  se  do  Labe  pod  mlýnem  krchlebským; 
severovýchodní  část  protéká  Brodecký  potok,  sbírající  vodu  v  le- 
sích  chvojnovských   a  ústící   u   Lukovny  pod  Kunětickou  horou  do  Labe. 

Celý  okres  Pardubický,  zvláště  jeho  severozápadní  a  severní  část, 
můžeme  nazvati  krajem  rybničn  ý'm,  neboť  největší  díl  rybníků 
panství  pardubického,  jichž  bylo  co  dní  do  roka,  a  z  nich  největší:  Oplatil, 
Čeperka,   Bohdanečský  a  Jezero,   zde   se   rozlévaly. 

V  nynějším  století  křivolaké  břehy  labské  Chrudimky  i  Loučné  i  po- 
toka Bilanky  jsou  regulovány,  neboť  škody,  způsobené  zátopami,  bý- 
valy ohromné. 

Trigonometrické  body,  s  nichž  možno  přehlédnouti  dobře  pardubické 
krajiny,  jsou:  na  prvém  místě  Kunětická  hora,  305  m  vysoká  (nad  okolím 
81.5  m),  Lhota  na  Milíři  u  Vysoké  n.  L.  (283),  na  kopci  u  kostela  Miku- 
lovického  (274),  Svatojirský  kopec  u  Bohdanče  (227),  kostelní  věže  v  Boh- 
danči  (216),  Jezbořicích  (287),  Mikulovicích  (261),  Opatovicích  (223)  Se- 
zemicích  (228),  Vosicích  (264),  Ždánicích  (222)  a  Hláska  zámecká  v  Pardu- 
bicích 214  m. 

Po  stránce  geologické  celá  dolina  od  Hradce  Králové  přes  Pardu- 
bice až  po  Labskou  Týnici  a  na  sever  přes  Bohdaneč  směrem  k  Chlumci 
nad  Cidl.  jest  tvořena  náplavy,  čtvrtohorami.  Tak  vysoko  jako  jest  v 
sousedním  okresu  návrší  Chvojnovské  sahal  dříve  útvar  křídový  (druho- 
hory),  ale  byl  později  odplaven  a  jeho  místo  zaujal  namnoze  štěrk,  prchlí- 
ce,  hlína,  písek,  na  nichž  ulehla  různě  mocná  vrstva  ornice,  někde  ryb- 
ničná  křída,  rašelina,  bahní  ruda  a  vápenný  tuf.  V  těchto  diluviálních 
vrstvách  nalezeny  kosti  mamuta,  diluv.  koně,  tura,  3  stoličky  nosorožce 
v  Cihelně  u  Choltic  a  r.  1900  největší  vzácnost,  kostra  diluv.  nosorožce 
(druhá  v  Rakousko-Uhersku)  v  cihelně  u  Blata  na  hranicích  okresních, 
jež  zmontována  stojí  nyní  v  zemském  museu  v  Praze,  tuří  lebka  a  rohy 
se  stopami  pravěkého  člověka  a  j.  Alluvium,  mladší  naplaveniny,  na- 
cházejí se  v  poříčí  řek,  potoků  a  pramenů,  v  okolí  rybníků  a  bařin  a  ob- 
sahují nánosy  těchto:  štěrk,  písek,  hlínu  (červeníce),  vivianit,  bahní  rudu, 
ornici,  rašelinu  a  pozůstatky  zvířat  a  rostlin  nyní  žijících.  Největší  pí- 
sečné pahorky  a  navátiny  jsou  u  Dražkovic,  Pardubic,  Hradiště  a  Bohdan- 
če, rozsáhlé  rašeliniště  u  Libišan,  mělká  rašeliniště  u  Doubravice,  Ry- 
bitev,  Studánky,   Čivic  a  Krchleb,  rašelinné  louky  jsou  u  Pardubic. 

Vzhledem  k  půdě,  která  jest  v  Polabí  hlinitá  jinde  písčitá  neb  písčíto- 
hlinitá,  jeví  se  okres  Pardubický  jindy  i  nyní  jinak,  než  jeho  sousední 
okresy. 


-  418  - 

V  nízkém  Polabí  bývalo  hojně  lučin,  tůní  či  starých  »1  a  b  i  š  ť  a  t«  a 
krásných  porostlin,  v  nichž  vynikaly  zejména  duby,  jilmy,  vazy  a  černé 
topoly  a  z  nichž  zbytky  porůznu  roztroušené,  tu  ve  větších,  tam  v  men- 
ších skupinách  jsou  právě  charakterem  zdejších  Polabin.  Jako  svědek 
dávných  dob  a  poslední  Mohykán  polabských  pralesů  zůstal  tu  Čer- 
vinkův topol  u  Pardubic,  mající  objemu  8  m  6  dm,  větší  obr  v  říši 
rostlinstva  našeho,  než  topoly  v  srdci  Asie  na  řece  Tarimu,  jež  měřil 
Sven  Hedin. 

Výše  od  vlastních  Polabin  bývaly  v  pradávných  dobách  místy  bažiny 
a  močály,  kteréž  odvodněny  v  XVÍ.  stol.  a  na  místě  jejích  založeny  uži- 
tečné rybníky,  místy  husté  lesy,  v  nichž  zdržovali  se  hojně  vlci  ještě  v 
polovici  17.  století,  jak  je  pamatuje  učený  jezuita  Bohuslav  Balbín.  V  nej- 
starší době  krajinu  kolem  Opatovic  vzdělávali  mnichové  pověstného  klá- 
štera Opatovického;  na  opučité  půdě  založeno  tu  mnoho  vinic 
a  chmelnic.  Nyní  většinou  povrch  půdy  zaujímají  role,  při  řekách  lučiny, 
z  nichž  klidí  se  výborné  seno,  u  vsí  jsou  dosud  velké  zahrady  a  místy  i 
pastviny,  zvláště  na  drahách  a  občinách,  ač  stále  více  ustupují  rolím  a  s 
nimi  mizejí  též  staré  vyšeptalé  vrby  pří  struhách  a  obyvatel  jejich,  krásný 
pták  dudek,  staré  plané  hruše  na  mezích  a  křoviska  hlohu  a  šípku  v 
úvozech  a  při  cestách.  Z  rozsáhlých  lesů  zbyly  tu  lesy  u  Doubravice,  Vy- 
soké, Čivic,  pod  Kunětickou  horou,  u  Vesky  a  Zminného,  většinou 
jehličnaté. 

Z  velikého  počtu  rybníků,  založených  v  16.  věku,  zbylo  vedle  ve- 
likého bohdanečského,  dosud  nalitého,  jen  několik  menších;  půda 
ostatních  přeměněna  v  pole  a  luka,  jako  se  stalo  s  rybníky  Semtínem,  Spo- 
jilem,  Mateřovským  Jesničanským,  Staročernským  a  j.  Na  půdě  někte- 
rých vypuštěných  rybníků  vznikly  v  době  Josefínské  osady:  Jesničánky, 
Staročernské,  Veska,  jichž  původní  obyvatelé  byli  přistěhovalci  něme- 
čtí z  pruského  Slezska  a  Kladska,  kteří  se  již  dávno  počeštili  a  jen  jména 
jejich,  na  př.  Ditrich,  Kahler,  Kerzl  a  j.  připomínají  jejich  původ. 

A  tento  vzdělaný  kraj  měl  také  záhy  dosti  spojovacích  prostředků, 
z  nichž  nejdůležitější  byly  císařské  silnice  k  Chrudimi,  Hradci  Král.  i 
Kutné  Hoře. 

V  roce  1889  vydržoval  okres  Pardubický  113.616  m  silnic  nákladem 
16.892  zl.  33  kr.  a  od  té  doby  síť  jejich  rozhojněna.  Zvláště  železné  dráhy 
Pardubicům  a  celému  okresu  přispěly  velíce  k  rozvoji:  severní  státní 
dráha  vystavěna  byla  r.  1843 — 45,  jihoseverní  německá  spojovací  dráha 
k  Liberci  stavěna  v  1.  1856 — 57,  a  rakouská  severozápadní  dráha  z  Něm. 
Brodu  r.  1870 — 71.  Poštovní  spojení  s  Prahou  měly  Pardubice  již  r.  1644, 
ale  časté  vpády  nepřátelské  zavinily  ovšem  nepořádky  v  něm,  neboť  Švé- 
dové obyčejně  všecky  koně  poštovní  zabrali.  Dnes  mají  Pardubice  tři 
poštovní  úřady,  telegrafní  a   telefonní  úřad  a  spojení  s  Bohdančem,   Holi- 


cemi  a  Herm.  Městcem  autobusem.  R.  1899  otevřena  železnice  Boro- 
hrádek — Chrudim. 

Za  dávných  dob  vedla  okresem  Pardubickým  zemská  stezka 
Trstenická.  Od  Litomyšle  vedla  přes  Chrudim  k  Pardubicúm  poboční 
cesta,  po  níž  se  přivážela  nejvíce  sůl. 

0  přechod  přes  Labe  postaráno  bylo  v  starší  době  pouze  převozy. 
Nejstarším  mostem  labským  jest  most  u  Němčic,  který  byl  vystavěn 
zajisté  jen  vzhledem  ke  klášteru  opatovickému  a  později  ke  Kunětické 
Hoře,  pak  most  u  Pardubic  pod  zámkem,  vystavěný  r.  1494.  Pře- 
vozy jsou  dosud  v  činnosti  u  Bukoviny,  Počápel  (Kunětický),  Rosic,  Blat- 
níka,  Lánu  na  Důl.,  Opočinka,  Mělic,  Lohenic,  Břehů,  Valů,  Semína  a 
Telčic.  Později  zřízen  přes  Labe  železniční  most  v  Rosicích  a 
most  při  silnici  v  Opatovicích.  Na  labskou  trať  říční  od  Král.  Hradce 
po  Labskou  Týnici  dohlíží  od  r.  1874  dříve  královský  zemský,  teď  c.  k. 
pořičný. 

Jako  v  dřívějších  dobách  rozsáhlé  vrstvy  hlíny  v  Polabí  daly  vznik 
četným  cihelnám  a  hojné  vodní  toky  četným  mlýnům,  tak  železné  dráhy 
napomáhaly  k  založení  mnohých  továren,  jako  jsou:  cukrovar,  pivovar, 
lihovar,  čistírna  petroleje,  továrny  na  stroje  hospodářské  a  mlýnské,  elek- 
trárna, vápenné  peci,  továrna  na  perleťové  knoflíky,  cikorkárna  a  jiné 
menší  v  Pardubicích,  raffinerie  cukru  v  Rosicích,  lihovary  v  Bohdanči  a 
Hrobicích,   továrna   na   strojená  hnojiva   v   Opatovicích   a   j. 

Obyvatelstva  okresu  Pardubického  v  posledních  letech  rychle  při- 
bývá, jelikož  stěhují  se  sem  mnozí  lidé  za  živobytím,  jež  poskytují  četné 
továrny,  obchody  a  živnosti  zejména  v  Pardubicích;  r.  1900  měl  okres 
4936  domů  se  48.545  obyvateli,  r.  1910  6043  domů  s  55.795  obyv.  národ- 
nosti české. 

Lid  zdejší  náležel  k  rozsáhlému  slovanskému  plemeni  Charvátů, 
kteří  tu  bydleli  zajisté  již  před  Kristem,  jak  tomu  nasvědčují  četná  zde  od- 
krytá žároviště  a  nálezy  kamenných  zbraní.  Tam,  kde  jsou  žá- 
rové hroby,  jest  nedaleko  bud  hřbitov  křesťanský  neb  osada.  Osady  nej- 
starší zakládány  tak,  že  kolem  návsí  kupila  se  sídla  do  kola;  prvotních 
sídel,  poplužních  dvorů,  bývalo  málo  a  teprve  jejich  dělením  přibývalo 
v  osadách  sídel.  Nejmladší  osady  z  doby  německé  kolonisace  Josefínské 
mají  konfiguraci  ulicovitou  neb  řádkovitou.  Staré  dřevěné  stavby  lidové 
téměř  vymizely  a  tu  a  onde,  v  Popkovicích,  Spojile,  Ostřešanech,  Bezdě- 
kově, Hrádku,  Lánech  na  Důlku  a  jinde  jen  zachovalé  lomenice  se  zá- 
klopou a  pamětním  prknem  ještě  na  ně  upomínají.  Též  nábytek  a  nářadí 
staré  mizí  valem  na  našem  venkově  a  městské  museum  pardubické  má 
zásluhu,  že  zachránilo  mnoho  pěkných  malovaných  neb  vykládaných 
skříní,  truhel,  židlí  a  j.,  že  zachránilo  i  zbytky  starých  krojů  a  výšivek, 
zvláště  krásně  vyšívané  kostelní  prádlo  z  Rosic. 


ZELENÁ  BRÁNA  V  PARDUBICÍCH. 


-  421  — 

Dříve  zaměstnáním  obyvatelstva  nejen  na  vsích,  i  v  Pardubicích  byla 
orba  a  chov  dobytka,  teď  tyto  z  měst  ustupují  a  v  Pardubicích  téměř  vý- 
hradně živí  se  obyvatelstvo  řemesly,  průmyslem  a  obchodem,  starajíc  se 
četnými  různými  spolky  a  zřízeními  též  o  povznesení  svého  vkusu  umě- 
leckého a  hovíc  sportu,  majíc  za  městem  letiště  i  velké  footba- 
1  o  v  é  křiste,  i  nejnovějším  snahám  pokrokovým.  Vydatnou  podporou 
toho  jsou  místní  a  krajinské  lišty. 

Uprostřed  světle  požehnané  roviny,  uprostřed  bujné  vegetace,  roz- 
kládá se  centrum  a  Léžiště  celého  okresu,  k  němuž  všecky  obce  gravitují, 
rozsáhlé  a  vábné 

PARDUBICE,  jež  široce  rozkládají  údy  své  od  východu  k  západu  a  od 
nichž  vane  mocný  a  vznešený  dech  minulosti,  středověku,  jehož  sídlo  ve 
zdech  zámeckých  a  na  staroměstském  »rynku«.  A  kdo  sezná  blíže  rušný  a 
pestrý  život  dnešních  továrních  a  sportovních  Pardubic,  brzo  si  jich  za- 
miluje. 

Blížíme-li  se  vlakem  městu  od  Prahy  neb  od  Král.  Hradce,  spatříme 
nedaleko  železniční  trati  nejprve  rozsáhlou  čistírnu  na  petrolej  na  místech 
někdejší  vsi  Přerova,  pak  vápenné  peci,  akciový  cukrovar  z  r.  1869  a  za 
ním  Wertheimcrův  lihovar  a  akciový  pivovar,  jižně  u  vojenského  cvičiště 
hangár  prvního  českého  avialika  inž.  J.  Kašpara,  pardubického  ro- 
dáka a  pak  vjíždíme  do  velkého  a  prostranného  nádraží,  před  třemi  lety 
rozšířeného  a  vkusně  upraveného. 

Od  nádražní  budovy,  v  níž  jest  hlavní  poštovní  úřad  a  jež  vystavěna 
byla  v  letech  1857 — 1859  a  vzdálena  jest  čtvrt  hodiny  od  vnitřního  města 
dáme  se  širokou  Alžbětinou  třídou  aneb  kolem  státní  průmy- 
slové školy  na  prohlídku  Novým  městem.  Alžbětina  třída  vznikla  pode! 
chrudimské  silnice  a  pokračování  její  >za  šraňkem«  tvoří  část  města  zva- 
nou na  Skřivánku«,  honosící  se  krásnou  moderní  školou  obecnou  a 
rozvětvující  se  v  množství  menších  ulic,  z  nichž  jedna  nazvána  »N  a 
spravedlnosti",  jelikož  tu  stávala  až  do  doby  Josefínské  šibenice  s 
kolem.  Z  Alžbětiny  třídy  odbočuje  přímá  a  dlouhá  ulice  S  m  i  1  o  v  a,  ne- 
soucí jméno  to  ku  poctě  známého  básníka  Smila  Flašky  z  Pardubic.  Na 
místě  jmenovaných  ulic  ještě  po  roce  1866  vlnily  se  klasy  žitných  polí. 
Naproti  ústí  Smilovy  ulice  do  Alžbětiny  založeno  opodál  prostranné  ná- 
městí Nového  města,  jehož  východní  stranu  vyplňuje  nejvíce  obecná  chla- 
pecká a  dívčí  škola,  na  jižní  straně  státní  průmyslová  škola,  na  severní 
dva  velké  domy  zdejšího  stavebního  družstva.  Minouce  knihtiskárnu 
Hoblíkovu  zastavíme  se  před  synagogou  a  pomníkem  bratran- 
ců Veverků,  vynálezců  ruchadla.  Odtud  k  západu  směřuje  široká 
třída  Palackého,  v  níž  jsou  c.  a  k.  jízdecká  kasárna,  to- 
várna na  stroje  Josefa  Prokopa  synů  a  dále  zmíněný  již 
akciový  pivovar,  proslulý  svým  portérem.  Pomník  bratranců  Veverků  od- 
halen byl  za  řeči  vůdce  národa  dra  Frant.  Lad.  Riegera  r.  1883;  model  jeho 


-  422  - 

pracoval  Jos.  Strachovský  a  v  kameně  vytesali  bratři  Ducháčkové  z  Prahv. 
Než  postupme  dále! 

Vedle  výstavného  hotelu  Veselka,  v  němž  jest  elegantní  rozsáhlá 
kavárna  a  vedle  kostela  sv.  Jana  Křtitele,  kolem  něhož  starý 
hřbitov  změněn  v  sad,  při  jehož  východní  straně  postavena  nákladná  bu- 
dova měšťanských  škol  novoměstských,  vcházíme  do  Královské 
třídy  čili  na  Zelené  předměstí,  ne  tak  pojmenované  po  dvou 
malých  zelených  kobercích  mezi  Veselkou  a  sochou  mariánskou,  ale  po 
Zelené  bráně,  jež  je  na  východě  zavírá.  Kdysi  byl  vchod  do  něj  užší, 
když  tu  těsně  při  silnici  stál  městský  špitál,  založený  od  Pernštýnú  a  hřbi- 
tovní brána  s  nápisem  »Mors  janua  vitac«.  Dnes  tu  volněji  a  také  koste- 
lík, zbudovaný  ve  slohu  gotickém  r.  1510  více  vynikl;  Vilém  z  Pernštýna 
vystavěl  jej  pro  kališníky  a  měšťanstvo  zřídilo  tu  hřbitov,  z  něhož  tu 
zůstal  jen  monument  zasloužilého  starosty  města  Václava  Bubeníka  a  ně- 
které náhrobní  desky  v  ohradní  zdi,  z  nichž  Zrústova  jest  již  stoletá,  po- 
chovávat se  od  r.  1883  na  novém  hřbitově  u  Jesničánek,  jež  jsou  částí 
Pardubic.  Do  roku  1620  vedl  správu  tohoto  kostela  farář  podobojí,  který 
přebýval  ve  dvoře,  ležícím  hned  u  kostela;  utrpěl  též  mnoho  ve  válce 
třicetileté,  kdy  Švédové  obléhali  třikráte  město.  Královská  třída,  dříve 
zvaná  Dlouhé  neb  Zelené  předměstí  (432  m  dlouhé)  jest  nejúpravnější 
a  nejpřednější  částí  města,  jsou  to  pardubické  Příkopy,  kde  v  neděle 
a  svátky  dopoledne,  večer  každodenně  po  širokých  chodnících  procházívá 
se  domácí  obyvatelstvo.  Zde  na  podzim  v  době  parforsních  honu  a  dostihu 
sídlí  čelní  šlechtici;  zde  v  domě  (Krausově)  Živnostenské  banky  meškal 
Jeho  Veličenstvo  císař  a  král  František  Josef  I.,  roku  1866  král  pruský 
Vilém  r.  1884  bydlel  tu  Jeho  Výsost  arcikníže  Eugen,  v  letech  osmdesá- 
tých vévoda  Adolf  Nasavský.  Kromě  hotelu  Veselky  a  hotelu  Střebského, 
po  velkoměstsku  zařízených,  pozoruhodné  jsou  zde  obchodní  domy  »U 
M  e  t  k  u  r  a«  a  »U  1  v  a«,  stojící  na  místě  někdejšího  hotelu  »U  zla- 
tého lva«. 

Úzká  ulička  Pernerova  blízko  Veselky  vede  k  býv.  mlýnu  »na  valše«  a 
dále  pod  zámek  k  labskému  mostu;  na  jižní  straně  spojuje  Královskou 
třídu  s  ulicí  S  m  i  1  o  v  o  u  v  níž  jest  Dělnický  dům  nár.  socialistů,  a  s  dal- 
šími ulicemi  třída  Sladkovského  až  ku  železniční  trati  sahající,  v  níž 
se  nachází  zdejší  evangelicko  r  e  f.  církve  jednoduchý  chrám, 
nesoucí  velký  kalich  v  průčelí. 

Ulička  vedle  c.  k.  pošty  vede  na  zastrčenou  část  třídy,  zvanou  >  N  a 
hrádku«.  Dlouhá  Jindřišská  ulice  spojuje  třídu  s  ulicí  Smilovou  a 
se  vzdálenější  ulicí  Karlovou;  v  ní  jest  Dělnický  dům  strany  sociálně 
demokratické.  V  obou   Dělnických   domech   jsou   umístěny  biografy. 

Domky  malé  uličky  Vodní  nad  bývalým  hradebním  příkopem,  jenž 
jest  dnes  již  téměř  celý  zavezen,  byly  r.   1913  sbourány  a  vyvstanou  zde 


-  42;!  - 

veliké  a  nákladné  stavby:  okresní  dum  a  městské  museum,  jež  budou  za- 
vírati na  severozápadní  straně  nové  náměstí  před  Zelenou  branou. 

Nežli  vstoupíme  do  Starého  města,  musíme  přejíti  přes  někdejší  hra- 
dební příkop,  nyní  zasypaný,  který  se  zdí  vysokou  zavíral  dříve  město, 
byv  napájen  vodou  z  Chrudimky,  a  pak  projíti  štíhlou  věží  Zelenou 
branou,  59  m  vysokou,  která  majestátně  panuje  nad  městem  a  kterou 
vedla  již  v  dávných  dobách  zemská  stezka  Trstenická  od  Litomyšle  ku 
Praze.  Zelená  brána  vystavěna  byla  od  mistra  Jiříka,   Moravana,  na  roz- 


Mčstské   divadlo   v    Pardubicích. 


kaz  pana  Viléma  z  Pernštýna  r.  1507;  gotická  ta  věž  nese  osm  menších 
věžiček  a  větší  střední  s  hvězdou  zlacenou,  hodiny  se  čtyřmi  ciferníky  a 
jest  kryta  mědí,  která  sezelenala  a  dala  tak  bráně  jméno  »Zelená«  i  ce- 
lému předměstí  (»Zelené«). 

Na  západní  straně  byla  dříve  dubová  železem  pobitá  padací  mříže, 
která  odstraněna  okolo  r.  1800.  Stěžejí  po  vratech  a  devět  prkének  za- 
nechaných v  klenbě  z  doby  jejího  budování  dos-ud  tu  spatříme.  R.  1912 
zřízen  byl  na  bráně  ochoz  na  betonových  krakorcích,  brána  zbavena  o- 
mítky,  důkladně  opravena,  aby  vyhlížela  jako  za  starých  časů,  kdy  hlásný 
s  pavlače  oznamoval  rohem  hodiny  a  požár. 

Před  věží  jest  jednopatrové  předbrání  s  cimbuřím,  střílnami  a 
goticky  sklenutým   vjezdem   a   menším   vchodem   pro  pěší;   na   průčelí  dle 


424 


kartonu  Alešova  znázorněn  r.  1903  plastikou  velikou  původ  znaku  pánů 
z  Pardubic.  Zachováním  Zelené  brány  uctili  Pardubičtí  památku  svého 
dobrodince  Viléma  z  Pernštýna  více,  než  jakýmkoliv  pomníkem.  Na 
prostranství  před  branou  stojí  na  jižní  straně  nad  květinovými  koberci 
městské  divadlo,  ozdobené  v  průčelí  malbami  Urbanovými  a  me- 
daillony:  Smetany  a  J.  K.  Tyla,  a  za  ním  dům  Rakousko-Uherské 
banky,  na  straně  severní  děkanský  chrám  a  stará  zvonice 
a  mohutná  hráz  se  starými  kaštany,  kterou  město  chráněno  před  zá- 
topou, když  zámek  byl  oblit  vodou. 

Projdouce  Zelenou  branou   a  krátkou   Zelenobranskou  ulicí  staneme 
na  Hlavním  náměstí. 

Zvláštní  duch  nás 
tu  ovane:  duch  minulo- 
sti a  přítomnosti  zápasí 
tu  poslední  dvě  deseti- 
letí. Ty  staré  mohutné 
pernštýnské  zdi  s  vyso- 
kými okrasnými  štíty, 
pokrytými  někde  boha- 
tou prací  štuka térskou, 
ustupují  modernímu 

vkusu,  jenž  s  tohoto  sta- 
rožitného náměstí,  je- 
muž co  do  tvářnosti 
málo  které  v  Čechách 
se  vyrovná,  stírá  víc  a 
více  původní  ráz.  Ná- 
městí má  podobu  pra- 
videlné obdélníka  (129 
m  dl.,  45  a  půl  metru 
šir.)  a  chová  uprostřed 
pozlacenou  sochu  Ne- 
poskvrněné Panny  Ma- 
rie z  r.  1695  na  6  m  vy- 
sokém sloupě  ovinutou 
čtverhrannou  galerií 
se  sochami  osmi  patro- 
nů českých  a  se  čtyřmi 
korunovanými  lvy  v  ro- 
zích, kterou  zhotovil  v 
roce  1777  sochař  Jakub 

•t-       i  .  Zelená    hrána    v    Pardubicích 

1  eP'"-  (pohled  z  náměstí). 


—  427  - 


Naproti  soše  na  severní  straně  stávala  radnice  a  domy  obecní 
s  vojenskou  strážnicí  pod  kaštany.  Stará  ta  radnice  (vystavěná  r.  1722) 
měla  průčelí  bohatě  odzdobené  měšťanem  a  sochařem  zdejším  Jakubem 
Teplým.  Nahoře  ve  výklenku  byla  socha  arcibiskupa  Arnošta  z  Pardubic, 
pod  ní  městský  znak  (půl  koně  bílého  jezdeckého  v  červeném  poli),  jejž 
držela  mohutná  postava  Herkulova,  pod  níž  byl  tento  nápis:  »Arnošt 
první  arcibiskup  Pražský,  užíval  toho  znaku,  jejž  nyní,  císaři,  město  tvé 
má,«  Radnice  tálo  a  tři  sousední  domy  byly  strženy  a  na  místě  nich  vy- 
stavena v  1.  1893 — 94  dle  návrhu  architekta  Jan  Wejricha  nová  rad- 
nice v  české  renaissanci  nákladem  159.000  zl.  V  průčelí  nalézáme  osm 
medaillonů  s  podobiznami  českých  králů  a  na  vrcholu  štítu  mezi  oběma 
věžemi  sochu  Vojtěcha  z  Pcrnštýna  tepanou  z  mědi.  V  prvním  poschodí 
nalézá  se  nádherně  zařízená  zasedací  síň  městského  zastupitelstva 
s  přihrádkovým  stropem  a  nástěnnými  obrazy  K.  Klusáčka.  V  druhém 
patře  jsou  místnosti  okresního  soudu  a  v  zadním  traktu  místnosti 
knihovny  c.  k.  soudu  a  Měšťanské  besedy.  V  přízemí  jest  vpředu  Městská 
spořitelna  a  restaurace.  Kromě  rcídnice  zasluhují  zvláštní  zmínky  pro  svůj 
zevnějšek  ještě  dům  Polákův  s  Jonáš  em«,  dům  Wernerov- 
s  k  ý  a  H  1  a  d  ě  n  ů  v,  pro  vnitřní  klenby  hostinec  »u  K  o  n  í  č  k  a«  a  dům 
Polákův  a  dům  Oesterreicherův  nesoucí  desku,  na  níž  zobrazena  po- 
věst o  původu  znaku  pernštýnského,  jenž  vykazuje  černou  zubří  hlavu  s 
houžví  ve  chřípích;  z  nových  domů  Ob  č.  záložna  na  jejímž  průčelí 
jsou  reliéfy  Krista,  Žižky  z 
Trocnova  a  ostrého  výstupu  Ji- 
říka z  Poděbrad  s  kardinálem 
Fantincm  de  Vale.  Občan,  zá- 
ložna v  tomto  svém  krásném 
stánku  oslavila  r.  1913  padesá- 
tiletou blahodárnou  činnost,  za 
kterouž  příčinou  vydala  skvost- 
ný jubilejní  spis,  z  něhož  ně- 
která vyobrazení  se  vzácnou 
ochotou  laskavě  nám  zapůjčila 
do  tohoto  popisu.  V  budově  Ob- 
čanské záložny  jsou  úřadovny 
c.  k.  okres,  hejtmanství.  V  tomto 
domě,  dříve  zvaném  »U  bílé 
růže«  bydlil  v  letech  čtyřicátých 
minulého  věku  dr.  J  o  s.  B  o  j. 
P  i  c  h  1  s  manželkou  svou  Fran- 
tiškou, básnířkou  českou,  zná- 
mou     pode      jménem      Marie  „  ,  ,         ,  ,     .. 

rnlakuv    aum    »s    Jonášem 

Čacká.  V  představeném  měst-  pardubickém. 


^_J 


430 


ském  domě  na  západní  straně  vede   široký  průchod  k  staré  zvonici 
a  děkanskému  kostelu. 

Z  náměstí  vedle  domu  Wernerovského  vede  pod  obloukem  ozdobe- 
ným starobylými  freskami,  úzká  a  křivá  ulička  Bartolomějská,  při- 
pomínající ulice  táborské,  svahovitě  na  Wernerovo  nábřeží  a  do 
Kostelní  ulice;  na  jižní  straně  vede  krátká  Klášterní  ulice 
ku  kostelu  Zvěstování  Panny  Marie,  staroměstským  školám 
a  r  e  á  1  c  e,  na  severní  straně  pěkná  ulice  Pernštýnská,  jejíž  domy 
mají  podohnou  tvářnost  jako  domy  náměstí,  vede  k  zámku  a  na  Bílé  před- 
městí. Dáme  se  touto  poslední.  Všimnouce  si  na  východní  straně  pamětní 
desky   na    rodném    domě     Frant.    Schwarze,     projdeme    u    >>c  í  s  a  ř- 


Děkansk-ý  chrám  s\.   Bartoloměje  \    Pardubicích, 


4:31  — 


ského  mlýna«  průchodem  zvaným  »p  o  d  sklípky^,  a  přijdeme  na 
Wernorovo  nábřeží  podél  bývalého  náhonu  Haldy,  kde  stávaly 
dříve  staré  masné  krámy  a  kde  na  západním  konci  vypíná  se  štíhlou  věží 
do  výše  děkanský  chrám  sv.  Bartoloměje,  stojící  těsně  nad  náho- 
nem. R.  1295  založen  byl  při  něm  klášter  Křižovníkův  červeného  srdce 
(Cyriakův),  který  byl  r.  1421  od  Žižky,  když  táhl  od  Chrudimě  přes  Par- 
dubice, i  s  kostelem  rozbořen  a  zůstal  v  ssutinách,  až  obé  vystavěl  znovu 
r.  1519  Vilém  z  Pernštýna,  povolav  sem  Minority  z  Krakova. 
R.  1532  syn  jeho  Vojtěch  uvedl  mnichy  ke  kostelu  Zvěstování  P.  Marie 
a  kostel  sv.  Bartoloměje  povýšil  za  farní. 


Náhrobek    Vojtěcha   z   Pernštýnu   v   chrámě   sv.   Bartoloměje. 


Když  r.  1538  město  i  s  chrámem  vyhořelo,  vystavěl  je  zase  Jan 
z  Pernštýna.  Po  celé  16.  století  byla  správa  tohoto  chrámu  v  rukou 
podobojích  a  teprve  po  r.  1620  přešel  do  správy  katolické.  Stavěn 
jest  v  slohu  gotickém  o  třech  lodích;  zvony  (5)  chrámové  visí  na  blízké 
zvonici;  největší  z  nich  sv.  Bartoloměje  váží  21  'i  metr.  centů  a  byl  r.  1670 
přelit.  Uvnitř  kostela  jeslí  pamětihodný  obraz  sv.  Bartoloměje 
od  M  i  c  h.  L.  W  i  1 1  ra  a  ti  a  ze  školy  Rembrandtovy  a  krásný  náhro- 
bek z  bílého  mramoru  pana  Vojtěcha  z  Pernštýna,  nejvyššího  hof- 
mistra království  Českého  (zemř.  1534)  před  hlavním  oltářem  a  oratoře 
s  renaissančním  pažením  kassetovaným.  Též  portál  na  sev.  straně  ko- 
stela, k  němuž  přes  klenutý  most  nad  Haldou  vede  15  schodů,  jest  krásná 
práce  kamenická,  nad  níž  jest  velká  deska  pamětní  s  výjevem  z  pověsti 
o  původu  erbu  pánů  z  Pernštýna  a  znaky  rodovými.  V  roce  1912-13  byl 
péčí  kostelního  výboru  restaurován  prací  archritekta  Boži  Dvořáka  a  nově 
vysvěcen  biskupem  královéhradeckým  J.  Doubravou. 


-  482  - 


Za  zvonicí  u  kostela  nachází  se  soukromý  průchodní  dům  č.  82, 
kde  bývala  od  r.  1522  škola,  jejímž  správcem  byl  po  r.  1572  známý  mistr 
Martin  Bacháček  z  Na  u  měřic,  předchůdce  snah  Komenského. 
Vedle  tohoto  domu  jest  zmíněný  již  průchodní  dům  městský,  kde  umístěny 
některé  úřady  městské  a  státní. 

Od  kostela  děkanského  půjdeme  ulicí  Kostelní  až  k  podjezdu,  po 
jehož  jižní  straně  stojí  dům  é.  15.  kdysi  pánů  z  Pernštýna,  v  jehož  prvním 
patře  vyjmuty  byly  dva  vzácné  renaissanční  portály  z  pálené 
hlíny,  z  nichž  jeden  uložen  v  král.  zemském  museu  v  Praze,  druhý 
v  městském  místním  museu.  Portály  tyto,  jakož  i  krásná  renaissanční  ob- 
ložení oken,  jaká  spatřujeme  na  císařském  mlýně  a  u  Zelené  brány,  byly 
pracovány  nejspíše  v  panské  dílně  tcufarské,  řízené  některým  vlašským 
umělcem.  Projdouce  podjezdem  uchýlíme  se  v  levu  do  krátké  ulice  Z  á- 
m  e  c  k  é,  z  níž  gotickou  branou,  ozdobenou  znakem  pernštýnským,  do- 
staneme se  do  první  části  rozsáhlého  zámku  pardubického,  jenž 
náleží  k  největším  a  dosud  nejzachovalejším  zámkům  českým  a  jest  nej- 
přednější okrasou  a  památkou  města  Pardubic.  Starobylý  ten  zámek 
skládá  se  z  předhradí  a  vnitřního  zámku.  Nežli  se  dostaneme  k  předhradí, 
musíme  projíti  trojhranným  stavením,  zavírajícím  nevelký  dvorec  s  kaš- 
nou, jehož  druhá  brána  byla  věžovitá.  Této  části  se  říká  podhradí 
a  náležela  do  ohrady  městské  a  obsahovala  to,  co  se  nemohlo  směstnati 
v  zámku,  sýpky    kovárnu,  kancelář  sirotčí  a  j.  Vykročivše  z  druhé  brány 

spatříme  před  sebou  zámek  upro- 
střed bujných  lučin,  zastřený  místy 
stromovím,  jímž  jsou  osázeny  vysoké 
valy.  Kdysi  místo  lučin  býval  tu 
bahnitý  příkop,  jenž  se  až  do  r.  1734 
naháněl  široce  vodou  z  Chrudimky. 
Přes  příkop  chodilo  se  k  třetí  bráně 
po  mostě  dřevěném,  místo  něhož 
nasypána  tu  r.  1805  cesta,  která 
může  slouti  »hladovou  cestou«  ne- 
boť poskytla  lidu  dělnému  výdělku 
v  čas  velkého  hladu  r.  1805.  Tuto  vy- 
sokou cestu  podoby  hráze  zdobí  so- 
cha sv.  Františka  de  Pauli  a  sv.  Jana 
Nepom. 

Před  třetí  branou  býval  most 
zdvihutý,  po  němž  tu  zbyly  pouze 
kladky,  po  nichž  se  »zpodjímal«  či 
vytahoval.  Na  třetí  bráně,  postavené 
r.  1511  nachází  se  nad  čtyřmi  znaky 
Předhradí  zámku  pardubického.  (pánův  z  Pernštýna,  Lomnice,  Stern- 


—  43a  — 

berka  a  Vartenberka)  také  deska,  jakouž  jsme  viděli  již  na  domě 
Oesterreicherově  a  na  děkanském  kostele,  na  níž  jest  zobrazen  výjev  z  této 
pověsti:  Praotec  Pernštýnův  Věňava  neb  Vojtěch  byl  uhlířem  a  když 
v  lese  uhlí  pálíval,  přicházíval  divoký  zubr  neb  tur  a  sežral  mu  potravu, 
kterou   s  sebou  míval.  Uhlíř  nevěda  jak  by  se  zvířete  zmocnil,  rozhlížel 


Průčelí   zámku   pardubického. 


se  a  tu  ptáček  jeden  na  stromě  zpíval  jako  by  volal:  »1  e  j  č í  m.  1  e  j  čí  m!« 
Věňava  porozuměl,  odvinul  s  obuvi  své  lýko  a  drže  pevně  zubra  za  rohy, 
provlékl  mu  pak  nozdrami  lýkový  provazec,  čímž  jej  zkrotil  a  přivedl  na 
hrad  knížecí.  Za  tuto  odvahu  dostal  les,  kde  uhlí  pálil  u  Pernštýna  a  do 
znaku  černou  zubří  hlavu. 

Stavení  zámku  Pardubického,  zavřená  valy,  jež  vybíhají  ve  čtyři 
rondely,  obrácené  ke  stranám  světa  a  obehnaná  vysokou  zdí  se  střílnami 
a  zmíněným  již   širokým   příkopem,   dělí  se   na   zámek   dolní   či  předhradí 


—  434   - 

(dolní  plac-)  a  zámek  horní,  stojící  na  místě  někdejší  tvrze,  jež  tu  stá- 
vala již  ve  14.  stol. 

Na  předhradí  býval  pivovar,  různé  sklepy,  zejména  pro  munici  vá- 
lečnou, konírna,  dvě  solnice,  do  nichž  se  skládala  sůl  z  Budějovic 
a  z  Prahy,  dílna  bednářská,  lázeň  a  byty  některých  úředníků  a  zámecké 
chasy. 

Z  předhradí  vede  kamenný  most  přes  vyzděný  příkop  k  vlastnímu 
zámku,  jenž  na  třech  stranách  obklíčen  roklí  a  jehož  portál  kamenný 
v  renaissančním  slohu  jest  vzácná  a  skvostná  umělecká  památka.  Praco- 
ván byl  r.  1529  nákladem  Vojtěcha  z  Pernštýna  a  postaven  r.  1541  za  jeho 
bratra  Jana.  Most  z  r.  1543  nese  na  zdech  parapetních  rodové  znaky. 
Dlouhým  vjezdem  s  gotickými  klenbami  přijdeme  na  nejvnitrnější  zá- 
mecký dvůr,  který  jest  malý,  čtverhranný  a  tmavý  a  na  němž  pozoru- 
hodná jest  jednoduchá  arkáda  ze  16.  věku  vchod  do  kaple  sv.  Tří 
králův  a  sedmipatrová  věž  Hláska,  s  níž  rozkošný  a  daleký  rozhled 
po  Polabí  a  jejíž  skřípavá  korouhvička  ukazuje  Pardubčanům  směr  větru, 
který  tam  u  zvonku  prudce  vane.  Všechny  prostory  zámecké  ztratily 
původní  svou  tvářnost  a  rozměry  častým  přeměňováním.  Druhá  zá- 
mecká věž,  nižší,  má  bicí  hodiny  a  zbytky  staré  malby.  Dokud  panství 
Pardubické  bylo  císařským,  bývalo  na  zámku  pro  císaře  pěl  pokojů 
ozdobných   v  druhém  ponebí,   k  rimž   se   šlo   ozdobnými  portály. 

S  nimi  sousedila  velká  síň  zdélí  38  m.  a  zšíří  13  m.  s  pěkným  táflo- 
váním,  v  níž  byla  tabule  sklenná,  do  níž  králové  Vladislav  II.,  Leopold  I. 
a  Karel  VI.  jména  svá  démanty  vyryli.  V  místnostech  přepažených  umí- 
stěny později  c.  k.  úřady  a  ve  sklepech  zámeckých  zavíráni  nejvíce  ci- 
káni, proto  nazváno  vězení  to  »cikáňka«.  Z  jednoho  sklepa  na  vý- 
chodní straně  vychází  prý  chodba,  o  níž  pověst  vypráví,  že  vede  až  pod 
Kunětíce  a  když  se  stavěl  labský  most,  že  kůly  byla  proražena  a  zato- 
pena. — 

Kde  pne  se  dnes  veliký  zámek,  tam  čněla  nad  vodou  na  počátku 
14.  stol.  skrovná  tvrz,  řečená  Pordubice  neb  Pardubice,  také  Pardě- 
dubice,  ves  pak  byla  nepochybně  tam,  kde  jsou  nynější  Pardubicky.  Nej- 
starší známý  držitel  její  uvádí  se  Puta  z  Pardubic  k  roku  1318,  jenž 
psal  se  více  z  Dube  (rod  Hronoviců  znaků  ostrve)  a  jehož  synové  H  a  j- 
man  (Hynek)  a  Crh  postoupili  Pardubice  směnou  za  Visemburk  Ar- 
noštovi z  Hostýne,  hejtmanu  na  Kladšlě,  jenž  prý  založil  Nové 
město  Pardubice  (1330).  Rod  těchto  pánů,  příbuzný  s  Malovci  z  Malovic. 
užíval  ve  znaku  půl  stříbrného  rejtharského  keně  se  zlatou  uzdou  v  čer- 
veném poli,  kdežto  Malovci  půl  koně  zlatého  v  modrém  štítě.  Předek  je- 
jich Ješek  bojoval  ve  vojště  krále  Vladislava  u  Milána  r.  1158,  vnikl 
s  několika  odvážnými  druhy  do  města  a  když  s  kořistí  branou  chtěli  unik- 
nouti, vzkřikli  Milánští  na  pověžného,  aby  spustil  těžkou  mříži,  která/ 
Ješkovi  přeťala   koně   v   půli.  Ale   statečný  český  bojovník  popadl  přední 


1. 

Zadní    strana    zániku 

pard 

ubického. 

2. 

Brána 

zámeckého 

předhradí. 

3. 

Zámecký 

portál  z    r. 

1529 

-  430  - 

půli  koně  na  svá  bedra  a  tak  se  králi  v  ležení  představil.  Za  udatnost 
tuto  povýšen  do  stavu  rytířského  a  do  erbu  mu  dána  přední  půle  jízde- 
ckého  koně.  Výjev  tento  plasticky  podán  sochařem  Boh.  Vlčkem  na  Ze- 
lené bráně,  jak  vzpomenuto  výše. 

Nejslavnější  z  rodu  pánů  z  Pardubic  jsou  Arnošt,  syn  předešlého, 
slavné  paměti  první  arcibiskup  Pražský,  a  synovec  jeho  S  m  i  1 
Flaška  z  Pardubic,  nejvyšší  písař  a  protonotář  král.  Českého  a 
proslulý  básník  český.  Ačkoliv  otec  učinil  Arnošta  dědicem  zboží  a  po- 
ručníkem  tří  nezletilých  bratří  a  synovců  sirotků,  neměl  Arnošt  času  na 
hospodaření  na  statcích  i  uvázali  se  v  ně  dva  nejmladší  bratři,  S  m  i  1  a 
Vilém.  Zboží  Pardubské  obsahovalo  tehdáž  tvrz  Pardubice,  Nové  město 
Pardubice  řečené,  vsi  Ostřešany,  Bukovinu  Černou,  Lhotu  Rybářskou 
a  Lhotu  Přívoz;  také  měli  držitelé  od  časů  dávných  právo  vybírati  z  ka- 
ždého voru  dřev,  jenž  byl  po  Labi  splaven,  4  a  půl  kopy  grošů  cla,  což 
jest  neklamným  svědectvím,  jak  stará  jest  již  plavba  pitní  po  Labi. 

Velikost  zboží  Pardubského  položili  jsme  tuto,  abychom  mohli  tím 
více  užasnouti  nad  jeho  rozsahem,  až  zmíníme  se  o  pozdějším  jeho  držiteli 
panu  Vilému  z  Pernštýna.  Zboží  Pardubické  po  krátkém  vladaření  Smi- 
lově  držel  Vilém,  jenž  se  sem  ze  tvrze  Staré  přistěhoval.  Tehdy  již 
část  zboží  náležela  Vznatovi  ze  Skuhrova.  Po  smrti  tohoto  při- 
padla ta  část  králi,  ale  výprosníci  si  odúmrť  vyprosili,  tak  že  jim  připadly 
Pardubice  a  Vilémovi  Stará  s  vesnicemi  mnohými  u  Pardubic,  jež  pak 
držel  syn  jeho  S  m  i  1  a  potomci  jeho  k  panství  Rychmburskému,  píšíce  se 
Flaškani  z  Rychmburka.  Jmenovaný  Smil  činným  byl  v  tehdejších  poli- 
tických bězích,  jest  spisovatelem  »Nové  rady«  a  padl  v  bitce  na  straně 
jednoty  panské  proti  královským  13.  srpna  1403  mezi  Horou  a  Čáslaví. 
Po  pánech  z  Pardubic  stal  se  držitelem  Pardubského  zboží  dvořenín 
krále  Václava  Jan  čili  Hanuš  z  Můhlheima,  jinak  též  Můhlheim  z 
Pardubic,  zakladatel  kaple  Betlémské  v  Praze,  kterýž  sám 
podal  k  této  kaplí  r.  1402  M.  Jana  Husa.  Kdo  držel  Pardubice 
po  smrti  Můhlheimově  (asi  r.  1405),  neznámo.  Ve  válkách  husitských 
seděl  na  nich  Viktorin  z  Kunštálu  a  z  Poděbrad,  otec  krále 
Jiřího  a  důvěrný  přítel  Žižkův,  jenž  zemřel  v  Pardubicích  1.  ledna  1427, 
kdy  Jiřímu  bylo  teprve  nespíná  sedm  let.  Ve  zboží  Pardubické  uvázal  se 
horlivý  kališník  Jan  Hlaváč  z  Ronova  a  z  Mitrova,  jenž  je  pro- 
dal Divišovi  Bořkovi  z  Miletínka,  o  němž  se  více  zmiňujeme 
při  Kunětické  hoře.  Po  Diviši  následoval  na  Pardubicích  bratr  jeho  V  a  - 
něk  z  Miletínka,  pak  synové  tohoto  Jiřík  a  Diviš,  z  nichž 
druhý  brzo  zemřel,  Jiřík  pak  pro  svoji  nehospodárnost  musel  zboží  Par- 
dubické postoupiti  věřitelům  Zděslavovi  Jeníkovi  z  Mečkova 
a  Jindřichovi  staršímu  z  Minstrberka,  kteří  je  prodali  panu  Vilémovi 
z  Pernštýna  a  na  Helfenšteině  r.  1491  10.  června,  kterýž,  an 
sám   na   něm   býti   nemohl,   ustanovil    purkrabím    Jana    Buška    z   Hodkova. 


—  437  — 


Panu  Vilému  z  Pernštýna  děkují  Pardubice  za  všechen  svůj  rozvoj  v  minu- 
losti, za  svoji  chvalnou  pověst  a  jméno  v  historii  a  za  mnohá  dobrodiní. 

Bylť  pan  Vilém  mužem,  nad  nějž  nebylo  v  tehdejší  době  v  národě,  ba 
jakých  nemnoho  tehdáž  v  celé  Evropě.  Státnický  věhlas,  ušlechtilý  cha- 
rakter, jaký  sluší  muži  tak  vyseče  postavenému  a  bohatstvím  oplývají- 
címu, pojily  se  u  něho  s  nevšední  hospodárností  a  promyslem,  statečnost 
se  shovívavostí,  láska  rodinná  s  láskou  vlasteneckou.  Svobody  i  umění 
milovný  ten  velmož  nehynoucí  pomníky  svých  snah  a  svého  ducha  po- 
stavil si  zvláště  na  svém  panství  Pardubském,  kteréž  v  té  době  bylo 
největší  a  nejlidnatější  a  první  z  příčin  kulturních  a  živnostních  a  vzrostlo 
za  něho  na  výměru  13  čtverečných  mil,  stanouc  se  přímo  knížectvím,  neboť 
prostíralo  se  od  Borohrádku  k  Poděbradům,  od  Hradce  Král.  k  Chrudimi. 
V  příčině  náboženské  byl  pan  Vilém  velice  snášelivý,  známať  jsou  jeho 
sleva:  »S  Římany  věřím,  s  Čechy  (podobojími)  držím  a  s  Bratřími  umírám. < 
Jeho  ušlechtilému  vlastenectví  děkovaly  Čechy  za  památnou  smlouvu 
Svatováclavskou  r.  1517.  Rozměry  přítomného  díla  nedovolují,  abychom 
siřeji  o  panu  Vilému  pojednali,  i  odkazujeme  čtenáře  své  na  dílo  Palackého 
a  jiná. 

Vzorná  hospodářská  činnost,  kulturní,  politická  i  jiná  pana  Viléma 
byla  rozsáhlá.  Místo  přívozu  přes  Labe  vystavěl  dřevěný  most,  r.  1507 
ohradil  město  náspy  a  zdí  a  branami.  R.  1509  udělil  měšťanům  právo,  aby 
mohli  o  statcích  svých  říditi.  Roku 
1510  vyzdvihl  kostel  sv.  Jana 
Křtitele  na  Zelenobranském  před- 
městí a  při  něm  špitál,  daroval  mě- 
stu les,  pustil  mu  prodej  vína  a  j. 
Rozšířil  a  zvelebil  1498 — 1511  zá- 
mek, zakládal  rybníky,  stavěl 
umělé  vodotoče,  jakými  jsou  zvlá- 
ště náhony  Opatovický  a  Halda  a 
horlivě  pečoval  o  zdárné  vychování 
svých  dítek  s  chotí  svou  vždy  milo- 
vanou Johankou  z  Liblic,  přední 
ochranítelkou  Jednoty  bratří  če- 
ských. Vladislav  II.,  ubíraje  se  s 
valným  komonstvem  v  sobotu  22. 
července  1497  přes  Pardubice  do 
Uher,  zastavil  se  u  pana  Viléma  na 
tvrzi,  zdržel  se  tu  přes  neděli  a  dva 
syny  jeho  Jana  a  Vojtěcha  pasoval 
na  rytířství.  Pan  Vilém,  onemocněv 
na  Moravě,  chvátal  do  Čech  ku 
Kasalovi,      mohl-li     by     mu      CO      na         Arkády  v  nádvoří  zámku  Pardubického. 


otokách  na  nohách  pomoci,  ale  zemřel  na  Pardubicích  dne  8.  dubna 
1521  u  vysokém  stáří. 

Po  Vilémovi  následoval  na  Pardubicích  a  ostatním  zboží  v  Čechách 
Vojtěch,  Jar.  dostal  zboží  moravské.  Vojtěch,  jenž  po  otci  r.  1514  ob- 
držel od  krále  úřad  nejvyššího  hofmistra,  kráčel  ve  šlépějích  jeho.  Pardu- 
bicím) udělil  právo,  aby  mohly  míti  masné  krámy,  pivo  vařiti,  daroval  jim 
vsi  Bukovinu  a  Lhotku  za  Ležánkami  k  Hůrkám,  které  splynuly  s  Bělo- 
branským  předměstím.  Nezanechav  dědiců,  lidumilný  ten  pán  záhy  ze- 
mřel (17.  března  1534)  ve  svém  domě  na  hradě  Pražském  a  pochován  s 
velikou  poctou  v  chrámě  pardubickém.  Statky  jeho  zdědil  bratr  J  a  n  z 
Pernšteina,  hejtman  markrabství  Moravského,  jenž  pro  ohromné  své 
bohatství  zván  byl  Bohatým,  neboť  držel  od  Ferdinanda  I.  nějaký  čas 
hrabství  Kladské  a  peníze  ze  zlata  a  stříbra  se  svým  obrazem  bíti  kázal. 
Jan  přilnul  k  novotám  evangelickým  tak,  že  i  poručence  svého  knížete 
Těšínského  u  víře  evangelické  dal  vychovati,  ale  synové  jeho  Jaroslav  a 
Vratislav,  byli  opak  otce,  ti  vynikali  horlivostí  katolickou  a  nechtěli  jiné 
víry  trpěti,  než  stranu  pod  jednou  a  starou  pod  obojí.  Tenkráte  na  Par- 
dubsku  nastalo  smutné  stěhování  Českých  Bratří,  pláč  a  nářek  žalostný. 
R.  1547  bylo  první  exilium  bratrské. 

Jan  Bohatý  zemřel  8.  září  1548  v  Gruschbachu  v  hrabství  Kladském 
a  pohřben  v  kostele  Doubravnickém  na  Moravě  vedle  svých  předků.  Sy- 
nové jeho,  Jaroslav.  Vratislav  a  Vojtěch,  se  zbožím  otcovským  podělili. 
Jaroslav  (nar.  1528],  J.  M.  C.  Ferdinanda  I.  rada,  komorník  a  nejvyšší 
štolba,  dostal  hlavně  statky  české,  více  než  10  hradů  s  několika  sty  vesnic, 
ale  nehospodárností,  ba  marnotratností  a  zbytečným  pře- 
pychem tak  je  obtížil,  že  prodával  část  po  části  a  ztratil  právo  i 
na  Pardubice  155  9;  padl  v  boji  proti  Turkům  27.  července 
1569.  Pernštýnové  vymřeli  r.  1631  Vratislavem,  vnukem  bratra  Jaroslavova 
Vratislava  Nádherného. 

Jelikož  krásné  panství  Pardubické  zalíbilo  se  arciknížeti  Maximi- 
1  i  a  n  o  v  i  a  otec  jeho  král  Ferdinand  prý  tesklivě  >chudobu«  krále  Če- 
ského nesl,  koupeno  z  peněz  sebraných  po  královských  městech  če- 
ských (Plzeň  dala  3000  kop  mís.)  ke  stolu  krále  Českého  od  hlav- 
ního věřitele  pana  Jaroslava  za  20. 0  00  kop  grošů  českých  dne 
21.  března  15  6  0,  čímž  stalo  se  pak  císařským  a  zůstalo  až  do  no- 
vějších dob  v  držení  komory  královské. 

Když  se  byl  císař  Rudolf  II.  odřekl  české  koruny,  vykázáno  mu 
k  výživě  kromě  jiného  panství  Pardubické.  Právo  na  Pardubice  osoboval 
si  po  smrti  Rudolfově  (20.  ledna  1612)  Karel  z  Lichtenšteina,  ale  císař 
Matyáš  udělil  mu  knížectví  Opavské  co  léno  koruny  České  a  tak  Pardu- 
bice zůstaly  králi  Českému  a  panství  spravováno  pak  císařskými  hejt- 
many, kteří  později  sluli  »vrchními«.  Ve  válce  třicetileté  náležeř  pardu- 
bický zámek  k  nejbezpečnějším  pevnostem  v  Čechách. 


439 


R.  1631  osazen  byl  silnou  posádkou,  která  r.  1634  odrazila  Švédy  pod 
majorem  Stallhannsem  a  r.  1643  střelbou  ze  14  kusův  švédského  vůdce 
Torstensona,  který  přilehl  dne  15.  září  1645  k  zámku  podruhé,  metaje  naň 
žhavé  koule,  z  čehož  vznikl  požár,  jenž  ztrávil  město  a  předhradí.  avšak 
marně,  nedobyl  jej.  Na  zámku  pardubickém  počalo  se  dosud  neobjasněné 
vyjednávání  Valdštýna  se  Sasy,  později  za  císařovny  Marie  Terezie  ujed- 
nány zde  r.  1763  základy  míru  Hubertsburského,  jímž  skončila  se  válka 
sedmiletá  a  Leopold  I.  28.  června  1680  vydal  tu  první  patent  robotní. 


Nad  Haldou«.  Zbytky  hradeb  v   Pardubicích. 

Dlužno  ještě  zmíniti  se  stručně  o  hospodářství  na  panství  komorním. 
Pivovary  byly  dva,  v  Dašicích  a  zámku,  bohdanečský  užívala  obec; 
vinice  byla  pod  Kunětickou  horou,  chmelnice  byly  dvě:  pardubská 
a  dašická;  jedenáct  dvorů  většinou  dřevěných,  tři  ovčíny  a  několik 
mlýnů.  Roboty  byly  orné,  ženné,  hrabné;  nejvíce  jich  měli  Bohdanech'; 
kromě  nich  dávali  poddaní  obilí,  slepice,  vejce.  U  Opatovic  byla  losos- 
n  i  c  e  pod  Kunětickou  horou  obšírná  obora  daňčí  s  komorou  ba- 
žantí  a  koroptví,  tři  obory  vlčí,  při  Kladrubech  krásná  obora 
koňská,  revírův  13,  záspův  svinských  99  a  veliké  množství 
1  e  s  ů  v  na  33  hájemství  rozdělených.  Všichni  úředníci  při  dvořích,  při  fiš- 
partaji,  jagerpartají  a  gestůtpartaji  byli  pod  deputát.  Všemohoucím  pánem 
na  panství  byl  vrchní,  obyčejně  zchudlý  šlechtic  a  pravou  jeho  rukou 
písař.  Neposlušní  sedláci  byli  vypláceni  holí,  dáváni  buďto  do  klády,  neb 
trlice,  aneb  sázeni  na  dřevěného  osla,  který  stával   »na  p!acc<   v  zámku. 


-  440  - 

Jeden  písař  na  Pardubicku  prý  toho  tolik  robotníkům  naporoučel,  že  se 
sedláci  zdvihli,  přitrhli  do  zámku,  svlékli  písaře  v  kanceláři  do  nahá,  na- 
lili naň  inkoustu,  co  ho  tu  bylo  a  pak  jej  posypali  posýpátkem.  Zločinci 
byli  mučeni  v  přízemí  v  mučírně  a  popravováni  nakatovědvorečku, 
malé,  uzavřené  prostoře   vedle  mučírny  mezi  vysokými  zdmi  zámeckými. 

Ale  když  panství  neslo  malý  užitek,  prodáno  r.  1863  c.  k.  národní 
bance,  od  níž  prodáno  r.  1866  přivil.  Rakouskému  ústavu  kredit- 
nímu a  Leopoldovi  rytíři  Lam  lov  i.  R.  1864  odprodáno  od 
panství  zboží  Čivické  jež  koupil  za  310.000  poslední  obrpurkrabí 
království  Českého  hrabě  Karel  Chotek  z  Chotkova  a  Voj- 
n  í  n  a.  Od  Úvěrního  ústavu  odkoupil  panství  svob.  pán  Jan  z  Liebigú, 
kterýž  je  zase  prodal  za  2,020.000  zl.  dru  Richardu  baronu  D  r  a  - 
schemu  z  Wartinberga;  díl  jeho.  zboží  Dašické,  prodáno  od 
panství   markraběti   Alexandru    z    Pallavicini. 

Než  opusťme  již  zámek  a  jděme  starým  lípovým  stromořadím  k  lab- 
skému mostu,  který  r.  1866  po  ústupu  našeho  vojska  byl  zapálen;  blíže 
něho  v  městské  plovárně  můžeme  za  parného  léta  pookřáti  a  nastou- 
piti cestu  přes  Bělobranské  či  Bílé  předměstí  do  vnitř  města.  Dlouhá, 
úzká  ulice  Labská  s  nízkými  domky,  vystavěnými  na  hrázi  mezi 
Chrudimkou  a  zámeckým  příkopem,  vede  na  Bílé  náměstí,  nazvané  tak 
po  Bílé  bráně,  jež  stála  na  konci  Arnoštovy  ulice  a  byla  jen  35  m  vysoká, 
jjež  však  byla  r.  1840  zbořena  pro  úzký  vjezd,  jenž  tehdejším  vozkům  s 
těžkými  náklady  nevyhovoval.  Touto  branou  chtěli  se  Prusové  1744  do- 
stati lstí  do  města;  přestrojivše  se  za  vozky,  vezli  pod  plachtami 
ukryté  vojíny.  Za  jižní  stranou  Bílého  náměstí  či  »dřevěného  rynku «  tekla 
dříve  Halda  na  císařský  mlýn,  na  východní  straně  spěchá  přes  velký 
moderní  železný  jez  Chrudimka  k  Labi,  dávajíc  s  Haldou  sílu 
městské  elektrárně  a  Winternitzovu  mlýnu.  Odtud 
možno  přijíti  Štrossovou  ulicí  k  chemické  barvírně  Červinkově  a  Ku- 
chynkově,  ke  kostelíčku  Bolestné  Panny  Marie  (z  r.  1710) 
na  Vystrkově,  ke  krásné  škole  »U  k  o  s  t  e  1  í  č  k  a«,  městskému  chu- 
dobinci, chorobinci  a  sirotčinci  a  k  vojenské  nemoc- 
nici J.  V.  císaře  a  krále  Františka  Josefa  I.  Kostelíček  ba- 
rokového slohu  má  ambity  a  na  prostranství  před  ním  konává  se  každo- 
ročně na  jaře  velice  hlučná  pouť;  vystavěn  byl  r.  1710  místo  malé  dřevěné 
kapličky,  která  tu  stávala  od  r.  1670.  Ku  Vystrkovu,  přiléhá  městský  park, 
zvaný  Bubeníkovy  sady,  na  pravém  břehu  Chrudimky.  kolem  níž 
tu  po  regulaci  jest  pěkná  procházka  po  hrázích.  Přes  železný  most  kolem 
školy  reálné,  kostela  klášterního  a  škol  staroměstských  můžeme  se  vrátiti 
do  náměstí  neb  Jahnovou  třídou  k  městskému  divadlu;  s  mostu 
shlédneme  kamenný  most  železniční  státní  dráhy  a  kopec  Vinici  s 
vodojemem  městského  vodovodu  a  hostincem,  oblíbené  to  výletní  míslo 
Pardubičanů.   Na  vlnách  Chrudimky  prohání  se  houf  různých  lodiček  mi- 


—  441  — 

lovníků  řemesla  mnohých  Benátčanů.  Než  skončíme  procházku  městem, 
ještě  stavíme  se  v  bývalém  klášterním  kostele  ZvěstováníPanny 
Marie,  abychom  si  prohlédli  vzácnou  klenbu  diamantovou  s 
kapsami  v  presbytéři,  obraz  narození  Páně  dle  kartonu  Alešova  a 
zvenčí  některé  náhrobky  osob  šlechtických  kdysi  v  kostele  pochovaných; 
pod  kostelem  jsou  klášterní  hrobky,  nyní  prázdné.  Chrám  tento  jest  nej- 
starší  z   chrámů   pardubických   a   jest   stavěn   ve    slohu   gotickém;    klášter 


Sjížďka   účastníků   k   parforsním   honům   v    Pardubicích. 


Minoritu  při  něm  zrušen  byl  r.  1786.  Hlavní  oltářní  obraz  od  rodáka  ma- 
teřovského  Frant.  Potěšila  jest  nyní  v  museu  a  oltář  má  tabernakul  a 
kříž  z  pískovce,  pěkné  sochařské  práce.  Pro  úplnost  dodáváme  o  Pardu- 
bicích ještě  následující: 

Pardubice,  vzdálené  od  Prahy  12  mil,  leží  218  m  nad  hladinou  moře 
Adríjského  a  zaujímají  s  poli,  lesy  a  pastvinami  3298  jiter  7  čtv.  sáhů;  patřily 
v  15.  a  16.  stol.  k  župě  Chrudimské,  církevně  k  vikariátu  Pardubskému. 
Dělí  se  na  Staré  a  Nové  město;  v  prvém  soustředěny  jsou  všecky  úřadv, 
v  druhém  průmyslové  závody.  Jsou  zde:  c.  k.  vyšší  reálka,  c.  k.  gymna- 
sium, soukromé  dívčí  reálné  gymnasium,  c.  k.  státní  průmyslová  škola, 
tři  školy  měšťanské,  6  obecných,  městská  průmyslová  dívčí  škola  a  ob- 
chodní škola  pro  dívky,  školy  pokračovací,  pomocná  škola,  první 
v  Čechách,  a  více  soukromých  ústavů  vzdělávacích.  Spolkový 
život    jest    zde    velmi    živý    a    nacházejí    se    zde    téměř    všecky    spolky, 


442  - 


Vypuštěni 


nim   honům   přivezeného. 


s  jakými  shledáváme  se  v  nejpřednějších  městech  českých.  Jsou 
zde  tři  lékárny,  tři  knihkupectví;  dříve  tu  kvetlo  koželužství  a  soukenictví, 
ale  cbě  ta  řemesla  nadobro  již  zanikla.  Po  osudné  bitvě  u  Hradce  Krá- 
lové dne  3.  července  r.  1866  ustupovala  přes  Pardubice,  na  pólo  lidu- 
prázdné, větší  část  armády  rakouské  a  saské.  Dne  6.  července  dorazili  do 
Pardubic  pruský  král  Vilém  a  korunní  princ  Bedřich.  Drie  8.  čer- 
vence přijel  sem  generál  bar.  G  a  b  1  e  n  z  vyjednávati  příměří.  Po  uzavření 
míru  uvítaly  Pardubice  nadšeně  dne  24.  října  1866  J.  V.  císařeakrále 
IrantiškaJosefal.  Císaře  a  císařovnu  hostily  Pardubice  také  v  po- 
zdějších letech,  kdy  sem  na  krátko  zavítali  k  honům  parforsním, 
jež  tu  každoročně  v  podzim  koná  vysoká  šlechta  a  k  nimž  se  všech  stran 
sjíždí  se  značné  množství  nejvzácnějších  hostů. 

Parforsní  hony  vysoké  šlechty  počaly  v  Pardubicích  r.  1847. 
V  letech  1848,  1849  nebylo  honů,  až  r.  1850  ujal  se  jich  opětně  bar.  Z  e  d  t  - 
w  i  t  z.  Po  něm  pak  pořadatelem  jích  byl  kníže  Egon  Thurn  Taxis, 
r.  1870  hrabě  Jiří  Stockau  a  r.  1872  princ  Emil  Fůrstenberg. 
Od  roku  1877  stojí  v  čele  šlechtické  honební  společnosti  jako  master 
(předseda)  J.  Exc.  hrabě  Jindřich  Larisch  Mónich.  Někteří 
šlechtici  zakoupili  si  v  Královské  třídě  domky,  kde  po  čas  honů  sami  neb 


Pronásledovaná  laň. 


—  443   - 


Pronásledování    jelena. 

jejich  komorníci  a  štolbové  přebývali  a  kde  měli  i  stáje  pro  koně.  Domek 
knížete  z  Liechtensteinů  (nyní  kníž.  z  Auerspergů)  dosud  stojí,  domek 
knížete  Fiírstenberga,  nesoucí  velké  lucerny  v  jeleních  parozích,  změněn 
po  koupi  v  dům   c.   k.   pošty.   Ostatní   šlechtici,   kteří  se  honů   súčastňují, 


Za   jelenem  do   řeky. 


-  444 


Účastníci    honů    za   pronásledovaným    jelenem. 

mívají  tu  byty  a  stáje  najaté.  Pro  všechny  pak  jest  tu  společný  »r  e  s  u  r  s« 
(kasino  šlechtické)  v  domě  barona  Wolfa  z  Heldreichů,  odkud  nejvíce 
účastníků  vyjíždí  na  hon  a  kam  se  po  honu  opětně  vracejí  na  řádné  ob- 
čerstvení a  kde  mají  též  svého  kuchaře.  (Dcerou  takového  kuchaře  byla 
i  choť  zvěčnělého  našeho  historika  dra  Zikmunda  Wintra.) 

Stádo  jelenů  a  laní  bývalo  prvotně  chováno  v  oboře  pod  kapličkou 
a  hostincem  »u  sv.  Marka«  a  sledníci  angličtí  pak  v  Říhově,  nyní  Held- 
reichově  dvoře   v  Královské   třídě,   ale   při  rozšiřování  se  Zeleného   před- 


Halali  v   Polabinách. 


městí  bylo  nutným  přestěhovati  psi  za  město,  aby  nebylo  obyvatelstvo 
obtěžováno  jich  pronikavým  štěkotem  a  vytím.  Nyní  chová  společnost  ve 
dvoře  naproti  zemské  donucovací  pracovně  asi  100  kusů  anglic. 
strakatých  slední  ků  a  tamtéž  v  ohradě  asi  35  kusů  jelení 
zvěři,  které  se  sem  v  měsíci  září  dopraví  z  nedaleké  obory  d  v  a  - 
kačovické,  jež  náleží  knížeti  Karlu  Kinskému.  Na  psi  a  jeleny 
dohlíží  první  štváč  (»hetzmeister  Peck«),  který  před  početím  honů 
koná  s  pomocnými  štváči  vyjížďky  se  psy  do  okolí,  zaučuje  jich  slovem  i 
karabáčem  poslušnosti. 

Hony  počínají  1.  října  a  na  sv.  Huberta  (3.  listopadu)  bývají  dva  hony. 
V  ten  den  koná  se  také  volba  předsedy  společnosti  na  tři  další  roky. 

Účastníci  honů  sjíždějí  se  koňmo  neb  v  kočárech,  nyní  také  v  auto- 
mobilech na  ustanovené  místo,  odkud  hon  má  počíti;  tam  jest  jejich  m  e  e  t, 
rendezvous  či  dostaveníčko.  Tam  opodál  stojí  vysoký  zelený  vůz  s 
malými  okénky,  z  něhož,  když  vznešené  panstvo  všecko  se  dostavilo,  vy- 
puštěn bývá  paroháč.  Po  nastaveném  můstku  sestupuje  pomalu  dolů, 
rozhlížeje  se  a  chytaje  sluchy  každé  hnutí  se  všech  stran;  za  okamžik  od- 
hopkuje  kousek,  opět  se  rozhlédne,  pak  poskočí  poněkud  hbitěji,  opět  se 
zastaví  a  když  dobře  vycítil  tah  větru,  klade  parohy  na  zad  a  dává  se 
v  prudký  běh  k  lesu.  Nyní  vpuštěni  jsou  psi  do  vozu,  aby  očichali  slámu, 
na  níž  jelen  ležel,  a  konečně  táhlým  zatroubením  prvního  štváče  na  pokyn 
mastera  počíná  štvanice.  Psi,  svěsivše  hlavy  k  zemi,  šíleně  pádí  po  stopě 
za  prchající  zvěří,  za  nimi  psovodové  a  všecka  honební  společnost,  dámy, 
páni  kavalíři  a  jejich  štolbové  a  komorníci.  Brzo  zmizí  divákům  s  očí 
červené  kabáty,  lesklé  cylindry,  sametové  čapky  bud  v  lese  neb  za  strání 
a  jen  táhlý  zvuk  trubky  dává  ještě  tušiti,  kterým  směrem  štvaný  jelen 
uhání.  Mnohé  překážky  musí  jezdci  překonati,  příkopy  a  ploty  přeskočiti, 
řekou  se  přebroditi,  vzdorovati  dešti  i  větru.  Mnohému  štvanice  přivodila 
úraz,  ba  hrabě  Stadion  a  kníže  Kinský  z  Herm.  Městce  ztratili  o  honech 
i  život.  Když  pak  uštvaný  jelen  neb  laň  klesne,  tu  jest  starostí  psovodů 
aby  psi  zadrželi,  by  kořist  dostiženou  neroztrhali.  Tu  zazní  veselé  trou- 
bení, jezdci  zvěř  obklopí,  která  bývá  chycena  na  oko  a  provolají  »halalí!« 
(vítězný  jásot  lovců).  Po  té  ozdobí  se  dubovými  ratolestmi  a  vracejí  se 
do  Pardubic  do  své  besedy.  Na  Huberta  bývá  v  besedě  velké  diner 
a  taneční  zábava. 

V  letech  šedesátých  a  sedmdesátých  minulého  století  účastnili  se 
honů  na  jelena  kromě  jiných:  kníže  Kinský,  baron  Zedtwitz,  kníže  Taxis, 
hrabě  Vrbna,  princ  Hohenlohe,  princ  Rohan,  hrabě  Salm,  hrabě  Clam 
Galas,  hrabě  Valdstein  princ  Arenberg,  hrabě  Kaunic,  kníže  Windisch- 
grátz,  princ  Fůrstenberg,  nadporučík  von  Lewetzov,  hrabě  Stockau,  hrabě 
Kóvenhůller,  kníže  Alfred  z  Lichtensteinů,  princ  Esterhazi,  kníže  Rudolf 
z  Lichtensteinů,  kníže  Auersperg,  hrabě  z  Thunů,  hrabě  Larisch.  Po  kníž. 
Taxisovi   nazvána   na   závodišti    zdejším     nebezpečná    překážka    Taxisův 


Uštvaný    jelen    z    řeky   vytažený. 


příkop.  Nejvzácnějšími  návštěvníky  byli  tu  Jejich  Veličenstva  císař  a 
král  náš  František  Josef  I.  a  císařovna  a  král.  Alžběta, 
kteří  počali  hon  jelení  dne  10.  listopadu  1874  u  Časů  a  kdy  provoláno 
halali  u  Vysoké  nad  Labem.  Též  zvěčnělý  korunní  princ  Rudolf  súčastnil 
se  zdejších  honů  parforsních. 

Dříve  mívala  v  Pardubicích  honební  společnost  malíře,  který  zají- 
mavé episody  z  honů  štětcem  svým  zvěčňoval;  od  r.  1877  věnoval  to- 
muto  šlechtickému   sportu   plnou   pozornost   rodák   pardubický   dvorní  fo- 


>Skok«    z    dostihů    pardubických. 


lograf  Josef  Pírko  a  vedle  něho  i  fotograf  D  e  y  1  kteří  nám  mnohé 
obrázky  z  přebohatých  sbírek  svých  k  reprodukci  ochotně  přenechali. 
Hony  parforsní  nejsou  jedinou  atrakcí  Pardubic.  I  jiné  četné  sporty  jsou 
zde  ve  značných  rozměrech  pěstovány,  které  přivádí  sem  spousty  cizinců 
a  jež  Pardubice  činí  pověstným  městem  sportovním.  Nejhlučnějším 
dnem  v  Pardubicích  jest  den  koňských  dostihů,  které  se  konají  na 
závodišti  za  městem,  kde  vesele  hraje  hudba  pod  vysokou  tribunou  a  kam 
spějí  tisícové  pěšky,  koňmo  neb  automobilem.  Těžko  vypsati  ten  závod 
koňů  o  ceny,  vystavené  v  tribuně,  těžko  vylíčiti,  jak  z  počátku  ti  lehčí 
žokejové  v  pestrých  košilích  s  bandalíry  a  pestrých  čepicích  se  rozjíždějí, 
jak  ti  angličtí  čahouni  metají  sáhodlouhé  skoky  po  rovině,  přes  ploty,  zdi 
a  příkopy,  jak  vyskakují  na  hráze  a  s  nich  seskakují,  jak  válí  se  v  jednom 
klubku  někdy  několik  koní  a  jezdců,  jak  každý  z  diváků  jest  zvědav,  zda 
ten  hnědák  nebo  bělouš  dorazí  první  k  cíli.  Nastávají  při  tom  momenty 
veselé,  ale  mnohdy  i  vážné.  Na  Olšínkách  u  Starého  města  jest  veliké 
hříště  footballistů;  dříve  konány  za  nádražím  závody  bicyklistů  a  nyní  tam 


448  - 


provádí   své    lety    první   český   a  v  i  a  t  i  k    rodák    pardubický      ing.      Jan 
Kašpar  a  bratranec  jeho  Eugen  Čihák. 

My  Čechové  můžeme  se  honositi,  že  nezůstali  jsme  v  a  v  i  a  t  i  c  e 
pozadu  za  velkými  národy,  ba  že  my  první  na  tomto  poli  v  naší  říši  sto- 
jíme hned  za  Francouzi  a  Němci  z  císařství. 

Když  Francouz  Blériot  25.  července  1909  přeletěl  se  svým  mono- 
planem  úžinu  mořskou  z  Calais  do  Doweru,  tenkráte  jíž  na  pardubickém 
vojenském  cvičišti  konal  pokusy  v  létání  náš  první  český  aviatik  ing. 
Jan  Kašpar,  rodák  pardubický  z  hotelu  Veselka,  který  se  svým 
bratrancem  Eugenem  Čihákem  letadlo  svoje  zdokonaloval  a  již 
v  neděli  dne  19.  června  1910  podnikl  veřejný  vzlet  oblétnuv 
třikráte  cvičiště  až  k  Jesničánkám  vysoko  nad  staré  topoly.  Později 
létal  před  biskupem  královéhradeckým  Doubravou,  jindy,  očekáván  zá- 
stupy Pardubičanů  na  Vinici,  přilétl  z  Vys.  Mýta  do  Pardubic,  jindy  z 
Čáslavi,  z  Hradce  Králové,  dolétal  ke  Chrudimi,  zalétl  na  svatbu  do 
Prahy,   a  konečně  uspořádal  několik  letů  v  českých  městech.  Na  prosby 

svého  otce,  který  často 
v  automobilu  let  jediná- 
čka  svého  provázel,  až, 
nastudiv  se  jednou  na 
takové  cestě,  přivodil  si 
smrt,  upustil  Kašpar  od 
zamilovaného  sportu  a 
věnoval  se  nyní  svému 
hospodářství,  ale  bra- 
tranec jeho  Čihák  po- 
kračuje za  něj  v  aviatice 
dále  ku  cti  českého  jmé- 
na. Aviatické  snahy  Ka- 
šparovy podporovali  ze- 
jména domácí  sporls- 
mani  baron  Arth.  Kraus, 
ing.  a  továrník  Josef 
Prokop,  továrník  Dvo- 
řák a  jiní.  Kašpar  i  Či- 
hák cvičívali  se  v  létání 
nejčastěji  záhy  z  rána  a 
večer. 

Co  před  nedávném 
ještě  v  Pardubicích  vy- 
lákalo za  ranního  šera 
obyvatele  v  nočním 
rouše  na  dvory  a  ulice, 


Ing.    Jan    Kašpar,    první    aviati 
se  svým   aeroplanem 


k    český 


449  - 


Ing.  J.  Kašpar  na  svém  aeroplanu  před  letem  z  Pardubic  do  Prahy. 

jest  jim  dnes  všedním  divadlem  a  když  slyší  vrčeti  aeroplan  nad  městem, 
zůstávají  bez  údivu  jako  před  starodávným  balonem;  ovšem  v  jiných  mě- 
stech a  krajích  zůstane  ještě  náš  Kašpar  neb  Čihák  očekávaným  letcem. 

Z  mužů  o  vlast  zasloužilých  neb  proslulých  na  poli  věd  a  umění,  kteří 
v  nové  době  zde  se  narodili  neb  zde  působili,  jmenujeme  jen  J  i  1  j  í  h  o 
Vrat.  Jahna,  básníka  a  spisovatele  českého  a  ředitele  zdejší  reálky, 
Frant.  Schwarze,  spisovatele  národohospodářského  a  politika,  Jana 
Diviše,  odbor,  spisovatele  a  vynálezce  bareoskopu  cukrovarnického, 
jeho  bratra  Václava  Diviše,  archeologa  a  j.  Z  professorů-básníků  a 
spisovatelů  působili  zde  Jan  Gebauer,  Frant.  Smolík,  Emanuel  Miřiovský, 
Zikmund  Winter  a  jiní.  První  politický  list  počal  tu  vydávati  MUDr. 
Bojislav  Pichl  pod  jménem  »Pardubický  hlasatel  svo- 
body alidu  práva«;  jeho  manželkou  byla  básnířka  Marie  Čacká. 
Dnes  vychází  v  Pardubicích  několik  politických  listů,  jejichž  předchůdci 
»S  t  r  á  ž  na  V  ý  c  h  o  d  ě«  a  »P  e  r  n  š  t  ý  n«  po  několikaletém  vycházení 
zanikly;  všecky  snaží  se  jak  po  stránce  osvětové,  kulturní  neb  sociální 
dávati  nové  podněty,  aby  město  stalo  se  metropolí  východních  Čech. 

Vydáme  se  z  Pardubic  nejprve  do  kraje  rybničnéhona  sever, 
abychom  poznali,  ovšem  jen  ze  zbytků    jak  slavným  bývalo  rybnikářství 


Let  aviatika  J.  Kašpara. 


-  450  - 

na  Pardubském  panství,  jemuž  dalo  v  své  době  zvláštní  ráz  a  život.  Čí- 
taloť  se  ve  století  XIII.  na  Pardubsku  29  rybníků  kaprovitých,  169  výtaž- 
ních,  22  potěrných,  54  bylo  pustých,  celkem  274.  Na  ně  zalétaly  houfy 
vodního  a  bahniho  ptactva;  z  50  českých  druhů  postiženo  byla  na  Pardu- 
bicku celkem  45  ptáků  plovacích,  z  nichž  zbyly  zde  pouze  23  druhy;  plí- 
žili se  tu  lučinami  různí  chřástalové,  na  rybnících  zastoupena  tu  byla  po- 
lovice všech  druhů  evropských  kachen,  z  nichž  nejozdobnější  byla  kachna 
liščí,  z  nejvzácnějších  kachna  hnědá,  bytující  v  Sibiři,  ba  i  kajka  obecná 
tu  střelena  r.  1868.  Nad  vodami  vznášeli  se  rybáci,  rackové  a  roháči,  mor- 
čáci  chocholatí  a  jiní  a  také  zlý  host  rybníků  kormorán  či  vodní  havran, 
na  nějž  vysazena  byla  tu  cena  9  kr.  2  d.  jako  na  kunu.  Krásnou  a  vele- 
cennou  sbírku  ptáků,  žijících  na  Pardubicku,  chová  městské  museum  par- 
dubické, sbírka  zvaná  Hromádko  v  ou  po  vrchostenském  lékaři  Fr. 
Hromádkovi    jenž  všecky  ptáky  vycpával,  nemá  sobě  rovné. 

Poputujeme  nejprve  po  staré  silnici  ku  Praze  vedoucí  přes  Chlumec 
do  města  Bohdanče,  kde  dosud  úřad  porybného,  a  kamž  nás  doveze  státní 
autobus,  pak  zahneme  k  slavnému  kdysi  sídlu  zbožné  řehole  sv.  Bene- 
dikta Opatovicům  a  odtud  kolem  hůry  Kunětické  zpět  do  Pardubic. 

Dáme-li  se  od  labského  mostu  u  Pardubic  k  severu,  přijdeme  za 
krátko  u  kapličky  sv.  Josefa  na  rozcestí;  silnice  mířící  k  severu  kolem 
vesničky  Cihelny,  kde  poblíž  Labe,  dokud  bylo  panství  komorním,  stávala 
císařská  cihelna,  vede  do  Král.  Hradce,  druhá  směru  severozápadního 
k  Bohdanči  a  Chlumci  nad  Cidl.  Půjdeme  touto  zastíněnou  starými  lí- 
pami a  rozhlédneme  se  po  širém  Polabí  i  po  modravých  horách  v  dáli. 

Nejblíže  při  Labi  hlásí  se  nám  Rosíce,  stará  farní  osada  s  koste- 
lem sv.  Václava  na  samém  břehu  labském,  a  školou,  do  níž  chodili  bra- 
tranci Veverkové,  vynálezci  ruchadla.  Rosice  mívaly  také  svoji  tvrz, 
osedlou  pány  z  Mrdic,  zakladateli  Heřmanova  Městce,  jež  později  jako 
všecky  okolní  náležela  ku  panství  Hory  Kunětické.  U  kostela  jest  pře- 
voz, uvnitř  osady  čistírna  cukru  a  továrna  na  impregnované  pražce  a  na 
vých.  straně  nádraží  pardubicko-liberecké  dráhy.  Poblíž  Rosic  odkryto 
bylo  při  stavbě  nového  železničního  mostu  přes  Labe  pohanské  pohře- 
biště   z  něhož  popelnice   chovají  pardubické   a   zemské  museum. 

Sotva  jsme  rozhled  svůj  ukončili,  vcházíme  již  do  vesničky  Trnové, 
kteráž  má  většinou  stavení  zděná,  any  požáry  často  se  tu  opakovaly. 
Trnová  a  blizoučká  sev.  ležící  Ohraženice  s  dvoutřídní  školou  nemají, 
čím  by  nás  poutaly,  i  pospíšíme  kolem  nepatrné,  od  severu  lesem  kryté 
Doubravice  a  přes  železn.  trať,  vedoucí  ku  Hradci,  vzhůru  na  S  e  m- 
t  í  n  s  k  o  u  hrázi,  jež  tvoří  podklad  erární  silnici  a  kterou  ohrazen  byl 
na  jižní  straně  velký  panský  rybník  S  e  m  t  í  n,  rozlévající  se  od  Doubra- 
vice až  po  stráň  nad  Bohdančem.  Nyní  jest  Semtín  vypuštěn  a  uprostřed 
něho  o  samotě  stojí  panský  dvůr  s  líhopalem,  který  klidí  nejvíce 
z  jeho  půdy  brambory.  Málo  zde  zbylo  z  doby,  kdy  rybník  se  leskl,  i  staré 


-  451   — 

duby,  vazy  a  jilmy  na  hrázi  vykáceny  a  z  ptáků  při  rybnících  ještě  žijících 
zakrouží  tu  někdy  jen  racek  chechtavý,  ostatní  odstěhovali  se  k  po- 
hránovskému  Jezeru,  Rozhrne,  Soprčáku   a  rybníku  Bohdanečskému. 

Ještě  než  dojdeme  k  západnímu  konci  bývalého  rybníka,  všimneme 
si  sev.  na  nízké  návěji  písečné  mezi  lesy  vyhlížející  vísky  Pohránova, 
za  níž  ještě  stará  osada  H  r'á  d  e  k  se  kryje,  po  níž  návrší  Hrádeckým 
sluje,  na  jihu  pak  vísek  LhotkyaRybitev.  Lhotka  zajímá  nás  zbytkem 
tvrziště  z  dávných  dob,  druhá  pak  svými  dvěma  rodáky  Františkem 
a  Václavem  Veverkou. 

Stojíť  dosud  poblíž  Lhotky  na  pravém  břehu  Labe  samota  Blatník, 
kde  již  od  13.  století  stávala  uprostřed  rybníku  tvrz  o  dvou  věžích  na 
dvou  homolkách,  spojených  vespolek  jen  dřevěným  mostem.  R.  3377 
dostala  se  klášteru  Opatovickému  a  r.  1431  byla  zbořena.  Převoz  blat- 
níčky, v  jehož  okolí  Polabiny  jsou  prostoupeny  četnými  tůněmi,  namnoze 
zbytky  zašlých  ramen  labských,  uvádí  se  v  listinách  z  15.  stol.  V  polovici 
19.  století  žil  ve  Lhotce  pokročilý  buditel  okolního  rolnictva,  říšský  po- 
slanec v  Kroměříži,  Václav  Půlpán,  velice  zasloužilý  o  vyvážení  selského 
lidu  z  roboty  (zemř.  r.  1884  v  Pardubicích). 

Ve  vísce  Rybitvech,  vzdálené  hodinu  sev.  od  Pardubic,  bylo  vynale- 
zeno a  zhotoveno  první  ruchadlo  od  zdejších  rodáků,  bratranců  Ve- 
verků. František  Veverka  narozený  3.  března  1799  byl  rolníkem 
velmi  důmyslným,  vymyslil  a  zhotovil  si  mlýnek  na  čistění  obilí,  řezačku 
s  kolem  a  konečně  vynalezl  výhodné  zahnutí  radlice  —  ruchadlo,  kteréž 
mu  zhotovil  jeho  bratranec  Václav,  rybitevský  kovář.  »V  e  v  e  r  č  e  m«, 
jak  nejdříve  nové  oradlo  nazývali  bylo  oráno  poprvé  severně  za  vsí  r.  1827 
a  zde  mu  též  od  domácích  rolníků  dáno  jméno  ruchadlo.  Vísku  zdobí  pí- 
skovcový pomník,  postavený  ku  poctě  vynálezcům  naproti  dvoutřídní 
škole  na  návsi. 

Od  Lhotky  a  Rybitev  k  jihu  a  západu  zelená  se  před  námi  krásná  lu- 
činatá  rovina,  severně  nad  námi  dumají  černé  lesy  bohdanečské. 

Obešedše  Semtín  stoupáme  do  táhlého  návrší  227  m.  vysokého,  jež 
po  nedaleké  bohdanečské  hřbitovní  kapli  sv.  Jiří  nazváno  kopcem 
Svatojirským;  pěkný  chvojný  les  pokrývá  jej  téměř  celý,  jen  se- 
verní jeho  svah  k  Bohdanči  změněn  v  role.  Než  sestoupíme  stinnou  alejí 
do  lázeňského  města 

Bohdanče  nad  Labem,  poohlédneme  se,  pokud  nám  obzor  dovoluje. 
Blízko  pod  námi  rozprostírá  se  dno  vypuštěného  rybníku  Roz- 
koše, na  jehož  hrázi  zůstala  dosud  bouda  porybného,  za  ním  dále  po- 
vznáší se  svojí  kostelní  věží  ze  šťavnaté  polabské  roviny  útulné  město 
Bohdaneč,  v  levo  pak  vyčnívá  na  ostrohu  návrší  věžička  jmenované  již 
kaple  svatojirské,  která  se  připomíná  již  ve  13.  století,  kdy  stála  v  lese 
a  konány  sem  pouti  ze  Slovenska  a  z  Uher.  Na  tichém  hřbitůvku  při  ní 
dřímá  věčný  sen  mladá  hlava  básníka  Jaroslava  Langera,   rodáka 


-  452  — 

bohdanečského  (naroz.  12.  listopadu  1806,  zemřel  jako  městský  důchodní 
28.  dubna  1846),  jenž  jako  satyrický  básník  proslul  zvláště  svými  bajkami 
a  selankami.  Rodný  dům  Langrův  na  rohu  náměstí  a  Hradecké  ulice  bý- 
val kdysi  lihovarem.  Sem  také  převezeny  ostatky  paedagoga  a  spisovatele 
JanaE  v.  Kosiny  r.  1913. 


Bohdaneč. 

Na  severu  v  dáli  rýsují  se  kostelíky  Bělé,  Dobřenic,  Vosic,  na  zá- 
padě Živanic  a  na  modravém  pásmu  Železných  hor  nejvýše  všech  koste- 
líček míčovský. 

Západně  od  Rybitev  skrývá  se  za  lesy  Černá  u  Bohdanče 
s  mlýnem  a  dědinky  přeloučského  okresu  Dědek  a  Novinsko,  založené 
na  bývalém  rybníku. 

Po   vyhlášení   tolerančního    patentu   bylo   v   osadách   kolem   Blatníku 

hojně  pobloudilců  nábo- 
ženských, Arianů  a  Ma- 
rokánů. 

Nejníže  po  pravé  stra- 
ně silnice,  kde  založen 
městský  park  bohdaneč- 
ský,  stojí  pod  košatými 
lipami  kaplička  Nanebe- 
vzetí P.  Marie,  která 
nám,  jsme-li  unaveni, 
poskytne  příjemného  stí- 
nu a  z  křišťálové  stu- 
dánky občerstvující  vo- 
dy. Na  místě  tomto  stá- 
Kaple  sv.  Jiří  v  Bohdanči.  vála    prý    tvrz    bohdá- 


45?.  — 


nečská,  kterou  založili  a  obývali  pánové  z  Cimburka,  později  páni  z  Land- 
šiejna,  kteří  drželi  ve  14.  stol.  Bohdaneč  a  Blatník.  0  tvrzišti  tomto,  po- 
výšeném nad  okolí,  dí  pověst,  že  v  jeho  sklepech  ukryt,  jest  velký  poklad; 
ještě  před  60  lety  chodívali  sem  lidé  lehkověrní  o  Květné  nedělí  kopati. 
Jan  Kuttner  měšťan  bohdanečský  dal  kopati  zde  horníky,  ale  nalezeny 
byly  jen  hluboké  sklepy  a  v  nich  v  sudech  víno;  možné,  že  na  tomto  ná- 
vrší zelenala  se  kdys  vinice. 


Radnice    v    Bohdanči 


Po  kamenném  mostku  přes  vodný  odtok  z  Rozkoše,  stokou  Raj- 
skou zvaný,  vstupujeme  dlouhou  Pardubickou  ulicí  na  čisté  obdélné  ná- 
městí bohdanečské,  do  nějž  vedly  dříve  čtyry  brány.  Hned  po  pravé  straně 
vzbudí  naši  pozornost  radnice  a  před  námi  do  výše  pnoucí  se  kostel. 

Radnice  se  zděnými  arkádami,  jež  střechu  do  polovice  zakrývají, 
a  s  podsíní  nese  malou  vížku  a  na  průčelí  veliký  městský  znak,  jak  jej 
r.  1685  císař  Leopold  městu  potvrdil:  v  pravém  černém  poli  žlutý  řebřík 
se  šesti  příčkami,  v  levém  šachovnice  z  červených  a  bílých  kamenů 
(vrhcaby),  nad  štítem  anděl  s  pravým  křídlem  černým  a  levým  červeným, 
zvedající  zlatou  korunu,  z  níž  vyčnívá  půl  černého  orla. 

Pověst  objasňuje,  proč  Bohdanečtí  obdrželi  do  znaku  řebřík;  byliť 
prý  první  na  hradbách  Milána  z  vojska  českého,  které  pod  králem  če- 
ským Vladislavem  r.  1158  přišlo  na  pomoc  císaři  německému  Friedri- 
chovi I.  Barbarosovi  proti  odbojnému  italskému  městu.  —  V  radnici  ulo- 
žena jsou  privilegia  tří  cechů  z  r.   1494  a  jiné  památky. 


154  - 


Farní  kostel  sv.  Maří  Magdaleny,  stojící  na  náměstí,  býval  do 
roku  1737  dřevěný,  pak  zbudován  ve  slohu  copovém,  a  v  posled- 
ních létech  opraven.  Do  roku  1621  byl  při  něm  farářem  známý  če- 
ský spisovatel  Jan  Agrikola,  který  pak  utekl  s  jinými  emigranty  do  Lu- 
žice. Hlavní  oltářní  obraz  přemalován  od  exjesuity  hradeckého  Kramo- 
lína  (1775).  Jako  vzácnou  památku  chová  chrám  krásnou  stříbrnou  go- 
tickou monstranci  z  dob  Karla  IV.  a  cínovou  křtitelnici  z  r.   1527. 


Nová    lázeňská    budova    v    Bohdanči. 


Starý  hřbitov  kolem  kostela  zrušen  byl  císařem  Josefem  II.  a  zřízen 
u  zmíněné  již  kaple  sv.  Jiří.  Na  vysoké  čtyřhranné  kostelní  věži,  na  níž 
nejstarší  z  pěti  zvonů  jest  poledník  (z  r.  1563),  -bydlí  hlásný,  aby  z  oken 
pozoroval  krajinu  a  mohl  včas  ohlásiti  požár;  houfy  rorejsů  a  holubů  bez 
domova  sdílejí  s  ním  podkroví  věže. 

Jako    Pardubice    a    jiná    města    měl    Bohdaneč    také     právo     poprav, 

které   vykonávány   na   Šibeničním   vrchu.  Kůl   s   košem,   do  kterého   sázeli 

pekaře  pro  malou  váhu  chleba,  aby  byli  ponořeni  do  blízké  obecné  kašny, 

stál    před   nárožním    domem    Peškovým,    kde    má    sídlo    beseda    občanská 

Langer  «. 

Z  průmyslových  závodů  má  město  pivovar,  třelnu,  mlýny,  cihelnu  na 
pískové  cihly.  V  XX.  století  proslulo  svými  rašeli  novými  lázně- 
m  i,  které  zde  založil  domácí  měšťan  Jan  Veselý,  jež  od  roku  k  roku  zkvé- 
tají  a  jejichž  hosté  a  pak  vojenská  posádka  činí  město  živějším. 

Lázně  založeny  byly  r.  1896  a  přešly  r.  1911  z  rukou  soukromých  v 
majetek  obce  města  Bohdanče,  která  přikoupením  pozemků  a  budov,  jakož 


Vstup    do    lázeňské    budovy. 

i  postavením  nového  lázeňského  domu  nákladem  více  než  500  000  korun 
položila  základ  k  novému  rozmachu  těchto  osvědčených  lázní  a  postavila 
je  tím  v  řadu  všech  moderně  zařízených  lázní  slatinných  nejen  v  Čechách, 
ale  i  v  cizině.  V  nové  budově  lázeňské  umístěno  jest  20  vzorně  hygienicky 


Hotel  a  administrační  budovy  lázní  bohdanečských. 


zařízených  koupelen  pro  lázně  slatinné  se  60  odpočívadly,  masírnami  atd. 
a  v  I.  poschodí  jest  30  se  vším  pohodlím  zařízených  hostinských  pokojů. 
Celý  lázeňský  komplex,  složený  z  osmi  budov,  obsahuje  celkem  90  po- 
kojů, vzornou  restauraci  s  dietní  kuchyní,  hotel  velkou  dvoranu  a  veřejnou 
čítárnu.  Budovy  lázeňské  nalézají  se  v  rozsáhlém,  vzorně  pěstovaném 
parku  s  mohutnými  stinnými  stromy  a  lázně,  jsouce  chráněny  v  písčité 
teplé  nížině  mohutnými  lesy  od  severozápadních  větrů,  vyznamenávají  se 


Hlavní   cesta   lázeňským    parkem    Bohdanečským. 


vzácně  mírným  podnebím.  Mimo  lázeňské  budovy  pro  lázně  slatinné 
mají  lázně  Bohdanečské  moderně  zařízenou  vodoléčbu,  lázně  uhličité, 
kyslíkaté,  elektrické,  sluneční  vzdušné,  inhalaci  radioemanační,  koupele 
radiové  a  všechny  jiné  pomůcky  léčebné. 

V  lázních  léčí  se  s  nepopiratelným  úspěchem  hlavně  rheumatis- 
m  u  s  svalový  i  kloubový,  pak  dna,  nemoci  ženské,  písek  močový  a  ka- 
ménky žlučové,  bolesti  nervové  choroby  srdce  a  cév  a  jiné  nemoci  vleklé. 
Zajímavým  jest,  že  na  rozsáhlém  rašeliništi,  které  se  nachází  u  Libyšan, 
asi  hodinu  od  Bohdanče  směrem  k  Hradci  Králové  vzdálených,  v  roce 
1912  nahodile  objeveny  byly  předhistorické  vodní  stavby  kolové,  jichž 
stáří  páčí  odborníci  nejméně  na  4000  let.  Jest  to  po  Františkových  Lázních 
druhá  posud  v  Čechách  objevená  předhistorická  osada  kolových  staveb 
vodních,  ze  které  mnohé  nálezy  a  vzácné  památky  jsou  zachovány. 


-    457 


Bohdaneč  má  hojně  pěkných  lesů,  půvabné  okolí  a  jest  ro- 
dištěm slavného  muže  Mistra  Krištofa  Mathebea  Bohdaneckého, 
jenž  byl  ozdobou  koleje  Karlovy  (1580);  Krištof  chodil  do  školy  bohda- 
nečské  a  pardubické.  Zde  též  narozeni  češti  literáti  17.  věku:  Václav 
Faberius  a  Frant.  Ant.  Šarf. 

Z  dějin  Bohdanče  uvádíme  jen  toto:  Již  ve  XIV.  stol.  byl  městečkem 
a  náležel  opatovickým  Benediktinům,  později  k  Hoře  Kunětické.  Ve 
14.  století  drželi  jej  a  Blatník  nějaký  čas  pánové  z  Cimburka,  pak  pánové 


Kaplička  se  studánkou   v  lázeňském  parku  Bohdanečskčm. 


z  Landštýna,  kterým  je  zastavil  Jindřich  z  Minstrberka.  Za  Zuba  z 
Landštýna  bylo  bohdanečské  zboží  samostatným  (1488).  Ku  konci  XV. 
století  dostalo  se  pánům  z  Pernštýna,  kteříž  jej  mnohými  výsadami 
obdařili.  Císař  Leopold  I.  povolil  r.  1685  Bohdanečským  pečetiti  červe- 
ným voskem,  potvrdil  jejich  privileje  a  erb.  Bohdaneč  jest  pověstný  v 
okolí  svými  výročními  trhy,  kterých  má  devět  jako  mnohem  větší  Par- 
dubice. Dokud  nebylo  drah,  bývalo  hlučno  na  silnicích,  které  se  tu  kři- 
žují, neboť  jedna  pojila  Pardubice  s  Prahou,  druhá  Kutnou  Horu  s  Hrad- 
cem Král.,  na  nichž  obou  vedl  se  čilý  obchod.  Ovšem  zcela  jinak  vyhlí- 
žela krajina  kolem  Bohdanče  před  dvěma  sty  lety.  V  lesích  bylo  více 
starých  dubů,  buků,  jilmů  a  hustších  křovin,  nežli  nyní,  a  ve  stínu  jejich 
kryli  se  vlci,  lišky,  divocí  kocouři,  jezevci,  kuny  a  tchoři.  A  jaký  život 
byl  kolem  rybníků,  jež  jako  rozlité  stříbro  leskly  se  okolo  města,  cho- 
vajíce   v   lůně   svém   chutné    kapry,   parmy    a    štiky,   o    tom  napovídá   nám 


158 


zachované  ptactvo  ve  zmíněné  sbírce  Hromádkově  v  Pardubicích,  jež 
krylo  se  za  živa  mezi  nízkými  šípenkami,  vysokým  růžokvětým  šmelem 
a  sněžnými  růžicemi  leknínu,  rostoucích  na  březích  a  na  dně  jejich.  V 
rákosí  hustém  skrývala  se  nad  hladinou  hnízda  rákosníků,  ve  vzduchu 
kroužily  bělavé  morky  a  na  bažinách  procházeli  se  vážně  čápové  a  po- 
bíhaly chocholalé   čejky.      Všechno     bahenní     a     vodní  ptactvo   mělo  na 


i         i 


/ 


Partie  z  lázeňského  parku. 


Bohdanečsku  svoji  komoru  a  čápové  ještě  v  naší  době  hnízdivají  na  du- 
bech poblíž  kanálu  opatovického,  při  němž  po  nalití  několika  rybníku 
bývalých  oživne  aspoň  poněkud  starodávný  život. 

Vycházejíce  z  Bohdanče  Bělskou  ulicí  přijdeme  k  bohdanečským 
mlýnům  a  hallýřům  (sádkám),  jež  obé  stojí  na  Opatovickém  náhonu. 
Mlýn,  stojící  na  pravém  břehu,  nese  letopočty  1563  a  1760.  Haltýře  jsou 
rozlehlé,  neboť  musely  pojmouti  většinu  ryb  ze  západních  rybníku  pan- 
ství; zde  byl  také  úřad  panského  porybného  jenž  brán  pod  přísahu  a 
jemuž  podřízena  byla  ostatní  čeleď:  rybniční  písař,  rybáci,  vodáci  a  jiní. 
Úřednictvo  a  čeleď  rybničná,  tak  zvaná  >Fišpartaj>,  bývala  na  Pardub- 
ském   panství    hojná.    Vedle    porybného    a    předního    fišmistra    v    Bohdanči 


-  459 


byl  druhý  fišmístr,  písař,  porybný,  vazači  vazeb,  haltýřníci    stružnický  opa- 
tovický,  pacholci  rybniční  a  postranní. 

U  haltýřú,  které  oživnou  nejvíce,  když  po  lovu  u  Soprče  a  Boh- 
danče  přijedou  sem  vozy  s  lejtami,  stávala  též  bašta,  t.  j.  obydlí  baštíře, 
sadkáře  neb  sádeckého,  jenž  ošetřoval  ryby  a  krádež  jich  zamezoval. 


Lovení    rybníka    Bohdanečského. 


Za  mlýny  vine  se  silnice  krajem  rozsáhlého  rybníka  bohdanečského. 
jehož  vody  zabíhají  na  severu  až  k  pozemkům  D  o  1  a  n,  které  se  soused- 
ními Ždaniceini  vynikají  s  nevelkého  údolí,  nad  nímž  panuje  táhlá 
stráň  Vosická,  korunovaná  bílým  kostelíkem  a  zavírající  další  pohled  k 
severu. 

Dolany  mají  dvoutřídní  školu  a  dobré  pozemky,  na  které  ukazuje 
pořekadlo  o  nich:  Dolany  zlatem  kovaný.  Místo  malé  kapli- 
čky sv.  Floriana  postavili  si  dolanští  nákladem  22.000  korun  pěkný 
kostelík,  a  sice  dle  plánu  c.  k.  konservátora  architekta  Boži  Dvořáka, 
který  7.  listopadu   r.    1913  veřejnosti  byl  odevzdán.    »Hospodářská  beseda 


4t;u  - 


bratranců  Veverků«  stará  se  zde  o  rozvoj,  pokrok  i  zámožnost  racionel- 
ním  hospodařením. 

2:dánice  hlásí  se  k  nám  v  rybničném  kraji  se  všech  stran  svojí  jehlan- 
covitou  cihelnou  bílou  věží  kostelní;  dělí  se  na  Staré  Ž.,  kde 
jest  pětitřídní  škola,  mlýn,  poplužní  dvůr,  lihovar,  spořitelna,  záložen- 
ský  spolek   a   N  c  v  é   Ž.,   jež  vznikly   emfyteutisováním  poplužního   dvora. 


ryb    u    rybníka    Bohdanečského. 


Když  přiblížíme  se  po  silnici  řídkému  jehličnatému  lesu,  přiblížíme 
se  zároveň  okresní  hranici,  u  níž  skrývají  se  rybníky  Skříň,  Jílovky 
a  T  r  u  li  1  í  č  k  y.  Po  tvrzi  Jílovce,  která  tu  mezi  vodami  stávala,  není  již 
památky;  dnes  na  sídle  a  občině  někdejších  obyvatelů  rozléhá  se  jen 
řehot  koní  a  bukot  skotu  města  Bohdanče,  které  koupilo  tvrz  Jílovku  od 
pana  Viléma  z  Pernštýna  (1514)  a  pak  i  grunty  a  lesy  od  lidí  té  vsi  skou- 
pilo a  v  obecní  pastviska  změnilo. 

Uhneme  se  se  silnice  na  sever,  na  cestu  ke  Křičeni,  jejíž  cha- 
lupy se  školou  dvoutřídní  na  mírném  návrší  prokmitají  ze  stromoví  za- 
hrad  a  od  Křičené  zamíříme  ještě  severněji  k  Rohoznici  a  Vosi- 
č  k  á  m. 


—  461  - 

Rohoznice  bývala  také  dříve  samostatným  zbožím;  vladykové  Ro- 
hozničtí  sídleli  na  tvrzi,  která  stávala  na  místě  zvaném  ^a  kotlí«, 
jež  skryto  jest  v  lese  majitele  Dobřenic,  Weinricha,  poblíž  jeho  letohrádku 
s  maurskou  věží,  kterou  se  nám  nad  lesy  ohlašuje.  Tvrziště  »na  kotli- 
bývalo   cílem   lidí,   hledajících   tu    dle   místní  pověsti,   skrytý  kotel   peněz. 

Úrodnými  poli  a"  pěknými  lučinami  dostaneme  se  z  Rohoznice  pod 
stráň,  na  jejímž  svahu  jest  rozvleklá  víska  V  o  s  i  č  k  y  a  na  jejímž  temeně 
prastará  osada  Vosicc,  oddělená  od  předešlé  hlubokým  úžlabím. 

V  o  s  i  c  e  bývaly  osídleny  již  v  době  praehistorické,  jak  přečetné 
><hroir.ové  kameny,  zbraně  to  doby  kamenné,  zde  nalezené  a  odkryté 
pohanské  pohřebiště  dokazují.  V  písemných  pamětech  uvádí  se  tato 
osada  r.  1086,  kdy  dostala  se  klášteru  Opatovickému;  pak  ji  držel  Diviš 
Bořek  z  Miletínka  r.  1486  Jan  Otce  z  Chrastu,  pán  na  Rohoznici  a  Kři- 
čeni a  r.  1491  kcupil  ji  pan  Vilém  z  Pernštýna.  Pověst  praví,  že  řeholníci 
opalovičtí  na  stráni,  kde  se  říká  »na  vinici«,  pěstovali  víno  pro  svůj 
klášter.  Ve  Vosicích  musíme  navštíviti  hřbitov,  neboť  na  něm  odpočívá 
vosický  učitel  Dominik  Škroup,  otec  nezapomenutelného  kapelníka  zem- 
ského divadla  Františka  Jana  Škroupa,  skladatele  nápěvu  národní  české 
hymny  >Kde  domov  můj? 

Frant.  J.  Škroup  narodil  se  jako  syn  učitele  v  staré  zdejší  škole  3. 
června  1801;  upozornil  na  sebe  krajského  hejtmana  a  budil  obdiv,  když 
jako  osmiletý  pacholík  při  hostině  na  faře  vosické  virtuosně  pískal  na 
flaulu. 

Když  jsme  se  zdrželi  při  chudičkém  kříži  vesnického  učitele,  který 
náleží  k  těm  učitelům,  kteří  vyslali  do  světa  nejednoho  z  předních  skla- 
datelů našich,  jakými  jsou  Dvořák,  Vašákové  a  jiní,  pospíšíme  si  s  pro- 
hlídkou obce. 

Farní  chrám  Nanebevzetí  Panny  Marie  připomíná  se  již  r.  1350;  má 
čtyřhrannou  věž  štíhle  zakončenou,  presbyteř  gotickou,  loď  barokovou 
a  kůr  se  zábradlím  pěkné  řezbářské  práce  z  bývalého  kláštera  mínorit- 
ského  v  Pardubicích.  Školu  měly  Vosíce  již  r.  1677.  Na  poli  Stříbrníce 
stával  dříve  větrný  mlýn,  jakýž  dnes  vidíme  jen  na  sousedním  Holičku  v 
Hrachovišťatech  a  nedaleko  od  Vosic  v  Dobřenicích  na  Hradecku. 

Z  Vosic,  kde  jsme  vzdáleni  od  Pardubic  půl  třetí  hodiny,  dáme  se  k 
východu.  V  levo  zůstane  nám  víska  Trávník,  jež  vznikla  r.  1777  roz- 
dělením zdejšího  panského  dvora,  jak  rozložení  sídel  samo  pěkně  ukazuje, 
pak  P  o  1  i  s  y  a  níže  Hubeníce,  v  údolí  pak  pod  námi  dobře  přehléd- 
neme Ždánicc,   Plch,  Podůlšany   a  Krasnici. 

Z  d  á  n  i  c  e,  ves  2  hodiny  západně  od  Pardubic,  leží  na  Opatovickém 
náhonu,  který  tu  žene  mlýn.  Starobylý  farní  chrám  sv.  Václava  s  gotickou 
presbyteři  zbudován  byl  nejspíše  ve  14.  století;  nejstarší  jeho  zvon  jest  z  r. 
1409.  Škola  ždánická  byla  založena  již  na  konci   17.  století.  Ždánice  byly 


■162  — 


rodným  sídlem  vladyk  ze  Ždánic.  z  nichž  Vaněk  připomíná  se  r.  1339,  kdy 
prodal  Ždánice  opatovi  kláštera  opatovického  Hroznatovi.  Později  ná- 
ležely Diviši  Bořkovi  z  Miletínka,  jemuž  je  zapsal  císař  Sigmund  a  od  r. 
1509  Vilémovi  z  Pernštýna. 

Vesnička  Plch  vznikla  na  místě  vysušeného  rybníka  a  přifařena  k 
Ždánicúm  jako  sousední  Podůlšany,  které  měly  do  konce  minulého 
století  svůj  filiální  kostelík  sv.  Mikuláše  dřevěný,  založený  r.  1664;  nyní 
tu  pěkný  zděný  kostelíček.  R.  1142  jmenují  se  Podůlšany  mezi  zbožím 
kláštera  Sedleckého;  r.  1421  utrpěli  zde  Hradečtí,  vypravivší  se  proti  klá- 
šteru opatovickému,  od  vojů  královských  velikou  porážku. 


Dobývání    rašeliny    u    Libišan. 


Polní  cestou  od  Vosic  přes  vísky  Žižkovec  a  Sedlec  v  okresu  Hra- 
deckém dostaneme  se  na  silnici,  podle  níž  rozloženy  jsou  L  i  b  i  š  a  n  y  a 
jež  nás  dovede  zpět  do  Pardubic.  Mezi  Líbišany  a.  blízkým  Březhradem  a 
Praskačkou  na  Hradecku  rozprostírají  se  rozsáhlá  luka  rašelinná  »na 
bahně«,  na  nichž  kopala  se  rašelina  již  před  mnoha  lety  a  dovážela  do 
Hradce;  nyní  rýpe  se  strojem  pro  lázně  bohdanečské.  Rašelina  zdejší 
místy  dva  až  dva  a  pul  metru  mocná  obsahuje  zbytky  kmenů  olší,  vazů, 
dubu.  V  Libíšanech  narodil  se  6.  ledna  1831  Jan  Stan.  Skrejšovský  vý- 
borný politik  a  publicista  český,  jenž  vydával  Politik  ,  >  Národní  Pokrok < , 
>Korunu«,  »Epoehe«,  »Parlamentář«,  Tribune-,  »Brousek«.  I  v  dějinách 
uvádějí  se  Libišany.  R.  1437  dne  30.  ledna  vypravili  se  Hradečtí  s  veli- 
kým dělem  k  Líbišanům,  avšak  nedobyvše  jich,  přijeli  zase  do  Hradec, 
vezouce  sebou  několik  raněných.  Libišany  náležely  klášteru  opatovi- 
ckému,  později  rozličným  majitelům  a  r.  1523  příslušely  již  k  panství  par- 
dubskému. 


—  463  - 


Z  Libišan  zajdeme  si  poblíž  vísky  Pohřebačky  do  Opatovic,  aby- 
chom se  přiblížili  pravému  břehu  labskému,  s  nímž  parallelně  vede  císař- 
ská silnice  a  západněji  severozápadní  železnice  do  Pardubic  a  mohli  odtud 
nastoupiti  pohodlnou  zpáteční  cestu,  zároveň  však  shlédnouti  památné 
místo,  na  němž  založen  ctihodný  klášter  opatovický,  jenž  byl  šiřitelem 
učenosti  a  moudrosti  po  celé  širém  kraji  polabském,  jenž  poklady  svými 
stal  se  tak  pověstným,  že  dle  kronikáře  Hájka  sám  Karel  IV.,  otec  vlasti 
se  jim  obdivoval.  Opatové  a  konvent  toho  kláštera  vládli  větším  zbožím, 
než  nejpřednější  páni  čeští.  A  dnes?  Dnes  ani  hromada  rumu,  ani  tříšť 
klenbových  oblouků  neznačí  místo,  kde  ten  hrdý,  pevný  klášter  stával. 
Opatovíce  dnešní  s  Opatovícemi  15.  století  nemají  nic  společného,  ani  ve- 
lebný duch  minulosti,  jaký  vane  z  trosek  hradů,  neovane  nás  na  někdej- 
ším klášteřišti. 

Opatovic  e,  ves  2  a  čtvrt  hodiny  sev.  od  Pardubic  vzdálená,  za- 
ložena byla  od  Benediktinů,  kteří  tu  měli  klášter,  jejž  založil  král  Vrati- 
slav I.  (1086 — 1092)  na  památku  své  korunovace,  povýšiv  cellu  (klášte- 
řik)  na  ostrově  řeky  Labe,  vladykou  M  i  k  u  1  c  e  m  zřízenou,  na  samo- 
statné opatství.  Sem  uvedeno  několik  mnichů  z  břevnovfkého  kláštera  a 
odtud  klášter  sv.  Vavřince  počal  slouti  Opatovicemi.  Za  prvního  opata 
ustanovil  krái  kaplana  svého  Ondíejc  (1086 — 1107)  a  důchod  klaš'era  za- 
bezpečil,  dav  bohaté  nadání  schváliti  svými  bratry  Jaromírem,  Ottou  a 
Kunratem,  jakož  i  veškerými  pány  českýrri.  KlášLeru  náležely  nejen 
okolní  vsi,  ale  i  vzdálená  Přelouč, 
Soprč,  Mokošín  HJína  u  Chrasti,  na 
Moravě  Opatov,  Daletice,  Mutinka. 
Iv.  1148  zvolen  po  opatu  Blažeji  opa- 
tem Myslok,  kmet  vysokého  stáří,  ale 
čilého  ducha,  jenž  po  r.  1152  pod- 
nikl nákladnou  stavbu  kláštera  v  ro- 
mánském slohu,  jelikož  budovy  klá- 
šterní byly  již  částečně  sesuty.  Stav- 
ba trvala  jedenácte  let.  V  den  sv. 
Vavřince,  patrona  kláštera,  r.  1168 
u  přítomnosti  krále  Vladislava  a  jeho 
četné  družiny  byl  kostel  (dva  jeho  ol- 
táře, v  kryptě  a  kněžišti)  od  biskupa 
Daniela  posvěcen.  O  počátcích  klášte- 
ra dovídáme  se  z  letopisů  Hradištsko- 
Opatovických,  které  se  zachovaly  a 
s'ovou  tak  proto,  jelikož  po  r.  1151 
uchýlili  se  do  Opatovic  Benediktini 
z   kláštera   hradišťského  pod  hradem  Kostel  v  Opatovicích. 


olomouckým.  Statky  klášterní  se  množily;  mocný  Kojata,  syn  Hrabišicuv, 
učinil  za  opata  Konráda  r.  1227  veliké  podarování  klášteru  a  král  Přemysl 
Otakar  I.  potvrdil  r.  1228  klášteru  svobody  a  mnohé  dědiny,  neboť  v  ko- 
stele jeho  pohřben  byl  syn  jeho  Vladislav,  markrabě  moravský.  Takto  pod- 
porováni mohli  se  klášterníci  zdejší  oddati  vědám,  zvláště  když  opat 
Zdislav  z  rodu  pánů  ze  Zvíře tic  obstaral  množství  výborných  knih.  Mnich 
opatovický,  skladatel  latinských  letopisů  ve  12.  stol.,  a  opat  Neplach 
(zemřel  1376),  známý  český  kronikář,  byli  řeholníky  tohoto  kláštera.  Ne- 
plach doprovázel  císaře  Karla  do  Trevíru  a  Met  a  tím  opodstatněna  také 
pověst,  že  Karel  IV.  shlédl  veliký  klášterní  poklad  v  Opatovicích.  Klášteru 
podřízena  byla  proboštství  ve   Wahlstatě,   Středě   ve   Slezsku   a  Vrchlabí. 

Slyše  o  pokladu  klášterním  známý  nepokojný  rytíř  Jan  mladší  z 
Opočna  řečený  Městečky  a  Otta  z  Bergova  a  Trosek,  dali  se  přijmouti  s 
několika  odvážnými  soudruhy  pohostinsky  do  kláštera  a  zmocnili  se  roku 
1415  za  opata  Petra  pokladů  jeho,  za  něž  si  potom  Jan  koupil  Opočno. 
Chrám  konventuálný,  prvotní,  podobný  kostelům  basilikálním,  nejspíše 
břevn-->vskému,  přestavěn  byl  ve  XIV.  století,  jakož  lze  souditi  z  orna- 
mentálných  zbytků.  Po  smrti  umučeného  opata  Petra  Lazura  stal  se  jeho 
nástupcem  opat  Jan,  který  nebyl  již  s  to  odolati  násilí.  Král  Sigmund  za- 
psal r.  1420  Půtovi  z  Častolovic  a  Alšovi  ze  Šternberka  odjinud  z  Holic 
3000  kop  gr.  praž.  na  klášteře  a  zboží  jeho.  Téhož  roku  vytáhli  sem  orebští 
a  měšťané  hradečtí,  roku  následujícího  opětně  Hradečané  s  vozy,  až  po- 
sléze v  dubnu  1421  Pražané  kláštera  dobyli  a  Diviš  Bořek  z  Miletínka  jej 
vypálil.  Opat  Jakub  ulekl  šťastně  do  Středy. 

V  polovici  15.  věku  bylo  připojeno  zboží  kláštera  k  Hoře  Kunětické 
a  dostalo  se  r.  1472  Jindřichovi  staršímu,  knížeti  Minstrberskému,  kterýž 
je  r.  1491  postoupil  Vilémovi  z  Pernšteina  a  od  těch  dob  zůstala  větší  část 
statků  klášterních  při  panství  pardubském. 

Mlýn  Morávkův  r.  1804  v  »počátku  císařství  Rakouského*  zbudovaný, 
stojí  na  zbytcích  klášterního  stavení;  klášter,  konvent  a  chrám  položeny 
byly  mezi  náhonem  mlýnským  a  tak  zvanou  Požeračkou,  struhou  z  dob 
klášterních,  jež  tvořila  na  západě  kláštera  příkop  dosti  hluboký.  Na  místě 
bývalého  kláštera  vyskytují  se  občas  různé  památky,  kostry,  klíče,  ka- 
meny, ač  místo  to  valně  překopáno;  ze  zdiva  klášterního  zbudován  prý 
blízký  zámek  Libčanský. 

Dnes  mají  Opatovice  jen  skrovný  kostel  sv.  Vavřince  s  jehlancovitou 
cihelnou  věží,  jakou  vidíme  také  v  Ždánicích  a  jakou  mají  kostely  v  Sto- 
lanech  a  Všestarcch.  Po  Opatovicích  nazývá  se  největší  vodní  stavba 
pernštýnská  Opatovickým  náhonem  (2'-'  míle  dlouhým);  počíná  nade  vsí 
naproti  Roudničce  a  Vysoké  nad  L.  a  založen  byl  r.  1513. 

Vilém  z  Pernštýna  musel  dáti  Hradeckým  kus  skály  na  záp.  straně 
Kunětické  hory,  aby  od  nich  dostal  potřebný  pozemek  na  náhon  u  Opa- 
lo\ic.    Náhon    odvádí   vodu    labskou    Opalovicemi,    Čeperkou,      Podůlšany 


&fcá*.  * 


-  466  - 

k  Ždánícům,  vchází  do  dávno  vypuštěného  rybníka  Oplatila,  pak  do  lesů 
bohdanečských  a  plouží  se  od  Výrova  téměř  souběžně  s  Labem,  do  něhož 
vylévá  se  pod  Semínem.  U  vsi  Čeperky  vychází  z  něho  silná  struha  nadý- 
mající kdysi  Velkou  Čeperku,  nyní  jen  Jezero  u  Hrádku,  pak  dříve  ještě 
Semtín  a  vylévající  se  u  Lhotky  do  Labe. 

V  letech  sedmdesátých  minulého  století,  kdy  založen  tu  byl  cukrovar, 
bylo  zase  v  Opatovicích  živěji;  po  jeho  zániku  teprve  v  posledních  letech, 
kdy  tu  založena  továrna  na  umělá  hnojiva  a  budova  cukrovaru  přestavěna 
v  polepšovnu  (1890)  a  kdy  most  přes  Labe  tu  vystavěn,  zase  Opatovice  se 
rozvíjejí. 

Dřívější  majitel  zdejšího  rozsáhlého  mlýna  Václav  Moravek  byl 
mnohá  léta  okresním  starostou  a  poslancem  na  sněmu  království  Českého. 

U  splavu  Opatovického  chytávají  lososy,  táhnoucí  z  moře  do  horské 
Orlice  a  její  přítoků.  Kolem  r.  1650  zřízena  tu  panstvím  Pardubským  lo- 
sosnice  a  libra  (58  dkg.)  lososů  prodávána  za  12  kr. 

Opatovice  mají  školu,  poštu,  lékaře  a  napočteno  tu  r.  1910  1119  oby- 
vatelů. 

Ještě  než  opustíme  památné  Opatovice,  povíme  si  krátce  o  Vy  s  o  k  é 
nad  Labe  m,  která  nad  nimi  na  samé  hranici  okresní  pod  lesnatým 
kopcem  Milíře  m,  kde  pálívali  dřevěné  uhlí,  se  ulicovitě  rozkládá.  Vy- 
soká náležela  klášteru  opatovíckému  a  r.  1434  v  listopadu  ležel  tu  Vilém 
Kostka  z  Postupic  a  Jan  Pardus;  Diviš  Bořek  z  Miletínka,  stojící  tehdy 
při  Žižkovi,  byl  v  čele  výpravy  proti  Hradci  Král.  a  ležel  v  Plačících.  Hra- 
dečtí za  soumraku  tu  zvítězili;  Kostka  byl  zabit  a  Diviš  utekl  na  Horu 
Kunětickou.  Vysoká  má  126  domů  s  805  obyv.,  trojtřídní  školu;  dříve  bý- 
val tu  přívoz.  Nedaleko  v  lese  jest  památník  kamenný,  že  tam  bylo  pro- 
voláno h  a  1  a  1  i  po  honu  na  jelena,  jehož  se  zúčastnil  J.  V.  císař  František 
Josef  I.  a  císařovna  Alžběta. 

Silnice  od  Opatovíc  přivede  nás  pak  do  Čeperky  (592  obyv.)  u 
níž  rozkládal  se  již  vzpomenutý  rybník  Velká  Čeperka,  jehož  dno  jest  nyní 
ornou  půdou.  Z  jihozápadní  části  rybníka  vynořoval  se  dosti  veliký  ostrov, 
porostlý  lesem  podnes,  a  oc  veliké  jeho  zátoky,  jež  sama  značnému  ryb- 
níku se  podobala,  oddělen  byl  pouze  erární  silnici  rybník  Němči- 
c  k  ý  a  na  západní  straně  lesem  Týništěm  rybník  Oplatil,  jejž  založil 
pan  Vilém  z  Pernštýna  po  roce  1502.  Na  východní  straně  dotýkala  se 
Čeperka  vsi  Hrobic  (176  obyv.),  ležící  při  samé  silnici;  v  Hrobicích 
jest  jednotřídní  škola  a  lihovar.  Do  r.  1895  musely  dítky  zdejší  choditi  do 
školy  dřítečské  přes  obecní  labský  převoz.  Při  jihovýchodním  cípku  Opla- 
tila leží  ves  Stéblová  (219  obyv.),  přifařená  k  Ždánicum.  Za  Stéblovou, 
kde  jest  stanice  pardubicko — liberecké  dráhy,  začínají  lehké  písečné  vlny, 
porostlé  lesíky,  jež  kryjí  nám  rozhled  k  Pardubicum,  od  nichž  osada  jest 
9  km  vzdálena. 


Ještě  než  se  dáme  z  Čeperky  silnicí  přímo  na  Pardubice,  můžeme  se 
převézti  po  prámu  u  vsí  Bukoviny  (289  obyv.)  na  levý  břeh  labský  a 
putovati  odtud  do  D  ř  í  l  č  e  (409  obyv.),  která  nám  kyne  věží  svého 
kostelíka  sv.  Petra  a  Pavla,  jenž  stavěn  ve  slohu  gotickém  a  v 
němž  zvláště  sanktuarium  jest  zachovalé.  Na  hřbitově  zdejším  odpočívá 
jeden  z  vynálezců  ruchadla  Václav  Veverka.  Škola  jest  zde  troj- 
třídní.  R.  1374  znám  jest  Petr  Dubánek  panoš  ze  Dřítče,  jenž  měl  ves  v 
nájmu  od  kláštera  opatovického.  V  roce  1866  dne  5.  července  překročila 
zde  část  pruské  jízdné  divise  Hartmannovy  brodem  Labe.  Vrátivše  se  na 
pravý  břeh  Labe  buď  přes  dřítečský  převoz  neb  přes  labský  most  ve  vísce 
Němčících  (171  obyv.),  dospějeme  po  silnici  na  lesnaté  návrší  Hrá- 
decké, jehož  jádro  jest  eruptivní,  jak  ukazuje  Kunětická  Hora  a  Vebruv 
kopec  u  Bohdanče  jím  spojené,  avšak  kryté  silnou  vrstvou  písku.  Na  něm 
skrývají  se  kromě  již  jmenovaného  Hrádku  a  Pohránova  ještě  ves  Hra- 
diště naPísku  čina  Šupce,  poněvadž  povozy  jedoucí  tudy  ku  Par- 
dubicům  musely  užívati  pro  prudký  svah  šupky  pod  kola,  a  ves  S  r  c  h 
(444  obyv.).  V  okolí  Srchu  vzniká  mnoho  pramenů  a  činí  půdu  bahnitou; 
jeden  pramen  ani  v  nejtužší  zimě  nezamrzá  i  zřízen  nad  ním  r.  1515  sklep 
(vodárna),  z  něhož  se  vedla  voda  po  troubách  do  zámku  pardubického,  i 
do  někdejší  kašny  na  náměstí  pardubickém.  V  zámožné  vsi  Srchu,  která 
byla  r.  1881  postižena  strašným  požárem,  objeveno  bylo  r.  1911  pohan- 
ské pohřebiště  žárové.  V  Hradišti  na  Písku,  které  s  blízkým  Novým 
Hradištěm  založeno  bylo  na  pozemcích  bývalého  dvora  Hradišť- 
ského, odbočuje  silnice  stínem  lesa  na  Kunětickou  horu,  která  nám  ky- 
nula stále  na  silnici  od  Opatovic  ku  Pardubicům  a  jen  tu  skryta  zůstala 
za  lesem.  Leč  času  nezbývá  a  Kunětice  s  městem  Sezemicemi  vyžadují 
celého  dne,  abychom  je  a  okolí  dobře  prohlédli  a  proto  sestoupíme  rychle 
s  návrší  k  vísce  Hradiště,  jež  náležívala  klášteru  Sedleckému  a  odtud 
po  železném  mostě,  postaveném  na  místě  dřevěného,  vrátíme  se  do  Par- 
dubic, abychom  posílili  znavené  tělo.  Jsme-li  dobří  chodci  a  vstaneme  v 
létě  ráno  o  5.  hodině  aneb  s  kosem  o  4.  hodině,  můžeme  posnídati  v  Boh- 
danči  u  Pešků,  obědvali  ve  Vosicích,  posvačiti  v  Opatovicích  u  Šanderů 
a  na  lože  se  odebrati  někde  v  pohodlném  hotelu  v  Pardubicích. 

Abychom  poznali  celý  Pardubický  okres,  musíme  podniknouti  ještě 
tři  cesty;  první  do  okolí  Kunětické  Hory,  druhou  poříčím  Chrudímky  a 
třetí  na  planinu  Mikulovíckou  a  Jezbořickou.  Vydáme  se  z  Pardubic  pěšky 
k  severovýchodu. 

Za  železným  labským  mostem  sejdeme  se  silnice,  pod  níž  jsou  četné 
kanály  pro  případ  zátopy  labské,  na  cestu  podle  pravého  břehu  Labe, 
neboť  příjemněji  jest  kráčeti  podle  úrodných  polí  a  vonných  lučin  s  jedné 
strany  a  širokého  Labe  s  křovinami  a  jesepy  pod  námi  s  druhé  strany  než 
zaprášenou  silnicí  s  nudnou  alejí  švestkovou.  Za  tři  čtvrtě  hodiny  přijdeme 
do  vsí  Brozan    (68  domů  459  obyv.),   která    náležela    s    Kuněticemi    a 


168  - 


blízkým  Hradištěm  a  Srchem  klášteru  opatovickému,  pak  Bořkovi  z  Mile- 
tínka  a  Pernštýnům  a  jejíž  jméno  ukazuje,  že  leží  při  brodu  přes  Labe, 
jenž  jest  naproti  Hradišti.  Od  Brozan  počíná  cesta  ponenáhlu  k  hoře  Ku- 
nětické stoupati  a  tam,  kde  dříve  bývala  veliká  daňci  obora  a  dvůr  zvaný 
Podhorský  a  bažantnice  s  myslivnou,  kovárna  a  obydlí  bažantníka,  nalézá 
se  malá  osada  Ráb  neb  Ráby  (41  domů  s  232  obyv.),  jež  vznikla  1778 — 
1786  emfyteutováním  dvora,  jehož  pozemky  přenechány  vystěhovalcům  z 
Pruského  Slezska,  dnes  již  zcela  počeštěným  a  jež  dostala  jméno  po  c.  k. 
d\or.    radovi    Ratiboví,    původci    systému    emfyteutického.     U    silnice    stojí 


Kunětická     Hc 


írovýchodu, 


tu  veřejná  kaple  sv.  Jana  Nep.  na  místě,  kde  lesní  Neumann  nešťastným 
způsobem  zastřelil  (před  r.  1820)  svého  bratra.  Za  Rábem  vstoupíme  za 
králko  po  silnici,  jež  sem  odbočila  od  Hradiště,  do  chvojného  lesa,  jenž 
kryje  úpatí  hory  Kunětické  a  skrývá  na  něm  villu  barona  Drascheho  z 
Wartinbergu.  Jsme-li  unaveni,  můžeme  se  posilniti  na  cestu  do  hůry  v 
hostinci  na  rozcestí  při  západním  úpatí,  kde  skála  Kunětické  hory  jest 
již  vylámána  a  pak  buď  podle  lesa  neb  opodál  cestou  vozovou  dostaneme 
se  na  severní  úbočí  pod  památné  trosky,  které  občas  zadrží  naše  kroky 
a  přinutí  nás  k  rozjímání. 

Kunětická  Hora  vystavěna  jest  na  čedičové  homoli  (305  m  vys.),  která 
jest  dnes  k  jihu  a  východu  srázná,  k  severu  a  západu  volnějšího  svahu  a  na 
niž  400  let  láme  se  již  kámen,  čímž  zříceniny  hradní  velice  utrpěly.  Hrad 
Kunětický  náležel  k  největším  v  Čechách  a  byl  s  Potštejnem  přední  pev- 
ností Pernšlýnskou.  Založen  byl  v  době  husitských  bouří  a  na  statku, 
který  držiteli  ani  dědičně  nepatřil  a  při  jehož  stavbě  museli  lidé  mnoho 
robotovati.  Hrad  má  název  po  starobylé  vsi  Kuněticích  (Kunata  =  Kunral), 
ležící  na  východním  úpatí  hory,  jež  i  s  okolím  náležela  klášteru  opatovi- 
ckému. První  zmínka  o  hoře  se  činí,  když  podobojí  konali  zde  t  á  b  o  r  25. 


-  469  - 

června  1420,  jejž  svolal  Aleš  Vřeštovský,  aby  vytrhl  Hradec  z  moci 
Sigmundovy.  Když  v  dubnu  r.  1421  klášter  opatovický  od  Pražanů  byl 
vypálen,  tu  hory  Kunětické  a  mnohých  vesnic  i  klášteřiště  samého  zmoc- 
nil se  Diviš  Bořek  z  Miletínka,  z  chudé  vladycké  rodiny  Mrzá- 
ků  z  Kasali  c,  vůdce  obce  Orebské  a  jeden  z  nejstatečnějších  váleč- 
níků husitských,  kterýž  založil  hrad  mezi  lety  1421 — 1423.  Diviš  přestou- 
pil později  k  mírnější  straně  stavovské  a  stál  u  Lipan  r.  1434  proti  vý- 
střední straně  Táborské  a  Sirotčí. 


Kunětická    Hora    od    jihozápadu. 


Že  Diviš  byl  přívržencem  kalicha,  dokázal  r.  1437  kdy  v  neděli  po  sv. 
Vítu  17.  června  unesl  na  horu  Kunětickou  Mistra  Jana  Rokycan  u. 
Když  císař  Sigmund  stal  se  králem  a  ctitele  své  odměňoval,  zapsal  Divi- 
šovi dne  21.  září  1436  hrad  Kunětickou  horu  s  52  obcemi  a  ustanovil  jej 
purkrabím  hradu  Pražského.  Po  smrti  Divišově  (1437)  držel  Kunětickou 
Horu,  zboží  Pardubské  a  statky  kláštera  Sezemického  s  Přeloučím  bratr 
jeho  J  e  t  ř  i  c  h,  pak  syn  Divišův  Soběslav,  který  věrně  pomáhal  Ji- 
říkovi Poděbradskému,  jemuž  se  po  smrti  Soběslavově  (1465)  dostala  Ku- 
nětická Hora  bezpochyby  dobrovolným  postoupením  a  jenž  ji  převedl  se 
všemi  vesnicemi  r.  1465  na  své  čtyři  syny.  Po  smrti  Jiřího  1471  podělili  se 
synové  o  všecka  zboží,  při  čemž  Jindřich  kníže  Minsterberský  obdržel 
panství  Kunětické,  jehož  části  však  brzo  zastavoval,  až  r.  1491  prodal 
hrad  panu  Vilémovi  z  Pernštýna  za  3000  kop.  Náhradě  opraven  é"m 
uvítal  pan  Vilém  22.  července  r.  1497  krále  Vladislava, 
jenž  zde  jeho  oba  syny  Jana  a  Vojtěcha  pasoval  na  rytíře.  Vilém  sám  stal 


se  původcem  neblahého  podrývání  hradu,  když  dal  Hradeckým  kus  skály 
za  část  gruntu  nad  stavem  Opatovickým  (1513).  Po  smrti  Vilémově  zdě- 
dil zboží  Kunětické  Vojtěch  z  Pernštýna,  po  něm  bratr  jeho  Jan, 
kterýž  je  přivtělil  k  panství  Pardubickému.  Syn  Janův  Jaroslav  musel 
pro  nehospodárnost  panství  zastaviti  Kapounovi  ze  Svojkova, 
jenž  je  r.  1560  za  císaře  Maximiliana  II.  prodal  komoře  královské.  O  jeho 


$%&**** 


Kunětický   hrad. 


osudech  pojednáno  u  Pardubic.  Až  do  třicetileté  války  zůstával  hrad  v 
dobrém  stavu,  maje  svého  úředníka  a  malou  hradskou  čeleď,  ale  v  třiceti- 
leté válce  byla  posádka  tak  slabou,  že  ani  v  předních  hradbách  nemohla 
rozestaviti  stráže  a  proto  snadně  jej  dobyl  v  říjnu  r.  1645  švédský  vůdce 
Torstensohn. 

Po  dobytí  a  vypálení  hradu  začalo  jeho  pustošení  a  že  na  opravu  nic 
se  nevynakládalo,  pustnul  očividně,  klenby,  hradby  řítily  se  v  rumy,  čemuž 
déšť  s  větrem  valně  napomáhal,  neboť  nikde  nebylo  krytu.  R.  1681  po- 
kládá Balbín,  který  obyvatele  na  hradě  ještě  ve  svých  dětských  létech  vi- 
děl, Kunětickou  horu  za  hrad  pustý. 

R.  1820  jednáno  o  částečné  opravení  hradu,  ale  teprve  kolem  roku 
1830  zřízeny  ku  věži  dřevěné  schody,  střecha  nad  sálem  a  opravena  kaple. 


471 


Stické    H 


R.  1859  učiněny  o- 
pět  některé  opra- 
vy, ale  od  té  doby 
neučiněno  ničehož, 
pouze  přestal  se 
kámen  z  hory  lá- 
mati a  r.  1911  o- 
pravena  kaple  pé- 
čí faráře  kuněti- 
ckého. Ale  výbor 
musea  pardubické- 
ho od  poč.  nynější- 
ho stol.  všemožně 
se  stará,  aby  horu 
i  zříceniny  kraji 
svému  zachránil. 


Popišme  nyní  již  někdejší  hrad,  pokud  ze  sřícenin  to  možno. 

Od  paty  Kunětické  hory  na  západní  straně  táhne  se  vzhůru  úvoz,  který 
vedl  k  prvníbráně,  od  této  vede  cesta  vzhůru  k  druhé  bráně,  zavřená 
již  po  obou  siranách  hradbami.  Od  druhé  brány,  nyní  již  úplně  zbořené, 
přišlo  se  za  krátko  k  třetí  brá- 
ně ,  kterou  obýval  ve  třetím  patře 
vrátný,  jenž  tu  spouštěl  most  zdvi- 
hutý;  přikop  někdejší,  přes  nějž 
most  padal,  jest  už  zasypán.  Ze 
třetí  brány  přišlo  se  na  nádvoří 
dolní  ohrady,  první  to  části 
hradní,  kde  jest  veliká  a  hluboká 
roubená  studně,  chatrným  plo- 
tem tyčkovým  ohrazená,  dva  se- 
suté sklepy  a  zbytky  hradeb.  Zde 
bývalo  všecko  dřevěné,  obilnice, 
senníky,  obydlí  čeládky  a  j.,  aby  se 
v  čas  nebezpečí  mohlo  vše  spáliti. 
Čtvrtou  branou  přišlo  se  do 
předhradí.  Mezi  ní  a  pátou  branou 
jest  přihrádek,  z  něhož  se  mohlo 
vydajně  metati  střelami  a  kame- 
ním na  nepřítele;  bohužel,  že  stříl- 
ny čím  dále  tím  více  se  hroutí. 
Pátá  brána  vystavěná  1543,  má 
dosud    skulinu,    jíž    branný   vyhlížel  Nádvoří   Kunětického   hradu. 


—  472 


na  příchozí.  Touto  branou  vstoupíme  do  třetího  a  posledního  mezibraní, 
jež  mělo  jen  po  jedné  straně  hradby,  any  byly  na  druhé  straně  srázné  skály. 
Šestá  brána  byla  věží  o  dvou  patrech  a  jediným  přístupem  do  vnitř 
druhé  části  do  předhradí.  Na  této  bráně  bývaly  ostré  výstupky  s  nepatr- 
nými vyhlídkami  a  otvory  v  podlaze,  kterými  se  na  nepřítele  vařící  voda 
neb  smůla  vylévala.  Nádvoří  předhradské  bývalo  na  třech  stranách  stav- 
bami obklíčeno.  Zachovalá  jest  zde  dosud  kaplička  sv.  Kateřiny  Sienské, 
vystavěná  v  slohu  gotickém  a  nesoucí  uvnitř  pamětní  desku  o  návštěvě 
zdejší  císaře  Františka  I.  a  jeho  choti  Karolíny  dne  9.  května  1820.  Ostatní 
budovy,  sloužící  za  konírny,  špižírny  a  j.  jsou  sesuté.  Na  tomto  nádvoří, 
porostlém  ořešáky,  byl  pod  kapličkou  před  vlastním  hradem  příkop  ve 
skále  vylámaný,  šest  sáhů  široký,  přes  nějž  vedl  most  zvoditý.  Sedmou 
branou,  vystavěnou  od  Viléma  z  Pernštýna  1509,  vešlo  se  pak  do  hradu 
vlastního  či  p  a  1  á  c  e,  sídla  pánova.  Uvnitř  paláce  jest  malé  čtyrstran- 
né  nádvoří;  v  přízemí  paláce  byly  konírny  pro  pána,  kuchyně  panská, 
byty  pro  pacholata,  panny  a  služebnictvo.  Nad  tím  v  druhém  poschodí  byla 
hradská  síň  26 V2  rn  zdélí,  91  -2  m  zšíří  a  o  7  oknech.  Na  severní  a  východní 
hlavní  zdi  vidíme  dosud  dva  arkýře  na  ozdobných  krakorcích  pro  roz- 
hled. Uvnitř  paláce  stojí  v  jihovýchodním  rohu  okrouhlá  věž  třípatrová, 

poslední  to  ochrana  pánova. 
Pod  palácem  na  polední,  vý- 
chodní a  západní  straně  byl 
parkán  s  rozsáhlým  ron- 
delem (ravelin),  na  nějž  se 
stavěl  veliký  prak  pro  obranu 
dolní  ohrady  a  jihových.  stra- 
ny. Na  věži  býval  trigono- 
metrický bod,  nejdůleži- 
tější ze  všech  bodů  v  hejtman- 
ství Pardubickém,  mající  spo- 
jení se  Zvičínem,  Sněžkou  a 
Kralickým  Sněžníkem;  byl 
však  při  opravě  střechy  k  ne- 
nahraditelné škodě  rukou  ne- 
znalce  zničen  asi  před  r.  1890. 
Nežli  sestoupíme  s  býva- 
lých parkánů  pod  věží,  aneb 
s  dolní  ohrady  na  cestu  k  Se- 
zemicům,  rozhlédneme  se  je- 
ště po  kraji  a  zvláště  po  osa- 
dách na  severovýchodní  stra- 
ně, jež  náležejí  ještě  do 
Nádvoří  Kunětického  hradu.  okresu     Pardubického.     Nej- 


473 


blíže  nám  na  lev.  břehu 
Labe  jest  vých.  Lukovna 
a  Choteč,  sev.-vých.  Draž- 
kov  a  nad  ním  výše  Bohu- 
mileč,  mezi  rybníky  Újezd 
a  ještě  výše  pod  lesy  vy- 
sockými  Bořek  a  východ- 
něji  od  něho  Hrachovišťata 
a  mezi  těmito  a  Drážko- 
vém na  silnici  ze  Sezemic 
do  Býště.  znatelné  koste- 
lem, Rokytno.  Povíme  o 
nich  něco  málo.  Lukov- 
n  a  leží  při  vtoku  potoka 
Ředičky  do  Labe;  nále- 
žela klášteru  sezemickému 
a  později  připojena  k  pan- 
ství Pardubickému.  Pra- 
men, prýštící  se  zde  z  opu- 
kových vrstev,  obsahuje 
hojně  soli  kuchyňské, 
Glauberovy  a  jódu  a  po- 
chází nejspíše  z  eruptiv- 
ních  spodních  vrstev  Ku- 
nětické hory.  Pardubické 
museum  chová  odtud  vzá- 
cný nález  domácích  brak- 
teatů.  Choteč  neb  Choč 
(49  domů  s  314  obyv.)  ná- 
ležela též  dříve  klášteru 
sezemickému,  pak  k  vlady- 
ckému  statku  Slepotické- 
mu  a  potom  Pernštýnům. 
R.  1396  uvádí  se  Diviš  z 
Chotče.  Jest  zde  dvoutříd- 
ní škola. 

D  r  a  ž  k  o  v,  ves  s  52 
domy  a  362  obyvateli  a 
Bohumilečse42  domy 
a  246  obyv.  u  rybníka  Bo- 
humilečského,  jsou  osady 
farnosti  Dřítečské  jako 
Bořek  a  Újezd. 


474 


Bořek  (55  domů  s  308  obyv.)  má  dvoutřídní  školu  a  západně  roz- 
lévá se  rybník  Borkovský,  jako  u  Ú  j  e  z  d  a  rybník  Újezdský.  Újezd  má 
jednotřídní  školu. 

Hrách  ovišťata  (Streitdorf),  víska  na  samé  okresní  hranici,  jesl 
2  hod.  sev.  východně  od  Pardubic  a  byla  založena  a  osazena  přistěhovalci 
z  pruského  Slezska  za  císaře  Josefa  II.  Jižně  ode  vsi  na  kopci  247  m  vyso- 
kém otáčel  až  do  nedávná  svými  rameny  povětrní  mlýn,  jediný  a  poslední 
v  celém  politickém  okresu  Pardubickém.  Okresní  památková  komise 
snaží  se  jej  budoucím  zachovati.  Původních  čísel  bylo  20  ve  dvou  řadách 


Větrný  mlýn.  v  Hrochovišfatech. 


podél  cesty,  nyní  tu  jest  34  domů  s  221  obyvateli  českými  a  jen  jména  ně- 
kterých (Bernkraut,  Schramm,  Fišer)  ukazují,  že  původní  osadníci  byli 
Němci,  nejvíce  tkalci. 

R  o  k  y  t  n  o  (104  domy  a  623  obyv.),  ves  2  hodiny  sev.  vých.  od  Pardu- 
bic vzdálená,  má  mlýn  a  trojtřídní  školu.  R.  1436  náležela  k  Hoře  Kuně- 
tické a  dostala  se  s  ní  k  panství  Pardubickému.  V  Rokytně,  jež  rozloženc 
na  písečných  návějích,  nalezeny  byly  vzácné  starožitnosti  z  doby  román- 
ské, zejména  bronzový  lvíček  (nádoba,  lavakrum),  jež  ukazují,  že  tu  bý- 
vala kdysi  nějaká  kaple,  snad  filiálka  kláštera  opatovického  neb  sezemi- 
ckého  a  jež  chovají  se  v  městském  museu  pardubickém.  V  Rokytně  narodil 
se  Jan  Konečný,  spisovatel  český. 

Úzkou  a  místy  sráznou  kamenitou  stezkou  nedaleko  památného  k  a- 
štanu  jedlého  na  východním  travnatém  úbočí,  kolem  ravelinu  a  pří- 
krých skalních  balvanů  v  právo  a  býv.  lomu  Holického  okr.  v  levo,  sejdeme 
dolů  na  úpatí  hory  a  odtud  lučinami  a  poli  kolem  dávného  pohanského  po- 


hřebiště,  z  něhož  mnoho  pohřbů  odkryto  a  nalezené  popelnice,  jiné  ná- 
doby i  nástroje  a  ozdoby  bronzové  uloženy  v  zemském  museu  a  škole  ku- 
nětické, přijdeme  malým  borkem  do  starobylé  osady  K  u  n  ě  t  i  c,  jež  má 
jméno  po  Kunatovi  (Konrát)  a  čítá  292  obyvatel  v  58  domech.  Kunětice 
honosí  se  farním  kostelem  sv.  Bartoloměje,  jenž  jest  v  okresu  toho  způsobu 
jediný;  gotická  jeho  klenba  spočívá  na  jediném  sloupě  uprostřed  chrámu. 
Při  restauraci  byly  zde  odkryty  vzácné  starobylé  fresky.  Chrám  byl  osazen 
farářem  již  r.  1376.  Na  konci  16.  století  byl  tento  kostel  vyloupen  od  dvou 
lupičů,  kteří  kalichy  v  lesích  za  Poběžovicemi  sekerou  roztlouklí  a  o  pe- 
níze se  rozdělili.  Tito  svatokrádci  byli  dle  knihy  útrpného  práva  v  Pardu- 
bicích kolem  lámáni  a  do  něj  vpleteni.  Kunětice  s  okolím  náležely  dříve 
klášteru  opatovickému.  Trojtřídní  jednopatrová  škola  chová  pěkné  ukázky 
hornin  a  nerostů  z  Kunětické  hory  a  z  vykopaných  hrobů  žárových. 

Z  Kunětic  dáme  se  ku  převozu,  kde  jest  hostinec,  abychom  se  do- 
stali na  levý  břeh  Labe  k  Počáplím  a  městu  Sezemicům.  Nedaleko  pře- 
vozu v  opukovém  břehu  nachází  se  bohaté  naleziště  zkamenělin  třídového 
útvaru. 

Počáple  (Počáply),  ves  tři  čtvrtě  hodiny  sev.  vých.  od  Pardubic, 
leží  na  stráni  mezi  Labem  a  Loučnou.  U  ní  vychází  z  Loučné  náhon  Halda; 
splav  nachází  se  západně  za  vsí  a  staré  řečiště  Loučné,  jež  tu  mělo  ústí  do 
Labe,  zarůstá  křovím.  Počáple  bývaly  sídlem  pánů  z  Počápel,  z  nichž 
Arktýř  pochován  jest  r.  1633  v  kostele  sezemickém. 

Z  Počápel  za  půl  hodiny  přijdeme  do  S  e  z  e  m  i  c,  starobylého  města 
při  obou  březích  Loučné,  rozloženého  dílem  na  návrší,  dílem  v  údolí,  jež 
jest  pět  čtvrti  hodiny  vzdáleno  od  Pardubic,  má  378  domů  a  2839  obyv. 
Již  ve  13.  století  býval  zde  panenský  klášter  Cisterciánek  sv.  Bernarda. 
R.  1421  dne  29.  dubna  byl  od  Táboritů  pod  Žižkou  zbořen.  Z  kláštera 
tohoto  jeptiška  Markéta  Berková  z  Richemburka  byla  dle  pověsti  pro 
porušení  čistoty  panenské  zazděna  v  hradě  Richemburském.  Nyní  na  místě 
kláštera  stojí  jednopatrová  fara  a  farní  kostel  Nejsvětější  Trojice  Boží,  jenž 
má  z  původního  klášterního  chrámu  dvě  zachovalé  gotické  kaple  (sv. 
Anny  a  sv.  Antonína).  Stavba  chrámu  jest  copová,  uvnitř  fresky  od  Kra- 
molína,  cínová  křtitelnice  z  r.  1612.  Dřevěná  zvonice  osmistěnná  s  báňo- 
vitou  věží  nese  čtyři  zvony,  jejichž  hlas  jest  slyšeti  někdy  až  v  Pardubi- 
cích. Kolem  kostela  býval  hřbitov  nyní  jest  za  městem  na  návrší  Vinicí. 
Naproti  kostelu  stojí  jednopatrová,  uvnitř  vkusně  a  prakticky  zařízená 
pětitřídní  škola  s  pěti  pobočkami.  Náměstí  jest  čtverhranné  s  radnicí 
z  r.  1832.  Znakem  města  jest  podlouhlý  štít  se  třemi  k  pravé  ruce  vede- 
nými červenými  pruhy  v  stříbrném  poli  a  korunou  královskou  nad  štítem; 
snad  znamená  trojříčí  (Loučná,  Novohradka,  Lodrantka),  na  němž  město 
leží,  nebo  jest  znakem  některého  pana  Sezemy,  po  němž  se  jmenuje. 


c 

i 

o 


—  477  — 

V  13.  stol.  byly  Sezemice  majetkem  kláštera  Sedleckého,  později  při- 
vtěleny  ke  klášteru  Sezemickému,  pak  ke  Kunětické  Hoře.  Rod  Diviše 
Bořka  z  Miletínka  držel  je  od  r.  1420  do  r.  1492,  kdy  Jiří  z  Miletínka  po- 
pustil část  práva  k  Sezemicům  Vilémovi  z  Pernštýna.  R.  1436  o  Štědrém 
večeru  byly  vypáleny  Sezemice  od  Táborů  Hradeckých  a  vybrány,  r.  1570 
vyhořely  a  r.  1584  podruhé.  Po  r.  1612  byl  tu  farářem  kněz  podobojí  a  če- 
ský spisovatel  theologický  Blažej  Borovský  z  Borovna.  Za  dob  komorních 
chována  byla  v  okolí  sezemíckém  hojně  zvěř  pro  stůl  panský,  jmenovitě 
zvěř  černá  a  bažanti.  R.  1859  zastřelen  tu  byl  drop  veliký,  který  se  sem 
z  Uher  zatoulal,  jako  později  jiní,  jež  chová  měst.  museum  pardubické.  Ko- 
lem r.  1836  byl  v  Sezemicích  radním  Josef  Vladimír  Pelikán,  vlastenec 
a  spisovatel  český.  Ze  starší  doby  jest  zde  mlýn  na  Loučné,  z  pozdější  pivo- 
var a  továrna  na  obuv,  v  níž  pracovalo  již  r.  1887  150  lidí. 

Nežli  opustíme  Sezemice  zajdeme  si  za  město  po  silnici  na  návrší 
k  nedalekým  Časům  (38  domů  se  274  obyv.),  kde  zastavíme  se  u  památ- 
níku, jenž  hlásá,  že  odtud  dne  10.  listopadu  1874  císař  a  císařová  rakouští 
započali  hon  na  jelena.  Odtud  rozvírá  se  utěšený  rozhled  do  úrodných  Po- 
labin  i  na  jih  do  údolí  Loučné  a  Lodrantky,  do  roviny  Dašické.  Pod  sever- 
ním svahem  stráně  jest  cihelna. 

Odtud  shlédneme  též  některé  osady  poblíž  okresních  hranic  a  v  po- 
říčí Loučné:  Kladinu,  Koloděje  a  Lány  u  Dašic,  z  nichž  poslední  dvě  zaslu- 
hují zmínky  pro  data  historická.  Koloděje  dělí  se  na  Velké  a  Malé. 
Bývaly  sídlem  pánů  z  Koloděj,  z  nichž  Mikuláš  a  Jan  podepsali  r.  1415 
známý  protest  proti  upálení  M.  Jana  Husa.  Ale  již  r.  1 167 
se  uvádějí,  kdy  je  první  manželka  krále  Vladislava  Gertruda  darovala  klá- 
šteru premonstrátskému  v  Litomyšli.  Koloděje  při  sčítání  v  r.  1910  měly 
77  domů  a  446  obyv. 

Lány  u  Dašic  (48  d.  a  330  obyv.)  náležívaly  klášteru  Sezemickému. 
později  Vilémovi  z  Pernštýna.  Stávala  zde  tvrz,  která  v  15.  stol.  zpustla; 
tvrzíště  slově  Komornictvo.  Za  Pernštýnů  býval  zde  rybník.  Lány  mají 
dvoutřídní  školu,  výše  vzpomenuté  Časy  jednotřídku.  R.  1913  nalezena  tu 
pří  opravě  regulace  Loučné  lebka  velikého  tura  praehistorického,  jež  ulo- 
žena v  dašíckém  museu. 

Pokochavše  se  rozhledem  až  k  Nasavrkům,  Košumberku,  Skutči  a 
Chrasti  a  na  protější  straně  na  lesnatá  návrší  u  Chvojna  a  Vysoké  nad  La- 
bem a  kraj  pod  Kunětickou  Horou,  vrátíme  se  po  silnice  bud  autobusem 
neb  pěšky  do  Pardubic.  Jdeme-li  pěšky,  můžeme  naproti  Bělobranské 
dubině  za  Počápelskými  chalupami  a  nedaleko  hřbitova  zemské  donuco- 
vací  pracovny,  kde  naraženo  bylo  na  pohanské  pohřebiště,  odbočiti  na 
Hůrka,  nejvzdálenější  díl  Pardubic,  a  odtud  do  tak  zvaného  Úzkého, 
lučinatého  pruhu  mezi  vyšší  Haldou  a  nižším  Labem.  V  Úzkém  nejlépe 
poznáme,  jak   důmyslní   byli   již   na   počátku   století    16.    stavitelé   vodních 


—  478  — 

staveb.  U  Židova    blízko  zemské  donucovací  pracovny,  můžeme  po  mostě 
přejíti  Haldu  a  vstoupiti  do  města. 

Druhou  cestu  nastoupíme  z  Pardubic  poříčím  Chrudimky,  abychom 
navštívili  Hostovice  a  Lhotu  Úřetickou,  ves  na  okresní  hranici  Pardubicka 
a  Chrudimská.  V  Pardubicích  za  »kostelíčkem«  odbočíme  se  silnice  da- 
šické  na  polní  cestu  ke  vsi  Studánce  (47  d.  se  380  obyv.)  a  pak  přes 
nízké  návrší  s  jádrem  eruptivním  ke  vsi  S  p  o  j  i  1  u  (51  d.  se  286  obyv.). 
U  Studánky  a  Spojila  daří  se  dobře  zelí  (studánecké)  a  v  okolních  lesích 
hned  za  osadami  jest  milý  útulek  pro  pardubické  měšťáky,  toužící  po  klidu 
venkova  a  samotě.  U  Spojila  v  lese  jsou  jámy,  kde  lámal  se  kdysi  limbur- 
git  jehož  žíla  táhne  se  až  do  lesa  u  Černé  za  Bory;  do  někdejšího  násad- 
ního  rybníka  Spojila  dávalo  se  400  kop  ryb.  Ze  Spojila  příjemným  jehlič- 
natým lesem  přijdeme  do  V  e  s  k  y  (16  d.  se  130  obyv.),  jež  s  blízkou  ví- 
skou Malolánským  (Kleindorf)  založena  byla  1780  za  císaře  Josefa 
II.  od  přistěhovalců  z  pruského  Slezska  na  bývalých  rybnících:  Strýček 
a  Malolánský.  Obyvatelé  těchto  vísek  dávno  se  již  počeštili  a  proto  zru- 
šena také  na  počátku  nynějšího  století  německá  škola  ve  Vesce.  Veska 
jest  pro  své  krásné,  chvojné  lesy  výletním  místem  Pardubčanů  a  zajíma- 
vou tím,  že  jest  rodištěm  c.  k.  gen.  štábního  lékaře  dra  Josefa  Kerzla, 
osobního  lékaře  J.  V.  císaře  a  krále  Františka  Josefa  I.  Ve  Vesce  žil  také 
spisovatel  národohospodářský  Emanuel  Meliš,  jehož  choť  Melišová- 
Kórschnerová  vydávala  módní  časopisy  a  byla  i  básnicky  činnou.  Z  Vesky 
přes  Staročenské  (Gunstdorf),  německou  dědinku  z  doby  Josefín- 
ské na  bývaélm  rybníku  Staročenském,  nyní  již  českou,  pak  mezi  vesni- 
cemi Černou  za  Bory  (32  d.  se  151  obyv.)  s  dvoutřídní  školou  a 
rodištěm  výše  vzpomenutého  Em.  Meliše,  Z  m  i  n  n  ý  m  (45  d.,  306  obyv.), 
prastarou  osadou  s  mlýnem  na  náhonu  Zmince  (stavěn  1567),  jenž  vy- 
chází z  Volšinky  či  Novohradky  u  Lhoty  Úřetické,  přijdeme  směrem  jižním 
do  Hostovic  (42  d.  s  328  obyv.)  na  potoku  Volšince  či  Novohradce. 

Hostovice  vzdálené  1  hod.  jižně  od  Dašic  a  2  hod",  jihových.  od  Pardu- 
bic, mají  filiálný  kostel  sv.  Jakuba  apoštola  Většího,  v  nynější  podobě 
v  slohu  copovém  z  r.  1715.  Býval  již  r.  1350  farním.  Že  stojí  na  kopečku  ne- 
velkém udeřil  do  něho  dvakráte  blesk  a  zapálil;  r.  1707  shořel  i  se  zvonicí, 
r.  1853  shořel  kryt.  Ozdoby  řezbářské  v  něm  zhotovil  rodák  hostovický 
Teplý.  Níže  naproti  kostelu  stojí  trojtřídní  škola. 

První  známý  držitel  Hostovic  jest  Zbislav  z  Polné,  jehož  syn  Jan  za- 
psal Hostovice  s  Blatníkem  premonstrátskému  klášteru  v  Litomyšli.  V  14. 
století  byly  Hostovice  rodným  sídlem  pánů  z  Hostovic,  z  nichž  Chvalek, 
Pavlík  a  Čepek  podepsali  r.  1415  protest  proti  upálení  M.  Jana  Husa,  pak 
dostaly  se  různým  majitelům  byvše  rozděleny  a  konečně  Vilémovi  z  Pern- 
štýna. 

Tvrz   hostovická   stávala  na   čísle    1.   a   2.   Z   Hostovic    jest   František 


479 


Štěpánek,  inspektor  škol  gymnasijních   v   Rize   v   Rusku,   státní   rada,  vy- 
znamenaný r.  1898  od  cara  Mikuláše  II.  řádem  sv.  Anny  II.  tř. 

Jižně  od  Hostovic  při  Volšince  jest  ves  Lhota  Úřetická  (59  d. 
s  323  obyv.),  jež  náleží  již  do  farnosti  Vejvanovické  na  Chrudimsku,  kdežto 
Hostovice,  Zminné,  Malolánské,  pak  Štětin,  Žižín  a  Mětice,  o  nichž  se  hned 
zmíníme,  do  farnosti  Dašické.  Štětin  jest  samota  10  minut  od  Hostovic 
vzdálena  na  jih;  jest  tu  jen  mlýn,  rolnický  statek  a  chaloupka.  V  14.  stol. 
stávala  zde  tvrz,  jež  dávno  zpustla. 

Z  Hostovic  dáme  se  na  zpáteční  cestu  přes  Žižín  do  Mětic  na  levém 
břehu  Chrudímky.  V  Žižín  ě  stávala  na  čís.  1.  tvrz  pánů  ze  Žížína,  jejíž 
náspy  dodnes  lze  spatřiti;  r.  1498  prodán  Žižín  Vilémovi  z  Pernštýna.  Před 
lety  stával  tu  na  břehu  Chrudimky  mlýn.  I  sousední  Mětice  bývaly  sa- 
mostatným zbožím;  již  ve  13.  stol.  stávala  zde  na  čís.  24.  tvrz,  jejíž  homolka 
obehnaná  příkopem  a  náspem  dosud  patrná.  Vavřinec  z  Mětic  podepsal 
r.  1415  známý  protest;  syn  jeho  Hertvík  žil  ještě  r.  1477,  ale  již  r.  1500  pře- 
šly Mětice  v  majetek  obce  Chrudimské,  jíž  však  byly  r.  1547  jako  Štětin 
vzaty  a  prodány  Janu  z  Pernštýna.  Mětice  mají  56  domů  se  430  obyv., 
jednotřídní  školu  a  kamennou  kapli  sv.  Václava. 

Od  Mětic  pustíme 
se  k  Nemošicům,  aby- 
chom shlédli  zvláště  c. 
k.  hřebčinec,  či  Štít  (Ge- 
stůt  Depot).  Severně  na 
příkré  stráni  zvané  Ne- 
mošická  nad  pravým 
břehem  Chrudimky  po- 
všimneme si  ještě  Drož- 
dic  a  jižně  na  povlovné 
stráni  Vostřešan.  Drož- 
d  i  c  e  či  Drozdice  nále- 
žející jako  Nemošíce, 
Černá  za  Bory,  Studán- 
ka a  Spojil  do  farnosti 
Pardubické,  měly  r.  1910 
18  domů  se  112  obyv., 
Vostřešan  y,  ves 
farnosti  Mikulovické, 
142  d.  se  1082  obyv.  Vo- 
střešany  mají  pěknou 
kapli  a  trojtřídní  školu. 
R.  1359  uvídá  se  na  Vo- 
střešanech  Vaněk  z  Vo- 
střešan,    později     různí  Kostel  v  Hostovicích. 


—  480  — 

držitelé,  až  r.  1498  prodal  Mikuláš  z  Chlumu  dědictví  své  ve  Vostřešanech 
a  v  Blátě  Vilémovi  z  Pernštýna.  S  návrší  vostřešanského  nad  hlubokým 
úvozem,  vedoucím  k  Chrudimi,  jest  krásný  a  široký  rozhled  po  kraji. 

N  e  m  o  š  i  c  e  (62  d.  s  821  obyv.),  ves  1  hod.  jižně  od  Pardubic,  bývala 
rodným  sídlem  vladyků  z  Nemošic,  kteří  měli  ve  znaku  tři  ryby  a  jejichž 
tvrz  stávala  na  pravém  břehu  Chrudimky  nedaleko  mlýna.  Jan  (Janek) 
starší  Holec  z  Nemošic  s  bratrem  Matějem  podepsali  r.  1415  protest  proti 
upálení  M.  Jana  Husa  a  přepadli  s  kališníky  r.  1433  Choceň  a  městečko 
to  vybrali.  Holcové  drželi  Nemošice  asi  do  r.  1464,  od  r.  1492  byly  spo- 
jeny s  panstvím  Pardubským.  U  Nemošic  nalezeny  groše  Václava  II.  a 
stráň  blízká  jest  vyhledávána  pro  četné  rostliny,  které  jsou  již  jinde  vzác- 
ností (aron  blamatý  a  j.)  a  pro  zkameněliny  křídového  útvaru;  divočina  její 
jest  jediným  zbytkem  původní  vegetace  v  širém  okolí  pardubickém.  V  Ne- 
mošících  narodil  se  svobodný  pán  Vilém  Ramming,  podmaršálek  a  velitel 
6.  armádního  sboru  severní  armády  Benedekovy  v  r.  1866,  jehož  přednosti 
ocenili  i  samí  Prusové;  bojovalť  udatně  u  Náchoda  a  Hradce  Králové. 
O  válkách  v  r.  1848  a  1849  vydal  obšírnější  spis;  zemřel  1876  v  Karlových 
Varech. 

Jihovýchodně  ode  vsi  stojí  o  samotě  rozsáhlá  budova  c.  k.  hřeb- 
čince,  odkudž  vyjíždívají  zdejší  vojáci  s  hřebci  »na  štace«  do  krajů: 
Chrudimského,  Jičínského,  Čáslavského  a  Královéhradeckého;  v  politi- 
ckém okresu  Pardubickém  mají  štace:  v  Bohdanči,  Kladrubech,  Přeloučí, 
Rovni  a  Rokytně.  V  roce  1890  byli  zde  nejdražší  hřebci  plnokrevní  angli- 
čtí, Rajta  Rajta  za  18.000  zl.  a  Gamecock  za  20.000  zl.;  přípustná  taxa  jich 
byla  100  zl.  (na  polokrev.  angl.  klisnu),  200  zl.  (na  plnokrev.  angl.  k.). 

Z  Nemošic  můžeme  se  kolem  pardubické  vodárny  vrátiti  pěšinami  po 
levém  břehu  Chrudimky  do  Pardubic,  aneb  přejdeme-li  u  mlýna  most,  po 
silnici  přes  Pardubicky. 

Půjdeme  touto  druhou  cestou  abychom  seznali  ves,  jež  starší  jest 
než  Pardubice.  Pardubicky  (Pardubicka  neb  Pardubicky  Mnichové) 
rozkládají  se  na  opukovém  návrší,  jež  má  nad  levým  břehem  Chrudimky 
příkrý  svah  a  tam,  kde  jest  obnaženo,  nazývá  se  ssutínou,  nad  níž  vypíná 
se  starobylý  chrámek  gotický  sv.  Jiljí,  který  býval  kostelem  zdejšího  pa- 
nenského kláštera  dominikánského,  jenž  byl  r.  1421  od  Husitů  zbořen. 
Velký  a  nejstarší  zvon  na  dřevěné  zvonici  s  plechovým  kohoutem  z  dob 
českých  bratří  jest  z  roku  1484.  Klášter  založen  byl  na  rozhraní  12.  a  13. 
věku;  zahrady  a  vinohrady  táhly  se  až  na  kopec  Vinici,  jenž  jest  majetkem 
města  Pardubic  a  na  němž  zřízen  krásný  veřejný  sad  a  betonový  vodo- 
jem. Na  hlavním  oltáři  jest  obraz  sv.  Jiljí  od  akadem.  malíře  Frant.  Potě- 
šila, mateřovského  rodáka;  strop  jest  táflovaný.  Dvě  staré  fresky,  odkryté 
při  restauraci  v  presbyteři  u  oken  a  jedna  za  oltářem,  nedaly  se  zachovati. 
Zboží  kláštera  koupil  od  krále  Vladislava  Vilém  z  Pernštýna. 

Pardubicky    mají   88   domů   s   840   obyv.,    trojiřídní   školu    a   východně 


-  481  — 

ode  vsi  uprostřed  lesa  chvojného  skrývá  se  villa  hrab.  Henkla  z  Franken- 
tliurnu,  dříve  hrab.  Larische. 

V  době  zemské  jubilejní  výstavy  přistál  zde  13.  srpna  1891  veliký 
balon  »Viktor  Hugo«  s  francouzskými  větroplavci  již  vypluli  z  pražského 
výstaviště. 

Na  nejvyšším  místě  návrší  v  Pardubickách  stojí  okresní  nemocnice  J. 
V.  císaře  a  krále  Františka  Josefa  I.  vystavěná  r.  1898. 

Z  Pardubicek,  které  vůčihledě  vzrůstají,  dostaneme  se  za  20  minut 
po  svahující  se  silnici  kolem  zastávky  státní  dráhy  Benedettiho  sady  a 
městským  parkem  do  samého  středu  —  Starého  města  —  Pardubic. 

Třetí  a  poslední  cestu  okresem  vykonáme  ještě  do  jeho  jihozápadní 
části  zavlažované  potoky  Bilankou  a  Podolkou  a  tak  poznáme  jej  docela. 

Po  staré  císařské  silnici  vedoucí  z  Pardubic  do  Chrudimě  dáme  se 
pěšky  aneb  autobusem  heřmanoměsteckým  k  jihu.  Za  čtvrt  hodiny  mineme 
Jesničánky,  část  Pardubic,  jež  vznikla  na  rybníku  Jesničánském 
v  době  Josefínské,  a  nový  hřbitov  pardubický  a  za  %  hod.  staneme  v 
Dražkovicích,  vsi  rozložené  po  obou  stranách  silnice,  jejíž  jméno 
pochází  nejspíše  od  zakladatele,  který  slul  Drážek,  jako  král  Bodrců  na 
Rarogu. 

Nález  popelnic  u  Dražkovic  svědčí,  že  jsou  osadou  prastarou.  Roku 
1484  dal  je  král  Ladislav  Janu  Pardusovi.  Dle  urbáře  panství  Pardubic- 
kého z  r.  1588  náležely  k  rychtě  Jesničanské,  měly  21  lidí  osedlých  a  od- 
váděly na  zámek  34  slepic  a  měly  krčmu  vejsadní;  r.  1910  napočteno  zde 
55  domů  se  535  obyv.  Pěkná  kaple  a  chodník  vsí  ukazují,  že  se  tu  dbá 
úpravy  obce  a  sady  statkářů  Topiče  a  Kabrhela  a  j.,  že  hledí  si  rolnictvo 
zdejší  zvláště  ovocnářství  a  hospodářského  pokroku,  jako  téměř  ve  všech 
obcích  Pardubického  okresu  zásluhou  to  jmenovitě  hospodářského  spolku 
a  hesp.  besed. 

Z  Dražkovic  za  čtvrt  hodiny  přijdeme  do  farní  vsi  M  i  k  u  1  o  v  i  c,  roz- 
ložené pod  strání,  na  jejímž  nejvyšším  místě,  kde  se  příkřeji  svažuje,  stojí 
koste!  sv.  Václava,  pocházející  v  nynější  podobě  z  let  1769 — 70.  Hlavní 
oltářní  obraz  sv.  Václava  malován  na  obmílce  od  exjesuitů  malířů  Josefa 
a  Václava  Kramolínů.  Nejníže  u  silnice  stojí  jednopatrová  pětitřídní 
škola.  V  Mikulovicích  byl  farářem  spisovatel  český  P.  D  e  v  o  t  y,  jenž 
tu  pochován. 

Mikulovice  byly  ještě  ke  konci  16.  stol.  zvláštním  statkem;  na  po- 
čátku 15.  stol.  seděl  tu  Jan  Lidheř  z  Mikulovic,  pak  je  držel  Jan  Pardus 
z  Vrátková,  později  Štítný  Mikuláš  ze  Štítného,  r.  1550  Jan  Humpolecký 
z  Rybenska,  1569  Ctibor  Kapoun  ze  Svojkova,  jehož  syn  postoupil  je 
r.  1600  panství  Pardubskému.  Ve  válce  třicetileté  r.  1648  byly  Mikulovice 
od  Švédů  vydrancovány  a  zapáleny.  V  Mikulovicích  narodil  se  literát 
střední  doby  Jan  Stanislav  Petržilka.  Na  hřbitově  zdejším  jest  pohřben 
první  předseda  zemské  jednoty  českého  duchovenstva  bisk.  vikář  a  děkan 


—  482  — 

mikulovický  Tomáš  Střebský  (*  1833  f  1905)  a  jest  tu  hřbitovní  kříž 
z  r.  1781  pěkné  starobylé  práce. 

Z  Mikulovic  přes  Jesničany  přijdeme  do  farní  osady  Třebosic. 

Třebosice  (32  d.,  282  obyv.)  mají  farní  chrám  pozdvižení  sv. 
Kříže,  známý  již  v  době  předhusitské,  opodál  něhož  stojí  dřevěná  zvo- 
nice podobná  zvonici  jezbořické,  pardubičské  a  jiným  na  bývalém  panství 
Pardubickém.  Na  počátku  16.  stol.  drželi  Třebosice  Andělově  z  Ronovce, 
z  nichž  Zikmund  uvedl  je  r.  1547  pro  odpor  proti  Ferdinandovi  I.,  králi 
v  manství.  Třebosice  mají  pětitřídní  školu,  hospodářskou  besedu  a  ze 
mnohých  pokročilých  hospodářství  zdejších  povšimnutí  zasluhuje  statek 
Jana  Markalousa,  býv.  okresního  starosty. 

Jesničany  (Jesenčany),  ves  ''■■*  hod.  již  od  Pardubic,  mezi  Dražko- 
vicemi  a  Třebosicemi,  má  103  domů  s  1392  obyv.  Ve  14.  stol.  náležely  k 
zboží  Richmburskému,  r.  1484  dal  je  král  Ladislav  Janu  Pardusovi  a  po- 
zději náležely  k  panství  Pardubskému,  v  jehož  urbáři  z  roku  1588  uvádí 
se  v  Jesničanech  13  lidí  osedlých,  krčma  výsadní.  K  rychtě  Jesničanské 
náležely  Dražkovice  a  odváděly  obě  vsi  na  zámek  pardubický  ročně  58 
slepic. 

Sev.  vých.  poblíž  silnice  chrudimské  jsou  Jesničany  Nové,  jež  při- 
škcleny  jsou  od  r.  1897  do  Pardubic.  Z  Třebosic  za  20  minut  přijdeme  do 
západně  od  nich  ležícího  Mateřova,  vsi  na  potoku  Mateřovském,  jenž 
nese  vodu  svou  do  Podolky. 

Mateřov  (70  d.,  434  obyv.)  jest  dle  nálezů  kamenných  mlatů  na  poli 
statkáře  Karla  Štěpánka  osadou  prastarou.  R.  1227  byla  darována  od  Ko- 
jaty  Hrabišíce  klášteru  Opatovickému.  Na  počátku  15.  stol.  byl  rodným 
sídlem  vladyk  z  Mateřova,  kteří  měli  ve  znaku  bílého  ohaře  se  zlatým 
obojkem;  r.  1534  náležel  Divišovi  Bošínskému  z  Božejova,  hejtmanu  pan- 
ství Pardubského,  od  něhož  koupil  jej  r.  1537  Jan  z  Pernštýna.  Na  grun- 
tech bývalého  dvora  mateřovského  vznikl  později  Mateřov  Nový.  Roku 
1911  objeveny  při  melioraci  na  pozemcích  výše  jmenovaného  Štěpánka, 
jehož  statek  (čís.  1.)  stojí  na  bývalém  tvrzíšti,  balvany,  které  z  počátku 
považovány  byly  za  dávnou  stezku  zemskou,  později  když  hornina  od- 
kryta hlouběji  a  seznáno,  že  táhne  se  v  délce  1  km.,  považována  dle  tvaru 
bočné  stěny  za  praehistorickou  zeď.  Teprve  když  pisatel  této  stati  nález 
ohledal  dne  9.  února  1913,  prohlásil,  že  není  zdí,  co  skryto  pod  ornicí  na 
pahorku  232  m.  vysokém,  ale  vyvřelou  skalou  a  to  žílou  limburgitu,  což 
potvrdil  i  později  sem  povolaný  profesor  české  techniky  v  Brně,  býv.  říš- 
ský geolog,  dvorní  rada  dr.  Jaroslav  Jahn. 

A  jako  dříve  putovali  jednotlivci  do  Mateřova  podívati  se  na  »zed, 
tak  později  kluby  turistické,  přírodovědecké  a  jiní  na  žílu. 

Popkovice  (57  d.  s  561  obyv.)  na  regulované  Bilance  a  křižovatce 
silnic  z  Pardubic  do  Herm.  Městce  a  z  Pardubic  do  Přelouče  bývaly  také 
samostatným  zbožím,  r.  1440  připomíná  se  na  sněmu  Čáslavském  Bohunek 


—  483  - 

z  Popkovic;  v  15.  stol.  byly  spojeny  s  blízkým  statkem  Krchlebským.  Roku 
1472  prodal  je  Jan  Žák  z  Krchleb  Janu  a  Jiříkovi  Ohníštskům  z  Ohništska 
a  tito  r.  1502  obci  Chrudimské;  pak  je  drželi  bratři  Opršalové  ze  Zher, 
Zikmund  Anděl  z  Ronovce  a  konečně  dostaly  se  k  panství  Pardubickému. 

Z  Mateřova  dáme  se  směrem  jižním,  abychom  navštívili  několik 
osad  na  Podolce  a  skončili  pout  svou  po  okrese  z  Lánů  na  Důlku  podél 
Labe  v  Pardubicích. 

Kráčejíce  po  silnici  heřmanoměstecké  a  minouce  ves  Dubany  jejíž 
katastr  tvoří  enklávu  chrudimského  okresu  a  jejíž  poplužní  dvůr  vysoko 
položený  jest  viditelný  dobře  z  Polabí,  přijdeme  do  vsi  Čepě  (do  Čepi), 
jež  bývala  kdysi  dvorem,  který  se  dostal  r.  1695  koupí  k  panství  Pardu- 
bickému. Čep  má  30  d.  se  471  obyv.  a  rozsáhlou  cihelnu.  Zde  na- 
lezeny byly  bronzové  náramky  otevřené  s  vyrytými  ornamenty  (náramky 
čepské),  pak  veliké  spony  s  velikými  kotouči  (spony  čepské),  kteréž 
cenné  starožitnosti  chovají  se  v  pardubickém  museu  jako  typický  nález 
č  e  p  s  k  ý.  U  Čepě  jest  pěkná  a  dlouhá  třešňová  alej  a  v  obci  staré  hruše, 
jakéž  jsou  dnes  v  okresu  pardubickém  vzácností.  Pěknou  švestkovou 
alejí  statkáře  Baera  stoupáme  ponenáhlu  výše  k  Jezbořicům,  jejichž  ko- 
stelík vládne  nad  planinou  Jezbořickou  i  dále  a  nad  níže  položeným  údo- 
lím Podolky. 

Jezboříce  (Jestbořice,  58  d.  s  374  obyv.),  ves  2V*  hod.  jihozáp.  od 
Pardubic,  rozložená  z  části  na  návrší  opukovém,  z  části  pod  ním  při  Po- 
dolce, má  starobylý  kostel  sv.  Václava,  trojtřídní  školu  a  dva  mlýny: 
Podkopečný  a  Crhov  o  samotě  na  sev.  str.  stojící.  Kostel  na  okraji 
srázné  ssutiny,  s  níž  jest  daleký  rozhled  ku  Hradci  Král.,  Kutné  Hoře  a  ji- 
nam, chová  křtitelnici  z  r.  1600  od  Jetřicha  Lipanského  z  Lipan;  nej- 
starší zvon  na  dřevěné  zvonici  stojící  opodál  jest  z  roku  1601.  Do  zdejší 
tehdy  ještě  dřevěné  školy  (dosud  stojící)  chodil  osobní  lékař  Jeho  Veli- 
čenstva dr.  Kerzl,  zmíněný  u  Vesky,  aby  se  naučil  od  učitele  Svobody  če- 
sky a  od  faráře  Kopisty  latinsky  a  po  roce  1835  humorista  český  a  přítel 
Havlíčkův  Václav  Trnobranský.  Na  jižní  straně  od  kostela  stávala  na  pa- 
horku o  průměru  30  kroků  tvrz  příkopem  obehnaná.  Jezbořice  náležely  ke 
zboží  biskupství  olomouckého;  r.  1441  Pavel  biskup  olomoucký  zapsal 
je  Mikuláši  Bochovci  z  Bochova,  jehož  syn  Zbyněk  převedl  právo  své 
r.  1488  na  Jindřicha  stár.  knížete  Múnsterberského,  kterýž  Jezbořice  s  ji- 
nými ještě  všemi  zastavil  Václavovi  z  Nestajova  a  Žehušic.  od  něhož  je 
koupil  Vilém  z  Pernštýna  r.  1491,  jenž  obdržel  právo  na  ně  i  od  biskupa 
Stanislava,  dobrého  přítele  svého,  pro  sebe  i  syna  svého  Jana  (1500). 

V  Jezbořicích  na  starém  pohanském  pohřebišti  nalezeny  byly  cenné 
starožitnosti,  jež  nyní  chová  městské  museum  v  Pardubicích. 

Kráčíme-li  s  návrší  Jezbořického  k  severu  poblíž  Podolky  do  nízkého 
Polabí,  dostaneme  se  přes  Barchov,  Veselou  a  Čivice  až  ke  Krchlebům, 
pod  nimiž  Podolka  vlévá  se  do  Labe. 


-    484  — 

Barchov  (57  d.,  432  obyv.)  a  Veselá  (Veselí  Vysoké)  jsou  sou- 
sedící vsi  2  hod.  jihozáp.  od  Pardubic  při  potoku  Podolce;  Barchov  s  dvou- 
třídní školou  a  mlýnem  leží  dole  při  levém  břehu,  Veselá  nahoře  na  vyso- 
kém pravém  břehu.  Veselá  bývala  tvrzí  a  dvorem  popi.  Z  vladyků  zdejších 
známi  jsou  Vaněk  Mezek  z  Veselé  (r.  1425)  a  Markvart  (1456).  Po  nich  tu 
seděl  Jan  Žák  z  Krchleb,  pak  Zdeslav  Jeník  z  Mečkova,  Aleš  Karlík  z 
Nežetic  (1487),  Alžběta  z  Pašiněvsi,  jež  prodala  Veselí  Albrechtovi  z 
Lipan  na  počátku  16.  stol.  Lipanští  drželi  je  až  do  r.  1623  kdy  Jan  Lipan- 
ský  z  Lipan,  kterýž  zůstal  věren  císaři  Ferdinandovi  v  době  rebellie  sta- 
vovské, prodal  je  Dorotě  Hamzové  z  Picheberka,  ale  odvolav  trh  ten, 
prodal  je  téhož  roku  Václavovi  Jelínkovi  z  Lovoše,  po  němž  je  drželo  ně- 
kolik ještě  majitelů,  až  po  roce  1667  prodáno  komoře  královské  k  panství 
Pardubskému  a  sice  dvůr  s  200  korci  rolí,  2  chalupami  s  10  korci  rolí. 

Z  bývalé  tvrze  uděláno  jest  obydlí  pro  správce  statku  Veselského,  po- 
sud tvrzí  jmenované  a  dvůr  rozprodán  ke  konci  18.  století  v  osadu  domini- 
kální  a  dnes  jen  čtverhranné  prostranství  se  studnou  připomíná  místo,  kde 
stával. 

Čívice  (106  d.  se  771  obyv.),  ves  při  silnici  pardubicko-přeloučské 
v  sousedství  rozsáhlých  chvojných  lesů  panství  Čivického,  půl  druhé  ho- 
diny jihozáp.  od  Pardubic.  Na  západní  straně  osady  znalé  jsou  dosud  zbyt- 
ky (náspy  2.8  m  vysoké)  někdejší  tvrze  vladyků  Čivických  z  Čijevic,  jež 
byla  nejspíš  rozbořena  za  válečných  tažení  Matyáše  Korvina.  Vilém  Du- 
bánek  z  Čijevic,  jenž  držel  také  nedaleké  Dubany,  padl  v  boji  při  obléhání 
Konopiště  r.  1468.  Po  vladykách  Čivických  a  Dubáncích  držel  Čivice 
Václav  Opršal  ze  Zher  a  ke  konci  16.  stol.  byly  spojeny  s  panstvím  Par- 
dubickým, od  něhož  však  v  polovici  19.  stol.  odprodány  hraběti  Chotkovi 
z  Vojnína.  Na  počátku  XX.  stol.  koupil  Čivice  velkostatkář  a  poslanec  zem- 
ský Kokeš.  V  Čivicích  jest  dvoutřídní  škola,  založená  již  r.  1787,  mlýn  a 
nedaleko  v  lese  studánka  se  sochou  mariánskou,  kamž  v  letech  sedmde- 
sátých bývaly  konány  pouti.  V  Čivicích  narodil  se  25.  prosince  1818  hu- 
dební skladatel  Emanuel  Vašák,  syn  zdejšího  učitele. 

Jako  Čivice,  tak  též  blízké  K  r  c  h  1  e  b  y  (víska  1  hod.  záp.  od  Pardu- 
bic) bývaly  samostatným  zbožím.  Tvrz  krchlebská  měla  zvláštní  položení, 
slávalaf  mezi  třemi  rybníky:  Hlubokým,  Tvrzním  a  Starým,  jež  jsou  nyní 
v  louky  přeměněny.  Uprostřed  vejčitého  valu  stály  dva  pahorky  a  na  nich 
věže  tvrzní,  jedna  okrouhlá  a  druhá  čtyřhranná;  zavření  valu  mohlo  se 
vodou  zatopiti,  takže  tvrz  stála  v  samé  vodě  jako  podobný  jí  Blatník  u 
Bohdanče.  Dnes  po  tvrzi  zbylo  jen  tvrziště,  jehož  tráva  barvou  odlišuje 
se  od  okolní  a  naznačuje,  kde  jsou  Hanšpurka,  jak  lid  tvrzišti  říká.  Roku 
1323  připomíná  se  Beneš  z  Krchleb,  pak  po  sto  let  různí  majitelé.  Roku 
1462  prodal  Jan  Žák  z  Krchleb  starší  tvrz  a  popi.  dvůr  a  jiné  Janovi  a  Ji- 
říkovi bratřím  Ohníštkúm  z  Ohnišťan.  Syn  Janův  Jan,  později  samojediný 
držitel,   prodal   r.    1502  statek  ten  obci  města   Chrudimě     a   když  tato  ve 


pgPpMH***  s 


-"^ny 

• 

- 

válce  Šmalkaldské  zapsala  se  v  jednotu  se  stavy  nespokojenými,  byla 
ztrátou  statku  svých  ztrestána  1547  a  Krchleby  prodány  Janovi  z  Pern- 
štýna.  Pod  správou  pardubskou   tvrz  zpustla  a  zanikla  docela. 

Pod  krchlebským  mlýnem  stojí  na  břehu  labském  Košlan,  stará  cha- 
lupa převozníkova. 

Sev.  západně  čtvrt  hodiny  od  Krchleb  jest  nad  samým  břehem  lab- 
ským farní  ves  Lány  na  Důlku  (Lány  Dlouhé),  jež  náležela  s  Jezbo- 
řicemi  a  jiným  zbožím  k  biskupství  olomouckému,  od  něhož  dostaly  se 
v  zápis  rozličným  pánům  jako  Mikulášovi  Bochovcovi  z  Bochova,  pak 
Jindřichu  knížeti  Minsterberskému,  z  něhož  přešly  na  Václava  z  Nesta- 
jova  a  r.  1491  dostaly  se  v  držení  Pernštýnů.  V  Lánech  jest  farní  chrám 
sv.  Jana  Nepom.  v  nynější  podobě  z  r.  1802  a  trojtřídní  škola.  R.  1910  na- 
počteno zde  69  domů,  577  obyv.  Zdejší  statkář  Václ.  Váňa  jest  redaktorem 
časopisu  »Střední  Labe«,  jenž  hájil  zájmy  polabských  rolníků  a  usiloval  o 
regulaci  a  splavnění  Labe. 

Z  blízké  zastávky  u  Opočinka,  vísky  v  okresu  Přeloučském,  mohli 
bychom  nastoupiti  cestu  do  Pardubic  drahou,  ale  raději  se  pustíme  po 
silnici,  abychom  z  blízka  shlédli  ještě  Srnojedy  a  Svítkov,  vsi  na  levém 
břehu  labském  menší  sice  zajímavostí,  než  některé  z  předešlých,  ale  přece 
po  některé  stránce  důležité. 

Srnojedy  (25  d.,  176  obyv.)  lákají  geology  svými  zlatožlutými,  ko- 
vově lesklými  s  c  a  p  h  i  t  y,  zkamenělými  skořápkami  měkkýšů  Březen- 
ských  vrstev,  jež  odkryty  a  přístupny  jsou  tu  ve  vysokém  břehu  Labe; 
mnoho  jiných  zkamenělin  křídového  útvaru  nachází  se  tu  i  u  Krchleb  na 
polích. 

Svítkov  (165  d.,  1854  obyv.)  podává  svědectví,  jak  vzrůstají 
malé  obce  blízko  průmyslových  měst;  r.  1843  měl  pouze  43  domů  se  331 
obyv.,  r.  1900  78  domů  se  792  obyv.  a  nyní  jest  větší  než  starobylé  město 
Bohdaneč.  Ve  Svítkově  jest  veřejná  kaple  na  návsi,  za  obcí  hřbitov,  na 
Bilance  mlýn  a  v  okolí  pomníky:  císaře  Josefa  II.  a  Jana  Žižky,  jež  dal 
postaviti  zdejší  statkář  Václav  Šáda.  Svítkovskýze  Škůdel  a  pak 
bratří  jeho,  členové  staré  vladycké  rodiny,  připomínají  se  roku  1575  v 
knihách  chrudimských. 

Obyvatelstvo  zdejší  na  původních  gruntech  živí  se  polním  hospodář- 
stvím, přistěhovalé,  pro  něž  tu  založeny  celé  ulice,  nejvíce  prací  v  čistírně 
petroleje  a  v  jiných  továrnách.  U  Svítkova  na  záp.  str.  nachází  se  v  o  - 
jenská  střelnice. 

Ze  Svítkova  cestou  souběžnou  se  železniční  tratí  přijdeme  kolem  raffi- 
nerie  petroleje  a  samoty  U  sv.  Trojice,  kde  bývala  ves  Přerov,  a  pak 
podjezdem  pod  železniční  tratí  ke  Chrudimi  do  východiska  našeho,  ži- 
vých, rušných  a  vzrůstajících  Pardubic. 


FRANT.  K.  ROSULEK: 

HOLICKO. 

Východně  od  úhlu  labského,  nad  nimž  dominují  šedé  trosky  památné 
Hory  Kunětické,  rozkládá  se  nehlučný  okres  Holický. 

Přirozenou  jeho  hranicí  jsou  na  východní  straně  lesy  Borohrádecké 
a  města  Jeleního  na  severní  lesy  Bělečské  a  jasný  tok  spojených  Orlic, 
Tiché  a  Divoké,  jež  u  jeho  nejsevernější  osady  Albrechtic  klesají  si  šumně 
v  náručí.  Jižně  od  Holic,  ležících  uprostřed  okresu,  přechází  severní  pa- 
horkatá  lesnatá  krajina  v  rovinu  Dašickou,  jež  šíří  se  po  obou  březích 
Dolní  Lcučné  a  jejíž  meze  jsou  za  hranicemi  okresu  naznačeny  nedalekou 
strání  u  Dvakačovic,  návršími  u  Chrudimě  a  Vraclavi  a  v  níž  velká  a 
dlouhá  osada  Roven  ukazuje  již  svým  jménem,  že  leží  v  rovině. 

Okres  prostupují  dvě  dlouhá  návrši  opuková  s  úžlabími  a  dolinami, 
v  nichž  jsou  četná  naleziště  zkamenělin  křídového  útvaru. 

Od  jihovýchodu  k  severozápadu  táhne  se  lesnaté  návrší  průměrně 
300  m.  vysoké,  na  jehož  širokém  hřbetu  a  svazích  jsou  osady:  Vysoká 
části  Holic  Koudelka  a  Kamence,  Poběžovice,  Vysoké  Chvojno  a  Bejšť, 
při  úpatí  Ostřetín,  Veliny,  Holice  Staré  i  Nové,  Chvojence,  Nová  Ves  a  Al- 
brechtice. 

Od  Ostřelína  odbočuje  od  tohoto  návrší  nižší  a  bezlesý  opukový 
val,  směřující  přes  Holice,  Řeaice,  Časy  až  k  Sezemicům  na  Pardu- 
bicku, kde  smáčí  u  Podčápel  patu  svou  ve  vlnách  labských.  Po  tomto  ná- 
vrší vine  se  silnice  nahoře,  nedotýkajíc  se  z  malicherných  dřívějších  dů- 
vodů největších  osad  Ředic  a  Holic,  jež  leží  na  úpatí  a  jež  musily  si,  do- 
nuceny potřebou  času,  vystavěti  ve  středu  svém  silnice  nové.  Půda  ná- 
vrší jest  po  hřbetě  i  na  svazích  jednotvárnými  rolemi  a  jen  nad  úvozy 
staré  plané  hruše,  keře  šípku  a  trní  a  podle  silnice  švestkové  stromy  do- 
přávají ptactvu  odpočinku.  A  proto  vzpomenutá  tuto  silnice  jest  uváděna 
jako  veliká  chyba  v  komunikaci  v  Čechách.  Na  tomto  návrší  stávaly  nad 
Holicemi  dva  větrní  mlýny,  z  nichž  poslední  shořel  r.  1893;  model  jeho 
chová  městské  museum  v  Holicích. 

Návrší  popsaná,  nazvaná  Chvojnovskou  planinou,  čítáme 
dle  geologických  výzkumů  ke  středočeským  křídovým  planinám  vrstev 
Březenských  a  byla  v  dávné  době  součástí  dna  křídového  moře,  na  jehož 
povrchu  bylo  mnohem  menších  rozdílů  pokud  se  vyvýšenin  a  sníženín 
týče,  než  jaké  tu  shledáváme;  rozdíly  ty  jsou  dílem  erose  a  erupce.  Potoky 
vyryly  si  tu   dosti  hluboká  lože  v  měkkých  vrstvách  opukových,  jež  jsou 


—  4*8  — 

pokryty  tu  slabší  onde  silnější  vrstvou  štěrku  a  písku,  jehož  lože  nejvíce 
jest  odkryto  na  Kamencích.  Dobře  znatelné  vrstvy  Březenské  světle  neb 
tmavě  šedé  měkké  opuky  dopřávají  přístupu  k  sobě  v  stržích  neb  kopani- 
nách cihelen  u  Holic,  Chvojna,  Poběžovic  a  jinde. 

Úžlabí  neb  trhlina  Holická  počítá  se  někdy  již  k  podhůří 
Orlickému;  tvořit  vysoký  hřeben  Chvojnovský  a  Velinský  rozvodí  Loučné 
a  Tiché  Orlice.  Nevelká,  ale  dosti  hluboká  údolí  na  Chvojnovské  planině 
jsou  Blažkovy  doly  pod  Kamencem,  Vaňkovy  a  Špačkovy  doly  u  Velin; 
kromě  nich  jest  na  ní  mnoho  lučinatých  neb  lesních  úžlabí. 

Jižní  polovina  okresu,  okolí  města  Dašic,  jest  jihovýchodním  polo- 
ostrovem východočeské  Polabské  roviny,  jejíž  podkladem  jest  útvar  kří- 
dový, uložený  pod  naplavenínami  neb  navátými  (eolickými)  kopečky  pís- 
kovými u  Lánů.  Při  regulaci  Loučné  a  Lodrantu  nalezeny  v  naplaveninách 
zbytky  předpotopních  zvířat.  Pardubické  městské  museum  chová  ze  zdej- 
šího diluvia  zejména  tyto  živočišné  zbytky:  stoličku  mamutí  z  Lodrantky 
u  Dašic,  lebku  rašelinného  skotu  z  Loučné,  lebku  psa  pospolitého  a  če- 
listi se  zuby  medvěda  jeskynního  z  Lodrantky;  dašické  museum  má  z  doby 
čtvrtohor  lebku  s  rohy  skotu  rašelinného  od  Koloděj  na  hranici  okresu. 
U  Dašic  a  Lánů  nalézají  se  v  těžší  půdě  blíže  Loučné  ulity  měkkýšů  (Pla- 
norbis  marginatus.  Helix  pulchella  a  jiné). 

Společným  podkladem  pro  veškerou  půdu  v  poříčí  Loučné  jest  prch- 
lice,  zvětralá  opuka,  jež  zastavuje  atmosférickou  vodu,  čímž  půda  trpívá 
mokrem,  což  přimělo  v  XV.  stol.  moudré  pány  z  Pernštýna  k  zakládání 
rybníků  ve  zdejším  okolí  a  na  konci  XIX.  stol.  rolnictvo  k  regulaci  Loučné. 

Holický  okres,  jehož  délka  hranic  jest  97.6  km,  sousedí  na  sev.  straně 
s  politickým  okresem  Rychnovským,  na  jihových.  straně  s  Vysokomýt- 
ským  a  na  jižní  straně  s  Chrudimským.  Se  soudním  okresem  Pardubickým 
sousedí  na  západ.  str.  v  délce  28  km.  Rozloha  jeho  činí  22.880  ha  96  a 
21  nr;  vzdušná  vzdálenost  mezi  nejsevernější  osadou  Bělečkem  a  nejjiž- 
nější Bělešovicemi  jest  22  km. 

Nejvyšší  trigonometrické  body  jsou  zde:  Vinice  (329  m)  východně 
od  Ostřetína,  Koudelka  a  Kamence  sev.  nad  Holicemi  (326  m), 
Vysoké  Ch  vojno  (303  m),  Bejšť  (280  m),  Nová  Ves  (285  m), 
Hořaník  nad  Ředicemi  (262  m),  Holice  (249  m)  Moravany 
(252  m)  a  Kaplička  již.  od  Rovně  (257  m). 

Jižní  polovinu  okresu  protéká  od  jihovýchodu  k  severozápadu 
L  o  u  č  n  á,  vstupující  sem  u  Ceradic  a  přijímající  s  pravého  břehu  potok 
Lodrantku  (či  Roveňský  potok),  vinoucí  se  od  L  i  t  ě  t  i  n;  žene  mlýny 
v  Platenicích,  Dašicích  a  Sezemicích.  Spád  její  od  Dašic  do  Sezemic  jest 
3  m.  Okresní  město  Holice  leží  na  mělkém  bahnitém  potoku  Ředině 
či  Ředičce,  jenž  sbírá  vody  své  pod  Hradcemi  nad  Velinami  a  vlévá  se 
po  svém  spojení  s  Bejšfskou  strouhou  jako  Brodecký  potok 


-  489  — 

u  Lukovny  do  Labe.  I  Ředina  hnávala  kdys  na  Podhrázi  v  Holicích  mlýn, 
pc  němž  není  dnes  již  stopy. 

Po  delším  úsilí  docílilo  obyvatelstvo  v  poříčí  Loučné  regulace  této 
řeky  a  Lodrantu,  jenž  štěpí  se  pod  Komárovém  v  Přední  a  Zadní 
L  o  d  r  a  n  t  (sev.),  jež  pod  Kladinou  se  spojují  a  vyústí  u  Sezemic.  Lodrant 
po  velkých  deštích  zatopil  někdy  i  náves  v  Rovni.  Regulace  Loučné  pro- 
vedena v  1.  1892  a  1893  a  náklad  vypočten  na  401.077  zl.  Regulovaná  řeka 
má  od  Ceradic  až  k  ústí  koryto  vrchem  až  32  m  široké.  Pro  regulaci  od- 
oadů  melioračních  ustavilo  se  r.  1899  v  Rovni  vodní  družstvo  a  dne  14.  října 
1899  přijel  do  zdejší  krajiny  sám  c.  k.  místodržitel  Karel  hrabě  Couden- 
h  o  v  e  v  průvodu  c.  k.  místodržilelského  rady  Jindřicha  Vojáčka,  aby 
shlédl  regulaci  Loučné  a  Lodrantu. 

Kromě  Loučné  ještě  řeka  Orlice  Tichá  a  tok  spojených 
Orlic  náleží  částečně  okresu  Holickému,  tvoříc  jeho  přirozenou  hranici 
u  Albrechtic  a  odnášejíc  pod  Ssutými  Břehy  dlouhé  dříví  i  z  okol- 
ních lesů. 

Severní  a  severovýchodní  část  okresu  Holického  pokryta  jest  sou- 
vislými jehličnatými  lesy  markraběte  z  Pallavicini,  jež  rozděleny  jsou  v 
revíry:  Albrechtický,  Bělečka,  Holický  a  Chvojnovský  a  jež  zabírají  v 
okresu  Holickém  9881  jiter.  K  lesům  těmto,  v  nichž  zajímavé  partie  jsou 
Buky  (na  Chlumích)  au  Studené  vody  (u  Poběžovic),  připojují  se 
lesy  jiných  nepřetržitě  až  k  Chocni,  kde  údolí  Peliny  dělí  je  od  lesů  bran- 
dýsských. 

Severní  část  okresu  honosí  se  vedle  krásných  lesů  též  rybníky  u  Ře- 
dic,  Nové  Vsi  a  pod  Chvojnem,  jež  zaujímají  úhrnem  přes  98  jiter. 

Jižní  polovina  okresu  jest  jednotvárná,  nudná,  jdeme-li  po  silnici  z 
Moravan  do  Holic  nikde  skupin  stromových  jako  v  Polabí,  v  právo  i  v 
levo  střídají  se  jen  role  s  lučinami  a  pastvinami. 

Pokud  se  podnebí  týče,  Holice  s  okresem  polabským,  do  něhož  spa- 
dají, zaujímají  co  do  množství  pršek  třetí  místo  mezi  sedmi  okresy,  na 
něž  Čechy  jsou  rozděleny.  Okres  tento  vyznamenává  se  stejnoměrným 
rozdělením  teploty,  vlhkosti  i  srážek  vodních,  menším  množstvím  oblaku 
a  dešťů  a  silnějším  prouděním  vzduchu;  tak  zvaný  studený  »P  o  1  s  k  ý 
v  í  t  r«  má  prý  vrata  u  Velin  a  proto  na  rovině  u  Rovně  málo  stromoví  se 
daří.  Když  v  Holicích  kvetou  švestky,  ve  Velinách  ukazují  se  teprve  pu- 
peny na  těch  stromech.  V  Poběžovicích  trvá  zima  déle  než  v  úvalu 
Chvojnovsko-Holickém  a  je  tužší.  V  Dašicích  jest  podnebí  velmi  zdravé  a 
mírnější  než  v  obcích  severních. 

Holický  okres  čítá  obyvatel  v  3475  domech  22.590  (r.  1910).  Z  dáv- 
ných krojů,  obyčejů  a  dialektu  zachovalo  se  jen  maloučko.  Ve  slovech,  za- 
čínajících samohláskou  o,  předráží  lid  rád  v,  říkaje  voko,  vorati  a  pod.  a 
rozšiřuje  jako  všude  ve  východ.  Čechách  koncové  ý  u  přídavných  jmen, 
ba  též  í  u  podstatných  jmen  v  ej,  mluvě:  dobrej,  udeřil  holej,  před  P.  Ma- 


-    491  - 

rijej.  Též  onikáni  místo  vykání,  ač  mizí,  přece  dosud  slýcháme,  zvláště 
mluví-li  chudý  s  bohatým  nebo  prostý  se  vzdělancem.  V  Albrechticích  ří- 
kají větel  místo  větev,  péče,  seje,  plejvá  místo  plove,  chodí  po  houbech, 
byl  na  rybech,  v  Ostřetíně  dřevědný  místo  dřevěný,  kamedný  místo  ka- 
menný a  pod.  Ve  Velinách  říkají  lidem,  kteří  odvážejí  z  lesů  klády,  ha- 
luzáci.  V  Rovni,  Komárovi  a  jinde  říkají:  najdout,  přídout,  projdout  místo 
najít,  přijít,  projít.  Před  padesáti  lety,  když  šli  venkované  do  kostela  v  ne- 
děli, bylo  lze  viděti  ještě  dosti  pantátů  v  brslenkách  (koženkách),  koži- 
chách a  beranicích  a  panímám  v  kabátcích  s  rukávy  a  rukou  úzkými  a 
zapnutými  a  v  kanafaskách  a  s  fěrtochy  širokými,  ale  to  vše  dnes  již 
ustoupilo  kroji  městskému,  kosmopolitickému.  Muži  německých  osad  u 
Dašic  nosívali  šátky  na  krku  po  svém  způsobu  vázané.  Dlouhé,  šosaté 
kabáty  soukenné  a  cylindry  zachovali  si  jen  družbové  a  starší  sousedé. 
Zlaté  čepce  a  zlatem  vyšívané  pleny,  jaké  zvláště  o  svatbách  se  před  sto 
lety  nosívaly,  chovají  se  tu  a  onde  jako  drahé  památky  v  malovaných  neb 
vykládaných  truhlách,  jež  také  ustupují  modernímu  nábytku  a  jsou  skou- 
peny pro  místní  musea. 

Ze  starých  zvyků  a  obyčejů  zachovává  se  dosud  na  Holičku:  po- 
mlázka, pálení  čarodějnic,  chodění  s  litem,  vodění  medvěda  a  maškar  o 
masopustním  úterý,  obžínky  a  v  Rovni  utápění  smrti. 

Pozoruhodná  jest  na  Holičku  německá  kolonisace  v  době  Josefínské, 
jež  dala  vznik  osadám  Velkolánskému,  Malolánskému  a  Moravanskému  u 
Dašic  a  Rovensku  u  Holic,  jichž  obyvatelům,  vystěhovalcům  to  německým 
z  Pruska,  Pruského  Slezska,  ponejvíce  Kladska,  dáno  bylo  většinou  po 
40  měrách  půdy  zrušeného  rybníka  neb  paseky  v  dědičný  nájem.  Dnes 
osady  ty  jsou  úplně  počeštěny,  jejich  jména  německá  již  před  mnoha  lety 
zanikla,  pouze  jméno  Traurdorf  (Rovensko)  se  kolem  Holic  udrželo;  ně- 
mecky nemluví  a  nesmýšlí  již  dávno  nikdo  a  jen  několik  rodových  jmen 
upomíná  na  někdejší  kolonisty  německé.  Osadníci  v  Moravanském  platili 
velkostatku  Pardubickému  18  grošů  splátky  na  stavení  i  pozemky  ročně 
a  teprve  asi  r.  1876  doplaceny  poslední  splátky. 

Kdo  by  chtěl  proputovati  okres  Holický,  nechť  svěří  tělesnou  svou 
schránku  poštovnímu  autobusu  v  Pardubicích,  který  jej  dopraví  přes  Seze- 
míce  a  návrší  Horanka  do  Holic,  odkudž  může  na  denních  výletech  se- 
znati celý  jeho  sever  a  jih,  aneb  může  vlakem  jeti  do  Dašic,  druhého  města 
v  okresu  a*  po  seznání  jeho  okolí  odjeti  vlakem  do  Moravan  a  odtud  do 
Holic. 

My  popsání  jednotlivých  osad  a  jejich  okolí  počnem  okresním  mě- 
stem Holicemi. 

HOLICE  (858  domů  s  5929  obyv.),  rozložené  v  úžlabí  od  východu  k 
západu  na  křižovatce  čtyř  silnic,  Hradecko — Mýtské,  Pardubické,  Ředi- 
cko — Sezemické  a  Moravanské,  udržují  v  sobě  čilý  život  a  snaží  se  doho- 
niti,-co  nepřízní  osudu  zameškaly.  Obchod  a  průmysl  zdejší  udržuje  styky 


492 


g*tíĚ!£ 


třemi  směry,  na  Pardubice,  Hradec  Král.  a  Chrudim.  Železná  dráha,  vysta- 
věná tudy  v  letech  1898-99,  usnadnila  ty  styky,  rovněž  i  státní  autobusové 
spojení,  zavedené  od  13.  května  1908  místo  pošty  povozné. 

Ale  nedostatek  mocnějšího  proudu  vodního  jest  tu  rozvoji  průmyslu 
na  závadu;  nevelký  klikatý  potok  Ředina,  městem  líně  tekoucí,  jest  mělký 
a  bahnitý,  jelikož  jest  napájen  většinou  jen  lučními  vodami;  okolí  jeho  není 
vábné,  zvláště  v  Ředicích,  kde  rozdvojí  se  a  tvoří  ostrov.  Vody  z  nedale- 
kých lesnatých  Hradců,  kopců  nad  Starými  Holicemi,  Velinami  a  Ostře- 

|!  tínem,  sesílily  by  a  zby- 
střily Ředinu,  ale  shro- 
mažďují se  nejvíce  v  po- 
tících, spěchajících  k  Ti- 
ché Orlici.  Z  jara  roz- 
voňuje  se  Ředina  a  za- 
plaví St.  Holice  a  Nov. 
Holic  část  »Na  obci«. 

Výstavností  honosí  se 
z  Holic  jen  Nové  Holice, 
kdež  chrám,  dvě  dvou-, 
patrové  školy  obecné  a 
měšťanské  (chlapecké  a 
dívčí)   radnice,   záložen- 
ský dům,  dvě  továrny  na 
obuv    a    několik    jedno- 
patr.    domů    moderního 
zevnějšku    vynášejí   se    nad   přízemní    domky,   jakéž   ještě    spatřujeme   na 
hlavním  náměstí    kde  nachází  se  hluboká  studna,  vrtaná  velikým  nákla- 
dem, aby  dosažena  byla  pitná  voda,  bohužel  marně. 

Bývaly  dříve  na  náměstí  domky  s  podloubími  a  šindelovými  střecha- 
mi, ale  i  poslední  z  nich,  nárožní  »stará  pošta«,  na  konci  minulého  století 
r.  1896  zmizela.  Šindelová  střecha  kostela  nahrazena  taškovou  teprve  v 
1.  1831-32,  na  radnici  až  1842. 

Na  St.  Holicích  a  ve  vzdálenějších  částech  města,  na  Koudelce  a  Ka- 
mencích ve  výši  326  m,  jež  činí  dojem  samostatných  vísek,  na  Podlesí  a  Pod- 
hrázi  najdeme  ještě  dosti  chalup  s  kuklami  a  starými  komíny,  malovaným 
ostřeším,  s  vrzátky  a  makovičkami,  v  nichž  vězí  tři  hřebíky  na  temeně, 
ba  i  chalupu  s  pěkným  dřevěným  navrátím,  s  dřevěným  roubeným  oplo- 
těním  a  studny  s  váhou  a  jeřábkem,  jakouž  jednu  mají  Holice  kromě  ko- 
stela ve  svém  znaku. 

Jméno  >Nové«  a  »Staré«  Holice  vyskytuje  se  teprve  po  velkých 
ohních  v  r.  1680;  do  té  doby  rozeznáváno  »Holice  městečko«  a  »Holice 
ves«.  R.  1882  byly  zdejší  ulice  pojmenovány  a  nejpřednější  z  nich  jsou:  Ho- 


>íL. 


Býv.      Stará    pošta«    v    Holicích. 


luba  Afrického,  Duaychova,  Vysokomýtská,  Velká  Neptalimova,  Pardu- 
bická, Komenského  plácek. 

Náměstí  obdélníkové  a  rozsáhlé,  dříve  nerovné  s  roubeným  haltýřem, 
studní  s  váhou  a  po  deštích  s  mnoha  loužemi,  bylo  po  r.  1836  srovnáno  čá- 
stečně, ale  úplně  teprve  1.  1870  a  vydlážděno  v  severní  části  teprve  r.  1884 
a  1905.  Ozdobou  jeho  jest  před  radnicí  kamenný  kříž  (z  r.  1803)  a  v  jižní 
polovici  socha  mariánská  od  r.  1885.  Během  doby  zřízeny  chodníky  i  v 
ulicích. 

Farní  chrám  sv.  Martina  biskupa  byl  již  r.   1350  farním. 

Nynější  jednoloďová  stavba  slohu  barokního  pochází  z  let  1736 — 1738; 
čtyřhranná  věž  s  cibulovitou  bání  nese  čtyři  zvony,  z  nichž  nejstarší  jest 
z  i.  1499  a  slově  poledník.  V  lodi  jest  5  oltářů,  pod  kazatelnou  cínová 
křtitelnice  s  letopočtem  1565.  Východně  od  kostela  stojí  jednopatrová 
fara,  nejspíše  r.   1734  zbudovaná. 

Až  do  r.  1850  byl  kolem  kostela  hřbitov,  nyní  jesi  za  městem  na  ná- 
vrší »na  kostelíčku-  ,  pod  nímž  bývala  bažantnice,  založená  Ferdinandem  I., 
jejíž  západní  svah  byl  prokopán  a  vede  tudy  železná  dráha,  křižující  se 
silnicí  k  Vys.  Mýtu.  Dříve  bývala  prý  tu  kaple  husitská  a  na  vrchu  vyko- 
páno bylo  mnoho  kostí  nizozemských  vojínu,  padlých  tu  v  bitvě,  nyní  jest 
zde  kapie  Nanebevzetí  Panny  Marie,  založená  r.  1857.  Za  touto  kaplí  od- 
počívá někdejší  děkan  holický  Jakub  Jindra,  zemský  poslanec  za  Litomyšl 
a  Poličku. 

Radnice,  které  lidé  >  zámeček*  říkají  a  v  níž  dole  bývala  hospoda, 
vystavěna  na  místě  dřevěné  shořelé  r.  1819;  nese  ve  vížce  hodiny  a  v  prů- 
čelí městský  znak  (v  pravém  poli  zlatém  studni  s  váhou,  v  levém  modrém 
kostel  s  cihelnou  střechou)  a  r.  1849  byla  upravena  pro  c.  k.  okresní  soud 
a  c.  k.  berní  úřad  a  úřadovny  městské  umístěny  v  nově  vystavěné  sousední 
budově,  v  níž  v  přízemí  jest  pěkná  a  bohatá  městská  knihovna,  jež  za  čtvrt- 
století svého  trvání  vykonala  velký  úkol  kulturní,  městský  archiv  a  v  pevně 
kované  truhlici  privilegia,  z  nichž  nejstarší  jest  listina  se  čtyřmi  visutými 
pečetěmi  jíž  Neptalim  z  Frimburka  r.  1493  uděluje  svobodu  rychty  holické. 
Když  zmínili  jsme  se  o  držiteli  Holic  panu  Neptalimovi,  povíme  stručné 
něco  z  dějin  Holic. 

V  místech  nynějších  Holic  rozkládal  se  les  Království,  sahající  od 
Albrechtic  až  k  Rovni.  Na  mýtinách,  místech  holých,  zakládány  osady  tím 
směrem,  jak  les  byl  kácen,  jak  vznikala  holina.  Tak  vznikly  Holice, 
Ostřetín,  Ředice.  Obyvatelé  jejich  nepochybně  pálili  hojně   uhlí. 

Nejprvnější  zmínka  děje  se  o  Holicích  v  r.  1336,  kdy  náležely  jako  ves- 
nice k  blízkému  hradu  chvojenskému.  Tenkráte  král  Jan  zastavil  je  s  mě- 
stečkem Chvojnem  a  jinými  vesnicemi  Pertholtovi,  proboštu  na  Vyšehradě 
a  dvěma  bratřím  z  Lipé.  Po  těchto  nabyl  jich  Jindřich  z  Lichtenburka,  od 
jehož  synů  koupili  je  asi  páni  ze  Šternberka.  Tvrz  holická,  jež  stávala  na- 
proti kostelu  a   zachovaly  se   z  ní  pouze  pahorky   a   příkopy    vystavěna 


—    194     - 

byla  bud  za  Jaroslava  ze  Šternberka  (t  1290)  neb  jeho  bratra  Zdislava. 
R.  1382  připomíná  se  Smil  ze  Šternberka  řečený  »z  Holic«.  Jedna  větev 
Šternberků  seděla  na  Chvojně  a  druhá  na  Holicích  a  tato  počala  se  psáti 
»Holickými«.  R.  1429  jmenuje  se  vedle  vůdce  Prokopa  mezi  šlechtou  na 
prvém  místě  pan  Smil-Holický,  jehož  dcera  Kuňka  zasnoubena  byla  r. 
1440  Jiřímu  z  Kunštátu  a  Poděbrad. 

Mladší  bratr  Smilův  Aleš  Holický  ze  Šternberka  zasahoval  mocně  do 
událostí  bouřlivých  časů  husitských.  Od  r.  1420  sloužil  Aleš  králi  Sigmun- 
dovi,  r.  1426  stal  se  vladařem  na  Karlšteině,  r.  1434  bojoval  u  Lipan  na 
straně  Pražanů  a  stekl  Řisuty,  r.  1437  byl  zvolen  správcem  království 
Českého,  než  dosedl  na  trůn  král  Albrecht  a  zemřel  1455  na  Křivoklátě 
a  pochován  v  klášteře  sázavském. 

Syn  Alešův  Petr  stal  se  známým  v  českých  dějinách,  že  23.  května 
1448  odejmul  v  čele  400  jízdných  z  Prahy  utíkajícímu  vyslanci  papežskému 
kardinálu  Karvalajovi  původní  list  kompaktát,  jejž  sobě  vypůjčil  k  nahléd- 
nutí. R.  1470  Matyáš,  král  uherský,  válče  s  Jiřím  Poděbradským,  táhl  od 
Jelení  přes  Holice  k  Sezemicům. 

R.  1481  jmenuje  se  držitelem  Holic  Neptalim  z  Frimburka,  jenž  jich 
nabyl  koupí.  Neptalim  osvobodil  Holické  od  daní  a  robot,  udělil  jim  právo 
pivo  vařiti,  daroval  jim  poplužní  dvůr  a  podržel  si  jen  ochranné  právo  a 
právo  rychtáře  v  čas  války. 

R.  1493  přešlo  zboží  Holické  na  Hynka  Bradleckého  z  Mečkova  snad 
dědictvím,  kterýž  udělil  Holičům  právo  odůmrtní  a  za  krátko  r.  1507  pro- 
dal je  —  tvrz,  dvůr  poplužní,  podací,  městečko,  domy,  krčmy,  dvory  kmetcí 
s  platem,  Holice  ves  celu,  dvory  kmetcí  s  platem  —  s  Chvojnem  a  což  měl 
v  Ředicích  a  Ostřetíně  panu  Vilémovi  z  Pernštejna  na  Pardubicích. 

Za  Pernštýnú,  kteří  sídleli  na  Pardubicích  neb  Kunětické  Hoře,  tvrz 
holická  zpustla  a  se  rozpadla. 

Po  Vilémovi  zdědil  Holice  s  Bejští  a  Dašicemi  syn  jeho  Vojtěch,  po 
jehož  smrti  držel  je  bratr  jeho  Jan.  Za  nehospodárného  syna  jeho  Jaro- 
slava přešly  r.  1560  koupí  na  komoru  královskou  a  staly  se  zbožím  Max- 
miliána II.,  krále  českého. 

Když  pak  r.  1856  panství  Pardubické  bylo  prodáno  Národní  bance, 
tou  1863  úvěr.  ústavu  a  ryt.  Lámlovi,  potom  akciové  společnosti,  přechá- 
zely s  ním  Holice  do  rukou  rozličných  majitelů.  R.  1881  koupil  panství 
Pardubické  bar.  Richard  Drasche  z  Wartinberka.  Část  panství,  velkosta- 
tek Dašický,  do  něhož  Holice  náležejí,  koupil  již  r.  1876  svob.  pán  Jan 
z  Liebigů  a  od  tohoto  r.  1884  nynější  jeho  držitel  markrabě  Alexandr  z 
Pallavicini. 

Zle  dařilo  se  Holičům  za  války  třicetileté.  R.  1640  a  1645  Švédové  v 
kostele  a  kaplích  v  Holicích  rabbovali.  nejlepší  věci  na  vozy  nakládali  a 
do  Švédska  odváželi. 


R.  1645  vojevůdce  švédský  Torstensohn  vypálil  Holice  a  Se- 
zemice.  Zchudlí  měšťané  těžce  si  pomáhali  z  bídy;  r.  1653  uděleno  jim  právo 
pálení  kořalky,  r.  1680  tři  výroční  trhy. 

Ve  válkách  o  Slezsko  za  cis.  Marie  Teresie  zkusily  Holice  také 
mnoho;  někteří  hospodáři  utíkali  ze  svých  gruntův  jako  jejich  dědové  za 
války  třicetileté.  V  červnu  r.  1758  král  pruský  Friedrich  nocoval  na  staré 
poště,  zatím  co  vojáci  kostel,  faru  vyplenili  a  starými  knihami  z 
rathouzu  topili.  Za  války  s  Francouzi  musila  obec  odváděti  do  vo- 
jenských zásobáren  obilí,  mouku,  seno  a  j.  a  vykonávati  se  svými  potahy 
transporty.  R.  1833  jel  cis.  František  i.  se  svou  manželkou  cis.  Karolínou 
Holicemi.  Dne  22.  srpna  1836  jel  tudy  a  na  faře  zdejší  občerstvení  přijal 
císař  Ferdinand  V.  Dobrotivý  s  manželkou  svou  Marií  Annou.  Erární  sil- 
nici, po  které  jeli  do  Prahy,  dlouho  říkali  »korunovační«. 

I  válka  s  Prusy  r.  1866  zasáhla  neblaze  Holice,  tudy  táhlo  naše  voj- 
sko od  Vys.  Mýta  ke  Skalici  a  tudy  ustupovala  část  armády  naší  od  Král. 
Hradce  3.  července  po  7.  hodině  a  po  8.  hodině  večerní  vstoupil  do  ho- 
stince »u  krále  Jiřího  z  Poděbrad«  sám  nejvyšší  velitel  polní  zbrojmistr 
Benedek  a  k  10.  hodině  generál  Gablenz. 

Z  posledních  let  století  minulého  zaslouží  býti  uvedeno  zbudování 
nové  školy  r.  1876  (nynější  obecná  a  měšťanská  dívčí)  a  druhé  (nynější 
obecná  a  měšťanská  chlapecká)  r.  1892  a  uspořádání  národopisné  výstav- 
ky okresní  r.  1894  učitelskou  jednotou  »Budeč  Holická«,  jejímž  předse- 
dou byl  tehdy  řed.  K.  Kožíšek  a  jednatelem  učitel  Frant.  Rosůlek. 

Holice  jsou  rodištěm  slavného  cestovatele  po  jižní  Africe  Dra  Emila 
Holuba  (narozen  7.  října  1847,  zemřel  21.  února  1902),  který  dvakráte 
vypravil  se  do  temné  jižní  Afriky. 

V  Holicích  narodil  se  též  Tribultus  Mariin,  spisovatel  ze  střední  doby 
písemnictví  českého,  zde  působil  také  jako  důchodní  novellista  Jaroslav 
Křičenský.  Z  Holic  pocházejí  opat  lilienfeldského  kláštera  Ambrož  Be- 
čička,  kněz  a  spisovatel  český  Josef  Dudych  a  c.  a  k.  generální  štábní 
lékař  MUDr.  Jos.  Formánek.  Holice  pokoušely  se  několikráte  povznésti 
na  poli  průmyslovém;  čistírna  na  cukr  zde  zanikla,  ale  za  to  po  delší  době 
zde  vyrostly  dvě  velké  továrny  na  obuv,  z  nichž  firmy  H.  Hirsch  jest  nej- 
rozsáhlejší v  Rakousku,  pak  r.  1909  strojní  výroba  kopyt  firmy  Svoboda 
&  Weinstein  a  jiné  menší  obuvnické  a  kopytářské  závody,  jež  zasílají  vý- 
robky své  nejen  do  zemí  našich,  i  do  cizozemí.  Dříve  než  průmyslem  pro- 
sluly Holice  obchodem  dobytkem  vepřovým  (od  r.  1816),  vejci  a  máslem. 
Ročně  vyveze  se  odtud  80.000  kop  vajec  v  ceně  304.000  K,  jež  po  vsích  jsou 
sebrány  a  ukládány  do  vody  vápenné  ve  sklepě,  a  60.000  kg  másla  v  ceně 
138. .000  K.  —  Život  spolkový  jest  v  Holicích  čilý;  oporou  jeho  jsou  zejména 
Sokol,  Klicpera  (spol.  divad.  ochotn.),  Neptalim  (zpěv.  spol.),  Budeč  Ho- 
lická, Občanská  Beseda,  spol.  dobrovoln.  hasičů,  vojensk.  vysloužilců 
sportovní  klub,  okrašlov.  spolek  a  j. 


-  4Í/6  - 

Kolem  městského  parku,  z  něhož  jest  pěkná  vyhlídka  k  Vraclavi  a 
k  Železným  horám,  vede  pod  návrším  Holickým  cesta  do  malé  osady  R  o- 
veňska  či  Trauerdorfu,  založené  r.  1784  na  emfytentovaném  ryb- 
níce rovciiském  a  osazené  Němci  z  Mittelwaldu  v  Kladsku.  Obec  byla 
spravována  vlastním  rychtářem  do  r.  1850,  kdy  připojena  k  Holičům  a  do 
toho  roku  četlo  se  osadníkům  jejím  každé  čtvrté  neděle  evangelium  i 
ohlášky  po  němečku.  Dnes  Němců  v  Roveňsku  není.  Roveňsko 
Staré,  osada  původní,  má  82  obyv.,  Roveňsko  Nové  51  obyv.  Pří- 
jemným výletním  místem  Holických  jest  J  a  v  ů  r  k  a,  nevysoký  holý  ko- 
pec na  východní  straně  při  silnici  k  Mýtu,  na  jehož  úpatí  jsou  lázně  a  vý- 
robna sodové  vody. 

Nad  Starými  Holicemi,  kde  jest  pětitřídní  obecná  škola,  zvedá  se 
kopec  Velinský,  za  nímž  skrývají  se  táhlé,  na  půdě  vyklučeného  lesa  za- 
ložené, Veliny  (118  d.  667  obyv.)  s  filiálným  kostelíkem  sv.  Mikuláše, 
jenž  i  se  zvonici  jest  dosud  dřevěný;  on  a  kaplička  u  Dašic  jsou  poslední 
dřevěné  církevní  stavby  v  okresu.  Jižně  od  Velin,  které  mají  dvoutřídní 
školu,  vypíná  se  lesnatý  kopec  Hradce  neb  Na  Hradcích,  kde  místo 
»věžiště«  s  patrným  valem  a  příkopem  ukazuje  se  jako  bývalé  hradiště. 
Na  sev.  vých.  konci  osady  rozlévá  se  rybník,  do  něhož  stahují  se  vody 
struhy  Vaňkovy,  Jelenské  a  Pilského  potoka  a  u  něhož  stojí  Pilský  mlýn. 
Za  Velinami  tvoří  hranici  okresu  silnice,  k  níž  těsně  přiléhají  lesy  Boro- 
hrádecké.  Pod  lesy  na  Hradcích,  jež  náležejí  k  panství  Dašickému  a  mezi 
lesy  jelenskými  leží  Ostřetín  a  Vysoká  u  Holic. 

Os  třetin  (138  d.,  997  obyv.)  jest  památným  z  času  sedmileté  války, 
kdy  tu  svedena  r.  1758  na  návrší  Chmelnici  a  na  stráních  ředických 
bitka  Rakušanů  pod  Laudonem  s  Prusy,  při  níž  Ostřetín  i  s  kostelem  spá- 
len. Kostel  nynější  v  copovém  slohu  jest  z  r.  1781  a  chová  nový  hlavní 
oltářní  obraz  Zvěstování  P.  Marie  od  Bartol.  Hlavína  a  Hejdy  z  Lovčic  a 
starý  od  jesuity  Kramolína,  jenž  mnoho  na  Pardubsku  maloval.  Přes  Ostře- 
tín vedla  v  dřívějších  dobách  živá  cesta  od  Vys.  Mýta  a  Litomyšl  do  Hradce 
Král.;  po  ní,  když  se  stavěla  pevnost  Josefov,  jezdíval  císař  Josef  II.  a 
tehdy  se  koně  přepřahávali  zde   v  Holicích  a  Bejštj- 

Vysoká  (58  d.,  298  obyv.)  skrývající  se  mezi  nedalekými  lesy,  má 
jednotřídní  školu  a  leží  již  na  samé  okresní  hranici.  Odtud  vrátíme  se  po 
staré  moravské  silnici  do  Holic  a  nastoupíme  cestu  vzhůru  do  návrší 
Chvojnovského,  abychom  odtud  proputovali  severní  vpravdě  lesnatý  kout 
Holického  okresu. 

Za  hodinu  kolem  lučin,  na  místě  nichž  rozléval  se  dříve  holický  ryb- 
ník Muška,  a  kolem  chvojnovské  cihelny  vystoupíme  po  dosti  srázném 
jižním  svahu  na  náves  Vysokého  Chvojna  (108  d.,  650  obyv.),  odkud 
dominuje  nad  celým  širým  krajem  bílý  kostelík  sv.  Gottharda  s  vysokou 
farou  a  pěkná  budova  lesního  úřadu  panství  Dašického.  S  návrší  chvoj- 
novského (303  m)  otvírá  se  překrásný  rozhled  na  jih  a  západ,  částečně  i  na 


-  497  - 

východ;  k  severu  zabraňují  nám  popatřiti  do  údolí  Orlice  rozsáhlé  jehlič- 
naté lesy  markraběte  Alexandra  z  Pallavicini. 

Širý  kraj  při  Loučné,  Labi  a  Chrudimce  od  brány  Trstenické  po  výšiny 
Nechanické  rozložen  tu  pod  námi.  Nejblíže  lesknou  se  mezi  lesy  a  poli 
hladiny  rybníků:  Žernova,  Šmatlanu,  Mordíře  a  j.  Na  východě  zalétá  zrak 
až  pod  Železné  hory  a  v  skvostné  mosaice  přírodní  rýsují  se  Dašice,  táhlá 
Roven  a  jiné  osady  a  bělající  se  čáry  ukazují,  kudy  se  jede  k  Mýtu,  Hradci 
a  jinam. 

Chvojno  bývalo  za  starých  časů  městečkem  (r.  1336)  a  mělo  svoji  tvrz, 
střed  zboží  Chvojnovského,  asi  v  místech  nynějšího  lesního  úřadu,  kde  v 
dobách  pernštýnských  připomíná  se  >  jágerhaus«  na  vysokém  větru  posta- 
vený., při  němž  chovali  se  psí  ohaři,  v  kůlně  tenata  vlčí  i  zaječí.  Král  Jan 
zastavil  zboží  Chvojnovské  proboštu  vyšehradskému  Pertholtovi  a  bratřím 
z  Lipé.  Po  těchto  držel  je  přítel  jejich  pan  Jindřich  z  Lichtenburka  a 
synové  jeho  Václav  a  Čeněk,  od  nichž  koupili  je  páni  ze  Šternberka,  kteří 
se  psali  také  »z  Holic «. 

Ve  válkách  husitských  tvrz  zpustla  a  městečko  významem  kleslo  na 
ves.  Později  jeho  majitel  Hynek  Bradlecký  z  Mečkova  prodal  je  r.  1507 
panu  Vilémovi  z  Pernštejna  i  mělo  pak  stejné  osudy  s  panstvím  Pardub- 
ským. Nyní  jest  částí  zboží  Dašického,  pro  jehož  majitele  markraběte  z 
Pallavicini  vystavěna  tu  na  východním  konci  osady  pěkná  villa. 

Zdejší  trojtřídní  škola  nese  název  »Obecná  škola  J.  V.  císaře  a  krále 
Františka  Josefa  I.< 

Když  pokochali  jsme  se  v  slunečním  jasu  pohledem  na  požehnaná  role 
a  nivy  v  údolí  a  přehlédli  na  sousedním  návrší  Jahodné  Poběžovice 
(75  d.,  428  obyv.)  s  jednotřídní  školou  a  myslivnou,  jež  jsou  rodištěm 
Václava  Jandečky,  spisovatele  a  býv.  zems.  škol.  inspektora,  a  když  s  jiné 
strany  než  u  Holic  shlédli  jsme  kopec  Kamenec  a  Kondelku,  na  nichž 
usedlíci  nalézají  nejvíce  obživu  v  lesích,  dovážejíce  chrastí,  pytle  šišek  a 
drobného  dříví,  houby,  borůvky  a  brusinky  do  okolních  měst  na  prodej 
(chodit  někdy  do  Pardubic  lidé  s  jahodami  a  borůvkami  až  z  lesů  jelen- 
ských),  půjdeme  lesní  cestou  k  Nové  Vsi,  odtud  k  Albrechticúm  a  Ssutým 
Břehům  a  odtud  pak  k  západu  k  Hoděšovicům,  Bělečku  a  Bejšti,  abychom 
po  silnici,  vedoucí  k  jihu,  dostali  jsme  se  do  Chvojence  a  Ředic  a  přes  Ho- 
ranka do  Dašické  roviny,  druhé  poloviny  okresu. 

Kdo  jest  milovníkem  »májového  nápoje  a  rostlin  vůbec  a  má  ssebou 
torbu,  může  tu  v  lesích  natrhati  mařinku  vonnou,  náprstník  žlutý,  šťavel, 
kopytník,  lýkovec  a  lapati  kromě  různých  brouků  a  motýlů  také  larvu 
mravkolva,  který  tu  v  písčité  půdě  strojí  úklady  nevinným  obětem.  V 
chladu  vysokých  smrků  a  prastarých  buků  na  Chlumech,  v  houští  borůvčí 
a  jahodníků  najdeme  tu  hojně  hub  —  Velinští  museli  odváděti  jako  záva- 
zek zádušní  k  faře  ostřetínské  dva  včrtele  suchých  hub  —  ale  opatrni  mu- 
síme býti,   neboť   v   tom   podrostu   skrývá   se   jedovatá   zmije    a   kde   stráň 


—  498  - 

opučitá  se  rozpadá  jako  za  Poběžovicemi  u  Studené  vody,  i  samotářsky 
jezevec.  £j 

Ves  Albrechtice  (188  d.,  1285  obyv.)  leží  v  lučinatém  kraji  při 
samém  stoku  Orlice  Divoké  a  Tiché.  Nad  jejich  spojeným  stokem  pod  klí- 
novitým  kopcem  Světelským  vede  železn.  most  dráhy  z  Chocně  do  Brou- 
mova. Všecka  pole  a  luka  bývají  tu  z  jara  zatopena,  neboť  Orlice  každý 
větší  liják  a  tání  ihned  ucítí,  tak  že  rozlévá  se  dosti  vysoko  přes  silnici,  ve- 
doucí k  Týništi,  po  níž  jest  zřízena  stálá  lávka.  Voda  v  Orlici  jest  křišfálná 
a  proto  dosti  v  ní  lipeňů,  úhořů,  mřenek,  štik  a  vedle  těchto  a  mnohých  ji- 
ných též  lososů,  kteří  v  Orlici  Divoké  táhnou  až  k  Čiháku  na  pruských 
hranicích,  kde  jejich  rodiště.  Albrechtice  jsou  obklopeny  na  třech  stranách 
šťavnatými  lučinami  a  jen  na  severu  vystupují  nad  pravým  břehem  Orlice 
lesy  šternberské  obory  u  Týniště.  Četnými  oklikami  bloudí  Orlice  pod  lesy 
a  stráněmi  200  m  vysokými  na  levém  svém  břehu  u  Štěpánovska,  Kopa- 
niny a  Ssutých  Břehů,  osad  přifařených  k  Albrechticům  a  tvoří,  kde  údolí 
rovné  tomu  dovoluje,  jako  u  Petrovic,  ostrovy.  Od  Nové  Vsi  až  za  Petro- 
vice  jest  přirozenou  hranicí  hejtmanství  Pardubického.  Ssuté  Břehy 
(5  chalup  prvotně)  založila  vrchnost  v  Pardubicích  r.  1786  pro  dřevaře, 
kteří  tu  stromy  káceli. 

Rozkošné  místo  jest  zdejší  oddíl  chvojenských  lesů  »U  králova 
s  t  o  1  u«,  kde  prý  poseděl  kdysi  Jiří  z  Poděbrad  a  luka  SI  a  vík  o  v  po- 
blíž Ssutých  Břehů,  kde  se  válívaly  klády  se  stráně  do  vln  Orlice.  Dříví 
z  panských  lesů  dováží  se  také  na  dráhu  do  Hrádku  a  jde  odtud  až  do  Sa- 
ska, Magdeburku,  Hanovru  a  jinam. 

Albrechtice  jsou  osadou  prastarou.  R.  1228  uvádí  se  jako  statek  klá- 
štera sv.  Jiří  a  zde  dle  Dalimila  bojoval  Mutina  Skuhrovský  s  Němci  za 
strastných  dob  poručníkování  Otty,  markrabí  Braniborského.  A  1  b  r  e  c  h- 
t  e  c  les,  náležející  k  Hradci  Králové  uvádí  se  v  »Majestas  Carolina« 
(směsice  právních  poměrů)  mezí  statky,  jež  nikdy  nemají  odjíti  od  české 
koruny. 

Kolem  r.  1390  zastavil  král  Václav  Albrechtice  Prokopovi,  markrabí 
moravskému;  od  r.  1411  náležely  králové  Žofii,  vdově  po  Václavovi  a  po- 
čítány k  věnným  statkům  králové.  Od  r.  1427  byl  zápisným  držitelem 
Puta  z  Častolovic  a  r.  1454  držel  je  Jiřík  z  Kunštátu  a  Poděbrad.  R.  1498 
učinil  Mik.  Licek  z  Ryzemburka  na  Boruhrádku  s  Vilémem  z  Pernštýna 
smlouvu  o  meze  mezi  Královstvím  (lesy  zboží  Albrechtického)  a  Bole- 
hrádkem. 

Hrad  Albrechtický,  který  jako  lovčí  hrádek  založil  král  Václav, 
stával  »na  drahách«  sev.  nad  Albrechticemi  a  zpustl  docela  již  v  15.  století. 
Zdejší  filiální  kostel  sv.  Jana  Křtitele,  jenž  náležel  k  děkanátu  Hradec- 
kému, budován  byl  v  nynější  podobě  r.  1838. 

Hlavní  oltářní  obraz  maloval  akad.  malíř  kyšperecký  Frant.  Umlauf. 
Pěkná  cínová  křtitelnice   z  r.   1620  dána  byla  městskému  museu    pardub- 


—  499 


skému.      Nejstarší  zvon   ze   čtyř  na   kamenné    zvonici    jest    zvon     »malý« 
z  roku  1500. 

Albrechtice  jsou  přifařeny  k  Týništi,  mají  čtyřtřídní  školu,  parní  pilu, 
hospodářskou  besedu,  poštu  a  rozvíjejí  se  v  posledním  čase  utěšeně;  při- 
bývá zde  pěkných  domků,  jež  bývají  voleny  k  letnímu  pobytu  a  to  tím 
spíše,  že  starodávná  zájezdní  hospoda  Tužilova  jest  přestavěna 
v  pohodlný  moderní  hostinec. 


Kostel   v   Bejšti 


Kdybychom  kráčeli  z  Albrechtic  písčitou  cestou  k  jihu,  přišli  bychom 
do  Nové  Vsi,  roztahané  v  dolinách  a  po  úbočích  lesnatých  strání,  jež 
táhnou  se  k  Holičům  a  Chvojenci.  Tu  skrývá  se  mlýn  u  velkého  rybníka 
Novoveského,  jehož  voda  žene  ještě  dva  mlýny  v  katastru  Ždárském  a 
do  něhož  se  dává  160 — 170  kop  násady.  Jižně  od  Nové  Vsi  zvedá  se  dosti 
příkrý  kopec  B  1  a  ž  ů  v  k  a,  na  němž  z  pavillonku  jest  pěkná  vyhlídka. 

Prohlédnuvše  si  východní  část  severní  poloviny  okresu,  zamíříme  k 
západu  k  farní  vsi  Bejšti.  Lesní  cestou  mineme  dvě  vesničky  Bělečko  a 
Hoděšovice. 

Bělečko,  úplně  lesy  obklopené,  má  dvoutřídní  školu  a  veřejnou 
kapli  Nanebevzetí  Panny  Marie.  R.  1900  mělo  64  domů  se  455  obyv.,  r. 
1910  66  domů  s  393  obyv.  i  vylidňuje  se.  Odtud  podél  levého  břehu  Orlice 
téměř  až  po  samý  Hradec  Král.  dřímají  hluboké  lesy  Bělečské,  jichž  mrtvý 
klid  přeruší  někdy  rána  z  ručnice  neb  praskot  suchých  větví,  po  nichž 
slídí  chudina  z  okolí. 

Hoděšovice  (62  d.  s  315  obyv.)  leží  sev.  záp.  půl  hodiny  od  Bě- 
lečka  na  stráni  a  mají  dvoutřídní  školu. 

Po  dvouhodinné  chůzi  ocitneme  se  ve  vsi  B  e  j  š  t  i  (Býšti),  která  jest 
dlouze  rozložena  při  silnici  ze  Sezemic  do  Třebechovic,  jež  kříží  se  tu  s 
císařskou   silnicí   královéhradeckou,   před    časy   velmi   živou,   nyní  opuště- 


-  500  - 

nou.  R.  1910  napočteno  zde  99  domu  se  704  obyv.,  skoro  tolikéž  jako  r. 
1900.  Zdejší  farní  chrám  sv.  Jiří  připomíná  se  již  r.  1360;  nynější  budova 
barokového  slohu  pochází  z  r.  1823.  V  Býšti  bývala  jízdní  pošta  již  v  dobč 
Josefínské  v  čís.  43  a  dosud  tu  ukazují  místo,  kde  císař  Josef  II.  odpočíval 
za  parného  dne,  když  tudy  jel  k  nově  budované  pevnosti  Josefovu;  nyní 
jest  zde  pouze  poštovna.  Bejšť  má  dvoutřídní  školu,  u  rybníka  mlýn 
(Hlásnův),  kopaniny  cihlářské  hlíny  a  ze  starousedlíku  každý  má  kus 
lesa.  K  Bejšti  náleží  dědinka  Svoboda  (15  domů  s  90  obyv.),  jež  vznikla 
z  rozparcelovaného  dvora  r.  1778. 

Bejšť  patřila  s  Hoděšovicemi  již  r.  1340  k  tvrzi  Chvojenské  a  s  ní 
připojena  zároveň  k   zboží  Holickému   a   později   k   panství  Pardubskému. 

Z  Bejště  pochází  hudební  skladatel  Eduard  Nápravník,  ředitel  carské 
ruské  dvorní  opery. 

U  Bejště  začínají  hluboké  lesy  panství  Dašického,  jež  splývají  v  je- 
diné široké  pásmo  s  lesy  Borohradeckými  a  Jelenskými. 

Opusťme  již  lesnatou  severní  část  okresu  Holického  a  podívejme  se 
do  jeho  jižní  části,  do  roviny  Dašické. 

Silnice  císařská  z  Bejště  dovede  nás  nejdříve  přes  Chvojenec  do 
Ředic,  za  jejichž  stráněmi,  za  Horankami,  šíří  se  a  dá  se  přehlédnouti  celý 
jih  Holického  okresu. 

Chvojenec  (146  d.  s  862  obyv.)  jest  ves  pul  hodiny  cesty  roz- 
vleklá  při  staré  silnici  do  Týniště.  Na  horním  konci  jejím  učiněn  byl  r. 
1883  při  kladení  tratívodú  hromadný  nález,  třetí  na  Pardubicku,  bron- 
zových předmětů:  celt  s  tulejí  a  náramky  pokryté  většinou  ornamentem 
jehličích  větviček«,  což  vyobrazeno  v  Památkách  archeolog,  seš.  10. 
roč.  1884.  Ves  tato  náležela  r.  1450  Janu  ze  Šternberka  a  později  bratřím 
z  Leskovce,  kteří  ji  prodali  r.  1508  Vilémovi  z  Pernštýna.  R.  1783  vznikla 
zde  a  v  sousedním  Rokytně  pod  náčelníky  Kašparem  a  Provazníkem 
sekta  Deistů,  kteří  ne\ěřili  v  Pána  Krista  a  uznávali  jen  knihy  sta- 
rého zákona  a  zjevení  sv.  Jana  za  knihy  biblické. 

Uvnitř  vsi  nedaleko  silnice  jest  dosud  tvrzišté,  homolka  s  náspem  a 
příkopy,  jako  zbytek  někdejší  tvrze  chvojenecké,  kolébky  některých  členů 
rodu  šternberského.  Škola  chvojenecká  stojí  nedaleko  silnice  k  Bejšti.  Od 
roku  1883  jest  zde  cihelna  (Navrátilova)  se  strojem  na  trubky  odvod- 
ňovací  od  firmy  J.  Jordán  v  Darmstadtu.  Západně  půl  hodiny  od  Chvo- 
jcnce  jest  víska  D  r  a  h  o  u  š  (Maidorf),  založená  za  císaře  Josefa  II.  na 
bývalém  rybníku.  Od  Chvojence  stoupá  silnice  ponenáhlu  k  Ředicum, 
jejichž  část  Dolní  Ředice  (151  d.  986  obyv.)  rozložena  jest  pod  strání 
podél  potoka  Ředičky  směrem  západním,  vyšší  část  Horní  Ředice 
(146  d.,  954  obyv.)  na  severním  úbočí  jejím  podél  silnice  k  Holičům.  Neda- 
leko  zvedá  se  lesnatý  kopec   Žernov,    na   němž   roste    rulík   zlomocný. 

Ředický  kostelík  sv.  Václava  jest  filiálný  do  Holíc,  ale  býval  farním 
a  za  starodávna  opevněn  příkopem  a  náspy.  Jest  pokryl  břidlicí  —  velice 


-  501  — 

řídkou  krytinou  v  Polabí  —  a  na  jeho  dřevené  zvonici,  obvyklého  tvaru  na 
panství  Pardubickém,  visí  tři  zvony,  z  nichž  nejstarší  jest  z  r.  1487.  V  ko- 
stele tom  slouží  se  mše  za  hraběte  Stadiona,  jenž  o  honu  jelením,  ja- 
kéž na  podzim  šlechta  v  okolí  pardubickém  pořádá,  zabil  se  pádem  s  koně 
mezi  Ředicemi  a  Chotčí,  kdež  mu  postaven  pomník. 

Za  hřbitovem  směrem  k  Dašicům  jsou  pohřbeni  pruští  vojáci,  padlí  zde 
v  sedmileté  válce.  Na  návrší  blíže  mýta  bylo  odkryto  pohanské  pohřebiště, 
z  něhož  četné  popelnice,  okříny,  puklice  a  dětské  hračky  uloženy  v 
zemském  museu  v  Praze. 

Jižně  od  Ředic  dopíná  se  písečné  návrši  v  Hořaníku  výše  262  m 
a  táhne  se  přes  Časy  k  Sezemicům,  oddělujíc  tak  jako  val  rovinu  na 
dolní  Loučné  od  nížiny  Polabské  u   Kunětic. 

Krajina  kolem  Hořaníku  jest  nejsmutnější  z  okresu  Holického;  široko 
kol  do  kola  nikde  není  ani  samoty  ani  háječku,  silnice  po  hřebene  návrší 
jest  téměř  liduprázdná,  jen  ocštovní  autobus  třikrát  denně  z  Pardubic  do 
Holic  a  zpět  ji  přeletí,  občas  nějaký  automobil  výletníku,  jenž  tu  cestu 
vykoná  za  20  minut  a  nějaký  chodec.  Jen  stará  planá  hruše  samojediná  na 
temeně  horanek  těch  se  zelená  a  hostí  nějakého  okřídleného  pěvce,  ale 
třese  se  o  svůj  živůtek,  neboť  celý  sbor  jejich  sester  po  stráních  a  nad 
úvozy  podlehl  již  sekeře,  ač  dávaly  10 — 20  pytlů  hrušek.  Na  topolích  při 
silnici  poblíž  kříže  hnízdívali  čápi. 

S  Horanek  sestoupíme  po  silnici  do  Dašické  roviny.  Před  Dašicemi 
přijdeme  do  Komárova  (56  d.,  357  obyv.),  vsi  na  Lodrantce,  v  níž  jest 
fíliálný  kostelík  sv.  Petra  a  Pavla  a  jednotřídní  škola. 

Kostelík,  dříve  dřevěná  kaple  sv.  Mikuláše,  býval  filiálným  k  Rovni 
již  r.  1350.  Nejstarší  zvon  jest  z  r.  1616.  Zde  zachovala  se  z  doby  Josefín- 
ské rakev  s  pohyblivým  dnem,  v  jaké  měli  se  pochovávati  chudí;  nyní 
jest  uložena  v  městském  museu  dašickém. 

Zdejší  tvrziště  »na  Turyni-  připomíná,  že  stávala  zde  tvrz  vladyků  Ko- 
márovských,  jež  dala  se  obliti  vodou  a  k  niž  vedla  od  Platěnic  Hradeč- 
nice,  bývalá  to  zemská  stezka.  Nejznámější  držitel  její  jest  Hlaváč  z  Ko- 
márova, jenž  r.  1415  podepsal  stížný  list  proti  upálení  M.  Jana  Husa. 
Později  náležela  různým  držitelům,  až  Čeněk  Dašický  z  Barchova  prodal 
ji  r.  1507  panu  Vilémovi  z  Pernštýna,  čímž  stala  se  součástí  rozsáhlého 
panství  Pardubického,  majíc  podobné  osudy  jako  ostatní  jeho  osady. 
Prvním  trpěným  učitelem  v  Komárově  r.  1788  byl  Václav  Svoboda,  v 
jehož  potomcích  na  Pardubickém  okresu  dodnes  učitelství  žije. 

Z  Komárova  kde  také  hnízdívají  čápi,  přijdeme  za  dvacet  minut  do 
města  D  a  š  i  c,  jež  vzdáleno  jest  od  Holic  pět  čtvrti  hodin,  od  Pardubic 
2  hodiny  a  kde  napočteno  roku  1910  291  domů  s  2289  obyvateli.  Na 
kraji    města    u    zdi    hřbitovní    upoutá    naši    pozornost    dřevěná    kaplička 


502  - 


fí 


Panny  Marie,  o  níž  děje  se  první  zmínka  roku  1755.  Jest  poslední 
dřevěnou  stavbou  v  širém  okolí.  Dašice  jsou  osadou  pra- 
starou, čehož  neklam- 
ným svědectvím  jsou 
četné  popelnice  a  bron- 
zové celty  zde  vykopa- 
né. Jméno  města  po- 
chází od  zakladatele 
Dáše  neb  Daška  aneb  od 
čeledi  jeho,  která  slula 
Dašicí. 

Vladykové  z  Dašic 
známí  jsou  teprve  od  r. 
1318,  kdy  připomíná  se 
Blažej  z  Dašic.  Na  po- 
čátku XV.  stol.  náležely 
Dašice  vladykům  z  Bar- 
chova  (ves  půl  druhé 
hodiny  j.  v.  od  N.  Byd- 
žova), kteří  se  potom 
odtud  psali  Dašickými  z 
Barchova  a  měli  v  erbu 
černého  kohouta. 

První  z  těchto  vla- 
dyků  jest  známý  Miku- 
láš Barchovec  Dašický  z 
Barchova,  jenž  s  Marti- 
nem Dašickým  z  Barcho- 
va r.  1415  podepsal  pro- 
test proti  upálení  Mistra 
Jana  Husa. 

Po  Mikuláši  držel 
Dašice  syn  jeho  Trist- 
ram,  jmenovaný  sněmem 
Čáslavským  r.  1440  hejt- 
manem kraje  Chrudim- 
ského. Vnuk  Tristramův 
Čeněk  Dašický  z  Bar- 
chova prodal  dědictví 
své  r.  1507  panu  Vilé- 
movi z  Pernštejna,  o  jehož  rodu  více  dočteme  se  u  Pardubic, 
jenž  spojil   je   s   panstvím   pardubickým,     s   nímž   pak   měly   Dašice   stejné 


držitele  až  do  r.   1884,  kdy  dne   15.   června  koupil  je   za  2,824.000  zl.  r.  č. 
nynější  držitel  markrabě  Alexandr  z  Pallavicini. 

Dašická  tvrz  stávala  na  místě  nynějšího  pivovaru  a  správcovství  a 
mohla  býti  oblita  vodou.  V  domě,  zvaném  správcovství,  býval  až  do  r. 
1846  podružný  vrchnostenský  úřad  panství  Pardubického  pro  32  vesnic, 


Dřevěná    kaplička    P.    Marie    v    Dašicích. 


a  dlouho  tu  na  dveřích  byl  štít  s  dvojhlavým  rakouským  orlem  a  nápisem 
»K,  k.  Verwaltungsrath«.  Městečkem  (oppidum)  a  místem  trhovým  uvádějí 
se  Dašice  teprve  r.   1437. 

Farní  chrám  Narození  Bl.  Panny  Marie,  připomínaný  již  v  době  před- 
husitské, jest  z  r.  1548  a  byl  mezi  chrámy  odstouplými  k  biskupství  lito- 
myšlskému.  Stojí  uprostřed  města,  jest  slohu  barokového  o  3  lodích  a 
má  dvě  nedokončené  věže.  Věže  nesou  4  větší  a  2  menší  zvony,  jejichž  hlas 
jest  slyšeti  na  hodinu  cesty.  Oltářní  obraz  pochází  od  akademického  malíře 
chrudimského  Jos.  Papáčka.  Na  počátku  20.  stol.  byl  péčí  faráře  L.  V. 
Hory  důkladně  renovován.  Kolem  kostela  býval  hřbitov,  ale  od  r.  1846 
pochovává  se  na  novém  hřbitově  za  městem.  Fara  dašická  měla  v  17.  stol. 
jako  mnohé  jiné  po  delší  dobu  faráře  evangelické,  ženaté.  Škola  dašická 
bývala  již  před  rokem  1620  a  stávala  blíže  fary;  nyní  jest  v  Dašicích  vedle 
obecné  školy  měšťanská  škola  chlapecká  a  dívčí. 


fe 


5s=e 


—  505  - 

Radnice  z  r.  1855  stojí  na  pěkném,  velkém  čtyřslranném  náměstí,  na 
němž  také  stojí  kříž  z  r.  1782  a  socha  sv.  Jana  Nep.  z  r.  1739.  Dříve  poblíž 
staré  radnice  stávala  u  kašny  váha  s  košem,  máchadlo  to  pro  nepoctivé  pe- 
kaře, pranýř  s  kruhem  pro  nevěstky  a  zloděje  a  kláda  pro  neposlušné  úřadu 
a  výtržníky.  Ještě  v  XVII.  století  bývala  nedaleko  pivovaru  panská 
chmelnice. 

Znak  města  jest  přímý,  stříbrný,  nekorunovaný  dvojocasý  lev  v  čer- 
veném poli.  Dašice  utrpěly  mnoho  ve  válce  třicetileté;  v  pěti  letech  devět- 
kráte vyhořely.  I  v  sedmileté  válce  zakusily  mnoho  zlého;  na  náměstí  da- 
šickém  r.  1758  potýkalo  se  500  pruských  husaru  s  rakouskými  husary 
celých  5  hodin  a  když  rakouští  husaři  ustoupili,  byla  obydlí  měšťanů  a 
fara  vydrancována. 

Též  války  francouzské  zasadily  Dašicum  mnohou  ránu  a  r.  1866  po 
osudné  bitvě  3.  července  ustupovala  od  Král.  Hradce  část  našeho  vojska 
a  s  ním  10.000  pomocných  Sašu,  stojících  věrně  při  našem  císaři  a  králi, 
přes  Dašice  k  Vys.  Mýtu. 

V  okolí  Dašic  bývaly  četné  rybníky,  jež  za  císaře  Josefa  II.  byly  zru- 
šeny a  pozemky  dány  r.  1784  slezským  vystěhovalcům  německým.  Tak 
vznikly  nové  osady,  nyní  již  počeštěné:  Moravanský  či  Moravanské, 
také  Moravanky  (Sehndorf),  založené  1784  na  bývalém  rybníku  Moravan- 
ském,  z  něhož  dostalo  se  každému  přistěhovalci  po  40  měrách;  Velko- 
lánské  (Teichdorf)  sev.  záp.  od  Dašic  na  býv.  rybníku  Velkolánském  a 
Malolánské  (Kleindorf)  na  býv.  rybníku  Malolánském.  Původní  sídla 
v  Moravanském,  všech  16  čísel,  stavěl  jeden  stavitel  z  báchor  a  stavení, 
stodola  a  studeň  cihlami  roubená,  do  níž  vedly  schody,  byly  za  800  zl. 
šajnů. 

V  Dašicích  vzmohl  se  v  poslední  době  i  průmysl;  cukrovar,  na  již. 
konci  města,  spojený  železničními  kolejemi  s  nádražím  stát.  dráhy,  jest 
zde  od  r.  1871,  pivovar  a  mlýn  Prokešův,  nyní  uvnitř  nově  zřízený,  jsou 
z  dávných  dob  patrimonálních;  na  konci  minulého  století  vzrostla  zde 
Vosáhlova  továrna  na  hnací  řemeny  a  biče  v  pověstný  závod,  jenž  posílá 
výrobky  své  kromě  do  našich  zemí,  též  do  Turecka,  Bulharska  a  jinam. 
Pěkná  villa  továrníka  Vosáhly  jest  nemalou  ozdobou  tohoto  tichého  města, 
v  němž  domy  měšťanů  jsou  většinou  skrovné  a  nízké  a  z  nichž  jen  dům 
Kubánkův  na  náměstí  upoutá  pozornost  svými  třemi  sochami  pěkné  práce. 

Z  mužův  o  vlast  zasloužilých  narodil  se  v  Dašicích  r.  1769  Frant.  Do- 
minik Kinský,  kněz   a  spisovatel   český. 

K  Dašicům  náleží  samota  H  e  d  č  a  n  y,  čítající  4  usedlosti,  asi  10 
minut  již.  ležící,  která  bývala  vesnicí  s  tvrzí  vladyků  z  Hedčan,  z  nichž 
známi  jsou  Ctibor  a  Ješek  r.  1325. 

K  farnosti  Dašické  kromě  Komárova  a  již  uvedených  původně  něme- 
ckých  osad,   náleží  ještě   Lány,   Zminé,   Žižín,   Hostovice,   Štětin,     Mětice, 


Práchovice  a  Koštěnice,  ale  jen  poslední  dvé  přísluší  k  okresnímu   soudu 
v  Holících. 

Práchovice  (36  d.,  166  obyv.),  vesnice  na  Loučné,  půl  hodiny  j.  v. 
od  Dašic,  náležela  nejspíše  v  11.  a  12.  věku  ke  hradu  Vraclavskému,  v  13. 
a  14.  věku  vladykům  z  Práchovic,  z  nichž  se  jmenují  r.  1244  Jachmír  z 
Práchovic  a  syn  jeho  Předvoj  z  Práchovic.  Později  náležely  ku  panství 
Dašickému  a  s  tím  přešly  koupí  r.  1507  na  Viléma  z  Pernštýna. 

Koštěnice  (124  d.,  674  obyv.),  ves  na  silnici  z  Dašic  do  Hrochova 
Týnce,  2  hodiny  j.  z.  od  Holic,  má  dvoutřídní  školu,  založenou  roku  1842. 
Připomíná  se  teprve  v  15.  stol.  Od  Čeňka  Dašického  z  Barchova  byla  pro- 
dána Vilémovi  z  Pernštýna.  R.  1758  dne  15.  července  tábořilo  zde  a  u 
blízkých  Hostovic  rakouské  vojsko  pronásledující  Prušáky  od  Poličky  k 
slezským  hranicím.  Přes  Koštěnice  vedla  stará  zemská  cesta  z  Moravy 
a  honáci  dobytka  se  zde  zastavovali  v  čís.  2.  R.  1871  zbudováno  zde  ná- 
draží. Dáme-li  se  z  Koštěnic  po  silnici  k  jihovýchodu,  přijdeme  do  farní 
osady  Moravan,  vzdálené  od  Holic  dvě  hodiny  cesty.  Moravany  mají 
166  domů  s  962  obyv.  a  leží  velice  výhodně  u  trati  státní  dráhy  na  mírně 
zvlněné  půdě,  na  jejímž  nejvyšším  místě  stojí  farní  chrám  sv.  Petra  a  Pavla, 
známý  již  v  době  předhusitské,  ale  v  nynější  podobě  z  r.  1788.  Na  jeho 
věži  visí  zvony  s  letopočty:  1517,  1584.  Naproti  faře  na  sev.  záp.  straně 
vsi  stávala  nemalá  tvrz,  po  níž  lze  dosud  vyhledati  stopy  valů,  hradeb  a 
příkopů.  Na  jejím  místě  stojí  patero  stavení. 

Z  nejstarších  držitelů  připomíná  se  již  r.  1244  Přibyslav  z  Moravan; 
z  pozdějších  znám  jest  Habart  z  Lomnice,  jenž  r.  1415  byl  mezi  452  pány 
a  rytíři,  kteří  přitiskli  své  pečeti  ku  stížnému  listu  ke  sboru  Kostnickému. 
V  16.  stol.  sídleli  zde  Dašičtí  z  Barchova,  z  nichž  Čeněk  prodal  je  s  ostat- 
ním zbožím  svým  panu  Vilémovi  z  Pernštýna.  Moravany  mají  trojtřídní 
školu,  poštu  a  telegrafní  úřad,  železniční  stanici  u  níž  nedaleko  cukrovar 
Holic-Moravanský,  hospodářskou  besedu.  Nedaleko  Moravan  -v  lukách 
jest  Rarakův  kopec,  o  němž  pověst'  vypráví,  že  tam  ve  válkách  napoleon- 
ských byla  pod  dubem  ukryta  válečná  pokladna,  kterou  r.  1850  našel  jistý 
dašický  soused,  když  byl  mýtěn  les  Radiš. 

Z  přifařených  obcí  nejstarší  a  nejzajímavější  jsou  S  1  e  p  o  t  i  c  e  (82  d., 
472  obyv.),  ležící  půl  hodiny  jihozápadně  ves  s  filíálným  kostelem  Pový- 
šení Sv.  Kříže  a  trojtřídní  školou.  Kostel  uvádí  se  již  r.  1350  mezi  chrámy, 
odstouplými  k  Litomyšlskému  biskupství;  býval  dřevěný,  nynější  jest  z  r. 
1818.  Patronem  jest  sama  obec.  Ve  zdi  kostelní  zasazeny  jsou  starobylé 
náhrobky  rytířské  z  r.  1585  a  1636.  Věž  má  cibulovitou  báni  s  lucernou 
nahoře  a  visí  v  ní  dva  zvony,  jeden  z  r.  1450,  druhý  z  r.  1563,  z  nichž  větší 
opředen  pověstí  jako  mnohé  zvony  v  nedalekých  osadách.  Vladykové  Sle- 
potičtí  ve  14.  stol.  měli  tu  dvě  tvrze,  jednu  poblíž  kostela,  druhou  v  ryb- 
níce Valkouši,  jenž  jest  nyní  na  sucho 


Jiří  Slepotický  ze  Slepotic,  hejtman  kraje  Chrudimského,  prodal  roku 
1570  Slepotice  císaři  Maxmiliánovi  a  byl  pohřben  v  slepotickém  kostele. 
O  vnucích  jeho  činí  se  ještě  zmínka  r.  1630,  ale  těmi  nejspíše  vymřel 
ten  rod. 

Jižně  od  Slepotic  leží  ves  Bělešovice,  mající  r.  1843  pouze  11 
domů  se  77  obyv.,  již  při  dělení  zboží  Trčkovského  dostal  Jan  mladší  Trčka 
z  Lípy  r.  1533. 

Abychom  mohli  navštíviti  ještě  zbývající  nám  osady  farnosti  Roveň- 
ské,  vrátíme  se  z  Bělešovic  do  Slepotic  a  odtud  nastoupíme  cestu  po  sil- 
nici do  Jiřiček  a  Platenska,  ale  dříve  zajdeme  si  ještě  k  východu  do  C  e  - 
radic  (27  d.,  182  obyv.  r.  1910).  Ceradice  neb  Ceradice  pul  druhé  hodiny 
od  Holic  vzdálené,  náležely  r.  1319  Pilungovi  z  Turova  a  Peškovi  z  Ostro- 
va, později  Matěji  Koldínovi  z  Bezchleba,  po  jehož  smrti  je  dal  král  Janovi 
z  Šellenberka  r.  1491.  Mlýn  v  Ceradicích  býval  majetkem  vladyk  Slepo- 
tických.  Markvart  ze  Slepotic  prodal  pustý  mlýnec  i  s  Turovem  a  dvorem 
poplužním  panu  Vilémovi  z  Pernštýna.  Jinou  část  zboží  Ceradického  měl 
(ves  i  s  tůněmi)  Jan  Makovský  z  Potšteina,  který  ten  statek  kladl  Jiřímu 
Voděradskému  z  Hrušová.  R.  1506  11.  května  prodal  Jan  Kostka  z  Postu- 
pic  Ceradice  s  panstvím  svým  Brandýským  a  Rovní  Vilémovi  z  Pernštýna. 

Jiřičky  čítají  5  čísel,  postavených  vedle  sebe  rovnoběžně  se  želez- 
niční tratí.  Byly  založeny  jako  výše  jmenované  osady,  Velkolánské  a  j. 
osadníky  německými  a  sluly  také  Dreidorf,  ale  obyvatelé  jejich  se  po- 
češtili. U  Jiřiček  jest  samota  Jiříček. 

Z  malé  vísky  Platenska  přijdeme  do  P  I  a  t  é  n  i  c  (75  d.,  468  obyv. 
r.  1910),  jejíž  filiálný  kostelík  sv.  J  i  1  j  í,  uváděný  již  r.  1350,  přifařen  jest 
k  Rovni.  Uvnitř  nacházíme  dva  obrazy  řezané  od  Jakuba  Teplého,  jenž 
svými  řezbářskými  pracemi  ozdobil  i  jiné  kostely  na  býv.  panství  Pardu- 
bickém. Čtyřhranná  zvonice  s  jehlancovitou  střechou  nese  tři  zvony,  z 
nichž  nejstarší  z  r.  1493  jest  největší  a  váží  7  centů  40  lib.  Povinná  mše  jest 
v  kostele  osmkráte  do  roka.  Platěnice  jsou  osadou  prastarou,  jak  tomu 
nasvědčují  vykopané  zde  popelnice.  R.  1228  darovány  byly  od  opata  Geta, 
kaplana  krále  Vratislava  klášteru  Opatovickému.  V  polovici  XVI.  stol. 
náležely  Dašickým  z  Barchova,  z  nichž  Čeněk  prodal  je  r.  1507  panu  Vilé- 
movi  z  Pernštýna,   kterýmž  kupem   dostaly   se   k  panství  Pardubickému. 

V  zahradě  mlýna  zdejšího,  jehož  mlynářové  bývali  dříve  svobodní,  jak 
o  tom  svědčí  listiny  archivu  nynějšího  jeho  majitele  Vinaře,  stojí  socha  sv. 
Jana  Nep.,  »vyzdvižená  nákladem  Jakuba  Vinarze  Platenskiho  Mlinarze 
L.  1744.«  V  Platěnicích  jest  velmi  čilá  hospodářská  beseda. 

Z  Platěnic  dostaneme  se  za  půl  hodiny  po  silnici  do  dlouhé  vsi 
Rovně,  jež  dělí  se  v  Dolní  Roven  (156  d.,  1077  obyv.  r.  1910),  jíž 
prochází  silnice  od  Moravan  k  Holičům  a  jež  dosahuje  až  k  silnici  dašické 
u  Komárova,  avHorníRoveň  (156  d.,  964  ob.  r.  1910),  jež  sahá  téměř 
až  k-  Litětinám,  ležícím  jihovýchodně  u  samé  okresní  hranice.   Sídla  jsou 


—  50« 


nízká  a  jen  farní  chrám  sv.  Kateřiny,  stojící  na  mírné   vyvýšenině,  vyniká 
se  svojí  zvonicí  nad  ně  a  nad  celou  širou  roven  či  rovinu. 

Uvádí  se  již  co  farní  r.  1350, 
kdy  odstoupen  byl  k  biskupství  Li- 
tomyšlskému.  V  16.  stol.  byli  zde 
kněží  podobojí.  V  červenci  r.  1758 
byl  kostel  za  boje  Rakušanu  s  Pru- 
sy u  Ředic  a  Komárova  vydranco- 
ván od  nepřátel.  V  márnici  na  hřbi- 
tově jsou  vyrovnané  lebky  a  hnáty. 
Na  návsi  jsou  čtyry  kaple  pro  slav- 
nost Božího  Těla  postavené  ro- 
ku 1746. 

Roven  založena  byla  již  v  13. 
století  na  místě  vymýtěného  lesa 
Království.  Německy  slula  kdysi 
Waltersdorf,  což  ukazuje,  že  s  če- 
skými osadníky  byli  snad  vůdcové 
němečtí,  »ministeriálové«  zvaní, 
kterým  králové  propůjčovali  dě- 
dičné rychtářství  nebo  šolcovství, 
jež  však  záhy  upadlí  v  poddanství 
jako  ostatní  lid. 

Ve  14.  stol.  náležela  Roven  k 
tvrzi  Chvojenské  a  Holické,  o  je- 
jíchž držitelích  zmínili  jsme  se  v 
předu,  později  měla  více  různých 
držitelů.  Jednu  část  Rovně  držel 
Markvart  z  Jenšovic,  druhou  Oneš 
z  Vlčnova.  Rod  Markvarta  z  Jen- 
šovic řečeného  Špína  držel  část 
svou  do  r.  1514,  kdy  prodal  ji  Vi- 
movi  z  Pernštýna.  Na  začátku  16. 
stol.  měl  jinou  část  Rovně  Čeněk 
Dašický  z  Barchova  a  prodal  ji  r. 
1507  Vilémovi  z  Pernštýna,  čímž 
Roven  připojena  cele  k  panství 
Pardubickému.  Nějakou  část 
Rovně  musel  držeti  též  Jan 
Kostka  z  Postupic,  neboť  k  toku 
1506  zaznamenáno,  že  Roven 
prodal  se  zbožím  Brandýsským  a  Ceradicemi  Vilémovi  z  Pernštýna.  V 
Rovni  bývala  rychta,  ku  které  patřily  též  Ceradice  a  \ýsadní  krčma,  která 


—  509  - 

byla  povinna  bráti  pivo,  víno  a  pálené  ze  zámku  pardubického.  Archiv 
farní  chová  matriky  od  roku  1636. 

V  Rovni  jest  čilý  spolkový  život,  jest  tu  hospodářsko-čtenářská  be- 
seda »Jablonský<>  hospodář. -pokrač.  škola.  Jako  učitel  působil  zde  hu- 
dební skladatel  Josef  Witoch  a  narodil  se  známý  na  poli  politickém  český 
říšský  a  zemský  poslanec  Frant.  Udržal,  předák  agrárního  klubu. 

Z  Rovně  podíváme  se  do  vsi  L  i  t  ě  t  í  n  (93  d.,  511  obyv.),  jež  k  Rovni 
dosahuje  svými  sídly  a  na  východě  až  na  hranice  okresu.  Jest  zde  dvou- 
třídní škola,  jejíž  nová  budova  byla  otevřena  29.  září  1912. 

Ve  14.  století  drželi  Litětíny  vladykové  z  Litětín,  Držek  a  syn  Děvik, 
pak  Mikeš  z  Hoděčína,  který  r.  1400  a  1403  udělal  nadaci  v  kostele  Ličen- 
ském  v  okresu  Kosteleckém  nad  Orl.  Po  smrti  Váni  z  Litětín  dal  král 
Ladislav  zboží  Litětínské  Vilému  z  Mečkova  (r.  1454);  pak  je  držel  z  části 
Bohunek  z  Jenšovic,  z  části  Štěpán  z  Koloděj,  od  nichž  je  koupil  pan  Vilém 
z  Pernštýna  (1513  a  1515).  Asi  před  padesáti  lety  stával  ve  vsi  u  kovárny 
kopeček,  nazvaný  Vršovec,  jenž  snad  býval  tvrzištěm  někdejšího  sídla  vla- 
dykú  z  Litětín,  jiní  ukazují  je  na  vých.  konci  vesnice  u  rybníka  Náves- 
n  í  k  a,  kde  stojí  stodola  čís.  10. 

Les  za  vsí  sluje  B  o  r  š  o  v  a  dále  Obora.  Rybníky  jsou  zde  dva, 
Račák  a  Nedržal.  Daleko  za  vsí  jest  samota  Betlém  (chlév  a  byt 
hlídače  od  č.  75)  a  rozsáhlé  vzdálené  pozemky  nazvané  Amerika.  V  mi- 
nulých dobách  pěstovali  zde  hojně  lnu  a  k  o  n  o  p  i,  jak  dokazuje  smlouva 
z  r.  1507,  dle  níž  dělali  si  osadníci  zdejší  v  potoce  zástavy  k  močení  konopí 
a  napouštěli  z  potoka  rybník  Litětínský.  Dnes  ani  zde  ani  jinde  v  okresu 
nepěstují  konopí  a  lnu  málo. 

Z  Litětín  vrátíme  se  na  nádraží  do  Rovně,  odkud  vlakem  za  krátko  do- 
staneme se  na  křižovatku  drah  do  Pardubic,  skýtající  možnost  nastoupiti  v 
kterémkoliv    směru   novou    cestu   po    českých   okresech. 


M.  V.  SIM  A: 


ZAMBERECKO. 


Okres  Žamberecký  sousedí  na  severní  straně  s  okresem  Rokytnic- 
kýrn,  k  severovýchodu  dotýká  se  úzkým  pruhem  hranic  pruských,  na  vý- 
chodní straně  hraničí  na  okres  Králický,  z  části  na  straně  jižní  dotýká  se 
okresu  Lanškrounského,  na  jihu  a  jihozápadě  sousedí  s  okresem  Ústec- 
ckým  n.  Orl.,  na  západní  straně  pak  s  okresy  Kosteleckým  n.  Orl.  a  Rych- 
novským n.  Kn. 

Nejsevernější  obcí  okresu  jest  Pěčín,  nejjižnější  Verměřovice;  nejdále 
k  západu  položeny  jsou  Litice,  na  východ  pak  Sobkovice. 

Rozloha  okresu  Žambereckého  jest  26.817  hektarů. 

Horstvem  svým  náleží  okres  Žamberecký  do  oblasti  Orlických  hor, 
které  tu  dostupují  nejvyšší  výše  994  m  Suchým  vrchem  (Schwarzberg); 
druhý  hrot  Suchého  vrchu,  zvaný  Široký  kámen,  nalézá  se  981  m  nad  hla- 
dinou mořskou.  Žamberecké  lesy  (Vorderberg)  na  rozhraní  okresů  Žam- 
bereckého a  Rokytnického  dosahují  výše  669  m,  odtud  hřeben  Orlických 
hor  klesá  náhle  do  pohraničního  údolí  Divoké  Orlice,  k  východu.  Spád 
sem  je  velmi  značný  (průrva  Orlice  Divoké  ve  498  až  465  m  nad  a  pod  Klá- 
štercem);  mírnější  jest  spád  do  Čech  (Kunvald  487,  Žamberk  468  m).  Tokem 
Divoké  Orlice  přerušené  Žamberecké  lesy  pokračují  na  levém  břehu  této 
řeky  Jedlinou  ve  výší  671  m,  na  níž  nalézající  se  osada  stejného  jména, 
ke  Klášterci  náležející,  jest  nejvyšším  obydleným  místem  okresu  Žambe- 
reckého. Odtud  horstvo  při  hranicích  okresu  Králického  k  Pastvinám  klesá 
až  na  619  m,  dosahuje  však  znovu  výše  718  m  Studeneckým  lesem,  rulo- 
vým to  skaliskem  nad  lesem  strmícím.  Východní  hranice  okresu  udržuje  se 
rovněž  ve  výši  průměrně  nad  600  m,  dosahujíc  nejvyšší  výšky  Faltusovým 
kopcem  nad  Sobkovicemi  (635  m)  poblíž  místa,  kde  Tichá  Orlice  vchází 
do  území  okresu  Žambereckého.  Dále  po  Tiché  Orlici  směrem  k  nejjižněj- 
šímu cípu  okresu  u  Verměřovic  horstvo  klesá  a  pohybuje  se  odtud  po  jižní 
hranici  okresu  až  tam,  kde  Tichá  Orlice  Žamberecký  okres  opouští,  ve 
výši  kol  480  m.  Kopcovina  ve  středu  okresu  dosahuje  průměrné  výše 
500  m,  značnější  výše  dostupuje  opět  směrem  k  západní  hranici  okresu, 
kde  nad  Liticemi  končí  Chlumem  602  m  vysokým. 

Nejdůležitější  řekou  okresu  Žambereckého  jest  Divoká  Orlice, 
za  starodávna  Vysokou  Orlicí  zvaná;  vine  se  v  četných  záhybech,  tvoříc 
Lu    šLrší,   onde   užší,    ale   vždy   krásná   údolí. 


511   - 


Čihák.   (Průrva    kterou    Divoká   Orlice   razí  si  cestu   do  Čech.) 

Přítoky  Divoké  Orlice  v  okresu  Žambereckém  jsou  na  pravém  břehu: 
Rokytenka,  která  přijímá  pod  Felcmanovým  kopcem  potok  Kun- 
valdský;  potok  Kameníčenský  a  Zdobnice  s  potokem 
Pěčínskym. 


Divoká   Orlice    u   Nekoře. 


Na  levém  břehu  má  Divoká  Orlice  poměrně  málo  přítoků  a  z  těch  po- 
zoruhodný jsou:  Pohraniční  potok  (Grenzbach),  který  od  Čiháku 
až  po  své  ústí  tvoří  hranici  okresu  Žambereckého  a  Pruska,  protékaje 
malebně  mezi  hraničními  kameny  tu  na  pravém,  onde  na  levém  jeho 
břehu  zasazenými,  a  Orlická. 

Druhá  hlavní  řeka,  Tichá  Orlice,  přichází  z  okresu  Králického 
poblíže  Faltusova  kopce,  a  opouští  pod  Rotnekem  půdu  okresu  Žambe- 
reckého. Přítoky  její  na  pravém  břehu  jsou:  potok  přicházející  od  Bre- 
důvky,  Dlouhoňovický  potok  s  Lukavickým  potokem, 
Písečenský  a  Žampašský  potok.  Na  levém  břehu  sesilují  Ti- 
chou Orlici:  Lesní  potok,  vznikající  pod  horou  Orličnou  (Černou,  Su- 
chým vrchem),  potok  Jamenský,  Orlická,  která  teče  téměř  stále 
po  jeho  hranici;  jižní  hranice  okresu  Žambereckého  proti  okresu  Lan- 
škrounskému Ivoří  dolní  tok  silného  přítoku  Červené  vody,  která 
pod   Verměřovicemi  do   Orlice  se  vlévá. 

Rybníky  nalézají  se  pouze  v  okolí  Žamberka  (panský  rybník  pod  zám- 
kem v  Žamberku  a  tak  zv.  Vodičkovský  rybník  nebo  Dymlovský  (rovněž 
velkostatku   Žambereckému  náležející)   u   Rokytenky  nedaleko  Žamberka. 

Obyvatelstvo  okresu  Žambereckého  jest  většinou  zemědělské;  mimo 
to  hledá  výživu  v  průmyslu  (textilním  i  dřevařském),  částečně  i  v  chovu 
dobytka;  hojně  rozšířen  jest  zde  výkrm  vepřů  pro  širší  trh.  Velkostatky 
nalézáme  v  okresu  Žambereckém  v  Žamberku  (Oskara  svob.  pána  Parishe 
ze  Senftenbergu),  k  němuž  náleží  poplužní  dvory  v  Žamberku  a  v  Helko- 
vicích  (dva,  Popluž  a  Dolní),  v  Kyšperku  (Anny  hrab.  ze  Stubenbergu), 
k  němuž  patří  dvory  v  Kyšperku,  v  Lukavici,  Orlici,  Verměřovicích  (zvaný 
Žampach)  a  v  Šedivci  a  konečně  velkostatek  Žampašský  (Phdra  Františka 
hraběte  Lútzova).  Průmysl  soustředěn  jest  ve  městech,  ač  i  v  městysech  i 
vsích  je  četně  zastoupen;  jsou  to  vedle  velmi  četných  tkalcoven  a  pod. 
závodů  textilních  též  továrny  na  rozmanité  zpracování  dřeva,  výrobny 
sirek,  kartáčů,  knoflíků,  košikářského  zboží,  dále  strojírny,  tovární  vý- 
roba kostelních  rouch,  paramentů  a  náčiní,  klihárny;  četně  zastoupeno  jest 
též  obuvnictví.  V  Liticích  žulové  lomy  zaměstnávají  též  značný  počet 
okolního  obyvatelstva.  Ve  vesnících  v  domácnostech  se  tkalci  v  jiho- 
západní části  okresu  až  na  úkor  zdraví  obyvatelstva  rozšířeno  jest  knoflí- 
kářství  a  krajkářství  (Litice,  Čes.  Rybná),  ve  východ,  a  sev.-vých.  části 
okresu  paličkování,  síťkování  a  šití  knoflíků.  Pivovary  nalézají  se  v  Žam- 
berku a  v  Kyšperku.  kde  je  též  lihovar,  v  Žamberku  pak  dále  továrna  na 
lepenku,  cihelny  v  Žamberku  (3),  v  Kyšperku,  a  několik  ručních  ve 
vesnicích. 

Co  se  lidnatosti  týče,  čítá  okres  Žamberecký  dle  sčítání  z  r.  1910 
30.071  obyvatelů  v  5139  domech  (mimo  to  jsou  102  domy  neobydlené).  Z 
celkového  tohoto  počtu  připadá  na  Čechy  29.825,  Němce  195;  1  při 
sčítání  přítomný  byl  Rusín. 


Spojení  obcí  mezi  sebou  zjednává  155  km  silnic  okresních,  25  km 
dlouhá  erární  silnice  a  dráha  severozápadní  s  místní  dráhou  Doudlebsko — 
Rokytnickou.  Mimo  to  projektována  jest  t.  zv.  Poorlická  dráha,  která  by 
vycházela  ze  Žamberka  a  vedla  by  údolím  Divoké  Orlice  k  Bartošovicům 
a  končila  by  v  Trčkově  v  okresu  Novoměstském  n.  M.  Jiný  projekt  dráhy 
má  za  východisko  Kyšperk,  odkudž  by  dráha  vedla  přes  Šedivec,  Nekoř, 
Kunvald  do  Rokytnice.  Malou  jen  částí  náleží  do  okresu  Žambereckého 
dráha  z  Kyšperka  do  Ústí  n.  Orl.  Místní  dráha  Doudlebsko — Rokytnická 
má  dvě  stanice  v  okresu  Žambereckém:  Slatinu  a  Pěčín. 


Žamherk. 


ŽAMBERK  rozkládá  se  po  obou  březích  Divoké  Orlice;  střed  města 
poiožen  jest  na  výšině  na  levém  břehu  řeky.  Podélné,  mírně  se  svažující 
náměstí  ozdobeno  jest  ve  středu  svém  v  1.  1885 — 1887  opravenou  sochou 
P.  Marie  se  sochami  patronů  zemských  sv.  Václava  a  sv.  Jana  Nepom. 
a  dále  sv.  Vavřince,  Floriana,  Antonína  Pad.,  Rocha,  Felixe  a  sv.  Anny  ve 
věnci  akátových  stromů.  Kašna  a  studně  opodál  stojící  dávají  tušiti,  že 
město  postrádá  vodovodu. 

Z  budov  na  náměstí  vyniká  vížkou  svojí  radnice,  r.  1909  obnovená  a 
zase  původnímu  účelu  navrácená.  Od  r.  1850  až  do  1908  byly  zde  totiž 
umístěny  císařské  úřady,  než  byla  pro  ně  zbudována  zvláštní  úřední  bu- 
dova, cestou  od  nádraží  do  města  velikostí  svojí  pozornost  chodce  k  sobě 
upínající.  Tato  nynější  radniční  budova  však  nehostila  v  sobě  obecní  úřad 
od  počátku.  Původní  radnice  stála  na  místě  nynějšího  čís.  pop.  88  (vedle 
okresního  domu).  Když  město  r.  1810  vyhořelo,  shořelo  z  radnice  horní 
poschodí.  Po  tomto  ohni  koupila  obec  r.  1814  nynější  radniční  dům  (čp. 
166)<  stály  však  z  něho  tehdy  jen  4  hlavní  zdi  a  koupen  za  4000  zl.  vid.  m; 


-  514  - 

Aby  se  dům  vystavěl,  pomáhali  dle  sil  sousedé;  avšak  ještě  v  r.  1863  nebyl 
dům  zcela  hotov.  V  této  nové  radnici  byla  kancelář  obecní  a  školy.  Když 
však  r.  1850  císařské  úřady  všade  byly  ustanoveny,  musely  se  školy  i  úřad 
obecní  vystěhovati. 

Druhá  veřejná  budova  na  náměstí  jest  okresní  dum,  nevynikající 
ani  stavbou  svojí  ani  úpravou.  Na  místě  tom  připomíná  se  již  v  r.  1590  ho- 
spoda, která  při  přestavbě  domu  zrušena,  načež  dům  zakoupilo  okresní 
zastupitelstvo.  Hospoda,  před  zrušením  »u  slunce«  nazývaná,  byla  ke 
konci  XVI.  stol.  v  držení  Jana  Fojta  a  proto  domnívá  se  prof.  Alberl  (Pa- 
měti 5),  že  tu  stála  stará  rychta  žamberecká. 


m \  i  b  v  1 1  a  i 


.    1  í  iU  1  1 


Sev.-vých.   strana   náměstí   s   radnicí   v   Žamberku. 


Z  náměstí  v  rozích  vybíhají  ulice,  mimo  něž  jen  západní  strana  ná- 
městí přetnuta  jest  ulicí  ke  kostelu  směřující.  Děkanský  chrám  s  v. 
Václava,  o  2  věžích  72  m.  vys.,  připomíná  se  již  v  r.  1348  jako  farní. 
Chrám  byl  původně  dřevěný,  který  byl  r.  1684  bleskem  zasažen.  Proto 
r.  1729  za  Václ.  hraběte  z  Bubna  a  Litic  položen  základ  k  novému  chrámu, 
který  r.  1738  dostavěn  v  podobě  nynější  nákladem  44.000  zl.  Střecha 
chrámu  i  věží  obnovena  po  požáru  r.  1859.  Původní  oltářní  obraz,  zavraž- 
dění sv.  Václava  znázorňující,  majitelem  panství  Fr.  Adamem  hr.  z  Bubna 
a  Litic  na  jeho  cestě  po  Vlaších  za  1600  zl.  zakoupený  a  chrámu  věnovaný 
zaměněn  byl  za  obraz  Hellichúv.  Mimo  tento  obraz  zajímavý  jest  obraz 
sv.  Antonína  od  Petra  Brandla.  U  oltáře  sv.  Františka  pochován  Severin 
Helvíkovec  z  Helvikovic  který  byl  v  r.  1534  držitelem  poplužního  dvora 
(tvrze?)   \    sousedních  Helkovicích.  V  kapli  na  straně  evangelia   nalézá  se 


náhrobní  kámen  z  r.  1736,  kryjící  ostatky  Jana  Vrby,  mistra  zámečnického. 
Před  oltářem  sv.  Františka  náhrobní  kámen  Alžběty  Špačkové,  manželky 
primátorovy,  r.  1772  zemřelé.  Po  pravé  straně  panská  oratoř,  ozdobená 
freskovými  znaky  všech  držitelů  zámku  a  panství  Žambereckého:  pánu 
z  Pernštejna  (1496),  Arnošta  falckrabího  Rýnského  (1556),  Okrouhlického 
z  Kněnic  (1558),  rytířů  z  Bubna  (1563),  hrabat  z  Bubna  (1644),  hraběte  z 
Windischgrálzu  (1809)  a  svob.  pána  Parishe  ze  Senftenbergu  (1815).  V  ob- 


Zámek    v    Žamberku. 


loučích  galerie  zobrazeny  byly  výjevy  ze  života  sv.  Václava.  Staré  zvony 
chrámové  jako  sv.  Martina  z  r.  1574,  sv.  Antonína  z  r.  1615  a  ostatní  ze 
stol.  XVIII.  vzaly  za  své  při  velkém  požáru  města  v  r.  1859;  nové  zvony  od 
zvonaře  Karla  Bellmanna  v  Praze  ulity  teprve  r.  1862. 

Před  kostelem  budova  děkanství;  před  ní  přes  silnici  zahrádka, 
kde  dříve  špitál  a  škola  stávaly.  Ale  i  fara  stávala  dříve  v  těchto  místech 
a  přesídlila  na  protější  stranu  na  nynější  své  stanoviště  teprve  po  požáru 
města  v  r.  1675;  byla  zprvu  dřevěná,  z  kamene  vystavěna  až  v  1.  30tých 
XVIII.  stol.  Tyto  tři  budovy,  fara,  škola  a  špitál,  roubily  na  straně  vý- 
chodní hřbitov  kol  chrámu  založený. 

Z  jihových.  rohu  náměstí  vede  ulice  k  zámku  rozsáhlému,  avšak 
bez  architektonických  ozdob.  Hned  za  vstupní  branou,  znaky  majitelů 
a  skulpturou  ozdobenou,  umístěny  jsou  úřady  velkostatku,  za  nimi  posta- 
ven jest  pivovar.  Pak  následují  zámecké  budovy,  tvořící  dvě  nádvoří. 
V  prvé  budově  zámecká  kaple  s  býv.  hrobkou  hrabat  z  Bubna.  V  prvém 
nádvoří  zajímá  vkusný  barokový  portál  se   znaky  Bubnů,  Windischgrátzů 


a   Parishův.   Přístavba  z   r.    1901    ozdobena   portálem   se   znaky   Parishů   ze 
Senftenberga,   dílem  to   rodáka   Žambereckého  sochaře  Fr.   Rousa. 

Zámek  z  největší  části  pochází  z  let  1810 — 1814,  vystavěn  byv  kníže- 
tem Veriandem  Windischgrátzem  na  zříceninách  bývalého  zámku,  zalo- 
ženého hr.  Mikulášem  z  Bubna  a  Litic,  avšak  za  války  třicetileté  vybitého 
a  rozbořeného. 

Starý  hrad  Žamberecký  stával  za  nynějším  zámkem,  avšak  nikoliv 
již  od  založení  města,  které  se  přičítá  Drslavicům,  přišlým  sem  ke  konci 
XIII.  věku  z  Plzeňska.  Žamberk  byl  od  nejstarších  času  městečkem, 
avšak  nikoliv  stále  pod  jedním  pánem.  Již  r.  1365  byl  Žamberk  rozdělen 
na  dvě  polovice,  z  nichž  jedna  patřila  k  Liticúm  druhá  k  Žampachu.  Není 
však  dokladů,  že  by  již  v  těchto  starých  dobách  byla  zde  tvrz  neb  zámek. 
Z  polovice  Žampachu  náležející  utvořen  samostatný  statek  teprve  r.  1568, 
když  bylo  panství  Žampašské  rozděleno  mezi  čtyry  bratry,  z  nichž  Karel 
Žampach  z  Potenštejna,  jemuž  v  díle  jeho  připadla  polovice  Žamberka,  pro- 
dal tento  svůj  díl  Mikuláši  z  Bubna  a  z  Litic,  držiteli  druhé  polovice  Žam- 
berka, čímž  se  město  po  dlouhé  době  dostalo  pod  jednoho  pána.  Tito  páni 

z  Bubna  po  nabytí  celého  města  po- 
stavili zde  zámek,  který  v  r.  1600  se 
připomíná.  Ze  zámku,  který  ve  tři- 
cetileté válce  byl  23.  srpna  1643  od 
Švédu  spálen  a  r.  1656  poněkud  o- 
praven,  ještě  do  počátku  19.  stol.  za- 
chovaly se  staré  zdi,  sklepy  a  pod., 
které  nový  majitel  Žamberka,  hrabě 
Veriand  Windischgrátz  kázal  v  1. 
1810 — 1814  rozbořiti  a  zasypati,  aby 
tu  nový  zámek  postavil.  Při  tom 
okolí  zámku  urovnáno  a  proměněno 
v  park.  Ve  zbytku  věže  býv.  hradu 
(zámku)  Žambereckého,  poněkud  re- 
staurovaném, umístěna  byla  h\  0 
zdárná,  r.  1844  založená.  Když  roku 
1858  byla  zrušena,  přeměněna  věž 
ve  vodárnu.  Rozdělen  jsa  na  dvě  po- 
lovice, prožíval  Žamberk  nestejné 
osudy.  Původně,  v  celosti  své,  ná- 
ležel pánům  na  Liticích.  Po  smrti 
Mikuláše  z  Potenštejna  spadlo  pan- 
ství jeho  Potštýnské  a  Litické  na 
komoru  královskou.  Avšak  roku 
1341  král  Jan  některá  města, 
Portál   zámku  Zamberského.  mezi     nimi     Žamberk,     dětem     jeho 


vrátil.  Jan  z  Lichtenburka  prodal  r.  1365  Litice  s  polovicí  Žamberka  pá- 
nům z  Kunštátu  a  z  Poděbrad.  Z  držení  tohoto  rodu  dostala  se  litická  po- 
lovice Žamberka  koupí  Vilémovi  z  Pernštejna  r.  1492.  Vnuk  jeho  Jaroslav 
prodal  r.  1556  Litice  s  polovicí  Žamberka  Arnoštovi,  falckrabímu  na  Rýně 
a  hraběti  Kladskému,  který  již  r.  1558  prodal  polovici  Žamberka  s  pan- 
stvím Litickým  Václavovi  staršímu  Okrouhlickému  z  Knénic  na  Borov- 
níci.  Okrouhlický  zemřel  r.  1562.  Poručníci  sirotků  jeho  panství  prodali 
r.  1563  Mikuláši  z  Bubna  na  Přestavlkách.  Ten  zaokrouhlil  panství  Li- 
tické, přikoupiv  k  němu  druhou,  žampašskou  polovici  městečka  Žam- 
berka. Tak  po  mnohaletém  rozdělení  dostalo  se  pod  vládu  pánů  z  Bubna 
celé  městečko  Žamberk  jehož  jedné  polovici  byl  Mikuláš  již  9.  října  1565 
výsady  potvrdil. 

Pokud  historie  Žampašské  strany  města  Žamberka  se  týče,  tedy 
v  době,  v  níž  latinská  listina  z  r.  1365  nám  rozdělení  Žamberka  na  dva  díly 
poprvé  uvádí,  náleželo  panství  Žampašské  králi  Karlu  IV.,  na  něhož  spadly 
tyto  statky  po  smrti  jich  pána  a  odpovědníka  zemského  Jana,  řečeného 
Pancíře  ze  Smojna.  Na  přímluvu  nejv.  maršálka  Čeňka  z  Lipého,  daroval 
císař  Karel  r.  1367  hrad  Žampach  se  vším  příslušenstvím,  tedy  i  s  polovicí 
městečka  Žamberka,  Čeňkovi  z  Potšteina,  který  se  stal  praotcem  pánu 
Žampachů  z  Potšteina,  v  jichž  držení  polovice  Žamberka  po  dvě  století 
zůstala.  R.  1575  dostalo  se  panství  Mikulášovi  z  Bubna  a  Litic,  držiteli 
druhé  polovice  Žamberka,  čímž,  jak  již  bylo  podotčeno,  dostal  se  Žamberk 
po  dlouhé  přestávce  zase  cele  pánům  Litickým,  kteří  jej  drželi  až  do 
r.  1809.  Po  smrti  Mikuláše,  který  r.  1608  bezdětek  zemřel  a  ve  farním  ko- 
stele Žamberském  i  s  manželkou  svo,'í  by!  pochován,  připadly  statky  jeho 
Jindřichovi  Janovi,  vnuku  bratra  jeho  Jindřicha.  Za  nezletilosti  dědice 
vedl  správu  statku  těch  otec  a  poručník  jeho  Mikuláš  Vratislav. 

Po  smrti  Jindřicha  Jana,  který,  r.  1644  do  stavu  panského  byv  povýšen, 
psal  se  prvý  hrabě  z  Bubna  a  Litic,  stal  se  po  něko'ikaleté  vládě  sekve- 
storů  a  poručníků  pánem  Žamberka  syn  jeho  František  Adam.  Za  jeho  pa- 
nování se  Žamberk  takřka  obrodil.  On  především  hleděl,  aby  město,  které 
se  z  pohrom  války  třicetileté  zotavovalo,  vzrůstalo;  zakládány  panské 
průmysly,  které  pak  občanům  byly  bud  prodávány  neb  pronajímány;  sta- 
věny domy,  které  opět  prodávány;  zvláštní  péče  věnována  též  cechům  za 
hraběte  Františka  Adama,  vystavěna  i  kaple  sv.  Rozalie  na  vrchu  nad  mě- 
stem, bývalém  to  »Hutberku».  Roku  1669  potvrdil  městu  výsady.  Zemřel 
r.  1711  a  pochován  v  kryptě  zámku  Žambereckého.  Panství  po  něm  zdědil 
syn  Antonín  Ignác,  po  jehož  smrti  náleželo  synu  jeho  Antonínu  Vítovi;  za 
jeho  nezletilosti  poručníkoval  Václav,  hrabě  z  Bubna  a  Litic,  za  něhož  po- 
loženy základy  k  novému  farnímu  chrámu  sv.  Václava  v  Žamberku.  Anto- 
nín Vít,  hrabě  z  Bubna  a  z  Litic,  teprve  r.  1737  přijel  do  Žamberka.  Na  po- 
čátku r.  1738  odejel  však  již  do  cizích  zemí  a  tam  přes  2  léta  trávil.  Zemřel 
r.  1787..  Z  četných  jeho  dítek  ujal  svěřenství  František  Adam,  poslední  pán 


-  518  - 

Žamberský  z  tohoto  rodu.  Po  jeho  smrti  r.  1809  bylo  svéřenství  zemským 
soudem  zrušeno  a  panství  potom  prodáno  Veriandovi  hraběti  Windisch- 
grátzovi  za  600.000  fl.  R.  1815  koupil  panství  Žamberecké  John  Parish 
z  Hamburku  pocházející  za  1  milion  zl.  Po  něm  následoval  r.  1840  Richard 
Parish,  který  sem  povolal  na  soukromou  svoji  hvězdárnu  šlesvického  hvě- 
zdáře Theodora  Brorsena,  jenž  tu  několik  vlasatic  (5)  objevil,  mezi  nimi 
vlasatici  periodickou,  po  něm  nazvanou.  Nyní  jest  majitelem  panství  Oskar 
Parish,  r.  1899  povýšený  do  stavu  baronského  s  přídomkem  von  Senften- 
berg. 

Okolo  zámku  sejdeme  po  erární  silnici  dolu  k  mlýnskému  náhonu, 
litery  u  Lišnice  z  řečiště  Divoké  Orlice  byv  odveden  protéká  dosti  vel- 
kým panským  rybníkem  pod  zámkem  a  pod  mlýnem,  s  elektrárnou  spo- 
jeným, vtéká  opět  do  Orlice.  U  rybníka  pila,  dříve  ->horní  mlýn«,  před 
nímž  stávala  papírna,  r.  1872  Jiřím  Parishem  koupená  a  zrušená.  Sledujíce 
běh  miýnského  náhonu,  přijdeme  Sokolskou  ulicí  kol  panského  sirotčince 
k  Sokolovně  a  odtud  kolem  státní  učebné  dílny  košikářské  na  malé  ná 
mésti,  Mariánským  sloupem  z  r.  1726  ozdobené;  úzká  ulička  Mlýnská  za- 
vede nás  pak  kol  židovské  modlitebny  k  >dolnímu«  mlýnu,  bývalým  to 
panským  hamrúm;  ty  když  zašly,  vystavěla  zde  vrchnost  před  r.  1657  mlýn 
z  kamene.  Tu  stávala  dříve  též  panská  olejna,  jirchárna  a  koželužna 
Byla  tu  tedy  stará  industrie  žamberecká.  Kol  synagogy  v  druhém  desítiletí 
19.  stol.  vystavěné,  bylo  židovské  město;   dosud  se  zde  říká    >v  židovně*. 

Jde-li  se  od  dolního  mlýna  (Prokopova)  po  levém  břehu  Orlice  starou 
cestou,  kudy  před  postavením  erární  silnice  (v  r.  1840)  do  města  se  cho- 
dívalo, spatřuje  se  hned  po  několika  krocích  v  uličce  v  levo  mezi  domky 
\zhůru  vedoucí  malá  kašna,  která  jakož  i  stavení  do  zmíněné  uličky  vybí- 
hající dosud  >u  sboru«  slově.  Jméno  to  vedle  jiných  názvů  památkou  jest 
po  Českých  bratřích,  kteří  tu  do  sboru  se  scházeli.  Bylť  Žamberk  hned  od 
počátku  sídlem  Jednoty  bratrské,  jejíž  kolébkou  byl  blízký  městys  Kun- 
vald,  kdež  r.  1457  počátek  svůj  vzala.  Žamberecký  sbor  bratrský  byl  dosti 
početný;  poblíž  -sboru-  měli  bratři  v  Žamberku  i  svoji  barvírnu,  před  »sbo- 
iv m  kovárnu  a  u  dolního  mlýna  (nyní  elektrárny)  ševcovnu.  Trpěli  zde 
pronásledováním  jako  jinde  v  Čechách,  zvláště  po  roce  1547,  kdy  král 
Ferdinand  byl  obnovil  mandát  krále  Vladislava  z  r.  1508,  k  úplnému  potla- 
čení Jednoty  bratrské  směřující. 

Za  řekou  Orlici  na  stráni  v  park  proměněné  léčebný  ústav  Čes.  zem- 
ského pomoc,  spolku  pro  nemocné  plicními  chorobami,  nazvaný  Alberti- 
num  po  profesoru  vídeňské  university,  MUDru  Ed.  Albertovi  (*  1841, 
i'  1900),  který  tu  přebýval.  Villa  ta  za  života  prof.  Alberta  hostila  mnohé 
vynikající  muže  a  ženy  české,  politiky,  spisovatele  i  básníky,  jichž  jmény 
dosud  označeny  jsou  býv.  komnaty,  v  nichž  byli  ubytováni.  Rodný  domek 
Albertův  nalézá  se   v  uličce     Pod  radnicú. 


Cesta  kol  Albertina  vede  okolo  hostince  Na  kopečku«,  kdež  v  dá- 
vných dobách  stával  prý  městský  pivovar,  k  tkalcovně  Vouwillerové, 
v  r.  1912  značně  rozšířené.  Projdeme-li  cestou  mezi  továrními  budovami, 
přijdeme  k  části  Žamberka,  od  města  dosti  vzdálené,  na  samých  hranicích 
vesnice  Helkovic  položené.  Skupině  stavení  zde  stojících  říká  se  Betlem 
a  zde  jest  rodiště  českého  vynálezce  hromosvodu,  Prokopa  Diviše  (*  1. 
VIII.  1696,  f  21.  XII.  1765). 

Po  levém  břehu  Orlice  možno  dostati  se  na  erární  silnici  u  Helkovic 
a  vrátiti  se  po  ní  do  města  koiem  městského  parku,  založeného  na  stráni 
pod  obecním  hřbitovem  s  kaplí.  Zde  asi  bývalo  místo  »spravedlnosti«,  kde 
město  své  právo  útrpné  vykonávalo,  šibenice  stála  zde  až  do  r.  1788.  Před 
samým  městem  na  úpatí  starodávného  Hutberku  ,  nyní  pod  jménem  Ro- 
zárčin  kopec  známějšího,  nalézá  se  židovský  hřbitov.  Vedle  něho  u  erární 
silnice  Kateřinský  hospilal,  nadační  to  špital  r.  1845  Janem  Parishem  za- 
ložený a  dnes  v  případě  nouze  a  potřeby  nemocnici  zastupující.  Nazván  po 
manželce  baronové,  tehda  již  osleplé. 

Na  kopci  zvaném  Rozárčíným  neb  Kapelským  vrchem,  který  před 
třemi  sty  lety  jmenoval  se  Hulberg  neb  Wachtberg,  ve  výši  468  m.  nad  mo- 
řem, stoji  pod  mohutným  kaštanem  a  ve  věnci  lip  pélihranná  kaplička,  za- 
svěcená pěti  svatým:  Rochovi,  Sebastianovi,  Rosálii,  Martinovi  a  Mikuláši, 
postavená  r.  1682  Františkem  Adamem  hr.  z  Bubna  na  poděkování,  že  mě- 
sto bylo  uchráněno  moru.  Obnovena  v  r.  1827  a  1888.  Odtud  krásný  roz- 
hled do  údolí  Kunvaldského,  na  Žamberecké  lesy  a  na  Kladské  pohoří,  do 
údolí  Lišnického,  na  Sněžník  Králický,  Svatojanský  kopeček  u  Kyšperka, 
vrchy  u  Litic  atd.  Město  Žamberk  rozloženo  tu  v  údolí  k  Orlici  se  skláně- 
jícím, jako  sídlo  okresu  samosprávného  i  politického.  Samosprávný  okres 
Žamberecký  byl  v  době  svého  ustavení  v  i.  1864  větší,  čít  alf  40  katastrál- 
ních obcí.  Zemským  zákonem  z  r.  1869  bylo  však  z  jeho  obvodu  vylou- 
čeno 10  obcí  a  ty  s  20  obcemi  z  okresu  Rychnovského  vyloučenými  spojeny 
v  jeden  zvláštní  obvod  okresního  soudu  a  zastupitelstva  v  Rokytnici.  Po- 
zději (v  r.  1887)  zase  zvětšen  o  1  obec,  Studené,  která  jako  česká  obec  byla 
k  němu  připojena  od  německého  okresu  Králického.  Jako  středisko  poli- 
tické správy  slouží  město  Žamberk  třem  soudním  okresům,  Žamberec- 
kému,  Rokytnickému  a  Králickému.  Jeho  školství,  dosud  zastoupené  mě- 
šťanskými a  průmyslovými  pokračovacími  školami  v  nové  budově  umístě- 
nými, rozhojněno  bude   v   nejbližší  době  hospodářskou   školou. 

Ze  Žamberka  pocházeli  též  vynikající  astronom  a  fysik  český,  profesor 
August  Seydler  (*  1849,  t  1891)  a  jeho  bratr  Karel  Václav,  spisovatel 
(*  1847,  f  1883).  Ve  znaku  má  město  Žamberk  divokého  kance,  na  jehož 
hřbetě  sedí  jednohlavý  orel,  jehož  pravá  polovina  jest  černá  a  levá  čer- 
vená; křídla  spojuje  přes  prsa  stříbrný  půlměsíc. 

S  Kapelského  vrchu  sestoupíme  kol  sousoší  sv.  Jana  a  Pavla  z  r.  1759, 
kde   zkrátka      u    Svatých'    se   říká,   na    okresní   silnici,   vedoucí   kolem   ci- 


-   520  - 

helm    a   nádraží  Žambereckého  do   vsi   D  1  o  u  li  o  ň  o  v  i  c,    která    dříve   k 
panství  Žampašskému  náležela  a  jeho  osud  s  ním  sdílela. 

Silnice  mezi  kopci  Perdějovem  (482  m)  a  Hrubým  lesem  (509  m)  vede 
v  mírném  údolí,  načež  rozděluje  se  k  Č  e  s.  R  y  b  n  é.  Dříve  náležela  k  pan- 
ství Litickému  a  historie  Litic  jest  tedy  i  historií  Čes.  Rybné. 


Žampach. 


Druhou  silnicí  od  rozcestí  dostaneme  se  k  H  e  j  n  i  c  u  m,  vesničce  v 
příjemné  poloze,  kdež  zahrady  známého  pěstitele  begonií  ve  velkém,  říd. 
učitele  J.  Vladyky. 

Vozovou  cestou  přes  potok  v  údolí  vedoucí  přijde  se  k  Žampašske 
osadě  Křižánkám,  bývalému  to  dvoru  panskému,  který  již  v  listině 
z  r.  1376,  z  archivu  Olešnického  ve  Vratislavi  uložené,  se  připomíná. 

Jiná  osada  k  Žampachu  náležející,  H  1  a  v  n  á,  nalézá  se  na  samých 
hranicích  okresu  Ústeckého  a  vznikla  rovněž  rozdělením  bývalého  popluž- 
ního  dvora,  jak  dodnes  lze  ještě  dobře  pozorovati.  Tento  dvůr,  na  rozdíl 
od  dřevěného  Křížáneckého,  vystavěn  byl  již  z  větší  části  z  kamene. 

Z  Hlivné  bud  zpět  po  silnici  neb  vozovou  cestou  po  stráni  sestoupiti 
lze  do  vesnice  Žampachu,  která  dříve  slula  Budy  a  připomíná  se  jako 
městečko.  V  Žampachu  zámek  PhDra.  Františka  hraběte  z  Lútzowů,  pro- 
pagátora znalosti  českých  dějir.  v  anglické  literatuře.  Z  á  m  e  k  v  XV11. 
stol.  od  Jesuitů  vystavěný  obklíčen  jest  parkem  obehnaným  zubovitou  zdi 

V  kapli  zámecké,  ne  příliš  zachované,  starobylý  obraz  zřícenin  hradí' 
Žampašského  a  hrádku  Chudoby  s  novým  zámkem  pod  nimi  zbudovaným. 

V  druhé  části  parku,  visutým  můstkem  s  prvou  spojené,  na  kopečku  ka- 
menný pranýř  z  r.  16^3,  s  kruhem,  k  němuž  vinníci  přivazováni.  Nad  ves- 
ničku  do  výše  542  ni   \ypíná  se  skalnatá,  zalesněná   homole,  z  daleka  vi- 


-    521   _ 


ditelná,  na  níž  dnes  již 
velmi  nepatrné  zříceniny 
hradu  Žampachu.  Poně- 
kud ještě  lze  tu  dohado- 
vati se,  že  hrad  skládal  se 
z  předhradí  a  vlastního 
hradu.  Na  zříceninách  pa- 
láce, k  němuž  jako  skle- 
pem nyní  vyhlížejícímu 
vede        dřevěná        lávka, 

Čertův  most«  zvaná,  zří- 
zena primitivní  rozhledna 

Anna-Ruhe<  dle  křest- 
ního jména  hraběnky  Lu- 
tzowové.  Odtud  nádherná 
vyhlídka  přes  Žamberk  k 
horám  Orlickým,  Králic- 
kému Sněžníku  atd.  Jak 
plastická  mapa  rozložen 
tu  před  námi  veliký  kruh 
sev.  vých.  Čech. 

Kdy   hrad   Žampach   byl   z; 
jméno  (Sandpach   t.   j.   Písečná 


Pranýř 


Žampachu    /    r.    16% 


Žampachu. 


>ložen,  není  přesně  zjištěno.  Německé  jeho 
?)  dává  tušiti  dobu  Přemysla  Otokara,  po- 
čátek XIII.  stol.  Snad  založen  byl  Petrem, 
piaotcem  pozdějších  Žampachu.  Nezná 
mým  způsobem  ocitá  se  hrad  Žampach 
záhy  v  držení  komory  královské.  Král  Jan 
udělil  hrad  ten  Jindřichovi  ml.  z  Lipého, 
nejv.  maršálkovi  království  jako  léno.  V 
rodině  jeho  udržel  se  hrad  až  asi  do  polo- 
vice 14.  stol.,  kdy  byl  zastaven.  Pak  do- 
stává se  v  držení  Žampachu  pověstný  Jan 
ze  Smojna,  řečený  Pancíř  .  Proti  němu 
vytáhl  císař  Karel  IV.  r.  1356  osobně  po- 
lem, hradu  dobyl  a  Jana  Pancíře  s  celou 
jeho  čeládkou  dal  na  nádvoří  hradním  od- 
praviti.  R.  1367  daroval  císař  Karel  hrad 
Žampach  s  veškerým  příslušenstvím  panu 
Čeňkovi  z  Potštejna,  jenž  zboží  to  sloučil 
s  otcovským  podílem,  zbožím  Vamber- 
ským.  Po  synovi  jeho  Janu,  jenž  r  1395 
zemřel,  stal  se  dědicem  celého  panství 
bratr      jeho      Mikuláš,      který      jevil      vel- 


522  - 


kou  příchylnost  k  husitismu.  On  nalézá  se  též  mezi  těmi,  kdož  r.  1410  s 
králem  a  královnou  přimlouvali  se  u  papeže  Jana  XXIII.,  aby  zrušil  rozkaz 
daný  ke  spálení  knčh  Viklefových  a  aby  dovolil,  by  slovo  boží  svobodně 
v  kapli  Betlémské  i  jinde  mohlo  býti  kázáno,  on  také  r.  1415  přivěsil  pečeť 
svojí  k  známému  stížnému  listu  do  Kostnice  poslanému.  Za  to  ovšem  měl 
mnoho  nepřátel  v  druhém  táboře  a  proto  také  r.  1421  Slezany  a  některými 
sousedními  pány  českými  byla  krajina  jeho  kol  Litic  a  Žampachu  nelítostně 
popleněna.  Po  jeho  smrti  mocí  opanoval  Žampach  Jan  Městečky  z  Opočna, 
ale  \láda  jeho  trvala  tu  jen  do  r.  1429,  kdy  zase  mocí  o  hrad  byl  připraven 
a  toho  nabyl  opět  pravý  pán,  Jan  Žampach  z  Potštejna.  V  druhé  polovici 
15.  století  hrad  obnoven,  zejména  opatřen  novým  palácem,  na  jehož  rohu 
spatřoval  se  ještě  za  doby  Schallerovy  (ku  konci  XVIII.  stol.)  letopočet 
1469.  Z  nástupců  jeho  Jan  ml.  z  Potštejna  a  na  Žampachu  zastavil  Žam- 
pach tohoto  roku  Burjanovi  Trčkovi  z  Lípy,  tento  r.  1519  Haimanovi  Kru- 
šinoví z  Lichtenburka  a  tento  r.  1521  Vojtěchovi  z  Pernštejna  a  na  Pardu- 
bicích. Za  vlády  těchto  pánů,  kteří  na  Žampachu  nikdy  nesídleli  a  na  jeho 
opravu  velmi  málo  vynaloží  i,  spustí  hrad  tak,  že  když  r.  1539  Zdeněk, 
syn  Jana  z  Potštejna,  otcovské  zboží  si  vyplatil,  byly  z  toho  soudy  o  ná- 
hradu škody,  ale  Zdeněk  propadl.  Po  smrti  jeho  synové  rozdělili  se  o  otcov- 
ské dědictví,  ale  pro  dluhy  museli  r.   1574  starodávné  statky  rodu  svého 

prodali.  Tak  po  200letém  držení 
přišla  rodina  Žampachu  o  své  kdysi 
velmi  rozsáhlé  zboží  a  trávila  čas 
pak  téměř  na  selských  dvorcích. 
Žampach  s  vesnicemi  koupili  r. 
1547  Jan  st.  ze  Žerotína  a  Adam 
Bukovský  z  Hustiřan.  Adam  pak, 
pustiv  Janovi  některé  vesnice,  stal 
se  samotným  držitelem  Žampachu. 
Jeho  potomek  Jan  Otík  Bukovský 
z  Hustiřan,  který  nepřidržel  se  v  r. 
1620  vzbouřených  stavů  a  zůstal 
proto  v  držení  zboží  svého,  prodal 
je  sám  r.  1626  Bedřichovi  st.  z  Opr- 
šlorfu,  císařskému  komisaři  nad  re- 
formací v  kraji  Hradeckém,  přís- 
nému katolíku  a  příteli  Jesuitů,  jimž 
také  všechno  své  zboží  odkázal. 
Kolej  Hradecká  se  pak  v  r.  1633 
skutečně  v  Žampach  uvázala  a  až 
do  svého  zrušení  v  držení  jeho  zů- 
stala. Po  zrušení  řádu  potažen  Žam- 
pach   ke   statkům    státním    ;i    prodán 


Zhytky    bývalého    hradu    Zampacht 


-  523  - 


Fr.  Wúnschovi,  jehož  dědici  Arnošt  a  Anna  Wiinschovi  prodali  jej  r.  1822 
Václ.  Novákovi.  Po  něm  následoval  r.  1823  vnuk  jeho  Jan  Novák.  R.  1841 
koupil  jej  Jan  David  v.  Stark,  od  jehož  dědicův  koupil  Žampach  r.  1859 
kníže  Alfons  Chimay.  Od  dědicův  tohoto  přešel  Žampach  r.  1869  koupí  na 
Jiřího  Parishe,  majitele  Žamberka  a  pak  následovalo  rychle  po  sobě  ještě 
pět  držitelů,  načež,  od  r.  1884  jest  majitelem  jeho  dr.  Frant.  hr.  Lůtzow. 

Pod  sever,  srázem  hradní  homole  nalézají  se  rybníky  a  jeskyňka  »na 
svěcené  studni«  v  příjemném  lesním  zákoutí. 

Od  Žampachu  klesá  silnice  do  Písečné,  farní  vsi  s  kostelem  sv. 
Kateřiny,  který  již  ve  XIV.  stol.  byl  farním.  Zde  pochován  rytíř  Vladislav 
Bukovský  z  Hustiřan  a  na  Žampachu,  který  r.  1620  v  Jičíně  o  život  byl 
přišel.  Proti  kostelu  fara  se  starodávným  obrazem,  patrně  některého  z 
pánů  Bukovských  z  Hustiřan  představujícím,  který  však  za  podobiznu 
Pancířovu  leckdy  byl  vydáván.  Na  faře  též  chovají  se  některé  předměty, 
při  kopání  ve  zříceninách  hradu  Žampašského  nalezené.  Nedaleko  škola 
dvoutřídní.  Ve  vsi  pila  a  2  mlýny,  o  nichž  se  zmiňuje  citovaný  již  urbář 
žampašský,  zde  na  faře  uložený. 

Okresní  silnicí,  něco  přes  3  km  dlouhou  a  smělou  serpentinou  vytoče- 
nou, kdež  po  staré  obecní  ce- 
stě  lze   si   nadejíti,    dojdeme    v 
brzku  do  druhého  města  okre- 
su Žambereckého.  Jest  to 

Kyšperk.  Město  malebné 
rozloženo  jest  na  neveliké  pla- 
nině, která  se  na  j.  sklání  do 
údolí  Tiché  Orlice,  na  v.  do 
údolí  potoka  Lukavického  a 
na  z.  přechází  ve  vysoké  ná- 
vrší (432  m),  na  vých.  straně 
velmi  příkré,  které  jest  hlubo- 
kou roklí  na  dva  hřbety  roz- 
trženo. Hřbet  městu  bližší  slo- 
vě dle  kaple  sv.  Janu  Nep.  za- 
svěcené, Svatojanský  kope- 
ček, druhému  hřbetu  říká  se 
Hradisko,  ježto  tu  kdysi  stával 
hrad  prvních  držitelů  Kyšper- 
ka.  Obdélníkovité,  prostranné 
náměstí,  poněkud  se  svažující, 
zachovalo  si  ještě  na  severní 
delší  straně  podloubí,  ozdo- 
beno jest  sochou   P.   Marie  se 


Čertm     most      na    Žampachu 


—  524  - 

sochami  sv.  Karla  Bor.,  Floriána,  Rocha  a  Šebestiána  na  ballustrádě.  Na 
4  stranách  podstavce  jsou  výjevy  ze  života  P.  Marie  (narození,  obětováni, 
zasnoubení  a  smrt).  Socha  postavena  r.  1721  nákladem  občanů  Kyšpere- 
ckých  a  hraběte  Jáchyma  Harracha,  jehož  znak  drží  andělíčkové  na  podě- 
kování za  odvrácení  moru.  V  jižním  rohu  náměstí,  v  sousedství  zámku,  ši- 
rokým svým  průčelím,  vyniká  farní  chrám  s  v.  Václava,  r.  1680  Hyn- 
kem Dělřichem  Vítanovským  z  Vlčkovíc  v  italském  slohu  zbudovaný.  Bý- 
val dříve   filiálním  kostela  Lukavického,  až  teprve  r.   1726  byl  působením 


■■■ 


Kyšperk 


hr.  Joachyma  Harracha  se  svolením  biskupa  královéhradeckého,  Václava 
Františka  svob.  pána  Košinského,  zařaděn  místo  tohoto  do  počtu  kostelů 
farních.  Strop  jeho  jest  bohatě  vyzdoben  stukaturou,  v  ničem  se  neopaku- 
jící. Práci  provedli  stukatéři  milánští  a  udržuje  se  tradice,  že  stála  více 
než  celá  stavba  kostela.  Nad  hlavním  oltářem  obraz  sv.  Václava  jako  oro- 
dovníka  za  lidstvo  od  Krist.  Sambacha,  malíře  vídeňského,  z  r.  1785. 
Obrazy  »Narození  Páně«  a  »Obřezání  Páně<  pocházejí  od  rodáka  kyšpe- 
reckého,  malíře  Ant.  Regnarda  (t  1824).  Basreliefová  křížová  cesta  z  terra- 
koty  jest  prací  francouzské  firmy  Honoré  Nicot  z  Vendeuvre. 

Panská  oratoř  chrámová  spojena  jest  přímo  s  dvoupatrovým  zám- 
kem, v  němž  veřejnosti  nepřístupná  rodinná  sbírka  podobizen  téměř  všech 
držitelů  panství  Kyšpereckého.  Po  chodbách  umístěna  bohatá  sbírka  zbraní 
a  parohů.  V  zámku,  blíže  vchodu  z  náměstí,  ukazují  se  též  saně  Napoleo- 
novy, na  nichž  Napoleon,  prchaje  z  Ruska,  přijel    14.  srpna   1812  do  Drá- 


-   525  - 

žďan,  do  paláce  saského  ministra  hr.  Kamila  Marcoliniho,  jehož  syn,  nabyv 
s  manželkou  svojí,  rodem  Cavrianovou,  panství  Kyšpereckého,  dal  je  sem 
r.  1823  převézti.  U  zámku  park,  v  němž  nad  strání,  příkře  do  údolí  Tiché 
Orlice  spadající,  umělá  kamenná  jeskyně  s  okny  z  různobarevných  skel, 
jimiž  údolí  Orlické  v  pohádkovitých  barvách  se  zjevuje.  Zámek,  jedno- 
duchá to  budova  beze  všech  ozdob  architektonických,  postaven  byl  Hyn- 
kem Vítanovským  z  Vlčkovic  v  16.  stol.  na  místě  tvrze,  kterou  byl  zde  zbu- 
doval Jan  Burjan  ze  Žampachu. 

Na  náměstí  ze  soukromého  domu  upravena  radnice,  v  níž  i  spoři- 
telna městská  nalezla  své  přístřeší.  Kolem  radnice  vede  ulice  k  Žamberku, 
v  níž  úhledná  budova  škol  obecných  i  měšťanských  s  obrazovou  galerií. 
Okolo  školní  budovy  ulicí  Svatojanskou  dostoupili  lze  podle  hřbitova 
stromořadím  na  >  Kopeček  ,  na  jehož  temeri  v  lesíku  ukryta  nalézá  se 
zmíněná  již  kaple  sv.  Jana  Nep.  Postaviti  ji  dal  r.  1736  hr.  .lan  z  Bredova; 
jako  materiálu  stavebního  použito  kamenů  ze  zřícenin  hradu,  jež  občané 
kyšperečtí  >láskou<  pomáhali  voziti.  Stavba  i  vnitřní  zařízení  kaple  připo- 
míná vším  pětihvčzdí,  s  nímž  tento  světec  bývá  zobrazován:  tak  kaple  i 
ambity  tvoří  pětihran,  ozdobený  pěti  věžičkami;  kaple  má  pět  dveří  a  pět 
oken,  pětihranný  oltář  s  pěti  tabernakuly,  5  lamp,  pět  la\ic  a  5  obrazu, 
každý  s  pěti  výjevy  ze  života  světcova.  Na  oltáři  socha  sv.  Jana  Nep.,  kle- 
čícího na  zeměkouli. 

Za  roklí  nalézá  se  jmenované  již  Hradisko,  místo  někdejšího  hradu,  z 
něhož  kromě  valů,  příkopu  a  spousty  kamení  dnes  již  nic  nezbylo.  Hrad 
nebyl  asi  veliký,  za  to  však  přepevný,  neboť  na  jih  a  východ  byly  stráně, 
které  srázně  a  hluboko  ku  břehu  Orlice  spadají  a  ostatní  sírany  byly  pří- 
kopem, valem  a  hradbami  dobře  opevněny. 

Soudě  dle  německého  jména  byl  Kyšperk  založen  za  Přemysla  Ota- 
kara a  to  jednou  větví  pánů  ze  Žampachu,  kteří  se  v  těchto  končinách  asi 
ve  13  stol.  usadili  a  tu  celou  krajinu  až  ke  hranicím  Kladska  a  Moravy  za- 
ujali. Nejstarší  držitel  Kyšperka  Jeniš  z  Kyšperka  smutně  proslul  loupe- 
ním (r.  1308),  zvláště  pleněním  zboží  Landšperského,  které  náleželo  klá- 
šteru zbraslavskému.  Zboží  Kyšperské  přešlo  později  prodejem  v  držení 
sousedních  pánů  z  Potšteina,  držitelů  panství  žampašského.  Za  nich  byl 
starý  hrad  opuštěn  a  ponechán  rozpadnutí;  v  16.  stol.  již  po  něm  není  ani 
památky.  Poslední  pán,  který  ještě  držel  Kyšperk  k  Žampachu,  byl  Zdeněk 
z  Potštejna  (f  1562).  Po  jeho  smrti  rozdělili  se  synové  jeho  o  panství  otcov- 
ská r.  1568  a  Kyšperk  dostal  Čeněk,  za  jehož  nezletilosti  vládl  nejstarší 
bratr  Jan  Burjan,  který  usadil  se  v  Kyšperku  a  tu  nové  sídlo  si  vystavěl. 
Avšak  zboží  to  zadlužil  tak,  že  nebylo  lze  je  potom  udržeti;  pročež  r.  1574 
prodáno  Janovi  mladšímu  z  Valdštejna.  Ten  však  již  za  několik  let  zemřel 
a  dědici  porovnali  se  smlouvou  r.  1599  o  dědictví  tak,  že  díl  Kyšperecký 
dostál  se  Adamovi  ml.  z  Valdštejna,  který  již  r.   1601   tvrz  Kyšperk  s  dvo- 


-  526  - 

rem  poplužným  pod  ní  i  jiné  dvory,  městečko  a  vsi  okolni  prodal  Jiříkovi 
Stumbergarovi  ze  Stubenberga.  R.  1628  postoupil  Jiřík  práva  svého  ke 
Kyšperku  vnuku  svému  Jiřímu  Volfovi  z  Losenšteina,  jehož  syn  prodal  jej 
r.  1660  Adamovi  Mikuláši  Vitanovskému  z  Vlčkovic  a  Anně  z  Řeneč,  man- 
želce jeho.  Po  smrti  rodičů  uvázal  se  v  panství  syn  Hynek  Jetřich  Vita- 
novský  z  Vlčkovic,  který  r.  1666  město  od  roboty  osvobodil  a  r.  1680  zá- 
mek v  nynější  podobu  uvedl  a  kostel  zámecký  sv.  Václava  (později  farní) 
znovu  postavil  a  ozdobil.  Sňatkem  vdovy  po  něm  přešlo  panství  na  Nor- 
berta Leopolda  Libštejnského  z  Kolovrat,  po  jehož  smrti  (1716)  syn  Fran- 
tišek Karel  prodal  je  r.  1717  Ferdinandu  Markvartovi  hr.  z  Harrachu.  Ten 
zemře!  r.  1725  bezdětek.  Později  držel  Kyšperk  Jan  hr.  z  Bredova,  který 
vystavěl  na  Kopečku*  kapli  sv.  Jana  Nep.  Dcera  jeho  Terezie  zasnoubila 
se  s  hrabětem  Cavriani,  šlechticem  italským,  po  ní  dědila  r.  1815  dcera  její 
Maria  Anna  provdaná  hraběnka  Marcolinova  a  po  této  r.  1834  dcera  její 
Terezie  provdaná  hraběnka  Nimptschova.  Nynější  majitelkou  velkostatku 
Kyšpeieckého  jest  Anna  hrab.  ze  Stubenbergu. 

Kyšperk  měl  právo  útrpné  a  hrdelně;  místo  popravní  bývalo  na  návrši 
sev.  záp.  nad  městem  se  táhnoucím,  kdež  pole  u  spravedlnosti-  dlouho 
zůstávalo  neobdéláno.  R.  1747  vysazen  městu  majestát  na  konání  výroč- 
ních trhu.  Utrpělo  velmi  značně  velikým  požárem  22.  října  r.  1779. 

Pod  zámkem  jest  t.  zv.  Podměstí  s  panským  pivovarem,  které  se  dvo- 
rem a  62  čísly  koncem  18.  stol.  jako  zvláštní  část  allodního  panství  Kyšpe- 
reckéhc  se  uvádí.  Nedaleko  odtud  za  viaduktem  dráhy  z  Kyšperka  do 
Žíimberka  jsou  výstavností  l.  zv.  nového  dvora,  kdež  4.  září  1847  zemřel 
známý  z  Jiráskova  nádherného  románu  »F.  L.  Věk«,  spisovatel  a  buditel 
národa  našeho,  Fr.  VI.  Hek  u  své  dcery  Ludmi'y,  provdané  za  vrchno- 
stenského  pravomocníka   Stolovského. 

Kyšperk  značně  získal  křižovatkou  drah  (Praha — Mittelwalde  a  Kyš- 
perk— Ústí  n.  Oři.) ;  proto  i  průmyslový  ruch  se  zde  vzmáhá.  Vedle  pan- 
ského pivovaru  a  lihovaru  hlavně  textilnictví  jest  zde  zastoupeno  velkou 
tkalcovnou  Fischla  a  Engla,  dvěma  dílnami  hedvábnickým  i  ručním  tkal- 
covstvím;  mimo  to  jest  zde  tovární  výroba  nábytku,  cihelna,  mlýn  a  pila. 
Z  řemesel  rozšířeno  jest  tu  kartáčnictví,  pak  výroba  nitěných  knoflíčku. 
Svrškářství,  které  tu  před  lety  kvetlo,  nyní  valně  pokleslo  a  ze  12  zá- 
vodů zbyla  zde  jen  jedna  malá  továrnička  na  zápalky.  Město, 
které  na  kulturní  potřeby  dosti  vynakládá,  podporuje  městská  spoři- 
telna. Ve  znaku  má  město  Kyšperk  jelena  v  červeném  štítě,  kráčejícího 
po  zeleném  trávníku. 

V  bezprostředním  sousedství  města  Kyšperka  jest  osada  Janko- 
v  i  c  e,  které  s  druhou  osadou  Pustinami,  severněji  ležícími,  připsány 
jsou  nyní  jako  osady  k  vesničce  Rotneku,  ležící  již  na  hranicích  okresu 
Ústeckého  n.  OH.,  kamž  také,  a  to  k  Hnátnici,  jest  přifařena 


Při  silnici  z  Kyšperka  do  Žamberka  táhne  se  do  značné  vzdálenosti 
obec  L  u  k  a  v  i  c  e.  Kostel  sv.  Filipa  a  Jakuba  připomíná  se  již  v  polovici 
14.  stol.  jako  farní. 

Kostel  byl  r.  1705  přestaven.  Chová  staré  zvony,  menší  z  r.  1517,  ulitý 
mistrem  Bartolomějem  z  Nového  Města  Pražského,  větší  r.  1584  zvonařem 
Eliášem  v  Hradci  Král.  Fara,  ve  století  17.  zaniklá,  však  později  obnovena 
již  nebyla  a  kostel  stal  se  filiálním  kostela  Kyšpereckého. 


Litice. 


V  malé  vzdálenosti  na  z.  od  Žamberka  při  erární  silnici  k  Vamberku 
vedoucí  ves  H  e  1  k  o  v  i  c  e,  také  Helvíkovice  i  Hedvíkovíce  ve  starých 
listinách  nazývaná.  Náležela  k  panství  Litickému  a  dostává  se  tedy  s 
Liticemi  před  koncem  XV.  stol.  prodejem  od  Jindřicha  vévody  Minster- 
berského  Vilému  z  Pernštejna;  z  rodiny  tohoto  přešly  Helkovice  1556  na 
Arnošta  falckrabího  na  Rýně,  od  něhož  zboží  to  prodáno  1558  Václavu 
Okiouhlickému  z  Kněnic  a  od  tohoto  Mikuláši  z  Bubna,  který  pod  svou 
vládu  sloučil  obě  polovice  města  Žamberka  s  panstvím  Litickým  a  Žam- 
pašským. 

Helkovice  mají  dvoutřídní  školu,  filiální  kostel  žambereckého  chrámu 
se  hřbitovem,  mlýn  a  j.  V  Helkovicích  narodil  se  r.  1842  historický  spiso- 
vatel, posléze  profesor  gymnasia  v  Truhlářské  ulici  v  Praze  Frant.  Šem- 
bera.   K  Helkovicům   připsány   jsou   samota   Dolní   dvůr,   k   velkostatku 


528   - 


žambereckému  náležející,  osada  H  o  u  k  o  v,  byv.  to  dvůr  r.  1674  na  grun- 
tech helkovických  zřízený,  r.  1776  však  na  více  usedlostí  rozdělený  a 
rozprodaný.  Nad  Helkovicemi  na  levém  břehu  Orlice  na  výšině  prastarý 
poplužní  dvůr,  dosud  P  o  p  1  u  ž  í  nazývaný. 

Od  Popluže,  překročujíc  trať  býv.  sev.-záp.  dráhy,  vede  lesem  sou- 
kromá panská  silnice  do  další  vesnice  Bohoušové.  Má  společnou  se 
sousední  obcí  Záchlumím   zastávku  dráhy,  školu   dvoutřídní,  mlýn. 


Litice   před    50  lety. 


Jen  tratí  dráhy  od  Bohoušové  oddělena  jest  větší  ves  Zichlumi, 
majíc  rovněž  dvoutřídní  školu.  Přifařeny  jsou  obě  tyto  obce  k  Něm.  Rybné. 
Záchlumí  patřívalo  k  Liticím  a  jméno  má  od  blízkého,  602  m  vysokého 
kopce  Chlumu. 

Litice,  vesnička  se  staveními  v  překrásném  údolí  roztroušenými, 
bývaly  dříve,  dokud  vrchnost  na  hradě  sídlela,  městečkem,  t.  j.  osadou 
chalupníkú  a  řemeslníků  s  městskými  právy.  Po  válce  třicetileté  Litice, 
přestávše  býti  sídlem  panským,  upadaly,  až  z  městečka  stala  se  vesnice, 
pro  svoji  romantickou  polohu  v  létě  čelně  turisty  a  letními  hosty  vyhledá- 
vaná. Jest  zde  stanice  severozápadní  dráhy  (Hradec  Král.— Mittelwalde), 
jednotřídní  škola,   mlýn,   myslivna,   dříve   letní  sídlo  majitelů  panství  Žam- 


,29 


hereckého,  k  němuž  Litice  náležejí.  Známé  jsou  zdejší  žulové  lomy,  do- 
dávající štěrk  a  dlažební  kostky  dosti  daleko.  Zvědavost  četných  ná- 
vštěvníků upoutávají  též  hlavně  zříceniny  hradu  Litického,  založeného  na 
vysokém  (95  m)  ostrohu,  Divokou  Orlicí  se  tří  stran  obtékaném.  Ve  čtvrté 
straně  jest  skála  prolámána  malým  tunelem,  zv.  »myší  dírou«,  kudy  od 
lomů  lze  si  do  údolí  Litického  značně  nablížiti.  Tento  průlom  dle  jedné 
pověsti  zřídili  Jesuité,  aby  tudy  odváděli  velkou  vodu,  by  nezatopila 
podhradí.  Dle  jiné  pověsti,  kterou  Beckovský  vypravuje,  prolámali  tento 
otvor  zajatí  v  1.  1680 — 1699  Turci.  Dnes  využitkován  velmi  důmyslně  k 
tomu,  aby  se  tudy  vedla  voda  z  řeky  na  turbiny  na  druhé  straně  ostrohu 
hluboko  v  údolí  položených.  Při  velikém  spádu  nahromaděné  zde  ohromné 
síly  vodní  využitkovává  se  jen  v  malé  míře  k  výrobě  elektřiny  za  účelem 
osvětlení  lomu  a  pohonu  strojů  v  nich. 

Nejméně  piříkré  jest  hradišté  směrem  k  vesničce,  odkud  též  cesta  ku 
hradu  vede.  Po  dřevěném  úzkém  můstku  přejde  se  hluboký  příkop  k  prvé 
bráně,  gotické,  s  postranní  menší  brankou  (fortnou),  ozdobené  vyobraze- 
ními a  nápisy  do  kamene  vtesanými,  zvéstujícími,  že  tato  brána,  která 
bývala  velikou  věží,  stavěna  byla  za  krále  Jiřího  z  Poděbrad  r.  1468. 
Projdeme  branou  do  dol.  ohra- 
dy, nyní  zeleného  palouku  a 
před  námi  na  vyvýšenině  hor- 
ní hrad,  kdež  stával  palác,  k 
němuž  přistavěna  jest  čtver- 
hranná věž,  dosud  nejzacho- 
vanější, ač  nepřístupná,  ježto 
vchod  do  jejích  pater  byl  pří- 
mo  z  paláce,   nyní   rozpadlého. 

Hrad  Litický  založen  byl 
na  konci  13.  neb  na  počátku 
14.  století  Drslavici,  kteří  sem 
přišli  z  Plzeňska,  kde  též  ves- 
nička Litice  na  Radbuze  se  vy- 
skytuje. Brzy  staly  se  Litice 
panstvím  královským.  R.  1316 
držel  Litice  Jindřich  ml.  z  Li- 
pého  zástavou  od  krále  Jana. 
Vyplaceny  byly  teprve  kra- 
levicem  Karlem  roku  1333  po 
jeho  návratu  z  Itálie  do 
Čech.  Později  dostaly  se  Li- 
tice pánům  z  Lichtemburka. 
V       druhé       polovici        téhož 


Hradní    brai 


Litici 


století  stal  se  pánem  Litic  rod  /.  Kunšláiu  a  z  Poděbrad,  jemuž  zustah 
po  celé  století  a  tvořily  —  zvláště  za  Jiříka  z  Poděbrad  —  přední  pevnost 
zemskou  a  záštitu  rodu  Kunštátského.  Po  smrti  Jiřího  z  Poděbrad  dostal 
při  dělení  otcovských  zboží  Litice  s  příslušenstvím  Boček  z  Kunštátu, 
který  je  ještě  za  svého  života  postoupil  bratru  svému  Jindřichovi  st., 
knížeti  Minslerberskému.  Ten,  zadluživ  se  válkou,  kterou  vedl  r.  1488 
ve  Slezsku  s  uherským  králem  Matyášem,  prodal  Litice  Vilémovi  z  Pern- 
štejna r.  1495.  Za  pánu  z  Pernštejna  ani  úřady  panské  na  Liticích  nesídlely, 


Část   nádvoří   s   palácem    na   Litici. 


nýbrž  v  Potštejne,  jemuž  byly  Litice  podřízeny.  Poslední  z  rodu  Pernštejnu 
držel  Litice  Jaroslav  z  Pernštejna,  který  r.  1547  všechny  bratry  české,  zde 
od  dob  Poděbradových  usazené,  vypověděl;  Jednota  bratrská  na  Liticku 
založená  však  trvala  přes  to  dále.  Panství  koupil  r.  1556  Arnošt  falckrabí 
Rýnský  a  hrabě  Kladský,  který  nějakou  část  panství  si  ponechav,  ostatní 
rozprodal.  Litice  s  polovicí  města  Žamberka  a  vesnicemi  koupil  Václav 
Okrouhlický  z  Kněnic,  jehož  dědicové  však  panství  nemohli  udržeti  a 
proto  prodali  je  1563  Mikuláši  z  Bubna.  Ten  také  panství  Litické  za- 
okrouhlil, přikoupiv  k  němu  r.  1575  druhou  polovici  městečka  Žamberka 
s  Trundorfem  a  vsi  Lišnici,  Pastirny,  Klášterce  a  Bartošovice.  O  dalších 
držitelích  z  této  rodiny  promluveno  bylo  již  při  Žamberku.  Již  Jindřich, 
prvý  hrabě  z  Bubna,  ujav  se  vlády  r.  1628,  nebydlil  na  Liticích  a  rovněž 
tak   jeho   nástupci,    tak    že   od   těch   dob   pominul    název    panství   Litického, 


-  ó91 


které  pak  zváno  panstvím  Žambereckým.  Přestalo  se  pak  vynakládati  na 
slavení,  v  nichž  nesídleli,  a  tak  již  r.  1681  byl  hrad  úplnou  zříceninou,  kte- 
rou ještě  Antonín  Vít  hrabě  z  Bubna,  uvázav  se  r.  1737  v  panství,  přece 
aspoň  novou  střechou  pokryl. 

Zpět  přes  Záchlumí  silnicí  odtud  k  severu  vedoucí  dojdeme  farní  vsi 
N  ě  m.  R  y  b  n  é,  s  kostelem  sv.  Filipa  a  Jakuba,  který  již  r.  1384  v  seznamu 
farních  kostelů  se  uvádí;  r.  1747  bylo  započato  s  jeho  přestavbou  a  r. 
1749  znovu  vysvěcen.  Největší  zvon  pochází  z  r.  1558.  Kdysi  zde  stával 
panský  dvůr,  který  byl  však  později  rozdělen  a  rozprodán.  Na  konci  ves- 
nice jest  malebné  údolí  řeky  Zdobnice,  jímž  podle  dráhy  dojíti  lze  jedné 
z  největších  vsí  okresu  Žambereckého,  Slatiny. 

Původ  Slatiny  jest  dosti  starý;  dle  Sedláčka  páni  z  Rychnova,  vymí- 
tivše tu  v  okolí  lesy,  okolo  r.  1260  založi'i  Slatinu  se  sousedním  Pěčínem  a 
blízkou  Rokytnicí.  Již  ve  XIV.  stol.  byl  tu  farní  chrám.  Fara,  r.  1623  za- 
niklá, obnovena  r.  1856.  Chrám  Proměnění  Páně,  r.  1699  přestavěný,  chová 
starobylý  zvon  s  nápisem:  S  powolenjm  vroz.  a  statečzného  rytiřze  pana 
Mikulasse  z  Bubna  a  na  Litticvch  slyt  gest  tento  zwon  s  nakladeni 
vvssj  obce  Slatinske  ke  czti  a  chwale  Boží  ke  kostelu  založenj  Panny 
Doroty  skrze  dostatečzne 
přziczinienj  těchto  osob:  Wa- 
czlawa  Holubarze  a  Pawla  Bu- 
chtela  a  Pawla  Mrkosa.  Léta 
Božího  1575  slyt  gest  ode  mnie 
Martina  zwonarže  rodičze  z 
Klatow. 

Slatina  náležela  k  Liticím 
a  sdílela  osudy  tohoto  hradu. 
Ve  Slatině  stával  též  panský 
dvůr  s  masným  krámem;  dvůr 
byl  později  na  více  usedlostí 
rozdělen  a  rozprodán. 

Sev.-vých.  odtud  v  údolí 
horního  toku  Zdobnice  leží 
nejsevernější  obec  okresu  Pé- 
č  í  n,  počtem  obyvatelstva  o 
něco  menší  než  Slatina,  poč- 
tem budov  však  tuto  převyšu- 
jící. Doba  založení  této  obce 
spadá  rovněž  k  roku  1260  jako 
u  Slatiny,  s  níž  má  stej- 
nou     .historii.  Rovněž        tak  Hradní    věž    na    Litici 


připomíná  se  tu  již  ve   14.  stol.  farní  chrám  s\    Jana  Kř.,  v  nynější  podobo 
z  r.  1729  pocházející. 

Jižně  od  Pěčína  jest  Kameničná  s  filiální  kaplí  N.  Trojice  na 
hřbitůvku  a  s  úhlednými  budovami  školními.  Východně  od  silnice  z  Pě- 
čína ke  Kameničné  vedoucí  rozkládají  se  lesy,  zvané  Velká  a  Malá  Suchá, 
kudy  v  létě  příjemnou  cestou  dojíti  lze  ze  Žamberka  do  Rokytnice.  V 
Suché  jest  chlum,  kde  dosud  »na  hradě*  (hradisko)  se  říká.  Tu  prý  kdysi 
stával  hrad,  o  němž  bohužel  žádných  historických  dat  nemáme.  Les  Suchá 
(dass  holcz  die  Suchey  genandt)  připomíná  se  v  zem.  deskách  teprve 
roku  1627. 

Tam,  kde  silnice  od  Kameničné  k  Helkovicúm  a  k  Žamberku  se  sva- 
žuje, přejíti  lze  přes  osadu  Houkov  k  Helkovicím  připsanou  a  kolem  tak 
zv.  Vodičkova  nebo  Dymlovského  rybníku  k  Žamberku  náležejícího  na 
silnici,  vedoucí  údolím  Rokytenky  do  mdstyse  K  u  n  v  a  1  d  u,  rozloženého 
bezmála  do  délky  7  km  při  silnici  k  Bartošovicúm  směřující,  který  při 
sčítání  r.  1900  předčil  počtem  svého  obyvatelstva  i  obé  druhá  města 
okresu,  Kyšperk  i  Jablonné  n.  OH.;  dnes  však  vykazuje  úbytek,  ač  náleží 
dosud  mezi  největší  obce  celého  okresu.  (V  r.  1890  měl  s  osadami  2319 
obyvatelů,  v  r.  1900  2091,  v  r.  1910  2009  obyv.)  Kunvald  památný  jest  tím, 

že  tu  r.  1457  vznikla  Jednota 
bratrská;  povolení,  zde  se  usa- 
diti, vymohl  svým  poslucha- 
čům na  králi  Jiřím  Rokycana. 
Vlastním  zakladatelem  Jedno- 
ty bratrské  byl  tu  bratr  Řehoř, 
býv.  řeholník  v  klášteře  na 
Slovanech. 

V  Kunvaldě  konáno  slav- 
né shromáždění  (r.  1459  neb 
1460),  kdež  bratři  kunvaldští 
zavrhli  pikhartské  i  táborské 
učení  o  svátosti  oltářní. 

Podobnou  střední  cestou 
dali  se  při  řešení  otázky,  zda 
zlý  kněz  hodně  udílí  svátosti, 
a  ač  dle  učení  Chelčického 
bylo  lépe  zůstati  bez  kněze  a 
bez  svátostí  živu  býti,  než  je 
přijímati  /.  rukou  nečistých, 
přidrželi  se  výhradně  jed- 
noho kněze,  který  by  u  nich 
naprosté  důvěry  požíval,  to- 
pod  Liticí.  tiž     Michala,    faráře    Žamber- 


-  533  - 


ského,  který  jim  téměř  do  smrti  své  svátostmi  přisluhoval.  V  Kunvaldě 
narodil  se  též  okolo  r.  1440  Matěj,  řečený  Kunvaldský  nebo  Žamberský, 
první  biskup  Jednoty  bratrské.  Sbor  svůj  měli  bratři  v  místech  nynějšího 
čísla  pop.  238.  V  Kunvaldě  pochováni  bratři  Václav  Berounský,  r.  1520  v 
Žamberku,  a  br.  Mareš,  1.  1557  v  Brandýse  zemřelí.  Z  Kunvaldu  pocházeli 
správci  bratrských  sborů  br.  Machek,  správce  sboru  Jaldovského  v  Prů- 
ších (f  1562),  Tomáš  Horňák  v  Ivančicích  (f  1572),  Jiřík  Kunvaldský, 
který  byl  dán  r.  1598  do  Tovačova  a  i.  v.  Zkusili  Bratři  kunvaldští  ovšem 
hned  s  počátku  zlých  časů,  neboť  když  již  asi  r.  1460  začalo  pronásledování 
Bratří,  byla  nejprve  v  Kunvaldě  bohoslužebná  shromáždění  zakázána  a 
Bratři  museli  hledati  útulek  na  panství  Rychnovském,  odkudž  po  vydání 
mandátu  cis.  Ferdinanda  I.  z  r.  1548  5.  května  se  vystěhovali  a  po  krátkém 
pobytu  v  Poznani  nalezli  útočiště  v  Průších.  Nejpřednějšímu  členu  Jednoty 
bratrské  a  zakladateli  novověkého  školství,  Janu  Amosů  Komenskému, 
odhalen  tu  r.  1910  pomník  nad  údolím,  v  němž  roztroušené  domky  byly 
prvým  sídlem  posluchačů  Rokycanových,  pozdějších  Bratří  českých. 

V  1.  1368 — 1369  připomíná  se  na  Kunvaldě  Jan  Svár  ze  Žampachu, 
který  žil  ještě  r.  1388,  svěřiv  své  zboží  kunvaldské  k  věrné  ruce  Janovi, 
biskupu  litomyšlskému.  Brzy  po  tom  držel  Kunvald  Ješek  z  Ostromíře, 
zvaný  později  Ješek  Kdulinec,  s  manželkou  svojí  Bonuší;  prodal  pak  ves 
tuto  r.  1389  Bočkovi  z  Poděbrad,  držiteli  panství  Litického. 

Tím  dostává  se  Kun- 
vald trvale  k  panství  Li- 
tickému, ač  již  v  r.  1365 
měly  Litice  v  Kunvaldě 
práva  patronátní.  Byl  tu 
tedy  již  v  polovicí  14.  st. 
farní  chrám  nynější,  sv. 
Jiřímu  zasvěcený.  Fara, 
po  válce  třicetileté  za- 
niklá, obnovena  byla  až 
v  r.  1787.  Blízko  kostela 
stojí  budova  školy  pěti- 
třídní.  Kunvaldem  šla  od 
pradávna  důležitá  silnice 
do  hrabství  Kladského. 
Spojení  to  bylo  hlučné, 
nejživější  zajisté  za  pánů 
Litických  Jana  Jindřicha, 
knšjžete  Múnsterberské- 
ho,  který  byl  zároveň 
hrabětem  "Kladským,  a  za  Komenského  pomník  v  Kunvaldě. 


vlády  hrabal  z  Bubna,  z  nichž  Jindřich  Jan  byl  od  r.  1649  do  1653,  Fran- 
tišek Adam  pak  od  r.  1691  do  r.  1695  hejtmanem  kladským.  Nad  Kun- 
valdcm  stával  též  ku  konci  XVII.  stol.  panský  dvůr,  zvaný  horský,  který 
v  18.  stol.  zašel.  Na  místě  něho  vznikla  r.  1746  za  vlády  Ant.  Víta  hraběte 
z  Bubna  v  Žamberku  osada  Kunvaldská,  zvaná  po  něm  B  u  b  n  o  v.  Dále 
náleží  ke  Kunvaldu  osada  Zaječiny  a  Kunačice,  na  svahu  Žamber- 
ských  lesů  (Vorderberg)  rozložená. 

Z  Kunačic  možno  lesními  stezkami  dostati  se  k  býv.  panskému  leto- 
hrádku, nyní  hájovně  (Lusthaus  dosud  zvané),  k  Č  i  h  á  k  u  náležející.  Osada 
Čihák,  ke  Klášterci  připsaná,  leží  poněkud  vzdálena  odtud.  Cesta  od  há- 
jovny do  Čiháku  vede  po  levém  břehu  Divoké  Orlice,  která  si  tu  v  rulo- 
vých skalách  razí  cestu  do  Čech  průrvou,  tvořící  jednu  z  nejkrásnějších 
partií  v  Orlických  horách.  U  mostu,  společného  oběma  okresům,  Žambere- 
ckému  a  Rokytnickému,  vlévá  se  do  Orlice  Hraniční  potok,  v  jehož  údolí 
vede  silnice  do  Čiháku,  jediné  to  německé  osady  v  celém  soudním  okresu 
Žambereckém.  V  Čiháku,  přifařeném  k  Čes.  Petrovicům  v  okresu  Králi- 
ckém, jest  kaple  sv.  Anny.  Za  kopcem  od  Čiháku  směrem  ke  Klášterci,  na 
jv.  svahu  Jedliny,  jest  stejnojmenná  osada  klášterecká,  J  e  d  1  i  n  a,  nej- 
vyšší obývané  místo  okresu  (671  m).  Jižně  od  Jedliny  na  druhé  straně  sil- 
níce, v  krásných  serpentinách  ke  Klášterci  se  snížijící,  v  hlubokém  údolí 
potoka  Orlický,  jest  klášterecká  samota,  rovněž  Orlický  zvaná. 

Farní  ves  Klášterec 
rozkládá  se  v  maleb- 
ném, dosti  širokém  údolí 
Divoké  Orlice.  Jméno  na- 
svědčuje, že  tu  před  léty 
stával  klášter,  a  sice  řádu 
řeh.  kanovníků  cyriákú 
kteří  tu  v  1.  1295—1421 
měli  své  převorství. 

Chrám  Nejv.  Trojice 
připomíná  se  tu  již  ve  14. 
století  jako  farní;  ve  vál- 
kách husitských  zašlý  a 
mnichy  opuštěný  byl 
znovu  vystavěn  r.  1453, 
pak  v  1.  1589  od  Miku- 
láše z  Bubna,  1691  od 
Adama  Františka  hr.  z 
Bubna  opravován  a  roku 
1769  od  Antonína  Víta, 
nraběte  z  Bubna,  téměř 
celý  přestavěn.  Za  tohoto 


Kostel  Nejsv.  Trojice  v  Klášterci. 


-  535  — 

držitele  panství  byla  taktéž  v  roce  1732  nová  kostnice  zbudována  a 
v  1.  1733  a  1734  kůr  v  kostele  znovuzřízen.  Těmito  opravami  a  různými 
přístavky  ovšem  kostel  na  kráse  mnoho  nezískal.  Oltářní  obraz  Ukřižova- 
ného jest  dílem  P.  Brandla.  Oltářní  kámen,  vlastně  pamětní  deska  z  roku 
1452,  pochází  od  Jana  Žampacha,  který  r.  1429  dostal  hrad  Žampach  do 
svých  rukou;  kámen  nese  znaky  jeho,  jeho  manželky  Markéty  (hvězda), 
matky  Elišky  (oslrve)  a  znak  rodu  Kunštátského.  Náležel  Klášterec  s  po- 
čátku ku  panství  Žampašskému,  při  němž  zůstal  až  do  r.  1575,  kdy  byl 
Mikulášem  z  Bubna  přikoupen  k  panství  Litickému.  Před  mostem  v  Klá- 
šterci  rozdělují  se  cesty:  jedna  k  západu  vede  po  mostě  k  dosti  velké, 
druhé  osadě  klášterecké,  Zbudovu,  a  odtud  podél  panského  lesa  »Se- 
kyří«  k  lišnícké  osadě  Zakopance  a  do  Žamberka,  druhá  k  jihu  po  levém 
břehu  Divoké  Orlice,  třetí  osadou  kláštereckou,  Lhotou  do  vsi  Past- 
vin, ke  Klášterci  přifařené,  s  dvoutřídní  školou  a  továrnou  na  nábytek. 

V  Pastvinách  stával  též  panský  dvůr,  z  něhož  ještě  před  30  lety  patrný 
byly  stopy  zřícenin  (Albert,  Paměti  371).  K  Pastvinám  připsána  jest  samota 

V  í  t  a  n  o  v,  na  niž  upomíná  jméno  Adama  Mikuláše  Vítanovského  z  Vlč- 
kovic,  v  r.  1643  hejtmana  kraje  Hradeckého.  Další  obcí  v  údolí  Divoké  Or- 
lice po  jejím  toku  jest  N  e  k  o  ř,  r.  1901  na  městys  povýšená. 

Rozpadá  se  na  Dolní  Nekoř,  Horní  Nekoř  a  osady  B  r  e  - 
d  ů  v  k  u  při  erární  silnici,  B  o  ř  i  t  a  v  u,  r.  1734  teprve  založenou,  s  kapli- 
čkou, a  Údolí.  Sama  Nekoř  přiměřeně  vzrůstá,  čemuž  napomáhá  prů- 
mysl zde  se  usídlivší  (mechanická  tkalcovna,  sirkářství  ve  dvou  závodech, 
košíkářství  atd.).  Nekoř  má  svoji  Občanskou  záložnu,  pětitřídní  školu; 
jest  zde  ústav  pro  umělý  odchov  ryb,  mlýny  a  pila.  Farní  kostel  sv.  Miku- 
láše již  ve  14.  stol.  se  připomíná.  Když  v  bouřných  dobách  zašel,  opraven 
byl  znovu  r.  1698  od  Frant.  Karla  Libštejnského  z  Kolovrat,  pána  Kyš- 
perka;  fara  obnovena  r.   1706. 

Poslední  obcí  v  poříčí  Divoké  Orlice  před  Žamberkem  jest  L  i  š  n  i  c  e; 
má  troj  třídní  školu  v  pěkné,  nové  budově,  hřbitovní  kapli  sv.  Rodiny, 
dva  mlýny;  též  tkalcovství  má  zde  své  sídlo. 

Po  erární  silnici,  která  od  zámku  Žambereckého  nad  Lišnicí  vede 
podél  panské  obory,  dostaneme  se  k  dosti  vysoko  položené  vesničce  Še- 
divci, který  jen  posledními  svými  domky  k  erární  silnici  dostupuje, 
rozkládaje  se  z  největší  části  směrem  odtud  na  jih,  ke  Kyšperku.  Nad 
vesnici  vyniká  svojí  věží  kostelík,  filiální  kostela  kyšpereckého,  na  hřbi- 
tově stojící.  Šedivec  má  jednotřídní  školu  a  poplužní  dvůr  hraběnky  Štu- 
benbergové,  majitelky  panství  Kyšpereckého. 

Na  rozcestí  erární  silnice  a  okresní  silnice  k  Studenému  jest  zmíněná 
již  nekořská  osada  Bredůvka  s  továrničkou  na  sirky.  Odtud  přes 
další  osadu  nekořskou,  Bořitavu,  s  kaplí  u  silnice  stojící,  dojíti  lze  k 
vesnici  Studené  mu,  na  samých  téměř  hranicích  okresu  Králického  po- 
ložené. Do  nedávná  byla  tu  ještě  škola  německá  (Schulverein),  která  zá- 


-  536   -. 

sluhou  našich  obranných  jednot  nahrazena  českou  dvoutřídní,  pro  niž  vy- 
stavěna úhledná  budova.  Ve  Studeném  jest  kostel  sv.  Anny  na  hřbitově, 
filiální  kostela  nekořského.  Od  dolního  konce  Studeného  vystoupiti  možno 
na  rulová  skaliska,  strmící  nad  lesem  do  výše  718  m  (t.  zv.  Studenecký  les); 
odtud  vyhlídka  do  údolí  Tiché  Orlice  ke  vsím  Těchonínu,  Celnému;  na 
sever  spatřují  se  Vlčkovice  až  České  Petrovice;  na  jih  otvírá  se  Lanškroun- 
sko, na  západ  krajina  kol  Ústí  n.   Orl.  s  dominujícím   Landšperkem. 

Ze  Studeného  před  Bořitavou  odbočuje  cesta  přes  tak  zv.  Faltusův 
kopec  (635  m  vysoký)  do  S  o  b  k  o  v  i  c,  rozložených  na  jižním  svahu  hor- 
naliny  do  údolí  Tiché  Orlice  se  svažující.  Filiální  kostel  sv.  Prokopa  s  jed- 
nou věží  z  daleka  jest  patrný. 

Velmi  pěkný  pohled  na  Sobkovice  jest  s  protějších  kopců,  od  J  a  m  - 
n  é  h  o,  jehož  domky  malebně  roztroušeny  jsou  v  údolí  potoka  Jamenského 
i  na  sklánějících  se  sem  kopcích.  Nad  dosti  rozlehlou  vesnicí  dominuje 
kostel  Nejsv.  Trojice  s  věží;  bývalá  zdejší  lokalie  byla  r.  1891  povýšena  na 
íarní  exposituru.  Ač  průmysl  dosti  se  zde  vzmáhá  —  známa  jest  zdejší  vý- 
roba kartáčů  a  štětek  —  přece  lid  odchází  odtud  hojně  na  saisonní  práce 
do  Pruska.  Před  nějakým  časem  usazeno  zde  na  300  cikánů  uherských, 
kteří  se  tu  téměř  úplné  akklimatisovali.  Jméno  Jamného  pochází  dle  staré 
pověsti   od  jam,  do  nichž  byli  zde  chytáni  vlci. 

Sousední  město  Jabloně  n.  Orl.  leží  ve  výši  413  n.  m.  v  utěšené 
kotlině  při  vtoku  potoka  Orlický  do  Tiché  Orlice,  k  jiliu  otevřené,  chrá- 
něné proti  západu  Blažkovským  kopcem,  též  Zlatník  zvaným,  proti  se- 
veru chlumem  Hylvátem,  nad  osadou  Lubníkem  se  vypínajícím  a  na  vý- 
chod pohořím  Jamenským,  dosahujícím  největší  výše  Zlatou  horou  (703  m). 
Jabloně,  ležíc  na  trati  sev.  záp.  dráhy  v  Prahy  do  Mittelwalde  vedoucí, 
jest  důležitým  prostředím  mezi  Pruskem  a  českými  kraji.  Proto  daří  se  zde 
průmyslu,  který  jest  zde  zastoupen  výrobou  kostelních  rouch,  paramentů 
a  náčiní,  mechan.  tkalcovnou,  továrnou  na  kartáče,  výrobou  nitěných 
kroužků,  knoflíků  a  klihu,  strojírnou,  parními  pilami  a  mlýny;  z  řemesel 
hlavně  obuvnictví  hojně  jest  rozšířeno.  Vedle  toho  ovšem  rolnictví  zů- 
stává též  jedním  z  hlavních  zaměstnání  zdejšího  obyvatelstva.  Město  jest 
zámožné,  podporováno  jsouc  Občanskou  záložnou,  která  mnoho  podniků 
městských  sama  uskutečnila.  Svahovité  čtvercové  náměstí,  erární  silnicí 
přetnuté,  zdobí  v  shluku  několika  stromů  Mariánská  socha  z  r.  1742,  vedle 
níž  stojí  kašna.  Stavební  ráz  náměstí  ponenáhlu  se  modernisuje;  příjemně 
působí  mezi  jednotvárnými  facadami  pohled  na  dva  dřevěné  domky,  z 
nichž  jeden  má  v  předu  ještě  pavláčku  na  dřevěném  sloupku  spočívající. 
v  r.  1648  celé  náměstí  vyhořelo.  Ulička  v  jih.  záp.  koutě  náměstí  značně 
stoupající  vede  k  farnímu  chrámu  sv.  Bartoloměje,  postavenému  na  výšině 
44S  m.  vysoké.  Již  v  seznamu  far  biskupství  Litomyšlského,  v  listu  arcibi- 
skupa Arnošta  z  r.  1350,  uvádí  se  v  děkanátu  Landškrounském  městečko 
Gablona«. 


-  537  - 

V  nekonečných  válkách  pak  zašla  fara  Jablonská;  kdy  určité,  ne- 
známo, avšak  již  před  3Cletou  válkou  byl  kostel  Jablonský  přivtělen  jako 
filiální  k  osadě  Ústecké,  při  níž  zůstal  až  do  r.  1663,  kdy  10.  července  byl 
městys  Jabloně  od  osady  Ústecké  oddělen  a  jeho  filiální  kostel  zase  za 
farní  vyzdvižen.  Pak  teprve  r.  1666  vystavěn  první  (samostatný)  dům  farní, 
dřevěný;  r.  1680  dostavěna  chrámová  věž,  do  níž  přeneseny  zvony  před 
tím  na  kostnici  zavěšené,  která  stávala  za  kůrem  proti  hlavnímu  oltáři 
a  r.  1671  bleskem  byla  zničena.  Původní  dřevěný  farní  dům  zaměněn 
roku  1725  za  kamenný,  v  kterémžto  roce  též  chrám  rozšířen  přístavbou 
17  loket  na  délku.  V  r.  1732  přistavěn  větší  díl  hřbitova  s  kaplí  a  kostnicí. 
Ještě  v  1.  1804  a  1810  poškozena  věž  i  klenba  chrámová  bleskem.  V  po- 
sledních letech  hřbitov  u  kostela  zrušen  a  zřízen  nový  opodál  při  erární 
silnicí  ke  Králíkům  vedoucí. 

Na  záp.  straně  náměstí  dům  s  vížkou  a  hodinami  jest  býv.  radnice. 
Při  požáru  r.  1648  i  ta  shořela  a  vížka  její  teprve  r.  1675  zase  byla  vy- 
stavěna dle  staré,  jak  vzor  její  v  paměti  současníka,  měšťana  Jana  Šejvla, 
byl  zůstal.  Teprve  v  prvé  polovici  19.  stol.  zbudován  byl  nový  radniční 
dům,  společný  též  pro  školu,  která  do  té  doby  v  domě  učitele  Fr.  Pauka 
se   nalézala. 

Škola  byla  v  Jabloném  zajisté  od  pradávna.  V  písemných  památkách 
však  děje  se  o  ní  zmínka  teprve  při  r.  1640,  kdy  zapsáno  jest  úmrtí  škol- 
ního učitele  Jakuba  Neškudly.  Nová  škola  slavnostně  vysvěcena  byla 
r.  1831,  ustoupila  však  r.  1891  nové  budově,  Občanskou  záložnou  při 
erární  silnici  Králické  zbudované,  k  níž  zajisté  v  nejbližší  době  přibude 
i  škola  měšťanská. 

Původ  Jabloného  jest  prastarý;  jméno  jeho  pochází  prý  od  jabloně, 
při  níž  na  silnici  z  Němec  do  Čech  vedoucí  stála  krčma  (nyní  čp.  40),  kde 
vozkové  s  obou  stran  přijíždějící  zastavovávali  a  také  schůzky  »u  ja- 
bloně«  si  umlouvali.  Kolem  tohoto  místa  pak  vznikala  osada,  která  od 
počátku  svého  náležela  ke  zboží  Landšperskému,  původně  královskému, 
které  zástavou  dostalo  se  českým  pánům,  Oldřichu  z  Drnholce  (f  r.  1276) 
a  po  něm  Heřmanu  z  Ústí  (v  1.  1258 — 1267),  po  nichž  zase  zboží  to  spadlo 
na  komoru  královskou.  R.  1285  daroval  král  Václav  Landšperk  s  Jablo- 
ným,  Lanškroun  a  Poličku  Záviši  z  Falkensteina  a  jeho  synu  Ješkovi  a 
potomkům;  po  jeho  popravě  daroval  je  král  klášteiu  Zbraslavskému, 
který  je  držel  do  r.  1306,  kdy  zmocnil  se  panství  Landšperského  a  tedy 
i  Jabloného  Haiman  z  Dube,  který  po  2  léta  příjmy  odtud  bral,  až  třetím 
rokem  statky  ty  klášter  1000  hřivnami  od  něho  vykoupil. 

V  1.  1338—1341  bylo  zboží  Landšperské  zastaveno  markrabímu 
Karlovi,  od  něhož  si  byl  klášter  peníze  vypůjčil.  R.  1358  postoupil  klášter 
hrad  svůj  Landšperk  a  statky  své  vůkol  něho  ve  vých.  Čechách  ležící 
i  s  městy  Landškrounem,  Ústím,  Čes.  Třebovou  a  Jabloným  biskupu 
Litomyšlskému  Janu  II.  za  statek  Zvóle  a  j.  blíž  klášteru  ležící.  Válkami 


-  538  - 

husitskými  zase  poměry  zde  se  změnily  a  r.  1409  bylo  Jabloně  s  okol- 
ními vesnicemi  zastaveno  od  biskupa  Jana  V.  Janovi  ze  Strýčkova,  aby 
lépe  bylo  opatrováno.  Pak  stali  se  držiteli  panství  Landšperského  někteří 
hejtmane  vojska  Sirotků;  od  r.  1453  držel  je  Zdeněk  Kostka  z  Postupic, 
v  jehož  rodině  zůstalo  až  do  r.  1521,  kdy  sňatky  synů  Viléma  z  Pern- 
štejna, Jana  s  Annou  a  Vojtěcha  s  Markétou,  dcerami  Bohuše  Kostky 
z  Postupic,  dostalo  se  panství  Landšperské  v  držení  rodiny  z  Pernštejnů, 
z  níž  prvý  držitel  byl  Vojtěch.  Bratr  a  nástupce  Vojtěchův,  Jan,  prodal 
r.  1544  celé  zboží  Petru  Bohdaneckému  z  Hodkova,  jehož  znak  s  nápisem 
nalézá  se  na  průčelí  radnice  Českotřebovské.  Od  dědicův  tohoto  pána 
koupil  r.  1564  panství  Landšperské  za  8750  kop  gr.  č.  Vratislav  z  Pern- 
štejna. Po  Vratislavovi,  který  zemřel  r.  1582,  drželi  panství  synové  jeho 
Jan  a  Maxmilián  z  Pernštejna,  kteří  je  r.  1588  prodali  za  45.300  kop  gr. 
čes.  Adamovi  Hrzánovi  z  Harasova. 

Po  Adamovi  zdědili  r.  1619  panství  Landšperské  synové  jeho  Zde- 
slav,  Vilím  a  Jan.  Zdeslav,  zadluživ  se,  prodal  r.  1622  panství  Landšper- 
ské s  Landškrounským  Karlovi,  vladaři  domu  Lichtenšteinského,  jehož 
rodu  panství  lo  od  té  doby  náleží.  Za  vlády  tohoto  rodu  provedeny  zmí- 
něné již  dříve  opravy  a  přístavby  k  účelům  církevním.  R.  1739  dány  Ja- 
blonému  též  cechovní  výsady  k  zachování  řemeslnického  pořádku.  Mě- 
sto trpělo  často  válkami,  zvláště  r.  1308  za  panování  Jindřicha  Korutan- 
ského,  jak  zapsal  opat  zbraslavský  Petr  ve  své  kronice,  r.  1316  za  Jana 
Lucemburského  válkami  šlechty  domácí,  r.  1643  za  Švédské  války,  nej- 
více pak  v  1.  1756  a  1778  za  válek  s  Prusy.  Za  těchto  bouřlivých  dob  na- 
lézalo obyvatelstvo  Jablonské  vhodného  úkrytu  v  skalnatém  a  lesy  po- 
íosllém  úvalu  pod  pohořím  Jamenským,  čtvrt  hodiny  od  města  k  vý- 
chodu položeném,  zvaném  Hradiska;  jimi  protéká  potok  Orlická  a  sce- 
nerie jich  sk;d  jest  velmi  malebná.  Na  1.  břehu  Orlický  hned  za  vstupem 
do  Hradisek  vypíná  se  skála,  zvaná  »panská«,  kde  dle  staré  pověsti 
ukrýval  se  za  válek  husitských  rytíř  Valter  z  Bystrce  (po  něm  Walters- 
dorf  pojmenovaná),  který  pak  z  vděčnosti  daroval  Hradiska  obci  Ja- 
blonské. 

Ve  znaku  má  město  Jabloně  ve  stříbrném  poli  na  zeleném  pahrbku 
sedícího  medvěda,  který  drží  opatskou  berlu.  Pouze  řekou  oddělena  jest 
od  Jabloného  osada  L  u  b  n  í  k,  k  Mistrovicům  připsaná,  kteréžto  roz- 
hraní naznačují  i  sochy  na  mostě  přes  Tichou  Orlici  zde  postavené,  z 
nichž  levá,  Jablonému  bližší,  sv.  Floriana,  postavena  byla  r.  1837  od  Ja- 
blonských, pravá  pak,  sv.  Jana  Kazatele,  r.  1782  od  osadníků  Lubnic 
kých. 

Za  Blažkovským  kopcem  ležící  obec  Mistrovice  má  dvoutřídní 
školu,   poutničky   kostel  přifařený  do  Kyšperka  a  sirkárnu. 

Jižně  od  Mistrovic,  nejjižněji  z  celého  okresu  položena  jest  vesnice 
V  e  r  m  ě  ř  o  v  i  c  e,    mající    zastávku    dráhy    z    Kyšperka    do    Mittclwaldc. 


Irojtřídní  školu,  poplužní  dvůr  velkostatku  Kyšpereckého,  mlýn  a  ko- 
stel sv.  Jana  Křtitele,  filiální  do  Čermné.  R.  1304  dána  byla  tato  ves  za 
věno   klášteru   zbraslavskému. 

Kolem  osamělé  myslivny  panství  Kyšpereckého  M  a  c  h  o  v  i  c 
vede  silnice  do  větší  obce  Orlice,  v  níž  na  vyvýšenině  stojí  dvůr,  k 
panství  Kyšpereckému  náležející.  Dříve  tu  stávala  tvrz,  která  od  13. 
stol.  byla  sídlem  vladyk  z  Orlice. 

Na  návrší,  proti  dvoru  ležícímu,  stojí  uprostřed  hřbitova  chrám  P. 
Marie  o  dvou  věžích,  který  již  ve  14.  stol.  býval  farní,  neboť  Tomek 
(Děj.  Prahy  V.  214)  uvádí  při  něm  r.  1364  jako  faráře  Letka  a  Jakuba, 
mnichy  kláštera  sv.  Kříže  většího.  Z  toho  vznikla  domněnka,  že  mniši 
tohoto  kláštera  měli  zde  klášter,  což  utvrzeno  bylo  také  tím,  že  v  1.  60. 
min.  stol.  při  opravě  sýpky  ve  dvoře  Orlickém  nalezeno  pod  omítkou 
vyobrazení  mnichu.  V  Orlici  usadil  se  —  pro  blízkost  nádraží  kyšpere 
ckého  —  průmysl  textilní  mechan.  tkalcovnou.  V  Orlici  dvoutřídní  škola. 

Od  Orlice  řekou  Tichou  Orlicí  oddělena  jest  velmi  rozsáhlá  ves 
Kunčice;  třeba  jako  poslední  byla  zde  uvedena,  není  z  posledních 
obcí  okresu  Žambereckého.  Pověstná  jest  svojí  velkou  sirkárnou,  má 
dvoutřídní  školu,  panský  dvorec  Ovčín,  2  mlýny;  kostel  sv.  Kateřiny, 
který  r.  1349  jako  farní  se  připomíná,  jest  nyní  filiálním  kostela  kyšper- 
ského.  Tohotc  roku  byla  tato  ves  darována  klášteru  zbraslavskému  a 
sdílela  osudy  panství  tohoto  kláštera  v  těchto  končinách,  až  r.  1650  při- 
vtělena  k  panství  Kyšpereckému. 


ANT.  SVOBODA: 

RYCHNOVSKO. 


Okres  rychnovský  má  rozlohy  157  687  km-.  Obýván  jest  Čechy  a 
jen  východně  od  Skuhrova  a  v  Liberku  jest  několik  Němců. 

Na  západě  a  na  jihu  sousedí  s  okresem  kosteleckým  n.  Orl.,  s  nímž 
tvoří  hejtmanství  rychnovské,  na  jv.  s  okresem  žamberským,  na  v.  s  ro- 
kytnickým  a  na  s.  s  opočenským.  Nejsevernější  osadou  jest  Proloh,  nej- 
jižnější místo  jest  nedaleko  levého  břehu  Divoké  Orlice  u  Litic,  nej- 
východněji leží  osada  Přím  a  nejzápadnější  místo  jest  v  polovici  cesty 
z  Černikovic  do  Voděrad.  Od  záp.  hranic  u  Třebešova  k  v.  na  most 
u  Přímu  jest  15  km,  od  nejjiž.  hranic  k  nejsev.  za  Prolohem   18.5  km. 


-  540  - 

Celý  okres  rozkládá  se  na  úpatí  Orlických  hor  a  jest  pahorkatý. 
Sousední  okres  rokytnický  rozložen  jest  ve  výši  600 — 680  m  nad  mořem, 
místa  na  východě  okresu  rychnovského  jsou  jen  o  málo  níže.  Návrší  u 
Prolohu  ční  do  výše  590  a  Jahodová  hora  jižněji  nedaleko  Přímu  dosa- 
huje 510  m.  Náměstí  rychnovské  leží  ve  výši  321  m,  Vamberk  305  m  a 
se  svahem  řeky  Kněžny  klesá  i  půda  okresu. 

Povrch  okresu  rychnovského,  ač  rozlohou  neveliký,  vytvářel  se  za 
čtyř  geologických  dob:  prahorní,  prvohorní,  druhohorní  a  z  části  i  za 
doby  čtvrtohorní.  Orlické  pohoří  náleží  k  prahorám,  jež  táhnou  se  též  ve 
východní  části  okresu  rychnovského.  Ve  střední  a  horní  části  potoka 
Javorníce  pokryt  jest  prahorní  útvar  vrstvami  novějšími. 

Převládající  horninou  v  těchto  prahorách  jest  prahorní  břidlice,  jež 
prostoupena  jest  břidlicí  grafitovou,  břidlicí  kamenečnou  \a  částečně 
žilami  křemene.  Vzácnější  jest  v  nich  syenit,  v  Panské  Habrové  láme  se 
diorit.  V  údolí  Zdobnice  u  Přímu  nejspodnější  vrstvou  jest  červenavá 
žula,  jejíž  ložiska  dále  jdou  k  Liticům  do  údolí  Orlice. 

Z  prvohor  zastoupen  jest  v  jižní  části  okresu  útvar  permský.  Čer- 
venavé  jeho  pískovce  vynikají  pod  slepencem  a  kvádrovým  pískovcem 
s  obojí  strany  řeky  Zdobnice  mezi  Přímém  a  Zákopankou  a  postupují 
přes  Žampach  k  Mor.  Třebové  a  dále  do  Moravy. 

Západní  polovina  okresu  vyvinula  se  za  doby  druhohorní.  Zaujímá 
útvar  křídový,  v  němž  převládá  opuka,  jež  místy  přechází  ve  slin.  Ně- 
které spodní  vrstvy,  obsahující  slepence  a  pískovce,  dávají  hledaný  ká- 
men stavební,  dlažební  i  na  práce  sochařské. 

Naplaveniny,  jež  vytvořily  se  za  čtvrté  doby  geologické,  pokrývají 
útvar  křídový. 

Pahorkatá  povýšenina  v  okrese  rychnovském  jest  rozbrázděna  čet- 
nými údolími,  jimiž  neveliké  řeky  a  potoky  spěchají  k  Divoké  Orlici. 
Řeka  Zdobnice  vyvěrá  ve  stínu  hlubokého  lesa  nad  německou  dě- 
dinou Rasdorfem  ve  výši  asi  900  m  a  spěje  rychle  Velkou  a  Malou  Zdobnicí 
na  jih  k  Přímu  a  Slatině,  protéká,  obracejíc  se  k  z.,  malou  a  divokou  kra- 
jinou u  Pekla,  dolním  koncem  Německé  Rybné,  Vamberkem  a  ústí  se 
pod  Mníškem  nedaleko  Doudleb.  Vlévá  se  do  ni  hojně  potůčků,  z  nichž 
kromě  Říčky,  jež  připojuje  se  k  ní  u  Přímu,  zmínky  zasluhuje  pouze 
potok,  jenž  spěje  od  Merklovic  k  svému  vyústění  u  Vamberka.  Krátký 
potok  Štědrý  ústí  do  Alby  pod  zámkem  častolovským. 

Větší  jest  říčka  Kněžna,  jež  pramení  se  na  v.  od  Úřina  ve  výši 
asi  800  m  a  teče  úzkým  dolem  na  jih.  V  Habrové  plyne  volnějším  údolím, 
jež  po  levé  straně  uzavírají  strmé  skály  a  mění  pak  v  půvabných  luči- 
nách pod  Rychnovem  směr  na  jz.  a  u  Častolovic  pojí  se  s  Albou  v  soutok 
zvaný  Bahnice.  V  právo  ústí  do  Kněžny  nepatrný  potok  Lukavský,  na 
levém  břehu  potok  Libreský,  v  Městské  Habrové  přijímá  potok  Javor- 
nieký   a  pod   Rychnovem   potůček   Dlouhoveský. 


-  541  - 

Potok  javornický  protéká  Javornici  a  rychnovský  les  Včelný,  v  ncmž 
r.  1906 — 1907  byia  zřízena  přehrada,  tvořící  umělé  jezero  I  v  a  n  s  k  é,  jež 
pojme  360.000  hl  vody. 

Alba  či  Bělá  vyvěrá  u  paty  hory  Deštné  ve  výši  nad  900  m  prů- 
rvou k  Zákoutí,  kde  učiní  nevelikou  zatáčku  a  opět  mezi  těsnými  srázy 
bystře  míří  přímo  na  j.,  posilujíc  se  s  obojí  strany  četnými  ručejemi.  Hučíc 


Řeka  Alba  či  Bělá  nad  Skuhrovem. 


a  pěníc  se  pod  neústupnými  balvany  spěchá  nejkrásnějším  údolím  v  horách 
Orlických,  zvaným  Antoniin  důl.  Míjí  zříceniny  Nového  Hradu,  obyčejně 
Klečkov  zvaného,  u  Skuhrova  zatáčí  na  jz.,  v  Kvasínách  a  v  Solnicí  teče 
lepým  údolím  a  tvoří  u  Černikovic  rozsáhlý  ostrov,  odkudž  křivolakým 
tokem  pospíchá  k  Častolovicům. 

Do  Alby  na  pravém  břehu  v  Kvasinách  vlévá  se  Mlýnský  potok,  tak 
zv.  dlouhá  struha,  jež  zřízena  jsouc  v  XVI.  stol.,  jest  největším  vodním 
dílem  v  okrese;  u  Synkova  na  levém  břehu  vtéká  do  Alby  Luční  potok,  při- 
cházející od  Litohradu. 


-  542  - 

Tylo  horské  prudké  bystřiny  a  říčky  vinou  se  krajinami  a  zátokami 
nevyrovnalelné  krásy,  jakých  jest  i  v  požehnané  naší  vlasti  nemnoho, 
rozvodněné  působí  však  zhoubně  a  ničí  majetek  obyvatelstva,  zvláště  v 
dobách  tání  a  po  velkých  lijácích. 

V  roce  1907  (14.  července)  způsobila  Alba  zvláště  na  silnicích  velké 
škody,  Kněžna  zatopila  na  200  domků,  ochudila  Rychnov  a  sousední 
obce  o  statisíce  a  Zdobnice  nebyla  milosrdnější. 

Stojaté  vody  v  okrese  jest  málo.  Největší  z  rybníků  jest  Pazderák  či 
rybník  Černikovský,  jenž  s  menším  rybníkem,  bezmála  s  ním  souvisejícím, 
měří  43.54  ha. 

Pohoří  Orlické  nevyniká  bohatstvím  nerostným,  přes  to  však  překva- 
pila sbírka,  již  sestavil  prof.  K.  Kopecký  na  národopisné  výstavě  v  Rych- 
nově n.  K.  r.  1894.  Obsahovala  několik  kusů  vápence  krystalického,  tufu 
vápenného,  krápníku,  kazivce,  sádrovce,  hadce,  laumonit,  četné  odrůdy 
křemene,  korund  obecný,  vltavín,  rutil,  vad,,  rudy  manyanové,  četné  od- 
růdy krevele  a  hnědele,  malachit,  pyrit,  markasít,  leštěnec  antimonový, 
uhlí  hnědé  a  vzácný  valchit  či  český  jantar. 

Výbornou  cihlářskou  hlínu  na  několika  místech  zpracují  některé  ve- 
liké kruhové  cihelny;  ve  Vamberku  jest  vyhlášené  kamnářství  a  šamotové 
hrnčířství.  V  Lukavíci  a  v  okolí  dobývána  před  50  lety  železná  ruda,  jež 
k  zpracování  dovážela  se  do  Růženiny  huti  u  Skuhrova,  kde  jest  do  dnes 
slévárna. 

Rostlinstvo  okresu  rychnovského  jest  velice  rozmanité.  Seznáno  zde 
prof.  K.  Kopeckým  na  940  druhů  rostlin  jevnosnubných,    kiytosemenných. 

Na  louce  »rybník<  u  Solnice  rostou  zajímavé  botanické  zvláštnosti, 
mimo  jiné  jehlice  smrdutá,  hvozdík  pyšný,  který  jest  význačným  druhem 
nejvyšších  Sudet,  starček  barbarkolistý  a  hadí  jazyk.  U  rybníka  Černi- 
kovského  nalézá  se  též  Sisyrinchia,  která  dosud  známa  byla  jen  v  okolí 
Třeboně.  V  lese  Spále  u  Rychnova  nalezena  byla  houba  Collybia  race- 
mosa. 

Pole  jsou  úrodnosti  prostřední;  čím  dále  na  z.  a  na  j.,  tím  jsou  úrod- 
nější a  podnebí  teplejší.  Střední  teplota  v  Rychnově  7.5"  C.  Blízkost 
Krkonoš  působí,  že  často  po  teplých  dnech  náhle  dostavují  se  mrazy.  Pře- 
vládají větry  západní;  v  zimě  ve  východních  částech  okresu  studený,  velmi 
prudký  vítr,  zvaný  Polák;  průměrně  dvě  třetiny  dní  v  roce  jest  obloha  za- 
chmuřena a  deštivo,  jedna  třetina  dní  jest  při  jasné  obloze. 

Z  obiin  převládají  žito  a  ječmen,  hojně  sázejí  se  brambory,  pěstuje 
krmná  řepa,  také  cukrovka,  a  sejí  se  též  pícniny;  v  Lupenici  pěstuje  se 
zelí.  Ovocnému  stromoví  daří  se  v  části  západní  a  jižní,  na  východě  škodí 
mu  mrazy. 

Lesů  jest  poměrné  méně  než  v  sousedním  okrese  Kosteleckém  a  než 
bývalo.    Lesy   jsou    většinou    majetkem    panským    a    mají   rozlohy   3218   ha. 


-   043   - 

Roli  v  okrese  jest  9552  ha,  luk  1450  ha,  zahrad  501  ha  a  pastvin  394  ha. 

Zvěře  bývalo  mnohem  více  než  za  naších  časů.  V  lesích  zdržují  se 
dosud  srnci,  jeleni  přicházejí  z  hor.  Rys,  medvěd  a  bobr  byli  r.  1653  za- 
střeleni na  panství  kvásinském,  jehož  velká  část  rozložena  však  v  okresu 
sousedním.  Vlk  a  divoká  kočka  byli  tam  ještě  ve  století  XVIII.  Divoký 
kance  zastřelen  byl  posledně  r.  1847  v  Doubravě  u  Ještětic. 

Ve  velkém  množství  vyskytuje  se  divoký  králík;  u  Černikovic  a  Lo- 
kota  žijí  králíčkove  zdivočilí,  tu  a  tam  žije  jezevec. 

Orel  skalní  střelen  byl  r.  1867  a  r.  1887,  orel  křiklavý  r.  1890.  Tetřívek 
jest  domovem  v  lesích  jahodovských  a  četněji  ještě  v  krajinách  nižších, 
vodního  a  brodivého  ptactva  vyskytuje  se  nejvíce  v  okolí  rybníka  Černi- 
kovského. 

Chov  dobytka  se  ziepšuje.  Pozoruhodný  jest  chov  dobytka  vepřo- 
vého; selata  odvážejí  se  z  trhu  rychnovského  do  hor  a  do  Pruska.  Drůbeže 
není  mnoho,  za  to  počítá  se  v  polil,  okrese  rychnovském  na  680  včelstev. 

Kdy  bylo  Rychnovsko  zalidněno,  nesnadno  říci.  Jisto  však  jest,  že 
nejprve  zalidněna  byla  jeho  část  západní  a  že  osídleni  odtud  šířilo  se  na 
východ  do  hor,  kde  dosud  německé  osady  mají  česká  jména.  Krajina 
při  Orlici  obydlena  byla  již  za  časů  pradávných.  Alexandrijský  zeměpisec 
Klaudius  Plolemaius,  žijící  v  II.  století  po  Kr.,  popsal  dvě  cesty  do  Čech. 
Jmenuje  též  osady  Kasurgis  a  Budorgis;  historik  Aug.  Sedláček  první 
klade  do  okolí  Kostelce  n.  Orl.,  druhou  do  okolí  Náchoda.  Zdejší  kra- 
jinou vedla  starodávná  obchodní  cesta  solná  do  Vratislavě,  blíže  toku 
Alby.  Pozoruhodno  jest,  že  Alba  jest  vlašské  jméno  říčky  Bělé,  při  níž 
leží  město  Solnice. 

Dávnému  osídlení  zdejší  krajiny  nasvědčuje  předhistorické  pohřebiště 
u  Třebešova,  5  km  na  z.  od  Rychnova,  kde  na  poli  >Podhájku<  vykopáno 
bylo  r.  1909  několik  popelnic  a  objeveno  120  žárových  hrobů  typu  slez- 
ského. V  nich  nalezeno  bylo  na  500  popelnic  a  různé  bronzové  předměty. 

V  bohatších  hrobech  nalezeny  četné  milodary,  šperky,  hračky  a  janta- 
rové korale,  kamenné  mlaty,  jelení  a  tuří  roh,  jakož  i  kříšťá^vý  hranol. 

V  roce  1911  bylo  v  kopání  na  sousedním  pozemku  pokračováno.  Zde  ob- 
jeveno 17  hrobů  typu  slezského  a  dále  tři  hroby  staršího  typu  lužického. 

V  těchto  místech  objeveny  též  tři  kostry  skrčencu  a  kolkol  pohřebiště 
četné  sídelní  jámy  se  střepy  rozrušených  nádob  a  kostmi  zvířecími.  Cel- 
kem bylo  zde  odkryto  140  hrobů  s  784  nádobami.  Nález  uložen  byl  v  zems. 
museu  v  Praze  a  v  městských  museích  v  Hradci  Králové  a  v  Rychnove 
n.  Kn.  Archeolog  dr.  Píč  klade  jej  do  VI.  století  před  Kr.  U  Lipovky  v  mí- 
stech, kudy  běží  železniční  trať,  nalezen  před  20  lety  ve'iký,  bohatě  ozdo- 
bený bronzový  meč,  zakoupený  drem  Píčem  pro  sbírky  zemského  musea. 

Historické  zprávy  o  Rychnovsku     máme  teprve  z  XII.  a  XIII.  století. 

V  XIÍI.  stol.  byl  již  Rychnov  městem.  Ve  XIV.  stol.  měly  již  kostel  četné 


514 


zdejší  osady.  Při  Rychnovu,  Solnici  a  Ještěticích  šla  odbočka  staré  stezky 
Kladskopolské. 

Jen  pomalu  přibývalo  silnic,  ale  snad  všecky  směřovaly  k  Rychnovu. 
S  lepší  jich  úpravou  započato  na  Rychnovsku  v  polovici  minulého  sto- 
letí. Nyní  má  okres  rychnovský  síť  31  dobrých  silnic  v  úhrnné  délce  121 
kilometrů. 

Roku  1893  postavilo  město  Rychnov  místní  dráhu  rychnovsko — solni- 
čkou z  Kvasin  přes  Rychnov  údolím  Kněžny  do  Častolovic.  Po  7  letech 
vystavěna  místní  dráha  doudlebsko — rokytnická  z  Rokytnice  přes  Slatinu 
a  údolím  Zdobnice  přes  Něm.  Rybnou,  Peklo  a  Vamberk  do  Doudleb. 
V  okresu  rychnovském  bylo  v  roce  1910  v  3480  domech  napočítáno 
22.739  lidí. 

Horalé,  majíce  skrovné  styky  s  ostatním  světem,  milují  nade  vše 
oteckou  hroudu.  Žijíce  pak  v  klidu  a  klopotně  pracujíce,  jsou  mysli  roz- 
jímavé  a  zbožné.  Proto  nalezlo  učení  českobratrské  na  Rychnovsku  vře- 
lého ohlasu.  Když  r.  1463 
Bratři  pronásledováni  a 
osada  kunvaldská  roz- 
plašena,  nalezli  Čeští 
Bratři  útulek  na  Rych- 
novsku, ale  i  tu  bylo  se 
jim  skrývati.  Konávali, 
jak  pověst  dí,  pobožno- 
sti své  v  lese,  ve  stínu 
borovice  pod  Jeď.ínou 
nedaleko  vsi  (nyní 
dvora)  Lhotky,  jižněji  na 
čtvrt  hodiny  cesty  polo- 
žené. Památná  tato  bo- 
rovice, mající  4  m.  v  ob- 
jemu, dosud  v  panském 
lesíku  mohutné  větve 
rozkládá  do  šíře  20  m.  V 
rychnovském  lese  Včel- 
ném  pamětní  deska  na 
skále  sv.  Jana  hlásá,  že 
tam  Čeští  Bratři  měli 
útočiště  před  nepřáteli  a 
že  tam  oddávali  se  po- 
božnostem. 

Z  dekretu  jednoty  bra- 
trské vyniká    tak    řeče- 

Skála  sv.  Ivana  ve  Včelném  u  Rychnova.  né:      -Svolení    na    horách 


-  545  - 

Rychnovských«  z  roku  1464.  Roku  1467  sešli  se  přívrženci  jednoty  ze 
všech  stavů  ve  Lhotce,  vzdálené  čtvrt  hodiny  na  jih  od  Rychnova,  aby 
se  na  zvláštním  společenském  řádě  usnesli  a  položili  základ  k  své  orga- 
nisaci.  Tu  u  hospodáře  Duchka  ustanoveni  tři  bratři  k  úřadu  kněžské- 
mu. Shromáždění  toto  zahájil  Michal,  řečený  Starý,  jenž,  opustiv  kato- 
lickou faru  v  Žamberce,  stal  se  knězem  českobratrským  a  udělena  mu  val- 
denským biskupem  Štěpánem  moc  biskupská,  již  přenesl  na  Bratra  Matěje. 

Bratři  měli  v  Rychnově  a  v  Solnici  sbory  a  Rychnov  stal  se  sídlem  bi- 
skupa českobratrského  Michala  a  bratra  Matěje,  zvoleného  na  synodě  lho- 
tecké  za  nejpřednějšího  kněze.  Ve  sboru  rychnovském,  který  byl  na  před- 
městí solnickém  v  místech,  kde  dosud  slově  »na  Sboře«,  r.  1484  a  násle- 
dujícího byly  konány  bratrské  sněmy.  Roku  1495.  prohlásilo  shromáž- 
dění rady  bratrské  v  Rychnově,  že  bezvýminečná  vážnost  přísluší  jen 
písmu  svatému,  a  odňala  závaznost  spisům  zakladatelů  učení  českobratr- 
ského, Chelčického  a  Řehoře.  Později  konán  byl  v  Rychnově  bratrský 
sjezd  roku  1500.  Tenkráte  tvořily  v  Čechách  bratrské  osady  tři  sku- 
piny, z  nichž  prvá  slula  rychnovsko-kunvaldská,  jejíž  sídlo  delší  čas  bylo 
v  Rychnově. 

Když  Ferdinand  roku  1547  prohlásil,  že  v  zemi  netrpí  jiné  víry  než 
pod  jednou  a  pod  obojí,  vydal  Jaroslav  z  Pernšteina,  pán  na  Rychnově  a 
Potšteině  list  vypovídací  na  »zlopověstnou  sektu  pikhartskou«.  Měli  se 
do  6  neděl  vystěhovati  a  vyslali  proto  k  němu  poselství  do  Pardubic,  jež 
ho  mělo  obměkčiti  —  ale  marně.  Ještě  před  uplynutím  určené  doby  sešlo 
se  v  Rychnově  as  400  osob,  které  ubíraly  se  s  pláčem  do  Vratislavě  a 
Poznaně.  Kunvaldští,  Javorničtí  a  Žamberští  doprovázeli  je  lesy  až  na 
pomezí. 

Než  neodšeli  všichni;  po  40  letech  koupil  panství  rychnovské  Kryštof 
Betengl  z  Neyenperku,  jenž  jim  vystavěl  v  Rychnově  r.  1594 — 1602  nový 
kostel,  však  po  bitvě  na  Bílé  Hoře  opustili  zdejší  Bratří  s  jinými  nekato- 
líky vlast  navždy. 

Obyvatelstvo  rychnovského  okresu  ve  vesnicích  a  z  nemalé  části 
v  městech  ode  dávna  zaměstnávalo  se  polním  hospodářstvím,  ve  městech 
však  zkvétala  svou  dobou  též  řemesla,  hlavně  v  Rychnově,  kde  řemeslníci 
ustavili  se  po  tehdejším  způsobu  v  cechy.  Nejstarší  cech  tu  utvořili  sou- 
keníci, jejichž  pořádek,  potvrzený  r  .1378  Jetříchem  a  Albrechtem  z  Rych- 
nova, jest  z  nejstarších  listin  česky  psaných  a  chová  se  v  zemském  museu. 
Soukenictví  stalo  se  v  Rychnově  za  XVI.  stol.  hlavní  živností  tak,  že  ne- 
nazýván jinak  než  Rychnovem  Soukenickým.  Tenkrát  soukeníci  rychnov- 
ští konávali  slavnost,  zvanou  »doušky«;  byl  to  veselý  průvod  městem, 
v  němž  zastoupení  byli  představitelé  různých  národů  snad  na  znamení, 
že  zdejší  soukeníci  mívali  obchod  s  mnoha  národy. 


Do  roku  1848  jezdili  soukeníci  z  okresu  rychnovského  na  trh  hlavně 
do  Pešti  a  do  Trnavy,  později  do  Brna.  Ještě  r.  1870  napočítáno  v  Rych- 
nově J300  lidi,  kteří  se  soukenictvím  živili  a  pracovali  na  400  stavech  a 
u  80  strojův,  ale  od  té  doby  znamenati  jest  úpadek,  jehož  příčinou  jest 
soutěž  továren.  Jediná  továrna  na  sukna  v  okrese  jest  v  Kvasinách. 

Vedle  soukenictví  provozováno  silně  punčochářství,  hlavně  v  Sol- 
nici, avšak  práce  strojové  zatlačují  práce  stávkové,  ač  se  tu  punčochář- 
ství ještě  dosud,  ovšem  že  slaběji,  provozuje. 

Vůbec  řemesla  tato  i  jiná  ustupují  továrnám  a  v  novější  době  šíří  se 
pod  horami  Orlickými,  kde  bylo  tkalcovství  ode  dávna  domovem,  průmysl 
textilní. 

S  tkalcovstvím,  k  jehož  pořádku  či  cechu  patřívali  i  mezuláníci,  spo- 
jeno jest  nerozlučně  paprskářství,  které  ve  Vamberce  již  za  XVII.  stol. 
bylo  provozováno.  Nyní  jest  tam  veliká  továrna  na  výrobu  brd  a  paprsků 
ocelových  a  mosazných  a  3  rozsáhlé  tkalcovny,  3  umělá  bělidla,  barvír- 
ny, úpravna,  tov.  výroba  zboží  punčochářského  i  tkalcovství  ruční.  V  Rych- 
nově jsou  4  veliké  tkalcovny,  továrna  na  zboží  pletené  a  barvírny,  v  Sol- 
nici tkalcovna  a  výroba  vaty.  Tkalcovství  provozuje  se  v  okrese  rychnov- 
ském též  pro  domácí  potřebu,  zvláště  tam,  kde  půda  málo  vynáší. 

Na  zdokonalení  výrobků  tkalcovských  zřízena  jest  v  Rychnově  c.  k. 
odborná  škola  tkalcovská. 

Ve  Vamberce  a  v  jeho  okolí  jest  z  lidového  průmyslu  nejrozšířenější 
krajkářsivi.  Dle  udržované  tradice  je  zakladatelkou  jeho  Belgičanka  Mag- 
dalena Grambová,  vdova  po  Kašparovi  z  Grambu,  jenž  r.  1627  koupil 
zboží  vamberské.  Ta  prý  naučila  několik  dívek  krajky  paličkovati.  Od 
té  doby  průmysl  krajkářský  zde  zdomácněl  a  rozšířil  se  do  okolí.  Ačkoli 
dovedná  krajkářka  sotva  korunu  denně  si  vydělá,  přece  na  5000  lidí,  zvi. 
ženy  a  děti,  v  zimě  však  i  muži,  živí  se  krajkářstvím,  jež  pěstuje  se  i  v  okre- 
se žamberském  a  kosteleckém.  Ve  Vamberce  na  900  poduškách  dělají 
se  krajky  z  nití,  ze  škrobené  bavlny,  zvané  vláčkové,  i  z  hedvábí  a  mají 
odbyt  v  zemích  koruny  české  i  na  Slovensku.  Roku  1889  otevřena  byla 
ve  Vamberce  odborná  škola  krajkářská,  jež  velice  přispívá  k  zvelebení 
tohoto  lidového  průmyslu. 

Značně  rozšířeno  jest  na  Rychnovsku  háčkování  dětských  čepečků, 
kabátků  a  pod.;  výdělek  z  něho  jest  nepatrný,  neb  byl  zredukován  a 
ohrožen   tovární  výrobou. 

V  malé  míře  vyrábějí  se  zde  též  háčky  na  háčkování,  slaměné  ro- 
hože  a  ze  slámy  nebo  z  kořínků  kosatky. 

Města  i  vesnice  na  Rychnovsku  mění  se  více  než  kde  jinde  a  sluší 
litovati  zánik  starých  charakteristických  dřevěných  staveb.  V  Rychnově 
do  roku  1800  byla  dřevěná  i  radnice,  v  r.  1865  zanikla  dřevěná  kaple  hřbi- 
tovní a- po  ní  obdivuhodná  zvonice  sv.  Havla.  Ve  Vamberce  a  v  Solnici 
dosud  lze  zříti  skiovné  zbytky  rázovitých  horských  staveb. 


-  547 


1  domácnost  a  kroj  se  změnily,  ze  starých  tanců  udržely  se  jen 
některé. 

Báje  a  pověsti  se  zapomínají,  pověry  však  se  déle  udržují,  mizí  však 
staré  zvyky,  výroční  obyčeje,  přástky,  obžinky  a  pod.  V  některých  vesni- 
cích staví  ještě  chasníci  děvčatům  prvního  května  máje,  dále  se   udrželo 


-Ť&9t,*''J* 


Rychnov   n.   Kn. 

ještě  pálení  kupy  v  Lipovce  kol  sv.  Jana  Křtitele,  koulení  vajec  o  veliko- 
nocích na  valisku  v  Rychnově,  zalikování  svatebčanů  v  Pekle. 
Cílem   procházky   okresem  jest  nejprve  jeho  střed  — 

RYCHNOV  n.  Kn.,  jenž  leží  při  ohebu  bystřiny  Kněžny.  Menší 
část  jeho  rozkládá  se  při  říčce,  větší  na  výšině,  nad  levým  břehem,  ale  v. 
a  j.  mírně  se  sklánějící.  Patří  k  městům  úpravného  vzhledu,  nebof  jest 
pěkně  rozloženo;  jeho  prostranné,  obdélníkové  náměstí  ztratilo  již  sko- 
rém naprosto  starobylý  ráz,  jen  ještě  dvě  nebo  tři  dřevěná  stavení  s  pod- 
loubím  jsou    pozůstatky   svérázné   horské   stavby    a   připomínají   bývalou 


Rychnovské    náměstí    s    radní 


548  - 


podobu  rynku.  Mezi  domy  vyniká  na  sz.  radnice,  vystavěná  r.  1804  a 
opatřená  vížkou  s  bicími  hodinami.  V  průčelí  jest  znak  s  pannou  na  je- 
lenu, udělený  městu  r.  1488  králem  Vladislavem;  jest  v  ní  umístěn  okresní 
soud.  Nejmohutnější  budova  na  náměstí  jest  v  západním  jeho  rohu  polo- 
žený obecní  dům,  v  němž  jsou  úřadovny  okr.  hejtmanství,  okresního  za- 
stupitelství a  Městské  spořitelny. 

Staré  náměstí  s  ulicí  Svatohavelskou  jsou  nejstarší  části  města.  Do 
počátku  minulého  století  vedl  náměstím  od  východu  k  západu  hlubok- 
úvoz,   přes  nějž   bylo  několik  lávek  pro   pěší  chodce.   Na   západním   rohu 


Zámek  v  Rychnově  n.  Kn. 


vyzdvižena  byla  r.  1659  dílem  Jana  Títa  z  Vamberka  brána,  jak  svědčí 
v  těch  místech  na  domě  zazděná  deska.  Za  té  doby  byl  na  náměstí 
rybníček,  u  něhož  stály  topoly  a  pranýř.  Hořejší  část  náěmstí  zdobí  troj- 
soší:  Kristus,  sv.  Florian  a  sv.  Jan. 

Děkanský  kostel  sv.  Havla  jest  nejstarší  stavbou  v  městě.  Vystavěn 
jest  slohem  gotickým  na  rozhraní  XIII.  a  XIV.  stol.  Na  dávný  věk  upo- 
míná  románský  kamenný  kříž  na  vrcholu  štítu  při  lodi.  Hlavní  oltář  zdobí 
obraz  sv.  Havla,  připisovaný  Karlu  Skřetovi.  Na  postranním  oltáři  jest 
socha  Panny  Marie,  o  níž  vypravuje  pověst,  že  jest  dílem  Arnošta  z  Par- 
dubic, dle  nápisu:  »Hieronymus  Kapoun  a.  D.  1690«,  pochází  asi  z  doby  po- 
zdější. O  soše  této  vypravuje  zesnulý  Ehrenberger  ve  svém  spisku  pro 
mládež:   »Dar  Arnošta  z  Pardubic«. 

Kolem  kostela  býval  malý  hřbitov,  na  nějž  upomíná  několik  sta- 
rých  náhrobních   kamenu,   zazděných   v   zevnější  kostelní   zdi.  Fara   zdejší 


náležela  k  děkanátu  kostelec- 
kému,  od  válek  husitských  osa- 
zována byla  kněžími  pod  obojí, 
z  nichž  poslední  byl  Matěj  Kro- 
cín.  Hlavní  tepnou  života  spo- 
lečenského i  obchodního  jest 
Panská  ulice,  jež  spojuje  Staré 
náměstí  s  Novým.  Tu  stojí  od 
roku  1896  Národní  dům,  ve 
kterém  sídlo  má  většina  vla- 
steneckých a  lidumiiných 
spolků.  Při  něm  ve  zvláštní 
budově  vystavěno  jest  úprav- 
né Pelclovo  divadlo  s  velmi 
krásnou  dvoranou.  Vestibul 
okrášlil  akademický  malíř  H. 
Vysekal   velice    pěknými   mal- 


Věž   rychnovského  zámku. 


bami,  strop  a  stěny  dvorany,  sloužící  za  hlediště,  zdobí  štukatura  a  bo- 
hatá ornamentika.  Horní  část  proscenia  tvoří  allegorický  vlys  od  Fr. 
Hergesela,  v  jehož  středu  jest  podobizna  největšího  rychnovského  ro- 
dáka Fr.  M.  Pelcla,  po  levé  stra- 
ně allegorická  postava  Historie, 
po  pravé  Thálie.  Hlavní  oponu 
maloval  M.  Salomon,  svob.  pán 
Friedberg  Mirohorský.  Dekorace 
malovali  pražští  divadelní  malíři 
Rom.  Skála  a  R.  Holzer. 

Na  Novém  náměstí  jest  zámek 
hrabat  z  Kolowrat  s  trojím  nádvo- 
řím. Náleží  k  nejvýstavnějším  síd- 
lům panským  v  Čechách. 

Před  zámkem  jest  barokní  sloup 
z  r.  1694  a  na  něm  socha  Panny 
Maiie,  po  obou  stranách  sloupu 
stojí  sochy  sv.  Jana  Nep.  a  sv. 
Františka  Xaveria. 

Zámek      vystavěn      byl    v     le- 
tech     1676    až    1690      v     pravi- 
delném čtverhranu  slohem    novo- 
vlašským.    Obojí    prostranní    kří- 
Sousoší  před  zámkem  rychnovským.  dlo      končí      nevysokými      věžmi; 


ó50 


v  levé  jest  brána  vedoucí  \  údolí  Kněžny.  Komnaty  v  prvém  poschodí 
chovají  poklady  umělecké.  V  předsíni  kaple  P.  Marie  Sněžné,  v  salo- 
nech hraběcích  a  pokojích  hostinských  jsou  vzácné  obrazy  starých  i  no- 
vějších mistrů  cizích. 


Gymnasium,  chrám  nejsv.   Trojice  a  zámek  v  Rych  iově  n.   Kn. 

V  prvním  hostinském  pokoji  jsou  obrazy  Skřetovy  a  Lhotovy.  V  kom- 
natě předků  visí  podobizny  osob  z  rodiny  Kolovratské  až  z  roku  1506  a 
ve  skříních  uloženo  vzácné  sklo  a  skvostné  nádobí.  Vzácné  památnosti 
a  starobylý  skvostný  nábytek  jest  i  v  jiných  komnatách. 


Chrám    nejsv.    Trojice   v    Rychnově    n.    Kn. 


I  chodby  zámecké  ozdobeny  jsou  obrazy,  mezi  nimiž  vyniká  starý 
obraz  soudu  zemského  za  krále  Vladislava  a  výjev  z  popravy  Staro- 
městské. Slynulať  rodina  zdejších  Kolovratů  ode  dávna  láskou  k  uměni 
a  příchylností  k  národu  a   vlasti. 


—  551   - 

Se  zámkem  krytou  chodbou  souvisí  zámecký  chrám  Nejsv.  Trojice  a 
stará  budova  gymnasijní.  Tyto  tři  mohutné  budovy  vévodí  Rychnovu,  af 
se  k  němu  blížíme  odkudkoli  a  dodávají  mu  imposantního  a  také  ma- 
lebného rázu. 

Chrám  Nejsv.  Trojice  vystavěn  byl  v  1.  1594 — 1602  Kryštofem  Be- 
tenglem  z  Neyenperku  pro  České  Bratry,  r.  1666  byl  pro  katolickou  bo- 
hoslužbu vysvěcen  prvním  biskupem  královéhradeckým  Mat.  Ferdinan- 
dem z  Bilenberka.  V  té  době  zřízena  byla  rodinná  kolovratská  hrobka 
pod  kněžištěm.  Roku  1713  vystavěl  hr.  Norbert  Leopold  z  Kolovrat  ná- 
kladné a  nádherné  průčelí  ve  slohu  barokním.  Roku  následujícího  vy- 
stavěna kaple  loretská.  Roku  1798  byl  kostel  bleskem  zapálen  a  vyhořela 
sousední  piaristská  kollej.  Značně  poškozený  kostel  obnoven  byl  roku 
1837 — 1843  hrabětem  Frant.  Antonínem  z  Kolovrat. 

Na  hlavním  oltáři  jsou  krásné  obrazy  nejsv.  Trojice,  sv.  Petra  a  sv. 
Pavla  od  vlašského  mistra  Lippariniho.  Pří  svatém  Petru  a  Pavlu  vypo- 
dobněn klečící  obnovitel  chrámu  s  chotí.  V  dolejší  části  jsou  poprsí  šesti 
českých   patronů  a  Kristovo   od  Hellicha. 

Na  pobočních  oltářích  jsou  obrazy  sv.  Františka  a  sv.  Rosy,  patronů 
hraběte  a  hraběnky,  vymalované  od  vídeňského  malíře  Dittenbergera. 

Kazatelnu  ozdobil  Hellich  obrazy  apoštolův.  Cínová  křtitelnice  v  po- 
výšeném kněžišti  pochází  z  r.  1845  a  pořízena  byla  za  3000  K.  Kostel 
má  dvě  oratoria  a  dvě  kruchty  a  na  každém  kůru  varhany.  Znamenité 
varhany   na    veliké    kruchtě    sestrojil    rokytnický    varhanář   Jiří    Spanhel. 

Opodál  při  kryté  chodbě  ze  zámku  stojí  kaple  sv.  Kříže  a  na  druhé 
straně  přes  silnici  masivní  čtverhranná  zvonice,  postavená  roku  1604 
a  v  ní  jest  140  centů  těžký  zvon  »Krištof«,  vzácného  díla,  slitý  Janem 
Benešovským  z  M.  Třebové. 

Těsně  vedle  kostela  prostírá  se  trojhranem  starobylá  jednopatrová 
budova  c.  k.  vyššího  gymnasia,  bývalá  to  piaristská  kollej,  kterou  roku 
1714  s  latinskými  školami  založil  hrabě  Norbert  Leopold  Kolovrat.  Tím 
stal  se  Rychnov  kulturním  střediskem  českého  podhoří  Orlického,  což  ale 
netrvalo  dlouho,  neboť  roku  1777  mimo  nadání  bylo  gymnasium  jako 
mnoho  jiných  Marií  Terezií  zrušeno.  Teprve  r.  1812  byl  zrušovací  dvorní 
dekret  odvolán  a  roku  příštího,  když  kollej  byla  po  požáru  opravena, 
školy  opět  otevřeny.  Nižší  školy  latinské  byly  v  letech  1869 — 1872  do- 
plněny  a   r.    1878  gymnasium   sestátněno. 

V  ulici  Komenského  jest  budova  ob.  a  měšť.  školy  dívčí,  v  ulici  ve- 
doucí ke  Studánce  škola  tkalcovská  a  r.  1905  vysvěcena  budova  škol 
chlapeckých.  K  těmto  druží  se  živnostenská  škola  pokračovací,  městská 
jednoroční  škola  obchodní  a  dvoutřídní  dívčí  škola  průmyslová. 

Ze  staré  budovy  školní  zřízen  byl  obecní  úřad,  v  němž  zatímně  umí- 
stěno městské  museum  a  bohatá  knihovna,  darovaná  profesorem  drem 
Kouřilem. 


-  552  - 

Na  starém  hřbitově  stojí  úhledná  kaple  Proměnění  Krista  Pána.  Vy- 
stavěna byla  ve  slohu  byzantském  s  nádhernou  kopulí  od  AI.  Turka  ná- 
kladem obětavého  vlastence,  hraběte  Hanuše  Kolovrata  Krakovského 
v  letech   1865 — 1868.  Pozoruhodný  jsou   v  ní  fresky  Hellichovy. 

Pravé  pobřeží  Kněžny  od  železného  mostu  na  Láni  po  Habrovou  sluje 
Pelclovym.  Tu  stojí  skrovničký  domek  dřevěný,  v  němž  se  Pelcl  narodil 
11.  listopadu  r.  1734.  Před  ním  péčí  Občanské  besedy  roku  1870  byl 
postaven  skrovný  pomník  s  jeho  podobiznou. 


Rodný  domek   a  pomník  Fr.  Mart.  Pelcla  v  Rychn  ově   n.   Kn. 


Historie  Rychnova  jest  bohatá,  ačkoli  původ  jeho  jest  mlhavý.  Kro- 
mě ojedinělých  nálezů  předhistorických  zbraní  není  jiných  památek  prvot- 
ního osídlení  zdejší  krajiny.  V  latinských  listinách  první  zmínka  o  Rych- 
novu činí  se  při  roku  1258,  kdy  Heřman  z  Drnholce  jmenuje  se  Heřmanem 
z  Rychnova.  Proí.  Aug.  Sedláček  považuje  tohoto  Heřmana  za  zaklada- 
tele města.  Rychnov  byl  zalidněn  jako  všechna  města  v  Čechách  tehdy 
založená,  osadníky  německými,  kteří  tu  však  nevytrvali  a  živel  český 
měl  tu  brzy  převahu.  V  druhé  polovici  XIV.  století  bylo  město  nejspíše  již 
docela  české,  neboť,  jak  již  bylo  vzpomenuto,  měli  soukeníci  rychnovští 
v  posledním  roce  panování  Karla  IV.  pořádek  svůj  psaný  již  úplně  česky. 

Vznik  názvu  Rychnov*  různě  se  vykládá,  něčeho  určitého  nelze  se 
však  dopátrati. 

V  druhé  polovici  XIV.  stol.  vládli  Rychnovem  bratři  Jetřich  a  Vojtěch 
z  Kychnova.  Jetřich  po  roce  1400  zemřel  a  zůstavil  syny  Jetřicha,  Jana 
a  Hynka  z  Poděbrad,  kteří,  nabyvše  let,  rozdělili  se  o  zboží  otcovské. 
Jan  (zvaný  starší)  držel  Rychnov,  Hynek  horské  vesnice  a  ves  Dubno, 
kde   si   vystavěl   tvrz. 

Oba  bratři  přidrželi  se  horlivě  strany  táborské.  Po  Janovi  st.  násle- 


doval  Jan  ml.  a  po  Hynkovi  Václav,  kteří  byli  přívrženci  jednoty  Po- 
děbradské. 

Ke  konci  XV.  stol.  dělil  se  Rychnov  na  stranu  horní  a  dolní.  Nad 
dolejší  stranou  vládli  bratří  Jindřich  a  Heřman,  kteří  propustili  a  daro- 
vali ve  své  částí  lidem  hlásky  a  ponůcky,  ale  brzo  odtud  se  vyprodali. 
Od  roku  1478  Rychnov  a  Dubno  drže!i  bratři  Albrecht,  Jiří  a  Heřman,  již 
byli  vrchností  laskavou.  Albrecht  a  Heřman  dovolili  svým  poddaným, 
že  mohli  o  statku  svém  činiti  pořízení.  Obci  dali  zároveň  právo  odúmrtí 
a  zmocnění,  by  mohla  spravovati  jmění  obecní,  i  zádušní.  Na  žádost  Al- 
brechtovu král  Vladislav  udělil  městu  znak  a  právo  na  dva  výroční  trhy. 

Bratři  tito  se  později  rozdělili,  Albrecht  podržel  hrad  rychnovský  a 
Heřman  tvrz  dubenskou. 

Kde  stával  v  Rychnově  hrad,  nelze  určiti.  Prof.  Sedláček  domnívá 
se,  že  tam,  kde  nyní  jest  budova  gymnasijní,  ale  spíše  lze  souditi,  že  na 
prostoře  před  nynějším  zámkem,  kde  vypíná  se  sloup  Mariánský,  a  kde  do- 
sud se  říká  »na  hradeb.  Také  pamětní  kniha  školní  vypravuje,  že  okolo 
roku  1500  stál  v  těch  místech  panský  zámeček  ze  dřeva.  Nedaleko  roz- 
kládal se  též  panský  dvůr. 

Roku  1497  přešel  Rychnov  v  majetek  bohatého  a  proslaveného  rodu 
pánů  z  Pernšteina,  který  jej  držel  skoro  60  let.  Koupil  jej  pan  Vilém 
z  Pernšteina,  toho  času  nejbohatší  velmož  český.  Roku  1498  daroval 
Rychnovským  pastviště,  řečené  Láň,  aby  se  na  tu  stranu  mohlo  město 
šířiti  a  roku  1503  rozprodal  panský  dvůr  v  Rychnově,  na  jehož  místě 
vznikalo  Nové  náměstí. 

Za  života  rozdělil  veliké  své  statky  synům  Janovi  a  Vojtěchovi  tak, 
že  Vojtěch,  nejv.  hofmistr,  obdržel  statky  v  Čechách,  Jan  na  Moravě. 
Vojtěch  zemřel  již  r.  1534  a  rozsáhlý  jeho  majetek  sdědil  bratr.  Vojtěch 
daroval  soukeníkům  mlýn  na  stavbu  valchy,  začež  měli  vrchnosti  platiti 
ročně  1  a  půl  kopy  gr.  č.  a  špitálu  10  bílých  grošů,  obci  pak  dovolil,  aby 
si  koupila  6  dvorů  ve  vsi  Habrové.  Jan  dovolil  obci,  aby  si  přikoupila 
mlýn  a  6  dvorů  v  Dlouhé  Vsi.  Syn  jeho  Jaroslav  vypovězením  Českých 
Bratří  ztratil  mnoho  pracovitých  poddaných.  Velkým  přepychem  upadl 
do  dluhů  a  r.  1556  prodal  Potštein,  Litice  a  Rychnov  Arnoštovi,  falckra- 
bímu  na  Rýně,  jenž  byl,  ač  nekněz  —  arcibiskupem  solnohradským  a  ne- 
přál jinověrcům.  Obci  rychnovské  všecky  dřívější  výsady  potvrdil.  Zemřel 
však  již  r.  1560.  Rychnov  připadl  jako  odúmrtí  králi  a  zůstal  v  majetku 
královském  ještě  za  Maxmiliána  a  jeden  rok  za  Rudolfa  II. 

Ferdinand  I.  udělil  r.  1567  Rychnovským  znamenité  výsady.  Město 
mělo  se  říditi  stejnými  právy  jako  města  královská.  Všecky  dřívější  svo- 
body i  práva  městu  znova  potvrdil  Maxmilián  II.  Aby  chudou  obec  po- 
vznesl, dal  jí  r.  1571  důchody  a  platy  panství  rychnovského  na  12  let 
v  nájem,  zejména  ji  mimo  lesy  a  lov  zastavil  mlýn  pod  Jedlinou  a  dvůr 
v  Lipovce,  též  tvrz  v  Rychnově  a  vrchní  správu  nad  poddanými  vesni- 


554  - 


ckými  ročně  za  tisíc  kop  míš.  ročního  platu  do  komory  královské.  Rudolf 
II,  postoupil  r.  1577  Rychnov  Burjánovi  Trčkovi  z  Lípy,  jenž  vystavěl 
v  údolí  Kněžny  pivovar  a  panské  sídlo,  nyní  starý  zámek  nazvané,  Rych- 
novu byl  pánem  milostivým;  soukeníkům  prodal  mlýn  pod  kostelem  a 
plat,  který  mu  řezníci  dávali  z  masných  krámů,  jakož  i  důchod  od  cizích 
řezníků  dal  špitálu.  Měšťanům  dovolil  provozovati  obchod  solní  a  prodej 
vína,  vymiňuje  sobě  z  každého  vědra  vína  jeden  bílý  groš  a  druhý  pak 
obci,  které  dal  dovolení,  aby  si  mohla  z  panských  lesů  bráti  dříví  na  vo- 
dovod a  z  nově  postaveného  pivovaru  poručil  dávat  řídké  pivo  chudým 
do  špitálu  a  učitelům  a  žákům  do  školy,  kolik  by  vypili  a  potřeba  byla. 
Na  králi  Rudolfovi  vymohl  městu  nadání  na  třetí  výroční  trh. 

Panství  rychnovské  prodal  r.  1587  Kryštofu  Betenglovi  z  Neyenperka 
a  na  Borohrádku.  Betenglové  pocházeli  ze  Švýcar  a  přiznávali  se  k  vjře 
českobratrské,   kterou  za  nich  i  Rychnovští  většinou  vyznávali. 

Té  doby  těšil  se  Rychnov  největšímu  rozkvětu.  Soukenictví  se  da- 
řilo a  měšťané  stávali  se  zámožnými.  Dosud  chudá  obec  koupila  mlýny  s 
rolemi  i  lesy  a  šest  dvorů  v  Habrové. 

Příznivá  tato  doba  netrvala  však  bohužel  dlouho.  Po  bitvě  bělo- 
horské vtrhlo  císařské  vojsko  na  statky  Kryštofa  Betengla  ml.  a  hrozně 
je  poplenilo.  Kryštof  předvolán  roku  1621  před  soudní  komisi,  jsa  vi- 
něn z  toho,  že  nejprve  direktorům,  pak  králi  Fridrichovi  objednával  z  No- 
rimberka  válečné  potřeby  na  svůj  náklad.  Byl  uznán  vinným  a  jeho  pan- 
ství konfiskováno.  Před  vynesením  rozsudku  Kryštof  zemřel  a  místodržitel 
Karel  z  Lichtenšteina  prodal  panství  rychnovské  i  borohrádecké  Vin- 
cencovi Muschingrovi,  sv,  p.  z  Gum- 
pendorfu  a  na  Rožmberce. 

Dědička  a  dcera  jeho  Marie  Kate- 
řina prodala  Rychnov  s  Borohrád- 
kem  r.  1629  proboštu  vyšehradskému 
Zukkonovi,  kterýž  jej  odkázal  cí- 
sařovně Eleonoře,  manželce  Ferdi- 
nanda II.,  kteráž  obě  panství  prodala 
r.  1640  Albrechtovi  z  Kolovrat,  JCM 
radě  a  místokancléři  království 
českého  za  190.000  zl.  rýn. 

Válka  třicetiletá  těžce  zasáhla  i 
Rychnov.  Hned  na  jejím  počátku 
panství  rychnovské  vydrancovali  a 
spustošili  a  roku  1639  vtrhli  do  města 
Švédové  a  nelítostně  zde  plenili,  ani 
kostelů  nešetříce.  Avšak  jednomu  od- 
dílu vedlo  prý  se  zle.  Když  přitrhli  \ 

>bylč   domy   v   Židovské   id.  .      ,  _  ,  ,  <■         ■ 

v  Rychnově  n.  Kn.  noci   do   města,     aby   drancovali,   ?.&- 


Slat 


-  555  - 

slechli  víření  bubnu  a  lomoz,  jakoby  od  vojska,  jdoucího  obyvatelstvu  na 
pomoc.  Dali  se  na  útěk  a  s  kolmého  srázu  nad  Habrovou  se  pobili.  Obec 
musila  přispívati  na  soldatesku  a  lidé  majetek  svůj  v  lese  skrývali.  Cecho- 
vé, soukenický  a  krejčířský,  bojíce  se  patrně  o  peníze,  kupovali  pozemky, 
mnozí  pak,  nemohouce  se  uživiti,  odešli  k  vojsku,  jiní  opět  pro  víru  ze 
země.  V  městě  zdržovalo  se  pouze  700 — 800  lidí.  Roku  1662,  kdy  si  oby- 
vatelstvo již  poněkud  oddechlo,  napočítáno  v  celé  farnosti  1566  duší.  Bylo 
mnoho  opuštěných  stavení  a  pustých  míst,  jež  obec  později  novému  oby- 
telstvu  za  levný  peníz  prodávala.  Ke  všemu  v  té  době  zachvátil  město 
veliký  požár,  při  němž  shořely  i  knihy  městské. 

V  roce,  kdy  dojednán  byl  mír  vestfálský,  zemřel  Albrecht  Libštein- 
ský  z  Kolovrat,  který  krátce  před  smrtí  k  Rychnovu  přikoupil  Jedlinu  a 
Slemeno.  Dědicem  jeho  stal  se  nejstarší  syn  František  Karel  I.,  který 
i  s  bratřími  povýšen  byl  do  stavu  hraběcího  sv.  říše  římské.  Přikoupiv 
r.  1674  Černikovicc,  zřídi1  fideikomis  pro  svého  syna  Norberta  Leopolda. 
Hrabě  Frant.  Karel  byl  presidentem  nad  apelacemi  a  potom  zemským 
hejtmanem  moravským.  Vystavěl  si  nový  zámek  a  ozdobil  jej  sbírkou 
skvostných  obrazů. 

O  rozšíření  víry  katolické  měl  péči  velikou.  Na  kostele  sv.  Havla  dal 
nově  postaviti  věž  a  zpuštěný  kostel  sv.  Trojice  poopraviv,  dal  posvětiti 
pro  bohoslužbu  katolickou.  Poněvadž  v  okolí  i  celé  vsi  byly  ještě  neka- 
tolické, posláni  sem  jezovité.  Roku  1650  účinkoval  zde  vlastenecký  je- 
zovita  Boh.  Balbín,  jemuž  se  ale  missionářská  práce  nevalně  dařila.  Po 
tři  léta  (1651 — 1654)  vydržoval  zde  hrabě  sám  dva  jezovity.  Ti  obrátili 
v  Rychnově  284  nekatolíků,  185  jich  před  nimi  uteklo. 

Hrabě  Norbert  Leopold  panství  své  pečlivě  zveleboval  i  o  dobro  pod- 
daných se  staral.  K  panství  svému  přikoupil  Vamberk,  též  Masty,  Říčku 
a  Vel.  Zdobnici.  Nejedná  stavba  v  Rychnově  na  něho  upomíná.  U  starého 
zámku  postavil  průčelí,  před  zámkem  vykoupil  domy  a  dal  je  sbořiti,  dal 
vznik  ulici,  zvané  Nové  domy,  kostel  sv.  Trojice  opatřil  nádherným  průče- 
lím, ale  největšího  vděku  si  získal,  že  vystavěl  kollej  piaristskou  a  za- 
ložil r.  1714  latinské  školy.  Zemřel  r.  1716  a  po  něm  nastoupil  syn  František 
Karel  II. 

Téhož  syn  František  Josef  I.  potvrdil  Rychnovským  všecky  staré  svo- 
body a  výsady  a  postoupil  obci  kusy  lesa  Včelného.  Po  něm  následoval 
syn  František  Josef  II. 

Za  slezských  válek  hospodařili  Prušáci  kruté  v  Rychnově  a  týrali 
zvláště  Židy.  Vypravuje  se,  že  je  vytáhli  za  brady  až  ke  Studánce  a  tam 
je  umořili.  V  letech  1771 — 1772  byla  po  dvouleté  neúrodě  na  Rychnovsku 
bída  a  hlad,  tak  že  lidé  i  otruby  jedli.  Mimo  to  zuřily  časté  požáry,  kte- 
rými zničena  židovská  ulice  se  synagogou,  r.  1784  vyhořel  starý  zá- 
mek.  V   těch   letech   také   rozvodněná  Kněžna   nadělala   mnoho   škody. 


-    356  — 

Za  válek  napoleonských  přitáhli  do  Rychnova  a  měli  zde  svůj  štáb 
Švarcenberští  huláni.  Tři  z  nich  byli  tu  pro  zavraždění  a  oloupení  mlynář- 
ské rodiny  na  Náchodsku,  oběšeni.  R.  1809  byl  zde  vojenský  špitál;  zu- 
řilať  tu  horečka  a  umřelo  12C0  vojáků,  kteří  pochováni  jsou  na  výšině 
u  židovského  hřbitova.  V  roce  1832  zavlečena  sem  cholera,  na  niž  zemřelo 
113  lidí. 

Velikých  zásluh  o  Rychnov  získal  si  hrabě  František  Antonín  Lib- 
šteinský  z  Kolovrat  (1825 — 1861),  pán  bystrého  ducha  a  srdce  šlechetného, 
jenž  r.  1812  panství  se  ujal,  když  hrabě  Frant.  Josef  II.  se  uchýlil  do  Vídně. 
Roku  1811  jmenován  byl  nejvyšším  purkrabím  a  předsedou  zemské  vlá- 
dy a  roku  1826  povolán  do  ministerstva.  Obnovil  chrám  nejsv.  Trojice  a 
na  doplnění  rychnovského  gymnasia  poručil  20.000  K.  Byl  spoluzakla- 
datelem českého  musea,  jemuž  odkázal  knihovnu  o  35.000  svazcích. 

Jírn  vymřela  větev  Libšteinská,  jejíž  statek  připadl  rodu  Kolovratu 
Krakovských  a  dědil  je  Jan  Karel  Hanuš  hrabě  Krakovský  z  Kolo- 
vrat, jenž  svou  lidumilností  hluboko  se  zapsal  do  srdcí  obyvatelstva.  Po 
ném  následoval  roku  1872  hrabě  Theodor  a  po  smrti  jeho  roku  1874  syn 
Zdeněk  (f  1892),  známý  český  spisovatel  dramatický.  Nynějším  držitelem 
jest  jeho  nejstarší  syn  Bohuslav  hrabě  Krakovský-Libšteinský  z  Kolovrat, 
přítel  umění,  zvláště  hudebního;  požívá  chvalné  pověsti  co  skladatel  i 
spisovatel. 

Mimo  Fr.  M.  Pelcla  narodili  se  v  Rychnově  knězi  buditelé  Jos.  Haj. 
Vindyš,  Václ.  Zahradník,  Jos.  Polemír  Koun,  Jos.  Bol.  Podstránský, 
Pelhř.  Novák  a  Václ.  Kocián;  historik  dr.  Hugo  Toman,  filologové  Josef 
Kopecký,  dr.  Hynek  Vysoký  a  Ot.  Váňorný;  básníci  V.  A.  Jung  a  J.  Krato- 
chvil a  žurnalista  Patrik  Blažek.  Z  Rychnova  pocházel  též  vynikající 
hudebník  Jiří  Rychnovský,  jenž  se  tu  narodil  r.  1540.  Z  těch,  kteří  zde 
delší  či  kratší  dobu  působili  nebo  působí,  jmenujeme  pouze  Magd.  Dobr. 
Rettigovou,  J.  VI.  Pelikána,  paedagogy  dr.  G.  Líndnera,  Jos.  Šmahu,  dra 
Saturníka,  dra  O.  Kádnera,  V.  Podhajského,  Ed.  Geisslera,  Jos.  Krejčího, 
Ant.  Svobodu,  kritiky  a  folkloristy  Jana  Voborníka  a  J.  Vycpálka,  pří- 
rodopisce  K.  Kopeckého,  historiky  Aug.  Sedláčka,  dra  F.  Kouřila  a 
jednatele  arch.  kom.  České  akademie  dra  Č.  Langra.  Dále  žili  nebo  žijí 
tu  básníci  Josef  Kuchař,  dr.  J.  Kališ  a  dr  J.  Šternberka,  belletristé  Jan 
Wagner  a  J.  E.  Šlechta. 

V  r.  1910  žilo  v  Rychnově  v  680  domech  5113  obyvatel. 

Kromě  průmyslových  odvětví,  o  nichž  jsme  se  již  zmínili,  vytknouti 
sluší  městskou  elektrárnu,  2  knihtiskárny,  2  knihkupectví,  lékárnu,  tři 
mlýny,  pan.  pivovar  a  uměl.  truhlářství,  továrnu  zámečnickou,  2  výrobny 
hosp.  strojů,  obchod  kožemi,  výrobu  plech,  kamen,  harmonií  a  pneum. 
varhan,  sodové  vody,  lihových  nápojů.  Jest  zde  obilní  skladiště  hosp. 
družstva,  děln.  konsum,  jatky,  obch.  grémium  a  9  živnost,  společenstev; 
též  značné  týdenní  trhy  na  obilí  a  na  mladý  vepřový  dobytek. 


Rycí  : u       jest  od  roku   1850  síďem    okres,  hejtmanství  a  okres,    soudu 
a  jiných   s'?irích  i  autore  úřrrV-   a   zřízení.     Z   ústav'    humanitních 

vyniká  okresní   nemocnice,    mést.   sirotčinec   a   dva   chudobince       Peněžní 


Ivanské   jezero  v   Rychnově   n.   Kn. 

ústavy  zastoupeny  jsou  Městskou  spořitelnou.  Obč.  záložnou,  okr.  hospod, 
záložnou  a  živn.  úvěrním  družstvem    Ze  spolku,  jichž  jest  v  Rychnově  33, 


já**4 

Éý. 

<py*SjjBHIB 

sfSBífh^*' 

Nová  villa  ve  »Studánce« 


nejstarší  jsou  Obč.  beseda,  sbor  dobr.  hasičů,  Řemesl.  beseda  a  div.  ochot, 
jednota  >Tyl«;  divadlo  zde  bylo  hráno  již  okolo  r.  1750. 

Krajina  kol  Rychnova   jest  malebná,  prostoupená  příjemnými  háji  a 


558  - 


stinnými  lesy.  Obec  rychnovská  má  statek  ve  výměře  asi  400  ha,  v  němž 
jest  na  140  ha  polí  a  přes  200  ha  lesů,  z  nichž  krásou  vyniká  les  »Včelný< 
s  upravenými  stezkami,  lávkami  a  besídkami.  Středem  jeho  teče  potok 
Javornický,  na  němž  zřízené  jezero  Ivanské  s  lesknoucí  se  čistou  horskou 
vodou  vábí  k  příjemné  projíždce.  Místa  kol  Ivanské  skály  jsou  památná 
pobytem  českých  bratří;  různá  místa  a  promenády  pojmenovány  jsou  po 
slavných  českých  mužích  a  držitelích  Rychnova. 

Ve  Včelném  jest  známé  klimatické  místo  Studánka,  od  Rychnova  po 
lesní  stezce  33  km  vzdálené.  Obě  zdejší  prostorné  villy  jsou  pěkně  zaří- 
zeny pro  pobyt  hostí;  hořejší  spojena  jest  s  restaurací.  Lázně  zde  vznikly, 
ne-li  dřív,  již  v  XVIII.  stol.  při  prameni  výtečné  vody.  R.  1854  postavena 
byla  kaplička  sv.  Jana  Nep.,  jež  r.  1902  nákladem  rodáka  rychnovského 
Jos.  Cejpka  nahrazena  byla  vkusnější,  zděnou  stavbou.  Širému  prostran- 
ství poskytuje  stínu  rozložitý  památný  dub. 
Studánka  jest  klíčem  k  horám  Orlickým. 

Z  Rychnova  jdou  cesty 
na  všecky  strany.  Jednou 
z  nich  dáme  se  na  jih  mi- 
mo nádraží  místní  dráhy  a 
ulicí  Smrtkovou.  Před  ná- 
mi objeví  se  na  výšine 
vedle  lesa  Spály  dvůr  Be- 
zděkov. 

Obrátivše  se  na  zá- 
pad po  silnici,  vedoucí 
k  Častolovicům  podle  ne- 
dalekého toku  Kněžny, 
mineme  po  pravé  straně 
návrší  dvůr  L  h  o  t  k  u  a 
dále  památnou  borovici, 
rozpínající  se  od  silnice  na 
200  kroků,  o  níž  jsme  se 
již  při  historii  Českých 
Bratří  zmínili.  Za  hodinu  z 
Rychnova  jsme  ve  S  1  e  - 
méně,  jež  souvisí  se 
Synkovem.  náležejícím  již 
k  okresu  kostelcckému  a 
přifařeno  jest  ke  Kostelci 
n.  Orl.  Slemeno  a  nedale- 
kou Jedlinu  přikoupil  ro- 
ku 1648  k  Rychnovu 
Kollárovo   zátiší   ve   »Študánce«.  Albrecht  z  Kolovrat. 


559  — 


Dvory,  Lhotka  a  J  e  d  1  i  n  a,  kde  jest  též  hosp.  lihovar,  jakož  i  P  o  d- 
j  e  d  1  i  n  a  s  mlýnem,  náležejí  ke  katastr,  obci  slemenské. 

Jdeme-li  od  Rychnova  přímo  na  jih,  dostaneme  se  z  úvalu  Kněžny  do 
údolí  Zdobnice.  Přes  vrch  Budín  přijdeme  po  silnici  k  samotě  Pohodlí 
a  k  vesnici  I.  u  p  e  n  i  c  i,  jež  leží  uprostřed  ovocných  sadů  a  pilně  zdě- 
laných polí. 

Odtud  nemáme  již  daleko  do  Vamberka.  Hned  od  kapličky,  sto- 
jící u  okresní  silnice,  postřehneme,  že  Vamberk  jest  vzkvétající  město  prů- 
myslové a  obchodní.  Rozkládá  se  na  půl  cesty  z  Rychnova  (7  km)  do 
Potštýna  z  největší  části  na  ostrohu,  který  se  na  severu  sklání  příkře 
k  řece  Zdobnici,  ale  na  protější  stranu  volněji  se  svažuje. 


se  Vambcrcc 


Přes  Zdobnici  vede  úpravny  kamenný  most,  ozdobený  sochami 
českých  patronů.  Nedaleko  jest  nádraží  a  park  továrníka  Ant.   Bednáře. 

Na  podélném  náměstí,  z  něhož  dřevěné  domky  a  podsíně  kvapem  mizí, 
stojí  socha  Husova,  pěkný  sloup  Mariánský  z  r.  1699,  a  uprostřed  úhledná 
kamenná  kašna.  Z  nejstarších  domu  zasluhují  zmínky  bývalá  fara,  dře- 
věná to  jednopatrová  stavba  z  roku  1637.  Na  náměstí  slojí  farní  kostel 
sv.  Prokopa  o  dvou  věžích,  vystavěný  r.  1618  a  po  požáru  r.  1898  opra- 
vený. Obraz  na  hlavním  oltáři  maloval  Hellich;  zvláštní  zmínky  zasluhuje 
vzácná  gotická  monstrance   ze  XIV.   století. 

V  jihozápadním  rohu  náměstí  vypíná  se  mohutná  školní  budova, 
vystavěná  dle  projektu  architekta  Podhajského,  nákladem  250.000  K. 

Na  jižní  straně  náměstí  stojí  radnice,  ve  které  jest  též  bohatá  veřejná 
knihovna  Měšťanské  besedy  a  veřejná  čítárna.  Bývalo  zde  také  divadlo, 
umístěné  nyní  v  hostinci  »Na  hradě«.  Ve  Vamberce  hráno  bylo  již  před 
sto  lety.  V  památníku  ochotnického  divadla  ve  Vamberce  uveřejněny  byly 
prostonárodní  hry  náboženské,  které  tu  byly  dávány  kolem  r.  1813.  Vam- 
berk jest  město   probudilé   a   má  několik  čilých   spolků. 


560  - 


R.  1791  narodil  se  zde  skladatel  a  virtuos  Jan  H.  Voříšek  a  r.  1852 
zemřelý  jíž  kapelník  Národního  divadla  v  Praze  Aug.  Vyskočil.  Do  r.  1869 
působil  zde  v  úřadě  učitelském  Jos.  Vrabec  a  později  rodák  rychnovský 
Arnošt  Praus.  Zde  narodiii  se  humorista  a  soudruh  Rubešův  Fr.  Hajniš, 
historik  dr.  J.  Kalousek,  inspektor  dr.  Fr.  Krsek  a  zakladatel  Humoristi- 
ckých Listů  J.  R.  Vilímek.  Ředitelem  zdejších  škol  jest  spisovatel  Gothard 
Lašek,  literárně  činní  jsou  též  říd.  učitel  Jos.  Král  a  odb.  učitel  M.  Hošek. 

Rodina  Vilímkova  má  na  starém  hřbitově,  kde  od  konce  XVII.  stol. 
stojí  úhledný  kostelík  sv.  Barbory,  umělecký  náhrobek,  dílo  to  Jos.  Stra- 
chovského. 


Dřevěné  stavby  ve  Vamberce. 


Židé  mají  zde  hřbitov  z  polovice  XVIII.  století. 

Od  doby,  kdy  postavena  byla  místní  dráha  doudlebsko — rokytnická, 
počet  obyvatelstva  ve  Vamberce  rychle  vzrůstá;  při  posledním  sčítání 
měl  Vamberk  3910  obyvatelů  v  468  domech.  Ke  katastr,  obci  (6'59  km2) 
přiděleny  jsou  místa  a  osady:  Mníšek,  Helovská,  Sebranice,  Zádolí,  Zářečí, 
Roští,  Forberk  a  Podřezov. 

Ve  Vamberce  daří  se  dobře  průmyslu  a  bylo  již  o  tom  dříve  pojednáno. 
Zmínky  zasluhuje  i  za  hranicemi  známé  zdejší  uzenářství,  závod  na  praní 
žíní,  výroba  ovocných  vín,  parní  pila,  továrna  na  hosp.  stroje  atd. 

Vamberk  založen  byl  od  Drslavců.  Slul  Valdenberg,  Valroberg,  až  od 
roku  1400  ustálil  se  název  Vamberk.  Asi  200  let  vládli  zde  páni  z  mocného 
rodu  Drslavcú.  V  XV.  stol.  dostal  se  Vamberk  vladykám  z  Rohatce:  ke 
konci  téhož  byl  pánem  na  Vamberce  Jan  ze  Šumburka,  ale  již  z.a  několik 
let  vládla  tu  rodina  Vamberských  z  Chrástu.  Od  té  doby  střídali  se  na  roz- 
děleném a  později  opět  zceleném  tomto  zboží  různí  majitelé.  Po  bělohorské 
bitvě  byl  majitelem  Vamberka  krátký  čas  i  Albrecht  z  Valdštcina,  pak 
pověstná  Marie   Magdalena  Trčková  z  Lobkovic,   která  prodala   panství 


-  561  - 

toto  Kašparovi  z  Grambu.  Nový  majitel  byl  vrchností  zlou,  neboť  nutil 
Vamberské  proti  všemu  právu  k  různým  robotám.  Po  smrti  jeho  podobným 
způsobem  vládla  vdova  jeho,  Magdalena  Grambová,  a  nevedlo  se  Vamber- 
ským  ani  lépe,  když  nastoupil  vládu  tvrdý  zeť  její  Václav  Záruba  z  Husti- 
řan.  Syn  jeho  Jan  Adam  předal  r.  1707  panství  vamberské  Norbertovi 
Leopoldovi  z  Kolowrat  na  Rychnově.  Za  něho  přikoupeny  od  komory 
české  lesy  s  Peklem  a  Pekelcem. 

Odtud  až  do  r.  1861  spojen  byl  Vamberk  s  Rychnovem;  tohoto  roku 
byly  zpupné  statky  Vamberk  i  Borohrádck  od  Rychnova  odděleny.  Zdčdi! 
je  hrabě  František  Lůtzow;  od  roku  1910  jest  pánem  velkostatku  vamber- 
ského  dr.  František  hrabě  Lůtzow,  pán  na  Žampachu. 

V  okolí  Vamberka  jest  hojnost  zahrad,  luk,  stromoví  a  na  blízku  jsou 
pěkná  místa  výletní.  Příjemné  jsou  procházky  do  obecního  lesa  u  sv.  Pro- 
kopa a  na  nedalekou  Stráň  nad  Zdobnicí. 

Půl  hodiny  na  jv.  od  Vamberka  již  při  litických  hvozdech  jest  vesnice 
M  e  i '  k  1  o  v  i  c  e,  k  Vamberku  přifařená;  patří  k  ní  samota  Liščí  Doly. 

Nejrozkošnější  procházka  z  Vamberka  vede  lučinatým  údolím  Zdob- 
nice  k  Peklu,  jež  lemováno  jest  zevšad  malebnými  stráněmi  a  jímž 
vede  dráha  k  Rokytnici;  z  Vamberka  lze  stihnouti  Peklo  vlakem  nebo  za 
půl  hodiny  po  okresní  silnici.  Jest  zde  umělecký  mlýn,  pila  a  soukenická 
valcha.  Fřes  Zdobníci  jsou  zde  dva  mosty,  železný  a  dřevěný,  který  jest 
kryt  celý  šindelovou  střechou.  Jest  to  charakterislická  pěkná  dřevěná 
stavba,  jakých  jest  již  v  Čechách  málo.  K  polit,  obci  pekelské  náležejí 
osady  Libštein  s  myslivnou,  Zakopanka,  Pekelec  a  Hradi- 
sko, jež  tvoří  v  těch  místech  východní  hranice  okresu. 

S  Peklem  na  severu  souvisí  Roven,  jež  rozkládá  se  při  okr.  silnici 
spojující  Rychnov  s  erární  silnicí  na  Libšteině.  K  Rovni  patří  kat.  obec 
J  a  h  o  d  o  v,  při  níž  jest  samota  Spálenisko. 

Severněji  podle  silnice  a  nevelikého  potoka  táhne  se  Dlouhá  Ves, 
u  níž  spojuje  se  okresní  silnice  se  známou  nám  již  silnicí,  směřující  k  Vam- 
berku. Tu  jest  samota  Dvorek  a  v  blízkých  lučinách  kat.  obec  Jámy,  jež 
náleží  k  polit,  obci  dlouhoveské. 

K  Jamám  patří  již  výše  zmíněný  dvůr  Bezděko  v,  někdy  sídlo  vla- 
dyk  z  Bezděkova. 

Od  Rychnova  6  km  na  východ  za  lesemVčelným  prostírá  se  podle 
potoka  Javornického  největší  a  nejrozlehlejší  vesnice  v  okrese  rychnov- 
ském, Javorníce.  Z  Rychnova  lze  sem  dospěti  podle  Studánky  po 
okresní  silnici,  jež  dále  několika  zákruty  vine  se  ke  Slatině  a  Žamberku, 
aneb  po  silnici  H'ásecké  přes  Habrovou  a  Jaroslav. 

Javorníce  náležela  v  XIV.  stol.  k  panství  potšteínskému  a  s  ním  po- 
zději k  panství  litickému;  za  pánů  z  Pernšteina  připojena  k  panství  rych- 
novskému. Již  ve  XIV.  stol.  byl  zde  kostel,  náležející  k  děkanátu  koste- 


-  562 


leckému.  Byl  původně  dřevěný,  z  kamene  vystavěn  byl  r.  1785;  zasvěcen 
jest  sv.  Jiří,  kol  něho  zřízen  hřbitov. 

Na  škole  javornické  působili  známí  pracovníci  učitelských  organisaci: 
Jos.  Smrtka,  V.  Beneš,  Fr.  Trojan,  Ad.  Obst  a  Jos.  Macháček.  Vedle  háčko- 
vání a  paličkování  krajek  provozuje  se  tu  hojně  dřevařství  a  jsou  zde  dva 
mlýny 

Horní  konec  sluje  Betlem.  K  místní  obci  náležejí  samoty  Čihadlo, 
Rovina  a  osady  Drbálov  a  Přím,  kde  jest  myslivna  a  celoroční  školní 
expositura. 

Dáme-li  se  u  Jaroslavě  po  silnici  v  levo,  přijdeme  do  Liberka,  jenž 
od  Rychnova  leží  8  km  na  severovýchod.  Z  lepších  dob  z  osamělé  této 
horské  obce  zbylo  zde  neveliké  náměstí,  ozdobené  sochou  Mariánskou. 
Na  náměstí  proti  sobě  spatřujeme  dvoutřídní  školu  českou  a  jednotřídní 
německou,  hlavně  pro  děti  okolních  osad  zřízenou.  Jsme  zde  na  samém 
rozhraní  náiodnostním. 

Hlavní  však  ozdobou  malého  tohoto  náměstí  jest  dnes  již  veliká  vzác- 
nost —  dřevěný  kostelík, 
jakých  ovšem  bývalo  v 
horách  Orlických  více. 
Jest  všechen,  od  kamen- 
né podezdívky  až  po  hře- 
ben střechy,  kryt  šinde- 
lem. Kolem  kostela,  v 
němž  služby  boží  konají 
se  ob  týden  česky  a  ně- 
mecky, prostírá  se  klidný 
hřbitov.  V  právo  před 
hlavním  vchodem  posta- 
vena jest  dřevěná  zvoni- 
ce. Opodál  stojí  stará 
fara.  Po  válce  třicetileté 
nebylo  ani  zde  plebána  a 
spravovali  zdejší  faru 
kněží  z  Rychnova.  Tehda 
v  celé  kolatuře  napočítá- 
no 320  duší.  Kolem  roku 
1714  byl  kostel  liberský 
od  rychnovské  fary  oddě- 
len. Zevnějšek  kostelíka 
jest  malebný,  vnitřek 
jeho  pak  rovněž  pozoru- 
hodný. Kromě  kůru  pro 
Dřevěný  kostelík  v  Liberku.  hudebníky  a  zpěváky  jsou 


563 


v  něm  dvě  kruchty  pro  lid.  Hlavní  oltář  zdobí  obraz  Kristův,  ačkoli  koste- 
lík zasvěcen  jest  sv.  Petru  a  Pavlu.  Po  straně  hlavního  oltáře  stojí  sochy 
sv.  Jana  Nep.  a  sv.  Václava,  jež  jsou  dílem  zdejšího  rodáka  F.  J.  Prokopa 
(nar.  1.  května  1740,  zemř.  1814),  jehož  umělecká  díla  krášlí  císařský  pa- 
lác v  Schónbrunně,  některé  kostely  vídeňské  a  šlechtické  paláce  v  Ra- 
kousích  i  v  Uhrách.  Jeho  prací  jest  i  plastika  »Křest  Páně«  na  zdejší  křti- 
telnici, označené  letopočtem  1693. 

Liberk  býval  dříve  městečkem  a  měl  mnohé  výsady.  R.  1738  byly  vý- 
sady zrušeny  a  Liberk  stal  se  tichou,  však  zámožnou  vsí. 

Na  jižní  straně  stával  hrad,  jenž  do  XIV.  stol.  slul  Rychemberk,  později 
Rehberg.  Vypínal  se  na  ostrohu,  příkře  spadajícím  do  hlubokého  údolí 
potoka  Hláseckého.  Zachovalo  se  z  něho  pouze  hradiště.  Uprostřed  ves- 
nice lze  pozorovati  příkop  první,  kde  bývala  první  brána,  kterou  se  vchá- 
zelo do  městečka.  Proto  polím  odtud  vzhůru  se  táhnoucím  říkají  »brán- 
ská«.  Za  farou  a  kostelem  jest  příkop  druhý,  za  ním  poslední,  částečně  již 
ve  skále  tesaný.  Napřed  bylo  předhradí  a  za  ním  ještě  pevněji  z  pískovco- 
vých kvádrů  stavěný  vlastní  hrad  obvodu  nevelkého.  Zřícenin  hradních 
bylo  užito  k  pozdějším 
stavbám,  také  ke  stav- 
bě okresní  silnice. 

Dějiny  hradu  Rychem- 
berku  jsou  dosti  pestré. 
Nejstarší  známý  držitel 
jest  Vilém  z  Rychenj- 
berka.  Heřman,  Ješek, 
Držislav,  Oldřich  a  Je- 
ruše  z  Rychemberka  r. 
1318  vypálili  Pěčín  a 
Rokytnici.  Oldřich  a 
Dobeš  prodali  Rychem- 
berk, ale  Oldřich  ještě 
r.  1367  nazývá  se  spo- 
lupatronem  kostela  v 
Rychemberce. 

Pány  zboží  rychem- 
berského  stali  se  Jan  a 
Vzňata  ze  Skuhrova,  po 
nich  drželi  je  bratři  Jan 
a  Jaroslav  z  Meziříčí. 
Ale    již   r.    1387    koupili 

Rychemberk  nedílně 
Puta  z  Častolovic  a  Bo- 
ček  Z,   Kunštátu   a   Z  Po-  Vchod  kostela  v  Liberku  s  farou  a  zvonicí. 


děbrad.  Syn  Putuv  Puta  ml.  zdržoval  se  na  zdejším  hradě  často.  Po  smrti 
Puty  ml.  stále  zde  přebývala  matka  jeho  Anna.  kněžna  Osvětínská,  ne- 
přítelkyně kalicha.  R.  1425  v  masopustě  doby'i  Táboři  hradu  a  později 
zmocnil  se  '  o  reprávem  Jan  Kolda  z  Náchoda. 


Vnitřek    liberfkího    kostelíka. 


1457  Jiří  z  Poděbrad  co  správce  zemský  vytáhl  proti  Koldovi  a  dobyl 
jeho  hradů  Náchoda.  Černikovic  a  Rychemburka,  který  při  tom  sbořen.  Jiří 
držel  jej  pak  k  Liticúm.  Po  Jiřím  sdědil  Liticko  syn  Boček  z  Kunštátu, 
který-  je  však  brzo  postoupil  bratru  Jindřichovi,  knížeti  Minsterberskému 
a  hraběti  Kladskému,  který  jej  prodal  r.  1495  s  Liticemi  Vilémovi  z  Pern- 
štejna. Tehda  již  jmenuje  se  hrad  pustý  a  městečko  po  rozprodání  statků 
pernšteinských    zůstalo  při   panství   rychnovském. 

Cesta,  po  níž  jsme  šli  do  Javorníce  a  do  Liberka,  odbočuje  v  Měst- 
ské Habrové  od  okres,  silnice  přímo  na  sever.  Po  ní  nastoupíme  další  pout 
do  H  a  b  r  o  v  é,  jež  patřívala  k  hradu  Rychemburku  a  později  k  panství  liti- 
ckému, posléze  pak  k  Rychnovu.  Nyní  se  dělí  na  Habrovou  Městskou  a 
Panskou.  Městská,  blíž  u  Rychnova,  vznikla  ze  šesti  dvorů,  jež  obec  rych- 
novská r.  1594  koupila.  Zbytek  zůstal  samotnou  vsí  a  sluje  Habrovou 
Panskou,  jejíž  domky  provázejí  Kněžnu  až  na  hranice  Lukavice,  k  níž 
jest  přifařena  i  M  e  z  ř  í  č  a  Jaroslav. 

Dále  v  příjemném  údolí  táhne  se  přes  půl  hodiny  ves  Lukavice  (1090 
ha).  Jméno  má  nepochybně  od  dravého  potoka,  nebof  takové  prudké  toky 
bývaly  zvány  Lukavci.  Pověst  vypravuje,  že  ji  založili  uhlíři  při  mýtění 
pohraničních  hvozdů.  Byly  to  vlastně  dvě  vsi:  Lukavice  Dolní  a  Horní. 
Dolejší  náležela  k  hradu  Rychemberku,  pak  k  panství  litickému  a  později 


-    ss  - 

rychnovskému.  Horní  ke  zboží  skuhrovskému.  V  1.  1363 — 1368  byl  Jan 
Skuhrovský  kollátorem  kostela  lukavského.  R.  1558  koupil  zboží  skuhrov- 
ské  od  Arnošta,  falckrabi  na  Rýně,  Benjamin  z  Vlkánova.  jenž  utvori! 
někdejší  panství  solnické. 

Skoro  uprostřed  vesnice  stojí  úhledná  budova  čtvřtřidní  obec.  školv 
a  o  málo  výše  kamenný  kostelík  Nanebevzetí  P.  Marie,  vedle  něhož  dře- 
věná fara.  Kostel  se  připomíná  již  r.  1367.  Do  r.  1783  byl  kostel  filiálním 
k  Rychnovu  a  byl  tenkráte  vystavěn  z  kamene. 

V  polovici  minulého  století  těžena  zde  železná  ruda. 

Z  Lukavicc  se  silnice  zvedá;  po  levé  straně  mineme  samotu  Slavěnku 
a  po  pravé  ves  D  e  b  ř  e  c  e,  na  to  po  prudším  svahu  sejdeme  do  údolí 
řeky  Alby.  Jsme  ve  Skuhro  v  ě  nad  Bělou. 

Skuhrov    není    obec    veliká,    ale    má    slavnou    minulost.    Rozklac 
mezi  vysokými  stráněmi  uprostřed   svěží   zeleně.   R.    13%  jmenuje  se   mě- 
stem, r.   1495  městečkem.  Na  protějším  vrchu  bělá  se  kostelík  sv.  Jakuba 
Většího,  fara  a  škola.  Fara  připomíná  se  \    \1\  .  stol.,  ale  r.    1623  zanikla 
a  teprve  r.   17S7  byla  obnovena.  Kostel  vystavěn  byl  r.  1717. 

Y  sousedství  kostela  a  ťarv  stával  hrad,  jehož  předhradi  od  nich  bylo 
hlubokým  příkopem  odděleno.  Mezi  předhradim  a  hradem  bvl  přikop  ve 
skále  vytesán.  Bránu  do  předhradi  chránila  hrubá  čtverhranná  věž,  z  niž 
jsou  zachovány  zbytky  zdiva,  bránu  hradní  věž  kulatá. 

Okolo  r.  12S0  bvl  pánem  na  Skuhrově  Mutina  Skuhro\skv.  praotec 
pánu  z  Dobrušky,  později  moravští  páni  z  Meziříčí:  na  počátku  XI\  .  stol. 
vládl  zde  Jenec  a  synové  jeho:  Jan  z  Meziříčí,  Buzek  z  Lomnice  a  Tobiáš 
z  Tasova.  Synové  Jano\i  Yrnata  a  Tas  se  rozdělili.  Později  držel  Skuhrov 
Tas  a  po  něm  synové  Jan  a  Yrnata  společně,  pak  Jan  sám  a  posléz 
opětně  \  rňata.  Roku  13So  \lád!i  Skuhrovem  Jan  a  Jaroslav,  bratii 
/iřiči  Po  nich  bvl  tu  pánem  Puta  z  Častolovic  s  Bočkem  z  Kunštátu. 
pak  nejstarší  Puta  sám.  Po  něm  vládl  syn  Puta  st.  a  kdvž  mlád  zemře!, 
manželka   jeho  Anna   kněžna   Os\ětimská. 

Za  krále  Ladislava  Skuhrov  s  Rvchcmberkem  prohlášenv  za  odumrti 
a   darovánv    nejvvššímu    purkrabi    Zdeňki  'herka,    jenž    \  > 

r.  1455  postoupil  sve -právo  Jiřímu  z  Poděbrad.  Hrad  pozbyv  zatím  i 
důležitosti,  bvl  canedbaván,  až  zpustl  a  se  vším  zbožím  připojen  k  Li- 
ticum.  Na  blízku  jest  slévárna  a  hamry,  jei  vystavěl  Frant.  Antonín  hr. 
Libštejnskv  z  Kolovrat  a  na  památku  své  choti  nazval  Rúženinou  huti. 
Skuhro\  s  Debřecemi,  H  r  a  §  t  i  cf,  N  o  vou  V  si  a  Ry  bni  č  k  v  tvoři  ka- 
tastr, obec  Hraštice  prostírá  se  na  návrši  západně  od  Skuhro\a.  N  \ 
na  severovýchod;  osada  R\bničk\  vznikla  na  pozemcích  zrušeného  - 

Jdeme-li  z  Hraštice  na  západ,  přijdeme  za  malou  půlhodinu  do 
B  r  o  c  n  é.  S  km  od  Rychnova  vzdálené.  Ve  skrovne  larodfl 

se  býv.  ministr  orb\ .  ivtíř  Pop    S  Viskou  tvoři  Br  strálni  obec 


-  566  - 

Na  severu,  již  na  samých  hranících  okresních  leží  S  v  i  n  n  á.  Prvotně 
příslušela  ke  hradu  Skuhrovu,  později  ke  zboží  solnickému.  R.  1595  dostal 
Svinnou,  rozděliv  se  s  bratrem,  Karel  z  Vlkánova  a  vyzdvihl  zde  dřevěnou 
tvrz,  která  však  dlouho  nestála.  Páni  z  Vlkánova  účastnili  se  též  stavov- 
ského povstání  r.  1618  a  tvrze  Svinná  a  Kvásiny  přešly  v  držení  Jindřicha, 
purkrabího  z  Donína.  Na  to  Svinná  spojena  s  Kvásínami  a  tvrz  zašla 
tak,  že  již  r.   1653  se  o  ní  praví,  že  někdy  bývala. 

Ke  kat.  obci  svinenské  patří  Berane  c,  ProlohaVísk  a.  U  Svin- 
né  dolováno  bylo  na  železnou  rudu. 

Od  Brocné  na  západ  při  silnici  z  Rychnova  do  Dobrušky  leží  vesnice 
Ještětice,  protékaná  potokem  Ještětickým.  Přifařeny  jsou  z  části  k  Sol- 
nici, z  části  k  Bílému  Újezdu,  kamž  i  školou  náleží.  Jest  zde  mlýn,  panský 
dvůr  a  rozsáhlé  sadařství. 

Stávala  zde  malá  tvrz,  původní  to  sídlo  starobylého  českého  rodu 
Talacků  z  Ještětic,  jehož  potomky  dosud  na  Vysokomýtsku  shledáváme. 

K  Ještěticům  patří  Nové  Dvory  s  Borovinami. 

Po  malé  procházce  nejsevernějšími  končinami  okresu  vrátíme  se  do 
údolí  řeky  Alby.  Tam,  kde  údolí  počíná  se  rozšiřovati,  od  samého  Skuhro- 
va  bezmála  na  hodinu  cesty,  rozkládají  se  Kvásiny.  Zde  končí  místní 
dráha  rychnovsko-solnická.  V  pěkném  parku  stojí  zámek,  v  němž  sídlí 
majitel  panství  solnického  či  kvásinského,  svob.  pán  Vilém  z  Kónig- 
warterů.  Zámecká  kaple  zasvěcena  jest  sv.  Antonínu. 

Ode  dávna  býval  tu  panský  dvůr,  na  němž  seděli  páni  z  Vlkánova; 
Bedřich  z  Vlkánova  vystavěl  si  zde  kamennou  tvrz. 

Obyvatelstvo  zdejší  živí  se  zemědělstvím  a  průmyslem.  Jest  zde  to- 
várna na  sukna,  úpravna,  bělidlo,  pivovar,  2  mlýny,  cihelna  a  veliká  pan- 
ská pila.  Ke  Kvásinám  náleží  osada  ríamernice.  V  Kvásinách  narodil 
se  spisovatel  AI.  Dostál. 

Na  západě  s  Kvásinami  souvisí  a  na  křižovatce  cest  rozkládá  se  po 
obou  březích  Alby  přívětivé  město   Solnice. 

Na  náměstí,  jehož  horní  část  proměněna  v  parček  a  v  ulici  Rychnov- 
ské zříti  jest  ještě  zbytky  starých  dřevěných  domků  s  podsíněmi.  K  sta- 
rým těm  domům  náleží  též  hostinec  »Na  zámečku«,  kde  bývalo  sídlo 
panské.  V  jeho  sousedství  stojí  rodný  domek  Michala  Sil.  Patrčky,  na 
němž  r.  1887  zasazena  byla  pamětní  deska.  Na  protější  straně  jest  rad- 
nice, vystavěná  na  počátku  XVIII.  stol. 

V  ulici  Rychnovské  stojí  kostel  Stětí  sv.  Jana  Křtitele,  jenž  nynější 
podobu  dostal  r.  1681.  Má  památnou  křtitelnici,  ulitou  r.  1591  v  Hradci 
Králové.  Kostel  připomíná  se  co  farní  již  ve  XIV.  století. 

V  Solnici  jest  o  školství  dostatečně  postaráno  a  panuje  tu  čilý  spol- 
kový ruch.  Průmysl  jest  zde  hojně  zastoupen,  o  čemž  podán  důkaz  živ- 
nostenskými výstavami  r.   1906  a   1911.   O   zdejším  soukenictví  a  punčo- 


-  567 


chářství  byla  již  učinéna  zmínka.  Rozsáhlá  jest  zde  výroba  obuvi  a  to- 
vární i  dílenské  koželužství;  jest  zde  i  barevna,  3  uměl.  mlýny,  výroba 
vaty,  sodové  vody,  strojní  zámečnictví,  truhlářství  a  pila. 

Solnice  má  274  domů  a  1679  oby  v.  Honosila  se  již  za  starých  dob 
vyhlášenými  a  znamenitými  školami.  V  XVI.  století  známi  byli  co  vý- 
teční hudebníci  Václav  Daněk,  autor  kancionálu  a  kantor  Jan  Mastik 
Solničky,  oba  ze  Solnice.  R.  1520  narozen  zde  Vavřinec  Orlík,  kněz  Jed- 
noty bratrské,  jenž  vedle  »Výkladů  evangelií*  vydal  i  »Paměti  k  životům 


Kostel   Státi  sv.  Jana  a   mlýn   v   Solnici 


Českých  Bratří«;  zemřel  r.  1589  v  Ml.  Boleslavi.  V  1.  1628—1638  vyšly 
tiskem  náboženské  spisy  Daniele  Solnického.  Ze  Solnice  pocházeli  rodiče 
učeného  buditele,  otce  slavistiky  a  zakladatele  našeho  dějezpytu,  Jos. 
Dobrovského,  po  němž  pojmenovány  útulné  sady  nedaleko  města.  V  té 
době  působil  zde  blahodárně  M.  S.  Patrčka.  Solnice  jest  též  rodištěm 
belletristy  Fr.  Jiř.  Košťála,  spisovatele  a  básníka  MUDr.  Jar.  Hrušky 
(pseudonym  Uden),  filologů  Dra  Jos.  Pražáka  a  Ed.  Štolovského,  redaktorů 
Dra  Ant.  Hajná  a  Aloisa  Hajná,  poslance  Dra  Lukavského  a  j.  Dlouhou 
dobu  byl  zde  farářem  neprávem  zapomínaný  spisovatel  a  buditel  Jos. 
Ehrenberger,  jenž  zemřel  jako  kanovník  na  Vyšehradě. 

Ten,  ač  byl  katolickým  knězem,  vylíčil  nám  živě  útrapy  zdejších  ne- 
katolíků po  bitvě  bělohorské,  zvláště  utiskování  Solnických  sveřepým 
Jindřichem  Kraftem  z  Lámelsdorfu,  pánem  na  Černikovicích  a  psal  o  svá- 
rech soukeníků  s  knepy  (tovaryši),  podav  tím  zajímavé  příspěvky  k  sociál- 
ním dějinám  českým.  Ze  zdejšího  okolí  uveřejnil  mnohé  zajímavé  pověsti, 


-  568 

z  nichž  pověst  o  divokém  Mikuláši  z  Klečkova  a  o  posvátné  lípě  nad 
Skuhrovem  zpracovali  si  majitelé  loutkového  divadla  a  pojali  ji  do  svého 
repertoiru. 

Solnice  jest  město  starobylé.  Ve  XIV.  stol.  náležela  k  panství  sku- 
hrovskému  a  s  ním  pak  k  panství  potšteinskému.  Bývala  hrazena  a  měla 
dvě  brány.  Za  válek  husitských  přidrželi  se  Solničtí  kalicha,  mnichy,  kři- 
žovníky,  jimž  patřilo  zdejší  kostelní  podání,  upálili  a  drželi  věrně  s  Ore- 
bity. Při  straně  podobojí  setrvala  Solnice  po  celé  XV.  a  XVI.  stol.  Také 
Čeští  Bratři  měli  zde  svůj  sbor.  Po  zpustnutí  Skuhrova  příslušela  Solnice 
k  Liticům  a  od  r.  1495  k  panství  potšteinskému.  R.  1558  koupil  zboží 
skuhrovské  Benjamin  z  Vlkánova  a  vystavěl  si  v  Solnici  zámeček,  ale  na 
Solnické  hrubě  laskav  nebyl.  Po  jeho  smrti  synové  Martin  a  Bedřich  se 
rozdělili  tak,  že  sídlo  s  polovicí  městečka  a  Skuhrovem  dostal  Martin, 
kdežto  Bedřich  obdržel  půl  městečka  se  dvory  v  Kvásinách  a  v  Svinném. 
Tak  měli  Solničtí  nad  sebou  2  pány,  ale  později  dostali  čtyři.  Po  Martinovi 
Vládli  polovicí  Solnice  jeho  synové  Jan  a  Benjamin  a  po  smrti  Bedřichově 
druhou  půlí   synové   jeho   Karel  a  Bedřich,   který  usídlil   se  v   Kvásinách. 

Po  bitvě  bělohorské  třem  bratřím  z  Vlkánova  statky  vzaty  a  koupil 
je  r.  1624  Jindřich,  purkrabí  z  Donína,  přísný  katolík,  jenž  s  poddaným  ne- 
katolickým lidem  zacházel  nevlídně.  Nedbal  starých  výsad  městských 
a  s  chasou  svou  sboural  měst.  pivovar.  Po  jeho  smrti  Hannibal  z  Donína 
statek  tak  zadlužil,  že  jej  prodal  Šimonu  z  Kolichreitu,  po  jehož  smrti 
připadl  co  odúmrť  císaři  a  od  něho  Frebonii  z  Pernštejna.  Tato  velmi 
nábožná  dáma  odkázala  práva  svá  na  3  díly  Solnice  klášteru  Karmeli- 
tánu  v  Menším  městě  pražském.  Díl  čtvrtý  držel  r.  1683  Jan  Kornel  von 
Coenenz,  dvorský  sudí,  a  ten  opraviv  zámek  prodal  r.  1699  svůj  díl  Kar- 
melitánúm,  čímž  panství  bylo  opět  zceleno.  Karmelitáni  zámeček  promě- 
nili v  hospodu  a  prodali  ji  r.  1754  Janu  Štolovskému.  Za  Karmelitánů  ne- 
vedlo se  Solnickým  dobře;  neboť  jak  jim  jezovita  Ramius  vyčetl,  byli  za- 
psáni v  černé  knize,  protože  chovali  kacířské  knihy  a  Hus  a  Luther  prý 
u  nich  strašili.  Ze  starých  privilegií  nevráceno  Solnickým  ani  jediného. 

Za  války  třicetileté  vytrpělo  město  mnoho.  Ještě  r.  1696  bylo  zde 
68  poustek.  Při  vpádu  švédském  r.   1634  pozbylo  město  svého  archivu. 

Když  byl  císařem  Josefem  II.  řád  karmelitánský  zrušen,  přikázáno 
panství  solnické  ke  statkům  náboženským.  R.  1825  koupil  je  Ant.  Slívka 
rytíř  ze  Slivic,  jehož  dědicové  je  prodali  hraběti  z  Frankenbergů.  R.  1867 
byl  majitelem  Josef  baron  Huppman,  od  něhož  je  koupili  bratři  Ollen- 
dorfové  z  Vratislavě.  Od  r.  1889  jest  držitelem  panství  solnického  lidu- 
milný Vilém  baron  z  Konigsw/arterů. 

K  farnosti  solnické  patří  též  vesnice  L  i  t  o  h  r  a  d.  Leží  na  úpatí  lesa 
•  krajině  ovocem  bohaté.  Jest  zde  kaple  sv.  Václava. 


-  ř>69  - 


Blížíme  se  opět  k  Rychnovu.  Při  silnici  asi  půl  hodiny  od  Rychnova 
na  severu  rozkládá  se  neveliká  vesnice  L  i  p  o  v  k  a. 

Sousední  ves  D  o  b  ř  i  n  o  v  připomíná  se  již  r.  1411,  ale  v  XVII.  století 
valně  klesla.  Jeden  dvůr  s  krčmou  držel  do  r.  1588  Albrecht  Absolon 
z  Ledské,  který  jej  prodal  k  Rychnovu;  ze  dvora  toho  odváděli  držitelé 
do  důchodu  panství  kosteleckého  ročně  kopu  a  20  gr.  míš.  František  Karel 
hrabě  z  Kolowrat  r.  1665  povinnost  tu  vykoupil,  dav  kolleji  sv.  Klimenta 
Tovaryšstva  Ježíšova  jednou  pro  vždy  53  kop  20  gr. 

Na  blízku  Lipovky  stávala  tvrz  D  u  b  n  o,  o  níž  zmínka  se  děje  v  dě- 
jinách Rychnova.  V  XVI.  stol.  tvrz  zpustla  a  na  návrší,  kde  stála,  po- 
staven kostel  sv.  Bartoloměje.  U  něho  dle  gruntovní  knihy  rychnovské 
byl  r.  1748  poustevník.  Po  zpustnutí  kostelíka  na  počátku  minulého  sto- 
letí vystavěn  byl  v  místech  těch  ovčín.  K  Dubnu  náleží  Karolin,  dvůr 
a  bažantnice. 

Ke  katastrální  obci  Lipovce  patří  mimo  Dobřínov  a  Dubno  část 
L  o  k  o  t  a. 

Z  Lokota  po  dobré  silnici  dáme  se  na  západ  a  za  půl  hodiny  kol  Py- 
ramidy přijdeme  do  prastaré  osady  Třebešova.  O  vzácném  zdejším  ná- 
lezu archaeologickém  vypravovali  jsme  výše.  Na  starém  pohřebišti  posta- 
ven byl  20.  srpna  1911  péčí  obce  Třebešova  pomník,  do  něhož  vtesána 
byla  zpráva  o  nálezu  r.  1909.  Listinné  památky  zmiňují  se  o  Třebešově 
(či  Třebuši)  dosti  pozdě,  nejstarší  z  nich  pochází  z  roku  1115. 

Vesnice  Třebešov  náležela  k  Opo- 
čensku.  Po  zavraždění  Adama  Erd- 
mana  Trčky  z  Lípy  v  Chebu  roku  1634 
odloučeny  byly  některé  vsi,  mezi  nimi 
Třebešov,  od  Opočenská  a  připojeny  ke 
zboží  černikovskému. 

Patří  k  farností  černikovské  a  jest  zde 
panský  dvůr  a  kaple,  zasvěcená  sv.  Vá- 
clavu. 

K  téže  farnosti  náleží  vesnice  D  o- 
mašin,  ležící  od  Rychnova  4  km.  na  se- 
verozápad. K  Domašínu  náleží  samota  Du- 
bina. Krajina  kol  Domašína,  podobně  jako 
kolem  Třebešova  a  Černikovic,  kamž  ve- 
de poslední  naše  cesta,  má  pěkné  sady, 
v  nichž  zraje  výborné  ovoce.  Pěstuje  se 
zde  hojně  cukrovka. 

Z  Domašína  jest  jen  půl  hodiny  cesty 

do  Černikovic,  které  leží  od  Rychno-  r.      ..   .,  „    ,, .  ,     .  ,  . 

'  ramatnik   na   predhistonckem 

va    6    km.    na    severozápad.  pohřebišti   v   Třebešjvě  u  Rychnova. 


-  570  - 

Kostel  Pozdvižení  sv.  Kříže  připomíná  se  zde  již  ve  XIV.  století. 
V  XVII.  století  fara  zanikla  a  r.  1787  byla  obnovena.  Zámek  zdejší  vy- 
stavěn byl  v  1.  1822 — 1825.  Jest  sídlem  Bohuslava  hraběte  z  Kolowrat. 
Komnaty  jeho  zdobí  pozoruhodné  obrazy.  Při  něm  jest  krásný  anglický 
park  a  dva  rybníky. 

Na  místě  nynějšího  zámku  postavena  byla  v  XVI.  stol.  tvrz,  o  níž 
však  není  zpráv;  nedaleko  stávala  tvrz  starší,  po  níž  pouze  zbytky  a  dva 
příkopy   jsou   patrný. 

Pěkně  profilované  zbytky  sloupu  a  ozdobného  zdiva  ze  staré  stavby 
sloužily  za  podstavce  lávky  nedaleko  odtud  přes  Albu  postavené  a  po- 
valovaly se  v  řečišti. 

V  XIV.  století  zde  vládli  vladykové  ze  Žampachu.  Nejznámějším 
z  nich  byl  pověstný  Jan  Kolda,  který  přidržoval  se  výstředních  Husitů  a 
svými  loupežemi  stal  se  obávanou  metlou  celého  kraje.  R.  1436  opanoval 
Náchod,  hrad  a  město,  majetek  to  pánů  z  Kunštátu  a  z  Poděbrad.  Jiří 
z  Poděbrad  obléhal  za  to  všecky  hrady  Koldovy  a  jedním  dnem  jich  do- 
byl. Černikovice  při  tom  pobořeny  a  připojeny  k  panství  litickému,  o  jehož 
osudech  stala  se  již  na  jiných  místech  zmínka.  Roku  1558  nabyl  Černiko- 
vice Matyáš  Dobeš  z  Olbramovic,  který  přikoupil  tvrz  a  dvůr  Ostrov 
a  ves  Hrošku.  Byl  pán  hodný,  který  za  starou,  tehdáž  již  opuštěnou  tvrz 
vystavěl  si  nové  obydlí  v  místech  nynějšího  zámku. 

Zboží  černikovské  odkázal  paní  Barboře  Trčkové  z  Bibrštejna,  od 
níž  přešly  Černikovice  na  druhého  jejího  manžela  Jana  Jetřicha  ze  Žero- 
tína,  jenž  je  odkázal  druhé  své  manželce,  Lidmile  z  Kolowrat,  po  níž  je 
držela  zlá  Marie  Magdalena  Trčková  z  Lobkovic,  zvaná  od  lidu  podda- 
ného jen  »Manda«.  Po  konfiskaci  Trčkovských  statků  daroval  císař  Fer- 
dinand II.  Černikovice  nejvyššímu  nad  plukem  kyrysníků  Hendrichovi 
Kraftovi  z  Lámersdorfu,  jenž  r.  1652  místo  dřevěného  kostela  vystavěl 
kostel  kamenný  »na  vinici  u  lesa«,  jak  o  tom  svědčí  nápis  na  jeho  průčelí. 
Dědicové  jeho  prodali  Černikovice  r.  1676  Františkovi  Karlovi  Libštejn- 
skému  v  Kolowrat,  který  spojiv  je  s  Rychnovem,  utvořil  ze  zceleného  pan- 
ství rodinné  svěřenství. 

Kol  Černikovic  šumí  Alba  a  klikatým  svým  tokem  spěje  na  jih. 

Sledujíce  tok  její,  opouštíme  půdu  okresu  rychnovského,  jehož  kraji- 
nu i  obyvatelstvo  zachováme  trvale  v  paměti.  Doufejmež,  že  bodrý  zdejší 
lid  bude  jako  dosud  bedlivě  střežiti  rodnou  půdu  pod  Orlickými  horami 
před  záplavou  cizoty. 


JOSEF  HANUŠ: 

PŘELOUČSKO. 


Okres  přeloučský  rozkládá  se  po  obou  březích  Labe  mezi  okresy: 
chlumeckým,  nechanským,  pardubským,  chrudimským,  čáslavským,  kutno- 
horským a  kolínským.  Labe,  protékajíc  okres  od  východu  k  západu,  dělí 
jej  ve  dvě  nestejné  části.  Pravý  břeh  labský,  severní,  je  po  většině  níži- 
nou, již  na  sev.  lemuje  vyvýšenina  od  Bělé  k  Žáravicům;  je  bohatý  luči- 
nami. Levý  břeh  je  nížinou  jen  při  Labi  —  k  trati  státní  dráhy;  na  jih  od  ní 
zvedá  se  půda  ponenáhlu  k  patě  Železných  hor,  jež  zabírají  skoro  jižní 
polovinu  Přeloučská  ve  výši  252 — 333  m.  Jsou  to  prahory,  jež  v  četných 
lomech  poskytují  stavební  kámen   a  silniční  štěrk. 

Nejvyšší  místa  Železných  hor  jsou:  Borovina  u  Stojic  333  m,  Oklika 
u  Telčic  306  m,  Habrk  u  Urbanic  306  m,  Lipoltická  skála  299  m,  Vysoká 
skála  nad  Svinčany  295  m,  Strážník  u  Zdechovic  286  m,  Mikšova  hora 
u  Chvaletic  283  m,  Březinka  u  Brlohu  275  m,  na  Skalce  u  Jankovic  273  m. 

Pěkné  rozhledy  jsou  se  »Soudné  skály«  na  Kolínsko  a  Kutnohorsko, 
s  »modřínů«  na  Čáslavsko  s  Lichnicí,  s  návrší  Chvaletického,  s  Vys.  skály, 
s  Marjánky  u  Choltic,  s  Lipoltické  skály,  s  návrší  valského,  svatopolského, 
i  od  hřbitova  zdechovického  do  úrodného  Polabí,  jemuž  vévodí  Kunětická 
hora,  za  níž  v  dáli  rýsují  se  Orlické  hory,  v  levo  Krkonoše. 

Nejkrásnějšími  kouty  jsou  údolí  Chrtnické,  Brložské,  Senické  a  lesní 
partie  u  Zdechovic. 

Labe  jest  důležitou  životní  tepnou  okresu,  ale  i  jeho  občasnou  po- 
hromou za  velikých  povodní,  kdy  kalné  vlny  odnášejí  vše  dravým  prou- 
dem před  očima  hospodářovýma.  Nejhroznější  povodeň  bývá  při  červnových 
lijácích,  kdy  voda  najednou  přikvapí;  a  jak  rychle  vystoupila,  tak  rychle 
často  padá;  jen  v  labišťatech-jezerech  zůstává  voda,  kde  ryby  našly 
útulek.  Stoupá-li  voda,  pozoruje  lid,  čí  voda  —  kde  byl  příval  —  zdali 
z  hor  (červená),  či  od  Mýta  (špinavě  šedá).  Dříve  při  velké  vodě  Labe 
zvolna  stoupalo,  dnes,  kdy  je  až  k  Přelouči  upraveno,  rychle  stápí  celé 
okolí. 

Každoročně  se  opakujícími  záplavami,  které  sahaly  od  Živanic  až 
k  Selmicům,  trpívaly  velice  pozemky  panství  pardubského.  Proto  Pern- 
štejnové  hleděli  tyto  mocné  proudy  zachytiti  a  donutiti  k  tomu,  aby  za 
mírnějšího  toku  zanechaly  zde  část  bohaté  kořisti,  úrodnou  prst.  I  dal 
Vilém  z  Pernštejna  vystavěti  r.  1513  nákladný  náhon  či  kanál  opatovický, 


-  ■■!. 


15.7  km  dlouhý,  aby  rozsáhlé  a  neúrodné  písčiny  mezi  Opatovicemi  a 
Seminem  byly  zavlažovány.  Náhon  tento  je  velkolepou  ukázkou  vodního 
stavitelství  v  Čechách  před  400  lety.  Vychází  od  splavu  Opatovického 
k  Čcperce,  Ždánicům,  Bohdanči,  Neratovu,  Přelovicům,  Výrovu,  před  Se- 
míneni  u  -papírny«  teče  dřevěným  korytem  přes  Muldu  a  pod  ním 
»v  hrdle«  ústí  proti  vodě  do  Labe.  Náhon  opatřoval  také  tento  kraj  po- 
třebnou vodou  pro  mlýny  a  papírny  a  napájel  založené  rybníky;  dnes  je 
na  něm  pouze  9  mlýnů  o  25  franc.  a  5  českých  složeních,  10  krupníků, 
9  jahelek,  4  pily  jednoduché,  5  okružních,  2  turbiny,  14  kol  na  svrchní 
vodu,  12  na  spodní. 

V  XVI.  stol.  slynuly  některé  statky  pánů  českých  rybničním  hospodář- 
stvím; k  předním  náleželo  panství  pardubské,  jehož  částí  bývalo  i  Pře- 
loučsko. Ale  změnou  majitelů  panství,  válkou  301etou  i  71etou,  kolonisací 
zaniklo  mnoho  rybníků  u  Volče,  Prav,  Habřinky,  Bělé,  Přelouče  a  Semína. 
Rybníky  bývaly  buď  >nebesáři«  —  napájené  vodou  dešťovou  neb  sněho- 
vou, nebo  naplňované  bystřinami  a  potoky,  nebo  umělými  náhony.  Přes 
to  dosud  rybniční  hospodářství  patří  k  nejlepším  v  Čechách.  Rovněž  v  Labi 

pěstují  se  ryby,  které 
však  trpí  tím,  že  se  z 
pardubské  petrolejky 
pouští  do  řeky  petrolej, 
čímž  mladé  ryby  hynou 
a  větší  jsou  nepoživa- 
telné. A  náprava  žád- 
ná! Po  Labi  dosud  jdou 
vory,  které  se  od  Boro- 
hrádku  v  pramenech 
plaví.  V  zimě  sváží  se 
dříví  se  Železných  hor 
do  Labětína,  kde  se  vá- 
ží vory.  Převozy  jsou  u 
Opočinku,  Mělic,  Pře- 
louče (na  Důle),  Semína, 
Labětína  a  Telčic.  Levý 
břeh  labský  je  na  příto- 
ky ze  Železných  hor  do- 
sti bohatý,  za  to  pravý 
je  chudý.  Labe  před  Va- 
ly přijímá  z  leva  Z  1  a- 
t  o  t  o  k,  který  od  Lico- 

___ -'*jg  mělic  probíhá  pod   tvrzí 

Svojšickou    do    romanti- 
Partie  z  Přelouče.  ckého    údolí    chrtnické- 


-  573  - 

ho  a  oborou  choltickou  k  Medenici,  pod  Bílým  kopcem  k  Lepějovicúm 
a  Valům.  Proti  Lobenicům  přibírá  potok  Lipoltický,  u  Přelouče 
přeloučskou  struhu  Švarcavu,  za  semínským  převozem  potok  B  r  1  o  ž- 
s  k  ý,  u  Řečan  Červenou  struhu,  která  od  Vys.  skály  vine  se  par- 
kem zdechovickým. 

Náhon  opatovický  přibírá  u  Neratova  potok  Kasaličský;  Ž  á- 
r  a  v  i  c  k  ý  potok  se  vlévá  do  Soprčského  rybníka.  Odtok  tohoto  a  pra- 
menů žernovských,  zvaný  M  u  1  d  a,  probíhá  Žernovem  a  Semínským  ryb- 
níkem, teče  pod  aquaeduktem  opatovické  stoky  do  Labe.  Z  náhonu  u  Ne- 
ratova veden  je  náhon  Živanický,  který  před  Opočinkem  padá  do  Labe; 
před  Semínem  pak  náhon  břežský,  který  je  sveden  také  do  Labe.  U  Semína 
v  právo  z  náhonu  Opatovického  je  svedena  strouha  kladrubská,  která 
zavlažuje  luka  až  k  Selmicům. 

Přeloučsko  bylo  od  dávných  dob  osídleno,  neboť  úrodná  půda  po- 
skytovala dosti  výživy  i  hojnost  ryb  v  Labi  a  jezerech,  hojnost  vodního 
ptactva,  zvěře  v  širých  lesích  lákala  sem  dávné  osadníky.  Mnoho  nálezů 
předhistorických  z  té  doby  bylo  učiněno,  bylo  však  větším  dílem  z  ne- 
znalosti jich  zničeno,  dílem  roztroušeno  po  mnohých  sbírkách. 

Nejstaršími  typickými  osadami  jsou  Selmice,  Řečany  a  Svinčany. 
I  jinde  v  Polabí  jsou  zachovány  staré  mohutné  dřevěné  stavby,  tak  selské 
statky  č.  11  v  Bezděkově  ač.  14  v  Opočinku  svým  nešetřeným  svérázem 
jsou  skvělou  ukázkou  lidového  stavitelství. 

Do  let  50tých  min.  stol.  chodili  na  vsích  ještě  v  kroji.  Muži  nosili 
režné  košile,  o  svátcích  tenčíce  vyšívané,  s  modrými  límečky,  po  kolena 
sahající  koženky,  chasa  manšestrovky.  Vesty  nosili  ke  krku  zapjaté,  přes 
ně  kazajky  sametové  aneb  kamizoly  s  olověnými  knoflíky.  Hospodáři 
nosili  dlouhé  sosáky  neb  kožichy.  Na  hlavě  nosili  kastorové  klobouky, 
nejvíce  však  pankrotky,  vydrovky  a  beranice;  na  nohách  pak  bílé  pun- 
čochy, opánky  s  přeskami  a  nejvíce  shrnovačky.  Ženy  nosily  kanafasky, 
kabátce,  mezulánky,  přes  prsa  šátek;  na  hlavě  šátky  na  pokos,  na  babku; 
v  neděli  a  jindy  bílé  vyšívané  holubinky,  čepce  zlaté  a  stříbrné,  přes  sebe 
pleny  bílé,  vyšívané  i  zlatem.  Ještě  posud  mnohé  pěkné  kusy  se  ucho- 
vávají v  truhlách  jako  milé  památky  po  prababičce. 

Okres  přeloučský  má  rozlohy  2.3  knr  (22.020  ha);  má  1  město,  1 
městýs,  46  místních  a  52  katastr,  obcí;  6  velkostatků  drží  43%  půdy, 
lesy  zaujímají  40%   a  orná  půda  54%  plochy. 

Čítá  (1910)  3580  domů  s  23.516  obyv.  (23.401  Č.,  85  N.).  Dle  nábožen- 
ství jest  20.643  katol.  (87.79%),  evang.  helv.  v.  1879  (7.99%),  ev.  augsb.  v. 
836  (3.55%),  židů  185  (0.67%). 

Král.  kom.  okresní  město 

PŘELOUČ  leží  na  levém  břehu  Labe,  při  st.  dr.  Praha- Vídeň  a  odbočce 
do  Váp.  Podola.  Jdouce  z  nádraží  Nádražní  tř.  po  silnici,  mineme  z  leva 


-  574  - 

na  mírném  návrší  letohrádek  J.  Diviše  v  barokním  slohu,  dle  plánu  arch. 
R.  Křižencckého,  ulicí  Jungmannovou  přejdeme  náměstí  sv.  Václavské, 
kde  ve  stínu  kaštanů,  naproti  dřevěnému  domku  se  zdobenou  lomenicí 
-  zbytku  to  předměstských  starých  domků  —  stojí  socha  sv.  Václava 
a  za  ni  v  ulici  v  levo  stojí  zájezdní  hospoda  č.  168  »U  českého  lva  ,  zbytek 
bývalého  dvora  Talacků  z  Ještětic. 

Dále  dojdeme  do  tř.  >Tesánkovy«,  přejdeme  Švarcavu,  shlédneme 
skupinu  městských  domku  s  malebnými  štíty,  po  pravé  straně  hotel  »U  ko- 
runního prince«,  po  levé  straně  upoutá  naši  pozornost  pěkný  štít  bývalé 


Tesánko\a  ulice 


sladovny.  Naproti  jest  vchod  do  městského  sadu,  zřízeného  Obč.  záložnou, 
\  jehož  průčelí  stojí  poprsí  zakladatele  J.  Dítěte  z  r.  1893  od  B.  Schnircha. 

Na  konci  této  ulice  zdvihá  se  Záloženský  palác,  vystavěný 
v  1.  1899 — 1901  v  renaissančním  slohu  dle  plánů  R.  Křiženeckého.  S  jeho 
balkonu  a  arkýřů  jest  pěkný  pohled  na  město  i  okolí.  Kromě  několika 
spolků  jest  v  něm  umístěna  městská  knihovna,  Quisova  čítárna  a  Polabské 
městské  museum.  Uzavírá  východní  stranu  náměstí,  které  tvoří  obdélník. 
Domy  na  jižní  straně  zachovaly  si  podloubí.  V  čís.  25  na  dvoře  stojí  s  y- 
nagoga  a  v  témž  čísle  bydlil  od  r.  1884 — 1908  Ladislav  Quis,  básník 
a  spisovatel  (nar.  5.  II.  1846,  zemř.  1.  IX.  1913).  V  sousedství  jeho  v  čís. 
24,  v  hostinci  U  jelena-  vzaly  svůj  původ  mnohé  rozmarné  historky  ;; 
anekdoty  o  Přelouči. 


Na  záp.  straně  je  okresní  dům,  v  němž  jsou  úřadovny  okr.  zastu- 
pitelství a  okr.  hosp.  záložna;  s  ním  sousedí  c.  k.  okr.  soud  s  věznicí 
a  berní  úřad.  Na  místě  této  budovy  stávala  radnice  jednopatrová,  se  ští- 
tem gotickým.  V  předu  věž  s  hodinami,  krytá  šindelem,  nesla  na  hrotu 
cis.  orla,  v  zadu  vypínala  se  vížka,  jejíž  zvonek  vyzýval  poplatníky  ku 
placení  kontribuce.  R.  1809  tato  radnice  požárem  velice  utrpěla.  Dle  po- 
dání stávala  zde  tvrz  Kapouna  ze  Svojkova,  dle  jiných  Jana  a  Václava, 
válečníků  z  Kladna. 


a    školy    \    Přelouči. 


Na  sever,  straně  na  místě  bývalé  radnice  s  věží  a  hodinami,  staré 
školy,  pivovaru  a  domu  Adamcova  stojí  nová  školní  budova.  Na  záp, 
straně  pak  jsou  obecní  úřadovny.  Vystavěna  v  1.  1880 — 82  dle  plánu  V. 
Kaury  z  Prahy.  Nad  hlavním  vchodem  stojí  sochy  J.  A.  Komenského  a 
Tomáše   ze  Štítného  od  V.  Schejbala  z  Poděbrad. 

Za  ní  na  scv.  straně,  v  stínu  jejím,  krčí  se  farní  kostel  sv.  Jakuba  ap., 
který  dříve  vévodil  městu  i  okolí.  Na  záp.  straně  je  ulice  Semínská,  z  níž 
v  právo  sejde  se  >  v  lázních*  uličkou  Opatovickou  k  Vratislavovu  náměstí 
na  Důl.  Na  konci  Semínské  ul.  je  evang.  kostel  ref.  církve  s  farou 
z  r.  1905  v  české  renaissanci  dle  plánu  arch.  R.  Křiženeckého;  vnějšek 
budov  vyzdoben  je  sgrafity  a  citáty  z  Písma.  V  sousedství  stojí  bývalý 
Pavlův  dvůr  s  pěknou  zahradou,  od  r.  1834  pivovar,  jehož  obytné  sta- 
vení nese  směle  mansardovou  střechu. 

K  západu  od  podloubí  vede  ulice  Podébradova,  v  níž  na  právu  jest 
poštovní,  telegrafní  a  telefonní  úřad,  na  náměstí  Přemyslovo,  kde  koná- 
valy  se  dobytčí  trhy.  Zde  posud  stojí  zájezdní  hospoda  U  Libuše  ,  kde 
za  dob  •formanských  bylo  velíce  hlučno.  Nad  podloubím  k  jihu  vede  ulice 


576  - 


Komenského  s  rodinnými  domky,  nad  nimiž  zdvihá  se  budova  zimní  ho- 
spodářské a  letní  hospodyňské  školy,  vystavěná  nákladem  země  r.  1907. 
Na  náměstí  stojí  socha  sv.  Jana  Nep.  z  r.  1704,  darovaná  od  někte- 
rého z  hrabat  z  Věžníků.  Na  místě  nynějšího  stojanu  na  vodu  stávala 
kašna,  zbudovaná  v  XVI.  stol.  při  stavbě  Opatovického  náhonu,  do  níž 
přiváděla  se  voda  potrubím  z  lesa  v  Hájku< ■■ ;  místo  ní  r.  1839  postavena 
nová  kamenná  kašna,  která  byla  odstraněna.  Na  jejím  místě  bude  zbu- 
dována  nová   kašna    dle    návrhu    arch.    B.    Dvořáka    z   Pardubic. 


Kostel  a  školy  v  Přelouči. 


Z  nejstarších  budov  přeloučských  jest  kostel  sv.  Jakuba  ap. 
v  ě  t  š.,  který  byl  již  1350  farním,  kdy  byly  postoupeny  litomyšlskému  bi- 
skupství 4  děkanáty  archidiakonatu  Hradeckého.  Kostel  s  kamennou  věží 
vyhořel  r.  1641,  ale  byl  r.  1646  obnoven. 

V  dobách  husitských  a  reformačních  konali  zde  katolíci  své  boho- 
služby. Loď  je  sklenuta  goticky,  světlo  padá  do  ní  se  strany  západní  dobře 
uchovaným  románským  okénkem.  Malý  presbytář  připomíná  román- 
skou apsidu.  Na  hlavním  oltáři  je  obraz  »Stětí  sv.  Jakuba  ap.  v.<  od  Kop- 
pela,  žáka  Brandlova,  který  též  maloval  obrazy  na  postranních  oltářích. 
Nápisy  na  stropě  a  stěnách  i  cechovní  odznaky  7  řemesel  z  r.  1646,  po 
obnově  chrámu,  byly  r.  1782  zamalovány  a  nahrazeny  malbami  jesuity 
J.  Kramolína,  z  nichž  nástropní  představují  výjevy  ze  života  sv.  Jakuba 
a  z  dějin  biblických  a  nástěnné  pestré  festony.  Pozornosti  zasluhují  pod 
chorem  v  levo  4  cechovní  lavice  s  vykládanými  cechovními  odznaky 
z  r.  1737  a  1752  a  cínová  křtitelnice  z  r.  1641.  Na  zděné  zvonici  jsou 
3  zvony  z  r.  1640,  1737  a  1810. 

Ve  zdi  zvenčí  k  náměstí  jsou  zasazeny  2  náhrobní  kameny.  Větší 
s  podobou  rytíře  a  s  nápisem  již  nečitelným  náleží  snad  rytíři  Kapounovi 


-  577   - 

ze  Svojkova  anebo  rytíři  Kladenskému  z  Kladna.  Menší  představuje 
panenku,  u  jejích  nohou  ptáček  (rubecula)  a  kolem  nápis:  »Leta  1626 
w  nebeskau  radost  wessla  Elisska  dcera  Karla  Rubekuly  Nowoprazskeho 
fararze  v   Przelauczi«    (dcera  posledního   faráře  podobojí). 

Kolem   nynějšího    kostela   stával    hřbitov,    který   v    r.    1680,    kdy   mor 
v  městě  zuřil,  nestačil,  proto  založen  nový  u  kaple  P.  Marie  na  »sv.  poli*. 


Chrám  sv.  Jakuba  v  Přelouči. 

V  levo  pod  kostelem  stojí  fara,  jež  bývala  dřevěná.  Po  požárech 
1741,  1805  a  180b  znova  vystavěna  s  mansardovou  střechou,  která  k  její 
škodě  r.  1912  nahrazena  plochou  střechou  taškovou.  Farní  pamětní  knihu 
r.  1733  založil  Ferd.  Grimm  a  r.  1846  Fr.  Lukeš.  Dle  nich  v  době  proti- 
reformační  patřily  k  faře  přeloučské  fary  v  Bělé,  Bohdančí,  Zdechovicích, 
kaple  v  Semíně  a  Kladrubech,  filiální  kostely  v  Živanicích,  Řečanech, 
I.ipolticích  a  Lepějovicích.  Nedivno,  že  v  té  době  pro  nedostatek  katol. 
duchovních   rozmohli  se  ve   farnosti  deisté   a  marokáni,  kteří  ve  Spitovi- 


-  578 


cích,  Jankovicícii,  Brlohu,  Seníku  a  j.  měli  dosti  přívrženců. 

Na  jihových.  straně  za  městem,  při  silnici  pardubické  rozkládají  se 
přeloučské  hřbitovy. 

Dřevěnou  kapli  Bl.  P.  Marie  vystavěl  za  moru  1680  farář  Adam 
Lorenc  a  přenesl  do  ní  mariánský  obraz,  v  jehož  zázračnost  lid  věřil.  Pro 
vzrůstající  počet  poutníků  kaple  nestačila,  proto  počato  1682  se  stavbou 
zděného  kostela,  jenž  dokončen  1684.  Hlavní  oltář  daroval  tehdejší  ma- 
jitel blízkého  Štěpánova  svobod,  pán.  F.  Vojt.  Cigán  z  Černé,  jehož  znak 
na  něm   se  spatřuje.   R.    1776  postaveny  ambity. 

Barokní  kostelík  má  v  průčelí  dvě  věže,  původně  jehlanci  končící, 
které  v  r.  1881  dle  plánů  Frant.  Schmoranze  ze  Slatinan  zvýšeny  v  lu- 
cerny. V  severní  věži  visí  zvony  z  r.  1566  a  1687. 

Na  zdejším  hřbitově  odpočívá  vedle  jiných,  o  město  zasloužilých 
mužů,  Frant.  Veverka,  vynálezce  ruchadla,  nar.  3.  III.  1799  v  Rybitví, 
zemř.  12.  II,  1849  v  Přelouči  v  čís.  222.  Pamětní  deska  na  věži  zasazená 
připomíná  sice,  že  tu  pochován,  leč  hrob  neznám. 

Za  katol.  hřbitovem  prostírá  se  hřbitov  evangelický,  kde  odpočívá 
Boh.  Mareš  (t  1901),  evang.  farář,  spisovatel  a  vykladatel  spisů  Husových. 

Za  nim  pak  hřbitov  židovský.  Původní  nalézal  se  v  Hajcích,  který  dle 
smlouvy   16.  října   1680  zakoupil  Abraham,  žid  Frýdlandský  od  obce  za 

4  kopy  gr.,  kus  3  sáhů  zdélí  a 
3  sáhů  šířky,  který  mohl  dát 
sobě  zahraditi  a  svolně  pohřbu 
v  témž  místě  požívati«.  Smlu- 
veno, aby  z  každého  těla 
mrtvého  dříve  30  gr.  míš.  a 
přespolní  žid  1  kopu  míš.  do 
důchodu  obecního  povinen  byl 
odvésti.  V  sousedství  katol. 
hřbitova  stojí  pivovar  Vlád. 
Sekerky,  založený  r.  1864;  zde 
skrýval  se  K.  Havlíček  při 
svém  pronásledování.  V  letech 
70lých  se  zde  soustřeďoval 
všechen  ruch  vlastenecký  a 
dleli  tu  často  přední  mužové 
národa. 

Na  křižovatce  silnic  1< 
Pardubicům  a  Mokošínu  stá- 
val od  r.  1822  městský  chudo- 
binec:, zřízený  /  nadace  šle- 
chetného  pána    Davida    Střel} 


Partie  /  pi  elou<  ského  bi  bitoi  a, 


-   579  - 

z  Rokyc,  majitele  Štěpánova,  který  pro  ni  r.  1551  daroval  kus  role 
v  Trapči  u  »Hájku«;  chudobinec  nyní  jest  v  Lipinách. 

Při  Labi  jakožto  rozhodujícím  činiteli  pro  vznik  sídla,  u  nynějšího 
přívozu  na  Důle,  můžeme  hledati  počátky  osady  Přelouče,  která  majíc 
výhodné  přirozené  podmínky  k  rozvoji  rostla;  ale  pro  časté  povodně 
usazovalo  se  obyvatelstvo  výše  od  povodí  na  výšinách  k  Labi  přilehlých. 

Ještě  r.  1086  byla  Přelouč  vesnicí,  kterou  Vratislav  II.  (král  I.)  ještě 
s  jinými  daroval  klášteru  Opatovickému.  Mniši  horlivě  pečovali  o  rozkvět 
osady.  R.  1261  byla  na  žádost  opata  Opatovického  od  krále  Přemysla  II. 
povýšena  na  městečko  a  obdařena  městskými  právy.  A  zdá  se,  že  odtud 
okolní  zboží  své  spravovali.  Opat  Částka  dle  Neplacha  Přelouč  r.  1289 
nákladně  obnovil  a  nejspíše  městečko  opevnil  a  branami  opatřil.  To 
majíc  trhy,  se  rozšiřovalo,  bohatlo. 

Války  husitské  Přelouče  neušetřily.  14.  ledna  1421  pan  Jan  Městečky 
z  Opočna  a  Mikeš  Divůček  z  Jemniště,  přátelé  krále  Sigmunda,  s  Horníky 
a  ještě  jinými  král.  městy  se  spojili  a  u  veliké  síle  Tábory  v  Přelouči  náhle 
přepadli  a  města  dobyli. 

Po  vypálení  kláštera  Opatovického  přešla  Přelouč  r.  1437  na  Diviše 
Fiořka  z  Miletínka,  jenž  však  dlouho  zboží  přeloučského  neužíval,  neboť 
téhož  roku  zemřel.  Zboží  přešlo  na  bratra  Jetřícha  z  Miletínka,  který 
1440  je  zase  postoupil  synu  svému  Vaňkovi. 

Po  vymření  tohoto  rodu  připadlo  zboží  králi  Jiřímu  Poděbradskému, 
který  je  r.  1463  zapsal  komorníku  svému  Purhartu  Kamarétovi  ze  Žirov- 
nice  ve  1200  kop  gr.  do  jeho  života.  Po  něm  dostal  to  zboží  Jan  Mandelík 
z  Chrastu.  Po  jeho  smrti  držel  je  sám  pan  Jiří  Poděbradský,  neboť  r.  1477 
jsou  majiteli  synové  jeho  Jindřich  a  Hynek,  knížata  Mínsterberská,  kteří 
se  potom  o  ně  rozdělili.  Kníže  Jindřich  dostal  zboží  Přeloučské,  ale  pro 
veliké  dluhy  byl  přinucen  je  zastaviti  r.  1482  Štěpánovi  Andělovi  z  Ro- 
novce,  pánu  na  tvrzi  Štěpánovské,  a  jeho  staršímu  synovi  do  jejich  života. 
Zástavu  tu  r.  1483  král  Vladislav  II.  potvrdil.  Ale  11.  září  1518  Štěpán 
Anděl  z  Ronovce  prodal  zboží  Přeloučské  za  2500  kop  gr.  panu  Vilému 
z  Pernštejna,  který  je  spojil  s  panstvím  pardubským,  při  němž  zůstalo 
až  do  dnešní  doby. 

Vilém  z  Pernštejna  (zemř.  1521)  v  působení  svém  podobal  se  Karlu  IV. 
Jeho  hospodářská  činnost  v  tehdejším  věku  byla  vzorná.  Na  statcích  za- 
kládal pivovary,  vedl  obchod,  napouštěl  rybníky,  stavěl  průplavy  a  zři- 
.oval  mlýny.  Zachovaný  urbář  svědčí  o  řádné  hospodářské  správě  a  čin- 
nosti. Za  Pernštejnů  dostala  Přelouč  mnohé  výsady.  K  žádostí  Jana 
z  Pernštejna  udělil  jí  r.  1540  cis.  Ferdinand  I.  erb  sv.  Vavřince  s  roštem 
ve  zlatém  poli.  Jaroslav  z  Pernštejna,  syn  Janův,  liboval  si  v  přepychu, 
vedl  život  rozmařilý  a  zadlužil  se  velice.  Panství  Pardubské  zalíbilo  se 
tehdy   arciknížeti  Maximílianovi   a  proto  koupeno   od  komory  královské 


-   580  - 

za  200.000  kop  gr.  č.  i  se  zbožím  přeloučským,  jež  zůstalo  v  držení  jejím 
do  počátku  min.  století. 

Správu  panství  vedl  hejtman,  jenž  v  městech  konšely  dosazoval. 
Prvním   hejtmanem  byl  Burjan   Svílkovský  ze  Škudl. 

Za  dob,  kdy  panství  Pardubské  bylo  majetkem  královským,  byla 
Přelouč   mnohými  výsadami  obdařena. 

Ve  čtvrtek  po  sv.  Lucii  r.  1580  bylo  městečko  Přelouč  od  cis.  Ru- 
dolfa II.  na  město  vysazeno  a  vyzdviženo.  Od  té  doby  byla  Přelouč  mě- 
stem komory  královské   a  zvána   >  královským  komorním  městem- . 

Nadešlo  stol.  XVII.  a  s  ním  mnohé  bouře  s  krutými  následky. 

V  dobu  panování  Rudolfa  II.  spadá  událost,  obšírně  vylíčená  v  J.  F. 
Devotyho  Popsání  řehole  Cistercienské  r.  1824.  V  Sedlci  opat  Jakub  II. 
r.  1553  nalezl  v  kostnici  poklad  10.000  dukátů  a  drahými  perlami  vyší- 
vanou opatskou  korunu.  Když  vojsko  Pasovské  vtrhlo  do  Prahy  a  zde 
pleněny  kláštery  a  mstěno  se  na  mniších,  tu  Jakubův  nástupce,  opat  Ma- 
touš Sartorius  obávaje  se,  aby  také  klášter  Sedlecký  vydrancován  nebyl, 
sebral  onen  poklad  a  vydal  se  s  převorem  Tobiášem  Majerem  do  kláštera 
pardubského.  Po  odchodu  Pasovských  z  Čech  vracel  se  opat  s  pokladem. 
U  samé  Přelouče  s  vozu  si  vystřelil  a  náhodou  broky  od  kamene  odra- 
ženými kolemjdoucí  ženu  (podobojí)  silně  poranil.  Z  toho  vznikl  povyk, 
udeřeno  na  zvon,  sběhl  se  lid,  který  opata  zajal,  k  primasu  města  dovedl, 
a  nedbaje  na  žádné  zadostiučinění  ani  zástavu,  ukrutně  posekal,  ano  ži- 
vota zbavil  a  nemálo  věcí  od  něho  pobral.  Nevinný  převor  Majer,  obá- 
vaje se  podobného  soudu,  dal  se  na  útěk,  ale  byl  dopaden,  zabit  a  do 
Labe  uvržen.  To  stalo  se  19.  února  1610.  Hejtman  pardubský  Jan  Gers- 
dorf   z  Malšinic  potom   to   vyšetřoval   a   vinníky  potrestal. 

Rudolf  II.,  odřeknuv  se  české  koruny  ve  prospěch  bratra  Matyáše, 
vymínil  si  jen  Pražský  hrad  a  k  výživě  panství  a  zámky,  mezi  nimi  i  pan- 
ství pardubské,  avšak  málo  jich  užil,  zemřev  r.  1612.  Po  smrti  jeho  spadlo 
panství  pardubské  opět  na  komoru  královskou. 

V  Přelouči  byli  kněží  pod  obojí  od  r.  1530.  Pan  Vilém  z  Pernštejna, 
ač  katolík,  přál  úplně  svobodě  náboženské.  Jeho  vnuk  Jaroslav  však 
nepřál  pod  obojím  a  Českým  bratřím  a  ze  svých  statků  je  vypovídal.  Po 
bitvě  bělohorské  byla,  jako  v  celé  zemi,  i  na  panství  pardubském  krutě 
prováděna  protireformace.  Úkolem  tím  pověřen  hejtman  Kašpar  Celler 
z  Rosenthalu  a  na  Hrochově  Týnci. 

Zvláštní  instrukcí  krajským  hejtmanům  v  červenci  1624  urychlila  dílo 
protireformační;  1625  následovala  výzva  k  měšťanstvu  a  obyvatelstvu  used- 
lému a  cis.  nařízení,  dle  něhož  všichni  poddaní  panství  pardubského  mají 
ke  katolické  víře  přestoupiti.  Kdo  přestoupili,  těm  vrácena  jich  zadržená 
práva.  Následkem  toho  r.  1628  opustil  Přelouč  poslední  farář  Karel  Ru- 
bekula  (Čermák  Novopražský).  Již  za  něho  r.  1627  dosazen  katol.  farář, 
minorita  Silverius  Markovič. 


Že  dílo  protíreformační  v  Přelouči  brzy  dokonáno,  dosvědčuje,  že  již 
22.  června  1630  Ferdinand  II.  potvrdil  městu  všechna  před  tím  daná  pri- 
vilegia. 

V  nešťastné  válce  301eté  zakoušelo  město  velice  od  procházejících 
vojsk.  Jako  v  r.  1608,  tak  i  1641  vyhořelo  město  i  s  kostelem.  V  r.  1643 
táhl  Torstenson  z  Kolína  k  Pardubicům  a  zle  řádil  v  městě  po  požáru 
schudlém  i  v  okolí. 

R.  1706  stály  brány  pražská  a  horská,  za  nimiž  město  znenáhla  se 
rozšiřovalo.  R.  1707  shořelo  město  po  třetí;  na  to  r.  1712,  kdy  v  kostele 
chytlo,  shořela  i  na  radnici  vížka. 

Ve  válce  s  Prusy  byla  Přelouč  sužována  procházejícími  vojsky  cí- 
sařskými a  pruskými.  Tito  zvlášť  zle  řádili  po  vyhrané  bitvě  u  Chotusic 
roku  1742. 

Císař  Josef  II.  jeda  r.  1786  Přeloučí  uviděl  schátralou  dřevěnou  školu; 
i  nařídil  vrchnímu  panství  vystavěti  novou  z  kamene.  Dlužno  připomenouti, 
že  město  mělo  školu  již  v  16.  stol.  a  posílalo  své  syny  na  universitu.  Na 
vydržování  školy  dáván  plat  jak  z  důchodu  městského,  tak  ze  mlýna 
výrovského. 

Od  r.  1794  měla  Přelouč  magistrát  s  purkmistrem  a  jedním  zkouše- 
ným radním.  R.  1808  shořela  věž  kostelní,  fara  a  r.  1809  vyhořely  42  domy, 
kostel,  fara  i  radnice.  Po  válkách  napoleonských  r.  1815  prošlo  městem 
mnoho  oddílů  vojska  ruského.  Tehdy  začaly  se  v  okolí  přeloučském  pě- 
stovati brambory  ve  větší  míře  nežli  před  tím. 

Měšťanstvo  vystavělo  v  1.  1824 — 1833  silnice  u  města.  R.  1836  sta- 
věna nová  cis.  silnice  s  kanály  u  labského  mostu  ke  Břehám  a  r.  1839  vy- 
stavěn labský  most.  Velký  pokrok  ve  vývoji  města  způsobila  stavba  že- 
leznice z  Prahy  do  Olomouce,  s  níž  počato  v  září  1842.  Jízda  zahájena 
20.  srpna  1845.  Pravidelná  doprava  na  trati  počala  1.  září  1845.  Jízda 
z  Přelouče  do  Prahy  trvala  4'-'  hodiny  a  platilo  se  za  osobu  ve  III.  třídě 
96  kr.,  ve  II.  třídě  1  zl.  32  kr.,  v  I.  třídě  2  zl.  16  kr.  Denně  jezdil  jeden 
vlak   osobní,   jeden   poštovní   a   jeden   nákladní. 

Po  vyhlášení  konstituce  vydán  patent,  kterým  povolána  národní  stráž 
či  garda  k  ochraně  majetku.  V  Přelouči  utvořila  se  1848,  čítala  81  oudů, 
z  nichž  bylo  62  řemeslníků;  měla  svou  pečeť,  v  prostřed  českého  lva  a 
nápis:  Pečeť  národní  stráže  v  Přelouči.  Velení  bylo  české,  pilně  se  cvi- 
čila ve  zbraní,  ale  v  bouřích  svatodušních  Praze  na  pomoc  nevytáhla. 
Když  r.  1849  dána  ústava,  rozešla  se  r.  1851,  zbraň  složena  v  Králové 
Hradci,   za  niž  od  státu  dostalo   se   náhrady  301   zl. 

Od  těch  dob  však  sebevědomí  občanstva  se  probouzelo,  k  čemuž 
přispěly  Havlíčkovy  noviny,  mající  veliký  vliv  na  politické  probuzení  na- 
šeho lidu.  Středisko  národovců  přeloučských  bylo  »U  modré  hvězdy< 
(čís.  419),  odkud  vycházely  mnohé  popudy  vlastenecké.  Z  té  doby  Přelouč 
honosí  se  i   svým   časopisem.   Kněz-vlastenec  F.   B.   Lukeš  vydal    1.  ledna 


-  082  - 

r.  1849  první  číslo  »0hlas  z  Přelúče«.  V  1.  70tých  probouzel  národní  sebe- 
vědomí zpěváčky  spolek  »Vojmír«,  od  80tých  Občanská  beseda,  divadelní 
ochotníci  a  od  90tých  Sokol. 

Národopisná  výstavka  1893  dala  základ  k  Polabskému  měst- 
skému museu,  zal.  r.  1902  a  umístěnému  ve  věži  Zál.  paláce;  pečuje 
o  něj  musejní  spolek,  jest  však  majetkem  města.  Obsahuje  praehistorické 
nálezy  z  okolí,  bohatý  městský  archiv,  tisky  i  památky  historické  a  umě- 
lecké z  minulých  dob,  sbírky  polabských  výšivek  všeho  druhu,  zbytky 
krojů,  různé  potřeby  selského  a  městského  lidu,  osvětlující  vývoj  života 
předcházejících  pokolení,  ukázky  prací  zlatnické  školy  v  Turnově,  ke- 
ramické v  Bechyni,  zámečnické  v  Hradci  Králové,  dřevařské  ve  Val. 
Meziříčí,  perleťářských  kursů  v  Přelouči,  jichž  výrobky  vzbuzují  obdiv. 
Bratří  Josef  a  Alois  Topičové,  rodáci,  darovali  museu  modely  staveb 
domorodců  australských,  lovecké  zbraně  a  ptactvo  (Nový  Zéland).  Místní 
památkou  je  vyřezávaná  korba  (lev)  na  saních,  na  kterých  právovárečníci 
o  maškaře  městem  projížděli.  Museum  chová  vysvědčení  K.  H.  Máchy, 
jeho   dopis   rodičům,   a  skladbu   Fr.  Škroupa. 

Přelouč  čítá  3805  obyv.  v  531  domech  (z  toho  42  Němce),  3469  katol., 
3  ev.  augsb.  v.,  278  ev.  helv.  v.,  55  židů. 

Přelouč  je  sídlem  expositury  c.  k.  okr.  hejtmanství  v  Pardubicích, 
okr.  zastupitelství,  c.  k.  okr.  soudu,  berního  úřadu,  techn.  fin.  kontroly, 
poštovního,  telegrafního  a  telefonního  úřadu,  četnické  stanice,  odd.  fin. 
stráže,  farního  úřadu  katol.,  evang.  ref.,  žid.  náb.  obce;  posádkou  jest 
3.  švadrona  c.  a  k.  11.  pluku  hulánů.  —  Je  tu  smíš.  obecná  škola  5tř.  (1553), 
3tř.  měšf.  chlap,  se  IV.  ročn.,  3tř.  měšť.  dívčí,  pokrač.  šk.  živnostenská, 
zimní  hospodářská  a  letní  hospodyňská  škola,  kurs  uměl.  prací  z  perleti. 

V  Přelouči  jsou  34  spolky,  6  živnost,  společenstev  a  obchodní  gré- 
mium a  3  stálá  divadla  (Zál.  dům,  Libuše,  Černý  kůň).  Občanstvo  se  živí 
vedle  řemesel  i  orbou  a  obchodem.  Perleťářství  od  r.  1858  druhdy  velmi 
rozšířené  utrpělo  ochrannými  cly  sousedních  států  velikou  pohromu. 

Z  rodáků  nutno  vzpomenouti  pilného  pracovníka  prof.  Jana  Slavíka, 
spisovatele  a  zem.  škol.  insp.  pro  střední  školy  na  Moravě  (*  1842,  t  1906 
na  Smíchově),  a  prof.  dra.  Eugena  Mušky,  spisovatele,  zeměpisce  (*  1876, 
t   1907). 

U  zastávky  st.  dráhy  i  odbočky  k  Váp.  Podolu  rozkládá  se  na  levém 
břehu  Labe  obec  Valy  (372  ob.);  jest  zde  dvůr,  labský  mlýn  s  převozem 
k  Meličům.  Chaloupky  jsou  ještě  vesměs  dřevěné.  U  vtoku  Zlatotoku 
do  Labe  a  mlýnského  náhonu  stávala  tvrz,  kde  nyní  na  pahrbku  stojí  dvě 
stavení  >Na  hrádku«  se  zachovanými  valy.  R.  1401  uvádí  se  Jošt  z  Valů, 
r.  1485  Jindřich  Dubánek  z  Duban,  r.  1505  Jiřík  Pávovec  z  Bořetína,  a 
hned  na  to  Kunat  ml.  a  Diviš  z  Dobřenic.  Kunat  r.  1549  zapsal  celé  zboží 
svým  synům  Jindřichovi  a  Petrovi  Kunatovi.  Po  smrti  Jindřichova  syna 
Jindřicha,  zvaného  Rozkoš,  byl  majitelem  Mikuláš  Dobřenský  (zemř.  1582), 


-  583  - 

syn  jeho  Jindřich  prodal  r.  1604  statek  Valský  manž.  Marušce  Dobřen- 
ské  z  Bubna;  po  smrti  její  připadly  statky  Karlovi  Kunatovi  a  Kateřině 
Veronice  provdané  za  Ladislava  Lukavského  z  Lukavice.  R.  1637  při- 
koupila Kateřina  ke  své  polovici  ještě  bratrův  podíl  za  6500  kop  míš. 
Po  smrti  její  připadl  r.  1663  třetí  díl  panství,  statek  Valský,  Veselí,  Le- 
pějovice  a  jiné  vsi  Sobině  Kunhutě  Lukavecké,  po  ní  pak  r.  1694  Albrech- 
tovi Ladislavovi  Kapounovi  ze  Svojkova,  jenž  jej  1703  prodal  Rom.  Jan. 
Fr.  hraběti  Thunu  na  Cholticích,  jehož  rodu  podnes  náleží. 


Tvrziště   »Valy«. 

Nad  ním  při  Labi  stávala  ves  C  r  k  a  ň,  dnes  pouze  les  s  rybníčky 
Na  Crkani«,  která  v  15.  a  16.  stol.  patřila  ke  stolnímu  statku  biskupství 
Olomiúckého  v  Jezbořicích. 

Od  Valů  na  vých.  na  levém  břehu  Labe  stojí  prastará  osada  Opo- 
činek,  vlastně  dvě  vsi  při  sobě,  totiž  prvotně  Opočen  na  háji  aneb 
Hájeves  a  Opočinek.  Oboje  patřily  od  r.  1131  k  Jezbořicům  a  bi- 
skupství Olomúckému.  V  XV.  stol.  byly  v  zápisném  držení  a  od  r.  1491 
patřily  ke  Kunětické  hoře,  pak  k  Pardubicům. 

Při  silnici  valsko-choltické,  pul  hodiny  od  Valů,  je  ves  Veselí 
Odrané  (s  301  ob.).  Tvrz  stávala  na  návrší  při  čís.  13.,  zvaném  dosud 
>Hrádeček«,  z  níž  zachován  pouze  sklep.  Ves  připomíná  se  r.  1401.  Tvrz 
vystavěli  teprve  Dobřenští,  kteří  se  uvázali  ve  Veselí  r.  1540;  pravdě- 
podobně to  byl  Zdeněk  starší,  který  r.  1555  koupil  ves  od  Kuňky  z  Do- 
břenic  a  neměl  kde  sídliti.  Po  něm  od  r.  1607  drželi  tvrz  synové  Jan 
a  Petr  st.  z  Dobřenic,  který  r.  1613  prodal  Veselí  Marušce  Dobřenské 
z  Bubna;  ta  je  odkázala  dceři  provdané  za  Ladislava  Lukavského.  Při  rodě 
tom  zůstalo  Veselí  až  do   1703,  kdy  přikoupeno  k  Cholticům. 


534  - 


Od  Valů  čtvrt  hodiny,  pří  trati  do  Váp.  Podola,  stojí  jednopatrová 
myslivna,  opodál  v  hloubi  lesa  kostel  a  hájovna  (byv.  škola  do  r.  1828). 
Jest  to  zbytek  vsi  L  e  p  ě  j  o  v  i  c,  která  stávala  na  polí  řeč.  »V  Hati«; 
z  tvrze  zachovaly  se  pouze  valy  u  myslivny  při  rybníku  Hlubokém,  asi 
50  kroků  sev.  od  kostela.  Lepějovice  se  připomínají  již  r.  1167  jako  ves 
se  dvorem  kláštera  Litomyšlského.  Tvrz  byla  r.  1506  již  pustá  a  ves  za- 
nikla ve  válce  301eté.  —  Starobylý  kostel  sv.  Michala  s  idyllickým  hřbi- 
tovem v  lese  opodál  hráze  s  mohutnými  duby  měl  r.  1350  svého  plebána. 
Na  věži  zvon  z  r.  1554. 


Kostci  v  Lepějovicích. 


Jihových.  odtud  rozkládá  se  dědina  Bezděkov  u  Choltic  (421  ob.). 
Ves  náležela  ke  zboží  bisk.  Olomúckého;  pak  měla  několik  různých 
držitelů,  z  nichž  od  posledního  Václava  z  Nestajova  a  Žehušic  ji  r.  1491 
■kcupil    Vilém   z    Pernštejna. 

Typický  dřevěný  statek  polabský  je  čís.  1.,  jehož  vrata  v  let.  50tých 
měla  ještě  vížku  se  zvonkem,  naproti  němu,  nad  rybníkem,  stojí  bývalá 
zájezdní  panská  hospoda  s  podloubím,  u  níž  stávala  panská  kovárna,  po- 
dobně stavěná.   To   jsou   zbytky   lidového   stavitelství. 

Na  jih  odtud  stojí  dvůr  Luhy,  na  jehož  místě  stávala  ves,  jež  ve 
válce  301eté  zanikla. 

Na  záp.  čtvrt  hodiny  po  silnici  k  Cholticům  je  samota  Medenice 
s    býv.    mlýnem    a    vysušeným    rybníkem. 

Podél  trati  přijdeme  k  nádraží  choltickému,  od  něhož  vede  na  jz.  sil- 
nice do  městyse  Choltic  (108  domů  s  878  ob.)  se  zámkem,  anglickým 
parkem  a  oborou.  V  parku  jsou  zachovány  zdí  a  sklepy  bývalé  tvrze 
pánů  z  Choltic. 


-  586  - 

Nejstarší  známý  držitel  Choltic  byl  Beneš  z  Choltic,  který  se  již 
r.  1285  připomíná.  Na  konci  XIV.  stol.  bylo  Cholticko  rozděleno  na  dvě 
polovice,  z  nichž  jednu  držel  Jindřich  Lacembok  z  Košumberka,  druhou 
Vaněk  Sekyrka  z  Choltic.  Koncem  stol.  XV.  vešli  v  držení  obou  polovic 
Boubínští  z  Újezda,  kteří  se  zvali  odtud  Choltickými;  a  sice  byli  to  braří 
Jaroslav  a  Petr,  kteří  se  o  zboží  na  polovic  rozdělili.  Syn  Jaroslavův 
Pavel  zadlužil  svou  polovici  tak,  že  mu  byla  prodána  a  dostala  se  v  držení 
Jana  Pleského  z  Levína;  poručník  dědiců  jeho,  Mikuláše  a  Jiříka  Ro- 
hovládů  z  Bělé  prodal  ji  r.  1542  panu  Jiříkovi  z  Gerštorfu,  který  již  rok 
před  tím  1541  koupil  od  syna  Petrova  Diviše  Boubínského  z  Újezda  jeho 
díl.  Tak  byly  zase  obě  polovice  spojeny  v  rukou  jednoho  pána. 

K  Cholticku  přikoupil  mnohé  okolní  statky;  jeho  přičiněním  snad 
byly  Choltíce  povýšeny  na  městečko.  Okolo  r.  1542  oženil  se  s  Kateřinou 
ze  Svojšic,  jejíž  synové  z  prvního  manželství,  Albrecht  a  Beneš  Benedové 
z  Nečtin  r.  1553  Jiříkovi  prodali  po  ní  zděděné  zboží  Svojšické.  Jiřík  ze- 
mřel r.  1558  poručiv  svůj  statek  svému  synu  Bernardovi  a  vnukům  po 
svém  starším  synu  Janovi;  Bernard  si  vzal  zámek  Choltice  s  městečkem, 
vsí  Chrtníky,  Veselí,  Svinčany,  Poběžovice,  Tupesy,  Loděnice,  Urbanice, 
Lipoltice,  Vícemilice  Dolní,  několik  mlýnů  a  dvorů.  Po  něm  od  r.  1574 
držel  zboží  Jiřík  ml.  z  Gerštorfu,  jenž  byl  hejtmanem  kraje  chrudimského; 
r.  Ib09  zvolen  za  defensora,  přiznávaje  se,  jako  všecko  obyvatelstvo  zboží 
jeho,  k  podobojí.  Manželkou  byla  Johanka  Střelova  z  Rokyc.  Zemřel  r. 
1613  a  správy  zboží  ujal  se  syn  Štěpán  místo  nejmladšího  nezletilého 
Jindřicha,  který  za  nedlouho  z  historie  vůbec  mizí. 

V  bouřných  dobách  po  r.  1618  stáli  bratři  Bernard  Mikuláš  a  Štěpán 
z  Gerštorfu  při  straně  zimního  krále  Bedřicha,  začež  odsouzen  Bernard 
ku  ztrátě  třetiny  svého  zboží  a  Štěpán  ku  ztrátě  dvou  třetin.  Choltice  a 
Svojšice  r.  1623  prodány  Krištofu  Šimonovi  svob.  p.  z  Thunu,  nejv.  hof- 
mistru kr.  Ferdinanda  III.,  jenž  skoupil  několik  konfiskovaných  statků. 
R.  1629  povýšeni  Thunové  do  stavu  hraběcího.  Zemřel  r.  1635,  raněn  byv 
v  bitvě  u  Nordlíngen.  Vnuk  jeho,  syn  Sigmunda  hr.  Thuna,  Romedius 
Konstantin  (nar.  1641  v  Cholticích)  stal  se  pánem  zboží  choltického  a 
učinil  z  něho  majorát,  t  1700);  po  něm  byl  Rom.  František  Jan  (zemř  1719), 
jehož  vdova  prodala  zboží  1721  Václavu  Chotkovi,  svob.  p.  z  Chotkova. 
od  něhož  1722  je  koupil  Norbert  hr.  z  Trautmansdorfu,  ale  již  1731  Marie 
Filipína  z  Thunu  koupila  zboží  pro  syna  Jana  Jos.  Antonína,  od  té  doby 
náleží  hraběcí  rodině  Thun-Hohensteinské.  Nynější  panství  Choltické 
vzniklo  spojením  5  rytířských  statků:  Choltic,  Svinčan,  Svojšic,  Štěpáno- 
va  a  Valů. 

Zámek  jest  budova  patrová,  vystavěná  v  obvyklém  slohu  XVII.  stol., 
k  niž  přiléhá  pěkný  angl.  park  s  daňčí  oborou,  v  níž  pravou  ozdobou  jsou 
staleté  duby. 


—  587  — 

Ježto  Thunové  bydleli  bud  v  Děčíně  nebo  v  Praze,  zámek  zdejší 
zpustl  velice  a  teprve  Romedius  Konst.  hr.  z  Thunu  (1641 — 1700),  zakla- 
datel majorátu  choltického,  jej  přestavěl,  opevnil  hradbami  a  obehnal  pří- 
kopy, terasami  a  zvedacím  mostem,  který  později  zasypán.  Zámek  jest 
jen  do  polovice  hotov;  dle  původního  plánu  měl  míti  2  křídla  s  kaplí  ve 
středu.  Měl  4  věže  s  arkýři.  Vrata  střežili  2  faunové.  V  18.  stol.  ozdobil 
zámek  skvostnými  malbami  Quirin  Jahn  (nar.  1739,  zemř.  1802),  který  vy- 
nikal nejen  jako  malíř,  ale  jako  architekt  i  spisovatel. 

Perlou  zámku  jest  kaple,  zároveň  farní  kostel  sv.  Romedia,  vystavěný 
barokně  v  1.  1638—1691  hrabětem  Romediem  Konstantinem.  Má  půdorys 
osmiúhelníka  s  pilíři  révovím  ozdobenými,  kupolovitá  klenba  končí  osmi- 
stěnnou  lucernou.  Vnitřek  vyzdoben  umělecky  prací  kamenickou  a  stu- 
katerskou  od  Petra  Pavla  Vaga  z  ital.  města  Como.  Malby  a  nápisy  na 
zdech  navrhl  biskup  hrad.  Jan  z  Talmberka.  Na  stropě  lucerny  zobra- 
zena jest  nejsv.  Trojice,  kolem  níž  je  8  obrazu,  představujících  hlavní  cnosti 
sv.  Romedia. 

V  kupoli  jest  16  obrazů  ze  Starého  Zákona,  pod  nimiž  jest  několik 
erbů  hrabat  z  rodu  Thunů  a  Salmů  s  nápisy;  na  pilířích  jsou  sádrové  sochy 
sv.  Petra  a  Pavla,  čtyř  evangelistův  a  čtyř  cirk.  učitelů;  mezi  nimi  jest 
10  výjevu  ze  života  sv.  Romedia  a  nad  těmi  znak  Salmů  a  Thunů.  Pod  nimi 
jest  obraz  světce,  kterak  vymítá  zlého  ducha  a  naproti  němu  vidění  sv. 
Vígilia  po  smrti  sv.  Romedia.  Na  5  slepých  oknech  jsou  malby:  hradu  Ho- 
henwartu  hrabat  z  Thaurů,  z  nichž  pocházel  sv.  Romedius,  poustevny 
sv.  Rom.  v  údolí  Kastelpfundském  v  Tyrolsku,  hradu  Thaur  a  hradu 
Andechs. 

Pod  okny  jsou  sádrové  sochy  >kacířu«:  Aria,  Šimona  čaroděje,  Ne- 
storia,  Luthera,  Kalvína,  Husa  a  Jeronýma.  Ostatní  části  stěn  vyplněny 
jsou  sádrovými  tvary  rostlinnými  a  zvířecími. 

Obraz  sv.  Romedia  na  hlavním  oltáři  maloval  1691  J.  M.  Rottmayer 
ve  Vídni.  Někdejší  tabernakulum  z  75  hřiv.  stříbra  zhotovené,  r.  1810  dáno 
vládě  s  jiným  stříbrným  náčiním;  nynější  dřevěné  tabernakulum  a  cínové 
sošky  jsou  z  r.  1811.  V  sakristii  bylo  13  obrazů  (Kristus  s  12  apoštoly), 
vydávaných  za  díla  Skřetova,  nyní  zavěšeny  jsou  v  oratoři;  na  zdi  sa- 
kristie jsou  malby:  Smrt  sv.  Romedia  a  zázraky  při  jeho  pohřbu. 

Vedle  kaple  nalézala  se  lékárna  pro  chudé,  kterouž  bohatě  nadal 
lidumil  Rom.  Konst.  hr.  z  Thunu.  Amand  Friedenfels,  kaplan,  popsal  la- 
tinsky tento  kostel  r.  1691  a  vyzdobil  četnými  mědirytinami. 

Při  silnici  ke  Stojicím,  na  místě  nynější,  stála  kamenná  zvonice, 
opatřená  hodinami  se  zvony  z  r.  1627,  1691  a  1780,  jež  r.  1848  vyhořela. 

Z  náměstí  zámeckého,  na  němž  naproti  faře  stojí  socha  nejsv.  Tro- 
jice, přijdeme  na  Školské  náměstí,  jež  zdobí  t.  zv.  v  1  a  š  s  k  ý  d  ů  m  (č.  27), 
kde  bydlili  vlaští  umělci  v  17.  stol.  pracující  na  výzdobě  zámecké  kaple. 
Náměstí   vysázeno   jest   lipami,   ulicí   na  vých.    přijdeme   ke    hřbitovu   z   r. 


-  588  - 

1787;  zde  rodinná  hrobka  hr.  Thunú  z  Hohensteinu  a  Kristus  na  kříž; 
z  karrarského  mramoru  tesaný,  italská  práce.  Povšimnutí  zasluhují  2  ko- 
vané kříže  náhrobní  z  r.   1708. 

Na  hřbitově  odpočívá  básník  Bohdan  Jelínek  (nar.  2.  VI.  1851  a  zemř. 
19.  V.  1874).  Přátelé  a  ctitelé  postavili  mu  pomník,  který  odhalen  3.  X. 
1909.  Reliéf  na  něm  jest  práce  akad.  sochaře  Jos.  Šejnosta  z  Prahy.  Blízko 
něho  odpočívá  mladý  druh  jeho  Frant.  Nechvíle  (nar.  1848,  zemř.  1872), 
autor  monografie  Choltic. 


Náměstí  v  Choiticích. 


V  Choiticích  se  narodil  též  malíř  Jos.  Hellich  (*  1807,  t  1880);  v  letech 
1860  žil  zde  Václ.  Trnobranský,  hospodář,  úředník  a  humorista  český. 

Nemožno  zapomenouti  dvou  českých  pracovníků,  kováře  Jana  Pech- 
mana  (zemř.  1882  ve  věku  87  let)  a  koláře  Jos.  Levinského  (zemř.  1864 
v  stáří  76  let),  kteří  svým  svědectvím  potvrdili,  že  vynálezcem  ruchadla 
jest  Frant.  Veverka,  nikoliv  Fr.  Kainz,  panský  hosp.  úředník,  který  r.  1832 
vynález  ruchadla  prohlašoval  za  svůj. 

Pečeť  městýse  Choltic  ukazuje  ve  štítu  mlýnský  kámen,  nad  ním  2 
skřížená  kladiva  hornická.   (V  r.    1672:   Peczet  miestycz   Colditz.) 

Nad  nádražím  choltickým  vypíná  se  Jánský  kopec  s  třešňovkou, 
s  býv.  letohrádkem,  ovčíny  a  samotou,  zvané  Chudoba.  Odtud  čtvrt 
hodiny  jv.  leží  ves  Jenikovice  (408  ob.)  (původně  Něnkovice),  jež 
patří  k  nejstarším  osadám  v  okolí.  Byla  rodinným  sídlem  rytířů  Něnkov- 
ských  z  Něnkovic.  Tvrz  připomíná  se  již  r.  1227,  kdy  Kojata  z  Hrabišic 
ji  odkazuje  Miquardovi.  Ke  konci  XIV.  st.  drželi  Něnkovice  bratří  Hanek 


a  Jan.  V  pol.  15.  stol.  koupil  je  Ludvík  z  Chlumku,  který  provdal  dceru 
za  vladyku  Mikuláše  z  Medonos,  jehož  potomci  psali  se  Něnkovskými 
z  Medonos;  ti  prodali  r.  1561  Něnkovice  Zdeňkovi  Komárovskému  z  Li- 
banic;  jeho  syn  Václav  postoupil  r.  1578  tvrze  se  dvorem,  mlýnem  atd. 
Smilovi  Václ.  Myškoví  ze  Žlunic.  Jeho  čtyři  synové  postoupili  N.  Zikmun- 
dovi Čertorejskému  z  Čertorej  a  na  Skalách.  R.  1616  byla  majitelkou  zboží 
Kateřina  Kořenská  z  Pichlperka.  Po  Kořenských  za  války  301eté  držel 
zboží  Petr  Bořek  Hamza  ze  Zabědovic,  po  jehož  smrti  1648  (tehdy  již 
se  říkalo  Jenkovice)  koupeno  zboží  pro  komoru  českou.  Od  té  doby  zů- 
staly N.  spojeny  s  panstvím  pardubským. 

Tvrz  Něnkovická  stála  na  místě  č.  10,  dvůr  poplužní  na  místě  č.  20, 
z  něhož  povstala  osada  Jenikovice  Nové. 

Ze  stanice  choltické  vede  silnice  na  j.  do  starodávné  osady  S  v  i  n  č  a- 
n  y  (622  ob.),  zahalené  v  zeleni  ovocných  stromů.  Uprostřed  osady  stoji 
ve  stínu  starých  lip  kostel  se  hřbitůvkem,  kolem  něhož  rozkládají  se 
statky  a  chalupy.  V  čís.  8  stávala  původní  tvrz,  z  níž  pouze  část  příkopu 
jest  zachována.  Již  r.  1226  připomíná  se  vladyka  Kříšťan  a  r.  1244  Vlček 
ze  Svinčan.  Po  smrti  Havla  ze  Svinčan  daroval  král  Václav  IV.  r.  1385 
Svinčany  tvrz  a  dvůr  Strnadovi  z  Poděhus.  Jindřich  Lacembok  z  Chlumu 
prodal  r.  1397  Svinčany  Janovi  ze  Zdechovic;  majitelé  se  dosti  často  stří- 
dali; r.  1440  byl  tu  Bohunek  z  Lepějovic,  pak  Procek  ze  Svinčan  z  rodu 
Dubánků  z  Duban,  kteří  r.  1485  je  prodali  Janovi  Tuněchodskému  z  Pobě- 
žovic. Synovec  jeho  pak  zboží  prodal  obci  města  Chrudimě,  od  níž  je 
koupil  Jiřík  z  Gerštorfu.  R.  1612  připadly  Bernartovi  Mikulášovi  z  Ger- 
štorfu,  jemuž  však  skonfiskovány  a  r.  1624  s  Urbanicemi  a  Chrtníky  pro- 
dány Krist.  Šimonovi  z  Thunu,  jenž  je  opět  spojil  s  Choltickem. 

Kostel  sv.  Vavřince, 
do  r.  1764  ještě  dřevěný, 
připomíná  se  již  r.  1350  me- 
zi farními  biskupství  lito- 
myšlského.  Nynější  kostel 
pochází  z  r.  1768;  věž  s  ci- 
bulovitou bání  má  zvony 
z  r.  1483  a  1591.  Za  hlav- 
ním barokním  oltářem  na 
zdi  freskový  obraz  sv.  Va- 
vřince od  jesuity  Jos.  Kra- 
molína  z  r.  1774.  Ve  zdi 
kostela  i  hřbitova  vsazeno 
jest  12  náhrobních  kame- 
nů s  erby  Gerštorfu,  Stře- 
lů,    Andělů,      Muchků      a 

Vančurů      Z     Řehnic      Z     let  Kostel  ve  Svinčanech. 


590  — 


1574 — 1612.  Požárem  r.  1913  uvnitř  kostela  zničeny  fresky  Kramolínovy. 
naproti  kostelu  stojí  jednopatrová  fara  z  r.  1778  s  valbovou  střechou, 
jejíž  jídelna  i  chodba  vyzdobeny  Kramolínovými  freskami.  Zachovaný 
archiv  je   z  r.   1683. 

K    polit,    obci    náleží    6    domku,    tvořících    Svinčanskou    N  á  k  e  1    na 
samých  hranicích  okresu  směrem  k  Herm.  Městci. 


Hájovna    u    sv.    Antonína    u    Sv 


Jižně  od  Svinčan  po  silnici  asi  čtvrt  hodiny  na  vrchu  Raškovci  roz- 
kládá se  osada  Horní  Raškovice  (165  ob.).  Zde  druhdy  býval  vy- 
datný lom  na  mlýnské  kameny  dle  Urbáře  Choltického  ještě  r.  1683  »nej- 
lepší  v  celém  král.  Českém«.  Od  r.  1750  jsou  lomy  pusty.  Skalníci  s  rychtá- 
řem spravovali  se  zvláštním  řádem.  Návesní  skála  jest  největší,  záp.  od 
ní  Bezedná;  jiné  jsou  Breberka  a  Ovčí  jáma.  V  jedné  dosud  lze  spatřiti 
nedovykroužený  žernov. 

S  blízké  »Vys.  skály«  jest  rozkošný  pohled  do  roviny  až  k  Josefovu. 
Pod  ní  k  s.  jsou  rozsáhlé  třešňové  aleje  na  Lebce«,  jež  v  květu  po- 
skytují nádherný  pohled. 

Na  jv.  odtud  leží  při  erární  silnici  chrudimsko-čáslavské  stará  ves 
Stojíce  (548  ob.),  jež  byla  r.  1349  farní  v  biskupství  Litomyšlském.  Ode 


-  591 


dávna   byla   příslušenstvím   statku   Svojšického   a   s   ním   připadla   r.    1599 
k  Choltickému  panství. 

Fara  v  XVII.  stol.  zanikla.  Kostel  Všech  Svatých  je  nyní  filiální. 
Stavba  původně  gotická  zachovala  se  bez  porušení  jen  v  presbytáři  a 
v  sakristii,  kde  zachovány  původní  dva  portály.  Z  té  doby  je  sanktuarium 
ve  zdi  u  otláře.  V  presbytáři  oltář  Všech  Svatých  a  obraz  sv.  Václava. 
R.  1711  přestavěna  loď  a  věž,  v  níž  jsou  zvony  z  r.  1473  a  1557.  Na  hřbi- 
tově ve  zdi  zasazen  náhrobní  kámen  z  r.  1589.  Na  konci  vsi  jest  dvůr 
z  r.  1700.  Na  silnici  stojicko-choltické  morový  sloup. 

K  polit,  obci  stojické,  jz.  asi  %  hod.,  náleží  obec  H  o  1  o  t  í  n  (170  ob.). 
Byla  r.  1413  se  Svojšicemi  spojena,  s  nimiž  po  r.  1620  skonfiskována  a 
prodána  Krist.  Šimonovi  svob.  p.  z  Thunu. 

Od  Stojíc  polní  cestou  směrem  sevzáp.  přijdeme  do  vsi  S  v  o  j  š  i  c 
(391   ob.),  na  Zlatotoku  ležící. 

U  dvora  stojí  tvrz,  jejíž  zdi,  věž  s  komnatami  a  sklepy  zachovány  jsou; 
překvapí  dvě  borovice  na  ssutinách  směle  rostoucí.  Tvrz  bývala  sídlem 
pánů  ze  Svojšic,  r.  1365  Mikšíka  ze  Svojšic.  Okolo  r.  1415  zemřela  na 
Svojšicích  Anna  z  Mrdic,  skrze  niž  dostaly  se  Svojšice  v  držení  Ruthartův 
z  Malešova,  kteří  se  pak  psali  ze  Svojšic.  V  druhé  pol.  XV.  stol.  držel 
Svojšice  Jan  ze  Svojšic  (zemř.  1497)  a  po  něm  do  r.  1523  Petr  ze  Svojšic. 
načež  zboží  to  »na  Železných  horách  le- 
žící«  se  dostalo  jeho  sestře  Kateřině  ze 
Svojšic,  provdané  prvé  za  Benedu  z  Neč- 
tin,  po  druhé  za  Jiříka  Gerštorfa  z  Gerš- 
torfu;  po  něm  dědil  Svojšice  jeho  vnuk 
Jiřík   st.   z  Gerštorfu. 

Dcera  tohoto  Kateřina  Mladotová 
prodala  r.  1599  Svojšice  Johance  Gerš- 
torfové  z  Rokyc  a  na  Cholticích,  kteráž 
je  r.  1615  odkázala  Štěp.  z  Gerštorfu,  je- 
muž však  pro  rebelii  1620  skonfiskovány 
a  prodány  Krist.  Ším.  sv.  p.  z  Thunu,  kte- 
rý sídlil  v  Děčíně  a  zde  měl  správce. 
Tehdy  Svojšice  mnoho  trpěly  od  dragou- 
nů Trčkových,  kteří  r.  1634  tvrz  zapálili. 
Na  cestě  v  Stojícím,  v  myslivně,  na- 
rodila se  Julie  Sýkorová,  dcera  lesního, 
potomní  manželka  českého  publicisty 
Karla  Havlíčka. 

Mezi  Svojšicemi  a  Chrtníky  jest  pan- 
ská kruhovka,  s  mocnými  vrstvami  hlíny 
cihlářské;  při  ní  je  malá  osada  Cihel- 
na (19  d„   190  ob.).  Morový   sloup   u   Stojíc. 


ř.92  - 


Tvrz    ve    Svojšicích. 


Od  Choltic  jz.  po  silnici  K>  hod.  kolem  panské  obory  dojdeme  do 
rozkošného  údolí  Zlatotoku,  v  němž  roztroušeny  domky  vísky,  zvané 
Chrtníky  (240  ob.),  jež  se  připomínají  r.  1407.  Z  blízkého  Havraníku 
jest  pěkná  vyhlídka  do  okolí.  Pěkná  partie  jest  u  pily  s  rybníkem,  se 
sráznými  skalami. 

Za  Y*  hod.  na  j.  od  rybníka  Chrtnického  přijdeme  do  Ledeč,  jejíž 
domky  jsou  malebně  roztroušeny  v  zeleni  stromů.  V  č.  1  stávala  tvrz, 
sídlo  to  vladyků  z  Ledeč. 

Od  Choltic  sz.  (K  hod.)  je  ves  Jedousov  (s  481  obyv.).  Druhdy  ná- 
ležela ke  zboží  Štěpánovskému,  kdy  ji  r.  1540  Zikmund  z  Ronovce  prodal 
Čeňku  Střelovi  z  Rokyc.  Od  této  vsi  sz.  [H  hod.)  stojí  Horečky  dvůr, 


na  místě  něhož  stávaly  N  e  c  h  1  e  b  y,  zaniklé  ve  301eté  válce.  Po  silnici 
k  s.  přijdeme  do  vsi  Š  t  ě  p  á  n  o  v  a  (as  202  ob.). 

Původní  tvrz  stála  v  nynější  bažantnici,  kde  příkopy  a  valy  nazna- 
čují zbytky  její.  V  památkách  XIV.  st.,  za  doby,  kdy  již  tvrz  stála,  připo- 
míná se  Jan  ze  Štěpánova,  jenž  držel  r.  1387  ves  Štěpánov  a  Benešovice; 
po  něm  tu  byl  Jan  Zdechovec  ze  Zdechovic.  Pak  je  v  dějinách  veliká  me- 
zera, až  zase  od  r.  1473  držel  zboží  Štěpán  Anděl  z  Ronovce;  jeho  ná- 
stupce prodal  je  před  r.  1524  Čeňkovi  Střelovi  z  Rokyc.  Potomci  tohoto 
drželi  je  až  do  r.  1667,  kdy  Vilém  Oldřich  prodal  je  Janu  Ctiborovi  Jení- 
kovi Zásadskému  z  Gemsendorfu.  Pak  následovali  od  r.  1678  Pavel  Leopold 
svob.  pán  z  Valderode  a  r.  1684  Frant.  Vojtěch  Zigani  (Cikán)  z  Čermné, 
jehož  choť  Anna  Frant.  z  Dobřenic  prodala  Štěpánov  r.  1706  Romedíovi 
Janovi  z  Thunu,  jenž  jej  spojil  s  Cholticemi. 

Odtud  na  sv.  jest  ves  Klenovka  (s  220  ob.),  jež  patřívala  ke  zboží 
Štěpánovskému. 

Na  silnici  jižně  od  Přelouče  ( !>  hod.)  na  výšině  je  ves  M  o  k  o  š  í  n  (305 
ob.).  Uvádí  se  r.  1086  při  zboží  kláštera  Opatovického,  s  ním  připojena 
ke  Kunětické  hoře  a  s  ní  k  panství  pardubskému. 

Od  Mokošína  záp.  {'/>  hod.)  jest  ves  Benešovice  (172  ob.)  s  dvo- 
rem popi.  Původní  tvrz  stávala  na  návsi  pod  křížem.  Jen  malé  zbytky 
zdiva  se  zachovaly.  Jeden  dvůr  kmetcí  patřil  klášteru  Opatovickému,  na 
ostatní  části  seděl  r.  1318  Havel  z  Brloha.  Na  konci  XV.  stol.  byl  držitelem 
Zígmund  Anděl  z  Ronovce.  Jeho  syn  Mikuláš  1538  prodal  své  2  díly 
Vilémovi  Dobřenskému  z  Dobřenic,  který  před  r.  1541  koupil  jiný  díl  od 
Jana  Holce  z  Nemošic  a  držel  vše  až  k  Brlohu.  Jeho  dcera  Eva  prodala 
zboží  Jiříku  Oděradskému  z  Hrušová  na  Dobřeni,  kterýž  trh  1573  pře- 
veden na  Bernarta  z  Gerštorfu  a  na  Cholticích,  při  nichž  zboží  odtud 
zůstalo.  R.  1706  již  tvrze  nebylo.  S  blízké  Vinice  pěkná  vyhlídka  do  okolí. 

Od  Benešovic  již.  {'A  hod.)  jest  osada  Brloh  (388  ob.)  s  popi.  dvorem 
a  mlýnem.  Tvrz  stávala  u  rybníka,  jehož  okolí  jest  velmi  romantické. 
R.  1318  připomíná  se  Havel  z  Brloha.  Před  r.  1540  drželi  Brloh  po  sobě 
Diviš,  Bošinský  z  Božejova,  Jan  Holec  z  Nemošic,  který  jej  prodal  1541 
Vilémovi  Dobřenskému  z  Dobřenic.  R.  1602  Eva  Stropínova  z  Dobřenic 
prodala  zboží  Adamovi  z  Valdštejna  na  Žehušicích. 

Jihových.  od  Brloha  ('<  hod.)  při  silnici  P  o  d  v  r  d  y  (30  ob.)  a  od  nich 
vých.  přes  silnici  Tupesy  (109  ob.).  R.  1542  byly  připojeny  k  Cholticku. 
Překvapující  jsou  krásné  vodopády   tupeské   u  rybníka  Nadýmáku. 

Od  Mokošína  jihových.  (!•>  hod.)  na  výšině  jest  ves  Loděnice  (85 
ob.).  V  r.  1415  jmenuje  se  vladyka  Jan  z  Loděnic. 

Odtud  již.  ('-•  hod.)  jsou  Poběžovice  (29  d.  s  163  ob.).  Na  tvrzi 
zdejší  ku  konci  XIV.  stol.  seděli  bratři  Staněk  Slaměnec  a  Martin.  V  XV. 


stol.  byly  sídlem  vladyk  Tuněchodských  z  Poběžovic.  R.  1440  připomínají 
se  Diviš  a  Jan  z  Poběžovic  na  sněme  Čáslavském.  Tuněchodští  vymřeli 
kolem  r.  1731.  Tvrz  zbořena  bezpochyby  za  vpádu  Uhrů  r.  1469  a  přikou- 
pena potom  k  Cholticům. 

Od  Poběžovic  vých.  (K  hod.)  je  osada  Podhorky  (42  ob.). 
Při  silnici  z  Tupes  H  hod.  na  jih  rozkládají  se  L  i  p  o  1  t  i  c  e  (429  ob.). 
Blízká  Tipolt.  skála«  (vys.  299  m)  svými  lomy  poskytuje  hojně  staviva. 
Zbytky  tvrze  nacházejí  se  u  čís.  l.j  jsou  to  části  sklepu,  valu  a  pří- 
kopu. Tvrz  připom.  se  r.  1257,  pak  1356  byla  sídlem  Jana,  předka  Šorcú 
z  Valu,  jehož  potomci  psali  se  vladykové  z  Lipoltic.  Druhou  část  vsi  držel 
Jaroš  Lacembok  z  Chlumu  a  po  něm  Jindřich.  Oba  díly  sloučil  Václav 
Kavalec  z  Lipoltic,  jenž  se  stal  praotcem  nového  rodu  Kavalců  z  Lipoltic. 
R.  1462  seděl  tu  Jan  Litvín  z  Prudic,  později  Jan  z  Duban.  Na  poč.  XVI. 
stol.  drželi  Lipoltice  Žehušičtí  z  Nestajova,  jimž  r.  1547  byly  skonfiskovány 
a  prodány  Jiřímu  z  Gerštorfu,  jenž  je  připojil  k  Cholticku;  v  jeho  rodě 
byly  do  r.  1618,  kdy  pro  účastenství  ve  vzpouře  odňaty  a  prodány  1623 
Krist.  svob.  p.  z  Thunu. 

Farní  kostel  sv.  Matouše,  v  blízkosti  bývalé  tvrze,  býval  opevněn 
a  příkopem  obehnán.  R.  1350  uvádí  se  co  plebanie  arcib.  Pražského.  Do 
r.  1620  bývali  faráři  podobojí.  Neobsazená  fara  přikázána  do  1783  faře 
svínčanské,  kdy  zřízena  lokalie  a  v  r.   1855  stala  se  opět  farou. 

Kostel  byl  r.  1870  opraven,  1892  přístavbou  zvětšen,  při  čemž  fresky 
ze  XVII.  stol.  zničeny.  Hlavní  oltář  maloval  Jos.  Papáček  z  Chrudimě. 
Sochy  sv.  Františka  Ser.  a  sv.  Františka  de  Pauly  jsou  mistrné  práce  řez- 
bářské  původu   neznámého. 

As  y*  hod.  záp.  je  zapomenutá  samota  M  á  j  o  v  k  a,  býv.  stará  ho- 
spoda formanská,  a  za  ní  osada  Pel  echo  v  (100  ob.)  s  roztroušenými 
domky  po  údolí  a  mlýnem.  Úvoz  se  serpentinou  jest  pěknou  ukázkou  di- 
vokých zdejších  skalin. 

Za  Lipolticemi  již.  ('-■  hod.)  při  silnici  s  pěkným  stromořadím  je 
ves  U  r  b  a  n  i  c  e  (175  ob.).  Tvrz  stávala  na  místě  č.  1.  Na  konci  XIV.  stol. 
byly  rozděleny  na  tři  statky,  z  nichž  dva  drželi  Prokop  a  Beneš  bratří 
z  Urbanic.  V  XV.  st.  byly  spojeny  v  jedno.  Tehdy  asi  v  polovici  století 
byla  vystavěna  tvrz.  Ke  konci  století  držel  ves  Vaněk  Bečvář,  měšťan 
v  Čáslavi,  po  něm  od  r.  1467  Slavata  z  Chlumu.  Tvrz  a  dvůr  v  Urbanicích 
prodala  Vaňkova  dcera  Dorota  Prokopovi  z  Štěnic,  jenž  ji  r.  1486  prodal 
Slavatovi  z  Chlumu.  R.  1541  přešly  Urbanice  na  Jiříka  Gerštorfa  z  Gerštor- 
fu a  sdílely  další  osudy  rodu  jejich. 

Od  Přelouče  jz.  (K  hod.)  při  silnici  čáslavské  jest  ves  Jankovice 
(250  ob.).  Jako  díl  zboží  přeloučského  patřily  klášteru  Opatovickému.  Roku 
1437  zapsány  kr.  Sigmundem  Divišovi  Bořkovi  z  Miletínka,  1482  přešly 
z  rukou  knížat  Minsterberských  v  ruce  Štěpána  Anděla  z  Ronovce,  1497 
přiřkl  je  král  Vladislav  II.  Vilému  z  Pernštýna. 


Od  Jankovic  sevzáp.  ('»  hod.)  jest  ves  Koz  a  šice  (222  ob.)  Po- 
všimnutí hodný  jest  zachovalý  staročeský  mlýn.  Blízká  výšina  Vraždy 
pojí  se  s  pověstí.  R.  1227  dal  Kojata  Kozašice  Benešovi.  Náležely  ke 
zboží  kláštera  Opatovického  a  sdílely  s  ním  jeho  osudy. 

Jižně  [H  hod.)  od  Jankovic  vede  rozkošným  údolím  senickým  silnice, 
při  níž  leží  obec  Seník  (151  ob.).  Náves,  protékaná  stružkami,  jež  na- 
plňují rybníčky  ve  stínu  vykotlaných  vrb  a  štíhlých  topolů,  jest  pro  osadu 
typickou. 

Seník  náležel  z  části  k  panství  Zdechovickému  a  z  části  Žehušické- 
mu;  měl  tytéž  osudy  jako  Benešovice. 

Na  silnici  '■-•  hod.  j.  pod  Přeloučí  je  ves  Lhota  (227  ob.)  se  zastávkou 
státní  dráhy. 

Jižně  od  Lhoty  ('•-•  hod.)  je  ves  Škudly  (180  ob.).  Zbytky  tvrze  vla- 
dycké  nalézají  se  při  č.  13.  Patřila  ke  zboží  kláštera  Opatovického,  později 
jako  část  zboží  Přeloučského  sdílela  další  s  ním  osudy.  U  vsi  záp.  vy- 
čnívá z  rovinky  skalka  Čertovka,  k  níž  se  pojí  různé  pověstí. 

Ve  Lhotě  a  Škudlech  pěstují  se  hlavně  okurky  a  zelí. 

Při  silnici  od  Lhoty  ke  Zdechovicům  jest  ves  Spitovice  (326  ob.). 
R.  1467  uvádí  se  Jan  z  Sekyřic  a  Spitovic,  r.  1488  Jan  Spitovský  na  Zde- 
chovicích,  kterého  Štěpán  Anděl  z  Ronovce  pohání  o  plat  k  podací  do 
Přelouče.  Osudy  další  souvisí  se  Zdechovskými. 

Na  jz.  od  Spitovic  leží  prastará  osada  Zdechovice  (607  ob.).  Na 
tvrzi  r.  1373  seděl  Ješek  ze  Zdechovic,  pak  Jan  Zdechovec  ze  Zdechovic 
seděním  na  Štěpánově,  jehož  dcery  Anna  a  Dorota  postoupily  svého  práva 
ke  Zdechovicům  Janovi  Voděradovi  ze  Sekyřic.  Tento  zapsal  1451  bratřím 
Petrovi  a  Janovi  Zdechovcům  právo  své  na  Zdechovicích  tvrzi,  dvoru 
popi.  a  vsí  Spítovicích,  Chvaleticích  a  Labětíně.  Jan  ze  Sekyřic  uvádí  se 
r.  1493  jako  majitel  Zdechovic,  které  po  něm  držel  Petr  Sekerský  z  Vo- 
děrad.  Ten  však  pro  veliké  dluhy  o  ně  přišel.  Rukojmí  jeho  postoupili  je 
r.  1507  králi  Vladislavovi  II.,  jenž  je  zastavil  Mikuláši  Trčkovi  z  Lípy  a  na 
Lichtenburce.  Ježto  stavové  čeští  na  sněme  1509  mluvili  nejen  proti  za- 
stavování zámků  královských  vůbec,  nýbrž  i  Zdechovic  zvlášť,  ježto  vý- 
hrada se  jen  důchodův  a  nikoli  statků  nemovitých  dotýká,  král  zástavu 
Zdechovic  zdvihl  a  měl  je  v  držení  až  do  své  smrti  1516.  Mezi  věřiteli  krá- 
lovými vynikal  Zdeněk  Lev  z  Rožmitála,  jenž  pro  dluh  vedl  právo  na  Zde- 
chovice, jemuž  byly  odhadnuty,  totiž  tvrz  s  dvorem  popi.,  pivovarem  a 
mlýnem,  vsi  Zdechovice,  Chvaletice,  Trnov  (Trnávka),  Řečeňany  (Řeča- 
ny),  Labětín  a  Spitovice  v  1739  kop,  ale  to  nestačilo  na  uhrazení  dluhu 
královského.  Nebyl  dlouho  v  držení  Zdechovic;  r.  1520  seděl  zde  zápisně 
Václav  Lorecký  ze  Lkouše.  Na  sněme  r.  1523  způsobeno  narovnání  s  Pe- 
trem Sudou  z  Řeneč,  který  postoupiv  králi  statku  svého  Janovic  a  Veselí, 
obdržel  za  to  král.  statek  Zdechovice.  Syn  jeho  Suda  musil  r.  1558  ná- 
lezem  komor,   soudu  postoupiti   Zdechovice   Karlu   ze   Žerotína   a   na   Ko- 


596   - 


líně,  jehož  syn  Jan  Lukáš  r.  1585  prodal  zboží  to  Hynkovi  Vrabskému 
ze  Vrábí,  po  němž  je  držel  Kerunk  Vrábský;  od  potomků  jeho  r.  1642 
koupil  zámek  Zdechovice  a  zboží  Václav  st.  z  Věžník  a  na  Malci,  jehož 
potomci  byli  povýšeni  pro  zásluhy  nejprve  do  stavu  panského  (1658), 
později  (r.  1694)  do  hraběcího,  od  nich  koupil  statek  r.  1722  Karel  Josef 
hr.  Paar,  v  jehož  rodině  zůstal  do  r.  1889,  kdy  prodán  dr.  Ottovi  ryt. 
Mettalovi. 

Na  vršku,  skoro  na  konci  vsi,  vypíná  se  chrám  sv.  Petra  a  Pavla, 
vystavěný  na  místě  sešlého  dřevěného  r.  1716  Leopoldem  hr.  z  Věžník. 
Na  hlavním  oltáři  jest  umělecky  řezaný  rám.  Zvony  jsou  z  r.  1481  a  1582. 
Kostel  byl  ve  14.  stol.  farním.  V  15.  a  16.  stol.  byla  duchovní  správa 
podobojí.  Po  bitvě  bělohorské  byl  kostel  přifařen  k  Přelouči  až  do  r.  1689, 
kdy  dosazen  administrátor  a  r.   1704  obnovena  fara. 

Na  místě  býv.  tvrze  stojí  zámek,  dvoupatrová  budova  s  věží  a  ho- 
dinami. Paarové  vyzdobili  komnaty  uměleckými  obrazy.  U  vchodu  na 
nádvoří  stojí  kaple  obnovená  1911.  Kolem  rozkládá  se  zahrada  a  stinný 
park,  jímž  protéká  Červený  potok.  Okolí  Zdechovic  je  romantické,  zejména 
nádherné  jsou  partie  (Kamenné  postele,  Katovec,  Strážník)  Proklatec, 
Hluboký. 

Od  Zdechovic  na  sz.  na  úpatí  hory  Mikšovy  rozkládají  se  malebně 
Chvaletice  (793  ob.).  Tvrz  stávala  na  vých.  straně  vsi  na  místě  řeče- 
ném »Na  zámkách*.  Ves  patřívala  klášteru  Sedleckému,  ale  tvrz  se  dvo- 
rem byla  statkem  vladyckým.  R.  1393  byly  sídlem  Herše  ze  Chvaletic; 
r.  1407  Myslibora  ze  Chvaletic.  R.  1436  zapsal  cis.  Sigmund  Chvaletice 
s  Labětínem,    Telčicemi   a  Trnovou   Kunši   Voděradovi   ze    Sekyřic,   jehož 

potomci  jí  pak  připojili  ke  statku 
zdechovickému,  s  nímž  měla  pak 
stejné  další  osudy.  —  Nynější  farní 
kostel  evang.  ref.  církve  je  z  r.  1882; 
na  místě  něho  stával  dříve  dřevěný 
bez  věže  z  r.  1783.  U  stejnojmenné 
zastávky  st.  dr.  jest  obec  Trnav- 
k  a  (v  r.  1517  Trnov)  (464  ob.).  Ves 
náležela  před  válkami  husitskými 
klášteru  Sedleckému.  Roku  1436 
cis.  Sigmund  s  jinými  osadami  za- 
psal ji  Kunšovi  Voděradovi  ze  Se- 
kyřic, jehož  potomci  ji  připojili  ke 
zboží  Zdechovickému.  Po  vydání 
tolerančního  patentu  přiznali  se 
osadníci  k  vyznání  evang.  augsb.; 
r.  1783  vystavěli  si  jednoduchou  mo- 
dlitebnu  a   r.    1884   nynější  kostel. 


—  597 


Od  Trnávky  záp.  při  silnici  [%  hod.)  u  levého  břehu  labského  je  ves 
Telčice  (184  ob.).  U  dvora  záp.  blízko  Labe  stála  tvrz,  na  níž  seděli 
r.  1369  Jetřich  a  1415  Jiřík  z  Telčic.  R.  1436  zapsány  jsou,  někdy  patřící 
klášteru  Sedleckému,  od  cis.  Sigmunda  Kunšovi  Voděradovi  ze  Sekyřic. 
Král  Vladislav  II.  zapsal  je  Janovi  Špánovi  z  Baršteina;  po  ném  násle- 
doval Mikuláš  Střela  z  Rokyc  a  konečně  Jan  ze  Sekyřic  a  tak  staly  se 
částí    zboží    Zdechovického. 


Kostelíček  v  Řečanech. 


Při  stanici  st.  dr.  Kladruby  rozkládá  se  při  silnici  na  levém  břehu 
Labe  prastará  ves  Ř  e  č  a  n  y  (puv.  Řečeňany)  (538  ob.).  R.  1289  uvádí 
se  na  vladyčím  statku  Jaroslav  z  Řečeňan.  Ve  14.  stol.  náležela  část  vsi 
klášteru  Sedleckému.  Opat  Jan  r.  1364  prodal  ves  Mikulášovi  ze  Spito- 
vic,  kteroužto  zase  zpět  koupil  r.  1405  opat  od  Jindřicha  Lacemboka. 
R.  1436  zastaveny  Kunšovi  Voděradovi  ze  Sekyřic  a  drženy  pak  ke  Zde- 
chovicúm.  R.  1562  dědičně  doprodány  pánům  ze  Žerotína  a  na  Kolíně, 
od  nichž  pak  r.  1585  prodány  Hynkovi  Vrábskému  z  Vrábí  a  od  těch 
dob   mají   osudy  společné. 

Původní  osada  je  podkovovitě  rozložena  kolem  kostela  sv.  Máří 
Magdaleny,  který  zdí  obehnán  stojí  na  kopečku.  Jest  to  nejstarší  kostelík 
v  okresu  ve  slohu  románském,  jejž  r.  1165  založil  Předboj  a  vysvětil  praž. 
biskup  Daniel.  Má  jednu  pravidelnou  loď  s  apsidou  k  vých.  obrácenou, 
která  jest  polokruhová  a  sklenuta  čtvrtkoulí.  Na  západě  jest  věž  s  vcho- 
dem do  kostela.  Jediný  oltář  stojí  v  apsidě;  po  straně  evangelia  jest  ve 
zdi  sanktuarium  zavřené  mřížovými  dvířkami,  s  obrubou  kamennou.  Při 
jižní   straně   jest   nízká   sakristie,   jejíž  zdi  jsou   na   metr   silné,   s   valenou 


598  - 


klenbou.  Vnitřek  kostela  je  chudě  vypraven.  Na  věži  jsou  zvony  z  r. 
1484  a  1505.  Po  bitvě  bělohorské  do  r.  1689  byl  přifařen  k  Přelouči.  Od 
těch  dob  jest  filiálním  ke  Zdechovicům.  V  1.  1702  a  1893  byl  opraven. 
Obyvatelstvo  jest  většinou  evangelické. 

Na  vých.  od  Řečan  je  ves  L  a  b  ě  t  í  n  (315  ob.)  s  rozsáhlými  obecními 
pastvinami  při  Labi.  Přip.  se  r.  1333.  Do  r.  1421  bývala  z  části  majetkem 
kláštera  Sedleckého,  jemuž  ve  válkách  husitských  odňat  a  zapsán  r.  1436 
Kunšovi  Voděradovi  ze  Sekyřic.  Ostatek  náležel  od  r.  1451  ke  zboží  Zde- 
chovskému,  jemuž  se  dostala  celá  ves  ve  stol.   16. 


Zámek    s    kostelem    sv.    Václava    v    Kladrubech. 


Ze  Řečan  sev.  po  silnici  přejdeme  most  přes  jezero  Houšovec,  o  němž 
pověst  Jan  za  chrta  dán«  zbásnil  K.  S.  Schneider  a  zdramatisoval  V.  K. 
Klicpera,  pak  most  labský  c.  k.  dvoř.  eráru,  za  nímž  vede  silnice  opět 
přes  most.  Silnici  krášlí  košaté  lípy,  jejichž  koruny  tvoří  zelenou  klenbu 
a  po  obou  stranách  rozkládají  se  širé  lučiny  se  skupinami  stromů.  Z  leva 
od  mostu  zříme  při  Labi  pěkné  parkovité  partie  v  Mošnici.  Na  rozcestí 
k  Josefovu,  u  struhy,  stojí  socha  sv.  Jana  Nep.,  přenesená  ze  dvoř.  stájí 
vídeňských,  a  dojdeme  po  '■.  hod.  chůzí  branou  do  osady  Kladrub 
lidově  Obory  (510  ob.),  s  výstavností  a  rázem  městským.  Jádrem  jsou 
budovy  c.  k.  dvoř.  hřebčince,  středem  jich  cis.  zámek. 

Zámek  jest  patrová  budova  o  dvou  křídlech.  V  prvním  patře  jsou 
cis.  pokoje  upravené  na  krátký  pobyt,  s  vyhlídkou  do  rozkošného  parku. 
Na  zámku  (do  parku)  jsou  dvoje  sluneční  hodiny  s  malbami  Kramolíno- 
vými.  V  přízemí  jsou  úřadovny  a  byt  c.   k.  dvoř.   štítovního  ředitele. 

Ježto  zám.  archiv  r.  1757  shořel,  nemožno  podati  o  zámku  bezpečných 
zpráv.  Kladruby  byly  při   zboží  klást.  Sedleckého.  R.   1359  připomíná  se 


Aleš  a  r.  1372  Dobral  z  Kladrub,  kteří  jistě  zde  svou  tvrz  měli.  Karel  VI. 
dal  zbudovati  zámek  s  parkem,  jenž  r.  1748  shořel,  avšak  záhy  znova 
vystavěn  byl.  Dne  10.  července  1757,  právě  když  ve  chrámu  oslavováno 
vítězství  zbraní  císařských,  vyhořel  zámek  opětně,  jemuž  padl  za  obět 
vzácný   archiv.   Na  to   byl   Marií   Terezií   opraven,   jak  jest   nyní. 

Při  zámku  jest  kostel  sv.  Václava,  který  měl  již  r.  1359  svého  ple- 
bána.  Když  kostel  r.  1757  vyhořel,  opraven  Marií  Terezií.  V  době  7leté 
války  nebylo  duch.  správce.  Od  r.  1720  do  1856  byli  lokální  kaplani  a  ad- 


Moti\    z    Kladrubského    hřebčince. 


ministrátoři,  načež  zřízena  fara  a  r.  1875  přifařeny  Selmice.  R.  1857  kostel 
nově  vystavěn  ve  slohu  renaisančním  s  věží.  Hlavní  oltář  má  obraz  za- 
vraždění sv.  Václava,  postranní  pak  sv.  Alžbětu  a  sv.  Františka  Seraf. 
Pozoruhodné,  ceny  umělecké,  jsou  kříž  z  perleti  a  3  obrázky  darované 
jeruzalémským  patriarchou  J.  V.  a  3  mosaikové  obrazy  na  kruchtě, 
k  jubileu  501eté  vlády. 

Před  zámkem  na  rozsáhlém  prostranství  k  jihu  jsou  kůlny  pro  vozy 
a  j.,  k  sev.  pak  v  dlouhých  rovnoběžných  řadách  táhnou  se  konírny  vzor- 
ně zařízené,  pro  matky,  hřebce  a  j.  a  zimní  jízdárna,  domy  pro  úředni- 
ctvo a  služebnictvo.  Již  za  vlády  Pernštejnů  bývala  v  Kladrubech  obora 
koňská.  Nyní  chovají  se  v  hřebčinci  jen  koně  kočároví;  stádo  koňské 
čítá  celkem  440  kusů  (94  matek,  9  hřebců,  ostatní  hříbata),  pro  něž  je 
,  třeba  ročně  přes  10.000  q  sena,  7000  q  slámy  a  30  vag.  ovsa.  Služebni- 
ctva je_  přes  100  osob.  Roční  náklad  je  230.000  K.  Když  r.  1855  komorní 
panství  pardubské  bylo  prodáno,  vyloučen   z   něho  hřebčinec   se  2200  jit. 


r,o<  >  — 


polí,  luk  a  lesuv  jako  samostatný  celek,  jenž  od  té  doby  jest  majetkem 
c.  k.  dv.  eráru. 

Na  náměstí  je  fara,  před  ní  socha  sv.  Donáta  z  r.  1728  a  škola.  Na 
Jelenišťatech  (sev.)  stojí  umělecká  socha  Anděla  strážce  z  r.  1720  a  u 
č.  62.  Bolestná  matka  z  r.   1728. 

Záp.  u  obce  je  hřbitov  s  kaplí  sv.  Kříže  z  r.  1670.  Na  sev.  pří  lese 
na    Jelenišťatech    založen    r.    1898   chudobinec. 

Kladruby  pro  příznivou  polohu,  chráněnou  hvozdy  chlumeckými  od 
sevzáp.,  pro  pěkné  lučiny,  lesy  a  blízké  Labe  jsou  vyhledávány  v  letní 
době  a  četně  navštěvovány  cizinci  a  milovníky  koní,  školami  zvěrolékař- 
skými  a  zemědělskými,  ano  i  četní  umělci  svá  studia  zde  konají.  Krása 
Polabin  a  volně  pasoucí  se  koně  lákají  malíře  a  výtvarníky  i  zahraniční. 
Správa  hřebčince  ochotně  povoluje  přístup  do  stájí  a  na  žádost  i  koně 
předvádí. 

Z  hlavního  prostranství  —  letní  jízdárna  —  na  západ  vede  1  hod. 
dlouhé  krásné  lipové  stromořadí  přímo  na  Františkův  dvůr,  vysta- 
věný r.  1829,  kde  jsou  stáje  pro  hříbata  odstavená  až  do  4  r. 

V  sousedství  dvora  jest  ves  S  e  1  m  i  c  e  (289  ob.),  jejíž  chalupy  roze- 
staveny  jsou   dokola   kolem   tří  návesních    rybníků. 

Ves  patřívala  klášteru  Opatovickému,  pak  Sedleckému.  R.  1436  za- 
psal je  král  Sigmund  Vaňkovi  z  Miletínka;  až  do  16.  st.  patřily  k  Týnci 
n.   L.,   pak    ke   Kunětické   hoře,   naposled   k   Pardubicům. 


-  601  - 

Do  r.  1831  stával  u  čís.  33.  dřevěný  kostel  sv.  Vavřince,  který  byl 
v  době  předhusitské  farním.  Byl  ve  slohu  polabských  dřevěných  staveb 
z  prvé  doby  baroka.  R.  1830  byl  již  tak  sešlý,  že  r.  1831  prodán  a  roz- 
bourán. Kostel  býval  přifařen  k  Labské  Týnici,  od  r.  1875  ke  Kladrubům. 
Nový  kostel  se  hřbitovem  za  vsí  v  čistě  gotickém  slohu  vystavěn  r.  1907. 
Na  věži  jsou  zvony  z  r.  1563.  Obraz  sv.  Vavřince  na  hlavním  oltáři  ma- 
loval Fr.  Dvořák  a  na  kruchtě  freskový  obraz  sv.  Jiří  Rud.  Mottloch. 
Památkou   z  dob  podobojích  jest  měděný  kalich. 


Zámek    v    Ser 


Od  Přelouče  na  sev.  za  labským  mostem  je  ves  Břehy  (502  ob.). 
Osada  náležela  1086  klášteru  Opatovickému;  r.  1436  zapsána  od  kr.  Sig- 
munda  Divišovi  Bořkovi  z  Miletínka  a  od  těch  dob  zůstala  při  zboží 
pardubském.  Živnost  č.  13.  bývala  majetkem  Frant.  Veverky,  vynálezce 
ruchadla.  i 

Sevvých.  ('i  hod.)  je  Výrov;  samotu  tvoří  mlýn  při  náhonu  Opa- 
tovickém,  hospoda,  škola  a  myslivna.  Lesy  jsou  nádherné. 

Od  výrovské  hráze  na  záp.  po  býv.  hrázi  rybníka  Semínského  za  1% 
hod.,  neb  z  Přelouče  od  evang.  kostela  ke  Švábovně,  ke  strážnímu  dom- 
ku přes  trať  a  za  ní  v  levo  po  pěšině  lučinami  za  '-•  hod.  dojdeme  k  pře- 
vozu, za  nímž  na  pravém  břehu  Labe  rozkládá  se  velká  osada  Semín 
(786  ob.). 

Na  místě  čís.  20.  a  69.  stávala  vladycká  tvrz,  z  níž  zachovaly  se  pouze 
sklepy  za  čís.  56.  Na  tvrzi  seděl  r.  1339  Heřman  ze  Semína,  r.  1359  Mi- 
kuláš Tatka  ze  Semína,  jenž  r.  1379  připomíná  se  jako  patron  zdejšího 
kostela.  V  následujících  dobách  byli  majiteli  Jan  Sirotek  ze  Semína,  Anna 
ze  Slatinek  do  1401  sama,  pak  se  synem  Janem  ze  Slatiny.  V  15.  stol. 
seděl  na  Semíně  rod  Hanykeřův,  kteří  psali  se  ze  Semína  n.  L.;  po  nich 


-  (J02  - 

asi  1480  Jan  Kapoun  ze  Smiřic,  od  jehož  dcery  Anny  ji  koupil  Jan  Zde- 
chovský  ze  Sekyřic,  který  opět  ji  prodal  1494  Vilému  z  Pernštýna  a 
r.  1497  prodal  témuž  tvrz  pustou,  čímž  trvale  spojeno  s  panstvím  pardub- 
ským. Vedle  zpuštěné  tvrze  v  prvé  pol.  16.  stol.  vystavěn  patrový  zá- 
mek; za  ním  je  pivovar  od  r.  1691.  V  zámečku  bývalo  správcovství  do 
r.  1855.  K  němu  patřila  do  r.  1833  panská  pálenka  (č.  27.1  a  allodiální 
dvůr,  rozdělený  1780  na  5  usedlostí.  Zbytky  tehdejších  staveb  jsou  empí- 
rová dvorská  vrata,  štíty  a  pálenka  v  témž  slohu.  Bývalá  panská  sýpka 
je  z  r.  1723. 


Kosic 


Jana    Kř. 


Se 


Jižně  na  mírném  vršku  stojí  kostelíček  sv.  Jana  Kř.  se  hřbitovem 
a  starobylou  dřevěnou  zvonicí  se  zvony  z  r.  1542  a  1606,  jejíž  modely 
jsou  v  pražském  Národopisném  museu  a  v  městském  museu  v  Přelouči. 
Kostel   měl   r.   1359  plebána. 

Ves  protéká  stoka  Opatovická,  která  žene  vodárnu,  mlýn  s  pilou, 
a  je  v  době  sucha  velikým  dobrodiním  obce.  Semín  je  rodištěm  Vine. 
Častosl.  Chvojky  (nar.  1850),  archeologa  a  kustoda  >.Museje  imperatora 
Nikolaje   II. «    v  Kyjevě. 

Ze  Břehů  sevzáp.  po  silnici  bývalou  oborou  a  po  hrázi  bývalého  ryb- 
níka Semínského  a  Žernovského,  lesem  Bábinami,  za  nímž  v  právo  pod 
kopcem  Žernovem  leskne  se  rybník  Soprčský,  za  VA  hod.  dojdeme  do 
S  o  p  r  č  e.  O  něco  sev.  pod  Sušinami  je  prastará  osada  Ž  á  r  a  v  i  c  e  (197 
ob.).  Obě  osady  náležely  ke  zboží  kláštera  Opatovického.  R.  1436  držel  je 
Diviš  Bořek  z  Miletínka,  po  němž  přešly  na  zboží  pardubské.  Nad  ryb- 
níkem Švihovém  stálo  tvrziště,  jehož  zdi,  sklepy  a  příkopy  byly  do  ne- 
dávná ještě  patrný. 

Blízko  Žáravic  uvádí  se  tvrz  Sušiny,  jejíž  dějiny  souvisí  s  Bělou  a 
Vyšeňovicemi. 


-  603  - 

Sev.  od  Žáravic  na  silnici  chlumecké  je  ves  Voleč  (484  ob.),  jež  r. 
1403  se  připomíná  při  kostele  Bělském.  R.  1493  náležela  se  Sušinami  ke 
zboží  pardubskému. 

Od  Soprče  na  vých.  leží  Habřina  Vlčí  (490  ob.).  Obec  náležela 
klášteru  Opatovickému,  1436  přešla  v  držení  Diviše  Bořka  z  Miletínka. 
Jan  Žák  st.  z  Krchleb  r.  1462  prodal  ves  Janovi  a  Jiříkovi  bratřím  Ohništ- 
kům  z  Ohnišťan,  a  Janův  syn  Jan  prodal  ji  obci  města  Chrudimě,  které 
r.  1547  bylo  Ferdinandem  I.  skonfiskováno  a  prodáno  Janovi  z  Pernštýna 
a  od  té  doby  byla  při  zboží  pardubském. 

Sz.  od  Habřiny  [H  hod.)  na  návrší  rozkládají  se  Vyšeňovice 
(dříve  Vyšehnějovice)  (376  ob.).  Původní  tvrz  stávala  v  místě  č.  4  a  32, 
měla  jednu  věž  a  byla  trojími  valy  a  příkopy  obehnána;  ještě  ke  konci 
XVIII.  stol.  bylo  znáti  stopy.  Nejstarší  známí  držitelé  jsou  bratři  Mareš 
a  Jan  z  Vyšehnějovic;  při  dělení  zboží  r.  1411  podržel  si  Jan  Vyšehnějo- 
vice; syn  jeho  Čeněk  zboží  prodal.  Na  konci  XV.  stol.  drželi  Vyšeňovice 
vladykové  ze  Solče,  z  nichž  Sigmund  Vyšehněvský  ze  Solče  1534  prodal 
zboží  Jindř.  Střelovi  z  Rokyc,  který  r.  1538  zboží  své  postoupil  za  1250 
kop  Janovi  z  Pernštýna. 

Od  Vyšeňovic  sevvých.  na  návrší  rozkládá  se  ves  Bělá  Rohovla- 
dova  (503  ob.).  R.  1373  vládl  Rohovlad  Bělou.  R.  1384  uvádí  se  Mikuláš 
z  Bělé  a  jeden  Rohovlad  stal  se  r.  1415  zde  farářem.  R.  1447  jmenuje 
se  Čemuta  z  Bělé,  od  něhož  část  vsi  koupil  Majmuš  z  Chvalkovic,  vladyka 
na  Bukovce,  s  níž  další  osudy  sdílí. 

Nynější  kostel  sv.  Petra  a  Pavla  pochází  z  r.  1768  a  vystavěn  z  roz- 
valin blízké  tvrze  Sušinské.  Kostel  má  pfesbytář  gotický  s  přídavky  ba- 
rokními; loď  zaklenuta  je  plackou.  Původní  a  nejstarší  je  kaple.  Báňovitá 
věž  má  3  zvony.  Kolem  kostela  býval  do  r.   1842  hřbitov. 

Kostel  zdejší  měl  na  konci  XV.  stol.  svého  plebána.  Později  byl  filiál- 
ní do  Bohdanče  a  r.  1807  fara  obnovena. 

Z  Bělé  vých.  je  obec  Bukovka  (418  ob.). 

Původní  tvrz  stávala  na  místě  č.  5  a  patřila  Bukovkům  z  Bukovky. 
R.  1373  dostala  se  Bukovka  Bohuňkovi,  po  jehož  smrti  r.  1400  král  Václav 
IV.  ji  dal  jako  odúmrť  Chodovi  z  Mlazovic  a  Ješkovi  Kdulinci  z  Ostro- 
míře.  Za  válek  husitských  žili  zde  Petr  a  Matěj  z  Bukovky.  V  pol.  XV. 
sfol.  držel  Bukovku  Majmuš  z  Chvalkovic,  který  se  stal  předkem  nové 
linie  Bukovských  z  Hustiřan,  držel  též  Neratov.  Syn  jeho  Bavor  držel 
také  Jílovku,  ale  dvůr  Neratovský  odstoupil  1495  Vilémovi  z  Pernštejna, 
jemuž  po  smrti  jeho  synové  1513  prodali  i  Bukovku. 

Nade  vsí  vypíná  se  evang.  ref.  kostel,  vystavěný  1861  ve  slohu  nové 
renaissance  na  místě  dřevěného.  Farářem  zdejší  církve  byl  zasloužilý 
Jos.  Dobiáš  (zemř.  1908).  V  r.  1881  vydával  Historický  časopis  ,  věnovaný 
duchovnímu  vývoji.  S  K.  Havlíčkem   stýkal   se  v  Libenících. 

Od  Bukovky  sevvých.  je  ves  Hab  řinka  (130  ob.).  Bývala  při  zboží 


-  604  - 

kláštera  Opatovického;  r.  1437  zapsal  jí  cis.  Sigmund  Alšovi  z  Ríesen- 
burka,  za  krále  Jiřího  1468  převeden  zápis  na  Petra  Kdulince  z  Ostro- 
měře.  Král  Vladislav  potvrdil  Jindřichu  st.  kníž.  Minsterberskému  držení 
zboží  kunětického  i  s  touto  vsí,  kteréžto  1491  prodáno  Vilémovi  z  Pern- 
štejna. 

Sev.  od  Bělé  jest  obec  Kasali  ce  (191  ob.).  Dějiny  její  jsou  tytéž, 
jako  blízkých  K  a  s  a  1  i  č  e  k  (163  ob.). 

Obě  vsi  náležely  za  Karla  IV.  Bernardu  z  Cimburka,  jehož  nástupce 
Albrecht  prodal  zboží  Janovi  z  Orle,  opatovi  kláštera  Opatovického, 
k  němuž  patřily  od  r.  1377 — 1421.  Diviš  Bořek  z  Miletínka  zmocnil  se 
1421  kláštera  Opatovického  a  jeho  zboží,  jehož  držení  mu  potvrdil  král 
Sigmund  r.  1436  a  1437  přidal  mu  Přelouč.  Od  r.  1465  drželi  Kasalské  zboží 
Poděbradové,  od  r.  1521  Pernštejnové.  —  Na  sev.  straně  vsi  dosud  lze 
spatřiti  zbytky  tvrziště  s  valy  a  příkopy. 

Od  Bělé  sev.  je  osada  Pravý  (241  ob.).  Tvrz  stávala  na  místě 
č.  17;  pahorek  a  valy  většinou  rozvezeny.  Na  tvrzi  seděl  r.  1402  Přibík 
z  Prav.  R.  1500  držel  Pravý  Mikuláš  Rohovlad  z  Bělé,  jenž  je  prodal 
Burjanovi  Kanickému  z  Plotišť,  jehož  dcery  1521  prodaly  vsi  Vojtěchovi 
z  Pernštejna.  V  těch  dobách  asi  tvrz  pustla. 

Od  labského  mostu  as  '-■  hod.  vých.  polní  cestou  a  po  dlouhé  lávce 
přes  labiště  na  pravém  břehu  LaBe  dojdeme  do  vsi  Lohenic,  Od  nich 
jihových.  k  Valům  leží  ves  Melice  (Mělce)  (265  ob.).  Obě  tyto  osady 
náležely  klášteru  Doxanskému,  později  Opatovickému  a  1436  byly  při 
zboží  Diviše  Bořka  z  Miletínka,  pak  staly  se  zbožím  pardubským.  Obě 
obce  trpěly  nemálo  záplavami  labskými. 

Z  Přelouče  po  silnici  přes  Břehy,  Výrov  sevvých.  po  hrázi  býv.  ryb- 
níka, kolem  rozsáhlých  návějí  pískových  dojdeme  do  staré  vsi  Ž  i  v  a  n  i  c 
(704  ob.).  Jindřich  Zdík,  biskup  Olomúcký,  koupil  ves  pro  kostel  Olo- 
múcký.  Od  r.  1361  byly  v  držení  kláštera  Opatovického.  R.  1436  král 
Sigmund  zapsal  ves  Diviši  Bořkovi  z  Miletínka,  po  jehož  synovi  Sobě- 
slavovi 1468  přešla  na  krále  Jiřího;  syn  pak  Jindřich  st.  Minsterberský 
r.  1488  s  jinými  dědinami  ji  zastavil  Václavu  z  Ňestajova  a  Žehušic,  který 
prodal  ji  1491  Vilému  z  Pernštejna  panství  pardubskému.  —  Ves  tvoří 
širokou  ulici,  na  jejímž  vých.  konci  stojí  gotický  filiální  kostelík  Zvěst. 
P.  Marie  se  hřbitovem;  na  věži  zvon  z  r.  1692. 

Od  Živanic  záp.  v  býv.  rybníku  je  ves  Nerad  (249  ob.)  a  od  ní  sevzáp. 
u  stoky  Opatovické  ves  P  ř  e  1  o  v  i  c  e  (401  ob.),  jež  sdílely  stejné  osudy 
se  Živanicemi.  Rovněž  u  stokv  Opatovické  leží  ves  Neratov  (179  ob.), 
za  níž  lesknou  se  hladiny  rybníků  Rozhrna  a  Skřínu.  Ves  byla  v  době 
předhusitské  v  držení  kláštera  Opatovického,  od  r.  1420  patřila  ke  Ku- 
nětické  hoře,    s    níž    připadla   k    pardubskému    panství. 

Od  léto  obce  vých.  je  Novinsko  n  od  ní  jižně  Dědek,  dědiny 
z  dob  Josefínských. 


DR.  FR.  PATA: 

CHLUMECKO  N.  CIDL. 

Okres  chlumecký  jest  částí  hejtmanství  novobydžovského;  hraničí 
na  s.  s  okresem  novobydžovským,  na  v.  s  nechanským  a  přeloučským, 
na  j.  s  kolínským  a  na  z.  královéměsteckým.  Plocha  okresu  měří  celkem 
25.900  ha,  z  těch  jest  polí  a  pozemků  vzdělávaných  14.100  ha,  luk  2170  ha 
a  zbytek  nad  9000  ha  jsou  rybníky,  lesy,  pastviny,  vodotoky  a  půda  ne- 
plodná. 

Povrch  okresu  jest  mírně  svahovitý,  spíše  rovinatý,  v  němž  se  lesk- 
nou hladiny  rybníků  a  temnají  rozsáhlé  plochy  lesní,  zejména  v  jižní  části. 
Nejvyšší  místa  jsou:  Na  vrších  u  Chejště  286  m.,  Kozí  hůra  pod  Žehuní 
270,  Kostelník  u  Polních  Chrčic  261,  Tatrleň  v  lese  Klamošce  (mezi  Kla- 
mošem  a  Štítem)  260,  Kočičí  hrádek  sv.  od  Klamoše  257,  Na  Ouvoze 
u  Mlíkosrb  256,  u  Vápna  254,  Pod  Presem  u  Převyšova  250,  u  Kundratic 
247  a  Písník  u  Rasoch  244. 

Hlavní  řekou  okresu  jest  Cidlina,  která  přicházejíc  od  sev.  od 
Nového  Bydžova  vchází  do  okresu  u  Mlíkosrb,  teče  směrem  celkem  jiho- 
západním k  Chlumci  a  dále  týmž  směrem  až  k  myslivně  kundratické,  kde 
v  pravém  úhlu  obrací  se  k  sevzáp.,  kol  Hradiska  a  Žiželic  ubírá  se  ke 
Zbrani,  kde  se  vlévá  do  rybníka  Žehuňského;  zde  končí  její  pouť  v  okrese 
chlumeckém;  na  druhé  straně  dlouhého  rybníka  u  Žehuně  vytéká  a  ústí 
pak   za  Libicí  do  Labe. 

Před  Chlumcem  —  proti  Strašovce  —  vlévá  se  do  Cidliny  řeka  B  y- 
s  t  ř  i  c  e,  která  přichází  od  vých.  od  Kratonoh  v  okresu  nechanském. 
Kromě  těchto  dvou  řek  jest  zde  veliký  počet  potoků,  z  nichž  uvádíme 
aspoň  dva  větší,  Radovesnický  a  Lužecký,  vlévajících  se  jednak  do  Cidli- 
ny, jednak  do  rybníků,  jichž  je  na  Chlumecku  na  50.  Okresu  dotýká  se 
také  Labe,  tvoříc  na  krátko  na  jihu  u  Labských  Chrčic  jeho  hranici. 

Obě  řeky,  Cidlina  i  Bystříce,  mají  velmi  nízké  břehy,  rozlévají  se 
a  jejich  zátopy  a  povodně  způsobují  často  veliké  škody;  do  let  devade- 
sátých trpěla  též  většina  pozemků  mokrem,  které  hrozilo  zkázou  všemu 
rolnictví;  od  r.  1890  provádí  se  úsilná  meliorace,  jíž  mnoho  pozemků  bylo 
odvodněno  a  zachráněno. 

Jinak  je  půda  velmi  úrodná,  na  pravém  břehu  Cidliny  je  však  úrod- 
nější fiež  na  levém.  Pěstují  se  ve  všech  obcích  všechny  hospodářské  plo- 


—  606 


diny  a  zejména,  kde  jsou  pronajaté  dvory,  cukrovka  velmi  intensivně. 
V  obvodu  obcí  Mlékosrb,  Kosic,  Kosiček  daří  se  výborná  žita,  u  Žiželic, 
u  Lovčic,  Lužce  a  Chejšt  výtečné  pšenice  a  ječmeny;  vedle  cukrovky 
pěstuje  se  jako  průmyslová  rostlina  i  čekanka;  pro  vývoz  pěstuje  se  na 
polích  hojně  zeleniny,  hlavně  okurek,  celeru,  rajských  jablíček  a  j.  Ovoc- 
nictví  se  věnuje  veliká  péče,  zejména  pěstování  třešní,  višní  a  jablck. 
Okres  jest,  jak  viděti,  hlavně  zemědělský,  ač  i  průmyslových  závodů  jest 
zde  slušný  počet,   jsou   to  hlavně   cukrovary   a  pivovary. 


'^"♦THHtflrti 

,:"     i,'           ~  ■■*£!% 

r,3j 

1  3  *3 

i 

'■Wfc£- 

Ifl     1 

rí^ 

LLLáb.. ' 

3# 

SSfíBE 

S 

t§M 

Mlýn    »Hrázka«   na   Cidlině. 


Na  Chlumecku  jest  známo  pěstování  koní,  chov  hovězího  i  vepřo- 
vého dobytka  i  skotu.  Rovněž  rybníkářství  se  věnuje  veliká  péče. 

V  okrese  jest  íideikomisní  panství  Chlumec  nad  Cidlinou  (s  velko- 
statky Kratonohami  a  Vykleky  v  okresích  sousedních),  jehož  majitelem 
jest  Zdeněk  hrabě  Kinský  ze  Vchynic  a  Tetova.  Obsahuje  dohromady 
1468282   ha.   Dvory  jsou   většinou   pronajaty. 

Obyvatelstva  čítá  okres  podle  sčítání  z  r.  1910:  24.584,  jež  jest  usa- 
zeno v  40  politických  obcích  (51  osadách).  Města  jsou  dvě:  Chlumec  a 
Žiželice.  Počet  domů  v  okrese  byl  r.  1910  4142. 

Okres  protínají  dvě  erární  silníce:  kladsko-náchodsko-pražská  a 
chlumecko-jičínská  o  19.647  m.  a  okresní  se  160  km.  Veliký  vliv  na  roz- 
voj průmyslu  a  obchodu  mají  též  dvě  trati  železniční:  severozápadní 
dráhy,  jež  se  u  Chlumce  rozvětvuje  na  trať  vedoucí  k  Poříčí  přes  Nový 
Bydžov,  k  Míttelwalde  přes  Král.  Hradec  a  přes  Vel.  Osek  ku  Praze 
a  Vídni;  c.  k.  státní  dráhy  Chlumec-Králové  Městec.  Nově  se  projektují 
místní  dráhy  Chlumec-Labská  Týnice  a  Chlumec-Pardubice. 


-  607  - 

Středem  okresu  jest  starobylé  město 

CHLUMEC  NAD  CIDLINOU. 

Leží  na  obou  březích  Cidliny,  uprostřed  rozlehlých  nížin  a  lučin 
jejího  dolního  toku,  nad  něž  se  vypíná  daleko  po  kraji  viditelný  vršek, 
v  nejstarších  dobách  lesem  porostlý,  na  jehož  východním  svahu  stojí  pra- 
starý kostel  sv.  Trojice  a  na  vrcholu  zámek  »Koruna«,  vévodící  celému 
kraji. 


Zámek   »Karlova   koruna«  v  Chlumci. 


Ač  zámek  jest  založením  nový,  z  let  1721 — 1723,  stojí  přece  na 
místě  od  pradávna  osazeném  a  obydleném,  neboť  by  jinak  název  osady 
»Chlumec«  neměl  smyslu,  poněvadž  nynější  Chlumec  nestojí  na  chlumci, 
t.  j.  na  vrchu,  nýbrž  na  úplné  rovině.*) 

Zdá  se,  že  se  původní  obyvatelé  zdejší  usadili  na  vršku,  t.  j.  chlumci 
již  za  dob  pohanských  a  postavili  si  dřevěné  hradiště,  chráněné  sruby. 
Lid  ten  choval  domácí  zvířata,  pro  něž  bylo  dosti  píce  po  lesích  i  při 
řece,  jež  mu  skýtala  hojnost  ryb,  lovil  zvěř  v  hlubokých  lesích  jednak  pro 
potřebu,  jednak  pro  nebezpečí,  poněvadž  tu  byli  medvčdi,  vlci  i  divocí 
kanci. 

Když  po  nějakém  století  hradiště  buď  nedostačovalo  a  bylo  dobro- 
volně   opuštěno,   nebo  bylo   od  nepřítele   rozvaleno,   postavil  pán  jednak 


*)  Použito  jako  pomůcek:  Sedláčkových  Hradů  a  zámků  V.  1887;  Hístor.  a  kult 
obrazu  m.  Chl.  n.  C.  od  K.  Khuna  a  L.  Nováka  ve  Výstavním  katalogu  Výstavy  okr. 
Chlum.  r.  1911;  Adresář  a  popis  pol.  okresu  novobydžovského,  vydal  A.  Kudrnáč  v  Tur- 
nově  1912 


-  608  - 

pro  sebe,  jednak  pro  bezpečí  svých  poddaných  tvrz  níže  v  údolí,  při  řece 
Cidlině,  jež  založena  byla  mezi  močály  a  skýtala  tak  všem  ochranu  za 
vpádu  nepřátelského,  poněvadž  byla  i  příkopy  obehnána,  jež  se  vodou 
z  řeky  napouštěly.  Při  tvrzi  usazovali  se  též  někteří  obyvatelé,  tak  že  po- 
vstala osada  nová,  Chlumec  Menší  zvaná.  Tento  a  též  Chlumec  větší 
(starší)  osadil  pán  řemeslníky  i  hospodáři,  dal  jim  výsady  a  osada  se 
stala  městečkem.  Snad  se  tak  stalo  za  nejstarších  nám  známých  držitelů 
Chlumce,  totiž  pánů  ze  Šternberka  ve  stol.  XIII. 

Město  samo  mnoho  ze  svých  pamětí  nezachovalo,  neboť  při  velikém 
požáru  r.  1775  z  velké  části  vyhořelo  i  s  děkanstvím  a  při  tom  přišly  na 
zmar  i  knihy  pamětní  a  archiv  děkanský. 

Tak  jako  o  jiných  městech,  i  o  založení  Chlumce  se  vypravují  různé 
pověsti;  jednu  z  nich  má  ve  své  »Kronice  české«  Václ.  Hájek  z  Libočan 
a  pro  její  zajímavost  ji  uvádíme:  Léta  763  žena  Býdova  (jenž  založil  Bydžov) 
jménem  Kráska,  kteráž  velmi  krásné  tváři  byla,  svému  muži  poddána  býti 
nechtěla  a  častokrát  říkávala:  »Ó,  co  jest  mi  toho  velmi  líto,  že  jsem 
já  Vlasty  s  jejími  pannami  neviděla!  Bych  já  těch  časů  byla  (r.  743  byly 
podle  Hájka  dívky  poraženy),  mimo  jiné  všecky  ty  dívky  já  na  muže  nej- 
ukrutnější bych  byla.«  —  V  jednu  chvíli,  uhlídavši  čas  příhodný  a  pojavši 
s  sebou  své  služebnice,  od  muže  svého  Býda  odešla  a  dům  velmi  pevný 
v  lesích  postaviti  dala  a  rozkázala,  aby  sloul  Chlumec,  jakoby  řekl 
»vršek«.  Odtud  pak  časy  potomními  muži  svému  i  jiným  veliké  škody 
činila,  krávy  zajímala,  ovce  odháněla  a  pastýře  mordovati  kázala.  Slu- 
žebnice její  měly  ji,  jako  někdy  Vlastu,  u  veliké  poctivosti,  a  ona,  čím 
déle  jí  takové  štěstí  sloužilo,  tím  více  se  vyzdvihovala.  Však  druhého  roku 
rozkázáním.  Býdovým  od  jeho  služebníkův  jest  úkladně  na  cestě  zamor- 
dována. — 

Od  prastarých  dob  býval  Chlumec  v  držení  rodu  Šternberského.  Po- 
jištěná spojitost  tohoto  rodu  počíná  Divišem  z  Divišova,  jenž  se  připo- 
míná v  listinách  v  1.  1218  až  1240.  Syn  jeho  Zdeslav  r.  1235  jmenuje 
se  »z  Chlumce«,  později  pak,  vystavěv  na  panství  divišovském  (v  okrese 
vlašimském)  nový  hrad,  jejž  nazval  Šternberkem,  počal  se  psáti  od  r.  1249 
»ze  Šternberka«  i  s  potomky  svými. 

V  listinách  od  r.  1269  jmenují  se  synové:  Albert,  jenž  dostal  za  díl 
Šternberk  u  Olomouce  a  žil  i  potomci  jeho  výhradně  na  Moravě,  a  Jaro- 
slav, který  dostal  český  Šternberk.  Tím  povstaly  dvě  pošlosti:  moravská 
a  česká;  tato  vynikla  zvláště  v  rodech  Holických  ze  Št.  a  Konopištských 
ze  Št.  Prvější  drželi  napřed  Chlumec.  R.  1297  uvádí  se  Zdeslav,  1329  Ješek 
ze  Št.  a  z  Chlumce  a  ještě  v  1.  1349—1358,  1380  Jan,  1389  Smil,  1393 
Oldřich. 

Téhož  roku  však  vyškytá  se  Štěpán  z  Opočna,  r.  1394  pak  P  ň  t  a 
z  Častolovic,  ale  ien  zástavou,  neboť  pak  sedí  tu  opět  Štěpán  do  roku 
1397,  kdy  prodal  tvrz  a  městečko  Chlumec,  Chl.  menší,  Kladruby,  Olešnici, 


-  609  - 

Vídeň  a  Praskolesy  Ottovi  stár.  z  Berkova  na  Troskách.  Za 
syna  jeho  OttyzBergovar.  1424  Boček  z  Poděbrad  s  Tábory  dobyl 
Chlumce;  nicméně  později  tu  Otta  i  se  svým  synem  Janem  sídlel  a  hospo- 
dařil, zvláště  když  pozbyl  Trosek.  R.  1445  osvobodil  obec  Chlumeckou 
od  robot  a  zdá  se,  že  on  nebo  jeho  nástupce  až  dosud  připomínanou  jen 
tvrz  rozšířil  v  hrad  a  opevnil. 

R.  1451  učinil  Jan,  nemaje  dětí,  zápis  nápadní  Hynkovi  Berkovi  z  Du- 
be, Oldřichovi  z  Rohatec  a  Janovi  z  Němčic,  aby  se  po  jeho  smrti  v  pan- 
ství chlumecké  uvázati  mohli.  Když  pak  Jan  r.  1458  zemřel,  ujali  Oldřich 
a  Jan,  jsouce  sami  již  živi,  Chlumec  a  osady  příslušné. 

Jan  z  Němčic  dostal  Chlumec  a  prodal  jej  r.  1461  Samuelovi 
z  Hrádku.  Nástupce  tohoto  Vaněk  zValečova  potvrdil  Chlumeckým 
r.  1469  privilegium,  dané  jim  od  Otty  z  Bergova.  Po  jeho  smrti  r.  1488  držel 
Chlumec  nějaký  čas  Jan  z  Landštejna,  spolu  pán  na  Tuchorazi.  Ná- 
stupce jeho  Vilém  Zub  z  Landštejna,  založil  nový  velký  rybník 
panský,  jímž  zatopil  některé  dědiny  obecní  na  východ  od  nynější  Sabče 
a  od  Skalky  ke  dvoru  Ostrovu. 

R.  1511  byl  pánem  na  Chlumci  Zdeněk  Kostka  z  Postupic 
a  od  r.  1517  syn  jeho  Vilém.  Kostkové  byli  horlivými  příznivci  Jed- 
noty českobratrské,  která  též  v  Chlumci  měla  svůj  »sbor«.  Již  r.  1496 
konána  zde  byla  schůze  Jednoty.  Když  byl  vydán  patent  o  vypovědění 
Bratří  z  Čech,  odešli  též  z  Chlumecká  r.  1548  do  ciziny.  R.  1521  prodal 
Vilém  panství:  Chlumec  hrad,  dvůr  a  město,  vsi  Nové  Město,  Olešnici, 
Levín,  Kladruby,  Písek,  Kosičky,  Starou  Vodu,  Karanice,  Chuděřice,  Pře- 
stavlky,  Štít.  Liples,  Vídeň,  Lužec,  Rtanov,  Klamoš,  Ostrovnici,  Újezd, 
Chýšf,  Výkleky,  Převýšov,  Lovčice,  Lišici,  Vlkov,  Lučící  a  Nepolisy  Voj- 
těchovi z  Pernštejna  na  Pardubicích.  On  i  bratr  a  nástup- 
ce jeho  Jan  byli  na  Chlumecké  laskaví  a  mnoho  výsad  jim  k  prospěchu 
dali.  Za  nich  připojeny  byly  k  Chlumecku  město  Bydžov  a  panství  Hra- 
dištské  a  některé  dědiny. 

Toto  rozsáhlé  panství  vyměnil  Jan  r.  1547  s  králem  Ferdinan- 
de m  I.  za  konfiskované  statky  měst  Hradce,  Chrudimě,  Jaroměře,  Dvora 
a  Tábora.  Od  té  doby  stal  se  Chlumec  městem  komory  královské  až  do 
r.  1611.  Za  královské  vlády  přikupovány  a  vyměňovány  dědiny  a  panství 
tak  zaokrouhleno.  Ferdinand  I.  potvrdil  městu  výsady,  dal  i  nové  a  dal 
mu  i  brány  městské,  které  byly  již  na  spadnutí,  opraviti.  Z  nedostatku 
peněz  zastavil  král  Rudolf  II.  panství  na  nějaký  čas  r.  1577  Janovi 
ze  Vchynic  v  60.000  kop.  gr.  míš.,  ale  r.  1579  opět  ve  správu  komorní 
ujato.  R.  1589  povolil  císař  měšťanům  nové  várky,  dal  též  stavěti  nový 
pivovar  panský  na  předhradí,  takže  té  doby  byly  v  Chlumci  tři  pivovary: 
1.  pří  kostele  či  u  fary,  2.  pří  krámech  a  3.  kuldanovský  či  u  valů. 

Matíáš,  stav  se  majitelem  panství  Chlumeckého,  daroval  je  spolu 
s  Kolínským  r.    1611    Václavovi  Vchynskému   ze  Vchynic   a 


-  610  - 

T  c  t  o  v  a,  který  se  stal  předkem  všech  nyní  žijících  tohoto  rodu.  Václav 
nenáviděl  císaře  Rudolfa  a  horlivě  sloužil  bratru  jeho  Matiáši.  Při  vpádu 
pasovském  r.  1611  vyznamenal  se  a  proto  přijat  do  stavu  panského.  Obo- 
jetným  svým  chováním  zalíbil  se  i  stavům  i  Matiáši,  jehož  dovedl  pře- 
svědčiti, že  má  nejvíce  zásluh  o  jeho  povýšení.  Tím  způsobem  vyloudil 
na  králi  majestát,  jímž  mu  darovány  dva  král.  stolní  statky  Chlumec  a 
Kolín.  Tím  se  stal  jedním  z  nejbohatších  pánů  českých,  neboť  držel  též 
Zásmuky.  Když  to  přišlo  na  jevo,  byl  obžalován  r.  1615  u  soudu  zem- 
ského, že  bez  svolení  stavův  o  svého  pána  ukládal  a  od  čekance  darv 
za  to  přijímal.  Shrnulo  se  nyní  naň  od  udavačů  tolik  vin,  že  nebyl  ani 
ponechán  na  závazku  cti,  nýbrž  zatčen  a  do  vězení  vsazen.  Při  přelíčení 
na  soudu  zemském  (1616)  odpustil  mu  císař  pokutu  (ztrátu  hrdla)  a  od- 
soudil jej  k  doživotnímu  vězení  na  hradě  kladském.  Vězení  s  ním  sdílela 
i  manželka  jeho.  Po  roce  uprchl  do  Krakova  a,  ač  stavové  na  jeho  do- 
padení vypsali  cenu,  vrátil  se  do  Čech  a  ošálil  r.  1618  stavy  tak,  že  mn 
docela  věřili  a  také  Chlumec  mu  vrátili,  ač  současně  s  králem  vyjedná- 
val. R.  1620  zabraňoval  Václav  poddaným  svým  světiti  svátek  Mistra 
Jana  Husi  v  pondělí  6.  července,  při  čemž  jich  několik  zajal  a  na  zámku 
uvěznil.  Jakmile  se  zpráva  o  tom  po  okolí  roznesla,  shluklo  se  několik 
tisíc  sedláků  a  oblehli  zámek,  zaříkajíce  se,  že  dříve  nepovolí,  dokud 
se  Václava  nezmocní  a  jej  neusmrtí.  Pán  hrozil  zase  jím.  Když  však  mu 
docházela  potrava,  prosil  sedláky  o  slitování.  Ti  však  nechtěli  povolit  a 
nebyli  by  ho  propustili,  kdyby  nebyli  přijeli  z  Prahy  komisaři,  králem 
vyslaní  k  utišení  té  bouře.  Jednoho  obležení  byl  zbaven,  druhému  však 
neunikl,  nebof  komisaři  jej  vzali  s  sebou  a  na  staroměstském  rathauze 
uvěznili.  Bitvou  bělohorskou  podruhé  byl  sproštěn  vězení,  následky  od- 
souzení mu  král.  milostí  odpuštěny,  Chlumec  navrácen  a  za  Kolín  mu 
dány  některé  konfiskované  statky.  Zemřel  r.   1626  v  Brně. 

Jediný  syn  jeho  Jan  Oktavian  obdržel  r.  1626  zápis  v  deskách 
zemských  na  panství  Chlumecké  a  statek  Hradištský.  Byl  milovníkem 
íazyka  českého,  oblíben  u  císařův  a  povýšen  r.  1676  do  stavu  hraběcího. 
Za  něho  Švédové  zapálili  r.  1634  Chlumec,  dobyli  též  starého  hradu,  až 
jej  opět  císařští  r.  1640  dobyli  a  Švédy  vyhnali.  Tehdy  vůbec  za  války 
301eté  trpěl  Chlumec  nesčetnými  svízely  válečnými  i  požáry. 

Syn  jeho,  vysoce  vzdělaný  František  Oldřich,  dal  r.  1671 
starý  hrad  obnoviti  a  stavěl  pří  něm  podhradí;  vystavěl  též  v  1.  1672 — 73 
nový  rathouz,  nebof  starý  od  r.  1618  »v  prachu  a  ruíně«  ležel.  Zemřel 
r.  1699  bezdětek  a  nastoupil  po  něm  mladší  bratr  jeho  Václav  Nor- 
bert Oktavian  (f  1719).  Podobně  jako  bratr  zastával  vysoké  úřady; 
sídlil  v  Chlumci,  o  nějž  horlivě  pečoval,  zveleboval,  stavěl  na  př.  most 
přes  Cidlinu,  Loretu,  dům  (majorát)  nad  masnými  krámy.  S  povolením 
císaře  učinil  r.  1706  Chlumec  nápadním  statkem  pro  svého  třetího  syna 
Františka   Ferdinanda,  který  za   nové   sídlo  vystavěl   zámek  Ko- 


-  611   - 

runu.  R.  1733  stihl  Chlumec  veliký  požár,  jemuž  40  stavení  padlo  za  obět. 
Po  smrti  otcově  r.  1741  nastoupil  Leopold  Ferdinand,  nejvyšší 
lovčí  v  král.  Českém.  Za  vlády  jeho  r.  1743  navštívila  Chlumec  Marie  Te- 
rezie s  chotěm  svým  Frant.  Štěpánem  Lotrinským.  O  dva  roky  později 
vyhořel  starý  hrad.  Leopold  Franl.  zemřel  r.  1760  a  panství  Chlumecké 
a  Kratonohy  držel  syn  jeho  František  Ferdinand,  který  zemře! 
v  Jihlavě  r.  1806.  Nejstarší  jeho  syn  Josef  Leopold  dal  r.  1829  posta- 
viti novou  školu  pro  4  třídy.  Zemřel  1831.  Měl  tři  syny:  Oktaviana,  Jana 
a  Františka  (t  1851).  Oktavian  (*  1813,  f   1896)  byl  dědičným  členem 


Rodný  dům  V.  K.  Klicpery   v  Chlumci  n.  Cidl. 

panské  sněmovny,  tajným  radou  a  za  života  všude  známou  osobností. 
Bratr  jeho  Jan  byl  c.  k.  rytmistrem  a  držel  Barchov.  S  chotí  Ifijíenií  Da- 
daňovou  měl  dítky,  z  nichž  nyní  drží  panství  chlumecké  po  svém  strýci 
Zdeněk  hrabě  Kinský  (*  1844),  c.  k.  komoří,  dědičný  hofmistr 
v  král.  Českém. 

Kdy  byl  Chlumec  na  město  povýšen  a  znakem  nadán,  neznámo.  Znak 
městský  je-  v  modrém  štítě  kostel  stříbrné  barvy  se  třemi  okny,  cihlovou 
střechou,  stříbrnou  vížkou  též  s  cihlovou  stříškou,  na  jejímž  nejvyšším 
bodě  je  kulička  se  zlatým  křížem. 

Pověstným  se  stal  Chlumec  tragickou  episodou  ze  selského  povstání, 
jež  se  zde  r.  1775  odehrála.  Toho  roku  vydala  Marie  Terezie  patent, 
jímž  se  robota  lidu  snížila  o  polovicí.  Sedláci  však  měli  za  to,  že  vrch- 
nosti jim  pravý  stav  zatajuji  a  že  vyhlásily  patent  podvržený.  Mínění  to 
zavedlo  selský  lid  na  mnohých  místech,  zejména  v  krajině  trutnovské  a 
broumovské  k  tomu,  že  se  shromáždili  a  Ve  velikých  zástupech  táhli  do 
Prahy  pro   ten  pravý  patent.  Na   cestě  se  k  nim  přidávali  jiní  a  tak  vy- 


-  612  - 

puklo  selské  povstání.  Proti  sedlákům  bylo  vysláno  vojsko,  které  je  buď 
zjímalo  nebo  rozprášilo.  Zatím  propukalo  povstání  i  jinde.  Také  na 
Bydžovsku  a  Chlumecku  sedláci  se  vzbouřili;  bylo  proti  nim  vysláno  voj- 
sko, které  je  všude  porazilo.  U  Chlumce  byli  vzbouření  sedláci  vehnáni 
do  rybníka  —  nyní  vysušeného;  na  tu  porážku  upomíná  dosud  pořekadlo: 
»Pořídíš  jako  sedláci  u  Chlumce. « 


Děkanský  chrám  v  Chlumci  n.  Cidl. 


V  Chlumci  narodil  se  23.  list.  1792  Václav  Kliment  Klicpera,  spiso- 
vatel, zakladatel  české  novodobé  literatury  dramatické  a  buditel  ná- 
rodní; rovněž  i  bratr  jeho  František  zasluhuje  vděčné  vzpomínky,  kter^ 
ještě  jako  studující  medicíny  s  jinými  vlastenci  domáhal  se  toho,  aby  byly 
obnoveny  odpolední  české  hry  ve  stavovském  divadle  pražském,  což  se 
i  stalo.  —  Chlumec  je  též  rodištěm  historického  badatele,  universitního 
professora  dra  Jaroslava  Golla  (*  1846). 

Město  Chlumec  n.  C.  má  rozlohy  1488  ha  a  leží  216  m  n.  m.j  dělí 
se  na  čtyři  okresy  (I.  město,  II.  Hradec,  předm.,  III.  Kolínské,  IV.  Pražské), 
jež  čítají  dohromady  589  domů  a  4293  obyvatelů  (z  r.  1910).  Jest  sídlem 
okres,  zastupitelství,  c.  k.  okres,  soudu,  berního  úřadu,  poštovního,  te- 
legrafního a  telefonního  úřadu,  železniční  stanice,  c.  k.  notářství,  četnické 
stanice,  finanční  stráže;  dále  jest  tu  děkanství,  k  jehož  kolatuře  patří 
obce;  Chudeřicc,  Kladruby,  Levin,  Lučice,  Nepolisy,  Nové  Město,  Pa- 
mětník,   Písek    se    dvorem    Ostrovem,    Stará    Voda,    Volešnice;    Židovská 


-  613  — 

obec;  městská  spořitelna,  okres,  hospodářská  záložna,  okres,  nemoc,  po- 
kladna; všeob.  nemocnice;  měst.  škola  chlap,  i  dívčí,  obecná  škola  chlap, 
i  dívčí,  mateřská  škola,  pokrač.  průmysl,  škola;  jednoroční  běh  při  chlap, 
měšf.  škole;   veřejná  knihovna  a  čítárna,  zřízené  nákladem  města. 

Z  průmyslových  závodů  jen  nejdůležitější  buďtež  uvedeny:  elektrárna, 
parní  pila  velkostatku,  hraběcí  pivovar,  strojní  mlýn,  pilníkárna,  mecha- 
nická pletárna,  továrna  na  stroje,  výroba  kuřáckých  špiček  se  zname- 
nitým vývozem,  cukrovar,  sušárna  čekanky,  stanice  pro  pěstování  semen; 
dále  sluší  uvésti  zahradnictví  velkostatku  i  vzorné  rybářství  a  okresní 
školku,  důležitou  pro  rozvoj  sadařství  a  ovocnictví  na  okrese.  — 

Město,  do  nedávné  doby  nevýstavné,  počíná  se  v  poslední  době  značně 
zvelebovati.  Počátek  nového  utěšeného  rozvoje  spadá  do  doby,  kdy  po- 
stavena nová  školní  budova  v  1.  1898—1899.  Potom  jako  kouzlem  rozvinul 
se  kolem  školy  velmi  čilý  stavební  ruch,  takže  nyní  vzniká  mezí  ní  a 
nádražím  nové  předměstí  a  též  na  opačném  konci  města,  na  předměstí 
kolínském  vyrostly  v  málo  letech  celé  řady  nových  domů.  Se  stavebním 
ruchem  oživl  i  průmysl  a  obchod  vůbec.  Veliký  vliv  na  tento  všeobecný 
rozkvět  města  má  velmi  výhodná  poloha  jeho  na  křižovatce  drah. 

Prohlédneme  si  nyní  v  krátkosti  památnosti  chlumecké. 

Nejstarší  budovou  města  je  filiální  chrám  nejsv.  Trojice  na 
hřbitově.  Vystavěn  byl  ve  XII.  stol.  asi  r.  1134,  podle  zprávy,  zapsané 
v  knize  měšťana  Dárka:  »L.  1734  vykopán  byl  při  zdi  kostela  sv.  Trojice 
kámen,  a  nápis  na  něm  ukazoval,  že  od  založení  kostela  toho  uplynulo 
600  let  a  několik  měsícův«. 

Snad  obyvatelstvo  zdejší  přijalo  křesťanství  záhy  po  příchodu  sv. 
Cyrila  a  Methoda  a  snad  také  v  X.  stol.  platně  přispěl  k  rozšíření  kře- 
sťanství v  této  krajině  sv.  Vojtěch,  rodák  ze  sousední  župy  Libické.  Roku 
1350  byl  farním  až  do  polovice  skoro  stol.  XV..  kdy  byla  fara  přenesena 
k  novému  kostelu  sv.  Voršily.  Jeho  nynější  zvonice  pochází  však  z  r.  1822. 
Když  r.  1445  dostali  měšťané  chlumečtí  právo  užívati  vlastní  pečeti,  zvo- 
lili si  na  ni  obraz  svého  městského  kostela  nejsv.  Trojíce. 

Kdvž  malý  farní  kostel  sv.  Trojice  na  hřbitově  obyvatelstvu  nepo- 
stačoval, založil  Jan  z  Pernštejna  s  pomocí  měšťanů  nový  prostrannější 
chrám  na  náměstí.  Stavěl  jej  od  r.  1536 — 1543  mistr  Petr.  Děkanský 
nyní  chrám  zasvěcen  jest  sv.  Voršile  m.  o.  a  společnicím.  Krásná  tato 
gotická  budova  s  vysokou  pětipatrovou  věží  s  barokní  cibulí  a  lucernou 
je  ozdobou  chlumeckého  náměstí;  r.  1798  byl  obnoven  s  mnohými  pří- 
stavkv.  Nade  dveřmi  na  straně  jižní  je  znak  Pernšteinský:  zubří  hlava 
s  kruhem.  V  chrámě  jsou  dva  pěkné  obrazy  Spasitele  a  sv.  Františka 
Xav.,  připisované  Skřetovi;  nástropní  malba  je  práce  jesuity  Kramolína. 
Kolem  chrámu  býval  hřbitov,  z  něhož  zachovalo  se  několik  náhrobních 
kamenů  ze  XVI.  a  XVII.  stol.,  zasazených  v  zevní  zdí  chrámové  na  straně 
východní;  náležejí  jednak  měšťanům,  jednak  šlechtě,  pánům  Berkům  z  Du- 


-  614  - 


bé;  čitelnější  mají  letopočet  1554  (s  odznakem  řeznickým),  1560  (s  odzn. 
mlynářským),  1601  (porybného).  Pod  věží  chrámovou  mívali  měšťané  svou 
zbrojírnu.  Patronát  mělo  do  r.  1620  město,  od  toho  roku  Václav  hrabě 
Kinský,  pán  na  Chlumci. 

Klicperovo  náměstí  jest  tvořeno  kromě  toho  přízemními  a  jedno- 
patrovými domy,  mezi  nimiž  vyniká  prostá  budova  městské  spořitelny 
s  trOjhranným  štítem  uprostřed;  před  ní  stojí  pěkný  pomník  V.  Kl.  Klic- 
pery,  jenž  se  narodil  v  č.  41. -I. ,  na  němž  zasazena  prostá  pamětní  deska. 
Mariánský  sloup  na  náměstí  dal  r.  1710  postaviti  Václav  Norbert 
Oktavian  hr.  Kinský. 

Týž  hrabě  vystavěl  v  1.  1714 — 19  po  vzoru  jiných  také  v  Chlumci 
Loretu  s  nádvořím  a  ambity.  Uprostřed  stála  kaple  Panny  Marie, 
v  ambitech  pak  byly  čtyři  oltáře.  Úmyslem  hraběte  bylo,  aby  tam  byla 
škola,  v  níž  by  řád  piaristský  vyučoval,  smrtí  jeho  však  úmysl  tento  za- 
nikl. Když  byla  Loreta  za  cis.  Josefa  II.  zrušena,  byly  ambity  zazděny  a 
místnosti  upraveny  za  špitál  pro  staré  a  neduživé  lidi,  a  jen  v  severo- 
západním rohu  postavena  nová  jednoduchá  kaple,  dosud  Loreta  zvaná, 
do  níž  přenesen  oltářík  Černé  Matky  Boží  z  Lorety  původní.  Budova  ie 
prosté,  jednoduché  stavení  o  jednom  patře,  jehož  střed  mírně  vystupuje, 

ie  ozdoben  pěkným  portálem  a  na- 
hoře se  zvyšuje  o  patro.  V  loretské 
zahradě  se  válí  torso  nějaké  sochv, 
která  se  považuje  za  sochu  Joná- 
šovu. 

Hrad  Chlumecký  založen  byl 
do  čtverhranu,  iehož  rohy  byly  za- 
okrouhlenv.  Obehnán  bvl  příko- 
pem, který  se  mohl  vdou  z  Cidli- 
nv  nodle  potřphv  panonštěti,  suchv 
však  nebvl  nílrdv.  Časem  se  tu  na- 
neslo bahno,  mezi  ním?  voda  stoií 
a  na  němž  roste  na  tře^h  stranách 
rákosí:  na  severní  str.in".  kde  se 
hrad  dotýkal  města,  bvl  příkop  za- 
vezen a  imravenv  hi  zahrádkv. 
Přes  nříkopv  chodí  se  na  hradi.ště 
po  dvou  mostcích,  icdnom  na 
západní  straně  z  ulice,  druhém 
na  straně  severo-východní  z  ná- 
městí. 

Hradiště  neb  prostora  mezí  pří- 
kopy jest  lak  veliká,  že  hrad  Chin- 


in lí<  perův   pomník   \    Chlum 


Cidl. 


615  — 


mccký  počítá  se  k  nejrozsáhlejším  v  Čechách.  Jak  A.  Sedláček  líčí,  není 
pochyby,  že  tu  stával  nejen  vlastní  hrad  čili  obydlí  panské,  nýbrž  také 
předhradí  se  všemi  staveními  hospodářskými  a  ještě  asi  zbývalo  dosti 
prázdného  místa.  Na  severní  třetině  hradiště  byly  v  XVIII.  stol.  posta- 
veny stáje  pro  koně,  na  místě,  kde  dříve  stávala  panská  oranžérie.  Tuto 
zřídil  Václav  Norbert  Oktavian  na  poč.  XVIII.  st.;  z  těchto  zahrad,  v  nichž 
téměř  ustavičné  jaro  býti  se  zdálo,  a  ze  sklenníků  mnoho  vzácného  ovoce 
bylo  posíláno  král.  dvoru  pruskému,  neboť  se  klidily  pytle  ovoce  se  stromů 
pomerančových,  citrónových   a    fíkových.   Od   ní   k   jihu  jest   široká   ulice 


Nádvoří  Lorety  v  Chlumci  n.  Cidl. 


a  ostatek  zabírají  zahrady  a  zbytky  panských  stavení.  Jak  se  zdá,  bylo 
tu  kromě  hlavního  domu,  nad  nímž  se  vysoká  čtverhranná  věž  vypínala, 
ještě  menší  stavení.  Od  jednoho  z  nich  zbyl  roh  při  bytu  zahradníkově. 
Za  tímto  jest  zbytek  vlastního  zámku,  stavení  základů  nepravidelných, 
jehož  zdi  jsou  neobyčejně  silné,  jak  lze  viděti  na  východním  sesutém 
íohu.  V  tomto  rohu  stávala  prý  kaple.  V  podzemí  jsou  veliké  sklepy,  je- 
jichž otvory  jsou  jedinými  většími  otvory  v  tomto  stavení.  V  přízemí  jsou 
skladiště.  První  a  druhé  poschodí,  když  zámek  r.  1747  neopatrností  vrát- 
ného vyhořel,  rozmetáno,  při  čemž  zbořena  i  severní  část  stavení,  když 
se  tam  později  kopalo,  přišli  na  základy  zdí  a  množství  kostí.  V  jiho- 
západ, rohu  nynější  panské  zahrady  jest  pěkná  fíkovna.  Na  jihovýchodní 
straně  za  příkrpem  zbyl  ještě  znamenitý  kus  náspu,  který  snad  celý  hrad 
obepínal. 

Zkáza  hradu  počíná  od  té  doby,  co  se  stal  Chlumec  panstvím  ko- 
morním; neboť  páni  na  něm  nebydleli,  byl  zanedbáván  a  pustl:  r.  1554 
byly.  již  krovy  na  spadnutí  a  teklo  skrze  ně,  r.   1587  zdráhá  se  královský 


616  - 


hejtman  Zikmund  Bořanovský  zde  bydliti,  opravy  jsou  však  malé  a  ne- 
dostatečné. Teprve  za  hrabat  Kinských  byl  opraven  tak,  že  se  v  něm 
mohlo  bydliti.  Přece  však  na  počátku  XVIII.  stol.  nevyhovoval  zařízením 
nové  doby  a  stoje  též  mezi  vodou  naplněnými  příkopy,  neskytal  vhod- 
ného vyhořel,  rozmetáno,  při  čemž  zbořena  i  severní  část  stavení;  když 
vého  sídla.  Byly  skoupeny  nebo  vyměněny  vinice  a  zahrady  měšťanů  na 
vrchu  nad  městem  a  ve  dvou  letech  postaven  zámek  nový.  Plány  vypra- 
coval Santin  Eichel,  Vlach,  usazený  na  Hradčanech,  stavbu  provedl  Frant. 
Maxm.  Kaňka,  stavitel  z  Prahy.  Barokní  stavba  jeho,  dokončená  r.  1723, 
vypíná  se  malebně  nad  celým  okolím  na  vrcholu  kopce  uprostřed  lesního 
parku.  Novému  zámku  bylo  dáno  jméno  »Koruna«,  a  skuteční  činí  z  da- 
leka dojem  koruny,  neboť  skládá  se  ze  střední  hlavní  části  s  kupolí  a 
ze  tří  postranních  křídel. 

Císař  Karel  VI.  vážil  si  velmi  hraběte  Frant.  Ferdinanda  a  jsa  jeho 
osobním  přítelem,  navštívil  jej  po  dvakrát  s  císařovnou  Alžbětou  Kristi- 
nou a  celým  svým  dvorem.  Poprvé  r.  1723,  když  se  vracel  z  korunovace 
z  Prahy,  v  té  době  právě  nový  zámek  byl  dokončen.  Na  pamět  koruno- 
vace své  korunou  českou  i  pobytu  svého  v  novém  zámku  nazval  jej  císař 
»Korunou  Karlovou«.  Podruhé  přijel  císař  na  hony  r.   1732. 

Zámek  je  nyní  od  smrti  hrab.  Octaviana  opuštěn;  rovněž  jsou  za- 
nedbány rozsáhlé  skleníky  i  krásný  druhdy  park,  v  němž  je  malebná  ba- 
íokní  kaple  Zvěstování  P.  Marie  s  věží  a  hodinami. 

Kromě  toho  je  u  Chlumce  ještě  zámeček  Sabeč,  pěkná  jedno- 
duchá budova  o  jednom  patře  s 
okny  prostě  orámovanými;  mile 
působí  svěží  zeleň,  v  niž  je  přízemí 
cele  zahaleno.  V  XVI.  stol.  býval 
zemanským  sídlem  (snad  Otíka  Ho- 
lovuského  nebo  jeho  syna),  nyní  je 
tu  dvůr. 

Tím  jsme  v  krátkosti  prohlédli 
všechny  památné  budovy  ve  městě, 
zbývá  nám  ještě   okres. 

Od  Karlovy  koruny  vydáme  se 
na  záp.  po  císařské  silnici  k  Lovči- 
cům,  kamž  za  hodinu  dojdeme.  Ce- 
sta nás  vede  mezi  lesy  Drabinou  a 
Ohradou,  v  němž  je  chlumecká  obo- 
ra, do  níž  byli  zavedeni  mufloni, 
virginští  jeleni  a  jiná  ještě  zvěř  ci- 
^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^  zí,  kromě  domácí.  —  Na  kmeni 
KaPl<    chlumeckého   zámku.  starého      dubu     zřízen      jest     velmi 


-  617  - 

pěkný  altan  pro  lovce  na  čekání.  Na  sev.  u  silnice  jest  panská  myslivna 
Na  kamenci  a  hned  za  ní  rozkládá  se  stará  ves  L  o  v  č  i  c  e  (1031  ob.), 
připomínající  se  již  r.  1299  k  panství  Žiželickému.  Bývala  zde  tvrz  a  dvůr, 
na  níž  seděli  vladykové  z  Jíkve  a  z  Lovčic.  Ke  konci  XV.  stol.  byly  Lov- 
čice  přiděleny  z  části,  v  XVI.  úplně  ke  Šlíbovicům  a  tvrz  zdejší  zanikla. 
Při  kostele  sv.  Bartoloměje  bývala  fara,  která  opět  obnovena  r.  1880. 
Na  věži  kostelní  zvony  z  r.  1585  a  1607;  v  chrámě  cínová  křtitelnice 
z  r.  1614.  K  obci  přidělen  jest  dvůr  Bludy.  Na  sev.  leží  Velké  a  Ma- 
lé Lišíce  (469  ob.).  R.  1396  připomínají  se  L.  jako  statek  Janův,  kdež- 
to jiný  Petr  z  Lišic  prodal  je  t.  roku  Bartoši  z  L.  V  XVI.  stol.  patřily  již 


Zámeček   »Sabeč«   u  Chlumce  n.  Cidl. 


ke  Chlumci.  Severní  část  vsi,  Malé  Lišice  nebo  Lišičky,  povstala  okolo 
r.  1824  na  místě  býv.  rybníka  Božkovce.  Na  sv.  při  silnici  chlumecko- 
lužecké  leží  jediný  zbytek  vsi  Lhotky  Jencovy,  dvůr  Lhotka,  při 
němž  za  starodávna  bývaly  také  tvrz  a  dvůr.  Na  tomto  seděl  r.  1395 
Beneš  ze  Lhoty,  odjinud  z  Tečmína  (ves  mezi  Lišicemi  a  Lovčicemi,  za- 
nikla po  r.  1500);  1467  Mikuláš  z  Holovous;  okolo  r.  1472  koupil  Lhotku 
Mikuláš  Dobřenský  z  Dobřenic,  jehož  rod  seděl  tu  do  r.  1608,  kdy  ji 
koupil  Karel  Kapoun  ze  Svojkova,  jenž  ji  r.  1612  prodal  Václavovi  ze 
Vchynic  na  Chlumci.  Po  té  tvrz  zdejší  zanikla.  Obyvatelstvo  postoupivši 
své  pozemky  ke  dvoru,  přesídlilo  do  severněji  položeného  Lužce  (1067 
ob.).  Ves  s  farním  kostelem  sv.  Jiří  ze  XIV.  stol.  a  tvrzí  připomíná  se 
r.  1325  jako  sídlo  Slaviborovo.  Z  několika  vladyckých  dvorců  zbyl  v  XVI. 
stol.  svobodnický  dvůr;  ostatek  patřil  ke  Chlumci  a  z  části  ke  Lhotce, 
později  celá  ves  ke  Chlumci.  V  XVIII.  stol.  bylo  v  okolí  mnoho  Adamitů. 

Údolím  potoka  lužeckého  na  jv.  přijdeme  do  obce  N  e  p  o  1  i  s  (1010 
ob.),  která  se  pův.  nazývala  Lepolisy.  Stará  ves,  která  ke  konci  XIII.  st. 
patřila   k   Žiželicku,   pak   Tasovi   ze    Skuhrova,   který   tu   r.    1347   postavil 


-  618  - 

dřevěný  kostel.  Hanuš  Turkovec  postoupil  r.  1367  větši,  část  vesnice 
klášteru  sv.  Jiří  na  Hradčanech.  Na  této  části  seděli  pak  Nepolisští  ze 
Záchraštan  a  r.  1522  dostala  se  k  Chlumci.  Na  menší  části  byli  různi 
držitelé,  z  nichž  jeden  postavil  tu  tvrz,  již  pustou  připojil  Vilém  Kostka 
z  Postupic  r.  1513  k  Chlumci.  Na  místě  dřeveného  kostelíka  byl  v  no- 
vější době  vystavěn  nynější  filiální  kostel  sv.   Maří  Magdaleny. 

Na  v.  jest  Luková  (141  ob.)  na  pravém  břehu  Cidliny,  kde  v  za- 
hradě posud  je  tvrziště,  které  se  mohlo  vodou  opouštěti;  po  tvrzi  zdejší 
nazývali  se  1377  Zdeněk  Lukovec  z  Mlékosrb,  1432 — 1445  Pavel  z  Luko- 
vé;  v  1.  1472 — 86  seděl  tu  Havel  ze  Záchraštan,  potom  patřila  k  Mléko- 
srbúm  a  s  nimi  připojena  r.  1528  ke  Chlumci.  Na  v.  dále  přes  Cidlinu 
leží  farní  ves  Mlékosrby  (416  ob.);  bývala  zde  tvrz,  na  níž  seděl 
r,  1375—1383  Jan  Šesták  z  Přestavlk,  1395  Mik.  Kokot  ze  Slemene;  1397 
koupeny  k  Přestavlkúm;  tvrz  zanikla  za  Jana  Bořka  z  Poličan  (1495 — 96); 
1528  prodal  Václ.  Bořek  z  Dohalic  Mlékosrby,  Lukovou  a  Zádražany 
a  podací  v  Luhu  Vojt.  z  Pernštejna,  který  je  připojil  k  Chlumci.  Když 
kostel  na  Luhu  zanikl,  založen  r.  1709  kostel  sv.  Filipa  a  Jakuba  v  Mléko- 
srbech,  r.  1787  zřízena  tu  lokalie  a  r.  1857  fara.  Při  kostele  hrobka  ro- 
diny Kinských.  Kaple  na  návsi  zasvěcena  P.  Marii  Lurdské.  Jsou  zde 
dva  mlýny,  samota  Luhy,  panská  myslivna.  Bývaly  tu  též  lázně,  které 
jsou  nyní   zanedbány. 

K  Mlékosrbúm  přifařeny  jsou  Velké  Kosice  (553  ob).,  ležící 
na  pravém  břehu  Bystřice.  Přip.  se  již  r.  1315.  Bývala  tu  tvrz,  na  níž  se- 
děli vladykové  z  Kosic,  od  r.  1395  pak  Zdeněk  z  Labouně,  jehož  rod  tu 
byl  do  r.  1519,  kdy  K.  koupil  Vilém  Kostka  a  připojil  je  k  Chlumci.  O  něco 
dále  leží  rovněž  na  pravém  břehu  Bystřice  K  osičky  (538  ob.),  jež 
r.  1371  držel  Čeněk  z  Kosic;  od  r.  1521  patřily  již  k  Chlumci.  Na  jih  od 
Kosiček  rozprostírá  se  veliký  rybník  Třesický,  na  jehož  sev.  hrázi  sa- 
mota Třesický  mlýn,  pak  samoty  Domek  lovce«  (t.  zv.  Lovcovna)  a  »Do- 
mek  Odla«  (Odlovna);  na  sz.  od  rybníka,  na  j.  od  obou  Kosic  leží  dvůr 
T  ř  e  s  i  c  e,  někdy  ves  a  tvrz,  ve  XIV.  stol.  asi  dvojí  statek,  od  r.  1451 
jmění  Jiříka  z  Pouchobrad.  Mik.  z  Dobřenic  je  r.  1527  prodal  k  Chlumci. 
Na  záp.  odtud  jest  pěkný  lesík,  v  němž  je  hájovna  Přestaví  ky;  zde 
stávala,  dříve  ves  a  tvrz  Přestavlky.  R.  1369  drželi  Př.  čtyři  /.emane, 
r.  1395  Mik.  Kokot  ze  Slemene,  1395—1419  Unka  z  P.;  po  něm  Vaněk 
Kavalec  z  Lipoltic,  od  r.  1437  brati  i  z  Pouchobrad,  1454  Epik  z  Krucem- 
burka.  Ke  konci  XV.  st.  koupeny  ke  Chlumci.  Tvrz  zanikla  před  r.  152t, 
ves  teprve  v  XVII.  stol.  za  války  301eté.  Posud  jest  viděti  okrouhlé 
tvrziště  příkopem  obehnané.  Na  jz.  leží  dvřr  Oktavian,  na  z.  na  Cidlině 
pěkný  jednopatrový  mlýn  Hrázka,  na  vých.  straně  lesa  Luhy.  Od  dvora 
Třesického  na  j.  vede  silnice  k  žel.  zastávce  vsi  K  á  r  a  n  i  c  e  (40  čísel), 
jež  r.  1494  koupena  od  Vil.  z  Pernštejna  a  později  připojena  ke  Chlumci; 
druhou  část  koupili  Pernštejnové  r.  1521.  K  ní  patří  osada  Chudeřice 


—  619  — 


(30  čísel).  Polím  odtud  na  jih  dosud  se  říká  v  Nedabelicích,  ač  osada 
lálo  v  XV.  st.  zanikla.  Bávala  tu  tvrz,  na  níž  sídleli  vladykové  z  Neda- 
bylic,  kteří  měli  na  štítě  straku,  od  níž  potomci  jejich  se  nazývali  Stra- 
kové z  Nedabylic.  Tvrziště  se  nachází  při  rybníku  Kocuříku.  Podobné 
tvrziště  jest  ve  vsi  Staré  Vodě  záp.  odtud,  v  níž  byl  farní  kostel 
sv.  Václava  již  před  r.  1377,  fara  však  v  XVII.  st.  zanikla;  patřila  nej- 
prve k  Přestavlkům,  od  kon.  XV.  st.  do  r.  1850  ke  Chlumci.  Na  sz.  ves 
Písek  (495  ob.)  s  tvrzišlém  býv.  tvrze.  Dvory  Ostrov  a  Horka  náležejí 
ke  vsi  Novému  Městu  (441  ob.),  jež  byla  pův.  jako  městečko  za- 
ložena před  r.  1400,  ale  záhy  sklesla  na  vesnici.  Byla  vždy  příslušenstvím 
hradu  Chlumce  a  své  nynější  pojmenování  (pův.  Nový  Chlumec)  má  již 
v  XVI.  stol. 

Z  Nového  Města  vede  na  j.  silnice,  jež  se  za  krátko  dělí  ve  dvě: 
kolem  dvora  Rtanova  do  Klamoše  (435  ob.),  kde  býval  vladyčí  statek 
s  tvrzí,  přip.  r.  1356;  r.  1397  koupil  jej  Milota  z  Úsova,  od  jehož  po- 
tomků prodán  byl  1521  k  Chlumci;  druhá  do  Chejště  (339  ob.),  kolem 
níž  rozkládá  se  několik  rybníku;  jest  zde  cihelna  a  hrab.  hájovna;  r.  1898 
postavena  nová  škola.  Přes  Malé  Výkleky  (226  ob.)  na  j.  přijdeme  do 
staré  osady  Vápna  (228  ob.),  jež  dostala  jméno  od  vápeníte  půdy,  opu- 
ky, které  se  hojně  ve  zdejších  lomech  dobývalo.  Kostel  sv.  Jiří  býval 
již  ve  XIV.  stol.  farním,  ok.  r.  1623  fara  zanikla  a  byla  obnovena  teprve 
r.  1721.  Stávala  zde  tvrz,  jež  zanikla.  R.  1534  připojena  k  Chlumci.  Od 
ní  na  z.  leží  ves  Přepychy  (122 
ob.).  Na  j.  od  obou  vsí  rozkládá  se 
veliký  rybník  Strašovský,  na  jehož 
západě  jest  bývalý  dvůr  Bukovina, 
jehož  pozemky  rozparcelovány  a 
pronajaty,  na  jihu  pak  ves  Stra- 
š  o  v  (453  ob.)  s  úřadem  nadlesním. 
Na  j.  odtud  rozkládají  se  hluboké 
lesy  až  ke  Kladrubům  a  Semínu 
na  Přeloučsku.  Na  záp.  cd  Straio- 
va  leží  ves  Komár  o  v  (309  ob.), 
k  níž  náleží  osada  Kolesa,  jež  se 
piip.  1299;  patřívala  ke  hradu  Hra 
cištku,  s  jehož  panstvím  v  XVI.  st. 
piipojena  k  Chlumci.  Ve  XIV.  a 
XV.  st.  byl  tu  farní  kostel,  avšak 
později  fara  zanikla  a  kostel  r.  1699 
zbořen.  I  ves  zanikla  a  nynější 
vznikla  teprve  pozdě  po  rozpro- 
dání dvora.  —  Přes  les  Mžely  ve- 
de    silníce     do     vsi      Ú  j  e  Z  d  a,     jež       Zvonice  ve  Staré  Vodě  u  Chlumce  n.  Cidl. 


*** 


—  620  - 

se  přip.  r.  1299  k  Žíželicům.  R.  1361  byl  tu  farní  kostel  sv.  Jiljí,  fara 
však  v  XVII.  st.  zanikla  a  ves  přifařena  k  Vápnu.  Od  XV.  st.  patřil 
k   Chlumci. 

Sz.  přes  Štít  ves  (207  ob.)  a  samotu  Charovnu  přijdeme  k  osadě 
Pamětníku  (59  čísel)  na  Cidlině,  kde  pův.  byl  jen  mlýn  a  tři  rolnické 
živnosti;  náleží  k  polit,  obci  L  u  č  i  c  ů  m,  sev.  na  Cidlině  položeným 
(842  ob.);  k  těmto  patří  i  samota  Rakousy.  Když  r.  1110  vtrhli  Polané  do 
Čech,  postavil  se  jim  na  odpor  kníže  Vladislav  u  Lučic,  ale  k  bitvě  ne- 


Hlýn   na   Cidlině   v   Lučících. 


došlo,  poněvadž  obě  vojska  dělila  Cidlina,  která  se  zde  překročit  ne- 
dala; proto  táhli  po  řece  dolů  a  srazili  se  až  u  Libice.  Ve  XIV.  st.  býval 
tu  farní  kostel,  jenž  patřil  se  vsí  r.  1389  k  hradu  Chlumci,  r.  1394  zas 
Půtovi  z  Častolovic,  na  poč.  XV.  st.  Bohuňkovi  Puklici  z  Čelčic,  od  XVI. 
stol.  opět  k  Chlumci.  Na  hřbitově  pěkná  stará  dřevěná  zvonice,  šindelem 
až  dolů  krytá  a  prkny  pobitá.  Na  Cidlině  mlýn  částečně  roubený.  Před 
samým  městem  jest  osada  Kladruby  (48  čísel)  s  mlýnem  a  samotou 
Skalkou,  jež  patří  k  polit,  obci  lučické. 

Zbývá  nám  ještě  jihozáp.  část  okresu.  Z  Chlumce  n.  C.  vyjdeme 
na  silnici  vedoucí  k  Labské  Týnici.  Na  pravé  straně  stojí  budova  ne- 
mocnice, dále  pak  v  levo  ves  Volešnice  (489  ob.),  k  níž  patří  osada 
Levín  se  dvorem  hrab.  Kinského.  Na  j.  na  pravém  břehu  Cidliny  ves 
Loukonosy  (347  ob.),  jež  byly  r.  1299  a  1379  částí  panství  žíželického; 
později  byly  statkem  Švíkův  Levinských  z  Loukonos,  ale  zůstaly  přece 
při  Žiželicích,  s  nimiž  koupeny  ke  Chlumci.  Na  levém  břehu  Cidliny  leží 
ves   H  radistko   (472  ob.),  kde   je   fídeikomisní  dvůr   hraběcí   a   mlýn. 


Obec  je  původu  prastarého,  ve  XIV.  stol.  |iz  zde  stával  hrad,  tam,  kde 
na  sv.  konci  vesnice  jest  posud  pahorek  se  Iři  stran  Cidlinou  obtočený. 
Z  piíkopu  zbyl  jen  kus,  z  hradu,  který  byl  |iž  r.  1561  pustý,  se  neza- 
chovalo nic.  Ve  XIII.  stol.  sedel  tu  Sezima  z  Hořepníka,  po  něm  Dětoch 
z  Třebelovic  jinak  ze  Žiželic;  jeho  dědicem  byl  r.  i 324  Petr  z  Rožmberka, 
tohoto  pak  syn  Oldřich.  Vnuk  jeho  Oldřich,  syn  Jindřichův,  prodal  zboží 
Žiželické  po  r.  1420  králi  Zikmundovi;  pik  je  držel  Jindřich  z  Wartcm 
berka  a  strýně  jeho  Machna,  od  r.  1454  hrabata  z  Valdštejna,  kteří 
r.  1493  s  králem  Vladislavem  Hradistko  sijiěnili  za  klášter  Hradiště  n.  ,'iz. 
Po  jeho  smrti  1517  ujal  hrad  pustý  s  městečkem  Zd.  Lev  z  Rožmitála. 
Pak  se  držitelé  rychle  střídali,  r.  1533  dostalo  se  Janovi  z  Pernštejna, 
který  je  prodal  r.  1547  králi  Ferdinandovi,  za  něhož  připojeno  k  Chlumci 
K  Hradištku  patří  osada  Roze- 
hnal, mezi  nimiž  ve  velkém  oblou 
ku  se  vlní  rybník  Proudnický.  Na 
j.  od  Hradištka  na  stráni  leži  \  e 
Kundratice  (1119  ob.),  jež  se 
přip.  1299  k  Žižclicum,  s  nimiž  byl\ 
připojeny  v  XVI.  st.  k  Chlumci 
K  obci  té  náležejí  osady  Chýni 
c  e  a  Teto  v  na  pokraji  lesa  So- 
kola; pod  nimi  —  na  j.  od  Hra- 
dištka —  rozprostíral  se  kdysi  ve- 
liký rybník  Rukvas:  zde  zřízena  i 
dostihová  trať,  na  kterou  zají 
koně  z  Kladrubského  hřebe 
Ke  Kundraticum  patří  i  osada 
soch  y,  v  níž  byl  před  r.  1354  farní 
kcstel;  fara  však  v  XVII.  st.  zanikla 
a  kostel  sv.  Havla  je  nyní  filiální 
k  Žižeiicúm.  Znovu  vystavěn  r.  1680; 
jsou  v  něm  dvě  velmi  cenné 
ci:  křídlový  obraz  Večeře  Páně 
na  dřevě  z  dob  Českých  bratři,  a  krásně  vyřezávaný  oltář,  v  němž  obraz 
sv.  Havla  (nový  z  r.  1898).  Na  jv.  od  kopce  rasošského  táhne  se  ves 
Hlavečník  (620  ob.)  k  lesu  Soudnému,  v  němž  je  myslivna;  r.  1228 
slul  Hlavecko  a  patřil  klášteru  opatovickému,  od  r.  1299  k  Žižeiicúm  a  pak 
k  Chlumci.  Od  Rasoch  na  jz.  u  silnice  chlumecko-týnické  ves  Lhota 
Uhlířská  (398  ob.),  ode  dávna  zboží  kláštera  sedleckého;  r.  1436  za- 
psána Vaňkovi  z  Miletínka  a  držena  pak  k  Pardubicím:. 

V  nejjiž.  cípu  okresu  leži  Chrčíce  Labské  (347  ob.),  jež  ještě 
v  pol.  XIX.  stol.  čítaly  16  čísel,  vesměs  statku  a  tři  čísla:  kovárnu,  pazder- 
nu á  hospodu  za  vsí  na  cesíe  mezi  Labskou  Týnicí  a  Františkovem.  V  2. 


Stará   dřevěná   zvonice 
u   Chlumce 


Lučících 


pol.  XIX.  si.  stavěny  domy  u  této  části  vsi,  takže  nynější  osada  Chrčíce 
Lab.  obsahuje  dvě  části:  Ves  a  Písek*,  čítající  50  domu  a  365  ob.  Kde 
nynéjší  osada  se  nalézá,  stával  dvůr,  který  náležel  knížeti  Soběs^vovi  I. 
a  v  němž  se  chovali  chrti  k  honbě  (odtud  název  Chrtice  (Chrčíce).  Později 
náležel  dvůr  klášteru  Sedleckému;  1434  zapsal  Zikmund  Ch.  se  zbožím 
1  yneckým    Vaňkovi    z   Miletínka. 

R.  1899  vystavěl  majitel  panství  Sváravy«,  Emanuel  Kokeš,  na  ka- 
lastru  Labskochrčickém  zámek  Sváravuv  se  dvorem,  k  němuž  patří 
jedna   hájovna   (výměra   velkostatku    778  jiter   712   sáhů). 

Asi  půl  hod.  na  sev.  od  Lab.  Týnice  leží  ves  Krakovaný  (796  ob.). 
po  níž  se  nazýval  r.  1244  Honata  z  Kr.  Vesel  z  K.  prodal  je  r.  1325  klá- 
šteru Sedleckému;  od  r.  1436  držel  je  zápisně  Vaněk  z  Miletínka,  později 
připadly  k  Pardubicům.  Katolický  chrám  je  filiální  do  Lab.  Týnice. 
Evangelický  chrám  založen  r.  1784;  sbor  má  zde  svou  faru,  hřbitov 
i  jednotřídní  školu;  značná  čásl  údů  žije  na  Kolínsku,  kde  evan- 
gelíci vůbec  jsou  četněji  zastoupeni.  Ke  Krakovanům  jsou  přiškoleny  ves 
Božec  (210  ob.),  kde  bývala  někdy  tvrz,  a  ves  Lipec  (285  ob.)  rovněž 
nikdy  s  tvrzí;  filiální  chrám  Nejsv.  Trojice  postaven  r.  1597  majitelkou 
tvrze  Žofií  Klusákovou.  Jan  Oldřich  Klusák  z  Kostelce  prodal  L.  r.  1607 
k   panství   Poděbradskému. 

Na  s.  leží  ves  Radovesnice  (820  ob.),  r.  1346  příslušenství  Žiže- 
lic  až  do  poč.  XVI.  stol.,  kdy  je  v  držení  Slavatův  z  Chlumu;  r.  1552  koupil 
je  Jan  Klusák  z  Kostelce,  jenž  tu  založil  tvrz  a  dvůr  (f  1570).  Po  jeho 
smrti  prodány  Ondřeji  Klusákoví,  jehož  syn  Mikuláš  prodal  je  r.  1607 
k  Poděbradům,  k  nimž  připojena  i  také  část,  kterou  držel  bratr  jeho 
k  Lipci.  Na  v.  jest  osada  Freudenthal,  založená  v  1.  1777 — 1783.  Na  z. 
leží  ves  Dománovice  (244  ob.),  přifařená  do  Ohař  na  Kolínsku  a  při- 
školená  doChrčicPoln  ích  (375  ob.).  Ves  tato,  nejzápadnější  v  okrese, 
přip.  se  r.  1361  ke  klášteru  Zderazskému.  Císař  Zikmund  zapsal  ji  r.  1436 
Mik.  Skáloví  ze  Žlunic,  po  němž  jí  držel  r.  1492  Václ.  Opršal  ze  Žher,  jehož 
potomci  ji  drželi  až  do  XVI.  stol.,  kdy  byla  vyplacena  a  připojena  k  Po- 
děbradům. Na  zahrádce  čísla  23.  nalezeny,  ovšem  rozbité,  popelnice.  Na 
návsi  nová  zvonice.  Odtud  na  sev.  leží  ves  Ch  o  ť  o  v  i  c  e  (613  ob.),  jež  se 
svým  kostelem  Narození  P.  Marie  odrážejí  se  v  jasné  vodě  Žehunského 
rybníka.  Kostel  (přip.  se  1357  jako  farní)  od  povětří«  spálený,  byl  r.  1670 
pust;  byl  sice  později  obnoven,  ale  zůstal  filiálním.  V  XV.  stol.  držel  je 
Dobrn  Vavák  z  Vlkova,  potom  patřily  k  Hradištku,  později  k  Chlumci. 
K  obci  patří  samota  Mirko  vice  a  poplužní  dvůr  Korec  na  břehu 
rybníka  Žehunského.  Dříve  zde  bývaly  dvě  vesnice  Korce,  větší  a  menší, 
při  jedné  byla  tvrz  a  dvůr,  na  níž  se  1266  připomínají  vladykové  z  Korec. 
Ke  konci  XV.  stol.  drželi  je  Slavatové  z  Chlumu,  kteří  drahně  dědin  po- 
stoupili  králi   k    udělání   rvbníka  Žehunského   (před   r,    M98)  a   tak  obě  vsi 


a  snad  i  jiné  zanikly.  Rozsáhlý  rybník  tento  je  v  horní  části  nehluboký, 
pravidelně  tu  v  luka  proměňovaný,  kdežto  část  dolní,  hluboká,  je  stále 
na  vodě  udržována.  Oživei^je  celý  rok  četným  vodním  ptactvem.  Krásné 
pozadí  mu  tvoři  táhlý  kopec  s  temnými  lesy,  odkud  je  pěkná  vyhlídka  do 
údolí  Cidliny  a  daleko  do  kraje.  Na  vých.  při  vtoku  Cidliny  do  rybníka 
jest  osada  Zbraň,  která  patří  k  obci  Končicům  (530  ob.)  nedaleko 
Žiželic.  V  XVI.  stol.  Končíce  patřily  k  hradu  Hradištku  a  s  ním  pak 
k  Chlumci.  Farní  kostel  sv.  Stanislava  přip.  se  již  1358,  kdy  tu  měla  po- 
dací kapitula  Boleslavská;  po  r.  1623  fara  zanikla,  a  když  kostel  r.  1726 
shořel,  již  neobnoven. 

Na  vých.  od  Konéic,  1  hod.  jz.  od  Chlumce,  leží  na  Cidlině  druhé 
město  okresu 

ŽIŽELICE  NAD  CIDLINOU  (pu\.  bydliště  Žuželicuv).  Mají  1725  ob., 
361  dům.  Václav  II.  daroval  je  1299  Dětochovi  z  Třebélovic,  jenž  jim  dal 
městská  práva  (snad  r.  1312).  Zemřel  po  r.  1318,  odkázav  Ž.  Petrovi  z  Ro- 
žemberka  (t  1347).  Od  XIV.  stol.  patřily  ke  hradu  Hradištku  a  to  až  do 
r.  1534.  Král  Vladislav  obnovil  r.  1502  práva  města,  jemuž  nová  práva  byla 
dána  v  1.  1561 — 1584.  V  1.  1534  až  1850  patřily  ke  Chlumci.  Erb  městský 
dostaly  od  Dttocha:  Štít  červeny  a  na  něm  dva  stříbrné  meče  se  zlatými 
rukovětím,  křížem  přeložené. 

Farní  chrám  sv.  Prokopa  opata  založil  Petr  z  Rožmberka  (f  14.-10. 
1347),  nejvýš,  komorník  král.  Českého.  Když  měl  rod  Rožmberský  po  meči 
vymříti,  vystoupil  s  povolením  papežovým  z  řádu  cisterciáckého  a  oženil 
se  nejprve  s  Violou  Těšínskou,  vdovou  po  Václavu  III.,  po  její  smrti  pak 
s  Kateřinou  z  Wartenberga.  Krásnou  památkou  je  gotická  stříbrná  mon- 
strance z  r.   1530. 

Od  Žiželic  na  sev.  při  železniční  trati  leží  ves  Převýšov  (423  ob.); 
ještě  v  2.  pol.  XVIII.  stol.  stála  osada  Převýšov  na  výšině  blíže  Žiželic 
nad  nízkým  údolím  řeky  Cidliny.  Když  osada  ta,  několik  schátralých  již 
domků,  v  té  době  vyhořela,  založili  si  obyvatelé  její  ves  novou  na  místě 
nynějším,  uzavřeném  se  strany  severní  a  západní  lesy.  Od  té  doby  na- 
zývána osada  tato  Nová  Ves«,  kterýžto  název  udržel  se  v  lidu  podnes, 
ač  mladší  generace  užívá  také  jen  správného  názvu  >Převýšov«.  Les  na 
straně  západní  nazývá  se  Víno<-,  kde  se  dříve  pěstovala  réva,  a  na  straně 
jižní  pole  ^Pres<>,  kde  býval  domek,  ve  kterém  se  víno  lisovalo. 

Tím  jsme  prohlédli  celý  okres,  ovšem  v  krátce,  pokud  rozsah  místa, 
Chlumecku   věnovaný,   stačil.  Jím    také   zavíráme   popis  východních  Čech. 


OBSAH   VI.   DÍLU 


VÝCHODNÍ  ČECHY 


CAST  II. 


POLIČSKO    —  Dr.  H.  Adámek        .... 
HLINECKO   —   Dr.  H.  V.  Adámek        .    . 
SKUTECSKO   —  Dr.  K.  V.  Adámek     .... 
CHRUDIMSKO   —  Dr.  H.  V.  Adámek     .    . 
NAZAVRŠSKO   —  Dr.  H.  V.  Adámek       .    . 
L1T0MYŠLSK0         Dr.  Frant.  Pátá 
VYSOKOMÝTSKO    —  Dr.  Frant.  Pat.i    .    . 
ÚSTECKO  NAD  OR1  ICI  -  Jan  Nešpor 
I   WŠKROUNSKO         Jan  Nešpor    . 
KOSTELECKO   NAD   ORLICÍ   —    0-  J-  Lašek 
MECHANICKO  —  Boh-  Vančura    . 
PARDUBICKO  -       Frant.  H.  Ro.su/ek      .    .    . 

HOLICKO   —  Frant.  H.  Rosůlek 

7ÍAMBERECK0  —  řl.  V.  Šíma 

RYCHNOVSKO         Ant   Svoboda 

PŘELOUČSKO  --    Josef  F/anuš 

CHLUMHCKO  —    Dr.  Fr.  Pátá 


I3IJ 
lilii 


NDEX  MÍSTN 


Albrechtice  487,  4Q8. 
Albrechtice    (Ouprachti- 

ce,  Olhersdorf)  354. 
4.nna  Sv.,  lázně  103. 

Babákj  Dolní  60. 
Babákj  Horní  60. 
Babice  Vlalé  409. 
Babice  Velké  409. 
Balda     (Zlatá    Studánka 

32. 
Banin   K>. 
Barchov  483,  484. 
Beišť  (Bvšt)   !97,    199. 
Benátkj   30,  265. 
Benešovíce  593. 
Beranec  566. 
Betlem  37,  509,  562. 
Bezděkov    158,  217.   C84. 
Bezpráví,  samota  345. 
I  íědevice,  samota  390. 
Bělá  103. 

Bělá    Německá    16. 
Bělá   Nová   (Lavičná)    16 
Bělá    Rohovladova    603. 
Bělečko   197,   199. 
Bělfeíovice  507. 
Beštovice  301. 
Bída    (Paseka)   344. 
Bitovany   224. 
Blahotinec  358. 
Blansko   165. 
Blatina  37. 
Blatník,   samot. i    151. 
Blatno  64. 
Bláto   195. 
Bližnovice    165. 
Bludy   617. 
Bohárna  407. 
Bohdaneč  n.  Lab.  451. 
Bohňovice  270. 
Bohoušova  528. 
Bohumilěč  473. 
Bojanov    2lf>. 
Bor   110,  111.  411. 
Bořek    113,    126,    182,   473 

474. 
Borohrádek  390. 
Borová   11,   12,  38,  27H. 
Boroviny"  566. 
Borovnice  377. 


iořice   160. 
(ořitava  535. 
Sošín   301. 
iošox    224. 
Jožec   622. 
$radlo  Dolní  210. 
'radlo   Honii   210. 
Jrandýs    nad    Orlicí   289 
íiairoíio\    224. 
iro  315. 
irčekoly    169. 
irdo   127. 
Jrloii  593. 
Jredúvka   535. 
Brlenka    (Briinnei  stei.ě) 

266. 
Jrněnec   15. 
Jrocná  565. 
irozanj    167 
Srusj    220. 
Sřeh\    601. 
írehj    Ssuté  498. 
Jřezeiiice  296. 
Jřezhrad   462. 
iřeziny  36. 
Jřezoves  221. 
třezovice    164. 
iubnov  534 
'.nbi,\    Tři    179. 
•iiěiila    320. 

iudín  400. 
Uulislav   263. 
iuk  ivina  38,  467. 
Jukcvka    603. 
;\l.m\    193 

Jystrce    (Bystřice)   356. 
Jystré  26. 
'\  siříce   228. 
Bystřiček    357. 

Cekov  224. 

Ceradice   (Čeradice)   507. 

Cerekvice  258. 

Cerkytle,   samota   38. 

Cihelna,   ves  450,  591. 

Cikánka    75. 

Cuko\    184. 

Crkati    583. 

Ctětín  224. 

Cuclava  378. 


Čachnov  74 
Cankovice  H>4. 
Castolovice  380. 
Cas-    177. 
Cejkovice   184. 
Jejřov  227. 
Cenkovice   356. 
Cep  (Cepi)  483,. 
Ceperka   466. 
Černá    Malá     i'1-'. 
..cnná    Velká   392. 
Cernniá    355. 
Cermná    (Bóhm.    Rot- 

wasser)  357. 
Černá   452.  47S. 
Cernikovice    569. 
("  ei  in\  ina    59. 
Češtíce  387 
Čihadlo  562. 
Ciliák    534. 
(  i\  ice   483,   484. 
Cížová    392 

Dachov    224. 
Daletice  122,    163. 
Damašek    36, 
I  iamníko\    I  1  homigsdi 

352. 
Dařílek   343. 
Dašice  501. 
Deblov   217. 
I  lehřece  565. 
Děsná,   ves   263. 
Dědek    452.   604. 
Dědova  63. 
Dětřichov  (Dittersdori 

26S. 
1  lira   M\  ší,  samota  3  I. 
Dlouhá   'Ceskií  Dlonhi 

15. 
1  •Iouhoňovice    520. 
Dobrkov  169. 
I  lobrouč  Dolní  341. 
Dobi  míč   Hi  i  ní   541. 
Dobrouč   Horní    (Dittc 

bach)  352. 
Dobřenice  408. 
Dobříko\    304. 
Dobřinov    569. 
!  lohalice  Dolní  413. 
Dohalice   Horní   413. 


Dohaličky   413. 
Dolany  127.  318,  459. 
Dolívka,  hospoda    123 
Dolv   127.  318. 
!iul\    Liščí  561. 
Domanice  311. 
Domanovice  622. 
Domašín  569. 
Domoradice   311. 
Dorflík  2S7. 
Doubravice  318.  450 
Doudleby  n.  Orl.  370. 
Drahotice  221. 
Drahouš    (Maidor)    500 
Dražkov    473. 
Dra£kovíce  481. 
Drbalov    562. 
Dřenice    195. 
Dřeveš  224,  227. 

Dřevíkov  206. 
Dřítč  467. 

Dub  414. 

Dubany  193.  483. 

Dubí   377. 

Dubina,  samota  560. 

Dubno.  tvrz  569. 

Dubová  224. 

Dudychov,  samota  320. 

Dul.  samota  355. 

Dul  Široký  11,  12.  39. 

Dvakačovice    160. 

Dvorek,  samota  561. 

Dvory  Nové  566. 

Dvořicko.   ves  301. 

Dvořiště  318. 

Dvů'  Bezděko  v  558,  561 

Dvůr  Božetice  392. 

Dvůr  Ceňov    414. 

Dvůr  Dolní   527. 

Dvůr  Familie  84. 

Dvůr  Františkův   600. 

Dvůr  Horečky  592. 

Dvůr  Horka  408. 

Dvůr  Horní   210. 

Dvůr  Hraběnčin    265. 

Dvůr  Janov  413. 

Dvůr  Karolin   560. 

Dvůr  Lhotka  558. 
I  ivůr  Luhy  584. 

Dvůf  Matějov  307. 

Dvůr  Nový   192. 

Dvůr  Ovčín    267. 

Dvůr  Pernštejn   258. 
Dvůr  Popluž'   528. 
Dvůr  Seivský   34). 
Dvůr  Valdštýn   267. 
Dvůi   Vlkov  267. 
Džbánov  271.  320. 

Filipo\    63. 
Forberk  560. 
Franclina   307. 
Františky  (Paseks  I    109 
Frcudenthal  622. 


fí:  269. 

Haberka.  samota  318. 
Habrov   157. 
Habrová  Městská  564. 
Habrová  Panská  564. 
liabrovice  224. 
Habřina    Vlčí   603. 
Habřinka    603. 
Habřiny   185. 
Hada  .155. 

Háje,  samota  345,  357 
Hájeves   583. 
Halda  355. 
Hamačata  355 
Hamačka  356. 
Hamernice   566 
Hamry  18,  32. 
Hamry   Přerostlé  84. 
Hamry  Svobodné  207. 
Hamřík  64. 
Hana  266. 
Hartmanice  26. 
Havlovice  224. 
Hedčany  505. 
Hejnice  520 

Helkovice    (Helvíkovice. 
Hedvíkovice)    527. 

Helovská  560. 

Helvíkov    (Kl.-Hermitrs 
dorf)  353. 

Hemže   296. 

Herálec    Český    Si. 

ierbotice   354. 

I  leřmanice   270. 

Heřmanice   Dolní  355. 

Heřmanice    Horní   354. 

Hesiny.  samota    122. 

lilásnice   24. 

Hlavečník  621. 

Hlavná   520. 

Hlína  227.  463. 

Hlinsko   44. 

Hlubočice   127. 

Hluboká    127.   206. 

Hnátnice  340,  526. 

Hnátník,    samota    340. 

Hněvětice    113,    '26. 

Iloblovna   355. 
[oděčín  385. 

iloděšovice   497.    499 

Hodonín    217. 

Hohenfeld   268. 

Hochwald    266. 

Holešovice  Nové    165. 

Ho'ešovice    Staré    165 

Holetín    60. 

Holice   491. 

Holičky   195. 

Hoim    216 

Holotín   591. 

Homile   407. 

Homole,   ves    i7s 

HonNce    (Hombice)    17V 


1  |..;i:-...v     528,    532 
Hor-.   Kunětická  468. 
Hora     Mariánská     157. 
Horka    172.    377. 
Horka      Kamenná       Ces 
(Bohm.      Hermersdorf) 
269. 
Horky  270. 
Hory.  samota   336 
Hořanik  501. 
Horanka  497. 
Hořclec   2\i. 
Hostovice    478,    505 
Hou/.ovec  Dolni   M2. 
Houžovec    Horni    342. 
Hradčany    109. 
Hrádek      271,    405,     151 

467. 
Hrádek    Kočičí    224. 
Hradisko    25,   376,   561. 
Hradiště    217. 
Hradiště    na    Písku     (n 

Supce)   467. 
Hradiště   Nové    467. 
Hraaištko   620. 
Hradínky    296. 
Hrady    Nové   318. 

Hrachovištata       (Streit- 

dorf)   274. 
Hraštice  565. 
Hrbokov   184. 
Hrobice    466. 
Hrušová    Česká    320 

Hrutov    265. 

Hřeběcov    (Schonhensíst) 
269. 

Hříště    (Ríštč),    tvrz    372 

Hubeníce    461. 

Huniperk    355. 

Humperky  63. 

Hůrka   217.  224.   227.   477 

Hutwald  (Hutwaide)  339 

Huť    84. 

Huf   Růženina    505. 

Hutě  24. 

Hylváty    332. 

Chacholicc    171. 
Chalupa       Pondělíčkova. 

samot. i  88. 
Charbuzice   410. 
Chejště  619. 
Chlcuy    377. 
Chlínka   377. 
Chlomek  302. 
Chlum    87.    217. 
Chlumčice   127 
Chlumce  607. 
Chlumětfn  66. 
Chmelik         (Hopíendori) 

266. 
Choceň   396 
Choltice  584. 
Choteč  (Choč)  473. 


Chotěnice  193. 
Chotěnov  262. 
Chotěšiny  287. 
Chotivy  392. 
Chotovice  260. 
Chotovice  622. 
Chrast  (Chrast)  [73 
^hrastoves    (Chrastavec) 

16. 
Chrašice  (Chrastici      I  - 
Chrčíce    Labské    621. 
Chrčíce  Poliji  622. 
Chroustovice    313. 
Chrtníky  592. 
Chrudim   139. 
Chuděřice   61S. 
Chudnba.      samot.: 

355.  588. 
Chvaletice   596. 
Chvoienec   497.    500 
Chvojno   Vysoké    4Q6 
Chýnice  621. 

.lablonné   nad   Orl.  536. 
Jahodov   561. 
(akubovice    ( íockelsdorf) 

357. 
Jámy   561. 
Famný  536. 
.lančoiir    206. 
Jankelec   287. 
Jankovice  526,  594. 
.lanotov    415. 
Janov    (Jansdorf)    270. 
Janovice    195. 
Janovičky    127.   307 
Jaroslav  564. 
Jaroslava    304 
larošov  262. 
Javorní  217. 
Javorníce    561 
Javomíček   318. 
Javorník    320. 
Javúrka.    láztu      (96 
ledlina  534.  558. 
íedlová    (Schónbrunn) 

31. 
ledousov    592. 
'ehlice  410. 
lehnědí  271. 
Jelení   Dolní   304. 
Jelení    Horní    302 
Jelínek   (Jelínky)   34. 
Jenčovice   312. 
Jeníkov    64. 
Jenikovice   588. 
lesničan]    481,   482. 
Jestříbec  307. 
Ještětice    566. 
lezbořice       (Jestbofice) 

183. 
Ježkovice  386. 
JiříSky    (Dreidorf)   507. 
liříkov   260. 


Kalhotv.   samota.  357 
Kaliště   266.  345. 
Kámen    Ostrý    (Rausen- 

stein)   266. 
Kamenec   11.    14. 
Kamenec    Novj     33 
Kamenec  Starý   12.  34, 
Kamenice    Pustá    109. 
Kamenice    Trhová    202 
Kameničkj    65.    205,    2U1 
Kameničná    532. 
Karálkj     ?62 
xáranice    618. 
Karel     (Karlsbrunnl     26( 
Karlštýn   74. 
\asalice   604. 
Kasalicky   604. 
Kateřina    Sv.    37,  10 
Kateřinkj    31. 
Kerharticc   331. 
Kladina   477. 
Kladno  63. 
Kiadruby  599.  620. 
Klamoš  619. 
Klášterec    534 
Klenice  414. 

ka   593. 
Kiešice    193. 

, .    samota     ;  t; 
Knapovec    342 
Knířcv    315. 

ves    í=<" 
Kobylí   37. 

KocléřoA    (Kótzels  lorf) 
26? 

Koči     157. 

Kočtina,     samota     341. 
Koldín   379. 
Kolesa  619. 
Kolína    (Kohling)    354 
Koloděje    Malé    477. 
e    Velké   477. 
Komárov    404,    501,    619 
Končíce    623. 
Končiny   270. 
Kopaniny  413. 
Kopce    Medkovy    59. 
Kopec,   ves    109. 
Kopec    Veselv    206. 
Korber  269 
Korec   622 
Komice  270. 
Korouhev    11.    12.   31. 
Korunka    301. 
Koryty    378. 
Kosíce    Velké    61S, 
Kosičky  618. 
Kosořín  301„ 
Kostelec   186. 
Kostelec  n.   Orl.  372. 
Kostelec    Vrbatův    227 
Košinov   87. 
Košlan.    samota    486. 
Koštěnice    506. 


Košumburk.    hrad    I2V 
Kouty   88. 
Kovářov   21  o. 
Kozašice   595. 
Kozinka   353. 
Kozlov    267. 
Kozojedy    194 
Kozodrj    378 
Krakovanj    622 
Krásné  217. 
Krásníce  461. 
Kratonohy    409 
Krčma    Borová    (Kiefei 
kratschen)   266. 
.    samota    66 
Krchleby   483  484. 

ifu!    (Orotfatii)    354 
Krouna    106. 

I  224. 
Křičen  460. 
Křivice   386. 

ikj    79,  520. 
Křižanovice    217,    219. 
Kuchanovice    182.  220. 
Kuchyň  84. 
Kukle    (Kukelel    269 
Kunačovice   534 
Kunčí    182. 
Kunčice   407,   539 
Kundratice   621. 
Kunětice  475. 
Kunwald   532. 
Kunžvald    (Královec. 

Kónigsfeld)   353. 
Kůň  Bílý  318. 
Kutřřn    loo.    1 1  ■' 
Kvasejn    224. 
Kvasiny   566. 
Květná    (BumenatO    266. 
Iv  j  šperk  523. 

Labětín   598. 

Lačnov   31. 

Landraty  619. 

Lanškroun    348. 

!  anšperk  (Budyl  339 

Lanšperk   Chrad;  340. 

Lány  66,  103.  355,  177. 
505 

l.án\  na  Půlku  (Dlou- 
hé)   486. 

Laudon   354. 

Lázně  ii  sv.    \nnj    103. 

Lázně    u   Hlinská    s.^ 

Lažanj    124.   259,   260 

Ledce   592. 

Ledská   Malá   384 

Ledská   Velká   384. 

'  epěiovice  584. 

Lešanj    *22. 

Leština   318. 

Leštinka    104. 

i.evín  62o 

l.ezník   266. 


Lhota    126.  313.   53 
Lhota  I  ►olni 
Lhota  sv.    Jii 
Lhota    lobova   24 
Mnu. i  Kostelecká    377. 

378. 

hota  pod    l  'i  čan       I0S 
i  hota   Malá    (I  ipanská  I 

37S.      • 
!  hota   Mánova    IS. 
I  lim,:    Mokrá    318. 
Lhota  Rabštýnská    182 
I  lnu. i  Stí  ačovská    4N 
i  hota  SudIičko\  .i    295 
I  hota    Uhlířská   621. 
Mim.:    I   řctii  ká     179 
Lhota  Velká   378. 
1  hota    Zářecká    296. 
Lhotice   České   217. 
Lhotice    Německé   217. 
:  hotka  333,  451,  544,  515 

id?. 
Lhoty  84. 
Lhůta   315. 
Libanicc   178. 
Libáň  221. 
Libčany    408. 
Libejcina    318. 
Libě!  384. 
Liberk   562. 
Libchavy    České   344. 
Libchavy  Dolni  343. 
Libchavy    Horní    343. 
Libchavy  Prostřední  343. 
Libišany    462. 
Liboměřice   217. 
Libštein   561 
Licibořice    217. 
i  icomělice    185. 
384,    3R4. 
'  imberk   8,  32. 
I  ip  ,.  ves  388,  390. 
I  ipet    165.  622. 
Lipina   217. 
Lipka  210. 
Lipkov    217. 
Lipoltice    594. 
Lipovka    217. 
!  išice   \  elké  a    Malé  617. 
Lišnice 
I  iiětínj    509. 
Litice    528. 
Litice    Nové    377. 
I  itol  i  ad   568. 
Litomyšl    233. 
I  itrlmchi     M  aiiterbach) 

265. 

LoČlUlVa    Česká    ll.iicna. 

I  !6hm.    I  .otschm  ni ' 

269. 
Loděnice  593. 
Lodín    115. 
I  ohenice   60  i 
i  nkota  569 


Loučky    224,  288. 

.iiiiji\    3lv. 
Lnul  a   224. 
Louka    Dlouhá 

mios\     620. 
Lovčice    611 
Lozice  312 
Lubné   267. 
Lubník  538. 
I  ubno   410. 
Lučíce  620. 
I  nk.  samota  345,  346. 
Lukavicc  527.  564. 
Lukavice   Malé  224. 
Luk.i\  icc    \  elké    224. 
;  uko\  á    353,   618. 
Lukovna    473. 
I  upi  nice    559. 
Lužce   617. 
Luze    104,  316 

Machovice   539. 
Májovka,   samota    594. 
Mak<  v    II,    12,   260 
Maksičky   31. 
Malinné   106 
Malolánské   47S,   505. 
Mandl,    samota    338. 
Mandrik    269. 
Markovice   195. 
Martěnice    110. 
Martinice  313. 
Maštale  Toulovcovj    260 
Mateřov    482. 
Medenice    584. 
Medkovy   Kupce,  samota 

59. 
Medlešice    196 
Mejtka   217. 
Mentour,    ves    313. 
Merklovice   561. 
Melice    (Mělce)    60 
Městec  308. 

Městec    řlcrmamn      18/ 
rtěsto  Nové  619. 
Mětice    -17').  505. 
Mezhoř   172. 
Mezisvětí   217. 
Mi  1 1  íč   564. 
Michňovka   410. 
Mikuláš   Sv.,   samota    S9 
Mikuleč    í  Nikl  i    269. 
Mikulovice   481. 
MilezimoA    (Paseky 

přední    )    89. 
Milovy    81. 
Mirkovice    n22 
Miroslay    304 
Mířetice  224. 
Mifetín    Hi". 
Mistrovice    538. 
Mladočov   263. 
VUadoňovice   217 
Mlčkosrby    618. 


Mlýi    Crho  v    483. 
Mlýn  Fixův  79. 
Mlýn  Kalouskův    155 
Mlýn  Korábůy     296 
Wh  n   Májův    155. 
Mlýn    Mýtkovský    296 
Mlj  n  Nový    217. 
Mlvn  Peklo   219. 
Mlýn  Pod    hůrou    358. 
Mlvn   P.. lanka     263. 
Mlýn  l\i>ni'i\     165. 
\ll\  n  Sarovec   287. 

Mlýn    -pálenec    287. 
Mlvn  Stupník    85. 
Mlýn  Valcha   287. 
Vlij  ii  ii   \  si  Nové  386. 
Mlvn  V   podstrání  88. 
Mlýn  Ve    skalách    182. 
Mnichovství,  samota  370 

372. 
Mnišek    560. 
Modrce    11. 
Modřec    (Modrč,    Rie- 

gersdorf)  32 
Modříce    12 
rtokošín    463,    503. 
Mokrejšov    105. 
Mokrovousy    412. 

i     194,    259. 
\lora\  anský     i  Mora\  án- 

k \  i   51 15. 
Moravany    506. 
Moravsko    .;"-' 
Mostárna,    samota    344. 
Mostek  2"ř>. 
Možděnice   206 
Mrákotín    106. 
Mravní    311. 
Mulivka    463 
Myslivna    Bukovina    109. 
Myslivna    Králka    392. 
Myslivna    Vochňzka    122 
Mýto  \  ysoké  274. 
Mžany    414. 

Na  hale.  hospoda  38. 
Na  bídě,  samota  357. 
Na    hranicích,    samota 

,-!4ii.  344. 
Na    pasekách,   samota 

Mil. 

Na    pustině,    s. t.i    340 

344. 
Na    rybníku    Hvězdě, 
(Stei  titeich,  osada  267. 

Na    Šivrách,    samota    344 

Nabočany    179. 
Načešice    185. 
Nákel  590. 
Nákle    193. 
N,:s,i\ik\    296. 
Nazavrchy    198 
Nedusili    258. 

ill.   12.  30 


Nechanice  398 
Mechanice    Staré    414. 
Nechleby   593. 
Nekov    Dolní   535. 
Nek<  v    Horní   535. 
S'epolis    617. 
Nepomuk    355. 
Nerad   604. 
Nerašov   41-1. 
Neratov  604. 
Nerozhovice    184. 
Netřebí  270. 
Němče   295. 
Němčice  271,  467. 
Němošice    47".    480. 
Neunoth,   samota   356 
Noha    Kozí    (Kozinka, 

Ziesrenfuss)  353. 
Nořín   301. 
Novinsko    152,   604. 
Nutíce    Í84. 

Obědovice   410. 
Oflenda    106. 
Oheb,  hrad   212. 
Oheb,  osada  216. 
Ohraženice   450. 
Ochoz,   samota    122,   221 
Oldřichovice    339 
Oldřiš    11,    12. 
Oldříš   (Voldříš)    39. 
Olejna,   samot.)    74. 
Olešnice  387. 
Opatov    (Abtsdorf)    267, 

46.?. 
•  Ipočinek    583. 
i  Ipočno,  \  es  308. 
( Irlice  539. 
Orličkj    356,   534. 
Orlík,    samota    346. 
Osik    264. 
( Istašovice    (\  ostai«r\  i- 

ce)  386. 
Ostrado\    108. 
Ostrot    308. 
Ostrov    (Michelsdorf) 

353. 
Ostřetín    196. 
Jucmanice  288. 
Ouherčice    195. 
( lujezd    1 1.   12. 
Oustupky   212. 
Ovčín,  samota  63,  86, 

123. 

Palouček   růžový   31'. 
'amětník   620. 
'ardubice   421. 
'ardubičkj    480. 
'arnik   333. 
>aseky    110,  387. 
'astvinj   535. 
'azucha   267. 


Pec,  salinita    109. 

Pekelec   561. 

Pekía   287. 

Peklo  219,   353.  561. 

Pelechov   594. 

Peliny,    samota    296. 

Perálec    111. 

Perná  345. 

Perničkv    Křižánecké    /5 

Petrkov   217. 

Petrkovj    90.   210. 

Petrovicc    358,    390,    415 

Petrovičkj    390. 

Petříkovice   217. 

P     fo   531. 

Pěšice    311. 

Pila   Královu   88. 

Písečná    523. 

Písek   619. 

Pláňavy  59. 

Pianová    (Pláně)    356. 

Platěnice    507. 

Platensko  507. 

Plch    461,    462. 

Plchovice   301. 

Plchi  \k\     501. 

Plotník    109 

Poběžovice    1')/.   593. 

Počáple   475. 

1'od   Horou,   samota    344 

Pod    Mostárnou,    samot; 

344. 
Podhoi     161. 
Poděčeh     ;l.í- 
Podhorkj    594, 
Podliořanx    318. 
Podjedlina    559. 
e    171. 
1  'odměstí   111. 
Podol   Vápenní    |N4. 
Podrážek  301. 
PodřezoA    560. 
Podskalí    170. 
Podspálenina.   samota 

345. 
Podšváby  270. 
Podfllšanj     161,    162 
Podvrdj    593, 
Pohled    184. 

Pohodlí  (Fridricho\  I  261 
Pohodlí,  samota  559. 
Pohora  266. 
Pohořalka  217. 
Pohránov    451,    467. 
Pohřebačky  463. 
Pokříko\    106. 
Polanka    217.    318. 
Pole    Jasné    (Zadní    Pa- 

sekj  i   89. 
Polička    3. 

PoliSJ       161 

Polom    206.    379: 

Polsko,    sa ta    355. 

Popko\  ice    J82. 


Popovec  .ťI  1. 
Popovice   412. 
Poříč    263. 
Posekanec    lín. 
Postolov   302. 
Potštein   365. 
Pouchobradv    (Pucho- 

brady)    194. 
Práčov  21'). 
Prachovice    185,    566. 
Prasetín    Dolní    164. 
Prasetín    Horní    105. 
Praskačka    462. 

1'r.iw     (.ni 
Probluz   405,  410. 
Prochodj    302. 
Proloh   566. 
Promiň     377. 
Proseč   mi.   212. 
Prosičkj    212 
Prostějov   226. 
Předměstí    ') 
Přelouč     163.573. 
Přeli  \  ice  60  1. 
Přemylov   212. 
Přepychy    387,   616. 
Přerov,   ves   486. 
Přestavlkj    88,    166.    .: 

618. 
Převvšov   623. 
Přibvlov    KM. 
Příka/\    372. 
Příkrakov   224.   227. 
Přím   562. 
Přím   Dolní  410. 
Přím    Horní   410. 
Přím  Nový  410. 
Přival    Malý    337. 
Píí\  iat   Velký   .«(. 
Pudilka,    samota    271. 
Puchlovice    ni1' 
Půlpecen    16. 
Pustina  315,  338. 
Pusiinka.  samota    Í18. 
Pustiny   526. 

Ráb    (Rábj  i    468. 
Rabouň    127. 
Rabštejnek,  hrad    182. 
Račice    106. 
Radhošt  307. 
Radikovice  406. 
Radim    176. 
Radiměř  11.  12. 
Radiměř   Česká    17. 
Radlín    193 
Radochlín    224. 
P.hlosio\    Nový   4ii5. 
Radosto\    Starý     167 
Radostovice    386. 
Radovesnice   622. 
Ráje    samota   357. 
Rajice  .577. 
Raná   (Ranná)  61. 


S    62 1 . 
Raškovice 

Raškovice    Horní    590. 
Rašovice   390. 

64. 
Rehberg    563. 
Roháč,   samota    ;í7 
Řohozná   210. 
Rohoznice    460.    161 
Rohožná    18. 
Rokvtno    47-4. 
Rosice  168,  450. 
Rosnice    411. 
Roští  560. 
Rotnek  526 
Roubovice   (Hniho\  í  e) 

170. 
Roudná  320. 
Roudnice   407. 
Roven    561. 
Roven    Dnlui   507 
Roven   Horní   507. 
Roveňsko    (Fr.nierdori) 

496. 
Rovina   562. 
Rozehnal  621. 
Rozhovice    193. 
Rozpakov,   hrad    184, 
Rtyň   217. 
Ruda  74. 

Rudí  Itice    (Rudefsdorí) 
352. 

Ruprici,    samota    210 

Rváčov   89. 

Rviště  345 

Rybmy    ^7 

Rvbitev   451. 

Rvbná    II.  377. 

Rybná  Česká    109.  520 

Rvbná    Německá    531. 

Rvbná    Pustá    12.   3fi 

Rybníček   318. 

Rybníčky  565. 

Rybník,    ves   352. 

Rydrovice    (Riedei 
355. 

Rychmberk   563. 

Rychmburk    113. 

Rychnov,    ves    109. 

Rychnov   n.  Kn.  547. 

Rz>    304 

Řečany   597 
i    497. 
Ředíce   Holin   500. 
Ředíce   Horní   500. 
Repníkj    315. 
Restokv   (Zestoky)    167 
,    Malá   338. 
Velká  338 
Ríčkv,    s  es   3  15. 
ic,      159      !6(l 

'-..ii.ii    616. 

.hki      II.     12.    34. 


Sádka,    samota    372.    378 

Sad<  vá  413. 

Samařov   217. 

Sázava    (Zohsee,    Zosau) 

354. 
Sebranice   266,   560. 
Seč  214. 

Sčč    Vidlatá   262. 
sedlec   310.   462. 
Sedlišfě    11.    12.    30.    217 
Sedhště   Kamenné    ,;í 
Sedliště    Malé   259. 
Sedliště  Velké  270. 
iedlištky  307. 
>ejtinka   311. 
Selmice  600. 
Semanín         (Schirmdorí; 

267. 
Semín   601. 
-eník  595. 
Seslávky    169. 
Sezemice    475. 
Sibiř,   samota  35. 
Sídla    Nová    250. 
Sítiny  288. 
Skála  170. 
Skalice    165. 
Skalka  344. 

Skálj    Toulovcovy    260 
Skorenice   301. 
skrclilebv   377. 
Skrovnice    Velká   37''. 
Skuč    94. 

Skutirov    nad    Kně/.    565 
Skuhrov       (Ratlisdorf) 

352. 
Skupice    195. 
Skutíčko  (Skutéčko)   im 
-latina    305,   531. 
■iatinany    ISO. 
Slavěnka,   samota    565 
-lavice  217. 
Slemeno    558. 
Slepotice    506. 

lonkovice    185. 
Sloupnice   Dolní   27(1. 
Sloupnice   Horní   270 
Smetana  301. 
Smrček    226. 
Sobětuchv    194. 
Sobětuš  412. 
Sobkovice  536. 
Solnice    545.    566. 
sopotnice   344. 
-opič    463,    602. 
Sovětice  413. 
Spálenisko,    samota    561 
ipáleniště  217. 
Spitovice   505. 
Spojilo   478. 
Silice    311. 
Srchy   467. 
Srnoiedy    'Sl 

Srny    88 


-•rubv.  ves  304 

Stablov   466. 

Stan   88. 

Stanov    (Štamberk)   39. 

1  taročensko   478. 

Staršov    ^2. 

Stěžírky    4in 

-tě/nik    357. 

Stičanj    160 

Stillfried    268 

stojíce  590. 

btolany    193. 

Stračov    414. 

Stradouň   309. 

Strádov,    hrad    22^ 

Strakov    270. 

Strašov  619. 

Strkov    224. 

strom     Zelený.       samota 

318. 
Střemošice   316. 
Střezetice    405.    411. 
Střihanov   315. 
Střítež   127.  224.  227.  267 
-třítež    Malá    210. 

Střítež   Velká   210 
studánka    478,    558. 
Studánky    Vnnenské    (Sl 
Annabad)    353 

Studenec    24. 
Studený    535, 

Studnice   86. 

Stýskal,    samota     107. 

Sudislav    345. 

Suchá    207.    377.     III. 

Sušice    185. 

Svařen   311. 

Světlá    392. 

Světy    35. 

Svidnice    220.    377. 

Svinčany    589. 

S vinná   271.    566 

Svítkov    486. 

Svoboda   500. 

Svojanov,  hrad    18. 

Svojanov;    městys    22. 

Svojanov  starý  2?:. 

-vojšice   591. 

Svratka  67. 

Svratouch   71. 

Synčany    169 

Synkov    384.    558. 

syrovátka    408. 

Sachoy    392. 
šedivec   535. 
šiškovice   217. 
Skiovád.   samota    182. 
-kudly    505. 
Šnakov,    samota    $05 
Štěnec  31 1. 
-těpánov    104,    503. 
Štětin    470.    505. 
Štít  479,  620 
šviho\     224 


681 


Tasovice    186. 

Telčice  597. 

Telecí   11.    12.  34. 

Tetov  621. 

n  ěchlovice    407. 

Theresienlust       (Neulust) 

308. 
1  isnvá   287. 
'i  isovec  224.  227. 
Topol    157. 

Toulovcovy   rr.aštaie   260 
Travné    210. 
Trávník  461. 
!'rhonice  11,   12.  30. 
''rhovice   355. 
frnava    400. 
Trnávka  596. 
Trnová   450. 
Iroicvice    166. 
Trpík    (Tiirpes)    353. 
irpín   25. 
Trpišov   220. 
Trstenice   266. 
Trusnov   307. 
Tržek    25S. 
Třebešov  384.  569. 
Í  řebosice  482. 
rřebová   Česká   333 
Třebová  Dlouhá  332. 
rřebovice  (Triebitz)  352 
Třernošná   266. 
rřesice  618. 
Třesovice    412. 
fřešnovec    Do!.     ÍNieder 

Johnsdorfl   356. 
rřešnovec     Hor.     (Ober 

Johnsdorf)    356. 
rřibřichy       (Střibřichy) 

195. 
Tři  Bubnj    17". 
Tůň    412. 
Tuněchody   156. 
Pupesy  593. 
Turov   308. 
["utleky  376. 

vnec  Hrochův    161. 
Týnec   Smrkový    182. 
Týnisko  304. 
Týniště   nad    Od    388 

L    třech   kocouru,    osad? 

259     260. 
Údolí,    osada     u    Nekoře 

535. 
Uhersko   308. 
Uiberdorfel  269. 
Úiezd  302,  473,  474.  613. 
'liezd   Bílý  566. 
Újezd  Dolní   264. 
Újezd    Horní    264. 
ijjezdec  259. 
Urbíinice    594. 
Ořetice    (Ouřetice)    160. 


Ořinovice     (Ouřinovice) 

386. 
Ústí   nad   Orlicí   325. 
Úzký    477. 

Václavky  259,  260 
Václavov  (Jankoviec 

Wenzelsfeld)   339. 
Valdek    Nový   269. 
Valdek  Starý   269. 
Valdštýn,  samota    340. 
Valteřice    (Neudorf)    355 
\  aly,  obec  582. 
Vamberk  546.  559. 
Vánice   315. 
\  ápno  619. 
\  čelákov  22 1 
Vejsonín   224. 
Vejvanovice  (Ejvanovice) 

159. 
Velešov    370. 
Zeliny  496. 
Velkolanské    505. 
Verměřovice  538. 

■  es  Dlouhá  561. 

Ves  Nová    170.   210.    267. 

301,  307,   386,   409.  497. 

4"'),  565. 
'  es    Panská    386 
Veselá   483. 
Veselá      (Vysoké    Veselí' 

484. 
Veselí    Odrané    583. 
Veselka,   samota    88 
Veska    478. 
Vestec    155. 
Vildštejn  213 
Vinary  309. 
Víska    565.    566 
Višnan    250 

■  itanov  88,  535. 
\  itějoves  16. 

.ni     Černý      (Cernovfrl 

339 
vi/kv    224. 
Vlčkov   271. 
Vlčnov    180. 
Voda  Dobrá   345. 
Voda   Stará  619. 
Voda    Studená    178. 
Voděrady   271.   386. 
Vojenice    386. 
Vojtěchov  63. 
Volánka   224. 
Voldřetice   106. 
Voldříš   106. 
Voleč    603. 
Volešná   295. 
Volešnice   620 
Voletice  311. 
Volšany   262. 
Vorel  179. 
Vorlík,   samota    296 
Yorlov  287. 

dortová    84. 


\  osice  461. 
V  osičky  460.  461. 
Vostřešany   470 
Voštice  (Hartai   320. 
Yoznice       (Hvozdnice) 

409. 
',    poli.   samota    355. 
Vracla.v  309. 
\  račovice  287. 
Yranice   262. 
Vranov  210,  224. 
Vratislav,   hrad   310. 
Vrbčtice   224.  227. 
Vrbice   377.   378. 
Vrchovina  301. 
Všeradov  89. 
\  \  hnánice   386. 
Vyhnanov    224.    227.   370 

372. 
\  ýklekj    Malé  619. 
Vyprachtice      (Weipers- 

dorí)  355. 
Výrov  601. 
Vysoká   320.    496. 
Vysoká  nad   Labem   466 
i  \  §eňovice   603, 
Výžice    185. 

Za      kopečkem.      samota 
344. 

Záboří   110. 
Zádolí  315,  560 
Zádťlka  267. 
Zahora   355. 
Záh.-uba    355. 
Záchlumí  528. 
Zaječice    177. 
Zaječín  355. 
Zaječiny   534. 
Zájezdec    167. 
Zakcpanka  535.  561 
Zalažany  313. 
Záleš    (Zálšf)    288 
Zalíbené  86. 
Zámek    Nový    351. 
Zámek   Zkamenělý    74, 
Záméli   370. 
Zámkv    Hamsovy    103 
Zámrsk  305. 
Zářečí   15.  560. 
/hli/novice    184. 
Zbožnov    104. 
Zbraň  623. 

Zbudov   535. 

Zdechovice    187.  595 

Zdelov    392. 

Zderaz    111. 

Zdislava    104. 

Zhoř    113,    126.    271. 

Zlomy,    samota    357 

Zminné   478.   505. 

Zrnětín    263. 

Zubří  205. 

Zvíkov    409. 


—  632 


Žal;    M)9.  Zďát    392.  Zilovice   313. 

k  513.  Zdáiec    106,  Zivanice  604. 

Zampach    520.  Zichlinck       (Sichelsdqrf)  Ziželice   623. 

Záruvíce    602.  353.  £ižín    479,   505. 

Nové  160,   461:             Zika  307.  Zižkovec    462. 

i     ítarč  160,    4i)l  Zumberk   222. 


SEZNAM  VYOBRAZENÍ  V.  DÍLU, 


BALDA  BRANDÝS  NAD  ORLICI 

Zlatu  Studánka   (Bal-Ja) 30      I  ohled    na    město 289 

Kaple    v    Baldě 31       Hrad    Brandýs  nad   Orlicí 290 

BEJŠT  BYSTRÉ 

Kostel    v   Beišti        499      Pohled   na   Bystré 21 

Radnice    v    Bystrém 23 

N.\  \  HO  Zámek  \    Bystrém 25 

N:i   řece  Loučné   v    Benátkách     .    .    .  268  Nádvoří  zámku   Bysterského  ....    27 

BÉSTOVICE  CIKÁNKA 

[opálová   alej   u   Běstovic 302  Na  řece  Svratcavě  u  Cikánkj     .     . 


Statek   \   Běstovicícli  .  .  303 

BOHDANEC 


C  SiSTOLOVICE 

I  ohled   na    Castolovice 381 

Nádvoří   zámku    Castolovického      382,  384 
1'ohled   na   Bohdrnec  .    ...  45^      v   zárneckém   parku   Castolovickém     .  385 

Kanle  sv.  Jiří  v  Bohdanci 452 

Radnice   \    Bohdanči 453  CIHAK  511 

Nová   lázeňská  budovo   v   Bohdanči     .  454 

Vstup   do   lázeňské   h.idovy     .     .    .    .455  DAŠICE 

Hotel    a    administrační    budov>     lázní  Náměšti    v    Dašicích 502 

Bohdanečských         455       Dřevěná    Kaplička    P.    Marie    v    Daši- 

Hlavní  cesta   lázeňským   parkem  Bolí-  cích Sl|í 

danečským  456      farní    chrám    v    Dašicích 504 

Kaplička  se  studánkou     \     lázeňském 

parku    Bohdancčském 457  I  u  m 

Partie  i.  lázeňského  parku 458      y   |)()|n  u>-| 

Lovení  rybníka   Bohdanečského  .    .    .  459      Krajina    a    Dolů   '.    ■    •    •    ■    •    ■    ■    ■  l-s 
\  a  ;  ni   ,i    prodej   ryb  u   rybníka   Boh- 


lanei  si'  eni 


468 


BOJANO\ 

Kostel   sv.   \  iia    v    Bi  Janově  .  21  s 


DOUDLEBY    NAD  ORLICI 
Zámek    v    Doudlebách    (severní   část)  369 
Nádvoří    Doudlebského    zámku    .     .     .  .í7l 


BOR 


HLINSKO 

Ni     Xámosti    \     illiiisku 42 

Skalní    kři      ti    Boru -(.I      /  Betléma  v  Hlinsku 13 

Volšinky    v    Hlinsku n 

BOROHRADfcK                                            (  kl(,sm  |1QSPodářská   škola   \    Hlinsku  15 

tí  v   Borohrádk-u S90      A  zahrad\   K.   Adámka  v  Hlinsku.  |fi 


Náměstí    v    Hlinsku -17 

Kostel    v    Hlinsku 4" 

Přehrada   Chrudimk.\    nad   Hlinském    .     Sr 

HOLICE 

I  ohled   na   Holice 491) 

Býv.     Stará   pošta     \    Holicích  .     .     .  492 

HOSTOVICE 
Kostel  v  Hostovicíeh 479 

HRÁDEK 
Zámek    Hrádek    u    Nechanic    .    .    404,  405 
V    předsíni    zámku    Hrádku     ....    106 
Lesnický    pavillon    v    zámecké    oboře 
Hradovské  (přenesení  /  iub.  výsta- 
vy   v   Praze)    .    .         407 

HRADY    NOVÉ 

Pohled  rni  Nové  Hrady 312 

Zámek    v    Nových    Hadech    .         .    .  314 

HRÁZKA       606 

HRBOKOV        185 

HPnCIím  Ki  \  1  \ 
Větrný   mlýn    v   Hrochovišťatech     .    .  47-1 

Hvi.wn 

I 'ohled    na    Hylváty 531 

Partie  na   I  iché  l  Irlici  u  H\  Kát      .       33? 

CHLUM 
Kostel     v    Chlume    .  87 

CHLUMEC 

Zámek     Karlova    koruna* 607 

Rodný  dum  KHcpery       611 

1  (ěkanský    chrám 612 

Klicpcnu     pomník 614 

Nádvoří    Lorets        .         615 

Zám.    kaple 616 

Altan  v  Chlumecké  oboře 623 

CHLUMEK    S    l-i  Zi 316 

CHOCEŇ 

Peiiny 295 

Náměstí    s    kostelem    v   Chocni   .    .     .  298 
Zámek     v    Chocni ínl 

CHOl   I  1CE 

Zámek     \     Choltiďcíl 585 

Náměstí  v  Cholticích       588 

CHOTOVICE         262 

CHRUDIM 

I  ohled    tu    město 137,  139 

vrciděkanský    kosici    v    Chrudimi   .     .  140 

část   namésti    v    Chrudimi 142 


Vsehrdův  pomník  v  Chrudimi  .  .  .  143 
Dům  Mydlářovský  \  Chrudimi  .  .  .  I4.š 
Průmyslové   museum    v   Chrudimi    .     .117 

I  \\i)\  [(  k 
k  OStel     \      Iano\  |i  káď I_'7 

KAMENICE    TRHOVÁ      ....  201 
KVMLNIČKY 86 

K KRÁLKY 

Skalní    partie    z    Karálek 265 

Vchod   do   Dudychovi    jeskyně   v   Ka- 
rálkách     .    .         267 

KERHARTICE 

I     spi  ivu    \    Klí  harticích 530 

KLADRl  i;\ 
Zámek   s  kostelem  sv".  Václava  v  Kla- 
drubech          598 

Vlotiv   /   Kladrubského  hřebčince  599,  600 

KL \-l EREC 
Kostel  \ci-\     I  rojice    \    Klášlerci   .    .  534 

KN  \I'<»\  EC  343 

KO(  ! 

Ki  siel  \    Kočím 156 

\  nitřek    kostela    V    Kočím 159 

KOROI  lll'\       29 

KOSTELEC    Wh   ORLICI 

i 'ohled    na    mést  i 373 

Náměstí    v    Kosu  lei    ;;.    Orl 374 

1: vv.  ě(  -  i  ostel   sv.   Václa- 

\  .i    v    Kostelci    n.    i  Irlicí 376 

Nov\    zámek    v    Kostelci    n.  Orlicí  .     .  Ml 

.n    i  imek   v   I  ostelci  n.  Orlicí  .     .  379 

KOŠUMBERK 

Košumberk   od    Luze lis 

Na    Košumberce       12'i 

na    Košun.bei  te 131 

Nádvoří    Košumberk. i       D32 

\  i ,     hradu    Košumbyrka 133 

Výhled  /    Košumberk."    na   sanatorium 

a    Chloumek     u    Luze 131 

Pod   tlnduši   na    Kdštimberce    ....  135 

KROUN \ 
Katolický    kostel    v    Krouně    ....  105 
Evanřelick\    kosiel    v    Krouně    .         .   106 

KÚNETICE 

Labe  ii   Kiiuětic 176 

KUNĚTICKÁ    HORA 
Kunětická    Hora    od    severovýchodu    .  46S 
Kunětická    Hora    od    jihozápadu    .     .         lo'1 


Kunětickj     hrad       470 

I  rvní    brána    na    Kunětické    Hoře   .    .171 
Nádvoří    Kunětického    hradu        .    -471.  472 
Polabím     při    ústi    Loučné,    v    pozadí 
Kunětická    Hora  47? 

KUNVALD 
Komenského   pomník    v   Kunvaldě  .    .  53.3 
KY&PERK 524 

LANŠKROUN 

Pohled    na    městc 347 

Schlossberk   u   Lanškmuna 351 

LANŠPERK        W>.  34) 

LAZNÉ  U  SV.   íNNY 102 

LEPEJOV1CE 

Kostci    \    Lepějovicích 584 

LlBCANY 

Kostelík  se  stár  jbylou  zvonicí  v  Lib- 
čanech 408 

LIBERK 
Dřevění   kostelík   v   Liberku  ....  562 
\'chod  do  kostela  v  I  iberku  s  iarou  a 

zvonicí  563 

Vnitřek   liberskébo   kostelíka   ....  564 

LIBIŠANY 
Dobývání    rašelinj    u    Libišan  .    .  462 

LIMBERK      ...  .33 

LITIC1 

\  es   a  hrad  Litice 527 

L.itice    před    50   lety 528 

Hradní   brána  na   Litici 529 

Část  nádvoří  s  palácem   na   Litici  .     .  530 

Hradní  věž  na  Litici 531 

Stará    zvonice    pod    Litici 532 

LITOMYŠL 

Litomyšl  okolo  r.    1800 229 

Litomyšl   od   západu 231 

Jižní  strana  zámku  a  pivovar  v  Lito- 
myšli          234 

červená    věž    (nejstarší    zbytek    z    o- 
pevnění     Horního    města    litomyšl- 

ského)       235 

Zámek    v    Litomyšli 237 

Druhá  galerie  zámecká  s  piarist.  chrá- 
mem   v    Litomyšli 239 

Nádvoří    litomyšlského    zámku    .    .    .241 
Šefrerní    strana    zámku    litomyšlského 

s    věží      243 

Na  hoře  Olivetské  (Sallet)  v  Litomyšli  245 
Chrám  piaristsky  a  gymnasium  v  Li- 

^  tomyšli .'47 

Část   dolního  náměstí   \    Litomyšli   se 
'.nukem  249 


Gymnasium,  chrám  piaristsky  a  pro- 
boštský  s  částí  dolního  náměstí  v 
Litomyšli 251 

horní  náměstí  v  Litomyšli  (s  novou 
radnicí   a   rathouscm) 253 

Podloubí  na  horním  náměstí  v  Lito- 
myšli (naproti  dum  »U  rytířů"  I   .     .  255 

1  oulovcovo   náměstí    v   Litomyšli    .     .  250 

U  proboštského  kostela  v  Litomyšli 
(jižní   předsíň)      258 

Pohled  na   Litomyšl  -.   Dolního  Zaháje  26U 

LUČÍCE 

Mlýn    n.   Cidl. 62o 

Zvonice        t>21 

MAŠTALE    TOULOVCOVY     269,    271 

MĚSTEC    HERMANŮV 

Pohled    na    město 187 

Náměstí   v   Heřmanově   Městci    .     .    .189 
Zámek    v    Heřmanov.    Městci     .     .     .191 

MIKULÁŠ   SV.   ii   Rváčova   ...    89 
MÍLOVÝ        83 

MÝTO   VYSOKÉ 
Pražská  brána  ve  Vysokém  Mýtě  .     .  274 
Piůhled  Litomyšlskou  branou   ve  Vy- 
sokém Mýtě 275 

Část   náměstí   s   Pražskou    branou    ve 

Vysokém  Mýtě 277 

Náměstí  krále  Otakara  ve  Vys.  Mýtě 

278,  280,  281 
Stará  zvonice  ve  Vys.  Mýtě  .  .  .  .282 
Litomyšlská     brána     ve     Vys.     Mýtě 

283,  284 
Choceňská  brána   ve  Vys.   Mýtě     .     .  285 

Partie   z   Vysokého   Mýta 287 

Rozcestí  u  Vvs.  Mýta  (do  Vánic  a  do 
Lhůty)  311 

NAZA  VRCHY        199 

NEDOŠlN 
Kaple  sv.  Antonína   v  Nedošíné       .26 

NECHANICE 
Nechanice  od  strany  západní      .    .    .  394 

Náměstí   v  Nechanicích 399 

Část  náměstí  v  Nechanicích  s  pomní- 
kem  Mistra  Jana  Husí 400 

Kostel   Panhv   Marie   v   Nechanicích   .  40! 
Památník   Dra.   Jana   Štrosa,   postave- 
ný   v  Štrosových  sadech    v  Necha- 
nicích        402 

NEKOR 511 

OHEB  .208,  211 

OPATOVICE 
Kostel    v   Opatovicicl;  463 

( tpatovickv    splav  .  465 


ORLICE  DIVOKO 
Průrva,  kterou   Divoká  Orlice   razí   si 

cestu   do  Cech 511 

Divoká  Orlice  u  Nekoře 511 

PARDUBICE 

Zelená  brána  v  Pardubicích  .  .  42n.  42-1 
Městské  divadlo  v  Pardubicích  .  .  .  423 
Bývalá   radnice   Pardubická    ....  425 

Nová   radnice   Pardubická 426 

Polákův  dům     s  Jonášem*,  na  náměstí 

Pardubickém         427 

Kostelní  ulička   v  Paidubicích     .    .    .  428 
Dům   Wernerův    na   náměstí  Pardubi- 
ckém s   vchodem   do   ulice  Bartolo- 

mějské 428 

Vinice  a  kamenný  most  v  Pardubicích  428 
Děkanský  kostel  v  Pardubicích  .  428,  430 
Pomník  bratranců  Veverků  ....  428 
Občanská  záložna  v  Pardubicích  .  .  429 
Náhrobek     Vojtěcha     z    Pernštýnu     v 

chrámě  sv.  Bartoloměje  .  .  .  .431 
Předhradí  zámku  Pardubického  .  .  432 
Průčelí  zámku  Pardubického  .  .  .  433 
Zadní  strana  zámku  Pardubického  .  .  435 
Brána   zámeckého   předhradí   ....  435 

Zámecký  portál  z  r.  1529 435 

Arkády  v  nádv.  zámku   Pardubického  437 
Nad  Haldou <-.  Zbytky  hradeb  v   Pai- 
dubicích         439 

Paríorsní  hony    v  Pardubicích    441,442.4  13 
444,  446 
Skok*   z   dostihů   pardubických  .     .     .  447 
lnu.  Jan  Kašpar,  první  aviatik  český, 

se   svým   aeroplanem 448 

Ing.  J.  Kašpar  na  svém  aeroplanu  před 
letem  z  Pardubic  do  Prahy     .     .     .  449 

Let  aviatika  J.  Kašpara 449 

Zimní  partie  z  Polabin  u  Pardubic      .  485 

PELINY  U  CHOCNf. 

Pelim  295 

Komín*    v    Pelinách 297 

PERNÍČKY 
1  emeno  Perníček   Křižáneckých    s   o- 

bětními   kameny 79 

Perníčky  u  Křižánek 80 

Pohled   s    Perníček    k    čtyřpaličatým 

skalám 82 

PETROVICE  VELKÉ 

Kostel   ve  Velkých   Petrovicícli  415 

POLIČKA 

Polička,    město 2 

Zbvtkv  městských   hradeb  Poličských  3 

Děkanský  kostel  sv.  Jakuba  v  Poličce  4 

Náměstí    v    Poličce 5 


POTŠTEIN 

Pohled  od  sv.  Marka ?61. 

Druhá  hradní  brána  na  Potšteině  .        563 
Třetí  hradní  brána  na  Potšteině  .     .     .  366 
Nádvoří   hradu   Potštejnského   s   kapli 
sv.  Jana  Nep 308 

PROBLUZ         412 

PŘELOUČ 

Partie    z    Přelouče .  572 

Tesánkova   ulice   se  záloženským   do- 
mem   v    Přelouči      574 

Radnice  a  školy  v  Přelouči     ....  575 

Kostel  a  školy  v  Přelouči  ....  576 

Chrám   sv.   Jakuba   v   Přelouči    .         .  577 

Partie  z  přeloučského  hřbitova            .  578 

PŘÍM  DOLNÍ 
Zámek   v  Dol.  Přímu 411 

RABOUN 

Rabouftský    kopu.,    s    \  alj  126 

RABŠTEJNEK       183 

RANÁ        ,n 

ROVEN    HORNÍ 505 

RYBNÁ  PUSTA 

Lípa   v   Pusté  Rybné 38 

RYCHMBURK 

Hrad    Rychmburk 112 

Hláska  hradu  Rychmburka  118 
Nádvoří  hradu   Rychmburka   .    .    .    .119 

Část   nádvoří   hradí   Rychmburka   .    .  12o 

Kostel   v   Rychmburce 121 

Rodný  dům   Ad.  Hej  duka    v   Rychm 

burce  121 

Rychmburk,    městys 122 

Pod    Rychmburkem 123 

RYCHNOV  NAD  KN. 

>kála  sv.  Ivaiui   vé  Včelnéiri   i.   Rych- 
nova   5-1! 

Rychnov  n.  Kn 547 

Rychnovské  náměstí   s  radnicí    .     .     .  547 

Zámek  v  Rychnově  ri    Kn 548 

Věž  Rychnovského  zámku  ....  549 
Sousoší  před  zámkem  Rychnovským  .  549 
Gymnasium,  chrám   Nejsv.   Trojice    a 

zámek  v  Rychnově 550 

Chrám  Neisv.  Trojice    v    Rychnově  n. 

Kněžnou        550 

Rodný   domek    a    pomník     Fr.     Marl 

Pelcla  v  Rychnově  n.  Kn 552 

Starobylé    domy    v     Židovské     ul.     v 

Rychnově   n.   Kn 554 

Ivanské  jezero  v  Rychnově  n.  Kn.       .  557 

Nová  villa  ve   <>Studánce« 557 

Kollárovo  zátiší   ve     Studánce-    .     .     .  558 


POSTOLOV 
Lipová   alej   u   Postolovč 


RECANV 
305      Kostelíček    v    Řečanech 


R]  i<»\  \   VELKÁ 
Kostel  ve   Velké   Rétové ;ís 

S  AB 
Zámeček  617 

51  C 

213 

Zámek    \    Seči 215 

Kostelíček   sv.  Štěi  seči    .    .    .  216 

SEMfN 

Zámek    v    Semíně 601 

Kostelíček   sv.  Jana  Kr.  v  Sciuiiič  .    .  (>n_? 

SKUC 

Náměstí   ve   Skuči .  93 

šk  ola  .i  mosl  v.  ji;    sfooi  ené,  \  e  Skuči .  94 

Děkanský  kostel  ve  Skuči 95 

Špitálský  kostel  Božího  Těla  ve  Skuči  97 

SKI  HROV 
Reka    Mba  či  Bělá  nad  Skuhrovem     .  541 

SOLNICE 
Kostel  Stětí  sv.  lana  a  mlýn  v  Solnici  567 

SRUBY 

Statek   ve  Srubech   (Lásku) 506 

STO.UCE 

Morový   sloup   u   Stojíc 591 

STUDANK  \    >.\  \  I  \    (Balda)   .    .     ?0 

SVINCANY  I 

Kosici    ve   Svinčanech 589 

Háiovna  n  sv.    \ntoniiui   n  Svinčan     -  590 

SVOJANOV 

i  ohled   na   hrad  v    městečko    ....  13 

Hrad.  Svojanov 17 

'/.  nádvoří   hradu   Svoianova   .    ...  19 

SVOJŠICE 
I  \  iv    \  e    >\  ojšicich 592 

SVRATKA 

Náměstí   ve  Svratce 

Kostel  \  e  Svr  tce 66 

Na   Svratoušském   potoce   ve  Svratce  67 

ki  isl  'l   e\  anselick  \  68 

69 

itee 7n 

ŠTĚPÁNOV       103 

umu 
i    kostela  evangelického  v  Telecím         35 
i    katolického  kostel  i   \  Telecím         .    36 
l  ukasov  :i  lípa   v    relt  cím ?/ 

nso\  \ 

Star<    statek   v  Tisové 288 


I REBEŠO\ 
Památník    na  předhistorickém  pohřebi- 
šti v  Třebešov;  


rRl  BOVÁ   ČESKÁ 

Námi  sti  \   České   l  ře  bové 

Na  spla\  i    \   České    I  řebo\  c  .    .    .    . 

/:  idlo     la\  oi  ka     >.    C  eské    l  i  eboVe  . 

I  i  utni  kanle    Pannj    Marie    v   České 

l  i ebové       


534 
335 
336 


I ÝNEC   HROCHI  V 
Pohled   na    měst  >    .    .    .    . 
Zámek  v  Hrochově  Týnci  . 
Náměšti  v  Hrocho\  ž    l'ýnci 

I  ÝNlSTĚ   NAD   ORLICI 

l's|  i   NAD  ORLICI 
Pohled    na    město 

f> "s||    \     i    sti    n.    OH 

1 1  kansk\   chrám  \    I  stj  n.  Orl.  . 
C  iskobratrská  fara   \   Ústí  n.  i  )i  1. 

VALY 
Tvrziště      Valj        


\  VMBERK 
Náměstí    s  kostelem    sv.   Prokopa   ve 

Vamberce         

Dřevěné  stavby  ve  Vamberce    .    .    . 

VILDŠTEJN      


.     .  Kil 

.    .  in 

.    .  Hi^ 

.387,  388 


328 
329 


VODA    STARÁ 


A  niii 


VRACLAV 
Kaple   se    Studánkou    sv.    Mikuláše    ve 
\  raclavi        


ZÁMEK   ZK  >  Ml  \l  I  'i 
Zkamenělý   Zámek    (se   strany    Karl- 

štýnské)        

Mi. i, lisu-  (se  stranj    >ilni£ni)  .    .    .    . 
Zkamení  lá    -  ěž   na  Zl  am.  zámku  .    . 
1  něiší   pi  ikoD   Zkamenělého   zámku 
Na  hradišti   Zkameně'ého  zámku     .    . 
\  nirřní  příkop  Zkamenělého  zámku 

ZÁMRSK  


ZAMBERK 

Pohled    na    město 

■  .  li.  stran  i   náměsti  s  radnicí  v 

Vamberku         

Zámek   \    Zamberku 

Portál  zámku  Zambe  skéhn 


ZAMPACH 
Pohled    ii. i    Zampai  li 
Zámek   \    Zampachu    . 
I  >i  an\  i    na  Zampachu  /   i .   1696 
/h\  ik\    bS  \ .   hradj   .  ampachu 

l  ei  trn    si     ii. i  /'  impachu 

i  MBERK    HRAD    .    . 


.    .  520 

.     .  52J 

Ifi 

.  521 

II 

522 

.    .  523 

222,  225